UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA DĚJIN UMĚNÍ
OBOR: DĚJINY VÝTVARNÝCH UMĚNÍ
Zobrazení Smrti Panny Marie v umění českého středověku
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Jitka Pazderová
Vedoucí práce: doc. PhD. Ing. Pavol Černý
OLOMOUC 2014
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně, pouze s použitím uvedené literatury a pramenů.
V Olomouci dne 7. května 2014
Jitka Pazderová
Poděkování Především děkuji vedoucímu této bakalářské diplomové práce doc. PhD. Ing. Pavolu Černému za cenné rady, připomínky a motivující přístup. Můj dík patří také mé rodině za podporu a trpělivost. Především Daně Pazderové za ochotu pročítat tyto texty i za čas, který u nich strávila. V neposlední řadě také mým přátelům za velkou podporu a jejich víru v dokončení práce.
Obsah:
1. Úvod ………………………………………………………………..………… 1 2. Apokryfní texty ………………………..….…………………………………. 2 3. Ikonografie Smrti Panny Marie ……………………………………………. 7 3.1 Zvěstování Smrti Panny Marie …………………………………………… 7 3.2 Přijímání svátosti Panny Marie …………………………………………... 8 3.3 Smrt Panny Marie ………………………………………………......……. 8 3.4 Nesení mrtvého těla Panny Marie k hrobu …………………….……..…. 10 3.5 Uložení do hrobu ………………………………………………….…….. 11 4. Zobrazení Smrti Panny Marie v umění českého středověku …………… 12 4.1 Smrt Panny Marie ………………………………………………………. 13 4.2 Poslední modlitba Panny Marie ………………………………………… 25 5. Závěr ……………………………………………………………………...… 36 Poznámky …………………………………………………………………….... 39 Summary ………………………………………………………………………. 47 Prameny a literatura ………………………………………………….………. 48 Seznam vyobrazení …………………………………………………….……… 58
Přílohy: I. Katalog II. Obrazová příloha III. CD-ROM s rozšířenou obrazovou přílohou
1. Úvod Panna a
Marie
nejčastěji
je
bezesporu
zobrazovanou
nejvíce
světicí.
uctívanou
Přesto
nebyla
doposud publikována práce v českém jazyce zaměřená na ikonografii Smrti Panny Marie i když je na našem území hojně frekventovaná. Tomuto tématu se věnovali čeští badatelé pouze v souvislosti s konkrétními díly českého středověkého umění. Vycházeli z bohaté, zvláště německy psané,
literatury, jež se zabývá ikonografií.1
Tato
předkládaná
bakalářská
diplomová
práce
si
klade za cíl pojednat o zobrazení Smrti Panny Marie v jeho a
tradičním
neopomene
schématu
ani
typ
byzantinizující
Koimesis
modlitby.2
Následně
Poslední
postihne jejich vývoj v umění českého středověku. Na tento úkol se zaměřím v dominantní části práce. Této samotné
kapitole
apokryfními
předchází
texty,
pojednání
z kterých
zabývající
vyobrazení
se
vychází,
pozornost věnuji také ikonografii scén předcházejícím i
následujícím
Smrti
Panny
Marie.
Součástí
bude
i komparace s mladšími a soudobými díly téhož námětu v evropském, zvláště pak středoevropském umění. Základ katalog
práce
osmdesáti
tvoří
chronologicky
tří
středověkých
uspořádaný děl
české
provenience s vyobrazením Smrti Panny Marie a to bez ohledu na médium, ve kterém je dílo vytvořeno. Součástí obrazové přílohy jsou i příklady scén vztahujících se k posledním dnům Panny Marie a následujícím dnům po její smrti3 z evropského staršího i soudobého umění připojené na CD-ROM.
1
2. Apokryfní texty Vyprávění
o
posledních
dnech
Panny
Marie,
její
samotné smrti a líčení následujících událostí nenajdeme v bibli,4 přesto v ní lze nalézt několik míst, z nichž vyčteme
o
Božím
smrtí,5
jež
předurčení
vyplývá
už
Mariina
z jejího
vítězství
spojení
nad
s Kristem,
jakožto Matky Boží. Pro východní církev je typické používání řeckého slova „Koimesis“, které můžeme přeložit jako spánek.6 Na západě se mluví o „Dormitio Beatae Virginis Mariae“ tedy o Zesnutí blažené Panny Marie.7 Téměř
celá
čtyři
století
byly
příběhy
o
Smrti
P. Marie zapomenuty, až biskup Epifanius ze Salaminy (†
430)
toto
téma
znovu
otevřel,
když
roku
377
prohlásil, že nemůže s určitostí říct, jak P. Marie zemřela a kde se nachází místo jejího hrobu.8 Příběhy o
Smrti
P.
Marie
známe
vznikaly
od
konce
5.
mariánského a
homiletice.
kultu
z
apokryfních
století. v lidové
Politicky
kult
Tehdy
textů,9
které
nastal
vzestup
zbožnosti,
umění
podporovala
byzantská
zbožná princezna a pozdější císařovna Aelia Pulcherie, jejíž oddanost Bohorodičce podpořil patriarcha Proklos Konstantinopolský.10
Dramatický
nárůst
mariánské
víry
poté probíhal ve východní církvi v průběhu 5. a 6. století.
Rozvíjející
se
víra
v Mariino
Nanebevzetí
(Assumptio)se stala nepochybně oblíbenou právě proto, že nabízela útěchu skrze víru ve spásu, neboť samotná P. Marie byla také člověkem. V 6. století byl svátek Památky Panny Marie oficiálně přejmenován na „Dormitio“ (Zesnutí matky Boží), a na konci tohoto století převzat také západní církví.11 Tento příběh o „Dormitio“12 byl později přísněji teologicky zpracován a rychleji šířen kázáním. Důvodem, proč se tak stalo, byl nepochybně 2
strach ze smrti,13 který se měl překonat tím, že se P. Marie popisovala jako klidná i při své smrti a spása tak byla přislíbena všem, jež zemřou ve víře. Představy o tom, co se děje s duší po smrti, se v raném křesťanství různily. Ve 4. století si syrští spisovatelé Aphrahat a Ephrem představovali duše i těla mrtvých
jako
„spící“
pod
zemí
až
do
věků.14
konce
Naopak Klement Alexandrijský a Ambrož Milánský chápali smrt
jako
zasloužený
odpočinek
pro
lid.15
věřící
V průběhu 4. a 5. století se chápání smrti a představa osudu duše po smrti stala ještě děsivější záležitostí, neboť
duše
podle
s ďábelskými
dobové
bytostmi,
víry
které
sváděla ji
po
chtěli
smrti
boj
svrhnout
do
zatracení a pokud by se jim to povedlo, čekalo by ji věčné zkoušení a mučení démony za své hříchy.16 Také představa Božího soudu za hříchy spáchané za života přinášela jistě značnou nejistotu. To vedlo k tomu, že se
kladl
důraz
na
dobrý
život
bez
hříchů,
ve
víře
a pokání.17 Právě tato rozdílná a mnohdy děsivě znějící učení vedla k tomu, že příběh Mariina „Dormitio“ byl v 6. století rozvíjen, liturgicky slaven, a teologicky interpretován. Vůbec první datovaná zmínka o oslavě Mariiny smrti a
jejího
Nanebevzetí
pochází
ze
syrských
kostelů
z konce 5. století. Tento příběh vypráví, že potom, co Marie zemřela a její tělo spočinulo u Olivetské hory za přítomnosti
Krista
a
dvanácti
apoštolů,
duše
prošla
přes podsvětí, kde utěšila patriarchy a proroky, kteří následně spolu s ní vstoupili do Božího Království, kde byla Marie korunována Královnou nebes (Regina Coeli).18 V 11.
století
Petr
Damiánský
označil
P.
Marii
za
prostřednici spásy skrze níž lze dojít ke Kristu.19 Další
zdroj
v Britském
muzeu
představují a
datované 3
syrské do
texty druhé
uložené poloviny
5. století. Marie zde zemře, Kristus přijme její duši a tělo je pohřbeno za přítomnosti apoštolů. Poté jej přenesou andělé do ráje a pohřbí pod Strom života, kde čeká na konečné vzkříšení u Posledního soudu.20 Řecké texty
z konce
5.
nebo
počátku
6.
století
obsahují
mnohem obsáhlejší popis Mariiny smrti a pohřbu.21 Příběhů, dochováno
ve kterých
velké
se
množství,22
líčí
Mariina
přičemž
mezi
smrt
se
nejznámější
patří tyto: Slovo svatého Jana Teologa o zesnutí svaté Bohorodičky,23
Vyprávění
Josefa
Arimatejského
o Nanebevzetí blažené Panny Marie,24 De Transitu beatae Mariae Virginis připisované Pseudo-Melitonovi ze Sard převyprávěném Řehořem Tourským25 a Legenda Aurea (Zlatá Legenda). Příběhy se v mnohém shodují: P. Marie je po dvou letech od Nanebevstoupení Krista předem upozorněna, že zemře. Tuto zprávu jí doručí anděl26 poslaný Kristem spolu
s informací
o
přesné
hodině
smrti
a
palmovou
ratolestí z ráje, jež má být poté nesena v pohřebním průvodu. Marie se poté modlí za to, aby jí bylo dopřáno zemřít
v kruhu
zvěst
o
apoštolů
Mariině
Jeruzalémský
a
svých
nadcházející
lid,
je
hojně
blízkých.27 smrti
Když
roznese
navštěvovaná
se
mezi
s prosbami
o uzdravení nemocných.28 Poté odejde v doprovodu tří panen29 do Betléma, kde za ní podle Zlaté legendy jako první přiletí na oblaku Jan Evangelista, který se právě nacházel v Malé Asii (Efezu).30 Marie Janovi vyčítá, že se o ni nestaral jako syn, což mu přikázal Kristus při svém
ukřižování.31
ostatních
apoštolů
přilétávajících rozloučili.
Následuje
ze
Mariina
zázračný
rovněž všech
míst
modlitba
tedy
transport oblacích,32
na světa,33 byla
aby
se
vyslyšena.34
Zatímco Marie leží na smrtelném lůžku, dostane se jí posledního
přijímání
svátosti 4
od
Jana
Evangelisty.35
V okamžicích předcházejících smrti se P. Marie popisuje střídavě jako klidná a plná odvahy, ale také plačící a plná strachu, zejména kvůli obavě o osud svého těla, jemuž
hrozí
spálení
od
nepřátelských
Židů.36
Poté
P. Marie upadne do velmi hlubokého spánku podobnému smrti37 a kolem třetí hodiny ranní, jak praví texty, přichází
Kristus
mučedníků,
panen,
v doprovodu patriarchů
andělských
a
uctívačů,
a
chórů, přijímá
Mariinu duši38 k sobě na nebesa, nebo ji (podle jiné verze)
předal
archandělu
Michaelu
zabalenou
do
závoje.39 Této události přihlížely dvě ženy, jež poté dostaly Mariin šat.40 Apoštolové následně nesou Mariino mrtvé tělo na márách (nosítkách) k hrobu. Podle příkazu Krista, který uložil Petrovi, aby bylo pochováno na východě mimo město a v novém hrobě. Židé se chtějí těla zmocnit a spálit je, za což jsou od andělů postiženi slepotou. Jeden z nich chce ukradnout Mariinu roušku, ale ruce se mu k márám přilepí, či mu je neviditelný anděl usekne hořícím mečem.41 Kaje se tedy a na radu apoštola Petra se stane křesťanem, načež se mu ruce zázračně uzdraví.42 Mariino tělo poté apoštolové pohřbí nedaleko
Jeruzaléma.
Po
třech
dnech
zůstane
v hrobu
pouze pohřební rubáš, neboť je Mariino tělo vyzdviženo do
nebes,
příběhu přiletěl
kde
může
se být
z Indie
zázračně i
spojí
příběh
na
s
apoštola
oblaku
až
po
duší.43
Součástí
Tomáše,44 Mariině
který pohřbu
a vyprosil si u ní pás,45 který mu předala až při svém Nanebevzetí.46 Tomáš zde figuruje coby jediný svědek Mariina
Nanebevzetí,
kterému
se
dostalo
jejího
požehnání. Poté byli apoštolové dopraveni oblaky zpátky na místa, kde kázali.47 K oficiálnímu
přijetí
příběhu
o
Mariině
smrti48
a následného Nanebevzetí došlo až na konci 6. století, kdy jej přijaly všechny hlavní východní církve.49 5
Apokryfní
texty
se
neshodují
v místě
uložení
Mariina těla, a jejího hrobu.50 V koptských textech se dočteme o uložení těla pod Stromem života. Nejčastěji se zmiňuje Betlém, kde stál Mariin dům, ale může se jednat i o Jeruzalém a blízko něj ležící údolí Josafat, jenž se stalo vyhledávaným místem poutníků putujících do Svaté země nedaleko Olivetské hory.51 Richard Špaček spatřuje místo pohřbu a spočinutí P. Marie v Efezu.52 Biskup
Theoteknos
z Livia
v druhé
polovině
6. století prohlásil, že pouze P. Marii bylo hodno, aby se a
po
smrti
spočinulo
její
tělo
v nebi,
neboť
spojilo pouze
s duší
ono
v jedno Boha.53
nosilo
Vedly se rozsáhlé teologické diskuze o osudu Mariina těla po smrti a vyvstala otázka, zda bylo okamžitě přijato do nebe (Assumptio corporis), či muselo sečkat na vzkříšení.54 Tímto spojením těla a duše v nebeské slávě55 vzniklo propojení skrze Marii, jež sama byla člověkem a proto se jedině ona mohla stát prostřednicí (Mediatrix) přímluvkyní.
mezi 57
Jako
lidmi
a
Bohem,56
prostřednici
ji
obdobně
i Petr Damiánský a Bernard z Clairvaux.58
6
stejně
jako
chápali
3. Ikonografie Smrti Panny Marie Scénu
Smrti
Panny
Marie
cyklu,59
mariánského
nalezneme
který
byl
jako
součást
koncipován
na
základě evangelií, apokryfních textů i tehdejší soudobé literatury.60
Později
se
stále
častěji
téma
Smrti
P. Marie osamostatňuje. Sám námět lze rozdělit do pěti, chronologicky po sobě následujících částí: Zvěstování Smrti Panny Marie, Přijímání svátosti Panny Marie, Smrt Panny Marie, Nesení mrtvého těla Panny Marie k hrobu a
Uložení
a
blíže
je
samotnou
hrobu.61
do
O
těchto
specifikují
scénu
Smrti
částech
následující
a
pojednávají
podkapitoly.
následného
Nanebevzetí
Na pak
chronologicky navazují scény Korunování Kristem, nebo Korunování Nejsvětější Trojicí [178] oblíbené zejména u
dvorů.62
královských
scény
vztahující
Také
se
můžeme
nalézt
k probíhajícím
zobrazené událostem
(Rozloučení apoštolů s Pannou Marií, Rozloučení Jana Evangelisty,
Předávání
pásku
P.
Marie
apoštolovi
Tomášovi), ovšem vzhledem k jejich ojedinělým výskytům o
nich
toku
bude
pojednáno
děje,
tedy
pouze
za
v rámci
vyobrazením
chronologického jemu
v příběhu
se
zobrazuje
předcházejícím. 3.1 Zvěstování Smrti Panny Marie První
scénou
v
pořadí,
jež
v souvislosti se Smrtí P. Marie je Zvěstování Smrti Panny Marie [104, 115, 142]. Už na první pohled se velice
podobá
tradičnímu
schématu
Zvěstování
Panny
Marie, kdy archanděl Gabriel zvěstuje P. Marii Boží záměr
udělat
z ní
matku
Syna
Božího.63
Při
bližším
prohlédnutí ale shledáme, že Gabriel nedrží lilii ani nápisovou pásku či žezlo,64 ale palmovou ratolest [90], 7
jež předznamenává blížící se Mariinu smrt. Také sama Marie může být zobrazena jako starší žena, čímž pak působí celý výjev pro vnímatele realističtěji [114]. Podle
východní
odehrálo
u
tradice
Olivetské
Pseudo-Meliton
ze
se
zvěstování
hory,
Sard
když
zase
se
Mariiny Marie
popsal
smrti
modlila;
tuto
událost
v interiéru Mariina domu; Legenda Aurea o umístění do konkrétní lokality či místnosti mlčí.65 Zobrazeno může být
i
Rozloučení
Jana
Evangelisty
[106],66
který
se
jako první dostavil při zázračném transportu na oblaku z Efezu. Marie mu poté ukazuje palmovou ratolest (někdy i
pohřební
rubáš),
kterou
obdržela
od
archanděla
Gabriela při zvěstování své smrti.67 A požádala jej, aby nesl palmovou ratolest v čele průvodu kvůli ochraně před
nepřátelskými
Židy.68
Někdy
bývá
zobrazeno
i loučení všech apoštolů sestupujících z oblak, které je zázračně transportovaly z různých části světa [131]. 3.2 Přijímání svátosti Panny Marie Tento
typ
scény
zaujímá
obvykle
horizontálně
umístěné lůžko, na němž leží umírající P. Marie [91]; nad ní pak stojící Kristus, který žehná a uděluje Marii poslední
svátost
přijímání,69
pozadí
scény
zabírají
apoštolové. Na první pohled se může scéna zdát jako samotná
Smrt
P.
Marie,
kompozice
je
velice
podobná
a snadno zaměnitelná. 3.3 Smrt Panny Marie Tato scéna je bezesporu nejčastěji zobrazovanou z celého celku. Ve východním typu „Koimesis“ [84, 86, 88, 103] Bohorodička leží obrácena hlavou nejčastěji doleva na lůžku, které obklopují dvě skupiny apoštolů 8
stojící za lůžkem s centrálně umístěným Kristem držícím postavu Bohorodiččiny duše zabalenou podle byzantské tradice do bílého plátna.70 Apoštol Pavel se naklání u nohou zesnulé a dotýká se jich. Petr bývá zobrazen v levé části kompozice u hlavy P. Marie s kadidelnicí jako důstojný starý muž s bílým vousem. Jan Evangelista pak stojí po boku Krista a sklání se nad Bohorodičkou. Mezi dvanácti apoštoly se mohou nacházet tři nebo čtyři postavy duchovních a shora se obvykle snáší dva andělé (archanděl století o
Gabriel
jevila
západní
apokryfní
texty
Bohorodičky.
Jinak
obrazové
Michael).71
a
církev
tomu
bylo
do
konce
pouze
vztahujícími
schéma
Až
se
zájem
k posledním
na
vycházející
malý
12.
východě,
dnům
kde
z byzantského
se
vzoru
obohacovalo a obměňovalo o nové myšlenky. U tohoto typu apoštolové mohou stát i po stranách lůžka či v popředí, také chybí postavy duchovních [93, 105]. Výrazně se mezi postavami vyjímají Jan Evangelista a Petr.72 Jan Evangelista
obvykle
stojí
vzpřímeně
a
drží
palmovou
ratolest - symbol Mariina vítězství nad smrtí [102].73 Mezi
apoštoly
Kristus
(obvykle
s pohledem
tradice),
nebo
tradice).74
středu
upřeným
se
V levé
ve
před
sklání
ruce
kompozice)
nad
sebe
(byzantská
zesnulou
drží malou
stojí (syrská
postavičkou
duše
P. Marie, zatímco pravou obvykle žehná zesnulé [108, 119].75
Východní
o
architekturu
v
Jeruzalémě,
budovy
se
76
U
107].
obrazové domu
P.
případně
skupinami scén
s
schéma
žen
Marie jsou
může a
být
Jana
zobrazeny
umístěných
rozsáhlým
do
obohaceno
Evangelisty dvě
totožné
vchodů
komparzem
[98,
nalezneme
i postavy duchovních odlišených omophoriem [94, 96]. Mladší ustupují
díla a
pak
postupně
objevuje
se
typ
od
byzantského
Poslední
schématu
modlitby
Panny
Marie [121],77 jenž byl vůbec poprvé doložen v českých 9
zemích od šedesátých let 14. století.78 Liší se polohou Mariina
těla,
které
již
ležící,
ale
klečící
není
zobrazeno
s rukama
horizontálně
sepjatýma
v modlitbě
a čte z otevřené knihy na pulpitu. P. Marii obvykle podepírá Jan Evangelista [165].79 Tento nový obrazový typ
byl
koncipován
jako
zobrazení
dogmatu
Neposkvrněného početí P. Marie.80 Událost je během 14. století zasazena do interiéru [127].81 Od poloviny 14. století
předává
Jan
Evangelista
dlouhou
zapálenou
svíčku ležící P. Marii a apoštol Petr v liturgickém rouchu
drží
otevřenou
knihu
s modlitbami
za
mrtvé
či kropáč a kropenku [169].82 Na konci 15. a počátku 16. století se v zemích severně od Alp obrazové schéma obměňuje a i jeho výskyt se stává četnějším. Zobrazena je zde reálně podaná scéna smrti v podobě tradičního schématu Koimesis [153, 158, 159, 163, 175].83 3.4 Nesení mrtvého těla Panny Marie k hrobu Této
scéně
dominují
apoštolové,
kteří
nesou
nosítka (máry) s mrtvým tělem P. Marie [91].84 Může být zobrazen
i
Evangelista průvodu,
nesoucí
zatímco
nalezneme [123],
doprovod
i
nebo
žida
se
zpívajícími
palmovou
Pavel
jde
ratolest na
chystajícího
s useknutýma
anděly.
jeho
se
jde
rukama
v čele
konci.85
nosítka
Jan Často
převrhnout
visícími
z boku
nosítek, v tom případě je přítomen i anděl s hořícím mečem [99, 166]. Scéna bývá často po italském způsobu umístěna do kulis města (Jeruzalém) [132], či do okolní krajiny stejně jak u samotné scény Mariiny smrti [97, 139, 147, 154, 161].86 Symbolická a významová rovina zobrazovaného
děje
je
následující:
trest
v podobě
seslání slepoty na nepřátelské Židy znamená neznalost, palmová ratolest pak příslib Nanebevzetí.87 10
3.5 Uložení do hrobu Tato
scéna
Nanebevzetím,
kdy
bývá
obvykle
spodní
část
spojena zobrazuje
s již
Mariiným prázdný
hrob s okolo stojícími apoštoly, zatímco horní část pak samotné
Nanebevzetí
[118,
120,
168,
172].88
Samotné
Uložení do hrobu se vyskytuje ojediněle, Mariino tělo zde
bývá
zahaleno
do
bílé
látky,
již
přidržují
po
stranách apoštolové (případně andělé) a spouštějí tělo do hrobu [92, 140]. Může následovat i scéna předání Mariina pásku89 apoštolu Tomášovi [111, 148]90 a poté samotné Nanebevzetí [167].
11
4.
Zobrazení
Smrti
Panny
Marie
v
umění
českého
středověku Jak
již
bylo
řečeno
v úvodu,
české
středověké
umění má neobyčejně bohaté zastoupení uměleckých děl s námětem Smrti Panny Marie.91 Ostatní scény z cyklu o Mariině smrti se už nevyskytují tak často.92 Doklad existence kultu Smrti P. Marie nalezneme i
u
sakrálních
stavbu
staveb
v našich
kostelík
zemích
Smrti
kněžištěm
o
a
Panny
dvou
jejich
patrocinií.
prezentuje Marie
polích
Takovou
malý
plochostropý
v Kájově93
s pravoúhlým
křížové
klenby
datovaný
do
konce 13. století.94 Zasvěcení kostela odpovídá i jeho výzdoba, zvláště pak scény na nástěnných malbách ze života P. Marie a mezi nimi Mariina smrt v severní části presbytáře [kat. č. 17] a pozdně gotický reliéf stejného námětu na hlavním oltáři [kat. č. 65]. Scény ze závěrečné fáze života P. Marie se na našem
území
vyskytují
ve
třech
variantách:95
Smrt
P. Marie typu Koimesis [kat. č. 2], liturgický Výkrop [kat. č. 83] a Poslední modlitba Panny Marie [kat. č. 43].
Tyto
tři
obměny
obrazového
schématu
ovšem
literatura příliš nerozlišuje, běžně se tedy setkáme s obecným pojmenováním Smrt (či Zesnutí) Panny Marie. Z toho
důvodu
bude
i
zde
pojednáno
o
nejběžnější
dvojici kompozic a jejich vývojem, tedy Smrtí P. Marie (Koimesis)
a
Poslední
modlitbou
P.
Marie.
Scéna
liturgického Výkropu zůstane neseparován, neboť ji lze interpretovat jako Smrt P. Marie typu Koimesis. Jedinou obměnu v těchto
lze
spatřit
scénách
v postavě
drží
kropáč
apoštola a
Petra,
kropenku,
jenž
zatímco
obvykle bývá zobrazen s knihou či bez atributu.96 Kvůli přehlednosti těchto dvou ikonografických schémat o nich pojednám
odděleně.
Jako
první 12
bude
popsáno
obrazové
schéma
Smrti
P.
Marie
byzantsko-italského
typu
Koimesis, a to od nejstaršího zobrazení (1306) až po nejmladší
dílo
provenience.
(kolem
Druhá
roku
1509)
podkapitola
české
se
středověké
poté
zaměří
na
Poslední modlitbu P. Marie stejným způsobem, tedy od nejstaršího příkladu (1365-1370) po nejmladší (kolem roku
1490-1510).
Souběžně
s popisem
vývoje
ikonografického typu proběhne i komparace s mladšími i
soudobými
díly
evropského
a
zvláště
pak
středoevropského středověkého umění. 4.1. Smrt Panny Marie Nejstarší
(mně
byzantsko-italského
známé) typu
zobrazení
Smrti
Koimesis,
P.
jež
Marie
vzniklo
v českých zemích, představuje miniatura na pergamenu vložená
do
ostatkových
desek
Svatojiřského
plenáře
z roku 1306 [kat. č. 1]. Nalezneme zde Smrt P. Marie v její tradiční byzantské podobě (Koimésis), kdy za lůžkem s ležící Bohorodičkou obrácenou hlavou doleva stojí
v
centru
postavičku
duše
kompozice P.
Kristus
Marie97
(Maria
držící před Orans)
tělem
s korunou98
a s okolo stojícími apoštoly.99 Jsou přítomni i dva andělé,
zvedající
prostěradlo
se
zesnulou100
a
Petr
držící křížovou berlu. V letech 1313-1321, kdy vznikla malba
v
Pasionálu
Přemyslovny
Kunhuty
[kat.
č.
2],
dochází ke změně; duše P. Marie již není umístěna před Kristovo tělo, ale je jím přidržována a objímá jej kolem krku. Z tohoto láskyplného gesta Krista, jenž se naklání k duši své matky a chystá se jí dotknout, lze rozpoznat vzájemný vztah obou postav. Jejich vzájemnou intimitu lze interpretovat jako součást Písně písní, kdy
P.
Marie
představuje
nevěstu
Kristovu
(Sponsa
verbi).101 Kristus je umístěný do středu výjevu mezi 13
dvěma
skupinami
apoštolů
(zcela
bez
atributů
a liturgických předmětů), které převyšuje.102 Povšimněme si i mimiky postav vyjadřující smutek a bolest nad právě probíhající událostí.103 Vyobrazení obsahuje pouze jedenáct apoštolů, čemuž odpovídá líčení Zlaté Legendy, neboť apoštol Tomáš nebyl při samotném okamžiku smrti přítomen. O něco mladší nástěnná malba v Pohořelicích [kat.
č.
3],
která
vznikla
před
rokem
1323,
nese
italské vzory, zvláště pak v levé části lůžka podaného v perspektivní zkratce,104 stejně jako u starší scény v Pasionálu Přemyslovny Kunhuty s masivní architekturou lůžka.
Ovšem
štíhlýma
zde
nohama,
má
podobu
nad
kterou
jednoduché stojí
postele
zpřímený
se
sv.
Jan
Evangelista s palmovou ratolestí. Trojice malých postav ve spodní části před lůžkem drží nápisové pásky - tento motiv
tří
starců
je
poplatný
východním
vlivům
-
a pravděpodobně se jedná o světské účastníky události, přítomné
u
smrti.105
Mariiny
Jejich
profánnímu
charakteru nasvědčuje i malé zobrazení a absence nimbů. Za pozornost stojí též postava apoštola v pravé části scény, a
obráceného
od
rozfoukávajícího
andělů
kadidelnici,
přilétávajících
analogie
staršího
jako
zobrazení
v
probíhajícího
data
ze
a
stran,
v italské
téměř
také
děje dvě
k čemuž malbě
totožné
zády
čtveřice existuje
[97],
mandorly
stejně [100].
Nalezneme i scénu, od celku separovanou, jak je tomu v Graduálu
uloženém
v Olomouci
[kat.
č.
4],
pouze
s horní částí kompozice, a sice Kristem s duší P. Marie sedícím
na
duze.106
Velmi
poničená
nástěnná
malba
z období kolem roku 1330 v Průhonickém kostele [kat. č. 5] zobrazuje lůžko s velmi tenkýma nohama ve stejné perspektivní i
zde
zkratce
předpokládat
jako
v Pohořelicích.
italské
vzory.
Ze
Lze
proto
samotné ležící
P. Marie zůstal zachován pouze cíp pláště spadající 14
přes
postranici
probourání
okna
vyobrazení.
smrtelného kostela,
Velice
lože,
jež
špatně
kvůli
druhotnému
zcela
odstranilo
střed
čitelná
nástěnná
malba
v Malenicích [kat. č. 6] také zobrazuje perspektivní zkratku
v
levé
části
lůžka.
Novým
prvkem
v českém
prostředí je zde postava Jana Evangelisty, výrazně se naklánějícího nad lůžko se zesnulou. Podobnou Janovu polohu, i když ne tak výraznou, nalezneme i u vitraje z Českého Krumlova [kat. č. 7] (1330-1350) obsahující hned
několik
nových
prvků:
dvě
dlouhé
hořící
svíce
v masivních svícnech před lůžkem; přičemž lůžko není podáno přísně horizontálně jako u starších příkladů, ale diagonálně se natáčí; a konečně - Petr drží kropáč a
kropenku,
jedná
se
tedy
o
první
scénu
Výkropu
v našich zemích. Nástěnná malba v kostele sv. Vavřince v Brandýse nad Labem [kat. č. 8] zobrazuje opětovné provedení Krista jako dominantní postavy ve zvětšeném měřítku. U nástěnné malby v Bubovicích [kat. č. 9] je tomu naopak. Kristus má stejnou velikost jako okolo v jedné řadě stojící apoštolové. Zde se vůbec poprvé objevuje
motiv
P.
Marie
na
márách.
Mladší
nástěnná
malba v Kozohlodech [kat. č. 10] zobrazuje již zesnulou P.
Marii,
kterou
prostěradle.107
Pod
přemisťují lůžkem
lze
dva
apoštolové
spatřit
nohy
na
postav
stojících za lůžkem tak, jako u starší scény z Průhonic [kat. č. 5], jež by měla (kdyby zůstala zachována) nepochybně velmi podobnou kompozici, čemuž odpovídají i totožné klečící postavy apoštolů po stranách. Motiv bosých nohou zobrazených pod smrtelným lůžkem nalezneme i v soudobé nástěnné malbě v Tyrolsku [110]. Desková malba Smrti P. Marie z Košátek (1350-1360)108 [kat. č. 11] zaujme neobyčejně honosným provedením s použitím zlata
s gravírovanými
a
puncovanými
ornamenty.
Při
bližším ohledání také dvěma menšími postavami čtoucích 15
žen
a
benediktinského
či
augustiniánského
mnicha
v popředí scény. Jedná se o motiv byzantského původu převzatý od italského malířství109 použitého jako vzor české malby.110 Ženy mohou představovat dvě vdovy, které měly po Mariině smrti obdržet její šat. Za povšimnutí stojí
i
stylizovaná
oblačná
mandorla
kolem
postavy
Krista zobrazeného s korunou,111 jež není umístěna nad probíhající děj (jak je tomu běžně), ale stojí mezi apoštoly.112 Apoštol vpravo vzadu chystající se zazvonit na zvon pak odráží místní pohřební tradici a rituály spojené se smrtí.113 Interiér gotického chrámu či kaple, v němž
se
děj
odehrává,
slouží
pouze
jako
výzdoba
a prostředek k členění obrazového prostoru, není tedy zobrazena reálná podoba interiéru.114 Silně poškozená nástěnná malba v Čebíně [kat. č. 12] vyobrazuje již ustálenou kompozicí ležící P. Marie k níž se sklání Jan Evangelista, za kterým se vypíná monumentální postava Krista. Iniciála „G“audeamus115 obsahující Smrt P. Marie [kat.
č.
13]
v misálu
uloženém
v Olomouci,
obsahuje
druhý případ zobrazení Krista v mandorle, jež se vznáší nad
lůžkem.116
zobrazen
Ovšem
Kristus
u
této
pouze
scény
je
vůbec
polopostava.117
jako
poprvé Masivně
podané lůžko s bílou pokrývkou (Thalamus virginalis), obsahuje na levé straně perspektivní zkratku. Petr nad lůžkem
s překříženou
funkci
celebranta.
štolou
Vůbec
a
otevřenou
poprvé
vidíme
knihou Marii
má
zcela
zahalenou do modrého pláště, jenž vychází z italských vzorů [88]. Doudlebskou nástěnnou malbu [kat. č. 14] ohraničuje
pás
tvořen
z květů
růže
(souvisí
s textem Písně písní (2,1), na což odkazuje i nápis vedle
Krista
Kristovu).118
označující Apoštolové
Marii
odráží
jako obřad
Přítelkyni zaopatřování
mrtvé, kde je hlavním celebrantem Petr, kolem něhož drží apoštolové liturgické předměty (svíce, procesní 16
kříž, modlitební knihy).119 Z apoštola s pozdviženýma rukama, jež sedí před lůžkem ve středu kompozice zády k diváku, vidíme pouze temeno jeho hlavy.120 Také dvě sedící
ženské
postavy,
známé
již
z Košátecké
malby
[kat. č. 11], ale zde mohou představovat ženy přítomné u
Mariiny
smrti,
či
plačky.121
Giottovy
Kostel
sv.
Vavřince v Černovičkách (po roce 1350) vyobrazuje další typ
provedení
rozdělena částí,
122
scény
do
dvou
[kat.
č.
navzájem
15], od
neboť
sebe
malba
je
separovaných
kdy dolní část vyplňuje lůžko s P. Marií za
nímž stojí apoštolové. Druhá část, oddělená vodorovným pruhem malby, obsahuje mandorlu s Kristem a Mariinou duší.123 Velice dobře zachovaná nástěnná malba kostela sv. Mikuláše ve Starém Svojanově [kat. č. 16] zobrazuje další
příklad,
kdy
je
P.
Marie
nesena
na
márách,
přičemž má poprvé hlavu podloženou polštářem a tělo obráceno
hlavou
představuje
k
odchylku
pravé
straně
v českém
kompozice.
prostředí
od
To
doposud
běžného zobrazování s hlavou umístěnou v levé části. Kristus zde má korunu na hlavě. Další prvek představují dvě
postavy
andělů
k mandorle.
Takové
zobrazeních
italské
s kadidelnicemi, anděly
najdeme
provenience
[88],
přilétávajících na ovšem
starších obvykle
zobrazené se závojem, do kterého se chystají zabalit Mariinu duši. Tak tomu je i na nástěnné malbě v Kájově [kat. č. 17], kde andělé s kadidelnicemi vylétávají ze stylizovaných oblak po obou stranách mandorly. Dalším je misál z dílny Mistra křižovnického breviáře se Smrtí P. Marie v iniciále „G“audeamus [kat. č. 18], s těsně nakupenými postavami spolu s dominantní postavou Krista s korunou na hlavě, rudém plášti a duší P. Marie, která jej
objímá.124
Vyobrazení
je
ovlivněno
italským
malířstvím zvláště v Mariině odění do modrého pláště, polohy rukou a také v architektuře lůžka se stejnými 17
žlutými či okrovými arkádami jako na soudobé nástěnné malbě
ve
Slovenských
Batizovcích
[117].125
Umístění
Krista mezi apoštoly a ne do mandorly nad scénou může být z důvodu malého prostoru v iniciále. V případě tzv. Morganových
desek
(destiček)
[kat.
č.
19]
vzniklých
kolem roku 1360, nesmíme opomenout dvě sedící postavy dole před lůžkem,126 jejich zobrazení jako malých postav poukazuje na hierarchicky podružný charakter. V tomto případě se nejedená o dvě vdovy,127 které si přišly pro Mariin šat tak jako u Smrti P. Marie z Košátek [kat. č. 11], ale o zosobnění církevního kalendáře,128 neboť ženy čtou z hodinek modlitby vztahující se k svátku Mariina Nanebevzetí.129 Tomu nasvědčuje i postavička duše Panny Marie se zlatou korunou na hlavě.130 Zaujme též postava sv. Petra s třístupňovou papežskou tiárou. Ta poukazuje na papeže Inocence VI.131 a v tom případě lze scénu interpretovat jako apoteózu papežské a císařské moci.132 Použití třístupňové Petrovy tiáry jako vzoru pro další zobrazování
nalezneme
v Drásově [kat. č. 23]. cosmatském
vzoru
poté 133
lůžka
na
mladší
nástěnné
malbě
Italský vliv lze spatřit i na Morganova
diptychu134
a
také
v postavě anděla ve spodní části mandorly, který se k nám otáčí zvrácenou hlavou zobrazenou shora.135 Zde použité
tradiční
ikonografické
schéma
byzantské
Koimésis vychází z textu De Transitu Mariae.136 Mariino odění, stejně jako perlová čelenka, pak poukazuje na individuální
projev
mistra,
neboť
se
zcela
liší
od
převážně používaného pláště, ovšem i v tomto případě nalezneme starší paralelu ve vitraji z Českého Krumlova [kat. č. 7] a francouzské Knihy hodinek [95]. Scéna v iniciále „E“cce tu pulchra est [kat. č. 20] zobrazuje vzpřímeného Jana Evangelistu se stylizovanou palmovou ratolestí a gestem melancholie. Jasně patrné byzantskoitalské
vlivy
rozpoznáme 18
obzvlášť
v perspektivní
zkratce lůžka, ale také v provedení tváří - obzvlášť patrné u Krista. To lze pozorovat i u iniciály „H“odie v Liber viaticus Jana ze Středy [kat. č. 21], kde je použit
totožný
lem
Mariina
pláště
spadajícího
přes
okraj postele jako ve starší nástěnné malbě z Průhonic [kat. č. 5]. Absenci nimbů u dvou apoštolů u Mariiných nohou lze vysvětlit nedostatečným prostorem obrazové plochy
a
postav. uměním,
z toho Tato
137
vyplývajícím
kompozice
se
stala
těsným
silně
posledním
nashromážděním
inspirovaná zobrazením
italským
byzantského
typu „Koimesis“ převzaté italskou malbou v nepřerušené řadě vyobrazení v našich zemích a vyskytuje se nový ikonografický typ Poslední modlitby Panny Marie, kde Marie
klečí
před
lůžkem.138
Nástěnná
malba
v kostele
Povýšení sv. Kříže v Drásově [kat. č. 23] demonstruje jejich souběžnou existenci, neboť zde nalezneme stále používané postava
schéma svými
s Marií
rozměry
ležící
na
lůžku.
Mariina
kompozici.139
dominuje
Scéna
obsahuje hned několik prvků, které známe ze starších vyobrazení: Petra s třístupňovou papežskou tiárou [kat. č. 19] a kropáčem; cíp Mariina roucha spadajícího přes postranici
lůžka
Evangelistu,
který
Mariiných
rukou.
sedících
apoštolů
z otevřených
[kat.
č.
vkládá Nový
knih.140
s
5,
palmovou
motiv nimby
Postavy
11,
21]
a
ratolest
představují v popředí
sedících
Jana
a
do
postavy čtoucích
apoštolů
jsou
použity i ve Slovenské Levoči na nástěnné malbě vzniklé po roce 1330 [109]. Nástěnná malba z Černvíra [kat. č. 24]
ničím
nepřekvapí,
podání
je
tradiční
a
scéna
natolik poškozena, že nelze rozpoznat detaily. I přesto zde vidíme nadměrně velkou postavu Krista bez mandorly a hvězdy; ty vyplňují pozadí. Nejméně čitelné dílo, o kterých zde pojednávám, se nachází v kostele sv. Jiří v Řečici [kat. č. 26], kde zůstaly patrné pouze stíny 19
postav,
z kterých
s motivem
rozpoznáme
arkád,
k ní
pravděpodobností
Jan
Marii
se
ležící
naklání
Evangelista.
na
lůžku
s největší
Scénu
završuje
mandorla s Kristem držícím duši P. Marie. Slavětínská nástěnná
malba
[kat.
č.
