Zkostnatělá země v područí právníků. Napsal uživatel Dagmar Sedlická Středa, 08 Únor :06 -

Zkostnatělá země v područí právníků Napsal uživatel Dagmar Sedlická Středa, 08 Únor 2012 16:06 -

Mohl by žít kdekoliv na světě, přesto je nejraději v Čechách. Absolvent Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze (dnes tam také přednáší), obor teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky, Mgr. Karel Janeček, Ph.D. vydělal svůj první milion – s trochou nadsázky – na hazardní hře Black Jack. Díky svým matematickým schopnostem dokázal během hry tak rychle spočítat, kdy má vyšší a kdy nižší šanci na výhru, že si posléze vykoledoval zákaz vstupu do většiny kasin v USA i jinde.

Ještě předtím ale vytvořil počítačový program na analýzu této hry, který se stal mezi hráči Black Jacku hitem. Později zkusil své schopnosti uplatnit v náročnější disciplíně a s vyhranými penězi začal obchodovat na finančních trzích. V roce 1995 založil v Praze společnost RSJ, která dnes patří mezi největší obchodníky na světových derivátových trzích v Londýně, Chicagu a ve Frankfurtu. Obchodování firmy se děje už plně automaticky z „nervového“ centra na pražské Malé Straně, kde vládne pořádek, elegance a skromnost. S Karlem Janečkem je radost dělat rozhovor, zvlášť když člověk zjistí, že jeho hlava je stále plná snů, velkých a pro normálního smrtelníka neuskutečnitelných plánů, s nimiž ovšem on stojí velmi pevně na zemi. I proto v roce 2010 založil Nadační fond pro podporu vědy a výzkumu a o rok později Nadační fond proti korupci.

Co vás žene z „matematických výšin“ na zem? Co vás vedlo k rozhodnutí udělat něco razantního pro to, aby život v Čechách začal fungovat etičtěji, když právě vy si ho můžete užívat ve „vzduchoprázdném“ soukromém klidu? Klíčové pro mne bylo zjištění, že když má člověk příležitost a odvahu, musí myslet na víc než

1/7


jen na sebe a svou rodinu. V určitém okamžiku mi začalo být hodně jasné, že tahle země a tenhle svět není daleko od krachu. A já si uvědomil, že za to všichni neseme odpovědnost. Každý tu svou osobní. Protože v konečném důsledku jsme všichni odpovědni za to, kde žijeme. Už proto, že fungujeme v jednom globálním světě, a pokud si ho zničíme, tak skončíme. Uvědomil jsem si, že jsem v této zemi v naprosto jedinečné pozici, protože mám zdroje a prostředky a hlavně čistý štít a jsem naprosto nezávislý na státních institucích.

Ten čistý štít se vám pokoušejí různé skupiny pěkně pošpinit. Jak to nesete? Je úplně jasné, že na mě budou ti, pro které je korupce denní chleba, nejvíc vymýšlet všelijaké nesmysly. Zrovna minulý týden mi přišel patnáctistránkový pamflet namířený proti mně. Je ale směšné, že v něm není nic faktického. S daňovými úniky naše firma opravdu nepracuje, nemáme to zapotřebí.

Jak korupci definujete? Vytvořil jsem si dokonce matematickou definici korupce. Přesná definice je, že je to činnost fyzické osoby, která zastupuje někoho jiného, obvykle úřad nebo státní instituci (ale nemusí to být úřad, může to být i firma), a úmyslně jedná takovým způsobem, že tuto instituci poškozuje a zároveň z toho má nějakou výhodu. Ta může být peněžní nebo jiná. Ten člověk tedy úmyslně poškozuje toho, koho zastupuje, aby nějak vydělal. Lidé samozřejmě chápou korupci intuitivně a různě. Ale často ji chápou špatně, třeba když například úplatku říkají korupce.Vy rozlišujete mezi úplatkem a korupcí? S oblibou říkám, že normální úplatek dokonce může být i obhajitelný. Zvlášť v totalitních systémech působil občas úplatek v pozitivní rovině, a pokud se člověk dostane do neprůstřelné byrokratické mašinérie i dnes, tak může úplatek plnit taky pozitivně „záchrannou“ funkci. Představme si, že firma potřebuje úplně nesmyslné razítko, které je nařízeno, ačkoliv všichni vědí, že je to proti zdravému rozumu. A úředník to ví taky. A tak vám vyjde vstříc a nese své osobní riziko. Onen úředník nepoškozuje stát, ale pomáhá jemu i občanovi, udělá prostě něco, co je správné, a to razítko vám dá, ač nesmí. A když už má tu odvahu, proč by nemohl být odměněn nějakou pozorností? To je ale zároveň nebezpečný moment, který korupčnické pijavice, jak lidem neštítícím se korupce s oblibou říkám, extrémně zneužívají.

