Meranie morálneho usudzovania
ZJIŠŤOVÁNÍ MORÁLNÍHO ÚSUDKU: ZKUŠENOSTI A NÁMĚTY
THE DETECTION OF MORAL JUDGMENT: EXPERIENCES AND SUGGESTIONS Pavel VACEK Katedra pedagogiky a psychologie, Pedagogická fakulta UHK, Hradec Králové Abstrakt Text se zabývá problematikou zjišťování morálního úsudku. Jsou v něm prezentovány zkušenosti a náměty jak k měření morálního úsudku přistupovat. Klíčová slova morální úsudek, jeho měření, metody, morální dilemata
ÚVOD Zjišťovat mravnost člověka, jeho morálku, mravní jednání a usuzování je lákavé, ale současně nesmírně obtížné. Je v logice věci, že se ono měření logicky soustřeďuje na zkoumání morálního úsudku. Ostatně zásadní dílo Jeana Piageta se ne náhodou jmenuje Morální úsudek dítěte (1977). Historicky vzato je oprávněně připomínán výzkum Hartshorna a Maye z dvacátých let minulého století. Jmenovaní uskutečnili sérii výzkumných studií na souboru deseti tisíc dětí ve snaze prokázat, že některé děti se projeví jako čestné a jiné jako nečestné a že tyto projevy nebudou náhodné. V tomto smyslu formulovali své hypotézy. Ty se nicméně neprokázaly. Duska s Whelanovou shrnují výsledky Hartshorna a Maye do následujících čtyř závěrů: 1) Neexistuje žádná souvislost (vztah) mezi výchovou osobnosti a jejím skutečným chováním. 2) Morální chování není konzistentní u jedné osoby v různých situacích. Osoba, která nepodvádí v jedné situaci, může podvádět v situaci jiné. Okolnosti jsou zde nejdůležitějším faktorem. 3) Není prokazatelný vztah mezi tím, co lidé o morálce vypovídají a způsobem, jak jednají. Lidé, kteří vyjadřují zásadní nesouhlas s krádežemi a podváděním, mohou ve skutečnosti krást a podvádět stejně jako kdokoliv jiný. 4) Podvádění je pravidelně rozloženo okolo úrovně mírného podvádění. To znamená, že je normální (statisticky), že každý trochu podvádí. (Duska, Whelan, 1975, s. 6). Kohlberg podrobuje výzkum Hartshorna a Maye ostré kritice z hlediska absence solidních filozofických východisek a nedostatků metodologického rázu (1984, s. 500-501, 508 ad.). Obecně platí, že základem v zahraničí využívaných metod zjišťování morálního úsudku jsou práce zakladatelů psychologie morálky Jeana Piageta a Lawrence Kohlberga. Velmi dobrou znalost jejich díla lze považovat pro přejímání metod ze zahraničí i vytváření vlastních - původních - za nezbytnou (opakovaně jsem k dané věci publikoval viz Vacek 1992, 2000, 2008a ad.). 20
Meranie morálneho usudzovania
OBECNĚJŠÍ POZNÁMKY V České republice byla pozornost věnovaná psychologii morálky a jejím tématům před rokem 1989 i v posledním dvacetiletí nevelká. Za výjimku je možno považovat práce PhDr. Jarmily Kotáskové (1987), která se morálním vývojem meritorně zabývala a spolu s I. Vajdou vytvořili a standardizovali Test morální zralosti osobnosti (1983; viz dále). Výklad a seznámení s metodou G. Linda MJT (Moral judgment test) přináší příspěvek B. Slováčkové (2001). (Na Slovensku Lajčiaková, 2008.) Analýzu důvodů malé pozornosti nejen k psychologii výchovy, ale obecně k etickým tématům jsme opakovaně publikovali (nejnověji Vacek, 2010). Situace na Slovensku se mi jeví podstatně příznivější. Piaget vlastně založil základní formu zjišťování morálního úsudku, na kterou navázali další - především Kohlberg. Dvojice mikropříběhů, které zadával dětem předškolního a mladšího školního mu umožňovaly odlišit heteronomní a autonomní morálku. Piagetův text (1977) nabízí řadu dalších modelových situací, které mohou být i pro současnost - po nutných úpravách - velmi inspirující. Většinu modelových situací jsme přeložili a publikovali při zachování původních jmen a „rekvizit“ (např. kalamář - viz Vacek 2006, 2011). Kohlberg ve spolupráci se svými kolegy (Colby, Kohlberg, 1987) následně vypracoval opět na principu „řešení morálních dilemat“ - MJI (Moral Judgment Interview). Dále tu máme zmíněný MJT G. Linda a DIT (Defining Issues Test) J. Resta. G. Lind nověji zpracoval Konstanz Method of Dilemma Discussions (KMDD).
