www.gw-int.net
„Schopnost nadšení nese tvé naděje ke hvězdám.” Henry Ford
Obsah: Báseň - Zimní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 2 Slovo ředitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 4 Slovo majitele . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 5 Já a GW . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 6 Čím žiju . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 8 Slovo odborníka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 10 Zkušenosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 11 GW informuje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 15 GW gratuluje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 16 Setkání GAR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . str. 18
Zima 2014 1
Témata zimního čísla
Zimní
10
Slovo odborníka
4 Slovo ředitele
11
Zkušenosti
5 Slovo majitele
15
GW informuje
6 Já a GW
16
GW gratuluje
8 Čím žiju
18
Setkání GAR
2 Zimní
2
Pořád se to opakuje, zima podzim následuje. Sníh se lepí na paty, čepice i kabáty.
Neplýtvejme jenom gesty, nabízí se správné cesty. Na výběr jich bývá dost, třeba náš zelený most.
Přesto v každé závěji, najdeme svou naději. Zítřky se zas usmějí, na ty co to umějí.
Co popřát si v tom novém roku, miliony správných kroků. Stačí už jen vykročit a své štěstí zúročit .
Brát život s úsměvem na rtu, vytáhnout tu správnou kartu. Šťastný být po celý rok, stačí jen odvážný krok.
Lenka Hanáková
fotogalerie
3
Slovo ředitele
jsme to my sami, kdo rozhoduje o směru cesty. Pro ilustraci se s vámi podělím o jednu svoji osobní křižovatku, na které jsem kdysi dávno odbočil. Píšu dnes tyto „ředitelské řádky“, protože nerazítkuji recepty kdesi v mléčně bílé ordinaci obvodního lékaře. Ano, měl jsem – podle vroucího přání mých rodičů – být lékařem. Měl jsem se stát historicky první autoritou bílého pláště v rodině Žambochů. Toto poselství mi rodiče vštěpovali od raného jinošství, navíc s tenkrát pro mne tajemným podtextem „a pak se o nás, až budeme nemocní, postaráš…“ Lékařem nejsem, protože jsem z cesty studia medicíny odbočil. Tehdy toto odbočení bylo všeobecně vnímáno jako chyba. Prohra, selhání, doslova rodinná tragédie… A z dnešního pohledu? Dnes jsem za ono tehdy „chybné“ odbočení vděčný. Vím totiž, že dnes pomáhám k nalezení cesty ke zdraví v mnohem větší míře než „já“ coby úředně potvrzený zdravotník-profesionál. Dokladem toho mohou být i příspěvky v tomto bulletinu nebo více než desetiletí zákaznických zkušeností s Ječmenem a Chlorellou Green Ways.
Vážení přátelé,
Slíbil jsem otázky dvě. Druhá otázka se ptá na cestu, po které půjdeme dál. Zeptejte se sami sebe, jestli jste na té SVÉ dnešní cestě spokojení. Nejde o to, jestli jste už došli tam, kam jste chtěli, ale o to, jestli jdete správným směrem. Pokud ano, aleluja! Například: Líbí se Ti cesta s GW? Ano? Pak jdi dál i přes nejrůznější úskalí a trampoty. Ty totiž k cestám patří. Vždyť podle úsloví cesta bez překážek nikam nevede. A pokud ne?!? Tak na nejbližší křižovatce někam odboč…
jsem právě zde, protože nejsem někde jinde. Tato na první pohled prostoduchá věta je poslední dobou pevnou součástí každé mé přednášky či setkání s parťáky GW. Proč? Třeba proto, že je to jedna z mála vět, které jsou vždy a za všech okolností na 100 % pravdivé. Tak schválně – zkuste si ji v duchu přeříkat… Jste tady, ne jinde, a kdybyste byli někde jinde, nejste tady. Čisté zenové říkadlo, ryzí důkaz kruhem . Skutečný důvod, proč tuto hloupoučkou říkanku používám, je jiný. Nabádá nás totiž ke dvěma důležitým otázkám.
Milí přátelé, Václav Rathouský ve svém příspěvku mluví o jeho novoročním předsevzetí. Já mám taky jedno. Chci totiž rozšířit „nabídku“ našeho zeleného portfolia… Co vlastně GW nabízí? Užitečný produkt, účinný projekt a úžasnou partu; příležitost pro velké osobnosti sevřené malými okolnostmi. Ano, ale to všechno už znáte. Green Ways nabízí v dnešním světě něco mnohem víc. Nabízí možnost každý den si říct, že jsem na cestě, kterou jsem si sám vybral a jsem na ní rád…
První otázka je ohlédnutím se zpět, druhá je o výhledu vpřed. První se ptá na cestu, kterou jsme došli až „sem“. Vede nás k uvědomění si významu každého odbočení na cestě, důležitosti každé volby směru. Vede k poučení, že to, kde jsme, není jakási mlhavá náhoda, která je zodpovědná za naše „teď a tady“, ale že
Tak jestli to tak máte i vy, pošlete to dál !
