ZÁZNAM Z KULATÉHO STOLU V RÁMCI PROJEKTU SPOLEČNÝ KRAJ

ZÁZNAM Z KULATÉHO STOLU V RÁMCI PROJEKTU „SPOLEČNÝ KRAJ“ Datum a místo konání

2. 10. 2014

CIC – Nová půda, Karlínské nám. 7, Praha 8

Účastníci

Dana Vepřková, místostarostka Kutné Hory (DV) Tereza Bukovičová, odbor sociálních věcí města Kutná Hora (TB) Andrea Reslová, vedoucí odboru sociálních věcí města Mladá Boleslav (AR) Jitka Jarošová, odbor sociálních věcí města Mladá Boleslav (JJ), Alena Hnízdová, koordinátorka komunitního plánování města Mladá Boleslav (AH) Petr Syrový, koordinátor plánování sociálních služeb MČ Praha 13 (PS) Blanka Štefano, sociální pracovnice o.p.s. META – Společnost pro příležitosti mladých migrantů (BŠ) Jan Heinrich, sociální pracovník o.p.s. META – Společnost pro příležitosti mladých migrantů (JH)

Účastníci za CIC

Vladislav Günter, ředitel Kristýna Šlajsová, koordinátorka společných aktivit Hana Mlynářová, metodička češtiny pro cizince Martina Čáslavová, sociální pracovnice a vedoucí pobočky Kolín Kamila Strachoňová, sociální pracovnice

Akce v rámci projektu

Společný kraj – s cizinci jako s našinci. Spolufinancováno Evropským fondem pro integraci státních příslušníků třetích zemí.

1 Centrum pro integraci cizinců, o.p.s., www.cicpraha.org, email: [email protected] Sídlo: Kubelíkova 55, Praha 3, 130 00, tel. 222 360 594

ÚVOD 1. VG úvodem představil účastníky a omluvil zejména zástupce MČ Prahy 3, města Mělníka, Kolína a Středočeského kraje (školský odbor), kteří o věc projevili zájem, avšak v důsledku kolize s jinými akcemi či zdravotním obtížím se nakonec omluvili. Zváni byli též zástupci měst Kladna. Objasnil také, proč bylo za stěžejní téma úvodního kulatého stolu vybráno téma začleňování cizinců do vzdělávacího systému – je to poměrně jasně uchopitelné a přitom stále problematické téma, o které i různí oslovovaní aktéři projevovali živý zájem, od kterého se lze odpíchnout eventuálně i k dalším otázkám. 2. Následně VG shrnul základní cíle projektu: a) navázání spolupráce a zapojení širší veřejnosti do problematiky integrace cizince na místní úrovni skrze rodinná centra, b) rozvinutí spolupráce mezi municipalitami, dalšími místními aktéry, CIC a dalšími NNO ve Středočeském kraji, jež by měla vést k utvoření neformální platformy, na jejímž podkladě dojde ke sdílení dobrých praxí a ideálně i ke koordinaci vybraných aktivit zaměřených na oslovování a zapojování veřejnosti, c) oslovení nejširší veřejnosti prostřednictvím mediálních kampaní, které se budou opírat jak o televizní spoty ve veřejnoprávní televizi, tak v neposlední řadě o představení výsledků výše uvedených aktivit. d) ze strategického hlediska by pak neformální platforma měla vést i k přitáhnutí větší pozornosti vůči potřebám obcí ve Středočeském kraji a tomu odpovídající kontinuální, systémové podpoře integrace cizinců v tomto regionu – zejména s ohledem na nové programovací období EU a připravovaný Azylový a migrační fond.

BLOK I 3. JH představil činnost o.p.s. META: - poradenství cizincům v oblasti vzdělávání - metodická podpora pedagogů a škol - realizace portálu www.inkluzivniskola.cz - mapování a analyzování situace – v poslední době organizace pracovních skupin zahrnující přes 100 odborníků (učitelé, úředníci apod.), výstupy: zpracované hlavní okruhy témat a problémů (ke stažení na uvedeném portálu). Shrnutí závěrů: - poměrně špatná dostupnost opatření a nástrojů pro inkluzi žáků cizinců (vč. asistentů pedagoga, individuálních plánů, češtiny pro cizince apod. – souvisí s problematikou inkluze jako celku a způsobu, jakým zdroje a podpora proudí skrze MŠMT, krajské úřady a zřizovatele) pro školy, pedagogy a cizince samotné - inkluzivní vzdělávání by mělo fungovat jako „jízdní řád“ – víme, kdy má přijet autobus a kdy kam má dojet X funguje však spíše jako „rozhrkaný trakař, který to tak nějak posbírá a jakž takž někam dotlačí...“ 4. BŠ představila nejčastější bariéry: 2 Centrum pro integraci cizinců, o.p.s., www.cicpraha.org, email: [email protected] Sídlo: Kubelíkova 55, Praha 3, 130 00, tel. 222 360 594

