Závěrečná zpráva (pracovní skupina č. 13)
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Terénní programy
projektu „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“ reg. č. CZ.1.04/3.1.00/A9.00019
1
Zpracovatel: Moravskoslezský kraj Pracovní skupina č. 13 (zahrnovala nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, terénní programy) Vedoucí skupiny: Mgr. Renáta Turoňová Garant skupiny: Mgr. Dana Nedělníková, Ph. D.
Datum: 31. 5. 2015
2
Obsah
Obsah....................................................................................................................................................... 3 1.
Úvod ................................................................................................................................................ 5
2.
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež ........................................................................................ 7 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky ................................................................................ 7 2.2 Provozní doba ................................................................................................................................ 8 2.3 Pracovník v přímé práci ................................................................................................................. 9 2.4 Uživatelé podle místa bydliště .................................................................................................... 11 2.5 Zájemci o službu .......................................................................................................................... 13 2.6 Mapa poskytovatelů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v Moravskoslezském kraji ..... 15 2.7 Odkud uživatelé přicházejí .......................................................................................................... 16 2.8 Kam uživatelé NZDM odcházejí, začleňování uživatelů do běžného společenského prostředí .. 17 2.9 Potřeby uživatelů NZDM ............................................................................................................. 19 2.10 Činnosti a úkony služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ............................................ 22 2.11 Personální zajištění služby ......................................................................................................... 27 2.12 Spoluúčast obcí na financování služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ..................... 30 2.13 Model sociální služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ............................................... 32 2.14 Příklad dobré praxe služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ....................................... 34 2.15 Návrh rozvoje služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ................................................ 37
3. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi .................................................................................. 38 3.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky .............................................................................. 38 3.2 Provozní doba a forma sociální služby ........................................................................................ 39 3.3 Pracovník v přímé práci ............................................................................................................... 40 3.4 Uživatelé sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi podle místa bydliště ....................... 42 3.5 Zájemci o službu .......................................................................................................................... 45 3.6 Mapa poskytovatelů sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi v Moravskoslezském kraji ........................................................................................................................................................... 47 3.7 Odkud uživatelé přicházejí .......................................................................................................... 49 3.8 Kam uživatelé sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi odcházejí, začleňování uživatelů do běžného společenského prostředí ............................................................................................... 50 3.9 Potřeby uživatelů SAS .................................................................................................................. 51 3.10 Činnosti a úkony služby sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi .................................... 54 3
3.11 Personální zajištění služby ......................................................................................................... 59 3.12 Spoluúčast obcí na financování služby sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi ............. 62 3.13 Model sociální služby sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi ....................................... 63 3.14 Příklad dobré praxe sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi .......................................... 67 3.15 Návrh rozvoje sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi ................................................... 72 4. Terénní programy .............................................................................................................................. 73 4.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky .............................................................................. 73 4.2 Provozní doba .............................................................................................................................. 74 4.3 Pracovník v přímé práci ............................................................................................................... 74 4.4 Uživatelé podle místa bydliště .................................................................................................... 75 4.5 Zájemci o službu .......................................................................................................................... 77 4.6 Mapa poskytovatelů terénních programů v Moravskoslezském kraji ........................................ 79 4.7 Odkud uživatelé přicházejí .......................................................................................................... 81 4.8 Kam uživatelé terénních programů odcházejí, začleňování uživatelů do běžného společenského prostředí ............................................................................................................................................ 82 4.9 Potřeby uživatelů služby terénní programy ................................................................................ 83 4.10 Činnosti a úkony služby terénní programy ................................................................................ 87 4.11 Personální zajištění služby ......................................................................................................... 91 4.12 Spoluúčast obcí na financování služby terénní programy ......................................................... 94 4.13 Model sociální služby terénní programy ................................................................................... 96 4.14 Příklad dobré praxe služby terénní programy ........................................................................... 98 4.15 Návrh rozvoje služby terénní programy .................................................................................. 101
4
1. Úvod Dlouhodobým záměrem Moravskoslezského kraje je dosáhnout transparentního a efektivního rozdělování finančních prostředků pro sociální služby a optimalizace sítě služeb z územního hlediska v návaznosti na proces střednědobého plánování rozvoje sociálních služeb. Odbor sociálních věcí krajského úřadu Moravskoslezského kraje připravil individuální projekt kraje s názvem „Evaluace poskytování sociálních služeb v Moravskoslezském kraji“, s registračním číslem CZ.1.04/3.1.00/A9.00019, který je podpořen z Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. Cílem projektu je získat první nástroj pro transparentní a efektivní rozdělování finančních prostředků poskytovatelům sociálních služeb. V období června – září 2014 proběhla první klíčová aktivita projektu - dotazování v místě poskytování sociálních služeb, jejíž výstupy jsou nezbytným podkladem pro navazující klíčovou aktivitu 2. Data, získaná v klíčové aktivitě č. 1 byla zpracována do tabulek, grafů a map. Nicméně samotná data nemají vždy potřebnou vypovídací hodnotu, proto byla pracovními skupinami analyzována a komentována. Analyzovaná a okomentovaná data byla podkladem pro zpracování této závěrečné zprávy. Každý druh sociální služby je popsán zvlášť.
Východiska pro zpracování Závěrečné zprávy:
Sociální služba by měla být poskytována jen tomu, kdo ji potřebuje a jen do takové míry do jaké ji člověk potřebuje.
Efektivní sociální služba nenahrazuje v rámci svého působení přirozené zdroje (školství, jiné veřejné služby, rodinu, neformální zdroje apod.), ale naopak vede a podporuje uživatele k tomu, aby je využíval (zprostředkovává jejich využití).
Předpokladem je, že sociální služby pomáhají řešit nepříznivou sociální situaci osob, ale nemohou ze své podstaty v plné šíři řešit jevy a situace, které k nepříznivé sociální situaci vedou. Sociální služby musí být součástí širšího systémového řešení nepříznivé sociální situace.
Závěrečná zpráva je prvním podkladem pro nastavení modelu sociální služby dle daného druhu sociální služby, s ohledem na potřeby uživatelů a realizaci činností za účelem jejich naplnění. To vše v návaznosti na efektivitu a personální zajištění. Závěrečná zpráva obsahuje mj. informace o specifikaci jednotlivých druhů sociálních služeb včetně popisu výjimek a okolností, které je nutné v daném kontextu (tj. financování personálního zajištění služby) zohlednit a nastavuje parametry personálního zajištění.
5
Podklady pro zpracování závěrečné zprávy - počet služeb a dotazníků: Počet registrovaných sociálních služeb zařazených do dotazníkového šetření Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Terénní programy1
Počet vyplněných dotazníků
Procentuální návratnost dotazníků
36
35
97%
31
31
100%
21
21
100%
1
Tato Závěrečná zpráva se zaměřuje pouze na terénní programy, které nerealizují služby pro uživatele návykových látek. Terénní programy pro tuto cílovou skupinu mapuje Závěrečná zpráva pracovní skupiny č. 4.
6
2. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež 2.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a terénní programy jsou služby sociální prevence, které zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) definuje takto: „Služby sociální prevence napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby. Cílem služeb sociální prevence je napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů.“
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež § 62 zákona (1) Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve
věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: (a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, (b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, (c) sociálně terapeutické činnosti, (d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
§ 27 vyhlášky (1) Základní činnosti při poskytování sociálních služeb v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: 1. zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity, 2. pracovně výchovná činnost s dětmi, 3. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, 4. zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí, c) sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: 1. pomoc při vyřizování běžných záležitostí, 2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob.
7
2.2 Provozní doba Většina údajů zjišťovaných v dotazníku se týkala let 2012 a 2013, ovšem v hlavičce dotazníku byl dotaz na provozní dobu, kdy poskytovatelé zřejmě vyplnili aktuální provozní dobu (tj. stav v srpnu 2014). Tato kapitola tedy pracuje s údaji, které dále nelze zcela srovnávat s dalšími zjištěnými daty. Nelze ani porovnat případné meziroční změny, omezení či rozšíření poskytování služeb. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež nabízí své služby v pracovních dnech, kdy většina z dotazovaných klubů má otevřeno 4-5 dní v týdnu. Z dotazníků vyplývá, že pouze 2 služby uvádí provoz 3 dny/týden. Průměrná provozní doba NZDM je 21, 88 hodin/ týden. Z výstupů dotazníkového šetření lze vypozorovat vztah mezi délkou provozní doby či počtem provozních dní a cílovou skupinou a charakterem služby. Z tohoto hlediska se dá NZDM rozdělit do dvou skupin, a to dle věku klientů na NZDM pro mladší děti (cca 6-12 let) a NZDM pro starší děti a mládež 13(14) let – 20 (26) let. První skupinu tvoří NZDM (23), která poskytují službu dětem od 6 let. Přestože mnohá z nich uvádí horní hranici 26 let, v praxi zde jako klienti převládají mladší děti do 12 let a doplňují je starší děti do 15 let. Jedná se o zařízení, která jsou v provozu většinou 5 dní v týdnu (82%) a jejich provozní doba je v 65% nadprůměrná (22 - 37,5 hodin/týden). Velmi specifickou podskupinu tvoří NZDM, která vznikla a fungují při Komunitních centrech, jejichž provozní doba je mezi 27-37,5h/týdně. Druhou skupinu tvoří NZDM (12), která poskytují službu klientům od (10) 12 let a výše. Ta mají otevřeno převážně 4 pracovní dny a jejich provozní doba je u 77% z nich kratší než celkový průměr. Z dotazníkového šetření vyplývá, že poskytovatelé NZDM pro mladší děti vnímají u klientů potřebu využívat službu NZDM intenzivněji, nebo přinejmenším službu v takovém rozsahu nastavují. U zařízení pro starší děti a mládež se provozní doba výrazně zkracuje, a to hodinově v daném dni a také o jeden provozní den v týdnu. Z výstupů dotazníkového šetření jednoznačně vyplývá, že provozní doba se soustředí do pracovního týdne a služba není poskytována o víkendech (kromě fakultativních služeb jako výlety, akce, apod.). Dokonce u druhé skupiny NZDM převažuje praxe neprovozního pátku. V minulých letech se vedly diskuse, zda právě pátky a víkendy nejsou ty nejpotřebnější dny pro provoz NZDM, leč praxí odzkoušený a přijatý názor je jednoznačný. Ambulantní/terénní forma Dle zákona může služba NZDM mít kromě ambulantní i terénní formu. Kombinovanou formu služby poskytuje pouze 6 zařízení, což je pouze 17% z dotázaných služeb. Tyto služby v dotazníku dále uvádějí většinou 15 % podíl objemu práce (úkonů) u terénní formy z celkového rozsahu. Pokud porovnáme procentuální podíl terénní práce uváděné v provozní době, zjistíme, že hodnoty spolu nekorespondují. Samozřejmě zde pracujeme s pouhým předpokladem, že nám známá provozní doba ze srpna 2014 se nijak zásadně neliší od provozní doby v roce 2013.
8
Příklady: - služba má zaregistrovanou terénní formu služby v rozsahu 5 dní/22,5h/týden (50% z celkové provozní doby), ovšem v dotazníku uvádí za rok 2013 realitu 2 hodiny/týdně a odhaduje 10% z celkového objemu práce. - služba má zaregistrovanou terénní formu služby v rozsahu 4 dní/11 h/týden (30% z celkové provozní doby), v dotazníku uvádí za rok 2013 podobně realitu 8 hodin/týdně a ovšem odhaduje podíl ve výši 55 % z celkového objemu práce. Z historického vývoje služby NZDM vznikaly často v reakci na definované potřeby ambulantní služby pro klienty terénních programů, které narážely v práci s klientem na limity dané absencí zázemí. Později mnohá zařízení NZDM spolupracovaly s TP jakožto samostatnou službou, nebo často samy provozovaly terénní formu. Z dotazníkového šetření vyplývá, že v současnosti tato forma není příliš rozšířená. Přesto v 8 městech MSK - Bohumín, Bruntál, Frýdek-Místek, Havířov, Karviná, Krnov, Ostrava a Třinec – existovaly v roce 2013 služby sociální prevence pro děti a mládež v obou formách – NZDM a TP (ať už při NZDM nebo jako samostatná služba). Jedná se o více než polovinu měst (8 z 15), kde služba NZDM funguje, což lze považovat za pozitivní zpětnou vazbu pro NZDM, kdy část potencionálních klientů, kteří se neodhodlají využít službu sami, mohou být třeba osloveni terénními pracovníky. Z dotazníkového šetření není možno zjistit návaznost a spolupráci služeb NZDM a TP, s ohledem na efektivní pomoc dětem a mládeži, je však tato návaznost potřebná a žádoucí. Otázkou zůstává, do jaké míry ovlivňuje rozsah provozní doby potřeba klientů a naopak finančně personální možnosti služby. Ohrožujícím faktorem může být i názor (např. vedení poskytovatele nebo donátora), že větší rozsah služby znamená vyšší kvalitu služby. Naopak, u zařízení s provozem 5 dní v týdnu je potřebné vyhodnocovat, zda pracovník má dostatek času nejen pro individuální úkoly a administrativu, ale zda celý pracovní tým má prostor pro provozní porady, společné metodické porady a hlavně na klientské/případové setkání, intervize, supervize. Přímá práce mimo kontakt s klientem, kdy pracovní tým NZDM promýšlí a plánuje a reviduje svou práci ve prospěch klienta, přináší potřebnou kvalitu. Specifikem služby NZDM je kontakt všech pracovníků se všemi klienty a dostatečné předávání informací v týmu, nastavovaní jednotného přístupu ke konkrétnímu klientovi je zcela nezbytné.
2.3 Pracovník v přímé práci Provedené šetření se dotazovalo pouze na souhrnné výše úvazků pracovníků v přímé práci a nezahrnovalo otázku, která by rozklíčovala pracovníky dle kvalifikace. V profesní hantýrce si pracovníci NZDM léta říkají „kontakťáci“. Pracovní tým této služby bývá poměrně malý, běžně čítá 2-3 pracovníky, a ti zastávají většinu pracovních pozic - od vedoucího až po údržbáře. To, co mají společné, je právě přímá práce založená na metodě kontaktní práce, proto kontakťáci. Již zmíněným specifikem NZDM je fakt, že provozní dobu zařízení zajišťují všichni pracovníci, a tedy všichni se setkávají se všemi klienty. Malý počet pracovníků v týmu, kumulované funkce a kontakt s celou klientelou jsou důvodem, že diferenciace pracovních pozic, náplní práce i kompetencí pracovníků je velmi upozaděná a v praxi stále ještě bývají nedostatečně vytyčené hranice, povinnosti, kompetence, úvazky, struktura a další organizační a personální záležitosti, které
9
jsou běžně zavedené ve větších sociálních službách a mnohem zřetelnější ve struktuře větších pracovních týmů. Sociální pracovník – je nezbytným základním odborným pracovníkem v přímé práci. Jeho kompetencí je kromě přímé práce a odborné činnosti v zařízení, i dohled nad pracovníky v sociálních službách. Sociální pracovník je ve službě zodpovědný za kvalitu poskytované služby, má přehled o klientské práci, konzultuje s pracovníky v sociálních službách další pracovní postupy, ale také zpracovává statistiky, výstupy. Často bývá současně vedoucím služby/koordinátorem. V tomto případě je důležité oddělit různé pracovní pozice i jejich náplně práce a do přímé práce započítávat a vykazovat pouze příslušnou část pracovního úvazku. Pro službu NZDM je nezbytné, aby alespoň 1 pracovník v týmu, byl sociálním pracovníkem a pracoval zde na HPP. Model, kdy službu zjišťují hlavně pracovníci v sociálních službách a sociální pracovník je v týmu pouze na úvazek např. 0,2 (a další část úvazku má podobně v dalších službách) vyvolává pochybnost o odbornosti služby a snaze naplnit pouze zákonnou povinnost o přítomnosti sociálního pracovníka ve službě. Naopak se nepředpokládá, že v NZDM by měli pracovat pouze sociální pracovníci, a to díky charakteru poskytování služby, kdy se případová práce řeší a nastavuje společně v týmu, a není zde takový tlak na individuální rozhodování pracovníka o dlouhodobém plánu práce s klientem. Pracovník v sociálních službách – je dalším pracovníkem v přímé práci. Dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách je pracovníkem v sociálních službách NZDM ten, kdo vykonává práci pod dohledem sociálního pracovníka (§ 116, písmeno d). Z charakteru služby (střídání pracovníků v zařízení v provozním týdnu) bývají často pověřeni i k uzavírání ústních dohod a vedení procesu individuálního plánování. Samozřejmě, dostatečné vzdělání, osobnostní předpoklady a ochota dalšího osobního rozvoje jsou podmínky k tomu, aby pracovník v sociálních službách byl kvalitním a profesionálním členem pracovního týmu. Odbornou způsobilostí pracovníka v sociálních službách vykonávajícího činnosti pod dohledem sociálního pracovníka (písm. d) je základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle §110. Volnočasový pracovník/ asistent sociálního pracovníka – zákon vymezuje pro sociální služby okruh pracovníků, kteří vykonávají odbornou činnost. V NZDM týmech se však, sice okrajově, vyskytují pracovníci v této pozici. Asistent má jasně definovanou náplň práce a nesmí vykonávat odbornou sociální činnost. Často je dobrovolníkem nebo pracuje na minimální úvazek (DPČ, DPP), pravidelně nebo nárazově. Úkolem takového pracovníka je většinou příprava a realizace aktivity, hry, turnaje, fakultativní činnosti, apod. Také asistuje sociálnímu pracovníkovi během provozu, a to prací organizačně-technického charakteru (např. obsluhuje nealko-bar, techniku, půjčuje hry …), nebo působí jako „recepční“. Takový pracovník není v přímé práci, přesto je v kontaktu s klienty, dokonce aktivně. Tato role může být nápomocí pro provoz zařízení, avšak je důležité, aby tato pozice nebyla zneužita jako pracovní místo pseudo-pracovníka v sociálních službách, např. z důvodu nedostatečné kvalifikace.
10
Metodik sociální práce – sociální pracovník, který vykonává hlavně analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence (dle § 109). Jeho náplň práce se soustředí právě na tuto výseč činností sociálního pracovníka a většinou nepracuje v přímé práci s klienty služby. V organizacích s dobrou praxí je tato pracovní pozice zavedená, a často v této pozici bývá zkušený sociální pracovník s víceletou praxí a v organizaci mívá úvazek rozprostřen do více služeb a projektů. V malých organizacích může tuto roli zastávat ve službě „hlavní“ sociální pracovník, často služebně nejstarší. Podporuje jak pracovníky v sociálních službách tak i sociální pracovníky, příp. další profesionály a dobrovolníky pracující s klienty. V rámci metodického vedení podle podmínek v konkrétní službě poskytuje pracovníkům případové vedení, zajišťuje sdílenou reflexi žité praxe, její převedení do vnitřních pravidel služby, podílí se na evaluaci, zabezpečuje kontinuitu služby při personálních změnách, pracovníky vzdělává, napomáhá jim při naplňování standardů kvality sociálních služeb, uvádí do praxe nastupující pracovníky a pomáhá zvyšovat jejich kompetence prostřednictvím doprovázení, intervize, mentoringu, metodických porad a jiných nástrojů zvolených podle potřeb organizace. Role metodika nemá v zákoně vyhraněný post, kdy není zřejmé, zda patří nebo nepatří mezi pracovníky v přímé práci. Někteří poskytovatelé jej tak uvádí mezi sociální pracovníky, jiní mezi další odborné pracovníky a další zastávají názor, že patří do administrativy či managementu organizace (tedy k řediteli, ekonomovi, projektovému pracovníkovi, atd.). Doporučení: S ohledem na uvedenou roli metodika ve službě a objem jeho povinností, se nemůže jednat o zcela zanedbatelnou pracovní účast ve službě. Doporučené minimum je 0,1 úvazku (tedy asi 15 - 20 hodin měsíčně). Doporučení pro registrující orgán: Pro jednotný přístup nejen v registračních údajích, ale také v různých statistických výkazech či organizačních strukturách služeb by bylo užitečné, pokud by registrátor k zařazení pracovní pozice metodika vydal směrodatné vyjádření.
2.4 Uživatelé podle místa bydliště
11
V roce 2012 byla služba NZDM poskytnuta celkem 4523 osobám, v roce 2013 došlo k nárůstu o 4,5% na 4725 osob. Nejvíce klientů, kteří využívají nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, bydlí v Ostravě (v roce 2012 to bylo 31%), a to i přes meziroční pokles na 27%. V Ostravě to pak jsou městské obvody Moravská Ostrava a Přívoz, Ostrava-Jih (část Dubina) a Slezská Ostrava (Slezská Ostrava, Muglinov, Hrušov), kde v obou sledovaných letech bydlí téměř 80% všech ostravských klientů. Druhým městem je Karviná (12%), která z hlediska počtu obyvatel je v pořadí až 5 obcí s rozšířenou působností, a třetím městem je Frýdek-Místek (10-11%). Další významnější obce z hlediska počtu klientů zde bydlících jsou Havířov a Krnov. Trochu překvapivě se umístil Český Těšín se 7% (2013) a Frenštát p. R. s 5% (2013). Obě města přitom jsou, co do počtu obyvatel, až v druhé desítce ORP a v obou působí vždy pouze 1 NZDM. Dále v grafu výseč „ostatní“ s hodnotou 15% (v roce 2012) a 19% (v roce 2013) obsahuje všechny další obce s celkovým počtem 911 klientů (2013). Nejméně 10 klientů NZDM podle trvalého pobytu z toho počtu v roce 2013 vykazovaly obce: Opava
184
Nový Jičín
54
Bruntál
154
Orlová
54
Kopřivnice
103
Moravský Beroun
17
Bohumín
91
Trojanovice
17
Osoblaha
68
Vítkov
14
Třinec
57
Meziroční změny v zastoupení obcí z hlediska počtu klientů NZDM nejsou příliš významné. Zkreslení může pak být způsobeno nezjišťováním údaje ze strany poskytovatele, nebo nepřesnou výpovědí klientů. Služby NZDM mají spíše místní dosah (potencionální klienti službu většinou nevyhledávají, pokud není v dosahu 15-20 minut chůze), bývají zřizovány ve městech a konkrétních čtvrtích, kde ohrožené děti a mladí lidé žijí a je definována potřebnost služby pro ně. Není tedy překvapující, že počty klientů z hlediska bydliště úzce kopírují počty zařízení působících v těchto místech. To, že klienti mají bydliště i nezvykle vzdálené od NZDM (Olomouc, Přerov, Otrokovice) může znamenat, že klient dojíždí do školy ve městě, kde následně využívá službu NZDM než se vrací domů. Případně klient bydlí v místě NZDM, ale trvalé bydliště má jinde. 12
Počet klientů NZDM v konkrétní službě (bez ohledu na trvalé bydliště) se významně liší. Medián je 100 klientů na službu/rok, 6 služeb pak v roce 2013 mělo uzavřené smlouvy s více než 200 klienty. Nejmenší roční počet klientů na jednu sociální službu v roce 2013 byl 29, nejvyšší pak 353. I z hlediska počtu klientů za rok se potvrzuje rozdíl mezi NZDM podle cílové skupiny. Více klientů, než je medián, vykázalo 17 služeb, ovšem pouze 4 z nich byla zařízení pro starší děti a mládež. Dá se předpokládat, že zařízení s vyšším počtem klientů, což jsou převážně zařízení pro mladší cílovou skupinu, častěji využívají formu skupinové práce a více organizovaných činností. Jejich realizace však nebyla v dotazníku sledována. Jako významnější (těsnější) se ukazuje závislost mezi počtem klientů ve službě/rok a personálními náklady a mezi počtem klientů/rok a výší úvazků v přímé práci (korelační koeficient2 je 0,53 - závislost je pozitivní – když stoupá jedna hodnota, roste i druhá). Střední závislost se také ukazuje u osobních nákladů na zabezpečení jednoho klienta – čím méně má služba klientů, tím jsou personální náklady vyšší (korelační koeficient je - 0,58). Celkové náklady za každou službu nejsou k dispozici, nicméně výstupy naznačují, že menší (nízkokapacitní) služby nemusí být nutně výrazně nákladnější, lze však předpokládat, že tento výrok platí až od jisté početní hranice. Šetření neposkytuje informace o tom, jaké intenzity spolupráce s klienty dosahuje – jak dlouho ve službě setrvávají a jaký objem přímé práce je jim věnován. Rozdíl mezi službami s vysokým a nízkým počtem klientů/rok může vyplývat částečně z kapacity služby – možností prostor a k tomu přiměřeného personálního zajištění, ale také významně z časové dotace věnované spolupráci.