4
Martin Žamboch, ředitel společnosti
Slovo majitele
Vážení přátelé, podělím se s vámi o jedno předsevzetí do nového roku. Je jím aktualizace knihy Učebnice MLM. Co se mi na ní nelíbí? Je v ní snad něco špatně? To by byl přece pěkný průšvih. Vždyť je to kniha, okolo které se točí celá naše práce! Již desátým rokem slouží jako inspirace tisícům z vás, a jestli si na sebe nějaká kniha „vydělala“, tak je to právě ona. Jenže, jenže... Když jsem ji nedávno pročítal, tak jsem se zamýšlel, kdo, kdy a komu ji vlastně psal. Mezi řádky jsem vnímal vlastní otázky, kterým jsem čelil a na které v knize odpovídal. No a téměř jsem se nepoznával. Rovněž jsem se stylizoval do tehdejšího distributora, ke kterému jsem promlouval. A opět jsem viděl jiného človíčka, než je ten dnešní. Odstup pouhých deseti let se nezdá velký, ale v kapitalistickém světě vzešlém z bludu socialismu jde o zlomové období. Posuďte sami. Myšlenky knihy se rodily v době, kdy byl MLM diskreditován. Brzy po revolučním roce 1989 se do nezralého prostředí přiřítily neřízené parodie MLM. Ty začaly na postsocialistickém trhu doslova parazitovat. Ze západu přišli zlatokopové a vnesli stejně smrtící styl práce, jako zavlekli Španělští konquistadoři pro indiány smrtící neštovice. Naše trhy neměly na jejich neurvalost trénovanou imunitu a neuměly se s nimi vypořádat. Našinci geniální marketing přijímali naivně i s jeho nekulturní pracovní metodikou. Kvůli tomu měl o deset let později MLM mizerné jméno a (slovy Jitky Holovské) přišla potřeba usilovat o jeho renesanci. V roce 2000 jsem psal první řádky s aktuálním záměrem čelit v oněch letech rozbujelému nešvaru „lovce“. Tím byl záměr „ulovit“ do sítě kohokoliv a jakkoliv a poté se o něj kdovíjak nestarat. Tehdejší MLM se nováčkům doslova podbízely. Poukazovaly na nízké vstupní předpoklady a nulové nároky na kvalitu „lovné zvěře“. MLM byl degradován myšlenkami jako „jde to samo“ či „lidí je jako smetí“... Firmy nikoho neškolily, po nikom toho moc nechtěly a slibovaly nesplnitelné. Totiž že lze uspět pouhým „lovem“, a nikoliv i poctivým prodejem a osobnostní proměnou. Proto kdysi vznikaly sítě spíše plytké, tzn. široké a postrádající hloubku. Celých deset let své existence usilovala kniha Učebnice MLM o mýcení tohoto nešvaru a hle – ono se to (alespoň v našem prostředí) docela povedlo. Ale přišel nový extrém, kyvadlo se zhouplo na druhou stranu a vznikl nový MLM nešvar „vychovatele“. Tím je urputná snaha z každého nováčka vychovat supermana, i když o to on sám nestojí či na to nemá. V praxi to vede k neustálé-
mu proškolování a trénování něčeho, co v člověku stejně buď je, anebo není. Výsledkem je budování sítě do hloubky a opomíjení vlastní šíře. Je to vlastně syndrom „ptačí matky“, která se upne k prvnímu vejci, i když jde o pouhý pukavec. Ptačí „vychovatelka“ přestává snášet další vejce a na onom prvním sedí celý krátký MLM život a čeká na zázrak, který nenastane... Zde vidíte příklad dvou stále přítomných MLM nešvarů, z nichž ale vždy převládá pouze jeden. A právě kvůli tomu zrovna aktuálnímu je třeba psát knihy nové a přepisovat staré. Každá doba je svérázná, a proto potřebuje vlastní důrazy. Nejde o nové, či staré pravdy, ale o právě potřebné. A v nich se dnes snažím i s vaší pomocí orientovat. Těším se na úspěšný nový rok a vzájemné obohacení. Václav Rathouský, majitel společnosti
5
Já a GW
Mojich desať rokov s Green Ways Je to rituál opakujúci sa každoročne. Prichádzajú Vianoce a s nimi kratučký čas na zastavenie a bilancovanie nielen uplynulého roka, ale aj ostatného úseku nášho života, našich činov, skutkov, zážitkov..., uvedomenie si, kde sme, kam a s kým kráčame na svojej životnej ceste. Či život žijeme, alebo len prežívame? Či je naša práca zároveň aj naším poslaním a naplnením? Jednoducho povedané, či sme sami so sebou a so svojím životom spokojní... Toto bilancovanie a zároveň poďakovanie má u mňa dva rozmery: prvý je rýdzo osobný a druhý súvisí s mojou prácou, poslaním v spoločnosti, v ktorej žijem a ktorú svojimi činmi ovplyvňujem. Pre mňa je tento rok obzvlášť významný. Prečo? Je to akurát 10 rokov, čo kráčam s firmou GW. A takto to vnímam: Rok 2003 – konkrétne v jeho 11. mesiaci som sa prvýkrát zaregistrovala do firmy GW, lebo sa mi veľmi páčili produkty. Pre mňa jednoduché, komplexné a žiteľné. V roku 2005 som začala naplno pracovať s Green Ways, pretože ma nadchli ľudia, ktorí tam pracovali. Nadchlo ma ich nadšenie, pravdivosť a chuť pomáhať sebe i druhým. Po „dlhom“ období (10 rokov) klasického podnikania, kde nie všetko išlo tak, ako by som chcela a ako by som si predstavovala, som naraz stretla ľudí na rovnakej vlnovej dĺžke a znovu som sa začala od nich učiť žiť. Žiť tak, ako som si vysnívala – na nič sa nehrať, nevymýšľať si..., byť sama sebou so všetkými plusmi i mínusmi.
