ZEDNÍK Ing. Bc. Jiří Čihák 36-020-H-Zedník
1. ÚVODNÍ SLOVO Dostáváte do ruky pracovní sešit, který Vás seznámí s možností dalšího vzdělávání formou, která bude přijatelná pro úspěsné získání či zvýšení kvalifikace pro Vaše zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce. Tým autorů Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov připravil přehledného průvodce možnostmi i studiem, které je zakončeno certifikovanou zkouškou a získáním osvědčení dle zákona 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.
Záměrem práce Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov, jako kvalitního poskytovatele vzdělávacích služeb regionu Karlovarského kraje, je rozšíření a inovace vzdělávací nabídky dalšího vzdělávání (DV) v návaznosti na potřeby zaměstnavatelů (zejména malých a středních podniků) v Karlovarském kraji (KK). Záměr řeší v první vlně potřeby účastníků DV - zaměstnanců podniků v KK prostřednictvím tvorby 9 kurzů Dílčích kvalifikací (v návaznosti na NSK), a to v podobě komplexního vzdělávacího obsahu (prezenční vzdělávání s podporou tištěných materiálů, eLearningové vzdělávání, mobilní aplikace) s dopomocí webového vzdělávacího portálu. Kurzy jsou orientovány na obory stavební, strojní a elektrotechnické. Zásadním záměrem je rozšíření vzdělávací nabídky pro vzdělávání lektorů dalšího vzdělávání v oblasti specifik vzdělávání dospělých a využití nových forem vzdělávání (IT technologie).
Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov je školou státní, která 1. 9. 2012 oslavila 55 let své existence. Škola poskytuje vzdělávání v oborech elektrotechnických, strojírenských, stavebních, veřejnosprávních a ekonomických. Škola dlouhodobě produkuje kvalitní absolventy, kteří nachází u regionálních zaměstnavatelů otevřené dveře. ISŠTE Sokolov prošla rozsáhlou rekonstrukcí za 400 000 000 Kč, která ze školy udělala nejmodernější střední školu Karlovarského kraje s významným architektonickým akcentem, který hlavní budově vtiskl významný český architekt doc. ing. arch. Roman Koucký. Škola od roku 2006, po optimalizaci školství v Karlovarském kraji, nabízí ISŠTE Sokolov i obory stavební, pro které je výborně vybavena materiálně i personálně. Programy dalšího vzdělávání jsou pro Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou Sokolov příležitostí pro posílení vzdělanosti v regionu.
1|
2. OBSAH 1.
Úvodní slovo.............................................................................................. 1
2.
Obsah ..................................................................................................... 2
3.
Představení autora ...................................................................................... 3
4.
Regionální zaměstnavatelé v oboru .................................................................. 4
5.
Zedník ..................................................................................................... 5
6.
Profil absolventa ........................................................................................ 6
7.
Průvodce studiem ....................................................................................... 6
8.
Studijní opory ............................................................................................ 7
9.
Učební text pro samostudium ......................................................................... 9
10.
Zkoušky dle hodnotících standardů ..................................................................55
11.
Studijní zóna ............................................................................................63
12.
Rozpočet.................................................................................................63
13.
Materiál ..................................................................................................64
14.
Bezpečnost a ochrana zdraví .........................................................................65
|2
3. PŘEDSTAVENÍ AUTORA Ing. Bc. Jiří Čihák, je absolventem -
ČVUT – stavební fakulta, ukončil v roce 1884
-
VUT Brno – Ústav soudního inženýrství, ukončil v roce 1997
-
Masarykův ústav vyšších studií – obor pedagogika, ukončil v roce 2006
Praxe -
22 let projekční praxe v oboru pozemní stavitelství
-
15 let znalecké praxe v oborech pozemní stavby, ekonomika staveb, průmyslové stavby
-
10 let pedagogické praxe
Zaměstnavatelé -
Báňské stavby Sokolov, k. p. 1984 - 1990
-
Vlastní podnikatelský subjekt JANA, Loket, s r. o., 1989 – dosud trvá
-
SPŠ Loket
-
ISŠTE Sokolov 2010 – dosud trvá
Kontakt:
www.jiricihak.cz
[email protected]
3|
4. REGIONÁLNÍ ZAMĚSTNAVATELÉ V OBORU Logo
firma
adresa
kontakt
web
KV - ProIng, s.r.o.
Sokolovská 119/54 360 05 Karlovy Vary-Rybáře
[email protected]
www.kv-proing.cz
bss BÁŇSKÁ STAVEBNÍ SPOLEČNOST, s.r.o.
Chebská 53 356 01 Sokolov
[email protected]
www.bss-so.cz
renstav@rens tav.cz
http://www.renstav.cz
RENSTAV s.r.o.
stavební Dobrovského 530 356 04 Dolní Rychnov
TIMA, spol. s.r.o.
Vančurova 9 360 17 Karlovy VaryStará Role
info@timakv. cz
http://www.timakv.cz
SubteraS KV, s.r.o.
Ostrov-Kfely 6 363 01
martinsubter
[email protected]
http://www.subteras.c z
Dušan Mihok - Kohim Nerudova 1003 Stav 357 35 Chodov
kohimstav@s eznam.cz
http://www.kohimstav. cz
SOKOSTAV HT, s.r.o.
Kraslická 574 356 01 Sokolov
karas@sokost av.cz
http://www.sokostav.c z
Firma Jirkovský, s.r.o.
U Porcelánky 1052 357 35 Chodov
info@jirkovsk y.cz
http://www.jirkovsky.c z
LAJKA, spol. s r.o.
K. Havlíčka Borovského 447357 51 Kynšperk
lajka@volny. cz
http://www.lajka-cz.cz
|4
5. ZEDNÍK Zedník (kód: 36-020-H) Autorizující orgán: Skupina oborů: Povolání: Doklady potvrzující úplnou profesní kv.: Kvalifikační úroveň NSK - EQF:
Ministerstvo průmyslu a obchodu Stavebnictví, geodézie a kartografie (kód: 36) Zedník Osvědčení o profesní kvalifikaci 3
Úplnou profesní kvalifikaci Zedník (kód: 36-67-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Zedník (kód: 36-020-H) Závěrečnou zkoušku z oboru Zedník (kód: 36-67-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Montér zateplovacích systémů (kód: 36-022-H) Zedník (kód: 36-020-H) nebo Montér zdicích systémů (kód: 36-056-H) Omítkář (kód: 36-057-H)
5|
6. PROFIL ABSOLVENTA Absolvent vzdělávacího programu Zedník se uplatní ve stavebních firmách. Je připraven samostatně provádět základní zednické práce, betonování, zdění zdiva z různých druhů materiálů, provádět monolitické a montované konstrukce, povrchové úpravy, jednoduché tepelné izolace a hydroizolace. Osazuje výrobky přidružené stavební výroby a pracuje při přestavbě budov, vykonávají speciální práce na stavbách – zateplování budov, sanace vlhkého zdiva, obkladačské práce, výstavba montovaných staveb.
Po získání nezbytné praxe je připraven uplatnit se i jako podnikatel v řemeslné živnosti. Po absolvování se může ucházet o přijetí do nástavbového studia.
7. PRŮVODCE STUDIEM 7.1 Jenom zkoušky (jak postupovat v případě, že má frekventant zájem dělat pouze přezkoušení dle Hodnotících standardů NSK).
7.2 Kurzy a zkoušky (jak postupovat v případě, že má frekventant zájem dělat jak přípravný kurz ke zkouškám, tak i přezkoušení dle Hodnotících standardů NSK).
|6
8. STUDIJNÍ OPORY 8.1 Literatura Internetové stránky Wikiperia http://cs.wikipedia.org/>
[online].
[citováno
22.
4.
2013].
Dostupné
z
URL<
Internetové stránky Knauf [online]. [citováno citováno 22. 4. 2013]. Dostupné z URL< http://www.knauf.cz/> Internetové stránky Rigips [online]. [citováno citováno 22. 4. 2013]. Dostupné z URL< http://www.rigips.cz/> Internetové stránky Martin Blaha [online]. [citováno citováno 22. 4. 2013]. Dostupné z URL< books.google.cz/books?isbn=8024708981 Doseděl A. a kol.: Čítanka výkresů ve stavebnictví, Sobotáles, Praha 1995 Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5, strany 164-186
8.2 Normy 01 3420 Výkresy pozemních staveb – Kreslení výkresů stavební části ČSN 72 2430 Malty pro stavební účely ČSN 73 0202 Geometrická přesnost ve výstavbě – Základní ustanovení ČSN 73 0210-1 Geometrická přesnost ve výstavbě – Podmínky provádění – Část 1: Přesnost osazení ČSN 73 0210-2 Geometrická přesnost ve výstavbě – Podmínky provádění – Část 2: Přesnost monolitických betonových konstrukcí ČSN 73 0212-1 Geometrická přesnost ve výstavbě – Kontrola přesnosti – Část 1: základní ustanovení ČSN ISO 1803 (73 0201) Tolerance – Vyjadřování přesnosti rozměrů – Zásady a názvosloví ČSN ISO 7078 Pozemní stavby – Postupy měření a vytyčování – slovník a vysvětlivky ČSN 73 2310 Provádění zděných konstrukcí ČSN EN 13914-1 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek – Část 1: Vnější omítky
7|
ČSN EN 13914-1 Navrhování, příprava a provádění vnějších a vnitřních omítek – Část 2: Příprava návrhů a základní postupy pro vnitřní omítky ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů (ETICS) ČSN 73 3450 Obklady keramické a skleněné ČSN 74 4505 Podlahy – společná ustanovení ČSN EN 206-1 Beton – Část 1: Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda P ENV 13670-1 Provádění betonových konstrukcí – Část 1: Společná ustanovení ČSN 73 3713 Navrhování, příprava a provádění vnitřních polymerových omítkových systémů EN 12391-1 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv EN 1443 Komíny – všeobecné požadavky ČSN 73 8101 Lešení – Společná ustanovení EN 12811-1 Dočasné stavební konstrukce – Část 1: Pracovní lešení – Požadavky na provedení a obecný návrh ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb – Základní ustanovení P 73 0606 Hydroizolace staveb – Povlakové hydroizolace – Základní ustanovení P ENV 13670-1 Provádění betonových konstrukcí – Část 1: Společná ustanovení.
|8
9. UČEBNÍ TEXT PRO SAMOSTUDIUM 9.2
Obecné
9.2.1. Orientace ve stavebních výkresech a dokumentaci Projektant: fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem osvědčení pro projektování – autorizace. Investor: fyzická nebo právnická osoba, která financuje přímo nebo nepřímo stavbu. Dodavatel stavby: fyzická nebo právnická osoba, která je držitelem osvědčení pro provádění stavby (autorizace). Stavební úřad: Zástupce státu, který dohlíží na regulérnost výstavby. Účastníci výstavby: Zástupci jednotlivých složek – HZS, KHS, ZČE, RWE, vodárna, telefony, památkáři, OŽP, BOZ, doly, lázně a zřídla, SÚJB, správce vodního toku, občanské sdružení, a další. Projektová dokumentace Archivace PD 1 x stavební úřad 1 x vlastním nemovitosti 1 x projektant
Význam projektové dokumentace stavby. Hlavním úkolem projektové dokumentace je vytvoření podkladu podle kterého se bude realizovat celá stavba. Projektová dokumentace neslouží pouze pro realizaci stavby, ale má také další úkoly. V rámci projektové dokumentace je nutné zohlednit veškeré podklady, které jsou platné pro dané území a jsou vydány (stavební uzávěry, územní řízení, biokoridory a další). Projekt také musí zajistit stavbu po stránce bezpečnosti, musí zajistit dlouhodobou životnost stavby, a také ekonomiku výstavby a v neposlední řadě pak I výsledný estetický vjem.
