Znali Mayové kompas? O podivné orientaci mayských staveb JAROSLAV KLOKOČNÍK

Znali Mayové kompas?

verojižní orientaci s různě velkou východní odchylkou (tab. I a II). Jak přesný směr na sever, tak západní odchylka jsou výjimkou. Proč Mayové své stavby orientovali právě takto? A jak to dělali, čím se řídili?

O podivné orientaci mayských staveb

Že by astronomie?

JAROSLAV KLOKOČNÍK

Všechny významné indiánské stavby – od Chichén Itzá na severu Yukatánu k pahorkatému Palenque na jihu, od Copánu v Hondurasu k Teotihuacánu u Mexico City – jsou orientovány severojižním směrem, avšak téměř nikdy přesně. Odklon bývá několik stupňů, občas i 20 až 30, a tvrdošíjně převládá odchylka na východ od směru k dnešnímu severnímu geografickému pólu čili k pólu rotace Země. Zvídavý návštěvník rozvalin ceremoniálních středisek, pyramid a nejrůznějších staveb na Yukatánu (ale nejen tam) si toho všimne a dříve nebo později se zeptá proč. Jednoznačná odpověď zatím chybí. Mayové, známí svou pečlivostí, dlouhou sérií astronomických pozorování a matematickou posedlostí, by jistě nebyli tak nepořádní, aby své špičkové stavby – obřadní střediska – neorientovali vůbec nebo jen ledabyle. Tam, kde je terén členitý (např. v Palenque), se možná pokusíme svést nepřesnost na terénní překážky, ale neuspějeme. Tam, kde je v chlupaté džungli rovina (Chichén Itzá, Uxmal aj.), si už vůbec nevíme rady (obr. 1 a 2). Nenacházíme žádný důvod obranný ani třeba meteorologický. Přitom nejde o náhodu, ale o orientaci záměrně „podivnou“, praktikovanou Tab I. Archeologické lokality na mnoha místech (tab. s východní, nulovou a západní I a II) a ve velkém časovém odchylkou v orientaci staveb rozpětí. východní odchylka Navíc stavby (snad) stejně staré mají i orientaci Bonampak stejnou. Dokonce existují Copán stavební rekonstrukce, při Cham Cham Chim (Peru) kterých byla původní orienChichén Itzá tace změněna (obr. 3), El Tajín Kohunlich a opět platí, že stejnou Mitla změnu orientace lze najít Palenque na místech navzájem dost Teotihuacán vzdálených. Stavební úpraTulum vy někdy vedly k nepraUaxactún videlnému tvaru staveb. Uxmal Čekali bychom obdélníkoYaxchilán vé obvodové zdi paláce, ale vidíme lichoběžník; nulová odchylka očekávali bychom schoSayil diště na pyramidu i stěny Tenochtitlán vrcholového chrámu ve Tikal směru stupňů pyramidy, ale jsou „šejdrem“. západní odchylka Zjišťujeme, že většina Quiriguá mayských staveb má se-

Egyptské pyramidy byly s velkou pravděpodobností orientovány podle hvězd nebo slunce. Polární hvězdou v důsledku precese1 zemské rotační osy tehdy nebyla Polárka (a UMi), ale hvězdy v souhvězdí Draka (např. hvězda Thuban byla roku 2800 př. n. l. od směru k severnímu pólu vzdálena jen 0,1°). Spekuluje se o tom, že k určení přesného severojižního směru užívali staří Egypťané kombinace hvězd. Dařilo se jim to s přesností na úhlové minuty podle hvězd a podstatně méně přesně podle Slunce.2 Pyramidy a další význačné stavby ceremoniálních center Střední Ameriky mají odchylky od severojižního směru většinou vícestupňové (tab. II). Orientace podle nebeských těles přichází v úvahu u staveb, které evidentně byly astronomickými pozorovatelnami, ale je provedena jinak než v Egyptě. Připomeňme, že jsme na Yukatánu, v severní zeměpisné šířce kolem dvaceti stupňů, což je i výška Polárky nad obzorem. Ať už Polárka nebo (kdysi) jiná „polární hvězda“ tam však musela být jen nezajímavou „lampičkou“ nízko nad obzorem. A. F. Aveni uvádí příklad hvězdokupy Plejád, která měla být použita k orientaci Třídy mrtvých v Teotihuacánu, nebo hvězdy Capely, která tehdy mohla v určitou dobu kulminovat v zenitu v Monte Albánu (tomu má odpovídat orientace zdejší observatoře, budovy L, která se zcela vymyká směru orientace ostatních staveb lokality – viz tab. II). Nabízí se možnost orientace staveb podle Slunce, Měsíce a planet. Jako první nám přijdou na mysl rovnodennost, a hlavně slunovraty, tedy jakési krajní body, extrémní situace. Z Dráždanského kodexu bratři Böhmové odvodili (viz Vesmír 70, 98, 1991/2 a 78, 576, 1999/10), že tyto okamžiky uměli Mayové odpozorovat s přesností asi ±2 dny. Během rovnodennosti vychází slunce na východě a zapadá na západě, ale azimuty východu a západu při slunovratech závisejí na zeměpisné šířce a v malé míře i na precesi, tedy na epoše. Azimut západu Slunce v době letního slunovratu pro severní Yukatán je 64,7°, pro jižní Yukatán 65,4° (na západ od severu), po zaokrouhlení 65°. To dává východní odchylku severojižního směru stavby 25°). V důsledku precese se mění sklon roviny zemského rovníku k ekliptice (rovině oběžné dráhy Země kolem Slunce), takže se mírně změní i azimuty při východu či západu Slunce ve dnech slunovratů. Dělá to ale jen asi 0,15° za 1000 let, což je z hlediska pozorování pouhým okem nevýznamné. Orientaci podle slunovratů vykazuje například sluneční observatoř (obr. 4) v Uaxactúnu v Guatemale, 1) Astronomická precese je dlouhodobý periodický pohyb zemské osy, který je vyvolán gravitačním působením Slunce, Měsíce a planet na přebytek hmoty kolem rovníku Země, způsobený zploštěním na pólech. V důsledku precese opisuje osa Země kuželovou plochu a jarní bod se posunuje o 50,26" za rok proti směru zdánlivého pohybu Slunce na obloze. 2) Pokud jde o kompas, je z literatury téměř jisté, že jej staří Egypťané neznali.