Autor kresby: Tibor Praštiak
Tak a teraz k tomu bilancovaniu. Ja a osobný rozmer života verzus GW. Keď sa vrátim nazad do roku 2003, bola som ten klasický uponáhľaný „podnikateľ“, ktorý nemá na nič čas. Nemala som ho na seba, na svoju rodinu, na svojich priateľov. Neužila som si mojich troch detí, ktoré ma tak veľmi potrebovali. Potrebovali, aby
6
som aj ja bola šťastná, aby som sa mala čas s nimi rozprávať, vybehnúť do lesa..., ale ja som sa neustále točila v kruhu: makať, zarobiť, zaplatiť, vybaviť, zohnať... Keď som začala naplno robiť sieťový marketing Green Ways, ktorý ma neskutočne bavil (a aj baví), pracovala som síce prvý rok celé dni a v noci počítala provízie a kreslila siete, ale už to nebolo o únave a nechuti do života a do práce. Bolo to o radosti a šťastí, že som SA našla, že som našla spoločnosť, ktorej štýl práce mi úplne vyhovuje, ktorú milujem. Začala som byť znovu vysmiata, spievajúca a spokojná, vedomá si toho, že všetko bude tak, ako ja chcem. Odrazilo sa to aj na mojej rodine, na mojich najbližších... Bola to Green Ways, ktorá nás viac stmelila, začali sme hrať na spoločnú nôtu, navzájom viac komunikovať a podporovať sa, pomáhať si, spoločne sa tešiť len tak, aj z toho, že SME a že sme spolu . Preto prvé slová poďakovania patria mojim najbližším a aj najmilším za to, že celých tých 10 rokov pri mne stáli a podporovali ma. Ďakujem vám – Vladko, Miško, Ivetka a Lenka za to, že ste to so mnou zvládali. Slová vďaky patria aj mojim súrodencom. Sestra Jarmila to so mnou ťahá od začiatku v sieťovom marketingu spoločnosti GW a brat Ľubo velebí zeleňuchy, kade chodí. Vďaka Green Ways s nimi všetkými zažívam a prežívam príbehy, ktoré z nás robia lepších ľudí. „Když nastanou vichry změn, mnozí staví ochranné hradby, ale jen někteří větrné mlýny“... tak toto mám odložené na pracovnom stole dodnes – takto ste ma povzbudzovali a pomáhali mi tí, ktorí pri mne stáli a aj stoja, keď počas tých desiatich rokov prišli horšie obdobia a ťažšie chvíle. Veď aj to k tej práci občas patrí. Preto vám vďačím za to, že som tam, kde som. Bez vás by som to neustála. Ďakujem vám, MUDr. Mirka Plchová a Jarka Černá, za to, že ste ma zaregistrovali a venovali sa mi na začiatku – nebolo to so mnou jednoduché. Moc ďakujem za obrovskú trpezlivosť a dôveru. Tebe Jitka Holovská ďakujem, že si pri mne vždy stála... Vďačím ti za život.
Mojim kolegom z RAM (Jitka, Peter, Michal, Irenka, Soňa, Martin) ďakujem za tie krásne roky – ste pre mňa obrovskou inšpiráciou v pracovnom, ale aj osobnom živote. Bez vás to už v mojom živote nejde. Osobitne som si nechala poďakovanie tebe, Vašek, za príležitosť, ktorú si mi vždy dal a dávaš, za tvoju dôveru. Veľmi si to vážim a cením. Keď som na Rétorickom seminári v roku 2005 hovorila o tom, čo by som chcela pomocou sieťového marketingu Green Ways dosiahnuť, tak to bolo o tom, že môj sen je mať okolo seba obrovské množstvo priateľov, na ktorých sa budem môcť za každých okolností spoľahnúť. Dnes viem, že tento sen už aj žijem. Mám okolo seba squelých ľudí, za ktorých by som dokázala položiť život (a viem, že aj oni za mňa) – sme taká óoobrovská rodina a to som vždy chcela... Moc vám všetkým ďakujem za to, že ste pri mne a že ste mojimi žiakmi a aj učiteľmi zároveň. Aja, Aďa, Pali, Lenka, Iva, Daša, Zuzi, Majka, Vierka, Vilma, Miňa, Láďa, Katka, Terka, Peter, Milan... – bez vás by môj život nebol taký, aký je teraz – nádherný, pestrofarebný, plný šťastia a radosti zo splnených snov. Ďakujem vám všetkým aj za krásnu oslavu mojich 10. narodenín s Green Ways, ktorú ste pre mňa nachystali. Kniha s vašimi poďakovaniami
bude tá, ktorú budem otvárať a čítať vždy, keď budem potrebovať „nakopnúť“. Ona je zároveň aj dôkazom zmysluplnosti a veľkosti mojej práce a zároveň práce všetkých mojich kolegov (to znamená aj vás). A čo vlastne pre mňa tých 10 rokov s Green Ways znamená? Ako to všetko vidím a vnímam? Tie roky v mojej milovanej Green Ways neboli najľahšie, ale určite boli a sú najkrajšími rokmi môjho života. Spoločnosť Green Ways je pre mňa skutočným, priateľským spoločenstvom ambicióznych ľudí, ktorí sa pevne chopili šance splniť nielen svoje priania a túžby, ale hlavne chcú pomôcť tým druhým – naučiť ich, že život sa dá žiť aj inak. Bez poctivého úsilia sa nedostavujú výsledky, bez poctivého priznania vlastných chýb nie je možná náprava, nepoctivé vzťahy rýchle umrú a rovnako tak je to aj s obchodnou príležitosťou... Život sa naspamäť naučiť nedá. Ani nabifľovať. Môžeme ho však žiť tak, aby prinášal uspokojenie a radosť nám a ľuďom okolo nás. Ja ho vďaka tebe, moja milovaná GW a môj milovaný sieťový marketing, taký mám. A zato ti moc, moc ĎAKUJEM a sľubujem, že potenciál, ktorý v sebe ukrývaš, začnem „využívať“ ešte viac. Alena Húsková
7
Čím žiju
Po zelené cestě do nebe Pojeďte s námi na měsíc do Nepálu! Zrychlil se mi tep a moje nejisté JÁ se doslova nadechlo do okamžiku prozření a uvěřilo, že dávný sen je skutečnost. Tyhle pocity miluji. Vzdálená touha, s níž lenošivě do ztracena koketuji, vtrhne do mého života a s přitažlivostí sobě vlastní, tváří v tvář mě svádí a žádá rozhodnutí – všechno, nebo nic! A bez rozdílu, má li vůni síťovou zelenou, svatojakubskou, himálajskou … jedno má společné. Pokaždé v tom překotném záblesku víry prožiji vzrušení z cesty i radost z cíle v takové síle, že není možno na ni zapomenout. A i když nejsem žádný velký hrdina, vydám se na dobrodružnou pouť … vím, cesta se o mě postará, já to zvládnu . Odlétáme v pěti lidech z Letiště Václava Havla. Dva zelenáči se zkušenými himálajskými vlky. Těším se na čas strávený hezky pěšky s mužem a přáteli horolezci, vábí mě nepálská duše a duch Himálají …