9|
Projektová dokumentace se zpracovává v několika stupních s různou podrobností detailu.
Rozlišujeme mezi projektovou dokumentací - k územnímu řízení - projektovou dokumentací pro stavební řízení - projektovou dokumentaci pro provádění stavby.
Současné době se bohužel poslední stupeň projektové dokumentace často vynechává, což vede ke kolizím na samotné stavbě. Pravidla tvorby výkresů Tato část tvoří úvod do problematiky vytváření výkresů pozemních staveb – kreslení výkresů stavební části, tak jak je tato problematika prezentována českou státní normou ČSN 01 3420 z července 2004. Z časových důvodu jsou vybrány pouze ty části, které jsou náplní zkoušky. Zájemci o podrobnější informace mohou použít uvedenou literaturu. Obsáhlost úvodní kapitoly naznačuje nutnost podrobnějšího samostatného studia samotné, výše zmíněné normy, tak dalších publikací a učebních pomůcek. Základní pravidla tvorby výkresů – požadavky na kreslení Pořizování výkresů stavebních objektů slouží k:
-
určení tvaru, velikosti, polohy a dalších vzájemných vztahů jednotlivých stavebních prvků, konstrukcí a objektů
-
určení technických vlastností konstrukcí, tak aby splnily technické požadavky
Výkresy stavebních objektů musí být jednoznačné, úplné, zřetelné a přehledné. Výkresy musí splňovat nároky nejen na obsahovou stránku, ale i na formální jakost výkresů, mezi něž patří vhodná volba formátu výkresu, měřítka zobrazovaných objektů, rozmístění prvků výkresu apod.
| 10
Dále je třeba uvést další skutečnosti, které provázejí výkresovou dokumentaci. Například počítačové zpracovávání, reprografie, export, tisk, zálohování apod., kdy musíme předem volit různé atributy výkresové dokumentace jako: minimální a maximální tloušťky čar, velikost písma, vhodné měřítko, volba univerzálního exportu do jiných souborových či tiskových formátů aj.
Všeobecné požadavky Výkresy se kreslí kreslícími pomůckami černou barvou nebo vícebarevně.
Nejmenší velikosti obrazových prvků Nejmenší velikost obrazových prvků definujeme kvůli snadné čitelnosti a rozlišitelnosti údajů na výkrese. Obzvláště se zaměřujeme na dodržování minimální velikosti tloušťek čar, rozteče mezi rovnoběžnými čarami, minimální výšky písma, nejmenší délky kótovacích čárek a šipek.
Formát originálu (předlohy)
A0
841 x 1189
A1
594 x 841
A2
420 x 594
A3
297 x 420
A4
210 x 297
Umístění zobrazení a popisů na výkrese Umístění jednotlivých částí na výkrese je přímo předepsáno příslušnou normou vycházíme z ČSN EN ISO 9431. Veškeré textové informace musí být vždy čitelné zdolat výkresu anebo z pravé strany výkresu. Jednotlivé části plochy výkresu se vyplní podle své důležitosti. Zcela vpravo dole je popisové pole se svými povinnými údaji.
Mezi povinné údaje patří identifikace investora a projektanta, lokalita stavby, název stavby, název výkresu, měřítko, a zcela vpravo dole musí být uvedeno číslo výkresu.
11 |
Pro umístění stavby na výkrese platí některé další zásady:
-
hlavní vstup je orientován z dolního okraje výkresu,
-
převládající rozměr je rovnoběžný s dolním okrajem výkresu,
-
sever umisťujeme vždy nahoře,
-
pokud není sever nahoře, musí být výkres doplněny grafickou značkou se šipkou směrem k severu,
-
situační výkresy stavebních objektů se mají vždy orientovat k severu,
-
nad popisovým polem musí být uveden výškový systém (například Balt po vyrovnání nebo jadranský výškový systém),
-
stavba musí být jednoznačně výškově i polohově umístěna (za toto umístění zodpovídá geodet, který provádí vytýčení stavby včetně základních nosných prvků).
-
| 12
Formáty výkresů Základem je mezinárodní norma ISO 216 a ČSN EN ISO 5457, která mimo jiné definuje základní formáty výkresů. V našem případě přichází v úvahu soustava metrická, hlavní řada ISO-A, která vychází z formátu o ploše jednoho čtverečního metru. Všechny základní formáty téže řady jsou si geometricky podobné, tzn., že mají stejný poměr stran. Jednotlivé formáty výše uvedené řady se označují písmenem A s připojením arabské číslice podle počtu dostupných dělení Rozměry výkresových listů A0 A1 A2 A3 A4
13 |
841 594 420 297 210
x 1189 x 841 x 594 x 420 x 297
Prodloužené formáty Prodloužené formáty se tvoří zvětšením kratších stran základních formátů na hodnoty rovné násobkům jejich rozměrů. Označení prodlouženého formátu se skládá z označení základního formátu a jeho násobku podle tabulky 3, například A0x2, 4xA4. Zvláštní formáty V případě potřeby (například u liniových staveb) lze vytvořit i výkresové listy pro formáty, které nemají obdélníkový tvar. Musí však vycházet z rozměrů základních nebo prodloužených formátů. Skládání výkresů Výkresy se skládají podle pravidel popsaných v ČSN 01 3111. Přednostně se doporučuje skládat výkresy na formát A4 pro volné řazení do souboru (složek). Výkresy se skládají nejprve podél přehybů kolmých ke spodnímu okraji výkresu a potom podél přehybů rovnoběžných se spodním okrajem výkresu. Skládají se podle obrázku.
| 14
Měřítka (ČSN ISO 5455) Měřítkem výkresu se rozumí poměr délkového rozměru prvku předmětu zobrazeného na originálu ke skutečnému délkovému rozměru téhož prvku předmětu skutečného. Měřítka výkresů stavebních objektů se volí dle těchto zásad: -
1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro situační výkresy a situační schémata,
-
1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 – pro celkové dispoziční výkresy a schémata stavebních objektů,
-
1:200, 1:100, 1:50 – pro výkresy dispozice stavebních objektů, zejména pro půdorysy, řezy a pohledy,
-
1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 – pro zobrazování podrobností,
Čáry Typy a tloušťky čar, jejich označení, uspořádání a kreslení stanoví ČSN EN ISO 120-20. Druhy čar - plné čáry, tj. čáry plynule (nepřerušované), - přerušované čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním týchž obrazových prvků (například čáry čárkované, tečkované), - střídavé čáry, tj. čáry s pravidelným opakováním skupin obrazových prvků (například čáry čerchované). Podle tloušťky: - tenké čáry - tlusté čáry - velmi tlusté čáry
15 |
| 16
Zásady kreslení čar Pro kreslení přerušovaných a střídavých čar platí následující zásady: - délka čárek, velikost teček, popř. krátkých čárek i velikost mezer u téže přerušované čáry musí být stále stejné, - čerchované čáry začínají a končí čárkou, - čáry se křižují čárkami, tečkované čáry tečkami, - čáry vzájemně navazují čárkami, tečkované čáry tečkami, - zlomy a ohyby tvoří vždy čárky, u tečkovaných čar tečky, - u rovnoběžných přerušovaných a střídavých čar umístěných blízko vedle sebe se mají čárky a mezery, popř. vložené obrazové prvky, vzájemně střídat. Kryjí-li se na obraze dvě nebo více čar různého druhu (popř. významu), má se dodržet pořadí přednosti (nadřazenosti) v tomto sledu: - viditelné obrysy a hrany, - zakryté obrysy a hrany, - označení polohy myšlených ploch řezu, - osy souměrnosti, - těžištní osy, - pomocné čáry. Písmo a popis Požadavky na tvar a rozměry písmen, číslic a značek, jakož i základní požadavky na popis technických výkresů stanoví ČSN ISO 3098-0.
Popisy výkresů Popisy výkresů stavebních objektů se mají psát písmem kolmým a to písmem velké abecedy (pokud je technickými normami předepsán určitý způsob psaní, například mm, MPa, kPa, musí se tento způsob popisu dodržet i na výkresech.
Popisové pole Pro vypracování popisového pole na technických výkresech a obdobných dokumentech platí ČSN ISO 7200. Umístění popisového pole a tabulky změn na výkresech ve stavebnictví řeší ČSN EN ISO 9431.
17 |
Popisové pole je ohraničené místo na výkresu, obsahující rubriky pro vepsání předepsaných údajů, které určují především zpracovatele výkresu, stavební dílo, obsah výkresu, měřítko, datum zhotovení výkresu, číslo výkresu apod.
Označování na výkresech
Označování materiálů v řezech ČSN 01 3406 Grafické označení materiálu, které se uvádí pouze v plochách zobrazených v řezu, určuje jeho základní charakteristiku. Podrobnější údaje o druhu materiálu, jeho jakosti apod. se uvádějí v popisech (na výkresech, na odkazové čáře, ve specifikacích apod.) Převládající materiál se na výkresu nemusí graficky značit, popř. lze plochu v řezu označit všeobecným označením šikmými rovnoběžnými čarami (šrafováním) bez ohledu na druh materiálu. Podle potřeby lze v těchto případech uvést druh převládajícího materiálu v legendě nebo v poznámce výkresu. Pokud je nutné použít nenormového označení materiálu, může se použít doplňujícího grafického označení, které se musí vysvětlivkou (v legendě) na výkresu. Konstrukce určené k vybourání se graficky označují tečkováním. V případě potřeby se konstrukce určené k vybourání označí sloučením označení pro materiál. Starý stav se graficky neoznačuje. Vybarvují-li se výkresy, užívá se barevného značení uvedeného v normě. Konstrukce určené k vybourání se vybarvují žlutě. Starý (dosavadní) stav lze podle potřeby označit takto: zdivo a beton šedou barvou dřevo světle hnědou barvou
Zakreslování zařizovacích předmětů Zařizovací předměty se zobrazují jejich zjednodušeným obrysem v měřítku výkresu bez tvarových podrobností. Kreslí se čarami zvláštní tloušťky, kterou pro kreslení a popisování značek stanoví ČSN ISO 128.23. Zařizovací předměty v půdoryse se kreslí: 1. plnou čarou – předměty umístěné na podlaze zobrazovaného prostoru a předměty upevněné na stěnách pokud se prostor pod předměty provozně nevyužívá, 2. čerchovanou čarou se dvěma tečkami - předměty upevněné na stěnách, pod nimiž se prostor provozně využívá, 3. čárkovanou čarou – předměty, popř. části předmětu, zakryté jinými předměty, kreslenými plnou čarou.
| 18
Druhy zařizovacích předmětů 1. číslem položky, popř. i referenčním označením, 2. grafickými značkami, 3. kombinace výše uvedených dvou způsobů.
