Zbroj mûla b˘t má
Aiás ¤ECK¯ HRDINA (doba obléhání Troje)
MuÏ mohutné postavy a chrabrého srdce, s pfiím˘m, ale ponûkud drsn˘m chováním. HouÏevnat˘ bojovník podveden˘ verdiktem soudu hledá uklidnûní ve vínû. Ale to jen je‰tû více rozboufií jeho krev. Chce se pomstít. Vybûhne ze svého stanu, aby potrestal ty, ktefií ho oklamali, ale rozum se mu zatemní a tak se ve vraÏedné zufiivosti vrhne na stádo dobytka. Proklíná jména sv˘ch b˘val˘ch fieck˘ch druhÛ, a jak se domnívá, jednoho po druhém zabíjí. AÏ kdyÏ nenávist pomine, vrátí se mu soudnost a Aiás si uvûdomí svÛj tragick˘ omyl. Aby smyl svoji hanbu, uteãe na mofiské pobfieÏí a se slovy: „Nikdo nezmÛÏe Aianta, leda sám Aiás,“ jeÏ vykfiikne do hukotu vln, si vrazí do tûla meã. Aiás byl synem salaminského krále Telamóna a jeho manÏelky Periboie a do vleklé trojské války vyplul se sv˘mi bojovníky na dvanácti lodích. Na boji‰ti pod hradbami slavné Troje se vyznamenal fiadou odváÏn˘ch ãinÛ a neb˘t témûfi nezranitelného Achilla, stal by se nejstateãnûj‰ím fieck˘m hrdinou právû on. Aiás pfiijal jako první z ¤ekÛ shromáÏdûn˘ch ve velkém vojsku mykénského krále Agamemnona v˘zvu k souboji, kterou jim adresoval nejvût‰í hrdina znepfiátelené strany, syn trojského krále Priama Hektor. A hrdinnû mu 5
vzdoroval po cel˘ den, aÏ jejich nerozhodn˘ souboj pfieru‰ila noc. Pozdûji bránil achajské lodû pfied Hektorov˘m útokem a zÛstal u nich jako poslední ze v‰ech ¤ekÛ. A po smrti svého nejvût‰ího rivala Achilla to byl právû Aiás, kdo vybojoval z rukou TrojanÛ jeho tûlo a pfiinesl je k slavnostnímu pohfibu do tábora. Pfii ústupu jej kryl proslul˘ ithack˘ král Odysseus, a právû tento moment se nakonec stal Aiásovi osudn˘m. Achilles mûl totiÏ pfiekrásnou zbroj, kterou mu zhotovil olympsk˘ kováfi bÛh Hefaistos. Podle rozhodnutí hrdinovy matky Thetis mûla synova zbroj pfiipadnout tomu, kdo vykázal nejvût‰í podíl na záchranû Achillova mrtvého tûla. Vedle Aiáse v‰ak svÛj – ponûkud nepatfiiãn˘ nárok – vznesl také Odysseus. Spor mûl rozhodnout vojensk˘ snûm. Ale Aiás byl vÏdy více bojovníkem neÏ fieãníkem a svoji fieã, v níÏ pfiednesl své dÛvody, podal velmi neobratnû. Lstivostí a bystr˘m rozumem proslul˘ Odysseus si naopak vedl tak zdatnû, Ïe velitele vojska jednoznaãnû pfiesvûdãil, a snûm pfiifikl zbroj jemu. Pokofien˘ salaminsk˘ bojovník nakonec neunesl nespravedlivé rozhodnutí a zvolil si smrt. ¤ekové tak pfii‰li o dal‰ího hrdinu a jejich postavení se opût zhor‰ilo. Královsk˘ syn Aiás byl pohfiben na mofiském pobfieÏí. A protoÏe i bohové b˘vají nûkdy spravedliví, dostalo se mu podle legendy posmrtného zadostiuãinûní. Po vítûzství ¤ekÛ a vyplenûní Troje vyplul i Odysseus na cestu k domovu, ale osud mu nebyl naklonûn. V‰echny jeho lodû po krátké dobû ztroskotaly a ve‰ker˘ náklad klesl na mofiské dno. Jen Achillovu zbroj odtud mofiské proudy zanesly na místo Aiásova posledního odpoãinku, ãímÏ se mu dostalo posmrtné satisfakce.