2.5 Zájemci o službu Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež vykázala v dotaznících 237 neuspokojených zájemců v roce 2012, o rok později to bylo 260 neuspokojených zájemců o služby. Zcela nejčastějším důvodem (více než 70%) odmítnutí bylo, že zájemce nespadal do cílové skupiny služby. Z povahy služby se jedná většinou o děti či mládež, které nemohou službu využívat z důvodu věku, tedy jsou mladší nebo starší, než má zařízení vytyčené věkové rozpětí. Bývají to často sourozenci, příbuzní či kamarádi klientů, kteří mají zájem službu využívat (alespoň v rozsahu nabídky volnočasových a vzdělávacích aktivit). Největší počet odmítnutých zájemců z výše uvedeného důvodu, vykázaly služby na území města Karviné (16,5% ze všech neuspokojených zájemců) a Frýdku-Místku (12% ze všech neuspokojených zájemců). Druhým nejčastějším (21% v r. 2013) důvodem odmítnutí je nedostatečná kapacita služby. Tento údaj je překvapivě vysoký ze dvou hledisek - zaprvé NZDM mají většinou definovanou okamžitou kapacitu služby, nikoli kapacitu klientů (uzavřených dohod), a tedy odmítnutí z důvodu naplněné kapacity je velmi obtížně definovatelné. Zadruhé, celou tuto hodnotu naplňují pouhá dvě zařízení, a to z Orlové a Frýdku-Místku. Zajímavým údajem je procentuální nárůst (z 1% na 5%) odmítnutých zájemců - bývalých klientů, kterým byla ukončena smlouva z důvodu porušování povinností. Toto číslo může znamenat několik různých stavů v praxi: 2
Lineální závislosti zjišťujeme prostřednictvím korelačního koeficientu. Nabývá hodnot od -1 do +1, které vyjadřují perfektní lineární vztah (záporný nebo kladný). V případě kladné korelace hodnoty obou proměnných zároveň stoupají, u záporné korelace hodnota jedné proměnné stoupá a druhé klesá. Čím více se výsledná hodnota blíží -1 či 1, tím silnější je míra závislosti.
13
- služby NZDM se naučily lépe pracovat se situacemi, kdy klienti zneužívají službu nebo nespolupracují, a je jim tedy ukončena služba, které se ex-klienti následně opětovně dožadují. - NZDM využívají stále náročnější klienti (např. více agresivní, s prvky psychiatrických problémů), kterým poskytovatel ukončuje smlouvu, a oni se vracejí jako zájemci. Téma ukončování smlouvy ze strany poskytovatele je v NZDM dlouhodobě diskutováno. Preferovanou a osvědčenou praxí je s klientem trpělivě pracovat a důvodem ukončení bývá pouze nejtěžší přestupky klienta, jako je napadení pracovníka či trestný čin spáchaný v zařízení. Řada NZDM uvedla v dotazníku, že neodmítla žádného zájemce, v roce 2013 to je 11 NZDM (31%). Možným vysvětlením je, že tato zařízení nepracují důsledně v oblasti jednání se zájemcem, nebo nevedou evidenci odmítnutých zájemců o službu. Svou roli zde může sehrávat široce nastavená cílová skupina, kdy služba pojme „kohokoli“, případně služba pracuje s domácí skupinou klientů a noví zájemci ji nevyhledávají.
A
Poskytovatel neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá.
B
Zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních služeb.
C
Poskytovatel nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba žádá.
D
Zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis.
E
Osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, poskytovatel vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.
Doporučení: V oblasti kapacity služby se v praxi nejčastěji využívá okamžitá kapacita služby, která však hlavně vyjadřuje povolené hodnoty pro dodržení hygienických a protipožárních předpisů v prostorách 14
zařízení. Dobrou praxí je, že poskytovatel hledá a definuje kapacitu služby ještě z jiných hledisek – např. stanovení max. počtu klientů na klíčového pracovníka. Také je možné vyčíslit optimální počet úkonů (kontaktů, intervencí)/pracovníka/provozní den, týden. Doporučujeme, aby tyto, případně další ukazatele, byly nastaveny službou ve vhodné kombinaci tak, aby transparentněji určovaly kapacitu služby. Formát, v němž je kapacita uvedena, by současně měl umožňovat transparentní zjištění naplnění kapacity a rovněž jasnou hranici pro důvod odmítnutí zájemce. Doporučení pro registrující orgán: Pro toto nové definování kapacity služby NZDM je vhodné a zároveň motivační, aby registrátor upravil vyjádření kapacity i v registračních údajích.
2.6 Mapa poskytovatelů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v Moravskoslezském kraji
Mapa zobrazuje pouze služby, které se zúčastnily dotazníkového šetření. Čísla vyjadřují počty NZDM v místě působení, a to v souladu s registrem sociálních služeb (tzn., pokud 2 kluby na různých adresách mají 1 registrační číslo, v mapě se projeví v počtu 1).
15
V Moravskoslezském kraji je 22 obcí s rozšířenou působností (ORP). Dle šetření se služby typu NZDM soustředí právě v těchto městech (kromě NZDM v Osoblaze), ovšem nijak nevyplývá souvislost mezi potřebností služby a ORP, jako místem působení. Většina NZDM poskytuje služby v obcích, jejichž počet obyvatel, jakožto obce s rozšířenou působností, je nad 30 000, kromě zařízení v Českém Těšíně a Frenštátě p. R. Obcí s nejnižším počtem obyvatel, kde působí NZDM je Osoblaha, kdy správní obvod pověřeného obecního úřadu obce Osoblaha (Osoblažsko), má necelých 5000 obyvatel. Z charakteru služby, která náleží do služeb sociální prevence, se zdá logické, že NZDM reagují na potřeby cílové skupiny, která je výraznější a početnější právě ve městech. Dle registru sociálních služeb jsou další NZDM i v Hlučíně, Vítkově, Městě Albrechtice, a velmi nově v Odrách a Břidličné. Na mapě jsou však zřetelné další oblasti, kde nepůsobí žádné zařízení. Naopak z dotazníkového šetření není zřejmé, zda v některém z měst, kde působí více zařízení, nedochází k duplicitě služby. Jen velmi obtížně by se hledala kritéria, která by objektivně definovala místa vhodná pro zřízení NZDM z hlediska efektivnosti a potřebnosti. Faktem je, že rizikové chování u dětí a mládeže není jen tématem větších měst, ale narůstá i na venkově. Na to v posledních 2 letech reagují někteří poskytovatelé zakládáním NZDM právě v malých městech a na venkově. Existují pilotní projekty, které testují funkčnost terénní mobilní formy nízkoprahového klubu, kdy pracovníci “ pojízdným nízkoprahovým klubem“ kočují s nabídkou služby za klienty (Vysočina, západní Čechy). Tento koncept služby by mohl být řešením pro oblasti s vícery menšími lokalitami, kde by sociální služba ekonomicky nemohla plně fungovat, ale „zajížděním“ by byla dostupná a dokonce by mohla lépe reagovat na vývoj potřeb v oblasti. Tato forma terénního, navíc mobilního NZDM nabourává zakořeněnou představu, že služba je vhodná a potřebná pouze pro větší města. Samozřejmě i toto pojetí přináší i rizika, např. částečně popírá nízkoprahový princip dostupnosti, kdy klient je trochu odkázán na den a čas, kdy služba dojede, rovněž je zde otázka zachování anonymity (na vesnici se lidé stále ještě mnohem lépe znají a zajímají se). Služba se také musí vypořádat s rizikem „vesnické atrakce“, sloužící jen k pobavení a rozptýlení všedních dní. Také pro pracovníky je náročnější orientovat se v klientele, udržet kontinuálnost práce. Mýtem může být rovněž předpoklad nižší nákladovosti služby oproti NZDM v „baráku“ – náklady na provoz a údržbu auta/karavanu není zanedbatelná.
2.7 Odkud uživatelé přicházejí Dotaz směřoval ke zjištění místa, odkud klienti do služby docházejí (a tedy na své místo se zase vrací). Šlo o místo, kde klient žije (bydlí), nikoli o to, kdo službu zprostředkoval. U odpovědi „z ulice“ by to znamenalo, že klientem NZDM je mladý člověk, či dokonce malé dítě žijící venku, bez přístřeší. Nicméně nejméně 4 poskytovatelé nesledovali znění otázky a uvedli, že klienti jejich zařízení přicházejí z ulice v 20, 30, 45 či dokonce 100 %. Tyto údaje zkreslily celkové výsledky, kdy graf uvádí, že až 7% klientů NZDM jsou osoby bez přístřeší. Tento údaj je velmi nepravděpodobný až zavádějící a otázku tak nelze vyhodnotit. Kvalifikovaným odhadem lze předpokládat, že kolem 95% klientů dochází do NZDM z domácnosti (tedy z rodiny, domova, či ubytovny, pokud tam bydlí jeho rodina). Zbývajících 5% se bude zřejmě dělit mezi školská zařízení (DD, SVP), jiné sociální služby – azylové domy, případně jiné.
16
2.8 Kam uživatelé NZDM odcházejí, začleňování uživatelů do běžného společenského prostředí V této kapitole se opakuje chybovost v pochopení otázky. Ta zněla, „kam klienti NZDM odcházejí“. Šlo o místo, kde klient žije (bydlí), nikoli o to, na jakou službu byl navázán nebo z jakého důvodu byla ukončena spolupráce. I zde poskytovatelé neodpovídali dle znění otázky. Proto graf ukazuje, že 3% klientů přechází do jiného NZDM, a z 9 % odchází jinam (v odpovědích pak jsou uvedeny důvody – odstěhování, výkon trestu, či „není možno zjistit“). Míra zkreslení neumožňuje validně vyhodnotit tuto otázku. Lze však předpokládat, že výstupy budou v souladu s předchozím výstupem (odkud klienti přišli).
17
18
2.9 Potřeby uživatelů NZDM Následující přehled a specifikace potřeb relevantních pro poskytování NZDM byly vytvořeny pracovní skupinou projektu Evaluace a poskytovatelé služeb se k nim tedy vztahovali zpětně. Odhadovali potřeby svých klientů za předcházející léta podle předložené typologie, která nemusí vycházet ze shodných představ či porozumění potřebám a možným kategorizacím. Při procentuálním vyjádření potřeb uspokojovaných jejich službou jde proto nutně jen o kvalifikované odhady.
Služby NZDM by měly reagovat na potřeby:
specifikace potřeb Potřeba denní hygieny – umýt se, použít WC Potřeba utišení hladu a žízně Fyziologické potřeby Potřeba tepelné pohody Potřeba odpočinku/klidu Potřeba vlastnictví/něco vlastnit a potřeba financí/peněz Materiální potřeby Potřeba starat se o něco svěřeného Potřeba smyslu života Duchovní potřeby Potřeba víry/spirituality Potřeba zázemí/prostoru Potřeba místa Potřeba ubytování/bydlení Potřeba svobodné volby - Rozhodování se za sebe (místa k žití, pohybu) Potřeba vlastního názoru, hodnot Potřeba autonomie Potřeba být sám sebou Potřeba "ventilace"/vypovídání se Potřeba komunikace/být v kontaktu, ve spojení Komunikace Potřeba sdílení Potřeba informací/mít informace Potřeba orientace se/potřeba rady Potřeba vyhnout se nebezpečí a ohrožení Potřeba někomu důvěřovat Potřeba bezpečí a jistoty Potřeba pochopení/empatie Potřeba sebejistoty/sebevědomí Potřeba přijetí Potřeba zájmu Potřeba uznání Potřeba ocenění/úcty/respektu Potřeba "být slyšen" Potřeba lásky Potřeba láskyplné péče (někomu na mě záleží) Potřeba vztahů Potřeba vazeb na rodinu (mít/znát rodiče, historii, kořeny) Potřeba sexuálních kontaktů/intimity Potřeba někam/k někomu patřit (rodina, parta, vrstevníci, přátelé) 19
Potřeba stability, hranic
Seberealizace
Péče o zdraví
Potřeba uplatňování práv, oprávněných zájmů
Potřeba stability Potřeba vyrovnávat se se změnami, reagovat na ně (přežít) Potřeba limitů/pravidel Potřeba struktury času Potřeba něco umět Potřeba uplatnit, co umím Potřeba zkoušet nové věci/experimentovat Potřeba mít vzor Potřeba výhledu do budoucnosti Potřeba být zdravý Potřeba umět vysvětlit obtíže Potřeba znát zdravotní rizika spojená s životním stylem Potřeba umět si ošetřit menší poranění Základní lidská práva (důstojnost, na soukromí a rodinný život, myšlení) Práva a povinnosti dětí ve vztahu k rodičům Práva a povinnosti rodičů ve vztahu k dětem
Některé potřeby z uvedeného seznamu nemusí být z pohledu zlepšení sociální situace klientů „cílové“. Jejich naplňování je prostředkem pro dosahování toho, co si klienti přejí, podporuje jejich sociální začleňování, rozvíjí u nich sebeúctu, samostatnost, jistotu, že mohou ve svém životě činit změny. Většinu těchto „primárních“ potřeb klient neumí sám pojmenovat a vyjadřuje spíše přání a plány, které jsou výsledkem naplnění těchto potřeb. Kvalitní služba (potažmo profesionální pracovník) umí tyto nevyřčené potřeby vypozorovat, odhalit, věnovat se jim a zrcadlit je klientovi. Přehled uvedený níže ukazuje výsledky z dotazníkového šetření, jaký prostor zaujímalo v rámci spolupráce s klienty uspokojení potřeb, předdefinovaných pracovní skupinou. Respondenti měli uvádět % zastoupení ve vztahu k celkovému objemu práce (a dosáhnout konečného součtu 100%), tedy neplatí, že pokud by se na určitou potřebu zaměřovali u všech svých klientů, dosáhli by u ní 100%. V posledním sloupci je uveden počet služeb, které podle výpovědi poskytovatelů na uvedenou potřebu nereagují. Jsou zde započítány pouze ty služby, které v obou sledovaných letech uvádějí u dané potřeby 0%. 2012
2013
Podíl procent %
Podíl procent %
Kolik NZDM potřebu vůbec neřeší
Komunikace
20%
19%
0
Potřeba vztahů
15%
15%
0
Potřeba místa
12%
12%
2
Seberealizace
10%
9%
2
Potřeba bezpečí a jistoty
9%
9%
0
Potřeba uznání
8%
8%
1
Oblasti potřeb uživatelů
20
Potřeba autonomie
9%
8%
3
Fyziologické potřeby
6%
6%
7
Potřeba stability, hranic
4%
4%
8
Potřeba uplatňování práv, oprávněných zájmů
3%
3%
8
Materiální potřeby
2%
3%
17
Péče o zdraví
2%
2%
14
Duchovní potřeby
1%
1%
20
100%
100%
CELKEM
Přestože možnosti (okruhy potřeb) v dotazníku nemusely být z hlediska poskytovatelů zcela výstižné a vyjadřovali se k nim zpětně, lze výstupy šetření interpretovat tak, že většina služeb s konceptem potřeb buď nepracují, nebo u svých klientů potřeby nerozeznávají. Je také možné, že mapování potřeb je součástí případové práce, ale nepracují s jejich ročními souhrny tak, jak to požadoval předložený dotazník. Výsledný přehled vykazuje téměř identické procentuální rozložení v letech 2012 a 2013. Dotazníkové šetření ukázalo, že nejčastěji se poskytovatelé NZDM orientují na potřebu komunikace, vztahové potřeby klientů a také potřebu zázemí/místa. Nejméně reagují NZDM na materiální potřeby klientů, na potřebu péče o zdraví a duchovní potřeby. Překvapivě dosti vysoký počet zařízení nepracoval s potřebou stability a hranic, a stejně tak s potřebou uplatňování práv a oprávněných zájmů. Přitom právě potřeba stability, pravidel, limitů a struktury času patří u cílové skupiny NZDM mezi velmi výrazné. Děti a mládež tuto potřebu nemají saturovanou v rámci svého přirozeného rodinného prostředí. Rovněž reakce na potřebu uplatňování práv a zájmů je ze strany NZDM poněkud nízká. Doporučení: Pokud budeme vycházet ze zákonných cílů služeb sociální prevence, je zcela pochopitelné, že reagování služby pouze na vyřčené potřeby klientů, nepojímá plně zamýšlený rozsah služby. Službě však zabere mnohem větší objem práce s potřebami klientem nevyřčenými a přesto zásadními. Zodpovědností pracovníka je, aby klientovi tyto, jemu skryté, potřeby pomohl objevit a teprve poté s ním hledal možnosti sycení těchto potřeb. Druhým cílem je předcházení sociálních rizik, tedy něčemu, co ještě nenastalo, ale ze způsobu života klienta hrozí. I zde se předpokládá, že toto je úkol služby pojmenovávat a přinášet do spolupráce s klientem, aniž by to sám pociťoval, a říkal si o to. Třetím úkolem preventivní služby ze zákona je chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů, což je zakázka „zvenčí“ a službu může uvést do střetu zájmu (mezi přáním klienta realizovat své představy a sytit své potřeby a očekáváním veřejnosti ukázňovat klienta). Ochrana společnosti však může být legitimní vedlejší produkt kvalitní práce, a služba by měla umět o tomto rozměru přemýšlet a rovněž jej prezentovat ve svém okolí. Zaměření služby na nepříznivou sociální situaci klienta v kombinaci s naplňováním jeho individuálně určených potřeb a s důrazem na preventivní přístup se jeví jako optimální nastavení NZDM. Tento princip by se měl odrážet ve všech činnostech služby, zejména pak v sociální práci s klientem. 21
2.10 Činnosti a úkony služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Poskytovatelé NZDM se v rámci dotazníkového šetření vyjadřovali také k činnostem, které pro své klienty vykonávají. Obligatorní činnosti stanovené vyhláškou byly v dotazníku hlouběji specifikovány pracovní skupinou (sestavené v rámci projektu). Poskytovatelé se však dále vyjadřovali v % hodnotách vztahujících se k celé kategorii úkonu, nikoli ke konkrétní specifikaci úkonu. Základní činnosti výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
Úkony / specifikace úkonu zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity - Seznámení a podpora při využití běžného vybavení klubu (prostor, běžné hry, PC) - Organizace hry, vysvětlení pravidel a zapojení klienta/ů - Motivace k aktivnímu a vhodnému trávení VČ - Podpora při zjišťování zájmů, koníčků klienta - Podpora při zorientování se ve VČ aktivitách - Podpora klienta při realizaci aktivity/akce, kterou inicioval pracovně výchovná činnost s dětmi - Rozvoj psychomotorických dovedností prostřednictvím aktivit (výtvarné, ruční práce, atd.) - Nácvik práce na PC (office, internet) - Základní nácvik hry na hudební nástroje - Realizace aktivit s prvky arteterapie nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností - Rozvoj mentálních dovedností prostřednictvím hry, cvičení aj. aktivit odpovídajících věku - Nácvik a upevňování hygienických návyků - Upevňování identity klienta na pozadí vrstevnické skupiny - Rozvoj sociálních dovedností, schopnosti kontrolovat své chování a vyrovnávat se se stresem - Nácvik obecných dovedností - dochvilnost, pravdomluvnost, fair-play - Podpora v orientaci ve svých emocích, jejich vyjadřování a kontrola - Poskytnutí informací pro snížení rizik spojených se způsobem života klienta - Poskytnutí informací o financích - rizika lichvy, půjček, telef. tarifů - Poskytnutí zpětné vazby klientovi na jeho chování během využívání soc. služby zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání - Motivace k pravidelné přípravě do školy - Podpora při přípravě do školy - poskytnutí PC (vyhledání informací, vytištění referátu) - Podpora při přípravě do školy - vysvětlení látky, učiva - Podpora k řešení dlouhodobějšího vhodného zázemí k přípravě do školy 22
doma (klid, místo, pomůcky) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
sociálně terapeutické činnosti
aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí - Podávání informací o běžných společenských normách, mínění veřejnosti - Poskytnutí informací o základních právních předpisech (v 15, v 18 letech, obecní vyhlášky) - Doprovod - fyzicky - orientace v prostoru - Doprovod - fyzicky - jako podpora, jistota pro klienta, zajištění rovného přístupu - Zprostředkování kontaktu (dojednání schůzky, "předšlapání cestičky") - Zprostředkování komunikace se školou, OSPOD, lékařem, .. ("tlumočení" klientovi z úřední češtiny) - Poskytnutí pracovníka jako sama sebe - férové chování, názorů, působení na klienta osobním příkladem - Podpora a pomoc při vyhledání a využití běžně dostupných aktivit, služeb (DDM, knihovna, zájmové spolky, doučování, církevní zařízení) – přeposlání socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a soc. schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob - Vedení rozhovoru na klientovo aktuální sociální téma (intervence) - Vedení rozhovoru - vyhodnocení situace a informací od klienta a nabídka rady - Podpora a pomoc překonat anebo zmírnit momentální negativní stav klienta v krizové situaci - Zapojení klienta do plánovaných aktivit/akcí v zařízení, svěření úkolu - Nácvik běžných dovedností - telefonování, emailová korespondence, jednání se školou, na úřadě - Nácvik vyhledávání brigád či pracovních nabídek - Aktivní naslouchání, věnování pozornosti klientovi a jeho potřebám - Vedení rozhovoru při neakceptaci pravidel(práce s pravidly, sankcemi) - Realizace preventivních programů, zapojení klienta, poskytnutí zpětné vazby - Podpora a uschopňování k samostatným rozhodnutím a názorům - odborné vyhodnocení kompetencí klienta a poskytnutí zpětné vazby (většinou při plánování služby) pomoc při vyřizování běžných záležitostí