- rodiče neznají český systém vzdělávání, zákonné lhůty apod., což někdy způsobuje i to, že jsou děti místo ve škole doma, rodiče mnohdy nevědí, kde se tyto informace mají dozvědět a často se to dozvědí spíš náhodou (někdy souvisí i s faktem, že informace jsou pouze na internetu, který však rodiče neovládají nebo k němu nemají snadný přístup); - přijetí dětí do školy – ne vždy to funguje, jak by mělo: škola často děti nepřijme, protože „děti neumí česky“, „ať přijde, až se naučí česky“, „teď nemáme žádné prostředky, jak mu pomoci, nemáme zkušenosti“ apod.; - neopodstatněné požadavky škol: např. požadavek na povolení k trvalému pobytu, „riziko zhoršení průměru třídy/školy“ apod.; Na to reagovala JJ se svou zkušeností, kdy do MB přišla turecká rodina z uprchlického tábora a dítě bylo zařazeno do 6. třídy, ačkoliv na to nemělo, což následně vedlo k jeho nechuti školu navštěvovat. BŠ na to konto zdůraznila, že právě samotné zařazení dítěte do odpovídajícího ročníku a práce s ním je zásadní pro motivaci a předpoklad, aby dítě do školy skutečně docházelo, prospívalo apod. JJ na to zmínila další příklad, kdy rodič neumí česky a tlumočníkem je mu samotný potomek=žák, jehož problém se řeší... JH: To je klasický příklad nevhodné praxe, na který však existuje vyzkoušený nástroj – (komunitní) tlumočník. Avšak není na něj systémově a tudíž ani finančně myšleno. Po výzvě JH ke sdílení zkušeností se spoluprací a mediací kontaktu mezi školou a rodinou JJ zmínila problematiku jazykové bariéry (rodina se sama sehnala tlumočníka, avšak pouze dočasně, následně rodině pomohl CIC, ale komunikace se školou probíhala pouze formou stížností školy na záškoláctví dítěte). TB sdělila svou zkušenost, kdy se samo město KH snaží migrantům pomoci s vyřízením základních úkonů (registrace, dávky apod.). V případě škol je to podle DV zejména otázka odvahy konkrétního ředitele. Zkušenosti KH svědčí o tom, že je-li ředitel odvážný a pedagogický sbor věci otevřený, dokáže to škola zvládnout. Je to však i otázka komunity menšího města, která podle jejího názoru „funguje líp“ – lidé se lépe znají. Město je na druhou stranu i připravenější díky přítomnosti firmy PM (a jejím zahraniční pracovníkům - manažerům). Jak je to však v případě „klasických“ pracovních migrantů nemůže svědčit. Zkušenosti s podporou rodin migrantů zároveň dle DV a ostatních zúčastněných svědčí o tom, že česká škola není připravená ani na základní komunikaci s rodinou cizinců – informace, pokyny, vzkazy. Vůbec se nepočítá s tím, že formulace (jakž takž) srozumitelné pro rodilé Čechy, mohou být naprosto nesrozumitelné (nebo dokonce i obtížně přeložitelné) pro cizince. JJ: Z hlediska města bývá problém, že ne o každém migrantovi vůbec vědí – resp. dozví se o tom, až když nastane problém. BŠ: Ano, to je skutečně velký problém i v případě škol, které začnou situaci migranta řešit, až když nastane nějaký problém. Školy často nemají žádné preventivní mechanismy, včetně informačního servisu pro rodiče, kteří o pravidlech a povinnostech vyplývajících z české školní docházky nemusí vůbec nic vědět. VG: I ze zkušeností CIC vyplývá, že když se osloví konkrétní školy v regionech, častou odpovědí je „My s cizinci žádné problémy nemáme“. Jak školy oslovovat a motivovat, aby nečekaly, až se problém objeví a naopak aktivně participovaly? V zájmu toho, aby nedocházelo ke kumulaci problémů a naopak k jejich prevenci. Podle DV je důležitá součinnost mezi školou, městem a OSPOD a pokud tato funguje, dá se alespoň zasáhnout relativně včas. 3 Centrum pro integraci cizinců, o.p.s., www.cicpraha.org, email: [email protected] Sídlo: Kubelíkova 55, Praha 3, 130 00, tel. 222 360 594