Doc. Ing. Jaroslav Klokočník, DrSc., (*1948) vystudoval geodézii na ČVUT v Praze. V Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově se zabývá dráhovou dynamikou umělých družic Země a družicovou altimetrií. Přednáší družicovou geodézii na ČVUT. (http://www.asu.cas.cz/~jklokocn; e-mail: [email protected]) http://www.vesmir.cz l VESMÍR 82, červen 2003

333

Chichén Itzá 25 14 23 3 8 17 19 10 21 9 16 22

Chichén Itzá studna obìtí (cenote)

ch

Palenque Chrám nápisù XXII Chrám køí
e – schody – chrám Severní dvorec G – chrám – stìny dvorec na míèové hry XI XII XIII X XX XXI XXIV XXV XXVI Palác – interiér ji
ní stìna Paláce západní stìna Chr. slunce východní stìna Chr. slunce

Svatá ce sta

observ. Caracol – spodní èást – horní èást Castillo Venušina platforma cesta k cenote dvorec na míèové hry Malá pyramida „Iglesia“ – Klášter jeptišek Akab Dzib Tr
ištì Tzompantli (stìna lebek) Chrám váleèníkù

od

19 19 37 26 18 14 9 13 14 15 18 12 42 31 32 4 9 13 26 23

ník

sm ìr

Mé

rid

a Tzompantli (stìna lebek)

dvorec na míèové hry

Venušina platforma

Plošina orlù

Chrám váleèníkù správní budova

Severo− východní kolonáda

Castillo

Uxmal 5 14 6 11 2 11 17 12 9 12 16

Nádvoøí tisíce sloupù „Malá pyramida“ Dùm drtièù kukuøice

dvorec na míèové hry

Tr
ištì

Parní láznì

dvorec na míèové hry

Dùm jelenù

ník

Kouzelníkova pyramida enský klášter – záp. stìna – vých. stìna Severní skupina Místodr
itelský palác – s−j osa Velká pyramida – záp. stìna – vých. stìna Holubník Ji
ní chrám Høbitovní skupina Dùm staré
eny

15 15 16

Monte Albán budova B dvorec na míèové hry budova U budova P budova S – Palác budova Q budovy G, H, I systém IV Taneèní chrám systém M budova L – observatoø

2 2 2 2 2 2 4 7 5 6 40

Rudý dùm

ch

Palác Tr
ištì El Castillo

od

Tulum

Staré parní láznì „Iglesia“ – Klášter jeptišek

cenote Xtoloc

observatoø Caracol (detail viz obr. 5) Chrám nástìnných desek

sever

Akab Dzib 0

50

100 m

Copán Hlavní chrám Palác schody s nápisy chrám na Velkém námìstí

16 9 8 6

Bonampak Chrám nápisù západní chrám na V. námìstí východní chrám na V. námìstí stéla na Velkém námìstí

1. Plánek Chichén Itzá v severní části Yukatánu (podle S. G. Morleyho). Zřetelný je odklon většiny staveb směrem na východ od severojižního směru.