Kótování Všeobecně Zásady pro kótování na výkresech stavebních objektů (například délkové rozměry, výškové úrovně, velikosti sklonu) stanoví ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406.
Zásady Všeobecné zásady pro kótování předmětů na stavebních výkresech lze shrnout do těchto bodů: - pro určení rozměrů a polohy předmětů jsou rozhodující pouze kóty, tj. čísla určující požadovanou nebo skutečnou velikost rozměrů, popř. polohu předmětu a jeho prvků, bez ohledu na měřítko, v němž je obraz na výkrese nakreslen, - na výkrese se musí kótovat všechny rozměry, jichž je třeba k jednoznačnému geometrickému určení zobrazených předmětů, tj. k úplnému určení tvaru, velikosti a vztahů jednotlivých částí, v rozsahu závislém na účelu výkresu, - kóty se mají uvádět tak, aby se potřebný rozměr mohl přečíst přímo a nebylo jej třeba počítat z jiných kót, - každý rozměr se má u téhož předmětu kótovat pouze jednou, - kótovat rozměry zakrytých (neviditelných) obrysů se nedoporučuje, lze jej kótovat jen tehdy, je-li takto kótovaný rozměr jednoznačně a zřetelně určen, - kótují-li se na výkresech pomocné rozměry (například doplňkové, informativní, teoretické) píší se do okrouhlých závorek, - na výkresech je vždy rozhodující kóta, nikoli vyobrazení, kóta, která se zřejmě neshoduje s nakresleným rozměrem na obraze, musí se podtrhnout, aby nevznikla pochybnost o její správnosti, - kótuje se vždy od hran, stěn, rozhraní a pevných bodů, které bude možno na stavbě zjistit, popř. od označených os, přímek a prvků prostorové polohy předmětu, - při kótování předmětu je třeba vždy vzít v úvahu způsob jeho provádění, aby při měření (na stavbě, na dílci apod.) byla vždy dokončena ta část, od níž se kóty odvozují, - pro zabezpečení požadované kvality, funkce, bezpečnosti a spolehlivosti stavebních dílců, konstrukcí a objektů je nezbytné ve výkresech navrhnout systém geometrické přesnosti, předepsáním tolerancí, mezních odchylek, vytyčovacích a kontrolních značek.
19 |
Typy kót Ve výkresech stavebních objektů pozemních staveb a stavebních konstrukcí se kótují: - délkové rozměry v milimetrech (měřící jednotka se neuvádí), - výškové úrovně (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech na tři desetinná místa (měřící jednotka se neuvádí – například 437, + 5,876), za výchozí vodorovnou vztažnou (základní rovinu), (0,000) se u stavebních objektů volí zpravidla úroveň povrchu podlahy prvního podlaží, - rovinné úhly ve stupních (úhlových), měřící jednotky se ke kótám vždy připisují (například 1°15´23“). Je-li úhel menší než 1° píše se před údaj minut vždy 0°, - sklony rovinných ploch poměrem 1:x, nebo v procentech, popř. v promilích, značky % se připisují za číselný údaj.
Prvky kótování Kótováním se rozumí souhrn pravidel a způsobů označování velikostí rozměrů a polohy jednotlivých prvků zobrazeného předmětu nezávisle na měřítku, v němž je předmět zobrazen. Pojem zahrnuje zapsání kót (součástí kóty jsou grafické a písemné značky připisované k číselné hodnotě rozměru, jako je například Ø, R, □, značky předepisování tolerancí tvaru a polohy, apod.), dále nakreslení kótovacích čar, pomocných kótovacích čar, hraničních značek. Kótovací a pomocné čáry Kótovací a pomocné čáry se kreslí tenkými plnými čarami (přímkami, nebo oblouky). Pomocné čáry se prodlouží za kótovací čáry o 2-4 mm. Kótovací čáry se mají ukončit na pomocné čáře, pokud je není třeba prodloužit pro zapsání kót, popř. pro nakreslení vnějších hraničních šipek. Při hraničení kótovacích čar úsečkami v průsečících s obrysovými čarami předmětu (konstrukce) musí se kótovací čára prodloužit za hraniční úsečku asi o 1-2mm. Při kótování se může mezi obrysovou čarou a pomocnou čarou vynechat mezera. Na výkresech ve stavebnictví se ponechá mezera zejména tehdy, kdy pomocná čára navazuje na tenké obrysové čáry (hrany zobrazené v pohledu apod.).
| 20
Zásady pro kótovací čáry -
čáry se umisťují zpravidla vně obrazu předmětu,
-
při kótovaní přímého délkového rozměru se čáry kreslí rovnoběžně s kótovaným rozměrem. Je-li několik čar nad sebou, umisťují se delší kótovací čáry dále od obrazu kótované části a kratší kótovací čáry blíže k němu,
-
vzdálenost mezi rovnoběžnými čárami, jakož i jejich vzdálenost od obrysových čar, od pomocných čar, os apod., musí být taková, aby příslušnost kót ke kótovací čáře byla vždy jasná,
-
čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování,
-
čáry se pokud je to možné nemají protínat,
-
čára se nesmí ztotožňovat s obrysovou čárou, s odkazovou čárou ani s osou, a nesmí být také jejich pokračováním,
-
čára se nesmí ztotožňovat s pomocnou čarou.
Zásady pro pomocné čáry -
při kótování přímého délkového rozměru se čáry kreslí kolmé na kótovaný rozměr,
-
čáry ležící uvnitř šrafované plochy řezu se nemají kreslit rovnoběžně se směrem šrafování, čáry nemají protínat kótovací čáry.
Zásady pro hraniční značky Kótovací čáry se hraničí při kótování: -
délkových rozměrů úsečkami,
-
rovinných úhlů šipkami,
-
poloměrů a průměrů na kruhovém oblouku šipkami,
-
hraniční úsečky se kreslí tenkou plnou čarou skloněnou doprava (ve směru čtení) pod úhlem 45°. Nejmenší velikost hraniční úsečky je vidět.
-
Hraniční šipky se kreslí tenkou plnou čarou a mohou být otevřené, uzavřené, nebo vyplněné.
21 |
Zásady pro odkazové čáry Na stavebních výkresech se používají tyto odkazové čáry: -
jednoduchá, která dokazuje na jeden popis, nebo jeden obraz,
-
sdružená, která dokazuje současně na více různých popisů.
Odkazové čáry se kreslí tenkou plnou čarou a nesmí: -
vzájemně se přetínat,
-
být rovnoběžné se šrafami,
-
přetínat kótovací čáry,
-
procházet těmi částmi (prvky) zobrazeného předmětu (konstrukce), na který čáry neodkazují (s výjimkou sdružených odkazových čar).
Pro kreslení jednoduchých odkazových čar platí tyto zásady: -
odkazová čára se má vést šikmo k hranám zobrazené konstrukce, popř. šikmo k čarám, od nichž vychází (viz obr. 29) praporek, tj. vodorovná část odkazové čáry určená pro vepsání popisu, má být rovnoběžný s dolním okrajem výkresu popis se píše nad praporek nebo k praporku,
-
odkazová čára může mít ve své šikmé části jeden zlom,
-
podle potřeby lze spojit i několik odkazových čar, které mají společný praporek,
-
jednou odkazovou čarou lze odkázat i na několik položek, pozic,
-
odkazovou čáru lze zakončit kroužkem s vepsaným odkazem,
-
jako odkazovou čáru lze použít i osu, která se a jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným odkazem.
Pro kreslení sdružených odkazových čar platí tyto zásady: -
odkazová čára musí vždy vycházet ze zobrazené plochy a má být kolmá na vnější hranu zobrazené konstrukce,
-
odkazová čára u několikavrstvých konstrukcí zobrazených v řezu má začínat výraznou tečkou v nejzazší vrstvě, na kterou se odkazuje. Všechny vrstvy, které odkazová čára protíná, se musí popsat, nebo opatřit odkazem,
-
sdruženou odkazovou čáru lze nahradit jednoduchou odkazovou čarou tehdy, je-li skladba konstrukce podrobně zakreslena nebo popsána na jiném místě zobrazeného objektu, nebo na jiném výkrese.
| 22
Zapisování kót Velikost písma (číslic, písmen) pro kótování stanoví tabulka normy a druh číslic a písmen je rovněž v normě. Při psaní kót se mnohaciferná čísla rozdělují na skupiny po třech číslicích, mezi nimiž je mezera. Při rozdělování se postupuje od desetinné čárky na obě strany (například: 2 353 876, nebo 23,678 32). Čísla, která mají nejvýše čtyři číslice (před nebo za desetinnou čárkou), se nerozdělují (například 1892, nebo 0,7658) Pravidla pro zapisování kót kóty se umísťují: 1. způsob: nad nepřerušenou kótovací čáru rovnoběžně s ni a poblíž středu kótovací čáry, nebo na odkazovou čáru. 2. způsob: do mezery v přerušené kótovací čáře, přednostně uprostřed její délky, popř. do mezery v přerušené svislé a šikmé kótovací čáře a u vodorovné kótovací čáry nad tuto čáru, kóty musí být čitelné, proto se nesmí psát přes jakoukoliv čáru v obraze ani tak, aby čára (např. osa) kótu rozdělovala. Není-li možno psát kótu mimo obraz, musí se pro její napsání příslušné čáry obrazu přerušit
-
pro napsání kóty ve šrafované ploše (popř. jinak graficky označené ploše) se šrafování v místě vepsané kóty přeruší – vhodnější je však umístit kótu mimo šrafovanou plochu,
-
kóty se nemají psát blízko místa, kde se kótovací čáry vzájemně přetínají,
-
při nedostatku místa se řetězové kóty psané na jedné kótovací čáře píší střídavě,
-
není-li dostatek místa pro vepsání kóty lze kótu vepsat jak je uvedeno na příkladech na,
-
kóta, která zřejmě neodpovídá nakreslenému rozměru na obraze v daném měřítku, se musí podtrhnout.