VG: Podle zástupce školského odboru Středočeského KÚ je „věc podchycená“, existuje páteřní síť škol s jazykovou přípravou apod. Jak je to podle zkušeností ostatních účastníků? DV: Opět je to spíš otázka osobní angažovanosti ředitele – např. ZŠ Kamenná stezka dokázala zajistit dvouměsíční prázdninový kurs pro barmské dítě i jeho matku, avšak využila k tomu aktuálně (a vlastně náhodou) dostupných vnitřních zdrojů. Jinak se však tato oblast potýká s problémy s financováním. Typickým příkladem je v tomto ohledu asistent pedagoga, kdy se žádost o příspěvek na tuto pozici podává v červnu, avšak škola vůbec nemusí vědět, že ji v září či později přijde nový žák – cizinec, navíc jsou i tyto zdroje vždy brzy vyčerpány. PS: Praha 13 proto tuto agendu financuje v rámci projektů financovaných MV, což je samozřejmě nesystémové, ale je to alespoň odrazem snahy této MČ v této problematice alespoň aktivně působit, resp. vykrývat prostor, který by mělo zajistit MŠMT. JH a BŠ: Neexistují také nástroje testování žáků – cizinců pro jejich odpovídající zařazení do ročníku, i zde nakonec nejlépe pomáhá tlumočník (pokud je). PS: Někdy také není úplně jasné, na koho se s čím ve školách obrátit – výchovný poradce se někdy kumuluje s metodikem prevence, jindy je to oddělené a pak se výchovný poradce spíš stará o budoucí kariéru žáka, někdy má škola i svého psychologa atp.

BLOK II Závěrečný blok se ještě notně nesl v duchu předchozího, proto jsou podněty v jeho rámci vznesené k problematice začleňování žáků cizinců včleněny do zápisu z bloku I. Dalším výrazným tématem této části pak bylo porovnání odlišné situace a zkušeností s integrací cizinců ve třech zastoupených municipalitách: Kutná Hora, Mladá Boleslav a MČ Praha 13. DV: Kutná Hora se angažuje na poli integrace: a) začleňováním azylantů, aktuálně zejména barmské rodiny, kterou lze vypíchnout jako příklad dobré praxe (sleva na nájmu bytu pro rodinu, zajištění zaměstnání pro otce rodiny, výše uvedená aktivita školy a následně i zajištění zaměstnání pro matku – byť v obou případech na nekvalifikovaných pozicích, což zejména v případě otce není zcela optimální) b) na poli zajištění vzdělávání dětí místních pracovníků (zahraničních manažerů) firmy PM. Vedle toho se KH může pochlubit vstřícným systémem přidělování obecních (sociálních) bytů, který je otevřený i migrantům. AR: Magistrát města Mladé Boleslavi má také co do přímé práce spíše zkušenost s azylanty, a to ačkoliv v MB žije a pracuje nepoměrně širší skupina dalších migrantů. Důvodem je a) jejich napojení na Škodovku, b) charakter samotného města, v němž fakticky žijí většinou „imigranti“ („náplava“), což negativně ovlivňuje jeho vnitřní /komunitní/ život. Určitým odrazem mladoboleslavské reality je i komise pro integraci cizinců, které se z cizinců aktivně účastní fakticky pouze jeden Ukrajinec. PS: Na území MČ Prahy 13 žije 11 tis. cizinců, MČ se snaží být aktivní (kursy češtiny - CIC, podpora škol – META apod., ale až dosud se věci připravovaly spíše stylem „ pro cizince, o cizincích, ale bez cizinců“. MČ se proto snaží více oslovit místní cizince, zatím však především přes děti (ve školách).