29 29 34 32

El Tajín námìstí Arroyo budovy 3, 4, 5 pyramida na akropoli

6 6 18

Mitla všechny velké stavby

19

Teotihuacán Tøída mrtvých

16

Cahuaci (Nazca, Peru) Malá pyramida

334

15

Tab. II. Orientace hlavních staveb na význačných archeologických lokalitách. Východní odchylka od současného severojižního směru je uvedena ve stupních. (Kde jednotlivé archeologické lokality leží, najdete na mapce na s. 330–331.)

VESMÍR 82, červen 2003 l http://www.vesmir.cz

Kukulkánova (Quetzalcoatlova) pyramida v Chichén Itzá (se známým optickým efektem sestupujícího či vystupujícího „opeřeného hada“ v době slunovratů), kdysi Templo Mayor s Quetzalcoatlovým chrámem v bývalém Tenochtitlánu, ale třeba i Chrám slunce Torreón na Machu Picchu v Peru a další stavby. Měsíc a planety, které Mayové pozorovali (především Venuše, Mars, Jupiter, Saturn, ale i Merkur), neobíhají v rovině ekliptiky, jejich dráhy mají několikastupňové odchylky. Azimuty východů či západů těchto těles v krajních polohách se pak mohou také lišit od azimutů Slunce až o několik stupňů. Ani tento rozsah azimutů však nevysvětlí všechny možnosti ukázané v tab. II. S. G. Morley uvádí a archeolog a astronom A. F. Aveni v detailu rozvádí, jak je kruhová observatoř El Caracol (obr. 5 a snímek na s. 339 nahoře) v Chichén Itzá orientována podle Venuše, Slunce a Měsíce. Caracol (španělsky šnek) je kruhová třístupňová stavba umístěná na dvoupatrové plošině. Každá z plošin

smìr Mérida

Uxmal

Severozápadní skupina

Severní skupina

Terasa památníkù

sloupoøadí Høbitovní skupina

správní budova

dvorec na míèové hry Palác
elv

Holubník

0

Magnetický pól a orientace podle kompasu

Ji
ní chrám

sever 100

Velká pyramida

200 m

Ji
ní skupina

Dùm staré
eny

2. Plánek Uxmalu (podle Morleyho, aktualizováno). Podobný plánek pro Palenque viz http://www.moseweb.com/palenque/resources/maps

polohy. Pokud někdo někdy měl kompas, musel změny polohy magnetického pólu z delší série měření zaznamenat, protože jsou nápadné. Přesnost měření směru primitivním kompasem může být 2°, takže změny směru za dvě až tři generace neuniknou pozornosti. Čtenář správně namítne, že pól rotace Země a kontinenty, na nichž žijeme, se také pohybují. Zemský 3. Změna orientace jedné budovy v Akropoli v Uaxactúnu v rámci její přestavby

0

327–534 n.

10

20

l.

30 m

7° 30'

Patrně první, kdo přišel s hypotézou, že jsou ceremoniální centra Střední Ameriky orientována podle směru k aktuálnímu magnetickému pólu Země, tj. podle kompasu, byl r. 1969 R. H. Fuson. Důkaz tehdy podat nemohl, protože nebyla známa data o pohybu magnetického pólu v minulosti. Poté K. M. Creer a další publikovali paleomagnetické deklinace a inklinace pro pár lokalit (Yukatán je nejblíže střední části Severní Ameriky, pro kterou máme data k dispozici). V. Bucha z Geofyzikálního ústavu AV ČR z toho odvodil křivky ukazující pohyb magnetického pólu (přebíráme od něj křivku pro období posledních 12 000 let, viz obr. 6). Novější práce ukazují pohyb pólu jinak, ale v intervalu asi 400–800 n. l. je tam opět ona „východní odchylka“ (pozorováno z Yukatánu). Ani dnes nejsou tato data spolehlivá. Chyba v určení průběhu křivky může být několik stupňů. Nelze beztrestně přenést křivku pohybu paleomagnetického pólu, kterou jsme získali měřením na jedné lokalitě, na lokalitu jinou – ani např. z Francie do Španělska. Nelze se tedy spolehnout ani na archeologické datování, ani na geofyzikální údaje. K tomu ještě přistupují nejistoty mapových podkladů a nejistota v převodním koeficientu mezi mayským a naším datováním. Magnetické pole Země je v prvním přiblížení dipólové, přičemž odklon osy dipólu od rotační osy planety je nyní přibližně 11°. Magnetické pole má nějaký severní a jižní pól a jejich polohu lze vyjádřit v zeměpisných souřadnicích, které se vztahují k hmotnému středu Země, zemskému rovníku a ose zemské rotace. Uvádí se, že dnešní severní magnetický pól leží na 82° severní šířky a 112° západní délky (podrobněji na http://www.ngdc.noaa.gov/ seg/wdca). Původní Buchovu křivku na obr. 6 může čtenář posunout (bez otočení) tak, aby počátek souřadnic (průsečík os na obrázku) byl v místě dnešního magnetického pólu. Z důvodů, které dodnes plně nechápeme, se magnetický pól vůči pólu rotace přesouvá a občas dochází k přepólování jihu a severu. Změny polarity jsou rychlé a nepravidelné, s tendencí k periodičnosti – alespoň v rámci tisíců let, které nás teď zajímají. Po nějaké době se pól může vrátit do své původní

