1
„ZMIZENÍ“ TORPÉDOBORCE ELDRIDGE
aneb elektromagnetické pole a vojenství
II. část
Zdeněk HÁK
2003
Motto: Zcela pøesvìdèivý a naprosto dùvìryhodný nesmyl vznikne nikoliv zámìrnou lí, ale tím, e se øekne pouze èást skuteèné pravdy! autor
Poznámka: Na zaèátku naprosté vìtiny dneních knih jsou uvádìny vemoné hrozby a tresty, pokud se nìkdo pokusí informace v té které knize otitìné pouít pøi dalí tvorbì. Pøijde mi to ponìkud zvrácené. Pokud si ev. autor chce nechat informace pro sebe, proè je tedy zveøejòuje a odkud on sám èerpal údaje do své knihy? Na základì této úvahy zastávám tedy pøesnì opaèný názor. Pokud bude chtít nìkdo èerpat data z této publikace má samozøejmì mùj souhlas. Jen bych prosil, aby informace mìly svùj pùvodní smysl, nebyly pøekrouceny a byl uveden jejich zdroj.
© Zdenìk HÁK, Hoøice v Podkrkonoí, 2003
ISBN 80-86011-23-2
OBSAH II. èásti Pokraèování rùzných moností, které by mohly být základem tzv. Filadelfského experimentu: 12. Zjiování ponoøených ponorek na základì zmìn magnetického pole . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 13. Pohon lodí, ponorek a torpéd pomocí elektromagnetického pole (MHD). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 14. Housenka aneb ruský magnetohydrodynamický torpédový pohon (MHK) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 15. Magnetohydrodynamický generátor - nový typ lodního pohonu? . . . . 15 16. Elektromagnetické zbranì . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Dalí záhady v souvislosti s údajným Filadelfským experimentem: 17. Elektromagnetické pole a jeho vliv na èlovìka . . . . . . . . 18. Albert Einstein, Filadelfský experiment a Teorie veho . . . . 19. Nikola Tesla a Filadelfský experiment. . . . . . . . . . . . . 20. Filadelfský experiment ano èi ne? . . . . . . . . . . . . . . . 21. Nìkolik rad pro ty, kteøí chtìjí pokraèovat v pátrání po Filadelfském experimentu. . . . . . . . . . . . . . . 22. Je tajemství opravdu tajemné? . . . . . . . . . . . . . . . . 23. Závìr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam pramenù, pouitá a zároveò doporuèená literatura . . . . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
35 48 53 64
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
67 69 82 85
3
Pøedmluva ke II. èásti Váený ètenáøi, má pøed sebou druhý díl publikace, která se realisticky zabývá tzv. Filadelfským experimentem a údajným zmizením amerického torpédoborce Eldridge 28. øíjna 1943 pomocí silného elektromagnetického pole v blízkosti Filadelfského pøístavu. Stejnì jako v prvém díle, který vyel v zimì 2002, se i v tomto díle snaím pomocí platných fyzikálních zákonu setøít mýty, povìsti, nepravdy a vyloené nesmysly z nìjakého konkrétního základu. A stejnì jako v minulém svazku pøedkládám øadu alternativ, které mohly být pøíèinou této - dnes ji - svìtoznámé legendy. Jejich posouzení pak nechávám na samotném ètenaøi, nebo není nad vlastní názor. Zda tedy ano èi ne v pøípadì Filadelfského experimentu! Zdenìk Hák, jaro 2003
12. Zjiování ponoøených ponorek pomocí magnetického pole Dalí moností, pro kterou mohl být torpédoborec Eldridge urèen pøi onom tajemném pokusu v roce 1943, mohly být zkouky nového (?) zaøízení pro zjiování lodì, nebo ponorky pomocí zmìny magnetického pole Zemì. O tom zde ji byla øeè v rámci pokusù s magnetickými zapalovaèi min a torpéd. Princip je prakticky stejný jako u pasivních magnetických zapalovaèù. Odborný název tohoto zaøízení je MAD (tj. Magnetic anomaly detector), neboli detektor magnetických anomálií. V dnení dobì se jako jejich nosiè pouívají nejèastìji letadla. Ta mají v zadní èásti za ocasními kormidly výsuvný detektor, co je v podstatì opìt klasická cívka. Vysunutí mimo trup letadla sniuje monost ovlivòování radiovým a jiným elektromagnetickým smogem z dalích vysílaèù a zdrojù letounu. To je i dùvodem proè se tyto detektory takøka nepouívají na lodích. Se svou eleznou konstrukcí a vlastním magnetickým polem (viz kapitoly v prvním díle této publikace) nejsou zrovna ideální základnou pro tento druh zaøízení. Pokud jde o samotná letadla, ta jsou na tom lépe. Díky vìtinì svých stavebních prvkù z nemagnetických látek (dural, hliník, atd.) jsou podstatnì vhodnìjí. Amerièané mají svùj ètyøvrtulový P-3 Orion a na letadlových lodích dvoumotorový S-3A Viking. Britové mají tryskového Nimroda, Franouzi Atlantic a bývalý SSSR Il-38 May. Vechna tato letadla mají v podstatì stejné charakteristiky ohlednì MAD. Maximální výka letu, z kterých se nechají ponorky detekovat je kolem 300 m. Toto zaøízení jinak mohou nést na své palubì i nejmení
4
námoøní vrtulníky, jejich výhodou je monost nehybného vznáení nad cílem. Nejnovìjí pokolení vtulníkù vleèe sondu s detektorem MAD co nejdále za sebou, aby se magnetický vliv trupu vrtulníku (nejde vechno udìlat z nemagnetického duralu - pozn. autora) zredukoval na minimum. MAD pùdobí a do hloubky 90 m (!) a hodí se tak pro hlídkování v úzkých a relativnì mìlkých prùlivech, jako je napø. Gibraltarská úina. Jak je tedy zøejmé, lze tuto pomùcku pouít jen na velmi malé vzdálenosti, protoe zachycené magnetické anomálie jsou drobné. Èáru pøes rozpoèet mùe ovem udìlat to, kdy je ponorka postavena z naprosté vìtiny z nemagnetického materiálu. To se povedlo konstruktérùm bývalého Sovìtského svazu, kteøí za cenu obrovských finanèních nákladù zkonstruovali ponorky z titanu! V kódu NATO mìly tyto podmoøské lodì jméno Alfa. Jejich støíbøitì lesknoucí se trupy nejen e byly nemagnetické ale umoòovaly ponoøení do hloubek a 1.000 m! Zde byl systém MAD vskutku neúèinný. Byly a jsou tedy vedeny výzkumy vyuít pro detekci ponorek chemických procesù probíhajících díky moøské vodì na jejich kovových trupech. Moná si nìkteøí z nás pamatují kolní pokusy, kdy se do slané vody zasunuly dva rùzné kovy a výsledkem bylo el. napìtí. I zde se jedná v podstatì o to samé. Elektrochemické procesy vytváøejí napìtí, které lze mìøit. Samozøejmì se jedná o zlomky Voltu a jejich detekce je moná jen díky znaènému pokroku na poli výpoèetní techniky. Popis tìchto zaøízení ji ale pøesahuje rámec této publikace. Pro naprosté vyèerpání tohoto tématu by ale bylo vhodné zmínit se o tzv. detektorech kovù, zvaných lidovì minohledaèky. Pro jejich funkci se vyuívá pìti základních funkèních principù a to:
BFO (Beat Frequency Oscillator). Tento princip je zaloen na dvojici oscilátorù s jedním pevným a druhým promìnným kmitoètem. Rozdílový signál je posazen do slyitelného pásma. Pøítomnost kovu v blízkosti detekèní cívky zpùsobí rozladìní a tím i slyitelné zmìny tónu. Pro svou jednoduchost je tento princip vyuíván hlavnì u levnìjích typù hledaèù pokladù, napø. pro vyhledávání el. instalace pod omítkou. Avak pro profesionální pouití není vhodný. TR/IB (Transmit - Receive/Induction - Balance). Detektory s tzv. vyváenou indukèností. V tomto pøípadì je pouita dvojice cívek, jedna vysílací a jedna pøijímací. Elektronika napájí budící cívku, vytváøející støídavé magnetické pole. Druhá, tj. snímací cívka, umístìná v tomto poli, je nastavena a elektronicky vyváena tak, aby na výstupu vyhodnovacího obvodu bylo v nepøítomnosti kovového pøedmìtu nulové napìtí. Ev. pøítomný kov zpùsobí rozváení obvodu, èím se spustí výstraný signál. Tento princip zajiuje velmi dobré výsledky témìø ve vech oblastech profesionálního pouití. PI (Pulse Induction). U tototo principu vytváøí vysílací cívka krátké magnetické impulsy, pøièem se sleduje odezva zpùsobená pøítomností kovového pøedmìtu (pro standartní aplikace se pouívají frekvence v rozsahu 1 a 30 kHz a pro tento frekvenèní rozsah se vilo oznaèení VLF tj. Very Low Frequency - velmi nízká frekvence). Tuto odezvu vyvolávají víøivé proudy vznikající ve vech kovech, které jsou v dosahu vysílaných magnetických impulsù. Z jejich velikosti a tvaru se vyhodnocuje pøítomnost rùzných materiálù v dosahu snímaèe. Pouívají se hlavnì jako hledaèe min (minohledaèky), hledaèe kabelù a potrubí v zemi a hledaèe pokladù. pièkové pøístroje (a za pièkové ceny!) pracující na tomto principu dokáí rozliit druhy zjitìných kovù podle jejich magnetické a elektrické vodivosti v posloupnosti elezo, nikl, mosaz, cín, mìï, zlato, hliník, støíbro, ev. odfiltrovat vybraný neádoucí kov nebo automaticky vylouèit vliv zemì a prostøedí. Pøístroje pak reagují pouze na zlato a støíbro. Pøitom pøi zjiování neelezných a málo elektricky vodivých pøedmìtù je citlivost pøístroje výraznì nií. Jestlie napø. detektor reaguje na elezné (feromagnetické) pøedmìty o hmotnosti asi 2 g, pøedmìty z neelezných kovù zjistí teprve pøi hmotnosti vìtí jak 15 g. Proto je elektronická èást detektorù kovových pøedmìtù øeena tak, aby bylo moné ovládacími prvky (zpravidla regulací fáze) nastavit optimální citlivost detektoru pro poadovaný druh kovu.
5
Kvalitní detektory kovù v sobì tyto tøi výe uvedené základní principy kombinují, co sice na jedné stranì zlepuje vlastnosti daného pøístroje, na druhé stranì to vak samozøejmì komplikuje údrbu a zvyuje cenu. Tento výèet by vak nebyl úplný bez uvedení dvou dalích principù, které se v praxi také vyuívají. Jedná se o:
Rozladìní indukènosti. Princip tohoto detektoru kovù je zaloen na rozladìní indukènosti hledací cívky. Ta je v klidovém stavbu vyladìna tak, e na výstupu elektronického vyhodnocovacího obvodu je nulový signál. V pøítomnosti kovového pøedmìtu se indukènost cívky zmìní, obvod se rozladí a na výstupu se objeví výstraný signál, který tento stav signalizuje obsluze. Na tomto principu pracuje mnoho výrobkù vhodných pro aplikace nevyadujících vyí citlivost. Detektor na bázi magnetometru. Ten vyhodnocuje zmìny v intenzitì magnetického pole Zemì, vyvolané pøítomností elezných pøedmìtù (jenom!). Pouívá se hlavnì pøi archeologickém výzkunu a jeho hledací systém mùe dosahovat úctyhodných rozmìrù (v podstatì se jedná o modifikaci pasivního magnetického zapalovaèe, který zde byl ji popisován). Proti ev. pokusùm v tomto smìru hovoøí absence jakéhokoliv dùkazu ve vech moných pramenech a literatuøe, kterou jsem v souvislosti s Filadefským experimentem prohlédl. Mimoto mìlká voda pøístavu, kde k pokusu mìlo dojít, prakticky znemoòuje jakékoliv zkouky pøi hledání ponoøené ponorky pomocí zmìn magnetického pole, ani by doprovodná plavidla neriskovala, e podmoøské lodi nenajedou na vì. To nakonec potvrzuje i úvodní pasá:... A kdy byly zdroje silového pole vypnuty, Eldridge se ukázal na klidné hladinì øíèního pøístavu v celièké své ostøe øezané militantní kráse. O ponorce zde není ani slovo. Zkusme se tedy zamìøit jiným smìrem a to sice k pokusùm s netypickým druhem lodního pohonu.
13. Pohon lodí, torpéd a ponorek pomocí elektromagnetického pole (MHD) Zkratka MHD neznamená mìstskou hromadnou dopravu, jak by si mohl nìkdo myslet. I kdy na druhou stranu s dopravou a pohonem tato zkratka úzce souvisí. Jde o název tzv. magnetohydrodynamického pohonu, který v souèasnosti nedává spát øadì vìdcù. Jedná se o klasický pøípad pøevedení suchopárných fyzikálních pouèek ze kolních kamen do praktického ivota. Je to faktické zhmotnìní tzv. Flemingova pravidla levé ruky. , pojmenovaného po britském fyzikovi Johnu Ambroseovi Flemingovi (* 1849, +1945). Toto pravidlo se naprostá vìtina z nás uèila v rámci støedokolské vyúky. Zde je pro pøipomenutí jeho pøesná definice: Jestlie vloíme levou rukou do magnetického pole tak, aby siloèáry vstupovali kolmo do otevøené dlanì a nataené prsty ukazovaly smìr proudu, pak palec ukáe smìr výsledné síly. V praxi to znamená, e kdy elektrický proud prochází drátem nebo jiným vodièem umístìným v magnetickém poli, produkuje elektromagnetickou sílu pùsobící proti poli magnetu, která se ho snaí vysunout mimo toto magnetické pole. V elektromotoru proud procházející kotvou reaguje stejným zpùsobem vùèi magnetickému poli buzenému elektromagnety, nebo permanentními magnety, co vyvolává tah otáèející kotvou - rotorem. Na tomto principu také fungují vechny elektromotory na støídavý i stejnosmìrný proud souèasné civilizace. Toté se dìje i v ev. lodi pohánìné MHD. Jedná se v podstatì o motor na stejnosmìrný proud a na to, e zde není ádný rotor, ani ádná jiná pohyblivá èást. Není potøeba lodní roub, propeler, pád-
6
la, vesla, ve je pevné, ádná loiska, høídele, prostì nic! Sama mylenka, e by loï mohlo pohánìt vzájemné pùsobení magnetu na palubì a elektrického proudu procházejícího vodou existuje ji mnoho let. Technické provedení není toti pøíli sloité. Na protilehlých stranách delí trysky umístìné pod èárou ponoru jsou dvì cívky, mezi nimi pøi prùchodu elektrického proudu vznikne magnetické pole. Uvnitø této trysky se kolmo k cívkám instalují dvì elektrody, ke kterým se pøivádí elektrické napìtí z generátoru na palubì. Je-li prostøedí v trysce mezi elektrodami vodivé, zaène jím protékat proud. Pod vlivem magnetického pole se ionizované èástice tekutiny zaènou pohybovat podle pravidla levé ruky. Tím je vyvozována síla, která ji odpuzuje dozadu a zároveò posunuje loï kupøedu. Jednoduchou zmìnou polarity se loï mùe pohybovat i zpìt. Bohuel i zde je jedno ale. Z hlediska vnitøního odporu není voda ádný ideální vodiè elektrického proudu. Sladká voda vede málo a ani slaná není ádný zázrak. Její vodivost sice zlepuje na rozdíl od øíèní vody velké mnoství rozputìných solí. I tak je ale její vodivost výraznì mení ne kovù, které se pro výrobu vodièù pouívají (mìï, hliník, atd.). V pøípadì skuteèné realizace to tedy znamená mít k dispozici patøiènì silné elektromagnety a zdroje proudu, které eliminují vysoký vnitøní odpor vody 1. Prùkopníkem ve stavbì magnetické lodi byl americký technik Stewart Way, který ètyøicet let pracoval jako neznámý odborník pro spoleènost Westinghouse. Ve staøí se uchýlil do ústraní ve Whitehallu v Montanì. U roku 1958 uvaoval o vývoji elektrické ponorky bez lodního roubu. Pohon ponorek pomocí MHD si zvolil proto, e na nì nepùsobí tolik brzdících vlivù jako na jiná plavidla, brzdìná povrchovým napìtím vody na hladinì a vlnami. (1) Naprostá vìtina lidí má v hlavì zafixováno ze kolních uèebnic fyziky to, e vodièem el. proudu mùe být nejèastìji mìdìný, hliníkový, nebo elezný drát. Ve skuteènosti to není tak docela pravda. Vodièem el. proudu mùe být øada tekutin, vèetnì moøské vody. I plyn mùe za urèitých podmínek vést el. proud (tento jev se nazývá ionizace a byl vysvìtlen v minulém díle této publikace). První vyslovil tuto mylenku anglický fyzik Michael Farady v roce 1832 ve svém zákonu o vzniku elektøiny indukcí, kdy mìl na mysli jakýkoliv (!) vodiè. Faktem ovem je, e a do dnení doby ovládají výrobu elektøiny ve vech typech klasických elektráren mìdìné cívky. Jediným a hlavním dùvodem je cenová pøístupnost a malý vnitøní odpor a tím i malé ztráty el. energie u tohoto prvku. Moøská voda je pro pøedstavu a na rozdíl právì od nejrozíøenìjí mìdi zhruba desetmilionkrát horí vodiè el. proudu!
7
Tím by mohly plnì vyuít svého výkonu k dosaení vyích rychlostí. Jene tentokrát tu byl zdánlivì nepøekonatelný problém. Ponorka, jakou mìl na mysli Way, by musela nést elektromagnety o hmotnosti pøesahující 500 tisíc tun (!), to je zhruba o 21 x víc, ne je hmotnost dnení nejvìtí ponorky svìta (ruské tøídy Tajfun o výtlaku pøes 24.000 tun). Zdá se, e zde padá dalí monost vyøeení záhadného experimentu provedeného s torpedoborcem Eldrige, tj. pokusy s MHD pohonem. Loï by nebyla schopna unést takové klasické obøí elektromagnety ani kdyby se jednalo o bitevní loï s podstatnì vyím výtlakem. Nemluvì o tom, e takové ohromné elektromagnety by potøebovaly patøiènì silné (a tìké) generátory, které by byly schopné napájet je elektrickou energií! No, uvidíme jak z tohoto zdánlivì neøeitelného problému ven. Pøesto se Way rozhodl provìøit princip nového pohonu zhotovením modelu s bìnými magnety. Poèátkem edesátých let se vzdal místa u Westinghousu a stal se profesorem na Kalifornské univerzitì. Pro své zámìry získal skupinu studentù z nejvyích roèníkù a spoleènì zaèali pracovat na magnetické ponorce. Z pøebyteèného materiálu dal tým dohromady tzv. EMS - 1. Torpédový trup byl tøi metry dlouhý, o prùmìru 60 centimetrù a mìl hmotnost 450 kg (jednalo se tedy v podstatì o model a nikoliv skuteènou ponorku, jak uvádí chybnì øada autorù! Pozn. autora). Model vyplul na zkuební plavbu v èervenci 1966 ve sportovní lodìnici v Santa Barbaøe. Pøi prvním pokusu plul asi dvanáct minut úplnì tie, rychlostí témìø dvou uzlù (tj. 3,7 km/hod) v hloubce 90 centimetrù pod hladinou, pøièem pøívod el. energie byl proveden kabelem z venkovního zdroje. Tím se sice ukázala ivotaschopnost tohoto zpùsobu pohonu, na druhé stranì se ovem potvrdilo, e pohon velkých lodí je vzhledem k progresivnímu rùstu hmotnosti klasických elektromagnetù nemoný, jak je výe uvedeno. Pokusy byly proto ukonèeny a model v roce 1967 serotován.
Provozuschopný model magnetické lodi ST-500 ve zkuební nádri v japonském Kobe.
8
Schéma japonské lodi Yamato 1 s MHD pohonem. Spalovací motor pohání elektrogenerátor, jeho proud je pouit pro magnetohydrodynamický motor.
Zdánlivì slepou ulièku dokázal otevøít a objev tzv. supravodivosti. Tento jev zde byl ji popsán ve tøetí kapitole prvého dílu pojednávající o monosti odchýlení plujícího torpéda pomocí magnetického pole. Díky jemu mùe cívkami elektromagnetu protékat proud vysoké intenzity. Vzhledem k nepatrným ztrátám pak loï s sebou nemusí vézt obøí generátory jako zdroj proudu. Staèí se pøipojit v pøístavu na stabilní zdroj, nabudit supravodivé elektromagnety a elektrický proud ve vinutí magnetù bude obíhat prakticky trvale (samozøejmì do té doby, dokud budou tyto cívky chlazeny, viz výe). Pomocí velkého proudu vzniká silné magnetické pole, které vykompenzuje podstatnì nií magnetickou vodivost moøské vody. Faktem ovem je, e i kdy díky supravodivosti nebude potøeba vozit obøí generátory pro elektromagnety zùstane i nadále potøeba silného zdroje proudu pro elektrody ponoøené ve vodì. Supravodivé magnety ze edesátých let byly vak neúnosnì drahé, take elektromagnetický pohon by neobstál v konkurenci s konvenèním - tj. na principu klasických lodních vrtulí. Díky technickému pokroku dolo ale k rozvoji i na tomto úseku vìdy. Dnení generace lehkých supravodièù je sice stále jetì drahá ale mnohem efektivnìjí, ne pøedchozí. Pomyslnou tafetu vývoje MHD vak od Amerièanù pøevzali Japonci. Do èela se postavil fyzik Joiro Sadi na vysoké kole obchodního námoønictva v japonské Kobe. I zde zaèali nejdøíve s modely magnetických lodí. První s názvem SEMD-1 vznikl v roce 1976. Jeho tvùrci dva roky experimentovali a tøi mìsíce stavìli. Roku 1976 následoval druhý prototyp ST-500. Jednalo se o ètyømetrový døevìný model, který vyvinul v nádri se slanou vodou maximální rychlost 1,5 uzlu. Dalí model byl vystaven na Expo 85 v Cukobì. Celkem pøes dvacet let práce, kdy bylo potøeba vyøeit problémy s mnostvím elektrického proudu v moøské vodì, síle magnetické indukce uprostøed lodì, nejlepí vyuití supravodivých magnetù, atd. vykrystalizovalo v podobì lodi v mìøítku 1:1 o výtlaku nìkolika desítek tun, která byla sputìna na vodu pøed nìkolika lety. Má název Yamato 1 (e by vzpomínka na nejvìtí bitevní loï svìta o výtlaku pøes 70.000 tun, stejného jména, kterou Japonci postavili za 2. svìtové války?). Na palubì je umístìn spalovací motor, který pohání alternátor. Vzniklý støídavý proud dílem pohání øídící systémy, dílem je usmìròován na stejnosmìrný proud a doplòuje sice nepatrné ale pøece jenom ztráty v supravodivých magnetech, hlavnì je vak zdrojem el. energie pro elektrody umístìné v moøské vodì. Samotné supravodivé magnety, chlazené tekutým héliem na teplotu -270 stupòù C, jsou umístìny ve dvou MHD motorech, kadý se esti tryskami. Cílem konstruktérù je dosáhnout rychlosti 100 km/h!!! Tato svìtlá budoucnost má ale nìkolik mráèkù v podobì odpùrcù MHD pohonu. Jejich argumenty, kterými se zatiují vyznívají vcelku logicky. Problémem, který není zatím uspokojivì vyøeen, je
9
napø. to, e výkon a rychlost lodi závisí na obsahu soli ve vodì (èím ménì soli, tím vìtí pøechodový odpor a mení výkon!). Ten se mìní pøedevím ústí øek, kde se mísí sladká a slaná voda. Co s tím? Postavit na pøední palubu námoøníky a nechat je házet lopatami sùl pøed pøíï aby se zvýila vodivost vody? V tom pøípadì si budou muset vzít na oblièej i plynové masky, pokud bude foukat vítr od zádì. Proè? Protoe prùchodem tisícù ampér el. proudu mezi elektrodami a slanou vodou bude samozøejmì docházet i k jejímu elektrolytickému rozkladu. Moná, e si vìtina z nás vzpomene na hodiny kolní chemie. Rozkladem solanky toti vzniká chlór! Flotily magnetických lodí by tak mohly být zdrojem váného zneèiování oceánù. Tento problém by snad vyøeil nový materiál k výrobì elektrod, který by uvolòoval více kyslíku ne chlóru. I tak by ale magnetické lodì jezdící v ústích øek musely s sebou vozit nádre se solankou a vstøikovat ji do pøivádìné vody a tak sniovat elektrický odpor. To ale znamená nést místo uiteèného nákladu mrtvou zátì. Dalím úskalím by bylo velice silné magnetické pole v hodnotách desítek i stovek Tesla vznikající okolo lodi pohánìné MHD pohonem. To by toti mohlo podle nìkterých studií pøitahovat kovové zlomky, nebo trosky. V literatuøe jsem narazil i na obavu, e by mohlo dojít i k pøitaení podstatnì vìtích pøedmìtù - napø. jiných lodí, èi vrakù! Loï by se tak v podstatì chovala jako obøí vysavaè. V pøípadì pouití u ponorek by tak mohlo dojít k paradoxní situaci, kdy by staèilo naházet hlubinné bomby do moøe a proplouvající ponorka by si je sama pøitáhla! Tato úvaha je vak více ménì teoretická a hodí se spíe do vìdeckofantastických románù. Z kapitoly o vyuití elektromagnetického pole k odchýlení torpéd v pøedelém díle této publikace víme, e intenzita magnetické pole i jeho pøitalivá síla kolem svého zdroje ve vodì hyperbolicky klesá. Padající protiponorková mina by musela spadnou tìsnì ke dráze projídìjící podmoøské lodi, aby mohlo dojít k jejímu pøitaení. Dalím problémem by bylo vytvoøení onoho magnetického pole v hodnotách desítek i stovek Tesla, co jak víme z pøedelých èástí této publikace nebude ádná legrace. Je nutné se zmínit také o tom, e silné magnetické pole by takovou ponorku, by sebetií, prozradilo iroko daleko díky detektorùm magnetických anomálií protiponorkových lodí i letadel. K detekci takto pohánìné ponorky by nakonec staèil i obyèejný kompas. Pøi proplouvání lodì s MHD pohonem poblí kompasù jiných lodí by jejich magnetické støelky zcela urèitì ztratily zájem o severní magnetický pól a otoèily by se ke zdroji podstatnì silnìjímu! I hmotnost generátorù dodávajících el. proud pro elektrody je znaèná a zvyovala by tak mrtvou váhu lodi a sniovala uiteèný náklad. Zástánci MHD poho-
10
nu se brání tím, e napø. pøitahování kovových úlomkù zabrání specielní kryt dna lodi. Jako nejjednoduí zpùsob, jak zabránit nevítaným dùsledkùm magnetické pøitalivosti by patrnì bylo nepoutìt magnetické lodì do mìlkých vod a blízko k jiným lodím. Hmotnost konvenèních generátorù, jako zdroje proudu pro elektrody, by patrnì vyøeil supravodivý generátor, èím by dolo k podstatné úspoøe váhy i místa. Konstrukce takového generátoru vak zatím nepøekroèila stádium prototypù. Je tedy otázkou budoucnosti, kam se vývoj MHD pohonu otoèí. Nové a nové pokroky v oblasti supravodivosti, regulaèní techniky aj. by mohly pøevést stádium experimentù s MHD motory do skuteèné praxe. Uvidíme!
11
Závìrem k této kapitole bych pro zpestøení dodal jetì nìkolik údajù. Pozorného ètenáøe jistì napadne, zda by místo vody mohl MHD motor pohánìt i nìco jiného? Nìco co je vodivé a pøitom elastické? Odpovìï je samozøejmì kladná. Na naprosto stejném principu byly konány zkouky s èerpadlem pro èerpání tekuté oceli. Kov je vyvozenou elektromagnetickou silou hnán potrubím, a navíc se dùkladnì promísí. Dalí moností je obhospodaøování obìhu plynù atomovými reaktory. Vodivost plynù, která je zpùsobena ionizací radiaèním záøením reaktoru, je naprosto ideální pro MHD motor - èerpadlo. Takový stroj by opìt nemìl ádné rotaèní èásti, co je z hlediska údrby, zvlátì pak v prostorech kam není moný pøístup, dosti zásadní vìc. Ionizovaný plyn by tak nakonec mohl být jednou z èástí moného jiného pokusu vysvìtlujícího Filadelfský experiment, - viz pøedelé kapitoly prvého dílu. Pokud jde o monost vyuití MHD pohonu pøímo v rámci Filadelfského experimentu, pak zásadní pøekákou je hmotnost elektromagnetù, jak zde ji bylo také uvedeno. Malý torpédoborec by tìko absorboval do svého trupu tisíce tun váící elektromagnety, nemluvì o elektrických zdrojích! A supravodivost byla v roce 1943 jetì hudbou budoucnosti. Take? Zkusme jetì nìco jiného!
14. Magnetohydrodynamický kompresor (MHK) housenka Nebyl by èlovìk èlovìkem, aby se nesnail problémy MHD pohonu nìjak obejít, kdy ví, e jej nemùe - alespoò zatím - vyøeit. Jedním z tìchto pokusù dotaených do stádia praktické realizace je tzv. housenka, neboli odbornì magnetohydrodynamický kompresor. Na jakém principu funguje? Zde je vysvìtlení. Základem je øada prstencových elektromagnetických cívek. K nim je z vnitøní strany pøipevnìna membrána z magnetického materiálu. Prostor mezi ní a cívkami je hermeticky uzavøen a vyplnìn stlaèeným plynem. Membrána je oddìlena v klidu mezerou od vnitøního trnu, co je v podstatì trubka. Celé toto zaøízení je samozøejmì ponoøeno ve vodì. Do cívek se v okamiku rozbìhu pøivádí pomocí øidícího ústrojí tzv. postupný napìový puls 2. V okamiku, kdy je cívka pod napìtím pøitáhne svým magnetickýcm polem prunou mebránu k sobì. Plyn, který je zde, se rozestoupí do volného prostoru po stranách a vyduje membránu smìrem k vnitønímu trnu, na který jí domáèknì. Ve vzniklé kapse je uzavøena tekutina. Pøi pozvolném spínání cívek jedním, nebo druhým smìrem je pak tekutina (v naem pøípadì voda) na jedné stranì nasávána do motoru a na druhé stranì vytlaèována ven. Pohyb membrány pøipomíná svým vlnìním lezení housenky, Proto tedy ta pøezdívka.
Magnetohydrodynamický kompresor - tzv. housenka pro pohon ruského toroéda. (2) V termínu postupný napìový puls není tøeba hledat nic záhadného. Naprostá vìtina z nás urèitì ji vidìla u reklam a na diskotékách svítící árovky postupující s urèitou mezerou po øetìzu sloeném z mnoství zhaslých árovek. V pøípadì spínání cívek se jedná o naprosto to samé.
12
Výhody tohoto pohonu jsou jasné. Naprosto tichý chod. ádné gigantické hodnoty proudu procházející pøes pøepravovanou tekutinu a vytváøející rùzné problémy, jako v pøípadì MHD pohonu. Kromì pruné membrány je ve pevné a nepohyblivé. Prostì ideální motor pro ponorky a torpéda! Nejdále se v tomto smìru údajnì dostalo námoønictvo bývalého SSSR. V polovinì 80. let se objevila zpráva o ponorkovém torpédu - modifikaci typu 65 - pohánìném tímto motorem. Technická data byla následující:
ráe: 650 mm délka: 9,144 m rychlost: 30 a 50 nám. uzlù (tj. 55,6 a 92,6 km/h!) dosah: 54 nebo 27 nám mil (tj. cca. 100 nebo 50 km) podle rychlosti pohon: magnetohydrodynamický kompresor (MHK) hmotnost hlavice: 500 kg - konvenèní nebo jaderná navádìní a zapalovaè: magnetický pasivní (reaguje na poruení magnetického pole zemì do vzdálenosti 2 a 4 míle od cíle - tj. cca 3,7 a 7,4 km) a dovede k nìmu torpédo. Akustický umový (reaguje do vzdálenosti 10 a 12 mil - tj. cca 18,53 a 22,2 km) od cíle a opìt k nìmu dovede torpédo hloubka vyputìní : údajnì a 1000 m (!)
Experimentálnì modifikované ruské torpédo typu 65 pohánìné magnetohydrodynam. kompresorem (MHK).
Zkuebnì je mìly mít ve výzbroji ji zde zmiòované ponorky s titanovým trupem tøídy Alfa. A udajnì i dalí ruské typy ponorek, vèetnì neastné ponorky Kursk o délce 154 m a výtlaku cca 18.000 tun (tøída Oscar II). Ta la ke dnu v sobotu 12.8.2000 v Barentsovì moøi na 69° 36' 59" severní íøky a 37° 34' 26" východní délky, to je asi 280 km severovýchodnì od Murmansku a 80 km od pobøeí poloostrova Kola, v blízkosti norských výsostných vod. Do mokrého hrobu v hloubce pøes 100 m s sebou vzala i 118 èlenù posádky. Nutno vak zcela otevøenì pøiznat, e tuto katastrofu mìl na svìdomí zcela jiný typ torpéda ráe 650 mm, který k pohonu nepouívá el. energii. Toto torpédo má délku 11 m, váí 5 tun a rychlostí 30 uzlù (52 km/h) má dostøel okolo 90 km! Pohonné rouby torpéda pohání toti parní turbína. Pára o vysokém tlaku a teplotì vzniká rozkladem koncentrovaného peroxidu vodíku3, kterého je v jeho nádri 1.000 kg (plus 500 kg kerosinu). Ten je velice nároèný na absolutní èistotu. Jakákoliv netìsnost, èi zneèitìní vede okamitì k bouølivé reakci a výbuchu. A právì výbuch této pohonné látky vedl, dle sdìlení odborníkù, k následné explozi hlavice torpéda a øetìzovým výbuchùm dalích hlavic, co zcela znièilo pøíï ponorky s katastrofickými následky. To potvrzuje i Norský seizmologický institut. Nejdøíve byl v 9,29 SELC zachycen sla(3) Naprosto stejného druhu pohonu pouívaly i nìkteré exeprimentální projekty nìmeckých torpéd za 2. svìtové války. Jmenujme napø. G7u Kolb Klippfisch, G7ut Steinfisch, G7ut Steinbarsch, a osm dalích. Poslednì jmenované bylo napø. i bojovì nasazeno. Ponorka U 2511 typu XXI je mìla v dubnu 1945 u na své palubì. Samotnou kapitolou je pak pouítí rozkladu peroxidu vodíku k pohonu nìmeckých ponorek. V iroké veøejnosti jsou známy pod názvem Walterovy ponorky podle jména svého tvùrce (co je ponìkud nepøesné. Pozn. autora). Hlubího zájemce o tyto technickovojenské zajímavosti odkazují na svou publikaci Kuriozní zbrojní projekty Tøetí øíe.