Soustavy kótování Při kótování dvou nebo několika délkových rozměrů téhož směru a při kótování úhlů mající společný vrchol se použije: -
Řetězové kótování
-
Kótování do (jedné) společné základny
-
Smíšené kótování
23 |
Výškové kótování Výškové kóty se uvádějí:
-
v absolutních hodnotách (nadmořských výškách) vztažených k použitému výškovému systému,
-
v relativních hodnotách vyjádřených v metrech, relativní výška se vztahuje ke zvolené základní rovině označené ±0,000. Úrovně nad zvolenou základní rovinou se označí kótou se znaménkem +, úroveň pod základní rovinou se označí kótou se znaménkem - .
V půdorysech, popř. ve vodorovných řezech se výškové kóty: -
vodorovných ploch – se vepisují od obdélníku, nakreslených tenkou plnou čarou v kótované ploše, nebo na odkazové čáře,
-
vodorovných hran – uvádějí se na odkazové čáře vycházející od hrany bodů – uvádějí se na odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek,
-
Ve svislých řezech, popř. v podélných profilech, na pohledech se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky.
Další způsoby kótování Další způsoby kótování: úhlů, oblouků, poloměrů, průměrů, sklonů, zkosení hran, potrubí, desek, tyčí, děr aj. jsou uvedeny v těchto normách ČSN 01 3130, ČSN 01 3405, ČSN ISO 406, nebo v publikaci: Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem – Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství, J. Toman, Montanex a.s, 1995, ISBN 80-85780-27-5, strany 164-186. Doporučuji k samostudiu.
| 24
9.2.2. Orientace v pracovních postupech zdění předepsaných normami, výrobci stavebních materiálů nebo projektanty Při zdění a dalších pracovních postupech používáme kusové stavivo - cihly nebo tvárnice, které jsou spojované maltou. Malta je směs plniva, pojiva a vody. Tato směs se dnes na stavbu dodává hotová v pytlích namíchaných v předepsaném poměru. Druhy malt Prvním základním prvkem je malta cementová, dále malta vápenná, malta vápenocementová a pro speciální práce se používá malta sádrová. -
Malta cementová je směs plniva a cementu a používá se na exponované nebo nosné části konstrukce. Malta cementová se dále užívá do vlhkého prostředí, jako jsou koupelny, sklepy a technologické prostory.
-
Malta vápenocementová vykazuje pevnosti blízké maltě cementové avšak na rozdíl od malty cementové má kratší dobu tuhnutí a tvrdnutí. Tato malta se nemůže používat v trvale vlhkých prostorách, protože vápno ve vlhkém prostředí se mění zpět v kašovitou hmotu.
-
Malta vápenná se také nesmí používat ve vlhkém prostředí, nicméně malta je lépe zpracovatelná a je ekonomicky výhodnější než malta cementová nebo vápenocementová.
-
Posledním druhem malty je malta sádrová, která se používá jemné štukatérské práce. Tato mapa je nejdražším a nesmí se používat do exteriéru. Pevnost této malty rovněž minimální. Její vysokou přesností je krátká doba tuhnutí a tvrdnutí kdy po celou dobu je možno maltu sádrou zpracovávat a po jejím zatuhnutí a ztvrdnutí je možnost ní dále pracovat pomocí brusných papírů nebo jiných ostrých nástrojů. Tato malta se používá na drobné štukatérské prvky především umělecký štukatéry.
Na stavbách se používají 3 druhy sádry -
jedná se o sádru bílou modelářskou, která vykazuje dvouprocentní objemové změny,
-
dále se jedná o sádru šedou používanou především elektrikáři. Tato sádra má velké objemové změny a není potom hodná pro modelování jemných štukatérských prvků,
-
posledním druhem sádry je sádra růžové barvy, která vykazuje nulové objemové změny a která se z tohoto důvodu používá především v medicíně a stomatologii.
25 |
Únosnost zdiva Únosnost je ovlivněna nejen pevností vlastních cihel, ale i pevností spojovací malty a vazbou zdiva. Při vyzdívání cihelných zdí se kladou cihly vedle sebe na plochu v ležatých vrstvách. Mezery mezi jednotlivými cihlami, které se vyplňují maltou, jsou tzv. styčné spáry a jsou široké asi 10 mm (styčné spáry mají na únosnost zdiva poměrně malý vliv). Vrstva malty spojující vzájemně jednotlivé vrstvy cihel tvoří ložnou spáru, která je rovněž tlustá asi 10 mm. Ložná spára spojuje jednotlivé cihly v pevný celek (zeď) a zamezuje roztržení cihel vnitřními silami vznikajícími působením tlaku na zeď.
| 26
Spojování cihel (1 - ložná spára, 2 - styčná spára)
Vazba zdiva - vazbou rozumíme takové sestavení cihel, aby ve dvou sousedních vrstvách neprobíhaly styčné spáry nad sebou. Tato vazba má velký vliv na rovnoměrné roznesení tlaku ve zdivu.
27 |
Vazba zdiva převázáním o půl cihly (a - úhel roznášení zatížení)
Různé druhy vazeb: Vazáková vazba
Polokřížová vazba
Křížová vazba
| 28
Vazba zdí v půdoryse:
Vazba zdi tloušťky 300 a 450 mm (1 - vazáková vrstva, 2 - běhounová vazba)
Ukončení zdi tloušťky 450 mm pomocí tříčtvrtečních cihel
29 |
Křížení zdí tloušťky 450 a 300 mm (1 - první vrstva, 2 - druhá vrstva)
Vazba rohu zdi tloušťky 450 mm (1 - první vrstva, 2 - druhá vrstva)
| 30
Vazba připojení zdi tloušťky 450 mm (1 - první vrstva, 2 - druhá vrstva)
Zalomené ostění (1 - první vrstva, 2 - druhá vrstva)
Vazba pilíře 450 x 600 mm
31 |
Zdivo z cihelných tvarovek Tvarovky jsou vetší než klasická cihla plná a na rozdíl od cihly plné se nedělí na části, jelikož se vyrábí v různých rozměrech, které umožňují vazbu bez dělení tvarovek. Při zdění z tvarovek musíme dodržet zásadu, že dutiny v tvarovkách musí být delší stranou kolmo na směr tepelného toku. Druhy vazeb: vazáková (použití u jednovrstvé zdi, kdy se tvarovky překrývají o 1/2 přes sebe), běhounová (převazby se provádějí pouze v rozích, připojení zdi není zajištěno převázáním, ale pomocí páskové oceli, která se průběžně vkládá do ložné spáry.
Nejznámějšími cihelnými tvarovky jsou výrobky firmy WIENERBERGER, HELUTZ a ze starších např. cihly děrované (CD).
Vazba rohu z tvarovek CD-INA (1 - CD-INA, 2 - malta)
| 32
Pracovní postup Základem úspěšného zahájení výstavby je založení rohových tvárnic, např. pomocí nivelačního přístroje s min. výškovou odchylkou (±1mm). Na základovou desku zbavenou prachu a ošetřenou penetračním nátěrem rozvineme po jejím obvodu v místech, kde bude stát obvodové zdivo pás hydroizolační fólie takové šířky, abychom zajistili přesah cca. 150 mm. Z důvodu nerovnosti základové desky se první vrstva tvárnic ukládá do lože z vápenocementové malty tloušťky min. 20mm. Vyměříme přesně půdorys a rozměry budoucího obvodového zdiva. Jako první doporučujeme zafixovat obvodovou tvárnici na nejvyšším bodě rohu základové desky a v ostatních rozích, zkontrolovat výškové nastavení rohových tvárnic a následně nanášet maltu na hydroizolační fólii a založit tak první vrstvu tvárnic. Průběžně kontrolujeme vodorovnost tvárnice v obou směrech vodní váhou. Případné nerovnosti první vrstvy upravíme tak, abychom docílili co nejrovnější plochy. Takto připravená první vrstva tvárnic pak bude tvořit ideální základ pro uložení zbylých vrstev obvodového zdiva. Další vrstvy tvárnic již klademe do speciální lepicí zdicí cementové malty (v tl. 1 až 3 mm) určené pro tenkovrstvé zdění pórobetonových tvárnic. Tato malta se nanáší na prachu zbavený povrch plnoplošně po celé ložné spáře zubatou stěrkou nebo ozubenou lžící se zásobníkem na maltu. U hladkých tvárnic a hladkých tvárnic s kapsou, nanášíme zdící maltu také na svislé plochy a to tak, aby došlo k pevnému spoji současně i na boční straně tvárnice. U tvárnic s perem a drážkou nanášíme maltu pouze na vodorovné plochy. Tvárnice ukládáme tak, aby byla zaručena jejich dostatečná provázanost. Svislý přesah nesmí být menší jak 100 mm. Během zdění pravidelně kontrolujeme nejen rovinnost, ale i kolmost osazení. Nad otvory musíme vždy použít překlady. K přesnému usazení tvárnic používáme výhradně gumovou palici. Tvárnice lze jednoduše upravovat na libovolnou délku či šířku obyčejnou ruční i elektrickou pilou na dřevo a pro případné dočišťování nerovnosti ve zdivu použít stavební hoblík. V poslední době se pro lepení obvodových tvárnic používá i polyuretanová pěna, kde podrobný technologický postup.
33 |
9.2.3. Orientace v pracovních postupech omítkářských prací předepsaných normami, výrobci stavebních materiálů nebo projektanty Klasický způsob omítání (jednovrstvé, dvouvrstvé) z klasických omítkových směsí nebo sanačních směsí aj. s konečnou úpravou šlechtěnou omítkou nebo štukem. Do omítek lze také vkládat ocelové rohy pro ochranu proti poškození oděrem. Při omítání jiných materiálů nežli cihel je důležité provést úpravu povrchu buďto tzv. šprycováním (podkladní omítka) nebo penetračním nátěrem. Lze také použít stavebních lepidel a síťoviny. Při použití sanačních omítek je nutné zdivo očistit od případných zbytků původních omítek. Pokud je nutné šprycovat, tak pouze speciálním sanačním šprycem. Na sanační omítky je nejvhodnější používat také sanační štuky.