28]
vyobrazuje
Krista
v centrální části obrazového prostoru mezi apoštoly. Jan
Evangelista
stojí
ratolest,
to
ukazuje
staršího
způsobu
vzpřímeně na
a
drží
přetrvávající
provedení
[102]
palmovou používání
vycházející
z byzantského obrazového schématu. Vitraj z Kolína nad Labem [kat. č. 29] vzniklá kolem roku 1380 se poté vrací k umístění mandorly s Kristem mezi dvě skupiny apoštolů, která byla použita už v malbě z Košátek [kat. č. 11] a nepochybně z této starší kompozice vychází. Iniciála „A“ssumpcio ve Vitae sanctorum [kat. č. 30] obsahuje
pouze
čtyři
postavy
apoštolů
a
Krista
s Mariinou duší. Dvěma naklánějícím se apoštolům chybí nimby pravděpodobně z důvodu malého prostoru a lepší čitelnosti scény. Desková malba Smrti P. Marie Brněnské [kat.
č.
32]
(datovaná
do
období
kolem
roku
1390)
zobrazuje Marii ležící se zkříženýma rukama na hrudi a zcela zahalenou do pláště na diagonálně umístěném lůžku, před kterým sedí dvě skupiny apoštolů. Jedná se o
scénu
Výkropu
sv.
Petrem.
Apoštol
v pravé
spodní
části, jež rozfoukává kadidelnici, se v následujících uměleckých dílech hojně vyskytuje.141 Na nástěnné malbě ze Záblatí [kat. č. 33] byly opět použity máry s ležící P. Marií.142 Kompozice má svůj vzor v nástěnné malbě ve Starém Svojanově [kat. č. 16]. Marie leží na márách, nad kterými se vznáší naprosto stejná oblačná mandorla s dvojící totožných postav Krista s Mariinou duší. Na miniatuře v Mariánských hodinkách (1390-1395) [kat. č. 34]
je
poté
vycházející
poprvé
zobrazena
z Mariiných
úst 20
duše
spolu
P.
Marie
s jejím
jako
posledním
výdechem.
Tu
zachytává
vyklání
z oblačné
přikryta
pokrývkou.
Krista,143
polopostava
mandorly. Zde
Marie
nalezneme
sedí
jež
se
na
lůžku
a
možnou
analogii
předlohu u Oltářního retáblu [122] z hradu Tirol (13701372), kde má duše P. Marie podobu nahé postavičky vycházející z Mariiných úst, kterou přijímá Kristus. I zde je P. Marie koncipována jako sedící na posteli a zakryta od pasu dolů přikrývkou.144 v Mostkovicích kompoziční
[kat.
č.
uspořádání:
36]
Nástěnná malba
obsahuje
žehnajícího
již
Krista
známé
stojícího
v mandorle mezi dvěma skupinami apoštolů a držící duši P. Marie; Petrův výkrop Mariina těla a postavy apoštolů sedící
před
lůžkem
kompozice.145
v popředí
„G“audeamus
[kat.
č.
39]
italizující
uspořádání,
obsahuje
pouze
Iniciála
téměř
totožné
polopostava
Krista
s Mariinou duší se nachází v oblačné mandorle v horní části
scény,
přičemž
oba
jsou
vyobrazeni
s masivní
zlatou korunou na hlavě. Podobné schéma zasazené do iniciály je použito v brněnském Misálu [kat. č. 46]. Zde
nacházíme
i
více
expresivní
podání,
zvláště
ve
způsobu provedení odění postav a paprsčité červené záři (představující
nejspíš
stylizovanou
vychází
z Kristova
těla.
Kristus
postavičku
duše
Také P.
mandorlu),
způsob,
Marie,
je
jež
jakým
drží
zde
pojat
netradičně. Duši nepodepírá Kristus levou rukou, nýbrž ji přidržuje pravicí, zatímco ona k němu vzhlíží.146 Smrt P. Marie na triptychu z Rovné (po roce 1460) [kat. č.
53]
zobrazuje
stále
žijící
P.
Marii,
které
Jan
Evangelista vkládá do rukou palmovou ratolest.147 Tento způsob vyobrazení Marie s otevřenýma očima jako stále žijící představuje nový typ zobrazení. Nalezneme jej i v dílech následujících [kat. č. 64]. Zde vůbec poprvé u
tohoto
Triptych
typu
kompozice
zachycuje
není
ještě
jednu 21
přítomen změnu
Kristus.148 v dosavadním
způsobu provedení – Petr již nedrží
kropáč, ten zde
drží apoštol na pravé straně.149 Po roce 1480 - do doby datování
nástěnné
malby
v zámecké
kapli
na
Zbirohu
[kat. č. 59] - vniká do obrazového prostoru nový prvek: dlouhá
zapálená
svíčka
v Mariiných
rukou,
kterou
přebírá od Jana Evangelisty.150 Stejně jako zde byla již dříve takto zpodobněna palmová ratolest v Drásově [kat. č. 23], v tomto případě jde o poslední vyobrazení palmy prostředí.151
v českém koncipování pocházel
Mariiných
Starší rukou
dosavadní
jako
z byzantsko-italských
složených
vzorů
způsob na
[101,
těle 128].
Původně byzantským motivem je též zezadu podané temeno hlavy apoštola klečícího před lůžkem.152 Za povšimnutí rovněž stojí podání Krista s Mariinou duší stojícího na oblaku,
který
nadnáší
čtveřice
andělů.
Tento
nový
způsob provedení byl použit již na Svatojiřském oltáři se
scénou
Poslední
„O“bratt
nas
století
[kat.
svíci
do
v modlitebních č.
61]
zkřížených
přítomen i
modlitby
Kristus
absence
[kat.
54].
Hodinkách
zobrazuje rukou
P.
s Mariinou
nimbů
č.
přítomných
z 80.
Petra, Marie.
duší
a
postav,
Iniciála let
který 153
vkládá
Opět
není
neobvyklá
pouze
15.
je
s výjimkou
samotné Marie s nimbem. Důvodem, proč tomu tak je, může být velké ztvárnění hlav apoštolů a z toho vyplývající malý
prostor
v Dobrši
pro
[kat.
provedení
č.
71]
nimbů.
zobrazuje
vodorovnou lištou na dva samostatné souvisí.154
Vyobrazuje
již
Nástěnná scénu
malba
rozdělenou
celky, které spolu
tradiční
byzantinizující
scénu převzatou italskou malbou do našeho prostředí.155 Za
lůžkem
nohama.
156
stojí
v jedné
řadě
apoštolové
s bosýma
Pouze Jan Evangelista je obohacen o dlouhou
hořící svíci, kterou ovšem drží aniž by ji předával P. Marii.
Horní
s Mariinou
část
duší,
po
poté
vyplňuje
stranách 22
stojící
ohraničený
Kristus postavami
andělů,
rovněž
držícími
dlouhé
svíce
a
nápisové
pásky.157 Vysoký reliéf ze sbírek Západočeského muzea v Plzni
[kat.
č.
75]
zobrazuje
diagonálně
postavené
lůžko s P. Marií a s okolo stojícími apoštoly, mezi nimiž
se
lůžko
téměř
ztrácí.
Postavy
mezi
sebou
a gesty.158
navzájem komunikují doteky
Nejen pro české středověké umění je významný rok 1470,159
v
němž
vznikl
v Německu
mědiryt
Martina
Schongauera [155] se scénou Výkropu. Jeho kompozice se stane až do konce středověku velice oblíbenou a často kopírovanou.160 Také u nás vznikla jeho přesná kopie, dnes uložená ve sbírce Vlastivědného muzea v Olomouci [kat.
62].161
č.
uměleckých poprvé
děl
Přepis
Schongauerovy
vzniklých
v deskové
malbě
v českých uložené
kompozice
zemích
do
nalezneme
v Moravské
galerii
v Brně, datované do období kolem roku 1490 [kat. č. 64]. Scéna se téměř shoduje, ovšem obsahuje i několik odchylek;
lůžko
je
na
Brněnské
malbě
podáno
v perspektivě, masivní svícen byl posunut do středu kompozice tak, aby vzniklo místo pro apoštola sedícího v pravém v levé
spodním
části
rohu,
jež
kompozice
na
není
mědirytu
přítomen
chybí;
druhý
také
klečící
apoštol. Totožný je střed scény; Panna Marie se stejnou polohou rukou a roušky přebírající dlouhou zapálenou svíčku stojící a
od za
apoštol
Jana
Evangelisty;
ním;
modlící
stojící
na
se
levé
Petr
s černou
apoštol straně.
u
štolou
nohou
Střed
lůžka
vyobrazení
obsahuje jen minimální úpravy v natočení těl a použití doplňků. Odlišně je koncipována postel s vyřezávanými nebesy
(u
předlohy
znázorněna
s látkovými
nebesy
spadajícími shora v těžkých pruzích drapérie). Motiv bosých
nohou
z Byzance.162
otočených Najdeme
chodidlem
jej
i
u
k diváku dalších
pochází kompozic
inspirovaných Schongauerem. Další příklad představuje 23
miniatura ze Smíškovského graduálu z konce 15. století [kat. č. 66], kdy je Schongauerovo schéma vneseno do interiéru
Mariina
(pravděpodobně
domu
s okolní
Jeruzalémem).
krajinou
Dva
klečící
a
městem
apoštolové
byli zrcadlově obráceni a přeneseni do pravé části za masivní svícen. Ostatní apoštolové nestojí kolem lůžka, ale za ním na pravé straně. Také neodpovídá poloha rukou
P.
křídlo
Marie,
též
z Doudleb
zrcadlově
[kat.
č.
obrácených.
68]
(s toutéž
Oltářní předlohou
v mědirytině) zobrazuje pouze lehkou odchylku ve středu kompozice ve více natočeném lůžku a polohou Janových a Mariiných rukou. Děj mimo lůžko se liší v absenci dvou klečících apoštolů a masivního svícnu v popředí. Zaujme výrazná melancholie a smutek v tvářích a gestech přítomných apoštolů. Reliéf z Velkých Heraltic [kat. č. 73]
dokládá
použití
Schongauerova
vzoru
i
v médiu
sochařství. Vyobrazuje zrcadlově obrácené lůžko s okolo stojícími či sedícími apoštoly. Předloze odpovídá pouze znázornění a roušky. toutéž
163
P.
Marie
se
shodnou
polohou
rukou
Oltář Mokropeský [kat. č. 74], inspirovaný
předlohou,
představuje
jeho
téměř
dokonalou
kopii. Na rozdíl od dřívějších schémat přebírá i lůžko s nebesy a totožnou spadající drapérii. Rozdíly jsou nepatrné: menší předklon Jana Evangelisty, mohutnější noha svícnu stojícího před lůžkem a Mariina robustnější rouška na hlavě splývající přes její pravé rameno. Poté se Schongauerova kompozice objevuje znovu v roce 1505 v iniciále „G“audeamus Franusova graduálu [kat. č. 81], s iluminacemi Janíčka Zmilelého z Písku.164 Scéna se od původní předlohy liší absencí nebes lůžka. Naopak ale přibyl
prvek
arkád
s průhledem
na
oblohu.
Zmizel
masivní těžký svícen (který nahradil klečící apoštol) a překřížená štola svatého Petra. Nezměnil se naopak střed scény s lůžkem a ležící P. Marií, přebírající od 24
Jana
Evangelisty
apoštolové
hořící
v levé
předlohy.
Druhá
svíci
části,
a
také
citováni
iniciála
dva
klečící
přesně
„G“audeamus
podle
v Graduálu
mladoboleslavském ze stejné dílny [kat. č. 82] z roku 1509 obsahuje téměř totožně provedenou scénu. Procesní kříž,
který
drží
jeden
z klečících
apoštolů,
byl
nahrazen poutnickou holí. V popředí opět stojí svícen, arkády byly vynechány zcela stejně jako nebesa lůžka a Petrův kropáč. Na podlaze jsou rozesety oblé útvary, které
představují
pravděpodobně
kameny.165
Poslední
a zároveň nejmladší příklad Smrti P. Marie vycházející z typu
Koimesis
představuje
transfer
nástěnné
malby
z počátku 16. století z Hustopečí, jež v současnosti vlastní Moravská galerie v Brně [kat. č. 83]. I tato malba
přebírá
Schongauerovu
kompozici.166
Plasticky
zobrazení apoštolové, vystupující z neutrálního pozadí ovšem
neodpovídají
předloze.
Lůžko
je
zde
více
horizontálně natočeno (s absencí nebes) a také samotní apoštolové se liší svým vzhledem i umístěním. Obzvlášť nápadnou odlišnost najdeme u dvojice apoštolů klečících před lůžkem. Hustopečská malba ukazuje na souvislost s předlohou
hlavně
polohou
Mariiných
rukou
a
Janem
Evangelistou předávajícím jí dlouhou zapálenou svíci, ovšem Janovy ruce jsou zde koncipovány odlišně. 4.2 Poslední modlitba Panny Marie Přelom v dosavadní ikonografické koncepci nastal v letech
1365-1370,
kdy
vznikl
Antifonář
uložený
v klášterní knihovně Vorau obsahující iniciálu „E“cce tu pulchra es [kat. č. 22], v níž nalezneme nový typ Smrti P. Marie167 v podobě její Poslední modlitby. Panna Marie zde neleží na lůžku, nýbrž klečí obrácená doprava a modlí se.168 Za lůžkem stojí Kristus s Mariinou duší 25
stejně jako u byzantsko-italského způsobu provedení, tedy v podobě malé, bíle oděné postavičky. Toto schéma je i
vůbec
prvním
celosvětově.
Od
nejen
v našem
tohoto
prvního
prostředí, zobrazení
ale
Poslední
modlitby P. Marie se uvedené dva ikonografické typy scén
-
tedy
Smrt
P.
byzantské
Koimesis
objevují
paralelně.
šířilo
za
vlády
Marie
a
ve
své
Poslední
modlitba
Do sousedních
Karla
IV.
Václava IV. (1376–1400).
169
tradiční P.
zemí
(1346-1378)
se a
podobě
Marie
-
později
jeho
syna
Poprvé se pak mimo české
země objevuje v Rakousku na nástěnné malbě v bývalé kapli sv. Kateřiny zámku Herberstein [121] kolem roku 1370, kde je zobrazena modlící se postava P. Marie, jež klečí před čtenářským pulpitem, zatímco na vedlejším vyšším podstavci stojí Kristus beroucí k sobě Mariinu nahou duši.170 Druhý nejstarší příklad Poslední modlitby české
provenience
představuje
iniciála
v Brevíři
opatovickém „T“ota pulchra es amica mea datovaná mezi léta
1370-1380
[kat.
č.
25].
Schéma
nově
doplňuje
vysoký čtenářský pulpit s rozevřenými knihami, z nichž P. Marie před svou smrtí četla. Zmenšení apoštolové171 stojí ve dvou řadách za lůžkem. Jejich malé podání umocňuje
iluzivní
prohloubení
obrazového
prostoru,
kterému též napomáhá větší ztvárnění klečící světice, z jejíchž úst vychází malá protáhlá postavička duše, kterou si k sobě bere Kristus naklánějící se z oblačné sféry
či
mandorly
vyobrazení vůbec
Mariiny
poprvé
u
v levé duše
tohoto
části
se
kompozice.
v našich
zemích
ikonografického
Takovéto objevuje
typu.172
Další
v pořadí je pak nástěnná malba v Levém Hradci [kat. č. 27]. Kvůli poškození chybí postava Krista v horní části stejně jako spodní část obrazové plochy. P. Marie zde klečí obrácená doleva před pulpitem, na kterém leží otevřená
kniha.
Zezadu
ji 26
přidržuje
Jan
Evangelista
naklánějící
se
přes
postel
se
zvrácenou
hlavou
a pohledem upřeným nad sebe, lze zde tedy předpokládat původní umístění mandorly s Kristem. Za lůžkem jsou rozmístěni apoštolové. Na kresbě na pergamenu173 uložené v Prestonu z let 1380-1390 [kat. č. 31] se Marie modlí a
obrácená
doprava
klečí
před
pulpitem,
zatímco
jí
z úst vychází duše spolu s posledním výdechem, kterou přijímá napravo stojící Kristus s korunou na hlavě. Jan Evangelista
je
nezachytává
klesající
případech.174 s
Misál
iniciálou
klečící
umístěn
P.
rovněž
za
lůžkem,
Marii
tak
jako
P.
Václava
z Radče
„G“audeamus
vyobrazuje
Marii,
klesá
jež
a
ovšem
v jiných
[kat.
č.
doprava
35]
otočenou
zachytává
ji
Jan
Evangelista natahující se přes lůžko stejně jako na starší
malbě
zobrazuje spatřit
z Levého
pouze
tři
pouze
Hradce
[kat.
apoštoly,
hlavu,
č.
27].
přičemž
Schéma
z Krista
vyklánějící
se
lze
z oblačné
mandorly.175 Obdobnou redukci apoštolů nalezneme také v Brevíři
Beneše
z Valdštejna
z počátku
15.
století
[kat. č. 37]. Kompozice nenese téměř žádné nové prvky, jedinou
výjimkou
provedení duše,
a
odchylkou
představuje
doposud
arcibiskupa
rudě
od
ustáleného
způsobu
oděná
postavička
Mariiny
zobrazovaná
Zbyňka
Zajíce
šatu.176
v bílém
z Hasenburka
s
Misál
iniciálou
„G“audeamus [kat. č. 38] zobrazuje bohatě provedenou scénu s množstvím detailů. Plný počet apoštolů stojí za lůžkem, před kterým klečí modlící se P. Marie zachycená v okamžiku pulpitu.177 s palmovou Apoštol
četby Přes
otevřeného postel
ratolestí
Petr
se a
s papežskou
kodexu
natahuje
podepírá tiárou
středu
kompozice
a
čte
třetinu
kompozice
vyplňuje
na
čtenářském
Jan
Evangelista
klesající
stojí
z otevřené průhled
do
za
Marii.
lůžkem
ve
knihy.178
Horní
nebeské
sféry
s hvězdami a polopostavou Krista s Mariinou duší.179 Za 27
významné lze považovat období kolem roku 1410, do něhož je datován Oltář roudnický [kat. č. 40], neboť v něm se dva
doposud
používané
ikonografické
typy
mísí
(Smrt
P. Marie na byzantský způsob Koimesis a středoevropský typ
Poslední
modlitby).
Panna
Marie
zde
neleží
na
lůžku, nýbrž na něm klečí obrácená doleva.180 Ruce má složeny
v gestu
vyjadřujícím
bolest
či
zármutek.181
Zezadu ji zachytává Jan Evangelista, vedle něhož stojí Kristus
s duší
P.
Marie.
Podání
Krista
není
zcela
tradiční; je umístěn do levé části scény a nikoli do středu, přičemž pohled upírá ven z obrazu na vnímatele. Před lůžkem na zemi sedí tři apoštolové naklánějící se nad otevřenou knihou stejně jako u starší malby Smrti P. Marie Brněnské [kat. č. 32]. Iniciála „G“audeamus“ v Misále pražské diecéze z počátku 10. let 15. století [kat. č. 41] je redukována pouze na postavu klečící Marie zachytávanou Janem natahujícím se přes mohutnou postel a vedle něj stojícího apoštola. Jedná se o první případ z řady iniciál tohoto ikonografického typu, kdy není vyobrazen Kristus. Pozadí scény vyplňují hvězdy. Na posteli leží otevřená kniha, která byla až doposud vždy
umístěna
na
čtenářský
pulpit.182
Následující
iniciála v misále rovněž pražské provenience [kat. č. 42] zobrazuje pouze tři apoštoly za lůžkem, před kterým se
u
čtenářského
pulpitu
s otevřenou
knihou
modlí
klečící Marie v modrém svrchním oděvu. Jan Evangelista se
Marie
pouze
lehce
dotýká
na
rameni.
Na
děj
probíhající v nebi přitom může poukazovat vzhůru upřený pohled dvou apoštolů. Antifonář ze Sedlce z roku 1414 [kat.
č.
43]
zobrazuje
již
dříve
použité
způsoby
provedení scény: Marii klečící před lůžkem a čtoucí z knihy položené na lůžku (přičemž pulpit zůstává stále přítomen)183 a Jana natahujícího se k Marii přes lůžko. Přítomnost všech apoštolů naznačují pouze překrývající 28
se nimby. V deskové malbě Smrti Panny Marie Norimberské (vzniklé kolem roku 1420) [kat. č. 44] byla kompozice zrcadlově převrácena.184 Do obrazového prostoru se opět navrátila mandorla s polopostavou Krista, který pravicí podepírá
černě
oděnou
postavičku
Mariiny
duše
s dlouhými vlasy, zatímco v levé ruce drží vladařské jablko. Zaujme i poloha Mariiných rukou, které nejsou sepjaté
v modlitbě.
To
bylo
použito
již
ve
starší
iluminaci v Misálu pražské diecéze [kat. č. 41]. Motiv dvou malých polštářků se střapci byl také použit již ve starších dílech knižního malířství [kat. č. 37, 43]. Oltářní křídlo ze zámku Žleby (kolem roku 1420) [kat. č. 45] podává obdobnou scénu. Opět zde nalezneme velkou postavu Krista s Mariinou duší, stojícího za přítomnými apoštoly. Jan Evangelista již nestojí za lůžkem,185 ale před
ním.186
sedícího
Také
v levém
si
všimneme
spodním
malé
postavy
kompozice.187
rohu
apoštola Malba
na
liště rámu Svatoštěpánské Madony [kat. č. 47] je opět zrcadlově obrácená
obrácená. doprava,
V popředí kterou
výjevu
podepírá
klečí
Jan
Marie
Evangelista
s palmovou ratolestí a dvojice apoštolů po Mariiných bocích, z nichž jeden čte z otevřené knihy,188 zatímco druhý pomáhá držet Marii Janovi.189 Za touto čtveřicí postav stojí lůžko, za kterým napočítáme větší počet apoštolů, než jsme až doposud viděli. Tyto postavy jsou provedeny
v menším
odstupňoval
a
měřítku,
získal
díky
iluzivní
tomu
hloubku.
se
prostor
Lištu
rámu
Madony J. V. Anglického krále [kat. č. 48] pokrývá také scéna Poslední modlitby umístěná na stylizovaný oblak s
hvězdami.
doleva
V centru
přidržována
kompozice Janem
klečí
Marie
Evangelistou
a
obrácená čtoucí
z otevřeného kodexu, jež drží apoštol před ní. Za touto trojicí
postav
jsou
zobrazeni
ostatní
apoštolové.
Oltářní křídlo z Telče z poloviny 15. století [kat. č. 29
49]
zobrazuje
podobné
provedení
trojice
postav
v popředí: klečící Marii podepíranou Janem; apoštola držícího
knihu,
z které
Marie
čte,
přičemž
Mariiny
zkřížené ruce klesají dolů. V pozadí pak vidíme ostatní apoštoly, kterým dominuje žehnající Kristus ve středu scény
s Mariinou
duší.
Vedle
něj
na
šachovnicově
ztvárněné podlaze190 stojí lůžko s vyřezávanými nebesy a
Petr
pozvedávající
iluminace
ve
zasazena
zlatý
Sborníku
do
kropáč.
opatovickém
venkovní
krajiny.
191
Celostránková
[kat.
č.
Modlící
50]
se
je
Marii
ohraničují dva sedící apoštolové s otevřenými knihami, za nimiž se nachází horizontálně umístěné lůžko, přes které se naklání Jan Evangelista a Marii zachytává. V horní třetině iluminace se vznáší oblačná mandorla s
polopostavou
Krista
a Mariinou
duší.
Poslední
modlitba v iniciále „G“audeamus z misálu z roku 1460 [kat. č. 51] obsahuje již několikrát použité obrazové schéma
bez
čtenářského
pulpitu
či
otevřené
knihy
s klečící a modlící se P. Marií, přidržovanou Janem stojícím za lůžkem. Apoštolové jsou zde rozděleni na dvě
části,
ovšem
zde
rozdělení
vychází
jistě
ze
staršího vzoru, kde ovšem nechyběla mandorla s Kristem (tak
jako
v tomto
případě).
Malba
na
rámu
Madony
Jindřichohradecké [kat. č. 52] také obsahuje již dříve použitý způsob provedení ze starších maleb téhož námětu na
obrazových
rámech
[kat.
č.
47,
48].
Zobrazuje
klečící Marii podepíranou Janem Evangelistou a okolo stojící apoštoly. Nepochybně kvůli malému obrazovému prostoru lůžko. [kat.
není
Střed č.
s lůžkem
54] ve
přítomen Oltáře pak
čtenářský
svatojiřského
podává
středu
pulpit
honosně
kompozice,
stejně
jako
roku
1470)
koncipovanou
scénu
(kolem
kolem
něhož
vidíme
apoštoly s gesty bolesti a smutku, ale také ohromení při pohledu vzhůru na oblak nadnášený anděly s Kristem 30
a postavičkou Mariiny duše. Spodní polovinu obrazové plochy
vyplňuje
klečící
kterou
podepírá
opět
Marie
Jan
s klesajícíma
Evangelista
za
rukama,
asistence
apoštola za jejími zády.192 Vedle této trojice stojí Petr s kropáčem v bohatě zdobeném pluviálu a před ním pak
sedí
apoštol
četla.193
Tohoto
straších
scénách
u
s otevřenou sedícího
apoštola
čtenářský
následujících
děl
knihou,
z které nahradil
pulpit,
objevovat
Marie
který
pouze
i
se
ve bude
výjimečně.
Nalezneme jej také v iniciále „G“audeamus v graduálu od Jana Mikuse [kat. č. 55], jež obsahuje odchylku od běžného
způsobu
Janova
zobrazování.
Zde
nestojí
za
Marii, ale před ní a pozvedá k ní ruce. Nad lůžkem s okolo
umístěnými
mandorla
s anděly
apoštoly
se
vznáší
oblá
složená
ze
stylizovaných
oblačná mraků
s polopostavou Krista držícího duši P. Marie. Iniciála „E“cce tu pulchra es Brevíře Hanuše z Kolovrat [kat. č. 56] zobrazuje spíše naivně podanou scénu.194 Modlící se Marie klečí před lůžkem podepírána Janem. Není přítomna mandorla
s Kristem,
čtenářský
pulpit
s knihou
a
ani
sedící apoštol držící knihu. Oproti tomu nese velice půvabně
provedená
iniciála
„E“cce
tu
pulchra
es
Kutnohorského graduálu z roku 1471 [kat. č. 57] všechny již
dříve
polštář
zobrazené
jako
z Kolovrat
v předchozí
[kat.
apoštolové,
prvky.
č.
vedle
Je
zde
použit
iniciále v
56].
kterých
Před
Brevíři
lůžkem
klečí
totožný
P.
Hanuše
sedí
Marie
dva
držící
otevřenou knihu - takto je zobrazena vůbec poprvé. Za postelí vyniká
vidíme Petr
shromážděné
s otevřenou
apoštoly,
knihou
a
mezi
kterými
kropáčem
a
Jan
Evangelista natahující se přes postel k Marii stejně jako na starších vyobrazeních. Z Mariiných úst vychází postavička duše v bíle oděné protáhlé formě.195 Duše má ruce
sepjaty
v
modlitbě
a 31
stoupá
směrem
k oblačné
mandorle starého
s polopostavou muže
s bílým
Krista
vousem
i
vyobrazeného vlasy.
jako
Kompozice
na
křídle Oltáře z Orlové z poslední čtvrtiny 15. století [kat.
č.
58]
postrádá
lůžko,
stejně
jako
čtenářský
pulpit s otevřenou knihou. Novým prvkem je zde Petr vkládající dlouhou zapálenou svíci do rukou modlící se P.
Marie,196
které
současně
žehná.197
Z druhé
strany
Marii podepírá Jan Evangelista. Jedná se o vůbec první zobrazení
Marie
s dlouhou
Poslední modlitby.
198
hořící
svící
ve
scéně
Odlišuje se též Mariino odění -
již není zobrazena v modrém šatu jako na předchozích scénách, ale v rudém spodním šatu.199 Rouška také chybí, nahradil ji téměř průhledný závoj připevněný perlovou čelenkou a splývá kolem Mariina těla. Nad apoštoly se vznáší
mandorla
s polopostavami
Krista
Jedná
se
o
dosavadního
zde
odklon
od
a
P.
Marie. způsobu
zobrazování Mariiny duše jako malé postavičky, neboť zde
je
koncipována
jako
dospělá
žena
v
rovnocenné
velikosti jakou má samotný Kristus.200 Dřevěný reliéf z kostela sv. Mořice v Olomouci vzniklém po roce 1480 [kat. č. 60] představuje první (mně známou) realizaci Poslední modlitby v médiu sochařství české středověké provenience.201
Zobrazené
postavy
jsou
vsazeny
do
interiéru s trámovým stropem v ubíhající perspektivě, čímž
bylo
docíleno
větší
plasticity.
Na
zpěvácké
tribuně stojí tři postavy zpívajících andělů a také Kristus v levé části s chybějícími pažemi. Kompozici dominuje zlatá barva šatu zde přítomných postav. Marie je podána frontálně,202 pouze s lehce natočeným tělem. Klečí
v centru
scény
s rukama
sepjatýma
zezadu ji podepírá opět Jan Evangelista. klečí
apoštol
natočenými
s otevřenou
směrem
knihou
a
k vnímateli.204
203
v modlitbě, Před ní pak
bosými Za
chodidly
diagonálně
umístěným lůžkem stojí apoštolové bez atributů, ovšem 32
s velkým množstvím knih. Scéna na tzv. Puchnerově arše z roku
1482
[kat.
č.
63]
parafrázuje
kompozici
na
Oltáři z Orlové [kat. č. 58], kdy Marii podepírá Jan Evangelista
s Petrovou
asistencí.
Zde
ovšem
Marie
nedrží svíci, nýbrž jí ruce volně klesají podél těla. Znovu zde nalezneme motiv apoštola držícího otevřenou knihu,
z níž
Marie
čte.
Spodní
část
kompozice
pak
iluzivně prohlubují dva malované otvory a nádoba na svěcenou vodu s kropáčem volně stojící na šachovnicové podlaze.
U
zrcadlově
reliéfu
z Kájova
převrácena.
Již
[kat. na
č.
první
65]
je
pohled
scéna zaujme
realistické provedení polychromie a použití zlaté barvy na pláště přítomných postav. Marie, zcela zahalená do zlaté
barvy,
poklesává
v kolenou
-
jedná
se
tedy
o inovaci, neboť Marie byla až doposud zobrazována jako klečící.205
Iniciála
ze
Svatojakubského
graduálu
od
Mistra Friedrichova brevíře [kat. č. 67] nenese žádnou výraznou změnu ve vývoji. Pouze při bližším ohledání si můžeme
povšimnout
kterém
Marie
kulatého
klečí.
206
polštáře
V případě
se
střapci,
deskového
na
oltáře
z Trhových Svinů [kat. č. 69] se zřejmě malíř nechal ovlivnit předlohou v Schongauerově mědirytině [155]. Podobně jako na mědirytině je podána Mariina rouška a ruce. Tělo se mírně natáčí doleva ve směru, kde stojí Jan Evangelista předávající Marii zapálenou svíci.207 Podobně
je
zobrazeno
i
prázdné
lůžko
s látkovými
nebesy. Tentýž motiv předání svíce Janem lze spatřit vůbec poprvé u Schongauera.208 Jak zde vidíme, německá mědirytina
tedy
byzantinizující Poslední
neovlivnila
kompozici
modlitby.
pouze
(Koimesis),
Právě
křídlo
ale
tradiční i
scény
Velhartické
archy
z konce 15. století [kat. č. 70] obsahuje reliéf s plošně
ztvárněnou
scénou,
kde
ve
středu
nalezneme
ústřední trojici postav: Jana s klesající Marii, která 33
je vyobrazena jako stojící a Petra. Petrova a Mariina poloha
rukou
obsahovat
nasvědčuje
doplněk
tomu,
dlouhé
že
hořící
reliéf svíce,
mohl
dříve
kterou
Petr
vkládal Marii do rukou.209 Za Marií se nachází lůžko umístěné
na
výraznou
diagonálu,
kolem
stojí
ostatní
apoštolové. Pojetí scény bez architektonického rámce je i přesto přehledné díky použití vzdušné perspektivy.210 Na dřevěném reliéfu ze Slatiny [kat. č. 72] opět vidíme čtenářský
pulpit
Marie
s rukama
opět
přidržuje
s otevřenou
sepjatýma Jan.
knihou,
v modlitbě
Prostor
z níž
čte,
se
klečící
přičemž
skládá
ze
ji tří
horizontálních částí vymezených apoštoly. Spodní část ohraničují
dva
sedící
knihami.211
Výše
již
apoštolové bylo
s otevřenými
pojednáno
o
vlivu
Schongauerovy kompozice na díla typu Koimesis. Setkáme se s tím ale i u Poslední modlitby, jak bylo vysvětleno na příkladu oltáře z Trhových Svinů [kat. č. 69]. Také iniciála
„G“audeamus
z Louckého
graduálu
německé
provenience [174] jím byla ovlivněna a podobnost je ještě
markantnější.
podepírána svíci
Janem,
(stejně
Marie
jenž
jako
na
jí
klečí
ve
zároveň
německé
středu
předává
scény,
zapálenou
mědirytině).
Masivní
svícen v popředí je totožný212 stejně jako prázdné lůžko s látkovými nebesy. Zbytek děje se liší – Petr namáčí kropáč
do
V pozadí
kropenky vidíme
za
asistence
klečícího
architektonicky
apoštola.
ztvárněné
kulisy
gotického chrámu, do něhož je děj zasazen. Následuje řada
reliéfů
koncipovaných
českého jako
původu
doposud,
s Poslední kdy
modlitbou,
klesající
Marii
podepírá Jan Evangelista s apoštoly stojícími okolo. To vidíme na reliéfu z Jívové [kat. č. 76], který není dochován v původním stavu, ale chybí mu obdélná spodní část. Proto nemůžeme říct, zda byl zobrazen čtenářský pulpit s otevřenou knihou či ne. Na reliéfu uloženém ve 34
Slezském
zemském
muzeu
v Opavě
[kat.
č.
77]
pulpit
najdeme. Kompozici ovlivnila starší díla, v nichž Marii nezachytává
pouze
Jan,
ale
i
druhý
apoštol,
zde
pravděpodobně Petr, který se Marie dotýká na rameni stejně jako Jan, který se opírá o pulpit. Apoštolové spolu komunikují dotykem, zatímco Marie je koncipována jako
klečící
ve
v modlitbě.
středu
kompozice
Následuje
dvojice
s rukama
sepjatýma
fragmentů
dřevěných
reliéfů z Orlové [kat. č. 78] a Černice [kat. č. 79]. Z reliéfu
z Orlové
se
dochovala
pouze
levá
část
se
čtyřmi nad sebe umístěnými apoštoly, z nichž jeden drží kropáč a také půlka postavy apoštola Petra, kterého poznáme díky překřížené štole.213 Druhý fragment reliéfu z Černice
se
skládá
ze
dvou
částí.
První
z nich
vyobrazuje Jana držícího pod pažemi již zesnulou Marii se
svěšenými
provedení
pažemi
vidíme
a
zcela
tělem.214
ochablým poprvé,
neboť
Takovéto
Marie
byla
až
doposud znázorňována se sepjatýma rukama v modlitbě či postupně klesajícími.
Druhá
část,
jež
se
z reliéfu
dochovala, znázorňuje osamocenou postavu Petra, který je
kvůli
značnému
poškození
zcela
bez
atributu.
Posledním dřevěným reliéfem a zároveň i poslední scénou Poslední modlitby české středověké provenience pochází z
opatství
cisterciáků
ve
Vyšším
Brodě
(1490-1510)
[kat. č. 80]. Klesající Marii ve středu reliéfu opět podepírá Jan Evangelista, zatímco Petr stojí před ní. Petr
mohl
nasvědčuje
držet poloha
stojící
za
ním
prázdné
lůžko
na
pravděpodobně jeho
kropáč,
pozvednuté
s kropenkou.215 diagonále,
35
Horní
před
vedle sebe umístěni apoštolové.
ruky část
kterým
jak a
tomu
apoštol zobrazuje
jsou
těsně
4. Závěr Cílem
této
bakalářské
diplomové
práce
bylo
pojednat o vývoji zobrazení Smrti Panny Marie v umění českého středověku. Tomuto samotnému stěžejnímu textu předcházel krátký exkurz do soudobého chápání obecné představy
smrti
v raném
křesťanství
i
v souvislosti
s rozvíjejícím se kultem P. Marie a zvláště pak její smrti.
Tento
chápání
úvod
dobové
přiblížila
do
problematiky
situace
a
apokryfní
je
mentality.
texty
důležitý Kapitola
obsahující
pro poté
vyprávění
o posledních Mariiných dnech i líčení samotné smrti P.
Marie
a
V apokryfních
událostech textech
po
má
ní
následujících.
ikonografický
typ
svou
předlohu a bez jejich znalosti by proto další bádání v této oblasti nebylo možné. Následující kapitola se poté zaměřila na ikonografii zobrazení Smrti P. Marie spolu vývojem událost
s popisem
byzantského
zvláště
v italském
Mariiny
ikonografických
smrti scén,
do
typu
umění.
pěti
které
ztvárnění
od
byly
Také sebe
rovněž
a
jeho
rozdělila
separovaných popsány
jak
z hlediska jejich kompozice, tak ze souvislostí psaných apokryfních pramenů. Tato bakalářská diplomová práce, a zvláště kapitola o ikonografii Mariiny smrti a scén s ní
spjatých,
vychází
především
z německy
psané
zahraniční literatury zabývající se ikonografií. Stěžejní část práce pojednala o zobrazení Smrti P. Marie v českém středověkém umění v chronologickém pořadí
podle
vzniku
jednotlivých
uměleckých
děl.
Samotnou scénu lze na našem území rozdělit do dvou základních ikonografických variant (Smrt Panny Marie typu
byzantské
Koimesis
a
Poslední
modlitba
Panny
Marie). Proto byla kapitola rozdělena na dvě samostatné podkapitoly,
přičemž
první 36
z nich
se
zabývala
Smrtí
Panny
Marie
ve
své
byzantinizující
podobě
Koimésis
ovlivněné italským uměním, již posléze převzalo i české prostředí. Z toho důvodu byla díla komparována hlavně s italským
uměním
z 13.
a
14.
neobyčejně
bohaté
zastoupení
století,
scén
které
má
vztahujících
se
k Mariině smrti. Poté byla pozornost věnována umění 15. století převážně sousedních zemí. Rok 1470 má významnou roli ve vývoji zobrazení Smrti P. Marie, neboť v něm vznikla mědirytina Martina Schongauera, jež ovlivnila dosavadní způsob kompozice a mnoho scén nejen české provenience z něj vychází. Druhá podkapitola poté objasnila vývoj Poslední modlitby P. Marie, u které hrálo české umění klíčovou roli, neboť právě zde se tento ikonografický typ mezi léty 1365-1370 poprvé objevil v Antifonáři pražského původu
uloženém
v klášterní
knihovně
ve
Vorau.
Nové
pojetí Mariiny smrti, kdy neleží na lůžku, ale klečí před
ním
při
modlitbě,
se
posléze
stalo
velice
oblíbeným a často zobrazovaným nejen v českém umění, ale i v okolních zemích, kam se postupně šířilo. Citové napětí a koncentrace na právě probíhající děj
bylo
ovlivněno
byzantsko-italskými
předlohami,
čemuž často nasvědčuje mimika obličejů a gesta smutku či
bolesti
zobrazených
postav
nad
právě
probíhající
událostí. Sledovali jsme i změny v zobrazení postav, zvláště
v
jejich
gestech,
mimice,
vybavení
a
umístění
do
atributech
a
rozmístění
obrazového odění,
inventáře.
Také
prostoru,
ale
také
ve
je
třeba
si
všímat lůžka s ležící P. Marií či bez ní, neboť od poloviny 14. století se mění jeho poloha, předtím vždy přísně
horizontální
a
nyní
se
diagonálně
nebo
vertikálně natáčí, či není zobrazeno vůbec. Pozornost se zaměřila rovněž na vyobrazení a popis obměn mandorly či
oblačné
sféry
s Kristem 37
jako
polopostavou
držící
Mariinu duši, či stojícího za lůžkem mezi apoštoly, stejně jako na významovou a symbolickou rovinu díla. Změna
ikonografického
desetiletí
15.
schématu
století,
kdy
se
bylo
ustálila tradiční
v druhém byzantské
schéma nahrazováno stále častěji novým typem v podobě Poslední modlitby P. Marie. Poté je zcela na umělci či objednavateli jaký typ zobrazení zvolí. Ikonografické scény
obvykle
obsahují
postavu
Krista,
v druhém
desetiletí 15. století jsme svědky toho, jak se od postavy
Krista
postupně
upouští
ve
prospěch
právě
probíhajícího děje mezi apoštoly a Marií. Větší důraz se klade také na prostředí, do něhož je děj zasazen. Poslední
desetiletí
15.
století
představuje
nárůst
reliéfní produkce obou ikonografických typů. Další
bádání
potenciál.
v této
Především
oblasti
vyžaduje
má
určitě
sestavení
velký
kompletního
katalogu české středověké provenience, které unikly mé pozornosti s mladším
a a
jejich soudobým
následnou evropským
důkladnou uměním,
obsáhlejší katalog také těchto děl.