pomoc při uplatňování práv, oprávněných - Podání informací o právech (lékařské ošetření, základní práva a nároky, zájmů a při obstarávání právo na pravdivé informace) osobních záležitostí - Pomoc při zajištění fyziologických potřeb (pitný režim) - Řešení stížností v zařízení - Pomoc s listinami (přihlášky, žádosti, formuláře) pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob - Podpora při sociálním začleňování klienta mezi vrstevníky 23
- Realizace skupinových aktivit na rozvoj a posílení spol. vazeb a chování - Poskytnutí informací o právech dítěte - Podpora při vyrovnávání se s aktuální rodinnou situací (rozvod rodičů, nový sourozenec, jiný člen rodiny) - Poskytnutí informací o návazných službách pro rodinu (SAS, odborné poradny) - motivace klienta k aktivnímu zapojení se do řešení situací v rodině (práva dítěte) Výlety – jednodenní Fakultativní služby
Pobyty, víkendové pobyty, tábory Návštěva jiných aktivit - kino, bazén, tělocvična Hudební zkušebna
Přehled výsledků plynoucích z dotazníkového šetření – procentuální vyjádření úkonů prováděných v NZDM. 2012 Základní činnosti
Úkony
2013
Podíl % Podíl %
Počet NZDM, která činnost vůbec nerealizuje
zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity
28%
26%
0
pracovně výchovná činnost s dětmi
11%
11%
3
nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností
14%
13%
1
zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání
9%
10%
0
zprostředkování kontaktu se aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích společenským odehrávajících se ve společenském prostředí prostředím
6%
7%
1
výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
sociálně terapeutické činnosti
socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a soc. schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob
18%
18%
1
pomoc při uplatňování práv, oprávněných
pomoc při vyřizování běžných záležitostí
4%
4%
4
24
zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob
6%
6%
5
Fakultativní služby
Výlety - jednodenní Pobyty, víkendovky, tábory Návštěva jiných aktivit - kino, bazén, tělocvična Hudební zkušebna
4%
5%
8
Výše uvedené výstupy ukazují, že nejvýznamnější objem práce (60%) se soustředí na výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, což z charakteru služby a cílové skupiny není překvapivé. Sociálně terapeutické činnosti jsou druhé nejčastější. Tyto dvě činnosti uvádějí poskytovatelé v souladu s nejčastěji uváděnými potřebami, a to potřeba komunikace a potřeba vztahů. Pokud však odhlédneme od vztahů ve vrstevnické skupině, kterým se NZDM dosti intenzivně věnují, a vezmeme do úvahy rozměr potřeby řešení vztahů v rodinném prostředí, pak zůstává řešení této potřeby téměř bez povšimnutí, neboť úkony směřující k obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou vykazují NZDM pouze ve výši 6%. Několik NZDM v rámci kraje se během dvou let nevěnovalo řešení rodinných vztahů vůbec. Úkony jako aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí také poskytovatelé vykázali jako opomíjené, přiřadili jim 7% z celkového objemu činností. Vysvětlením může být to, že mnozí poskytovatelé tuto obligatorní činnost v praxi a chápání posunuli do fakultativních činností, které se jim zprostředkování kontaktu se společenským prostředím mnohem zřetelněji pojí. Silná převaha dvou vykonávaných činností (výchovně vzdělávací a aktivizační činnosti; sociálně terapeutické činnosti) může poukazovat na žitou praxi, kdy zařízení mnohem lépe identifikují úkony s nimi spojené, snadněji je aktivně realizují, vykazují a také vyhodnocují. Nemusí to nutně znamenat, že NZDM činnosti zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a uplatňováním práv nerealizují či dokonce nemají v nabídce. Nabízí se i úvaha, že je vykonávají jakoby „bez povšimnutí“, pracovníci je neumí dostatečně identifikovat a tedy ani zachytit. Doporučení: Výstupy dotazníkové šetření naznačují, že služba NZDM v dosavadní praxi lépe pracuje a zachycuje úkony, které jsou i typičtější pro práci s cílovou skupinou, tedy volnočasové aktivity, nácvik a rozvoj sociálních dovedností, individuální rozhovory, práce se skupinou, preventivní programy. Vývojově se zařízení různě snažily uchopit i práci s rodiči (při práci na klientově zakázce), opakovaně však zažívaly limity této spolupráce a přesahu svých zákonných kompetencí (rodič jako cílová skupina). Je možné, že po neúspěšných pokusech se z této oblasti stáhly a na hledání nové formy pomoci při kontaktu s rodinou rezignovaly. Také činnosti podporující lepší orientaci ve společenském prostředí by si měly NZDM lépe definovat a konkretizovat z hlediska své cílové skupiny. Pokud služba neví, jak definovat konkrétní specifický úkon, neví, co v této oblasti vlastně chce a umí dělat, a tedy ani nemůže v dané činnosti nic konkrétního nabídnout klientovi. Dobrou praxí je schopnost služby odborně používat celou škálu činností. Samozřejmě nabídka konkrétní činnosti v konkrétní formě klientovi vychází ze zjištěných potřeb a jeho sociální situace. Přitom má služba mít nastaveny vnitřní procesy (metodické, 25
případové, intervizní, supervizní) tak, aby zabránily šablonovitě přiřazovat stejné činnosti a úkony k stejným potřebám či podobným situacím různých klientů. Nízkoprahová zařízení si osvojila pojmosloví výkonů, které se snaží sjednotit výkaznictví úkonů. V rámci Pracovní skupiny NZDM, která v našem kraji působí, se opakovaně snažila zařízení sjednotit výkony ještě přesněji, aby se data dala porovnávat. V oblasti výkaznictví také sehrály svou roli individuální projekty kraje na podporu služeb sociální prevence v MSK (financované z Evropského sociálního fondu), které pro potřeby projektu také definovaly sledované indikátory. Doporučujeme, aby dlouhodobě zavedené a pojmenované výkony, se kterými NZDM pracují a evidují, byly přiřazeny k zákonem definovaným činnostem a úkonům. Vyvstává i otázka, jaký vliv má personální zajištění služby na důraz realizace jednotlivých činností. Dá se předpokládat, že začínající pracovník, pracovník s nižší kvalifikací nebo horšími osobnostními předpoklady bude schopen pracovat s klientem na jednodušších zakázkách, reagovat na zřetelnější potřeby, méně komplexně vyhodnocovat nepříznivou sociální situaci, a tedy méně odborně domlouvat rozsah spolupráce (úkonů) s klientem, než pracovník zkušený, s vyšším vzděláním (ale i ochotou se dále vzdělávat, osvojovat si techniky a metody) a silnější osobností (schopen sebereflexe, dalšího osobního rozvoje). Bohužel dotazníkové šetření nezjišťovalo kvalifikaci pracovníků v přímé práci, tedy není možno vyhodnotit existenci vztahu mezi procentuálním rozložením činností a personálním zajištěním služby.
Fakultativní činnosti a další specifické činnosti Poskytovatelé služby NZDM se vyjadřovali k činnostem, které patří mezi nepovinné, volitelné. K celkovému objemu činností služby se fakultativní jeví jako spíše okrajové. V dotazníku byly již předepsané tyto nejčastější:
Výlety – jednodenní Pobyty, víkendovky, tábory Návštěva jiných aktivit - kino, bazén, tělocvična Hudební zkušebna
Poskytovatelé byli v dotazníku vyzváni, aby doplnili další fakultativní či jiné specifické činnosti, které jejich služba nabízí, ale pouze jedna odpověď nad rámec předepsaných byla:
Besedy a přednášky
Z výstupů šetření nelze zjistit, která fakultativní činnost je nejvíce uplatňovaná. Celkem však se jedná o 4-5 % z celkového objemu činností služby, přičemž medián jsou 3 %. Nejvyšší uvedenou hodnotou je 23 % - téměř čtvrtina veškeré činnosti zařízení, což je velmi nezvyklé. Naopak 8 služeb uvedlo, že ani v jednom sledovaném roce fakultativní činnosti nerealizovali.
26
Doporučení Fakultativní činnosti mají v systému sociálních služeb rozporuplné místo. Jsou vyloučeny ze základního financování (poskytovatel musí pro jejich realizaci mít jiné zdroje), na druhou stranu jsou určené pouze pro klienty sociální služby. Mnoho zařízení se však shoduje na užitečnosti takových aktivit. Pokud jsou dobře připravené, sledují určený cíl a účastní se jich i pracovníci v přímé práci, pak (kromě jiných užitků) mají sílu posouvat důvěru, která je tak potřebná pro rozvoj a hloubku spolupráce klienta se službou. Fakultativní činnosti jsou nad rámec služby a často jejich specifická pravidla „zvedají práh“, což je výzva pro poskytovatele, aby hledali optimální nastavení, které zohledňuje možnosti jak služby, tak klienta. Poskytovatel by měl být schopen rozlišit a zdůvodnit, které úkony patří do obligatorních činností služby, a které jsou ve vztahu k nim fakultativní, oddělit je z hlediska provozní doby a pracovní doby svých zaměstnanců. Realizace fakultativních činností je závislá na dvou aspektech, které se v praxi často míjejí. Aby plánovaná akce měla hybnou energii a její provedení bylo maximálně užitečné, je dobrou praxí správné načasování, o kterém pracovní tým rozhodne na základě určených kritérií, a také zapojení samotných klientů. Často tyto příležitosti bývají zmařeny momentální nedostupností peněz z nějakého zdroje. Jindy poskytovatel připraví projekt, který je podpořen, musí být realizován v určitém časovém harmonogramu, ale klienti služby, jejich aktuální potřeby a momentální dynamika skupiny na to vůbec nereagují. Jednoduše řečeno, buď je nápad/zakázka klientů a motivace na ní pracovat, ale nejsou peníze, nebo naopak. Riziko oboustranné neaktuálnosti, která bývá důvodem absence jakýchkoli nadstavbových aktivit ve službě, vyvolává i otázku možnosti lepšího a funkčnějšího financování fakultativních činností.
2.11 Personální zajištění služby V dotazníkovém šetření poskytovatelé uváděli počet přepočtených úvazků za sociální službu celkem a počet přepočtených úvazků pracovníků v přímé práci. Samozřejmě rozdíl představuje počet přepočtených úvazků managementu a dalších pracovníků v nepřímé práci. Celkové personální náklady na zabezpečení NZDM (zapojených do dotazníkového šetření) činily v roce 2012 celkem 31 639 242,27 Kč (34 NZDM), průměr na jednu službu byl 930 565,95 Kč. V roce 2013 to bylo celkem 33 885 525,97 Kč (35 NZDM), průměr na jednu službu byl 968 157,88 Kč. Personální náklady na pracovníky v přímé práci činily v roce 2012 celkem 23 090 047 Kč (34 NZDM), průměr na jednu službu byl 679 119 Kč. V roce 2013 to bylo celkem 25 320 047 Kč (35 NZDM), průměr na jednu službu byl 723 429,91 Kč. Náklady na zajištění přímé práce tedy v roce 2012 představovaly 74 % z celkových personálních nákladů, což přibližně odpovídá poměru úvazků. V roce 2013 to bylo 75 %. Personální náklady je dále možné hodnotit z hlediska výdajů na zabezpečení služby pro jednoho klienta. Rozdíly mezi službami jsou v tomto kritériu významné. Zatímco v roce 2013 byly průměrné personální náklady na zabezpečení jednoho klienta 9 436 Kč, medián pak 7 809 Kč, v jedné službě byly personální náklady na 1 klienta 3 414 Kč a v jiné 28 029 Kč (mezní hodnoty).
27
Poměrně rozdílné jsou také průměrné náklady na 1 úvazek za měsíc – zatímco v jedné ze služeb činily náklady na super hrubou mzdu 15 566 Kč na úvazek/měsíc , v jiné to bylo 33 404 Kč. Průměrné měsíční náklady na 1 úvazek byly v roce 2013 cca 25 092 Kč (jedná se o super hrubou mzdu, což je cca 18 725 Kč hrubé a 14 970 čisté mzdy). Tato hodnota vyjadřuje průměr za všechny pracovní pozice zahrnuté do personálních nákladů NZDM, tedy i mzdy managementu, jsou-li údaje respondenty vyplněny správně. Mzda sociálních pracovníků se podle MPSV pohybuje okolo 18 -20 000 Kč hrubého, průměrné mzdy v souhrnu všech profesí ve službách včetně managementu představovaly podle téhož zdroje cca 18 500 Kč hrubého, a to za všechny druhy sociálních služeb3, přičemž řada zejména péčových služeb využívá v podstatně větší míře pracovníky nižších kvalifikačních úrovní a má na celkovém objemu služeb výrazně větší podíl. 2012
2013
Počet Počet počet Počet Počet počet přepočtených přepočtených přepočtených přepočtených přepočtených přepočtených úvazků za úvazků ostat. úvazků na úvazků za úvazků ostat. úvazků na sociální službu pracovníků v 1 pracovníka v sociální pracovníků v 1 pracovníka v celkem přímé práci přímé práci službu celkem přímé práci přímé práci Mezní hodnoty 0,1 – 7,96 0,1 – 6,56 0 – 1,80 Průměr za všechny služby v rámci druhu 3,23
2,51
0,44
Mezní hodnoty 1 – 7,91 0,5 – 6,71 0 – 1,40 Průměr za všechny služby v rámci druhu 3,41
2,69
0,37
Uvedený přehled mezních i průměrných hodnot vztahujících se k přepočteným úvazkům pracovníků sociálních služeb ukazuje, že se meziročně téměř nemění. Nejméně stabilní, z pohledu jednotlivých služeb, je v meziročním srovnání podíl úvazků pracovníků v přímé práci na celkovém počtu úvazků ve službě, v průměru jde však pouze o nárůst o 1%. V roce 2012 se jednalo o 74%, v roce 2013 o 75%. Rozptyl těchto podílů v jednotlivých službách je velký. Za současných podmínek se nejedná o ukazatel s významnou vypovídací hodnotou, protože je ovlivněn řadou proměnných. Jeho výši ovlivňují zejména tyto skutečnosti: • zda má poskytovatel do „ostatních úvazků“ (tedy do mzdových nákladů) navedeny všechny pracovníky mimo přímou péči (management, administrativní a ekonomické pracovníky), nebo jen jejich část, a účetnictví, úklid atd. zajišťuje prostřednictvím nákupu služeb. Vyvedení části práce do položky služeb může odhadem snížit poměr „ostatních pracovníků“ k přímé péči o 10-20%. Šetření se touto otázkou nezabývalo; • vnitřní rozdělení povinností v rámci služby. Zejména v menších službách mnohdy koordinátor nebo vedoucí realizují i část administrativy spojené s klientskou prací (tisknou a zakládají záznamy z přímé práce, zajišťují část korespondence apod.);
3
Národní strategie rozvoje sociálních služeb 2015
28
• velikost poskytovatele. Každá služba realizuje určitou agendu, která je přibližně stejná, ať zaměstnává 2 nebo 20 pracovníků. Jedná se např. o psaní projektů, o aktivity zaměřené na hromadnou komunikaci s pracovníky (informování mailem, porady), zajišťování některých služeb, propagace aj. V souboru se nacházejí služby, v nichž podíl ostatních pracovníků nečiní ani 10% z celku (ve čtyřech případech dokonce 0%). To by prakticky znamenalo, že se o službu „nikdo nestará“, koncepčně nepracuje, metodicky nevede. Je však pravděpodobné, že poskytovatelé zaměstnávají např. vedoucího sociálního pracovníka, který vykonává přímou práci s klienty i manažerské, koncepční a metodické práce, ale nemá je v úvazku odděleny. Tím méně jsou hodnoty zjištěné šetřením validní. Šetření se dále zabývalo otázkou, kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli: 2012
2013
Kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli?
Kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli?
Mezní hodnoty: 0 – 50% Průměr: 26,23%
Mezní hodnoty: 0 - 50% Průměr: 30,58%
Rozptyl hodnot uváděných jednotlivými respondenty je opět značný, představuje až 50%. Je pravděpodobné, že mezi poskytovateli existují rozdíly v pojetí toho, co je administrativa spojená s přímou prací (přestože u otázky v dotazníku byl uveden konkrétní výčet). Stejně tak lze předpokládat, že poskytovatelé obvykle tuto hodnotu nesledují a uváděli kvalifikovaný odhad. Mnozí však vnímají, že se administrativa „kolem klientů“ meziročně zvyšuje. Doporučení: Na základě skutečností zjištěných v šetření lze velmi obtížně doporučit pevné stanovení poměru pracovníků v přímé práci k ostatním pracovníkům služby. Nejsou zřejmé přínosy, ani z hlediska kvality, ani z hlediska nákladovosti služby, které by „tvrdé“ omezení poměru pracovníků ve službě mělo. Obzvlášť tehdy, vykazuje-li část poskytovatelů některé činnosti v nákladech na služby, a část všechny činnosti zabezpečuje prostřednictvím úvazků. Nejsou dostupné informace, zda činnosti nakoupené jako „služby“ jsou úspornější, než činnosti zabezpečené z mezd. Z výstupů také nevyplývá, že by různé varianty nastavení podle jedinečných charakteristik služby, měly významnější dopad na výši personálních nákladů na zabezpečení jednoho klienta, jakkoli je logické, že pracovníci v přímé práci musí převažovat nad těmi „ostatními“. Přes všechny uvedené argumenty pracovní skupina připravila návrh poměru pracovníků v přímé práci k ostatním pracovníkům služby ve dvou variantách. S ohledem na význam velikosti služby a její vliv na rozdělení úkolů v organizaci, uvádí návrh tři kategorie služeb podle výše přepočtených úvazků pracovníků v přímé práci, a hodnoty jsou navrhovány pro každou kategorii samostatně.
29
VELIKOST SLUŽBY PODLE POČTU ÚVAZKŮ
≤ 1,6
1,7-3,5
3,6 ≤
ZÁKLADNÍ VARIANTA
0,4*
0,73 - 1,5
1,2 -
MINIMÁLNÍ VARIANTA
0,4*
0,56 - 1,16
0,9
* Minimální přepočtený počet úvazků ostatních pracovníků bez ohledu na výši přepočtených úvazků prac. v přímé práci.
Při přípravě variant v diskusi vyplynulo, že poskytovatelé mají základní variantu nastavenou natolik střízlivě, až úsporně, že v minimální (krizové) variantě již není významný rozdíl. Na základě tohoto zjištění doporučujeme zvážit, zda rozdíl mezi navrženými variantami v přepočtu na finanční úsporu jsou natolik ekonomicky zajímavá, že vyváží destabilizaci služby, narušení vnitřních systémů služby, odchod pracovníků, což při snížení pracovních úvazků logicky nastává.
2.12 Spoluúčast obcí na financování služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež
30
Uvedené grafy vyjadřují nejvyšší finanční spoluúčasti obcí na provozování NZDM. Graf však nezohledňuje, kolik zařízení v obcích funguje (Ostrava 9 NZDM, F-M 4 NZDM, Frenštát p. R. i Kopřivnice 1 NZDM) a rovněž fakt, že ve třech ze čtyř uvedených obcí s na první pohled „hojným příspěvkem“ jsou NZDM zřízené obcí. Pokud k tomu přidáme výpadek financování služeb v roce 2012 a to, že v roce 2013 byly některé NZDM financované pouze z IP MSK, pak tato zjišťovací otázka má mizivou vypovídající hodnotu. O něco zajímavější informací pak je odhadem vyčíslená nepřímá podpora (nejčastěji symbolické nebo zvýhodněné nájemné nebytových prostor), kdy poskytovatelé uvádějí částky 60 000 – 120 000 Kč. Tyto částky v celkovém rozpočtu služby mohou znamenat přibližně 5-10 %, což není zanedbatelné. Jelikož se nikde neuvádí, stávají se „neviditelným“ příjmem a zároveň nákladem, a při porovnání nákladovosti s podobně velkou službou mohou být takto podpořené služby vyhodnocovány jako levnější. Zřetelnějším obrazem o podpoře služeb NZDM obcemi, je porovnání spolufinancování NZDM s celkovou částkou, kterou jednotlivé obce uvolňují na spolufinancování všech sociálních služeb, působících v obci.
OBEC Ostrava Havířov Frýdek-Místek Karviná Třinec Krnov Opava Český Těšín Orlová Kopřivnice Bohumín Nový Jičín Frenštát pod Radhoštěm Bruntál Osoblaha
ČÁSTKA ZA VŠECHNY SOCIÁLNÍ SLUŽBY 293 127 571 Kč 63 184 756 Kč 32 856 181 Kč 15 771 836 Kč 14 852 739 Kč 11 407 824 Kč 10 193 412 Kč 10 080 865 Kč 7 989 500 Kč 7 356 019 Kč 7 022 000 Kč 5 798 520 Kč 2 735 255 Kč 1 540 167 Kč 150 000 Kč
SPOLUFINANCOVÁNÍ NZDM 3 921 000 Kč 290 828 Kč 1 760 715 Kč 602 668 Kč 69 975 Kč 685 667 Kč 395 000 Kč 400 000 Kč 20 000 Kč 1 048 562 Kč 330 000 Kč 400 000 Kč 1 052 000 Kč 166 800 Kč 50 000 Kč
Tabulka uvádí částky zjištěné dotazníkovým šetřením za rok 2013. Prostřední sloupec vyjadřuje souhrnnou částku za všechny druhy sociálních služeb, zúčastněných v šetření. Pro objektivní náhled je potřeba vzít do úvahy, že v roce 2013 byly mnohé služby financované z IP MSK a obce se na jejich financování cíleně nepodílely.