Nepál je země dojemných kontrastů. Fascinující chaotická směsice se skrytým řádem. Naše pouť začíná v údolí Káthmándú, kulturním pokladu Unesco. Skončilo období monzunů. Netušíme, že v nižších polohách si kvůli tomu užijeme pijavic, které nám pustí žilou. Na špinavých ulicích města nás zaskočí blátivá břečka s odpadky. Likvidace plastových obalů, které jsou cizorodým prvkem v stávající kultuře, není zatím zvládnuta. V kontrastu s tím jsme přímo fascinováni čistotou a krásou místních žen. S grácií a noblesou „se nesou“ prostorem pomalu plynoucího času v reji řvoucích klaksonů všudypřítomných bláznivých motorek s řidiči s rouškou proti smogu. Névárští obchodníci v nádherně zdobených ošuntělých rikšách, se slušivou topi lodičkou na hlavě, nabízejí čerstvé ovoce v obřím drátěném koši na řídítkách. Ženy a děti, sedící podél cest, prodávají bůžky ze dřeva, keramiky nebo kovu. Na zemi střihají látku, z níž muži vzápětí šijí na šlapacím stroji dokonalou
8
kopii značkové goratexové bundy. Městem líně proudí temná řeka Bagmati s plavajícími posvátnými opicemi, u břehu se v hromadě páchnoucích odpadků a bahna rochní černá prasata, která pozoruje buddhistický mnich. Nadosah jsou pradleny s dětmi, jejichž hračkou jsou kamínky v blátě. A uprostřed té nouze míjíme jeden kulturní skvost za druhým, středověké buddhistické chrámy, největší asijskou stúpu v Bodhnathu s modlitebními mlýnky a barevnými thangkami, hinduistické pagody a pavilony. Na chrámových schodech se protahují kočky, odpočívají turisté, staří vrásčití Nepálci a sádhuové, svatí muži. Místní ženy nesou do chrámu pod háčkovanou dečkou na talířku ranní puju (obětinu). Na cestě z Durbar Sq. symbolicky pozdravíme malé děvčátko „Kumárí“, které je živou reinkarnací bohyně Durgy. Na historických nádvořích korzují zvědavé kozy. Kolorit dovrší posvátná kráva meditující uprostřed rušné dopravní tepny. Autobus s ovcemi na střeše a pletencem mladých spokojených Nepálců, visících na zadní straně, v klidu vybočí do protisměru. Káthmándské údolí. Největší muzeum architektury pod širým nebem, kde život kypí. S nepálským úsměvem na rtech a všudypřítomnou mantrou. Skupina se rozšířila o domorodé šerpy, kuchaře a vedoucího výpravy. Čeká nás náročný výlet do severního základního tábora Pang Pema (5140 m. n. m.), poté přes sedlo do jižního tábora Yalung (4840 m. n. m.). Máme šanci podívat se dvakrát do tváře třetí nejvyšší hoře světa, osmitisícovce Kanchenjunga (8586 m. n. m.). Na zádech neseme maximum, přesto mě trápí pohled na vyhublé nepálské kluky v starých plátěnkách na nohou s minimalistickým vybavením do hor, kteří v bambusových koších doko, zavěšených na hlavě, nesou velkou část naší bagáže. Uklidňuje mě jen vědomí, že v zemi s vysokou nezaměstnaností je práce šerpy dobrou pracovní příležitostí s letitou tradicí. Ve výškách nad 3000 m. n. m., v nichž svižně poskakují jako usměvaví kamzíci, jsem za jejich
pomoc opravdu vděčná. Z hlediska postupné aklimatizace je trek dobře vyladěný. Proto ve výšce mezi 4000–5000 m. n. m., v 60 cm mokrého sněhu, který zaskočil i domorodce, v mrazu a řídkém vzduchu (53 % kyslíku oproti 300 m. n. m.) zvládáme situaci bez větších příznaků horské nemoci. Přesto celková únava stoupá, slunce spaluje, na rtech pálí opar přes půl obličeje. Jsme vyčerpaní a já doslova melu z posledního. Pomáhají všichni, kdo můžou, i můj tajný spojenec, Duch Himálají. Severního tábora nedosáhneme, sněhové podmínky to neumožní, nosiči jsou nemocní. V necelých 5000 m. n. m. to obracíme zpátky. Jižní tábor je také pro vysoký sníh uzavřen. Přesto uspokojíme svou touhu. Z Oktangu vidíme tvář kýžené Kanchenjungy. V sevření ostatních velikánů se zdá mnohem menší. Nad mojí hlavou se ve větru třepotají buddhistické praporky s poselstvím míru všem lidem světa. Jsem unavena a necítím nic. Svůj pocit nechám volně plout a najednou to přijde. Dojetí, slzy, obrovská úleva a vděk… Vracíme se a já si znovu užívám všechnu tu nádheru. Magii vrcholků hor,
padající vodopády. Zdáli vypadají jako stříbrné perleťové stužky na mohutném skalnatém těle. Jejich ledová tříšť smyje veškerou moji únavu. Divoké řeky s visutými pavoučími lávkami (už nemám závratě), průhledy do propastí, z nichž se derou ke slunci tajemné pohádkové stromy jako v Avataru. Krajinu s rýžovými poli, chudé vesničky s modlitebními kameny, jednoduché domy se spoustou dětí, otevřené ohniště, u kterého společně jíme. Nepálce si hned zamilujete. Jsou hraví jako děti a klidní jako starci. Jejich pokora pramení z pradávných tradic. Příslušnost k velké rodině, etniku, kastě a náboženství (převážně hinduismus). Karma, zákon příčiny a následku, cyklický koloběh zrození a smrti. Mám ráda jejich životní filosofii. Pokud prožiješ svůj život i umírání v klidu a radosti, reinkarnuješ se na vyšší úroveň, pokud budeš žít ve spěchu a strachu, vzdálíš se konečnému osvobození. Jak krásná filosofie pro spokojený život. Jak křehká s příchodem mobilů, satelitu, turismu a budováním silnic. Pojďte s námi na zelenou cestu až k jejím vrcholům. A poté možná do „té vaší“ Compostelly nebo k himálajským velikánům. Nadechněte se do okamžiku prozření a uvěřte, že sen je skutečnost. Nemusíte být žádný velký hrdina, cesta se o vás postará. Vy to zvládnete! Namaste . (V překladu: vidím Boha v tobě.) Buďte zdraví a šťastní! Jitka Holovská
9
Slovo odborníka
O místě zelených potravin v léčbě nemocí podruhé
Milí zelení přátelé,
aneb Jak si Růžena léčila zánět průdušek