38
což
komparaci vyžaduje
Poznámky
Německy psaná literatura zabývající se ikonografií Smrti P. Marie začíná vždy výčtem a popisem apokryfních textů jakožto textové předlohy pro vyobrazení. Následuje obecné převyprávění spolu s rozebráním jejich obsahových rozdílů. Texty jsou následně demonstrovány na konkrétních uměleckých dílech spolu s popisem vývoje a obměn. Nejobsáhlejší doposud publikovaná práce o daném tématu je od Gertrud Schiller (SCHILLER 1980, s. 83-138); také Josef Myslivec se tématu věnoval (MYSLIVEC 1980, sl. 333-338); pouze na doposud přehlížený typ Poslední modlitby se zaměřila Gyöngyi Török (TÖRÖK 1973, s. 151-205); Ingrid Flor ve své stati Das letzte Gebet Mariae - eine Prager Bilder-Invention, obsáhla vývoj typu Poslední modlitby P. Marie za vlády Lucemburků v českých zemích na pozadí historických souvislostí (FLOR 2008, s. 733-750); také bych ráda upozornila na anglicky psanou stať Elizabeth Walsh, Images of Hope. Representations of the Death of the Virgin, East and West, in: Religion and the arts, Boston 2007, ke které se mi bohužel nepodařilo zajistit si přístup. 2 Tedy takové scény, kdy ve středu kompozice stojí horizontálně či vertikálně umístěné lůžko s Pannou Marií, která leží, nebo klečí (Poslední modlitba) obklopena apoštoly. Obvykle je přítomna i postava Krista držící duši Panny Marie. 3 Scény vztahující se k posledním dnům P. Marie, a událostech po její smrti jsou popsány v kapitole 3. 4 Poslední zmínku o P. Marii nalezneme v Novém zákoně (Sk 1,14). 5 Metoděj Minařík tato konkrétní místa nachází v bibli: Gen 3,15 a Lk 1,28. MINAŘÍK 1991, s. 30-31. 6 Byla tak označována nejen smrt Bohorodičky, ale také jakéhokoliv jiného světce. 7 SCHILLER 1980, s. 83. 8 „Snad svatá panna zemřela a byla pohřbena, snad byla usmrcena…, snad zůstala naživu. Neboť Bůh je mocný, může učinit všechno, co chce a její konec nezná nikdo.“ MINAŘÍK 1991, cit. s. 31. 9 Texty, které nebyly z nějakého důvodu zařazeny do bible. Nejčastějším důvodem byly spisy, jejichž obsah se neshodoval s myšlenkami církevního učení. Důvodem k odmítnutí se mohl stát také dodatečný vznik textů. 10 DALEY 2001, s. 72. 11 Za papeže Sergia I. (pontifikát 687-701). MINAŘÍK 1991, s. 31. 12 Marie ve skutečnosti nebyla mrtvá, ale upadla do hlubokého spánku velmi podobnému smrti – Koimésis, proto se často používá slovo „Zesnutí“, místo častějšího „Smrt“. ROYT 2007, s. 267. 13 První tři století byla křesťanská víra silně ovlivněna izraelským a helénistickým náboženstvím, kdy byla duše podle dobové víry oddělena od těla a v nejlepším možném případě mohla odpočívat v „lůně Abrahamově“ až do vzkříšení. Výjimku tvořili pouze mučedníci, patriarchové a proroci, kteří se do nebe dostali ihned po smrti. DALEY 2001, s. 73-74. 14 Ibidem, s. 74. 15 Ibidem, tamtéž. 16 Ibidem, s. 76-77. 17 Pseudo-Dionýsios učil, že smrt není důvodem ke strachu, ale pouze pokud žil člověk příkladně, za těchto podmínek se může stát dokonce radostnou událostí, neboť dosáhl cíle svých modliteb a čeká jej dokonalé spasení. Ibidem, s. 77-78. 18 Ibidem, s. 80. 19 ROYT 2000, s. 13. 20 DALEY 2001, s. 80-81. 21 Texty líčící tyto události se následně staly velmi oblíbenými, o čemž svědčí velké množství překladů do různých světových jazyků. Texty jsou: řecké, syrské, koptské, arabské, etiopské, arménské, gruzínské, irské a staroslověnské. NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 449. 22 Známých je přibližně šedesát apokryfních textů s vyprávěním o Mariině smrti a další texty obsahující její životopis (Vita Virginis). Ibidem, s. 447. 23 Ibidem, s. 454-464. 24 Ibidem, s. 464-469. 25 Tento text pochází až z 6. či 7. století, ovšem sám autor se vydává za učedníka apoštola Jana. SCHILLER 1980, s. 86-88. 26 Archanděl Gabriel, který jí zvěstoval již Boží záměr udělat z ní matku Syna Božího. 27 Podle kázání Theodosia Alexandrijského z poloviny 6. století, jež líčí její smrt, se Marie ve snu od Krista dozvídá o své blížící se smrti. Tato zpráva ji ovšem naplnila děsem a hrůzou, neboť měla 1
39
strach z ďábelských bytostí, a také z podsvětí, jež představovalo temnou a neznámou oblast. Součástí kázání bylo i utěšení Marie Kristem, neboť jí přislíbil, že po jejím pohřbu opět spojí duši a tělo v jedno a povznese ji k sobě do ráje. DALEY 2001, s. 82-83. 28 Ibidem, s. 81. 29 Tyto tři ženy (panny) poté Mariino již mrtvé tělo připravily na uložení do hrobu, přičemž z něj vycházela liliová vůně. SCHILLER 1980, s. 87. 30 ŠPAČEK 1925, s. 169. 31 Srv. (J 19,27). 32 Podle vyprávění Slova svatého Jana Teologa o zesnutí svaté Bohorodičky byli Ondřej, Filip, Lukáš, Šimon Kananejský a Tadeáš již mrtví, ale kvůli této události povstali zázračně z hrobů, do kterých se poté zase vrátili. NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 456. 33 Líčení zázračného transportu jednotlivých apoštolů, které „uchvátil oblak“ nalezneme ve Slovu svatého Jana Teologa o zesnutí svaté Bohorodičky (Slovo Jana Teologa 100-102,17-24). Ibidem, s. 457-458. 34 ROYT 2000, s. 6. 35 Poslední příjímání jí mohl udělit i samotný Kristus, v tomto ohledu se apokryfní texty rozcházejí. 36 DALEY 2001, s. 84. 37 Koimesis, Dormitio či Zesnutí. 38 Mariina duše pozbyla jakéhokoliv pohlavního znaku a také zářila sedmkrát více než samotné slunce. DALEY 2001, s. 84. 39 ROYT 2000, s. 6. 40 Ibidem, tamtéž. 41 Podle Slova svatého Jana Teologa o zesnutí svaté Bohorodičky se žid jmenoval Jefóniáš. Za pokus převrátit nosítka (máry) a ukradnout Mariinu roušku mu byly neviditelným andělem s ohnivým mečem useknuty obě ruce v ramenou, jež zůstaly viset na márách. NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 462; Podle Vyprávění Josefa Arimatejského se žid jmenoval Rúben, a ruce se mu k nosítkům nejdříve přilepily a poté uschly až k loktům. NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 467. 42 SCHILLER 1980, s. 126-127. 43 ROYT 2000, s. 6. 44 Vyprávění Josefa Arimatejského (219,17). NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 467. 45 Legenda o svatém pásku Panny Marie vznikla kolem roku 1300. Pásek byl později uctíván v Konstantinopoli jako relikvie. ROYT 2000, s. 25. 46 NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 448. 47 V jaké míře tyto texty odpovídají ztracenému řeckému archetypu, či zda jsou dokonce jeho kopií, není možné s určitostí říci. 48 Takto podle církve vypadala dobrá smrt a byla také vzorem pro všechny věřící, jelikož i sama Matka Boží musela zažít samotný okamžik smrti - ovšem s menším dopadem, který čeká obyčejného člověka, neboť sama byla svatá a její tělo neslo Krista. DALEY 2001, s. 87. 49 Ibidem, s. 81. 50 Kolem roku 440, biskup Juvenal a exilová císařovna Eudokia nechali společně postavit na místě bývalého židovského hřbitova nedaleko Jeruzaléma v údolí Kedron baziliku k poctě Matky Boží, jež se později stala hojně navštěvovanou poutníky jako místo prázdného hrobu Panny Marie. Ibidem, s. 80. 51 NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 448. 52 Místo zesnutí a pohřbu P. Marie v Malé Asii v Efezu dokládá existence nejstaršího mariánského chrámu právě v Efezu. Bylo zvykem stavět chrámy na místech spojených s životem svatých, nebo na místě jejich smrti a pochování. Chrám mohl být tedy postaven na místě hrobu P. Marie. Další indicií může být List efezského koncilu, v němž je zmínka o pobytu P. Marie a Jana Evangelisty právě v Efezu. Již příliš nepravděpodobným důkazem se zdají být místní legendy o Mariině pobytu. ŠPAČEK 1925, s. 169-177. 53 ROYT 2000, s. 6. 54 Již od 12. století panoval všeobecný názor, že tělo, které neslo Syna Božího, nemůže ležet v hrobě a podléhat rozkladu. SCHILLER 1980, s. 112. 55 K oficiálnímu přijetí dogmatu o Nanebevzetí P. Marie (Assumptio) došlo až za Pia XII., který prohlásil 1. listopadu 1950 Mariino tělesné Nanebevzetí za článek víry. MINAŘÍK 1991, s. 32. 56 Není jistě náhodou, že Mariina smrt bývá zobrazena na náhrobcích [112, 129]. Její chápání jakožto prostřednice a přímluvkyně s tím nepochybně souvisí.
40
Prostřednicí ji nazval Basilius ze Seleukie, biskup a církevní spisovatel žijící v 5. století. ROYT 2000, s. 12. 58 Ibidem, s. 13. 59 Součástí mariánského cyklu nejčastěji bývá: Zvěstování sv. Jáchymovi, Modlitba sv. Anny, Zvěstování sv. Anně, Setkání sv. Jáchyma a sv. Anny ve Zlaté bráně, Narození Panny Marie, Sv. Anna vyučuje Pannu Marii, Uvedení Panny Marie do chrámu, Navštívení Panny Marie, Narození Krista, Klanění tří králů, Útěk do Egypta, Návrat z Egypta, Dvanáctiletý Kristus v chrámu, Rozloučení Krista a Panny Marie, Svatba v Káni galilejské, Křížová cesta, Ukřižování, Snímání z Kříže, Oplakávání, Uložení do hrobu, Ženy u hrobu, Setkání Panny Marie se zmrtvýchvstalým Kristem, Nanebevstoupení Krista, Seslání Ducha Svatého, Smrt Panny Marie, Nanebevzetí a Korunování Panny Marie. ROYT 2000, s. 30. 60 Tuto scénu nalezneme také jako poslední zobrazení na dodekaortonu, tedy dvanácti nejdůležitějších scénách mariánského a christologického cyklu. SCHILLER 1980, s. 94. 61 Téměř všechny tyto scény lze spatřit na okrajích jedné strany v graduálu Flámského miniaturisty [170], přičemž zde není zobrazeno Zvěstování Mariiny smrti a Přijímání svátosti, ale naopak přibyla scéna Předání Mariina pásku apoštolu Tomášovi. 62 ROYT 2000, s. 6. 63 (Lk 1,26-38). 64 Tyto předměty u něj při scéně Zvěstování P. Marii bývají běžné. 65 SCHILLER 1980, s. 124-125. 66 Podle Zlaté Legendy se Marie loučila s Janem Evangelistou, zatímco ostatní apoštolové čekali v přední části jejího domu. 67 SCHILLER 1980, s. 87. 68 Ibidem, s. 125. 69 Poslední přijímání svátosti, podle apokryfních textů, může Marii udělovat také Jan Evangelista. Tato scéna se nevyskytuje příliš často. 70 KREKHOVETSKY 2006, s. 273. 71 SCHILLER 1980, s. 92-93. 72 Lze je rozpoznat bez větších obtíží díky typickému oděvu, atributu či gestu. V průběhu středověku Jan Evangelista i Petr mění svou polohu, oděv či atribut. Petr je obvykle oděn do bílého liturgického roucha s překříženou štolou a drží knihu, z níž čte modlitby za zemřelé, nebo může držet kropenku a kropáč k vykropení těla zesnulé. Bývá zobrazen jako starý muž s bílým vousem. Jan Evangelista má podobu mladíka s dlouhými světlými vlasy, nejčastěji v zeleném plášti a je ze všech přítomných nejblíže P. Marii. Může se k ní naklánět, či ji podpírat. Drží většinou palmovou ratolest či dlouhou zapálenou svíci, kterou Marii předává. 73 SCHILLER 1980, s. 93. 74 Ibidem, s. 92. 75 Kristus může být umístěn i nad apoštoly nejčastěji v mandorle [143], ale i v oblacích [95, 125], případně na něj upomíná pouze světelná záře, vycházející z horní části vyobrazení. V dílech mladší datace nalezneme i úplnou absenci postavy Krista [133]. 76 SCHILLER 1980, s. 93. 77 Toto nové obrazové schéma se vyskytuje pouze v Čechách, Slezsku, Polsku, Maďarsku, Rakousku a jižním Německu. TÖRÖK 1973, s. 151. 78 Antifonář z Vorau, iniciála „E“cce tu pulchra es – Poslední modlitba Panny Marie, 1365-1370, [kat. č. 22]. 79 TÖRÖK 1973, s. 151-205. 80 FLOR 2008, s. 742-744. 81 V interiéru se konají pohřební obřady. A také apoštol Pavel není rozlišen (tak jako u západního typu scény, kdy stál u Mariiných nohou). SCHILLER 1980, s. 134. 82 Ibidem, s. 135. 83 Apoštolové stojí volně rozestoupeni kolem zesnulé často s výrazem smutku v tvářích, do obrazového prostoru bývají zasazeny i běžné předměty a vybavení interiéru [141]. Velký počet uměleckých děl z tohoto období souvisí s protireformačním hnutím a strachem ze smrti. Sama P. Marie zemřela bez bolesti, proto byla vzorem „dobré smrti“. SCHILLER 1980, s. 133. 84 Často zahaleným do bílé látky symbolizující mučednictví a vyvolené ráje. 85 SCHILLER 1980, s. 87. 86 Od 12. století je tradičně tato událost zasazena do údolí Josafat nedaleko Olivetské hory, kde se nacházel podle tehdejší rozšířené víry Mariin prázdný hrob. Ibidem, s. 126. 87 Ibidem, s. 87. 57
41
Podle různých verzí legendy se poté Mariina duše a tělo spojily opět v jedno v ráji za přítomnosti Krista a andělů tři dny po pohřbu; druhá starší verze popisuje spojení duše a těla již v hrobě. Ibidem, s. 128. 89 Pás Panny Marie symbolizuje neposkvrněnost jejího panenského těla. Předání pásu Tomášovi poté odkazuje na oddanost Kristu jakožto nebeskému ženichu. Také tři uzly a spona mají svůj význam - symbolizují Mariino panenství a třikrát neposkvrnění [111]. ŠTAJNOCHR 2000, s. 62; Bílý oděv P. Marie značí očekávání a zobrazuje Marii jako nevěstu z Písně písní. Ibidem, s. 53-55. 90 V malbě Bartoloméa Bermeja [151] nalezneme také předání pásku Tomášovi, ovšem v tomto případě je scéna zasazena do průhledu v okně, kde na skále stojí Tomáš k němuž přilétá anděl s Mariiným páskem. Zobrazení ústředního tématu Smrti P. Marie je tak obohaceno o současně probíhající děj. Z důvodu výchozí předlohy ve Zlaté legendě stojí kolem lůžka pouze jedenáct právě přítomných apoštolů. Stejný motiv průhledu do krajiny se nachází i na soudobé malbě Petruse Christuse [150]. 91 Obrazový katalog této práce obsahuje 83 takových děl. 92 Výjimku tvoří například Ukládání Panny Marie do hrobu v Breviáři uloženém v Národní knihovně České republiky [124]. 93 V literatuře najdeme tuto stavbu často pod názvem Kaple Smrti Panny Marie. Označení „kaple“ se používá kvůli oddělení kněžiště a lodi dřevěnou příčkou v roce 1769, kdy vznikly dvě navzájem od sebe separované kaple - kaple Smrti Panny Marie na místě kněžiště a kaple sv. Linharta v lodi kostela. Dřevěná příčka byla odstraněna až v roce 1930. LAVIČKA 2013, s. 122-123. 94 Ibidem, s. 93-98. 95 KRATINOVÁ 1957, s. 226. 96 Petr s kropáčem může být ovšem vyobrazen i při scénách Poslední modlitby [kat. č. 54]. 97 Používání umístění duše P. Marie před Kristovým tělem dokládá soudobá italská malba z let 1308-1311 od Duccia di Buoninsegna [105]. 98 Koruna Mariiny duše v tomto případě nezpodobňuje Marii jako Královnu Nebes, ale jedná se o Korunu věčného života, která byla přislíbena všem, kteří zemřou ve víře a zůstanou věrní Kristu až do smrti (1Kor 9, 25). Zároveň nese význam svatební koruny. SCHILLER 1980, s. 102-104. 99 Toto uspořádání připomíná kompozici, kdy je duše P. Marie umístěna do medailonu, který drží Kristus ze staršího umění cizí provenience [89]. 100 To bezprostředně navazuje na starší vyobrazení, kde andělé přilétají, aby přenesli duši P. Marie [85, 87, 88]. 101 ROYT 2000, s. 9; SCHILLER 1980, s. 103-104, 114-116; URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975, s. 46-48. 102 To značí Kristovo vyšší postavení v hierarchii přítomných postav, což je použito i na starších vyobrazeních [84], stejně jako na později vzniklé nástěnné malbě ze Slovenského Gánovce [113]. 103 Samotný typ obličejů a způsob zobrazení vlasů se nápadně podobá těm již na výše zmíněné miniatuře [kat. č. 1], kterou nechala kolem roku 1307 zhotovit také Přemyslovna Kunhuta pro klášter sv. Jiří v Praze. 104 KATALOG OSTRAVA 2011 (Knoflíček), s. 532. 105 Ibidem, s. 532. 106 Redukce kompozice odkazuje na dolnorýnskou oblast kolem Bodamského jezera. Tento typ devočního obrazu se nazývá Andachtsbild. KATALOG OSTRAVA 2011 (Červenka), s. 580-581. 107 Apoštolové zvedající prostěradlo s již zesnulou Marií mají své analogie ve starším evropském umění [108]. 108 Datování vychází z použití francouzské lilie, jež byla symbolem Blanky z Valois († 1348), po smrti by použití tohoto osobního Blančina symbolu již nedávalo smysl. KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 84. 109 Kompozice obrazu vychází z benátských vzorů inspirovaných Byzancí. Ibidem, s. 84. 110 STEJSKAL 1967, s. 52. 111 Motiv Kristovy koruny se stal používaným i pro následující kompozice české provenience [kat. č. 16, 18, 19], ale také pro umělecká díla ze sousedních zemí, jak je tomu například u polyptychu Grudziądzkého [127]. 112 Takovouto mandorlu nalezneme již ve 12. století na reliéfu uloženém v Berlíně [86]. 113 SCHILLER 1980, s. 134. 114 Také členění obrazového prostoru do tří částí hranolovými sloupky naznačuje, že střední část, která nese bohatší výzdobu, náleží postavě Krista. KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 84. 115 Iluminace se vztahuje k svátku Nanebevzetí Panny Marie slaveného 15. srpna, neboť na začátku hymnu v klášterních chorálních knihách se v úvodu mše tohoto svátku zpívá Gaudeamus Omnes (radujme se). KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 525. 88
42
První zobrazení Krista v mandorle nalezneme na nástěnné malbě v Pohořelicích [kat. č. 3], kde byla ovšem zobrazena celá Kristova postava. 117 Takové provedení Krista jako polopostavy v mandorle nad právě probíhajícím dějem bylo použito například ve starší francouzské Knize hodinek [95]. 118 Význam použití motivu růže může být i následující - podle Zlaté legendy byla Mariina cesta při nanebevzetí pokryta rudými růžemi a liliemi. Tyto květiny představují mučedníky a anděly s pannami. Od 14. století se používá pro označení víry apoštolů v Nanebevzetí pojem „květinový zázrak“, neboť v prázdném hrobě zůstaly podle legendy pouze lilie či liliová vůně. SCHILLER 1980, s. 129. 119 STEINOVÁ 1993, s. 200. 120 Motiv hlavy, jež se obrací k divákovi týlem, pochází zřejmě z italské pogiottovské malby. PEŠINA 1983, s. 295. 121 STEINOVÁ 1993, s. 201. 122 Obrazová katalogová dokumentace k této malbě obsahuje pouze spodní část kompozice. 123 Podobnou kompozici rozdělenou lištou na dvě samostatné obrazové části nalezneme i na později vytvořené nástěnné malbě v Rimavském Brezovu [130], kde je zobrazen v mandorle trůnící Kristus s Mariinou duší. 124 Láskyplné gesto Mariiny duše v němž se projevuje vztah ke Kristu nalezneme i ve starší miniatuře v pasionálu Abatyše Kunhuty [kat. č. 2.]. Také způsob jakým podepírá Kristus Mariinu duši je totožný. 125 Stejný motiv najdeme také v soudobé knižní malbě [kat. č. 20]. 126 Dvě ženské postavy před lůžkem sedí i na starší italské nástěnné malbě Giottovy školy v Padově [107]. 127 Jiří Fajt interpretuje tyto dvě ženy jako dvě plačky a stejnou hypotézu používá i v případě Smrti Panny Marie z Košátek [kat. č. 11]. KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 98-99. 128 STEJSKAL 1967, s. 25. 129 Svátek Nanebevzetí Panny Marie se slaví v západní církvi 15. srpna, ve východní církvi pak pod názvem Zesnutí Bohorodičky. QUENOT 2002, s. 55; NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003, s. 451. 130 STEJSKAL 1967, s. 25. 131 Zobrazení sv. Petra jako papeže Inocence VI. (pontifikát 1352-1362) dokládá jeho odění do bohatého roucha a třístupňová tiára. Také jako jediný z přítomných není překryt okolo stojícími apoštoly. Protějšková malba Moraganových destiček se scénou Klanění tří králů zobrazuje portrétní rysy Karla IV. v postavě jednoho z králů, tak jako je zobrazen v kapli sv. Kříže na Karlštejně. Lze tedy předpokládat, že objednavatelem mohl být sám Karel IV. nebo se mohlo jednat o diplomatický dar určený Inocentovi VI. KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 98-99. 132 STEJSKAL 1967, s. 23-24. Více také o významu Morganových destiček: PEŠINA 1978, s. 521-528. 133 Z okolních zemí pak na polyptychu Grudziądzkém z let 1390-1400 [127] a oltáři z Wielowsi [138]. 134 Je možné, že mistr, který namaloval tyto destičky, navštívil Itálii spolu s Karlem IV., jež přesídlil dvůr v roce 1354-1355 do Itálie. STEJSKAL 1967, s. 52-53. 135 PEŠINA 1983, s. 296. 136 FLOR 2008, s. 735. 137 Souboru pražských kodexů z doby vlády Karla IV. dominuje právě Liber viaticus – nejvíce ovlivněn italským uměním v pojetí prostoru, figurách i motivem akantového listu. Malíř se mohl účastnit Karlovy korunovační cesty do Itálie (1354-1355). KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 103-105. 138 O zobrazení Poslední modlitby P. Marie pojedná následující podkapitola 4.2. 139 Podobně znázorněná Marie se nachází i na starším reliéfu od Paola Veneziana [112] kde je ovšem P. Marie umístěna do kamenného otevřeného sarkofágu s duší stojící na něm. Jsou zde tedy znázorněny dvě simultánní události. 140 Stejné postavy sedících apoštolů a cípu Mariina roucha nalezneme poté kolem roku 1430 v malbě Hanse von Brunecka [137]. 141 Apoštola, který pozvedá a rozfoukává kadidelnici nalezneme například ve středu iniciály „G“audeamus [kat. č. 46] a na Svatojiřském oltáři v levé horní části obrazového prostoru [kat. č. 54]. Následně je jeho zobrazování od 70. let 15. století stále častější. Soudobým příkladem jež demonstruje použití tohoto nového prvku nejen v našem prostředí je polyptych Grudziądzký [127]. 142 Dřívější zobrazení már jsme již viděli na nástěnné malbě v Bubovicích [kat. č. 9] a Starém Svojanově [kat. č. 16]. 116
43
Poprvé se s tímto způsobem odchodu duše z těla v českých zemích v podobě malé protažené postavy vycházející přímo z úst setkáme v Brevíři opatovickém [kat. č. 25], ovšem zde jde o typ Poslední modlitby P. Marie. 144 Kolem roku 1420 je též sedící P. Marie zobrazena na křídlech polyptychu Slezského mistra [135]. 145 Tito apoštolové se následně budou objevovat na téměř každém mladším vyobrazení, nebudou proto dále zmiňováni u každého konkrétního příkladu jako doposud. Výskyt sedících či klečících apoštolů i v jiných zemích dokládá například celostránková iluminace [144] z 15. století. 146 Takovýto způsob držení Mariiny duše byl použit již na výšivce uložené v Bostonu [116]. V českém umění pak ve scéně Poslední modlitby v Misále arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka [kat. č. 38]. 147 Marie zobrazena s palmovou ratolestí může odrážet povědomí umělce či objednavatele o obsahu legendy vycházející z apokryfních textů, v nichž Marie od anděla obdržela palmovou ratolest jako předzvěst své blížící se smrti a Jan Evangelista ji poté měl nést v čele jejího pohřebního průvodu. 148 Kompozici s absencí postavy Krista nalezneme také v iniciále „U“ uložené v Londýně [126]. U nás pak poprvé u typu Poslední modlitby P. Marie v Misálu pražské diecéze v iniciále „G“audeamus z let 1411-1419 [kat. č. 41], kde je použita výrazná redukce postav pouze na P. Marii a dva apoštoly. V následujících letech se stane vynechání Krista z obrazového pole častým jevem obzvlášť ve scénách typu Poslední modlitby. 149 V chronologicky následujících dílech se motiv kropáče přemisťuje po obrazovém prostoru, kdy jej drží apoštol obvykle umístěný na straně kompozice [kat. č. 58]. Až ve scénách inspirovaných Schongauerovou mědirytinou (o kterých bude pojednáno níže) se kropáč do Petrových rukou opět navrátí [kat. č. 62]. 150 První zobrazení dlouhé svíčky vložené do Mariiných rukou nejdeme na soudobém Oltáři z Orlové [kat. č. 58] typu Poslední modlitby P. Marie. Zde svíci předává ovšem Petr a nikoli Jan. Celostránková iluminace francouzské provenience dokládá též vyobrazení Petra coby předávajícího [133]. Podobně koncipovaná malba Huga van der Goes z období kolem roku 1480 [158] znázorňuje okamžik zapálení svíce jedním z apoštolů, jež současně svíci předává Petrovi, ještě před vložením svíce do rukou světice. Tento výjimečný případ Petra vkládajícího svíci do rukou P. Marie tvoří odchylku od následujících scén, kdy tento úkon převzal Jan Evangelista (např. [kat. č. 68]) podle vzoru Schongauerova mědirytu. Stejnou odchylku v postavě Petra poté nalezneme v Hodinkách s iniciálou „O“bratt nas [kat. č. 61]. V dílech cizí provenience nalezneme tento prvek například v malbě Konrada von Soest, vzniklé kolem roku 1420 [kat. č. 134], nejde tedy o vynález českých zemí, ale jak již bylo zmíněno, vychází z mědirytiny Martina Schongauera [155]. 151 V uměleckých dílech cizí provenience ji i nadále můžeme spatřit [173]. 152 Stejné podání temena hlavy byl použit v českém umění již dříve [kat. č. 14, 57]. Motiv má původ v Byzanci odkud jej později převzal Giotto a znovu použil. PEŠINA 1983, s. 291-295. Hlavy výrazně otočené či předkloněné, ale nikoli zvrácené týlem k diváku můžeme spatřit i v jiných dílech. [kat. č. 22, 32, 44]. 153 Stejný motiv se nachází na soudobém Oltáři z Orlové [kat. č. 58]. 154 Již bylo výše pojednáno o nástěnné malbě v Černovičkách vzniklé po roce 1350 koncipované totožně na dva navzájem od sebe separované celky [kat. č. 15]. 155 To svědčí o stále přetrvávajícím oblíbeném způsobu malby neovlivněné novými prvky ani Schongauerovou mědirytinou, která se stala vzorem pro soudobá díla, jak je popsáno v následujícím odstavci. Soudobá knižní iluminace v Modlitební knize ze Stuttgartu [156] dokládá též stále používané schéma neovlivněné Schongauerem. 156 Tento způsob zobrazení bosých nohou apoštolů jsme viděli již v 30. a 40. letech 14. století na nástěnné malbě v Průhonicích [kat. č. 5] a Kozohlodech [kat. č. 10]. 157 Rozdělení scén na dva celky, kdy na spodní scéně chybí Kristus známe také z druhotně rozdělené starší italské malby, kdy scénu podobně uspořádal Andrea Mantegna [152, 153]. 158 Podobnou kompozici lze spatřit na reliéfu z Hazlova [180] datovaného do přibližně téže doby. 159 Od tohoto data až do konce středověku nenalezneme téměř žádnou scénu typu Koimesis, která není koncipována po Schongauerově vzoru. Jediné takové případy, jež vznikly po roce 1470 představují [kat. č. 71 a 75] o kterých bylo pojednáno výše. 160 O tom svědčí příklady nejen z Britského muzea, které má ve svých sbírkách hned několik kopií. Totožné podání a přesné kopírování přítomných postav a předmětů lze spatřit také na španělské deskové malbě [171], která mědirytinu zobrazila v barvě a přidala okno s výhledem do okolní 143
44
krajiny, jež prohlubuje obrazový prostor. Také Mariina jinak líbezná tvář je zde podána zcela realisticky jakožto starší a již ne tak půvabná žena. 161 Tato kompozice navrátila oblíbenost typu s Pannou Marií ležící na lůžku (Koimesis) a v českých zemích se frekventuje stejně často jako doposud více používané schéma Poslední modlitby. 162 Již dříve byl motiv bosého chodidla použit u typu Poslední modlitby [kat. č. 60]. Viz. také pozn. 204. 163 Totožnou postavu apoštola sedícího v pravé spodní části reliéfu můžeme spatřit i na soudobém reliéfu [kat. č. 75], kde se nachází v levé spodní části. Zde mu pouze umělec doplnil mohutný vous. 164 Použití tohoto vzoru v knižní iluminaci dokládá iniciála „G“audeamus v Bratislavském misále VII. Z roku 1489 [164]. 165 Kameny nenesou žádný význam, jedná se pouze o doplněk. DROBNÁ 1955, s. 201. 166 Inspirace Schongauerovým mědirytem si všimla i Vlasta Kratinová. KRATINOVÁ 1957, s. 224. 167 TÖRÖK 1973, s. 151-152. 168 Mariina klečící poloha může navazovat na její poslední modlitbu na Olivetské hoře, jak ji líčí apokryfní texty. Ibidem, s. 164-165. 169 FLOR 2008, s. 735-739. 170 Ibidem, s. 736. 171 Apoštolů je v tomto případě ztvárněno třináct. 172 Dále se bude vyskytovat zvláště u Poslední modlitby v médiu knižního malířství stále častěji. 173 Kresba sloužila jako skica pro připravovaný triptych. KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), s. 510. 174 Reliéf katedrály v Řezně z let 1390-1400 [128] zobrazuje Jana Evangelistu jak se natahuje přes lůžko a podepírá klesající Marii. Jde tedy o ustálený způsob provedení, jak uvidíme na následujících příkladech české provenience. 175 Takto redukovaný počet přítomných postav apoštolů jsme již viděli taktéž v knižní malbě Vitae sanctorum [kat. č. 30]. 176 Pouze ve starší iniciále „A“ssumpcio [kat. č. 20] nalezneme Mariinu duši oděnou do zeleného šatu. 177 Zde je čtenářský pulpit zobrazen naposledy; nalezneme jej znovu až na konci 15. století v reliéfu [kat. č. 72, 77]. 178 Petrovu třístupňovou tiáru jsme již viděli na starších příkladech u typu byzantinizujících Koimesis ovlivněných italským uměním [kat. č. 19, 23]. Ve scéně Poslední modlitby také na pergamenové kresbě [kat. č. 31], ovšem v případě kresby uložené v Prestonu se jedná pouze o načrtnutí základního tvaru, který ve finálním provedení měl vypadat jako třístupňová tiára ze starších kompozic. Stejně jako Kristova koruna, rovněž ve formě zjednodušeného tvaru. 179 Takovéto vyplnění volného prostoru hvězdami bylo poprvé použito na nástěnné malbě z Černvíra [kat. č. 24]. 180 Z tohoto schématu, kdy Marie klečí na lůžku vychází později Oltář z Ptáčkova, kolem roku 1430-1340, Tarnów, Diözesanmuseum. TÖRÖK 1973, s. 177. 181 Stejné gesto bylo ztvárněno i na soudobé knižní iluminaci Misálu pražské diecéze [kat. č. 41]. 182 Iniciála „U“idi speciosam v Antifonáři vratislavských klarisek v Polsku [136] ze stejné doby vyobrazuje také otevřenou knihu ležící na Mariině lůžku. 183 České prostředí posléze ustoupilo od zobrazování pulpitu i postele v rámci jediného díla. Zde vidíme tento způsob naposledy. Sousední země ovšem tento způsob ztvárnění používají i nadále [149, 162, 165, 175]. 184 Stejně jako na vůbec prvním příkladě tohoto typu v Antifonáři z Vorau [kat. č. 22]. 185 Tohoto vůbec prvního zobrazení Jana před lůžkem při scéně Poslední modlitby si povšimla i Olga Pujmanová. PUJMANOVÁ 1990, s. 108. 186 Umístění Jana Evangelisty před lůžko a nikoli za ním je použito i na slovenské deskové malbě Mistra Tucherova oltáře z téže doby [149]. A na Oltáři z Wielowsi [138], jež představuje nejstarší scénu Poslední modlitby Slezské provenience. KATALOG PRAHA 2006b (Kapustka), s. 74. Slezská malba zachytila i okamžik úleku apoštola klečícího před Marií, který upustil knihu. Ideový program vychází v tomto případě z české cisterciácké zbožnosti, a na kázání Bernarda z Clairvaux při svátku Nanebevzetí P. Marie. Ibidem, s. 75. 187 Ten může předznamenávat apoštola držícího otevřenou knihu tak jako u scén následujících (např. [kat. č. 48]). 188 Sedící apoštol s otevřenou knihou v popředí scény je zobrazen i na německé deskové malbě téže datace [146].
45
Absenci čtenářského pulpitu nalezneme i v soudobé polské knižní malbě Antifonáře z augustiniánského kláštera v Zaháni [145]. 190 Šachovnicový motiv podlahy se posléze stane vzorem pro deskové malířství [kat. č. 63, 69, 70, 74]. 191 Může tedy vycházet z italských vzorů, kdy se Mariina smrt často zasazovala do krajiny. Tomu můžou odpovídat i dva travnaté kopce se stromy z českého prostředí, které mají v italské malbě podobu skal [139]. 192 Apoštola jež pomáhá Janovi zadržet Mariino tělo jsme viděli již na starší malbě na rámu Svatoštěpánské Madony [kat. č. 47]. Podobnou obměnu, kdy Marii nepodepírá Jan, ale apoštol stojící za ní, pak nalezneme na reliéfu Veita Stosse v Krakově [160]. 193 Zde přítomné apoštoly lze téměř jistě identifikovat díky slovenské deskové malbě Mistra Tucherova oltáře [149], na kterém mají apoštolové nimby s nápisy. Jan (zachytává P. Marii), Filip (čtoucí z knihy), Petr (liturgické roucho), Jakub Mladší (kadidelnice), Ondřej (dlouhý šedý vous), Šimon (nad lůžkem), Bartoloměj (vlnité tmavé vlasy), Jakub Starší, Matouš (Brýle), Matěj, Juda Tadeáš, Tomáš (dole). NOVOTNÁ-SVETKOVÁ 2002, s. 105-106. 194 Jak píše Jaroslav Pešina: iluminátor Valentin Noh nedokáže dostatečně vyjádřit prostředí, kresba je podána naivně s nepevnou kresbou a stavbou figur. Tváře odráží lyrický a naivní půvab. PEŠINA 1959, s. 219. 195 Takovéto provedení Mariiny duše jsme již viděli ve starších dílech knižního malířství [kat. č. 34, 37]. 196 Viz. pozn. 150. 197 Motiv dlouhé svíce odráží dobovou tradici vkládání hořících svící do rukou umírajících jako symbol křesťanské víry. KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE 2011 (Pánek), s. 18. 198 Totéž provedení Marie se svící nalezneme na soudobém reliéfu v kostele Spišské kapituly na Slovensku [157]. 199 Podobně jako v Graduálu latinském [kat. č. 55]. 200 Takovéto ztvárnění P. Marie poukazuje na její charakter jako Snoubenky Boží (Sponsa Dei). Marie je zde zobrazena s dlouhými rozpuštěnými vlasy s perlovou čelenkou a závojem, který značí očekávání snoubence a je tradičním snubním atributem (2 Kor 11,2). ŠTAJNOCHR 2000, s. 59. Takovému významu může nasvědčovat i Mariino odění do rudého šatu, stejně jako zobrazení uvnitř mandorly v téže velikosti, jaká je použita u Krista. 201 V následujících letech se toto obrazové schéma v reliéfu bude objevovat stále častěji, jak bude demonstrováno na následujících příkladech. 202 Takovéto zobrazení Marie zepředu již v našem prostředí u typu Poslední modlitby nenalezeme. V sousedních zemích ovšem ano – Marie je obdobně vyobrazena na mladším dřevěném reliéfu ze Seliec [176]. 203 Olomoucký reliéf má významnou roli ve vývoji českého umění, neboť je postava Marie podána v nizozemském duchu s realismem typů postav a tváří. LIŠKA 1967, s. 505; tento pozdně goticky nizozemský realismus podává nový sloh lámaných záhybů. KUTAL 1941, s. 76. 204 Motiv bosých chodidel otočených k diváku celou plochou má původ v antice, odkud jej převzalo byzantské umění. PEŠINA 1983, s. 289, 293. 205 Velké množství svíček v rukou apoštolů i samotné Marie nehraje v rámci tohoto bádání žádnou roli, neboť se jedná o novodobé doplňky. 206 Umělec zde zobrazil nejspíše svou osobní úctu k světici, neboť ji nenechal pouze klečet na podlaze. 207 Totéž bylo zobrazeno i na střední části triptychu Marcina Czarneho [kat. č. 179]. 208 Doposud u tohoto novějšího ikonografického typu předával Marii svíci pouze Petr [kat. č. 58]. 209 Podobně jako na Oltáři z Orlové [kat. č. 58], kde je trojice zmíněných postav provedena obdobně. 210 LIŠKA 1963, s. 237. 211 Dvě sedící postavy apoštolů v popředí obrazového prostoru již známe z předchozích uměleckých děl [kat. č. 55], zde jsou poprvé použity v médiu sochařství. 212 Masivní svícen byl použit i ve starší slovenské malbě Poslední modlitby [163]. 213 Nelze tedy s určitostí říct, zda se jednalo o scénu, kdy Marie leží na lůžku, či o Poslední modlitbu, kde klečí. Ovšem zařadila jsem ji do scén Poslední modlitby kvůli bohatému plastickému provedení drapérie u Petrových nohou, neboť takto byly vyobrazovány záhyby Mariina pláště u Poslední modlitby [kat. č. 70]. 214 Reliéf ze Slovenska z téže doby vyobrazuje totéž Mariino ztvárnění [177]. 215 Podobnou kompozici, kdy Petr stojí naproti Marii s pozvednutým kropáčem, nalezneme v německé iluminaci z přibližně téže doby uložené v Praze [172]. 189
46
SUMMARY
This bachelor thesis deals with the Representation of the Mary's Death in the Art of the Bohemian Middle Ages. The basis of the thesis is the catalogue of monuments with eighty three examples of Bohemian Medieval Art. The images are classified into two categories. The first one represents the Eastern or Byzantine type of The Dormition (Falling Asleep) of the Virgin Mary, so called 'Koimesis'. Virgin Mary is lying on the bed surrounded by Apostles and Jesus Christ in the background is holding her Spirit. The second category covers paintings of the Western type. The Mother of God is kneeling and praying. This depiction was founded for the first time in Bohemian Art in the 60s of the 14th century. There are two important components belonging to this thesis: the analysis of the monuments and their patterns and motifs and the comparison with the examples of the artworks from the European Medieval Art – with focusing on the Central Europe. The attention is also paid to the Apocrypha containing the stories about the Death of Mother Mary. Least but not last there is described the notion of the Death in early Christianity which can help us to understand historical context.