Pro omítkářské práce se používají stejné malty jako pro zdění - probrané výše, a dále se používají jemné vápenné malty pro štukatérské práce při dokončování omítek. Pro omítání se používá řada speciálních pomůcek, jako jsou hladítka s nejrůznějším povrchem například -
nerez
-
dřevo
-
polystyrén
-
PVC
Technologický postup při provádění omítek je odvislý od prováděné práce na velikosti omítané plochy malé plochy se odmítají ručně u velkých ploch se používá speciální technika spolu ze speciální směsí pro omítání.
| 34
9.2.4. Návrh pracovních postupů zdění nosných stěn, volně stojících nosných pilířů, příček a komínů Typy konstrukcí -
ZDI - STĚNY
-
SLOUPY
-
PILÍŘE
Sloup – výška převažuje nad ostatními rozměry. Stěna – délka převažuje nad ostatními rozměry. Pilíř - mezi sloupem a pilířem. Požadavky na svislé nosné konstrukce -
architektonické požadavky,
-
statické požadavky (únosnost, stabilita),
-
protipožární požadavky (aby osoby stačili odejít z objektu),
-
akustické požadavky (hlukový útlum),
-
tepelně-technické požadavky (ČSN).
Konstrukční řešení - plná konstrukce - sendvičová konstrukce (více vrstev)
Materiály na svislé nosné konstrukce -
zděné (cihla)
-
plynosilikát (YTONG, HEBEL)
-
POROTHERM
-
beton
- prefabrikát - monolitický
-
ocel
-
kámen
-
dřevo
35 |
Zděné materiály - konstrukce materiál - cihla, kámen, tvárnice rozdělení cihel - pálená cihla (CPp), - nepálená cihla (vepřovice), - vápennocementová cihla (bílá), - betonové tvárnice kamenné kvádry.
Rozdělení malt -
MVC
-
MC
-
MV
-
MVj
-
MVjO
-
MVS
-
MS
Použité zkratky -
M
malta
-
V
vápno
-
C
cement
-
S
sádra
-
j
jemná
-
O
šlechtěná
Rozdělení malt podle tlaku MPa, po 28 dnech, 0; 0,4; 1,0; 2,5; 5; 10; 15; 20; 30; 33
| 36
Tepelné izolace VŽDY NALEPIT NA PLNOU PLOCHU -
polystyrén
-
vata (minerální)
Zdění je souhrnný pracovní proces skládající se z: 1. Přípravný - příprava malty (buď přímo na staveništi v míchačce, nebo v ústřední maltárně), 2. Dopravní - zahrnuje dopravu malty, cihel, ale i lešenářských a jiných prvků a ž na místo zdění, doprava horizontální (plošná) mimostaveništní - přivezení materiálu na stavbu, doprava horizontální staveništní - přeprava v ploše staveniště (od skládek materiálů až k
výtahům a jeřábům), doprava vertikální (svislá) - doprava zvedacími mechanismy do určeného podlaží, doprava vodorovná (v podlaží) - doprava od zdvíhacích zařízení na pracoviště zedníka,
3. Pomocný - postavení lešení a přistavení malty a cihel na pracovní místo, 4. Hlavní zdící - vlastní zdění, osazování různých zařízení do zdiva apod.
Organizace pracoviště při zdění (b - materiálové pásmo, c - dopravní pásmo; 1 - zeď, 2 - okenní otvor, 3 - sádky cihel, 4 - truhlík s maltou)
37 |
Závislost produktivity na výšce zdění (1 - křivka produktivity, 2 - výška zdění) Založení a výstavba zdi: 1. vyměření budoucí zdi, 2. osazení krajních tzv. vodících cihel, 3. k vodícím cihlám se přiloží tzv. lícová šňůra, která vytyčí pomocnou přímku, podle které se staví zeď, 4. maltování se provádí nanesením a rozprostřením malty po zdivu na délku asi 1 m a tloušťku spáry 20 mm, 5. kladení cihel - položíme cihly na převazbu, zatlačíme rukou a poklepáme rukojetí lžíce nebo paličkou do správné polohy, 6. kontrola vodorovnosti ložných spár se provádí vodováhou nebo dlouhou latí, 7. kontrola svislosti zdi se provádí pomocí olovnice.
| 38
Zdivo z lehčených betonů Lehčený beton - je takový, který má objemovou hmotnost nižší než 1800 kg/m3, Přímo lehčené - vylehčeny pomocí plynotvorné přísady (např. pórobeton), Nepřímo lehčené - vylehčeny použitím lehkého plniva, HEBEL, YTONG.
Zástupce přímo lehčených betonů, kde je pro vylehčení použito plynotvorného hliníkového prášku. Při výrobě je použito ekologických materiálů (křemičitý písek, vápno, cement, voda, plynotvorné přísady). Výhody: vynikající tepelně izolační vlastnosti, hygieničnost, vyšší produktivita práce, menší tloušťky stěn při dostatečném tepelném odporu - vede k úspoře materiálu, přesné tvárnice (pro omítání stačí tenkovrstvá omítka). Pro snadné zdění a manipulaci jsou tvarovky opatřeny kapsami, spojení ve styčné spáře je na pero a drážku.
ŠKVÁROBETON Zástupce nepřímo lehčených betonů, kde je třeba při rozumných tloušťkách opatřit tvárnici vrstvou tepelné izolace tj. jako sendvičové zdivo. ISOBLOK - vícevrstvá tvarovka skládající se z vnější plné části, z tepelné izolace a z vnitřní dutinové části.
LIATHERM U této tvarovky se jako plnivo používá liatherm (expandovaný keramzit). Jedná se o děrovanou tvarovku s vynikajícími tepelně-izolačními vlastnostmi. Tvárnice suchého zdění (TSZ) Vyrobeny z nepřímo lehčeného betonu, ve kterém je obsažen elektrárenský popílek. Tvarovky jsou buď jedno- nebo dvou-děrované, které skládají se na sucho do zdi a následně se zmonolitní betonem. Systém obsahuje i speciální tvarovky jako např. překlady a věnce. Obdobný princip využívá i systém CEPOL (použití extrudovaného polystyrenu).
39 |
Betonové konstrukce Svislé betonové konstrukce patří mezi progresivní konstrukce vícepodlažních objektů. Z hlediska technologie výstavby rozeznáváme dva druhy betonu: monolitický (prvky zhotovené přímo na stavbě) a montovaný (prvky vyráběné v PREFA). Výhody: beton má obecně 5x až 8x větší pevnost než zdivo z keramických tvarovek a tvárnic, dostupnost surovin na území ČR.
Nevýhody: nízký tepelný odpor, pracná výroba bednění pro monolitické konstrukce, těžké zvedací mechanismy pro montované konstrukce.
Monolitické betonové konstrukce Monolitické betonové konstrukce lze použít pro všechny tvary konstrukcí. Nevýhodou je potřeba bednění, které dříve bývalo prkenné (dnes používané jen u atypických konstrukcí), ale z důvodu pracnosti se dnes již nepoužívají a používají se velkorozměrové desková bednění (hliníkové rámy osazené vodovzdornou překližkou) např. PERSI, NOE, MEVA. U stěnových systémů se někdy používá tzv. ztracené bednění (bednění, které zůstane trvalou součástí stavby) např. VELOX. Železobetonové stěnové systémy Monolitický: - výhody: lepší vzájemné spolupůsobení konstrukce, použití subtilnějších konstrukcí, - nevýhody: problematické dodržení vlastností betonu, dlouhá doba výstavby. Montovaný
- výhody: rychlá výstavba, konstrukce lze ihned částečně zatížit, stálá kvalita konstrukčních prvků, - nevýhody: prvky jsou mohutné a těžké, vyžaduje těžké zvedací mechanismy.
Kamenné zdivo S kamenným zdivem se v hromadné výstavbě dnes setkáváme jen zcela výjimečně. Vyskytují se však v individuální výstavbě jako základové konstrukce, ohradních a opěrných zdí, popř. při rekonstrukcích historických památek.
| 40
Nejčastěji se používá lomového kamene o velikosti nejméně 150 mm. Z neopracovaného kamene se provádí tzv. režné zdivo. Z částečně nebo zcela opracovaného kamene se provádí tzv. řádkové zdivo hrubé respektive čisté.
Režné zdivo (1 - větší nárožní kámen)
Kyklopské zdivo
41 |
Řádkové zdivo - hrubé
Řádkové zdivo - čisté
Můžeme se setkat i s tzv. smíšeným zdivem, kde je použito jak cihel nebo betonu tak i kamene.
| 42
Smíšené zdivo z cihel a lomového kamene (1 - řetězy)
43 |
BOZP při provádění svislých nosných konstrukcí Při práci na stavbě je nutno dodržovat základní předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. betonářské, montážní a zednické práce mohou vykonávat pouze vyučení pracovníci, výjimečně vyškolení pracovníci, na pomocné práce musí být pracovník alespoň zacvičen, všichni pracovníci musí používat ochranné pomůcky, výstupy do jednotlivých podlaží musí být zajištěny minimálně provizorními schodišti nebo rampami, veškeré otvory v podlaží musí být provizorně zakryty, při zdění nebo betonáži základového a suterénního zdiva musí být stěny jámy nebo rýhy dostatečně zajištěny pažením nebo roubením, vstupy a výstupy do stavební jámy musí být zajištěny žebříky nebo provizorními schodišti, materiál musí být uložen v tzv. materiálovém pásmu a nesmí překážet v pracovním pásmu, komíny, pilíře a sloupy se musí provádět po částech, až když spodní část konstrukce nabyla určité pevnosti, kontrola svislosti zdiva se nesmí provádět ze zdi, pilíře nebo sloupu.
Zdění v zimě Už při +5°C se v maltě zastavuje hydratační proces a při nižších teplotách zamrzá a tím se porušuje vznikající krystalická mřížka, čímž zdivo ztrácí únosnost. Základní opatření: pracujeme na menších pracovních úsecích, je-li teplota vzduchu nižší jak +5°C, použijeme maltu cementovou případně vápenocementovou v množství zpracovatelném do 15 minut a hotové zdivo poté musíme ohřívat (zdivo je zakryto PE fólií nebo geotextilií a do konstrukce vpouštíme teplý vzduch), je-li teplota vzduchu nižší jak 0°C, musíme ohřívat vodu do malty, je-li teplota vzduchu nižší jak -5°C, musíme ohřívat nejen vodu, ale i písek do malty, cihly určené ke zdění musí být umístěny na paletách v chráněném přístěnku a musí se temperovat, po ukončení zdění musíme konstrukci zakrýt, při pokračování v práci musíme zdivo očistit od sněhu nebo námrazy, min. 3x denně kontrolujeme teplotu vzduchu a min. 1x denně kontrolujeme teplotu konstrukce, ohřívání konstrukce se musí provádět min. 2 dny a max. týden.
| 44
Nadpraží otvorů Druhy a funkce otvorů - Okenní otvory - plní funkcí prosvětlení a odvětrání místnosti, - Dveřní otvory - plní funkci vstupu do místnosti a spojení místností, - Vratové otvory - plní funkci vjezdu vozidel, - Průjezdy a podchody - jsou otvory bez výplní, - Speciální otvory - ostatní otvory jako např. výklenky a niky.