Růžena žije v krásném starém cihlovém domě. Je v něm spousta bytů a v přízemí pekařství, co každé ráno provoní celou ulici. Vedle pekařství má ordinaci starý pan doktor Nožička, laskavý a důsledný lékař. Růžena ho velmi dobře zná. Co se k němu nachodila, se svými vleklými a častými záněty průdušek. Co antibiotik si od něj každý rok odnesla. Kašel, horečky, neschopenky, několikrát ročně, stále dokola. Sem tam – pro zpestření – místo průdušek angína. Změna nastala, když se do prvního patra přistěhovala jistá léčitelka, paní Motýlová. Růžena už měla toho kolotoče tak akorát dost a hledala něco, co by jí pomohlo z něj vystoupit. Paní Motýlovou začala vídat častěji než doktora Nožičku. V poličce na léky vyhradila místo pro homeopatika, rozličné tinktury, bylinné směsi. Chvilku to trvalo, ale Růženě se postupně začalo ulevovat. Záněty přicházely méně často, po antibiotikách sahala, jen když jí bylo hodně zle, jinak to zvládla ukočírovat bylinkami. Už už to vypadalo, že přišel první rok bez nemocí. Růženě ale přibyla práce, drobné, leč vleklé rodinné neshody jí taky na náladě nepřidaly a ona opět ulehla. Kolotoč se zase roztočil a při veškeré snaze se záněty vrátily s téměř stejnou intenzitou. Naše hrdinka se postupně začala smiřovat s tím, že je to prostě její osud. Rodina a přátelé se samozřejmě pokoušeli Růženě všemožně pomoci. Nosili jí vizitky různých terapeutů, doporučovali to, s čím mají sami dobrou zkušenost, a ona i leccos vyzkoušela. Ale tak nějak bez valného úspěchu, v žádné z terapií se nenašla. Sem
10
Zkušenosti
tam nastaly drobné posuny, ale zázračné uzdravení nikde. Jediné opravdu významné a dlouhodobé zlepšení přišlo, když jí kamarádka přinesla zelené potraviny. Celkově se jí hodně ulevilo, angíny zmizely úplně a průdušky se ozvaly sotva jednou do roka. Vysoké dávky chlorelly pak spolehlivě nahradily dřívější antibiotika. Přesto Růžena marně hledala odpověď na otázku, proč ji ty nemoci stále trápí. Proč se to prostě nevyléčilo úplně. Ale odpověď nikde. Až jednou zjistila, že jeden z novějších nájemníků ve druhém patře má na dveřích pod kukátkem a jménem nápis Etikoterapie. Zapátrala na internetu, co že by to mohlo být. Nevypadalo to špatně, tak si dodala odvahy a jednou na ty dveře zaklepala. A ony se otevřely a Růžena byla uvedena do jiného světa. Začala se na své nemoci dívat v jiném světle. Přestala je chápat jako trest, nebo nešťastnou náhodu. S etikoterapeutem – panem Kočičkou – si hodně povídali o jejím životě. Hovořili o její práci, o narušených vztazích, o emocích. Už si dokázala představit, že její záněty průdušek a angíny mají konkrétní příčiny a že ty příčiny leží v jejím životě. Růženě se začalo rozjasňovat. Dokázala si představit, že jí bude dobře. Růžena nenašla uzdravení v ordinaci v přízemí ani u léčitelky v prvním patře. Ve druhém patře – u pana Kočičky – to vypadalo hodně nadějně, ale nenašla ho ani tam. Ale pan Kočička jí ukázal správný směr. Ještě o jedno patro výš. Do krásného bytu v podkroví, kde na ni čeká klíč k uzdravení. V tom podkrovním bytě totiž bydlí Růžena. Ona je jediná, kdo si může skutečně pomoci. Kdo může změnit své návyky, dobře pečovat o tělo, mysl i duši. A tak se Růžena vrátila do svého bytu. Vrátila se k sobě. Ječmen a chlorella jsou jí oporou, aby její tělo dobře fungovalo a mohlo se pěkně léčit. A Růžena mu trpělivě naslouchá, učí se mu rozumět. Sem tam se průdušky ještě ozvou. Pak se Růžena prostě zastaví, dopřeje si trochu odpočinku, hodně zeleného a zamyslí se nad tím, co jí její geniální organismus sděluje. Za několik dní je po zánětu. Růžena už se umí uzdravit. Často chceme, aby za nás někdo naše nemoci vyřešil. Předáváme odpovědnost za své zdraví někomu jinému a marně čekáme na zázrak. A často se na své nemoci díváme jako na trest. Ne jako na možnost změnit něco ve svém životě k lepšímu, jako na důležitou informaci, přirozenou součást života. Přeji vám kuráž změnit v sobě tato dvě „často“. Přeji vám hezkou cestu do toho vašeho vlastního podkroví. A abyste v každém patře našli laskavého člověka, který vám pomůže vyjít o poschodí výš. MDDr. Iva Černá
jmenuji se Petr Mikuš a chci se s vámi podělit o svůj zelený příběh. Celý svůj dosavadní život jsem žil jako správný Čech stravující se tradičním hladovým českým jídlem. Už v mých 25 letech to na mně bylo vidět. Ručička na váze tíhla neustále více k pravé straně. Naštěstí mám sestru, která se živí jako fitness trenérka, a mé počínající faldíky začala pozorovat a v zápětí také bez servítek kritizovat. Sám jsem věděl, že nechci vypadat jako pravý český tatík s „pivním pupkem“, v jedné ruce pivo, v druhé cigaretu, a navíc ležící celé hodiny u televize. Řekl jsem si A DOST! Po šestnácti letech jsem přestal kouřit a vyměnil závislost za závislost. Místo postávání na balkoně zavalený v dýmu od cigaret jsem systematicky pobíhal ve fitku od stroje ke stroji několik hodin denně. Jenže co se nestalo. Mé tělo začalo být více a více vyčerpané i přes každodenní hrst vitaminových a fitness doplňků. Vyčerpanost se projevovala zvýšeným výskytem lupénky po obličeji, vnitřním psychickým neklidem a s ním související výbušností, potním zápachem při sportu, únavou a častým nachlazením. Před začátkem soužití se zelenáči jsem byl zvyklý onemocnět chřipkou dvakrát do roka. Dále jsem trpěl věčnou rýmou a dennodenní únavou, o které jsem si myslel, že patří k životu. Toto bylo ve stručnosti o životě před zelenými potravinami. Bod zlomu nastal v době, kdy jsem potkal jednu slečnu, která mi vychválila chlorellu i ječmen natolik, že jsem jim od prvního okamžiku naprosto propadl (i oné slečně). Zelená slečna mi dosud míchá ječmen každý večer v našem společném domě. (Ráno míchám já ) Potom, co jsem začal se zelenými potravinami, se mi úplně změnil život a všechny mé zdravotní problémy zmizely. Když se o mě chřipka pokouší, ztrojnásobím dávky chlorelly a ječmene a do tří dnů jsem zas fit. Chronickou rýmou netrpím, a únavou už vůbec. Naopak jsem plný energie a cítím se jako nikdy. Zelené potraviny jsou pro mé tělo tím nejlepším palivem, jaké si můžu v dnešní době dopřát. Mohl jsem si tedy dovolit vyházet celou polici syntetik z lékárny do koše. Výhodu mi přinesl nejen prostor na polici, ale i oddech od plánování dávek nepřeberného množství lahviček, krabiček a platíček.