Dùm kouzelníka (Oválná pyramida)

Mís pa todr
lác itel ský

má jinou prostorovou orientaci. Horní partie je asi 1000 let stará. V nejvyšší části stavby, dnes již notně poničené, se zachovala okénka, kterými bylo možné sledovat z vnitřku stavby vybrané objekty v krajních polohách. Zjišťujeme, že podle hvězd, Slunce, Měsíce a planet nelze orientaci většiny staveb vysvětlit. Je ovšem možné, že odchylky 5°, 10°, 15°, 20°… odpovídaly datu zahájení staveb v různých sezonních dobách, například ve vztahu k začátku období deštů a podobným důležitým událostem. Pak by asi nebylo co řešit (viz rámeček na s. 337). Na stélách jsou uvedena různá data (dny narození či úmrtí významných osob, počátek světa podle Mayů, dny významných meteorologických a dalších jevů atp.), ale najít datum zahájení stavby není snadné. Kdyby byly stavby orientovány podle nějakého oficiálně stanoveného data počátku stavební činnosti, teoreticky bychom měli najít odchylky východní i západní v závislosti na ročním období. My však víme, že východní výrazně převažují. Také potřebujeme vysvětlit odchylky větší, než odpovídají azimutu východu a západu Slunce (popř. planet) ve slunovratech, tedy odchylky až 37° (kosmická tělesa nám poskytují jen asi o 10° stupňů méně).

711 n. l.

http://www.vesmir.cz l VESMÍR 82, červen 2003

335

východ smìr k vycházejícímu Slunci 21. záøí a 21. bøezna

sever smìr k vycházejícímu Slunci 21. èervna

jih smìr k vycházejícímu Slunci 21. prosince

chrám E−II

chrám E−I

stéla 18

stéla 19

chrám E−III

stéla E−I

námìstí skupiny E

stéla 20

pozorovatel

pyramida E−VII

4. Sluneční observatoř v Uaxactúnu (Guatemala)

rotační pól vykonává periodický pohyb s výchylkou asi 15 metrů a periodou asi 1,6 roku, což nás vůbec nemusí zajímat. K tomu nutno uvážit sekulární (jednostranný, systematický) pohyb pólu, který se děje rychlostí pod 0,1 m za rok. Pohyby litosfétických desek mají vzájemnou rychlost 0,01–0,1 m za rok. Obojí vydá méně než 1 km za deset tisíc let. Oproti tomu stojí desítka stupňů z pohybu magnetického pólu (1° odpovídá přibližně 100 km). 5. Orientace okének v horní kruhové části stavby zvané Caracol (Chichén Itzá) podle Slunce, Měsíce a planet (Morley, 1956)

podél této linie Slunce zapadá pøi jarní rovnodennosti 21. bøezna podél této linie Mìsíc zapadá v nejvìtší severní deklinaci

podél této linie Mìsíc zapadá v nejvìtší ji
ní deklinaci

Starověký kompas a magie Kompas prý objevili Čínané před 1500 lety. Údajně je podle něj orientováno Zakázané město v Pekingu.

erv

ato

ø

è

ás t

obs

øe zbo

n

á

astronomický sever

VESMÍR 82, červen 2003 l http://www.vesmir.cz

Obrázky v rámečku na protější straně: Vyneseme-li azimuty východu Slunce ve dnech, kdy slaví své výročí křesťanští svatí, dostaneme právě takový vějíř úseček, jaký je na horním obrázku. Důležité na něm je, že rozložení odchylek od přesného severojižního směru je náhodné. V případě středoamerických staveb je tomu ale jinak. Jak ukazuje spodní obrázek, většina z nich je orientována k severu s odchylkou k východu (pokud je nějaká stěna orientována směrem východozápadním, je odchylka – po otočení o 90° – opět východní). POZN. J. KLOKOČNÍKA: Václav Cílek nezmiňuje, že např. všechny kostely v Praze (až po baroko) jsou orientovány přesně k „orientu“ čili východu. Je třeba si rovněž uvědomit, že růžice směrů pro naše území a pro Yukatán se významně liší. Ne rozsahem směrů, ten je dán různou zeměpisnou šířkou míst, ale systematickým „východním“ trendem v orientaci yukatánských staveb. Takže Cílkův a můj text si vůbec nemusí protiřečit. POZNÁMKA V. CÍLKA: Nechtěl jsem odporovat, ale najít nejjednodušší vysvětlení orientace staveb – a tím je sledování východů a západů Slunce. Jsem rád, že analýza odchylek mayských staveb nakonec přispěla jako vážný argument k diskusi o tom, že Mayové kompas skutečně znali.