NAŠE ZKUŠENOSTI 1) V disertační práci jsem prezentoval využití výše zmíněného Testu morální zralosti osobnosti (TMZO) Kotáskové a Vajdy a kombinoval jsem jej jednak se sociometrickou metodou a jednak s dosaženým prospěchem. Nutnou úpravou bylo „přepsání“ (modifikace) modelových situací obsažených v TMZO tak, aby byly použitelné pro starší školní věk a nikoliv pouze pro mladší žáky. Test nicméně měří nahrubo, ale má solidní potenciál, se kterým by bylo možno dále pracovat. Rozlišuje pouze heteronomní (HM), přechodně heteronomně autonomní (HAM) a autonomní morálku (AM) – tedy spíše úsudek (Vacek, 1997). Funkčním prvkem je odlišení toho, jak se zachovat a proč v případě, že jsem aktérem modelové situace a nebo jejím pozorovatelem (přihlížejícím). V našem zkoumání jsme se snažili zjistit souvislost mezi úrovní morálního úsudku měřeného TMZO a vzájemným vrstevnickým hodnocením v dimenzích čestnost, ochota pomoci, vliv a obliba. Toto jsme zjišťovali pomocí upraveného Sociometricko ratingového dotazníku (SORAD) Hrabala (1979, 1989). Tedy vyspělost morálního úsudku ve vztahu k jednání dětí tak, jak jej vnímají jejich vrstevníci (N = 738). Předpokládali jsme, že vrstevnické hodnocení v dimenzích (charakteristikách) bez explicitního mravního obsahu (vliv, obliba) bude náhodně korelovat s úrovní morálního úsudku zjištěného TMZO a naopak posuzované dimenze s explicitním mravním nábojem (čestnost, ochota pomoci) budou mít oporu v odpovídající úrovni morálního úsudku (srov. Kotásková, Vajda, 1983, s. 49).
21
Meranie morálneho usudzovania Naše úvaha vycházela z předpokladu, že žáci při posuzování svých spolužáků z hlediska čestnosti a ochoty pomoci budou vlastně hodnotit jejich morální jednání (nebo jeho prvky) na základě svých zkušeností. (Vacek, 1997, s. 135-144.) Získané výsledky neprokázaly vazbu mezi úrovní morálního usuzování zjišťovaného TMZO a čtyřmi výše uvedenými charakteristikami (vliv, obliba, čestnost, ochota pomoci). V souhrnu ze 104 sledovaných korelací se ukázalo být pouze deset (9,61%) statisticky významných na 5% hladině významnosti. Jinými slovy naše výzkumné šetření jakoby potvrdilo jeden se závěrů výzkumu Hartshorna a Maye, že neexistuje žádný vztah mezi tím, co lidé o morálním (resp. nemorálním) říkají (si myslí) a jak se morálně nebo nemorálně chovají. Tedy naši žáci posuzují svoje vrstevníky z hlediska projevovaného čestného jednání a ochoty pomoci druhému bez vazby na to, jak tito morálně uvažují při řešení konfliktních situací v TMZO. Naše další šetření nás dovedlo k závěru, že žáci - až na výjimky - vnímají svoje vrstevníky komplexně. Tedy v nabízených dimenzích nediferencují, resp. neumějí diferencovat (Vacek, 1997, s. 143, 144). 2) V dalším snažení jsme využili modifikované dvojice mikropříběhů J. Piageta a zjišťovali u současných dětí mladšího školního věku jejich „funkčnost“ (Viz Vacek, Vacková, 1999; Vacek, 2011). Jednak se potvrdilo, že Piagetovy modifikované mikropříběhy „měří“ a umožňují odpovědi kategorizovat do tří výše zmíněných skupin u TMZO (heteronomní morálka - HM, „přechodná“ heteronomně-autonomní morálka - HAM a autonomní morálka - AU). Uvedené rozlišení je standardizovatelné s příslušnými návody, jak odpovědi vyhodnocovat (Vacek, 2011). Jako funkční se jeví k zjišťování úrovně morálního úsudku dětí ve věku těsně před nástupem do školy a v mladším školním věku. 3) Dále jsme využili Kohlbergovo upravené (počeštěné) tzv. Joeovo dilema („půjčka“ otci za sběr papíru). Vytvořili jsme záznamový arch, který byl použit při skupinové diskusi. Pravidla skupinové diskuse jsem opakovaně zpracoval a publikoval a stejně tak jsem podrobně vymezil i způsob záznamu skupinové diskuse. Takto upravené dilema plnilo funkci jednak individuální diagnostiky (orientačně), dále napomohlo k diagnostice vztahů v dané skupině a v neposlední řadě umožnilo posunout alespoň v některých případech - úroveň morálního úsudku účastníků diskuse. Výstupy jsem publikoval (viz Vacek, 2008b a také 2011).