13
bý výbuch (torpédo) a o patnáct vteøin pozdìji zaregistrován druhý - podstatnì silnìjí (hlavice). Ten mìl intenzitu 2 tun TNT. Posádka v té dobì mìla vystøelit cvièné torpédo - tj. bez výbuné hlavice - s elektrickým pohonem na spolupracující køiník Alexandr Veliký. A zøejmì pøi manipulaci (náraz?), dolo k explozi pohonného systému sousedního ostrého torpéda, který se pøenesl dál. Je vak také moné, e lo o konstrukèní vadu nìjaké torpédové souèástky. Rusové toti ji v minulosti pøili ze stejných pøíèin o nìkolik svých ponorek. Dvì dokonce ztratili 11. ledna 1962 pøímo v pøístavu v Poljarnem. Torpéda explodovala na ponorce B-37 a výbuch se pøenesl i na sousední zakotvenou ponorku S-350 , pøièem zahynulo 122 osob. Moná nìkoho napadne, e je ponìkud naivní pøedstava, ve které by eventuelní exploze akumulátorové baterie torpéda mohla také zpùsobit ztrátu celé ponorky! Ne tak docela. Z naprosto stejného dùvodu toti havarovala i americká útoèná jaderná ponorka SSN-589 Scorpion o délce 77 m a výtlaku 3.500 tun. Ta zmizela koncem kvìtna 1968 v Atlantickém oceánu. Po dlouhém a pracném pátraní byla nalezena cca 740 km východnì od Azor, na okraji Sargasového moøe. Pøi bliím zkoumání pomocí batyskafu Trieste II bylo zjitìno, e zatímco zbytek ponorky je rozdrcen tlakem, torpédová èást je nepokozená. Tzn., e v okamikou kdy ponorka padala neovladatelnì do hloubky 3.353 m byla ji plná vody a vnìjí i vnitøní tlaky byly vyrovnány. Na detailních zábìrech bylo vidìt, e poklopy torpédového úseku byly vyraeny zevnitø - jakýmsi vnitøním výbuchem. Po dalím vyetøování zaèaly vyplouvat na hladinu (obraznì øeèeno) zajímavé a nepøíjemné skuteènosti. Rychlá americká torpéda Mark 37, které mìla loï na své palubì byla napájena akumulátorovou baterií MK-46 o váze 112 kg. Jejich elektrolytem byl hydroxid draselný. Pøi jemných vibracích zpùsobených plavbou dolo k pokození a netìsnosti membrány, která vpoutí elektrolyt po výstøelu torpéda do baterie. Dolo tak k pomalému natékání elektrolytu do akumulátoru, zahøívání a nakonec i jiskøení na zkratovných vývodech. Výsledkem byla exploze, která odpálila bojovou hlavici torpéda o váze zhruba 150 kg výbuniny HBX. Ta je od torpédového akumulátoru vzdálena pouhých nìkolik cm. Výbuch sice nepokodil tlakový trup podmoøské lodì, ale staèil na vyraení poklopù. Váha vody hrnoucích se do pøídì strhla ponorku do hlubin. První selhání a exploze akumulátorové baterie u torpéda tohoto typu byla hláena ji v roce 1966! Po maléru se Scorpionem byla celá vadná série tìchto baterií staena (cca 250 kusù). V pøípadì Kursku vybuchly následnì i hlavice dalích torpéd a roztrhly pøíï, co se u Scorpionu nestalo. Pro hlubí zájemce - viz soupis pouité literatury. Ale vrame se zpìt. Pokud jsou tedy tyto informace o MHK skuteènì pravdivé, pak tento typ, dnes ji ruského, torpéda znaènì technicky pøevyoval vechny známé západní typy torpéd vypoutìných z ponorek. Pro zvídavého ètenáøe doporuèuji publikaci Maritime Defence, è. 9, roèník 1985, str. 354 a 356. Pohon pomocí výe popisované housenky je i základem úspìného románu spisovatele Toma Clancyho s názvem Hon na ponorku (vydalo nakl. Mustang s.r.o. Plzeò 1995). Tato kniha byla pøevedena i na filmové plátno spoleèností Paramount. Hlavního hrdinu zde hraje nám vem známý herec Sean Connery. Na rozdíl od knihy, kde je popis housenkového pohonu dosti mlhavý, je film podstatnì konkrétnìjí. Tímto pohonem mìla být údajnì vybavena upravená atomová ponorka tøídy Tajfun o které zde ji byla také zmínka. Osobnì se domnívám, e film (v originále má název Hon na ponorku Rudý øíjen) je v tomto pøípadì zcela vyjímeènì lepí jak kniha. Proto jej mohu jen doporuèit. Z hlediska monosti, e Filadelfský experiment byl moná pokusnou zkoukou MHK, neboli housenky, bych pak upozornil na skuteènost, e ivotnost torpéda, (pokud to tak lze nazvat), je pouze nìkolik minut. Proto i pohonná jednotka (jakákoliv) je stavìná pouze na tuto krátkou dobu. V pøípadì pohonu lodi musí být ivotnost kteréhokoliv soustrojí podstatnì vy-
14
í. Nemluvì o podstatnì vìtím MHK, ne v pøípadì pohonu torpéda. Problémem by bylo i postupné výkonové spínaní kruhových elektromagnetických cívek, protoe v roce 1943 nebyly jetì k dispozici výkonové polovodièové spínací prvky typu tyristorù, triakù, atd. (moná by se nechal tento problém obejít pomocí rotaèních pøepínaèù - komutátorù? Pozn. autora). Údajné autentické prameny (ani ádné jiné), z kterých je citováno na zaèátku 1. dílu této publikace se vak nezmiòují o nìjakém vìtím zásahu do konstrukce torpédoborce, zvlátì pak pod èárou ponoru, které by nutnì umístìní housenky muselo pøinést. Na základì tìchto indícií to vypadá, e ve Filadelfském experimentu lo zøejmì o nìco jiného a nikoliv o zkouku pohonu lodi pomocí MHK neboli housenky. Dalí moností, která by v sobì shrnula pouití silných magnetù, v souvislosti s Filadelfským experimentem by mohl být eventuelnì tzv.:
15. Magnetohydrodynamický (MHD) generátor Princip je opìt jednoduchý, praktická realizace sloitá. V pøedelé kapitole prvého dílu o radarové neviditelnosti byla také popisována tzv. ionosféra. Bylo zde øeèeno, e jde vlastnì o atomy zbavené vnìjím podnìtem elektronu. Protoe elektron je nositelem záporného náboje zùstane po jeho odtrení kladnì nabitý zbytek atomu - iont (nakonec i tento název pochází z pohybu iontù v elektrickém poli). Pokud tento ionizovaný plyn necháme proudit mezi póly silného magnetu, zaène jeho magnetické pole vychylovat kladné ionty z proudu plynù na jednu a záporné ionty a volné elektrony na druhou stranu. A jestlie jsou v místì dopadu tìchto èástic na obou stranách umístìny terèíkovité elektrody, kolmé na proud ionizovaného plynu i vùèi magnetùm, zaène jimi pøi jejich spojení téci stejnosmìrný el. proud! Jak jednoduché, e? A teï jetì, jak pouitý plyn zionizovat? Slunce ionizuje svým ultrafialovým záøením. V pozemských podmínkách je moné dosáhnout ionizace plynu jeho rozhavením4. To se jeví jako nejjednoduí zpùsob, na rozdíl tøeba od rentgenového záøení a záøení gama v atomových reaktorech, jak zde ji bylo zmiòováno v kapitole s MHD motorem. První praktické pokusy zaèaly v roce 1959 v americké laboratoøi AVCOEVERETT. 12. srpna tého roku se po krátkou dobu rozsvítilo dvì stì sériovì zapojených árovek napájených pøímo z plamenù výkonné plazmové pistole. Dalí iniciativa se pøestìhovala do bývalého SSSR. V ústavu vysokých teplot Akademie vìd SSSR zaèínali rovnì se syèícím plamenem plazmové pistole, která údajnì dokázala v ohnisku vyvinout teplotu a 3.000 stupòù Celsia! Zaøízení velké asi jako záøivka vyprodukovalo tolik el. energie jako plochá baterie v kapesní svítilnì. Problémy, na které narazili americké, britské i nìmecké pokusy zaèaly v okamiku, kdy se spolehlivé malé modely zaèaly pokusnì stavìt ve skuteèném provedení. Vysoká teplota øítících se plamenù spálila do nich vloené elektrody na prach bìhem okamiku. O nìkolik minut pozdìji se zaèaly árem 2.500 stupòù Celsia bortit i stìny kanálu, kterým byly havé plnyny vedeny. Tepelné zatíení stìn bylo cca 300 krát vyí, ne u klasických parních kotlù! Jediným øeením byly opìt magnetické siloèáry, které zabránily pøímému kontaktu (4) Pokud by si nìkdo chtìl vyzkouet ovlivnìní rozhaveného (ionizovaného) plynu mag. polem, pak staèí pøi obyèejném elektrickém sváøení pøiblíit k hoøícímu oblouku obyèejný permanentní magnet, jaký se napø. pouívá na kovových kolních nástìnkách. Výsledkem bude vydutí oblouku do strany. Èím silnìjí magnet, tím vìtí vyboèení. Doporuèuji vak pøi tomto pokusu pouít silné rukavice, nebo hrozí nebezpeèí popálení!
15
plamenù se stìnami. V podstatì se jednalo o obdobu tzv. cyklotronu se kterým se experimentuje v rámci termonukleárnícho sluèování atomových jader. Nejdále se v tomto smìru zøejmì dostali opìt Rusové. V roce 1971 postavili na místì staré tepelné elektrárny v Moskvì magnetohydrodynamickou elektrárnu oznaèovanou jako U-02. Název prozrazuje i projektovaný výkon: 0,2 MW. Jako zdroj plamenù byl zvolen upravený raketový motor, v nìm se spaloval v proudu pøedehøátého vzduchu, obohaceného kyslíkem, svítiplyn z mìstské sítì. Do spalin, vyletujících z hrdla trysky rychlostí a 690 m/s a o teplotì 2.600 stupòù Celsia, se vstøikovala draslíková pøísada z prákové potae, která zvyovala vodi-
Magnetohydrodynamický generátor (MHD).
16
vost plamenù. V nejuím místì byl kanál obklopen stotunovým, vodou chlazeným magnetem. A tìsnì za ním byly umístìny obì sbìrné elektrody. havé plyny zde zmìnily èást své energie v elektøinu a dále ve výmìníku odevzdaly i svùj tepelný výkon k ohøevu pøívodního vzduchu. Poté se na filtru ze sklenìných vláken oddìlila ionizaèní pøísada, která se znovu upotøebila. Nejvìtím problémem byla obezdívka kanálu vedoucího havé plyny. Nejlépe se nakonec osvìdèily cihly z kyslièníku zirkonu, který se i dnes pouívá napø. v jaderné energetice. Dalí MHD generátor s podstatnì vyím výkonem postavilo ministerstvo energetiky SSSR. Byl oznaèen jako U-25 a sputìn koncem roku 1972. MHD generátor dával výkon 25 MW. Ve vodou chlazené komoøe se spaloval zemní plyn v atmosféøe obohacené kyslíkem vyrábìným v pøilehlé stanici. Nejuím místem kanálu proudilo kadou sekundu 50 kg plynù. Obrovitý elektromagnet o váze 2.300 tun (!) ze závodu Elektrosila odklánìl nabité èástice na sektorové elektrody. Po oddìlení ionozaèních pøísad mìly výfukové plyny o teplotì 1.300 stupòù Celsia jetì ohøívat výmìník, který vyrábìl páru pro klasické parní turbosoustrojí o výkonu 75 MW. Tato jednotka byla sputìna koncem roku 1972 a do pøímoskevské energetické sítì mìla dodávat celkový výkon 100 MW. Víceménì vak slouila k rùzným experimentùm, napø. s rozliènými typy sbìrných elektrod. Na konci roku 1978 dolo po nìkolikamìsíèní pøestávce k výmìnì elektromagnetu a místo mamutího klasického zde byl umístìn podstatnì mení, avak mnohonásobnì silnìjí, supravodivý magnet vyrobený za pomoci amerických vìdcù. Dalí MHD elektrárna byla plánována na Ukrajinì. Mìla být vybavena MHD generátorem ENIN-2, který na zkuebnì dosáhl výkonu 32 MW (uvádí se i 35 MW). Místo plynu mìl spalovat jemnì mletý uhelný odpad. Protoe se zvyujícím se el. výkonem by rozmìry a hmotnost elektromagnetu pøesáhly únosné meze, dolo opìt k pouití nám ji dobøe známého supravodivého magnetu. Celkový výkon MHD generátoru mìl být 50 MW, pøipojená tepelná elektrárna vyuívající jejich spalin pak mohla dodat jetì výkon 150 MW. Úèinnost této MHD elektrárny mìla dosáhovat okolo 50 a 60 %! To je zhruba o 20 % více ne mají klasické tepelné elektrárny. Pokusy prokázaly, e z kadého krychlového metru objemu MHD generátoru lze získat výkon cca 2 MW. Zplodin hoøení je dále mono vyuít pøi výrobì kyseliny sírové a èpavkových vod, atd. Nejvìtím problémem, který musel a musí být øeen je materiál na místì styku el. magnetu a horkých výstupních plynù. V nejexponovanìjím místem pod magnetem v kanále jsou uloeny souèástky na které z jedné strany bude pùsobit teplota +2.500 stupòù Celsia a z druhé strany témìø absolutní mráz -265 stupòù Celsia! A koneènì v roce 1982 mìla být ve spolupráci s americkými fyziky sputìna poblíe Moskvy nejvìtí MHD elektrárna svìta o výkonu 1.000 MW! Výfukové zplodiny se mìly dále zuitkovávat pro výrobu kyseliny sírové a èpavkových vod, atd. Nepodaøilo se mi ale zjistit, zda tento projekt byl skuteènì realizován. Objevily se i projekty MHD elektráren o jetì vìtích výkonech - a 1.500 MW! Na druhé stranì se také objevily plány na výstavbu malých, tj. pièkových, pojízdných elektráren s tzv. otevøeným cyklem. V podstatì je to klasický raketový motor na podvozku. Do jeho otevøené trysky jsou vmontovány sbìrné elektrody a magnet. Celek by mìl konèit jednoduchým tlumièem hluku. havé plyny se mìly vyfukovat rovnou do atmosféry. Tyto jednotky o výkonu cca 10 MW mìly slouit pøi záchranných pracích, pøi vojenských akcích, atd. Vzhledem k tomu, e pøes nadìjné plány nebyly v bývalém SSSR ani v jiných prùmyslovì rozvinutých zemích tyto MHD elektrárny uvedeny do praktického provozu, je zøejmé, e jejich dlouhodobý provoz není bez problémù. Kromì hezkých výhod, jako je vysoká úèinnost (60%!), naprosto chybìjící rotující èásti (tj. rotor generátoru a turbíny), dále pak naprostá absence rùzných loisek, tìsních ucpávek, jejich mazání, atd., jsou zde i velké nevýhody. Tou nejvìtí jsou samozøejmì materiály odolávající chladu i áru najednou. Dalím problémem je
17
Magnetohydrodynamická výroba elektrické energie - principielní schéma Záleí pak ji na vyuití vyrobené energie. Zda ji dodáme do energetické sítì, èi jí budeme pohánìt elektromotory, které mají na konci svého høídele lodní rouby!
i agresivita spalin vycházejících z raketových motorù. S tím úzce souvisí ivotnost takové MHD elektrárny, investièní náklady pøi její výstavbì i náklady ma provoz. To ve po zapoètení dává cenu za 1 kWh. A ta je zatím podstatnì vyí ne u klasických tepelných, nebo jaderných elektráren, by pracujících s nií úèinností. Z hlediska naeho pohledu Filadelského experimentu by se tedy mohlo jednat o pokus pohonu lodi MHD generátorem. Vyrobený proud by pohánìl elektromotor a ten zase otáèel vrtulí. Otázkou je, zda by se do lodního trupu relativnì malé lodi podobné zaøízení velo. Pro výkon 0,2 MW, co je 200 kW (to je výkon motoru lepího sportovního vozu) byl tøeba elektromagnet o váze 100 tun! Pokud bychom chtìli dosáhnot výkonu okolo 4.400 kW (tj. 4,4 MW), kterou mìla strojovna torpedoborce Eldridge, musely bychom mít elektromagnet o váze cca 300 a 600 tun (váha elektromagnetu roste nepøímo s jeho výkonem). To vypadá celkem slibnì. Tím spíe, e loï mìla pohon pomocí dvojice dieselelektrického soustrojí (viz kapitola názvem: Existoval torpedoborec Eldridge?). Take by se nechala bez problémù vyuít stávající elektrická èást pohonu lodì. I váhu elektromagnetu by asi loï zkuebnì snesla. Potvrzuje to i informace uvedená na zaèátku této publikace a toti to... e dolo dokonce ke
18
zmìnì hmotnosti lodi. Torpédoborec byl po výe popisovaném experimentu údajnì lehèí o nìkolik stovek tun (?)..... Nabízí se samozøejmì otázka, zda k té zmìnì hmotnosti, neboli výtlaku dolo jetì pøed experimentem, èi v jeho prùbìhu, nebo a po jeho konci? Abychom vak nehledali záhady tam, kde nejsou. Faktem toti je, e i pøi klasickém pohonu dochází v prùbìhu plavby ke zmenování výtlaku a to o spálené palivo. A e ho není málo. Napøíklad nejvìtí bitevní køiník svìta Hood s max. výtlakem 48.400 BRT z roku 1918, (který se potopil 24. kvìtna 1941 po boji s nìmeckou bitevní lodí Bismarck), pøi plavbì nejvyí rychlostí, tj. 31,1 uzlu (57,6 km/h) spálil pod kotli zhruba 3,5 litru topné nafty proto, aby se pøi této rychlosti posunula loï o 1 m vpøed! Co pøi délce lodního trupu 262,3 m znamenalo prohnat hoøáky lodní kotelny 918,05 litru paliva, aby se Hood pøemístil vpøed o svou jednu lodní délku. V praxi to tedy znamenalo pìkný vír v nádri. Na druhou stranu se nelze divit. Strojovna Hoodu mìla výkon 111,365 MW. Tj. po staru 151.311 koní! A to u musí být nìkde znát. (Pro srovnání. Výkon vodní elektrárny na pøehradì Slapy je 144 MW). V kadém pøípadì se jako jedna z moných odpovìdí na Filadelfský experiment jeví pokus s novým druhem pohonu pomocí tzv. MHD generátoru. Jinak lze dodat, e princip MHD generátoru funguje samozøejmì i obrácenì. Tzn. e je pøiveden ionizovaný plyn s témìø nulovou rychlostí mezi póly elektromagnetu. Ty jej urychlí natolik, e se nechá vyuít k pohonu. Praktická realizace byla zhmotnìna v magnetoplazmovém raketovém pohonu fungujícím na kapalný vodík, nazvaném VASIMR (tj. VAriable Specific Impulse Magnetoplasma Rocket), co v èetinì znamená: Magnetoplazmový motor s promìnným specifickým impulsem. Základem jsou tøi magnetické komory. Do první je vstøikován plynný vodík, který je zde ionizován. V centrální komoøe je ji ionizovaný plyn nadále elektromagneticky zahøíván (obdobnì jako v klasické mikrovlnné troubì) a jako plazma pøechází do poslední komory, která je vlastnì elektromagnetickou tryskou. Geometrie magnetického pole zajiuje, e se plazma dále urychluje, ochlazuje se vstøikováním neionizovaného vodíku, rekombinuje a jako normální neutrální plyn se od magnetického pole oddìluje, ovem teï ji se znaènou kinetickou energií. Podmínkou jsou samozøejmì zde ji zmiòované supravodivé magnety, mikrovlnné zahøívání plazmatu, atd. Výkon takového zaøízení není veliký, ale za to trvalý (na rozdíl od klasických raketových motorù. Ty podávají veliký výkon, ovem po krátkou dobu). Uvauje se proto s ním jako s pohonnou jednotkou plánované mise na Mars. Let by trval tøi mìsíce, pøièem polovinu èasu by motor raketu urychloval a druhou polovinu brzdil. Tím pádem by ve vesmírné lodi byla stále pøitalivost (take by kosmonautùm nezakrnìly svaly). Kritikové projektu poukazují zejména na to, e pro let na Mars by motor potøeboval ke své funkci 4 a 6 MW el. energie. Takový výkon mùe dodat jen atomový reaktor, jaký ovem pro kosmické aplikace zatím neexistuje. Atd., atd. atd. Viz soupis pouité literatury. Na závìr této kapitoly bych se jetì krátce zmínil o tzv. E bombì, která v tomto pøípadì vyuívá vlastností ionizovaného plynu. Písmeno E v tomto pøípadì i po pøekladu do èetiny znaèí zkratku slova elektromagnetická. Oè jde? Jedná se o specielní pumu urèenou k nièení polovodièových prvkù pomocí silného elektromagnetického impulsu, odbornì nazvané EMI. Ten, jak si moná vzpomínáte z branné výchovy na základní kole, vzniká jednak pøi výbuchu atomové bomby a v malém pak i pøi úderu klasického blesku. Jsou na nìj velice alergické vekeré polovodièové prvky. Tento tzv. Croatonùv jev byl popsán v pøíloze 1. dílu této publikace (kapitola Magnetické bouøe). Samozøejmì, e odborníci pøemýleli jak tento efekt vyvolat i bez rozpoutání nukleární apokalypsy, tj. v rámci konvenèní války. V podstatì tedy, jak vyvolat silný elektrický výboj - umìlý blesk. Byly vymyleny tøi monosti, z nich
19
dvì jsou uvedeny v dalí kapitole. Tøetí, nejpropracovanìjí i nejlevnìjí, je varianta pracující na principu výe popisovaného MHD generátoru. Je moné ho vyuít buï pøímo u raketové støely letící na cíl, kdy spaliny vyletující z motoru zároveò slouí jako zdroj el. energie. Protoe vak jde (dle skoupých informací) o bombu, bude nálo zøejmì oboustranná, aby se pøi výbuchu vylouèil reakèní moment jedním, èi druhým smìrem. Nièivý úèinek výbuchu je potlaèen na minimum, protoe spaliny exploze nejsou urèeny k boøení a zabíjení, ale k napájení el. energií. Zøejmì kumulativní náloí s ionizaèní pøísadou se dosáhne soustøedìní spalin mezi sbìrné elektrody, a zároveò se prodlouí doba po kterou je celé zaøízení v èinnosti. I tak se vak jedná o zlomky vteøiny. Exploze samozøejmì tento technický zázrak znièí, ale vzhledem k rychlosti el. proudu (cca 300.000 km/s) a detonaèní vlny (max. nìkolik km/s) je dosta-
E bomba pracující na principu magnetohydrodynamického generátoru - pøibliné schéma Princip funkce: V patøièné výce nad cílem odpálí pøibliovací zapalovaè nálo. Ionizované spaliny usmìrnìné kumulativní náloí se díky permanentnímu magnetu rozdìlí na elektrony a protony, které zaènou dopadat na sbìrné elektrody. Vznikající stejnosmìrný proud zaène napájet elektromagnet a zvyuje mnoství odchýlených kladných a záporných èástic. Postupující exploze znièí nejdøíve pøední a zadní èást plátì pumy. Pak roztrhne nosnou trubku pumy, vèetnì elektromagnetù. Náhlé pøeruení proudu tekoucí do tìchto cívek se projeví prudkou picí naindukovanou do sekundárních cívek vysokonapìového trafa. Ne výbuch znièí i je, dojde k vybití nashromadìné el. energie v podobì vysokonapìového výboje v øádu stovek, moná i tisícù kW na venkovních elektrodách. Tento záblesk je zdrojem elektromagnetického impulsu, který v okruhu nìkolika desítek m znièí vekìré polovodièe, tj. tranzistory, integrované obvody, mikroèipy, atd.
20
tek èasu k jeho funkci. Polopaticky øeèeno se jedná o obøí indukèní cívku, jako v automobilu. Ta je napájena MHD generátorem který je schopen podat v krátkém okamiku veliký výkon. Výsledkem je umìlý blesk který naindukuje v okruhu nìkolika desítek metrù do jakýchkoliv el. obvodù takové napìtí, e znièí vekeré polovodièové prvky. Svoje si udìlá i samotný elektromagnetický puls, který pravdìpodobnì zlikviduje vekerá magnetická pamìová média, tj. diskety, mag. pásky, atd. Je to tedy - obraznì øeèeno - jakýsi zabiják poèítaèù! (To se ovem stane pokud nejsou výe uvedená zaøízení proti EMI nijak chránìna - viz dále). Údajnì poprvé byly tyto E bomby s hmotností nìkolika stovek kg úspìnì vyzkoueny v rámci leteckých úderù na Jugoslávii koncem 20. století. Kromì Ameriky ji mají ve své výzbroji jetì Anglièané, Rusové a Èíòané. Vichni tuto zbraò úzkostlivì tají, protoe se obávají jejího zneuití teroristy. Jejich obava je celkem oprávnìná. Pøedstavte si napøíklad jakou spou by jediná taková puma dokázala zpùsobit ve výpoèetním systému pøi výbuchu v úøadu sociálního zabezpeèení! Nezanedbatelnou roli by pro tyto zájemce sehrála urèitì i finanèní stránka, která se má pohybovat pouze v nìkolika tisících US dolarù za kus. To je pøi srovnání s jinými zbranìmi vyloenì smìná èástka. Zajímavá z hlediska manipulace je i hmotnost, údajnì pouze nìkolik stovek kilogramù. Proto jsou informace tak skoupé. O E bombì se zmínila pouze okrajovì stanice Radiournál ve støedu 2. ledna 2002 v dopoledních hodinách. Dalí informace jsem nael na internetu. Zde se vak jednalo o dosti povrchní popis s nìkterými hrubými fyzikálními a technickými chybami, take jsem jej pro tuto publikaci nepouil. Na jiný zdroj jsem nenarazil a proto je zde uvedeno tak málo konkrétních údajù. Vyuitím elektromagnetického pole pøímo k válèení se tak dostáváme k dalí monosti, která by mohla stát v pozadí údajného Filadefského experimentu. A to sice k pokusùm s elektromagnetickými zbranìmi. viz dalí kapitola.
16. Elektromagnetické zbranì Dalí moností, která by mohla být nosným pøíbìhem Filadelfského experimentu je monost zkouky tzv. elektromagnetických zbraní zamaskované pøed veøejností pomocí rùzných fám a povìstí. Nebyl by snad ani èlovìk èlovìkem, aby mu ji od objevù v oblasti elektromagnetismu ve druhé polovinì 19. století nevrtalo hlavou, jak jej vyuít k urychlení støel. Zatímco urychlování støel u klasického dìlostøelectva je omezeno rychlostí hoøení a pohybem takto vzniklých plynù v hlavni na max. rychlost projektilu kolem cca 1,2 km/s, u elektromagnetického urychlování nìco takového nehrozí. Dalí výhodou je i to, e vystøelovaný pøedmìt nemusí být kulatý, jako klasický dìlostøelecký granát, ale mùe se jednat o rùzné tvary, napø. tyèe, kostky, ploché desky, atd. (otázkou je ovem aerodynamický odpor - pozn. autora). Pøi výstøelu má také podstatnì mení demaskující pøíznaky, ne klasický výstøel z normálního dìla, aj. Nejpodstatnìjím argumentem pro elektromagnetické zbranì je ale to, e pøi vysoké úsové rychlosti mùe být projektil podstatnì mení a lehèí, ne je klasický granát. Díky tomu je i hlaveò el. mag. dìla nepomìrnì kratí. Výsledek v cíli je ale stejný, nebo pøípadnì i vyí. Dopadová energie je toti pøímo úmìrná hmotnosti støely a její rychlosti. Podle dostupných informací v rámci tzv. Hvìzdných válek, ta mùe v kosmických podmínkách dosáhnout a 100 km/s!. Pøièem, jak ukazuje výzkum, lze u støel s rychlostí kolem 13 km/s poèítat se zcela novými, znaènì nièivými úèinky støely v cíli. e na tom nìco je potvrzují pokusné výstøely
21
z rùzných funkèních prototypù. Pøi zkoukách ve vakuu bylo dosaeno poèáteèní rychlosti 8,6 km/s (!), pøièem brok o hmotnosti 2,5 g snadno prostøelil ocelovou desku o síle 6,5 mm. Proto je tak velká snaha dotáhnout vývoj této zbranì, zvlátì pak ve vojenské oblasti, a do praktické realizace. Za souèasného stavu techniky tak od poèátku vývoje v tomto oboru a do souèasnosti vykrystalizovaly tøi moné smìry, které jsou dále uvedeny. Jinak je zajímavé, e kromì USA se ve vývoji elektromagnetických dìl dosti úspìnì exponovala i Austrálie. Zde se podaøilo urychlit 10 g støelu na výslednou rychlost 5,9 km/s pomocí 50 Mj akumulátoru energie. V souèasné dobì , díky své mnohem irí a kvalifikovanìjí technické základnì, vak pøebírá vedení ve výzkumu USA. Oficelní název elektromagnetických dìl je EML - Electromagnetic Launchers, tzn. ve volném pøekladu elektromagnetické lineární urychlovaèe. Lze jetì dodat, e kromì problémù se samotným vývojem el. mag. dìl vznikají potíe i s vývojem støeliva pro tuto zbraò. Bude nutné vyvinout specielní munici, sice bez klasické nábojnice a tím spojených zásobovacích (logistických) problémù, ale s vysokým nárokem na stabilitu pro pouití v atmosféøe Zemì. Po vystøelu dochází toti k jejímu mírnému rozkmitání. Pro støelbu na velké vzdálenosti (50 a více km) bude nutné zajistit její navedení pomocí napø. poloaktivního laserového systému. Pøísluná technika ve støele musí odolat zrychlení a 100.000 g! Pro pouití v kosmu je pøipravován vývoj støely o hmotnosti 1 a 2 kg. Zde se uvauje s dostøelem minimálnì 1.000 km a kadencí 60 ran za minutu. Pro potøeby PVO (protiletadlové obrany) má být rychlost støelby okolo 500 ran za minutu. Maximální rychlost bez zvlátních úprav je cca 4,8 km/s. Pro vìtí rychlosti vak bude nutné pouít na støelách obalu z ablativního materiálu. Dùvodem je, e støela se tøením pøi prùletu atmosférou rozhaví natolik, e by dolo k jejímu pokození, ev. znièení. Proto se vyuívá tepelného títu, který svým odpaøováním ochrání svùj obsah. Naprosto stejného principu se vyuívá pøi návratu druicových modulù a kosmických lodí z vesmíru na Zem. A nyní jednotlivé varianty:
Cívkové (solenoidové) dìlo Jedná se o soustavu kruhových cívek sestavených za sebou. Místo jádra je dutina, která není vyplnìna elezným jádrem, jako napø u stykaèù, ev. relátek, atd. Zavede-li se do vinutí cívky elektrický proud, vytvoøí se v jeho dutinì elektromagnetické pole, které prudce vtáhne magneticky vodivý pøedmìt (napø. eleznou støelu) dovnitø. A protoe nestaèí urychlení jednou cívkou, utvoøíme øadu za sebou na sebe navazujících elektromagnetických cívek. Pøi výstøelu se do jednotlivých cívek postupnì pomocí pøepínaèe zapíná el. proud. Støela z feromagnetického materiálu - ocel, èi elezo - je pøi zapnutí první cívky vtaena do její dutiny, pøièem nabude urèitou rychlost. Jakmile se støela pøiblíí ke støedu prvé cívky dojde k vypnutí el. energie a støela se blíí setrvaèností k zaèátku druhé cívky. K jejímu vinutí se pøipojí opìt el. proud v okamiku, kdy je støela na jejím zaèátku. Prùchodem støely dalími cívkami se její rychlost zvýí a na poadovanou úsovou rychlost, pøi které opustí hlavneò. Jako tradièenì je princip jednoduchý, v praxi jsou problémy se sladìním rychlostí pøepínání jednotlivých cívek s polohou a pohybem støely v hlavni. Proto se upøednostòuje øeení, pøi kterém by si sama støela spínala jednotlivé cívky. Na tomto principu sestrojili francouztí inenýøi Fauchon a Villepiée v roce 1916 zbraò, která byla schopná udìlit 50 g støele rychlost 200 m/s. V jejich pokusech pokraèovali Nìmci za 2. svìtové války. Podle francouzských podkladù, resp. patentù Fauchon - Villeplee z let 1916 a 18 vyvíjela spoleènost pro stavbu pøístrojù, podøízená zbrojnímu úøadu pozemního vojska,
22
v Klaisu u Mitterwaldu zbraò, u ní byly granáty urychlovány elektrickou energií. Hlaveò sestávala z mnoha za sebou sloených elektromagnetù. Pøi pokusech v øíjnu 1944 bylo dosaeno úsové rychlosti 0,96 km/s, pøi proudu 21.000 Ampér. Plánovalo se, e tento princip bude vyuit u 4 cm protiletadlového kanónu. Výhledovì se uvaovalo o estihlavòové protiletadlové baterii s proudem 1,5 miliónu Ampér (!) pøi 1.300 Voltech. Dále se plánovalo dalekonosné dìlo s dostøelem 240 km! Pokud jde o støely, Princip cívkového (solenoidového) elektromagnetického dìla. tak protiletadlové granáty mìly být stabilizovány skládacími vodícími segmenty. Pro dalekonosný kanón se mìly pouít ípové støely vyvíjené v Peenemünde. Doufalo se, e s dostateènì dlouhou hlavní bude dosaeno úsové rychlosti okolo 2,5 km/s èemu vak zabraòovalo chvìní dlouhé hlavnì a nárazovì veliká spotøeba el. energie. Pokusy pokraèovaly samozøejmì i po válce a do souèasnosti. Praktické vyuití vak umonil a nástup poèítaèové techniky, která je jediná schopná kontrolovat a ovlivòovat vekeré procesy v hlavni elektromagnetického dìla. Znaènou injekcí, jak ve formì financí, tak vìdeckotechnických kapacit, byl pak americký plán tzv. Hvìzdných válek. V laboratoøích v Los Alamos a Livermoro bylo napø. na modelu dosaeno výstupní rychlosti 16 km/s! A konaly se pokusy o dosaení rychlosti 50 km/s! Princip postupnì zapínaných cívek zùstal zachován, pouze se zvyuje frekvence sinusových kmitù úmìrnì se zkracující se vzdáleností mezi projektilem a koncem hlavnì. Odbornì se tomu øíká postupná vlna. Výpoèty tohoto technicky nároèného zaøízení pouívají napø. metody smyèkových matic. K buzení tìchto cívek lze pouít buï sekvenènì spínané statické zdroje (kondenzátory), nebo rotaèní generátory. V optimálním pøípadì rotaèní generátory s rostoucí frekvencí. Typické hodnoty proudu a napìtí pro takováto zaøízení se pohybují okolo ... a jeho praktická realizace.
23
100.000 Ampér a cca 100.000 Voltù! Úèinnost je vak malá, pouze okolo 10%, nebo vznikají znaèné ztráty pøi vytváøení magnetického pole. Pouití supravodivých materiálù opìt naráí na technologické problémy. Pøedností na druhé stranì je jednoduchost koncepce. Hlavní potíe vznikají pøi spínání proudu, atd. Pøesto se ukazuje, e tato koncepce mùe být i v praxi realizována. Variantou tohoto principu je dìlo s tzv. kluznými cívkami, kdy dalí el. mag. cívka je umístìna za støelou a urychluje jí. Výhodou je, e lze vystøelovat i vyloene nemagnetické materiály. Dále lze dosáhnout vyí úèinnosti, teoreticky a 25%, nicménì v reálných podmínkách bylo zatím docíleno pouhých 2% . Nevýhodou je kluzný kontakt pohyblivé cívky, kde nastávají velké teplotní a mechanické ztráty. I zde zatím probíhají pouze výzkumy.
Lineární elektromagnetické dìlo V principu se opìt jedná o jednoduché zaøízení. Základem je klasický asynchronní tøífázový elektromotor. Naprosto stejný, jako je napø. u cirkulárky, ev. praèky, atd. Pøi troe fantazie není problém si pøedstavit jeho rozøíznutí a rozvinutí do roviny - viz obr. Výsledkem je pak plochý statorový pás s cívkami. Na ní je poloen volný rotorový vozík, který má podobou stìny kovové klece vytvoøené napø. z hliníkových tyèí. Po pøipojení støídavého tøífázového proudu (ev. i vícefázového) k cívkám statoru dojde k indukci postupného (toèivého) elektromagnetického pole do vozíku - rotoru, který se tím pádem zaène pohybovat pøímoèaøe ve smìru postupujících vln magnetického pole s jistým skluzem - dle zatíení - vùèi postupnému magnetickému poli. Jejich úèinnost mùe být vìtí jak 50% . Zatím vak pøi provádìných výzkumech bylo dosaeno maximálnì 10% . Pokud se mi podaøilo zjistit, tak první praktické pokusy provedli za 2. svìtové války Nìmci. Jejich snaení bylo ukryto pod názvem projekt L-M-2, co byl akronym pro lineární motor. Doktor Joachim Hänsler, vedoucí nìmeckého tajného projektu, záhy poznal, e støelný prach dosáhl svých hranic. Pod jeho vedením se v berlínské pøísnì tajné pokusné laboratoøi na zde popisovaném principu podaøilo urychlit støelu o hmotnosti 10 gramù na úsovou rychlost cca 1,0 km/s (pøesnì 1.050 m/s). Magnetická indukce dvoumetrové hlavnì dosahovala hodnoty 8 Tesla! Technických pøekáek vak bylo tolik, e se je nepodaøilo do konce války pøekonat. S koncem války utichly i práce v Berlínì. Rok po skonèení války, v kvìtnu 1946, se americká armáda ujala nìmeckého plánu v projektu oznaèeném 15-391-E a pracovala na nìm a do roku 1950. Pøi studiu ukoøistìných nìmeckých podkladù se zjistilo, e i Rusové pracovali na elektrickém dìle s krycím oznaèením Ivan Hrozný. Také Francouzi se snaili, avak technické problémy pøi urychlování støely na rych-
Elektromagnetické dìlo na principu lineárního elektromotoru. (primární díl - jinak také stator u klasického el. motoru, sekundární díl - jinak také rotor u klasického el. motoru).