s s

jih

336

Azimuty paleomagnetického pólu z jižního Yukatánu za posledních 5000 let jsou vyneseny na obr. 7. I zde je možno posouvat křivku ve směru východ – západ. Spíše než o absolutní hodnoty jde tedy o trendy. Můžeme říci, že v období před 1100 až 1300 lety a před 2100 až 3500 lety se jevil magnetický pól pozorovaný z Yukatánu více na východ než dnes. Budeme-li znát spolehlivě stáří staveb, mohli bychom Fusonovu hypotézu testovat. Z poloh magnetického pólu lze určit stáří staveb a ze stáří staveb odhadnout polohu paleomagnetického pólu, ovšem jen teoreticky, neboť ani archeologická, ani geofyzikální data nejsou spolehlivá. Přesto nejsme zcela ztraceni. O urbanistickém plánování a o stáří mayských měst je toho známo dost a geofyzikální data jsou dnes přece jen spolehlivější než před čvtrstoletím za Fusona. Máme archeologická data a záznamy o stáří různých objektů (stél, trůnů) spolu se jmény význačných osob, daty jejich narození či smrti, se zvláštními nebeskými a meteorologickými úkazy apod., celkem 1200 položek ze 70 archeologických míst. Umíme přepočíst mayská data na křesťanské datování jak s tradičním převodním koeficientem GMT (Goodman-Martínez-Thompson), tak s moderním převodním koeficientem bratří Böhmů, který astronomickým jevům vyhovuje lépe. Mapové podklady, které máme k dispozici, vycházejí z geodetických měření amerického týmu pro Palenque a z Morleyho publikace pro Chichén Itzá, avšak zdroje pro další místa nejsou spolehlivé. Výsledky na základě těchto podkladů jsou shrnuty v tab. II na s. 334. Víme, že je lze zpochybnit, a proto je předkládáme jen jako předběžný materiál k diskusi a dalšímu ověřování. Přese všechny pochybnosti o spolehlivosti vstupních dat ale vidíme, že korelace mezi orientací staveb podle směru k aktuálnímu magnetickému pólu a jejich pravděpodobným stářím je značná. Na rozdíl od astronomického vysvětlení dovoluje pohyb magnetického pólu azimuty východní, západní, a v některých epochách i směry přesně severojižní, mířící k pólu rotace Země. Fusonova hypotéza má tedy šanci na úspěch. Je však třeba další interdisciplinární výzkum a měření, aby byla buď ověřena, nebo vyvrácena. Jestliže někdo měřil směr k magnetickému pólu té doby, musel mít kompas a nějakou motivaci k tomu, aby jej používal. Našel snad někdo někdy v Americe něco jako kompas starý aspoň 2000 let?

Jiøí Na n Fil ebev Pa ip a J zetí P nn ann Bar a aku Ja yM tolo n N Mar b m arie mìj en ie ep š Sn Voj í, V om M t ì
ìch avø ar u n i ck Ro á, ké ch, Os nec ý Ví ta va Jác ,J An t, P l d hym i nd Ja ton etr Go ø i a n ch tha An Kø ín P Pa rd na tit ad ve e l u l, , A án lo sk Ja is ý, M A ku No áøí pol b st rb Ma iná arš í To C ert gda ø m yr lén áš il a ,P aM ro e ko tod p ìj ,O ld øic h

Matouš Zvìstování Pánì Ludmila Izido Narozre ní Pann y Marie Jiljí

Václav Josef

e Terezie od Je
íš ým on Jer Michael archandìl

ncová arie rù
e Panna M i ss si As z František

š L uk á

án ìp Št

ra bo ar B š lá rd, ik u a j M Erh døe e i Onius ent ar g m .M P mi le tí Re K èe o p ho ká né
ej ì n rijs B la vr nd án k a s ex ti po Al bas Ne ina a Se ø te ý Ka bián rsk rt Fa Tou inha n L i t , r Ma onard atých Le h sv c da l Vše n a Ju Have o Šim

ZNAL ROMÁNSKÝ ARCHITEKT KOMPAS?