31
2.13 Model sociální služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Potřebnost nízkoprahových zařízení pro děti a mládež Určování potřebnosti by mělo být postaveno na kvalitativním a kvantitativním vyjádření výskytu takových fenoménů, na které služba NZDM umí reagovat na daném území. Směrodatné může být4: - výskyt situací, které jsou v rozporu se společenskými, právními a kulturními normami (vandalismus, projevy násilí a šikany, drobná kriminalita, záškoláctví, rasismus, pohlavní zneužívání, zneužívání návykových látek); - výskyt situací, v nichž se člověk (dítě, dospívající, mladý dospělý) těžko orientuje, a které jsou obtížně řešitelné vlastními silami (rozpad rodiny, partnerské problémy rodičů, selhávání ve škole, problémy s volbou školy či zaměstnání, komplikace spojené se sexuálním debutem, těhotenství u dospívající dívky, vlastní partnerské problémy, obtíže při zajištění bydlení); - počty dětí, dospívajících či mladých dospělých, žijících v prostředí, které způsobuje omezení psychosociálních dovedností, především v nepříznivém prostředí rodinném a sociálním (neschopnost adaptace, neschopnost navázání vztahů, absence zájmů, absence citlivosti, pasivní životní stereotypy, malé možnosti k aktivnímu uplatnění v sociálně akceptovaných činnostech). Odpovědnost za mapování výskytu a dynamiky takových jevů, které naznačují velikost cílové skupiny služby, mají obce a kraj. Údaje od poskytovatelů NZDM mají být jedním z velmi cenných zdrojů informací, ale není možné na ně zodpovědnost v procesu komunitního plánování plně přenášet, a to ze dvou důvodů: - na rozdíl od veřejné správy jsou pro poskytovatele sociálních služeb mnohé údaje v zásadě nedostupné, - přirozeným zájmem poskytovatelů služeb je obhájit vlastní potřebnost. Při zvažování potřebnosti služby je nutno taktéž vzít do úvahy, že výskyt výše popsaných jevů je potřeba mapovat v ohraničené lokalitě s ohledem na formu NZDM (ambulantní, terénní). Dostupnost ambulantního NZDM má limity v návaznosti na vymezené cílové skupině. Nelze předpokládat, že tuto službu vyhledají děti např. z celé oblasti definované ORP. Vymezení cílové skupiny, nastavení kapacit a odborné zajištění služby Vymezení cílové skupiny služby úzce navazuje na potřebnost tím, že ohraničuje nepříznivé sociální situace, potřeby a jiné znaky, na které chce služba reagovat. Dobře vymezená cílová skupina služby není ani natolik obecná, aby umožňovala přijmout kteréhokoliv jednotlivce se „sociálním problémem“, ani příliš úzká, aby část potřebných osob vyřazovala. Poskytovatel by měl mít stanovena kritéria, kterými příslušnost k cílové skupině při jednání se zájemcem posuzuje, a to v takové formě, aby odpovídala jeho koncepci služby (tedy například prostřednictvím nepříznivé sociální situace, potřeb, práv, sociálně rizikových jevů, nebo různých kombinací). Kapacitní nastavení je při různosti forem NZDM obtížné stanovit. Poskytovatel by se neměl spokojit s určenou okamžitou kapacitou služby, přestože momentálně se jako kapacita uvádí. Služba hledá a definuje kapacitu služby ještě z jiných hledisek – např. stanovení max. počtu klientů/ klíčového
4
Kontaktní práce, Antologie textů ČAS, 2011
32
pracovníka. Také je možné vyčíslit optimální počet úkonů (kontaktů, intervencí)/pracovníka/provozní den, týden. Tyto, případně další ukazatele, které navíc mohou být v kombinaci, by mohly transparentněji určovat kapacitu služby, a tím pádem rovněž její vytížení a jasnější hranici pro důvod odmítnutí z nedostatečné kapacity. Zařízení přirozeně prochází různými fázemi práce s klienty. Pokud je služba nově otevřená, nebo se významně obměnila skupina klientů, případně přenastavila cílová skupina, nastává většinou „průtoková“ fáze – zájemci a klienti se střídají v klubu v hojném počtu, strategií zařízení je oslovit a zůstat v kontaktu – tehdy kapacita zařízení může být dosti vysoká. Opačnou fází je, když se v zařízení vytřídí klienti a vytvoří se jádro, „domácká skupina“, a strategie NZDM se mění na doprovázející – spolupráce s klienty se zintenzivňuje a vyžaduje jinou časovou i odbornou kapacitu pracovníka – tehdy by zařízení mělo reagovat snížením kapacity s cílem uchování kvality. Obě fáze se přirozeně střídají v určitém období existence služby a poskytovatel by měl umět na ně reagovat. Podmínkou této dobré praxe je zajištění vnějších podmínek pro přirozenou změnu kapacity bez sankcí a mylných interpretací např. registrátorem nebo donátorem. Velmi obecně lze doporučit kapacitu souběžně 20-40 klientů/na pracovní úvazek, kdy konkrétní číslo se odvíjí od věku cílové skupiny, aktuální fáze zařízení, ale i zkušenosti pracovníka. Odborné zajištění služby by mělo vycházet z kompetenčních rozdílů mezi kvalifikační úrovní pracovníků v sociálních službách, sociálních pracovníků a jiných pracovníků, které jsou rozvedeny v kpt. 2.3. Základní garancí odbornosti služby NZDM by měla být pracovní pozice sociálního pracovníka v dostatečně vysokém úvazku. Volba a zvládnutí účinných a etických metod práce s klientem, které vytvoří dobré podmínky pro sociální začleňování Rozhodnutí o volbě metod práce by mělo být ponecháno plně v kompetenci poskytovatele a jeho týmu tak, aby dávala pracovníkům smysl a tvořila s vymezením cílové skupiny, s posláním a koncepcí služby kompaktní celek. V obecné rovině je důležité, aby byly služby NZDM i jejich zadavatelé otevřeni následujícím požadavkům: - poskytnout klientům i pracovníkům dostatek času na vytvoření důvěry, jakožto legitimní investice do budoucí efektivní spolupráce; - je-li to potřeba, akceptovat z počátku méně náročné, bezpečné „zakázky“, přestože nemají bezprostřední vazbu na „odstranění problému“ či přímo nevedou k sociálnímu začleňování. Předpokladem je, že pracovník reflektuje, jaký čas k tomu může poskytnout, jak pozná, že tato práce otevírá cestu k niternějším tématům a jak se zachová, pokud k nim tato strategie nevede; Péče o pracovníky a kontinuální reflexe zkušeností získaných poskytováním služby Kontakt s klienty na klubu vyžaduje u pracovníka soustředěné bytí v zařízení během provozní doby, připravenost na rychlé zvraty, schopnost práce se skupinou i jednotlivcem v jednom okamžiku, psychickou odolnost, samostatnost v situaci a týmovost v jednotném přístupu. Pro NZDM je typické, 33
že zde pracují mladší pracovníci, tedy často s krátkou zkušeností, což je činí zranitelnějšími a vyžadují dobrou péči a pozornost věnovanou profesnímu rozvoji. Zaměstnavatel by měl proto vytvářet podmínky pro: - metodické konzultace v individuální nebo/a skupinové formě včetně možnosti aktivně ovlivňovat metodiku služby - cílené uspokojování vzdělávacích potřeb (akreditované i neakreditované vzdělávání, samostudium odborné literatury, diskusní formy pracovních setkání s výměnou zkušeností) - zajištění supervizí alespoň jednou za dva měsíce. Metodická setkávání, intervize, supervize a další příležitosti k reflexi poskytování sociální služby, zpětné vazby klientů, systematická evaluace služby atd. by měla být využívána pro zlepšování koncepce a poskytování služby NZDM. Aktualizovaná metodika služby je známkou toho, že organizace převádí žité zkušenosti do nastavení služby. Tyto nároky nejsou naplňovány jaksi mimochodem, ale poskytovatel jim musí věnovat systematickou pozornost prostřednictvím pracovníka k tomu určeného, jehož agenda je v tomto rozsahu oddělena od výkonu přímé práce a v zabezpečení služby se s ní počítá se stejným významem, jako s přímou klientskou prací.
Závěrem Výše uvedená doporučení vyžadují přiměřené finanční zabezpečení služby. Úspory hledají poskytovatelé služeb, po minimalizaci provozních nákladů, často ve snižování mzdových výdajů, ať už tím, že redukují „ostatní pracovníky“ (metodické zabezpečení, vedení služby), protože se přímo nepodílejí na výkonových jednotkách (počty intervencí, počty klientů), nebo snižováním nákladů na přímou práci zaměstnáváním pracovníků nižší kvalifikace, kteří pracují za nižší odměnu. Vynucené snižování rozpočtu služby od určité hranice znamená vždy rezignaci na některé prvky kvality. Legitimní reakcí poskytovatele na nižší ekonomické zabezpečení služby by mělo být omezení provozní doby a snížení kapacit služby, vycházející ze striktnějšího posouzení potřebnosti služby pro konkrétní klienty, nebo zúžení cílové skupiny. Investice do kvality, omezení profesního rozvoje či snižování mezd (reálné, nebo náhradou sociálních pracovníků za pracovníky v sociálních službách) by nemělo patřit ke standardním způsobům vyrovnávání se s podfinancováním služby. Součástí dobré praxe by měla být základní „rovnice“, že při snížení rozpočtu je poskytovatel schopen obsloužit menší skupinu klientů, nikoli poskytnout službu nižší úrovně všem.
2.14 Příklad dobré praxe služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Příběh dívky K. Dívka K. se objevila jednoho dne v klubu spolu se svou kamarádkou. Zachumlaná do o několik čísel větší mikiny a na hlavě čepici spuštěnou až na oči. Celá v černém. Na první pohled nebylo ani jasné, zda do klubu vstoupila dívka či chlapec. Pro navázání prvního kontaktu to pro pracovnici nebyla snadná situace. Pracovnice nově příchozí uvedla do klubu, představila jim sebe i krátce službu, provedla klubem. Dívkám se prostory líbily, ten den zůstaly. Došly i následující provozní dny a po seznámení se s nabídkou a pravidly služby se s pracovnicí dohodly, že se stanou klientkami, tedy že 34
uzavřou smlouvu o využívání služby. K. byla již od počátku velice komunikativní, ovšem mluvila pouze s pracovnicí a několika holkami, které znala. V rámci fungování klubu působila uzavřeně, o ostatní klienty moc nejevila zájem. Pokud se jí nevěnoval osobně pracovník, klub využívala hlavně pasivně, čas trávila převážně posedáváním na gauči a surfováním na internetu v mobilu. Pracovnice věnovala klientce opakovaně pozornost v úvodních návštěvách a vypozorovala, že klientka s ní mluví nezvykle tišším hlasem, zdá se nesmělá a jako by nechtěla na sebe upozorňovat jiné klienty. V rozhovoru projevovala velmi nízký přehled o jakémkoli (i běžném) tématu, jako by všechny vyslovené informace a názory byly pro ni objevné. Později se pracovnice společně dohodly, že při komunikaci s klientkou si budou více ověřovat, zda jsou klientce dostatečně srozumitelné. Asi po měsíci docházení, si K. vyžádala hned po příchodu pracovnici do kontaktní místnosti, kde se velmi emotivně svěřila, že její nejlepší kamarádka se spolu s matkou narychlo odstěhovala do jiného města, z důvodu konfliktu rodičů. Klientka zatím nikdy neopustila své město, a pouze desítky kilometrů vzdálené místo nového pobytu kamarádky, bylo pro ni nedosažitelně vzdálené. Podpora pracovnice v této situaci a společné hledání způsobu, jak s kamarádkou zůstat v kontaktu, byla pro další vztah a spolupráci zlomová. Klientka se stala otevřenější a v rozhovorech se pouštěla do stále více osobnějších témat. Přesto nadále většinou rozhovor iniciovala pracovnice, klienta jakoby čekala na projevenou pozornost. Navíc změny nálad jsou u K. vždy zřejmé a podle toho pracovnice dokázala odhadnout, že klientka o něčem aktuálně přemýšlí, něco ji trápí, něco se přihodilo. Klientce je 15 let, žije v malém bytě se svou matkou, mladší sestrou a bratrem. Příležitostně v domácnosti pobývá také starší bratr. Rodina je neúplná, rodiče se rozešli, když K. byla ještě v předškolním věku, otec má novou rodinu. S otcem se vídává nepravidelně, má pocit, že otec má raději jejího bratra. Také si moc nerozumí s partnerkou otce, která vyžaduje oslovení teta, což klientce není příjemné. V minulosti se častokrát stěhovali a několikrát také pobývali v azylovém domě. Díky špatnému prospěchu v tomto školním roce přestoupila z běžné základní školy na speciální, je v 7. třídě. Po půl roce využívání služby proběhla s klientkou revize dosavadní spolupráce. Během rozhovoru se vyjadřuje, že je za možnost využívání klubu ráda, sama zdůrazňuje, že zde nechodí pouze za kamarády, ale ráda si povídá s pracovníky, důvěřuje jim, že o svěřených tématech mlčí. Svou důvěrnou kamarádku nemá, tuto roli v očích klientky momentálně zastává pracovnice. Pracovnice však neustále pracuje na uhlídání hranic vztahu, aby klientka vnímala, že sice je pro ni důvěrnicí, ale v roli pohodového a „bezpečného“ dospěláka, který je zde pracovně. Klientka nadále využívala službu velmi intenzivně, do klubu docházela 6-12 krát za měsíc a opakovaně projevovala zájem o témata týkající se dospívání a sexuální oblasti. Dle svých slov se stydí za svou neinformovanost, má představu, že její kamarádky určitě o sexu ví už všechno a mají i první zkušenosti. Pracovnice zjistila, že dívka nemá ani základy sexuální výchovy, klientka tvrdí, že o ničem ani nemluvili ve škole a za sebe vnímá, že si nemá o tom s kým otevřeně pohovořit. Pracovnice se s klientkou dohodla, že se cíleně tématu budou věnovat, přičemž pracovnice si připraví nějaké informace a klientka si může promyslet otázky. O pár setkání později se dívka svěřila se svými gynekologickými problémy. Její lékařka je slovenské národnosti a vzhledem k jazykové bariéře nerozuměla sdělení problému a své diagnózy. Sociální pracovnice dovysvětlila klientce, oč se jedná, také ji informovala o možnosti změny lékaře. Tento krok klientku zaujal, avšak zatím si to chtěla 35
v klidu promyslet. Bylo ji doporučeno, že v případě nejasnosti výkladu lékaře má požádat o laické vysvětlení. Klientka později radu uplatnila. Při dalších návštěvách lékařky došlo ke zlepšení komunikace a klientka již změnu nezvažuje. Pracovnice se při této zakázce zaměřila na předání informací, pracovala však i se studem a pocitem méněcennosti, které dívka projevovala. Také vyhodnotila jako důležité, aby klientku posílila v uplatňování svých práv (na informace o svém zdravotním stavu, případně na změnu). Pracovala i na komunikačních dovednostech dívky. Pracovnice se společně zamýšlely nad další podporou dívky, kdy její situaci vnímají mnohem komplexněji – její znalosti, zdravotní stav. Totiž klientka se na zařízení již vícekrát obrátila o pomoc při řešení zdravotního stavu – když ji bolel zub, měla vyrážku, problémy se zrakem. Pracovnice ji vždy pomohla vyhledat informace, vysvětlila, co se bude dít. Klientka zřejmě vůbec nebyla doma uschopňována k řešení zdravotních problémů. Je povzbuzující, že klientka chce a daří se ji samostatně opakovat zkušenost získanou pomocí pracovnice. Pracovnice dále u dívky vnímá potřebu autonomie, která je ohrožena neschopností klientky samostatně si vyhledat a získat informace. Na druhou stranu je nadějné, že dívka je přemýšlivá, hledá si na podané informace vlastní názor. Sociální pracovnice také u K. pozoruje nedostatečný pocit bezpečí. Klientka se dle různých vyprávění opakovaně dostává do situací, kdy se bojí či prožívá strach – z holek na víkendové akci, z kamaráda, kterého odmítla na FB, z chování otce. Klientka vůbec vysílá často i v klubu signály obav, kdy sleduje, kdo v klubu je, často se zdržuje zkraje klubu v blízkosti baru a pracovníků. Na tuto potřebu však momentálně zařízení aktivně nereaguje, kromě samotného principu klubu, který deklaruje, že klub je pro všechny a pro všechny bezpečný. U klientky K. se předchozí téma, které ji tížilo, přerodilo do potřeby vztahů. Dívka do klubu chodí již déle než rok, je jí 16 a v rozhovorech s pracovnicí se stále, v různých obměnách, opakuje téma partnerství. Klientka prožívá své platonické lásky, svěřuje se, na koho si teď myslí, kdo se ji líbí. Řeší běžné otázky, jak s klukem navázat kontakt, jak mu naznačit zájem. K reálným randem však nedochází, dívka je znevýhodněna svým vzhledem a vnímáním sebe sama. To ji brání v přirozeném kontaktu s kluky. Pokud už něco začíná směřovat ke vztahu, utíká ze situace, a to dosti nevhodným způsobem. Svou touhu si K. snaží naplnit uchýlením se ke vztahům virtuálním, kde se to zdá snadnější. Psala si i s cizincem a konverzace limitovaná jednoduchou angličtinou typu „I love you“ její potřebu sytila. Pracovnice ji tímto procesem doprovázela a snažila se K. zrcadlit rizika jako nedostatečného zabezpečení svého FB profilu či anonymního vztahu na dálku. Pracovnici stále zřetelněji chování klientky poukazovalo na potřebu uznání – sebepřijetí a vlastní identity, které přání vztahu překrývalo. Po téměř 2 letech spolupráce si klientka v rozhovoru poprvé posteskla, že si ji mnozí pletou s chlapcem, což ji velmi trápí a přála by si to změnit, ráda by byla více ženou, ale vlastně neví jak. Jediné, co ji zatím napadá, jsou velké plány ve změně životosprávy či drastické diety (které již v minulosti bez úspěchu zkoušela). Pracovnice se snažila na takto intimní téma reagovat velmi citlivě. Ocenila K. za důvěru a v maximální míře ji vyjádřila podporu. Zároveň ji v rozhovoru vedla k hledání reálnějších cílů, ve kterých by klientka mohla uspět a získat motivaci k dalším krokům. Hledání vlastní ženskosti. Pro 17iletou dospívající ženu, velké téma. K. pracovnici dovolila, aby v prvním kroku společně nahlídli na vnější vzhled. Pracovnice se velmi soustředila na to, aby vše probíhalo pro klientku reálně a dosažitelně. U klientky je vidět pokroky (oděv, doplňky, účes). Pracovnice reaguje oceněním vždy, když u klientky vidí další posun, což K. velmi těší. Sama 36
vyhodnocuje, že se nyní cítí lépe. Zdá se, že u K. narůstá sebedůvěra a jistota. Ve spolupráci s gynekoložkou pracuje i na svém zdraví. Pracovnici proměna u klientky těší a hodnotí to i jako úspěch služby. Zároveň si uvědomuje hloubku a rozsah tématu vlastní identity u klientky a zvažuje, zda klientce nedoporučit odbornou psychologickou službu. Zřejmě to přednese na klientské poradě týmu. Změnou u K. je i to, že si umí lépe říci o rozhovor s pracovníkem, a nedávno se pracovnici chlubila, že má rande, ale zároveň vyjádřila obavy z průběhu schůzky. K. je nyní v 9. třídě a rozhoduje se pro další vzdělávání. Obor, který by se jí líbil, nabízí škola v jiném městě. Pro klientku je dojíždění stále zásadní kritérium a musí si to promyslet.
2.15 Návrh rozvoje služby nízkoprahové zařízení pro děti a mládež - práce s jednotlivcem s přihlédnutím ke skupině - přirozeným prostředím dítěte i dospívajícího je, kromě rodiny, vrstevnická skupina. Nízkoprahová zařízení historicky většinově pracovala se skupinou či partou, která do zařízení došla, nebo domáckou skupinou, která v zařízení z jednotlivců a malých skupinek vznikla. Kvalitní služba přitom vždy mířila na jednotlivce. Zákon o sociálních službách však preferuje individuální práci s klientem, což popírá žitou praxi. Službě NZDM by prospělo, kdyby práci se skupinou (nikoli skupinovou aktivitu) nemusela přeformátovávat dle standardů do individuálních cílů klienta a obhajovat či téměř popírat ve své činnosti. - zákonem definovaný rozsah cílové skupiny, z hlediska věku, je 6-26 let. Naše společnost zakouší proměnu v rozsahu období dospívání - problematika osamělých mladých dospělých, kteří zůstali někde mezi pubertou a dospělostí, je stále více aktuální. Drtivá většina NZDM se zaměřuje na cílovou skupinu do 20 let, a to i přes deklarovanou hranici 26 let. Pro mladé dospělé nejsou kluby vybaveny materiálně, personálně ani metodicky. Přitom často z našich klubů odcházejí klienti z důvodu dovršení věkové hranice a nadále jsou nezaměstnaní, bez rodinného zázemí, a ukotvení v životě. Neustále roste počet mladých dospělých lidí s nízkými sociálními dovednostmi, neschopno řídit svůj život. Pro NZDM je zde evidentně volný prostor pro (nejen) mapování potřebnosti cílové skupiny v horní části věkové hranice. - je potřebné otevřít otázku sociální prevence jako prostředku k ochraně společnosti. Přestože ji zákon o sociálních službách výslovně uvádí jako cíl služeb sociální prevence, z hlediska koncepce zákona a standardů sociálních služeb se smí jednat pouze o vedlejší efekt individuálních zakázek klientů, kteří sledují vlastní prospěch. V opačném případě dojde k prohloubení střetů zájmů, a rozporuplnosti zakázek, kterým jsou služby prevence vystaveny. Pro přesnější popis služby NZDM na území kraje by mohla budoucí výzkumná šetření zahrnovat: - konkrétní vymezení cílových skupin služby, např. věkové rozložení klientů v rámci deklarované CS - kvalifikační strukturu pracovníků služby vyjádřenou ve výši úvazků.