47
PRAMENY A LITERATURA
Prameny BIBLE Bible Svatá aneb všecka svatá písma Starého i Nového zákona. Podle posledního vydání kralického z roku 1613. Praha 2004 DALEY 2001 Brian E. Daley, At the Hour of Our Death. Mary’s Dormition and Christian Dying in Late Patristic and Early Byzantine Literature, Dumbarton Oaks Papers 55, Cambridge 2001, s. 71-89 NOVOZÁKONNÍ APOKRYFY II 2003 Jan A. Dus, Příběhy apoštolů. Novozákonní apokryfy II., Praha 2003
Studijní literatura BARTLOVÁ 2001 Milena Bartlová, Poctivé obrazy. Deskové malířství v Čechách a na Moravě 1400 – 1460, Praha 2001 BERINGER 1890-1892 Jan Beringer, O českých miniaturách, Památky archeologické a místopisné XV, 1890-1892, s. 85-94, 145-148, 275-280 BLAŽÍČEK 1988 Oldřich Jakub Blažíček (et al.), Staré české umění. Sbírky Národní galerie v Praze. Jiřský klášter (katalog stálé expozice), Praha 1988 BRODSKÝ 2012 Pavel Brodský, Krása českých iluminovaných rukopisů, Praha 2012 CIDLINSKÁ 1989 Libuše Cidlinská, Gotické krídlové oltáre na Slovensku, Bratislava 1989 DČVU I/1 1984 Dějiny českého výtvarného umění I/1. Od počátku do konce středověku, ed. Rudolf Chadraba, Praha 1984
48
DČVU I/2 1984 Dějiny českého výtvarného umění I/2. Od počátku do konce středověku, ed. Rudolf Chadraba, Praha 1984 DEJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003 Dušan Buran a kol., Dejiny slovenského výtvarného umenia. Gotika, Bratislava 2003 DENKSTEIN – MATOUŠ 1953 Vladimír Denkstein – František Matouš, Jihočeská gotika, Praha 1953 DROBNÁ 1955 Zoroslava Drobná, Janíček Zmilelý z Písku a Jenský kodex, Umění III, 1955, s. 181-204 DROBNÁ 1965 Zoroslava Drobná, K problematice bible Boskovické, Umění XIII, 1965, s. 127137 DVOŘÁKOVÁ – KRÁSA – STEJSKAL 1978 Vlasta Dvořáková – Josef Krása – Karel Stejskal, Středověká nástěnná malba na Slovensku, Praha 1978 EHM – PEŠINA – HOMOLKA 1977 Josef Ehm – Jaroslav Pešina – Jaromír Homolka, České gotické umění, Praha 1977 FAJT 2012 Europa Jagellonica 1386-1572. Umění a kultura ve střední Evropě za vlády Jagellonců. Průvodce výstavou, ed. Jiří Fajt, Praha 2012 FLOR 2008 Ingrid Flor, Das letzte Gemet Mariae - eine Prager Bilder-Invention, in: Prag und die grossen Kulturzentren Europas in der Zeit der Luxemburger (1310-1437), Praha 2008, s. 733-750 GERÁT 2001 Ivan Gerát, Stredoveké obrazové témy na Slovensku. Osoby a príbehy, Bratislava 2001, s. 233-245 GbK DEUTSCHLAND 1 2009 Geschichte der bildenden Kunst in Deutchland. Band 1. Karolingische und ottonische kunst, ed. Bruno Reudenbach, München 2009
49
GbK DEUTSCHLAND 3 2007 Geschichte der bildenden Kunst in Deutchland. Band 3. Gotik, ed. Bruno Klein, München – Berlin - London - New York 2007 GbK ÖSTERREICH 2 2000 Geschichte der bildenden Kunst in Österreich. Band 2. Gotik, ed. Günter Brucher, München - London - New York 2000 GbK ÖSTERREICH 3 2003 Geschichte der bildenden Kunst in Österreich. Band 3. Spätmittelalter und Renaissance, ed. Artur Rosenauer, München – Berlin - London - New York 2003 GOTYCKIE MALARSTWO TABLICOWE W POLSCE 1982 Maria Otto-Michałowska, Gotyckie malarstwo tablicowe w Polsce, Warszawa 1982 HNÍK 2004 Petr Hník – Josef Hník, Historie, přítomnost a význam kostela svatého Mikuláše ve Starém Svojanově, Praha 2004 HOMOLKA 1972 Jaromír Homolka, Gotická plastika na Slovensku, Bratislava 1972 HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978 Jaromír Homolka – Josef Krása – Václav Mencl (et al.), Pozdně gotické umění v Čechách. 1471-1526, Praha 1978 HORNÍČKOVÁ – ŠRONĚK 2010 Umění české reformace (1380-1620), eds. Kateřina Horníčková – Michal Šroněk, Praha 2010 JOSEFÍK – SYSEL 1964 Jiří Josefík – František Sysel, Transfer nástěnné malby, Umění XII, 1964, s. 604608 KARŁOWSKA-KAMZOWA 1982 Alicja Karłowska-Kamzowa, Malarstwo gotyckie Europy środkowowschodniej, Poznaň 1982 KATALOG BLATNÁ 1981 Oliva Pechová, Alois Martan. Restaurování maleb (kat. výst.), Blatná 1981
50
KATALOG BRNO II 1999 Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Svazek II. Brno (kat. výst.), ed. Kaliopi Chamonikola, Brno 1999 KATALOG BRNO IV 1999 Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Svazek IV. Opava (kat. výst.), ed. Kaliopi Chamonikola, Brno 1999 KATALOG BRNO 1955 Antonín Friedl – Jaroslav Dřímal – Vladimír Burian, Moravská knižní malba XI. – XVI. století (kat. výst.), Brno 1955 KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE 2011 Jaroslav Pánek (red.), Rožmberkové. Stručný průvodce výstavou, České Budějovice 2011 KATALOG CHEB 2009 Michaela Ottová – Aleš Mudra, Katalog gotického sochařství na území historického Chebska, in: Jiří Vykoukal – Karel Halla – Petr Macek et al., Umění gotiky na Chebsku. Gotické umění na území historického Chebska a sbírka gotického sochařství Galerie výtvarného umění v Chebu, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, s. 238-241 KATALOG OLOMOUC III 1999 Ivo Hlobil – Marek Perůtka (et al.), Od gotiky k renesanci. Výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550. Svazek III. Olomouc (kat. výst.), Olomouc 1999 KATALOG OSTRAVA 2011 David Majer (ed.), Král, který létal. Moravsko-slezské pomezí v kontextu středoevropského prostoru doby Jana Lucemburského (kat. výst.), Ostrava 2011 KATALOG PRAHA 1970 Jaroslav Pešina (ed.), České umění gotické 1350-1420 (kat. výst.), Praha 1970 KATALOG PRAHA 1972 Ladislav Kesner (ed.), Umění české a slovenské gotiky (kat. výst.), Praha, 1972 KATALOG PRAHA 1989-1990 Hynek Rulíšek, Gotické umění v jižních Čechách. Vybraná díla ze sbírek Alšovy jihočeské galerie (kat. výst.), Praha 1990 KATALOG PRAHA 1996 Jiří Fajt (ed.), Gotika v západních Čechách (1230 – 1530) (kat. výst.), I-III, Praha 1996 51
KATALOG PRAHA 2006a Jiří Fajt (ed), Karel IV., císař z Boží milosti. Kultura a umění za vlády Lucemburků 1310-1437 (kat. výst.), Praha 2006 KATALOG PRAHA 2006b Andrzej Niedzielenko – Vít Vlnas (eds.), Slezsko, perla v České koruně. Tři období rozkvětu vzájemných uměleckých vztahů (kat. výst.), Praha 2006 KATALOG PRAHA 2006c Jiří Fajt – Štěpánka Chlumská (eds.), Čechy a střední Evropa 1200-1550. Dlouhodobá expozice Sbírky starého umění Národní galerie v Praze v klášteře sv. Anežky České (kat. výst.), Praha 2006 KLÍPA – POKORNÝ – SANYOVÁ 2010 Jan Klípa – Adam Pokorný – Jana Sanyová, Triptych se smrtí Panny Marie, zvaný Roudnický oltář. Poznámky k technice malby a k uměleckohistorickému kontextu, in: David Hradil – Janka Hradilová (eds.), Acta Artis Acadamica, Příběh umění – proměny výtvarného díla v čase, Praha 2010, s. 189–226 KNOFLÍČEK 2009 Tomáš Knoflíček, Nástěnná malba za vlády Lucemburků na Moravě, Olomouc 2009 KOTALÍK 1984 Jiří Kotalík, Národní galerie v Praze I. Sbírka starého evropského umění – Sbírka starého českého umění, Praha 1984 KRÁSA 1966 Josef Krása, Výstava rukopisů knihovny Národního muzea v Praze, Umění XIV, 1966, s. 600-609 KRÁSA 1974 Josef Krása, Rukopisy Václava IV., Praha 1974 KRÁSA 1990 Josef Krása, České iluminované rukopisy 13.-16. století, Praha 1990 KRATINOVÁ 1957 Vlasta Kratinová, Smrt P. Marie v Hustopečích u Brna, Umění V, 1957, s. 224229 KREKHOVETSKY 2006 Jacob Krekhovetsky, Iconography. Faith in Color, Toronto 2006, s. 272-274
52
KROPÁČEK 1946 Pavel Kropáček, Malířství doby husitské, Praha 1946 KUTAL 1941 Albert Kutal, Gotické sochařství v Čechách a na Moravě, Praha 1941 LAVIČKA 2007 Roman Lavička, Gotické umění. Průvodce sbírkou středověkého umění Alšovy jihočeské galerie, Hluboká nad Vltavou 2007 LAVIČKA 2013 Roman Lavička, Osudy kájovských kostelů ve středověku, in: 750 let Kájova, Jiří Havlice – Robert Šimůnek – Roman Lavička et al., České Budějovice 2013, s. 93139 LIŠKA 1963 Antonín Liška, Vztahy českého sochařství k západnímu umění na rozhraní 15. a 16. století, Umění XI, 1963, s. 233-248 LIŠKA 1967 Antonín Liška, Živý příklad starého nizozemského umění, Umění XV, 1967, s. 492-509 LOSOS 1979 Ludvík Losos, Restaurování sklomalby Smrti P. Marie z Kolína, Umění XXVII, 1979, s. 140-145 MARTAN 1993 Alois Martan, Restaurování gotických nástěnných maleb kolem r. 1380 v kostele sv. Jana Křtitele v Záblatí, v kostele Zvěstování P. Marie v Dobrši ze 14.-15. století, v kostele sv. Jakuba v Malenicích, v kostele sv. Mikuláše v Boleticích z druhé pol. 14. století, Umění XXXXI, s. 266-272 MATĚJČEK 1950 Antonín Matějček, Česká malba gotická. Deskové malířství 1350-1450, Praha 1950 MATĚJKA 1897 Bohumil Matějka, Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. II. Politický okres lounský, Praha 1897 MATOUŠ 1975 František Matouš, Mittelalterliche Glasmalerei in der Tschechoslowakei, Praha 1975 53
MINAŘÍK 1991 Metoděj Minařík, Mariánská dogmata, Kostelní Vydří 1991 MIODOŇSKÁ 1968 Barbara Miodoňská, Opatovický brevíř. Neznámý český rukopis 14. století, Umění XVI, 1968, s. 213-254 MÜLLER 1990 Jan Müller, Některé předpoklady raného díla mistra reliéfu Oplakávání Krista ze Žebráka, Umění XXXVIII, 1990, s. 15-25 MYSLIVEC 1980 Josef Myslivec, Tod Mariens, in: Egelbert Kirschbaum, Lexikon der christlichen Ikonographie, Bd. 4, Rom-Freiburg-Basel-Wien 1980, sl. 333-338 NOVOTNÁ – SVETKOVÁ 2002 Mária Novotná – Anna Svetková, Smrť Panny Márie. Tabuľová maľba zo Spišského Štvrtku, Ars, 2002, s. 97-109 PAPAIOANNU 1966 Kostas Papaioannu, Byzantinische und Russische Malerei, Lausanne 1966 PEŠINA 1950 Jaroslav Pešina, Česká malba pozdní gotiky a renesance. Deskové malířství 14501550, Praha 1950 PEŠINA 1958 Jaroslav Pešina a kol., Gotická nástěnná malba v zemích českých I. 1300-1350, Praha 1958 PEŠINA 1959 Jaroslav Pešina, Studie k malířství poděbradské doby, Umění VII, 1959, s. 196227 PEŠINA 1967 Jaroslav Pešina, Paralipomena k dějinám českého malířství pozdní gotiky a renesance. Osm kapitol a oprav k české malbě deskové 1450-1550, Umění XV, 1967, s. 217-259, 325-376 PEŠINA 1976 Jaroslav Pešina, Česká gotická desková malba, Praha 1976 PEŠINA 1978 Jaroslav Pešina, Imperium et Sacerdotium, Umění XXVI, 1978, s. 521-528 54
PEŠINA 1983 Jaroslav Pešina, Raně byzantský figurální motiv v evropském a českém středověkém umění, Umění XXXI, 1983, s. 289-307 PODLAHA 1904 Antonín Podlaha, Obrazy Mariánské v Čechách ze století XIV. - XVI., Praha 1904 PODLAHA 1906 Antonín Podlaha, Nástěnné malby z XIII. století v kostelíku Průhonickém, Památky archeologické a místopisné XXII, 1906, s. 245-264 POCHE 1972 Emanuel Poche, Plenáře svatojiřské, Umění XX, 1972, s. 226-233 PUJMANOVÁ 1990 Olga Pujmanová, Gotický pseudotriptych ze Státního zámku Žleby, Umění XXXVIII, 1990, s. 101-103 QUENOT 2002 Michael Quenot, The icon. Window on the Kingdom, New York 2002, s. 55 ROYT 2000 Jan Royt, Zahrada mariánská. Mariánská úcta ve výtvarném umění od středověku do 20. století, Sušice 2000 ROYT 2007 Jan Royt, heslo Smrt Panny Marie, in: Jan Royt, Slovník biblické ikonografie, Praha 2007, s. 267-269 SCHILLER 1980 Gertrud Schiller, Ikonographie der christlichen Kunst, Bd. 4,2, Gütersloh 1980 SCHMITTOVÁ 2007 Veronika Schmittová, Nástěnné malby v Mostkovicích (bakalářská diplomová práce), FF MU Brno, Brno 2007 SOMMER 1999 Jan Sommer a kol., Tři gotické kostely pod hradem Lipnicí. Dolní Město, Loukov, Řečice, Praha 1999 STEINOVÁ 1993 Iva Steinová, Ikonografie nástěnných maleb v sakristii kostela sv. Vincence v Doudlebech, Umění XXXXI, 1993, s. 199-205
55
STEJSKAL 1967 Karel Stejskal, O malířích nástěnných maleb Kláštera na Slovanech, Umění XV, 1967, s. 1-61 STEJSKAL 1990a Karel Stejskal, K situaci českého malířství po roce 1400, Umění XXXVIII, 1990, s. 89-100 STEJSKAL 1990b Karel Stejskal, Der Meister des Prager Examerons und der Meister des Krumauer Speculums, Umění XXXVIII, 1990, s. 418-429 ŠPAČEK 1925 Richard Špaček, Svědectví pro pobyt a smrt Panny Marie v Efesu, Časopis katolického duchovenstva III, 1925, s. 169-177 ŠTAJNOCHR 2000 Vítězslav Štajnochr, Panna Maria Divotvůrkyně. Nauka o Panně Marii, mariánská ikonografie, mariánská poutní místa. Uherské Hradiště 2000 TÖRÖK 1973 Gyöngyi Török, Die Ikonographie des letzten Gebetes Mariä, Acta Historiae Artium XIX, 1973, s. 151-205 TOŠNEROVÁ 2001 Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl III. Rukopisné fondy muzeí a galerií v České republice, red. Marie Tošnerová, Praha 2001 TOŠNEROVÁ 2004 Průvodce po rukopisných fondech v České republice. Díl IV. Rukopisné fondy centrálních a církevních knihoven v České republice, red. Marie Tošnerová, Praha 2004 TRIZULJAKOVÁ 2009 Miroslava Trizuljaková, Restaurování nástěnných maleb v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostkovicích, Sborník Národního památkového ústavu územního odborného pracoviště v Olomouci, 2009, s. 169-173 UPČ 1977 Umělecké památky Čech. Díl 1. A-J, ed. Emanuel Poche, Praha 1977 UPČ 1980 Umělecké památky Čech. Díl 3. P-Š, ed. Emanuel Poche, Praha 1980
56
URBÁNKOVÁ 1957 Emma Urbánková, Rukopisy a vzácné tisky pražské Universitní knihovny, Praha 1957 URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975 Emma Urbánková – Karel Stejskal, Pasionál Přemyslovny Kunhuty, Praha 1975 VACULÍK 1978 Karol Vaculík, Staré slovenské umenie, Bratislava 1978 VŠETEČKOVÁ 1993 Zuzana Všetečková, Bemerkunger zu den Wandmalereien in Südböhmen, Umění XXXXI, 1993, s. 179-188 VŠETEČKOVÁ 2011 Zuzana Všetečková a kol., Středověká nástěnná malba ve středních Čechách, Praha 2011
Internetové zdroje BRITISH MUSEUM http://www.britishmuseum.org/, vyhledáno 12. 10. 2013 GLASGOW UNIVERSITY LIBRARY http://special.lib.gla.ac.uk/exhibns/month/may2007.html, vyhledáno 3. 10. 2013 MANUSCRIPTORIUM http://www.manuscriptorium.com/apps/main/index.php, vyhledáno 4. 9. 2013 MUSEUM OF FINE ARTS BOSTON http://www.mfa.org, vyhledáno 12. 10. 2013 PŘEHLED DĚJIN ČESKÉHO UMĚNÍ http://udu.ff.cuni.cz/soubory/galerie/01%20Cechy/Hlavackova%20%20Rukopisy%20doby%20Karla%20IV/index.html, vyhledáno 27. 8. 2013 WGA http://www.wga.hu/index1.html, vyhledáno 2. 10. 2013 WÜRTTEMBERGISCHE LANDESBIBLIOTHEK STUTTGART http://www.wlb-stuttgart.de/, vyhledáno 12. 10. 2013
57
Seznam vyobrazení Čísla katalogových hesel odpovídají číslům snímků obrazové přílohy. [1] Svatojiřský plenář č. 2, miniatura na pergamenu: Smrt Panny Marie, kolem roku 1306, kvašová barva, pergamen, Praha, kostel sv. Panny Marie na Strahově. Foto: převzato z DČVU I/1 1984, s. 293 [2] Beneš, Pasionál Přemyslovny Kunhuty - Smrt Panny Marie, 1313-1321, iluminace, Praha, Národní knihovna České republiky, MS XIV A 17, fol. 17a. Foto: převzato z URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975, obr. 17a [3] Smrt Panny Marie, před rokem 1323, nástěnná malba, Pohořelice, kostel sv. Jakuba Většího, jižní stěna presbytáře. Foto: převzato z KNOFLÍČEK 2009, s. 144 [4] Graduál, iniciála „Q“ ue est – Trůnící Kristus s duší Panny Marie, Olomouc, první čtvrtina 14. století, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, CO 195, fol. 282v. Foto: převzato z KATALOG OSTRAVA 2011, kat. č. 234, s. 584 [5] Smrt Panny Marie, kolem roku 1330, nástěnná malba, Průhonice, kostel Narození Panny Marie, severní stěna. Foto: převzato z PODLAHA 1906, s. 247 [6] Smrt Panny Marie, druhá čtvrtina 14. století, nástěnná malba, Malenice, kostel sv. Jakuba Většího, východní stěna presbytáře. Foto: převzato z PEŠINA 1958, obr. 70 [7] Vitraj, Smrt Panny Marie, 1330-1350, malba na skle, 52 × 34 cm, Český Krumlov, Hradní muzeum, inv. č. Hl-12532/12. Foto: převzato z KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE 2011, s. 18 [8] Smrt Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba, Brandýs nad Labem, kostel sv. Vavřince, severní stěna triumfálního oblouku. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 2011, s. 61 [9] Mariánský cyklus se Smrtí Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba, Bubovice, kostel sv. Václava, jižní stěna kněžiště. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 2011, s. 72 [10] Smrt Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba, Kozohlody, kostel Všech svatých, východní strana presbytáře. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 2011, s. 152 [11] Smrt Panny Marie z Košátek, mezi léty 1340-1345, desková malba, dubové dřevo potažené plátnem s křídovým podkladem, tempera, 100 × 71 cm, po stranách a dole oříznuto, Boston, Museum of Fine Arts, inv. č. 50.2716. Foto: převzato z PEŠINA 1976, s. 7
58
[12] Smrt Panny Marie, kolem poloviny 14. století, nástěnná malba, Čebín, kostel sv. Jiří, severní stěna presbytáře. Foto: převzato z KNOFLÍČEK 2009, s. 54 [13] Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, polovina 50. let 14. století, Olomouc, Vědecká knihovna, M III 106, s. 349. Foto: převzato z KATALOG OSTRAVA 2011, kat. č. 254, s. 698 [14] Smrt Panny Marie, po roce 1350, nástěnná malba, Doudleby, kostel sv. Vincence, severní stěna sakristie. Foto: převzato z STEINOVÁ 1993, s. 203 [15] Smrt Panny Marie, po roce 1350, nástěnná malba, Černovičky, kostel sv. Vavřince, severní stěna presbytáře. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 2011, s. 77 [16] Smrt Panny Marie, po polovině 14. století, nástěnná malba, Starý Svojanov, kostel sv. Mikuláše, severní stěna presbytáře. Foto: Jitka Pazderová [17] Smrt Panny Marie, mezi léty 1350-1360, nástěnná malba, Kájov, kostel Smrti Panny Marie, severní stěna presbytáře kaple Smrti Panny Marie. Foto: převzato z LAVIČKA 2013, s. 97 [18] Dílna Mistra křížovnického breviáře, Misál (druhá část), iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem, nebo po roce 1355, pergamen, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, CO 134, fol. 159r. Foto: převzat z KATALOG OSTRAVA 2011, kat. č. 251, s. 673 [19] Mistr Morganova diptychu, Desky Morganovy - Smrt Panny Marie, kolem roku 1360, dřevěná deska, plátno s křídovým podkladem, rytá kresba, tempera, 29 × 18,5 cm, New York, Pierpont Morgan Library, inv. č. AZO 22.2. Foto: převzato z MATĚJČEK 1950, obr. 53 [20] Fragment s iniciálou „E“cce tu pulchra es – Smrt Panny Marie, kolem roku 1360, tempera na pergamenu, zlaceno, 15 × 15,5 cm. Norimberk, Germanisches Nationalmuseum, Bredt 70. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, kat. č. 127, s. 388 [21] Liber viaticus Jana ze Středy, iniciála „H“odie – Smrt Panny Marie, kolem roku 1360, Praha, Knihovna Národního muzea v Praze, XIII A 12, fol. 254v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/V/NMP___XIII_A_12 ______211V/N1/XIII_A_12______211VN10254V.JPG, vyhledáno 15. 9. 2013
59
[22] Mistr Antifonáře z Vorau se spolupracovníky, Antifonář z Vorau, iniciála „E“cce tu pulchra es – Poslední modlitba Panny Marie, 1365-1370, Vorau, Stiftsbibliothek, sign. 259. I-IV, fol. 285r. Foto: převzato z PŘEHLED DĚJIN ČESKÉHO UMĚNÍ, http://udu.ff.cuni.cz/soubory/galerie/01%20Cechy/Hlavackova%20%20Rukopisy%20doby%20Karla%20IV/slides/062_Vorau_SmrtPM.html, vyhledáno 27. 8. 2013 [23] Smrt Panny Marie, po roce 1370, nástěnná malba, Drásov, kostel Povýšení sv. Kříže, jižní stěna presbytáře. Foto: převzato z KNOFLÍČEK 2009, s. 78 [24] Smrt Panny Marie, 70. - 80. léta 14. století, nástěnná malba, Černvír, kostel Nanebevzetí Panny Marie, koncha východní apsidy. Foto: převzato z KNOFLÍČEK 2009, s. 59 [25] Brevíř opatovický, iniciála „T“ota pulchra es amica mea – Poslední modlitba Panny Marie, 1370-80, Krakov, Knih. Metropolit. kapit. Wawel, fol. 187r. Foto: převzato z MIODOŇSKÁ 1968, s. 233 [26] Smrt Panny Marie, třetí čtvrtina 14. století, nástěnná malba, Řečice, kostel sv. Jiří, pravá strana vítězného oblouku. Foto: Jitka Pazderová [27] Smrt Panny Marie, kolem roku 1380, nástěnná malba, Levý Hradec, kostel sv. Klimenta, severní strana presbytáře. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 2011, s. 41 [28] Smrt Panny Marie, konec 70. let 14. století, nástěnná malba, Slavětín, kostel sv. Jakuba Většího, malba v presbytáři. Foto: převzato z MATĚJKA 1897, tab. II [29] Vitraj, Smrt Panny Marie, kolem roku 1380, malované a lazurované sklo, 69 × 54 cm, Kolín nad Labem, chrám sv. Bartoloměje, presbytář. MATOUŠ 1975, obr. 1 [30] Vitae sanctorum, iniciála „A“ssumpcione – Smrt Panny Marie, kolem roku 1380, Praha, Národní knihovna České republiky, XIV.A.7., fol. 125v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/V/NKCR__XIV_A_7_ _______303V/N1/XIV_A_7________303VN10125V.JPG, vyhledáno 29. 9. 2013 [31] Výjevy ze života Krista a Panny Marie – Smrt Panny Marie, 1380-1390 (?), kresba, pergamen, 14 × 24,4 cm, Preston, Harris Museum and Art Gallery, inv. č. P 247. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, kat. č. 176, s. 511 [32] Pozdní okruh tvorby Mistra Theodorika, Smrt Panny Marie Brněnské, kolem roku 1390, olšové dřevo, křídový podklad, tempera, 33,8 × 24 cm, Brno, Moravské Zemské muzeum, inv. č. A 507. Foto: převzato z MATĚJČEK 1950, obr. 84 [33] Smrt Panny Marie, kolem roku 1390, nástěnná malba, Záblatí, kostel sv. Jana Křtitele. Foto: převzato z VŠETEČKOVÁ 1993, s. 184 60
[34] Mariánské hodinky, Smrt (Zesnutí) Panny Marie, 1390-1395, pergamen, tempera, Knihovna Národního muzea, V H 36, fol. 76v. Foto: převzato z BRODSKÝ 2012, obr. 174 [35] Misál Václava z Radče, iniciála „G“audeamus - Poslední modlitba Panny Marie, před rokem 1400, pergamen, Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, P.5, fol. 207r. Foto: převzato z FLOR 2008, obr. 4, s. 745 [36] Smrt Panny Marie, po roce 1400, nástěnná malba, Mostkovice, kostel Nanebevzetí Panny Marie, jižní stěna kostela. Foto: Jitka Pazderová [37] Brevíř Beneše z Valdštejna, Smrt Panny Marie, počátek 15. století, pergamen, Praha, Národní knihovna České republiky, VI G 6, fol. 483r. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/S/NKCR__VI_G_6___ ______2SMS/N1/VI_G_6_________2SMSN10487R.JPG, vyhledáno 26. 10. 2013 [38] Misál arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka, iniciála „G“audeamus – Poslední modlitba Panny Marie, 1409, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 1844, fol. 247r. Foto: převzato z FLOR 2008, obr. 5 [39] Fragment českého graduálu, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem roku 1410, pergamen, tempera, zlato, 16,2 × 16,8 cm, Washington, D. C., The National Galery of Art, Rosenwald Collection 1951, inv. č. 1951.10.1. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, kat. č. 189, s. 526 [40] Oltář roudnický, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1410, lipové dřevo, plátno, tempera, 147 × 118,5 cm, Praha, Národní galerie, inv. č. O 1465. Foto: převzato z KOTALÍK 1984, s. 271 [41] Misál pražské diecéze, iniciála „G“audeamus - Smrt Panny Marie, 1411-1419, pergamen, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 1815, fol. 127r. Foto: převzato z STEJSKAL 1990b, s. 421 [42] Mistr Cerroniánského Pulkavy, Pražský misál, iniciála „G“audeamus - Smrt Panny Marie, počátek 10. let 15. století, Praha, Knihovna Národního muzea, XVI A 13, fol. 227v. Foto: převzato z BRODSKÝ 2012, obr. 468 [43] Antifonář ze Sedlce, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1414, zlato a tempera na pergamenu, 9,4 × 10,3 cm. Budapešť, Szépművészeti Múzeum, inv. č. 3105. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, kat. č. 191f, s. 528 [44] Smrt Panny Marie Norimberské, kolem roku 1420, lipově dřevo, plátno potažené křídou, tempera, zlaceno, 38 × 32 cm, Norimberk, Germanisches Nationalmuseum, inv. č. Gm. 1119. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, obr. VIII.14 61
[45] Oltářní křídla ze Žlebů, spodní polovina pravého křídla: Smrt Panny Marie, kolem roku 1420, lipové dřevo, křídla: 24,3 × 9,5 cm, Státní zámek Žleby, inv. č. 2125. Foto: převzato z BARTLOVÁ 2001, s. 175 [46] Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, před rokem 1435, pergamen, Brno, Archiv města Brna, SK, č. 6, fol. 196v. Foto: převzato z KATALOG BRNO II 1999, kat. č. 241, s. 495 [47] Madona Svatoštěpánská, levá lišta rámu uprostřed - detail: Smrt Panny Marie, kolem roku 1440, lipové dřevo, tempera na křídovém podkladu, 70 × 61 cm, Praha, farní kostel sv. Štěpána. Foto: převzato z MATĚJČEK 1950, obr. 264 [48] Madona J. V. anglického krále, pravý spodní roh rámu - detail: Smrt Panny Marie, kolem roku 1440, dřevo, tempera na křídovém podkladu, 59,5 × 48 cm, Londýn, Buckingham Palace. Foto: převzato z MATĚJČEK 1950, obr. 261 [49] Oltářní křídla z Telče: Smrt Panny Marie, kolem roku 1450, smrkové dřevo, tempera, zlaceno, 62 × 21 cm, Telč, státní zámek, inv. č. 970/1408. Foto: převzato z KATALOG BRNO II 1999, kat. č. 150b, s. 322 [50] Sborník opatovický: Smrt Panny Marie, celostránková iluminace, kolem roku 1450, Praha, Knihovna Národního muzea, II.F.9, fol. 136v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/O/KNMP__II_F_9___ ______1O9O/N1/II_F_9_________1O9ON10136V.JPG, vyhledáno 29. 9. 2013 [51] Missale ordinis Praemonstratensis, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1460, Praha, Národní knihovna České republiky, Teplá MS.E.9, fol. 319r. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/L/NKCR__TEPLA_M S_E_9___00ML/N1/TEPLA_MS_E_9___00MLN10321R.JPG, vyhledáno 29. 9. 2013 [52] Madona Jindřichohradecká, pravý horní roh rámu - detail: Smrt Panny Marie, kolem roku 1460, plátno na dřevě, křídový podklad, tempera, 80,5 × 68,5 cm, Jindřichův Hradec, zámek. Foto: převzato PODLAHA 1904, tab. III. [53] Triptych z Rovné: Smrt Panny Marie, po roce 1460, desková malba, Rovná u Stříbrné Skalice, fil. kostel sv. Jakuba. Foto: převzato z PEŠINA 1967, s. 224 [54] Mistr svatojiřského oltáře, Oltář svatojiřský, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1470, lipové dřevo, plátno, tempera, 192,5 × 114 cm, Praha, Národní galerie, inv. č. O 8774. Foto: převzato z KOTALÍK 1984, s. 275
62
[55] Jan Mikus, Graduál latinský, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem roku 1470, Hradec Králove, Muzeum východních Čech, Hr-2 (II A 2), fol. 177v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/H/MVCHK_HR_2_II_ A_2____19LH/N1/HR_2_II_A_2____19LHN10177V.JPG, vyhledáno 4. 9. 2013 [56] Valentin Noh, Brevíř Hanuše z Kolovrat, iniciála „E“cce tu pulchra es – Smrt Panny Marie, 1470, pergamen, Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, fol. 493. Foto: převzato z PEŠINA 1959, s. 219 [57] Kutnohorský graduál, Iniciála „E“cce tu pulchra es - Smrt Panny Marie, 1471, Praha, Národní knihovna České republiky, XXIII A 2, fol. 198v. Foto: převzato z DČVU I/2 1984, s. 605 [58] Oltář z Orlové, spodní obrazové pole levého křídla: Smrt Panny Marie, poslední čtvrtina 15. století, tempera na dřevě, rozměr celého křídla: 197 × 100 cm, Orlová, Benediktinský klášterní kostel Narození Panny Marie, hlavní oltář. Foto: převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 058, s. 152 [59] Smrt Panny Marie, po roce 1480, nástěnná malba, zámek Zbiroh, evangelijní strana zámecké kaple, evangelijní strana. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 1996, kat. č. 28, obr. 523 [60] Smrt Panny Marie, po roce 1480 (?), reliéf, lipové dřevo, polychromie, 117 × 73 × 8 cm, novodobý rám 124 × 73 cm, Arcidiecézní muzeum Olomouc. Foto: Jitka Pazderová [61] Hodinky, modlitby, iniciála „O“bratt nas – Smrt Panny Marie, 80. léta 15. století, pergamen, Národní knihovna České republiky, XVII.G.3, fol. 121r. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/V/NKCR__XVII_G_3 _______2TTV/N1/XVII_G_3_______2TTVN10121R.JPG, vyhledáno 5. 9. 2013 [62] Václav z Olomouce, Smrt Panny Marie (kopie podle M. Schongauera), 1481, mědirytina, 254 × 168 mm, Olomouc, Vlastivědné muzeum, inv. č. O 394. Foto: převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 434, s. 529 [63] Mistr Křižovnického oltáře, Oltář křížovnického velmistra Mikuláše Puchnera zv. Archa Puchnerova - Smrt Panny Marie, 1482, lipové dřevo potažené plátnem, tempera, 123 × 96 cm, Praha, Národní galerie, inv. č. O 7106. Foto: převzato z PEŠINA 1950, obr. č. 43 [64] Smrt Panny Marie, kolem roku 1490, desková malba, smrkové dřevo, tempera, zlaceno, 116 × 76,5, Brno, Moravská galerie, inv. č. A 26. Foto: převzato z KATALOG BRNO II 1999, kat. č. 166b, s. 346 63
[65] Smrt Panny Marie kájovské, kolem roku 1490, reliéf, dřevo, zbytky polychromie, zlacení, 130 × 110 × 20 cm, Kájov, hlavní oltář kaple Smrti Panny Marie. Foto: převzato z LAVIČKA 2013, s. 118 [66] Smíškovský graduál, 1490-1495, spodní okraj listu - Smrt Panny Marie, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod.s.n. 2657, fol. 269r. Foto: převzato z HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978, s. 420 [67] Mistr Friedrichova brevíře, Svatojakubský graduál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1493-1494, pergamen, Brno, Archiv města Brna, SK. č. I/1,2, fol. 198v. Foto: převzato z KATALOG BRNO II 1999, kat. č. 256, s. 517 [68] Oltářní křídlo z Doudleb: Smrt Panny Marie, 1494, lipové dřevo, tempera na křídovém podkladu, 103 × 94 cm, Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie, inv. č. O – 8. Foto: převzato z DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, obr. 124 [69] Oltář z Trhových Svinů – Smrt Panny Marie, 1480-1490, nebo 1520, lipové dřevo, plátno, tempera na křídě, 168 × 116 cm, Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie, inv. č. O-14. Foto: převzato z KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE 2011, s. 59 [70] Český mistr, Oltář z Velhartic, pravé křídlo oltáře: Smrt Panny Marie, kolem roku 1490-1500, lipové dřevo, reliéf, polychromie, 91,5 × 63 cm, Praha, Národní galerie v Praze, inv. č. P 4603. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006c, obr. 129 [71] Smrt Panny Marie, konec 15. století (?), nástěnná malba, Dobrš, kostel Zvěstování Panny Marie, severní stěna presbytáře. Foto: Jan Janoušek [72] Smrt Panny Marie ze Slatiny, konec 15. století, reliéf, dřevo, zbytky polychromie, 112 × 116 cm, poškozeno, Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 47 B. Foto: převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 039, s. 129 [73] Smrt Panny Marie z Velkých Heraltic, konec 15. století, reliéf, lipové dřevo, 75 × 85 cm, Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 41 B. Foto: převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 040, s. 130 [74] Oltář Mokropeský, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, lipové dřevo, 117 × 83 cm, Horní Mokropsy, farní kostel sv. Václava. Foto: převzato z PEŠINA 1950, obr. 88 [75] Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, vysoký reliéf, dřevo bez polychromie, 65 × 44 cm, Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni, inv. č. 3 194. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 1996, kat. č. 340
64
[76] Olomoucký mistr (?), Smrt Panny Marie z Jívové, kolem roku 1500, lipové dřevo, reliéf složený ze tří fragmentů, nezachovaná polychromie, 81 × 142 × 13 cm, Praha, Národní galerie v Praze, inv. č. P 696 a, b, c. Foto: převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 213, s. 327 [77] Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, dřevo, reliéf složen ze tří kusů, 81 × 80 cm, vzadu nápis, poškozeno, Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 48 B. Foto: převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 041, s. 131 [78] Fragment reliéfu Smrti Panny Marie z Orlové, počátek 16. století, dřevo, 113 × 32 cm, bez polychromie, poškozeno, Ostrava, Ostravské muzeum, inv. č. 3464. Foto: převzato z KATALOG BRNO IV 1999, kat. č. 042, s. 132 [79] Smrt Panny Marie z Černice, počátek 16. století, vysoký reliéf, zbytky polychromie, Panna Marie a Jan Evangelista, lipové dřevo, 48 cm, Sv. Petr, lipové dřevo, 51 cm, České Budějovice, Alšova jihočeská galerie, inv. č. P 51. Foto: převzato z DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, obr. 55, 57 [80] Český mistr, Smrt Panny Marie z Vyššího Brodu, kolem let 1490-1510, reliéf z lipového dřeva, 101 × 72 cm, Vyšší Brod, Cisterciácké opatství. Foto: převzato z DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, obr. č. 59 [81] Janíček Zmilelý, Franusův graduál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1505, Hradec Králové, Muzeum východních Čech, Hr 6 (II A 6), fol. 87v. Foto: převzato z BRODSKÝ 2012, obr. 489 [82] Graduál mladoboleslavský (Janíčka Zmilelého z Písku), iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, asi 1509, Mladá Boleslav, Okresní muzeum, inv. č. 21691, fol. 234v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/O/OMMB__INV_C_2 1691____0ZSO/N1/INV_C_21691____0ZSON10234V.JPG, vyhledáno 30. 9. 2013 [83] Smrt Panny Marie, 1507 (?), transfer nástěnné malby ze zaniklého kostela sv. Václava, Hustopeče, severní stěna jižní boční kaple Panny Marie, Brno, Moravská galerie, inv. č. A 1225/a. Foto: převzato z KATALOG BRNO II 1999, kat. č. 093, s. 219
65
Srovnávací obrazová příloha na přiloženém CD-ROM
[84] Smrt Panny Marie, 10. století, reliéf, slonovina, 14 × 13 cm, Kolín nad Rýnem, Schnütgenmuseum. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 588 [85] Tropar, Smrt Panny Marie, kolem roku 995, pergamen, 32,6 × 16 cm, Paříž, Bibliothèque nationale de France, 9448, fol. 60v. Foto: převzato z GbK DEUTSCHLAND 1 2009, s. 360 [86] Smrt Panny Marie, 12. století, pravé křídlo diptychu, reliéf, vápenec, Berlín, Frühchtristlich-byzantinische. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 455 [87] Smrt Panny Marie, kolem roku 1150, knižní iluminace, Paříž, Bibliothèque nationale de France, 17325, fol. 5IV. Foto: Převzato z SCHILLER 1980, obr. 606 [88] Smrt Panny Marie, Itálie, 1150, mozaika, Palermo, Santa Maria dell'Ammiraglio. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/zgothic/mosaics/8/2martor2.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 [89] Psalterium, cantica, officium defunctorum, iniciála „Q“ – Smrt Panny Marie, jižní Německo, Řezno (?), druhá polovina 12. století, Praha, Národní knihovna České republiky, XIII.E.14b, fol. 69r. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/T/NKCR__XIII_E_14 B_____1ZNT/N1/XIII_E_14B_____1ZNTN10069R.JPG, vyhledáno 30. 9. 2013 [90] Anglický miniaturista, Hunterian Psalter, Zvěstování Smrti Panny Marie, kolem roku 1170, pergamen, Glasgow, Univerzitní knihovna, Sp Coll MS Hunter U.3.2 (229), fol. 17v. Foto: převzato z GLASGOW UNIVERSITY LIBRARY, http://special.lib.gla.ac.uk/images/exhibitions/month/H229/H229_0017vcrop.jpg, vyhledáno 3. 10. 2013 [91] Anglický miniaturista, Hunterian Psalter, Poslední přijímání a Pohřeb Panny Marie, kolem roku 1170, pergamen, Glasgow, Univerzitní knihovna, Sp Coll MS Hunter U.3.2 (229), fol. 18r. Foto: převzato z GLASGOW UNIVERSITY LIBRARY, http://special.lib.gla.ac.uk/images/exhibitions/month/H229/H229_0018rwf.jpg, vyhledáno 3. 10. 2013 [92] Anglický miniaturista, Hunterian Psalter, Ukládání do hrobu a Nanebevzetí Panny Marie, kolem roku 1170, pergamen, Glasgow, Univerzitní knihovna, Sp Coll MS Hunter U.3.2 (229), fol. 19v. Foto: převzato z GLASGOW UNIVERSITY LIBRARY, http://special.lib.gla.ac.uk/images/exhibitions/month/H229/H229_0019va.jpg, vyhledáno 3. 10. 2013
66
[93] Reliéf Smrti Panny Marie, kolem roku 1230, Štrasburk, katedrála Notre-Dame, západní tympanon jižní strany transeptu. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/zgothic/gothic/1/15g_1230.jpg, vyhledáno 4. 10. 2013 [94] Smrt Panny Marie, 1260-1265, nástěnná malba, Srbsko, Klášter Sopoćani. Foto: převzato z PAPAIOANNU 1966, s. 58 [95] Mistr hodinek, Kniha hodinek – Smrt Panny Marie, Francie, kolem roku 1290, miniatura na pergamenu, Norimberk, Stadtbibliothek. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/zgothic/miniatur/1251-300/2french/64french.jpg, vyhledáno 4. 10. 2013 [96] Smrt Panny Marie, 1295, nástěnná malba, Makedonie, Ohrid, klášter sv. Klimenta. Foto: převzato z PAPAIOANNU 1966, s. 62 [97] Jacopo Torriti, Smrt Panny Marie, dokončeno 1296, mozaika, Řím, Santa Maria Maggiore. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/t/torriti/mosaic/5scene5.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 [98] Pietro Cavallini, Smrt Panny Marie, 1296-1300, mozaika, Řím, Santa Maria in Trastevere. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/c/cavallin/mosaic/6scene.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 [99] Neznámý ruský malíř ikon, Smrt Panny Marie, kolem roku 1300, vaječná tempera na dřevě, 90 x 67 cm, Německo, Recklinghausen. Ikonen-Museum. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/m/master/zunk_x/02icon.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 [100] Smrt Panny Marie z Wennigsen, kolem roku 1300, smíšená technika na dubovém dřevě, 114 × 139,5 cm, Hannover, Landesmuseum, inv. č. PAM 894. Foto: převzato z GbK DEUTSCHLAND 3 2007, s. 412 [101] Arnolfo di Cambio, Zesnutí Panny Marie, 1296-1302, mramor, Berlín, Staatliche Museen. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/a/arnolfo/5/8dormiti.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 [102] Reliéf Smrt Panny Marie, 14. století, Francie, pravé křídlo diptychu, slonovina, 72 × 60 mm, Londýn, The British Museum. Foto: převzato z BRITISH MUSEUM, http://www.britishmuseum.org/collectionimages/AN00932/AN00932433_001_l.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013 [103] Byzantská ikona - Smrt Panny Marie, 14. století, vaječná tempera na dřevě, zlaceno, 154 × 107 mm, Londýn, The British Museum. Foto: převzato z BRITISH MUSEUM, http://www.britishmuseum.org/collectionimages/AN00108/AN00108140_001_l.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013 67