západ

východ

měrně rafinovaných Archeologické nálevztahů bylo zapotřezy dokazují, že v Číně bí jen sedět, každý byl kompas znám nejden zakreslovat a troméně od 5. století před chu přemýšlet. Kompas Kristem. Šlo o magnetitonebyl nutný. Nebyla nutná vou nádobku připomínající ani nádoba se rtutí, protože lžíci. Používala se k prospekmagnetickou tyčinku bylo ci jadeitu, který bývá často domožné umístit na předmět ploprovázen ultrabazickými hornivoucí na vodě. nami s magnetitem. Teprve v 11. Zdá se, že použití kompasu století Číňané objevili, že když třou k orientaci na cestách bylo až drutenký list železa a magnetit, železo hotné, zpočátku asi víc záleželo na se zmagnetuje. Z tohoto železa vyrásever jih správném umístění staveb vůči svěběli lehké plátky v podobě ryby, ktetovým stranám. Pod pojmem správné rou pak umístili na dřívko plovoucí na západ si představujeme, že pozemské posvátné vodě. Získali tak jednoduchý kompas, o ktestavby byly orientovány podle nějakého nebesrém víme, že jej od 12. století používali v lodní kého řádu – kvůli bohům, silám i zemědělskému kadopravě. V návodu z roku 1119 je jasně napsáno: Nálendáři. Pochopitelně nevím, zda Mayové znali kompas, mořníci znají své řemeslo. V noci usuzují na správný směr ale myslím, že se bez něj obešli. Otázka možná nezní, proč pomocí hvězd, ve dne pomocí slunce, a je-li zamračeno, sponejsou mayské pyramidy přesně orientovány, ale co odchyllehnou se na jehlu ukazující k jihu. V Číně se kompas používal ka znamená – k jakému datu, svátku či významu se vztahuje. hlavně k určení správné orientace domů, tak aby životní síla Podobně jako geometrická orientace vyjadřuje nějakou pomohla rovnoměrně proudit podle zásad feng-šuej. Plovoucí svátnou moc místa, vyjadřuje odchylka něco z posvátnosti magnetická jehla nebyla na neklidném moři použitelná. Teprčasu. Orientace řady pravěkých svatyní totiž ukazuje, že stavve v 16. století se v Číně a zároveň v Evropě rozšířil vynález ba se dá pomocí jednoduchých prostředků orientovat velmi magnetky na suchém hrotu a kompas začal být využíván hlavpřesně a že odchylky nejsou způsobeny lajdáckou prací veně k orientaci na cestách. lekněze, ale mají nějaký význam. Něco jako Vánoce – ty také První psaná evropská zpráva o magnetu ukazujícím směr neslavíme v den slunovratu, nýbrž terpve ve chvíli, kdy je pochází z roku 1190, ale o století později byla tato znalost již třemi po sobě následujícími měřeními nade všechnu pochybplně rozšířena, snad díky traktátu Alexandra Neckhama De la nost prokázáno, že se slunce skutečně obrací k jaru. Magnete. Zdá se, že v Evropě se kompas plněji využíval teprve od 13. století. Přitom ale kdejaký románský a předrománský Václav Cílek kostel je orientován od severu k jihu. A kdyby jen to – oriensever tace nebývá přesná a často odpovídá směrům východů slunce na jaře a v létě. Jak je to možné? Lokátor kostela stanovil nejprve základní bod, který někdy bývá označován jako zlatý. Ráno čekal kněz, zakladatel či architekt na východ slunce. Propojil základní bod s východem, a tím získal hlavní osu stavby. Další postup je nejistý, ale pravděpodobně se ve zlatém bodě zatloukl kolík a kolem něj se obkroužila kružnice daná nějakým základním modulem, který se stal východiskem k propočtení dalších rozměrů (například základním modulem doby Karla IV. je rozměr přibližně 31 metrů). Kostely byly zakládány v teplé polovině roku, a proto osa obvykle odpovídá některému z jarních východů slunce. V jiných případech se obřad založení kostela konal v den svátku příslušného světce. U středověkých kostelů, jejichž původního patrona neznáme, tak můžeme podle směru hlavní osy zhruba určit datum založení a pokusit se možného světce-patrona odhadnout. Na základě rozboru orientace indiánských svatyní a puebel v jižní části USA byla opakovaně prokázána pečlivá orientace staveb vůči slunci. Zdánlivě velmi složitá pozorování se Data pro obrázky připravili ve skutečnosti mohla provádět velmi jednoduchými techniJ. Klokočník kami, např. pomocí dvou kůlů nestejných délek a sledovájih a J. Kostelecký ním poměrů délky kůlů k délce a směru stínů. K určení po-

http://www.vesmir.cz l VESMÍR 82, červen 2003

337

12 000

1500

600

7000

5100 6100 3600

0

1000 8000

1300 3200 2400

6. Pohyb magnetického pólu vzhledem k pólu rotace Země za posledních 12 000 let podle Buchy (1990). Poloha 0 odpovídá současnosti.