24
losti daleko za hranicemi moností støelného prachu se zpoèátku zdály nepøekonatelné a nic nenasvìdèovalo tomu, e by kontrukce tohoto zbraòového systému byla vùbec moná. Pokrok vìdy a techniky v nových materiálech, zejména nové zpùsoby spínání pomocí polovodièových prvkù a výpoèetní techniky vedl k obnovení prací na tomto principu. V roce 1986 byl napø. zveøejnìn projekt dìla fungujícího na principu lineárního elektromotoru. Technické údaje jsou následující. Délka hlavnì 18 m, výstupní rychlost 1 kg projektilu o rozmìrech 6 x 15 cm má být 10 km/s, maximální indukce 15,5 Tesla (!), napìtí 28.000 Voltù. Zdrojem energie má být rotaèní generátor s promìnlivou frekvencí revoluèní (?) konstrukce. Dalí variantou na toto téma jsou technicky nároèná lineární el. mag. dìla s tzv. postupnou vlnou. Jeden z vìdcù pracujících na tomto projektu publikoval v roce 1989 tyto parametry: délka hlavnì 5 m, prùmìr 0,625 m, hmotnost hliníkové kotvy 3 kg, hmotnost vlastního projektilu 9,2 kg, rychlost v ústí hlavnì 3 km/s. Kinetická energie projektilu cca 42 MJ. Zdrojem el. energie je generátor s rostoucí frekvencí od 50 do 4.850 Hz. Jinou moností jak vyuít lineárního elektromotoru jsou pokusy pøi katapultái letadel z palub letadlových lodí. Nikdy vak nedosáhly praktické realizace. Dùvodem byly nároky na mikovì silné zdroje el. energie, take to prozatím vdycky vyhrály klasické parní katapulty. Teprve u posledních projektù tøí amerických letadlových lodí s jaderným pohonem, tj. CVN-77 a CVN-79, o výtlaku 98.000 tun (a rozmìrech 330 x 41 x 11,9 m) se poèítá s tìmito typy katapultù. První z lodí se má zaèít stavìt v roce 2003 s termínem dokonèením v roce 2008. CVN-78 se má budovat v letech 2006 a 2013 a poslední, tj. CVN-79 od roku 2011 do roku 2018. Jednou z výhod tohoto indukèního praku je zhruba desetkrát mení hmotnost ne má bìný parní katapult. Naskýtají se samozøejmì i dalí monosti vyuití tohoto principu. Kdy lze urychlit letadlo na jeho startovací rychlost, co takhle urychlit startující raketoplán a uetøit pohonné hmoty a zvýit uiteènou nosnost? Nejdále v tomto nápadu zøejmì doli Japonci. Podle jejich návrhu by ji raketoplány nestartovaly svisle, ale nejprve by se pomocí speciálního dopravníku pohánìného lineárním elektromotorem urychlily na kolejnici dlouhé pøes tøi tisíce metrù. Asi za tøetinou své
... a jeho praktické vyuití Elektrický indukèní prak pro start letadel. Poznámka: Pøipojíme-li k vinutí napìtí, indukují se v tyèích vozíku proudy, jimi se vozík asynchronnì rozbíhá tak, jako se rozbíhá rotor asynchronního motoru. Vozík musí být ve smìru dráhy tak dlouhý, aby pøekrýval vinutí (cívky) tøí fází. Vinutí 2 se nanapájí celé, ale vozík pøi jízdì pøepíná proud do cívek postupnì tak, aby sled fází zùstal zachován (uetøí se elektrická energie).
25
délky se tato kolejnice stáèí z vodorovného smìru v táhlém oblouku vzhùru. Pod úhlem 72 stupòù tak stoupá dál po hranì 2.100 m vysoké ocelové konstrukce (!) a k jejímu vrcholu. Funkce by mìla být následující. Po startovním povelu se raketoplán spojený s dopravníkem zaène rozjídìt po kolejnici za stále vzrùstající rychlosti a k vrcholu startovací dráhy. Pøi dosaení 1.600 m výky a rychlosti cca 630 km/hod se raketoplán od dopravníku odpojí a zaènou pracovat jeho vlastní raketové motory. Dalí fáze letu pak probíhá ji tradièním zpùsobem. Odlehèený dopravník vyjede setrvaèností po nosné koleji jetì o nìco vý a pak se vrátí samospádem zpìt na výchozí stanovitì, aby mohl být pøipraven k dalímu startu. Odborníci pøedpokládají, e se tímto zpùsobem mùe uetøit kolem jedné ètvrtiny pohonných hmot raketoplánu, co by zvýilo jeho uiteèné zatíení a o pìt tun. Se stavbou této gigantické rampy se poèítá na Vánoèním ostrovì leícím v Tichém oceánì. Dobré klimatické podmínky a poloha témìø na rovníku jsou ideálním místem pro stavbu této gigantické rampy. Ve stojí a padá samozøejmì na penìzích (jako tradiènì). Pokud by se vak podaøilo Japoncùm tento ambiciózní projekt uskuteènit, byla by to váná konkurence vùèi ostatním zemím, které mají svùj vesmírný program. Vynáení druic a ostatních satelitù do vesmíru by tak toti bylo podstatnì levnìjí5. Jinou variantou na toto téma je i pouití ve vyloenì civilním sektoru, jako je doprava. Zde probíhají v souèasné dobì pokusy s tzv. maglevy, co jsou vlaky pohybující se na magnetickém poltáøi. Jejich rychlost dosahuje na zkuebních tratích svìta rychlostí 400 a 500 km/h. Pro zájemce o tuto problematiku doporuèuji seznam pouité literatury. Nebo návtìvu naich sousedù v Nìmecku, kde na experimentální základnì v Emsku, vybudované u obcí Lathen a Dörpen nedaleko nizozemských hranic na zkuební trati o délce 31,5 km zkouejí nový dopravní prostøedek systému Transrapid. Ten právì funguje na principu lineárního motoru s dlouhým statorem.
Schématický nákres kosmického toboganu se siluetami rùzných výkových staveb. (5) Èistì teoreticky, pokud bychom chtìli pøímo ze Zemì vystøelovat na Mìsíc kosmické lodì s lidskou posádkou, bez pouití normálních raket, museli bychom jim udìlit tzv. druhou kosmickou rychlost, tj. 11,2 km/s, aby se nevrátily zpìt na Zem. Èlovìk snese beze kody na svém organismu zhruba pìtinásobné pøetíení. V tom pøípadì by hlaveò takového dìla, èi spíe urychlovacího katapultu, musela mít délku 125 km! S vystøelováním ivých organismù to tedy bude ponìkud sloitìjí (výpoèet - viz. kniha v soupisu pouité literatury).
26
Elektromagnetický katapult raketoplánu na principu lineárního motoru Schéma rampy zdrojových soustav a pozemního zajitìní plánovaného vypoutìcího zaøízení.
Elektromagnetické kolejové dìlo (Rail gun) Jedná se o poslední prakticky pouívaný zpùsob k urychlení støely. Opìt magneticky vodivá støela (nebo kotva, která støelu pøed sebou tlaèí) je uloena mezi dva masivní vodièe el. proudu, co bývají dvì mìdìné tyèe patøièné síly, které slouí pro pøívod el. proudu po celé délce pohybu støely v hlavni. Mìdìné tyèe, vodivou pohyblivou kotvu a na ní vlastní urychlovanou støelu obklopuje nosná konstrukce, která zastává funkci hlavnì a má v prùøezu podkovovitý tvar. Vývrtem hlavnì je zde prùbìná dutina uvnitø magnetu. Vzájemnì izolované mìdìné kolejnice jsou pøes spínaè spojeny se zdrojem stejnosmìrného proudu, napø. nabitým kondenzátorem. Po sepnutí spínaèe se uzavøe obvod, zaène procházet proud a v prostoru mezi kolejnicemi vznikne magnetické pole a na kotvu zaène pùsobit síla, která jí poène posunovat vpøed. Celkový odpor obvodu musí být co nejmení, aby úèinnost byla vùbec pøijatelná. Kolejnice jsou proto mìdìné, masivní. Kotva èasto plazmová, je vytvoøená odpaøením tenké kovové kotvy v úvodu pulsu. V dùsledku odtavování materiálu vzniká pøi rychlostech 6 a 7 km/s rychlostní bariéra, která se pro vyí rychlosti pøekonává urychlením projektilu jetì pøed vstupem do elektromagnetického dìla, napø. pomocí klasického výstøelu. El. mag. dìlo tak slouí jako druhý urychlovací stupeò. Úèinnost tohoto principu vak není bohuel vyí jak 50%. Pro pøedstavu ètenáøe lze uvést, e k urychlení støely o hmotnosti 1 kg na úsovou rychlost 5.000 m/s bìhem 2 milisekund pøi magnetické indukci 20 Tesla (co je v souèasné dobì maximálnì dosaitelná hodnota pomocí supravodivých cívek) je nutno, aby proud dosáhl hodnoty 2,5 miliónu Ampér! Støela potom má kinetickou energii 12,5 MJ. Pøi teoretické úèinnosti 50% musí el. mag. dìlo tohoto typu vyvinout pøi výstøelu výkon cca 12.500 MW! (pro lepí pøedstavu lze øíci, e celkový výkon energetické sítì naí republiky je zhruba 11.300 MW).
27
Princip elektromagnetického kolejnicového dìla.
... a jeho praktická realizace (øez).
I v tomto pøípadì se dle dostupných podkladù nejvíce exponovali za 2. svìtové války Nìmci. Pracovali na kolejnicovém el. mag. dìle, které na konci jejich snaení mìlo mít rái 65 mm, délku 10 m a váhu 37,5 tuny. Hmotnost støely byla 6,5 kg, pøièem 0,5 kg tvoøila výbuná náplò. Jako zdroj el. energie mìly slouit olovìné akumulátory, které díky svému malému vnitønímu odporu mají vysoký zkratový proud. V tomto pøípadì se uvaovalo a se 3 milióny Ampér. Jako dalí varianta se navrhovala baterie kondenzátorù napájená motorgenerátorem pohánìným spalovací turbínou (!). Jeho nasazení vak nepøekroèilo rámec zkuebních experimentù. Konec války pak udìlal za vím teèku.
Rùzné projekèní varianty nìmeckého kolejnicového dìla.
28
Kolejnicové dìlo o délce 8 m s hmotností projektilu 1,13 a 2,88 kg urèené pro praktické zkouky.
V souèasné dobì bylo pro praktické zkouky navreno kolejnicové dìlo o délce 8 m s hmotností projektilu 1,13 a 2,88 kg a výstupní rychlosti 2.500 a 4.000 m/s - dle hmotnosti projektilu. Kadence má být devìt výstøelù za tøi minuty. Hlavní pulzní alternátor dodávající el. energii má napìtí 8.000 V, proud 3 milióny Ampér a celkovou energii pulzu 30 MJ. Magnetická indukce 8 Tesla . Hustota výkonu je 109 kW/kg.! Stator stroje je chlazen kapalným dusíkem. Rotor pak tekutým héliem. Alternátor je pohánìn plynovou turbínou o výkonu 3,6 MW. Pomocná turbína má 0,5 MW. I u ostatních projektù se hodnoty napìtí a proudu pohybují na podobných hranicích. U dlouhých hlavní se udrování proudu na stálé poadované hodnotì øeí nìkolika napájecími obvody. Vechna tato øeení jsou ale technicky velmi nároèná. V souvislosti s kolejnicovým dìlem se uvauje o jeho vyuití jako tankového kanónu, pro které by byl díky své vysoké úsové rychlosti ideální zbraní. Firma Maxwell Laboratories mìla demonstrovat zaèátkem devadesátých let 20. století monost zástavby tohoto typu el. mag. dìla na podvozku BVP M2 Bradley. Dìlo mìlo pomocí vodivé kotvy vystøelovat stogramové støely z plastu rychlostí 3 km/s. Samozøejmì se uvauje i o pouití k vystøelování, èi spíe urychlování vesmírných projektilù. Uvádí se, e pro raketoplán o hmotnosti 100 tun, (v jiném informaèním zdroji jsem nael pøi stejných parametrech údaj 1.000 tun - kdopak od koho asi opisoval? Pozn. autora) by muselo mít dìlo délku 7,8 km. Spotøeba energie pro jeden start by se mìla pohybovat okolo 78 GJ. Vzhledem k problémùm s prùchodem vysokých hodnot proudu pøes pohybující se kotvu se vak zdá, e úspìnìjí bude pouití lineárního elektromagnetického dìla popisovaného výe. K uvedeným tøem základním øeením elektromagnetických dìl pøistupuje jetì typ s detonátorem, odbornì nazývané Explosive Flux Compression Railgun - EFCR (v èetinì: Výbunì proudovì tlakové kolejové dìlo, nádherný název, e?). Zde se vyuívá náloe bezdýmého støelného prachu k prvotnímu urychlení støely a tím i mení erozi kolejnic. Ty jsou jinak v okamiku rozbìhu støely z nulové rychlosti znaènì teplotnì i mechanicky namáhány prùchodem proudu v hodnotách stovek tisícù a milionù Ampér. Zároveò se výbuchem získá velká energie, která pøenesená na pohyb projektilu jakoby stlaèuje magnetické pole, èím se zpìtnì vytváøejí potøebné impulsy v hodnotách tisícù MW pro pohyb støely (polopaticky øeèeno - v podstatì to funguje jako pøedstih u spalovacího motoru - pozn. autora). Místo výbunin se zkouí i jiné in-
29
Dvì varianty tzv. elektrického tanku s elektromagnetickým dìlem Vlevo varianta s akumulátory, vpravo varianta s homopolárními generátory.
jekèní systémy, napø. stlaèený vzduch, udìlující støele urèitou rychlost pøed jejím obrovským zrychlením. Díky tomu se tak sniuje ev. opotøebení a deformace dìlové hlavnì elektrodynamickými tlaky pøi výstøelu, které dosahují hodnot okolo 1.000 MPa! Dalími monostmi jsou napø. tzv. elektrotepelnìchemického dìla (zkratka ETC). Protoe se zde vak nevyuívá magnetického pole, zmiòme se o nich jen ve zkratce. Principem je vstøíknutí vysokoteplotnì elektricky ohøátého ionizovaného plynu pod støelu, tj. do expanzní komory dìla. Vzápìtí je vstøíknuta dalí chemická látka, která chemicky reaguje s pøedelou slokou. Dojde k prudkému nárùstu objemu plynù a následnému zrychlení a výstøelu støely. V podstatì variantou tohoto systému je tzv. elektrotermické dìlo, kdy se elektricky prudce ohøeje látka, napø. metanol, ta pak svou expanzí vystøelí projektil. Technické parametry takovéto zbranì jsou následující. Délka hlavnì 6 m, ráe 105 mm. Hmotnost støely 1,9 kg. Její energie je závislá na úsové rychlosti. Ta se pohybuje od 600 m/s pøi 2,5 MJ do 2.349 m/s pøi 30 (!) MJ. Úèinnost je od 14 do 18%. Expanzní látkou je 190 g Metanolu pro jeden výstøel. Tlak v hlavni dosahuje a 544 MPa (po staru 5440 atmosfér). Toto dìlo z roku 1995 je mono spatøit ve vojenském muzeu v Koblenci. Stejnì tak je zde pro ev. zájemce k vidìní kolejnicové el. mag. dìlo s plazmovou kotvou z roku 1986 se ètvercovou hlavní 50 x 50 mm a délce 5 m. Hmotnost støely je 120 g a její úsová rychlost Elektrotepelnìchemické dìlo (ETC).
30
Kolejnicové elektromagnetické dìlo s plazmovou kotvou z roku 1986 - délka 5m, ètvercová hlaveò 50 x 50 mm. Hmotnost støely je 120 g a úsová rychlost 3.000 m/s. (muzeum Kolbenz)
3.000 m/s. A jetì detail - inventární èíslo tohoto exponátu je 24652. Na závìr bych se jetì zmínil o zdrojích pro tyto zbranì. Pøi konstrukci el. mag. dìl má toti vliv pouití støídavého nebo stejnosmìrného proudu. První øeení se vyznaèuje vysokou úèinností vzhledem k pøemìnì el. energie na mechnickou - tj. letící støelu. Její koneèná rychlost je vak nií. Druhé øeení se vyznaèuje sice nií úèinností, koneèná rychlost vystøeleného tìlesa je vak vyí. Jak zde ji bylo výe øeèeno, zkouely se v poèátcích vývoje kondenzátorové èi akumulátorové baterie o hmotnosti i nìkolik desítek tun! Vzhledem k jejich objemu i hmotnosti jde vak o zdroje pro vojenské úèely dosti problematické. Proto se tedy nejèastìji pouívají tzv. homopolární pulzní generátory. Princip je velice jednoduchý, kdy místo vodièù je zde pouit mohutný rotující válec uloený ve stejnomìrném magnetickém poli buï axiálnì (válcový rotor), nebo radiálnì (diskový rotor). Za rotace vzniká indukované napìtí. Nejedná se nìjakou zvlátní novinku. Tyto generátory se vyrábìly kusovì ji od zaèátku minulého století jako zdroje velkých stejnosmìrných proudù pøi malém napìtí pro výrobu hliníku v elektrických obloukových pecích. Kontakty mezi statorem a rotorem, které byly dlouhou dobu omezujícícm prvkem konstrukce jsou zhotoveny z tekutých kovù. U pulzní varianty homopolárního generátoru se energie nahromadìná v rotujících èástech mìní po sepnutí obvodu na mohutný stejnosmìrný puls, který postupnì slábne. Pro napájení kolejnicového dìla, který vyaduje po celou urychlovací periodu proud o konstatntní velikosti, je tøeba jetì ke generátoru pøipojit tvarovací obvod s tvarovacím induktorem a spínaèi. Dalím stupnìm jsou pak tzv. kompenzované pulzní alternátory jako rotaèní zdroje série støídavých pulzù velkého výkonu. Plní funkci nahromadìní kinetické energie a tvarování výstupního pulzu je provedeno vhodnì uspoøádaným
31
kompenzaèním vinutím, nebo kompenzaèním títem. Problémy vak vznikají pøi pøenosu el. energie, zvlátì pak pøi spínání èi rozpojování. Dochází pøi nich k pøeruení proudù v hodnotách milionù Ampér a indukovaných pulsù o napìtích nìkolika desítek tisíc Voltù. Výhodnìjí je tedy vyuít støídavého zdroje místo stejnosmìrného. Pøirozený prùchod støídavého kmitu nulou zmenuje nároky na spínaèe, atd., atd., atd. A jaké jsou dosaené hodnoty? Pohybují se okolo 1.000 a 5.000 V a 1 a 5 miliónù Ampér! Pøi pøepoètu na výkon jdo o 1.000 a 25.000 MW!!! Vzhledem k tomu, e celkový energeticØez homopolárním pulzním generátorem pro napájení el. mag. dìla. ký výkon elektrárenské souDalí TTD tohoto homopolárního pulzního generátoru. 12.000 ot/min., stavy naeho státu je zhruba 60 V, 1,5 milionu Ampér, celková energie 10 MJ. Rotor nemá vodièe, 11. 000 MW, nìkteré ètenáøe je zhotoven z mohutných plátù mìdi. Výroba Washington. moná napadne, jak je moné, e tak velké výkony se vejdou do jednoho generátoru (a kolik musí stát), kdy nae zemì k tomu potøebuje øadu elektráren?! Odpovìï se skrývá v èase, po který tak velký výkon potøebujeme. Zatímco nae energetická soustava je schopná dodávat tisíce MW trvale, u homopolárních generátorù se jedná o zlomky sekundy, take celkový el. náboj je relativnì malý. A v tom je celý vtip. Pro vyuití v kosmu v rámci protiraketové obrany se pracuje na studii kosmického jaderného reaktoru a raketové turbínì spojené s homopolárním generátorem o výkonu a 40 MW. Na první pohled se tak zdá, e díky mohutným zdrojùm el. energie v podobì homopolárních generátorù nelze vyuít výe uvedených principù elektromagnetických dìl u pìchotních zbraní. Tìko si lze pøedstavit, jak za plíícím se vojákem vybaveným elektromagnetickou pukou, popojídí doprovodné vozidlo s pohonnou jednotkou, homopolárním generátorem a patøiènì silným kabelem vedoucím k vojákovì osobní zbrani. Není to vak a tak docela pravda. Pokud bychom toti rezignovali na vysokou úsovou rychlost v øádech km/s a spokojili se s klasickými hodnotami dneních pìchotních zbraní, tj.: ráí 7,5 mm, váze projektilu 7,5 g, úsové rychlosti 800 m/s, délce hlavnì 0,75 m a magnetické indukci pouhých 0,5 Tesla, dopracujeme se k potøebnému elektrickému náboji o kapacitì 2,84 kC (tj. kilo Coulombu) = 0,8 Ampérhodiny! To není a zase tak moc, kdy si uvìdomíme, e normální akumulátor v osobním automobilu má kapacitu 40 Ampérhodin, pøi váze 10 kg (doporuèuji zváit)! V pøípadì el. puky, fungující na principu el. mag. kolejového dìla, bychom tedy ke kadé takovéto kulce potøebovali akumulátor ve tvaru nábojnice o váze 20 dkg. To ji vypadá zajímavì, e?
32
Pokusný výstøel z elektromagnetického kolejnicového dìla s energií 9MW v Maxwellových laboratoøích (zaèátek 90. let 20. století).
Moná, e ji není daleko doba, kdy vojáci po návratu ze støelnice budou zásobníky svých zbraní pøipojovat k el. dobíjecím zdrojùm? Faktem ovem je, e nad pøípadnou praktickou realizací se zatím vznáí øada neznámých. Otázkou napø. zùstává, jak velkou plochu by musel mít akumulátor - nábojnice, aby se dokázal vybít v extrémnì krátké dobì pøi výstøelu. Tj. v èase okolo tisícíny sekundy. Dalím problémem bude, nakolik procházející proud v hodnotì okolo 1,42 MA pokodí urychlovanou, relativnì malou støelu? Jak je tedy zøejmé, tìch pár gramù støelného prachu pro klasické pukové náboje poøídíme zatím podstatnì levnìji a proto si na elektrické pìchotní zbranì budeme muset jetì nìjakou dobu poèkat. Ke zde uvedeným informacím bych jetì dodal, e problém elektromagnetického urychlování je podstatnì sloitìjí, ne se na první pohled zdá. Výe uvedené øádky slouí tedy jen pro hrubý popis jednotlivých principù. Hlubího zájemce musím z nedostatku místa odkázat na seznam doporuèené literatury. Z pohledu Filadelfského experimentu mi pak ètenáø dá jistì zapravdu, e je velice nepravdìpodobné, e pokusná støelba z jakékoliv zbranì, vèetnì pøípadného elektromagnetického dìla, by byla provádìna v pøístavu. Jak z hlediska ohroení civilního sektoru, tak z hlediska utajení. Nemluvì o dosti stísnìném prostoru na palubì i v podpalubí torpédoborce pro takovéto pokusy (tj. zdroje, spínací prvky, atd.). Na konec této sekvence bych jetì doplnil popis dalích dvou typù tzv. elektromagnetických bomb, jeji základní princip, vèetnì vyuití MHD generátoru byly uvedeny v pøedelé kapitole. Srdcem této tzv. neletální (tj. nezabíjející) zbranì je opìt zaøízení, které dokáe vyvolat vysokonapìový výboj pokud mono s co nejvìtí energií øádu gigawattu. V obou pøípadech se jedná o indukèní cívku patøièných rozmìrù. Souèástí pum je i zdroj el. energie, tj. nìjaký typ akumulátoru. Ten po vyputìní bomby z letounu zaène nabíjet sadu kondenzátorù. Jejich energie se pak pøi výbuchu vybije do primárního vynutí VN cívky. Vzniklé magnetické pole se naindukuje do sekundární cívky a výsledkem je opìt mohutný elektrický puls.
33
Zajímavé je technické øeení, kdy primární (vnitøní) cívka je v klidovém stavu vysunuta ze sekundární (vnìjí) cívky ven. Ve zlomku sekundy pøi výbuchu je pak primární cívka po jejím nabití z kondenzátorù vsunuta (a ji nárazem o zem, èi výbuninou) do sekundární cívky. A protoe mag. indukce je mj. tím vìtí èím rychlejí je její zmìna, je i výsledné napìtí tím vìtí, èím rychleji je jedna cívka vstøelena do druhé. Zároveò tato exploze rozhodí do stran od tìla pumy drátové vysokonapìové elektrody mezi kterými následnì dojde k elektrickému výboji - umìlému blesku. Jednoduché a vtipné, e? Prakticky byly, kromì leteckých bomb, vyzkoueny jetì i specialní impulsní generátory vypoutìné z letadel na padáku. Dolo i na dìlové støely. Zatímco u této bomby i pumy pracující na principu MHD generátoru jde hlavnì o mohutný elektomagnetický výboj doprovázený druhotnì kmity o relativnì nízké fekvenci v øádu stovek kHz, jde u tøetí varianty této zbranì hlavnì o vysokofrekvenèní záøení. Základem je opìt stejný princip, který je vak vylepen tím, e silný el.mag. výboj je vyuit nikoliv pro výboj, ale v nìjakém typu magnetronu, co je výkonová elektronka k buzená velmi krátkých vln pomocí vnìjího magnetického pole (blií viz první díl této publikace, kap. 4). Výsledkem pak je mikový vysokofrekvenèní puls o znaèném výkonu. Ten je vyzáøen mikrovlnnou anténu umístìnou na pøedku bomby. Výhodou je urèitá smìrovost a tím i vyí dosah celého tohoto zaøízení. V praxi pak elegantní protiradarová zbraò - pokud se ovem dobøe trefí! Pøestoe se jedná o zajímavá technická øeení, nelze je v praxi pøeceòovat. Protoe síla magnetického pole ubývá po hyperbole musí být tato zbraò pøesnì zacílena. Minutí cíle o nìkolik desítek metrù znamená to, e el. mag. pole bude zeslabeno natolik, e prakticky nièemu neublíí. To na druhé stranì umonuje pøesnì vymezit oblast jejich pùsobení. Èím tedy vìtí pøesnost navedení (napø. díky GPS), tím mení výkon je potøeba k dosaení stejného uèinku . Dalí vánou pøekákou pro pouití této zbranì je i vodivost ocelových (pancéøových) prvkù. Tzn. e pouití elektromagnetických bomb proti lodím, tankùm, letadlùm, atd. je prakticky k nièemu. Dùvodem je to, e kovová konstrukce se chová jako tzv. Faradayova klec a el. mag. impuls je po jejím povrchu sveden do vody, èi zemì. Vybavení nìkolikanásobnými pøepìovými ochranami, svìtlovody místo kabelù, atd. (co napø. moderní avionika souèasných letounù splòuje) dále sniuje úèinnost tohoto jistì zajímavého vynálezu. Tato zbranì tedy bude úspìná v pøipadì pøesného zásahu proti minimálnì chránìným cílùm vùèi EMI, vybavených polovodièivou elektronikou. Tj. civilní objekty, jako tøeba energetické dispeèinky, telekomunikaèní pøevadìèe pro rùzné operátory, velíny elekráren, centrální úøady, nemocnice, banky, atd. Ve vojenství by pak tyto bomby mohly být úspìné proti polním radiostanicím, pøevozným vysílacím prostøedkùm, aj. kde se neuplatòuje tolik ochrana proti EMI. Nepodloené informace o vybuchujících mobilních telefonech po kapsách, po pøípadném nasazení této zbranì, jsou vyloenì úsmìvné. Vak také patøí do øíe fantazie. Nakonec, a sám ètenáø uváí, nakolik normální - tj. pøírodní - blesky (s podstatnì vyím výkonem cca 200.000 MW!) ohroují za bouøky dopravu, sluby, atd. svými EMI?6 A kolika lidem vybuchl mobil po úderu blesku nìkde v blízkém okolí? (6) e klasický blesk opravdu svoji EMI má, mohu potvrdit z vlastní zkunosti. Pøed cca 20 léty jsem byl pøímým svìdkem úderu blesku do hromosvodu rodinného domku. Díky právì zmiòovaném el. mag. impulsu dolo vzápìtí po zásahu k vynulování ètyøech bateriových (!) digitálních budíkù umístìných v rùzných místnostech a zapnutí jejich buzení. Take po odeznìní hromové rány se domem rozlehlo mnohonásobné pípání.
34
Vysokofrekvenèní zbranì jsou specialitou i opaèné strany. Rusové nedávno pøedstavili veøejnosti dva nové typy neletálních vf. zbraní. A to Ranets-E a Rosa-E, jejich vystupní výkon pøesahuje 500 MW. Vysokofrekvenèní kanon Ranets-E je urèen k ochranì pozemních cílù proti raketám a støelám navádìným radarem. Pulsnì (10 - 20 ns) vyzaøovaná vysokofrekvenèní energie v centimetrovém pásmu nièí elektronické navádìcí obvody do vzdálenosti 10 km v úhlu 60 stupòù. Letounové zaøízení Rosa-E o hmotnosti 600 a 1.500 kg dokáe nièit vstupní elektronické obvody a pøijímaèe radaru protivníka na vzdálenost 500 km. Naskýtá se ovem otázka, jak by se se takový elektromagnetický puls projevil pøímo na lidském organismu? Vdy lidské tìlo je na nìkteré vnìjí podnìty dost citlivé. Patøí mezi nì i elektromagnetické pole? Zároveò se touto otázkou dostáváme i k jedné údajné záhadì z nìkolika dalích, které pøímo èi nepøímo souvisí s Filadelfským experimentem. Podívejme se tedy na nì blíe.
Dalí záhady v souvislosti s údajným Filadelfským experimentem. 17. Elektromagnetické pole a jeho vliv na èlovìka. Nìkteøí autoøi, kteøí se zabývají Filadefským experimentem se jako z jednu moných vysvìtlujících alternartiv snaí pouít elektromagnetického pole a jeho vlivu na lidský organismus. Mají tato tvrzení skuteènì reálný základ? Skuteèností je, e bìhem svého ivota témìø nepociujeme, e dennì ijeme v magnetickém poli Zemì. To nakonec existovalo dlouho pøedtím, ne se na Zemi objevil èlovìk. Staèí ale pøechod meteorologické fronty, která zpùsobuje pokles síly magnetického pole a hodnì lidí to zøetelnì pociuje v podobì bolestí hlavy, nervozity, srdeèních potíí, atd. Pøitom zemské pole je velice slabé a jeho hodnota se pohybuje kolem 20 mikroTesla (na území Èech je to 19,5 mikroTesla). Vichni pak jetì víme, e stáèí magnetickou støelku, variantou tohoto jevu je napø. øízení modelù vìtronù proti vìtru, atd. Zvíøata mají podobný systém pøímo ve svém organizmu, napø. holubi, nebo vèely, take se dokáí orientovat v krajinì. Pokud by lidstvo zùstalo na úrovni 19. století, pak by mìlo po problémech. Obrovský technologický skok vpøed zpùsobený právì objevem a vyuitím elektøiny vak zpùsobil, e pùvodní - stálé magnetické pole Zemì je pøehlueno kmitajícími magnetickými poli veøejných sítí, rádia, televize, radarù, mobilních telefonù, atd., atd., atd. To také urèuje dva smìry naeho pátrání. Stabilní a kmitající mag. pole. Podívejme se tedy nejprve jedním smìrem, na pulsující, neboli kmitající, magnetická pole. Nejbìnìjím a nám nejbliím zdrojem - nejen obraznì - jsou rozvody el. energie. Vznik elektromagnetického pole okolo vodièù el. energie vyplývá z fyzikálních zákonù. Vude tam, kde probíhá elektrický proud se v pravém úhlu k elektrickému vedení vytváøí magnetické pole. Problém je v tom, e zatímco Zemské magnetické pole je stabilní a lidé i zvíøata se mu v prùbìhu evoluce pøizpùsobili7, umìlá - støídavá - pole jsou nepøirozená a tím pádem (7) Ani Zemské magnetické pole není naprosto ideální. V posledních dvou tisících létech zemské pole vùbec neustále slábne a celkovì je asi o 38 % slabí, ne v dobách narození Jeíe Krista. V posledních letech pøibralo ubývání na obrátkách a jen v posledním století to bylo asi o 5 % . Pokud to tak-
35
mohou vyvolávat rùzné jevy. Pouívání elektøiny nám tak na jedné stranì pøináí spoustu výhod, ale na druhé stranì si moná teprve teï zaèínáme uvìdomovat, jakou cenu za to musíme platit. Vdy v které místnosti není zásuvka 230 V? S nízkofrekvenèním magnetickým polem relativnì nejvyích hodnot se v civilním sektoru mùeme setkat napø. v tramvaji, èi metru. I tak vak nepøekraèuje hodnotu nìkolika mikroTesla. I tato malá hodnota vak staèí k tomu, aby ruila obraz na poèítaèových monitorech a televizorech. Zvlátì pak v domech, pøed kterými ve-
Cestování mag. pólu zemì v uplynulých tisíciletích (nula reprezentuje souèasnost). Pozn.: Jak je zøejmé, zhruba pøed 23.000 byl mag. pól zemì na území naí republiky (kdyby tehdy existovala).
Smìrové øízení leteckých modelù pomocí magnetického pole Zemì.
to pùjde dál, zmizí Zemské magnetické pole podle nìkterých pramenù ji za cca 200 let! No, kdo by si s tím dìlal hlavu, e nebudou fungovat klasické magnetické kompasy, kdy máme druicové navigaèní systémy - GPS, e? Má to ale jednu drobnou vadu na kráse, alespoò pro ivé organismy. Magnetické pole Zemì vytváøí toti okolo naí planety ochranný tít, tzv. Van Allenùv pás, který chrání ve ivé proti agresivnímu sluneènímu záøení. (viz pøíloha prvého dílu - Magnetické bouøe). To zase souvisí s pøetáèením magnetického pole Zemì. Tento jev neumíme dosud spolehlivì vysvìtlit. Paleomagnetici a geochemici se zatím dostali zpìt a do období pøed 80 milióny let. Do dneka tak napoèítali témìø stovku zvrtnutí magnetického pole, (nìkteré prameny uvádìjí a 170 otoèení). Naposled dolo k pøetoèení Zemského magnetického pole pøed cca 700.000 léty. Vzhledem k prùmìru okolo 440 a 800.000 let je tak dalí otoèka u témìø za dveømi! Nai potomci se tedy mají vìru naè tìit, protoe v okamiku pøetáèení podstatnì klesá hodnota magnetického pole a mizí ochranný tít! (Pro blií zájemce, viz soupis literatury pro tuto kapitolu).
36
dou pod chodníkem napájecí kabely pro trolej. Mnohem rozíøenìjí ne tramvajové vedení je spíe vak vedení energetické. A právì zde se v posledních letech velice rozíøila obava, e elektrická vedení mohou zpùsobit rakovinu. Jednalo se zvlátì pak o kodlivost dlouhodobého pobytu (bydlení) v blízkosti elektrických vedení vysokého a velmi vysokého napìtí. Zdá se toti, e nìkteré druhy rakoIntenzita magnetického pole okolo vedení vysokého napìtí. viny jsou èastìjí - zejména Pozn.: dle uvedených hodnot VN (380 kV, 220 kV, 110 kV) jde opìt o pøevzaté zahranièní materiály. u dìtí, ijících poblí elektrických vysokonapìových rozvodù. Byly provádìny laboratorní pokusy s cílem zjistit pùsobení elektromagnetického pole o frekvenci 50 Hz, tj. jako napø. v naí rozvodné soustavì. Zkoumalo se pøi nich, zda tato pole pokozují geny a podporují rùst nádorù zpùsobených pøítomností jiných karcinogenních látek. Mechanismus vysvìtlující ev. souvislost mezi elektrickým vedením a rakovinným bujením vak dosud nebyl odhalen a jenom se pøedpokládá. Napø. o riziku vzniku rakoviny plic u kuøákù nikdo nepochybuje. Oproti tomu mnohé zestudií o roli elektøiny pøi vzniku rakoviny nevykazují buï ádný vliv a dalí dokládají rozdílné, èasto nesourodé výsledky. Napø. védtí vìdci zjistili, e zatímco pùsobení elektromagnetického pole zvyuje riziko leukémie, sniuje na druhé stranì riziko výskytu vech ostatních druhù rakoviny u dìtí!? V pøiloené tabulce jsou magnetická pole rùzných domácích elektrospotøebièù. Jak z ní vyplývá, pokud nebudete spát se zapnutým fénem pod hlavou, ádné nebezpeèí Vám nehrozí. To samé se týká i vedení vysokého napìtí. Museli by jste mít èistì teoreticky samozøejmì linku VVN ( t j . v e l m i v y s o kého napìtí) o max. napìtí 400.000 V metr od okna, aby to stálo vùbec za úvahu. I pak by intenzita elektromagnetického pole dosáhla pouze spodní hodnoty pøirozeného magnetického pole Zemì. Hyperbolické sniování magnetického pole v závislosti na vzdálenosti, které bylo Magnetické pole v tìsné blízkosti jednotlivých spotøebièù (srovnejte s následující tabulkou). v pøedchozích kapitolách x krát zmiòováno, zde tak stále hraje Pozn.: Mezní hodnota stanovená stavebními biology by u síové frekvence nemìla pøesáhnout hodnotu 300 mikroTesla.
37
svou hlavní roli. Kdy se ale podíváte do pøedpisù pro stavbu takovýchto linek, jak velké jsou odstupové vzdálenosti od veøejných budov, zjistíte, e je to nesmysl. Souèasné znalosti tak nedovolují elektøinu ani vylouèit, ani obvinit z váného obvinìní tj. vzniku rakoviny. Na druhé stranì ovem nelze toto nebezpeèí zcela podceòovat. Napø. lidem, kteøí mají tzv. kardiostimulátor pro podporu srdeèní èinnosti se nedoporuèuje pøicházet do styku s výkonovými elektrickými systémy, jako napø. transformovny, el. sváøecí stroje, velké toèivé stroje, atd. Povolená hodnota síového elektromagnetického pole je tak po letitých výzkumech a praktických zkuenostech pro nositele kardiostimulátorù 400 mikroTesla, pro zdravé jedince je to o tøi øády lepí a to sice 5 miliTesla. Zatímco rozvody elek-
Pozn.: Jak je zøejmé, tabulka vedení vysokého napìtí je pøevzata ze zahratrické energie slouí pounièních materiálù. U nás je normalizované napìtí VN 35 kV, 100 kV, ze k pøenosu a jejich vyza200 kV a 400 kV.