2/7


Korupci nazývají olejem či mazivem v ekonomice, což je samozřejmě sprostá lež. Korupce nemůže být pozitivní nikdy, protože je definovaná tak, že ten, kdo korumpuje, ten škodí.Jak chápete lobbing? Lobbing musí být zcela transparentní, průhledný. Pak je užitečný a pozitivní. Lobbista vysvětluje poslanci něco, čemu poslanec nerozumí. Obávám se ale, že činnost lobbistů je dnes na celém světě spíše negativní, i když samozřejmě existuje mnoho světlých výjimek.

Váš Nadační fond proti korupci chce podporovat ty, kdo na korupci budou upozorňovat. Nejsou ale takoví lidé v našich poměrech občas vnímáni jako udavači? Jakou s tím máte zkušenost? Je to něco jako mindrák z totality. Když jsme poprvé podpořili pana Michálka, ti největší lotři v téhle zemi ho označili za udavače a já jsem reagoval analogií: „Když sousedovi vykrádají barák, vy nezavoláte policii, aby o vás někdo neřekl, že jste udavač?“ V takovém případě slovo udavač opravdu není na místě. Bylo by to absurdní označení, jehož účelem je manipulace s veřejným míněním. Za totality se lidé udávali, aby z toho měli prospěch.

Korupce je prý věčná a existuje všude. Je v Čechách opravdu větší než v jiných zemích? Jsem přesvědčen o tom, že na tom jsme hůř než jiné země se srovnatelnou ekonomickou vyspělostí. Minimální korupce je v severských zemích, asi proto, že tam se žije v extrémních podmínkách a lidé, aby přežili, si museli vždycky pomáhat a jejich etické cítění tak má silnou tradici. S nimi se nemůžeme srovnávat. Ale i ve srovnání třeba s Polskem jsme na tom hůř, i když naše startovací pozice po roce 1989 byla v tomto směru lepší. Hůř jsou na tom jen chudší země jako Rumunsko, ale to nás utěšovat nemůže.

3/7


Kde a v čem vidíte hlavní kořen, že si s korupčním prostředím u nás nikdo neví rady? Společnost se vyvíjí v cyklech. Když bohatne, je více závisti, hamounství i korupce. Když jsou na tom lidé hodně špatně, musejí si pomáhat a korupci se nedaří. Jsem přesvědčen, že už se potácíme v poslední fázi před krachem. Běžnou očistou bývala v historii válka. Dnes už ale válka v globálním měřítku není možná, protože bychom skončili všichni, byl by konec. Proto si myslím, že se krize musí vyřešit jinak. Pozitivně.Jaké máte řešení? Lidé změní své myšlení ve velké míře. Např. i rozvoj technologií a komunikací k této systematické změně velmi pomůže. To už se dnes děje u významného procenta lidí. Věřím tomu, že většina lidí pochopí, že nemá smysl dělat špatnosti a parazitovat na ostatních. Nepředpokládám, že je třeba se sebeobětovat. V tom smysl nevidím. Sebeobětování funguje jen výjimečně. Stačí si uvědomit, že člověk je ve svém životě nejspokojenější, když dělá dobré věci, které jsou v souladu, dávají smysl a neškodí. Věřím v evoluci lidského myšlení, věřím, že je tady spousta lidí, kteří si uvědomují, že se ocitáme na kraji propasti. Díky převratným komunikačním možnostech skoro všichni víme o hrozbě, která visí nad lidstvem. Poté, co přijde opravdu hluboká krize a strádání, lidé vyjdou ze své komfortní zóny a zkusí uvažovat jinak.

To mi zní trochu jako utopie, sen vzdálený skutečnosti… Uvědomuju si to, ale nemyslím, že je to sen. Z ekonomického hlediska situace není ustojitelná. Evropa je v jednom velkém problému. USA na tom nejsou lépe. Lidé jsou nespokojení, kradou, podléhají populismu. Média, která mají reprezentovat, žijí bulvárem a negativitou. Pokud nechceme válku, musíme změnit myšlení. A už se to děje.

Navrhujete změnit společenský systém tak, abychom volili ne strany, ale jednotlivce… Politické strany jsou už tak zprofanované, že nějaká obroda začít musí. Dnes mají lidé k poslancům takový despekt, že si před nimi klidně odplivnou. Politické strany jsou skořápky se známou tváří v čele a uvnitř je jen hniloba, lidi, kteří myslí jen na svůj zisk a výhody. Inspiraci, jak to změnit, můžeme hledat ve Švýcarsku. I když nic nejde přenést v kopii, zkušenosti se tam najít dají. Je tam daleko víc přímé demokracie. Každý kanton postupuje tak, jak mu to vyhovuje. Nic se neřídí zhora, ale zdola včetně školského systému.

4/7


Kterou vlastností trpí česká společnost nejvíc? Závistí. Když někdo krade, tak je to špatnost, ze které ten člověk něco má. Ale závist je odporná vlastnost, kdy pomatený člověk přeje jinému zlo, aniž by z toho cokoliv měl. Není to absurdní? Závist je horší než krádež, závist je zlo. Spousta lidí si myslí, že když někomu něco závidím, tak bych chtěl dokázat to, co on. To není závist, to je motivace, nebo ještě lépe inspirace. Hodně Čechů je závistivých.