6
Mezi bohem a králem
Antigona D C E R A T H É B S K É H O K R Á L E O I D I PA (doba fiecké mytologie)
Kolotoã náhod, poru‰ení zákazÛ i zákonÛ vrcholí. „Provedla jsem nikoli zloãin, ale zboÏn˘ ãin, a je-li zboÏnost podle svûtsk˘ch zákonÛ trestná, smrti se nebojím a spí‰ po ní touÏím,“ hlásá Antigona, neÏ se zaÏiva zazdûná v královské hrobce obûsí na stuze pohfiebního roucha. AÏ pfiíli‰ pozdû nechá vû‰tbou k rozumu pfiiveden˘ král hrobku otevfiít – Antigona je jiÏ mrtva. Antická tragédie vrcholí: Pod nehybn˘m tûlem snoubenky se meãem probodne králÛv syn a ze Ïalu nad ztrátou syna konãí dobrovolnû Ïivot také jeho manÏelka. Mytologick˘ pfiíbûh o Odipovi a válce „sedmi proti Thébám“, v nûmÏ byla Antigona jen epizodickou postavou, zpracoval ve svém jedineãném díle Sofokles (tragédii sloÏil roku 442 pfi. n. l.). Právû díky nûmu se Antigona stala jednou z nejvût‰ích postav nejen fiecké mytologie, ale dramatické tvorby vÛbec. Její ãiny totiÏ dokonale odhalují konflikt mezi aktuální královskou mocí a mezi fiádem vûãn˘ch hodnot a zásad, neboÈ nadãasov˘ zákon tradice je nutné dodrÏovat, i kdyÏ bychom se protivili stávajícím zákonÛm. KdyÏ thébsk˘ král Oidipus zjistí, Ïe nevûdomky zabil svého otce a oÏenil se s vlastní matkou, v zoufalství se oslepí a odchází do vyhnanství. Antigona jej doprovází. 7
Brzy po jejich odchodu se dostávají do sporu Oidipovi synové Eteokles a Polyneikes. Druh˘ z nich pozdûji uprchne a do rodného mûsta se vrátí s armádou. V bratrovraÏedném boji oba zahynou, král Kreón v‰ak vypraví pohfieb pouze Eteokleovi. Mrtvola druhého bratra má zÛstat za trest, Ïe chtûl Théby dobít, nepohfibena. Antigona se v‰ak zákaz rozhodne poru‰it, pfiestoÏe Kreón hrozí potrestat kaÏdého, kdo by jej pfiestoupil, smrtí, a padlému bratrovi prokáÏe poslední sluÏbu. Kreón se o jejím stateãném ãinu dozví a nechá Antigonu pfiedvést pfied svÛj trÛn. Oidipova dcera se nesnaÏí zapírat. Je pfiesvûdãena o své pravdû a hrdû se Kreóntovi postaví: „Poru‰ila jsem zákon vládce, zato jsem v‰ak splnila povinnost k mrtvému bratrovi podle nepsan˘ch zákonÛ a vÛle bohÛ.“ Tím zároveÀ jasnû sdûluje základní dimenzi problému. Zákon vládce stojí v ostrém protikladu k vûãn˘m pravidlÛm morálky. Jde o tragédii, ‰Èastn˘ konec chybí. Kreónta dívãina bufiiãská slova je‰tû více rozzufií a Ïádá její smrt. Vládcovu rozkazu se postaví jen jeho syn a souãasnû Antigonin snoubenec. Varuje otce, Ïe takové pfiestoupení boÏích pfiíkazÛ zpÛsobí dal‰í smrt. Pak se proti vládci vzboufií i lid, ale král zÛstává neoblomn˘. Jen zmírní své nafiízení. KdyÏ nemá odejít mezi mrtvé, nemá zÛstat ani mezi Ïiv˘mi. Antigona je zaÏiva zazdûna v hrobce. Ale sotva odsouzenou odvedou, objeví se pfied Kreóntem vû‰tec Teiresias, aby mu oznámil zlovûstná znamení. Bohové se zlobí. Král nechá mrtvému Polyneikovi vystrojit pohfieb, ale uÏ je pozdû. Umírá Antigona, jeho syn i manÏelka. Antigona obûtuje Ïivot, ale dosáhne vítûzství. Král se musel nakonec podrobit. V tragickém pfiíbûhu nakonec Kreón prosí bohy, aby také jeho zbavili Ïivota. Zastihneme ho, jak volá: „Smrti pfiijì, abych se uÏ Ïádného jiného dne nedoãkal.“