øování je nechtìným, ale nutným zlem, u zdrojù vysokých frekvencí, zcela zámìrnì vyzaøovaných do prostoru, jde o nìco jiného. Mám tím na mysli radiové vysílaèe, radary a v poslední dobì i mobilní telefony. Pøitom výkony vyzaøované anténními soustavami dosahuji leckdy sluných výkonù. A u trvalé u napø. rozhlasových vysilaèù, tak impulsní u radarù.
Pokud jde o historii, tak v literatuøe se oficielnì uvádí, e první, kdo pouil elektromagnetických vln pro dálkový pøenos signálù byl Gugliel Marconi v roce 1896 na vzdálenost témìø 10 km (pøi bliím zkoumání zjistíme, e to vak není tak docela pravda. viz následující kapitola o N. Teslovi). Tím èlovìk, obraznì øeèeno, vypustil z lahve dina, který mu teï dìlá dost tìkou hlavu. Dalí postup byl témìø raketový. V roce 1900 se Amerièanovi Reginaldu Fessendovi podaøilo bezdrátovì pøenést lidskou øeè na vzdálenost 40 km. O tøi roky pozdìji to bylo u více jak 300 km. První komerèní stanici s hudbou a reklamami otevøel v Pittsburgu
38
roku 1920 Fran Conrad (a v roce 1922 byla zaloena anglická spoleènost BBC). Nejvìtí evropskou vysílaèkou na zaèátku století pak byla stanice Nauen (Berlín), uvedená do provozu roku 1906. Výkon vysílaèe èinil u, èi spíe a 200 kW! A v okamiku vzrùstu výkonu radiových vysílaèù zaèaly také první problémy, nebo neexistovaly ádné hygienické normy urèující vzdálenost vysílaèù od obydlených oblastí, jako dnes. A tak se tøeba se stávalo, e obyvatelùm bydlícím v tìsném sousedství vysílací stanice zaèaly drnèet výlevky v kuchyni, ba i drátìné ploty! Jeden americký farmáø napø. dìkoval nejmenované rozhlasové stanici, e od doby, kdy byla v tìsném sousedství jeho slepièárny postavena vysílací stanice, snáejí jeho slepice dvakrát tolik vajec! Byl velmi pøekvapený a samozøejmì si to nedovedl vysvìtlit. Jednou v noci vak zael do drùbeárny a zjistil, e svìtla hnou, pøestoe osvìtlení bylo øádnì vypnuto. árovky svítily i pøi vypnutém proudu, protoe dostávaly elektrickou energii naindukovanou do pøívodních vedení. Svìtla bylo tolik, e slepice nemohly spát, a proto i v noci snáely. Nejkurióznìjí pøípad, který se mi podaøilo v literatuøe objevit, se stal údajnì v roce 1922 v New Yorku. Zdejí rozhlasovou stanici navtívil silnì unavený mu, který si stìoval, e nemùe spát, protoe v hlavì mu zní neustále hudba. Obyèejnì se mu to stávalo veèer, pøed spaním. Rozhlasové programy mu skákaly do hlavy zdánlivì odnikud. Nejhorí pak bylo, e ho hudba vdycky probudila, právì kdy usnul. Pracovníci vysílaèe si nejprve mysleli, e jde o blázna. Avak jen do té doby, ne jim mu pøesnì øekl, e hrají Èajkovského, pøestoe ve vysílací místnosti, kde s muem mluvili, nebylo nic slyet! Rozhlasoví inenýøi ale pøili i této záhadì na kloub. Mu byl zamìstnán v nedaleké brusírnì, kde pracoval s karborundovými kotouèi. Karborundum je látka pøíbuzná galenitu, jeho se uívalo jako detektoru u prvních krystalových pøíjímaèù (tzv. krystalky). Mu mìl nìkolik zlatých zubù. Na ne zøejmì zcela perfektních zlatých plombách se usazoval karborundový prach a slouèenina zlata s karborundovým prákem vytvoøila smìs, která se chovala jako detektor krystalky. Nepatrný proud pak drádil zubní nerv, odkud putoval tento vzruch do mozku8 (faktem ovem je, e kdyby si tento mu poøádnì èistil zuby, asi by takové problémy nemìl! Pozn. autora). Tyto úsmìvné pøíbìhy vak brzy vzaly za své. V souèasné dobì naopak tzv. elektromagnetický smog budí váné obavy z hlediska vlivù el. mag. vln na ivé organismy, vèetnì èlovìka. Radiové a radarové vlny podstatnì vyích frekvencí mají toti i podstatnì vyí energii. Zatímco elektromagnetické vlny velkých vlnových délek, jako napø. síových, po naem tìle jakoby sklouznou, protoe lidské tìlo není schopné je absorbovat, u elektromagnetických vln vysokých frekvencí dochází k prùniku do organismu. To mùeme snadno prokázat na televizním pøijímaèi. Pokud odpojíte normální anténu, obraz se zhorí. Jestlie vak sáhnete na anténní zdíøky prstem , pøíjem se okamitì zlepí. Není to sice ideální na rozdíl od klasické televizní antény, pøesto vak to staèí jako dùkaz toho, e lidské tìlo absorbuje elektromagnetické vlny vysokých frekvencí. Znovu se objevují problémy lidí, kteøí se nacházejí v silných el. mag. polích rozhlasových vysílaèù. Slyí opìt tzv. vnitøní hlasy a hudbu. Odbornící v oboru vysvìtlují podstatu tohoto jevu tentokrát tím, e nìkteøí jedinci dokáí detekovat nosnou modulovanou frekvenci nelineárním vnitøním prostøedím lidského organismu s následnou transformací na signály vnímatelné sluchovým nervem. Druhotným následkem mùe být zcela zøetelné pískání v uích, poruchy spánku, únava, atd. (8) Moná se nìkdo podiví, jak je moné zuby slyet? Je to naprosto logické. Zvukové vlny se mìní nárazem na bubínek v uchu také na signál, který jde dále do mozku. A je v podstatì jedno, odkud tento signál vlastnì pøijde. Jako dìti jsme tímto zpùsobem poslouchali staré èerné elakové gramodesky na 78 ot/min. Strèily jsme si mezi zuby kus utrené pohlednice zatímco její ostrý roh jsme dali do dráky otáèející se desky. A perfektnì jsme cítili - slyeli, co je na desce nahrané, pøestoe v místnosti bylo ticho.
39
V praxi také dochází k indukci a ohøívání lidské tkánì. To se týká vech zaøízení, která pracují na vyím kmitoètu jak 10 MHz. V podstatì je to tedy taková celosvìtová mikrovlnná trouba. Ta funguje na pøesnì stejném principu. Elektrická energie se zde pøevádí na kmitoèet dva a pùl miliardy kmitù za vteøinu! (Pøesnì 2.450 MHz). Tyto elektromagnetické vlny, vyzáøené do varného prostoru rozkmitají molekuly vody, které jsou prakticky obsaeny v kadé potravinì. Tyto molekuly se vzhledem ke slanosti vody chovají jako miniaturní magnety. Mají svùj plus i mínus pól. Mikrovlny je cca 2,5 miliardkrát za sekundu rozkmitávají. Jejich vzájemným tøením pak dojde k celkovému ohøevu potravin. Kdyby lidské tìlo bylo z porcelánu, bylo by nám to jedno. Ale protoe jsme ze 65 % naí hmotnosti z vody, je to problém, který nás u mùe ohrozit. Nejhorí pro èlovìka je okolí frekvence 100 MHz, protoe nae tìlo má v tomto pøípadì délku, èi spíe výku blízkou polovinì vlnové délky elektromagnetické vlny a chová se proto jako pùlvlnná pøijímací anténa. Pohlcený výkon je tak pøi stejné intenzitì pole pro tyto frekvence nejvyí. I ostatní vyí frekvence mají svá ale. Zvlátì pak, kdy jejich zdroj pøikládáme pøímo k hlavì. Ano, jde o mobilní telefony. Právì ohøev ucha, mozku i oèní èoèky jejich radiovými vlnami o kmitoètu 450 MHz a 1.800 MHz, je hlavním argumentem odpùrcù mobilù. Zvlátì oèní èoèka je na tom nejhùøe, protoe je patnì prokrvena a nemùe teplo odvádìt. Èasem by tak mohlo dojít k její únavì (zvlátì pak pøi telefonování v automobilu, kdy se èást radiových vln odráí zpìt a i samotný radiotelefon pracuje s vyím výkonem)9. Svoje by si také mohlo udìlat i to, e by èlovìk mìl voperován zde ji zmiòovaný kardiostimulátor. Teoreticky by tak mohlo dojít ke vzájemnému ovlivnìní, tj. mobil versus kardiostimulátor a to v pøípadì, e mobil by byl ke kardiostimulátoru blíe jak 15 cm. Ze stejných dùvodù jsou také osoby s tìmito implantáty vylouèeny z kontroly pomocí elektromagnetických detektorù kovù napø. na letitích, atd. Tímto zpùsobem se také nìkteøí autoøi snaí vysvìtlit Filadelfský experiment. viz úvodní kapitola:.. Silné elektromagnetické pole údajnì kolem lodi ionizovalo vzduch (?), ale zárovìò zapùsobilo jako obøí mikrovlnná trouba. To se zhoubnì projevilo na posádce výe popsanými negativními úèinky, tj. ílenstvím, smrtí, atd. Zaèátkem 80. let sepsala polská novináøka M. Skolarczyková pro magazín Przekroj obsáhlou sta s názvem Otazníky kolem neviditelnosti..... V èlánku je popisováno, e pùsobení elektromagnetického pole ovlivòuje èinnost lidského mozku, chování èlovìka i jeho duevní a tìlesný stav. Výkon mobilních telefonù je vak malý a doba po kterou by na èlovìka muselo jejich elektromagnetické vyzaøování pùsobit pøíli dlouhá. Podle úvodního èlánku se ale jednalo buï o sekundy: ....Loï se na edesát sekund zmìnila v obrysy zahalené zelenou mlhou, anebo o hodiny.. Samotný Eldridge se pak zcela ztratil a vrátil se na své pùvodní místo a po dlouhých ètyøech hodinách. Take? Jediné co zbývá je radar. Ten je schopen vyzáøit ve zlomku sekundy vysokofrekvenèní výkon tísícù kW. A jetì k tomu soustøedìný do tenkého svazku! V tom okamiku se na krátkou vzdálenost zaèíná objevovat efekt mikrovlnné trouby se vemi prùvodními efekty. Pokud poloíte pøed takovýto radiolokaèní záøiè ivého tvora napø. my, v nìkolika okamicích uhyne. I na vìtí vzdálenosti, øádovì stovky metrù, se dokáí takto koncentrované elektromagnetické vlny projevit. Vzpomínám si, jak pøi mé základní vojenské slubì na letiti v Èáslavi byl v rámci jakéhosi cvièení postaven pøehledový radiolokátor, tuím e s názvem Komár, na jednu ze dvou leteckých stojánek u letitní plochy. Díky zvlnìní krajiny vak pøi otáèení antény jeho paprsek zametal i horní stojánku, která byla o nìco výe. Po nìkolika dnech musel být radiolokátor pøemístìn jinam, protoe technici pøipra(9) Na stejném háèku s nejvyí pravdìpodobností skonèí i znaènì futuristický návrh mikrovlnného ohøívání lidí v obytných místnostech, který jsem nael v jednom z pramenù. Byla by to pìkné, okolo chlad a zima a z Vás by sálalo teplo! Takový jogín 21. století! Kdy vak pominu výe uvedené zdravotní problémy, je otázkou, co by to provedlo, kdyby se zasekl (anebo byl zaseknut) termostat a nìkdo náhodou zamknul dveøe z venèí. Docela dobrý námìt na detektivku, ne?
40
vující letouny na horní stojánce si zaèali stìovat na bolesti hlavy, nevolnost, atd. Osobní zkuenost potvrzuje i jeden z pramenù, který uvádí, e Sovìtský svaz v dobì studené války vysílal na nìkterá velvyslanectví USA ve svìtì zamìøený signál z budov stojících poblí. Byl znám pod názvem Datel, protoe v radiových pøijímaèích zpùsoboval hluk, nebo ruení podobné ukání datla. Na zamìstnance tìchto velvyslanectví pùsobil rozkladnì, tj. pøivádìl je do stavu úzkosti, podrádìnosti, atd. V odborné literatuøe jsem pak objevil i názor, e za souèasnými zdravotními problémy vojákù nasazených ve válce v Perském zálivu mùe být (jako jeden z mnoha) právì jejich vystavení úèinkùm vysokofrekvenèního záøení pøi prùletech bojových letounù s aktivovanými radiovými/radiolokaèními ruièi nad vlastními jednotkami. Co k tomu dodat? Kdy to napadlo jednu stranu, tak urèitì to napadlo i druhou. Vdy i na zaèátku 1. dílu je napsáno:... Z útrkovitých a povrchních svìdectví vyplývá, e zdroje silového elektromagnetického pole...nebyl na tomto plavidle, nýbr i mimo nì, na jiných dvou lodích. Èesky øeèeno to prostì vypadá na pokus, jak bude silné mikrovlnné záøení pùsobit na lidskou psychiku a ovlivní jednání lodní osádky. Zároveò vak zdùrazòuji, e se jedná o hypotézu ke které nemám jediný pøímý dùkaz. Pouze nepøímé, je jsou na pøedelých øádcích uvedeny10. e by na tom ale mohlo být zrnko pravdy potvrzuje i nedávná struèná informace Amerického ministerstva obrany. To zveøejnilo, e nákladem 40 mil. USD pracuje u deset let na nové neletální zbrani (Non - Lethal Weapons), která zpùsobuje pocit popálení zasaených osob. Principem je velmi úzký paprsek, ve kterém jsou vyzaøovány impulsy milimetrové vlnové délky ohøívající pokoku do hloubky 0,4 mm. VýsledPocit, jako kdy si kem je efekt, který se podobá dotyku sáhnete na horkou èásti tìla s rozpálenou árovkou, bez árovku, tak byste pokození pokoky, avak s krátkoproívali zásah nodobým pocitem intenzivní bolesti. vou zbraní americÈlovìk pociuje bolest po celu dobu, ké armády. Tento zvlátní kanon by nemìl kdy je ozaøován tímto paprskem mikzasaeného èlovìka nijak zraòovat. Nevystøeluje torovlnné energie. Tzn. dokud z nìj neti projektily, ale paprsek mikrovlného záøení, který uteèe, nebo obsluha zbraò nevypne. ohøeje kùi do hloubky a zpùsobí tím prudkou bolest Z hlediska uèinnosti není rozhodující, - ovem bez popálenin (blíe viz. text). (10) Pokud nìkoho pøekvapuje vyuití lidských osob pro tyto lehce nehumánní pokusy, tak je tøeba si uvìdomit, e Amerika je velmoc jako kadá jiná s rùznými klady i zápory! Obèas tak na povrch vyplavou ponìkud jiné skuteènosti. Napø. úèast nic netuících lidských pokusných králíkù pøi pováleèných atomových pokusech konaných pøevánì v Nevadì. Jednalo se o americké vojáky i civilní obyvatele v celkovém poètu nìkolika desítek tisíc (!) lidí, kteøí vìtinou bez svého vìdomí byly v období let 1945 a 1975 podrobeni více jak 1.700 experimentùm. O tomto skandálu informovaly pøed nìkolika lety i nae televizní stanice, kdy se nìkolik pøeivích morèat domáhalo finanèního odkodnìní. Nechám tak na osobním názoru ètenáøe, zda by v pøípadì Filadefského experimentu to mohlo, èi nemohlo být nìco podobného. Jinak máslo na hlavì ohlednì tìchto nehumánních pokusù mají i jiné souèasné a minulé velmoci, tj. Anglie, Francie, Èína, o bývalém SSSR ani nemluvì!
41
zda jsou zasaené èásti tìla odkryté èi zahalené odìvem. Svoje si provede v první øadì ok z bolesti i moment pøekvapení, kdy si zasaená osoba ani nestaèí uvìdomit, co se s ní dìje. Amerièané instalovali tento vysílaè paprskù mikrovlnné energie na lehkém terénním automobilu, díky èemu je umonìna snadná pøeprava letounem, vrtulníkem, nebo lodí a operativní pouití po celém svìtì. Existují ale i stabilní vysílací zaøízení pro støeení skladù, letit, aj. Pro zpestøení tohoto ponìkud suchopárného popisu bych jetì dodal, e v souvislosti s pátráním po nejrùznìjích informacích o moném ovlivnìní lidského zdraví elektromagnetickým polem, jsem narazil na dvì zajímavosti, které úzce souvisí s nejstarí zájmovou lidskou èinností. Ta první tvrdí, e mui, kteøí obsluhují, èi obsluhovali radary mají jako otcové v naprosté vìtinì dìvèata. Toto tvrzení nemohu ani potvrdit, nebo vyvrátit, protoe jsem nenarazil na ádnou studii, èi vìdeckou práci, která by se tímto tématem dlouhodobì zabývala natolik, aby se tato skuteènost nechala statisticky vyjádøit. Druhá informace je podstatnì drsnìjí. A to sice, e nìkteøí jedinci, obsluhující radiolokaèní zaøízení po dobu své základní vojenské sluby øeili ochranu proti alimentaèním poplatkùm tím zpùsobem, e se pøed vycházkou postavili patøiènì rozkroèeni tìsnì pøed záøiè pøímo do cesty radarovému paprsku dopadajícího na patøièná místa. Po chvilce (prý) byla ochrana na nìkolik hodin i snad dní zajitìna?! Opìt pro to nemám jediný konkrétní dùkaz, pouze jako v pøedelém pøípadì se jedná jen o tvrzení, by z nìkolika úst. Vrame se vak zpìt a podívejme se na druhou monost a to sice ovlivnìní lidského mozku stabilním magnetickým polem patøièné intenzity. Je skuteèností, e magnetické pole pùsobí na procesy v tkáni tìla prostøednictvím idukovaných proudù. Nelze se ani divit. Vdy nervová soustava èlovìka obsahuje pøiblinì 25 miliard nervových bunìk, které jsou propojeny pùl miliónem (!) kilometrù nervù. e tedy na ni musí vnìjí elektromagnetické pole jakéhokoliv zdroje nìjak pùsobit, je více ne jasné. Tyto indukované proudy jsou vak nepatrné i pøi vysokých intenzitách statického magnetického pole a èasto se také nazývají jako tzv. Faradayovy proudy. Stabilní magnetické pole se tak indukuje ve vem vodivém, co se vùèi nìmu pohybuje, napø. v krvi (vzpomeòte si na slavné magnetické náramky, které byly hitem pøed cca 25 lety). Je proto snaha vyuít i dnes magnetického pole k léèení. Øada z nás se jako pacient setkala jistì s tzv. magnetoterapií, kdy se pomocí úmìle vyvolaného magnetického pole mají výraznì zlepit monosti léèby zlomenin, atrofií tkánì, artrózy, atd. Faktem ovem je, e øada odborníkù se k tomuto zpùsobu léèby staví dosti zdrenlivì a nìkdy pøímo odmítavì. (Blií, viz soupis doporuèené literatury). Nakonec i samotné lidské tìlo má svùj zdroj magnetického pole. Jedná se konkrétnì o mozkové buòky je mají své magnetické pole. Je sice 100 milionkrát mení ne magnetické pole Zemì (tj. asi 100 nanoTesla), ale je! Naskýtá se otázka, zda by se nechala ovlivnit jiným. Pokud jde o stabilní magnetická pole nízké intenzity, tak ta nemohou v krátké dobì vyvolat u èlovìka prakticky nic, protoe je na nì od pøírody zvyklý, jak je výe uvedeno. Co vak magnetická pole vysokých hodnot, v øádech Tesla, o kterých je zmínka v úvodu prvního dílu:.. Mùe vyvolat epileptické záchvaty a rùzné pøeludy. Èlovìk v takovém stavu nerozliuje, co je realita a co výplodem fantazie. Psycholoka Susan Korbelová z Harper College ve státì Illinois zjistila rozklad enzymù vlivem silného elektromagnetického pole. Moná, e delí pùsobení elektromagnetického pole na lidský organizmus mùe dokonce zmìnit genetickou strukturu? Dr. Michael Persinger kanadské univerzity Laurentin se domnívá, e silné elektromagnetické pole nízké frekvence mùe na vyvolat na pokoce místa pøipomínající spáleniny, dále pak ztrá-
42
tu pamìti, stav oku, pøedèasnou slepotu, poruch spánku, dìsivé sny, hormonální poruchy, atd., atd., atd. Ète se to pìknì, co? A realita? Desetitisíce lidí bylo a je vystaveno magnetickému poli o intenzitì 2 Tesla po dobu nìkolika desítek minut a hodin pøi vyetøování pomocí NMR (tj. nukleární magnetické rezonance), která zde byla ji podrobnì zmiòována v kapitole prvního dílu této publikace popisující odchýlení torpéd a min pomocí elektromagnetického pole. A to bez jakýkoliv následkù pro vyetøovaného pacienta! A nejen to. V rámci dalích pokusù byli lidtí dobrovolníci uloeni do nitra elektromagnetické cívky, kde strávili a 40 hodin pøi intenzitì mag. indukce okolo 4 Tesla. Opìt bez jakýchkoliv záporných jevù a dopadù. Podle tvrzení Ohio State University ani magnetická indukce okolo 8 Tesla nemá vliv na lidský organizmus. Magnetická indukce stabilního magnetického pole v hodnotách desítek a více Tesla, tak zøejmì nebude mít negativní úèinky na èlovìka. Vznáení lidského tìla v magnetickém poli , tak jak je popisováno v první kapitole prvého dílu této publikace, je tedy ze zdravotního hlediska zøejmì reálné11. Kudy dál? Jediné co zbývá je jetì tzv. magnetická stimulace mozku. Odpovídá pøímo na otázku, jaké musí být magnetické pole, aby indukovalo v mozku poruchy vyvolávající pøímé fyziologické reakce. Pøístroj tvoøí plochá cívka sloená z 10 a 20 závitù velmi silného mìdìného drátu. Ta je umístìna tìsnì nad lidskou hlavou. Jestlie touto cívkou poleme proudový impuls v hodnotách nìkolika set Ampérù ve zlomku sekundy (1 ms, ev. nìkolik set mikrosekund), vznikne magnetické pole v hodnotì 2 a 3 Tesla. Jestlie je cívka umístìna nad levou hemisférou, zpùsobí magnetické stimulace pohyb prstu pravé ruky, pae, nohy - podle toho, která oblast mozkové kùry byla podrádìna. Mimoto se pøed oèima pokusných osob objevují tzv. fosfeny. Jedná se o svìtelné jevy (pøípadnì míhání), v absolutní tmì, zpùsobené podrádìním nervové soustavy. Svìtelné jevy jsou pozorovány jak pøi otevøených, tak i pøi zavøených oèích. Nejsou rozloeny rovnomìrnì po celém zorném poli, ale vyskytují se hlavnì na jeho okrajích. Magnetická stimulace obvykle pouívá opakovaných výbojù, a 60 za sekundu (tj. 60 Hz). Ani pøi stimulaci touto frekvencí nebyly zjitìny ádné patologické dùsledky. Pøístroje pro magnetickou stimulaci nervové tkánì se prùmyslovì vyrábìjí a prodávají za 5 - 10 tisíc USD. Pouívají se napø. pro vyetøení doby vedení nervových drah, bez zavádìní jakýkoliv elektrod do organismu (tzv. neinvazní vyetøení). V jednom z pramenù jsem narazil Schéma umístìní magnetických cívek vùèi lidské hlavì pøi pokusech o ovlivòování mozkové èinnosti. i na informaci, která tvrdí, e v býva(11) Tak jako byly èinìny pokusy vystavit èlovìka co nejsilnìjímu mag. poli, byly èinìny pokusy i pøesnì opaèné. Dobrovolnící byly uzavøeni v elektromagneticky dokonale odstínìných prostorech. Výsledkem bylo, e lidé trpìli rùznými stressovými stavy, zvýil se jim krevní tlak, klesla srálivost krve, atd. Je tedy zøejmé, e pøirozené magnetické pole Zemì je pro správnou funkci naeho tìla dùleité.
43
Generátor impulsù ovlivòujících lidské sny - schéma zapojení (odpovídá své dobì, pøevzato z èasopisu Radio - Electronics, 1961 USA)
lém SSSR byly zkoueny tzv. stroje na spaní. Jejich úkolem bylo obnovení rovnováhy narueného rytmu dne i noci u kosmonautù. e to opìt napadlo i druhou stranu svìdèí zde pøiloené schéma pøistroje k modulaci spánku a do jisté míry i na ovlivòování snù! Podnìtem k tomuto pokusu bylo pozorování zøetelných mozkových proudù na elektroencefalogramech bìhem spánku. Co tedy øíci závìrem k tomuto problému? Jak je zøejmé, pulsující elektromagnetické pole o patøièné intenzitì (radarový paprsek) má schopnost podepsat se na lidskou psychiku. V pøípadì Filadelfského experimentu je tedy moné, e mohlo jít o pokus, jak sníit bojeschopnost posádky nepøátelského plavidla. Protoe ozaøování z jedné strany by vak bylo k nièemu, nebo na druhé stranì za nástavbami by byl radiový stín bylo by nutné pùsobit na loï alespoò ze dvou stran - proti sobì. To nakonec mùou potvrzovat i vìty z úvodní kapitoly: ..se po zapojení pøísluných zdrojù na obou pomocných lodích, (jednou z nich mìla být USS Andrew Furuseth), zplotìlé silové pole sferoidálního tvaru vystupující z obou pólù rychle vyvíjelo (?) smìrem k torpédoborci. Pùsobení svazku radarových vln je vak úzce smìrované. Pro pokrytí vìtí íøe by musel být zdroj ve vìtí vzdálenosti. A to zvlátì pak v tomto pøípadì, aby paprsek pokryl co nejvìtí plochu cílové lodi. Tím pádem by ale delí vzdálenost zase hyperbolicky sniovala dopadající energii elektromagnetických vln, take jejich vliv na èlovìka by musel trvat nìkolik dní a ne pouze hodin, jak je napsáno v titulní kapitole:... Loï mìla
44
zmizet ze stínítek radarù ... na celé ètyøi hodiny. I kdyby trvalo pùsobení intenzivního elektromagnetického pole vysokého kmitoètu nìkolik dní jeho projevy na posádku by nebyly zdaleka tak barvité, jak je vylíèeno v úvodní pasái. Krom toho v pøípadì lodi by byla lehká obrana proti cílenému ozaøování radarovými el. mag. vlnami a to tím, e by se posádka uchýlila do vnitøních prostor lodi. Kovový trup i nástavby by poslouily jako spolehlivá ochrana, protoe by èást el. mag. vln pohltily (tomuto jevu se odbornì øíká Faradayova klec). Dalí èást el. mag. vln by pak byla odraena zpìt do prostoru. Pouze zámìrný rozkaz by mohl vystavit námoøníky torpédoborce takovému experimentu. e by? Jinak celý problém elektromagnetických vln a jejich vlivu na ivé organismy je velmi rozsáhlý a znaènì názorovì rozdílný. Hlubího zájemce odkazuji na knihy uvedené v seznamu pouité a doporuèené literatury na konci této publikace. Nikde vak v odborných pramenech nenajdete, e...: Dva èlenové posádky byli polovinou tìla jakoby zaputìni do ocelové paluby....Mui, kteøí pøeili, u nikdy nebyli takoví, jako pøed tím. Nesmírnì silné magnetické pole pùsobilo negativnì nejen na zrakové vjemy..., ale nìkteøí skonèili v psychiatrické léèebnì a nedokázali se vyrovnat s tìkými psychickými dùsledky toho, co proili:., atd, atd, atd, atd! Pro úplnost k této kapitole bych se jetì krátce zmínil o ovlivòování ivých organismù elektrickým polem. Na rozdíl od magnetického pole vyvolává elektrické pole elektrický proud pøímo a mimo to prochází pulsující elektrické pole - na rozdíl od magnetického - podstatnì lépe i nevodivými prostøedím, jako je napø. vzduch. Tohoto poznatku se vyuívalo pøi pokusech o zrychlení rùstu uitkových rostlin. Málo se ví, e údajnì prvním, kdo si experimentálnì ovìøoval vliv elektøiny na rùst rostlin byl ji v 18. století ná Prokop Divi! Nasázel do nádobek semínka salátu, z nich nìkterá zelektrizoval. Pøi tìchto pokusech zjistil, e zelektrizovaná semena vzela mnohem døíve ne semena neoetøená. O více ne dvìstì let pozdìji se uskuteènily pokusy v Petrovicích nedaleko Prahy. V roce 1911 zde Elektrotechnická a.s., døíve Kolben a spol. zøídila tzv. Elektrokulturní stanici. Na pozemku o ploe 36 ha bylo ve vzdálenostech po 100 m vztyèeno pøiblinì edesát døevìných sloupù o výce 4 m, na koncích opatøených izolátory. Na nich byla upevnìna sí pøíèných nosných - a podélných - vyzaøujících - ocelových drátkù prùmìru 0,2 mm nataených ve vzdálenosti asi 10 m od sebe. Pro napájení se pouíval stejnosmìrný proud o napìtí 120 Voltù a proudu asi 2 Ampéry. Tento zdroj byl v provozu nìkolik hodin dennì, pouze za detì a velkých veder se vypínal. Tím se zabraòovalo zkratùm v prvém pøípadì a ve druhém pak kodlivým úèinkùm (?), které nastávaly pøi elektrizování bez dostateèné zálivky! Lepí vzrùst, vyí jakost skliznì a vyí výnosy byly výsledkem, které umonily zaplatit investièní náklady po prvním roce provozu! Vysvìtlujícími argumenty bylo pùsobení elektøiny na obìh ivin v pùdì, zeslabení vlivu kodlivého hmyzu, atd. Jinou variantu tohoto principu pøedvedl Francouz jménem Barty. Ten zapichoval ke kadé rostlince kovovou tyèku, která od koøenù sahala do výky 0,8 a 2 m nad zem. Nerezavìjící hroty sály atmosférickou elektøinu a pøivádìly jí do pùdy v okruhu 40 cm. Výsledkem bylo intenzivnìjí klíèení semen, rychlejí rùst rostlin a vyí úroda12. V rámci tìchto pokusù pøed druhou svìtovou válkou bylo zjitìno, e potraviny vystavené elektrickému poli o napìtí 100.000 V/m (tj. 100 kV/m) se uchovávají asi tak, jako by byly v chladnièce. Po válce bylo v tìchto pokusech pokraèováno, ale nedolo k praktickému vyuití (12) Kdepak se asi inspiroval prùkopník naeho vìdeckofantastického ánru spisovatel J. M. Troska vlastním jménem Jan Matzal (* 1881, + 1961)? V jeho nejslavnìjích trilogiích Kapitán Nemo (1939) a Zápas s nebem (1940) se to rùznými nassávaèi statické elektøiny v podobì vícehrotých rozsoch, i dalím jejím vyuíváním prakticky ke vemu, pøímo hemí!
45
tohoto efektu. Faktem je, e mít v lednièce nìkolik desítek tisíc Voltù by asi nebylo to pravé oøechové. Zatím tak freony, jako chladící médium, vycházejí z tohoto mìøení sil pro èlovìka relativnì bezpeènìji. Z hlediska èlovìka lze øíci, e stejnì tak jako ostatní ivé organismy je s elektrickými jevy bytostnì spjat. Na mebránách naich bunìk se tvoøí elektrický potenciál - zhruba 0,1 Voltu13 a nervová soustava nemùe fungovat bez elektrických impulsù. Nakonec i souèasná lékaøská vìda toho vyuívá. viz napøíklad mìøení EKG pøi sledování naeho srdce - jednodue øeèeno. Záleí samozøejmì na rychlosti zmìny a hustotì elektrického pole. Pokud je stálé a slabé, nevadí nám ani 10.000 V elektrostatického napìtí pøi svlékání svetru z umìlých vláken. Horí u to zaèíná být u elektrických polí naí energetické sítì. Jako povolená hodnota v odborné literatuøe se zde uvádí O vlivu elektrostatické elektøiny na ivé organismy není sporu. 20.000 V/m (tj. 20 kV/m). RelaK jejímu praktickému vyuití vak zatím dolo jen ve vìdecko- tivnì nejkratí pùsobení mají velfantastických románech èeského spisovatele J. M. Trosky. mi silná elektická pole na vedeních VVN - tj. velmi vysokých napìtí. V literatuøe se uvádí, e montéøi pracující pod napìtím (co se v zahranièí vskutku provozuje) a 500.000 V trpí bolestmi hlavy, dìlá se jim patnì od aludku, atd. To je vak nìkolik vybraných jedincù, ev. zvlátì citlivých, kteøí mají podobné pocity napø. pøed bouøkou. Otázkou ovem je, nakolik je na vinì elektrické pole, èi zmìna tlaku vzduchu, jeho teplota, atd. V praktickém ivotì normálního èlovìka si vìtinou nièeho takového nevimneme. Jak je tedy zøejmé, i elektrická pole se dokáí projevit na ivém, v naem pøípadì lidském, organizmu. Jejich pùsobení je vak podstatnì slabí na rozdíl od výe popisovaných elektromagnetických polí, pokud samozøejmì nemyslíme úder blesku (jeho pøípadná realizace by byla na vyloenì vodivém podkladì moøe krajnì obtíná). Z hlediska Filadefského experimentu jsou tak elektrická pole sice zajímavou, leè nièím nepodloenou alternativou. (13) Kdybychom dokázali spojit nìkolik tisích tìchto bunìk za sebou, výsledkem by bylo docela sluné napìtí. Pøesnì podle tohoto návodu se chová elektrický úhoø v øekách Jiní Ameriky. Na povrchu svého tìla tak dokáe vytvoøit napìtí a 700 V! Jak vak znám lidi, pokud bychom toho byli také schopni, urèitì by nìkteøí jedinci museli mít vyroubované pojistky, aby neohroovali ostatní pøísluníky svého druhu. No nic.
46
A na konec této kapitoly bych se jetì popsal vyuití elektrického pole v podobì statické elektøiny u dalí neletální letecké zbranì. Jde o tzv. grafitovou pumu, která byla oficielnì a veøejnì pouita v bývalé Jugoslávii (a neoficiálnì, co by Hodnoty elektrostatického napìtí rùzných pøedmìtù vùèi zemi. tajná zbraò, o nìkolik let døívì pøi válce v Perském zálivu v roce 1991). Jde o chytré vyuití grafitu, veobecnì známého prvku, který je velmi dobrým vodièem elektrického proudu k vyzkratování veøejné elektrické rozvodné sítì. Principem je rozhození jemných grafitových vláken o délce asi 2 cm v blízkosti rozvodù vysokého napìtí. Trhavinou rozmetané èásteèky grafitové náplnì jsou pøitahovány k elektrickým vedením, protoe vlivem vysokého napìtí rozvodu VN se v grafitových èásticích indukuje malý Intenzita elektrického pole okolo vedení vysokého napìtí. uvedených hodnot VN (380 kV, 220 kV, 110 kV) elektrický náboj a tím dochází Pozn.: Dle jde opìt o pøevzaté zahranièní materiály. pùsobením elektrostatických sil k vìtí hustotì zachycení na rozvody VN (v podstatì stejnì, jako se chytá prach na televizní obrazovku). Pøilnou nejenom k vodièùm, ale i k izolátorùm, které tak ztrácejí své izolaèní schopnosti a naopak se stávají vodivými. Výsledkem jsou zkraty na vedení VN, trafostanicích, atd. a zhroucení infastruktury kterékoliv zemì závislé na elektrické energii, pokud není vybavena vlastními - dobøe ukrytými - zdroji elektøiny. Synchronizované údery pomocí této zbranì na území bývalé Jugoslávie vedly k tomu, e asi 70% Srbska a 80% území v sousední Bosenské republice se ocitlo bez proudu! K dopravì na cíl se v pøípadì grafitu pouívá submunice, co jsou pouzdra o délce 169 mm, vnitøním prùmìru 64 mm a celkové hmotnosti 1,5 kg. Nesena jsou v tenkostìnné letecké kontejnerové pumì CBU-97/B kruhového prùøezu o délce 2,56 m a prùmìru 396 mm. Celková hmotnost, vèetnì nìkolika desítek kusu submunice, je cca 430 kg. Na svém konci je bomba vybavena ètveøicí stabilizaèních ploch o rozpìtí v základní sklopenené poloze 0,52 m a po vyputìní 1,07 m. Kontejner pumy je v pøídi vybaven pøibliovacím zapalovaèem. Ten po dosaení stanovené výky v rozsahu od 90 do 900 m, napø. nad elektrárnou, rozvodnou, vedením VN, atd. otevøe kontejner. Díky podélné rotaci kontejneru, kterou zpùsobují zadní stabilizaèním køidélka (asi 500 ot/min) je submunice odstøedivou silou vymrtìna do prostoru, kde v urèité výce vybuchne a rozptýlí grafitový obsah. Co jsou buï výe zmiòovaná vlákna, nebo prach, èi granule. Kdo se nìkdy umazal od grafitu, dá mi jistì za pravdu, e omýt vekeré izolaèní prvky rozvodu VN dá skuteènì dost práce! Na druhou stranu je pravda, e tato zbraò ani pøímo nenièí, ani nezabíjí, co je vyjímka, která jinak potvrzuje pravidlo (pokud ovem na nìkoho nespadne prázdný kontejner od submunice. Pozn. autora). Co k tomu dodat? Snad jen to, e pokud jde o válèení, je lidská vynalézavost vskutku bez hranic!