Funkce a rozdělení komínů Komíny slouží pro odvod spalin z objektu ven do prostoru. Svislá konstrukce musí být samonosná. Celá problematika komínu v rozsahu potřebných informací pro kvalifikaci zedník je vysvětlena na >>>Pro studenty webu www.jiricihak.cz >>> Studijní materiály >>> Studijní materiály >>> Komíny a ventilace
45 |
9.2.5. Návrh pracovních postupů omítkářských prací, včetně konečné úpravy povrchu omítek Skladování a doprava Pro provádění omítek a omítkářské práce je nezbytně nutné zachovat správnou technologii při dopravě a skladování materiálu. Materiál se na stavbu dopravuje v pytlích, které jsou uložené na paletě. Tyto palety jsou obalené folií a musí být uložené na rovné odvodněné ploše.
Převzetí staveniště Před zahájením prací musí být provedeno převzetí staveniště v místech, kde se bude provádět omítání vnitřních prostor. Před zahájením musí být hotová hrubá stavba včetně stropů, zastřešení, schodiště, dále musí být hotová hrubá elektroinstalace vodoinstalace kanalizace a sdělovací kabely. Při přebírání staveniště se také kontroluje rovinnost stěn příček a pevnost a soudržnost podkladu. V rámci přebíracího řízení se také kontroluje soulad s projektovou dokumentací. Podmínky pro podklad pod omítky - musí být suchý, maximální vlhkost 6 procent, - musí být bez prachových částic a nesmíme obsahovat volné kousky zdiva, - povrch musí být čištěn od výkvětů a nesmí být zmrzlý s vodoodpuzujícím povrchem, - nesmí se volně drolit a měl by být maximálně rovný, - měl by mít plně vyplněné spáry mezi cihlami. Pro zamezení trhlin v omítkách je předepsáno na ostění a rozích vyplnit nerovnosti minimálně 5 dní před omítáním a povrch z necihelných materiálů musí být zákryt síťovinou s dostatečnými adhezními vlastnostmi. Ve zdivu nesmí být výkvěty, zdivo nesmí být narušené mrazem nebo zvětralé. Dále je třeba zkontrolovat rovinnost podkladu, kde nesmí být odchylka větší než 20 milimetrů.
Obecné podmínky pro práce Omítky je doporučeno plánovat na jarní nebo letní období, během kterého nepoklesne teplota v exteriéru od plus 5 stupňů C.
Příprava stavby
| 46
Na stavbě musí být příslušné přepravní prostředky pro svislou dopravu směsi. Dále je nutné mít nářadí pro provádění omítek jako zednická lžíce, fanka, vodováha, zednické kladivo, lopata, kolečko, olovnice, míchačka. Při provádění prací ve výškách je zapotřebí lešení. Dále je nutné dostatečné osvětlení a kontrolní lať. Ochranné pomůcky Pracovní oděv, rukavice, ochranné brýle, přilba, a pevná obuv. Pracovní postup Cihelný podklad je nutné opatřit postřikem cementovým mlíkem, pokud výrobce směsi nepředepisuje jinak. V klimaticky sušším období je nutné provést vlhčení stěn nikoli však plné promáčení. Při omítání v okolí zárubní okenních rámů je nutné tyto rámy nejprve natřít mýdlovou vodou pro snazší odstranění malty. Nahazování stropů se provádí postupně po vrstvách, protože vrstva plné tloušťky by odpadla. Do míchačky nejprve nalijeme cca 10 litrů vody a následně vsypeme celý obsah pytle. Poté uvedeme míchačku do obchodu. Na jeden pytel je zapotřebí 5 minut mísení. Do pytlované směsi nikdy nepřidáváme žádný pevný materiál ani přísady. Při rozmíchání je třeba dbát technologického předpisu výrobce na množství vody, kdy používáme pouze pitnou vodu odpovídající normě ČSN.
47 |
9.2.6. Posuzování kvality stavebních materiálů dostupnými prostředky
MATERIÁL
•
VÝHODY vysoká životnost stavby odolnost stavby proti přírodním jevům vysoká schopnost difúze (prostup vodních par - dům dýchá) velká akumulace tepla výborné akustické vlastnosti stavby příjemný prostor k životu (kombinace vysoké difúze, akumulace tepla a akustické izolace) výborná požární odolnost
•
možnost dodatečných úprav stavby
• • • •
velmi dobrá izolace tepla přesná a rychlá stavba vysoká životnost stavby odolnost proti přírodním vlivům
•
výborný poměr cena / výkon
• • • •
vysoká únosnost systému dobré tepelně izolační vlastnosti (podíl ztraceného bednění) vysoká požární odolnost vysoká životnost stavby
•
odolnost proti přírodním vlivům
• • •
vysoká únosnost systému vysoká požární odolnost vysoká životnost stavby
•
odolnost proti přírodním vlivům
• • •
Cihelné zdivo
Pórobetonové zdivo
bednění (Velox)
Betonové konstrukce
• • •
• •
Sendvičové dřevostavby
•
•
rychlost výstavby, úspora 4 měsíců, o proti běžné stavbě, dobrý tepelný odpor stěn, vysoká schopnost izolovat teplo rychlost prohřátí, během letních měsíců značná nevýhoda suchý proces výstavby, možnost stavět po celý rok
NEVÝHODY
• •
mokrý proces, delší doba výstavby, nevhodné ke stavbě v zimě větší pracnost při stavbě
•
velká náročnost na zpracování – není vhodný pro stavbu svépomocí
•
velká objemová roztažnost v závislosti na vlhkosti menší pevnost průměrné akustické vlastnosti nižší akumulace tepla
• • • • • • • • • • • • • • • • • • •
vysoká nasákavost nízká difúze vodních par, zdivo nedýchá velmi obtížné dodatečné úpravy velká zvuková vodivost vysoká hmotnost a velké nároky na základy nízká difúze vodních par, zdivo nedýchá špatná tepelná pohoda velká zvuková vodivost vysoká hmotnost, velké nároky na základy velmi nízká životnost stavby postupně se zhoršující parametry tepelné izolace (sesedání izolantu) žádná schopnost akumulace špatná tepelná pohoda nízká odolnost proti přírodním vlivům nízká požární odolnost silná zvuková vodivost, přenášení zvuků
| 48
Pro další prohloubení znalostí o stavebních materiálech je nutné prostudovat literaturu: Ing. Miloň Dědek, Ing. František Vošický - STAVEBNÍ MATERIÁLY- ISBN 80-86817-17-2, Vytiskla Centa, spol. s r. o., odštěpný závod Brno, Vídeňská 113.
Ke zkoušce je nezbytně nutné mít znalosti o: -
základních druzích stavebních materiálů používaných pro pozemní stavby a jejich vlastnostech,
-
pojivech a jejich vlastnostech a možnosti použití,
-
druhy betonu, jeho složení, vlastnosti a možnosti použití,
-
vyztuženém betonu a lehčeném betonu,
-
druhy malt, stavebních tmelů a lepidel podle vlastností a způsobů použití,
-
stavební keramice,
-
nepálených stavebních materiálech,
-
izolačních materiálech,
-
skladování a manipulaci,
-
aglomerované dřevu
-
železných a neželezných kovech,
-
prefabrikaci a typizaci,
-
škodlivých a neškodných odpadech.
9.2.7. Vytyčování konstrukčních prvků při provádění zednických práci Při provádění vytýčení, musíme vždy zvážit, zda se jedná o vytýčení, které je schopen provést zdění sám, nebo zda se jedná o vytýčení, které musí provést geodet nebo stavbyvedoucí. V zásadě by zedním neměl sám vytyčovat nosné konstrukce ale pouze konstrukce příček nebo nenosných konstrukcí.
Při vytýčení musíme dbát na vytyčování rozměru a tvaru ve směru vodorovném a svislém, vytyčování polohy jednotlivých částí a konstrukčních prvků uvnitř objektu na základě vytyčené prostorové polohy objektu. Pro vytýčení používáme následující pomůcky: Měřidla: dřevěný skládací metr dl. 2m, vodováha dl. 2m, hadicová vodováha, laserová vodováha se stativem, šňůra zednická „brnkací“, tužka tesařská, zednické skoby, klíny.
49 |
9.2.8. Výpočty spotřeby materiálu pro zdění a omítání Dnešní nabídka cihlářských výrobků je velice pestrá a pokrývá velkou část stavebních konstrukcí. Používají se pro konstrukce svislé i vodorovné, nosné, nenosné i jednoúčelové, jednovrstvé i vícevrstvé (sendvičové). Cihelné zdivo se také buď opatřuje omítkou, nebo se využívá jeho estetických kvalit jako zdiva pohledového, lícového, režného (tzn. neomítaného). Typickým příkladem současné cihlářské nabídky jsou tzv. cihlové systémy – rozsáhlé soubory vzájemně se doplňujících výrobků a služeb, pomocí nichž lze bez nadsázky postavit celý dům. Použití jednotlivých výrobků je zřejmé z jejich zařazení do skupin nebo názvů:
Vnější zdivo nejčastěji tloušťky 440, 400, 380 a 365 mm (výjimečně 490 mm) s tepelněizolačními vlastnostmi spolehlivě splňující dnešní vysoké požadavky. Tyto vlastnosti lze ještě přibližně o čtvrtinu zvýšit použitím tepelněizolačních malt a omítek. Tvarovky jsou standardně dodávány v pevnostech 6, 8, 10 a 15 MPa, výjimečně 20 MPa. Většina výrobců dodržuje rozměrové moduly – 250 mm výškový a 125 mm délkový, takže je vhodné stavbu už navrhovat s ohledem na tyto rozměry, aby se zamezilo zbytečnému řezání tvarovek apod. Jako doplňkové tvarovky se používají tzv. půlky a rohovky (případně koncové a nízké cihly), z důvodů dostatečného převázání tvarovek, řešení ostění otvorů a zdiva bez tepelných mostů. Styčné spáry se u zazubených tvarovek nemaltují a práce pak postupuje velice rychle (spotřeba tvarovek je pouze 16 ks na 1 m2 zdi).
Nosné zdivo tloušťky 365, 300, 250, 240, 175, 145 a 140 mm sloužící především jako nosné vnitřní příčky, schodišťové stěny, stěny výtahových šachet, případně jako nosná část vrstveného (sendvičového) zdiva. Tvarovky pro nosné zdivo mívají o něco vyšší objemovou hmotnost než tvarovky pro vnější zdivo, protože u nich nejsou tepelně-izolační vlastnosti tak důležité.