37
3. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi 3.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi § 65 zákona (1) Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou terénní, popřípadě ambulantní služby poskytované rodině s dítětem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v důsledku dopadů dlouhodobě krizové sociální situace, kterou rodiče nedokáží sami bez pomoci překonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: (a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, (b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, (c) sociálně terapeutické činnosti, (d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
§ 30 vyhlášky Základní činnosti při poskytování sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti: 1. pracovně výchovná činnost s dětmi, 2. pracovně výchovná činnost s dospělými, například podpora a nácvik rodičovského chování včetně vedení hospodaření a udržování domácnosti, podpora a nácvik sociálních kompetencí v jednání na úřadech, školách, školských zařízeních; přitom alespoň 70 % těchto činností je zajišťováno formou terénní služby, 3. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností dítěte, 4. zajištění podmínek a poskytnutí podpory pro přiměřené vzdělávání dětí, 5. zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: doprovázení dětí do školy, školského zařízení, k lékaři, na zájmové aktivity a doprovázení zpět, c) sociálně terapeutické činnosti: socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: 1. pomoc při vyřizování běžných záležitostí, 2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob.
38
3.2 Provozní doba a forma sociální služby Průměrná provozní doba sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi na území kraje je 39 hodin týdně, poskytovány jsou v pracovní dny, a tedy průměrná denní provozní doba je 7,8 hodin. Řada služeb uvádí rozdílnou provozní dobu pro ambulantní a pro terénní formu, s převahou vyšší hodinové dotace pro práci v terénu. Poměr mezi ambulantní a terénní složkou je uváděn v průměru za všechny služby zaokrouhleně v hodnotách 30:70% ve prospěch terénní formy. Žádný z poskytovatelů neuvádí ambulantní složku ve výši 1005%, nejvyšší hodnota ambulantní složky je v jednom případě 91%, naproti tomu u 6 služeb lze vyvozovat 100% podíl terénní formy. Hodnoty získané z dotazníkového šetření mohou být zkresleny zejména nejednotným přístupem respondentů k vykazování provozní doby, např. ve smyslu načítání za jednotlivá zařízení pod shodným identifikátorem (některá zařízení uvádějí týdenní provozní dobu až 200 hodin, což je více, než má pracovní týden). Lze proto odhadovat, že průměrná provozní doba může být ve skutečnosti spíše nižší. Nespolehlivě je v některých případech uváděn také poměr ambulantní a terénní formy. Uvažujeme-li o možných vztazích mezi vybranými hodnotami, lze u každé z forem sociální služby sledovat vazbu na počet pracovníků, potřebných pro její zajištění, resp. kapacitu služeb z hlediska formy. Šetření ukazuje, že se zvyšujícím se poměrem terénní formy klesá počet klientů na pracovníka, podobně i celkový počet klientů za rok. Závislost lze však hodnotit jako překvapivě volnou6 (slabá korelace), protože ambulantní forma umožňuje skupinovou práci s vyšším počtem klientů na pracovníka, a terénní forma vyžadující přesuny mezi klienty logicky předpokládá, že pracovník spotřebuje část provozní doby na dopravu, což snižuje jeho kapacitu, někdy i o více než třetinu. Dojezdové časy nelze z výstupů šetření spolehlivě vyhodnotit, je však možné očekávat, že větší dojezdové vzdálenosti zvyšují provozní náklady služby a současně vedou k nižší kapacitě služby při shodném personálním vybavení. V oblastech s nízkou koncentrací potenciálních klientů přesto představují levnější, nebo jediný způsob zajištění dostupnosti. Při hodnocení jednotlivých služeb je efektivita vynaložených nákladů na překonání dojezdové vzdálenosti závislá zejména na rozptylu klientských rodin, resp. „spádovosti“ služby. Je-li služba určena pro rozptýlené osídlení, není na místě zvažovat přiblížení administrativního zázemí a je nutné se zvýšenými náklady počítat. Dojezdové vzdálenosti se obtížně kvantifikují, protože velká část pracovníků nezajíždí mezi návštěvami rodin na pracoviště, ale přímo „od klienta ke klientovi“ nebo se dopravuje z vlastní domácnosti. Doporučení Provozní doba SAS by měla pracovníkům umožňovat dostatečný kontakt se školními dětmi a s pracujícími rodiči, tedy se neomezovat na dopolední hodiny. Služby s provozní dobou do 15-16 5
Taková praxe odpovídá zákonným podmínkám podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, § 30, odst. 2, v němž se stanovuje, že pracovně výchovná činnost s dospělými musí být alespoň ze 70 % zajišťována formou terénní služby, a tedy daný druh služby nelze poskytovat ve 100% v ambulantní formě. 6
Lineální závislosti zjišťujeme prostřednictvím korelačního koeficientu. Nabývá hodnot od -1 do +1, které vyjadřují perfektní lineární vztah (záporný nebo kladný). V případě kladné korelace hodnoty obou proměnných zároveň stoupají, u záporné korelace hodnota jedné proměnné stoupá a druhé klesá. Čím více se výsledná hodnota blíží -1 či 1, tím silnější je míra závislosti. V uvedeném případě se stoupající podíl terénní formy doprovází pokles počtu klientů na pracovníka a pokles klientů, kteří službu využili v kalendářním roce.
39
hodin v zásadě vylučují z pravidelnější spolupráce rodiče v jednosměnném provozu. To může komplikovat naplňování cílů zejména ve službách, které se v intenzivní a dlouhodobé spolupráci zaměřují na dosažení hlubších změn ve fungování rodinného systému. Dojezdové vzdálenosti lze orientačně sledovat například měřením času na cestě ve vybraném měsíci/měsících, které nejsou poznamenány očekávanými událostmi měnícími četnost či frekvenci návštěv (prázdniny, svátky). Rozdíl mezi službami, které jsou poskytovány na malém území, a mezi těmi, které mají klienty rozptýleny po regionu, se v tomto měření projeví, a lze s ním pracovat např. ve smyslu určení koeficientu nákladovosti či pracovní doby. Záznam času stráveného na cestě jako součást celoročního výkaznictví a následné statistické zpracování by dále zvyšovalo administrativní zátěž poskytovatelů bez významnější výtěžnosti. Má-li se skutečně jednat o sociální práci s rodinou (nikoli s jednotlivcem, s rodičem či dítětem), je vhodné, aby se realizovala převážně v domácnosti, kde má pracovník bezprostřední možnost poznat a porozumět prostředí, ve kterém rodina žije, jejím zvyklostem, režimu, vazbám, může mít kontakt s ostatními členy domácnosti, kteří by poradnu skupinově nenavštěvovali. Nejde-li o specifické formy SAS (např. Mediační centrum), měla by terénní forma představovat alespoň 60% z celkového objemu práce s klienty.
3.3 Pracovník v přímé práci Provedené šetření nezahrnovalo otázku zaměřenou na kvalifikační strukturu přímé práce s klienty a mapovalo pouze souhrnné výše úvazků. Velká část poskytovatelů SAS je současně osobou pověřenou k výkonu sociálně-právní ochrany dětí, a tím podléhá jak podmínkám odborné způsobilosti zákona o sociálních službách, tak i zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Tyto požadavky nejsou identické, odborná způsobilost pro poskytování sociálních služeb byla uvedena výše, pro výkon sociálně-právní ochrany pověřenými osobami je vymezena následovně: (1) Sociálně-právní ochranu mohou přímo poskytovat osoby, které získaly odbornou způsobilost. (2) Odbornou způsobilostí pro účely poskytování sociálně-právní ochrany pověřenými osobami se rozumí a) řádně ukončené vysokoškolské studium ve studijních programech v oblasti pedagogických a společenských věd zaměřených na sociální péči, sociální politiku, sociální práci, pedagogiku, právo, psychologii, vychovatelství nebo ošetřovatelství, a v oblasti lékařství zaměřených na všeobecné a dětské lékařství, b) řádně ukončené studium ve vzdělávacích programech uskutečňovaných vyššími odbornými školami v oboru sociální práce, pedagogika, charitní a sociální péče, charitní a sociální činnost, sociálně-právní činnost, dvouoborové studium pedagogika a teologie a ukončené studium pro diplomované zdravotní sestry nebo řádně ukončené maturitní studium v těchto oborech, c) vzdělání v rozsahu, ve kterém se vyžaduje pro získání osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti na úseku sociálně-právní ochrany podle zvláštního právního předpisu7, a praxe v trvání nejméně 1 roku, nebo
7
Zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 46/2004 Sb.
40
d) absolvování akreditovaných vzdělávacích kurzů pro sociální pracovníky podle zákona o sociálních službách v rozsahu nejméně 200 hodin a praxe v oblasti péče o rodinu a dítě v trvání nejméně 2 roky, jde-li o osoby, které 1. řádně ukončily vysokoškolské nebo vyšší odborné vzdělání v jiné oblasti studia nebo v téže oblasti studia, avšak v jiném zaměření, než je uvedeno v písmenech a) a b), 2. dosáhly středního nebo základního vzdělání, nebo 3. absolvovaly přípravu pro dobrovolníky organizovanou vysílající organizací, které byla udělena akreditace Ministerstvem vnitra podle zvláštního právního předpisu, je-li tato příprava zaměřena na pomoc při péči o děti, mládež a rodinu v jejich volném čase. Doporučení: Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi jsou zákonem určeny rodině s dítětem, u kterého dlouhodobě krizová situace vede k ohrožení vývoje. V různých druzích sociálních služeb je s ohledem na jejich účel v rozdílné míře využíváno metod sociální práce. Mají-li služby pro rodiny s dětmi zacházet s mimořádně závažným a komplexním tématem ohrožení dítěte, je nezbytné, aby byly vystavěny na odborných znalostech, profesionálních hodnotách a etické praxi8. Interakce mezi potřebami dítěte, potřebami a schopnostmi rodičů (nebo jiných osob odpovědných za výchovu) a mezi faktory prostředí mají být reflektovaně podporovány metodami pomáhajících profesí, zejména sociální práce, a dále podle zaměření služby – pedagogiky, psychologie, příp. dalších odborností. Je proto nutné zajištění služby sociálním pracovníkem. Sociální pracovník v SAS má zajišťovat: a) přímou práci s klienty b) metodickou činnost. Je-li osou sociální služby sociální práce, pak i metodické vedení má být zajištěno pracovníkem této odbornosti. V některých sociálních službách je pozice spojena s vedoucím služby/manažerem/koordinátorem (aj. označení podle zvyklosti), což je vhodné za předpokladu, že tento pracovník současně naplňuje kvalifikační požadavky sociálního pracovníka. Metodik sociální služby v organizacích s dobrou praxí podporuje nejen pracovníky v sociálních službách, ale i sociální pracovníky, příp. další profesionály a dobrovolníky pracující s klienty. V rámci metodického vedení podle podmínek v konkrétní službě poskytuje pracovníkům případové vedení, zajišťuje sdílenou reflexi žité praxe, její převádění do vnitřních pravidel a metodiky služby, podílí se na evaluaci, zabezpečuje kontinuitu služby při personálních změnách, pracovníky vzdělává, napomáhá jim při naplňování standardů kvality sociálních služeb, uvádí do praxe nastupující pracovníky a pomáhá zvyšovat jejich kompetence prostřednictvím doprovázení, intervize, mentoringu, tutoringu, metodických porad a jiných nástrojů zvolených podle potřeb organizace. Pracovníci v sociálních službách mohou podle zaměření služby doplnit sociální pracovníky v činnostech, které jim umožňuje vykonávat zákon o sociálních službách, zejména v upevňování základních hygienických a společenských návyků, v rámci pracovně výchovných činností v rozvíjení pracovních návyků, případně provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvoj osobnosti, zájmů, znalostí a doplňkově tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti, pod dohledem sociálního pracovníka pak mohou vykonávat činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a 8
NASW Standards for Social Work Practice in Child Protection, 1981.
41
aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Z uvedeného vyplývá, že výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti nemohou pracovníci v sociálních službách v plném rozsahu zajistit, a sociálně-terapeutickou činnost nemohou zajišťovat vůbec. Přesto jde o obligatorní činnosti této sociální služby a tedy každý poskytovatel je povinen je na přání klienta zabezpečit. I z této skutečnosti vyplývá, že v personálním obsazení SAS je nezbytné mít sociálního pracovníka, a to nikoli ve formální výši úvazku. Dále mohou (spolu)zajišťovat SAS podle specializace služby další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby (§115 Okruh pracovníků (1) písm. e) zákona o sociálních službách), např. manželští poradci a další pracovníci poradenského a terapeutického zaměření, zejména ve specifických SAS typu mediačních center. Personální zajištění SAS vyžaduje výraznější zastoupení pracovníků s kvalifikací minimálně na úrovni vyšší odborné školy v oborech stanovených odpovídajícími právními předpisy, doplňkově se pak na ní podílejí pracovníci v sociálních službách, další odborní pracovníci, případně dobrovolníci.
3.4 Uživatelé sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi podle místa bydliště Počet uživatelů služeb a jejich trvalé bydliště 2012 1%
Ostrava
23%
Bruntál Opava Krnov 51%
3% 4%
Havířov Frýdek-Místek
5%
Ostatní Nezjistitelné
6% 7%
Počet uživatelů služeb a jejich trvalé bydliště 2013 0,2% 25%
Ostrava Bruntál 48%
Opava Krnov
4%
Frýdek-Místek
4%
Havířov Ostatní
5%
Nezjistitelné
5% 8%
42
V roce 2012 byla SAS poskytnuta celkem 4326 osobám, v roce 2013 došlo k nárůstu o 13% na 4889 osob. Nejvíce klientů SAS v kraji má trvalé bydliště v Ostravě (2359 osob v roce 2013, tj. 48%), kde v obou sledovaných letech tvořili přibližně čtvrtinu z celkového počtu obyvatelé Kunčiček, části městského obvodu Slezská Ostrava. V Kunčičkách s necelými 2000 obyvateli využívá podle šetření SAS více než čtvrtina obyvatel. Nejlidnatější obvod Ostrava – Jih, dosahuje v poměru ke Kunčičkám asi jen pětinový počet klientů SAS. Druhý nejlidnatější obvod Ostrava – Poruba se v rámci Ostravy v obou sledovaných letech umístil v pořadí jako 4., jde však o obvod s nejvyšším počtem obyvatel nad 65 let věku9, tedy osob převážně mimo cílovou skupinu SAS. Hodnoty mohou být zkresleny především nejednotným pojetím městských obvodů - některé jejich části uváděli respondenti samostatně. Druhé místo v pořadí zaujímá Bruntál, který sice nepatří ani mezi prvních deset obcí s rozšířenou působností z hlediska počtu obyvatel, ale potýká se s problémy sociálního vyloučení a mimořádně vysoké nezaměstnanosti. Přesto je počet klientů SAS s trvalým bydlištěm v Bruntále (398 v roce 2013), stále nižší, než v cca dvoutisícových Kunčičkách na území Ostravy. Fyzicky však na území města žije řada klientů SAS, kteří mají trvalé bydliště v jiných městech či dokonce v jiném kraji. Žádná jiná obec (resp. služba) nevykazuje tak vysoký počet klientů mimo Moravskoslezský kraj. To nutně neznamená, že je v Bruntále největší počet příslušníků cílové skupiny s trvalým bydlištěm jinde, ale jde o nejvyšší počet z těch, kteří se dostanou do systému sociálních služeb. Třetí pozici zaujímá Opava, která má současně mezi obcemi s rozšířenou působností v kraji 3. nejvyšší počet obyvatel (255 klientů v roce 2013). Druhá nejlidnatější obec s rozšířenou působností Frýdek-Místek (201 osob v roce 2013) je z hlediska počtu klientů SAS v kraji až na páté pozici, s téměř o polovinu menším počtem klientů, než má město Bruntál. Vyšší počet osob – klientů SAS s trvalým bydlištěm vykazuje také Krnov (240 v roce 2013). Překvapivý je výsledek Karviné s přibližně 56 tis. obyvateli, SAS využilo v roce 2013 pouze 109 jejích občanů, jen o 20 méně, než v cca 5 tisícovém Vrbně pod Pradědem. Výseč grafu s hodnotou 25% představuje všechny ostatní obce s celkem 1225 klienty (2013), nejméně 20 klientů SAS podle trvalého pobytu z toho počtu v roce 2013 vykazovaly obce: Karviná Vrbno pod Pradědem Osoblaha Rýmařov Odry Bohumín Jindřichov Třinec Slezské Pavlovice Nový Bohumín Moravský Beroun Slezské Rudoltice Karlovice
109 90 86 65 55 42 26 26 24 23 2210 22 20
9
Český statistický úřad, Výsledky Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Obec Moravský Beroun patří do Olomouckého kraje, podobně jako Přerov a Prostějov (obě obce vykazují více než 10 klientů SAS ročně), jedná se však o obyvatele sociálně vyloučené lokality v Bruntále. V souboru jsou i další osoby (klienti sociálně aktivizačních služeb Moravskoslezského kraje) s trvalým pobytem v jiném kraji, v uvedených případech však jde o hodnoty nejvyšší, následované městy Olomouc a Vyškov. 10
43
Meziroční změny v zastoupení obcí z hlediska počtu klientů SAS nejsou příliš významné. Zkreslení může být způsobeno jak nedostatečnou evidencí ze strany poskytovatele, tak nepřesnou výpovědí klientů, kteří zamění trvalé bydliště s přechodným. Ukazatel trvalého pobytu klienta by bylo žádoucí doplnit evidencí z hlediska skutečného místa pobytu v době vstupu do služby, která ukáže reálný počet klientů v místě a lokální vytížení služeb. V aktuálním zpracování je dále nutné počítat s vlivy migrace. Počet klientů SAS v konkrétní službě (bez ohledu na trvalé bydliště) je v užším vzájemném vztahu k dalším ukazatelům. Medián je 85 klientů na službu/rok, 9 služeb uzavřelo v roce 2013 smlouvy s více než 200 osobami. Nejmenší roční počet klientů na jednu sociální službu v roce 2013 byl 10, nejvyšší pak 656. V prvním případě se symbolicky jedná o službu s převahou terénní formy, orientovanou ve sledovaných letech na naplňování práv a oprávněných zájmů, ve druhém o službu s převahou ambulantní formy, orientovanou na materiální potřeby. Služby s vysokým počtem klientů/rok častěji využívají ambulantní formu, která umožňuje i skupinovou práci. Její realizace však nebyla v dotazníku sledována. Dále se ukazuje těsná závislost mezi počtem klientů ve službě/rok a personálními náklady (závislost je pozitivní – když stoupá jedna hodnota, roste i druhá), a mezi počtem klientů/rok a výší úvazků. Naopak pouze střední závislost se ukazuje u osobních nákladů na zabezpečení jednoho klienta – čím méně má služba klientů, tím jsou personální náklady vyšší, ovšem nikoli významně. Celkové náklady za každou službu nejsou k dispozici, nicméně výstupy naznačují, že malé (nízkokapacitní) služby nemusí být nutně výrazně nákladnější, lze však předpokládat, že tento výrok platí až od jisté početní hranice. Šetření neposkytuje informace o tom, jaké intenzity spolupráce s klienty dosahuje – jak dlouho ve službě setrvávají a jaký objem přímé práce je jim věnován. Rozdíl mezi službami s vysokým a nízkým počtem klientů/rok může vyplývat nejen z personálního vybavení, ale také z časové dotace věnované spolupráci. Doporučení: Pokud má sociální práce přispět ke změně sociální situace rodiny, ovlivnit vztahy v rodině, stereotypy, podpořit kompetence jejich členů, je často nezbytné investovat dostatek času nejen do práce na těchto změnách, ale nejprve do vybudování důvěry, která rodině umožní se otevřít. Tento proces při tom může vyžadovat řadu týdnů (návštěv), ve kterých je vhodné přistupovat i na pro klienty méně náročné zakázky, které bezprostředně nevedou k sociálnímu začleňování, či zmírnění ohrožení rodiny. Tyto zakázky jsou pro rodinu méně ohrožující, ale přesto jí umožní „testovat“ si pracovníka a zvažovat možný přínos sociální služby. Mnohdy jde o požadavky na vyřízení administrativních záležitosti a práci na rozvoji dovedností dětí, které rodiče vnímají jako bezpečné. Pracovníci SAS často navazují s rodiči vztah právě prostřednictvím dětí, když pečující osoby postupně zapojují do společné práce. Přijetí a naplňování těchto jednoduchých zakázek je podmíněno reflexí, na jaké potřeby služba reaguje a s jakým záměrem (viz. také kategorizace potřeb, kpt. 3.9). Pracovníci poskytovatele SAS by si měli být vědomi, jaký účel v těchto úkonech sledují, jaký efekt od nich očekávají a rámcově jaký prostor jim mohou věnovat, nejlépe s podporou (a případně revizí) získávanou v procesu metodického vedení či supervize. Poskytování SAS by nemělo uváznout v pouhé pomoci připravovat se na výuku školních předmětů či rozvíjení dovedností, které mohou (nebo se mohou naučit) rozvíjet sami rodiče, byť je přirozené, že některé rodiny nebudou ochotny či schopny prohloubení obsahu spolupráce akceptovat. Také z dokumentace o poskytování sociální služby by mělo vyplývat, že
44
činnosti, jako je doučování, volnočasové aktivity, běžné úkony k zajištění domácnosti atd. jsou vykonávány s určitým záměrem a reflexí, zda bezprostředně či zprostředkovaně směřují k cíli služby.
3.5 Zájemci o službu Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi neuspokojily v obou sledovaných letech přibližně 200 zájemců o službu. S ohledem na to, že jde zřejmě o počty rodin (za rodinu projevil zájem jeden z jejích členů), a nikoli jednotlivců, lze předpokládat, že uspokojeno není minimálně 20% z celkového počtu zájemců. Největší počet odmítnutých zájemců vykázaly SAS na území města Ostravy a na Osoblažsku (zde pouze v roce 2012, kdy měla služba výrazně nižší kapacitu). Nejvíce zájemců bylo odmítnuto z kapacitních důvodů, a to více než polovina (130 zájemců v roce 2012 a 122 zájemců v roce 2013). Druhým nejčastějším důvodem odmítnutí bylo vyhodnocení ze strany poskytovatele, že zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob. Jedná se zejména o osoby, které nesplňují podmínky cílové skupiny uvedené poskytovatelem z hlediska místa pobytu, přítomnosti dětí ve vymezeném věku, nebo zdravotního stavu. Následuje odmítnutí z důvodu neposkytování sociální služby, o kterou zájemce žádal. SAS pro rodiny s dětmi bývají kontaktovány například zájemci o osobní asistenci (nezřídka u poskytovatelů využívajících označení „sociální“ nebo „rodinná asistence“), zájemci o aktivity, které samostatně nejsou sociální službou (doučování, doprovody dětí do školy, služby typu baby sitting) nebo zájemci o pobytové služby. Z důvodu vypovězení smlouvy na tutéž službu v době kratší než 6 měsíců pro porušování povinností vyplývajících ze smlouvy bylo odmítnuto pouze 8 zájemců za oba sledované roky, z toho 6 v jednom roce u jedné sociální služby na území Ostravy. Řada poskytovatelů nevykazuje žádné odmítnuté zájemce o službu, nebo odpovídá v poli „nezjištěno“, tedy zřejmě nevede evidenci zájemců z hlediska důvodu odmítnutí a lze proto předpokládat, že jednotlivé údaje mohou být ve skutečnosti i výrazně vyšší.