47
18. Albert Einstein, Filadelfský experiment a teorie veho A nyní se dostáváme k dalí záhadì a zároveò i esu v rukávì pøíznivcù a zastáncù Filadefského experimentu. Jde o úèast Alberta Einsteina (* 14.3.1879, + 18.4.1955), jeho jméno se u bìhem ivota stalo legendou a dodnes pøedstavuje esenci veho, co veøejnost obvykle spojuje s vynikajícím vìdcem. Dobové populární fotografie jej portrétují v ledabylém obleèení, s neupravenými edivými vlasy a zasnìným pohledem. Tak, jak tomu vak bývá u øady legend, i ta o Einsteinovi je pravdivá jen zèásti. Byl to vskutku génius a znaèná èást jeho vìdeckých výsledkù byla výplodem pouze jeho vìdeckého úsilí. Na druhé stranì byl vak palièatý a v øadì svých vìdeckých mylenek se hrubì mýlil, èi je zcela odmítal (napø. kvantovou mechaniku). Zboòování, které tuto záhadnou osobnost obklopovalo celá desetiletí, dnes, zhruba stodvacet let po jeho narození, zaèíná pomalu ustupovat stranou. Zpùsobila to mj. i øada odhalujících autobiografií, v nich jako lidská bytost nevystupuje právì vdy v pøíznivém svìtle. Faktem je, e kdyby il v dnení dobì, stal by se jeho ne zrovna nejastnìjí soukromý ivot vdìèným soustem nejrùznìjích bulvárních plátkù (jedním z temných tajemství Einsteinova ivota bylo napø. odevzdání jeho prvorozené dcery Lieserl k adopci!) Z hlediska omezeného místa zde nelze zcela citovat Einsteinùv ivotopis. Snad jen nìkolik údajù, které pøedcházeli jeho emigraci do USA, která nás pak bude nejvíce zajímat. Zaènìme tím, e v roce 1911 se rodina Einsteinových pøestìhovala do Prahy, kde Einstein získal místo øádného profesora na nìmecké èásti Karlovy univerzity. V polovinì roku 1912 se vak ji stìhovali zpìt do Curychu. V roce 1914 jej opustili i s rodinou a odstìhovali se do Nìmecka, kde Einstein získal èlenství v Pruské akademii vìd v Berlínì. V roce 1922 obdrel Nobelovu cenu za kvantové vysvìtlení fotoelektického jevu (který podal ji v roce 1905!). V Nìmecku setrval a do prosince 1932, kdy se vydal, se svojí druhou enou Elsou, do Ameriky. Vzhledem k rùstu faismu promptnì rezignoval na èlenství v Pruské Akademii a podruhé se vzdal i nìmeckého obèanství. Pøiplul sice zpìt do Evropy, nikoliv vak do Nìmecka, ale do Belgie. Odtud, v roce 1933, ji definitivnì, odeel do Spojených státù, aby se do Nìmecka u nikdy nevrátil. V Americe se usadil v Princetonu, který se stal jeho stálým domovem. Pøijal profesorské místo Jedním z hlavních dùkazù tzv. Filadelfského experimentu je v Institute for Advanced Study (tj. i údajná úèast jednoho z nejvìtích teoretických fyzikù 20. století - Alberta Einsteina. Pøi bliím zkoumání vak zjistíme, e v Ústavu pokroèilých studií) zaloeném v roce 1930, kde pracoval prakskuteènost byla trochu jiná, ne veobecnì známá tvrzení!
48
ticky a do konce svého ivota. Pokud jde o jeho èinnost pro námoønictvo v dobì konání údajného Filadelfského experimentu, pak si pøipomeòme úvodní èlánek prvého dílu...... Jistý dr. Vannevar Bush mìl pro práci v armádì USA získat i vìhlasného Alberta Einsteina, který v té dobì pùsobil na universitì v Princetonu. V archívech americké armády v Saint Louis je evidován mj. dokument, který potvrzuje, e námoønictvo mìlo s tímto vìdcem aktivní kontakt od 31.5.1943 do 30.6.1944, kdy pro nìj pracoval jako vìdecký konzultant. Na èem, to se vak neví!? A jaká byla skuteènost? Albert Einstein byl skuteènì v inkriminovanou dobu poradcem v oddìlení silných výbunin na úøadì dìlostøelectva amerického Ministerstva námoønictva. A nebyl sám. Byl zde napøíklad zamìstnán i maïar John von Neumann, o kterém zde byla na zaèátku prvého dílu také zmíòka. Ten pozdìji odeel s dalími vìdci (Ital Enrico Fermi, Dán Niels Bohr, dále Maïar Edward Teller, atd., atd.) do Los Alamos, kde se podíleli na vývoji a konstrukci atomové bomby. Kdy Einstein toto poradenství pøijímal, prohlásil, e v dùsledku svého pokroèilého vìku nebude moci pravidelnì cestovat z místa svého bydlitì v Princetonu do Washingtonu D.C. Jako kurýr byl tedy vybrán dalí èlen tohoto týmu a to sice George Gamow, jinak autor celosvìtovì populární vìdeckovysvìtlující knihy pro mláde s názvem Pan Tompkins v øíi divù a Pan Tompkins zkoumá atom 14. A co mìl tento útvar na starosti? Øeily se vìtinou problémy o íøení rázových a detonaèních vln rùznými tradièními silnì výbunými látkami a nespojité pøechody z rázu do detonace. Dále lo o nejrùznìjí návrhy, jako napøíklad výbuchy øady min, umístìných na parabolické dráze pod vodou a vedoucí k nìjaké japonské námoøní základnì, take by dolo k souètu jednotlivých destrukèních sil, po nich by následovaly bomby shazované na paluby japonských letadlových lodí. Dále se zkouela citlivost rùzných výbunin na kinetickou energii dopadajícího kladiva. Tyto experimenty se provádìly na námoøních testovacích pozemcích Indian Head na øece Potomac ve spolupráci s odborníky na silné výbuniny. Pøi té pøíleitosti byl uèinìn zajímavý objev a to sice, e velkého stlaèení, pùsobícího do jednoho bodu lze dosáhnout pomocí detonaèní vlny vytvoøenou kombinací dvou výbunin s rùznými rychlostmi. Tohoto objevu bylo nakonec vyuito pøi konstrukci rozbuky atomové bomby 15. Podle jednoho z pramenù se Einstein kromì výe uvedených, víceménì teoretických problémù, úèastnil i ryze praktických výzkumù. Napø. vylepení stávajících zapalovaèù pro torpéda. Samotný Einstein se s Gamowem setkával pøed jeho pravidelnými páteèními odjezdy do Washingtonu D.C. doma ve své pracovnì. Na sobì mìl údajnì vdy jeden ze svých slavných svetrù. Spoleènì procházeli vechny návrhy, jeden za druhým. Einstein schvaloval prakticky vechny se slovy: Ano, velmi zajímavé, velice chytré. A dalí den byl admirál, který mìl na starosti úøad, velice astný, kdy dostával od G. Gamowa zprávy o Einsteionových komentáøích! G. Gamow dále vzpomínal na to, e v Einstenovì pracovnì bylo vdycky na pracovním stole i stolku poblí rozeseto mnoho papírù, které byly popsány vzorci s tenzory a zøejmì se týkaly jednotné teorie pole. Einstein o ní ale nikdy (!) nemluvil. Nutno otevøenì pøiznat, e prací asi toto oddìlení zavaleno zrovna nebylo, nebo sám G. Gamow ve své autobiografii uvá(14) Prvá kniha vyla ji v roce 1940 a jen do roku 1965 byla 16x reediována. Druhá kniha vyla poprvé v roce 1944 a do stejného roku 1965 vyla jetì 9x. Knihy byly pøeloeny do vech svìtových jazykù vèetnì èíntiny a hindustántiny. V èetinì obì tyto knihy vyly v jednom celku v nakl. Mladá fronta, edice Máj, roku 1986. (15) Pokud by mìl nìkterý ze ètenáøù hlubí zájem o detailnìjí popis jak takováto rozbuka funguje doporuèuji mu knihu s názvem Nejhorí obavy, autorem je Tom Clancy, vyd. nakl. BB art, Praha 1999. Konkrétnì stranu 170, 316 a 348, kde se kupodivu vzhledem k dnení dobì (?) dozvíte konstrukèní detaily pøi sestrojování atomové termonukleární bomby!
49
dí, e Univerzita George Washingtona, kde v té dobì pøednáel, mu povolila dva pùldny v týdnu (úterý a pátek odpoledne) pracovat pro námoønictvo. Jinak o èinnosti oddìlení silných výbunin byla sepsána dlouhá zpráva, která je k dispozici v archivu Ministerstva námoønictva USA a pravdìpodobnì bude ji v souèasné dobì odtajnìna! Jak je tedy vidìt, nápady to byly ve své dobì moná zajímavé, avak nijak pøevratné a co je nejdùleitìjí, fungovaly na základì normálních fyzikálních jevù. A tím pádem je po tajemství a záhadì o úèasti A. Einsteina na kdovíèem!!! Osobnì si myslím, e by se A. Einstein musel v hrobì otáèet, kdy by se dozvìdìl, k èemu bylo jeho jména vyuito! (Èi spíe zneuito). V souvislosti s údajným Filadelfským experimentem se také èasto uvádí, e A. Einstein pracoval po celý ivot, i po roce 1943, na jednotné teorii pole. Ta mìla být také základním vysvìtlujícím prvkem celé záhady torpedoborce Eldridge a jeho údajného zmizení. Viz úvod v prvém dílu:... A. Einstein mìl k pokusu vyuít i svou tzv. teorii veho....Poprvé s ní pøiel v polovinì dvacátých let a mìl jí publikovat v letech 1925 a 1927 v Nìmecku. V roce 1927 jí vak oznaèil za neúplnou a nehotovou. Následnì jí mìl uzavøít (?) pøed svìtem. Prý vak není vylouèeno, e ji nakonec pøece jen zaèátkem ètyøicátých let dokonèil!? Ta mìla být údajnì klíèem k Filadelfskému experimentu. Prakticky vechny èlánky, zabývající se Filadelfským experimentem také tímto argumentem operují a to i pøes to, e podle Einsteionova vlastního pøesvìdèení skonèilo jeho úsilí o jednotnou teorii pole nezdarem. Stále zpracovával její nové verze, ani by se dobral praktického výsledku. Oè se tedy, dle odborných pramenù, jedná? Jde o teorii kvantové gravitace, nìkdy také zvané teorie velkého sjednocení, èi finální teorie. Odbornì a oficielnì pojmenované GUT (tj. Grand Unified Theory). Nebo také, s nejvìtí nadsázkou, teorii veho (TOE - theory of everything). Tento velice populární název je vak ponìkud zavádìjící. Ve skuteènosti se jedná o zatím nenaplnìnou snahu fyzikù celého svìta skloubit dohromady ètveøici základních pøírodních sil. Za vysvìtlením tohoto pojmu musíme èásteènì do historie souèasné fyziky. Postupnì, jak se rozvíjela vìda a technika, vytváøely se velijaké teorie, vysvìtlující rùzné fyzikální jevy. Na rozdíl do filozofie, která si libuje v chimérách dalekosáhlých odpovìdí na velké otázky, je naopak fyzika ouráním se v konkrétních problémech, které slibují nìjakou praktickou odmìnu. Pomalými krùèky se tak lidské poznání posouvalo (a stále posouvá) pomalu vpøed. Rùzné teorie tak v prùbìhu èasu padly a byly nahrazeny jinými, nebo se naopak potvrdily a byly dále upøesòovány. A jak se fyzika bìhem devatenáctého a dvacátého století rozvíjela, pøivádìla stále více nesourodých jevù do rámce sjednocených teorií. Prvním velkým krokem v tomto snaení bylo sjednocení elektøiny a magnetismu. Tyto jevy se v ranných dobách fyziky zdály být nìèím naprosto rozdílným a vzájemnì nesouvisejícím. Teprve ve dvacátých letech 19. století se ukázalo, e pohybující se náboje vytváøejí (tzv. generují) magnetické pole. M. Farady pak zjistil i opaèné pùsobení, kdy promìnné magnetické pole vytváøí pole elektrické (jak je to popsáno v pøíloze prvého dílu o radiovém vysílání). Pokraèovatelem byl James Clark Maxwell, který vystihl vzájemné vztahy mezi optickými, magnetickými a elektrickými jevy. Tìmto matematickým zákonùm se v souèastnosti øíká tzv. Maxwellovy rovnice a jsou teoretickým základem pro stavbu øady praktických strojù jako jsou napø. elektromotory, dynama, magnetofony, televizory, videa, poèítaèe, atd. Dnes tak vichni povaujeme za naprostou samozøejmost, e elektøina i magnetické pole spolu úzce souvisí, e? Postupnì tedy tak fyzikové ve dvacátém století, novì vyzbrojeni teoriemi relativity, kvantové mechaniky a èasto jetì podníceni novými objevy v experimentálních technologiích dospìli k názoru, e vekeré fyzikální jevy lze sjednotit jako pùsobení ètyøech pøírodních sil. Je
50
to elektromagnetismus, okolo kterého se toèí oba dva díly této publikace. Pak to jsou dvì síly, které se týkají vztahù mezi slokami atomového jádra, tj. tzv. slabá nukleární síla, je je zodpovìdná za rozpad urèitých radioaktivních látek. A dále silná nukleární síla, která zahrnuje protony a neutrony, tvoøící jádro kadého atomu. Nakonec pak zbývá gravitace, èili pøitalivost. Tyto ètyøi síly se lií svou velikostí. Nejslabí je gravitace a nejsilnìjí je tzv. nukleární síla. Teorie, která sjednocuje elektromagnetismus se slabou nukleární silou vytvoøili kolem roku 1970 fyzikové Glashow, Salam a Weinberg. Nazvali ji elektroslabá teorie a pøedstavuje tyto dvì rozdílné síly jako projevy jedné síly. Samotné eletroslabé a silné síly ijí vedle sebe v kombinované teorii základních sil, zvané standartní model. Tento standartní model vak ji není tak povedený a nepøedstavuje skuteèné sjednocení vech tøí sil jak to èiní elektroslabá teorie pro dvì z nich. Fyzikové vak doufají, e se jim tuto teorii podaøí natolik vypilovat do jedné, skuteènì fungující, teorie. Existuje mnoho uchazeèù o takový výsledek, avak není známo, který z nìj je skuteènì správný (pokud vùbec je). I po ev. úspìchu jsme vak poøád jen ve tøech ètvrtinách cesty. Zbývá poslední síla (a zároveò velký problém). Tím ètvrtým do party je gravitace, která je v mnoha ohledech extrémnì slabá. Valnou vìtinu hmotných tìles drí toti pohromadì elektrické síly, které pùsobí mezi atomy a které jsou o mnoho øádù vìtí, ne gravitaèní síly mezi atomy. Ale navzdory své slabosti má gravitace komplikovaný charakter, který zatím odolává jakýmkoliv snahám o vtìsnání do sjednoceného schématu. To je také hlavní pøekákou pro vytvoøení teorie veho. U bylo mnoho pokusù ale ádný konkrétní výsledek. Spadají sem takové exotické mylenky, jako jsou teorie supersymetrie a teorie strun, nebo jejich kombinace, tj. teorie superstrun. Ta by podle posledních názorù mìla být klíèem k jednotné teorii pole a má dokázat propojit vekeré síly pøírody a èástice hmoty do jediného teoretického gobelínu. Jejím principem je názor, e základními stavebními kameny vesmíru nejsou bodové èástice, ale tenká jednorozmìrná vlákna, která pravidelnì vibrují. Jiný stupeò vibrace = jiná èástice! Samozøejmì, e se postupuje po krùècích. Chytøí lovci stopují koneènou teorii srovnáváním známek podobnosti - tj. symetrie, protoe pøírodní zákony jsou v podstatì vyjádøením symetrie a vekerá fyzika je v jistém smyslu pouze jejím hledáním. Stále vak jetì zùstává otázkou, zda je na tomto základì takové velesjednocení vùbec moné? V souèasné dobì je tak zatím nejlepí teorií gravitace Einsteinova obecná teorie relativity. Bohuel, tato teorie selhává, pokud zadáme extremní fyzikální hodnoty. Napøíklad, pokud bychom chtìli vypoèítat pøitalivou sílu pro objekty v nulové vzdálenosti, dostaneme nekoneèný výsledek! Nakonec i A. Einstein si byl tohoto nedostatku vìdom. V roce 1950 sám upozornil na to, e v pøípadì velkých hustot hmoty není jeho obecná teorie relativity zrovna nejpøesnìjí, protoe výsledky nabývají nekoneèných hodnot, co je prakticky k nièemu. A tedy bude gravitace sjednocena se zbývajícími tøemi silami, výsledkem bude teorie veho! A k èemu to vechno snaení? Dùvodem je snaha poznat prvotní okamiky vzniku vesmíru, neboli tzv. velkého tøesku. Èím hloubìji se vracíme do vesmírné minulosti, tím vyí má vesmír teplotu a tím exotiètìjí teorii potøebujeme. Za pomocí ponìkud spekulativní fyzikální teorie velkého sjednocení, která se zatím netestovala v laboratoøích, se kosmologové dostali zhruba do èasu 10-35 sekundy po úplném zaèátku (tj. velkém tøesku). Nae chápání vesmíru se ale zatím úplnì sesype pro èasové hodnoty kolem 10-43 sekundy po samotném tøesku. Proè? Protoe na základì zatím známých fyzikálních teorií se po zadání extrémních hodnot, panujících v tomto èasovém úseku, okamitì dostaneme k nekoneèným a tím pádem i nepouitelným výsledkùm, jak zde ji bylo
51
øeèeno. Díky tomu tak neznáme poèáteèní podmínky vesmíru a zatím nikdo neví, zda se vesmír bude rozpínat trvale, anebo se nakonec opìtovnì zhroutí. Nikdo tak zatím nedokae odpovìdìt na otázky proè existuje èas, prostor, atd.! Jak je tedy zøejmé z pøedchozích øádkù, tzv. teorie veho, èi spíe sjednocená teorie je nutná k poznání poèátku vesmíru, jeho smyslu a zaruèila by nám i to, e vesmír je pochopitelné místo, pøestoe jeho principy jsou zatím z pohledu kadodenního ivota dosti bizarní. Zároveò to bude také poslední krok k nejvyímu cílu vìdy, tj. matematickým zákonùm, které by popisovaly vekeré známé pøírodní síly formou jedné rovnice, je by bylo moné napsat - obraznì øeèeno - tøeba na trièko! (Spíe to vak asi bude sada rovnic). Tvrzení rùzných autorù zabývajících se údajným Filadelfským experimentem, e tato tzv. teorie veho tak byla v pozadí zmizení torpédoborce Eldridge, je tedy na první pohled zcela nesmyslné a nelogické! Jednak v té dobì nebyla dokonèená a není dodnes. A za druhé. Pro praktické vyuití k nìjakým klasickým výpoètùm je k nièemu, protoe pouze zastøeuje a sjednocuje ètveøici základních sil, jak ji bylo výe napsáno! (Proto se jí také øíká sjednocená teorie). Pro lepí pøedstavu lze pouít pøirovnání s mapami. Je to stejné, jak kdybyste napøíklad hledali na mapì svìta nejkratí cestu z praského Smíchovského nádraí na Wilsonovo! Nic nenajdete, e? Protoe mapa svìta má pøíli velké mìøítko, pøestoe v sobì sjednocuje vechny mapy svìtadílù, zemí, mìst, atd.. Je tedy nutné vzít si mapu mnohem podrobnìjí, tj. Prahy, kde budou detailnì znázornìny ulice, atd. Stejnì tak pro podrobné výpoèty musíme pouít podrobné výpoèty a vzorce pro ten, který daný problém. A nikoliv jednu univerzální rovnici, která snad jednou bude na zaèátku kadé uèebnice fyziky! Pokud tedy shrneme výe uvedené skuteènosti zjistíme, e osoba A. Einsteina je do tohoto pøípadu zapletena zcela zámìrnì. Má to svou logiku, i kdy ponìkud zvrácenou. Lidé, kteøí si nebudou ovìøovat pravdivost uvedených informací, pokud mono v originálních eventuelnì hodnovìrných pramenech, pokývají hlavou a pomyslí si, e kdy ve Filadelfském experimentu figuruje jméno jednoho z nejvìtích fyzikù naí doby, nìco na tom urèitì bude! Jedná se vak o podvod nejvyího stupnì, jemu vak el bohu podlehne vìtina ètenáøù. To samé se týká i tzv. teorie veho. Kdo z ètenáøù si bude ovìøovat k èemu má být tato fyzikální teorie dobrá a jaký má obsah?! Stávají se tak pouze naivními obìtmi urnalistické soldatesky, která si mne ruce nad poètem prodaných výtiskù rùzných bulvárních plátkù! Závìrem k této kapitole lze tedy øíci, e pouití jména A. Einsteina a teorie veho slouí pouze k navození tajemnosti, ètenáøské pøitalivosti a hledání senzace v souvislosti se záhadou, která v tomto pøípadì ádnou záhadou nebyla. Krom toho mám pocit, e u nìkterých externích autorù v souvislosti s tímto tématem jde navíc jetì o poèet dobøe zaplacených autorských archù ze strany rùzných bulvárních novin a èasopisù. A e vyloenì ohlupují ètenáøe? No a co. Hlavnì, kdy to sype, ne?!
52
19. Filadelfský experiment a Nikola Tesla Dalí osobou, která se mìla úèastnit Filadelfského experimentu jako vedoucí pracovník, byl údajnì i Nikola Tesla (* 10.7.1856, + 7.1.1943). Na rozdíl od zde ji zmiòovaného A. Ensteina, který byl géniem 20. století v oblasti teoretické fyziky, byl N. Tesla géniem a nesmírnì pracovitým èlovìkem v oblasti elektrotechniky o generaci døíve. Vìtina jeho epochálních vynálezù, z nich nìkteré pøedbìhly svou dobu o celá desetiletí, pochází z pøelomu 19. a 20. století. Originalita mylenek a dlouhodobá vìdeckoinenýrská intuice Teslova jsou dobøe známy napøíklad z jeho sporu s Edisonem o perspektivì støídavých proudù, které v energetice nakonec zvítìzily. Exponoval se i v lékaøství a klinická metoda zvaná diathermie je jeho objevem. Byl prùkopníkem i v bezdrátové telegrafii. Ve svých prvních pokusech s vysokofrekvenèních technikou, které konal ji v roce 1891 Tesla vybudoval u New Yorku vysílaèku s dosahem 40 km. V roce 1893 pøedvedl Tesla na výstavì Columbian v Chicagu rádio sestrojené z vakuových lamp! Roku 1897 zahájil stavbu velké radiostanice v Coloradu o výkonu 200 kW, s dosahem pøes 1.000 km a anténou vysokou 70 m! Uil tu svého stejnojmenného transformátoru, jeho primární vinutí mìlo prùmìr 23 m (!) a sekundární vinutí bylo 3 m vysoké a mìlo prùmìr také 3 m. V roce 1898 pøedvedl v newyorském Madison Square Garden loïku ovládanou radiovými vlnami. Pozdìji, pøi zkoukách na moøi, ji øídil na vzdálenost a 45 km od pobøeí dávno pøedtím ne Marconi vyslal 12.12.1901 svou slavnou první depei pøes Atlantik! (Jednalo se o Morseovu znaèku písmene S). Pøesto je v encyklopediích jako tvùrce prvního bezdrátového spojení uvádìn Marconi, i kdy to není pravda. To nakonec potvrdil ve ètyøicátých létech minulého století Nejvyí americký soud, který Marconiho patenty definitivnì zruil apøiznal tak Teslovi prvenství ve vynálezu rádia. Ten se vak svého oficielnì potvrzeného vítìzství ji nedoil. Tesla dále mj. teoreticky zdùvodnil radiolokátor, sonar i laser! (Neboli paprsky smrti, jak je obèas uvádìno v tisku). Døívì ne W. C. Roentgen, který objevil takzvané paprsky X dne 8.11.1895, získával Tesla obrazy lidského tìla pomocí svého stínograNikola Tesla (1856 - 1943) fu a to u v roce 1892!16 Byl autorem celkem více ne 800 patentù! Atd., atd., atd. (16) Jedná se opìt o elektromagnetické vlny v pøibliném pásmu 1018 a 1021 Hz. Jejich vlnová délka je tedy od 10-12 a do 10-10 m. Vzhledem k jejich vysoké frekvenci, a tím pádem i energii, jde o velmi pronika-
53
Jaká tedy mìla být role tohoto mue pøi údajném zmizení torpédoborce Eldridge? viz údaje z titulní kapitoly.... Pokraèovat v pokusech mìl dalí velikán elektrotechniky Nikola Tesla. A to ji v roce 1915! Jeho tým se pøesunul do Princetonu na Institute for Advanced Study (tj. v èetinì Institut pokrokových výzkumù). Zde musím upozornit na první chybu. Tento institut, na kterém pùsobil pozdìji i Einstein (viz pøedcházející kapitola), byl zaloen a v roce 1930! Tzn. e pokud se Tesla v roce 1915 s týmem svých spolupracovníkù nìkam pøesunul, sem to rozhodnì nebylo! Jinak o jakýchkoliv pokusech s elektromagnetickým polem k èemukoliv v tomto období není v jeho podrobných ivotopisech ani zmíòka. Mimoto v letech 1910 a 1915 pracoval na svých zcela atypických parních turbínách, kdy místo klasických lopatkových kol pouil soustøedných kotouèù umístìných na høídeli ve vzdálenosti nìkolika mm vedle sebe. Pára pak otáèení vyvolávala svým tøením a nikoliv svým tlakem17. Tesla v tìchto pokusech pokraèoval a do roku 1922, konkrétDálkovì ovládaný èlun z roku 1898. Jeho funkèní model byl vystaven v lednu 2001 v NTM Praha nì do 3. ledna, kdy mu byl udìlen pospøi výstavì vìnované N. Teslovi. lední patent v jeho ivotì è.1,402.025. I jeho vekeré dalí výzkumy ze irího èasového úseku tj. 1908 - 1922, byly také zcela realistické, tj. mimo zmiòovaných turbín, to dále byl mìøiè frekvence, mìøiè rychlosti lodi, elektrické poèítadlo, thermomagnetický motor, parní stroje, atd. V souvislosti s Filadelfským experimentem vak pokraèujme dál. V titulním èlánku je uvedeno:... V roce 1936 se uskuteènila první zkouka. A co v té dobì dìlal Tesla? V kvìtnu roku 1936 slavil své 80. narozeniny. Pøi této pøíleitosti byla v Bìlehradì veliká oslava jeho jubilea, kterého se zúèastnilo 80 delegátù mnohých vìdeckých institutù a spolvé - ionizující - záøení. To mj. snadno prochází mìkkými tkánìmi sloenými z lehkých prvkù vodíku, uhlíku, dusíku a kyslíku. Kosti sloené z vápníku a fosforu a dalí materiály z atomù tìkých prvkù jej vak zastavují. Na toto záøení také reagují fotografické filmy a desky, èeho se hlavnì ve zdravotnictví hojnì vyuívá. My toto záøení známe pod veobecným názvem Rentgenovy paprsky pojmenované po svém vynálezci. To ovem není pravda. Spíe by se mìly jmenovat Teslovy paprsky! (17) Napø. Jedna z posledních Teslových turbín mìla 15 kotouèù o prùmìru 130 cm. Výkon èinil 500 kW pøi 3.600 ot/min a tlaku páry 4 MPA ( tj. postaru 40 atmosfér).
54
kù ze 17 ti rùzných státù. Tesla se jí vak osobnì nezúèastnil, pomocí navzájem vymìòovaných telegramù byl ale v kontaktu s delegáty (tyto telegramy se zachovaly. Pozn. autora). Bylo by tedy s podivem, e Tesla, který byl jeitný jako kterýkoliv jiný vìdec, by se pøi této pøíleitosti nezmínil o tak fantastickém objevu jako je optické zneviditelòování o b j e k t ù p o m o c í elektromagnetického pole! Tento objev by byl (a je dodnes) na Nobelovu cenu. Dalím argumentem proti jeho úèasti v údajném Filadelfském experimentu je i to, e ho v roce 1939 v New Yorku srazilo auto a zpùsobilo mu tìká zranìní, která Øez Teslovou turbínou. jej pøipoutala na lùko. Po Zøetelnì jsou vidìt soustøedné kotouèe na rotoru (viz dalí obr.). celé mìsíce nevycházel ze svých dvou pokojù ve 33. poschodí hotelu Newyorker, kde také posledních deset let bydlel. Tesla byl tedy následkem poranìní pøi automobilovém netìstí po následující léta pøipoután do svého pokoje. Tìko se tedy mohl úèastnit jakýchkoliv projektù, viz úvodní èlánek: ...Tesla... ji v roce 1940 provedl první zkouku ochranného elektromagnetického plátì na velké zásobovací lodi v brooklynském doku. Tesla vak údajnì nesouhlasil s pokusy, kterých se bezprostøednì zúèastnili lidé, protoe je povaoval za pøíli nebezpeèné. Proto nakonec v roce 1942 z projektu odeel...???? Vzhledem k jeho zdravotnímu stavu by to asi bylo dost problematické, e? A to jak obraznì, tak i doslova. On sám pak zemøel v lednu 1943 ve vìku 87 let. Jeho smrt bývá v nìkterých bulvárních èláncích oznaèována za tajemnou. Myslím vak, e na ní není nic tajemného, protoe je perfektnì zdokumentována v jeho ivotopisech - viz soupis pouité literatury. Stejnì tak je zøejmé, e i osoba N. Tesly je do tzv. Filadelfského experimentu umístìna zámìrnì, ze stejných dùvodù jako byl do ní zapleten i A. Einstein - viz pøedchozí kapitola. Kdo ze ètenáøù si bude ovìøovat skuteènou realitu Teslových pokusù? V této souvislosti se tedy zbývá jetì zmínit o nìkolika záhadách, která mají Teslu obestírat aureolou tajemnosti a nadpøirozených schopností v oèích nìkterých záhadologù a novináøù bulvárních plátkù, kteøí toho také zdatnì vyuívají. Prvá se týká údajného Teslova vynálezu radaru. On sám v srpnu 1917 v èasopise Electrical Experimenter uveøejnil svùj názor, e je moné zjistit místo ponorky pomocí elektrických paprskù. Cituji doslova: Jestlie vyleme svazek koncentrovaných paprskù ve zlomku vteøiny z vysokofrekvenèního oscilátoru velmi vysoké frekvence o mnoha periodách za vteøinu, a po
55
Faksimile patentové pøihláky Teslovy turbíny
56
Faksimile patentové pøihláky Teslova alternátoru na støídavý proud
57
odrazu od ponorky uèiníme viditelným na fluorodcentní clonì na lodi, která svazek vysílá, nebo na nìjaké jiné lodi, mùeme zjistit místo ponorky! Èlánek pak pokraèuje dále a detailnì popisuje tento princip. Jeden takový pøístroj nakonec Tesla popsal ji v roce 1900 (!) v patentu è. 787412. Rozdíl je jen v tom, e dnes se impulsy v radarech vyrábìjí pomocí magnetronu, a Tesla je vyrábìl akumlováním elektrické energie v kondenzátoru a jeho následným vybitím. Jako technickou perlièku lze uvést, e Tesla chtìl takto detekovat i ponoøenou ponorku. Pøestoe v té dobì prakticky neexistovaly jakékoliv studie o íøení a pohlcování elektromagnetických vln rùznými druhy prostøedí (vèetnì vody), Tesla díky svému technickému talentu i pokusù dospìl k názoru, cituji: e bude muset pouít velmi silných impulsù o mnoha tisících koòských silách, aby vlny mohly prorazit vodou. Èili ádná záhada, pouze mylenka odbornì fundovaného èlovìka! Pokud jde o sonar, jde teoreticky v podstatì o jinou variantu na to samé téma. Místo elektromagnetických vln se pouívá vln akustických s frekvencemi, jen lidský - relativnì sloitý systém vnitøního ucha - u neslyí (na rozdíl od vìtiny zvíøat). Hranice lidské slyitelnosti konèí kmitoètem zhruba okolo 17 kHz - podle stáøí èlovìka. Samotné echoloty, echografy, sonary, ev. ASDIC, pak pracují v kmitoètovém pásmu cca od 10, 15, 30 a do 60 kHz. Ve vodì a v kapalinách je akustická rychlost íøení 1.440 m/s pøi 10oC, co je více jak 4x ne ve vzduchu. Vzhledem k tomu, e Tesla pouíval kmitoèty kolem 30 kHz pro své transformátory, mìl tak k dispozici patøiènou frekvenci. Ostatní ji bylo výsledkem logické úvahy k pøesvìdèení, e pro íøení vodou budou tedy podstatnì lepí zvukové vlny, ne elektromagnetické, které jsou pod hladinou mnohem více tlumeny. Otázkou ovem zùstává praktická realizace tohoto teoretického nápadu se souèástkovou základnou pøelomu 19. a 20. století?
Teslova vysílací stanice ve Wardenclyff
58
Dalím údajným tajemstvím je i stavba Teslovy Svìtové vysílací stanice na mysu Wardenclyff na Long Islandu, zhruba 100 km jinì od Brooklynu. Tesla investoval 150.000 US dolarù od milionáøe Morgana, za které zde koupil pozemek a potøebné stroje pro elektrickou centrálu o výkonu 300 kW. To vak nestaèilo. Z prodeje svých patentù tedy shromádil dalí potøebné prostøedky a bìhem roku 1901 a 1902 postavil vysílací stanici s anténou vysokou 57 m, která mìla nahoøe polosférický tvar z drátù o prùmìru 20 m. Celkový vysílací výkon mìl dosahovat 1,5 MW!!! Z finanèních dùvodù vak stanici nedostavìl a v roce 1905 na ní pøeruil vekeré práce. Byla to velká koda protoe Tesla odtud chtìl pokusnì vysílat zprávy a hudbu do celého svìta. Vzhledem k tomu, e Tesla pouíval u svých radiostanic velmi dlouhých vln o délce vlny nìkolika km, které mají znaèný dosah, nebyl by to ádný problém. Vak se také na základì tohoto objevu pøistoupilo na poèátku 20. sto-
letí ke zøizování velkách radiových stanic, které pracovaly s vlnami dlouhými 10 a 20 km a umonily radiotelegrafii pøes oceány. Jinak Teslùv vysílaè mìl dále slouit i jako smìrový radiomaják a vysílat zamìøovací signály pro lodì, èili nìco na zpùsob gónia18. Logickým vyústìním tìchto názorù byla i Teslova slova o posílání elektromagnetických signálù na jiné planety, viz èasopis Electrical World z 24. záøí 1921. Sám pak také dospìl k názoru, e cituji: jedinì krátké vlny pøicházejí v úvahu jako úèinný prostøedek pro vysílaní signálù na planety - protoe na rozdíl od dlouhých vln pronikají podstatnì lépe atmosférou. Tedy nic záhadného ani utopického, jak se nám snaí namluvit nìkteøí hledaèi záhad (napø. Jan N. Novák v èas. MS a èlánku s názvem Èarodìj bleskù). I nae veøejnoprávní televize se v tomto smìru pøedvedla! Na ÈT1 zaèátkem ledna 2003 uvedla, e tzv. Tunguzský meteorit19 byl vlastnì poruchou na Teslovì vysílaèi na Long Islandu....! (Taková hloupost se nedá ani komentovat. Pozn. autora). Ve své dobì byly také velice populární Teslovy pokusy s vysokonapìovou technikou. Nákladem 100.000 US dolarù nechal vybudovat v roce 1899 v Colorado Springs velkolepou laboratoø vysokého napìtí, kde dosahoval elektrických výbojù délky a nìkolik desítek metrù! To je také argument øady záhadologù, viz úryvek z titulní kapitoly:.... Nìkteré Teslovy pokusy dodnes nelze rekonstruovat ani na moderních vìdeckých pracovitích. Napø. v roce 1977 se Robert Golka a Robert Bass pokusili rekonstruovat Teslovy pokusy, je mu umonily dosáhnout napìtí 100 miliónù Voltù. Podaøilo se vak vytvoøit napìtí jen 20 milionù Voltù. Tolik citace. A co k tomu dodat? Konzultoval jsem tuto záhadu se zkuebnou, která se zabývá výzkumem velmi vysokých napìtí v Praze Bìchovicích a EGÚ v Brnì. A zde je jejich vyjádøení. Napìtí okolo 100 miliónu Voltù, které je i pro nás zatím skuteènì technicky nedosaitelné, bylo vytvoøeno tzv. zpìtným výpoètem, ale jen na papíøe. Oè se jedná? O to, e v øadì technických knih se uvádí izolaèní schopnost vzduchu a cca 3.000 V na 1 mm. Pøi zvýení nad tuto hodnotu dojde k pøeskoku a jiskøe. Take na 1 m délky výboje je potøeba 3 miliónù Voltù, e? Pro výboje o délce nìkolika desítek metrù je tak potøeba zhruba trojnásobek napìtí, tj. od 60 do 100 milionu Voltù. Na první pohled jasné a logické. Leè hluboce mylné! Podle posledních výzkumù u bouøkových bleskù se toti zjistilo, e do hodnoty okolo 2 milionu Voltù se úmìrnì s napìtím zvyuje i délka blesku. Za touto hranicí se vak køivka vyjadøující vztah mezi napìtím a délkou blesku zaèíná zakøivovat témìø do roviny. Pak tedy délka blesku ji vùbec není úmìrná velikosti napìtí! Pøi bouøkách tak dosahuje maximální napìtí hranice jen 20-ti milionù Voltù, pøestoe blesky jsou dlouhé nikoliv desítky ale stovky metrù! Tuto informaci také potvrzuje i sdìlení ze zkuebny VN v Praze Bìchovicích. Zde jetì donedávna fungovalo zaøízení, kdy pomocí za sebou zapojených kondenzátorù (odbornì øeèeno v sérii) (18) Tesla popsal tyto principy v Amerických patentech è. 685.935/55 z 24. èervna 1899, è. 685.954/56 z 1. srpna 1899, è. 723.188 a 725.605 z 16. èervence 1900. Jejich principy jsou pøeloeny i do èeského jazyka. Pro blií zájemce viz soupis pouité literatury k této kapitole. (19) Ráno 30. èervna 1908 dolo v Tunguzské oblasti Sibiøe (60°55' sev. íøky a 101°57' vých. délky) k mohutnému výbuchu. Obyvatelé v okruhu a 500 km pozorovali jasnì záøící bledìmodrý objekt, který vytvoøil ohnivou kouli - bolid - jasnìjí ne Slunce. Výbuch s odhadovanou silou 10 milionu tun TNT zpustoil oblast o prùmìru 80 km. Zatím platí názor, e lo o malé jádro komety, nebo planetku. Samotnou vysílací stanici pak v roce 1917 znièilo dynamitem americké ministerstvo obrany, které se ponìkud naivnì domnívalo, e by mohla poslouit nepøiteli, ponìvad jí Tesla opustil. Kolem stanice se prý ukazovali vyzvìdaèi a dle vojákù vzniklo nebezpeèí, e se nepøítel mùe zjistit nìco, co by mohlo být vyuito proti Americe. Samotný Tesla se dozvìdìl, e jeho stanice je zbourána a z novin! Co vak záhadného asi tak mohla skrývat 12 let oputìná radiostanice? (A z které dodnes existují autentické fotografie jejího vnitøku?).