Geomancii (umění harmonizace krajiny a sídel s životně důležitou „energií země“) mohli podle názoru J. B. Carlsona kromě Číňanů provozovat i obyvatelé Střední Ameriky. Geomanti používali kompas (č’-nan-čen) k určení „správného situování“ budov pro živé i náhrobků pro mrtvé. Magická záležitost, budiž… Jejím cílem je ale dosáhnout souladu lidí a jejich výtvorů s vesmírem – a to by mohla být dostatečně silná motivace pro použití kompasu k orientaci kultovních i jiných důležitých staveb. O kompasu jako navigačním přístroji ovšem ve zprávách z té doby nenajdeme ani slovo. Muselo uplynout dalších 500 let, než v Číně od kompasu pro orientaci staveb dospěli ke kompasu pro navigaci na moři. „Olmécký kompas“ vykopal v San Lorenzu v Mexiku P. Krotser z Yaleovy univerzity. Je to ulomený kus tyčinky (dlouhý 28–34 mm, široký 9 mm a tlustý 4 mm) s podélnou polokruhovou drážkou. Přestože je z nepoddajného materiálu, je vzorně opracován a vyleštěn. Kvalita opracování svádí k domněnce, že byl vyroben strojově. Mössbauerovou spektrální analýzou a gamaspektroskopií se zjistilo, že je to čistý hematit (Fe2O3). Vzorek plave na hladině rtuti a orientuje se 35,5° na západ od směru k dnešnímu severnímu magnetickému pólu Země. Jeho minimální stáří bylo odhadnuto na 3400

roky

7. Průběh azimutu magnetického pólu za posledních 5000 let z jižního Yukatánu. Ypsilonová osa je posouvatelná vpravo i vlevo (poloha počátku není jasně definována).

0

–1000 –2000 –3000

až 3000 let (tak byl radiuhlíkovou metodou datován materiál, v němž tyčinka spočívala). Bylo prokázáno, že hematit pochází z místního rudného naleziště, pravděpodobně z Oaxacy, z místa nazývaného San José Mogote. Podle Carlsona mohli mít Olmékové kompas o tisíc let dříve než Čínané. Obě civilizace jej mohly objevit nezávisle na sobě. Nejen Mayové, ale také Olmékové (dnes považovaní za nejstarší civilizaci na území dnešního Mexika) orientovali své stavby severojižním směrem s jistou, systematicky se vyskytující odchylkou. Stavby v obřadním středisku San Lorenzo (založeném asi 1500 př. n. l.), v původní La Ventě (asi 900 př. n. l.) a Tres Zapotes mají odchylky 7–12° západním směrem od dnešního geomagnetického pólu. Pokud se spolehneme na obr. 7, pak by odchylka odpovídala stáří 3600–4500 let. To se rámcově shoduje s archeologickými nálezy, i když lze připustit i stáří kolem 5500 nebo 6500 let, nebo dokonce 7500 let, což však patrně archeologové rázně zamítnou. „Stéblo“ magnetovce by možná plavalo na vodě. Jestliže má volně plavat i tyčinka z magnetického materiálu, potřebujeme rtuť. Mayové i Olmékové rtuť znali a používali. Vyráběli ji z rumělky (cinabaritu, sirníku rtuťnatého, HgS) žíháním na vzduchu nebo žíháním s příměsí vápence. První cesta HgS + O2

® Hg + SO

2

vytvoří rtuť a oxid siřičitý. Ve druhé variantě se z vápence (uhličitanu vápenatého) vypálí oxid vápenatý: CaCO3 + H2O a pak

4HgS + 4CaO

® CaO + H O + CO , 2

2

® 4Hg + 3CaS + CaSO , 4

čili žíháním se získá rtuť, sirník a síran vápenatý. Zbývá dodat, že naleziště magnetitu a podobných rud, cinabaritu a samozřejmě vápence ve Střední Americe byla a jsou. Extrapolace Mayové (a před nimi i Olmékové) kompas s velkou pravděpodobností znali a používali k orientaci řady význačných staveb z náboženských či mystických důvodů. Orientace většiny staveb s východní odchylkou rozhodně není náhodná. Zpravidla rámcově souhlasí (až na astronomické observatoře) se směrem k magnetickému pólu, který byl pro posledních několik tisíc let rekonstruován z geofyzikálních dat. Je však potřeba hodně dalších a mnohem přesnějších dat geodetických, astronomických, geofyzikálních i archeologických, abychom mohli Fusonovu hypotézu potvrdit nebo vyvrátit. Jestliže máme kompas pro geomancii a používáme jej pro orientaci staveb, neznamená to ještě, že něco tušíme o existenci magnetického pole Země nebo že nás napadne použít kompas k orientaci na moři. Pokud si ovšem vlastností kompasu všimnou lidé žijící na pobřeží, pak je objev navigační pomůcky pro plavbu nevyhnutelný. Jestliže se něco takového stalo před několika tisíci lety na druhém konci světa, pak se možná můžeme připravit k přepsání o dějin starověku.