Na polici teď stojí jen dvě krabičky a s nimi jednoduché pojídání. Co se týče mé fyzické kondice, ani tady na sebe výsledky nenechaly dlouho čekat. První známky zlepšení jsem pozoroval již po měsíci užívání. V posilovně dělám skvělé výkony a zvedám čím dál větší váhy. Také regenerace po cvičení se díky aminokyselinám v ječmeni výrazně zkrátila. Poctivým studiem jsem zjistil, že ječmen obsahuje synergické aminokyseliny důležité pro regeneraci a zvětšování objemu svalů. Tyto tři aminokyseliny zvané BCAA, tj. leucin, izoleucin a valin, jsou všeobecně známé a používané v potravních doplňcích pro sportovce. Energetické nápoje a další doplňky jsem vyměnil za ječmen, který popíjím před, během a po tréninku pro doplnění důležitých vitaminů, minerálů a dalších výjimečných látek. Při cvičení se v těle tvoří také spousty volných radikálu a právě díky vysokému obsahu antioxidantů v zelených potravinách se množství volných radikálů eliminuje na minimum. Psychický stav se srovnal natolik, že místo neklidného poklepávání nohou a hektického pobíhání nyní poklidně pochrupávám chlorellu a usrkávám ječmene. K registraci byl pak už jen krůček. Předáváme skvělé poselství a chci toto poselství předat co nejvíce lidem, ať to oni také předávají dál. Moc si vážím společnosti Green Ways a jsem na ni náležitě hrdý. Petr Mikuš
11
Zkušenosti
Jak dostat do dětí zelené potraviny, když je odmítají? Inhalační alergie, laryngitida – syn 5 let
Ráda bych se touto cestou podělila o svou zkušenost se zelenými potravinami, které posílily imunitu mého syna tak, že se zbavil alergií. Můj syn od 1 roku často trpěl na laryngitidy, v noci se často dusil suchým kašlem, takže jsme i jednou skončili na pohotovosti. Bylo nám řečeno, že jeho imunita se stále vyvíjí a že se to všechno srovná. V jeho 2 letech nás poslala dětská doktorka na vyšetření na alergologii, kde mu zjistili alergii na všechny plísně, roztoče, peří a květ břízy. Paní doktorka nám předepsala Aerius sirup, který bral každý večer po 2,5 ml. Pokud se stav zhoršil, měli jsme mu ho podávat i ráno, a k tomu ještě inhalaci Ventolin, popř. Atrovent. Aerius sirup bral každý den od září do května po odkvětu břízy. Někdy kašlal nepřetržitě i 24 hodin, než úplně vyčerpaný usnul, a pak ho zas ten kašel probudil a bylo vše nanovo. V noci jsme s ním vždy bojovali, protože odmítal masku s inhalací, dále při těchto stavech jsem mu měla podávat na doporučení dětské doktorky čípek Rectodelt a prášek Dithiaden (moc to nezabíralo). Ve třech letech byl opět na kožních testech na alergologii a zjistili mu, že se zbavil alergie na peří a místo toho se mu objevila alergie na psí srst. Opět nám bylo řečeno, že se imunita vyvíjí a vše se může měnit, něco zmizí a něco jiného se zas objeví. K lékům, které už užíval, nám přibyly ještě kapky do nosu Cromohexal, které jsme měli dávat při každé rýmě. Ve 4 letech byl vyšetřen na spirometrii, zda se nejedná o astma, což se naštěstí nepotvrdilo. Na doporučení alergoložky jsem si vedla záznamy o průběhu jeho nemocí od podzimu 2011 do jara 2012. Když jsem si na jaře 2012 přečetla dlouhý seznam, kde každých 14 dní byl nemocný, a při pohledu na ten příšerný seznam léků, které jsem mu podávala na doporučení lékařky, jsem si řekla, že to není normální, aby takhle malé dítě bralo tolik léků, a začala jsem hledat jinou alternativní léčbu (přírodní).