59
bylo mono dosáhnout napìtí 5,3 milionù Voltù. Ve bylo umístìno ve vìi vysoké pøes 30 metrù. Pøi impulsních výbojích dosahovaly blesky a do vzdálenosti 50 m od vìe! Pøitom dle klasického výpoètu by mìly mít délku nìco pøes 1,6 metru, ne? A to je také vysvìtlujícím prvkem pro ony Teslovy záhady v tomto oboru. On napìtí stovek milionu Voltù také nikdy nedosáhl. Podle jeho deníkù v Colorado Springs pomocí obøích cívek svého transformátoru vytvoøil maximálnì 12 miliónù Voltù (co je na konec 19. století ovem i tak skuteèný úspìch). Vak také sekundární vinutí pro tyto experimenty mìlo v prùmìru pøes 15 metrù! Pøeruovaè pracoval s kmitoètem 4,2 kHz. Celé zaøízení pak bylo napájeno z 50 kW generátoru - co je výkon motoru dneního meního auta. Zbývá jen dodat, e tzv. Teslovy transformátory, pojmenované po svém tvùrci, jsou sice zdrojem velmi vysokých napìtí, nikoliv vak proudù. Zde se jedná o zlomky Ampér. Díky tomu jsou tyto výboje (a nikoliv blesky!) velice bezpeèné a lidskému organismu prakticky neukodí. To vysvìtluje i nìkteré autentické fotografie, kdy si Tesla klidnì ète ve své laboratoøi, zatímco okolo nìj se to výboji jen hemí.20 Jinak pokud by chtìl ètenáø vidìt nìco vzdálenì podobného ve skuteènosti, pak doporuèuji návtìvu Nìmeckého (technického) muzea v Mnichovì. Zde, za patøiènì silným sklem, se pøedvádí návtìvníkùm výsledky výbojù velmi vysokého napìtí, které se získává pomocí kondenzátorových baterií. Jedná se tedy o blesky s patøiènou energií, které bez problémù típou pøed zraky uaslých návtìvníkù døevìné tyèky, atd. Vrame se ale zpìt k Teslovi. Ten napø. pøedvádìl atraktivní pokusy s výboji v Geisslerových trubicích, které svítily v lidských rukou návtìvníkù bez pøipojení ke zdroji napìtí na vzdálenost i nìkolika desítek metrù! A to tak - cituji doslova - : jasnì, e se pøitom mohlo v zatemnìném pokoji èísti. Co si tehdy ani mnozí odbornící nedovedli vysvìtlit. Zdrojem energie bylo opìt silné elektromagnetické a tím i navazující elektrické pole. Tyto prezentace, èasto doprovázené mohutnými akustickými efekty, pøináely Teslovi u laické, ale i odborné veøejnosti znaènou popularitu. A pokud jde o kulový blesk? Schéma jednoho z mnoha Teslových kouzel - tj. svítící Geisslerovy trubice bez jakéhokoliv pøipojení zdroje el. energie. Základem V úvodním èlánku je napsáno: je opìt Teslùv transformátor, jeho jeden pól je uzemìn. Druhý je V ádné laboratoøi se nepodaøipøipojen na kovovou desku. A to celé je fixováno ve stropì. lo vyvolat kulový blesk, avak
(20) Tzv. Teslùv transformátor, je v podstatì klasický transformátor se vzduchovým jádrem, jeho vstupní (tj. primární) a vystupní (tj. sekundární) vinutí je v rezonanci. Obvykle pracoval s kmitoètem 33 kHz. Tesla si jej nechal patentovat 25.4.1891.
60
Tesla ho vyvolával ji v roce 1899 ve své laboratoøi v Colorado Springs s pouitím pøístrojù, jeji tajemství si vzal s sebou do hrobu! Faktem je, e mnoho z velkého bohatství svých mylenek, nápadù i experimentálních výsledkù Tesla nepublikoval. Zèásti vak byly zachyceny v jeho denících a proto dlouho neznámy. To se týká i Teslova deníku z let 1899 - 1900, ve kterém zaznamenal svoje experimenty s vysokofrekvenèními výboji a úmìlými kulovými blesky v Colorado Springs. K jeho vydání dolo a v roce 1978 v Bìlehradì. Tesla zde uvádí svoji teorii stability kulového blesku (upøesòuji, e jednu z mnoha, které byly vymyleny. Pozn. autora). Podle jeho slov je v rovnováze vnitøní energie ionizovaného plynu zahøátého elektrickým výbojem pøi urèitém objemu koule a vnìjího atmosférického tlaku, atd., atd. (pro blií zájemce viz soupis pouité literatury). Nutno otevøenì pøiznat, e na základì jeho teorie lze vypoèítat rozmìry kulového blesku, které kupodivu dobøe souhlasí se skuteèností. Podle Teslových zápiskù byly zaregistrovány pøi bouøkách elektromagnetické vlny, které by mohly zprostøedkovat dostateèný pøísun energie pro jeho vznik. Otázkou ovem je, zda kulový blesk vyvolaný vysokofrekvenèním výbojem po odeznìní tìchto vln zanikne, èi zda mùe samostatnì pøeívat? V pováleèných letech se vysokofrekvenèní výboje staly pøedmìtem výzkumu v mnoha svìtových laboratoøích, jak v souvislosti s rostoucím zájmem o vlastnosti ionizovaného plynu plazmatu, tak s rozvojem mikrovlnné techniky. Pøi výzkumech amerických fyzikù J. R. Powella a D. Finkelsteina za pouití 30 kW generátoru a kmitoètu 75 MHz byly vytvoøeny svítící koule, které pøeívaly a jednu sekundu po odpojení od zdroje, atd. Pokusy byly konány i s proudem stejnosmìrným, by zpoèátku zøejmì docela náhodnì. V edesátých létech minulého století vzbudily napø. znaèný ohlas zprávy o pozorování ohnivých koulí na amerických dieselelektrických ponorkách. Pøi chybných odpojeních stykaèù pøi plném zatíení akumulátorù se objevovaly zelené ohnivé koule (na jejich barvu mìly zcela evidentnì vliv mìdìné kontakty. Pozn. autora). Asi jednu sekundu se vznáely ve vzduchu a postupnì zanikaly. Tento úkaz byl i natoèen na film. Moná si nìkteøí ètenáøi vzpomenou na televizní seriál Tajemný svìt záhad A. C. Clarka (autora svìtoznámé knihy Vesmírná odysea 2001 a øady dalích), který vysílala i nae televize pøed nìkolika lety. V jednom z tìchto dílù byl uveden pokus z laboratoøe, kdy zcela zámìrnì dolo k vyzkratování velikého èlánku bývalé ponorkové akumulátorové baterie. Na snímku bylo zøetelnì vidìt ohnivou kouli velikosti tenisového míèku odlétávající do strany. Tìchto pøíkladù je celá øada a pro bliího zájemce doporuèuji opìt seznam pouité literatury. Jak je tedy zøejmé pøi elektrických výbojích, jak stejnosmìrných, tak støídavých a vysokofrekvenèních, bylo a je moné vytvoøit ve vzduchu za normálního atmosférického tlaku svítící koule o prùmìru nìkolika centimetrù, které nejsou vázány na elektrody a existující a nìkolik sekund. Na jejich vznik, ev. barvu má vliv pøítomnost uhlovodíkù, kovových par, koncentrace oxidu uhlièitého a dalí pøímìsi ve vzduchu. Tvrzení titulního èlánku, e: ....V ádné laboratoøi se nepodaøilo vyvolat kulový blesk, avak Tesla ho vyvolával ji v roce 1899 ve své laboratoøi v Colorado Springs.... je tak zcela nesmyslné, protoe to lo a jde realizovat v patøiènì vybavených laboratoøích celého svìta. Tesla byl, tak jako v øadì jiných objevù, pouze první. A to díky svému zaøízení pro vytváøení relativnì vysokých frekvencí elektromagnetických vln! Nabízí se samozøejmì otázka, zda takto umìle vzniklé koule jsou prvopoèátkem klasických pøírodních kulových bleskù. Tedy tìch, které existují bez zøejmého vnìjího zdroje desítky sekund, volnì se pohybují, vytrhávající ze stìn el. vedení, shazující obrazy z kovových skob atd., atd., tak jak hovoøí oèití svìdkové? Na tuto odpovìï si budeme muset jetì nìjaký èas poèkat, protoe je zatím mimo dosah souèasné vìdy.
61
A paprsky smrti? Zprávy o nich se objevily v tisku ve tøicátých letech minulého století, kdy svìt spìl ke druhé svìtové válce. Jednalo se s nejvìtí pravdìpodobností o laser, který je také mj. pøipisován Teslovi. Není to vak pravda. Skuteèným vynálezcem tohoto principu byl A. Einstein o kterém byla øeè v pøedchozí kapitole. Ten ji v roce 1916, tedy dlouho pøed tím, ne byla plnì rozpracována kvantová mechanika, zveøejnil výpoèetní metodu pro tzv. stimulovanou emisi. V té se ji objevují výrazy pro rychlost, jakou atom vyzáøí foton, je-li bombardován dalími fotony atd. Tedy základ, na kterém byl o pùl století pozdìji vyvinut skuteèný funkèní laser. Tehdy edesátiletý Tesla byl na vrcholu své kariéry. Bylo by s podivem, kdyby tento objev, i kdy nebyl jeho, dále hypoteticky nezpracoval. A protoe, na rozdíl od Einsteina, mìl kontakt s reportéry bulvárních plátkù, objevovaly se v tehdejím tisku èas od èasu rùzné senzaèní zprávy. Svìtová proslulost Nikoly Tesly dodávala tìmto zprávám jistou vìrohodnost. Nutno ale zcela otevøenì pøiznat, e o tomto tématu nikdy nenapsal ádnou seriózní vìdeckou práci, ani neproslovil ádnou veøejnou pøednáku. To úzce souvisí s tím, co zde ji bylo nìkolikrát øeèeno. Je veliký rozdíl nìco teoreticky vymyslet, popø. zveøejnit v novinách, ale pak to také prakticky zrealizovat! Napø. øízená termonukleární reakce se také nechá vysvìtlit nìkolika vìtami. V praxi to vak lidstvu zatím moc nejde, pøestoe záøící Slunce nás dennì pøesvìdèuje o tom, e to skuteènì funguje! N. Tesla zemøel v lednu 1943 v chudobì. Pouze dùchod, který mu ve stáøí vyplácela Jugoslávie, ho zajistil pøed bezprostøední bídou. Tesla vak nikdy nemyslel na zisk a výdìlek, ale na své dalekosáhlé plány, které vak byly nad jeho hmotné síly. A tak mu, který byl svého èasu povaován za nejslavnìjího elektrotechnika, doil osamocen a zapomenut. Nechám na ètenáøích a na jejich osobním názoru, zda odeel velký vynálezce - génius, který otevøel nové cesty poznání a pøedpovìdìl nové technické monosti, je nemohly být za jeho ivota plnì pochopeny a realizovány. Èi zda odeel podivný mu v nìm nìkteøí lidé dodnes vidí èarodìje, nebo dokonce mimozemana!? Èlovìk, který podle nich, byl napø. schopen pomocí originálního zaøízení udrovat kontakt s jinýmimi civilizacemi na dalekých planetách, vyvolávat polární záøi, bouøe atd.? Pøièem, jako vdy, jde o zprostøedkovaná svìdectví (ze strany Tesly a jeho deníkù pak chybí jakýkoliv dùkaz o praktické realizaci. Pozn. autora). Osobnì se domnívám, e na vekeré Teslovi schopnosti platí staré pøísloví a to sice, e chytrost nejsou ádné èáry!
Praktické pokusy s Teslovým transformátorem Pøiznám se, e napìové hodnoty, kterých N. Tesla dosahoval na svých stejnojmenných transformátorech a výsledné optické jevy mne natolik inspirovaly, e jsem se pokusil na zahradì za rodinným domkem postavit obdobu Teslova transformátoru. Pøedpokládal jsem, e pøi dnení souèástkové základnì by to nemìl být ádný problém. Bohuel jsem se mýlil. Ona se toti prakticky nedá pouít, protoe prvky Teslova transformátoru jsou znaènì specifické. Jako zdroje pro VN (vysoké napìtí) na vstupu do Teslova transformátoru je pouito vysokonapìového trafa z rentgenového pøístroje, z kterého byl odstranìn usmìròovaè. Zároveò toto trafo slouí jako nosná deska pro kondenzátor a jiskøitì. Vývodní kabely jdou pak na primární cívku Teslova transformátoru. Ten jsem si vyrobil sám. Dtto bylo nutné vyrobit pøuruovaè, atd. I zkouky pøináejí øadu úskalí. Napøíklad jednofázový pøívod okolo 50 - 60 A zpùsobuje vypínání hlavního jistièe domu. Souèasné zapojení je tedy nasledující. Pøívod 230 V / 50 Hz se køemíkovou diodou usmìrní. Takto vzniklý stejnosmìrný proud se pomocí rotaèního pøeruovaèe (obr. 1) rozseká na kmitoèet okolo 1.000 Hz a pøivede na vstupní svorky VN trafa (obr. 2). Po transformaci na na-
62
Pøeruovaè usmìrnìného proudu (obr. 1). Na pravo motor z vysavaèe o 14.000 ot/min. Na levo je naroubován komutátor z automobilového startéru, který díky proletovaným lamelám (4x) vytváøí koneènou frekvenci okolo 1.000 Hz. (Jako mìøítko poslouí koleje zahradní eleznice o rozchodu 205 mm). Samotný Tesla mìl pøeruovaè pohánìný parním strojem v olejové lázni, aby na komutátoru nehoøel oblouk. Uvidíme, jak dopadnu já!
Samotný Teslùv transformátor (obr. 3). Srdce Teslova transformátoru (obr. 2). Primární cívka je navinuta na vrchu bubnu z latí. SeVN olejové trafo o hmotnosti cca 65 kg. Vstupní kundární cívka, která má cca 1.000 závitù drátu 0,4 mm napìtí 230 V / 65 A, výstupní napìtí je navinuta uvnitø na umìlohmotné trubce. To celé je 120.000 V / 0,1 A. Dále je zøetelnì na fotografii vidìt deskový kondenzátor a v horní èásti jiskøi- zalito parafínem do dalí trubky z PVC vìtího prùmìru (na ní je pak navleèena výe zmiòovaná primární cívtì. To je ofukované pomocí turbofanu. Prudce ka). Spodní èást sekundární cívky je uzemnìna. Vrchní proudící vzduch jednak pomáhá zháet oblouk (jiskøení) o délce cca 12 cm a jednak chladí sa- je vedena na kovovou kouli z nerezu na horní èásti Teslova transformátoru. Samotný Teslùv transformátor je motné jiskøitì. upevnìn na døevìné tyèi cca 1 m nad zemí.
63
pìtí cca 120 kV se pomocí jiskøitì a indukènosti primární cívky Teslova transformátoru (obr. 3) vytvoøí rezonanèní obvod, který indukuje do sekundární cívky napìtí s koneèným výsledkem nìkolika milionù voltù (blíe viz. doporuèená literatura). Tolik teorie. Jaká bude nakonec praxe se teprve uvidí!
20. Filadelfský experiment - ano èi ne? V jednotlivých kapitolách této dvoudílné publikace byla myslím zcela pøesvìdèivì vyvrácena øada argumentù tzv. Filadelfského experimentu, pøesto zbylo pár údajných dùkazù, které nejsou zcela jasné. Ty zde na následujících øádcích uvádím. Nehodlám pøitom polemizovat se zarytými záhadology, kteøí pouívají námitek, e je cosi mezi nebem a zemí, o èem se souèasné vyspìlé vìdì ani nezdá, atd. Uvedu zde pouze argumenty pro a proti Filadelfskému experimentu. Kadý nech se rozhodne sám, kam se se svým názorem pøikloní.
Indicie svìdèící pro Filadelfský experimet: 1) Tvrzení øady èlánkù a jejich autorù, e palubní deník torpédoborce Eldridge neexistuje, ev. je zfalován. Toto tvrzení má vak své ale. Kdy pominu nelogiènost v tom, e tìko mùe být zfalováno nìco co údajnì neexistuje, jedná se pouze o tvrzení ze strany zastáncù Filadelfského experimentu. Nikdy vak nepøedloili jediný dùkaz o tom, zda lodní deník, který je v amerických muzeích normálnì dostupný, je skuteènì zfalovaný! (Stáøí papíru, shodnost písma s ostatními popsanými stránkami, atd.). Ani já jsem na ádnou, alespoò sebemení zmíònku na toto téma pøi studiu vech moných knih a dokumentù nenarazil. 2) Americké váleèné námoønictvo vydalo takøka est milionù dolarù na rùzná dementi i prodrobnìjí vysvìtlování, e údajný Filadelfský experiment je nesmysl od samého poèátku. Proè by tyto peníze investovalo, kdy k tomu podle nich vùbec nedolo? 3) Po mnoha letech hledání, jednak zamìstnanci archívù, i nezávislými výzkumníky, nebyly nalezeny ádné oficielní dokumenty, které by podpoøily tvrzení, e experiment neviditelnosti a pøenosu námoøní lodi z místa na místo byl proveden ve Filadelfii, nebo kdekoliv jinde. Vechny toti byly znièeny, aby maximálnì utajily tuto zkouku (jedná se vak o tvrzení, nepodloené jediným konkrétním dùkazem!)
Indicie svìdèící proti Filadelfskému experimentu: 1) V úvodním èlánku prvního dílu se tvrdí, cituji:... Mnozí námoønící byly vánì zranìní, nìkteøí velmi drasticky zemøeli, protoe se jejich molekuly smísily s molekulami konstrukce lodi....jednomu z nich amputovali ruce zaputìné do oceli. Dodnes ije s protézami...! Dodnes se vak nikdo veøejnì nepøihlásil! ádný oèitý svìdek! A to jak námoøník s protézami, tak ani dalí lidé, kteøí se mìli zúèastnit tohoto experimentu, pøestoe je novináøi usilovnì hledali. A pøi známé agresivitì amerického tisku by ho urèitì i nali! 2) Americké váleèné námoønictvo vydalo takøka est milionù dolarù na rùzná dementi i podrobnìjí vysvìtlování, e údajný Filadelfský experiment je nesmyl od samého poèátku. 3) Palubní deník (který existuje), jasnì potvrzuje, e 28. øíjna 1943 stál torpédoborec Eldridge v New Yorském pøístavu. A do 16.00 tohoto dne byla loï zakotvena. Pozdìji se pohybovala pouze po New Yorském pøístavu. Tìko tedy mohla být ve Filadelfii!
64
4) Einstein strávil léta druhé svìtové války prakticky v osamìní. Pøísluné bezpeènostní sloky Spojených státù na nìj - jako na cizince idovského pùvodu, pøesvìdèeného pacifistu a nezávisle pøemýlejícího intelektuála, který zaujímal aktivní postoj v celé øadì tehdejích horkých politických pøí - pohlíely s jistou dávkou podezøení. To se projevilo i tím, e ani nebyl pøizván k práci na projektu a vývoji atomové bomby, tak jako jeho vìdeètí kolegové z celého svìta. Bylo by tedy dost podivné, kdyby mohl pracovat na projektu, který mohl mít v pøípadì úspìchu pro Spojené státy dalekosáhlý a svìtový význam. Zneviditelnìní lodì èi lodí, to by pøece bylo nìco fantastického! 5) Kdyby se skuteènì povedlo Einsteinovi objevit tzv. Sjednocenou teorii v roce 1943, vypadal by vývoj fyziky v následujících cca 58 letech úplnì jinak. Mimo to, proè by se Einstein hrdinsky a zarputile snail v posledních tøiceti letech svého ivota dospìt k této sjednocené teorii, kdy by se mu ji podaøilo potvrdit údajným Filadelfským experimentem? 6) Pokud by se americké armádì podaøil tak epochální objev a dokázala by skuteènì opticky zneviditelnit loï Filadelfským experimentem, proè by investovala miliony a miliardy dolarù do projektù, které sniují optickou viditelnost letadel? Viz rùzné varianty inteligentních pláù letadel na bázi tekutých krystalù aj., které se barevnì mìní v závislosti na pozadí nad, èi pod letounem? Zatím tyto pokusy probíhají víceménì laboratornì a do jejich praktického nasazení zbývá jetì kus cesty. A to více jak 60 let po experimentu, kdy zmizela celá loï? To samé se týká i sniování radarového odrazu - viz letouny a lodì konstrukce stealth, které byly, stejnì jako opticky neviditelná letadla, popisovány v prvním díle této publikace. Argument, e se jedná pouze o zastírací manévr z dùvodu utajení, kterým se ohánìjí nìkteøí autoøi, vak dost tìko obstojí. Technologický pokrok se toti logicky promítá i do cen zbraòových systémù. Viz. následující pøíklad. Za americký vojenský rozpoèet roku 1943 by se dnes nakoupil pouhý zlomek souèasné vojenské techniky. Dùvodem je zavádìní lepí a modernìjí techniky. Tuto situaci trefnì popisuje americká odborná literatura pomocí tzv. devátého Augustinova zákona (tj. obdoba nám známým proslulým zákonù profesora Parkinsona). Pokud toti bude cenový nárùst zbraní postupovat tímto tempem bude v roce 2054 pøi souèasném vývoji cen a rozpoètù na obranu mono z vojenského rozpoètu USA zakoupit jeden (!) taktický bojový letoun. Na jeho vyuití se bude týdnì podílet vojenské námoønictvo 3,5 dne a jeden den v pøestupném roce námoøní pìchota! Vypadá to sice legraènì, ale realita je dosti tvrdá. Názorným pøíkladem je ji zmiòovaný radarovì neviditelný bombardér B - 2 Spirit v cenì cca 1 miliardy dolarù!21 Nechám na úvaze ètenáøe, zda se jedná z dùvodù utajení úspìného Filadelfského experimentu u tìchto výdajù o pouhou kouøovou clonu, èi zda jde o ivotní nutnost, pokud si chce letectvo USA udret technologické prvenství, protoe zatím není prostì nic lepího k dispozici? 7) Ani po mnoha letech hledání, jednak pøímo zamìstnanci archívù, i nezávislými výzkumníky, nebyly nalezeny ádné oficielní dokumenty, které by podpoøily tvrzení, e experiment neviditelnosti a pøenosu námoøní lodi z místa na místo se vyskytl ve Filadelfii, nebo kdekoliv jinde. (21) Z tohoto pohledu je tak nákup 24 (ev.12ti) moderních stihacích letounù pro nae letectvo ze zahranièí vyloenì nesmyslný. Peníze za tyto stroje zcela vyèerpají nìkolik naich roèních výdajù na obranu, pøièem výsledek je "ve hvìzdách". Dùvodem je technická úroveò naich souèasných potenciálních protivníkù. Napø. nejnovìjí stíhací letouny Ruské federace Su-30MK/Su-37 jsou schopny vést souèasnì boj a se esti protivníky najednou. Z toho vyplývá, e celou naí údernou sílu by smetl z oblohy bìhem nìkolika sekund teoreticky pouhý roj ètyø (ev. dvou) jejich takových letounù!
65
8) Èlen posádky pøihlíející lodi Andrew Furuseth Carlos Miguel Allenda (po anglicku Carl. M. Allen), který vlastnì prostøednictvím dalích lidí otevøel záhadu Filadelfského experimentu, jak je zmiòováno v úvodu, se v jednom z dopisù své rodinì pøiznal, e si celou vìc vymyslel! Naletìli mu tak celé generace záhadologù!!! Prozradil se nakonec i svou korespondencí s ostatními zájemci o tento pøíbìh. Najevo toti vyly nepøesnosti a nejasnosti v jeho historce! Nìkteré jsou uvedeny v pøedchozích kapitolách (tj. údajnì chybìjící deníky, atd.) 9) Onen mnohokrát propraný posuv torpédoborce Eldridge v èase. Podle posledních vìdeckých názorù je cestování v èase teoreticky skuteènì moné. Díky Einsteinovì teorii relativity celkem bez problémù do budoucnosti. Staèí se pohybovat rychlostí blíící se rychlosti svìtla, aby dolo k dilataci èasu vùèi pozorovateli na Zemi. lo by to vak i opaènì! Podle teorie gravitace, známého jako obecná relativita, od stejného autora, se èasoprostor za jistých podmínek mùe zakøivovat zpùsobem, který pøipoutí zkratky skrze nìj. Co umoní pøedbìhnout svìtelný paprsek a cestovat do minulosti. Oboje vak má jedno spoleèné ale! Zpomalení èasu pøi cestì do budoucnosti je pøímo úmìrné tomu, jak se daný objekt pøibliuje rychlosti svìtla, kdy zaèíná být dilatace èasu patrná. S tím souvisí i spotøeba energie k jeho pohybu, která extrémnì roste pøi tìchto blízkých rychlostech. Pro cestování èasem do minulosti by to bylo jetì energeticky nároènìjí. Pøedstavte si napø. jednu z moností. Dvì kosmické struny o hmotnosti 10 miliónù miliard tun na cm, které se pohybují v opaèných smìrech rychlostí nejménì 99,999999996 procenta rychlosti svìtla! Pokud je budete oblétávat v kosmické lodi budete cestovat do minulosti, protoe èasoprostor je zakøivený a neøídí se zákony euklidovské geometrie. Dalí moností jsou èerné díry, tzv. èerví díry, ev. zborcený prostor. Energetická nároènost tìchto legrácek je vskutku enormní. Pro hrubou pøedstavu lze øíci, e by bylo tøeba ovládnout síly asi tak jedné galaxie, aby bylo nìco takového moné (pøièem jenom ta nae, která zdaleka nepatøí mezi nejvìtí, se skládá z cca 350 a 500 miliard (!) hvìzd). To je tedy problém, který jde zcela evidentnì naprosto mimo nás. Snad moná v dalekém budoucnu to dokáe nìjaká supercivilizace. Jestli to ale bude zrovna ta nae o tom silnì pochybuji. Zvlátì pak, kdy se veèer podívám na televizní zpravodajství! Jak je tedy zøejmé, cestování èasem je pøinejmením obtíné. I pouhý pokus o takovýto projekt by potøeboval extrémní podmínky. Nechávám tedy na uváení ètenáøe, zda bylo cestování èasem moné ji v roce 1943 a zda torpédoborec je pro tento uèel ten pravý stroj èasu!? Osobnì si také myslím, e své si v pøípadì Filadelfského experimentu sehrála i koncepce tzv. tajných projektù, která se vyvinula bìhem druhé svìtové války. lo o zcela odliný druh bezpeènostních opatøení, ne jaká ozbrojené síly bìnì praktikovaly. Utajovala se napø. rychlost, dostup a nosnost nového letadla. Spolu se spojeneckými snahami rozlutit nìmecké a japonské kódy èi vyvinout atomovou bombu22, atd. musela být existence tìchto projektù utajována pøede vemi kromì hrstky vyvolených. A to i pøes to, e øada nápadù se èasem ukázala jako mylná, èi nesmyslná. Vechny strategické výhody, které by ze zmínìných eventuelních technologických prùlomù pro Spojence vyplývaly, by se toti okamitì obrátily vniveè, kdyby se mocnosti Osy jen náznakem dozvìdìly, e k nim dolo. Jinak øeèeno, nestaèí jen udr(22) Právì v souvislosti s výrobou atomové bomby v USA jsem narazil v pouité literatuøe na názor amerického námoøního historika Dan Van Keurena, zda tzv. Filadelfský experiment nebyl pouhou kouøovou clonu, která mìla odvrátit pozornost právì od prací na jaderné pumì (s krycím názvem Manhattan).
66
ovat technologický náskok pøed nepøítelem, ale je stejnì dùleité, aby o této výhodì nevìdìl. Tento systém je pak ideální pro vznik rùzných eptand a zaruèených informací. Staèí pak, aby nìkdo úmyslnì, èi neúmyslnì nìco pøidal, nìco ubral a jsem pøesnì u motta, které je otitìno na zaèátku této publikace!
21. Nìkolik rad pro ty, kteøí chtìjí pátrat dál V této kapitole bych si dovolil navrhnout nìkteré dalí smìry hledání pro ty, kterým výe uvedená fakta nestaèila pro vytvoøení konkrétního názoru na Filadelfský experiment, a chtìjí pátrat sami dál. Po pøeètení úvodního èlánku v prvním díle se nabízí hned nìkolik variant. Napøíklad tato, cituji:... Z archivovaných roèníkù regionálních èasopisù, které se objevily ve Filadelfii ve státì New Jersey v té dobì se ztratily nejen nìkteré stránky, ale i celá jednotlivá èísla!.... Nebyl by tedy problém oslovit veøejné knihovny ve Filadelfii s dotazem, zda skuteènì roèníky místních èasopisù z roku 1943 nejsou kompletní?! Èi zda byl nìjaký z nich v tomto období ..úøednì zabaven? Pro ty, kteøí to chtìjí zkusit, jsou v soupisu pouité literatury uvedeny adresy ètyø Filadelfských knihoven (pokud mi sdìlí co zjistili, budu potìen - pozn. autora). Jinak bych jetì opravil chybu, která se pravidelnì opakuje v èláncích o Filadelfském experimentu. Mìsto Filadelfie patøí do státu Pennsylvánie a nikoliv do státu New Jersey! Dalí moností by bylo zjistit, zda skuteènì existuje, èi existovala indonéská restaurace Medan na filadelfském námìstí Tarpaulin, kde údajnì dolo .... k naprosto nevysvìtlitelnému zhmotnìní tøí námoøníkù torpédoborce Eldridge o prvním adventním veèeru roku 1943...! Zatímco zmiòované námìstí by se asi nechalo ovìøit na podrobné mapì mìsta v teple domova, s indonéským barem by to u bylo asi horí. Nevím, zda by se to nechalo vykorespondovat s místním stavebním (?) úøadem, èi zda by byla nutná osobní návtìva? Pokud ano, pak by se naskytla dalí monost. A to zkusit najít obsluhu v onom zmiòovaném baru. Je vak tøeba si uvìdomit, e jestlie v roce 1943 jí bylo cca 18 let, dnes to bude 78! Take je nejvyí èas. Obávám se vak, e tyto varianty jsou nad èasové a hlavnì finanèní monosti naprosté vìtiny z nás. Jinou cestou by byla ona zmiòovaná vojenská nemocnice v Bethsedì, kde byli snad hospitalizováni postiení námoøníci posádky torpédoborce Eldridge, jak je uvedeno v úvodní kapitole prvního dílu. V jejím archívu by pøece musely být zachovány chorobopisy i tìchto pacientù? Tento nápad je vak víceménì teoretický. Jak jsem se toti informoval, tak v naí zemi k chorobopisùm nemá pøístup samotný pacient, nato pak nìkdo cizí! (Pokud samozøejmì nejde o soudní ádost, atd.) Silnì pochybuji, e v USA a zvlátì pak ve vojenské nemocnici by to bylo jinak. Jinak pøi pátrání po detailech Filadelfského experimentu jsem narazil na zajímavou náhodu, èi spíe shodu, v souvislosti s výe uvedenou vojenskou nemocnicí! Na konci roku 1943 se zde vskutku objevili ranìní námoøníci vèetnì øady pøísluníkù jiných druhù vojsk. Jejich zranìní byla zcela vyjímeèná a byla tedy snaha udret ve v maximální tajnosti! Nejednalo se vak o úèinky Filadelfského experimentu, ale o incident v italském pøístavu Bari, který úzce souvisel s chemickými zbranìmi. Co se zde vlastnì stalo? Pøi nìmeckém náletu 2.12.1943 v 19,30 zaútoèilo asi sto nìmeckých letadel Ju 88 na zde zakotvená plavidla. Pøi tom zcela znièilo 16 lodí, vèetnì transportní lodì John Harvey, která
67
mìla na palubì mj. 2.000 pum - kadá naplnìná 30 kg yperitu! Samotná posádka lodì John Harvey zahynula a díky tomu nebyl vyhláen chemický poplach. Dolo k zamoøení vody v pøístavu a zasaení 617 lidí ani by kdokoliv co tuil. Teprve po ètrnácti hodinách od útoku, po nalezení zbytkù munice, byla odhalena pøíèina. Pro 83 lidí vak u bylo pozdì. Ostatní zranìní pak byli evakuováni do specializovaných vojenských zaøízení. Naskýtá se tak otázka, zda ono tajemno kolem pacientù ve vojenské nemocnici v Bethsedì na konci roku 1943 nesouvisí s tímto pøípadem? K této události lze snad jen dodat, e britský premiér Churchill údajnì povaoval incident v pøístavu Bari za nìmecký chemický útok a vánì uvaoval o odvetném opatøení! Dalí moností by bylo získat z vojenských muzeí USA jmenný seznam èlenù posádky torpédoborce Eldridge a zkusit je oslovit. Je s podivem, e to nikdy nenapadlo ádného novináøe bulvárního plátku, èi zarytého záhadologa. Faktem je, e tento smìr pátrání by byl dosti èasovì i finanènì nároèný. Pøi porovnání výpovìdí jednotlivých èlenù posádky by vak bylo na první pohled zøejmé, jak se vìci mìly. Jak je tedy zøejmé, moností je celá øada a fantazii se meze nekladou. Záleí, tak jako vdycky, pouze na objemu penìenky a èasových monostech zájemce! K výe uvedeným námìtùm, na rùzné smìry dalího pátrání, bych na závìr pøidal i svou osobní zkuenost. Pokud si ètenáø vzpomene, tak v prvním díle této publikace bylo uvedeno (a z Øecka písemnì potvrzeno), e torpédoborec Eldridge po své slubì v øeckém námoønictvu ukonèil svou ivotní pou jako cvièná loï v námoøní základnì Souda, v tìsném sousedství mìsta Chania, na severní stranì ostrova Kréta. Pøi naí návtìvì v kvìtnu 1999, kdy jsme s kamarádem pátrali v tomto prostoru po opevnìní (jak anglickém, tak nìmeckém) z doby 2. svìtové války, jsme se zastavili i zde. Pøi té pøíleitosti nás samozøejmì napadlo podívat se na tuto témìø mýtickou loï! Èi spíe jsme to chtìli alespoò zkusit. Po chvilce bloudìní se nám opravdu podaøilo dostat a na silnici, která probíhala pøímo øeckým námoøním arzenálem. Staèilo se pouze proplést mezi budovami k pobøeí, kde skuteènì bylo moné z cesty mezi stromy a stavbami zahlédnout edivé siluety vojenských lodí. Jakékoliv odboèení smìrem k moøi vak obratem skonèilo u mohutných plotù a bran, za kterými se procházeli strání. Ti se na nás dívali s èím dál vìtím podezøením, zvlátì pak, kdy jsem okolo nich projídìli ponìkolikáté sem a tam. Auto se znaèkou pùjèovny, nae severské bledé tváøe a svìtlé vlasy mého kolegy za volantem, dávaly jasnì najevo, e sem nepatøíme! Nechtìli jsme to ale vzdát, kdy u jsme byli témìø nadosah. Trpìlivost vak rùe pøináí a výsledek naeho úsilí se koneènì dostavil! Podaøilo se nám zapadnout do písku, pøi otáèení na jedné z odboèek! A zatímco cikády zpívaly svou podmanivou píseò, vítr pøináel vùni høebíèku a moøe tesknì huèelo, my jsme v potu tváøe tahali auto ven! To se nám posléze podaøilo a zbabìle jsme prchli, jen se za Puntem práilo. Zøejmì jsme dobøe udìlali, protoe zezadu se k nám blíil dùstojník s nìkolika ozbrojenými vojáky. Nìco køièel. Tøeba nám chtìl pomoci? Nevím. Ale nevypadal na to! S odstupem èasu musím konstatovat, e to bylo vskutku dìtinské poèínání. I kdyby se nám podaøilo dostat na pobøeí, mohli jsme maximálnì vyfotit odstrojenou loï. Nic víc. A i kdybychom se dostali a na loï (èistì teoreticky) co tam? Padesátest let od údajného Filadelfského experimentu je dostateènì dlouhá doba, aby z kovového trupu vystavenému èemukoliv zmizely jakékoliv dùkazy. Mám na mysli tøeba i ono silné magnetické pole které mìlo údajnì na loï pùsobit. Za takovou dobu by se toto ev. zmagnetování vrátilo stejnì na úroveò kterékoliv jiné lodì (viz pasá vìnovaná magnetickým zapalovaèùm v prvním díle této publikace). Take i citlivým magnetometrem by se nenamìøilo nic vyjímeèného.