–4000 –5000 –25

–20

–15

–10

–5

0

5

azimut [°]

338

VESMÍR 82, červen 2003 l http://www.vesmir.cz

10

Děkuji Mgr. Vladimíru Böhmovi, Ing. Bohumilu Böhmovi, Dr. Václavu Buchovi, Dr. Pavlu Hejdovi a prof. K. M. Creerovi za cenná data, prof. Janu Kosteleckému, DrSc., za spolupráci na geodetických úlohách, Ing. Evě Klokočníkové za konzultaci z chemie a J. Zemanovi z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově za měření azimutů z mapových podkladů.

Budova známá jako El Caracol v Chichén Itzá. V nejvyšší kruhové části, která je dnes již pobořená, jsou patrná malá okénka, jimiž bylo možno sledovat nebeská tělesa. Stavba tedy sloužila jako astronomická observatoř. Snímek © Jaroslav Klokočník

Becán – rozsáhlé mayské sídlo, jehož počátky jsou datovány už do doby zhruba 500 let př. n. l., dosáhlo největšího rozkvětu v pozdním klasickém období (600–900 n. l.). Na poměrně velké ploše zde nalezneme řadu mohutných chrámů postavených ve stylu „Río Bec“. Mnoho z nich je dnes dosud překryto pralesem.

Xpuhil – budova I ve skupině I byla postavena okolo roku 760 n. l. a je příkladem architektonického stylu „Río Bec“, který je typický pro mayská centra roztroušená na jihu yucatánského poloostrova poblíž hranic mexických států Campeche a Quintana Roo. Budova má tři věže (což je poměrně neobvyklé, u většiny obřadních chrámů v této oblasti najdeme věže pouze dvě) s bohatým zdobením a několika jaguářími maskami, můžeme vidět také zbytky velmi strmého ozdobného schodiště, které dosahuje téměř k vrcholu věží. Xpuhil vzkvétal v pozdním klasickém mayském období (400–900 n. l.) a z rozsáhlého města je dnes odkryto pouze několik budov. Oba snímky © Milan Veselý

http://www.vesmir.cz



VESMÍR 82, červen 2003

339

Nahoře: Mohutná pyramida se zaoblenými rohy v Uxmalu je vysoká téměř 30 metrů a tvoří ji pět stupňů. Dávná mayská legenda vypráví o staré čarodějnici, která vyseděla dítě z vejce. Během roku se z chlapce stal trpaslík nadaný nadpřirozenou silou. Pán Uxmalu mu poručil, že musí během jediné noci vystavět chrám nebo zemře. Trpaslíkovi se však úkol podařilo splnit, a proto se sám stal pánem Uxmalu a pyramida se dodnes jmenuje na jeho počest Dům kouzelníka. Dole: Stavba zvaná Holubník dostala své jméno až v současné době, neboť množstvím okének připomíná opravdu holubí dům. Ve skutečnosti jde nejspíš o zbytky rezidenčního paláce postaveného v 8. století n. l. Je to tedy jedna ze starších staveb v Uxmalu. Snímky na této dvoustraně © Pavel Hošek

Na protější straně dole: Část rozsáhlého areálu Monte Albán, který vznikl někdy kolem roku 600 př. n. l. Zhruba od 5. století př. n. l. se stal významným kulturním a náboženským střediskem Zapotéků. Na rozdíl od mnoha jiných středisek však byl Monte Albán také manifestací světské moci zapotéckých náčelníků. Svědčí o tom nalezené hrobky. Úpadek Monte Albánu nastal až kolem roku 800 n. l. Od té doby archeologické nálezy také dokládají přítomnost jiného etnika – Mixtéků. Od roku 900 již mixtécká kultura a tradice zcela udávaly ráz Monte Albánu i nedaleké Mitly.

340

VESMÍR 82, červen 2003



http://www.vesmir.cz

▲ ▲

Na protější straně nahoře: Jednou z největších dochovaných mayských staveb v yukatánském pohoří Puuc je palác v Sayilu. V budově je více než sto místností a tři velké stupňovité terasy. Palác vznikal postupně. Nejstarší je část prvního podlaží. Vždy, když byly dostavěny nové prostory, byla u starších partií upravena a přizpůsobena výzdoba. Z vrcholu stavby je mimořádný výhled na okolní zvlněnou krajinu – ostatně mnoho mayských staveb bylo budováno tak, aby poskytovaly výjimečný výhled.

http://www.vesmir.cz



VESMÍR 82, červen 2003

341