12
O zelených potravinách jsem se dozvěděla v březnu 2012 od své kolegyně. Její vlastní zkušenost mě zaujala a řekla jsem si, že to zkusíme. Po přečtení všech informací jsem si druhý den od ní objednala Mladý ječmen a řasu Chlorellu a začali jsme je jíst hned celá rodina. Zvykání si na tuto, tehdy nám připadalo, zvláštní stravu bylo docela obtížné. Manžel i děti to odmítali pozřít. Takže jsem si s manželem musela ujasnit, že pokud to chceme dostat do dětí, musíme to začít pravidelně jíst i my. Dcera (7 let) měla hrozný problém vypít ječmen, několikrát to vyzvracela a brečela, že to nechce. Syn (5 let), protože byl zvyklý, že jsme stále do něj cpali všemožné léky, ani moc neprotestoval, ale viděla jsem na něm, že se mu zvedá žaludek a že to nejspíš vyzvrací. Takže jsem začala míchat silnější ječmen a dávala jsem jim ho po lžičkách a každou lžičku zapíjely jablečným džusem nebo šťávou (může se použít i stříkačka od sirupů). S Chlorellou takový problém nebyl, dcera tabletky řasy polykala a synovi jsem je drtila na lžičku, kterou pak zapíjel nějakou šťávou podobně jako u ječmene. Takhle nám to trvalo skoro měsíc. Neustálé přemlouvání a povídání o tom, jak budou zdravé atd. Chvílemi jsem si říkala, že to vzdám. Není přece možné, že k tomu stále cítí takový odpor, když jiné děti to přirozeně pijí. Takže po měsíci jsem skončila se lžičkami a namíchala jsem jim Ječmen do malé skleničky (1 dcl) s jablečným džusem 1:1. Moc se jim do toho nechtělo, ale nakonec to vypily bez problémů (myslím, že jsem jim za to něco slíbila – což není moc výchovné, ale už jsem nevěděla, jak na ně). Podávala jsem jim 2x denně ½ lžičky ječmene a 3x denně 4 tbl. řasy Chlorelly. Synovi jsme léky na alergii vysadili po týdnu užívání zelených potravin. V červenci se mu objevil na 2 dny ten jeho klasický suchý kašel, takže jsem mu zvýšila dávku zelenáčů a zase se z toho brzy dostal. V září 2012 jsme byli opět na kožních testech na alergologii a zjistili mu pouze nepatrné podezření na plísně a roztoče (což byly u něho nejsilnější alergeny), jinak vše ostatní zmizelo. Od podzimu 2012 do jara 2013 byl nemocný pouze 4 dny, kdy měl vysoké horečky, kašel jen trochu a rýmu žádnou. Bez léků, pouze se ZP, se z toho dostal. Děti jsou nyní v takové fázi, že si o ječmen samy říkají, a někdy si ho ráno i samy připravují. Řasu Chlorellu oba polykají, někdy ji i rozkoušou. Začaly si přirozeně vybírat zdravější jídlo (hodně zeleniny a ovoce) a pít čistou vodu, pouze ječmen si občas dají s jablečným džusem, ale dávají si ho tam už jen trošku. K tomu bych zmínila ještě jednu nedávnou historku. Manžel si namíchal silný ječmen do velkého šejkru, nechal ho v kuchyni a dětem řekl:
„Ne, že mi ho vypijete!“ Samozřejmě, že se o něj málem popraly. Vůbec jim nevadilo, že není s džusem a že je ho ½ litru. Vypily skoro vše, jen trošku rozlily, jak se o něj tahaly. A jaký efekt měly ZP na zdraví ostatních členů rodiny? Dcera už není ve škole unavená. Občas se stávalo, že už po škole neměla žádnou energii a na hodině piana skoro usínala. Nyní je stále plná energie, schopná více se soustředit a nebývá nemocná. Pokud nějakou virózu ze školy přinese, trvá to zpravidla jen 1–2 dny a s navýšením zelených potravin se z toho hned dostane. Já, přestože jsem si myslela, že jsem zdravá a začala jíst ZP jen kvůli dětem, jsem zjistila, že jsem si už rok nemusela vzít prášek na bolest hlavy, že netrpím zácpou, kterou jsem brala jako normální součást svého života. Mám více energie, už se mi neobjevují cysty a netrpím na zánět zvukovodu, který jsem měla, kdykoliv jsem se
ponořila do vody. Manžela přestaly bolet zuby, už tak netrpí na afty a opary a má také více energie. Kvůli úrazu ho často při zátěži bolela kolena, a to také přestalo. Zelené potraviny jíme celá rodina už přes rok a hodláme je jíst, dokud budou na trhu, třeba i celý svůj život. Bereme je jako nezbytnou součást svého jídelníčku. Všem maminkám upřímně přeji hodně trpělivosti s navykáním dětí na zelené potraviny. Vím, jak je to těžké. Hlavně, když není ani moc podpora u babiček a dědečků, kterým tato „léčba“ nepřijde zrovna „normální“, ale výsledek v podobě zdravých dětí za to určitě stojí .
Mirka Kulišová
13
GW Informuje
Moje „zelené mláďatá“ Chcem sa s vami podeliť o niekoľko zážitkov s mojimi deťmi. Zelené potraviny prišli do nášho života približne pred rokom a odvtedy sú neoddeliteľnou súčasťou nášho každodenného diania. Jessicu (8 rokov) a Dominika (6 rokov) som vôbec nemusela presviedčať o účinku a dôležitosti zelenáčikov. Okamžite to pochopili. A nielen to. Je im skoro ľúto, že ešte nemajú 18 a nemôžu robiť spolu so mnou. Aj keď pravdou je, že už teraz pracujú veľmi dobre a posúvajú našu úžasnú zelenú vec ďalej, ako sa len dá a na všetkých frontoch. V septembri, už po prvom týždni, ako Dominik nastúpil do školy, prišiel raz domov a zahlásil mi, že pani učiteľka bude chcieť odo mňa chlorellu a mala by som sa porozprávať s Biankinou maminkou, lebo si myslí, že aj ona by potrebovala jačmeň. Okrem toho ma skoro denne kontroluje, koľko som spravila stretnutí, koľko ľudí som zaregistrovala, koľko jačmeňa a chlorelly predala a či už sa mi konečne podarilo postaviť si sieť 5 x 5... Dominik je celkom zažratý do matematiky a veľmi ho baví rátať všetky možné príklady. Raz, keď sme si tak pekne spolu počítali, úplne ma zaskočil svojou veľmi rozumnou úvahou o tom, že 1 + 1 nemusí byť vždy 2. Povedal mi, že predsa v Green Ways 1 + 1 = 6. Keď som ho s prekvapením požiadala o vysvetlenie, odpovedal mi s úplnou samozrejmosťou, že predsa 1 jačmeň + 1 chlorella = 2 super produkty + 2 spokojní, zdraví, zaregistrovaní ľudia + 2 dobré skutky pre našu planétu... a to je spolu 6! No a naša Jessica v ničom nezaostáva. Keď niekedy stretnem maminky niektorých jej spolužiačok a spýtam sa, ako sa majú, tak mi odpovedajú: „Sme trochu chorí, ale Jessica nám už povedala, že nám treba jačmeň a chlorellu...“. A práve v súvislosti s chorobami sme mali „problém“ s písomkou z prírodovedy v druhom ročníku, kde mali deti zakrúžkovať, čo robia, keď sú choré. Jessica mala všetko správne (ovocie, otvorené okno, posteľ...), až na jedno: nezakrúžkovala lieky a teplomer, takže prišla o nejaké body. Nič
GW Informuje tragické, len keď som pani učiteľke vysvetlila, že to Jessica nemala odkiaľ vedieť, keďže my doma nemáme ani len Paralen, tak na mňa pozrela, ako keby som spadla z višne... Čo mne vôbec nevadí, len je to zvláštny pocit, keď človeka považujú za nenormálneho za to, že je zdravý. A tu je ešte básnička, ktorú Jessica pre všetkých greenwaysákov zložila:
Od 1.1.2014 je v ČR platný nový občanský zákoník, na základě kterého jsme upravili Smlouvy o obchodní spolupráci a Kupní smlouvy. Na Službách partnerům jsou k dispozici nové smlouvy platné od 1.1.2014.