SHRNUTÍ •
V námi použitých postupech (ale platí to třeba i u Kohlberga a Linda) se velmi propojuje přístup diagnostický s intervenčním („výchovně“ formativním).
•
Domnívám se, že cesta určování úrovně morálního úsudku přes modelové situace (dilemata) by neměla být jedinou a nebo zcela převažující. Zde se mi jeví jako perspektivní a dobře diagnosticky využitelná metoda profesora Gráce ZEU (test Zralosti etického uvažování).
•
Pro slovenské i české prostředí je důležité udělat inventuru toho, co je k máni, zrevidovat překlady zahraničních metod, standardizovat je na naše podmínky, přidat eventuálně další a samozřejmě pracovat i na vlastních metodách a technikách, které by 22
Meranie morálneho usudzovania oblast měření morálního úsudku, ale také jeho vazby na morální jednání, posunuly o významný kus vpřed.
LITERATURA COLBY, A., KOHLBERG, L. (1987) The measurement of moral judgment. (Vol. I,II) New York : Cambridge university press. DUSKA, R., WHELAN, M. (1975) Moral development. A guide to Piaget and Kohlberg. New York : Paulist Press. GRÁC, J. Metodologické východiská k výskumu správnosti mravného hodnotenia. In: GRÁC, J. a kol. (2002) Autoregulácia normami morálnosti v pripravovaných psychologických výskumoch. Trnava: Katedra psychologie Fakulty humanistiky Trnavském univerzity, s. 7-45. GRÁC, J. I. Etické uvažovanie maturantov v psychologicko-empirických analýzach. In: GRÁC, J. a kol. (2003) Autoregulácia normami morálnosti v realizovaných psychologických výskumoch I. Trnava: Katedra psychologie Fakulty humanistiky Trnavskej univerzity, s. 7-51. GRÁC, J. I. Úroveň etického myšlenka adolescentov v kvalitatinych analýzach. In GRÁC, J. a kol. (2003) Autoregulácia normami morálnosti v realizovaných psychologických výskumoch II. Trnava: Katedra psychologie Fakulty humanistiky Trnavském univerzity, s. 7-44. HRABAL, V. (1979) Sociometricko-ratingový dotazník. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy. HRABAL, V. (1989) Pedagogickopsychologická diagnostika žáka. Praha: SPN. KOHLBERG, L. (1984) Essays in moral development. Volume 2. The psychology of moral development. New York : Harper & Row. KOTÁSKOVÁ, J. (1987) Socializace a morální vývoj dítěte. Praha: Academia. KOTÁSKOVÁ, J., VAJDA, I. (1983) Test morální zralosti osobnosti. Bratislava: Psychodiagnostické a didaktické testy. LAJČIAKOVÁ, P. (2008) Psychológia morálky. Brno: Akademické nakladatelství CERM. PIAGET, J. (1977) The moral judgement of the child. Harmondsworth: Penguin Books. SLOVÁČKOVÁ, B. (2001) MJT – Metoda měření morální kompetence. Pedagogika, r. 51, č. 2, s. 197-205. VACEK, P. (1992) Řešení morálních dilemat - metoda mravní výchovy. In: Sborník Pedagogické fakulty v Hradci Králové, pedagogika-psychologie, XLIX, s. 90-101. VACEK, P. (1997) K problematice morálního vývoje a morální výchovy žáků. Nepublikovaná disertační práce. Brno: Pedagogická fakulta MU. VACEK, P. (2000) Morální vývoj v psychologických a pedagogických souvislostech. Hradec Králové : Gaudeamus. VACEK, P. (2006) Průhledy do psychologie morálky. Hradec Králové: Gaudeamus. VACEK, P. (2008/a) Rozvoj morálního vědomí žáků. Praha: Portál.
23
Meranie morálneho usudzovania VACEK, P. (2008/b) Analýza morálního úsudku dítěte. In SVATOŠ, T., DOLEŽALOVÁ, J. (Eds.) Pedagogický výzkum jako podpora proměny současné školy. Sborník 16. konference ČAPV. Hradec Králové: Gaudemaus UHK, s. 620-631. CD nosič. VACEK, P. (2010) Etická výchova a česká škola v roce 2010. E-PEDAGOGIUM, II.číslo, s. 6171. VACEK, P. (2011) Psychologie morálky a výchova charakteru žáků. Hradec králové: Gaudeamus. VACEK, P., VACKOVÁ, Z. (2000) Příspěvek k analýze morálních úsudků žáků mladšího školního věku. In: Sborník Pedagogický výzkum v ČR. Liberec: PF TUL a ČAPV, s.117-122. Abstract The paper deals with the detection of moral judgment. There are presented experiences and suggestions how to approach the measurement of moral judgment. Key words moral judgment, its measurement, methods, moral dilemmas.
24