[104] Duccio di Buoninsegna, Zvěstování Smrti Panny Marie, 1308-1311, tempera na dřevě, 41,5 x 54 cm, Siena, Museo dell'Opera del Duomo. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/d/duccio/maesta/crown_f/cro_f_a1.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [105] Duccio di Buoninsegna, Smrt Panny Marie, 1308-1311, tempera na dřevě, 40 x 45,5 cm, Siena, Museo dell'Opera del Duomo. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/d/duccio/maesta/crown_f/cro_f_f1.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [106] Duccio di Buoninsegna, Rozloučení Jana Evangelisty, 1308-1311, tempera na dřevě, 41,5 x 54 cm, Siena, Museo dell'Opera del Duomo. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/d/duccio/maesta/crown_f/cro_f_b1.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [107] Giottova škola, Smrt Panny Marie, kolem roku 1310, nástěnná malba, Padova, Arenakapelle. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 664 [108] Pacino di Bonaguida, levé křídlo diptychu - Smrt Panny Marie, Itálie, 13201325, tempera, 62 x 41 cm, New York, Metropolitan Museum of Art. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/p/pacino/zdiptic1.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [109] Smrt Panny Marie, Korunování P. Marie, po roce 1330, nástěnná malba, Slovensko, Levoča (okres Spišská Nová Ves), klášterní kostel sv. Ladislava a bývalý klášter minoritů, severní stěna kněžiště. Foto: převzato z DEJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003, obr. 83, s. 128 [110] Smrt Panny Marie, kolem roku 1330 a 1340-1350, nástěnná malba, Tyrolsko, Navis, filiální kostel hl. Katharina, jižní stěna bývalé hradní kaple Aufenstein. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 2 2000, s. 443 [111] Maso di Banco, Sestup mandorly s Pannou Marií k apoštolovi Tomášovi, Itálie, 1337-1339, tempera, Berlín, Staatliche Museen. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/m/maso/descent.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [112] Paolo Veneziano, Pomník dóžete Francesco Dandolo - reliéf Smrti Panny Marie, 1339, Benátky, Santa Maria Gloriosa dei Frari. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/p/paolo/venezian/dandol.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [113] Smrt Panny Marie, před polovinou 14. století, nástěnná malba, Slovensko, Gánovce (okres Poprad), Římskokatolický kostel sv. archanděla Michaela, severní stěna lodi. Foto: převzato z DEJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003, obr. 106, s. 149 [114] Andrea di Cione, Zvěstování Smrti Panny Marie, mezi 1352-1360, mramorový reliéf, Florencie, Orsanmichele. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 658
68
[115] Zvěstování Smrti Panny Marie, Florencie, druhá polovina 14. století, bavlna, vyšíváno hedvábím, stříbrnými a pozlacenými nitěmi, Boston, Museum of Fine Arts. Foto: převzato z MUSEUM OF FINE ARTS BOSTON, http://zoom.mfa.org/fif=09/12-44.fpx&obj=iip,1.0&wid=568&cell=568,427&cvt=jpeg, vyhledáno 12. 10. 2013 [116] Smrt Panny Marie, Florencie, druhá polovina 14. století, bavlna, vyšíváno hedvábím, stříbrnými a pozlacenými nitěmi, Boston, Museum of Fine Arts. Foto: převzato z MUSEUM OF FINE ARTS BOSTON, http://zoom.mfa.org/fif=0-9/1245.fpx&obj=iip,1.0&wid=568&cell=568,427&cvt=jpeg, vyhledáno 12. 10. 2013 [117] Smrt Panny Marie, Korunování Panny Marie, druhá polovina 14. století, nástěnná malba, Slovensko, Batizovce, kostel Všech svatých. Foto: převzato z DEJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003, obr. č. 105, s. 148 [118] Andrea Orcagna, reliéf na tabernáklu - Smrt a Nanebevzetí Panny Marie, 1359, mramor, lapis lazuli, mozaika, Florencie, Orsanmichele. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/o/orcagna/tabern_2.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 [119] Jacobus de Voragine - Legenda aurea, iluminace Smrt Panny Marie, Štrasburk, 1362, Mnichov, Bayerische Staatsbibliothek, Cod. Germ. 6, fol. 140v. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006a, obr. II.24, s. 60 [120] Don Silvestro dei Gherarducci, Graduál ze Santa Maria degli Angeli - Smrt Panny Marie, kolem 1370, tempera a zlato na pergamenu, 388 x 305 mm, Londýn, British Library, fol. 142. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/g/gherardu/1angel07.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [121] Poslední modlitba Panny Marie, kolem roku 1370, nástěnná malba, Rakousko, bývalá kaple sv. Kateřiny na zámku Herberstein. Foto: převzato z FLOR 2008, obr. č. 2, s. 738 [122] Oltářní retábl z kaple sv. Pankráce na hradě Tirol, spodní část pravého křídla Smrt Panny Marie, Itálie, kolem 1370-1372, tempera na bukovém dřevě, zlaceno, Innsbruck, Tiroler Landesmuseum Ferdinandeum. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 2 2000, s. 167 [123] Mistr z Kremsmünsteru, Nesení mrtvého těla Panny Marie k hrobu, Německo (Porýní), 1375-1400, pravé křídlo diptychu, reliéf, slonovina, 78,5 × 121 mm, Londýn, The British Museum. Foto: převzato z BRITISH MUSEUM, http://www.britishmuseum.org/collectionimages/AN01027/AN01027590_001_l.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013
69
[124] Breviář, Ukládání Panny Marie do hrobu, 1378-1390, iluminace, pergamen, 37 x 79 mm, Národní knihovna České republiky, XXIII.D.138, fol. 141v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/E/NKCR__XXIII_D_1 38_0GWO6QE/N1/XXIII_D_138_0GWO6QEN10142V.JPG, vyhledáno 12. 10. 2013 [125] Bartolo di Fredi, pravá část polyptychu Korunování Panny Marie - Smrt Panny Marie, 1388, tempera, Montalcino, Museo Civico e Diocesano d'Arte Sacra. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/b/bartolo/coronat1.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [126] Italský miniaturista, iniciála „U“ – Smrt Panny Marie, 1390, pergamen, Londýn, Wallace Collection, inv. č. M338. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/zgothic/miniatur/1351-400/2italian/58italia.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [127] Neznámý malíř, polyptych Grudziądzký, střed: Zesnutí Panny Marie, 13901400, tempera na dřevě bílé jedle potaženém plátnem, 284 × 234 cm, Polsko, Varšava, Národní muzeum, inv. č. Śr. 22. Foto: převzato z GOTYCKIE MALARSTWO TABLICOWE W POLSCE 1982, kat. č. 2 [128] Poslední modlitba Panny Marie, 1390-1400, reliéf, Německo, Řezno, katedrála sv. Petra, tympanon hlavního portálu. Foto: převzato z FLOR 2008, obr. 3, s. 745 [129] Giovanni d'Ambrogio, náhrobek kardinála Philippe d'Alençon, Itálie, po roce 1397, mramor, Řím, Santa Maria in Trastevere. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/g/giovanni/ambrogio/alencon.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 [130] Smrt Panny Marie, počátek 15. století, nástěnná malba, Slovensko, Rimavské Brezovo (okres Rimavská Sobota), Evangelický kostel, severní stěna presbytáře. Foto: převzato z DVOŘÁKOVÁ – KRÁSA – STEJSKAL 1978, s. 138 [131] Taddeo di Bartolo, Rozloučení apoštolů s Pannou Marií, 1407, freska, Siena, Palazzo Pubblico, Cappella dei Signori. Foto: převzato z SCHILLER 1980, obr. 663 [132] Taddeo di Bartolo, Pohřeb Panny Marie, 1409, freska, 320 x 345 cm, Siena, Palazzo Pubblico, severní stěna Cappella dei Signori. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/t/taddeo/funeral.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [133] Horae beatae Mariae virginis, orationes, celostránková iluminace - Smrt Panny Marie, Francie, kolem roku 1420, Praha, Národní knihovna České republiky, XXIII.F.198, fol. 150r. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/M/NKCR__XXIII_F_1 98____0S0M/N1/XXIII_F_198____0S0MN10150R.JPG, vyhledáno 29. 9. 2013 70
[134] Konrad von Soest, Smrt Panny Marie, Německo, kolem roku1420, desková malba, 141 x 110 cm, Dortmund, Marienkirche. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/k/konrad/death_m.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013 [135] Slezský mistr, křídla polyptychu: Smrt Panny Marie, kolem roku 1420, jedlové dřevo, plátno, tempera, 64,5 × 43 cm, Polsko, Warszawa, Muzeum narodowe, inv. č. ‚Śr. 349/1. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006b, kat. č. 1.2.48., s. 77 [136] Johannes de Zittauia, Antifonář vratislavských klarisek, iniciála „U“idi speciosam – Smrt Panny Marie, kolem roku 1420, pergamen, Polsko, Wroclaw, Biblioteka Uniwersytecka, I F 430, fol. 100v. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006b, kat. č. 1.3.3., s. 89 [137] Hans von Bruneck (?), Smrt Panny Marie, kolem roku 1430, desková malba, oltář farního kostela sv. Zikmunda, jižní Tyrolsko, Pustertal. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 2 2000, s. 181 [138] Mistr oltáře z Wielowsi, oltář z Wielowsi, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1430-1440, lipové dřevo, tempera, zlatá folie, 179 × 133,5 cm, Wroclaw, Muzeum Archidiecezjalne, inv. č. 1. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006b, kat. č. 1.2.46, s. 74 [139] Fra Angelico, Smrt Panny Marie, 1431-1432, tempera a zlato, 19 x 50 cm, Florencie, Museo di San Marco. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/a/angelico/12/32corona.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 [140] Fra Angelico, Smrt Panny Marie, 1433-1434, tempera na dřevě, Itálie, Cortona, Museo Diocesano. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/a/angelico/04/3predel5.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [141] Hans Multscher, Smrt Panny Marie, 1437, desková malba, 148 x 140 cm, Berlín, Staatliche Museen. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/m/multsche/wurzach/8death.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013 [142] Fra Filippo Lippi, Zvěstování Smrti Panny Marie, kolem 1438, tempera na dřevě, 40 x 235 cm, Florencie, Galleria degli Uffizi. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/l/lippi/filippo/1430/8barbad2.jpg, vyhledáno 5. 10. 2013 [143] Andrea del Castagno, Smrt Panny Marie, 1442-1443, mozaika, Benátky, Basilica di San Marco. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/a/andrea/castagno/1_1440s/042dormi.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013
71
[144] Gebetbuch, Smrt Panny Marie, Německo nebo Nizozemí, 15. století, celostránková iluminace, Praha, knihovna Královské kanonie premonstrátů na Strahově, DD V 25, fol. 118v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/T/KKPS__DD_V_25_ _______2TKT/N2/DD_V_25________2TKTN20120V.JPG , vyhledáno 12. 10. 2013 [145] Antifonář z augustiniánského kláštera v Zaháni, iniciála „A“ - Smrt Panny Marie, 1446, Polsko, Vratislav, Univerzitní knihovna, I F 396, fol. 116v. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 2006b, kat. č. 1.3.8., s. 94 [146] Meister von Schloß Lichtenstein, Smrt Panny Marie, 1440-1450, desková malba, Stuttgart, Staatsgalerie, inv. č. L1191. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 3 2003, s. 108 [147] Jacopo Bellini, Smrt Panny Marie, Itálie, kolem roku 1450, pergamen, 425 x 285 mm, Paříž, Musée du Louvre. Foto: Převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/b/bellini/jacopo/z_dormit.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 [148] Benozzo Gozzoli, Madonna della Cintola, 1450, tempera na dřevě, 133 x 165 cm, Vatikán, Pinacoteca. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/g/gozzoli/1early/05cintol.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013 [149] Mistr Tucherova oltáře, Smrt Panny Marie, kolem poloviny 15. století, smrkové dřevo, 175 × 113 cm, Slovensko, Spišský Štvrtok, Římskokatolický kostel sv. Ladislava, Kaple Nanebevzetí Panny Marie. Foto: převzato z DEJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003, obr. 226, s. 270 [150] Petrus Christus, Smrt Panny Marie, 1457-1467, dřevěná deska, 171 x 138 cm, San Diego, Timken Art Gallery. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/c/christus/1/death_v.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013 [151] Bartolomé Bermejo, Smrt Panny Marie, 1460-1462, dubové dřevo, 63 x 41 cm, Berlín, Staatliche Museen. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/b/bermejo/deathvir.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013 [152] Andrea Mantegna, Kristus vítá Pannu Marii v ráji, 1460-1464, olej na dřevě, Ferrara, Pinacoteca Nazionale. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/m/mantegna/1/christ.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013 [153] Andrea Mantegna, Smrt Panny Marie, 1460-1464, olej na dřevě, 54 x 42 cm, Madrid, Museo del Prado. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/m/mantegna/1/death_vi.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013 [154] Fra Filippo Lippi, Korunování a Smrt Panny Marie, Itálie, 1467-1479, fresco, Spoleto, apsida katedrály. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/l/lippi/filippo/1460sp/0view.jpg, vyhledáno 2. 10. 2013 72
[155] Martin Schongauer, Smrt Panny Marie, Německo, 1470, mědirytina, Londýn, British Museum. Foto: převzato z BRITISH MUSEUM, http://www.britishmuseum.org/images/ps274720_l.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013 [156] Modlitební kniha, Smrt Panny Marie, Německo, 1476, iluminace, pergamen, Stuttgart, Württembergische Landesbibliothek, cod.brev.12, fol. 92r. Foto: převzato z WÜRTTEMBERGISCHE LANDESBIBLIOTHEK STUTTGART, http://digital.wlbstuttgart.de/filegroups/deutgeco_349942285/min/00000186.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013 [157] Oltář Smrti Panny Marie, 1478, reliéf, 180 × 140 cm, Slovensko, Spišská Kapitula, kostel. Foto: převzato z HOMOLKA 1972, obr. 130 [158] Hugo van der Goes, Smrt Panny Marie, kolem roku 1480, olejové barvy na dřevě, 147,8 x 122,5 cm, Belgie, Groeninge Museum. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/g/goes/deathvir/death_v.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013 [159] Michael Pacher, Smrt Panny Marie, 1481, desková malba, St. Wolfgang, farní kostel. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 3 2003, s. 122 [160] Veit Stoss, reliéf Smrti Panny Marie, 1477-1489, dřevo, polychromie, Krakov, kostel Panny Marie. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/s/stoss/1open/0dormiti.jpg, vyhledáno 3. 10. 2013 [161] Benozzo Gozzoli, Smrt Panny Marie, Itálie, kolem roku 1484, transfer fresky, Castelfiorentino, Biblioteca Comunale. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/g/gozzoli/6late/2tosse2.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013 [162] Mistr apoštolů z Vídeňského Nového Města, Poseldní modlitba Panny Marie, kolem roku 1485, reliéf, lipové dřevo, 118 × 109 × 34 cm, Rakousko, Herzogenburg, Augustiner-Chorherrenstift, Kunstsammlungen. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 3 2003, s. 326 [163] Spišskokapitulský mistr, vnitřní strana křídla mariánského oltáře ze Spišského podhradí - Smrt Panny Marie, Slovensko, kolem roku 1480-1490, tempera na dřevě, 132,4 × 141,2 cm, Bratislava, Slovenská národní galerie, inv. č. DO 1029. Foto: převzato z VACULÍK 1978, obr. XII [164] Bratislavský misál VII. (fragmenty), iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1489, pergamen, Bratislava, AMB, inv. č. 1491. Foto: převzato z DEJINY SLOVENSKÉHO VÝTVARNÉHO UMENIA 2003, obr. 472, s. 522 [165] Smrt Panny Marie, 1480-1490, křídlo oltáře sv. Marie Magdaleny, desková malba, Slovensko, Rokycany, Římskokatolický kostel. Foto: převzato z CIDLINSKÁ 1989, obr. 39 73
[166] Andreas Ritzos, Smrt Panny Marie, 1480-1490, tempera, 85 x 54,5 cm, Benátky, Hellenic Institute of Byzantine and Post-Byzantine Studies. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/r/ritzos/dormitio.jpg, vyhledáno 3. 10. 2013 [167] Mistr Legendy o sv. Lucii, Panna Marie Královna nebes, Bruggy, 1485-1500, olej na dřevě, 199 x 162 cm, Washington, National Gallery of Art. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/m/master/legend3/5queen.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013 [168] Domenico Ghirlandaio, Smrt Panny Marie, 1486-1490, freska, šířka malby 450 cm, Florencie, Cappella Tornabuoni, Santa Maria Novella. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/g/ghirland/domenico/6tornab/61tornab/7death.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013 [169] Hans Holbein, Smrt Panny Marie, kolem 1490, tempera na dubovém dřevě, 150 x 228,5 cm, Budapešť, Szépművészeti Múzeum. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/h/holbein/hans_e/death_v.jpg, vyhledáno 6. 10. 2013 [170] Flámský miniaturista, Graduál, scény vztahující se k Smrti Panny Marie a událostem po ní, Bruggy, 1490, iluminace, pergamen, soukromá sbírka. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/zgothic/miniatur/1451500/3flemis4/24flemis.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013 [171] Neznámý španělský mistr, Smrt Panny Marie, Španělsko, 1490, dřevěná deska přenesená na plátno, 212 x 113 cm, Madrid, Museo del Prado. Foto: převzato z WGA, http://www.wga.hu/art/m/master/zunk_sp/zunk_sp2/09deathv.jpg, vyhledáno 12. 10. 2013 [172] Antiphonarium, pars aestivalis, Smrt Panny Marie, iluminace, Německo (Magdeburg), 1491, Praha, Národní knihovna České republiky, Teplá MS.E.11A, fol. 201v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/V/NKCR__TEPLA_M S_E_11A_1ZBV/N1/TEPLA_MS_E_11A_1ZBVN10216V.JPG, vyhledáno 30. 9. 2013 [173] Hodinky pro Chartres, celostránková iluminace: Smrt Panny Marie, Francie, 1498, Teplá, Klášterní knihovna premonstrátů, B 33, 48v. Foto: převzato z MANUSCRIPTORIUM, http://mscripthq.nkp.cz/documentrepository/manuscriptorium/W/KPTK__B_33_____ ______171W/N1/B_33___________171WN10048V.JPG, vyhledáno 4. 9. 2013 [174] Jiljí Has, Loucký graduál, 1499, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, Olomouc, Vědecká knihovna, M IV 1, fol. 168v. Foto: převzato z BRODSKÝ 2012, obr. 485
74
[175] Mistr z Großgmain, Smrt Panny Marie, 1499, smrkové dřevo, 152 × 102,5 cm, Großgmain, Pfarrkirche. Foto: převzato z GbK ÖSTERREICH 3 2003, s. 120 [176] Smrt Panny Marie ze Seliec, kolem roku 1500, reliéf, dřevo bez polychromie, 106,5 × 102 cm, Banská Bystrica, Krajské muzeum. Foto: převzato z KATALOG PRAHA 1972, kat. č. 75 [177] Smrt Panny Marie, začátek 16. století, reliéf, dřevo, Slovensko, Jur u Bratislavy, farní kostel sv. Juraja. Foto: převzato z GERÁT 2001, obr. 95, s. 235 [178] Mistr Michael zvaný z Hory, oltářní retábl střed: Nanebevzetí Panny Marie, 1506, dřevo, tempera, olej, 167 × 128 cm, Kutná Hora, Římskokatolická farnost – arciděkanství Kutná Hora. Foto: převzato z FAJT 2012, s. 208 [179] Marcin Czarny, fragment střední části triptychu: Zesnutí Panny Marie, 1508, tempera na dřevě, 290 × 265 cm, Bodzentyn, farní kostel. Foto: převzato z GOTYCKIE MALARSTWO TABLICOWE W POLSCE 1982, kat. č. 28 [180] Reliéf Zesnutí Panny Marie z Hazlova, Franky nebo Horní Falc, kolem roku 1500-1520, lipové dřevo, 54 × 108 × 10,5 cm, původní polychromie, Galerie výtvarného umění v Chebu, inv. č. P 21. Foto: převzato z KATALOG CHEB 2009, s. 240
75
I. Katalog
Katalog Umělecká díla uvedená v katalogu jsou řazena chronologicky. Čísla katalogových hesel se shodují s čísly v obrazové příloze.
1. Svatojiřský plenář č. 2, miniatura na pergamenu: Smrt Panny Marie Praha, kolem roku 1306 Miniatura na pergamenu vložená do Svatojiřského plenáře č. 2, kvašová barva. Provenience: plenář dala pořídit abatyše Kunhuta pro klášter sv. Jiří. Praha, kostel Panny Marie na Strahově, oltář kaple sv. Norberta. V dolní třetině ostatkové desky uprostřed se nachází miniaturní malba na pergamenu s námětem Smrti Panny Marie. Tuto miniaturu vloženou pod sklo ohraničují ploché rámce s reliéfní výzdobou vykládané drahými kameny. Panna Marie leží na bílém prostěradle, které po stranách drží postavy dvou klečících andělů v pláštích. Prostěradlo přidržuje apoštol na pravé straně a Kristus, stojící uprostřed skupiny apoštolů nad zesnulou, která má zavřené oči, rozpuštěné vlasy a volně položené ruce na těle a na prostěradle. Kristus má křížový nimbus a přes ramena přehozený plášť, před jeho tělem žehná malá postavička duše P. Marie s korunou na hlavě. Kolem Krista stojí skupina šesti apoštolů na každé straně. Apoštol napravo drží procesní kříž a druhou rukou žehná. Všechny postavy mají kruhové nimby. Literatura: POCHE 1972, s. 226-233; URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975, s. 91-96; DČVU I/1 1984 (Stejskal), s. 293
2. Beneš, Pasionál Přemyslovny Kunhuty: iluminace Smrti Panny Marie Praha, 1313-1321 Praha, Národní knihovna České republiky, MS XIV A 17, fol. 17a. Iluminace s námětem Smrti Panny Marie v Pasionálu Přemyslovny Kunhuty se nachází v pravé spodní části strany, obsahující nad sebou umístěné tři scény: Nanebevstoupení Krista, Seslání Ducha sv. a Smrt Panny Marie. Scény odděluje vodorovná páska, levou část strany vyplňuje text. P. Marie leží na horizontálně umístěném lůžku stojícím na podstavci s gotickou architekturou, v levé části s perspektivou. P. Marie je oděna do červeného pláště a modrého šatu pod ním, s bílou rouškou. Ruce má volně položeny na těle. Poloha P. Marie je poněkud skrčená kvůli perspektivě lůžka. Za postelí stojí postava Krista, která převyšuje apoštoly stojící okolo, oděná do červeného pláště přehozeného přes pravou ruku, kterou podepírá postavičku duše P. Marie v bílém šatu
s korunou na hlavě, držící jej kolem krku. Po stranách lůžka a za ním stojí jedenáct apoštolů bez atributů, u hlavy P. Marie pak postavy apoštolů Petra a Jana Evangelisty. Všechny postavy mají kruhové zlaté nimby lemované dvěma pruhy červené barvy. Napravo od scény a pod scénou jsou dva nápisy červenou barvou. Literatura: BERINGER 1890-1892, s. 90; URBÁNKOVÁ – STEJSKAL 1975, s. 11-32, 46, 48, 60
3. Nástěnné malby v kostele sv. Jakuba Většího v Pohořelicích (jižní Morava), jižní stěna presbytáře: Smrt Panny Marie Pohořelice, před rokem 1323 Malby objeveny při opravě 17. dubna 1860 a nejspíš v roce 1913 opět zabíleny. Restaurovány a konzervovány v letech 1934-1935 Janem Böhmem, který 12. července 1935 scénu Smrti P. Marie úplně odkryl, zajistil a scelil retuší. V roce 1953 malby zatmeleny a zafixovány R. Polákem, poté byly několikrát restaurovány v roce 1995 L. Jarošem a v letech 2003-2005 V. Holoubkem. Pohořelice, kostel sv. Jakuba Většího. Původní kostel, ze kterého se dochovalo obvodové zdivo a klenební články, pocházel ze sklonku 13. století, dnes je kostel trojlodní. Na jižní stěně presbytáře nad vstupem do sakristie se nachází zobrazení Smrti Panny Marie. P. Marie leží na lůžku s tenkýma nohama a vertikálně pruhovanou postranicí nebo matrací, kolem které stojí dvě skupiny apoštolů, které se z části překrývají. Jeden z apoštolů se sklání nad zesnulou. Jan Evangelista s palmovou ratolestí stojí u Mariiny hlavy. Apoštol v pravé části, otočený k probíhajícímu ději zády, drží kadidelnici a tu rozfoukává. Nad postelí je Kristus v mandorle a žehná pravou rukou zesnulé. Kolem mandorly jsou po každé straně čtyři andělé letící směrem dovnitř. Spodní část scény obsahuje špatně rozpoznatelné tři postavy s nápisovými páskami, také pod zobrazením najdeme fragment pásky s nápisem, na kterém se nachází přesná datace. Barevnost postav se dochovala pouze ve fragmentech, s tmavě modrým pozadím. Postavy mají kruhové nimby. Literatura: PEŠINA 1958, s. 162-166; KNOFLÍČEK 2009, s. 144-147; KATALOG OSTRAVA 2011 (Knoflíček), kat. č. 228, s. 532-533
4. Graduál, iniciála „Q“ue est – Trůnící Kristus s duší Panny Marie Olomouc, první čtvrtina 14. století Olomouc, Sbírka rukopisů Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci ve správě Zemského archivu v Opavě, pobočka Olomouc, CO 195, fol. 282v. Iniciála „Q“ue est, umístěna do sytě růžového čtverce s jemným bílým ornamentem. Nalevo ze čtverce spadá dlouhá lišta sahající přes několik řádků textu, která se zužuje a propojuje s ocasem draka s modrým křídlem a krkem obtáčejícím se kolem tmavě zelené iniciály s vegetabilním motivem. Tlama draka je otevřená pod nohama sedícího Krista na duze. Pravou rukou žehná, na levé drží bíle oděnou postavičku duše P. Marie se zlatým kruhovým nimbem, která rovněž žehná. Kristus, oblečený do šedého šatu a rudého pláště, má kolem hlavy křížový zlatý nimbus. Literatura: KATALOG OSTRAVA 2011 (Červenka), kat. č. 234, s. 578-584
5. Nástěnné malby v kostele Narození Panny Marie, Průhonice (okres Prahavýchod), severní stěna s fragmenty malby Smrti Panny Marie Průhonice, kolem roku 1330 Malby odkryl, restauroval a doplnil v roce 1889 Jiří Heřman. Průhonice, kostel Narození Panny Marie. Jednolodní, původně románský kostel Narození Panny Marie v Průhonicích, byl svěcen v roce 1187, presbytář byl postaven kolem roku 1300. Smrt Panny Marie se nachází na severní stěně v prvním poli malby. Scéna je velice poškozena přemalbami a oknem, které bylo druhotně vybourané a zcela odstranilo Pannu Marii a Krista ve středu kompozice. Malba se dochovala neúplná, rozpoznat lze spodní část lůžka červené barvy s bohatým dekorem kruhů na postranici se štíhlýma nohama a okolo stojící apoštoly. Apoštol nalevo klečící se sepjatýma rukama se modlí, napravo od lůžka stojí apoštolové s dlouhou holí a procesním křížem. Pod postelí jsou vidět nohy apoštolů. Scénu rámuje nahoře a dole dvojice pruhů s ornamentální výzdobou. Literatura: PODLAHA 1906, sl. 245-264; PEŠINA 1958, s. 182-190; PEŠINA 1983, s. 255; VŠETEČKOVÁ 2011, s. 243-249
6. Nástěnné malby v kostele svatého Jakuba Většího, Malenice (okres Vimperk), východní stěna presbytáře - Smrt Panny Marie Malenice, druhá čtvrtina 14. století Rozměry malby asi 90 × 130 cm. Malenice, kostel sv. Jakuba Většího. Kostel svatého Jakuba Většího v Malenicích je obdélný s pravoúhlým presbytářem na východě a hranolovou věží na západě, později barokně upraven. Malba Smrti Panny Marie se nachází na východní stěně presbytáře a je velice špatně zachovaná, dochovaly se některé kontury postav a barevné stíny, ale většina malby je sprášená a nečitelná. Obraz je rozdělen na dvě části červeným vertikálním pruhem. Levá strana zobrazuje kompozici Smrti P. Marie, která leží na horizontálně umístěném lůžku a je oděna do bílého dlouhého pláště. Nad zesnulou se sklání jeden z apoštolů v modrém rouchu a hnědém plášti. Z postav umístěných za lůžkem nelze rozeznat postavu Krista. Na pravé oddělené straně je zobrazeno Zmrtvýchvstání Krista. Literatura: PEŠINA 1958, s. 215-216
7. Vitraj s vyobrazením Smrti Panny Marie, Český Krumlov Český Krumlov, 1330-1350 Sklo skládané do olověného profilu, malba na skle provedena konturovou černí na ručně foukaném barevném skle, 52 × 34 cm. Provenience: hradní kaple sv. Jiří v Českém Krumlově, Národní památkový ústav ÚOP. Restaurováno v roce 2010. Český Krumlov, Hradní muzeum, inv. č. Hl-12532/12. Vitraj s vyobrazením Smrti Panny Marie se pravděpodobně původně nacházela v hradní kapli sv. Jiří na zámku v Českém Krumlově, kde měli své sídlo Schwarzenbergové. Při změně sídla do Hluboké nad Vltavou si s sebou brali umělecká díla a mimo jiné i tuto vitraj, kterou pak umístili do soukromé kaple kněžny Eleonory. V roce 2010 byla restaurována a umístěna do Hradního muzea v Českém Krumlově. Panna Marie oděná do modrého a zeleného šatu leží v dolní třetině výjevu na bíle povlečeném lůžku s červeným lemem, před kterým hoří dvě vysoké svíce. Nad lůžko se nadklání Kristus
v modrém plášti s bíle oděnou postavičkou duše P. Marie, kterou podpírá levou rukou, zatímco pravou rukou žehná. Okolo postavy Krista stojí apoštolové shlížející na zesnulou. Jan Evangelista, který drží otevřenou knihu, se sklání k tváři Panny Marie. Na několika místech chybí původní malba, zejména v pravém horním rohu, také se nedochovala hlava Panny Marie. Literatura: MATOUŠ 1975, s. 31-32; KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE 2011 (Pánek), s. 17-19
8. Nástěnné malby v kostele sv. Vavřince, Brandýs nad Labem, triumfální oblouk na severní stěně: Smrt Panny Marie Brandýs nad Labem, kolem roku 1340 Nástěnná malba, 230 × 160 cm. V roce 1887 první zpráva o malbách, 1913 byly odkryty malby v presbytáři. Brandýs nad Labem, kostel sv. Vavřince. Jednolodní kostel svatého Vavřince s čtvercovým presbytářem byl postaven pravděpodobně na konci 13. století. Nejvíce dochovaných maleb je na severní straně lodi a presbytáře. Výjev se Smrtí Panny Marie se nachází v triumfálním oblouku při severní stěně kostela. Na několika místech se malba nedochovala, ale centrální scéna je poměrně dobře rozeznatelná. Uprostřed scény stojí lůžko, na kterém leží P. Marie se sepjatýma rukama, zahalená do bílého pláště a roušky na hlavě. Nad zesnulou stojí Kristus, který převyšuje všechny přítomné a na pravé ruce nese malou postavičku duše P. Marie, která ho objímá kolem krku. Kolem lůžka stojí apoštolové. Můžeme rozeznat svatého Petra, který má oblečeno bílé roucho s modrou, na prsou překříženou štolou. Záhyby na drapériích všech postav, i na smrtelném loži, jsou provedeny červenou barvou. Literatura: PEŠINA 1958, s. 217-229; VŠETEČKOVÁ 2011, s. 58-64
9. Nástěnné malby v kostele sv. Václava, Bubovice (okres Beroun), jižní stěna kněžiště, Mariánský cyklus se Smrtí Panny Marie Bubovice, kolem roku 1340 Malby byly objeveny při restaurování kostela v roce 1905. Restaurování maleb proběhlo v roce 1922, kdy je restauroval malíř Max Duchek. Bubovice, kostel sv. Václava. Kostel svatého Václava v Bubovicích byl postaven v 1. polovině 14. století. Jedná se o jednolodní, plochostropou stavbu s presbytářem a sakristií na jižní straně. Nástěnné malby se částečné dochovaly v presbytáři na severní a jižní straně a také na klenbě. Jsou rozděleny do pěti od sebe oddělených pásů. Scéna Smrti Panny Marie je umístěna pod namalovanou stříšku ve čtvrtém pásu výzdoby a zabírá celou jeho šířku, levá část není dochovaná. P. Marie zde leží na márách, které jsou pokryté bílou drapérií s iluzivním nařasením, sama je také bíle oděna. Za márami stojí v jedné řadě apoštolové různé výšky, uprostřed je postava Krista. Kristus drží bíle oděnou postavičku duše P. Marie a přidržuje ji levou rukou. Obličejové rysy jednotlivých apoštolů nelze rozeznat, rozpoznáme jen nimby, vousy a vlasy. Po stranách már stojí dva apoštolové, kteří se chystají Pannu Marii odnést. Literatura: PEŠINA 1958, s. 293-298; VŠETEČKOVÁ 2011, s. 71-73
10. Nástěnné malby v kostele Všech svatých, Kozohlody (okres Kutná Hora), východní strana presbytáře: Smrt Panny Marie Kozohlody, kolem roku 1340 Malby odkryl v letech 1970-1971 Jaroslav Alt. Jako první se popisu nástěnných maleb věnoval Jakub Vítovský. Kozohlody, kostel Všech svatých. Kostel Všech svatých v Kozohlodech byl postaven v 30. letech 14. století. Má jednolodní obdélnou dispozici s čtvercovým presbytářem, který má plochý strop. Mariánsko-christologický cyklus se dochoval v presbytáři a na západní straně triumfálního oblouku. Na východní straně presbytáře je umístěna scéna Smrti Panny Marie, kde je zachycen okamžik, kdy mrtvou Pannu Marii zvedají dva apoštolové
z lůžka světle okrové barvy. Zesnulá je oděná do okrového pláště s tmavě zeleným lemem a bílým spodním rouchem. Kolem lože jsou rozestavěni apoštolové uprostřed s Kristem v hnědém plášti. Ten drží na levé ruce bíle oděnou postavu duše P. Marie. Obličejové rysy jednotlivých postav nejsou rozpoznatelné a některé části výjevu jsou málo čitelné. Literatura: VŠETEČKOVÁ 2011, s. 152-158
11. Desková malba, Smrt Panny Marie z Košátek (okres Mladá Boleslav) Košátky, kolem roku 1340-1345 Dubové dřevo potažené plátnem s křídovým podkladem, tempera, 100 × 71 cm, po stranách a dole oříznuto. V lednu 1934 byla malba očištěna Antonínem Bělohoubkem. Provenience: obraz byl roku 1922 nalezen na hradě Košátky u Mladé Boleslavi v kapli Matky Boží. V dubnu 1923 malba zapůjčena do obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění v Praze, roku 1939 vrácena majiteli. Zakoupil Henri Pearlman v roce 1950, téhož roku ve sbírkách Museum of Fine Arts v Bostonu. Dřívější provenience není známá. Boston, Museum of Fine Arts, inv. č. 50.2716. Zesnulá Panna Marie leží v dolní třetině obrazu na zdobeném lůžku, před kterým jsou tři malé postavy: dvě ženy s bílou rouškou na hlavě a postava mnicha, který se modlí k zesnulé. P. Marie je oděna do hnědofialového pláště s kapucí se zlatou přezkou u krku a zeleného šatu se zlatým lemem na rukávech pod ním. Má zkřížené ruce s dlouhými štíhlými prsty. Za lůžkem je shromáždění apoštolů, kterým dominuje postava Krista uprostřed s postavou duše P. Marie v bílém šatu na levé ruce, pravou rukou Kristus žehná. Svatý Petr s knihou a zlatým kropáčem se sklání k hlavě Panny Marie. Kristus je oblečen do červeného pláště se zlatou přezkou na rameni, oděv pod pláštěm je zelený se zlatými pruhy. Kolem Kristovy hlavy vidíme zlatý křížový nimbus s korunou, kolem těla pak červené a zlaté obloučky, kterými je oddělen od ostatních postav. Svatý Jan Evangelista s dlouhými zlatými vlasy stojí u nohou Panny Marie a je oděn do žlutého pláště. Obraz rozdělují tenké hranolové podpory na tři části. Výjev se odehrává v bohatě zdobeném interiéru. Za postavami jsou tři arkády s lomeným obloukem a křížovou
klenbou, ukončené kružbovými okny s vitrajemi. Strop je kazetový se dvěma zvony v popředí, na pravý zvon se chystá jeden z apoštolů zazvonit. Literatura: MATĚJČEK 1950, s. 54-56, 69-70; STEJSKAL 1967, s. 52; PEŠINA 1976, s. 12, 14; SCHILLER 1980, s. 134; DČVU I/1 1984 (Pešina), s. 355-356; KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), kat. č. 7, s. 84-85
12. Nástěnné malby v kostele sv. Jiří, Čebín (okres Tišnov), severní stěna presbytáře, Smrt Panny Marie Čebín, kolem poloviny 14. století Malby byly objeveny v listopadu 1946. Restaurovány v roce 1948 Ottou Stritzkem. Čebín, kostel sv. Jiří. K původně románskému kostelu sv. Jiří byl v polovině 14. století přistavěn polygonálně uzavřený presbytář. Fragment malby s tématem Smrti Panny Marie se nachází na severní stěně presbytáře nad vchodem do sakristie. Dochovala se horní polovina těla P. Marie bez lůžka. Zesnulá je oděná do bílého šatu s černým pláštěm. Za jejím tělem stojí apoštolové, nejblíže je svatý Jan Evangelista, který se nad zesnulou naklání. Za předpokládaným lůžkem je velká postava Krista, kterému chybí hlava. Kristus drží postavu duše P. Marie. Postavy mají kruhové nimby. Původní barevnost je rozpoznatelná jen ve fragmentech, kde vyplňuje dobře patrné obrysové linie. Literatura: PEŠINA 1958, s. 340-343; KNOFLÍČEK 2009, s. 54-57; KATALOG OSTRAVA 2011 (Knoflíček), kat. č. 221, s. 512-513
13. Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie Čechy nebo Morava (?), polovina 50. let 14. století Provenience: soukromý majitel, od roku 1981 v majetku Vědecké knihovny v Olomouci. Restaurován v letech 2007-2009. Olomouc, Vědecká knihovna, M III 106, s. 347.