Důvody odmítnutí 2012 0,5%
14,4%
Důvody odmítnutí 2013 3,4%
14,2%
23,0% 62,2%
A
22,5% 59,8%
B
C
E
A
B
C
E
A Poskytovatel neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá. Zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních B služeb. Poskytovatel nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba C žádá. 45
D
Zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis.
E
Osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, poskytovatel vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.
Šetřením nebyla zjištěna těsná závislost mezi počtem klientů SAS v obci a počtem neuspokojených zájemců o tuto službu. Lze předpokládat, že se vždy služba sama z části podílí na tvorbě poptávky, a to jak depistáží a nabízením služby, tak navazováním spolupráce s případnými zprostředkovateli služby, zejména s OSPOD. Nepřítomnost služby v lokalitě zákonitě vede k nulovým hodnotám zájemců o službu, chápeme-li zájemce jako osoby, které u konkrétního poskytovatele (respondenta šetření) projevily zájem o využití této či jiné sociální služby. Počet neuspokojených zájemců o službu tedy samostatně není spolehlivým ukazatelem potřebnosti služby. Doporučení: Mezi zákonné povinnosti poskytovatelů sociálních služeb patří podle § 88 Zákona o sociálních službách vedení evidence těch žadatelů o sociální službu, s nimiž nemohli uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby z kapacitních důvodů. Pro službu však může být užitečné, evidovat všechny zájemce z hlediska důvodu odmítnutí. Takový rejstřík jim může pomoci uvažovat o službě například v situaci, kdy u nich významnější počet osob žádá o službu, kterou neposkytují, což může naznačovat nejednoznačný popis služby ve zveřejněných materiálech, špatné porozumění doporučujících institucí, nebo i chybějící nabídku v lokalitě. Přínosné mohou být také informace o zájemcích odmítnutých z toho důvodu, že nespadají do cílové skupiny služby. Mohou buď také nasvědčovat nepřesné prezentaci služby, nebo být naopak podnětem k přehodnocení vymezení cílové skupiny. Taková evidence nevyžaduje, aby poskytovatel SAS shromažďoval osobní údaje odmítnutých zájemců. Může je označovat způsobem, který bude pro uvedené potřeby smysluplný a zavedený ve vnitřních pravidlech poskytovatele – například některé charakteristiky zájemce („matka se třemi dětmi na doporučení pana X z OSPOD Y“). Ani zákonný požadavek evidence zájemců odmítnutých z kapacitních důvodů nutně neznamená, že by měl poskytovatel zjišťovat a uchovávat osobní údaje lidí, o nichž v danou chvíli ví, že se nestanou jeho klienty. Kontakt s takovým zájemcem by měl být provázán spíše se snahou doporučit adekvátní pomoc pro jeho potřeby, než s odběrem údajů, s nimiž poskytovatel dále nebude pracovat. Doporučení pro registrující orgán: Kapacity SAS jsou v registru vyjadřovány různým způsobem a neumožňují ani srovnání služeb, ani mapování jejich absorpčních možností v území. Některé SAS uvádí počet klientů, ale není zřejmé, zda se jedná o počet souběžně otevřených smluv, nebo počet za rok či jiné období, jiné uvádí počty intervencí, které nenapovídají nic o možném počtu rodin a konstrukce naplnění kapacity je značně nepřehledná, nebo uvádějí své okamžité kapacity, vyjadřující pouze personální zabezpečení přímé práce. Registrující orgán by měl poskytovatele SAS instruovat k označení kapacity jednotným způsobem a stanovit, zda má být vykazován počet jednotlivců, nebo počet rodin. Formát, v němž je kapacita uvedena, by současně měl umožňovat transparentní zjištění naplnění kapacity. Jako nosný a poměrně jednoduchý ukazatel kapacity se jeví počet rodin (případně jednotlivců), které má v daném 46
čase služba „zasmluvněno ve stavu“11, tj. kolik rodin má souběžně možnost službu využívat. Naopak nevhodné jsou pro tyto účely okamžité kapacity či počty intervencí.
3.6 Mapa poskytovatelů sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi v Moravskoslezském kraji Mapa vyjadřuje počty SAS na území jednotlivých obcí s rozšířenou působností (ORP). Jedna ze služeb uvedla jako území celý Moravskoslezský kraj, a byla zpracovatelem započtena do všech ORP. To však neodpovídá skutečnosti ani registračním údajům poskytovatele a lze ji považovat za službu působící převážně v Ostravě, a v několika vybraných sociálně vyloučených lokalitách mimo Ostravu.
Vložit mapu území
0 1 2-5 6-15 16-27
Srovnání počtu služeb SAS v ORP Moravskoslezského kraje v r. 2013 podle Analýzy sítě služeb pro práci s rodinami s dětmi MPSV.
Ze šetření vyplývá nerovnoměrné rozložení sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi na území kraje. Tyto nerovnoměrnosti jen částečně kopírují indikátory zvýšeného rizika ohrožení rodin, například vysoký počet ohrožených dětí v evidenci OSPOD, existenci sociálně vyloučených lokalit atd. Obtížně dostupné se zdají být tyto služby zejména v ORP Bílovec, Český Těšín, Frýdlant nad Ostravicí, Frenštát pod Radhoštěm. Počet služeb působících v území nemá sám o sobě vysokou vypovídající hodnotu, protože poskytovatelé služeb mohou uvádět určité obce ve výčtu míst své působnosti, aniž 11
Předpokládáme při tom, že klientům, kteří mají účinnou smlouvu, aktuálně je, nebo kapacitně může být poskytována služba v rozsahu, který si nasmlouvali.
47
by zde byly reálně dostupné. Může se jednat o to, že v lokalitě neprovádějí depistáž, příslušný OSPOD a jiné instituce o službě neinformují a nejsou tedy zájemci o službu, a to zejména tehdy, pokud služba vytíží své kapacity bez potřeby propagace a aktivního vyhledávání klientů. Počet služeb na území rovněž nevypovídá o jejich kapacitě. Určitým ukazatelem může být srovnání kapacity služby a rozsahu území, na kterém je poskytována. Další vodítka může poskytnout počet klientů, jimž byla služba na území poskytnuta ve sledovaných letech. Například v případě ORP Bílovec využily v roce 2013 službu SAS pouze 4 osoby s trvalým pobytem v této obci, velmi nízký počet klientů SAS je uváděn také u desetitisícové Studénky (2 v roce 2013). Z uvedených hodnot nutně nevyplývá ani deficit služeb v těchto lokalitách. Poskytování sociální služby má reagovat na přítomnost sociálních jevů ovlivnitelných působením sociálních služeb (ohrožení kvality života rodin, vývoje dítěte, znevýhodnění atd.) tam, kde si rodina nemůže pomoci vlastními silami. Potřebnost služby/výskyt těchto jevů na území nebyly součástí šetření, přesto je zřejmé, že se v kraji nacházejí obce, které se potýkají se sociálním vyloučením, a služeb SAS při tom v letech 2012-2013 využilo pouze několik málo jejich občanů s trvalým pobytem (např. u Budišova nad Budišovkou se 3tis. obyvateli je uváděn jeden klient SAS s bydlištěm na území, v Petrovicích u Karviné, Starých Heřminovech, Čermné ve Slezsku a dalších žádný). Výstupy dotazníkového šetření neumožňují závěry, zda jsou některé SAS v lokalitách duplicitní. Jednak existují v širokém spektru specializací a zúžení pro konkrétní výseč cílové skupiny ohrožených rodin s dětmi. Zaměření na tyto cílové podskupiny nebylo předmětem šetření. Je tedy možné, že dvě služby na témže území nemají shodné zaměření činnosti nebo/a cílovou skupinu služby. Například cílová skupina i zaměření mediačního centra a SAS pro znevýhodněné rodiny z vyloučené lokality může být velmi odlišná. Také je možné, že v lokalitě s určitou cílovou populací kapacitně zajišťují pouze její část a optimální pokrytí je tedy zajištěno pouze v jejich součtu. Dále lze předpokládat, že území, na kterém služby uvádějí svou působnost, nedokážou zajistit v plném rozsahu jeho možné potřebnosti, nebo přesněji – poskytovatelé uvádějí lokality, na kterých jsou sice v „nějakém“ rozsahu schopni službu zajistit, ale reálně kapacita, kterou mu mohou věnovat, neodpovídá velikosti cílové populace. Duplicity je možné konstatovat pouze v těch případech, v nichž by součet kapacit služeb na daném území převyšoval věrohodně stanovenou velikost cílové populace daného druhu služby, tedy rodin s ohroženými dětmi. K indikátorům potřebnosti pro mapování velikosti cílové populace by měl patřit zejména počet ohrožených dětí podle evidence OSPOD, kapacita OSPOD, počet neúplných rodin, zejména s více dětmi, počet rodin dlouhodobě na dávkách pomoci v hmotné nouzi, zejm. v kombinaci s rodičovským příspěvkem, evidence sociálně rizikových jevů v rodinách (školy, policie, sociální pracovníci obcí a další zdroje), migrační aktivita rodin s dětmi a další.
48
3.7 Odkud uživatelé přicházejí Odkud uživatelé přicházejí 2012 4% 2% 3% 1% 2%
9% 4%
Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Z jiných sociálních služeb – Azylové domy Z jiných sociálních služeb – Domy na půl cesty Ze sociálních služeb s jiným druhem sociální služby
75%
Z domácnosti (rodina, domov) Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Jiné
Odkud uživatelé přicházejí 2013
8%
5%
2% 2% 1% 3%
4%
Z jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Z jiných sociálních služeb – Azylové domy Z jiných sociálních služeb – Domy na půl cesty Ze sociálních služeb s jiným druhem sociální služby Z domácnosti (rodina, domov)
74%
Ze školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Jiné Z ulice
Řada respondentů nesledovala znění otázky „odkud do Vaší služby uživatelé docházejí (a tedy se na své místo zase vrací). Jde o místo, kde klient žije (bydlí), nikoli o to, kdo službu zprostředkoval“. Uváděli jak zprostředkující instituce (OSPOD, nepobytové služby), tak místo pobytu (domácnost, ulice atd.). Vysoká míra chybovosti neumožňuje validně vyhodnotit tuto otázku, lze však předpokládat, že převážná většina klientů SAS žije v domácnosti po celou dobu poskytování sociální služby. Malá část rodin žije v zařízeních sociálních služeb (azylové domy, domy na půl cesty), ve školských zařízeních či na ulici, celkově odhadem do 10%. 49
3.8 Kam uživatelé sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi odcházejí, začleňování uživatelů do běžného společenského prostředí
Kam uživatelé odcházejí 2012 Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby 1% 4% 1%
4%
19%
2%
Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby - Domy na půl cesty Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby- jiné: uveďte
69%
Do domácnosti (rodiny) Do školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Jiné
Graf AUGUR Consulting s.r.o.
Kam uživatelé odcházejí 2013 18%
1% 3%
5%
2% 1%
71%
Odchod do jiných sociálních služeb se stejným druhem sociální služby Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby – Azylový dům Odchod do sociálních služeb s jiným druhem sociální služby- jiné: uveďte Do domácnosti (rodiny) Do zdravotních služeb Do školských zařízení (dětské domovy, střediska výchovné péče atd.) Jiné
Graf AUGUR Consulting s.r.o.
Ani v tomto případě neodpovídali respondenti vždy na položenou otázku, někteří z nich nepovažovali ubytovnu, podnájem či obecně odstěhování za domácnost (rodinu), někteří odpovídali ve smyslu navazující péče („OSPOD“, „nástup do školní přípravy“ apod.). Míra zkreslení neumožňuje validně vyhodnotit tuto otázku, v souladu s předchozím výstupem však lze předpokládat, že převážná většina klientů SAS zůstává v domácnosti. Z porovnání odpovědí na otázky, odkud klienti přicházejí a kam odcházejí v roce 2013 je patrné, že ze školských zařízení a z ulice, přichází do služby více klientů, než do nich po ukončení služby odchází. Z výstupu samotného však nelze automaticky vyvozovat vliv či „zásluhy“ služby na změně situace klientů. 50
Doporučení: Je-li služba SAS určena k ochraně a doprovázení ohrožených rodin, byl by vhodnou otázkou, či kritériem k evidenci, počet dětí, které byly v průběhu poskytování sociální služby přechodně (ve vztahu k využívání služby) a trvale (po dobu poskytování služby se do rodiny nevrací) umístěny mimo rodinu. Ani z výstupů takového dotazování však nelze vyvozovat příčinnou souvislost, s ohledem na velmi vysoký počet proměnných, které výsledek spolupráce ovlivňují. Zejména jsou to charakteristiky na straně klienta, jeho motivace a možnosti; faktor času, jak ve smyslu „pokročilosti“ problému (v některých případech je služby iniciována ze strany OSPOD krátce před návrhem na předběžné opatření), tak ve smyslu „naléhavosti“ problému (například potřeba okamžitě reagovat na úmrtí pečující osoby); postup orgánů SPOD a spolupráce s nimi atd.
3.9 Potřeby uživatelů SAS Následující přehled a specifikace potřeb relevantních pro poskytování SAS byly vytvořeny pracovní skupinou projektu Evaluace a poskytovatelé služeb se k nim tedy vztahovali zpětně; odhadovali potřeby svých klientů za předcházející léta podle zadané typologie, která navíc nemusí odpovídat jejich představám o potřebách a možným kategorizacím. Při procentuálním vyjádření potřeb uspokojovaných jejich službou se proto jedná pouze o kvalifikované odhady. Shodný motiv klienta si členové pracovní skupiny a různí poskytovatelé sociálních služeb mohou pojmenovávat odlišně, nebo jej řadit do jiných kategorií. Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi by měly reagovat na potřeby: specifikace potřeb
Vztahové potřeby
Materiální potřeby
Potřeba stálosti prostředí
Potřeba pozitivních vazeb v rámci rodiny (působení na obnovení vztahu s dětmi umístěnými mimo rodinu, navracejícími se do rodiny, na narušené vztahy členů rodiny) Potřeba pozitivních vazeb členů rodiny a jejich prostředí (vztahy s vrstevníky, sousedy, vazby v rámci komunity) Potřeba pozitivního vztahu k sobě samému a zdravého sebepojetí a sebehodnocení Ubytování/bydlení Potřeba nasycení (jídlo a pití) Jiné předměty denní potřeby (ošacení, hračky atd.) Potřeba finančního zabezpečení pro běžný život Potřeba základní stabilizace (vytvoření prostoru pro řešení problémů) Řád pro zdravý vývoj dětí Stabilní podmínky Potřeba vyrovnávat se se změnami, reagovat na ně
Potřeba seberealizace, uplatnění,
Práce Výchova dětí Rozvoj a růst, včetně zdravého trávení volného času 51
sebenaplnění
Potřeba autonomie Potřeba kontaktu se společenským prostředím Potřeba poznávat a rozumět
Participace na životě společnosti, v občanských aktivitách Altruismus (potřeba uspokojovat potřeby ostatních, např. přijetí dítěte do péče) Potřeba uvědomovat si svá přání a cíle Rozhodování se za sebe /a své děti Sociální kontakty s vrstevníky Běžné společenské kontakty Potřeba orientace ve světě, porozumění systému, ve kterém lidé žijí Potřeba podnětů a stimulace za účelem rozvoje poznávacích a motorických procesů Potřeba zajištění zdravotní péče
Potřeba péče o zdraví
Potřeba umět vysvětlit a sdělit své zdravotní obtíže Potřeba zvládnout základní zdravotní potíže (ošetřit si poranění, upravit jídelníček atd.) Potřeba vyhnout se nebezpečí a ohrožení
Potřeba bezpečí
Potřeba někam patřit Potřeba zvládat konflikty Rodičovská práva a povinnosti Práva a povinnosti dětí ve vztahu k rodičům
Potřeba naplňování práv, oprávněných zájmů a povinností
Potřeba obstarávat si osobní záležitosti
Právo na zdravotní péči Základní lidská práva (důstojnost, na soukromí a rodinný život atd.) Práva a povinnosti spojená se školní docházkou Právo na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci, ztrátě živitele, hmotné nouzi, atd. podle zákonných podmínek Povinnosti občanů dodržovat zákony Vlastnictví osobních a jiných dokladů umožňujících čerpat dávky, služby aj. pomoc Potřeba informací o nárocích a podmínkách Potřeba mít své vlastní místo
Potřeba mít domov
Potřeba zázemí Potřeba žít s blízkými lidmi (v domácnosti) Potřeba úcty a uznání
Potřeba respektu
Potřeba ocenění Potřeba přijetí
Některé z uvedených potřeb, resp. jejich uspokojení, nemusí být z pohledu zlepšení sociální situace klientů „cílové“. Jejich naplňování je však podmínkou, nebo prostředkem pro dosahování toho, co si klienti přejí, co podporuje jejich sociální začleňování ve více rovinách a ideálně i povzbuzuje pocit větší autonomie, umožňuje prožívat pocit kontroly nad životem, podporuje sebeúctu pro budoucí 52
životní strategie využitelné mimo rámec služby. Jedná se zejména o potřebu pozitivního vztahu k sobě samému a zdravého sebepojetí, potřebu uvědomovat si svá přání a cíle, potřebu základní stabilizace, která vytvoří prostor pro řešení problémů a další. Tyto potřeby obvykle klient v rozhovoru s pracovníky služby explicitně neformuluje, sociální pracovníci však mohou a mají reagovat i na potřeby, s nimiž klient nepřichází sám. Představa, že služby realizují výhradně činnosti, které si klient „objednal“ ochuzuje spolupráci o část potenciálu sociální práce, v níž sociální pracovník o klientovi a s klientem přemýšlí, využívá svých znalostí, nabízí a otevírá možnosti, posiluje zdravé vztahy a sebepojetí, upozorňuje na rizika, aniž by musel tyto postupy vysvětlovat odborným žargonem či dokonce postupovat proti vůli klienta. Přehled uvedený níže ukazuje, jaký prostor podle respondentů zaujímalo v rámci spolupráce s klienty uspokojení potřeb předdefinovaných pracovní skupinou. Respondenti měli uvádět % zastoupení ve vztahu k celkovému objemu práce (a dosáhnout konečného součtu 100%), tedy neplatí, že pokud by se na určitou potřebu zaměřovali u všech svých klientů, dosáhli by u ní 100%12. V posledním sloupci je uveden počet služeb, které podle výpovědi respondentů na uvedenou potřebu nereagují. Aby se omezil možný vliv náhodné konstelace klientských zakázek, jsou započítány pouze ty služby, které v obou sledovaných letech uvádějí u dané potřeby 0%. Řada poskytovatelů dále uváděla nulové hodnoty pouze v jednom roce, nebo hodnoty pod 1%. Poskytovatelé měli také možnost doplnit potřeby jiné, pokud by se jim možnosti dotazníku nejevily vyčerpávající. Této možnosti však nevyužívali. Oblasti potřeb
2012
2013
Neřeší
Materiální potřeby
15%
15%
2
Potřeba naplňování práv, oprávněných zájmů a povinností Potřeba seberealizace, uplatnění, sebenaplnění
15%
15%
1
11%
11%
2
Vztahové potřeby
9%
9%
2
Potřeba mít domov
9%
9%
6
Potřeba stálosti prostředí
7%
7%
5
Potřeba obstarávat si osobní záležitosti
7%
7%
2
Potřeba poznávat a rozumět
7%
6%
6
Potřeba kontaktu se společenským prostředím
4%
5%
3
Potřeba péče o zdraví
5%
4%
4
Potřeba autonomie
4%
4%
7
Potřeba bezpečí
4%
4%
7
Potřeba respektu
3%
3%
11
Přestože možnosti (okruhy potřeb) v dotazníku nemusely být z hlediska poskytovatelů zcela výstižné a vyjadřovali se k nim retrospektivně, lze výstupy šetření interpretovat tak, že některé služby 12
Tato instrukce byla jednotná pro všechny druhy služeb, pro respondenty se však ukázala příliš omezující a vyvolávala nejistoty, zda výsledný přehled vystihuje, jak vlastní službu sami vnímají.
53
s konceptem potřeb buď nepracují (například v dotazníku rozpočítali všechny potřeby na stejné %), nebo u svých klientů potřeby nerozeznávají, případně je mohou svou nabídkou výrazně omezovat v cílech (například jedna ze služeb uvádí, že u všech klientů reaguje pouze na dvě potřeby). Je také možné, že mapování potřeb je součástí případové práce, ale nepracují s jejich ročními souhrny tak, jak to předpokládal předložený dotazník. Doporučení: Zejména u služeb sociální prevence je zcela přijatelný argument, že koncept potřeb není jediným východiskem pro orientaci služby. Není vyčerpávající právě s ohledem na rozměr „předcházení“ něčemu, co ještě nenastalo, teprve hrozí a nemusí být pociťováno, natož vyjadřováno. Dimenze „ochrany společnosti“, kterou ze zákona služby prevence zahrnují, také může do poskytování SAS vnášet otázky zájmů či potřeb jiných osob, resp. veřejného zájmu, a z tohoto hlediska může být výstižnější zaměření na nepříznivou sociální situaci. Na druhou stranu to neznamená, že by poskytovatelé měli vnímat jako irelevantní tak významné potřeby, jako je potřeba autonomie a respektu, nebo si neklást otázku, co jejich klienti potřebují, nepracovat s nimi na tom, aby své potřeby vyjadřovali, na podmínkách (zdrojích), a na způsobech, kterými je uspokojují. Zmapovaná přání, potřeby klientů, nepříznivé sociální situace apod. by měly nacházet odezvu v činnostech, které si klient s poskytovatelem vyjednal. Na úrovni klientské práce přirozeně není stěžejní úvaha, jaké okruhy potřeb dokáže uspokojit daná služba, ta se má se orientovat na potřeby skutečné, a hledat způsoby, jak mohou být naplněny. Sociální služba nemá předdefinované kategorie používat jako východisko pro vyjednávání obsahu spolupráce, takovým postupem roste riziko „natlačení“ klientů do schémat „toho, co děláme“, namísto dimenzování služby podle toho, co klient potřebuje.