4 Centrum pro integraci cizinců, o.p.s., www.cicpraha.org, email: [email protected] Sídlo: Kubelíkova 55, Praha 3, 130 00, tel. 222 360 594

Jako vhodný tip PS nabídl MČ Prahu 14, která má podle jeho soudu v Praze nejpropracovanější, strategický přístup – tj. snaží se cizince začleňovat do všeho, co se na MČ děje. Z hlediska oslovování majority, zapojování cizinců a navazování vzájemných kontaktů se účastníkům jeví jako jeden z možných efektivních nástrojů seznamování se v rámci komunitních aktivit, a to např. formou společného vaření a jiných podobných aktivit, které mohou lidi přitáhnout a přimět je zajímat se. CIC vkládá velká očekávání do zapojení místních rodinných center, včetně možnosti a potenciálu pro budoucí svépomocné aktivity místních Čechů a cizinců – a to včetně neformální podpory při komunikaci se školou, přípravou dětí apod. PS je z obecného hlediska toho názoru, že dokud nebudou mít cizinci možnost účastnit se alespoň aktivně místních voleb, bude tato problematika (oslovování a zapojování cizinců) stále na okraji zájmu politiků a tím i na okraji zájmu obcí jako celku. Důkazem budiž i fakt, že v Praze se této oblasti věnuje pouze 5 městských částí.

Závěry: I. Začleňování cizinců do vzdělávacího systému ČR: 1. Aktivní obce v současné době suplují (díky podpoře MV) MŠMT. Na jiných místech je věc závislá pouze na aktivitě (zjištění problému) NNO a místních úřadů. Další příležitostí by měl být AMF. Nutnou podmínkou je však aktivní a věci otevřená obec a veřejná správa vůbec – vč. jí zřízených škol. 2. Dokud nebude systém, bude i nadále postupováno pouze metodou individuální, ad hoc nabídky, vč. diagnostiky, na kterou se v systémové podobě (v rámci pedagogických poraden) nedostává kapacit. O to větší je potřeba sdílení dobrých praxí, kontaktů, avíz apod. mezi různými aktéry (obce, školy, poskytovatelé). 3. Podobně tomu bude i v případě individuálních vzdělávacích plánů či tzv. vyrovnávacích plánů. 4. Základem pro spolupráci obcí, NNO a škol by mohla být minimálně podpora tlumočení v pedagogických poradnách (skrze projekty obcí a NNO). 5. CIC bere jako vážný podnět ke komunikaci školy a rodičů cizinců a zahrne tuto oblast do připravované „komunikační příručky“.

II. Obecné 1. Jak se liší charakter (vč. pracovních příležitostí), velikost, rozloha, i struktura obyvatel obce tak se liší i situace na poli migrace a možností pro zapojování majority a cizinců do nějakých společných aktivit. Minimální by měla být snaha neopomíjet cizince při plánování a organizaci jakýchkoliv komunitních aktivit – lepší je cizince zapojovat do běžných aktivit než je prezentovat jako cosi navíc – atrakci, která však de facto zůstává „mimo obec“, je jen jejím jakýmsi vnějším oživením. 2. Zkušenosti z konkrétních aktivit NNO (dobrovolnické programy), některých obcí či pražských městských částí naznačují, že bez ohledu na rozdíly i rozdílný zájem místních „elit“ i občanů o tuto problematiku, lze organizovat aktivity, které mají obsah, ohlas i praktické dopady. Jen je třeba je promyšleně plánovat a nastavovat místním podmínkám a myslet na jejich udržitelnost. I v tomto ohledu je pak nezbytná kvalitní spolupráce a komunikace zúčastněných aktérů. Proto bude CIC bedlivě 5 Centrum pro integraci cizinců, o.p.s., www.cicpraha.org, email: [email protected] Sídlo: Kubelíkova 55, Praha 3, 130 00, tel. 222 360 594

sledovat průběh a dopad jím aktuálně plánovaných akcí v rámci projektu na různých místech Středočeského kraje a tyto bude následně s obcemi a dalšími zúčastněnými konzultovat. To bude jeden ze způsobů udržování kontaktu a sdílení informací se všemi oslovenými obcemi tak, abychom na jaře příštího roku měli dostatek podkladů pro organizaci podobného kulatého stolu, avšak v širším měřítku, přístupnějšímu i širší veřejnosti, médiím apod. Zde bychom měli prezentovat konkrétní a hmatatelné výsledky a výstupy projektu – příklady dobrých praxí, příklady funkční spolupráce obcí a NNO, příručka pro dobrovolníky, komunikační příručka pro snazší dorozumění s cizincem a televizní spoty na téma efektivní komunikace rodilých Čechů s cizinci učícími se česky.

Zapsal: VG

6 Centrum pro integraci cizinců, o.p.s., www.cicpraha.org, email: [email protected] Sídlo: Kubelíkova 55, Praha 3, 130 00, tel. 222 360 594