8
Pomstít smrt svého pána
Takaminokami Asano JAPONSK¯ ·LECHTIC, SAMURAJ (? – 1701)
Samuraj, ten kter˘ nemá ani Ïivot, ani smrt. Jeho meãem je necitelnost, hradem chladnokrevnost, brnûním spravedlnost a rodiãi nebe a zemû. Ten, kdo musí b˘t v kaÏdém okamÏiku pfiipraven obûtovat svÛj Ïivot, musí umût i sám sebe zabít. Samuraj Asano pfiijal trest mlãky. Podle star˘ch rytífisk˘ch zvykÛ poklekl a rozhalil horní ãást slavnostního roucha. Pak pfiidrÏel konce rukávÛ koleny u zemû – to aby padal dopfiedu, a ostr˘ rituální meã zarazil do levé ãásti odhaleného bfiicha. Pomal˘m tahem vedl svou zbraÀ k pravému boku a pohyb ukonãil nahofie pod Ïebry. Tak bez tfiesu ãi zachvûní, bez cuknutí v obliãeji dokonãil rituál. Poté padl dopfiedu a zemfiel. Poslední slavnou érou japonsk˘ch rytífiÛ-samurajÛ bylo období ‰ógunátu Tokugawa (1600 – 1868). Tehdy byla Zemû vycházejícího slunce neprody‰nû izolována od okolního svûta: v fií‰i vládla pfiísná mravní pravidla, dodrÏoval se kodex cti. Skuteãn˘mi vládci Japonska, ktefií rozhodovali o praktick˘ch vûcech, byli ‰ógunové, vojen‰tí diktátofii, ze staré ‰lechtické rodiny Tokugawa sídlící v dne‰ním Tokiu. Císafi tehdy nemûl praktickou moc, byl pouh˘m veleknûzem a zástupcem boha na zemi. Pob˘val v ústraní svého paláce a úãastnil se „nebesk˘ch“ ri9
tuálÛ. Ale souãasnû byl svat˘m a nejvy‰‰ím symbolem zemû a ‰ógun mu musel prokazovat formální podfiízenost. KaÏdoroãnû proto mífiilo na císafisk˘ dvÛr a pak zase zpátky do ‰ógunova honosného paláce v dne‰ním Tokiu obfiadné poselství. Zde je mûl pfiivítat ‰ógunem vybran˘ velmoÏ Takaminokami Asano. âestn˘ ‰lechtic poctu zpoãátku odmítal, ale byl k obfiadu pfiemluven. Musel v‰ak nûkolikrát Ïádat o radu jiného z ‰ógunov˘ch ‰lechticÛ, vzne‰eného, ale také dom˘‰livého a hamiÏného Kozukenosukeho Kiru. Asano v‰ak zi‰tného Kiru dostateãnû neobdaroval a on mu odmítl poÏadované rady poskytnout. Nakonec se na nûj pfii samotném obfiadu hrubû obofiil se slovy, Ïe kdo nezná dvorské mravy, nemá u dvora co pohledávat. Asano tasil meã a Kira poranil. VytaÏení meãe u dvora se povaÏovalo za tûÏké provinûní a Asano byl odsouzen k sebevraÏdû tradiãním samurajsk˘m zpÛsobem – musel spáchat seppuku (harakiri). Trest ‰el aÏ za hrob. Asanova rodina byla zbavena v‰ech práv a byl jí zabaven majetek. Jen dvaapadesát Asanov˘ch „vazalsk˘ch“ rytífiÛ-samurajÛ se rozprchlo do svûta. Stali se róniny – potuln˘mi samuraji bez velitele. Jejich povinností v‰ak bylo pomstít smrt svého pána. A ãest stojí nad Ïivotem. Ne‰lo to hned, Kiru byl zpoãátku velmi ostraÏit˘. Ale uÏ po roce pfiepadne 47 samurajÛ KirÛv zámek, zlikviduje stráÏe a jejich pána zajme. A kdyÏ zbabûle odmítne moÏnost sebevraÏdy, jeden z róninÛ mu prudkou ranou utne hlavu. Je‰tû ji odnesou k Asanovu hrobu a jeho rodinû oznámí splnûní závazku. Poté se mstitelé odevzdají do rukou nejvy‰‰ího vládce ‰óguna s vûdomím, Ïe je ãeká jedin˘ moÏn˘ trest. A pak spáchají sebevraÏdu stejn˘m zpÛsobem jako jejich pán. V Tokiu, na osamûlém místû zvaném Zengaku-ji, jsou dodnes k vidûní jejich hroby.