Iniciála „G“audeamus se nachází v červeném rámu, vyplněném rudým pozadím s modrými úponky a listy s červenými květy. Levý horní roh vyplňují modrá oblaka s modlícím se andělem. Samotná iniciála je zelená s rostlinným dekorem. Dolní polovina scény obsahuje zdobené lůžko s levou částí v perspektivní zkratce. Lůžko překrývá bílý přehoz, na kterém leží Panna Marie zahalená do modrého pláště, který jí zakrývá vlasy, a světle fialového šatu s dlouhými rukávy pod ním. Za lůžkem jsou umístěni apoštolové, nejblíže P. Marii je apoštol Petr s překříženou štolou na bílém rouchu, který drží otevřenou knihu. Vedle něj stojí Jan Evangelista v zeleném šatu a gesty vyjadřuje smutek. Nad apoštoly je oblačná mandorla s polopostavou Krista v bílém šatu a červeném plášti. Pravou rukou žehná a levou podpírá bíle oděnou postavičku duše P. Marie v modlitbě. Všechny postavy mají zlaté kruhové nimby, Kristus a Panna Marie mají nimbus zdobený. Literatura: KATALOG OSTRAVA 2011 (Červenka), kat. č. 254, s. 690-705
14. Nástěnné malby v kostele sv. Vincence, Doudleby, severní stěna sakristie: Smrt Panny Marie Doudleby, po roce 1350 Malby byly restaurovány v letech 1903-1904. Doudleby, kostel sv. Vincence. Sakristie v kostele sv. Vincence přiléhá k severní stěně presbytáře. Malby obsahují výjevy ze života Panny Marie a dětství Krista. Na severní stěně sakristie ve východním poli výmalby se nachází scéna Smrti P. Marie. P. Marie leží na horizontálně umístěném lůžku, obklopena apoštoly s kruhovými nimby, kteří mají v rukou různé liturgické předměty (kadidelnice, kropáč a knihy). Jeden z apoštolů sedí před lůžkem otočený zády k nám, ruce má nad hlavou. Dole před lůžkem jsou dvě sedící ženské postavy s knihami. Nad zesnulou stojí Kristus s duší P. Marie. Vedle Krista je nápis z Písně písní. V levé části na okraji sedí postava donátora. Scénu rámují květy růží. Literatura: PEŠINA 1983, s. 259; STEINOVÁ 1993, s. 199-205
15. Nástěnné malby v kostele sv. Vavřince, Černovičky (střední Čechy), severní stěna presbytáře: Smrt Panny Marie Černovičky, po roce 1350 Šířka malby 250 cm. Černovičky, kostel sv. Vavřince. Jednolodní kostel s plochým stropem svatého Vavřince v Černovičkách byl postaven na konci 12. století. Z původního románského kostela se dochovalo obvodové zdivo a dvě obloukově ukončená okna. Původní románská apsida byla nahrazena v 1. polovině 14. století gotickým presbytářem, který je celý pokrytý nástěnnými malbami. Na severní straně presbytáře se nachází velká scéna Smrti Panny Marie v prvním poli malby. Je rozdělena do dvou pásů. V horním je Kristus v červené mandorle s bílým okrajem, který drží na pravé ruce poměrně velkou postavičku duše P. Marie. Mandorlu drží dva bíle odění andělé. Malba v druhém, spodním páse, je oddělena tmavou linkou. Spodní scéně dominuje lůžko se zesnulou Pannou Marií oblečenou do černého roucha. Dochovala se jen část Mariina lože a jejího oděvu. Kolem lůžka stojí apoštolové v černých, červených a okrových šatech. Uprostřed apoštolů se pravděpodobně nacházel Kristus v zeleném rouchu. Z něho se dochovaly pouze fragmenty. Literatura: VŠETEČKOVÁ 2011, s. 75-80
16. Nástěnné malby v kostele svatého Mikuláše ve Starém Svojanově, severní stěna presbytáře, Smrt Panny Marie Starý Svojanov, po polovině 14. století Nástěnné malby byly objeveny v roce 1924 a restaurovány dr. Wagnerem. V roce 19301931 restaurovány akademickým malířem Maxem Duchkem. Znovu byly malby restaurovány v letech 2001-2003 pod vedením akademického malíře Jiřího Látala. Starý Svojanov, kostel sv. Mikuláše. Nástěnné malby v kostele svatého Mikuláše se dochovaly velice jasně hlavně v presbytáři, na stěnách severní lodi a vítězném oblouku. Malba se Smrtí Panny Marie se nachází na severní stěně presbytáře, spodní část je poškozená. Barvy jsou sprášené, nerozeznáme obličejové rysy. Ve středu stojí máry s P. Marií, která spočívá na velkém
polštáři, ruce má složené na prsou, vlasy jí splývají pod bílou rouškou kolem tváře, modrý šat je vybledlý, ale stále rozpoznatelný. Dva apoštolové po stranách nesou máry, ostatní stojí za márami se svícemi v rukou. Nad Pannu Marii se sklání svatý Jan Evangelista, za Mariinou hlavou stojí svatý Petr s kropáčem. Po stranách nad apoštoly jsou umístěni dva andělé, kteří vylétají z mraků a nesou kadidelnice. Nad touto scénou v horní polovině je postava Krista oděného do modrého roucha v oblačné mandorle. Na pravé ruce drží postavu duše P. Marie v bílém rouchu s korunou na hlavě, stejnou jako má i Kristus. Postavy mají kruhové nimby. Literatura: UPČ 1980 (Poche), s. 423-424; HNÍK 2004, s. 40-41
17. Nástěnné malby v kostele Smrti Panny Marie, Kájov, severní stěna presbytáře kaple Smrti Panny Marie: Smrt Panny Marie Kájov, mezi léty 1350-1360 V roce 1762 byla scéna Smrti P. Marie silně poničena probouráním schodiště do patra. Kájov, kostel Smrti Panny Marie. Nástěnná malba s vyobrazením Smrti Panny Marie se nachází v kapli Smrti Panny Marie na severní straně presbytáře. Lůžko s ležící P. Marií je vodorovně umístěno v dolní části scény. Pokrývá jej žlutý přehoz se zdobeným lemem a bílým polštářem, na kterém spočívá Panna Marie v modrém plášti. Za lůžkem stojí hustě vedle sebe řada apoštolů, nad kterými je velká mandorla s celou postavou Krista s pootočenou hlavou k zesnulé. Pravou rukou žehná, zatímco levou podepírá modlící se duši P. Marie. Po obou stranách mandorly jsou dvě postavy andělů, kteří slétávají dolů z červených a žlutých oblak (jeden z nich drží kadidelnici), pozadí je tmavé. Pravá spodní část výjevu není dochovaná, chybí zbytek apoštolů a spodní část Mariina těla. Postavy mají úzké kruhové nimby. Literatura: LAVIČKA 2013, s. 93-98
18.
Dílna
Mistra
křížovnického
breviáře,
Misál
(druhá
část),
iniciála
„G“audeamus – Smrt Panny Marie Praha (?), kolem nebo po roce 1355 Olomouc, Sbírka rukopisů Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci ve správě Zemského archivu v Opavě, pobočka Olomouc, CO 134, fol. 159r. Iniciála „G“audeamus s vyobrazením Smrti P. Marie je umístěna do zeleného rámce se zlatým pozadím. Samotná iniciála je růžová s ornamentálním dekorem a modrými úponky. Panna Marie leží na vodorovně umístěném lůžku s oblouky v postranici a bílým přehozem. Má modrý plášť sepnutý zlatou sponou, který zakrývá i hlavu. Spodní šat je hnědý s dlouhými rukávy, ruce jsou položené přes sebe, oči zavřené, hlava je podložena zřejmě polštářem. Za lůžkem stojí velká postava Krista v rudém plášti se zlatou korunou na hlavě, který levou rukou, zahalenou v plášti, podepírá duši P. Marie v bílém šatu, která se ho dotýká na krku. Pravou rukou žehná zesnulé. Vedle Krista jsou postavy pěti apoštolů, z kterých lze vidět pouze hlavy těsně nashromážděné vedle sebe. Postavy P. Marie a její duše mají zlaté kruhové nimby, Kristus má nimbus zelený. Literatura: KATALOG BRNO 1955 (Friedl), kat. č. 80, s. 48-49; KATALOG OSTRAVA 2011 (Červenka), kat. č. 251, s. 670-676
19. Mistr Morganova diptychu, Desky Morganovy - Smrt Panny Marie Praha, kolem roku 1360 Dřevěná deska, plátno s křídovým podkladem, rytá kresba, tempera, 29 × 18,5 cm, poškozeno opadáním barvy. Provenience: od počátku 20. století v majetku pana Dowdeswella z Londýna. V roce 1904 vystaveny v Paříži tehdejší majitelkou M. Lippmannovou z Berlína, odtud se desky dostaly do sbírky pana Pierponta Morgana z New Yorku. Dřívější provenience není známá. New York, Pierpont Morgan Library, inv. č. AZO 22.2. Desky Morganovy se skládají ze dvou dřevěných destiček, na první je zobrazeno Klanění Tří králů, na druhé Smrt P. Marie. Desky byly pravděpodobně dříve diptychem. Ve středu obrazu je lůžko se čtvercovým vzorem, které vyplňuje celou šířku obrazu.
Před lůžkem sedí dvě ženské postavy bez nimbů, které čtou z otevřených knih obrácených textem k divákovi. Postava nalevo je oděna do modrého pláště se světle modrým spodním rouchem a bílou rouškou na hlavě. Pravá postava je otočená zády k diváku a má oblečen světle purpurový plášť a bílou roušku na hlavě a ramenou. P. Marie ležící na lůžku je přikryta tmavě modrou přikrývkou, oblečena je do světle modrého oděvu se zlatým lemem a bílé roušky, která jí zakrývá zadní část vlasů s perlovou čelenkou. Za lůžkem stojí apoštolové, kteří jsou rozděleni mandorlou na dvě části. Vlevo je pět apoštolů: rozeznáme svatého Petra oblečeného v blankytném plášti a spodním rouchu bohatě zdobeném zlatými lemy a sponou, přes hruď má překříženou zlatou štolu, na hlavě papežskou třístupňovou tiáru. V levé ruce drží zavřenou knihu, v pravé zlatý kropáč. Apoštolů v pravé části je sedm, dole je svatý Jan v zeleném plášti držící palmu. Nad apoštoly a mezi nimi je mandorla lemovaná pásem s anděly, držícími vnitřní zlatý okraj mandorly. V mandorle vidíme Krista oděného do bílého spodního roucha a pláště se zlatou sponou a korunou na hlavě. Na levé ruce drží postavičku duše P. Marie, která má sepjaté ruce s odhalenými pažemi a korunu na hlavě. Kristus se dívá na zesnulou a pravou rukou jí žehná. Nimby postav ve druhé a třetí třetině obrazu jsou kruhové, bohatě zdobené a zlaté. Literatura: MATĚJČEK 1950, s. 68-70; STEJSKAL 1967, s. 22-33, 40-41, 52-53; PEŠINA 1978, s. 521-528; PEŠINA 1983, s. 296; DČVU I/1 1984 (Pešina), s. 368; KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), kat. č. 15, s. 98-99
20. Fragment s iniciálou „E“cce tu pulchra es – Smrt Panny Marie Praha, kolem roku 1360 Tempera na pergamenu, zlaceno, 15 × 15,5 cm. Provenience: nejspíš pochází z pražského antifonáře vyzdobeného v letech 1355-1365, jiné části tohoto antifonáře nejsou známy. Norimberk, Germanisches Nationalmuseum, Bredt 70. Fragment iniciály „E“cce tu pulchra es se scénou Smrti Panny Marie je uvnitř zeleného rámu, který samotná iniciála částečně překrývá. Dolní polovinu scény uvnitř iniciály vyplňuje vodorovné lůžko žluté barvy, které má nejspíš představovat proutěný výplet. Lůžko stojí na dlouhých nohou, jeho levá část je provedena perspektivní zkratkou, která
je použita i na architektonickém prvku arkád pod lůžkem. P. Marie leží na bílém prostěradle s červenými pruhy. Je oděna do modrého pláště sepnutého u krku sponou a zeleného šatu pod ním. Na hlavě má bílou roušku, která zakrývá vlasy. Ruce má překříženy na těle, oči zavřené, hlava je nejspíš podložena polštářem, který není vidět. Tělo Panny Marie překrývá lišta iniciály. Za lůžkem jsou umístěny postavy stojících apoštolů. Na levé straně rozpoznáme Jana Evangelistu v červeném plášti a zeleném spodním šatu, který si podepírá hlavu, v levé ruce drží palmovou ratolest. Na pravé straně stojí apoštol Petr v bílém rouchu se zlatou štolou. Mezi apoštoly, ve středu kompozice, je velká postava Krista v modrém šatu a rudém plášti, který pravou rukou žehná, zatímco levou podepírá bíle oděnou modlící se postavu duše P. Marie. Panna Marie má kruhový zlatý nimbus se zdobeným okrajem stejně jako Kristus, který má nimbus křížový. Postavy duše P. Marie a apoštola Petra mají jednoduchý kruhový zlatý nimbus, ostatní postavy jsou bez nimbů. Literatura: KATALOG PRAHA 2006a (Suckale), kat. č. 127, s. 388
21. Liber viaticus Jana ze Středy, iniciála „H“odie – Smrt Panny Marie Praha, 1355-1360 Liber viaticus, cestovní breviář litomyšlského biskupa a kancléře Karla IV. Jana ze Středy. Provenience: pochází ze sbírky arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského, v roce 1962 konzervováno. Praha, Knihovna Národního muzea v Praze, XIII A 12, fol. 254v. Samotná iniciála obsahuje vegetabilní a figurální motivy v odstínech růžové s listy zeleného akantu, který vyrůstá z iniciály nahoře a dole. Na těchto akantových listech jsou postavy dvou proroků. Polopostava dolního proroka drží nápisovou pásku, na kterou ukazuje, horní polopostava proroka drží otevřenou knihu. Pozadí iniciály je vyvedeno modře s ornamentální zlatou malbou. Uvnitř iniciály je scéna Smrti P. Marie. Lůžko umístěné na mramorovém schodu je zakryto bílým přehozem se zlatými pruhy. Na lůžku leží P. Marie se složenýma rukama, zavinuta do modrého pláště s červenou podšívkou a růžového šatu pod ním. Za lůžkem stojí apoštolové. U čela postele stojí svatý Jan Evangelista v zeleném plášti, který se modlí a čte z otevřené knihy, kterou
drží Petr, stojící vedle něj. Petr je oděn do bílého roucha a zdobené štoly, ostatní apoštolové jsou shromážděni vedle nich a za nimi, přičemž uprostřed jsou rozestoupeni kvůli polopostavě Krista v oblačné mandorle modré barvy. Kristus žehná pravicí, zatímco v levici drží modlící se duši P. Marie v bílém šatu. Postavy mají zlaté kruhové nimby, pouze dva apoštolové v pravé části scény jsou bez nimbu. Literatura: KATALOG PRAHA 2006a (Fajt), kat. č. 14, s. 96-98; KATALOG PRAHA 2006b (Kapustka), kat. č. 1.4.6., s. 102-105
22. Mistr Antifonáře z Vorau se spolupracovníky, Antifonář z Vorau, iniciála „E“cce – Poslední modlitba Panny Marie Praha, 1365-1370 Provenience: pravděpodobně pořízeno pro Vyšehradskou kapitulu sv. Petra a Pavla v Praze, přeneseno do Dolních Rakous, 1435 zakoupeno augustiniány-kanovníky ze štýrského kláštera ve Vorau, kde byl kodex pozměněn pro potřebu zdejších augustiniánů-kanovníků. Vorau, Stiftsbibliothek, sign. 259. I-IV, fol. 285r. Iniciála „E“cce se scénou Smrti Panny Marie je umístěna do červeného rámu se zlatým pozadím. Samotná iniciála je tmavě červená. P. Marie klečí před diagonálně umístěným lůžkem přikrytém bílým přehozem se žlutými pruhy a zeleným polštářem. Lůžko vyplňuje polovinu scény. P. Marie je zahalena do modrého pláště se žlutou podšívkou. Plášť zakrývá vlasy. Ruce má sepjaty v modlitbě, tělo natočeno k sedícímu apoštolovi v zeleném plášti, skloněném nad otevřenou knihou, který vyčnívá z iniciály a částečně překrývá její středovou lištu. Za lůžkem stojí ostatní apoštolové, kteří se dívají do středu kompozice. Nalevo je postava apoštola Petra v červeném plášti, vedle něj stojí Jan Evangelista. Mezi apoštoly stojí velká postava Krista v rudém plášti se zeleným křížovým nimbem. Kristus pravou rukou žehná a v levé drží bíle oděnou postavu duše P. Marie s korunou na hlavě. Postavy mají zlaté kruhové nimby, pozadí scény je modré. Literatura: TÖRÖK 1973, s. 151-152; KATALOG PRAHA 2006a (Studničková), kat. č. 62, s. 189; FLOR 2008, s. 735
23. Nástěnné malby v kostele Povýšení sv. Kříže, Drásov (okres Brno-venkov), jižní stěna presbytáře: Smrt Panny Marie Drásov, po roce 1370 V roce 1932 malby objevil a zabezpečil akademický malíř Josef Linhart. V roce 1981 byly malby znovu restaurovány Josefem Čobanem a Janem Stejskalem. Drásov, kostel Povýšení sv. Kříže. Kostel Povýšení svatého Kříže v Drásově je jednolodní stavba s hranolovou věží na západě. Mariánsko-christologický cyklus se nachází na jižní stěně trojboce uzavřeného presbytáře, kde je malba rozdělena do čtyř pásů oddělených žlutou lištou. Ve třetím páse odspodu je scéna Smrti P. Marie s horizontálně umístěným bílým lůžkem, které je pokryto svislými pruhy s větvovitým ornamentem. Před lůžkem jsou postavy čtyř sedících apoštolů, kteří čtou z otevřených knih. Monumentální postava Panny Marie je zahalena do modrého pláště, spodní šat je bílý. Na plášti má položené zkřížené ruce, oči zavřené. Za hlavou zesnulé stojí svatý Petr v papežském rouchu a tiárou na hlavě, v ruce drží zlatý kropáč a knihu. Další apoštolové stojí za lůžkem s knihami v rukou nebo vyjadřují gestem ruky žal jako svatý Jan Evangelista. Mezi apoštoly stojí Kristus s postavou duše P. Marie na levém předloktí, pravou rukou žehná. Postavy mají velké zlaté nimby s červenou kresbou. Literatura: KNOFLÍČEK 2009, s. 78-87
24. Nástěnné malby v kostele Nanebevzetí Panny Marie, Černvír (okres Žďár nad Sázavou), koncha východní apsidy: Smrt Panny Marie Černvír, 70. - 80. léta 14. století Malby objeveny v roce 1968, restaurovány Jaroslavem Altem a Jiřím Toroněm. V roce 1994 malby znovu restauroval Jan Knor. Černvír, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Scéna Smrti Panny Marie se nachází v konše východní apsidy a vyplňuje celou její plochu. Protějšek tvoří scéna Nanebevzetí P. Marie v západní apsidě. Pozadí výjevu se Smrtí P. Marie je bílé a poseté červenými hvězdami. V dolní třetině je lůžko, kterému chybí spodní část. Zachovaná část, kde je horní část lůžka, Panna Marie a apoštolové za
ním, je silně poškozena. Rozeznáme modrou barvu pláště zesnulé a obrysy kruhových nimbů apoštolů stojících za lůžkem. Střední část není dochovaná, po stranách kde chybí malba, stojí nalevo postavy tří apoštolů, prostřední z nich drží knihu. Napravo jsou dva apoštolové, kteří drží dlouhé svíce. Tito apoštolové mají dochovanou kresbu obličejů. Nad P. Marií je monumentální postava Krista, který drží na levé ruce postavu modlící se duše P. Marie v bílém šatě. Pravou rukou Kristus žehná zesnulé, oblečen je do hnědého pláště sepnutého sponou se žlutou podšívkou a bílým spodním rouchem. Všechny postavy mají žluté kruhové nimby. Literatura: KNOFLÍČEK 2009, s. 58-65
25. Brevíř opatovický, iniciála „T“ota pulchra es amica mea – Poslední modlitba Panny Marie Slezsko, 1370-80
Krakov, Knih. Metropolit. kapit. Wawel, fol. 187r. Popředí kompozice vyplňuje velká postava klečící P. Marie, která se modlí před pulpitem se dvěma nad sebe umístěnými knihami. Nad pulpitem se z oblačné mandorly natahuje polopostava Krista s křížovým nimbem, beroucího si duši P. Marie v podobě malé protáhlé postavičky vycházející Marii z úst. Dvě řady apoštolů stojí za horizontálně umístěným lůžkem s bílou pokrývkou. V levé části nejblíže pulpitu stojí sv. Jan Evangelista a sv. Petr s překříženou štolou na hrudi. Literatura: MIODOŇSKÁ 1968, s. 215, 237-238; TÖRÖK 1973, s. 155-157, 165
26. Nástěnné malby v kostele sv. Jiří, Řečice, pravá strana vítězného oblouku: Smrt Panny Marie Řečice, třetí čtvrtina 14. století V letech 1940-1950 malby odkryla a částečně zrestaurovala skupina vedená E. Weidlichem. Řečice, kostel sv. Jiří.
Jednolodní kostel sv. Jiří je od presbytáře, na který navazuje sakristie, oddělen vítězným obloukem. Nástěnné malby jsou dochované v presbytáři, na stěnách lodi a vítězného oblouku, na jehož pravé straně nahoře najdeme fragment Smrti Panny Marie. P. Marie leží na lůžku, které má bočnici tvořenou motivem arkád, na sebe těsně navazujících, které ale nejsou identické. Ležící P. Marii rozeznáme pouze ve stínech, díky sytému obrysu hnědého nimbu. Nad zesnulou se naklání svatý Jan Evangelista, u kterého rozeznáme plášť tmavé barvy sepnutý u krku. Vlevo nahoře je pět apoštolů, vpravo jsou pak čtyři, z kterých se dochovaly pouze syté kruhové nimby hnědé barvy. Zbytek apoštolů v pravé části scény byl při opravě zničen. Nad lůžkem je mandorla s Kristem, který na levé ruce drží postavu duše P. Marie. Tyto dvě postavy mají tmavě zelené nimby, na postavě Krista je dosud patrný stín hnědého vousu.
Literatura: SOMMER 1999, s. 57-60
27. Nástěnné malby v kostele sv. Klimenta v Levém Hradci (okres Praha-západ), severní strana presbytáře: Poslední modlitba Panny Marie Levý Hradec, kolem roku 1380
Malby odkryl K. Vlháček a v roce 1939 je zakonzervoval Max Duchek. V letech 19921997 malby restaurovala a zpevnila Zlatica Dobošová. Levý Hradec, kostel sv. Klimenta. Kostel svatého Klimenta stojí na místě původní rotundy, kterou založil kníže Bořivoj v roce 874, z rotundy se zachovaly jen základy pod dnešní barokní přestavbou. Na konci 13. století byl přistavěn presbytář s křížovou klenbou. Na severní straně presbytáře kolem okna a nad oknem se nachází scéna Poslední modlitby Panny Marie. P. Marie klečí před pulpitem s otevřenou knihou. Oblečen má plášť světle modré barvy a je zobrazena jako prostovlasá. Za P. Marií lze rozeznat kus hnědého lůžka, kolem kterého jsou rozmístěni apoštolové. Nad scénou se nachází kus tmavě modré mandorly, kde byl dříve pravděpodobně umístěn Kristus. Mandorla a levá část apoštolů stojících za pulpitem se nedochovala, stejně jako spodní část malby nad oknem. Literatura: FLOR 2008, s. 735; VŠETEČKOVÁ 2011, s. 40-41, 186-192
28. Nástěnné malby v kostele sv. Jakuba Většího ve Slavětíně (okres Louny), malby v presbytáři: Smrt Panny Marie Slavětín, konec 70. let 14. století V roce 1875 byly malby objeveny Petrem Maixnerem, který je v roce 1880-1881 zcela odkryl, restauroval a doplnil. Jiří Josefík vedl druhé restaurování v letech 1994-1998. Slavětín, kostel sv. Jakuba Většího. Malby se nacházejí v pásech nad sebou v presbytáři. Malby christologického a mariánského cyklu, jehož je součástí i vyobrazení Smrti P. Marie ve čtvrtém páse maleb uprostřed. P. Marie je umístěna ve středu kompozice na plochém lůžku s bílým přehozem. Apoštolové jsou rozmístěni kolem lůžka, dva sedí vlevo na zemi a čtou společně z knihy, další dva sedí na pravé straně u Mariiných nohou, zbytek stojí za lůžkem. Mezi apoštoly stojí Kristus, který na levé ruce drží postavu duše P. Marie v bílém oděvu a pravou rukou žehná. Postavy mají kruhové nimby, Kristus má křížový. Literatura: UPČ 1980 (Poche), s. 345-348; DČVU I/1 1984 (Stejskal), s. 345; MATĚJKA 1897, s. 71-79
29. Vitraj: Smrt Panny Marie Kolín nad Labem, kolem roku 1380 Malované a lazurované sklo, 69 × 54 cm. Kolín nad Labem, presbytář chrámu sv. Bartoloměje. Panna Marie leží horizontálně v dolní polovině vitraje na perspektivně řešeném lůžku zakryta bílou pokrývkou se žlutými pruhy, na které má složené ruce, hlavu podloženou zeleným polštářem. Oděna je do fialového šatu a bílé roušky, oči má zavřené. Nad P. Marií stojí dvanáct apoštolů umístěných těsně vedle sebe, s postavou Krista v žlutě lemované červené mandorle mezi nimi, který v levé ruce drží postavu duše P. Marie. Kristus žehná pravou rukou mrtvé, oděn je do tmavě modrého šatu a světle modrého pláště. Všechny postavy mají různobarevné kruhové nimby. Literatura: KATALOG PRAHA 1970 (Pešina), kat. č. 480, s. 346; MATOUŠ 1975, s. 47-48; LOSOS 1979, s. 140-145
30. Vitae Sanctorum, iniciála „A“ssumpcione – Smrt Panny Marie Čechy, kolem roku 1380 Praha, Národní knihovna České republiky, XIV.A.7., fol. 125v. Iniciála „A“ssumpcio modré barvy s akantovými listy vyrůstajícími mimo rámec iniciály je umístěna do rudého rámce se zlatým podkladem. Vnitřek iniciály vyplňuje scéna Smrti P. Marie, kde zesnulá leží na horizontálně umístěném hnědém lůžku. P. Marie je zahalena do modrého pláště, ruce jí spočívají na těle. Za lůžkem stojí postavy čtyř apoštolů, mezi kterými stojí Kristus v modrém plášti, držící v levé ruce postavičku duše P. Marie. Postavy mají zlaté kruhové nimby, pouze postavy dvou apoštolů sklánějících se k zesnulé, jsou bez nimbů. Literatura: KRÁSA 1974, s. 253
31. Výjevy ze života Krista a Panny Marie – Smrt Panny Marie Praha, 1380-1390 (?) Kresba, pero a inkoust, pergamen, 14 × 24,4 cm. Preston, Harris Museum and Art Gallery, inv. č. P 247. Kresba na pergamenu je oboustranná, každá strana obsahuje tři scény. Na zadní straně listu jsou za sebou scény Křest Krista, Smrt Panny Marie v podobě Poslední modlitby P. Marie a Korunování Panny Marie. Ve scéně Smrti Panny Marie klečí P. Marie před pulpitem s otevřenou knihou a je oblečena do dlouhého pláště. Za P. Marií je lůžko, za kterým stojí shromážděni apoštolové. V jejich středu je postava apoštola Petra v plášti se sponou a špičaté čepici (přípravná fáze kresby pro papežskou tiáru) držícího velkou otevřenou knihu, z které čte, stejně jako apoštolové kolem. Nalevo drží jeden z apoštolů dlouhou zapálenou svíci, vedle něj je modlící se Jan Evangelista. Pravý okraj scény vyplňuje Kristus s korunou na hlavě, který k sobě bere postavičku duše P. Marie vycházející jí z úst. Literatura: KATALOG PRAHA 2006a (Ramírez-Weaver), kat. č. 176, s. 510-511; FLOR 2008, s. 739
32. Pozdní okruh tvorby Mistra Theodorika, Smrt Panny Marie Brněnské Brno, kolem roku 1390 Olšové dřevo, křídový podklad, tempera, 33,8 × 24 cm. V roce 1925 restaurováno Josefem Linhartem. Provenience: do roku 1925 byl obraz ve vlastnictví paní Boženy Schenkové, která ho prodala Zemskému muzeu v Brně. Dřívější provenience není známá. Brno, Moravské Zemské muzeum, inv. č. A 507. Střed obrazu vyplňuje lůžko zcela pokryté zlatou látkou. Na něm leží zesnulá Panna Marie zahalená do modrého pláště se zlatým lemem, který ji celou zakrývá. Je vidět jen obličej a ruce zesnulé. Nad lůžkem a pod ním jsou dvě skupiny apoštolů po šesti, rozdělené ještě na čtyři skupiny po třech. Ve skupině vpravo nahoře stojí apoštol Petr v červeném rouchu s bohatě zdobeným zlatým lemem na plášti, v rukou drží kropáč a nádobu se svěcenou vodou. Skupina apoštolů vlevo dole čte z otevřené knihy, stejně jako skupina vpravo dole. Jeden apoštol v červeném šatu fouká do kadidelnice. Nahoře se nachází Kristus bez mandorly s duší P. Marie. Kristus pravou rukou žehná zesnulé. Nimby na obraze jsou špatně patrné díky zlatému pozadí překrytému bronzem. Apoštolové dole jsou bez nimbů, stejně jako některé postavy apoštolů z horní části. Literatura: MATĚJČEK 1950, s. 85-86
33. Nástěnné malby v kostele sv. Jana Křtitele, Záblatí, Smrt Panny Marie Záblatí, kolem roku 1390 Malby byly odkryty a restaurovány v letech 1973-1975 Aloisem Martanem. Záblatí, kostel sv. Jana Křtitele. Panna Marie leží na horizontálně umístěných márách, zakrytých dlouhou látkou. Za márami stojí dvě skupiny apoštolů ve dvou řadách nad sebou. Mezi apoštoly je umístěna oblačná mandorla s postavou Krista, který pravou rukou drží postavičku duše P. Marie. Postavy mají kruhové nimby. Literatura: KATALOG BLATNÁ 1981 (Pechová), s. 16-17; VŠETEČKOVÁ 1993, s. 184
34. Mariánské hodinky, Smrt Panny Marie Praha, 1390-1395
Pergamen, tempera. Provenience: vytvořeno pro českou královnu. V roce 1872 darováno V. Kasíkem Knihovně Národního muzea v Praze. Praha, Knihovna Národního muzea, V H 36, fol. 76v. Iluminaci s námětem Smrti Panny Marie ohraničuje růžový obdélníkový rám s vegetabilním motivem. P. Marie sedí na lůžku, nohy má přikryté červeným přehozem se zlatým zdobením, oděna je do modrého šatu bez roušky na hlavě, ruce jsou sepjaty v modlitbě, oči zavřeny. Za tímto lůžkem stojí dvě postavy apoštolů oddělené modrým pozadím s hvězdami. V popředí levé skupiny apoštolů stojí Jan Evangelista, který má na těle zesnulé položenou ruku. Pravé skupině apoštolů dominuje svatý Petr v růžovém šatu s otevřenou knihou, vedle něj stojí modlící se apoštol v zeleném. Nad těmito skupinami je červená oblačná sféra lemovaná zlatým pásem, z které se naklání polopostava Krista přijímacího duši P. Marie, která jí vychází z úst. Samotná duše je oděna do bílého šatu, ruce má sepjaty v modlitbě. Postavy mají zlaté kruhové nimby. Literatura: KRÁSA 1966, s. 603-607; TÖRÖK 1973, s. 168-169; KRÁSA 1974, s. 244245; KATALOG PRAHA 2006a (Hlaváčková), kat. č. 169, s. 499; BRODSKÝ 2012, s. 128, 299
35. Misál Václava z Radče, iniciála „G“audeamus - Poslední modlitba Panny Marie Praha, před rokem 1400 Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, P.5, fol. 207r. Iniciálu „G“audeamus vyplňuje klečící P. Marie zcela zahalená do pláště. Oči má zavřené. Přes lůžko se natahuje Jan Evangelista, který ji zachytává. Apoštolové jsou zde pouze tři a stojí za lůžkem. Pravá strana kompozice zobrazuje čtenářský pulpit s otevřenou knihou, nad nímž je oblačná mandorla s hlavou Krista. Literatura: TÖRÖK 1973, s. 170-171; FLOR 2008, s. 739
36. Nástěnné malby v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Mostkovicích (střední Morava), jižní zeď kostela, Smrt Panny Marie Mostkovice, po roce 1400 Restaurovala Miroslava Trizuljaková. Mostkovice, kostel Nanebevzetí Panny Marie. Výjevy Smrti Panny Marie, Klanění tří králů, Panna Marie Ochranitelka, Korunování Panny Marie, Ukřižování a Boj svatého Jiří s drakem jsou dochované na jižní stěně kostela. Smrt P. Marie se nachází vlevo a je velice dobře čitelná, rozeznáme i obličejové rysy jednotlivých postav. Ve středu se nachází lůžko s bílým přehozem, na kterém leží Panna Marie, která má pod hlavou bílý polštář a je zakryta hnědou látkou. Kolem lože jsou shromážděni apoštolové. Za lůžkem se vznáší Kristus v mandorle, která je ohraničena iluzivním červeným lemem. Kristus má oblečen černý šat, předklání se a žehná pravou rukou zesnulé. Na levé ruce drží postavičku duše P. Marie s velkým nimbem, oblečenou do bílého šatu. Literatura: SCHMITTOVÁ 2007, s. 16-18; TRIZULJAKOVÁ 2009, s. 169-173
37. Brevíř Beneše z Valdštejna, Smrt Panny Marie Praha, počátek 15. století
Miniatura na pergamenu. Provenience: biskup Beneš z Valdštejna daroval roku 1493 brevíř augustiniánům v Třeboni. Národní knihovna České republiky, VI G 6, fol.483r. Miniatura se scénou Smrti Panny Marie je zasazena do zeleného iluzivního rámu. Dolní třetinu vyplňuje vodorovně umístěné lůžko, které je zprohýbáno, pravou částí se vysoko zvedá. V nejvyšší části lůžka jsou dva malé polštářky položené přes sebe. Lůžko je přikryto sytě červeným přehozem se zlatým ornamentem. Před lůžkem klečí modlící se P. Marie v modrém šatu bez roušky na hlavě, která je ze tří čtvrtin obrácena doprava k pulpitu s otevřenou knihou. Za lůžkem jsou čtyři stojící apoštolové, Jan Evangelista v zeleném šatu se natahuje přes lůžko a zachytává klesající P. Marii. Nad scénou je polopostava Krista v modrém šatu, naklánějící se z otevřených nebes a přijímající
červeně oděnou duši P. Marie, která zesnulé vychází z úst. Postavy mají zlaté kruhové nimby, pozadí scény je růžové se zlatým šrafováním.
Literatura: STEJSKAL 1990a, s. 91-99; FLOR 2008, s. 740
38. Misál arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka, iniciála „G“audeamus – Poslední modlitba Panny Marie Praha, 1409 Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 1844, fol. 247r. Spodní část iniciály „G“audeamus, která obsahuje vegetabilní motiv akantu vyplňuje diagonálně natočené lůžko v levé části kompozice, stojící na arkádách. Před lůžkem klečí P. Marie a modlící se u čtenářského pulpitu s otevřenou knihou. Zezadu ji zachytává Jan Evangelista (s palmovou ratolestí) naklánějící se přes lůžko. Po obou stranách kompozice za ním stojí apoštolové s dlouhými svícemi a Petr s papežskou tiárou ve středu, čtoucí modlitby z otevřené knihy. Nad apoštoly je velká oblačná mandorla s dekorem hvězd a Kristem, který pravou rukou drží postavičku Mariiny duše. Postavy mají kruhové nimby.
Literatura: FLOR 2008, s. 740
39. Fragment českého graduálu, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie Praha, kolem roku 1410 Pergamen, tempera, zlato, 16,2 × 16,8 cm. Provenience: E. Rosenthal, Berkeley, Kalifornie. L. J. Rosenwald, Jenkintown. Od roku 1951 ve sbírkách National Gallery of Art. Washington, D. C., The National Galery of Art, Rosenwald Collection 1951, inv. č. 1951.10.1. Iniciála „G“audeamus se Smrtí Panny Marie z fragmentu českého graduálu je tvořena vegetabilním ornamentem a vložena do zdobeného rámce, který iniciála přesahuje. P. Marie leží na horizontálně umístěném lůžku s nařaseným ozdobným přehozem, je
zavinuta do pláště, který má i přes hlavu a bílé roušky, vlasy nejsou vidět. Ruce má překřížené před tělem. Před lůžkem sedí dva apoštolové držící otevřené knihy, z nichž čtou. Za lůžkem stojí těsně vedle sebe postavy zbývajících apoštolů, uprostřed je Jan Evangelista, který spolu se svatým Petrem drží otevřenou knihu. Janův obličej vyjadřuje smutek. Nad apoštoly je oblačná mandorla s postavou Krista, žehnajícím pravou rukou, zatímco v levé drží bíle oděnou postavičku duše P. Marie. Obě tyto postavy mají na hlavách koruny a paprsčité nimby, ostatní postavy mají nimby kruhové. Literatura: KRÁSA 1990, s. 216, 436; KATALOG PRAHA 2006a (Barbara D. Boehm), kat. č. 189, s. 525-526
40. Český mistr, Oltář roudnický, střed: Smrt Panny Marie Praha, kolem roku 1410 Lipové dřevo potažené plátnem, 147 × 118,5 cm, tempera. Restaurován v letech 1929 a 2010. Provenience: původně nejspíš určen pro augustiniánský klášterní kostel Narození Panny Marie v Roudnici. Od roku 1928 v Národní galerii v Praze. Praha, Národní galerie, inv. č. O 1465. Na levém křídle triptychu je Panna Marie Ochranitelka s Ježíškem, na pravém křídle Bolestný Kristus. Střed oltáře tvoří scéna Smrti Panny Marie, která se odehrává v interiéru s lomenými oblouky, které byly přimalovány na počátku 19. století. Pozadí je zlaté, bez dekoru. Ve středu malby stojí diagonálně umístěno lůžko s brokátovým přehozem, polštáři ze stejného materiálu se střapci a bílým prostěradlem. Na lůžku klečí P. Marie oděná do modrého pláště se žlutou podšívkou, na hlavě má bílou roušku, ruce má překřížené na prsou a zavřené oči. Podpírá ji svatý Jan Evangelista ve žlutém rouchu s červeným pláštěm přes rameno. Nalevo před lůžkem je skupina tří apoštolů, čtoucích z velké knihy modlitbu za zemřelé. Za lůžkem je skupina devíti modlících se apoštolů, dva apoštolové po stranách na každé straně drží dlouhé hořící svíčky. Uprostřed apoštolů mezi svatým Petrem, který drží knihu a svatým Janem, je postava Krista, který převyšuje ostatní postavy na obraze. Kristus má křížový nimbus, je oblečen do modrozeleného oděvu, na levé ruce mu sedí postava duše P. Marie v bílém rouchu s korunou na hlavě, která se modlí, pravou rukou Kristus žehná a jako jediný se dívá ven z obrazu.