Nenosné zdivo obvykle tloušťky 115, 80 a 65 mm pro nenosné příčky. Zde je výhodou velký rozměr tvarovek, který urychluje zdění (např. 497 x 238 x 65 mm); v zahraničí nejsou výjimkou velkorozměrové příčkovky s plochou 500 x 500 mm. Samozřejmě především v této oblasti se stále vyskytují tzv. „klasické cihly“ jako Pk-CD, CV 14 apod.), ale používání těchto formátů je stále méně časté. CP neboli cihla plná – základ stavebnictví po tisíciletí – se bude určitě používat ještě dlouho, postupně však spíše ke speciálním účelům, jako jsou rekonstrukce, pilíře, sloupy apod.
| 50
Vodorovné konstrukce mezi ně patří zděné překlady, nosníky se stropními vložkami (jejichž výhodou je mimo jiné velice jednoduchá montáž), doplněk této stropní konstrukce – věncovky, které někdy výrobci nabízejí už s integrovanou izolací, a také (u nás dříve často, dnes málo používané) keramické stropní a dokonce i střešní panely. Speciální výrobky jsou také součástí cihlových systémů a zřetelně dokumentují snahu cihlářů vyjít zákazníkovi vstříc, nabídnout něco navíc a maximálně zjednodušit a zefektivnit stavbu při současném dodržení zásad správného zdění a následné funkčnosti budovy. Takových výrobků je dnes celá řada, od akustických tvarovek (např. i vyplňoaných minerální vlnou nebo betonem), speciálních cihelných tvarovek se součinitelem prostupu tepla U nižším než 0,35 Wm - 2K - 1 (tzn. s tepelným odporem R větším než 3,0 m2KW-1 ), broušených cihel, různých úhlových tvarovek, cihel pro ostění otvorů (polovičních a celých koncových), vysokopevnostních cihel, cihel s instalačními drážkami, komínových cihel, až po keramickou dlažbu a roletové schránky. Tabulka spotřeby nejčastějšího staviva v ČR – cihla plná pálená, klasický formát. U jiných materiálů musíme u výrobce zjistit obdobnou tabulku spotřeby a na jejím základě pak spočítat skutečnou spotřebu příslušného materiálu s přidáním 10% na prořez.
51 |
9.2.9. Provádění a opravy vícevrstvých omítek Při provádění se musí dbát na technologický postup daný výrobcem dané směsi nebo projektu stavby. Při provádění se musí dodržovat tolerance rovinnosti povrchu dle CSN 73 0205. Přesný postup pro jednotlivé druhy omítek přesahují možnosti této literatury a je popsán v doporučené literatuře – viz výše.
9.2.10. Provádění a opravy tenkovrstvých omítek Příprava a provádění Před nanášením a strukturováním finálních tenkovrstvých omítek je třeba zkontrolovat: rovinnost podkladu – celkovou a lokální; aplikaci podkladního penetračního nátěru v případě, že je výrobcem systému doporučen
(zejména barvu a její homogenitu); šarži dodaných omítek či omítkových směsí; zda se barevný odstín shoduje s projektem; velikost zrna.
S procesem aplikace omítek dále souvisí: vypracování harmonogramu prací s ohledem na jednotlivé pracovní úseky a očekávané
počasí (zejména přímý sluneční osvit a vítr); správná volba počtu pracovníků vzhledem k rozsahu plochy; kontrola odsazení lešení či závěsných lávek od konstrukce; ochránění fasády před působením klimatických vlivů.
| 52
Aplikace omítky samotné a její konečný vzhled jsou do značné míry ovlivněny zkušeností toho, kdo ji nanáší. Osvědčený technologický postup při provádění lze shrnout do následujících bodů: 1. Hrubé natažení základní vrstvy nerezovým hladítkem. 2. Stržení přebytečné vrstvy omítky na velikost zrna nerezovým hladítkem. 3. První hrubší strukturace omítky plastovým hladítkem určeným k aplikaci dekoračních omítek (pokud jsou k tomuto účelu určeny, lze použít i hladítko polystyrenové či gumové); 4. Konečná jemnější strukturace omítky (jemný přítlak plastovým hladítkem, vyrovnání a sjednocení struktury kamínků). Velmi důležitým momentem pro dobře zhotovené dílo je nejen dobrá teoretická znalost technologického postupu, ale i vlastní zkušenost a znalost vlastností používaného materiálu. Lze konstatovat, že právě zde dochází k většině chyb při provádění. Východiskem pracovního postupu je samozřejmě technologický předpis výrobce materiálu, avšak zejména v oblasti technologických přestávek jsou určujícím faktorem podmínky, ve kterých je omítka nanášena a strukturována (teplota vzduchu, vlhkost vzduchu, orientace fasády vůči slunečnímu osvitu, orientace větru a zejména jeho intenzita). Shrnutí nejčastějších chyb finálních omítek Zaměřme se na chyby, které vycházejí z chybné aplikace samotných tenkovrstvých omítek, nikoli z důvodu chybně provedeného podkladu. Je však nutné konstatovat, že na nedostatcích v provedení fasády se stejnou měrou a většinou souběžně podílejí obě příčiny. Příčiny chybného provedení aplikace tenkovrstvých omítek lze rozdělit do následujících bodů: a) nedodržení stejnoměrné tloušťky aplikované vrstvy v rámci jedné plochy; b) strukturování materiálu různé konzistence (hustoty, rozvrstvení zrna atd.); c) strukturování příliš zavadlého materiálu; d) strukturování příliš čerstvého materiálu; e) nerovnoměrné točení finální vrstvy.
Nedodržení stejné tloušťky aplikované vrstvy v rámci jedné plochy V tomto případě jsou patrné vzhledové nesourodosti provedené fasády s místy různých tlouštěk nanesené omítky. V těchto případech byl vynechán technologický krok č. 2 – stržení přebytečné vrstvy omítky – a rovnou se strukturovalo. Střídání zatřených a ostrých struktur v tomto případě vypovídá o nestejnoměrném přítlaku hladítka a aplikaci nerovnoměrně rozmíchaného materiálu.
53 |
Strukturování materiálu různé konzistence Velmi podstatným východiskem dobrého díla je rovnoměrné počáteční rozmíchání omítkové směsi s vodou či omítky samotné. Pokud dojde k sedimentaci křemenných kamínků již v nádobě či v zásobníku, je velmi náročné docílit rovnoměrné struktury omítky a je třeba zrno dodávat do tzv. hladkých míst. Obecně se tento postup nedoporučuje.
9.2.11. Výroba malt a čerstvého betonu ze suchých směsí Základní druhy cementů jsou: CEM I Portlandský cement CEM II Portlandský cement směsný CEM III Vysokopecní cement CEM IV Pucolánový cement CEM V Směsný cement
Současná výroba cementu je stále více environmentálně i energeticky náročnější a je rovněž zatížena povinností snižovat emise skleníkových plynů z výpalu slínku. Z těchto důvodů probíhá trend omezování výroby a používání portlandských cementů (s vysokým obsahem slínku) a naopak prosazování směsných cementů (obsahujících jako hlavní složky zejména vysokopecní strusku, vápenec a popílek, např. CEM II/A-M 42,5R z Čížkovic).
9.2.12. Zdění nosných stěn, volně stojících nosných pilířů a příček, včetně osazování a zazdívání zárubní 9.2.13. Provádění svislých konstrukcí z betonu 9.2.14. Zhotovování a osazování výztuže jednoduchých železobetonových konstrukcí vyráběných na stavbě 9.2.15. Betonování vodorovných konstrukcí z betonu a železobetonu 9.2.16. Zdění komínů jednovrstvých 9.2.17. Stavění komínů vícevrstvých 9.2.18. Osazování prefabrikátů montovaných vodorovných konstrukcí, překladů a schodišť 9.2.19. Obsluha strojních zařízení pro zednické práce a omítkářské práce
| 54
10. ZKOUŠKY DLE HODNOTÍCÍCH STANDARDŮ 10.1. KRITÉRIA HODNOCENÍ Hodnocení úspěšnosti je pouze v rozpětí SPLNIL / NESPLNIL. Nesplnění jediné položky bere frekventantovi možnost úspěšného ukončení zkoušky a získání Osvědčení.
10.2. SLOŽENÍ KOMISÍ - PERSONALISTIKA Složení komisí určí ředitel školy samostatným písemným rozhodnutím, dle aktuálního stavu odborně způsobilého personálu.
10.3. HODNOTÍCÍ TABULKY PRO JEDNOTLIVÁ KRITÉRIA HODNOCENÍ Odborná způsobilost Název
Úroveň
Orientace ve stavebních výkresech a dokumentaci
3
Orientace v pracovních postupech zdění předepsaných normami, výrobci stavebních materiálů nebo projektanty
3
Orientace v pracovních postupech omítkářských prací předepsaných normami, výrobci stavebních materiálů nebo projektanty
3
Návrh pracovních postupů zdění nosných stěn, volně stojících nosných pilířů, příček a komínů
3
Návrh pracovních postupů omítkářských prací, včetně konečné úpravy povrchu omítek
3
Posuzování kvality stavebních materiálů dostupnými prostředky
3
Vytyčování konstrukčních prvků při provádění zednických prací
3
Výpočty spotřeby materiálu pro zdění a omítání
3
Provádění a opravy vícevrstvých omítek
3
Provádění a opravy tenkovrstvých omítek
3
Výroba malt a čerstvého betonu ze suchých směsí
2
Zdění nosných stěn, volně stojících nosných pilířů a příček, včetně osazování
55 |
a zazdívání zárubní
3
Provádění svislých konstrukcí z betonu
3
Zhotovování a osazování výztuže jednoduchých železobetonových konstrukcí vyráběných na stavbě
3
Betonování vodorovných konstrukcí z betonu a železobetonu
3
Zdění komínů jednovrstvých
3
Stavění komínů vícevrstvých
3
Osazování prefabrikátů montovaných vodorovných konstrukcí, překladů a schodišť
3
Obsluha strojních zařízení pro zednické práce a omítkářské práce
2
Hodnoticí standard Kritéria a způsoby hodnocení PPV - Praktické předvedení s výkladem VTDV - Výběr z technické dokumentace s vysvětlením PNS - Písemně nebo slovně PO - Prakticky s odůvodněním PPVS - Praktické předvedení s vysvětlením
Orientace ve stavebních výkresech a dokumentaci Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Rozlišit stavební dokumentaci a výkresy podle druhů
PPV.
b) Číst prováděcí stavební výkresy (dle ČSN 01 3420)
PPV.
Je třeba splnit obě kritéria. Orientace v pracovních postupech zdění předepsaných normami, výrobci stavebních materiálů nebo projektanty Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Vybrat a vysvětlit postup prací pro dva běžně užívané druhy zdících materiálů, odůvodnit výběr
VTDV.
Je třeba splnit kritérium.
| 56
Orientace v pracovních postupech omítkářských prací předepsaných normami, výrobci stavebních materiálů nebo projektanty Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Vybrat a vysvětlit pracovní postup odpovídající zadané práci, odůvodnit výběr
VTDV.