3.10 Činnosti a úkony služby sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Poskytovatelé SAS se dále vyjadřovali k činnostem, které pro své klienty vykonávají. Obligatorní činnosti stanovené vyhláškou byly operacionalizovány do příkladů základních úkonů, poskytovatelé se však dále vyjadřovali v % hodnotách vztahujících se k celé kategorii, nikoli ke konkrétnímu úkonu. Základní činnosti Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
Úkony a jejich operacionalizace Pracovně výchovná činnost s dětmi. - Zvyšování schopnosti odpovědně se podílet na životě společnosti a porozumět uznaným hodnotám a společenským normám prostřednictvím observačního učení, rozhovorů, her aj. aktivit - Poskytnutí informací, zvyšování dovedností a schopností za účelem budoucího uplatnění na trhu práce (zvyšování pracovních dovedností, informovanosti o trhu práce apod.) a zvládnutí nároků běžného života - Zvyšování finanční gramotnosti dětí - Zvyšování informovanosti dětí o sociálně-rizikových jevech
54
Pracovně výchovná činnost s dospělými - Zvyšování schopnosti odpovědně se podílet na životě společnosti a porozumět uznaným hodnotám a společenským normám - Poskytnutí informací a zvyšování dovedností v oblasti zdravého životního stylu (výživa, péče o zdraví, denní režim) - Poskytnutí informací a zvyšování dovedností a schopností za účelem zlepšení podmínek pro fyzické bezpečí a zabezpečení domácnosti - Poskytnutí informací a zvyšování dovedností a schopností za účelem zajištění a udržení adekvátního bydlení - Poskytnutí informací a zvyšování dovedností a schopností za účelem zlepšení postavení na trhu práce - Poskytnutí informací a zvyšování finanční gramotnosti a schopnosti odpovědně nakládat s finančními prostředky - Poskytnutí informací a zvyšování dovedností a schopností za účelem přiměřeného vedení domácnosti Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností dítěte - Rozvoj psychomotorických dovedností prostřednictvím hry, cvičení aj. aktivit odpovídajících věku - Rozvoj mentálních dovedností prostřednictvím hry, cvičení aj. aktivit odpovídajících věku - Rozvoj sociálních dovedností, schopnosti kontrolovat své chování a vyrovnávat se se stresem - Podpora rodičů při vytváření podnětného prostředí pro zdravý vývoj dítěte Zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání dětí - Poskytování informací a podpora vytváření přiměřených podmínek pro vzdělávání dětí, včetně podpory režimových opatření při přípravě do školy - Podpora členů rodiny při volbě školy a zájmových aktivit - Podpora rodičů v komunikaci se školou Zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity - Pomoc při hledání (včetně osobních předpokladů a podmínek) možností smysluplného trávení volného času - Poskytování informací o dostupných volnočasových aktivitách a asistence při jejich zajištění Zprostředkování Doprovázení dětí do škol, školského zařízení, k lékaři, na zájmové kontaktu se aktivity a doprovázení zpět společenským prostředím - Usnadnění kontaktu a spolupráce s institucemi za účelem naplňování práv a povinností - Usnadnění kontaktu a spolupráce s institucemi za účelem osobního rozvoje a trávení volného času - Podpora komunikačních dovedností a schopnosti využívat různých komunikačních nástrojů 55
Sociálně terapeutické činnosti
Socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a soc. schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob - Podpora rodičů při vytváření stabilního a pečujícího prostředí pro rozvoj a výchovu dětí - Podpora přípravy dětí na samostatný život a podpora rozvoje morálních vlastností - Posilování rodičovských povinností a práv
Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
Pomoc při vyřizování běžných záležitostí - Podpora při jednání na úřadech a jiných institucích - Poskytnutí informací o systému služeb a dávek - Doprovod klienta za účelem vyřízení služeb a dávek - Pomoc při podávání návrhů a žádostí Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob - Poskytnutí informací a zvyšování schopností za účelem navazování chybějících mezilidských vztahů - Zprostředkování kontaktu na návazné služby - Posilování pozitivních rodinných vazeb - Poskytování informací o klientech institucím (SPOD) vycházející z právních předpisů
Poskytovatelé vyjádřili podíl úkonů, které v rámci SAS vykonávají, následovně: Základní činnosti
Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti
2012
2013
Podíl %
Podíl %
Pracovně výchovná činnost s dětmi
13%
13%
Nerealizuje činnost (oba roky) 1
Pracovně výchovná činnost s dospělými Nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností dítěte Zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání dětí Zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity
16%
17%
0
15%
13%
2
6%
7%
11
5%
5%
4
Úkony
Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
Doprovázení dětí do škol, školského zařízení, k lékaři, na zájmové aktivity a doprovázení zpět
5%
5%
4
Sociálně terapeutické činnosti
Socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a soc. schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob
15%
16%
1
Pomoc při uplatňování práv,
Pomoc při vyřizování běžných záležitostí
15%
15%
2
56
oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí Fakultativní služby
Pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob
7%
7%
Skupinové vzdělávání
2%
2%
100%
100%
Celkem
2
-
Výstupy naznačují, že více než polovinu objemu činností SAS pokrývají rozvojové aktivity směřované k motivaci, rozvoji kompetencí, volnému času. To sice odpovídá zaměření služby („sociálněaktivizační“), ale méně potřebám, na které poskytovatelé reagují. Výstupy také napovídají tomu, že některé služby nerealizují činnosti, které jsou pro SAS ze zákona povinné. V individuálních případech je možné, že si klienti takové činnosti nežádají, ale fakt, že v celkovém objemu za 2 roky nemají žádné zastoupení, je zarážející. Mezi činnostmi SAS a potřebami klientů nelze vysledovat výrazné závislosti, na druhou stranu, jak u činností, tak u potřeb jsou hodnoty poměrně rovnoměrně rozloženy a v průměru nedosahují výraznějších preferencí některé z veličin, na kterou by se mohla objevit výraznější odezva. Dotazníkové šetření ukazuje, že služby SAS jsou na území kraje poskytovány v tak odlišných zaměřeních, provedeních, kapacitách, v kvalifikačních zabezpečeních, které zpětně ovlivňuje provedení a rozsah úkonů, a patrně také v rozdílných časových dotacích, že vyžadují značně rozdílné podmínky a náklady a stávají se v dílčích kritériích (ukazatelích) vzájemně nesrovnatelnými. Metody měření procesů a výkonů služby jsou proto využitelné pouze částečně, za předpokladu usouvztažnění jednotlivých ukazatelů, nebo rozdělení služeb do trsů se shodnými vybranými znaky. Doporučení pro poskytovatele SAS: Poskytovatelé sociálních služeb mají být schopni mapovat potřeby a sociální situace svých klientů, a reagovat na ně volbou odpovídajících činností v adekvátním rozsahu a formě. Srovnání výše uvedených přehledů (potřeb a činností) neumožňuje spolehlivě interpretovat, zda tomu tak je. Klíčovým místem, kde má být zaznamenán vztah mezi potřebami či sociální situací rodiny a činnostmi, které pracovníci služby v rodině a s rodinou vykonávají, je individuální dokumentace klientů. Zpětně vytvořené přehledy typů činností vztažené ke kategoriím potřeb mají pouze omezenou vypovídací hodnotu a nasvědčují převážně jen tomu, zda a jak o nich respondent přemýšlel. Spíše naznačují základní orientaci služby (na vztahy, na materiální pomoc, na rozvoj osobnosti, obhajobu práv atd.) a spektrum potřeb a jevů, na které služba obrací svou pozornost. Podstatou konceptuální práce s potřebami a jevy uvnitř, v týmu služby, by nemělo být šablonovité zachycování potřeb a jim odpovídajících činností do tabulek s vyhodnocením míry naplnění. Takové pojetí vede k rozvoji stereotypního vnímání klientů a jejich situace, ke zkreslování jejich jedinečnosti v zájmu „správného umístění“ do jednotných schémat. Jádro této práce má spočívat ve zvědomění, v reflexi, jaká je sociální situace klientů, jaké jsou jejich potřeby, v jaké síti vztahů a souvislostí se projevují, a jak s tím služba zachází. Na začátku této reflexe stojí mapování sociální situace a/nebo potřeb rodinných příslušníků a rodiny jako celku. Mnohé zakázky klientů SAS nezaznívají přímo, pojmenovaná potřeba skrývá motivy jiné, přičemž legitimní pro spolupráci ve službě mohou být obě vrstvy sdělení. Není například výjimkou, že vyjadřované vzdělávací potřeby dětí jsou ve skutečnosti 57
pociťovanou potřebou autonomie, bezpečí a soukromí, cítí-li se rodiče pod tlakem orgánů SPOD zlepšit něco, co sami jako potíž nevnímají. Doporučení pro zadavatele: Někteří zadavatelé v plánovacích procesech formulují potřeby v lokalitě pouze označením deficitních služeb. Šíře možností a zaměření, které zákonné vymezení SAS umožňuje, však nezaručuje, že se očekávaný přínos pro cílovou skupinu a pro obec potká s pojetím služby konkrétního poskytovatele. Tak, jako je na jeho straně odpovědnost za adaptaci služby na místní podmínky a potřeby cílové skupiny, měl by na straně druhé zadavatel vyjadřovat své představy ve smyslu popisu a kvantifikace problémů, na které je potřeba reagovat. Předpokladem je dobrá informovanost o tom, co je od SAS realistické a etické požadovat, a otevřená komunikace, spíše než rezignace, či odmítání podpory sociálních služeb, proto, že neplní očekávání. Realistické požadavky ke službám jsou při tom pouze takové, které respektují hodnotová a zákonná východiska a nezaměňují je s ukazňovacími opatřeními.
Fakultativní činnosti a další specifické činnosti Poskytovatelé SAS uvádí fakultativní činnosti ve vztahu k celkovému objemu aktivit služby jako spíše okrajové, jedná se zejména o okruhy:
Skupinové vzdělávání Volnočasové aktivity Besedy a klubová činnost Pracovní poradenství
Nejvíce uplatňovanou činností z tohoto výčtu je skupinové vzdělávání, ani to však za všechny služby nepřesahuje 2% z celkového objemu činností služeb. Nejvyšší hodnoty uvádí dvě SAS, v jednom případě v rozsahu 10% pracovní poradenství a ve druhém téměř 20% skupinové vzdělávání. Doporučení: Fakultativní činnosti SAS jsou do značné míry závislé na aktuálních výzvách a možnostech financování, a poměrně obtížně se udržují v kontinuitě. Některé fakultativní činnosti mohou být smysluplné i jako časově ohraničené činnosti („projekty“), zaměřené na vyřešení či zmírnění nepříznivé situace. Z hlediska dopadů služby mohou představovat významné obohacení a komplexnější působení, například v oblasti volného času, pohybových aktivit, neformálního vzdělávání, pracovního poradenství, služeb péče o dítě atd. Při plánování a realizaci jakékoliv fakultativní činnosti by měli poskytovatelé zvážit, zda: jsou schopni odůvodnit, jak tyto aktivity vedou k sociálnímu začleňování, ke zmírnění ohrožení dítěte a jak se vztahují přímo ke službě, tj. posoudit vnitřní konzistenci fakultativní činnosti se službou
nenahrazuje zdroje běžně dostupné (prostorově, ekonomicky),
nenahrazuje jiné druhy sociálních služeb a neobsahuje činnosti stanovené jako základní pro daný druh služby (§35 zákona o sociálních službách),
58
jsou určeny pouze pro klienty SAS (fakultativní činnosti nelze poskytnout samostatně)13; jsou fakultativní činnosti z hlediska objemu úkonů v SAS doplňkové, zejména nejedná-li se o časově ohraničené řešení určitého problému; nejsou nahodilé, jejich obsah i forma se vztahuje k identifikovaným potřebám (např. vzdělávacím, rozvojovým) nebo nepříznivým sociálním situacím (např. život v sociálně vyloučené lokalitě, v nepodnětném prostředí, bez podpory rodiny atd.). Fakultativní činnosti mohou obohatit poskytování sociálních služeb z hlediska obsahu (o poskytnutí materiálních prostředků, o specifickou sadu informací potřebnou k naplňování cílů klientů) nebo formy (zejména zážitkové učení, namísto přijetí informace). Poskytovatel by měl být schopen rozlišit a zdůvodnit, které úkony patří do obligatorních činností služby, a které jsou ve vztahu k nim fakultativní, oddělit je z hlediska provozní doby a pracovní doby svých zaměstnanců. Návrhy pro legislativní aktivity kraje: transparentní odlišení fakultativních činností služby od sociální služby samotné by usnadnila preciznější definice základních činností v § 35 zákona o sociálních službách, které v aktuálním znění pojímají prakticky všechny činnosti individuální sociální práce. Variantou k úvaze je explicitní vyjádření, že fakultativní činnost nesmí obsahovat základní činnosti „dané služby, k níž se vymezuje jako fakultativní“. Stanovisko kraje, které by vymezilo vodítka posouzení, resp. poskytlo výklad k ohraničení sociálních služeb od aktivit, které sociální službou nejsou, by zvýšilo právní bezpečí poskytovatelů ve smyslu (ne)vyhodnocení jejich počínání jako neregistrované sociální služby.
3.11 Personální zajištění služby Celkové personální náklady na zabezpečení SAS činily v roce 2012 celkem 31 569 065,61 Kč a v roce 2013 celkem 36 112 977,00 Kč. Průměr na jednu službu byl v roce 2012 1 052 302,19 Kč a v roce 2013 1 164 934,74 Kč. Personální náklady na pracovníky v přímé práci činily v roce 2012 celkem 25 151 473,00 Kč a v roce 2013 celkem 29 320 204,00 Kč. Průměr na jednu službu byl v roce 2012 838 382,43 Kč a v roce 2013 945 813,03 Kč. Náklady na zajištění přímé práce tedy v roce 2012 představovaly 80% a v roce 2013 81% z celkových personálních nákladů, což přibližně odpovídá poměru úvazků. Personální náklady je dále možné hodnotit z hlediska výdajů na zabezpečení služby pro jednoho klienta. Rozdíly mezi službami jsou v tomto kritériu značné. Zatímco průměrné personální náklady na zabezpečení jednoho klienta byly v roce 2013 cca 12 570 Kč, v jedné službě jsou průměrné personální náklady na 1 klienta 563 Kč, a v jiné 51 734 Kč (mezní hodnoty). Poměrně rozdílné jsou také průměrné náklady na 1 úvazek za měsíc – zatímco v jedné ze služeb činily 13 657 Kč na úvazek/měsíc r. 2013, v jiné to bylo 54 702 Kč. Průměrné měsíční náklady na 1 úvazek byly v roce 2013 cca 26 313 13
Uvedené požadavky vyplývají z Doporučeného postupu MPSV č. 4/2013 k zajišťování fakultativních činností při poskytování sociálních služeb, dostupného z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/15749/DP_fakultativni_sluzby_final.pdf
59
Kč (jedná se o super hrubou mzdu, což je cca 19 640 Kč hrubé a 15 600 čisté mzdy). Tato hodnota vyjadřuje průměr za všechny pracovní pozice zahrnuté do personálních nákladů SAS, tedy i mzdy managementu, jsou-li údaje respondenty vyplněny korektně. MPSV při tom uvádí, že mzda sociálních pracovníků se pohybuje okolo 18 – 20 000 Kč hrubého, průměrné mzdy v souhrnu všech profesí ve službách včetně managementu představovaly podle MPSV cca 18 500 Kč hrubého, a to za všechny druhy sociálních služeb14, přičemž řada zejm. péčových služeb využívá v podstatně větší míře pracovníky nižších kvalifikačních úrovní a má na celkovém objemu služeb výrazně vetší podíl (54%).
2012
2013
Počet Počet počet Počet Počet počet přepočtených přepočtených přepočtených přepočtených přepočtených přepočtených úvazků za úvazků ostat. úvazků úvazků za úvazků ostat.úvazků sociální službu pracovníků na 1 pracovníka sociální pracovníků na 1 pracovníka celkem v přímé práci v přímé práci službu celkem v přímé práci v přímé práci Mezní hodnoty 0–9 0,1 – 8 0–1 Průměr za všechny služby v rámci druhu 3,65 3,05 0,27
Mezní hodnoty 0 – 9,71 0,5 – 8,9 0–1 Průměr za všechny služby v rámci druhu 3,9 3,27 0,26
Uvedený přehled mezních i průměrných hodnot vztahujících se k přepočteným úvazkům pracovníků sociálních služeb ukazuje, že meziroční změny ve všech položkách jsou zanedbatelné. Jedinou meziročně klesající hodnotou je počet přepočtených ostatních úvazků na 1 pracovníka v přímé práci. To odpovídá mírně se zvyšujícímu podílu úvazků pracovníků v přímém kontaktu s klienty na celkovém počtu úvazků ve službě. V roce 2012 se jednalo o 80%, v roce 2013 o 81%. Rozptyl těchto hodnot v jednotlivých službách je značný. Za současných podmínek se nejedná o ukazatel s významnou vypovídací hodnotou, protože je ovlivněn řadou proměnných. Jeho výši ovlivňují zejména tyto skutečnosti:
zda má poskytovatel do „ostatních úvazků“ (tedy do mezd) navedeny všechny pracovníky mimo přímou péči, nebo jen jejich část, a účetnictví, úklid atd. zajišťuje prostřednictvím služeb. Vyvedení části práce do položky služeb může odhadem snížit poměr „ostatních pracovníků“ k přímé péči o 10-20%. Šetření se touto otázkou nezabývalo;
vnitřní rozdělení povinností v rámci služby. Zejména v menších službách mnohdy koordinátor nebo vedoucí realizují i část administrativy spojené s klientskou prací (tisknou a zakládají záznamy z přímé práce, zajišťují část korespondence apod.);
velikost poskytovatele. Každá služba realizuje určitou agendu, která je přibližně stejná, ať zaměstnává 2 nebo 20 pracovníků. Jedná se např. o psaní projektů, o aktivity zaměřené na hromadnou komunikaci s pracovníky (informování mailem, porady), zajišťování některých služeb, propagace a další.
V souboru se nacházejí služby, kde podíl ostatních pracovníků nečiní ani 10% z celku. To by prakticky znamenalo, že se o službu „nikdo nestará“, koncepčně nepracuje, metodicky nevede. Je však pravděpodobné (ověřeno na vybraném vzorku), že poskytovatelé zaměstnávají např. vedoucího 14
Národní strategie rozvoje sociálních služeb 2015
60
sociálního pracovníka, který vykonává přímou práci s klienty, stejně jako manažerské, koncepční a metodické práce, ale nemá je v úvazku odděleny. Tím méně hodnoty zjištěné šetřením skutečně vyjadřují poměr přímé práce k ostatním činnostem služby. Vztah mezi podílem pracovníků v přímé práci a mezi personálními náklady vynaloženými na jednoho klienta se při tom ukazuje jako nezávislý, nízkou míru závislosti vykazuje také podíl pracovníků v přímé práci a výše úvazku pracovníků v přímé práci. Jinými slovy, podíl pracovníků v přímé práci se neukazuje jako významný faktor ovlivňující náklady na zabezpečení určité kapacity. Šetření se dále zabývalo otázkou, kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli: 2012
2013
Mezní hodnoty: 1 – 50% Průměr: 30,09%
Mezní hodnoty: 14 – 50% Průměr: 34,61%
Rozptyl hodnot uváděných jednotlivými respondenty je opět značný, představuje až 50%. Je pravděpodobné, že mezi poskytovateli existují rozdíly v pojetí toho, co je administrativa spojená s přímou prací. Stejně tak lze předpokládat, že poskytovatelé obvykle tuto hodnotu nesledují a uváděli kvalifikovaný odhad. Téměř všichni však vnímají, že se administrativa „kolem klientů“ meziročně zvyšuje. Ukazuje se, že čím vyšší je ve službě podíl pracovníků v přímém kontaktu s klienty, tím vyšší je i podíl, který na jejich klientské práci tvoří administrativa; závislost je však velmi volná. Doporučení: Na základě skutečností zjištěných v šetření lze velmi obtížně doporučit pevné stanovení poměru pracovníků v přímé práci k ostatním pracovníkům služby. Nejsou zřejmé přínosy, ani z hlediska kvality, ani z hlediska nákladovosti služby, které by „tvrdé“ omezení poměru pracovníků v přímé práci mělo, zejména pak tehdy, vykazuje-li část poskytovatelů některé činnosti v nákladech na služby, a část všechny činnosti zabezpečuje prostřednictvím úvazků. Nejsou dostupné informace, zda činnosti zabezpečené prostřednictvím nákupu služeb jsou úspornější, než činnosti zabezpečené z mezd. Z výstupů také nevyplývá, že by různé varianty nastavení podle jedinečných charakteristik služby, měly významnější dopad na výši personálních nákladů na zabezpečení jednoho klienta, jakkoli je logické, že pracovníci v přímé práci musí převažovat nad těmi „ostatními“. Přes všechny uvedené argumenty připravila pracovní skupina návrh poměru pracovníků v přímé práci k ostatním pracovníkům služby, a to ve dvou variantách. S ohledem na význam velikosti služby a její vliv na rozdělení úkolů v organizaci, počítá návrh se třemi kategoriemi služeb podle výše přepočtených úvazků pracovníků v přímé práci, a hodnoty jsou navrhovány pro každou kategorii samostatně. VELIKOST SLUŽBY PODLE POČTU ÚVAZKŮ
≤ 1,5
1,6 - 3,5
3,6 ≤
ZÁKLADNÍ VARIANTA
0,4*
0,68 - 1,5
1,2 -
MINIMÁLNÍ VARIANTA
0,4*
0,53 - 1,16
0,9 -
* Minimální přepočtený počet úvazků ostatních pracovníků bez ohledu na výši přepočtených úvazků prac. v přímé práci.
61
Při přípravě variant v diskusi vyplynulo, že poskytovatelé mají základní variantu nastavenou natolik střízlivě, až úsporně, že v minimální (krizové) variantě již není významný rozdíl. Na základě tohoto zjištění doporučujeme zvážit, zda rozdíl mezi navrženými variantami v přepočtu na finanční úsporu jsou natolik ekonomicky zajímavá, že vyváží destabilizaci služby, narušení vnitřních systémů služby, odchod pracovníků, což při snížení pracovních úvazků logicky nastává.