Literatura: KROPÁČEK 1946, s. 45-49; MATĚJČEK 1950, s. 128-131; KATALOG PRAHA 1970 (Pešina), kat. č. 331, s. 238; TÖRÖK 1973, s. 176-177; PEŠINA 1976, s. 52; UPČ 1980 (Poche), s. 245; SCHILLER 1980, s. 137; KOTALÍK 1984, s. 270271; DČVU I/1 1984 (Pešina), s. 388; BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 42, s. 70; BARTLOVÁ 2001, s. 184-190; KATALOG PRAHA 2006c (Fajt), s. 55-56; KLÍPA – POKORNÝ – SANYOVÁ 2010, s. 189–226
41. Misál pražské diecéze - Smrt Panny Marie Praha, 1411-1419
Pergamen. Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 1815, fol. 127r. Smrt Panny Marie je umístěna do kruhového medailonu, za kterým následuje slovo „Gaudeamus“. Vnitřek medailonu vyplňuje lůžko pokryté bílým přehozem spadajícím na zem s ornamentální výzdobou, na polštáři leží otevřená kniha. P. Marie, zahalená do pláště, klečí ve středu kompozice natočena doleva, ruce má překříženy přes hruď. Za lůžkem jsou umístěny dvě postavy apoštolů, přičemž apoštol za P. Marií, který ji přes postel zachytává, je Jan Evangelista. Pozadí scény je pokryto hvězdami. Postavy mají paprsčité nimby, chybí postava Krista s duší P. Marie a ostatní apoštolové.
Literatura: STEJSKAL 1990b, s. 418-429
42. Mistr Cerroniánského Pulkavy, Pražský misál, iniciála „G“audeamus - Smrt Panny Marie Praha, počátek 10. let 15. století Praha, Knihovna Národního muzea, XVI A 13, fol. 227v. Iniciála „G“audeamus v Pražském misálu, umístěna do zeleného čtverce je tvořena růžovým vegetabilním motivem akantu. Scéna Smrti Panny Marie v iniciále je figurálně chudá, ve spodní polovině klečí na zemi při modlitbě P. Marie v modrém plášti, který jí zakrývá hlavu. Před P. Marií je pulpit s otevřenou knihou, z které čte. Za klečící
P. Marií se nachází lůžko s oranžovým přehozem a bílým polštářem, za nímž stojí tři apoštolové. Vpravo stojí Jan Evangelista v zeleném šatu, pokládající levou ruku na rameno P. Marie. Postavy mají kruhové zlaté nimby. Chybí postava Krista s duší P. Marie a ostatní apoštolové. Literatura: BRODSKÝ 2012, s. 272, 313;
43. Antifonář ze Sedlce, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie Praha, 1414 Zlato a tempera na pergamenu, 9,4 × 10,3 cm. Provenience: cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory, do roku 1918 ve sbírkách Esterbázy v Budapešti. Budapešť, Szépművészeti Múzeum, inv. č. 3105. Iniciála „G“audeamus je umístěna do zlatého rámce z plátkového zlata s rytým ornamentem. Samotná iniciála je červená a vyplněná akantovými listy. Uvnitř se nachází scéna Smrti P. Marie v podobě Poslední modlitby. P. Marie je zde zachycena z profilu, jak klečí před lůžkem, oděna do modrého pláště, který dole přesahuje iniciálu. Na hlavě má bílou roušku, ruce sepjaty v modlitbě před otevřenou knihou položenou na bílém polštáři s dvěma malými polštářky pod knihou. Nalevo před postelí je prázdný pulpit v perspektivní zkratce. Lůžko je pokryto hnědým přehozem se zlatým vzorem. Za lůžkem stojí dvě skupiny apoštolů, skupině nalevo dominuje svatý Petr v rudém plášti s otevřenou knihou, z které čte. Skupina apoštolů na pravé straně je zakryta postavou Jana Evangelisty v zeleném šatu a plášti, natahujícím se přes lůžko a zachytávajícím klesající P. Marii. Postavy apoštolů mají zlaté paprsčité nimby, P. Marie je zobrazena bez nimbu. Pozadí scény je modré, nad skupinami apoštolů uprostřed jsou zachyceny zlaté paprsky záře vycházející z nebe. Chybí postava Krista s duší P. Marie. Literatura: DROBNÁ 1965, s. 128-129; TÖRÖK 1973, s. 175-176; KATALOG PRAHA 2006a (Barbara D. Boehm), kat. č. 191, s. 526-529
44. Smrt Panny Marie Norimberské Praha, kolem roku 1420 Lipově dřevo, plátno s křídovým podkladem, tempera, zlaceno, 38 × 32 cm. Provenience: v roce 1926 zakoupeno pro Germanisches Nationalmuseum v Norimberku z frankfurtského obchodu s uměním. Norimberk, Germanisches Nationalmuseum, inv. č. Gm. 1119. Smrt Panny Marie z Norimberku tvořila diptych s obrazem Zvěstování Panně Marii z Budapešti, dokladem jsou zářezy v levé liště po usazení pantů na původním rámu Norimberské Smrti P. Marie a shodné rozměry malby bez rámů obou obrazů. P. Marie klečí v centru obrazu obrácená k jeho pravé straně, kde se nachází svatý Petr. Jan Evangelista se natahuje přes lůžko a zachytává klesající P. Marii. Z lůžka je vidět pouze levá část s brokátovým přehozem s motivem kosočtverců, českých lvů a orlice římského krále. Za lůžkem stojí apoštolové s kruhovými nimby. Kristus v mandorle na pravé ruce drží postavu duše P. Marie. Obě tyto postavy malí zlaté kruhové nimby. Literatura: KROPÁČEK 1946, s. 51-52; MATĚJČEK 1950, s. 128; BARTLOVÁ 2001, s. 172-173
45. Oltářní křídla ze Žlebů: Smrt Panny Marie Žleby, kolem roku 1420 Lipové dřevo, rozměry každého křídla: 24,3 × 9,5 cm. Restauroval Jiří Blažej v roce 1960. Státní zámek Žleby, inv. č. 2125. Oltářní křídla ze zámku Žleby obsahují čtyři scény: Nanebevstoupení, Zmrtvýchvstání, Seslání Ducha Svatého a Smrt Panny Marie ve spodní polovině pravého křídla, kde klečí P. Marie, kterou zezadu zachytává svatý Jan Evangelista. P. Marie má sepjaté ruce v modlitbě, odhalené vlasy a přes ramena přehozený plášť. Před P. Marií sedí na zemi jeden z apoštolů čelem k ní, za ní jsou pak ostatní apoštolové a lůžko. Za nímž stojí postava Krista s duší P. Marie v pravé ruce. Postavy mají kruhové nimby. Literatura: PUJMANOVÁ 1990, s. 101-113; BARTLOVÁ 2001, s. 175-176;
46. Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie Brno, před rokem 1435
Pergamen. Brno, Archiv města Brna, SK, č. 6, fol. 196v. Scéna Smrti Panny Marie je umístěna do zelené iniciály „G“ s vegetabilním motivem, uvnitř modrého čtverce. Pozadí scény je červené se zlatým ornamentem. Uprostřed se nachází horizontálně umístěné lůžko žluté barvy s oranžovým přehozem a polštářem na kterém leží P. Marie v modrém plášti s kápí, ruce má překřížené na těle. Dole před lůžkem jsou tři postavy apoštolů v růžovém, modrém a oranžovém šatu, každý z nich drží otevřenou knihu. Nad hlavou zesnulé stojí tři apoštolové, postava apoštola v zeleném šatu, který je nejblíže středu, drží zlatou kadidelnici. Napravo je skupina pěti apoštolů, nejblíže zesnulé stojí svatý Petr v rudém šatu se zelenou překříženou štolou a drží v pravé ruce velký zlatý kropáč, apoštol vedle něj kropenku. Nad těmito dvěma skupinami apoštolů je polopostava Krista v oranžovém šatu s křížovým nimbem, drží modlící se postavičku duše P. Marie. Obě postavy vystupují z rudých paprsků. Nimby postav jsou zlaté a kruhové, pouze Kristus má zlatý nimbus s modrým křížem uvnitř. Ve scéně je zobrazeno pouze jedenáct apoštolů. Literatura: KATALOG BRNO II 1999 (Černý), kat. č. 241, s. 494-496
47. Madona Svatoštěpánská, levá lišta rámu uprostřed: Smrt Panny Marie Praha, kolem roku 1440 Lipové dřevo, tempera na křídovém podkladu, 70 × 61 cm. Restaurováno v roce 1878 Josefem Scheiwlem, provedeny retuše, přezlacení a odstranění pozdějších přemaleb. Provenience: obraz pořízen nejspíš pro kostel sv. Štěpána v Praze, kde je uveden v roce 1573. Praha, farní kostel sv. Štěpána. Rám Madony Svatoštěpánské je pokryt malými výjevy ze života P. Marie. Na horní liště je to zleva doprava: Zvěstování, Navštívení a Adorace. Ve středu pravé lišty Obřezání, na spodní liště zprava doleva: Klanění Tří králů, Obětování v chrámu
a Seslání Ducha svatého. Levou lištu uprostřed uzavírá výjev Smrti P. Marie. Mezi těmito obrázky je puncovní ornament, který je porušen pozdějším přidáním medailonů s ostatky. Ve středu scény Smrti je P. Marie otočená doprava, podpírá ji sv. Jan Evangelista s palmou. Panna Marie má oblečen dlouhý plášť, na hlavě bílou roušku, ruce jsou sepjaty v gestu modlitby, je obklopena apoštoly, kteří stojí za ní. Pouze dva se nacházejí vedle ní a to sedící apoštol s otevřenou knihou, z které čte umístěný nalevo a apoštol, který klečí před P. Marií. Postavy mají velké kruhové nimby, chybí postava Krista. Literatura: MATĚJČEK 1950, s. 181-183; BARTLOVÁ 2001, s. 378-381; HORNÍČKOVÁ – ŠRONĚK 2010, s. 82-85
48. Madona J. V. anglického krále, na pravém spodním rohu rámu: Smrt Panny Marie Praha (?), kolem roku 1440 Tempera na křídovém podkladu, dřevo, 59,5 × 48 cm. Provenience: obraz pravděpodobně vznikl v Praze. Byl koupen princem Albertem v roce 1875, kde byl součástí kolekce německé a italské malby ve sbírce Oettingen-Wallerstein, pod inventárním číslem W 29. Vystaven byl v roce 1906 na výstavě Burlington Fine Arts Club v Londýně. Londýn, Buckingham Palace, Royal Collection London, inv. č. 403.486. Ve středu obrazu je Madona s Ježíškem, rám je tvořen osmi malovanými výjevy, které jsou od sebe odděleny plochou pokrytou puncovní kresbou starozákonních proroků a králů. Scéna Smrti P. Marie se nachází v pravém spodním rohu rámu. P. Marie je zde obrácena doleva směrem k centrálnímu obrazu Madony s dítětem, jak klesá na kolena se sepjatýma rukama v modlitbě. Skupina apoštolů s P. Marií stojí na tmavě modrém oblaku s hvězdami. Svatý Jan Evangelista, stojící za bohorodičkou ji zezadu podepírá, má oblečeno temně červené roucho stejně jako ostatní apoštolové. Za svatým Janem stojí apoštol, který zdvihá do výše zlatý kropáč. Apoštol stojící před P. Marií se sepjatýma rukama se dívá směrem ven z obrazu a klečí. P. Marie klesá na kolena, má sepjaté ruce a skloněnou hlavu s bílou rouškou, přes kterou má modrý plášť s rudou
podšívkou. Všechny postavy mají paprsčité kruhové nimby. Postava Krista s duší P. Marie chybí. Literatura: KROPÁČEK 1946, s. 152, 174-176; MATĚJČEK 1950, s. 180; BARTLOVÁ 2001, s. 210-213
49. Oltářní křídla z Telče: Smrt Panny Marie Morava, kolem roku 1450 Smrkové dřevo, tempera, zlaceno, 62 × 21 cm. Telč, státní zámek, inv. č. 970/1408. Střed oltáře na zámku v Telči se nedochoval, dochovala se pouze křídla oltáře. Na levém křídle jsou pod sebou scény Zvěstování a Narození, na pravém Navštívení a Smrt Panny Marie. Ve scéně Smrti P. Marie je klečící bohorodička umístěna do spodní poloviny levé části výjevu. Má oblečeno temně modré roucho s bílým pláštěm, ruce překřížené a vlasy bez roušky. Před P. Marií klečí apoštol, který čte z otevřené knihy, za ní stojí Jan Evangelista, který ji podpírá. Svatý Petr s kropáčem je umístěn za klečícího apoštola s knihou. Za Janem Evangelistou je velká skupina apoštolů, kteří jsou těsně vedle sebe. Mezi nimi stojí Kristus žehnající pravou rukou, levou rukou drží postavičku duše P. Marie v bílém šatu. Lůžko je umístěno do levého horního rohu a zakrývají ho z velké části postavy. Lze vidět čelo lůžka s vyřezávanými nebesy a pruhovaný polštář. Postavy mají kruhové zlaté nimby, pozadí scény je zlaceno. Podlaha ve spodní části je tvořena bílými a černými kosočtverci. Literatura: KATALOG BRNO II 1999 (Chalmonikola), kat. č. 150b, s. 322-323; BARTLOVÁ 2001, s. 297-298
50. Sborník opatovický: Smrt Panny Marie Praha, kolem roku 1450 Praha, Knihovna Národního muzea, II.F.9, fol. 136v. Celostránková iluminace se scénou Smrti Panny Marie ve Sborníku opatovickém je zasazena do venkovního prostředí. Spodní část scény se odehrává na trávě, v pozadí jsou pak dva travnaté kopce se stromy. V centru kompozice klečí P. Marie, oděná do dlouhého modrého pláště, ruce sepjaty v modlitbě, oči zavřené, světlé vlasy nejsou zakryty rouškou. Vedle P. Marie na každé straně jsou dvě postavy sedících apoštolů s otevřenými knihami, z kterých čtou. Za touto skupinou je vertikálně umístěno lůžko s rudou přikrývkou, bílým prostěradlem a červeně pruhovaným polštářem. Za lůžkem stojí ostatní apoštolové držící knihu, procesní kříž, dlouhou svíci a kadidelnici, kterou zvedá apoštol (odvrácený od scény v levé části) a snaží se ji rozfoukat. Za klečící P. Marií stojí apoštol Petr v modrém šatu s otevřenou knihou, vedle něj je pak Jan Evangelista v zeleném šatu se skloněnou hlavou, který přes postel podepírá klesající P. Marii. Mezi kopci je umístěna modrá oblačná mandorla s polopostavou žehnajícího Krista s duší P. Marie v pravé ruce. Postavy mají zlaté kruhové nimby. Internetový zdroj: MANUSCRIPTORIUM, http://www.manuscriptorium.com/apps/main/index.php?request=show_record_num&pa ram=0&mode=&client=, vyhledáno 29. 9. 2013
51. Missale ordinis Praemonstratensis, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie Čechy, 1460 Praha, Národní knihovna České republiky, Teplá MS.E.9, fol. 319r. Missale ordinis Praemonstratensis neboli Misál tepelského opata Zikmunda obsahuje iniciálu „G“audeamus umístěnou do tmavě modrého čtverce s bílým ornamentem. Samotná iniciála je zelená se žlutým motivem úponku. Uvnitř iniciály je scéna Poslední modlitby P. Marie, kdy Panna Marie klečí před lůžkem, oděna do modrého šatu s dlouhými rukávy. Vlasy nemá zakryty rouškou, ruce má sepjaty v modlitbě, oči zavřené. Za P. Marií je horizontálně umístěno lůžko s bílým prostěradlem, na kterém je červený přehoz zdobený ornamenty a dva polštáře. Za lůžkem stojí dvě skupiny
apoštolů. Levou skupinu zakrývá apoštol v modrém šatu a apoštol Petr v červeném, přičemž ostatní jsou naznačeni pouze překrývajícími se nimby. Stejně tomu je i v pravé skupině apoštolů, kdy v popředí stojí Jan Evangelista s knihou, zachytávající klesající P. Marii. Postavy mají kruhové paprsčité nimby. Chybí postava Krista s duší P. Marie. Literatura: PEŠINA 1959, s. 217
52. Madona Jindřichohradecká, pravý horní roh rámu: Smrt Panny Marie Jindřichův Hradec, kolem roku 1460 Plátno na dřevě, křídový podklad, tempera, zlacení s puncováním, 80,5 × 68,5 cm. Provenience: neznámá, vystaveno v roce 1891 v Praze na Retrospektivní výstavě. Nerestaurováno. Jindřichův Hradec, zámek. Ve středu obrazu je Madona s dítětem, rám je zlacený s puncovanými rozvilinami a malovanými scénami ze života Panny Marie, mezi kterými jsou poprsí starozákonních proroků, držící nápisovou pásku s textem, který se vztahuje k výjevu. Smrt P. Marie je umístěna do pravého horního rohu. Bohorodička má tmavý plášť a sepjaté ruce, obrácená je doleva, vlasy má zakryté. Zezadu ji podepírá Jan Evangelista. Před P. Marií stojí nalevo dva apoštolové, ostatní jsou umístěni vzadu. Postavy mají kruhové nimby. Na obraze není postava Krista s duší P. Marie. Literatura: PODLAHA 1904, s. 4; MATĚJČEK 1950, s. 190-192; PEŠINA 1950, s. 102; DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 76, 111; BARTLOVÁ 2001, s. 387
53. Triptych z Rovné: Smrt Panny Marie Čechy, po roce 1460 Desková malba. Rovná u Stříbrné Skalice, fil. kostel sv. Jakuba. P. Marie leží na vodorovně umístěném lůžku, které zabírá spodní třetinu scény. Vlasy nemá zakryty rouškou, ale splývají podél jejího těla, hlavu má podloženou zdobeným
polštářem se střapci. Za lůžkem stojí shromážděni apoštolové s procesním křížem a dvěma dlouhými svícemi za Mariinou hlavou, jež drží apoštol v levé části. Za lůžkem ve středu kompozice stojí apoštol Petr v bílém šatu s překříženou štolou čtoucí z otevřené knihy a Jan Evangelista, který vkládá palmovou ratolest do Mariiných rukou. Všechny postavy mají kruhové nimby; chybí postava Krista s duší P. Marie. Literatura: PEŠINA 1967, s. 222, 224
54. Mistr svatojiřského oltáře, Oltář svatojiřský, střed: Smrt Panny Marie Praha, kolem roku 1470 Lipové dřevo potažené plátnem, 192,5 × 114 cm, tempera. Restauroval Antonín Bělohoubek v roce 1934. Provenience: oltář byl určen pro chrám svatého Jiří při klášteře benediktinek svatého Jiří v Praze na Hradčanech, odkud pochází. Do Národní galerie v Praze se dostal v roce 1824. Praha, Národní galerie, inv. č. O 8774. Střed oltáře obsahuje scénu Smrti Panny Marie, kterou můžeme rozdělit do tří částí. Ve spodní části uprostřed klečí P. Marie obklopená apoštoly. Vlevo rozeznáme svatého Petra oblečeného do bohatě zdobeného pláště sepnutého sponou pod krkem a zlatého spodního roucha. Je vyobrazen jako starý muž s šedivými vlasy, držící kropáč a nádobu se svěcenou vodou. Apoštol pod ním drží otevřenou knihu, ze které čte P. Marie oděná do temně modrého až černého pláště s bílou rouškou na hlavě. Jako jediná má kruhový nimbus. Podepírají ji dva apoštolové po stranách. Střed malby zabírá lůžko s bohatě zdobeným barevným přehozem, dvěma polštáři a bílým prostěradlem, za nímž stojí sedm apoštolů s knihou, kadidelnicí a procesním křížem. Pozadí scény je neutrálně zlaté. Horní třetinu obrazu tvoří nástavec s oblakem neseným šesti anděly s barevnými křídly, na kterém sedí Kristus v černém rouchu. Pravou rukou žehná a levou drží postavičku duše P. Marie s korunou na hlavě oděnou také v černém rouchu. Literatura: PEŠINA 1950, s. 23-25, 105-106; PEŠINA 1976, s. 64-66; KOTALÍK 1984, s. 274-275; DČVU I/2 1984 (Pešina), s. 579-582; BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 67, s. 74; KATALOG PRAHA 2006c (Fajt), s. 81
55. Graduál latinský, Jan Mikus, Iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie Hradec Králové, kolem roku 1470 Provenience: v majetku literátského bratrstva při kůru chrámu sv. Ducha v Hradci Králové. Hradec Králové, Muzeum východních Čech, Hr-2 (II A 2), fol. 177v. Iniciála „G“audeamus s vyobrazením Smrti P. Marie se nachází ve světle růžovém rámu, který má zlaté pozadí a ornamentální výzdobu. Samotná iniciála je zelená s motivem akantových listů. V popředí scény klečí na dlážděné podlaze dva apoštolové s otevřenými knihami. Za nimi, ve středu scény, klečí P. Marie v bílém plášti se zelenou podšívkou a růžovým šatem pod ním, ruce má spjaty v modlitbě, hlavu skloněnou. Před ní stojí Jan Evangelista v modrém plášti a natahuje ruce, aby mohl zachytit klesající P. Marii. Za P. Marií stojí apoštol v červeném oděvu s kadidelnicí. Za těmito postavami je diagonálně umístěno lůžko s okrovým přehozem, za nímž stojí zbytek apoštolů s procesním křížem, z nichž lze rozeznat apoštola Petra v růžovém plášti, stojícím za Janem Evangelistou. Nad touto scénou je umístěna polopostava Krista v modré oblačné sféře s malbou klečících a modlících se andělů po stranách. Kristus je oděn do šedého šatu, v rukou drží bíle oděnou postavu duše P. Marie s korunou na hlavě. Všechny postavy mají zlaté kruhové nimby, pouze postava duše P. Marie nemá nimbus. Pozadí scény je světle modré. Literatura: PEŠINA 1959, s. 219-220; TOŠNEROVÁ 2001, s. 56
56. Valentin Noh, Brevíř Hanuše z Kolovrat, iniciála „E“cce tu pulchra es – Smrt Panny Marie Čechy, 1470 Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, fol. 493. Iniciála „E“cce tu pulchra es je umístěna do čtvercového rámce. Samotná iniciála je pak vyplněna motivem akantového listu. Uvnitř iniciály se nachází scéna Smrti P. Marie v podobě Poslední modlitby Panny Marie. P. Marie klečí ve středu kompozice obrácena doleva. Oděna je do šatu s dlouhými rukávy, ruce má sepjaty v modlitbě, vlasy bez roušky. Za P. Marií je diagonálně umístěno lůžko s ornamentálně zdobeným přehozem,
bílým prostěradlem a bílým polštářem. Za lůžkem jsou shromážděni apoštolové. Na levé straně stojí apoštol Petr. Vedle něj, ve středu kompozice, Jan Evangelista, který se naklání přes postel a zachytává klesající P. Marii. Napravo stojí apoštol, který vyjadřuje gesty a mimikou obličeje smutek. Za nimi jsou postavy ostatních apoštolů, které jsou naznačeny nimby nad sebou. Horní část je vyplněna ornamentem. Postavy mají kruhové nimby, chybí postava Krista s duší P. Marie. Literatura: PEŠINA 1959, s. 219-220
57. Kutnohorský graduál, iniciála „E“cce tu pulchra es - Smrt Panny Marie Praha, 1471 Praha, Národní knihovna České republiky, XXIII A 2, fol. 198v. Iniciála „E“cce tu pulchra es v Kutnohorském graduálu je umístěna do zdobeného zlatého čtverce. Iniciála je zelená s motivem úponku a vyplňuje ji scéna Smrti P. Marie na rudém pozadí se zlatým dekorem. Na straně je bordura obsahující dva medailony s Nanebevzetím a Korunováním P. Marie. V dolní polovině iniciály stojí lůžko s oranžovým přehozem zdobeným zlatým dekorem a bílým polštářem. P. Marie klesá na kolena vedle lůžka, drží v rukou otevřenou knihu, je oděna do modrého šatu a šedého pláště, který jí padá z těla. Má dlouhé rozpuštěné vlasy bez roušky, zezadu ji podpírá svatý Jan Evangelista v zeleném šatu a šedém plášti. Před lůžkem jsou dvě postavy sedících apoštolů. Jedna z postav čte, druhá si zakrývá obličej v gestu smutku. Další postavy apoštolů jsou za lůžkem; apoštol v rudém šatu drží svíčku, apoštol Petr (uprostřed ve žlutém šatu) knihu a kropáč. Nad skupinou jsou oblaka, ze kterých vystupuje polopostava Krista v šedém šatu, napřahuje ruce a chystá se zachytit duši P. Marie v bílém šatu, která opouští tělo bohorodičky a míří k němu se sepjatýma rukama. Postavy mají kruhové paprsčité nimby. Literatura: DČVU I/2 1984 (Krása), s. 605; KRÁSA 1990, s. 356, 438; TOŠNEROVÁ 2004, s. 141
58. Oltář z Orlové, spodní obrazové pole levého křídla: Smrt Panny Marie Slezsko, poslední čtvrtina 15. století Tempera na dřevě, rozměr křídla: 197 × 100 cm. Orlová, benediktinský klášterní kostel Narození Panny Marie, hlavní oltář. Panna Marie klečí ve středu kompozice, oděná do rudého šatu a modrého pláště, který jí splývá ze zad dolů, kde tvoří na zemi velkou plochu záhybů. Na hlavě má průsvitnou roušku s čelenkou, která jí zakrývá dlouhé vlasy a spadá až k pasu; ruce má sepjaté v modlitbě a mezi ně jí apoštol Petr vkládá dlouhou svíci, oči má navřeny, jedno koleno pokrčeno. Apoštol Petr je oblečen do bílého šatu, na kterém má zlatý plášť s ornamenty a červenou podšívkou, pravou rukou žehná zesnulé. Za Petrem stojí apoštol, který se odklání a namáčí zlatý kropáč do kropenky. Na pravé straně stojí Jan Evangelista v červeném šatu se zeleným pláštěm a dotýká se paže P. Marie. Vedle něj sedí apoštol s kadidelnicí, nad ním rozeznáme Jakuba Většího v cestovním klobouku a sepjatýma rukama. Nad těmito postavami je řada apoštolů, kteří se dívají na oblačnou mandorlu s polopostavami Krista a duše P. Marie, která má podobu dospělé ženy. Pozadí je zlaté s motivem větvoví nad výjevem. Všechny postavy mají kruhové zlaté nimby. Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 058, s. 150-152
59. Nástěnné malby v zámecké kapli, Zbiroh: Smrt Panny Marie Zámek Zbiroh, po roce 1480
Fresco-secco. Zámek Zbiroh, evangelijní strana zámecké kaple. Na evangelijní straně zámecké kaple ve Zbirohu je umístěna nástěnná malba se Smrtí Panny Marie, na druhé straně kaple je Oslava Panny Marie. Ve scéně Smrti P. Marie leží na horizontálně umístěném lůžku v centru výjevu. Oděna je do modrého šatu se zlatými lemy na rukávech a u krku, na hlavě má bílou roušku. Svatý Jan Evangelista jí předává zapálenou svíčku, kterou svírá v pravici. Na lůžku je zelená přikrývka se zlatým lemem, bílé prostěradlo a modrý polštář s kostkovaným vzorem. Jan Evangelista se opírá o dřevěné čelo postele a v pravici drží palmu. Dalších pět apoštolů je umístěno před lůžkem a klečí, dva z nich si přikrývají obličej rukama v gestu smutku, jeden
z nich se od lůžka odvrací. Dalších sedm apoštolů stojí za lůžkem a drží knihu, nádobu s mastí, kadidelnici a procesní kříž. Horní třetinu výjevu tvoří na levé straně malovaná architektura s oknem a na pravé straně postava Krista na oblaku, kterého přidržují čtyři andělé s barevnými křídly. Kristus drží na levé ruce postavu duše P. Marie v bílém šatu. Všechny postavy kromě andělů mají ploché kruhové nimby. Literatura: HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978, s. 287; KATALOG PRAHA 1996 (Fajt), kat. č. 28, s. 448-449
60. Reliéf Smrt Panny Marie Olomouc, po roce 1480 (?) Reliéf, lipové dřevo, polychromie, 117 × 73 × 8 cm, novodobý rám 124 × 73 cm. Restaurováno v roce 1940 J. Kotrbou, v roce 1961 F. a K. Kotrbovými a 1998-1999 R. Surmou. Provenience: Olomouc, kostel sv. Mořice. Olomouc, kostel sv. Mořice. Nyní uloženo v Arcidiecézním muzeu Olomouc, bez inv. č. Panna Marie frontálně klečí ve středu reliéfu, má sepjaté ruce v modlitbě, zavřené oči a rozpuštěné vlasy, zezadu ji podpírá svatý Jan Evangelista s dlouhými vlasy. Oblečená je do bílého šatu, na kterém má zlatý plášť s modrou podšívkou. Kolem P. Marie jsou rozmístěni apoštolové ve zlatých pláštích, dva apoštolové v popředí mají odhalená bosá chodidla. Mezi apoštoly napravo od bohorodičky je umístěno přes postavy špatně viditelné
lůžko.
Scéna
je
zasazena
do
interiéru
s trámovým
úběžníkovým
stropem, vchodem na pravé straně a tribunou nebo lodžií se třemi přihlížejícími postavami na ní. Čtvrtá postava vlevo na tribuně je pravděpodobně Kristus, kterému chybí obě ruce a také duše P. Marie kterou mohl přijímat. Apoštolové i zpěváci na tribuně drží velké množství otevřených knih. Literatura: KUTAL 1941, s. 76; LIŠKA 1967, s. 505; KATALOG OLOMOUC III 1999 (Hlobil), kat. č. 190, s. 302-304
61. Hodinky, Modlitby, iniciála „O“bratt nas – Smrt Panny Marie Čechy, Praha (?), 80. léta 15. století Praha, Národní knihovna České republiky, XVII.G.3, fol. 121r. Iniciála je umístěna do zeleného rámce, který se plasticky prohlubuje pod samotnou iniciálou šedé barvy s vegetabilním motivem. Spodní část scény vyplňuje volný prostor s prkennou podlahou. Lůžko s bílým prostěradlem je umístěno diagonálně do středu scény, vidět lze jen levou nohu postele a část postranice. P. Marie se zlatým kruhovým nimbem je přikryta okrovou přikrývkou se zeleným lemem, oblečena je do modrého pláště, který má i přes hlavu a červeného šatu pod ním. Krk má ovinutý bílou látkou, ruce jsou překříženy na těle, oči zavřené, podepřena je bílými polštáři. Za lůžkem stojí těsně vedle sebe postavy apoštolů bez atributů, jejich hlavy jsou velké a chybí nimby. Rozeznáme Jakuba Většího v modrém plášti, Jana Evangelistu v zeleném šatu a vedle něj stojícího apoštola Petra v zeleném šatu a červeném plášti, který předává dlouhou zapálenou svíci P. Marii.
Literatura: BERINGER 1890-1892, s. 90-91
62. Václav z Olomouce, Smrt Panny Marie (kopie podle M. Schongauera) Olomouc, 1481 Mědirytina, 254 × 168 mm. Olomouc, Vlastivědné muzeum, inv. č. O 394. Mědirytina
je
datována
a
signována
nápisem
„WENCESLAVS.DE.OLOMVCZ.IBIDEM.“. Panna Marie leží ve středu kompozice na lůžku s nebesy, které je pokryto bohatě řaseným přehozem a přikrývkou. Oblečena je do roucha s dlouhými rukávy a roušky, vlasy jí splývají na ramena, hlavou se opírá o polštář. Na levé straně klečí dva apoštolové s odhalenými chodidly, kteří čtou z otevřené knihy a drží brýle a procesní kříž; za nimi je skupina pěti apoštolů. Pravou stranu vyplňují postavy dalších apoštolů. Apoštol nejníže má složené ruce v modlitbě, nad ním stojí další s holí. Nejblíže P. Marii je Jan Evangelista, který se nad ni nadklání a předává jí dlouhou zapálenou svíci. Za ním stojí apoštol Petr s knihou a kropáčem a Jakub Větší. Scénu zprava lemuje dlouhý závěs, který je upevněn na nebesa, druhý
závěs je smotaný tak, aby nezakrýval scénu. Před postelí stojí vysoký masivní svícen s dlouhou zapálenou svící. Ve scéně chybí postava Krista. Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Hlobil), kat. č. 434, s. 528-529
63. Mistr Křižovnického oltáře, Oltář křižovnického velmistra Mikuláše Puchnera zv. Archa Puchnerova, Smrt Panny Marie Praha, 1482 Lipové dřevo potažené plátnem, tempera, 123 × 96 cm. Restaurováno Antonínem Běhounkem v roce 1921 v Praze. Provenience: původně byl oltář umístěn v klášterním kostele sv. Františka v Praze, od roku 1941 v Národní galerii v Praze. Praha, Národní galerie, inv. č. O 7106. Pětidílný oltář má dvě pohyblivá oboustranně malovaná křídla. Na vnitřní straně levého dolního křídla archy je zobrazena Stigmatizace svatého Františka, vnější strana křídla obsahuje vyobrazení Smrti Panny Marie. Obraz je namalovaný sytými barvami se zlatým dekorem v pozadí. Postavy na obraze mají zlaté kruhové nimby. Podlahu tvoří perspektivní šachovnice, dole narušená dvěmi malovanými dírami. Vlevo dole stojí zlatá kropenka se zlatým kropáčem. P. Marie se nachází ve středu kompozice, má oblečen tmavě růžový šat, modrý plášť a na hlavě bílou roušku. Apoštol vlevo drží knihu, ze které P. Marie čte, oblečený je do červeného roucha se zelenou drapérií, kterou má přehozenou přes ruku. Apoštol za P. Marií, který je pravděpodobně svatý Jan Evangelista, podepírá klesající P. Marii. Je oděn do jasně zeleného šatu s červenou drapérií přehozenou přes rameno. Za P. Marií a kolem ní jsou další apoštolové, kteří jsou oděni do bílých, červených, šedých a modrých rouch. Na obraze chybí postava Krista s duší P. Marie a lůžko. Literatura: PEŠINA 1950, s. 107-108; PEŠINA 1967, s. 234-235; BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 73, s. 75-76
64. Desková malba: Smrt Panny Marie Morava (?), kolem roku 1490 Smrkové dřevo, tempera, zlacení, 116 × 76,5. V 50. letech 20. století obraz restaurovala H. Böhmová, poté v roce 1998 P. Klimeš. Provenience: pravděpodobně kostel Panny Marie na Starém Brně, v roce 1819 byla malba darována Benediktem Ederem. Brno, Moravská galerie, inv. č. A 26. Desková malba pochází z oltáře s pašijovými scénami pro všední dny a mariánskými výjevy pro dny sváteční. Revers deskové malby se Smrtí Panny Marie tvoří scéna Cesta na Kalvárii. Střed malby je vyplněn diagonálně umístěným dřevěným lůžkem s nebesy. P. Marie je oděna do červeného šatu s bílou rouškou, dlouhé hnědé vlasy jí spadají v pramenech přes ramena, oči má mírně přivřené a dívá se na dlouhou zapálenou svíci, kterou jí předává Jan Evangelista. Je podepřena kostkovaným polštářem a přikryta černou přikrývkou s bohatě zdobeným zlatým vyšíváním a bílým okrajem. Ve středu obrazu je ve vysokém svícnu umístěna zapálená dlouhá svíce, podlaha je dlážděná se snahou o perspektivu. Vlevo na podlaze klečí apoštol, který čte z otevřené knihy, má odhalena špinavá chodidla až po lýtka, oblečen je do rudého pláště se žlutou podšívkou a do černého šatu pod ním. Vlevo vedle něj je stojící postava apoštola v zeleném plášti s červenou kapucí, který drží procesní kříž. Před lůžkem je sedící apoštol v zeleném šatu a červeném plášti, který si podepírá hlavu v gestu melancholie. Druhou rukou drží zavřenou knihu a má odhalené bosé prsty na noze. Apoštol za ním je oblečen do modré a černé barvy, ruce má spojeny v modlitbě. Postava nad ním v jasně zeleném plášti drží v obou rukou zavřenou nádobu. K P. Marii se naklání Jan Evangelista, který jí předává hořící svíci. Má dlouhé vlnité kaštanové vlasy, oblečen je do červeného pláště a zeleného oděvu pod ním. Za Janem je svatý Petr v bílém oděvu s černou šerpou přes hruď, v ruce drží zlatý kropáč. Za touto skupinou apoštolů, kteří jsou velmi těsně zakomponovaní do obrazu, jsou další, z kterých vidíme jen hlavy a nimby, ty jsou u všech postav zlaté a kruhové. Literatura: PEŠINA 1967, s. 335-336; KATALOG BRNO II 1999 (Chalmonikola), kat. č. 166b, s. 344-346
65. Reliéf Smrti Panny Marie kájovské Kájov, kolem roku 1490 Reliéf, dřevo, zbytky polychromie, zlacení, 130 × 110 × 20 cm. Restaurováno v letech 1997-1998, byly doplněny ruce Panny Marie, svíčky a pravá ruka apoštola na levé straně, již předtím mnohokrát opravován. Kájov, hlavní oltář kaple Smrti P. Marie. Panna Marie je umístěna ve středu reliéfu, oděna je do zlatého šatu i pláště, který jí zakrývá hlavu, v pravé ruce drží dlouhou zapálenou svíčku, nohy jí poklesávají. Po každé její straně jsou umístěni dva apoštolové, napravo apoštolové s knihou a dlouhými svíčkami, nalevo pak apoštol Petr s otevřenou knihou a svíčkou a druhý apoštol rovněž se svíčkou vedle něj. Jan Evangelista stojí za klesající P. Marií, kterou zachytává, ve druhé ruce drží svíčku. Za nimi stojí řada sedmi apoštolů, kteří jsou umístěni těsně vedle sebe a částečně se překrývají. Jakub Větší v modrém klobouku stojí vpravo nahoře. Na výjevu převládá zlacení, není přítomna postava Krista. Literatura: LAVIČKA 2013, s. 121-123
66. Smíškovský graduál, spodní okraj listu - Smrt Panny Marie Čechy, 1490-1495 Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod.s.n. 2657, fol. 269r. Smíškovský graduál byl objednán rodem Smíšků. Smrt Panny Marie se nachází na spodním okraji stránky. Scéna je umístěna do kulisy interiéru otevřeného domu ve městě s krajinou a městskými hradbami na pravé straně. Dům je na boku otevřen menším vchodem, do kterého se dívá muž s holí, který je svědkem této události. Prostor uvnitř zcela vyplňuje lůžko na vyvýšeném stupni s volně spadající bílou přikrývkou. P. Marie s rouškou na hlavě, která jí zcela zakrývá vlasy, leží na lůžku. Záda má podepřena dvěma polštáři. U nohou lože klečí dva apoštolové, kteří čtou z otevřené knihy. Vedle nich stojí masivní svícen s dlouhou hořící svící. Za lůžkem je velká skupina apoštolů, nejblíže P. Marii je svatý Jan Evangelista, který se k zesnulé naklání, ruce má sepjaty v modlitbě. Vedle něj stojí modlící se apoštol Petr. Apoštol umístěný na
konec skupiny čte z knihy. Nimby na vyobrazení chybí, stejně jako postava Krista s duší P. Marie. Literatura: HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978, s. 418-420
67. Mistr Friedrichova brevíře, Svatojakubský graduál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie Brno, 1493-1494 Brno, Archiv města Brna, SK. č. I/1,2, fol. 198v. Svatojakubský graduál vznikl pravděpodobně jako kolektivní dar farnímu kostelu sv. Jakuba v Brně, skládá se ze dvou svazků. Druhý svazek obsahuje šest figurálních iniciál, kde najdeme i iniciálu „G“audeamus se Smrtí Panny Marie. Iniciálu tvoří motiv listů šedé barvy s maskaronem. Scéna uvnitř je namalována na neutrálním tmavém pozadí. P. Marie, která klečí na kulatém zlatém polštáři se střapci, je oděna do modrého pláště s červenou podšívkou a bílé roušky těsně omotané kolem hlavy a krku; ruce má sepjaty v modlitbě. Vlevo před P. Marií je skupina modlících se apoštolů. V předu klečí apoštol v oranžovém plášti, drží otevřenou knihu, ze které P. Marie čte. Za ním rozeznáme svatého Petra. Na pravé straně stojí druhá skupina apoštolů se svatým Janem Evangelistou v zeleném plášti, který podepírá klesající P. Marii. Nad nimi se nachází postava Krista v modré mandorle. Žehná této události, oblečen je do modrého šatu, kolem hlavy má modrý nimbus. Kristus přijímá duši P. Marie, která jí vyšla z úst a stoupá k němu. Všechny postavy, až na zmíněného Krista, mají kruhové zlaté nimby. Literatura: KATALOG BRNO II 1999 (Černý), kat. č. 256, s. 516-517
68. Oltářní křídlo z Doudleb: Smrt Panny Marie Doudleby, 1494 Lipové dřevo, 103 × 94 cm, tempera na křídovém podkladu. Restaurovali: Johann Wodiczka 1923, Bohuslav Slánský 1936, Ludmila Slánská 1949.