Vážení partneři, dovolte mi, abych se vám představila. Jmenuji se Lenka Lapčíková a od 2.1.2014 se na mě budete moci obracet se vším, co souvisí s organizací vstupních seminářů. Těším se na spolupráci s vámi.
Lenka Lapčíková
K 31.12.2013 končí platnost Dynamického bonusu, partneři zaregistrovaní do konce tohoto roku mají možnost splnit jeho podmínky ještě v následujícím měsíci lednu 2014 podle platných podmínek.
Keď tak vidím moje úžasné a múdre deti, tak viem, že tento svet nie je stratený. Už nám rastú posily a v mnohom sa od nich môžeme učiť už teraz. Ony totiž vôbec nerozmýšľajú, či narazia na odpor alebo nepochopenie, či budú odmietnuté alebo čo si o tom myslia druhí. Ony sú len presvedčené a so samozrejmosťou im vlastnou to rozširujú do celého svojho okolia...
14
Ajka Wlachovská
15
GW Gratuluje
Gratulujeme k dosažení nové pozice za měsíc: Říjen 2013
Prosinec 2013 (před konečnou uzávěrkou za měsíc prosinec 2013)
Dosažená pozice
Partner
Dosažená pozice
Partner
Poradce
Vedoucí sítě (24%)
Radmila Ondráčková Ivana Gavendová
Poradce
Vedoucí sítě (24%)
Adriana Holanová
Yvetta Uhříčková
Vedoucí skupiny (16%)
Marta Věncková Ing. Monika Butková Ilona Švendová Lenka Večerková Karel Srnský Ing. Šárka Kubelková Alice Smrčková Martina Komárková
Lucie Němečková Táňa Milrádová Miroslava Slámová Petr Hlaváček Lucie Srnská Ing. Tomáš Klecker Ing. Šárka Kubelková Martina Michalová
Vedoucí skupiny (16%)
Zuzana Sewalt Šárka Rysová Petr Mikuš Michaela Nová
Vendula Zlámalová Alena Janatová Adriana Holanová Lenka Kovářová
Dynamický bonus
Lenka Burgárová
Blanka Zvárová
Dosažená pozice
Partner
Poradce
Vedoucí sítě (24%)
Pavlína Roušalová
Jaroslava Vondráková
Vedoucí skupiny (16%)
Ivana Divíšková Petra Belejová Lucie Gottwaldová Marcela Kirschová Marcela Bednářová Petra Dvořáková Lenka Kozáková Ing.Petra Menclová Štěpán Muchka Mgr.Jan Kosek
Jana Vondrušková Lenka Kovářová Vlasta Špičková Jaroslava Růžičková Miroslava Slámová Yvetta Uhříčková Andrea Bursová Hanka Veselá Věra Horníková Renáta Bártová
Dynamický bonus
Andrea Musilová
Leona Koutná
Slyšte velkou novinku, máme v GW Sofinku. Jak nejlépe ji popsat slovy, celá je po tatínkovi. A co přát Rathouských klanu? Stále stejný tah na bránu. Ať věčně pevný je GW most, potomků je na to dost .
Listopad 2013
16
17
setkání GAR
Setkání GAR
Vážení partneři, následující stránky jsou již tradičně vyhrazeny fotogalerii – tentokrát z prvního letošního setkání garantů školicího systému Green Ways. Červenou nití všech témat byla etika. Ne, nepředčítali jsme si jednotlivé body kodexu GW, nevynášeli jsme ani morální soudy… Chtěli jsme si jen znovu připomenout, že etický přístup mění jakoukoli „práci“ na poslání a bez něj se i ta nejatraktivnější kariéra zbortí v pouhopouhý „kšeft“.
A je ještě jeden opomíjený rozměr „etického přístupu“. Pracovat eticky znamená pracovat tak, jak si zaslouží nejen zákazníci, společnost, veřejnost nebo prostě svět. Ale také tak, jak si zaslouží „to vaše“ téma. Nejlépe jak dovedete, nejlépe jak to v danou chvíli jde… Martin Žamboch, ředitel společnosti
Alena Húsková
Václav Rathouský
18
Alena Jeriová
19
Setkání GAR
20
Do nového roku s dobrou náladou
Jan Škácha – nový člen firemního týmu
Jana Vondrušková
V hojném počtu
21
Setkání GAR
22
Gratulace – Adriana Holanová
Gratulace – Radka Ondráčková
Michal Daníška
Zasloužený potlesk
23
e-mail:
[email protected] www.gw-int.net
24