68
Pokud by si pøesto chtìl nìkdo loï v Soudì alespoò vyfotit, musel by to zkusit z druhé strany zátoky s poøádným teleobjektivem. Anebo si najmout loïku a pøiplout smìrem od moøe. V kadém pøípadì vak pozor na øeckou armádu! Nejsou to vskutku ádná oøezávátka, jak jsem mìl monost poznat o dva roky pozdìji na vlastní kùi. A to sice v létì 2001, pøi oficielní návtìvì pevností tzv. Metaxasovy linie v horách na bulharsko-øeckých hranicích, kdy nám øeètí dùstojníci a vojáci dìlali prùvodce.
22. Je tajemství skuteènì tajemné? Jak je to tedy s tajemstvím? Existuje, nebo ne? Nechme stranou rùzné paranormální jevy, protoe to není nosným tématem této publikace a podívejme se blíe na tajemství, které nìjak pøímo souvisí s lidskou èinností. Vdy pøi bliím zkoumání zjistíme, e na základì nìjaké pravdivé události vznikl v prùbìhu èasu, a ji zámìrnì, nebo nikoliv, zcela jiný pøíbìh. Uveïme si zde nìkolik pøíkladù. Asi vichni ze kolních let znáte historii objevení Tróje nìmcem Heinrichem Schliemannem. Ten se nechal inspirovat údaji jedné z nejvìtích básní svìtové literatury a to Ilias a Odyssea, kterou napsal Homér pøiblinì mezi 10. - 9. století pøed naím letopoètem23. Na základì tìchto informací provádìl Schliemann v letech 1871 a 1890 výkopové práce pøi kterých se mu podaøilo skuteènì objevit Tróju, Mykény, Tíryns, Orchomenos, atd. Staèilo opráit nános mýtù, legend a polopravd a zbyla skuteèná realita! Stejnou metodu jsem zkusil pouít pøi hledání jednoho zajímavého pøírodního úkazu. Zmiòují se o nìm dva opravdu renomovaní autoøi. Jednak amerièan Edgar Allan Poe (* 1809, + 1849) a jednak slavný francouzský spisovatel vìdeckofantastických románù - Jules Verne (* 1828, + 1905). Oba dva popisují obøí vodní vír vznikající za pøílivu mezi Faerskými ostrovy a norskými Lofotami v Severním moøi. Tento pupek oceánu má mít údajnì trychtýø o prùmìru kolem 2 km (!) a hloubce mnoha desítek metrù. Jeho pøitalivá síla by mìla sahat a do vzdálenosti 15 km! Zatímco E. A. Poe popisuje v povídce Pád do Maleströmu na øadì stránek tento pøírodní jev, J. Verneovi staèilo pár vìt na konci jeho svìtoznámé knihy Dvacet tisíc mil pod moøem, aby zde nechal zmizet svou slavnou ponorku Nautilus (myslím, e i z toho je zcela zøejmé, kdo se u koho inspiroval, co nakonec potvrzují i datumy narození. Pozn. autora). Vrtalo mi tedy hlavou, zda E. A. Poe mìl opravdu takovou barvitou fantazii, èi zda je na jeho povídce nìco pravdy. Vzhledem k tomu, e tento pøírodní úkaz má být vidìt z pobøeí, pøedpokládal jsem, e to bude v dnení dobì vyhledávaná turistická atrakce první tøídy. Tzn. stánky, Coca cola, Hamburgery, vyhlídkové ploiny a spousty lidí. Na základì této úvahy jsem navtívil øadu cestovních kanceláøí poøádajících zájezdy do Skandinávie a snail se z nich vymámit blií podrobnosti o této oblasti. Nutno konstatovat, e nevìdìli absolutnì nic. Dále jsem se prostøednictvím velvyslanectví Norského království v Praze snail navázat kontakt s Norskou pobøení stráí. Záhada se jetì zvýila, kdy jsem na jedné podrobné mapì této oblasti objevil vyteèkovanou lodní linku vedoucí mezi ostrovem Moskoe a lofotenskou pevninou. A to (23) Pøiznám se, e tomuto doporuèení jsem neodolal a výe uvedenou báseò jsem si pùjèil v èeském pøekladu. Byl jsem vak zklamán. Jedná se toti o cca 27.000 rytmických øádek, které vak postrádají jakýkoliv rým! Odbornì jde o tzv. hexametry, co jsou odbornì øeèeno: èasomìrné estistopé vere uívané v antické poezii. Dle mého subjektivního názoru básnického laika mi to silnì pøipomínalo vere typu Slunce - blunce od jedné z pohádkových postavièek mého dìtství (a to sice Neználka). Moná vak, e pro nìkoho jsou to skvìlé vere, bez nich by èlovìk snad ani nemohl být?! Nevím. Doporuèuji pøeèíst a udìlat si, jak také jinak, svùj vlastní názor.
69
pøímo prostorem, kde se mìl tento obøí vír vyskytovat! V pøípadì jakéhokoliv zpodìní, ev. poruchy motorù, by to pak pro posádku i loï muselo mít katastrofální dùsledky! Nakonec jsem mìl tìstí a prostøednictvím jednoho svého kolegy jsem se nakontaktoval místo kováøíèkù na skuteèného kováøe! A to sice pøímo na Norský meteorologický institut. Zde je pak výsledek mého snaení. Opìt pøesnì dle pøísloví: na kadém prochu je pravdy trochu. Základem tohoto pøíbìhu jsou skuteènì reálné údaje. Podél norského pobøeí se toti táhne smìrem k severu velice studený tzv. Norský pobøení proud. Sráí se pøitom s teplým Golfským proudem, který teèe opaèným smìrem, tj. na jih. A právì v místì rozhraní, tj. ve vzdálenosti 40 a 100 km od p o b ø e í , se pa k t v o ø í t y t o nebezpeèné vodní víry. Na jihu je toto místo u osady Lista a na severu je to pak pøímo u Maleström - údajný obøí vodní vítr mezi Faerskými ostrovy a norský- Lofot! Nejedná se vak o pevmi Lofotami. Mìl zde zmizet i slavný Nautilus spisovatele J. Verna. Pøi bliím zkoumání se vak tato záhada zaène ztrácet jako sníh ný bod a u vùbec ne o pøesnì definovaný trychtýø víru. na jarním slunci. Blií viz. text. Díky ropným ploinám, které v tìchto prostorách pøi tìbì ropy mj. mìøí slanost, rychlost, teplotu vody, sílu a smìr vìtru a díky poèítaèovým modelùm, lze pøedpovìdìt vznik tìchto nebezpeèných pøírodních úkazù nìkdy a na týden (!) dopøedu. e se to pokadé nepovede potvrzuje vak ztráta nìkolika desítek lodí v prùbìhu 80. a 90. let minulého století u norského pobøeí právì z tìchto dùvodù. Nemusí se ale jednat jen o obøí vodní víry. Výsledkem rozhraní mohou být také náhlé a nevypoèitatelné vlny, které kdy mají dostateènou výku, jsou schopny pøevrátit i moderní loï tak rychle, e posádka nestaèí ani zareagovat! Zde se tedy E. A. Poe inspiroval díky vyprávìní rybáøù, kteøí tyto zákeøné jevy znali a znají na vlastní kùi. Skuteèný obrázek, jak to vypadá ve skuteènosti si udìlal ale nìkde jinde. Ono inkriminované místo se nachází jihovýchodnì od Lofot a ostrova Moskoe, pøímo v Norské pevninì. U Saltstraumenu, nedaleko pøístavu Bodö, je toti velký fjord. Ten se na tøíkilometro-
70
vém úseku, který spojuje Saltfjorden a Skjerstadfjorden, zuuje díky jiní èásti ostrùvku Knapplunödya na pouhých 150 m. V okamiku pøílivu se tady ene moøská hladina vzhùru po skalách rychlostí 50 km/h! Je to nejrychlejí moøské vzdutí na svìtì. Tak vzniká dìsivý Maleström, se vemi efektními prùvodními jevy, tak jak je popisoval E. A. Poe ve své povídce. Tj. zøetelnì pozorovatelné víry, jeèivé zvuky, chvìní zemì, atd. Odhaduje se, e bìhem nìkolika hodin pøílivu a odlivu touto úinou proteèe na 455 milionù m3 vody!24 Pro ty, kteøí by se sem ev. chtìli podívat, bych jetì dodal, e ostrùvkem prochází silnice na Bodö a je zde skuteènì i turistická vyhlídka (pro lepí hledání na podrobnìjích mapách - je to v tìsném sousedství vìtího ostrova Straumöya). Spisovatel E. A. Poe si tento pøírodní úkaz pouze upravil pomocí osob rybaøù vèetnì jejich loïky a umístil k Lofotùm, aby mohl patøiènì zaplést tento pøíbìh. Øada údajných záhad, zvlátì pak z minulosti, vzniká také tím, e se na nae pøedky díváme jako na hlupáky. Protoe neznali mobilní telefony, elektrický proud, atd. atd. atd. Je to chyba! V kadé epoe se vdy najde nìkolik jednotlivcù, kteøí dokáí vyuít pøírodních jevù a úkazù, i kdy nejsou schopni vysvìtlit jejich princip. Pokud toho vhodnì pouijí ve svùj prospìch stávají se tak nìkdy zakladateli rùzných církví, atd. Témìø ukázkovým pøíkladem, který je velice dobøe znám a zpopularizován veobecnì známým filmem Dobyvatelé ztracené archy je tzv. Archa úmluvy, kterou v tomto snímku nalezl slavný Indiana Jones. Archa skuteènì existovala a slouila jako schránka pro idovský zákoník napsaný na bøidlicových deskách. Jetì za krále alamouna byla v jeruzalémském chrámu. Pak se vak ztratila neznámo kam. Její kopie je do souèasnosti uloena v etiopské katedrále v Aksumu. Jednalo se o cedrovou skøíò o rozmìrech cca 75 x 75 x 125 cm. Na Mojíovu objednávku ji ve 14. století pøed naím letopoètem zhotovil jistý Bezeleel. Skøíò byla celá pobita zlatem a støíbrem. Na skøíni bylo víko nesoucí tzv. slitovnici, do ní se nalévalo víno s vodou. Z ní pak vystupovali dvì hlavy egyptských Cherubínù s køídly proti sobì (viz druhá kniha Mojíova, kap. XXXVII). Rozhodnì vak nevypadali jako andìlé, které známe ze souèasných katolických chrámù. Justus z Tiberiady ma konci 1. století píe, e pokud se nìkdo slitovnice dotkl, byl prý okamitì mrtev, ani by na nìm byla vidìt zjevná rána! Pouze veleknìz vìdìl, e se slitovnice musí nejprve dotknout okovanou berlou její druhý konec byl opøen o zem, pak teprve mohl dále manipulovat s Archou. Na základì tìchto informací je zøejmé, e se jednalo o vodorovnì uloený kondenzátor. Pøièem spodní - uzemnìnou èást, od horní oddìlovala izolaèní deska. Odpaøováním vody ze slítovnice pøes køídla Cherubínù docházelo k nabíjení horní èásti Archy úmluvy kladným nábojem vùèi zemi. Samozøejmì nabíjení trvalo pomìrnì dlouho i pøes relativnì velké odpaøování díky vysokým teplotám panujícím v tìchto oblastech. O 33. století pozdìji dolo k opráení tohoto nápadu v podobì tzv. Armstrongovy parní elektriky realizované na zaèátku 20. století. Princip byl naprosto shodný, pouze Slunce bylo nahrazeno hoøákem, který vypaøoval vodu, take nabíjení probìhlo podstatnì rychleji. Jak je tedy zøejmé, jedinou záhadou na tomto pøíbìhu je, jak na podkladì takové banality mohl vzniknout Spielebergùv filmový kasovní trhák s výe uvedeným jménem?! Staèí vak lidská fantazie, a ji zámìrná, èi nikoliv, trochu èasu a je zde záhada jak má být! (24) Pro pøedstavu normálního obyvatele èeské kotliny lze uvést, e nám vem dobøe známá pøehrada Slapy zadruje celkovì 270 milionù m3 vody. Pøehrada se napoutìla skoro dva roky (kdy pominu povodòovou vlnu v èervenci padesátého ètvrtého), od léta 1954 do roku 1956. íøka hráze v korunì je 260 m. Pøedstavte si - pokud nechcete jezdit do Norska, e údolím o zhruba polovièní íøce proteèe za nìkolik hodin tam i zpìt cca 1,7 násobek objemu Slap. Pìkné, e?
71
Èeskou verzí na popisovanou Archu úmluvy byly parní nákladní automobily typu koda - Sentinel, které jezdily po silnicích naí republiky pøed 2. svìtovou válkou. Ty se vyfukovanou párou z válcù, i strhávaným drobným popílkem vyletujícím komínem také nabíjely, protoe byly na gumových obruèích. Pára nabitá kladným nábojem toti kondenzovala a padala k zemi v podobì drobných kapek, take vùz mìl proti zemi stálé napìtí. Aby øidièi pøi vstupu nebo výstupu z vozu netrpìli nepøíjemnými údery elektrostatického napìtí, musel být kovový rám vozidla trvale spojen se zemí vleèeným øetízkem, pøestoe tyto automobily jezdily velice pomalu. Byla to obdoba dneních uzemArcha úmluvy. Jedná se v podstatì o kondenzátor, spodní òovacích páskù, které mají souèasné vozy. Ty se vak elektroda (è. 1) je uzemìna, horní elektroda má tvar mísy a je naplnìna vodou (è. 2). elektrostaticky nabíjejí svým pøípadným rychlým pohybem vùèi vzduchu, nikoliv vypoutìnou párou. Køídla cherubínù (è. 3) slouí pro sbìr kladných nábojù, díky tomu se horní èást Pokud jde o souèasné záhady svìtového kalibru, Archy, oddìlená od spodní èásti izolaèní tak se mùeme zmínit o x-krát proprané verzi, která deskou, nabíjí kladnì vùèi zemi. v posledních letech popisuje spatøení tajemných létajících pøedmìtù, vìtinou trojúhelníkovitého tvaru, nad Nevadou (základna Groom Lake) a Novým Mexikem. Náhodní oèití svìdkové je vidìli i nad Aljakou, Velkou Britámií, Panamou, Irákem i v dalích èástech svìta. Opìt zde máme tajemství. Vdy, kdoví oè se zde jedná? Po chvíli hledání v odborných èasopisech vak zjistíte, e jde o supertajný letoun TR - 3A BLACK MANTA. Zkuební lety prvního prototypu tohoto letounu byly zahájeny údajnì ji v roce 1981 a v souèasné dobì má být v operaèním pouití 25 a 30 tìchto pøísnì utajovaných letounù. Tyto záhadné prùzkumné letouny byly spoleènì s bombardovacími letouny F - 117A, které zde ji byly zmiòovány, poprvé nasazeny do bojových akcí v irácké válce, kde pøedstavovaly významný zdroj hodnotných informací o protivníkovi. Tento letoun je pøirozeným a zcela reálným dùkazem dlouhodobého úsilí pøedních leteckých a elektronických specialistù o zkonstruování prùzkumného letounu mimoøádných kvalit v plném souladu s platnými vývojovými tendencemi. Z hlediska utajení pøed prùzkumnými prostøedky ... a varinta na dané téma o tøi tisíce tøista let nepøítele je významné zakrytí výtokových trysek zadpozdìji - Armstrongova parní elektrika. V nádobì (è. 1), která spoèívá na izolátorech ní èásti køídla, ochlazování výtokových plynù primár(è. 2), je praní kotlík (è. 3), vytápìný hoøákem ním proudem náporového vzduchu a pouití speciální(è. 4). Pára, která vystupuje z trysek (è. 5), ho materiálu typu RAM pohlcujícího radiolokaèní sigkondenzuje na vnitøní stranì nádoby, odevzdá kladný náboj a jako voda stéká výpustí (è. 6) nály. Význaèné sníení efektivní radiolokaèní odrazné plochy a tepelných pøíznakù letounu prakticky znedo odpadní nádoby (è. 7) na zemi.
72
moòují navedení souèasných PLØS s infraèervenou a radiolokaèní navádìcí soustavou. Prùzkumné prostøedky jsou instalovány ve støední èásti mezi motory, v pøídi a v nábìných hranách køídla, atd., atd., atd. A opìt tato záhada vypadá u trochu jinak, e? Abychom se vak po- Utajovaný letoun výkového prùzkumu amerického vojenského letectva TR - 3A BLACK MANTA øád nerozhlíeli jen po Maximální dostup: 30 km; optimální operaèní výka: 24 km a 27 km; dosvìtì! Vdy i u nás je let: 5.630 km; délka letounu: 12,8 m; rozpìtí: 18,3 m; max. vzletová hmotzáhad jako máku! Veznost: 28.120 kg; posádka: 2 lidé - pilot a navigátor. mìte si napø. podzemní Letoun TR-3A je øeen jako samokøídlo. Vstupní otvory pøívodu vzduchu úkryty a skrýe. Sotva se k mototrùm jsou maximálnì skryty pøed pozemními prùzkumnými prostøedky protivníka. Letoun je osazen dvojicí modernizovaných motorù F404 objeví nìjaký otvor do bez pøídavného spalování firmy General Electric. Vyznaèují se extrémnì podzemí, hned je tu mý- nízkou úrovní hluènosti chodu a kouøivostí. Výstupní trysky jsou vybaveny zaøízením pro usmìròování vektoru tahu ve dvou rovinách. tus tajných zbraní, protoe jakmile existuje díra do zemì o které nikdo nic neví (co je dosti bìný jev), tak ji vykopali urèitì Nìmci. A kdy Nìmci a podzemí, tak je to urèitì podzemní továrna a kdy podzemní továrna, tak pro tajné zbranì! Legendy o tajných zbraních pøedèí u jenom historky o nìmeckých váleèných archívech a pokladech. Nakonec, jak funguje souvislost 2. svìt. válka - Nìmci - podzemí, je vidìt i na pøíkladu tzv. tìchovického pokladu. Ve støedovìku byly v tomto prostoru, mezi soutokem Vltavy a Sázavy, zlaté doly. Za války nedaleko odtud ve dvou ze esti tunelù tzv. posázavského pacifiku mezi zastávkou Jarov a Jílové bìela zbrojní výroba. lo o objekt Blaumeise I VI, kde továrna Avia, co bylo souèást koncernu koda, vyrábìla od podzimu roku 1944 souèásti leteckého motor DB 603. Koncernový krycí kód této výroby byl Omega I a II. Nìkteré prameny uvádìjí, e v roce 1945 se zde zaèaly vyrábìt i díly proudového motoru Jumo 004 pro letadla Messerschmitt ME 262 Schwalbe. A jako tøenièka na dortu pro hledaèe záhad - bylo zde umístìno velké vojenské cvièitì. A vidíte, nali se dva nadenci (Muík a Gäenschel), kteøí hrabali ve støedovìkých staøinách a jak byli novináøi bulvárních plátkù se svoji kachnièkou spokojeni! Na stejném principu fungovalo mystérium jihlavského podzemí a Jihlavský Netopýr, který v podzemí provádìl, mìl obrovskou reklamu absolutnì zadarmo. Variantou na toto téma je bývalá podzemní továrna Richard v kopci Rádobýl nedaleko Litomìøic. Dle povìstí se zde mìly vyrábìt souèásti k tajným zbraním V1 a V2. Jeden z vìzòù, který nasazení v Richardu pøeil, si vzpomíná na hromady (!) uskladnìných raketových trysek. Atomový vìdec opìt rozpoznal ve vanách uloených v tzv. Richardu III souèásti továrny na tzv. tìkou vodu, neboli Deuteria (chemická znaèka D 2O)!25 (25) Deuterium (tìký vodík). Na rozdíl od normálního vodíku obsaeného ve vodì má jeho atomové jádro proton a neutron. Jinak se ho pouívá jako moderátoru do atomových reaktorù. Je obsaen v normální vodì v mnoství cca 1 gram na 50 litrù. Z ní se dostane klasickým rozkladem - tj. elektrolýzou. Proto je
73
Základním podkladem tìchto fám bylo to, e Nìmci skuteènì koncem války do Richarda nìco schovali. Nelo vak o schování nìèeho tajemného na pozdìjí èasy, ale prachobyèejné ukrytí vìcí pøed bombardováním. Jednalo se o pøístroje, stroje a materiál firmy GETEWENT (tj. zkratka slov Gesellschaft für Technische - Wirtschaftliche Entwicklung). Pøeloeno do èetiny to znamená: Spoleènost pro vìdecko - hospodáøský vývoj. Tento ústav, zøejmì poboèka firmy OSRAM, mìl v Richardu II pøidìleny i prostory pro výrobu elektronek v souvislosti s radarovým programem této firmy. A pokud jde o ty tajemné vany, tak lo o galvanizaèní láznì. Zaøízení na první pohled vzhledovì velice podobné elektrolyzaèním vanám. Na autentických plánech Richardu II jsou zakresleny dokonce i s napìtím pøívodních kabelù! Jinak dalí zvìsti tvrdí, e se ve trojce mìly produkovat souèástky k ponorkovým motorùm, atd. atd. Samozøejmì je to celé nesmysl. U kvùli podstatnì mením prostorám trojky, které jsou proti jednièce a dvojce vyloenì malièké. Spíe mìly slouit jako technické zázemí Richardu I a II - tj. kanceláøe, malé sklady, atd. Kdy se podíváte na plány podzemí Richardu, dáte mi urèitì zapravdu. A jaká byla jinak skuteèná realita? Dle archivních pramenù, se v Richardu vyrábìly klikové høídele, klikové skøínì, tìsnìní do motorù a do konce války se stihlo jetì cca 1.500 párù hlav válcù pro motor HL-230. Ten se montoval to tankù Panther, Königstiger a stihaèe tankù Jagdpanther (pro blií zájemce viz soupis pouité literatury). A pováleèné osudy podzemní továrny? Naprosto klasické. Kdy po osvobození v roce 1945 obsadila jetì pøed Rudou armádou Richard nae armáda, tak si po mení opravì hlavního rozvadìèe, normálnì rozsvítila elektrické osvìtlení. e by pøehlédla bedny s poklady? A co Rusové, kteøí odtud v záøí 1945 odvezli vekeré strojní zaøízení, samozøejmì vèetnì ukrytého materiálu fy. GETEWENT. e by si také nièeho nevimli? A to se vùbec nemluví o tom, e po válce zde normálnì dál bìela tìba vápence! Pøesnìji øeèeno od roku 1947 do roku 1962! Pravdìpodobnì u soubìnì s ní zde fungovalo i enijní cvièitì, kde se nai vojáci cvièili v zavalování chodeb. Levá èást Richardu byla toti ze starích dob patøiènì rozvrtaná, pro tìbu se nehodila a zásoby vápence odepsány. Po ukonèení armádní èinnosti byla, z dùvodù bezpeènosti a zøejmì i ztráty vìtrù pøi vìtrání, celá levá èást dolu uzavøena. Je také moné, e tuto likvidaci naøídil Báòským úøad. Tento detail je tøeba jetì dohledat v archívech. Jak je vak zøejmé, není na nìm nic záhadného. Tím jsou vysvìtleny ony tajemné závaly v levé èásti Richardu, které v ádném pøípadì nemají na svìdomí Nìmci, ukrývající zde svoje archívy, ale nae èadcká armáda! 26 Kapitolou samou o sobì je výroba UFO pro vojáky Tøetí øíe. Naprosto mistrnì toho vyuil velikán naí sci-fi Dr. Ludvík Souèek ve své knize Záhada Jantarové komnaty, pøièem podle nìj první nìmecké létající talíøe mìly být údajnì zkoueny v podzemním mnohapatrovém labyrintu na letiti u Chebu (základem této bajky jsou zaplavené podzemní kanály na vytápìní letitní plochy, co bylo ve své dobì skuteènì úctihodné dílo). Podobnì se vycajchnoval pøed nìkolika léty èasopis Reflex , který udìlal ílené tajemno okolo údajné podzemní továrny vyrábìjící kdovíco pro Tøetí øíi v oputìné oblasti Kruných hor nedaleko Rolavy (døíve Sauersack), východnì od Kraslic. Oè se jedná? Kousek od hranic zde toti za 2. svìtové války nákladem 11,75 milionù øíských marek vyrostl rozsáhlý areál potøeba pro jeho výrobu znaèné mnoství el. energie. Vak také norská továrna na tìkou vodu, kterou Nìmci za 2. svìt. války obsadili, byla postavena poblí velké hydroelektrárny. Pozn. autora. (26) Musím otevøenì konstatovat, e vekeré závaly do levé èásti Richarda I jsou skuteènì jeden jako druhý. Vidìl jsem je nìkolikrát na vlastní oèi a to v odstupu nìkolika let. A pokud nemáte k dispozici archivní dokumenty, snadno podlehnete povìstem o ukrytí tajemných beden v bývalých podzemních halách a jejich zámìrném znepøístupnìní!
74
gravitaèní úpravny cínové rudy a to u achty I cínového dolu Sauersack - Rolava. Provoz v dole byl zahájen 27.2.1940. Samotná ruda, dodnes leící v zásobnících úpravny uvedené do chodu 4.2.1943, pochází z loiska tzv. cechu Kohlgrube, tìeného achtou II vzdálené cca 1 km na východ. Tìba probíhala a do konce války. V kvìtnu 1945 pøevzal správu dolu národní podnik Rudné doly Pøíbram. Tìba se zde vak ji nerozebìhla. Po nìkolika odborných prohlídkách bylo rozhodnuto - pro nerentabilitu tìby - dùl uzavøít a nechat zatopit. Od zaèátku roku 1946 do podzimu následujícího roku probíhaly tedy v dole i na povrchu demontání práce. Døevìná vì achty I byla znièena poárem. Dílo zkázy postupnì dokonèil zub èasu a míst-
75
ní obyvatelstvo (blií viz soupis pouité literatury). Zùstaly jen zdìné - èi spíe betonové èásti staveb. Jedná se o betonové fundamenty, pìtipatrovou vì rudného zásobníku, bazén zahuovaèe kalù, podzemní skladitì uhlí a lágr s betonovými stránicemi. Tyto pozùstatky cí-
Cínový dùl Sauersack (Rolava) - Kruné hory viz. strana XXX této publikace. Letecký pohled na achtu èíslo 1, úpravnu, pomocná zaøízení a pracovní tábor u Rolavy v roce 1943. Naprosto realistická stavba s vyloenì jednoúèelovým zamìøením se stala v pováleèných letech v oèích øady novináøù a snílkù tajemnou stavbou Tøetí øíe!
Tajemná stavba u Rolavy, jinak cínový dùl Sauersack - achta I po konci 2. svìtové války.
76
Nádr na zhuování kalù v cínovém dolu Sauersack (Rolava)
nového dolu pak èas od èasu provokují novináøe bulvárních plátkù k napsání zcela dementních èlánkù o mystériích a záhadách Hitlerovy tøetí øíe! A to i pøesto, e odborné veøejnosti i tisku
77
(napø. èasopis Krasová deprese) jsou tyto skuteènosti dávno známé. Ale k èemu by si novináø ovìøoval to, co budou èíst tisíce ètenáøù, e? Naprostou korunu tomu ovem nasadil jistý Jan N. Novák, který v letech 2000 a 2001 pravidelnì publikoval v èasopise Mladý svìt. Pro nìj chybìjící dùkaz toti - cituji jej doslova: ... ovem mnoho neznamená! Na základì tohoto argumentu se dopracoval k naprosto údìsným nesmyslùm otiskovaných pravidelnì v donedávna jetì celkem renomovaném èasopise. Prokombinoval napøíklad v jednom ze svých èlánkù diskovité létající stroje mimoøádných vlastností, údajnì známé jako V 7, vyrábìné v Beskydech (!) a okolí Prahy - se záhadným zmizením (!) Grafu Zeppelin, jediné letadlové lodì Tøetí øíe s pancíøem silným jeden metr (!). Ta tajemnì zmizela (pro Jana N. Nováka) pøi pøesunu do bývalého SSSR na konci 2. svìtové války! Cituji doslova: Ocelový kolos se jakoby rozplynul v mlze nad kalnými studenými vodami Baltu a jeho skuteèné osudy dodnes nikdo pøesvìdèivì neobjasnil! To je záhada, co? Samozøejmì mezi dùvody zmizení této lodi nechybí temné pikle tajných slueb, exploze záhadného hypotetického nacistického zaøízení V 7, které si Rusové odváeli jako souèást koøisti! Atd., ble, ble, ble. A jaká je skuteènost? Podle odborných pramenù se letadlová loï Graf Zeppelin potopila v Baltském moøi dne 18.6.1947, na 55o 48' severní íøky a 18o 30' východní délky. Poslouila toti jako pokusný objekt námoønictva SSSR pro zkouky odolnosti lodní konstrukce vùèi vnitøním výbuchùm (v lodi vybuchly napø. dvì tunové letecké bomby). Potopit jí dalo sovìtskému námoønictvu skuteènì dost práce! O tom jak skvìlá to byla loï svìdèí i to, e Graf Zeppelin nejen pøeèkal vnitøní exploze, ale vydrel i následné dìlostøelecké odstøelování z doprovodných lodí. Ke dnu mu pomohl mj. sovìtský torpédoborec Grozjaèij, který sám na loï vypálil 24 ran ráe 130 mm. Ránu z milosti mu nakonec dala torpéda z rychlých èlunù. Pøestoe to snad na první pohled pøímo nesouvisí s Filadelfským experimentem, jedná se taky o dosti známou záhadu zmizení lodi (zvlátì pak pro nìkoho!). Proto zde jetì uvádím nìjaké doplòující informace.
Takto mìl vypadat Graf Zeppelin po svém dokonèení. Údajné záhadné zmizení v roce 1947 nedá spát nìkterým hledaèùm záhad a tajemství. Jeho osud byl pøi bliím pátrání vak zcela prozaický...
78
Slavnostní sputìní trupu letadlové lodì Graf Zeppelin 8. prosince 1938. V kasematách nad ozdobnými girlandami mìly být umístìny dvojice 152 mm dìl. Jedno z tìchto dvojèat se zachovalo dodnes v muzeu na ostrovì Osearsborg.
Letadlová loï Graf Zeppelin byla zaloena 28.12.1936 v lodìnici Deutsche Werke, Kiel. Sputìna na vodu 8.12.1938, její stavba zastavena 29.4.1940, trup zakonzervován 16.3.1942, kdy byl ji z 92 % dokonèen a pozdìji tj. 25.4.1945 odtaen do tìtína. A tam posléze také posádkou na mìlèinì potopen. V létì 1945 pak Rusové loï vyzdvihli a odvlekli do Svinoústí. Od 19.9.1945 byla zaøazena do stavu sovìtského loïstva a dne 3.2.1947 pøedána k dispozici Ústøednímu vìdeckovýzkumnému ústavu lodního stavitelství A. N. Krylova. V této souvislosti byla pøeklasifikována na pokusnou plovoucí základnu bez vlastního pohonu (nesamochodnou) PB-101. Po výe uvedeném potopení, byla loï vykrtnuta ze stavu vojenského loïstva ke dni 20.9.1947. A je po záhadì! 27 (27) Pro militární fetiisty, kteøí by si chtìli sáhnout suchou rukou na kus l. l. Graf Zeppelin bych uvedl, e kdy Nìmci pochopili, e jejich letadlová loï nikdy nevypluje do bojové akce, vyuili její výzbroj. Èást skonèila i v norských pobøeních opevnìních. Díky tomu se po rùzných peripetiích zachovala do dneních dnù ve veøejnosti (zatím) nepøístupné èásti norského muzea v Oscarsborgu dìlová vì z této letadlové lodì. Jedná se o kanónové dvojèe ráe 152 mm. Jinak samotný Oscarsborg je ostrovem v tzv. Oslofjordu, kudy se pøiplouvá k norskému hlavnímu
79
Jinak lze jetì dodat, e potopení l. l. Graf Zeppelin je velice detailnì zdokumentováno ve vojenských odborných publikacích. V zahranièí, konkrétnì v Nìmecku napø. v knize Nìmecké lodì pod rudou hvìzdou. V periodikách, které se objevily i na naem trhu je to pak ruský èasopis Tajfun (viz soupis pouité literatury). Bylo zde otitìno napø. schéma uloení náloí v lodním trupu, atd. Naprosto boí jsou vak argumenty, které J. N. Novák pouívá pro svojí obhajobu záhadného zmizení l. l. Graf Zeppelin. Konkrétnì, cituji doslova: ...proè se o nìj netrhají sítì rybáøù...?! (mylen vrak). Odpovìï je jednoduchá a logická. Protoe jenom blázen by vyhazoval sítì v místech, kde trèí ze dna taková hromada eleza! Sítì jsou drahá vìc a proè by si je rybáøi zbyteènì nièili, kdy je místo leícího vraku dobøe známo? Naprosto stejnì by se nechalo argumentovat, e na zemìkouli tedy neexistují hory a kopce, protoe i pøes silný letecký provoz do nich naráí minimum letadel! Odpovìï je shodná jako v pøedelém pøípadì. Dopravní letadla slouí k bezpeèné dopravì osob a nákladu a nikoliv k prùzkumu krajiny nárazem. To samé je i u rybáøských sítí, které jsou urèeny k lovu ryb
Kanónové dvojèe ráe 152 mm je jediným suchozemským pozùstatkem po letadlové lodi Graf Zeppelin Závìr kanonového dvojèete z letadlové lodi Graf Zeppelin v dena ostrovì Oscarsborg (pøíèná hlaveò pozitáøi muzea Oscarsborg. je 15 cm Bofors).
a nikoliv vrakù! Rybáøi, stejnì jako letadla, se tedy obloukem vyhýbají známým pøekákám. A pokud obèas skuteènì nìjaký vrak do svých sítí zachytí (a letadlo narazí do kopce), pak je pøíèinou selhání v navigaci, ev. u rybáøù se navíc mùe jednat o pøekáku, která není v mapách zakreslena, ne? mìstu, tj. Oslu. Dne 9.4.1940 baterie 2x 280 mm dìl pevnosti, která je na ostrovì Oscarsborg postavená, pokodila nìmecký køiník Blücher o výtlaku 16.974 tun, jen se snail dostat v rámci nacistické operace obsazení Norska s výsadkem k hlavnímu mìstu. V 5.18 hod jej dvìma torpédy dorazila pevná torpédová baterie na sousedním ostrovì Kaholm. Blücher se potopil v 7.32, pøièem zahynulo cca 1.200 muù z 1.600 muù posádky. Loï dodnes leí na dnì úiny Dröbak. Její poloha je ostatnì poøád vidìt díky olejovým flekùm. Z jejích nádrí toti èas od èasu uniká nafta, co zpùsobuje ekologické problémy. Pomocí potápìèù se sice èást paliva podaøilo odèerpat. Poøád ho tam vak dost zùstává. Samotný ostrov Oscarsborg, vèetnì pevnosti, je veøejnosti pøístupný. Vzhledem k tomu, e se ale dodnes jedná o vojenský prostor, je pohyb moný pouze ve skupinì, pod dohledem prùvodce a pouze nìkde. I tak vak mohu návtìvu tohoto místa jen doporuèit vzhledem k mnoství pøevánì dìlostøeleckých exponátù, vèetnì dvou výe zmiòovaných dvìstìosmdesátek.