Které momenty byly pro váš úspěch nejdůležitější? Vždycky šlo o setkání se zajímavým a cenným člověkem. Bylo jich mnoho. Nejvýznamnější ale bylo určitě setkání s mou současnou životní partnerkou.

Obchodujete jen pomocí počítače a na dálku. Nechybí vám „hmatatelný“ výsledek vaší práce? Nechybí. Pro mě jsou hodnoty abstraktní i konkrétní. Nikdy jsem neměl potřebu zasadit strom. Každý člověk dělá to, v čem je dobrý, co cítí jako své poslání, není důležité, jestli to má podobu konkrétní nebo abstraktní. Oboje je stejně důležité.

Burzovní obchody vaší firmy jsou počítači řízeny tak rychle, že je možné uskutečnit až

5/7


několik desítek obchodů za vteřinu. Je k tomu zapotřebí pevná psychika nebo speciální trénink mysli? Rozhodně obojí. Na začátku byla značná rizika, teď už je to lepší. Já odmalička miloval různé hry. Kromě Black Jack jsem hrál ještě mariáš (ten občas hraju i dnes), taroky nebo backgammon a měl jsem zkušenosti s tím, jaké je to prohrávat. Když člověk prohraje velké peníze, musí se to naučit skousnout, to je důležité. Spousta lidí se z té prohry položí, já se prohru naučil přijímat. Důležité bylo, pro nás pro všechny ve firmě, vzdělání. Matematika spolu se schopností analyticky myslet a pak udělat most mezi teorií a praxí. Spousta vynikajících matematiků-teoretiků umí teorii a není schopna ji analogicky aplikovat do praxe. Toho my jsme byli od začátku schopni. Být v realitě.

Mnoho lidí matematiku rádo nemá, nevidí její užitečnost. Čím to? Matematika se vyučuje extrémně špatně. Nesmí v ní jít o to, naučit se něco nazpaměť, ale o pochopení. Pro dosažení správného postupu budeme muset změnit celý školský systém.

Jaký vztah má matematika k etice? V matematice nemůže existovat podvod, je v ní vše jednoznačně dané. Člověk může udělat chybu, ale tu opraví. Neexistuje v ní jakýkoliv spor nebo právní výklad. Buď je dané tvrzení správné, nebo ne. Nemůže v ní být dvojí náhled na stejnou věc. Je jazykem popsání světa, ale já matematiku vidím i jako umělecké dílo. Lidé ji většinou chápou extrémně zjednodušeně jako soubor technických pravidel a pouček, ale to není matematika. Vytvořit nové matematické teorie je jednoznačně kreativní záležitost. Nové věci se v matematice nevytvoří tak, že vezmu poučky a nějak je kombinuju. Ale tak, že člověk přemýšlí, sní o nějakém řešení, které pak ještě musí formálně zapsat. To všechno se bez intuice neobejde.

6/7


Podle proroctví se blížíme konci světa. Dá se teorií pravděpodobnosti určit budoucnost? Ještě před rokem jsem byl silně přesvědčen, že vše na tomto světě se odvíjí náhodně. Měl jsem ovšem logickou nesrovnalost. Vzniká totiž otázka „Jaký to má smysl?“. Pokud je vše dílem náhody, pak v existenci nemůžeme smysl najít. Dnes jsem přesvědčený, že svět náhodný není a že jsou v něm provázanosti a souvislosti a to ve všem. Čímž ovšem nevylučuji, že prvek náhody také existuje, dokonce si to myslím. Prvek náhody nám navždy dává svobodnou vůli. Jsou peníze tím nejlepším společenským směnným modelem? Dovedete si představit jiný model? Určitě existuje lepší model. Dovedu si ho představit v tom smyslu, že každý bude dělat to, co umí a co ho baví, dělá mu radost a v čem vidí své poslání. Pro někoho to může znít extrémně naivně. Ale v žádném případě nejde o druh komunismu. Jsem antikomunista. Čistě teoreticky si dovedu představit společnost, která bude fungovat jinak. Nicméně peněz jako takových se v dohledné době nelze zbavit. Existence peněz je v současné době v pořádku, i když do budoucna nevylučuji, že se mohou postupně vytratit.

Co pokládáte ve vašem boji s korupcí za největší zlo? To, že se tu mohou kupovat pravidla i zákony. Důsledkem nemůže být nic jiného než ztráta legitimity systému. Do zákonů se dostávají návrhy, které korupci nenápadně legalizují. Jsme zkostnatělá země v područí právníků. Námi zvolení reprezentanti chtějí moc bez odpovědnosti. Napadá mě, že slovo moc znamená příliš, je to negativní slovo. Příliš je zneužívání a morální zkaženosti. Lidi, kteří dělají špatnosti a nakradou si velký prachy, nakonec ale stejně nejsou spokojeni. Letos v lednu jsem byl v Africe a i ti nejchudší mi připadali šťastnější než většina zloduchů u nás.

7/7

Zkostnatělá země v područí právníků. Napsal uživatel Dagmar Sedlická Středa, 08 Únor :06 -

Recommend Documents