10
Mrtví jsou mezi námi
Pierre Bérégovoy FRANCOUZSK¯ POLITIK (1925 – 1993)
Mûsteãko Nevers, stfiední Francie. Zdej‰í starosta – pfied nûkolika t˘dny je‰tû francouzsk˘ premiér, sleduje veslafiské závody. Po jejich skonãení se nechá zavézt na místo, kde se s oblibou procházívá. Jeho fiidiã má v Nevers naloÏit expremiérova osobního stráÏce a vrátit se zpût. NeÏ Bérégovoy vystoupí, vezme si ze schránky sluÏební zbraÀ svého tûlesného stráÏce. O chvíli pozdûji tfieskne na bfiehu kanálu ústícího do Loiry smrticí v˘stfiel. KdyÏ se fiidiã se stráÏcem vrátí, starosta je‰tû Ïije, ale místní nemocnice nemá k záchranû Ïivota dostateãné vybavení. Vrtulník politika pfieváÏí do pafiíÏské nemocnice, kde jiÏ ãeká prezident Mitterrand a nov˘ premiér Balladur. Pro ‰patné poãasí v‰ak stroj nemÛÏe v areálu pfiistát. Bérégovoy umírá ve vzduchu, ãtyfii hodiny po v˘stfielu. Otec pochází z Ukrajiny, matka je Normanìanka, provozují malou kavárniãku. Bérégovoy zaãne pracovat v ‰estnácti letech, úãastní se protinacistického odboje a po osvobození vstupuje do fiad nekomunistické levice. Politice zasvûtí a nepfiímo i obûtuje cel˘ svÛj Ïivot. Dvakrát je ministrem financí a nakonec nakrátko také premiérem. Francouzská politika je pfiedev‰ím doménou muÏÛ 11
z lep‰ích rodin a prestiãních ‰kol. „Proletáfi“ Bérégovoy se mezi nimi dokázal prosadit. Na místo premiéra v‰ak dosáhl ve ‰patné dobû (pro levici). Ale jeho vina to nebyla, pfiicházel ve vyhrocené situaci, kterou zfiejmû nemohl ustát. Byla to sázka, zda úspû‰n˘ ministr financí nevykoná zázrak. Podafiilo se mu zpevnit frank a omezit inflaci, ale prohra socialistÛ byla neodvratná. Po neúspûchu ve volbách a konci levicové vlády se doãkal obvinûní z neúspûchu i z úst vlastních stranick˘ch kolegÛ. Nejvíce ho v‰ak zfiejmû zasáhl agresivní útok tisku, kter˘ proti nûmu rozpoutal nenávistnou kampaÀ (v souvislosti s jeho bezúroãnou pÛjãkou milionu frankÛ na koupi bytu). Jeho pfiátelé akci novináfiÛ pojmenovali termínem „kultura elegantního fa‰ismu“. A expremiérÛv bratr fiekl doslova: „Zabili ho.“ Znám˘ pafiíÏsk˘ psychoanalytik ale podobné spekulace odmítl a za motiv bilanãní sebevraÏdy urãil trauma hluboké samoty. ExpremiérÛv ãin nazval „tragédií bytostné opu‰tûnosti“. V posledním rozhovoru, kter˘ Bérégovoy poskytl dva dny pfied smrtí, se politik svûfiil: „Teì je na mnû, abych na sebe vzal odpovûdnost. Je fakt, Ïe to bylo tûÏké období.“ Na otázku, co bude dûlat, odpovûdûl: „Pfiem˘‰let. Psát. Zkusím podat pomocnou ruku mlad‰ím.“ Nedlouho pfied svou smrtí nechal na hfibitovû v Nevers umístit desku s textem: „Mrtví jsou mezi námi, tvÛrci na‰í pamûti, zvûstovatelé a hrdinové dûdictví, které nám odkázali a za nûÏ jsme jim odpovûdni. Îiví v‰ak pfiestávají Ïít, kdyÏ myslí pouze na smrt, ale smrt by se nám mstila, kdybychom ji chtûli zbavit oné nevyhnutelnosti, která provÏdy zÛstává traumatem na‰eho Ïivota.“ Pod citátem je podepsán Pierre Bérégovoy, starosta mûsta Nevers, poslanec a b˘val˘ první ministr Francie.