80
Druhým motivem je i to, e Baltské moøe je silnì vytíená dopravní tepna. A nelze si zastavit a lovit ryby tam, kde se to rybáøùm právì líbí! To mohu potvrdit i z vlastní zkuenosti. Pøi cestì trajektem z Rostocku do finského Hankö na zaèátku léta 2002 byly neustále v dohledu tøi a ètyøi lodì, pøestoe viditelnost díky poèasí byla nic moc. Pøi návtìvì kapitánského mùstku to pak pøi pohledu na radarovou obrazovku vypadalo, e na ní nìkdo vysypal velikou hrst lutých pendlíkù - co bylo v okolí radarem zachycených lodí! Kdy se tedy podíváte na podrobnou mapu,28 zjistíte, e Graf Zeppelin leí daleko od bøehu, v místech kde vedou lodní linky, co s sebou opìt pøináí jisté komplikace pøi jeho ev. podmoøském hledání. Co tedy jetì dodat? Snad jen tolik, e u lidí a autorù typu J. N. Nováka najdeme zpravidla nejen chabé hlubí znalosti a vzdìlání v oblasti problematiky o které píí, ale pøedevím nedùslednost a neochotu pøi pøedkládání jakýchkoliv dùkazù. Nahrazují to zpravidla nicneøíkajícími tajùplnými fantaziemi a pøedstavami. V podstatì toti jde o jejich veskrze emotivní projevy, beze stopy po jakýchkoliv vìcných argumentech, o nìjakých konkrétních dùkazech ani nemluvì! Na druhé stranì jsou vak velice zatvrzelí a agresivní, kdy s nimi nesouhlasíte. Pøi ètení takovýchto èlánkù si vdy pak vzpomenu na francouzského herce J. P. Belmonda v dle mého názoru nejlepí filmové komedii s názvem Mu z Acapulca. Zde vytvoøil postavu autora estákových pøíbìhù popisujícího pøíbìhy nesmrtelného agenta Bob sant Claira. Jeho zamylený pohled pøes psací stroj z okna do detivého dne a vìta: Tak, co bych tam jetì tak vrazil?! Ono je vdycky lepí mít nohy v baèkorách a sedìt v teple domova, ne investovat znaèné finanèní prostøedky do korespondence se zahranièím, hledat ve vìdeckých knihovnách, nebo cestovat po archívech, muzeích a zde dlouhé hodiny bádat a hledat! Tøeba jen jedinou vìtu, nìjaký technický detail, nebo datum. A protoe tento systém øada autorù neuznává, vznikají rùzné záhady. Jejich základem vak není nic tajemného, pouze se jedná o èást skuteèného pøíbìhu doplnìného lidskou fantazií. Obratem tak vznikají pøíbìhy rùzné úrovnì - viz výe uvedené pøíklady. Nechám na ètenáøi, aby uváil, zda do této kategorie náhodou nespadá i Filadelfský experiment? Naskýtá se samozøejmì otázka proè? Proè nìkdo zámìrnì klame ètenáøe?29 Proè si neovìøuje fakta, která zveøejòuje? Odpovìï na tuto otázku musíme hledat pøevánì v úrovni naeho (28) Je naprostým paradoxem tohoto svìta, e podrobné ruské vojenské námoøní mapy Baltského moøe v mìøítku 1:100 000 jsou k dostání v USA! Èíslo mapy, kde leí Graf Zeppelin je 23101, samozøejmì vèetnì pøesnì vyznaèených hloubek. Cena je 75 US dolarù a bude dodána za 4 a 5 týdnù od objednávky. Pokud by Vám staèily americké vojenské námoøní mapy tohoto prostoru, pak tato sekce stojí 50 US dolaru v mìøítku 1:225 000 a je k dodání do 7 a 10 dnù po obdrení objednávky. Pro ty, kteøí by se tedy chtìli potopit k vraku letadlové lodì Graf Zeppelin a potøebovali pøesné mapy, je v seznamu pouité literatury u této kapitoly na konci publikace uvedena adresa a kontakty na prodejnu tìchto námoøních map v Minneapolisu. (29) Od stejného autora a ve stejném èasopise se napø. v èlánku s názvem Ovládnutí síly páry dozvíte, e vynálezce funkèního parního stroje James Watt v roce 1781 pøidal ke svému stroji klikový mechanismus, take byl schopen vykonávat i otáèivý pohyb! Jde opìt o le jako vì. V roce 1780 si toti jistý knoflíkáø (!) Pickard patentoval tento klikový pøevod. J. Watt toto úskalí tehdy obeel tzv. obìným planetovým kolem a to a do roku 1794, kdy Pickardùv patent vyprel. To je nakonec zøejmé i na první pohled u øady nákresù parních strojù J. Watta z tohoto období. Vèetnì tìch, které tento autor uvedl u svého èlánku! Dalí perly najdeme od stejného autora a opìt ve stejném èasopise, i v èlánku honosnì pojmenovaném Podmoøská loï, který popisuje historický vývoj ponorky. Kromì øady chyb v datumech a technických detailech jsou zde skuteèné exkluzivity. Napøíklad se ètenáø dozví, e francouzská ponorka Le Sirené z r. 1892 pøi úspìných zkoukách, cituji: podnikla podmoøskou plavbu z Toulonu do Ajaccia na Korsice. Co je asi 250 km vzdunou èarou! To je vskutku mimoøádný výkon
81
tisku, tím se vak ji dostáváme k následující - závìreèné - kapitole. Za sebe bych pak pouze doplnil, e zatímco záhad neubývá (ba právì naopak), nesmrtelný agent Bob sant Clair plavným krokem elmy opìt uniká ze spárù Kerpofových!
Závìr Co tedy zbývá øíci na závìr? Snad jen to, e ohlednì Filadelfského experimentu, jak doufám, si svùj názor udìlal kadý ètenáø sám. To bylo také smyslem této publikace. Tato nikdy nekonèící záhada se toti neustále omílá v knihách, èasopisech a samozøejmì i na internetu (viz soupis pouité literatury). Pokud jde o ostatní stovky a tisíce rùzných záhad, které se objevují ve stále vìtích poètech na stránkách naich novin a èasopisù, pak doporuèuji zvýenou opatrnost! Zatímco literatura sci-fi dává jasnì od prvních stránek najevo, e jde o fantazii, v pøípadì rùzných èasopisù to ji tak jasné není. Ba právì naopak. Pokrytectví tzv. seriózního tisku nezná v dnení dobì mezí. Láká ètenáøe stejnými tématy jako odborné publikace a tváøí se pøitom velice kultivovanì a solidnì v pøedstavì, e ètenáø je Èervená karkulka, která spolkne ve! Dùvodem je znaèný pøebytek novináøù v naí zemi, pøesnì dle pøísloví: hodnì slimákù a málo kapusty. A vichni tito rádobynovináøi se nìkde musí uchytit a uivit. To se samozøejmì projevuje na úrovni tisku. Ten se prodává na kila, a proto není snahou pøinést seriózní a ovìøené informace. Je pouze jediný cíl - zaujmout! A jak pøipoutám pozornost potenciálního kupce? Bombastickými titulky! Ve ostatní, vèetnì obsahu, jde pak stranou. Co na tom, e jsou to kolikrát vyloené li, nepravdy a jediné co sedí je datum na titulní stránce? Pøi tomto pohledu je pak naprostým paradoxem zpráva, e v New Yorku existuje Výbor na ochranu novináøù! Ale kdo chrání ètenáøe vùèi této urnalistické záplavì? Dalí ranou objektivitì tisku jsou rùzní externí pøispivatelé. Vude na svìtì je toti dost novináøù (to není jen èeská specialita), kteøí se pro své omezené schopnosti a nedostatek vlastních nápadù starají o to, aby i nekvalifikovaná prohláení rùzných nedoukù získala co nejvìtí publicitu (viïte pane Chuchmo?!) Výsledkem pak je, e místo v naich novinách mají rùzní brouci Pytlíci, kteøí vude byli a vemu rozumìjí, literární prostituti a dalí, je sesmolí blábol na cokoliv, kdykoliv a o komkoliv. Øada redakcí jim pøesto jde tzv. na ruku, protoe se domnívá, e v demokracii je dovoleno dìlat do nekoneèna z lidí hlupáky. A jsou to právì novináøi a dalí externí pøispivatelé, kteøí bohuel táhnou tento národ k otupìlosti a lhostejnosti. Kterýkoliv obyèejný èlovìk, který se zamyslí a zatouí poznat zda ta èi ona událost by mohla tak èi onak být, pøináí sám sobì vìtí hodnoty ne kdy si kupuje prostøednictvím tìchto kaparù na mnoha stranách formátu A4 zaruèené informace. Osobnì se proto domnívám, e by bylo vhodné, aby nìkteré èasopisy a bulvární noviny pøidávaly k takovýmto záhadným, zaruèeným a tajùplným pøíbìhùm do svých jednotlivých výtiskù zrcátka! Proè? Aby si dùvìøivý ètenáø mohl ihned po pøeètení ovìøit, zda mu ji zaèínají rùst volské rohy! na konec 19. století, e? Kdy si vak pùjèíte napø. ve vìdecké knihovnì roèníky èasopisù s názvem Vynálezy a pokroky z pøelomu 19. a 20. století zjistíte, e akèní rádius této ponoøené ponorky byl 130 km pøi 5 nám. uzlech! Jinak o této, tehdy technické novince, jsou zde velice podrobné informace, vèetnì øady fotografií, atd. Co by vak tito autoøi chodili do vìdeckých knihoven, e? Vak on to ètenáø zbatí!
82
Snad se Vám zdá moje hodnocení naí urnalistiky ponìkud ostré? Bohuel, mìl jsem monost pøed nìkolika lety na vlastní kùi poznat objektivitu deníkù MF a LN. Ev. absolutní nezájem uvést nesmyslné informace na pravou míru jako napø. v pøípadì redakce MS. Vak také z jeho nìkterých èlánkù bylo v pøedchozí kapitole citováno. A protoe se dívám na vìci okolo sebe pøes své osobní zkuenosti, je zde napsané právì to, co zde je! 30 Elegantnì to vyjádøil svìtoznámý spisovatel William Eastlake, autor knihy Hájili jsme hrad. Ve své dalí knize s názvem Umírali jsme v bambusu hned na první stránce napsal, cituji: Noviny zøídkakdy informují pravdivì, protoe nejsou tvùrèí! Více slov snad netøeba. Faktem ovem je, e øadì lidí takovýto systém vyhovuje. Je to jakási vnitøní obrana pøed vnìjím - komplikovaným - svìtem. Vdy je to tak jednoduché, staèí zavøít oèi a je to! Pro vìtinu urnalistù je to naprosto ideální a bezproblémová skupina, která si na nic nestìuje a spolkne vechno. Noviny a tisk jim tak jdou na ruku, protoe èím jsou lidé slepìjí, tím mají vìtí potøebu lí. Ty jim toti umoòují zapomenout na jejich duevní slepotu. Krásné li pak zjednoduují tìko poznatelný okolní svìt a dávají jim pocit, e vidí nádhernì ostøe!
A co z toho plyne? Zachovat si pokud mono zdravý rozum, i kdy pøiznávám, e v dnení dobì to mùe být nìkdy dost obtíné. A nezùstávat jen u pøedvýkaného názoru nìjakého novináøe. Pokud pak narazíte na odborný problém, odpovìï naleznete opìt v odborném èasopise èi knize. Uvidíte sami, e mnoství údajných záhad se podstatnì zmení. Tìko toho vak dosáhnete s novinami typu MF dnes, nebo LN. Zde je moná pøesná pøedpovìï poèasí, ev. datumu vydání. Nad ostatním pak visí otazník v podobì osobních názorù, zájmù, pøátelských vztahù a lobování rùzných redaktorù a pøispivatelù. V pøípadì pøání dobrého rána v tìchto periodikách pak doporuèuji podívat se ven, zda ji náhodou nesvítí hvìzdy! Zdenìk Hák, Hoøice v Podkrkonoí, zima 2002 - jaro 2003
(30) Z výe uvedených øádkù by se mohlo zdát, e jsem zaujatý proti vem novináøùm a urnalistùm. Nikoliv. V souèasné dobì vím zhruba o tøech novináøích, kteøí si tento titul vskutku zaslouí. Snaí se získat co nejpravdivìjí informace a nemazat ètenáøùm med kolem úst i v pøípadì problémù, které jsou nìkdy tzv. proti srsti. Dost èasto se objevují i na televizní obrazovce. koda, e je to jsou zøejmì vyjímky, které potvrzují výe uvedená pravidla.
83
Seznam pramenù a pouitá literatura k jednotlivým kapitolám 12. Zjiování ponorek na základì jejich magnetického pole David Miller, John Jordan - MODERN SUBMARINE WARFARE, vyd. Tiger Books Internationál PLC, Londýn, 1991. Ing. J. Hroz, ing. Karel Kabe - Detektory kovových pøedmìtù, èas. Elektro è. 1/1998, vyd. FCC PUBLIC s.r.o., Praha 8. Detektor kovù, èas. AR è. 2/1997, xerokopie, blíe neurèeno. Mark Lloyd - Guinnesova kniha pionáe, vyd. Olympia, Praha 1996.
13. Pohon lodí a ponorek pomocí elektromagnetického pole (MHD) Karel Smrèek - Trysková loï na elektøinu, èas. ABC roèník 1999 (?). xerokopie, blíe neurèeno. John Langone - Loï budoucnosti, èas. 100 + 1, blíe neurèeno, xerokopie. Malý encyklopedický slovník A - Z, vyd. Academia, Praha 1972. Kreslený obrázek lodi pohánìné el. mag. polem, vytvoøil Martin Lelek,
[email protected]
14. Torpédo pohánìné magnetohydrodynamickým kompresorem (MHK) Antoni Komorowski - Broò torpedowa, vyd. Bellona, 1995. PLR. David Miller, John Jordan - MODERN SUBMARINE WARFARE, vyd. Tiger Books Internationál PLC, Londýn, 1991 Christopher Drew, Annette Lawrencová Drewowá, Sherry Sontagová - Ponorková válka, historie americké ponorkové pionáe, nakl. Rybka Publishers, Praha 2000, ve spolupráci s Euromedia Group - Kniní klub Praha, kapitola è.5 s názvem Zkáza ponorky, str. 120 a 158. Jan Tùma - Katastrofy techniky dìsící 20. století, vyd. Academia, Praha 2000. Pavel Toufar - Pøísnì tajné, Tøetí setkání s tajemstvím, vyd. Akcent Tøebíè 2000. Rozhlasová zpráva o vyetøování pøíèin potopení ponorky Kursk ze dne 2.7.02 v 6,30 ráno stanice Radiournál Podìkování p. V. B. Francevovi, pracovníkovi VHU Praha, za poskytnutí technických údajù k ruským ponorkovým torpédùm. Zdenìk Hák - Kuriozní zbrojní projekty Tøetí øíe, vydavatelství FORTprint, 1997, Dvùr Králové nad Labem. plus jeden z odkazù pøímo v této pasái.
15. Magnetohydrodynamický generátor - nová varianta elektrického pohonu? Ing. Jan Tùma - Elektøina z plamenù, èas. AZ Magazín, è.5/1972, vyd. Magnet Praha. Ing. Jan Tùma - Elektøina pøímo z plamenù - èas. ABC è.15/1979. Bohumil Dobrovolný - Pøíruèní slovník vìdy a techniky, nakl. Práce, Praha, 1979.
84
Cezary Szoszkiewicz - Pancerniki II wojny wiatowej, II. díl, vyd. LAMPART, Varava, 1993. Magnetoplazmový raketový pohon - èas. L + K è. 18/2000, str. 49, a è. 23/2001 str. 37 (xerokopie). Zdenìk Opava - Elektøina kolem nás, vyd. Albatros, Praha, 1981 Luká Visingr - Nesmrtící zbranì, Elektromagnetické pulsní bomby, zdroj internet: http://www.military.cz/accessories/emp/empbombs.htm z 12.2.2002. Zajímavý èlánek, z nedostatku informací vak dosti povrchní (jako nakonec i mùj pøíspìvek). Bohuel jeho autor popustil pøi koneèných závìrech znaènì svou fantazii, ani by bral v potaz platné fyzikální zákony, èím se dopustil nìkterých základních chyb.
16. Elektromagnetické zbranì ???????? - Okrety wojenne è. 5/2000, Tarnowskie Gory, Polsko. ???????? - Vesmírné dìlo, xerokopie, èas. Technický magazín è.?/? Martin Tuèka, Jaroslav Nìmec - Elektromagnetické dìlo, xerokopie, èas. Zápisník, è.?/? Miroslav Sitta - Po koleji ke hvìzdám, èas. L + K è. 22/1988 Ing. Ladislav eníek - Zvlátní elektrické stroje, vyd. SNTL, Praha 1957 Výpoèet elektromagnetické puky je uveden na str. 105 a 107. Výpoèet délky hlavnì pro vystøelování druic s lidskou posádkou je uveden na str. 107. Zdenìk Hák - Kuriózní zbrojní projekty Tøetí øíe, vyd. FORTprint Dvùr Králové n. Labem, 2. vydání, 1997. Prof. Ing. Václav Èerný - Elektromagnetické odpalovací systémy, èasopis Elektro è. 3/1994, vyd. FCC Folprecht, spol s.r.o. Marek Srzamowski - Nietypowe techniki zabijania, vyd Szramus, Varava 1994, Polsko. Zdenìk Faktor - Støelné zbranì - konstrukce a funkce, vyd. Magnet Press, Praha 1995. Jindøich Klùna - Vojtìch Hrubý - Technika vojenství vèera, dnes a zítra, vyd. NV, Praha 1989. Walter f. Morrison, Albert W. Horst, Ingo W. May, Joseph J. Rocchio - Trends in Gun Propulsion for Tactical Army Application, èas. Military Technology è. 3/1993 (Bonn, bøezen 1993). Uwe Tiedemann - Towards The All - Electric Tank, èas. Military Technology MILTECH 10/93 - xerokopie. ???? - Informaèní zpráva elektromagnetického urychlování tìles pro vojenské úèely, ÚVIS, 1988 - xerokopie. Ing. Ota Roubíèek, DrSc a Ing. Martin Kozlíèek - K problematice urychlování tìles na ultravysoké rychlosti,r.v.?, xerokopie. ???? - Elektromagnetický kanón pro tank , blíe neurèeno, xerokopie. Adalbert Bärwolf - Tajná fabrika, vyd. nakl. Mustang s.r.o., Plzeò 1995. Prohlídka el. mag. kolejové dìla ve vojenském muzeu v Koblenci v létì roku 1996. Písemná odpovìï z 3.8.01 z Bundesamt für Wehrtechnik und Beschaffung - Koblenz, na mùj dotaz ohlednì exponátù el. mag. dìl a jejich technických dat. Zdenìk Hák - Kuriozní zbrojní projekty Tøetí øíe, vyd. FORTprint 1997, Dvùr Králové nad Labem. JKO (?) - Neletální zbranì, èas. ATM è.?/2002 - xerokopie. Podìkování PhDr. L. Kupkovi za pomoc pøi korespondenci s rùznými muzei, rùznými jazyky, v rùzných zemích.
85
17. Elektromagnetické pole a jeho vliv na èlovìka Marek Szramowski - Nietypowe techniki zabijania, vyd. Szramus, Varava, 1994, Polsko. Vliv magnetických a elektrických polí na èlovìka je popsán na str. 105 a 109. FOCUS Londýn (pøevzato) Mùe zabíjet? Èas. 100 + 1 è. 4/1995 Podivné události z období krystalových radiopøijímaèù, èas. Èeskoslovenský rozhlas, ?/1975 Sborník pøednáek èeského klubu skeptikù - SISYFOS a AV ÈR - Vìda kontra iracionalita, nakl. Academia Praha 1998. Zpráva ze stanice Radournál z 25.4.01 v 9,50 o vlivu magnetického pole na èlovìka Albert Kloss - Dìjiny radiotechniky, èas. Amatérské rádio è. 6/1997.x Ing. Antonín Bouka - Mùe být elektrické topení biologicky kodlivé? pøíloha èas. ELEKTRO è.5/98. Prof. J. Èerný - Vliv elektrických a magnetických polí síové frekvence na lidské zdraví, èas. ELEKTRO è.11/95. Zaslouilý mistr sportu Jiøí Trnka - MAGNETY pod drobnohledem, èas. MODELÁØ è. 3 a 4/1982. Grazyna Fosarová, Franz Bludorf - Experimenty s lidskou myslí, nakl. Dialog Liberec, 2000. Jane Thurnell - Readová - Geopatogenní zóny kolem nás, nakl.PRÁH, Praha 1996. autor neurèen - Dvacet zpùsobù, jak znièit svìt, èas. 100 + 1 ZZ, è. 7/01. Petr Vávlav - Mikrovlnné sporáky pro domácnost, èas. Elektrotechnik è.1/1991 Prim.MUDr.Jan Hnízdil, rehabilitaèní oddìlení, fakultní poliklinika Karlovo nám. Praha Nad magnetoterapií se dosud vznáí nejeden otazník, pøíloha Zdravotnických novin è. 46 z 20. listopadu 1998. J. M. Troska - Kapitán Nemo ..... Prof.Dr. Petr Jake - Planeta Zemì, vyd. MF, Praha 1984, str. 69. J. Bro, Vl. Rochovec, M. Valouch - Fyzikální a matematické tabulky, vyd. SNTL, Praha 1980. P. Hadrava, M. Karlický, J. Palou, M. olc - Ondøejovská hvìzdárna 1898 - 1998, AÚAÚÈR Praha, 1998, str. 341. ???? - Elektronické zbranì míøí na psychiku, pøíloha webového deníku Neviditelný pes, wysiwyg://32/http://pes.eunet.cz/cgi-bin...l?ostatni/1999/06/07priloha19990607ast. Zámìrnì zdùrazòuji, e z tohoto zdroje nebylo èerpáno, protoe je jednak znaènì rozsáhlý a zároveò nìkterá zde uvedená tvrzení nebylo mono ovìøit. Pro vytvoøení vlastního názoru jej doporuèuji k pøeètení. L. eníek - Kapitoly z historie elektrotechniky, èas. Elektrotechnik è. 2/1989. Dr. Stanislava Jelínková - Aby rolník byl dobøe obslouen, èas Elektro è. 1 (str. 32) a 2 (str.77), roèník 1993. Ing. Jan Tùma - Elektromagnetický smog, obrazová kola èas. ABC 14/37. Ing. Jan Tùma - Tajemství mikrovln, obrazová kola èas. ABC 4/36. Pavel Toufar - Pøísnì tajné, Tøetí setkání s tajemstvím, vyd. Akcent, Tøebíè, r.v.2000. Ing. Stanislav Kaucký - Údery proti Jugoslávii - Fakta a postøehy, http: //www.army.cz/noviny/clanky/jugo-ana/index.htm JKO (?) - Neletální zbranì, èas. ATM è.?/2002, xerokopie.
86
luca (?) - Kanon na bolest, èas. ABC è.5/2002 Podìkování pak patøí Dr. Bartokovi z Hvìzdárny a planetária v Hradci Králové za trpìlivost pøi hledání odpovìdí na mé veteèné dotazy v souvislosti s touto kapitolou v roce 2002.
18. Albert Einstein a experiment Filadelfia Peter Coles - Hawking a mysl boí, nakl. TRITON, s.r.o, Praha 2000. Timothy Ferris - Zpráva o stavu vesmíru, vyd. AURORA, Praha 2000. George Gamow - Moje svìtoèára - neformální autobiografie, vyd. Mladá fronta, Edice Kolumbus, Praha 2000. Paul Davies - O èase, Einsteinova nedokonèená revoluce, vyd. Motýl Bratislava, 1999. Brian Geene - Elegantní vesmír (superstruny, skryté rozmìry a hledání finální teorie), vyd. Mladá fronta, Edice Kolumbus, Praha 2001. Albert Einstein, Leopold Infeld - Fysika jako dobrodruství poznání, vyd. Orbis, Praha 1958. Gallimard Jeunesse - Einstein radost z mylení - nakl. Slovart, 1995. Geoff Tibballs a Harry o' Müller - Muzeum do kapsy, edice Oko,vyd. Albatros, Praha 2001.
19. Nicola Tesla a experiment Filadelfia Prof. Ing. Daniel Mayer, DrSc - Nikola Tesla - básník elektrotechniky, èas. Elektro è. 11/1996. (Na konci tohoto èlánku je pro ev. zájemce odkaz na dalích 32 titulù, které se zabývají Teslou, jaho vynálezy a objevy). Prof. Ing. Daniel Mayer, DrSc - Pohledy do minulosti elektrotechniky, vyd. KOPP Èeské Budìjovice, 1999. Anonym - Teslùv transformátor - èas. Sdìlovací technika, roè. 1960/? (xerokopie) M. Veselý - Objevy a patenty Nikoly Tesly, sborník NTM è. 14/1975, str. 159 a 173, Praha. S. Bokan - Nikola Tesla a jeho dílo, nakl. Rovnost, Brno, 1947 (zde je øada autentických fotografiích z Teslových laboratoøí a výzkumù, vèetnì plánkù rùzných technických záhad, kterými Tesla udivoval své souèasníky). Zdenìk Kavan - Zhotovte si Teslùv transformátor, èas. Amaterské rádio è. 11, roèník 1974. Osobní prohlídka výstavy vìnované N. Teslovi, uskuteènìné v NTM Praha v lednu 2001. Autorem výstavy bylo bìlehradské muzeum pod zátitou Srbského velvyslanectví. Konzultace s øeditelem zkuebny VN (tj. vysokých napìtí) EGÚ Bìchovice ing. Jaroslavem Vokálkem dne 17.5.2001. Konzultace s ing. Popolanským z EGÚ Brno dne 17.5.2001 Ivan toll - Tajemství kulového blesku, vyd. Horizont, Praha 1988. Jan. N. Novák - Èarodìj bleskù, co v uèebnicích nenajdete, èas. Mladý svìt, xerokopie, blíe neurèeno (uèebnicový pøíklad, jak se na základì reality nechá vytvoøit záhada). Kalendárium - ÈT 1, nedìle 5.1.03 v 10,30. k výroèí Teslovy smrti (chudák Tesla, za co vechno nemùe! Blií viz èlánek v této publikaci). Rudolf Balek - Odkrývání historie - vojenská tajemství II. svìtové války, Radarová technika firmy Gema podle nové knihy o radarech, èas. Amatérské RÁDIO, è. 12/1999. Osobní návtìva Nìmeckého (technického) muzea v Mnichovì v srpnu 2001 a v dubnu 2002.
87
20. Filadelfský experiment - ano èi ne? Mgr. Jan Máèe - Technologický pokrok - moný zdroj krize aerokosmického prùmyslu, èas. L + K è. 2/1999. J. Richard Gott III - Cestování èasem v Einsteinovì vesmíru - Fyzikální monosti cestování èasem, nakl. Argo a Dokoøán, Praha 2002
21. Nìkolik poznámek pro ty, kteøí chtìjí pokraèovat v pátrání po Filadelfském experimentu Adresy na ètveøici Filadelfských knihoven pro ty, kteøí mají zájem vìdìt jetì více a zjistit, zda byly skuteènì v roce 1943 nìkteré Filadelfské noviny a èasopisy cenzurovány z dùvodù tzv. Filadelfského experimentu. 1) University of Pennsylvania, 720 William Hall, Philadelphia, 19104-6305 USA 2) State Library of Pennsylvania, box 1601, Harrisburg, Philadelphia, 17105-1601, USA 3) Indiana University of Pennsylvania, 203 Staplton, Philadelphia, 15705-1096, USA 4) (West Chester University), Francis Harvey Green Library, West Rosedale st. 29, West Chester Pensylvania, 19 382-2948, USA Podìkování p. M. Paulovièové z Stát. vìd. knihovny v H.K. za zjitìní výe uvedených adres. Ing. Vladimír Pitschmann, CSc - Historie chemické války. vyd. Military System Line, s.r.o, Praha 1999. Osobní návtìva oblasti mìsta Souda na Krétì a letmá prohlídka arzenálu øeckého vojenského námoønictva tamté v kvìtnu 1999.
22. Je tajemství opravdu tajemné? Edgar Allan Poe - Jáma a kyvadlo a jiné povídky, vyd. Odeon, Praha 1987. Jules Verne - Dvacet tisíc mil pod moøem, vyd. Albatros, Praha 1976. Martin Máca Pøibil - doly a podzemní továrny Richard, universální nepravidelný podzemní magazín Krasová deprese è. 6/léto 1998. Martin Máca Pøibil - tajemství podzemních továren, universální nepravidelný podzemní magazín Krasová deprese è.6/léto 1998. Ale Bufka - voda a bláto (hlavní odvodòovací toly rudných dolù západních Kruných hor a jejich souèasný stav), universální nepravidelný podzemní magazín Krasová deprese è. 7/podzim 1999. Norbert Weber - Cínový dùl Sauersack - Rolava, universální nepravidelný podzemní magazín Krasová deprese è.9, zima 2002. Obsahuje mj. naprosto vyèerpávající popis tìební èinnosti, mapy podzemí, vèetnì øady souèasných i archivních fotografií a plánkù. Petr Rojík - Historie cínového hornictví v západním Krunohoøí, vyd. Okresní muzeum a knihovna Sokolov, r.v.2000. Osobní prohlídka povrchových objektù bývalého dolu Sauersack - Rolava v èervenci 2002. Vilém Nejtek - Smrt se uèí létat, vyd. MF, Praha 1974. Jan N. Novák - Podivný konec letadlové lodi Graf Zeppelin, èas. MS è.51/2000 (naprosto údìsný a odstraující blábol. Pozn. autora).
88
Jan N. Novák - z redakèního koe - Podivný konec letadlové lodi Graf Zeppelin, èas. MS è.3/2001. (To samé jako v è.51/2000. Pozn. autora) Jan N. Novák - Ovládnutí síly páry - èas. MS è. 14/2001 (obsahující nìkolik zásadních technických chyb. Pozn. autora) Jan N. Novák - Podmoøská loï, èas. MS è. 16/2001 (plný technických chyb a nepasujích datumù. Pozn. autora). ? Lemachko - Deutsche Schiffe unter dem Roten Stern, Marine-Arsenal Sonderband 4, S 7. Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek - Salvy nad vlnami, vyd. NV Praha 1993. kolektiv autorù - eleznicí po celém svìtì, vyd. Kniní klub k.s., Praha 1995. Zdenìk Hák - Technické zajímavosti naich vodních nádrí a øíèních cest první díl, vyd. nakl. Fortprint Dvùr Králové n.L., 1997. Ing. Ladislav eníek - Zvlátní elektrické stroje, SNTL Praha, 1957. ? - Letouny radioelektronického prùzkumu a REB, èas. ATM è.7/1996, xerokopie Pavel Toufar - Setkání s tajemstvím, 1. díl, vyd. Akcent, s r.o., Tøebíè, 1999. V. Zamarovský - Objevení Tróje, vyd. MF, Praha, 1962. Joachim Ferman - Od Olympu k Akropoli, nakl. BRÁNA, Praha 2000. L. eníek - Kapitoly z historie elektrotechniky, èas. Elektrotechnik è.3/1989 Osobní prohlídka bývalé podzemní továrny Richard u Litomìøic v roce 1981, 1983 a 1986. Osobní prohlídka norského dìlostøeleckého muzea na ostrovì Oscarsborg v létì 1996. Pro zájemce o pøesné námoøní mapy Baltského moøe je zde adresa: East View Cartographic, Inc. 3020 Harbor Lane N Minneapolis MN 55447-5137 Tel. (763) 550-0961, Fax: (763) 559-2931
[email protected], mailto:
[email protected] http://www.cartographic.com Podìkování k této kapitole patøí: Panu V. B. Francevovi z VHÚ Praha, za doplnìní podrobných údajù o zániku nìmecké letadlové lodì Graf Zeppelin z ruského odborného èasopisu Tajfun è. 3, roèník 1997. Panu Vladimíru Zikovi, f. GON H.K., kteý mne nakontaktoval na prodejnu námoøních map v USA. Podìkování za údaje o vodních vírech u pobøeí Norska patøí Mgr. Mariu Kiriakovovi z Norského meteorologického institutu v Oslo a Mgr. Alei Horákovi z Náchoda, který mne na nìj nakontaktoval. Panu M. Kiriakovovi patøí rovnì podìkování za zjitìní dalích podrobností k l. l. Graf Zeppelin, napø. fotky její dìl. vìe v depozitáøi norského muzea v Oscarsborgu, plus dalí údaje. Podìkování panu Ladislavu Mikeovi z Nejdku, který mi a mým kolegùm dìlal v létì 2002 prùvodce po starých hornických dílech v Kruných horách, vèetnì ji zde zmiòované Rolavy.
89
23. Závìr Jacques Marseille - Nevyøeené záhady svìta, vyd. Mladé letá, Bratislava, 1999, str. 280 - 281 pojednávající o Filalefském experimentu. Èlánek bez konkrétního dùkazu, opìt plný povrchních tvrzení a nic neøíkajích øeèí. William Eastlake - Umírali jsme v bambusu, nakl. JOTA s.r.o., Brno 2001. Luká Visingr - Optická neviditelnost, internet z 3.9.2002, aktualizovaný v lednu 2003. adresa: http://www.military.cz/accessories/invisibility.htm Celkem sluný èlánek, skácený ovem na konci - jak také jinak - Filadelfským experimentem v klasickém podání! Na moje mejlové dotazy sice autor èlánku odpovìdìl, trval vak skálopevnì na svém. Tvrdil, e americké instituce se vyjadøují slovy no comment! Které instituce to vak byly jsem se od nìj nedozvìdìl! (Já jsem oslovil tøi muzea a archivy v USA a odpovìdìly vechny. A vechny se snaily mi pomoci! Tak nevím?). Jinak kontakty na tyto organizace jsou uvedeny v 1. dílu této publikace v soupisu uvedené literatury. Vlastní odstraující zkuenosti s naím tiskem. Konkrétnì s deníky MF dnes v roce 1998, jmenovitì redaktorem p. Chuchmou, deníkem LN a jeho bývalým éfredaktorem p. afrem v roce 2000, jen éfuje v souèasné dobì deníku MF dnes a který mi dodnes nevrátil jednu moji zapùjèenou knihu, pøestoe jí jeho noviny poplivaly. A èasopisem MS z pøelomu let 2000/2001, který otiskoval (a snad jetì otiskuje) díky svému pøispivateli a záhadologovi Janu N. Novákovi naprosté bláboly, ev. èlánky plné technických chyb! Kreslený obrázek Pøemìna normálního èlovìka ve ètenáøe bulvárního tisku nakreslil Martin Lelek,
[email protected]
A samozøejmì dìkuji svému dvornímu vydavatelství FORTprint, vedené ing. kodou a synové, které dokázalo z materiálù rùzné technické úrovnì vytvoøit pøijatelné obrázky, vèetnì titulního obrázku na obálce této publikace a dodat mi k ní øadu dalích zajímavých informací. Závìrem bych jetì dodal, e pro obrázek rozplývajícího se plavidla na obálce této publikace byla pouita kolá obrázku z obalu plastikové stavebnice f. Tamiya, mìøítko 1:700, britského torpédoborce tøídy O, o výtlaku 1.450 tun, který se svým vzhledem nejblíe podobal torpédoborci DE 173 Eldridge (a na drobné detaily zakrytých dìl, atd).
90
VÝZVA Jetì bych uvedl, e na témata v této publikaci rozebíraná si velice rád popovídám s nìjakými dalími oponenty, nebo více hlav více ví. Zájemce tedy prosím, aby kontaktovali vydavatelství FORTprint, Dvùr Králové nad Labem (adresa viz tirá). Zároveò ovem musím dùraznì upozornit, e se zásadnì odmítám jakkoliv bavit s diletanty majícími komplex brouka Pytlíka, tj. ambiciózní neomylné tvory, kteøí rozumìjí absolutnì vemu, typu Dr. J. B. Uhlíøe, otiskujícího v souèasné dobì své nièím nepodloené pseudovìdecké kreativní vásty a uráky v bulvárosliznatých kvárech typu MF DNES èi LN. A zároveò i èlovìka, jeho telefonní èíslo se objevilo v inzertním èasopise u nabídky na kladné recenze na cokoliv! Je to také i autor výhruných dopisù bez zpáteèní adresy zasílaných tìm, kdo si dovolí s jeho bláboly nesouhlasit (jak jsem mìl monost poznat i sám osobnì)!
91
Zdeněk HÁK
„ZMIZENÍ“ TORPÉDOBORCE ELDRIDGE aneb elektromagnetické pole a vojenství
II. část
Výkresy a fotografie: Zdenìk Hák a reprodukce z literatury Nákladem autora vydal: ing. Jan KODA - FORTprint vydavatelství a nakladatelství fortifikaèní literatury Karlov 190, 544 01 Dvùr Králové nad Labem 1. vydání Neprolo jazykovou úpravou! Vylo v roce 2003 Vytiskla: tiskárna ARPA, Dvùr Králové n. L. Tématická skupina: 02
ISBN 80-86011-23-2