Je třeba splnit kritérium. Návrh pracovních postupů zdění nosných stěn, volně stojících nosných pilířů, příček a komínů
Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Navrhnout pracovní postup pro zadaný pracovní úkol a návrh odůvodnit (dle ČSN 73 2310)
PNS.
Je třeba splnit kritérium. Návrh pracovních postupů omítkářských prací, včetně konečné úpravy povrchu omítek Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Navrhnout pracovní postup pro zadaný pracovní úkol a návrh odůvodnit (dle ČSN EN 13914-1)
PNS.
Je třeba splnit kritérium. Posuzování kvality stavebních materiálů dostupnými prostředky
Kritéria hodnocení a) Uvést parametry kvality materiálů
Způsoby ověření PNS.
b) Posoudit kvalitu konkrétního stavebního materiálu, prostředky, které má pracovník běžně k dispozici (smyslovými vjemy, jednoduchými měřidly apod.), posudek odůvodnit Je třeba splnit obě kritéria.
57 |
PO.
Vytyčování konstrukčních prvků při provádění zednických prací
Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Popsat postup vytyčení konstrukčních prvků podle výkresové dokumentace
PNS.
b) Vytyčit jednoduchou stavební konstrukci
PPVS.
Je třeba splnit obě kritéria. Výpočty spotřeby materiálu pro zdění a omítání
Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Vypočítat plochy a objemy z údajů zjištěných ve stavebních výkresech nebo naměřených na stavbě
PPV.
b) Vypočítat spotřebu materiálů pro zdění
PPV.
c) Vypočítat teoretickou spotřebu materiálů pro omítání
PPV.
Je třeba splnit všechna kritéria. Provádění a opravy vícevrstvých omítek Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Měřit odchylky podkladu
PPVS.
b) Upravit podklad pod omítky
PPVS.
c) Zhotovit maltové omítníky, resp. osadit dřevěné nebo kovové omítníky
PPVS.
d) Omítnout stěnu jádrovou omítkou
PPVS
e) Upravit povrch jádrové omítky štukováním
PPVS.
Je třeba splnit všechna kritéria s přihlédnutím k ČSN EN 13914-1, část 1 a 2.
Provádění a opravy tenkovrstvých omítek Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Připravit podklad
PPVS.
b) Nanést omítku a upravit povrch omítky (dle ČSN 73 3713)
PPVS.
| 58
c) Provést povrchovou úpravu omítky hydrofobizačním nebo bar. nátěrem
PPVS.
Je třeba splnit všechna kritéria. Výroba malt a čerstvého betonu ze suchých směsí Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Popsat pracovní postup
PPVS.
b) Připravit maltu nebo čerstvý beton ze suchých směsí (dle ČSN 72 2430)
PPVS.
Je třeba splnit všechna kritéria s přihlédnutím k ČSN 72 2430.
Zdění nosných stěn, volně stojících nosných pilířů a příček, včetně osazování a zazdívání zárubní Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Popsat pracovní postup pracovního úkolu podle zadání
PNS.
b) Provést přípravné práce pro zdění – výškové a polohové vytyčení konstrukce, organizovat pracoviště (připravit materiál, nářadí a pracovní pomůcky)
PPVS.
c) Zdít konstrukci podle zadání (dle ČSN 73 2310)
PPVS.
d) Osadit a zazdít zárubeň
PPVS.
e) Popsat druhy lešení, BOZ při práci na lešení, dopravu materiálů a pracovníků na lešení
PPVS.
Je třeba splnit všechna kritéria. Provádění svislých konstrukcí z betonu Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Příprava prostoru pro betonáž
PPVS.
b) Dopravit a uložit beton do prostoru pro betonáž
PPVS.
c) Zhutnit beton a upravit povrch
PPVS.
Je třeba splnit všechna kritéria s přihlédnutím k ČSN P ENV 13670-1. Kritérium a) pokud je v zadání úkolu.
59 |
Zhotovování a osazování výztuže jednoduchých železobetonových konstrukcí vyráběných na stavbě Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Číst výkresy výztuže trámu, překladu, věnce
PPVS.
b) Dělit výztuž na předepsané délky
PPVS.
c) Ohýbat výztuž
PPVS.
d) Vázat výztuž
PPVS.
e) Uložit výztuž do bednění nebo konstrukce
PPVS.
Je třeba splnit všechna kritéria.
Betonování vodorovných konstrukcí z betonu a železobetonu
Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Uložit výztuž do bednění nebo konstrukce
PPVS.
b) Zhotovit vodící pásy z betonu nebo osadit vodící latě
PPVS.
c) Dopravit a uložit beton
PPVS.
d) Zhutnit beton a upravit povrch
PPVS.
Je třeba splnit všechna kritéria, kritérium a) pokud je v zadání úkolu. Zdění komínů jednovrstvých Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Popsat pracovní postup zdění jednovrstvého komínu podle zadání, včetně cihelných vazeb a druhu materiálů
PNS.
b) Založit komínové zdivo podle prováděcího výkresu
PPVS.
c) Zdít komínové zdivo z plných cihel (dle ČSN 73 2310 a ČSN 73 4210)
PPVS.
d) Omítnout vnitřní povrch komínového průduchu
PPVS.
e) Omítnout vnější plášť komínového tělesa
PPVS.
Je třeba splnit všechna kritéria.
| 60
Stavění komínů vícevrstvých Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Popsat pracovní postup stavby vícevrstvého volně stojícího komínu podle zadání včetně druhu materiálů
Písemně.
b) Založit komínové zdivo podle prováděcího výkresu
PPVS.
c) Stavět vícevrstvý komín (dle ČSN 73 4210)
PPVS.
Je třeba splnit všechna kritéria. Osazování prefabrikátů montovaných vodorovných konstrukcí, překladů a schodišť Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Popsat pracovní postup osazování prefabrikátů rovného nadpraží okenního otvoru v nosné zdi
PNS.
b) Osadit prefabrikáty rovného nadpraží podle zadání
PPVS.
Je třeba splnit obě kritéria. Obsluha strojních zařízení pro zednické práce a omítkářské práce Kritéria hodnocení
Způsoby ověření
a) Popsat stroje a zařízení používané při zednických pracích
PNS.
b) Obsluha, ošetřování a údržba strojů a zařízení uvedených v kritériu a)
PPVS.
Je třeba splnit obě kritéria.
61 |
10.4. VZORY VÝKRESOVÉ DOKUMENTACE
| 62
11. STUDIJNÍ ZÓNA Informace o dalších studijních materiálech, webech, zkušenostech…
12. ROZPOČET Rozpočet je volnou přílohou k Rozhodnutí a vychází z formy přípravy či získání Osvědčení, počtu frekventantů a materiálovými nároky akce.
63 |
13. MATERIÁL Nezbytné materiální a technické předpoklady pro provedení zkoušky Pracoviště umožňující realizaci zkoušek vybavené potřebnými stavebními materiály, mechanizmy pro přípravu stavebních směsí a dopravu materiálů a pomocnými zařízeními (např. lešením) odpovídajícími požadavkům BOZP a hygienickým předpisům.
Vybavení pracoviště Měřidla: dřevěný skládací metr dl. 2 m, svinovací pásmo dl. 20 m, hadicová vodováha, vodováha 0,8 m a 2 m, olovnice. Nářadí a zařízení: míchačka stavební, mísící zařízení na přípravu stavebních lepidel, ruční nebo elektrická pila na řezaní (dělení) cihel a tvárnic, zařízení na zhutňování čerstvého betonu (ponorný a deskový vibrátor), kolečko stavební, zařízení pro svislou dopravu stavebních materiálů, nádoby na maltu a stavební lepidlo, zednické lžíce, zednické spárovačky, zednická naběračka, zednické kladivo, zednická palička gumová, hladítko dřevěné, novodurové, polystyrénové, plstěné a ocelové, ocelové nebo dřevěné vodící latě, lať na rovnání mazaniny (potěru), štětka, nářadí na dělení a ohýbání betonářské oceli, lešení. Pro osazování zárubně: pila ruční na dřevo, ocelový úhelník, dřevěné klíny, dřevěná lať - 2 m, hranoly nebo latě pro fixování polohy zárubně Pracovní pomůcky: zednické skoby, šňůra zednická, tužka tesařská, hřebíky, nůž. Materiál: dle zadání úkolu Zdroj elektrické energie Projektová dokumentace související s hodnocenými činnostmi, předepsané technologické postupy a informační materiály (např. technické listy) Pomocný personál
Uchazeč Ruční nářadí, pracovní oděv a obuv, osobní ochranné pracovní prostředky odpovídající prováděným pracím.
| 64
14. BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ Při práci se stavebním materiálem jsou pracovníci ohroženi běžným stavebním provozem. Jako všichni pracující ve stavebnictví musí respektovat obecná i konkrétní ustanovení vyhlášky č. 324/1990 Sb. o Bezpečnosti při práci. Důraz je potřeba klást: - prokazatelné školení z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, - organizaci pracoviště a pořádek při všech druzích prací na stavbě, - otvory a prohlubně na staveništi pevně zakrýt nebo ohradit dvoutyčovým zábradlím do výše 1,1 m, - stavební materiál v pracovním prostoru uložit tak, aby zůstal dostatečný prostor na provedení vlastní prací používat ochranné prostředky např. rukavice, brýle, respirátory, pevnou obuv, vhodný pracovní oděv, ochranné krémy apod., - výbavu pracoviště lékárničkou, - při práci na lešení na lešení zajistit, aby nedošlo k jeho přetížení, - výstup na lešení umožnit žebříky, které přesáhnou podlahu, na niž se vystupuje min o 1,0 m, zamezit možnost pádu nářadí a jiných předmětů z lešení, - u umělého osvětlení pracoviště nesmí světlo oslňovat, - při práci s ručními elektrickými nástroji důsledně dbát pokynů výrobce, - rozvody elektrické energie pro osvětlení a ruční nástroje volit o napětí do 60 V.
První pomoc VŠEOBECNÉ POKYNY: Projeví-li se zdravotní potíže nebo v případě pochybností uvědomit lékaře. Při nadýchání: Opustit kontaminované pracoviště a postupovat podle příznaků. Při styku s kůží: Sejmout kontaminovaný oděv a pokožku opláchnout čistou vodou a mýdlem. Podrážděná místa ošetřit neprodleně vhodným reparačním krémem. Při zasažení očí: Vyplachovat alespoň 15 minut čistou vodou, ev. při násilně otevřených víčkách, následně vyhledat lékařskou pomoc. Při požití: Vypít sklenici vody. Nevyvolávat zvracení, vyhledat lékařskou pomoc. Další údaje: Pokud příznaky jakéhokoliv zasažení (podráždění) vyvolaného kontaktem s výrobkem neodezní po poskytnutí první pomoci, vyhledat lékařskou pomoc.
65 |