12
Bankrot vá‰nivého hráãe
Mirek Berka â E S K ¯ P I A N I S TA , â L E N S K U P I N Y O LY M P I C (1944 – 1987)
Prohrál úplnû v‰e. V té chvíli cítil, Ïe se zbofiil svût. Po bohatství zÛstanou jen dluhy, místo slávy mu hrozí vûzení. S manÏelkou se rozlouãí slovy, Ïe na ni nikdy nezapomene a nikdy ji nepfiestane milovat. Odejde z domova, ale na plánovan˘ koncert uÏ nedorazí. Místo toho se vrátí do míst, kde v kartách prohrál svÛj Ïivot. Ve sklepû sundá pásek a jeden konec pfiipevní k trubkám. Na druhém konci si pfiichystá oprátku. Pocházel z hudební rodiny, uÏ v patnácti letech vystupoval v poloprofesionální kapele svého bratra. Jeho doménou bylo rokenrolové piano – od poãátku byl brilantním pianistou. Tak se stal také zakládajícím ãlenem slavné ãeské skupiny Olympic. S koncem rokenrolu a poãátkem bigbítu pfiestal b˘t hvûzdou, ãekala ho spí‰e rutina v pozadí. V kapele nebyl lídrem, ale ani mu to nevadilo: Více neÏ o slávu mu ‰lo nakonec o peníze. Velmi brzy si zvykl na nároãn˘ luxusní Ïivot v tehdej‰ích normalizaãních ãasech (jako první z kapely mûl barevnou televizi i video). Byl aÏ chorobnû ‰etfiiv˘, na druhé stranû si rád kupoval drahé vûci – od staroÏitností po mercedes. Plnil se mu Ïivotní cíl: VÏdy chtûl b˘t pfiedev‰ím bohat˘. KdyÏ ho opustila první Ïena, ‰lo to s ním dolÛ. Jeho 13
Ïivot se zmûnil, pfiestal cviãit a chodit na zkou‰ky. S tím byl propojen i BerkÛv profesionální pád – doba ‰la jinam a jeho rokenrolové piano uÏ kapele nestaãilo. Zaãal hrát na syntetizátorech, ale nemûl na to. Nic jiného neumûl – zaãal Ïít s pocitem strachu, bál se poklesu Ïivotní úrovnû. Právû si na‰el druhou Ïenu a ãekal s ní dítû. Tehdy propadl hazardu, kter˘ mu zpoãátku pfiipadal jako snadn˘ zdroj penûz. Pfies známé se dostal mezi ãerné sázkafie v Chuchli, kde se na konû sázely ohromné ãástky. Také zaãal hrát karty a zpoãátku vyhrával. Byla to taktika zku‰en˘ch hráãÛ, ktefií nové „hejly“ nejprve nechali nûco vyhrát, aby je nakonec – kdyÏ hfie plnû propadnou – obrali o ve‰ker˘ majetek. Berka nebyl v˘jimkou a od jisté doby zaãal víc a víc prohrávat. Byl hrav˘, ale potfieboval i lehce vydûlané peníze. Z kolotoãe nebylo úniku. Zaãal hodnû koufiit a pít, chtûl hazardu nechat, ale vá‰eÀ byla pfiíli‰ silná a muzikant jí naprosto propadnul. To byl okamÏik pro zku‰ené hráãe: dostali ho do slepé uliãky a jednoho veãera nastala katastrofa – Berka prohrál úplnû v‰echno (vãetnû vybavení bytu). A tihle lidé umûli k placení dluhÛ donutit. S Berkou se domluvili tak, Ïe ho vykradou a on to nahlásí poji‰Èovnû (vymyslí si víc majetku) a doplatí hráãÛm zbytek penûz. Po letech luxusu Berkovi najednou hrozila ztráta v‰eho – práce (mûl b˘t vyhozen z kapely), majetku i svobody (bál se, Ïe se podvod provalí a on skonãí ve vûzení). Zaãal mluvit o sebevraÏdû, vym˘‰lel zpÛsob provedení (nejprve chtûl skoãit pod vlak). Pozdûji se se sv˘m úmyslem svûfiil i lidem z kapely a na posledním zájezdu v‰em ukazoval pásek, na kterém se pr˘ obûsí. Nikdo ho nebral pfiíli‰ váÏnû – mysleli si, Ïe je srab. ¤ada jeho pfiátel proto dodnes neuvûfiila, Ïe si to skuteãnû udûlal sám. Pro jedny to nebyl jeho styl – spí‰ by se vykoupal, navonûl a snûdl v posteli prá‰ky. Pro jiné nebyl z tûch, ktefií k poslednímu kroku naleznou dostatek odvahy. 14