Provenience: objeveno v kostele sv. Vincence v Doudlebech v roce 1890 při restaurování skříně varhan, kde bylo oltářní křídlo použito jako výplň, 1890 zakoupeno pro Městské muzeum v Českých Budějovicích. Od roku 1953 ve sbírce Alšovy jihočeské galerie. Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie, inv. č. O – 8. Oltář z Doudleb se skládá z tří oboustranně malovaných desek, na kterých je scéna Narození, Poslední večeře, Nesení kříže, Ukřižování, Seslání Ducha svatého a Smrt Panny Marie. P. Marie ve scéně Smrti P. Marie se nachází ve středu na diagonálně umístěném lůžku s vyřezávanou postranicí, které je pokryto bohatě zdobenou přikrývkou. Na hlavě má bílou roušku a dotýká se pravou rukou svíce, kterou jí podává svatý Jan Evangelista. Postavy apoštolů jsou bohatě oděné a s výrazem smutku ve tvářích. Drží knihy, kadidelnici, kropáč a procesní kříž. Před lůžkem sedí svatý Petr, který si podpírá hlavu rukou podloženou knihou. Jeho plášť je zdobený lemem s nápisem, stejně jako plášť apoštola Ondřeje na pravé straně. Literatura: PEŠINA 1950, s. 109; DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 79; KATALOG PRAHA 1989-1990 (Rulíšek), kat. č. 32, s. 50-52
69. Oltář z Trhových Svinů – oboustranný deskový obraz, Smrt Panny Marie Jižní Čechy nebo Horní Rakousko, 1480-1490, nebo 1520 Lipové dřevo, plátno, tempera na křídě, 168 × 116 cm, hloubka 5 cm, samotná malba 149 × 97,5 cm. Restaurování: 1917 ve Vídni, 1933 a 1953 Bohuslavem Slánským. Provenience: hlavní oltář kostela Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech, 1933 vystavena v Městském muzeu v Českých Budějovicích. Od roku 1953 v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie, inv. č. O-14. Původně pohyblivá oltářní křídla na hlavním oltáři kostela Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech se skládala ze čtyř obrazů s výjevy Klanění Tří králů, Útěku do Egypta, Obětování Páně a Smrti Panny Marie. Obrazy byly původně spojeny a tvořily křídla oltáře. Smrt P. Marie se odehrává v interiéru. Stěny místnosti jsou zlacené, s rytým motivem granátového jablka, podlaha je šachovnicová. Ve středu kompozice
stojí postel s nebesy obrácená čelem od nás, před postelí je truhla, na které se nachází malé zátiší. Kolem stojí apoštolové. Všechny postavy jsou bez nimbů. P. Marie uprostřed je oděna do modrého pláště a červeného spodního roucha, na hlavě má bílou roušku. Svatý Jan se sklání nad P. Marií a podává jí dlouhou hořící svíčku. Na obraze chybí postava Krista.
Literatura: DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 81, 115; KATALOG PRAHA 19891990 (Rulíšek), kat. č. 36, s. 55-56; LAVIČKA 2007, s. 54-55; KATALOG ČESKÉ BUDĚJOVICE 2011 (Pánek), s. 58-61
70. Český mistr, Oltář z Velhartic, pravé křídlo oltáře: Smrt Panny Marie Velhartice, kolem roku 1490-1500 Lipové dřevo, reliéf, původní zachovaná polychromie, 91,5 × 63 cm. Provenience: kostel Narození Panny Marie ve Velharticích, později hřbitovní kostel ve Velharticích, 1902 Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, od roku 1949 ve sbírkách Národní galerie v Praze. Praha, Národní galerie v Praze, inv. č. P 4603. Otevřený křídlový oltář s predelou z Velhartic má uprostřed sochu korunované Assumpty s Ježíškem. Pohyblivá křídla jsou složena ze čtyř reliéfů, levé křídlo obsahuje Zvěstování Panně Marii a Narození páně, pravé křídlo Klanění tří králů a Smrt Panny Marie. P. Marie ve spodní půlce reliéfu je oděna do zlatého pláště s modrým a červeným šatem pod pláštěm, na hlavě má bílou roušku, klesá na kolena a je podpírána dvěma apoštoly, kteří stojí vedle ní. Zbytek apoštolů je shromážděn za P. Marií. Jsou oblečeni do zlatého, zeleného a červeného šatu. Dole pod postavami je šachovnicová perspektivní podlaha. Nad postavami se nachází oranžový prázdný prostor bez výzdoby. Vlevo nahoře je diagonálně umístěno lůžko s bílým polštářem. Na reliéfu chybí postava Krista.
Literatura: LIŠKA 1963, s. 237; HOMOLKA – KRÁSA – MENCL 1978, s. 203-205; BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 156, s. 92; MÜLLER 1990, s. 15-25; KATALOG PRAHA 2006c (Fajt), s. 86-88
71. Nástěnné malby v kostele Zvěstování Panny Marie, Dobrš (okres Strakonice), severní stěna presbytáře: Smrt Panny Marie Dobrš, konec 15. století (?) Malby byly objeveny při stavebních opravách v roce 1969. V letech 1970-1972 odkryto a restaurováno Aloisem Martanem. Dobrš, kostel Zvěstování Panny Marie. Původně románský jednolodní kostel z poloviny 13. století byl kolem roku 1420 poškozen, později pozdně goticky přestavěn. Na severní stěně presbytáře se nachází nástěnná malba se scénou Smrti P. Marie rozdělená horizontálním pruhem s příčkami na dvě oddělené části. Ve spodní části je vodorovně umístěno lůžko s ornamentem na žluté postranici (nebo prostěradle). P. Marie leží, ruce má složené na těle, hlavu podepřenou polštářem mírně zvednutou. Oblečen má okrový plášť sepnutý sponou, pod ním modré roucho a bílou roušku na hlavě. Za lůžkem stojí dvanáct apoštolů v pláštích hnědé, okrové a bílé barvy. Svatý Petr stojí uprostřed s knihou v ruce, vedle něj napravo stojí Jan Evangelista s dlouhou svící. Bosé nohy apoštolů jsou vidět pod lůžkem. Všechny postavy v dolní i horní části zobrazení mají kruhové nimby. Horní část tvoří uprostřed postava Krista - drží postavičku duše P. Marie před tělem. Dva andělé stojí po stranách Krista a drží dlouhé svíce a nápisové pásky. Malba je dochovaná v obrysech, nejsou rozeznatelné obličejové rysy postav. V horní části není dochovaná okrajová část, chybí Kristův nimbus a zadní část křídel obou andělů. Literatura: UPČ 1977 (Poche), s. 272-273; KATALOG BLATNÁ 1981 (Pechová), s. 14-15; MARTAN 1993, s. 268-269
72. Reliéf - Smrt Panny Marie ze Slatiny Slezsko, konec 15. století Dřevo, reliéf se zbytky polychromie, 112 × 116 cm, poškozeno. Provenience: Hřbitovní kaple ve Slatině u Bílovce, poté soukromé vlastnictví L. Čermáka z Vyškova. Od roku 1909 ve sbírce Slezského zemského muzea v Opavě. Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 47 B.
Reliéf ze Slatiny je tvořen třemi pásy postav. V dolní třetině po stranách sedí dva apoštolové s otevřenými knihami, v páse nad nimi po stranách stojí další dva apoštolové, mezi kterými jsou tři postavy apoštolů, jejichž hlavy tvoří pyramidu, nejvýše z nich má umístěnou hlavu svatý Petr. Po jeho pravici je Jan Evangelista, který oběma rukama zachytává klesající P. Marii klečící před pulpitem s otevřenou knihou. Ruce má sepjaty v modlitbě, vlasy jsou rozpuštěny. V horním páse stojí postavy pěti apoštolů. Na reliéfu chybí postava Krista s duší P. Marie. Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 039, s. 128-130
73. Smrt Panny Marie z Velkých Heraltic Slezsko, konec 15. století Reliéf, lipové dřevo, 75 × 85 cm. V roce 1964 reliéf restauroval K. Stadník. Provenience: Zámecká kaple ve Velkých Heralticích. Od roku 1922 ve sbírkách Slezského zemského muzea v Opavě. Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 41 B. Ve středu reliéfu stojí diagonálně umístěné lůžko s ležící P. Marií, která je oděna do šatu s dlouhými rukávy a roušky z pod které jí splývají vlasy. Zakryta je přikrývkou, která spadá až na zem. Před lůžkem na každé straně sedí apoštolové. Apoštol na levé straně se otáčí k P. Marii s rozpaženými pažemi, ve kterých drží zavřenou knihu. Apoštol na pravé straně je otočen od lůžka a čte z otevřené knihy. Za P. Marií stojí svatý Jan Evangelista, který jí podpírá polštáře pod hlavou. Za Janem stojí skupina apoštolů postavených těsně k sobě. Rozeznáme Jakuba Většího v cestovním klobouku na hlavě a svatého Petra s knihou. U nohou postele stojí apoštol s kropáčem, před ním je další apoštol, který se natahuje k P. Marii a opírá se o lůžko loktem. Na reliéfu chybí postava Krista s duší P. Marie. Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 040, s. 130-131
74. Oltář Mokropeský, střed: Smrt Panny Marie Horní Mokropsy, kolem 1500 Lipové dřevo, 117 × 83 cm. Restaurováno v roce 1904, poté v roce 1943 Bohuslavem Slánským v Praze. Provenience: starší provenience není známa, možný původ v cisterckém klášteře v Zbraslavi. Horní Mokropsy, farní kostel sv. Václava. Trojdílný oltář se středovou malbou Smrti P. Marie je dnes rozebraný, na oboustranně malovaných křídlech je vyobrazen Sv. Mikuláš a sv. Václav, na druhém křídle sv. Prokop a sv. Vojtěch. Panna Marie ve středové scéně Smrti P. Marie je umístěna uprostřed obrazu na lůžku s nebesy, které má shrnuté závěsy. P. Marie je v posteli podepřena velkým polštářem a svatý Jan Evangelista jí předává dlouhou zapálenou svíci, kterou drží v pravé ruce. Levou ruku má P. Marie položenou na hrudi, oči jsou otevřené, na hlavě má dlouhou bílou roušku. Před lůžkem stojí vysoký kovový svícen s dlouhou zapálenou svící. Nalevo před lůžkem klečí dva apoštolové. Jeden drží knihu, ze které čte, druhý apoštol čte tutéž knihu, drží brýle a procesní kříž. Za nimi je skupina pěti stojících apoštolů. Apoštol nejblíže lůžka má sepjaté ruce v modlitbě. Napravo za lůžkem je skupina pěti apoštolů, jeden z nich klečí u nohou P. Marie se sepjatýma rukama, za ním stojí svatý Petr s knihou, kropáčem a na prsou překříženou štolou. Před svatým Petrem je Jan Evangelista. Postava apoštola nejdále od P. Marie nemá žádný atribut, poslední apoštol napravo drží kropenku a hůl. Všechny postavy na obraze nemají nimby, chybí postava Krista s duší P. Marie. Literatura: PEŠINA 1950, s. 115
75. Reliéf - Smrt Panny Marie Plzeňsko (?), kolem roku 1500 Vysoký reliéf, dřevo bez polychromie, 65 × 44 cm, vzadu seříznuto. Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni, inv. č. 3 194. Horní část reliéfu tvoří tři navzájem protknuté oblouky s pletencem vinné révy s listy a hrozny, které jsou umístěny do horní čtvrtiny reliéfu. Lůžko s P. Marií je umístěno
dole mezi apoštoly. Scéna je rozdělena na dvě oválné části propojené lůžkem. V levé části je šest apoštolů, kteří obklopují zesnulou. Jan Evangelista se naklání nad P. Marii a levou rukou se jí dotýká, pravou ruku má položenu na hrudi v gestu smutku. Za hlavou zesnulé jsou čtyři apoštolové, kteří ji podepírají a přidržují její polštář. Apoštol sedící vepředu před lůžkem je odvrácen od scény a čte v otevřené knize. P. Marie se opírá o polštář, oči má zavřené, na hlavě poměrně velkou roušku. Pravá část výjevu je složena z šesti apoštolů umístěných kolem nohou P. Marie, tři z nich drží otevřenou knihu, apoštol vepředu před lůžkem je v pokleku, opírá se o knihu a dívá se na zesnulou. Apoštol Petr nalevo v pravé části kompozice drží bohatě zdobenou knihu a dívá se na P. Marii. Postavy nemají nimby, na reliéfu chybí postava Krista. Literatura: KATALOG PRAHA 1996 (Fajt), kat. č. 340, s. 761-762
76. Olomoucký mistr (?), Smrt Panny Marie z Jívové Jívová, kolem roku 1500 Lipové dřevo, reliéf složený ze tří fragmentů, nezachovaná polychromie, 82 × 142 × 13 cm, spodní část seříznuta. Provenience: kostel svatého Bartoloměje v Jívové u Moravského Berouna, soukromá sbírka MUDr. J. Mathona v Praze, od roku 1948 zapůjčeno Národní galerii v Praze, 1949 zakoupeno NG. Praha, Národní galerie v Praze, inv. č. P 696 a, b, c. Reliéf Smrti Panny Marie není kompletní, spodní část chybí, místo ní se nachází plochá dřevěná deska. Postavy apoštolů jsou uříznuté v půlce, nebo v oblasti ramen. Jediná postava, která je kompletní, je postava apoštola vpravo s kadidelnicí. P. Marie, umístěna uprostřed, je uříznuta v polovině obličeje. Rozeznáme Mariiny zavřené oči a dlouhé, rozpuštěné vlasy. Napravo u P. Marie se nachází postava apoštola s mladým obličejem a dlouhými vlasy po ramena. Jedná se pravděpodobně o Jana Evangelistu, který zachytává klesající P. Marii jako na jiných vyobrazeních. Postava Krista s duší P. Marie chybí, stejně jako Mariino lůžko. Literatura: BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 153, s. 91-92; KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 213, s. 326-327
77. Reliéf Smrt Panny Marie Slezsko, kolem roku 1500 Dřevo, reliéf složen ze tří kusů, 81 × 80 cm, vzadu nápis, poškozeno. Provenience:
dominikánský
kostel
v Opavě,
potom
v soukromém
majetku
E. Teichmanna, od roku 1913 ve sbírkách Slezského zemského muzea v Opavě. Opava, Slezské zemské muzeum, inv. č. U 48 B. Reliéf se scénou Smrti Panny Marie je ve spodní části poškozen, také chybí některé jeho části, jako ruce apoštola nad P. Marií, ruka klečícího apoštola na pravé straně, pravá ruka Jana Evangelisty a sepjaté ruce P. Marie. Ta klečí ve středu kompozice oděna do pláště, který tvoří bohaté záhyby na zemi, vlasy nejsou zahaleny rouškou. Jan Evangelista stojí nalevo za P. Marií a dotýká se jejího ramene, druhou rukou se opírá o pulpit s otevřenou knihou. Za P. Marií stojí apoštol Petr, který se jí také dotýká, tělo má předkloněné ve snaze ji zachytit. Vlevo dole sedí apoštol opírající se o otevřenou knihu. V horní části reliéfu jsou vedle sebe umístěni stojící apoštolové, jeden z nich drží kropenku. Skupina tří apoštolu na levé straně se naklání nad druhou otevřenou knihou. Na reliéfu chybí postava Krista s duší P. Marie. Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 041, s. 131-132
78. Fragment reliéfu Smrti Panny Marie z Orlové Slezsko, počátek 16. století Reliéf, dřevo, 113 × 32 cm, bez polychromie, poškozeno. Provenience: původ v Orlové, od roku 1939 ve sbírkách Ostravského muzea. Ostrava, Ostravské muzeum, inv. č. 3464. Fragment reliéfu z Orlové pochází z levé části zobrazení Smrti Panny Marie. Reliéf je poškozen v obličeji apoštola nahoře, poškozeny jsou také ruce apoštola, který drží kropenku. Apoštol s kropáčem stojí za částí postavy, která má přes roucho pravděpodobně překříženou štolu, v tom případě se jedná o apoštola Petra. Nad nimi jsou tři postavy apoštolů, přičemž nejvýše je apoštol s poškozeným obličejem. Literatura: KATALOG BRNO IV 1999 (Chalmonikola), kat. č. 042, s. 132-133
79. Smrt Panny Marie z Černice Černice, počátek 16. století
Vysoký reliéf, zbytky polychromie, Panna Marie a Jan Evangelista, lipové dřevo, 48 cm, Sv. Petr, lipové dřevo, 51 cm. Provenience: získáno před rokem 1918 z kostela sv. Máří Magdaleny v Černici pro českobudějovické Diecézní muzeum. České Budějovice, Alšova jihočeská galerie, inv. č. P 51. Z vysokého reliéfu v Černici se scénou Smrti Panny Marie se dochovaly dva celky: P. Marie, podpírána Janem Evangelistou a Svatý Petr. P. Marie má volně splývající vlasy kolem obličeje, na kterých má průhlednou roušku a čelenku. Ruce P. Marie jsou svěšeny dolů a poškozeny, chybí část pravé ruky od zápěstí. Má zavřené oči a mírně klesá na kolena, zezadu ji zachytává sv. Jan Evangelista. Polychromie je zachovaná jen ve fragmentech inkarnátu na obličeji a krku P. Marie a barevná polychromie na šatech. Druhá část reliéfu v podobě jediné postavy apoštola Petra je silně poničená, chybí obě ruce, spodní část drapérie a je pokryta mnohými dírkami po červotočích. Petr je natočen na opačnou stranu než postavy prvního celku, oblečen je do bohatě nařaseného pláště. Literatura: DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 60, 99; LAVIČKA 2007, s. 50
80. Český mistr, Smrt Panny Marie z Vyššího Brodu Praha, kolem let 1490-1510 Reliéf z lipového dřeva, nezachovaná polychromie, 101 × 72 cm. Provenience: opatství cisterciáků ve Vyšším Brodě, v Národní galerii v Praze od roku 1950 do roku 1994 (inv. č. P 2976). Vráceno v restituci 1994 Cisterciáckému opatství Vyšší Brod, do sbírek NG poté nebylo zapůjčeno. Vyšší Brod, Cisterciácké opatství. V popředí je Panna Marie oděna do nařaseného pláště, na hlavě má roušku, pod kterou jí splývají na záda dlouhé vlnité vlasy. Svatý Jan Evangelista P. Marii zezadu podepírá, na druhé straně stojí svatý Petr s knihou v ruce, vedle něj apoštol s kropenkou. Vlevo od Jana Evangelisty je od středu scény otočen jako jediný apoštol co fouká do kadidelnice.
Za ním stojí řada apoštolů, kteří jsou umístěni těsně vedle sebe. Za skupinou apoštolů je diagonálně umístěno lůžko s polštářem (v nejvyšší části reliéfu). Chybí postava Krista s duší P. Marie. Literatura: DENKSTEIN – MATOUŠ 1953, s. 60, 99-100; BLAŽÍČEK 1988, kat. č. 151, s. 91
81. Janíček Zmilelý, Franusův graduál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie Hradec Králové, 1505 Provenience: graduál nechal zhotovit Jan Franus, hradecký měšťan a soukeník pro oltář Božího Těla chrámu sv. Ducha v Hradci Králové. Hradec Králové, Muzeum východních Čech, Hr 6 (II A 6), fol. 87v. Iniciálu „G“audeamus s vyobrazením Smrti Panny Marie tvoří modrý podklad, na kterém jsou akantové listy. Rámec iniciály je z holých větví, přes které se akant obtáčí. Stejný motiv holých větví je i v tmavě růžovém rámu. Scéna se odehrává v interiéru, za postavami jsou zdi s arkádami. P. Marie leží na diagonálně umístěném lůžku s bílým povlečením, podepřena je bílými polštáři. Oblečeno má modré roucho, přes hlavu jí spočívá bílá rouška, kterou si přidržuje na pravém rameni. Z roušky spadají dlouhé plavé vlasy. Vlevo před lůžkem klečí dva apoštolové, apoštol v modrém rouchu drží procesní kříž, vedle něj klečí apoštol v červeném plášti s otevřenou knihou a má odhalené lýtko. Vpravo před lůžkem klečí a modlí se apoštol v tmavě modrém plášti. Kolem hlavy P. Marie stojí další apoštolové. Svatý Petr v bílém šatu drží zlatý kropáč. Nejblíže P. Marii je svatý Jan Evangelista, který umírající podává dlouhou zapálenou svíci. Oblečen je do vínového pláště a fialového šatu. Ve scéně chybí postava Krista s duší P. Marie. Všechny postavy mají naznačeny průsvitné zlaté nimby. Literatura: DROBNÁ 1955, s. 181-186; KRÁSA 1990, s. 328, 438; TOŠNEROVÁ 2001, s. 56; BRODSKÝ 2012, s. 283, 314;
82. Janíček Zmilelý z Písku, Graduál mladoboleslavský, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie Čechy, asi 1509 Mladá Boleslav, Okresní muzeum, inv. č. 21691, fol. 234v. Iniciála „G“audeamus s vyobrazením Smrti Panny Marie je umístěna do zeleného rámce se zlatým podkladem zdobeného motivem holých větví, přes které se obtáčí páska. Samotná iniciála je pak z temně rudých akantových listů se zlacenými okraji. P. Marie leží na diagonálně umístěném lůžku s pestrobarevným povlečením, podepřena je bílými polštáři. Bohorodička má oblečeno rudé roucho, přes hlavu jí spočívá bílá rouška, kterou si přidržuje na pravém rameni. Z roušky spadají dlouhé plavé vlasy. Vlevo před lůžkem klečí dva apoštolové v červeném a modrém plášti s holí a otevřenou knihou, apoštol držící knihu má odhalené lýtko. Vpravo před lůžkem je umístěn mohutný zlatý svícen s dlouhou svící. Kolem hlavy P. Marie stojí další apoštolové. Svatý Petr v bílém šatu a Jan Evangelista v zeleném plášti a modrém spodním šatu, který umírající podává dlouhou zapálenou svíci. Ve scéně chybí postava Krista s duší P. Marie. Všechny postavy jsou bez nimbů, pozadí je zlaté, podlahu pokrývají rozházené kameny. Nad iniciálou jsou dva vznášející se andělé v žlutých šatech držící zlatou korunu. Literatura: DROBNÁ 1955, s. 181-186, 201-202
83. Nástěnná malba ze zaniklého kostela sv. Václava v Hustopečích: Smrt Panny Marie Hustopeče, 1507 (?) Nástěnná malba, 180 × 220 cm. Malbu objevil a restauroval v roce 1948 R. Růžička. Provenience: severní stěna jižní boční kaple Panny Marie v kostele sv. Václava v Hustopečích. V roce 1961 byla malba před zbouráním kostela přenesena Jiřím Josefíkem a Františkem Syslem do Moravské galerie v Brně. Uloženo v Moravské galerii v Brně, inv. č. A 1225/a.
Transfer malby pochází z dvoulodního kostela sv. Václava v Hustopečích, který měl na jižní straně připojenou kapli Panny Marie, oddělenou od kostela arkádou. Malba se nacházela na severní straně této kaple, kde byla chráněna barokním oltářem. Po zřícení věže došlo k přenesení malby a následnému zbourání kostela. Z malby se dochovala centrální část s postavami sedmi apoštolů, spodní okraj je poškozen. P. Marie leží na lůžku ve spodní části malby. Je přikryta červenou přikrývkou a opírá se o vysoké čelo postele, které je ozdobeno zelenou látkou s kostkovaným vzorem. Její tělo je podepřeno polštářem. Oblečena je do modrého šatu, přes hlavu má dlouhou bílou roušku, pod kterou jí splývají prameny dlouhých vlasů, oči má sklopeny k dlouhé zapálené svíci, kterou jí předává Jan Evangelista. Spodní část malby je velmi poškozená, pod postelí je apoštol, který pravděpodobně sedí na zemi. Rozeznáme z něj pouze horní část těla a hlavu s dlouhými šedými vlasy. V nohách postele sedí další apoštol v bílém šatu, který je obrácen k P. Marii a čte z otevřené knihy. Za postelí je skupina pěti apoštolů. Nejblíže zesnulé stojí Jan Evangelista, který jí předává dlouhou svíci a druhou rukou jí žehná. Oblečen má tmavě zelený šat se světlým pláštěm, který je sepnutý sponou, má dlouhé vlnité, světlé vlasy. Vedle něj stojí apoštol Petr v bílém papežském rouchu, jeho vlasy a vousy jsou šedé. V pravé ruce drží kropáč, kterým kropí zesnulou, v levé má otevřenou knihu. Vedle něj stojí ne zcela dochovaný apoštol. Vidíme pouze malou část hlavy a ruce, ve kterých drží kropenku. Za ním je apoštol s tmavými dlouhými vlasy ve světle zeleném šatě, který si jím osušuje oči v gestu žalu nad touto událostí. Smutek je dobře znázorněn i v jeho obličeji. Po jeho pravé straně stojí sv. Jakub v cestovním klobouku s odznakem poutníka; jeho vlasy a vousy jsou šedé, ruce má položeny na srdci. Nad čelem lůžka je fragment nápisu, ze kterého jsou čitelná písmena -ARIA, nad ním je druhý nápis, kde by se mohlo jednat o dataci. Nimby postav jsou kruhové se zlatými paprsky uvnitř. Literatura: KRATINOVÁ 1957, s. 224-229; JOSEFÍK – SYSEL 1964, s. 605-608; KATALOG BRNO II 1999 (Vítovský), kat. č. 093, s. 219-220
II. Obrazová příloha
2. Beneš, Pasionál Přemyslovny Kunhuty: iluminace Smrti Panny Marie, 1313-1321, Praha, Národní knihovna České republiky, MS XIV A 17, fol. 17a
1. Svatojiřský plenář č. 2, miniatura na pergamenu: Smrt Panny Marie, kolem roku 1306, Praha, kostel sv. Panny Marie na Strahově
3. Smrt Panny Marie, před rokem 1323, nástěnná malba, Pohořelice, kostel sv. Jakuba Většího, jižní stěna presbytáře 4. Graduál, iniciála „Q“ue est – Trůnící Kristus s duší Panny Marie, první čtvrtina 14. století, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, CO 195, fol. 282v
5. Smrt Panny Marie, kolem roku 1330, nástěnná malba, Průhonice, kostel Narození Panny Marie, severní stěna
6. Smrt Panny Marie, druhá čtvrtina 14. století, nástěnná malba, Malenice, kostel sv. Jakuba Většího, východní stěna presbytáře
7. Vitraj, Smrt Panny Marie, 1330-1350, Český Krumlov
9. Mariánský cyklus se Smrtí Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba, Bubovice, kostel sv. Václava, jižní stěna kněžiště
8. Smrt Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba, Brandýs nad Labem, kostel sv. Vavřince, severní stěna triumfálního oblouku
10. Smrt Panny Marie, kolem roku 1340, nástěnná malba, Kozohlody, kostel Všech svatých, východní strana presbytáře
12. Smrt Panny Marie, kolem poloviny 14. století, nástěnná malba, Čebín, kostel sv. Jiří, severní stěna presbytáře
11. Smrt Panny Marie z Košátek, mezi léty 1340-1345, desková malba, Boston, Museum of Fine Arts
13. Misál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, polovina 50. let 14. století, Olomouc, Vědecká knihovna v Olomouci, M III 106, s. 349
14. Smrt Panny Marie, po roce 1350, nástěnná malba, Doudleby, kostel sv. Vincence, severní stěna sakristie
15. Smrt Panny Marie, po roce 1350, nástěnná malba, Černovičky, kostel sv. Vavřince, severní stěna presbytáře
16. Smrt Panny Marie, po polovině 14. století, nástěnná malba, Starý Svojanov, kostel sv. Mikuláše, severní stěna presbytáře
17. Smrt Panny Marie, mezi léty 13501360, nástěnná malba, Kájov, kostel Smrti Panny Marie, severní stěna presbytáře
18. Dílna Mistra křížovnického breviáře, Misál (druhá část), iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem nebo po roce 1355, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, CO 134, fol. 159r
19. Mistr Morganova diptychu, Desky Morganovy - Smrt Panny Marie, kolem roku 1360, New York, Pierpont Morgan Library
20. Fragment s iniciálou „E“cce tu pulchra es – Smrt Panny Marie, Praha, kolem 1360. Norimberk, Germanisches Nationalmuseum, Bredt 70
22. Mistr Antifonáře z Vorau se spolupracovníky, Antifonář z Vorau, iniciála „E“cce – Poslední modlitba Panny Marie, 1365-1370, Vorau, Stiftsbibliothek, sign. 259. I-IV, fol. 285r
21. Liber Viaticus Jana ze Středy, iniciála „H“odie – Smrt Panny Marie, kolem roku 1360, Praha, Knihovna Národního muzea, XIII A 12, fol. 254v
23. Smrt Panny Marie, po roce 1370, nástěnná malba, Drásov, kostel Povýšení sv. Kříže, jižní stěna presbytáře
24. Smrt Panny Marie, 70. - 80. léta 14. století, nástěnná malba, Černvír, kostel Nanebevzetí Panny Marie, koncha východní apsidy
25. Brevíř opatovický, iniciála „T“ota pulchra es amica mea – Poslední modlitba Panny Marie, 1370-80, Krakov, Knih. Metropolit. kapit. Wawel, fol. 187r
26. Smrt Panny Marie, třetí čtvrtina 14. století, nástěnná malba, Řečice, kostel sv. Jiří, pravá strana vítězného oblouku
27. Poslední modlitba Panny Marie, kolem roku 1380, nástěnná malba, Levý Hradec, kostel sv. Klimenta, severní strana presbytáře
28. Smrt Panny Marie, konec 70. let 14. století, nástěnná malba, Slavětín, kostel sv. Jakuba Většího
30. Vitae sanctorum, iniciála „A“ssumpcione – Smrt Panny Marie, kolem roku 1380, Praha, Národní knihovna České republiky, XIV.A.7., fol. 125v 29. Vitraj, Smrt Panny Marie, kolem roku 1380, Kolín nad Labem, presbytář chrámu sv. Bartoloměje
31. Výjevy ze života Krista a Panny Marie – Smrt Panny Marie, 1380-1390 (?), Preston, Harris Museum and Art Gallery
33. Smrt Panny Marie, kolem roku 1390, nástěnná malba, Záblatí, kostel sv. Jana Křtitele
32. Pozdní okruh tvorby Mistra Theodorika, Smrt Panny Marie Brněnské, kolem roku 1390, Brno, Moravské Zemské muzeum
34. Mariánské hodinky, Smrt Panny Marie, 1. polovina 90. let 14. století, Praha, Knihovna Národního muzea, V H 36, fol. 76v
36. Smrt Panny Marie, po roce 1400, nástěnná malba, Mostkovice, kostel Nanebevzetí Panny Marie, jižní stěna
35. Misál Václava z Radče, iniciála „G“audeamus - Poslední modlitba Panny Marie, před rokem 1400, Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, P.5, fol. 207r.
37. Brevíř Beneše z Valdštejna, Smrt Panny Marie, počátek 15. století, Praha, Národní knihovna České republiky, VI G 6, fol. 483r
38. Misál arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Hasenburka, iniciála „G“audeamus – Poslední modlitba Panny Marie, 1409, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 1844, fol. 247r
39. Fragment českého graduálu, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem roku 1410, Washington, D. C., The National Galery of Art, Rosenwald Collection, 1951
40. Oltář roudnický, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1410, Praha, Národní galerie
42. Mistr Cerroniánského Pulkavy, Pražský misál, iniciála „G“audeamus - Smrt Panny Marie, počátek 10. let 15. století, Praha, Knihovna Národního muzea, XVI A 13, fol. 227v
41. Misál pražské diecéze, iniciála „G“audeamus - Smrt Panny Marie, 14111419, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod. 1815, fol. 127r
43. Antifonář ze Sedlce, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1414, Budapešť, Szépművészeti Múzeum 44. Smrt Panny Marie Norimberské, kolem roku 1420, Norimberk, Germanisches Nationalmuseum
45. Oltářní křídla ze Žlebů: Smrt Panny Marie, kolem roku 1420, spodní polovina pravého křídla, Státní zámek Žleby
47. Madona Svatoštěpánská, levá lišta rámu uprostřed - Smrt Panny Marie, kolem roku 1440, Praha, farní kostel sv. Štěpána.
46. Iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, před rokem 1435, Brno, Archiv města Brna, SK, č. 6, fol. 196v
48. Madona J. V. anglického krále, pravý spodní roh rámu - Smrt Panny Marie, kolem roku 1440, Londýn, Buckingham Palace
49. Oltářní křídla z Telče: Smrt Panny Marie, kolem roku 1450, Telč, státní zámek
51. Missale ordinis Praemonstratensis, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1460, Praha, Národní knihovna České republiky, Teplá MS.E.9, fol. 319r
50. Sborník opatovický, Smrt Panny Marie, celostránková iluminace, kolem roku 1450, Praha, Knihovna Národního muzea, II.F.9, fol. 136v
52. Madona Jindřichohradecká, pravý horní roh rámu: Smrt Panny Marie, kolem roku 1460, Jindřichův Hradec, zámek
53. Triptych z Rovné: Smrt Panny Marie, po roce 1460, desková malba, Rovná u Stříbrné Skalice, fil. kostel sv. Jakuba
54. Mistr svatojiřského oltáře, Oltář svatojiřský, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1470, Praha, Národní galerie
55. Jan Mikus, Graduál latinský, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem roku 1470, Hradec Králove, Muzeum východních Čech, Hr-2 (II A 2), fol. 177v
56. Valentin Noh, Brevíř Hanuše z Kolovrat, iniciála „E“cce tu pulchra es – Smrt Panny Marie, 1470, Praha, Knihovna pražské metropolitní kapituly, fol. 493
57. Kutnohorský graduál, iniciála „E“cce tu pulchra es- Smrt Panny Marie, 1471, Praha, Národní knihovna České republiky, XXIII A 2, fol. 198v 58. Oltář z Orlové, spodní obrazové pole levého křídla: Smrt Panny Marie, poslední čtvrtina 15. století, Orlová, benediktinský klášterní kostel Narození Panny Marie
59. Smrt Panny Marie, po roce 1480, nástěnná malba, zámek Zbiroh, evangelijní strana zámecké kaple
60. Reliéf Smrt Panny Marie, po roce 1480 (?), Olomouc, Arcidiecézní muzeum Olomouc
61. Hodinky, modlitby, iniciála „O“bratt nas – Smrt Panny Marie, 80. léta 15. století, Praha, Národní knihovna České republiky, XVII.G.3, fol. 121r 62. Václav z Olomouce, Smrt Panny Marie (kopie podle M. Schongauera), 1481, mědirytina, Olomouc, Vlastivědné muzeum
63. Mistr Křižovnického oltáře, Oltář křížovnického velmistra Mikuláše Puchnera zv. Archa Puchnerova - Smrt Panny Marie, 1482, Praha, Národní galerie
64. Smrt Panny Marie, kolem roku 1490, Brno, Moravská galerie
66. Smíškovský graduál, spodní okraj listu Smrt Panny Marie, 1490-1495, Vídeň, Österreichische Nationalbibliothek, Cod.s.n. 2657, fol. 269r
65. Reliéf Smrti Panny Marie kájovské, kolem roku 1490, Kájov, hlavní oltář kaple Smrti P. Marie
67. Mistr Friedrichova brevíře, Svatojakubský graduál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 14931494, Brno, Archiv města Brna, SK. č. I/1,2, fol. 198v
68. Oltářní křídlo z Doudleb: Smrt Panny Marie, 1494, Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie
70. Český mistr, Oltář z Velhartic, pravé křídlo oltáře: Smrt Panny Marie, kolem let 1490-1500, Praha, Národní galerie 69. Oltář z Trhových Svinů – Smrt Panny Marie, 1480-1490, nebo 1520, Hluboká nad Vltavou, Alšova jihočeská galerie
71. Smrt Panny Marie, konec 15. století (?), nástěnná malba, Dobrš, kostel Zvěstování Panny Marie, severní stěna presbytáře
72. Smrt Panny Marie ze Slatiny, konec 15. století, Opava, Slezské zemské muzeum
73. Smrt Panny Marie z Velkých Heraltic, konec 15. století, Opava, Slezské zemské muzeum
74. Oltář Mokropeský, střed: Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, Horní Mokropsy, farní kostel sv. Václava
76. Olomoucký mistr (?), Smrt Panny Marie z Jívové, kolem roku 1500, Praha, Národní galerie 75. Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, Plzeň, Západočeské muzeum v Plzni
77. Smrt Panny Marie, kolem roku 1500, Opava, Slezské zemské muzeum
78. Fragment reliéfu Smrti Panny Marie z Orlové, počátek 16. století, Ostrava, Ostravské muzeum
79. Smrt Panny Marie z Černice, počátek 16. století, Panna Marie a Jan Evangelista, Sv. Petr, České Budějovice, Alšova jihočeská galerie
81. Janíček Zmilelý, Franusův graduál, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, 1505, Hradec Králové, Muzeum východních Čech, Hr 6 (II A 6), fol. 87v
80. Český mistr, reliéf Smrti Panny Marie z Vyššího Brodu, kolem let 1490-1510, Vyšší Brod, Cisterciácké opatství
82. Janíček Zmilelý z Písku, Graduál mladoboleslavský, iniciála „G“audeamus – Smrt Panny Marie, kolem roku 1509, Mladá Boleslav, Okresní muzeum, inv. č. 21691, fol. 234v 83. Smrt Panny Marie, 1507 (?), transfer nástěnné malby ze zaniklého kostela sv. Václava v Hustopečích, Brno, Moravská galerie
ANOTACE Jméno a příjmení: Katedra: Vedoucí práce: Rok obhajoby:
Název práce: Název v angličtině: Anotace práce:
Klíčová slova: Anotace v angličtině:
Klíčová slova v angličtině: Přílohy vázané v práci:
Jitka Pazderová Dějin umění Doc. PhD. Ing. Pavol Černý 2014
Zobrazení Smrti Panny Marie v umění českého středověku The Representation of the Mary's Death in the Art of the Bohemian Middle Ages Práce se zabývá zobrazením Smrti Panny Marie v umění českého středověku. Základem je katalog děl, v nichž se daná zobrazení vyskytují. Součástí práce je analýza zobrazení, jednotlivých schémat a motivů a komparace se soudobými příklady z evropského umění. Panna Marie, smrt, ikonografie, středověk, umění This thesis deals with the representation of the Mary's Death in the art of bohemian Middle Ages. The basis of the thesis is the catalogue of monuments on which the certain portrayals are presented. There are two components belonging to the thesis: the analysis of the images, particular schemes and motives and the comparison with the examples of contemporary works of art of Europian Middle Ages. Virgin Mary, death, iconography, Middle Ages, art Katalog děl 54 stran. Obrazová příloha 24 stran.
Počet titulů použité literatury:
104
Rozsah práce:
75 stran, 63 514 znaků