3.12 Spoluúčast obcí na financování služby sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Spoluúčast obcí na financování služeb částka 2012 1 727 894 Kč
Ostrava 3 376 000 Kč
Havířov
580 000 Kč Frýdek-Místek Ostatní celkem 1 507 909 Kč
částka 2013
1 510 650 Kč Ostrava 3 375 000 Kč 770 000 Kč
Havířov
Opava
Ostatní celkem 1 821 826 Kč
Uvedené grafy vyjadřují nejvyšší finanční spoluúčasti obcí na provozování sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi. Vyšší vypovídací hodnotu má srovnání finanční spoluúčasti obce s počty klientů s trvalým pobytem na jejich území, kterým byla služba poskytnuta. Výběr obcí a počtu klientů 62
za rok 2013 je pro ilustraci uveden níže. Pro posouzení výše finanční spoluúčasti je vhodné připomenout, že v roce 2013 byly průměrné personální náklady (nikoli celkové) na zabezpečení 1 klienta 12 571 Kč.
Obec
Ostrava Havířov Opava Frýdek-Místek Krnov Bruntál Karviná Kopřivnice Osoblaha Rýmařov Vrbno pod Pradědem Třinec
Úhrada na SAS 2013
3 375 000 Kč 1 821 826 Kč 770 000 Kč 400 000 Kč 317 000 Kč 232 800 Kč 121 300 Kč 100 000 Kč 50 000 Kč 20 000 Kč 10 500 Kč 10 000 Kč
Počet klientů SAS s trvalým pobytem v obci 2013
Průměrná výše úhrady na jednoho klienta
2359 199 255 201 240 398 109 15 86 65 90 26
1 431 Kč 9 155 Kč 3 020 Kč 1 990 Kč 1 321 Kč 585 Kč 1 113 Kč 6 667 Kč 581 Kč 308 Kč 117 Kč 385 Kč
Uvedený přehled nelze interpretovat tak, že obec přispívá s ohledem na počet klientů ve srovnání s ostatními na své občany mnoho nebo málo, řada obcí má totiž na svém území obyvatele jiných měst (tedy například počet klientů SAS ve městě Bruntál bude poměrně významně vyšší, protože zde pobývá řada osob s trvalým bydlištěm jinde), a současně se jejich občané na území jiných měst nacházejí a využívají služeb SAS. Dotace města jsou při tom poskytovány obvykle službám působícím na území donátora bez ohledu na to, zda vyšší počet osob s trvalým bydlištěm ve městě nevyužívá služby tam, kde se zdržuje.
3.13 Model sociální služby sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Východiskem pro dobré nastavení sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi je: - dobrá znalost místní potřebnosti, - optimální vymezení cílové skupiny, nastavení kapacit a odborného zajištění služby, - volba a zvládnutí účinných a etických metod práce s klientem, které vytvoří dobré podmínky pro pozitivní změny sociální situace klientů a zmírnění ohrožení dítěte, - systematická péče o pracovníky, o jejich profesní růst a kontinuální reflexe zkušeností získaných poskytováním služby, reflexe změn prostředí a potřeb klientů a jejich zapracování do koncepce a metodiky služby.
Potřebnost sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi Určování potřebnosti se musí opírat o kvalitativní a kvantitativní vyjádření výskytu takových fenoménů, které jsou ovlivnitelné působením SAS na daném území. V případě sociálně aktivizačních 63
služeb pro rodiny s dětmi se může jednat zejména o statistické údaje evidence případů OSPOD, o kvalitativní vyjádření nejčastějších problémů, kterými se zabývá nejen OSPOD, ale i další sociální pracovníci obce, hlášení sociálně rizikových jevů v rodinách s dětmi poskytnutá školami a zdravotnickými zařízeními, počty osamělých rodičů s dětmi, podíl nových migrantů s dětmi, počet rodin žijících na ubytovnách a v dalších formách nevyhovujícího bydlení, kapacity dostupných veřejných služeb pro rodiny s dětmi, a další. Odpovědnost za mapování výskytu a dynamiky takových jevů, které naznačují velikost cílové skupiny služby, mají obce a kraj. Údaje od poskytovatelů SAS mají být jedním z významných zdrojů informací, ale není možné na ně zodpovědnost v procesu komunitního plánování přenášet plně, a to ze dvou důvodů: - na rozdíl od veřejné správy jsou pro poskytovatele sociálních služeb mnohé údaje v zásadě nedostupné, - přirozeným zájmem poskytovatelů služeb je obhájit vlastní potřebnost. Poskytovatelé sociálních služeb by však pro podložené plánování pokrytí území vlastní službou a vyčlenění kapacit měli mít informace o velikosti cílové skupiny k dispozici. Při plánování a ekonomickém zabezpečení zejm. terénní formy SAS je nezbytné brát v úvahu, že je velmi choulostivá na výpadky financování. Při dofinancování služby po polovině roku poskytovatelé nemohou např. jednoduše rozšířit provozní dobu klubu, kterou při nedostatku zdrojů omezili. Přijímají své klienty s vidinou relativně dlouhodobé spolupráce, a tedy se rozšíření kapacity služby např. v posledním čtvrtletí nemusí jevit jako odpovědné, navážou-li na službu nové rodiny bez jistější perspektivy pokračování služby ve stejném rozsahu v následujícím roce. Doporučení: Mapování potřebnosti a plánování sociálních služeb má být výsledkem spolupráce a sdílení informací mezi obcemi, poskytovateli sociálních služeb, zástupci cílových skupin, krajem a dalšími aktéry, nikoli koordinací poskytovatelů na skupinách komunitního plánování. Komunitní plánování je vhodné otevřít- v případě potřeby překračovat zavedené struktury, propojovat jednání pracovních skupin tam, kde je to relevantní (např. děti a rodina, etnické menšiny, prevence sociálně rizikových jevů), vytvářet společné platformy kolem témat (bydlení, bezpečnost), nikoli jen podle cílových skupin, usilovat o účast aktérů s významnými informacemi (Úřady práce a další). Je potřebné, aby zadavatelé mapovali, analyzovali a sdíleli informace o podmínkách na svém správním území, a poskytovatelé měli prostor a kompetence zjišťovat nejen individuální situace svých klientů, ale také dění v lokalitě. Monitoring, jako sledování životních podmínek rodin s dětmi, jako cílené kontinuální mapování událostí, změn, atmosféry, rizik, které jsou významné pro život cílové skupiny a lokalitu jako takovou, je podstatný zejména pro služby komunitního typu, působící v místě15. Výstupy z monitoringu jsou mimo jiné významnou součástí zjišťování potřeb obyvatel, a tato práce poskytovatelů by měla být uznána legitimní součástí služby, přestože není primárně orientována na individuální zakázky. Vymezení cílové skupiny, nastavení kapacit a odborné zajištění služby Vymezení cílové skupiny služby úzce navazuje na potřebnost tím, že ohraničuje nepříznivé sociální situace, potřeby a jiné znaky, na které chce služba reagovat. Dobře vymezená cílová skupina služby není ani natolik obecná, aby umožňovala přijmout jakoukoli rodinu s dětmi, ani příliš úzká, aby část
15
srov. se službami, které mají klienty rozptýleny na území většího rozsahu.
64
potřebných rodin vyřazovala. Poskytovatel SAS by měl mít stanovena kriteria, kterými příslušnost k cílové skupině při jednání se zájemcem posuzuje, a to v takové formě, aby odpovídala jeho koncepci služby (tedy například prostřednictvím nepříznivé sociální situace, potřeb, práv, sociálně rizikových jevů, nebo různých kombinací). Kapacitní nastavení je při různosti forem a obsahů SAS obtížné stanovit. Někteří klienti potřebují návštěvy pracovníka dvakrát týdně po dobu několika let, a jiní jen jednou týdně či méně po dobu několika měsíců. Cesty k některým klientům trvají 10 minut a k jiným více než hodinu. Poskytovatel při tom nemůže předvídat a ovlivňovat, jaké konstelace a požadavky v daném roce přijdou, a proto je plánování kapacit a personálního zabezpečení velmi náročné, a jeho standardizace v podstatě nemožná. Obecně lze doporučit, že má-li být SAS postavena na návštěvách v domácnosti a intenzivní středně až dlouhodobé práci s rodinami (min. 1 návštěva týdně v rodině + návštěvy institucí), může pracovník na 1,0 úvazku zajistit tuto službu souběžně cca 12 – 15 rodinám, čím větší je jejich prostorové rozptýlení, tím jeho kapacita klesá. Rozptyl klientů jednoho pracovníka přibližně na území 30 km2 při dobré dopravní dostupnosti umožňuje kapacitu cca 10 rodin při 1,0 úvazku, s horší dopravní infrastrukturou může ještě klesat. Kapacitu přirozeně také ovlivňuje obsah činností, délka jednoho kontaktu se v závislosti na něm může výrazně lišit. Rozbor situací a poradenské rozhovory či sociálně-terapeutická činnost s celou rodinou v zásadě vyžaduje kontakty spíše v řádu hodin, podobně soustavná pracovně výchovná činnost spotřebuje obvykle nejméně hodinovou návštěvu pracovníka. Naopak jednoduché poskytnutí informace, doprovod, doručení tiskopisu žádosti atd. se může realizovat v rozsahu jedné intervence (časová jednotka 30 minut). Je třeba počítat s tím, že hlubší změny rodinného systému vyžadují často dlouhodobé a intenzivní působení, jak ve smyslu délky jedné návštěvy, tak v trvání spolupráce. Odborné zajištění služby by mělo vycházet z kompetenčních rozdílů mezi kvalifikační úrovní pracovníků v sociálních službách, sociálních pracovníků a jiných odborných pracovníků, které jsou rozvedeny v kpt. 3.3. Legislativní vymezení SAS se odkazuje na závažné situace, jako je ohrožení vývoje dítěte či krize, a očekává, že je pracovníci služby rodičům pomohou překonat. Základní složkou SAS by proto měly být komplexní odborné činnosti směřující k zachování či obnovení fungování rodiny, a tedy nikoli samostatné jednoduché poradenství, školní a volnočasové práce s dětmi, klubová činnost pro rodiče apod. Činnosti, označovaně někdy jako „sanace rodiny“ vyžadují zabezpečení primárně prostřednictvím sociálních pracovníků. Doporučení: Stanovení kapacit služby, odpovídajícího personálního vybavení na straně poskytovatele, a nastavení financování služeb na straně zadavatele souvisí se stanovením relativně jednoduchých, jednotných a hodnověrných ukazatelů v rámci druhu služby. Doporučit lze společně (zadavatelé a poskytovatelé) vytvořené formulace takových indikátorů, které poskytnou zadavatelům uspokojivou představu o kapacitě a určité formě výkonu služby, a poskytovatelům jasný, jednoznačně vyjádřený požadavek na to, co a jakým způsobem je potřebné evidovat a vykazovat, a to v dostatečném předstihu, nikoli zpětně, pokud možno jednotně, napříč různými zadavateli. Je potřeba akceptovat, že žádný izolovaný ukazatel nebude dostatečně výstižný. Je vhodné kombinovat několik typů objektivních indikátorů16.
16
indikátory založené na objektivních datech.
65
Může se jednat například o následující kombinaci, je však vhodné, aby byly vyjednány a jejich definice sdílena místními aktéry17:
Průměrná doba přímé práce s klienty na 1 rodinu/rok Počet stanovených časových jednotek přímé práce/rok Počet otevřených smluv/rok Počet klientů (osob, kterým byla poskytnuta služba)/rok. Doplňkově lze sledovat počet dospělých, kterým je přímo poskytována služba (přímé působení služby na rodiče a jiné pečující osoby).
Volba a zvládnutí účinných a etických metod práce s klientem, které vytvoří dobré podmínky pro pozitivní změny sociální situace klientů a zmírnění ohrožení dítěte Rozhodnutí o volbě perspektivy a metod práce by mělo být ponecháno plně v kompetenci poskytovatele a jeho týmu tak, aby dávala pracovníkům smysl a tvořila s vymezením cílové skupiny, s posláním a koncepcí služby kompaktní celek. Doporučení: V obecné rovině je důležité, aby byly SAS i jejich zadavatelé otevřeni následujícím požadavkům: - poskytnout rodinám i pracovníkům dostatek času na vytvoření důvěry; přijmout časové nároky i z hlediska možného efektu služeb – krátkodobé intervence nemají zpravidla potenciál hlubokých změn; - je-li to potřeba, akceptovat z počátku méně náročné, bezpečné „zakázky“, přestože nemají bezprostřední vazbu na „odstranění problému“ či přímo nevedou k sociálnímu začleňování. Předpokladem je, že pracovník reflektuje, jaký čas k tomu může poskytnout, jak pozná, že tato práce otevírá cestu k niternějším tématům a jak se zachová, pokud k nim tato strategie nevede; - přistupovat citlivě k sebeúctě rodičů při popisu sociální situace a potřeb rodiny a při formulaci cílů. V mnoha případech označení potíží či formulace cílů v sobě obsahují informaci o tom, že klient selhal jako rodič. Pro práci na zlepšení situace to mnohdy není nutné, stejně jako pátrání po příčinách minulých neúspěchů. Pracovníci služby by měli upřednostnit formulace akceptovatelné a srozumitelné pro klienty před odborným žargonem, byť by se z jejich hlediska snáze „obhajoval“ při kontrole dokumentace; - jsou-li klienti SAS současně potenciálními či aktuálními klienty orgánů SPOD, je nutné podrobné vysvětlení vztahu služby, případně pověřené osoby, k OSPOD, vzájemných povinností a nakládání s informacemi. Nezbytná je také komunikace s orgány SPOD o účelu, limitech, reálných možnostech a perspektivách služby. Kvalitní a profesionálně poskytovaná sociálně-právní ochrana dětí poskytovaná OSPOD má být principielně chápána jako zdroj, který může klientům přinést prospěch, nikoli jako hrozba, před kterou se mají chránit. Péče o pracovníky a kontinuální reflexe zkušeností získaných poskytováním služby
17
ideálně formou metodiky výkaznictví.
66
Denní kontakt se špatnými životními podmínkami klientů a zejména dětí, přítomnost u rodinných konfliktů a práce s traumatizovanými dětmi, odpovědnost za rozhodování mezi důvěrou klientů a bezpečím dítěte, nároky práce v terénu (povětrnostní vlivy, absence pracovního místa a hygienického zázemí při pohybu v terénu, osamělost a nemožnost bezprostředních konzultací na pracovišti aj.), požadavky na rychlé odborné a etické rozhodování a další tlaky výkonu SAS vyžadují dobrou péči o pracovníky a pozornost věnovanou profesnímu rozvoji. Zaměstnavatel by měl proto vytvářet podmínky pro: - metodické konzultace v individuální nebo/a skupinové formě včetně možnosti aktivně ovlivňovat metodiku služby - cílené uspokojování vzdělávacích potřeb (akreditované i neakreditované vzdělávání, samostudium odborné literatury, diskusní formy pracovních setkání s výměnou zkušeností) - zajišťovat supervizi alespoň jednou za dva měsíce - vytvářet příležitosti pro kolegiální kontakty pracovníků v přímé práci s klienty. Metodická setkávání, intervize, supervize a další příležitosti k reflexi poskytování sociální služby, konzultace se spolupracujícími institucemi, jejich zpětné vazby a zpětné vazby klientů, systematická evaluace služby atd. by měla být využívána pro zlepšování koncepce a poskytování SAS. Aktualizovaná metodika služby je známkou toho, že organizace převádí žité zkušenosti do nastavení služby. Tyto nároky nejsou naplňovány jaksi mimochodem, ale poskytovatel jim musí věnovat systematickou pozornost prostřednictvím pracovníka k tomu určeného, jehož agenda je v tomto rozsahu oddělena od výkonu přímé práce a v zabezpečení služby se s ní počítá se stejným významem, jako s přímou klientskou prací. Uvedená doporučení vyžadují přiměřené finanční zabezpečení služby. Úspory hledají poskytovatelé služeb po minimalizaci provozních nákladů často ve snižování mzdových výdajů, ať už tím, že redukují „ostatní pracovníky“ (metodické zabezpečení, vedení služby), protože se přímo nepodílejí na výkonových jednotkách (počty intervencí, počty klientů), nebo snižováním nákladů na přímou práci zaměstnáváním pracovníků nižší kvalifikace, kteří pracují za nižší odměnu. Vynucené snižování rozpočtu služby od určité hranice znamená vždy rezignaci na některé prvky kvality. Legitimní reakcí poskytovatele na nižší ekonomické zabezpečení služby by mělo být snížení kapacit služby, vycházející ze striktnějšího posouzení potřebnosti SAS pro konkrétní klienty, nebo zúžení cílové skupiny. Investice do kvality, omezení profesního rozvoje či snižování mezd (reálné, nebo náhradou sociálních pracovníků za pracovníky v sociálních službách) by nemělo patřit ke standardním způsobům vyrovnávání se s podfinancováním služby. Součástí dobré praxe by měla být základní „rovnice“, že při snížení rozpočtu je poskytovatel schopen obsloužit menší skupinu klientů, nikoli poskytnout službu nižší úrovně všem.
3.14 Příklad dobré praxe sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi Příběh paní B. Paní B. přišla poprvé do kontaktu s pracovníky sociálně aktivizační služby z podnětu sociální pracovnice OSPOD. Ta kontaktovala službu s oznámením, že paní B. bude propuštěna po porodu dítěte do domácnosti za předpokladu, že bude intenzivně spolupracovat s OSPOD a poskytovatelem 67
služby, který ji bude pravidelně navštěvovat v domácnosti, a sledovat péči o dítě. V tomto rozhodnutí se opírala o skutečnost, že paní B. byly v minulosti již dvě děti odebrány a svěřeny do péče pěstounů. Kromě nově narozeného chlapce paní B. aktuálně žádné děti u sebe nemá, žije s otcem dítěte a jeho rodiči v jejich bytě. Paní B. byla nastavena službu spíše strpět z toho důvodu, aby si chlapce mohla u sebe ponechat, a její postoj jak k pracovnici OSPOD, tak k pracovníkům služby byl velmi rezervovaný. V této situaci nečekaly pracovnici služby složitější úvahy o tom, zda paní B. je cílovou skupinou její sociální služby. Z komunikace s OSPOD jednoznačně vyplývalo, že se jedná o ohrožené dítě (vyhodnocení výhradně v kompetenci OSPOD). Udržení společného soužití matky s dítětem v bezpečném a pečujícím prostředí je v souladu s posláním služby. Náročnějším, ale velmi běžným úkolem v SAS bylo vyrovnat se s otázkou dobrovolnosti klientky. Je přijetí služby založeno na přání paní B., má motivaci pracovat na něčem, v čem jí služba může prospět, je vhodné a odůvodnitelné investovat do přesvědčování, nebo jde o zakázku třetí strany, s níž služba nepracuje? Sociální pracovnice služby navštívila paní B. v domácnosti krátce po propuštění z porodnice, aby jí službu nabídla. Paní B. projevovala nespokojenost s postupem OSPOD, a zájem vyhnout se zatažení do systému péče o ohrožené děti, který ji v její perspektivě o dvě děti připravil. V průběhu rozhovoru však formulovala některé starosti (finanční, bytové, vztahové), s nimiž by přijala pomoc. Paní B. měla zájem o důkladné vysvětlení vztahu poskytovatele služby k úřadům, a o pravidla služby. Projevila zájem o to, aby byl OSPOD pravidelně informován, jak spolupráce probíhá, a to s očekáváním, že bude dokumentována její snaha situaci řešit a pozornost OSPOD nebude tak intenzivní. Sociální pracovnice uzavřela s klientkou smlouvu o poskytnutí služby s tím, že legitimní zakázkou je nejen podpora při hledání samostatného bydlení a zajištění materiálních potřeb dítěte, ale také potřeba „zbavit se dohledu“. V následujících týdnech se řada rozhovorů odvíjela od tématu, co je pro to potřeba udělat, a zda v tom klientka nachází něco pro sebe dobrého. Pracovnice se současně poznávala s klientkou, mapovala podmínky, ve kterých chlapce vychovávala a vyjednávala sdílenou představu o tom, co budou společně dělat, aby mladá rodina vedla spokojenější život. Ukázalo se, že paní B. žije v domácnosti rodičů partnera, který nepracuje a mnoho času tráví v hernách. K dítěti má hezký vztah, ale paní B. necítí mnoho podpory z jeho strany, příliš si nerozumí s jeho rodiči a má jiné představy o vedení domácnosti. Paní B. je energická, poraženecké nálady jsou jí cizí, umí se prosazovat místy s razancí, která ji dostává do konfliktů, příliš neočekává pomoc zvenčí. Má někdy zkreslené představy o vývojových potřebách dítěte, občas je bezradná, v okolí nemá nikoho, s kým by si povídala o dětech a běžných starostech, v rodině partnera je občas v defenzivě. Chybí jim finance na běžné vybavení, partner není příliš aktivní a paní B. se musí postarat sama. Syn je zdravé miminko bez speciálních potřeb. S využitím metodické podpory své organizace vyhodnotila sociální pracovnice služby, že v prvních měsících spolupráce se bude snažit „připojit“ ke klientčině pohledu na situaci a porozumět jí. S respektem k tomu, že jde o matku s novorozencem bez většího zázemí, se soustředila na pomoc při každodenních starostech, zajištění dávek, plenek a dětského vybavení z charitního šatníku, doprovody k lékaři. Pracovníci služby neposoudili jako účelné analyzovat příčiny umístění dětí paní B. do péče jiných osob a zaměřili se na vysvětlování zvoleného postupu OSPOD, kterému se strategie jevila jako příliš „měkká“. Někteří pracovníci OSPOD pod tlakem pocitu odpovědnosti za bezpečí dítěte vyžadují od služeb stejně kontrolní postupy, jaké zaujímají sami. Úkolem dobré SAS je najít vyvážený přístup mezi zbavením se odpovědnosti přistoupením bezvýhradně na perspektivu klienta, ať je její dopad na 68
dítě jakýkoliv, a mezi rezignací na principy služby a přerodem v asistenty OSPOD. Je potřeba vysvětlovat, že služba sama nemá jiné nástroje, udržující motivaci klienta ke spolupráci, než je důvěra a dobrý vztah, než je pocit klienta, že mu služba něčím prospívá. V krajních případech je nutné usnadňovat pochopení, že pracovníci stojí před rozhodnutím mezi variantou – mít v rodině „nějakou službu“, která možná dokáže posunovat situaci pomaleji a méně, než se jeví vhodné a mezi variantou službu v rodině nemít. Paní B. v prvním roce syna postupovala v malých krůčcích k vybavování domácnosti a k lepšímu porozumění, co děti tohoto věku potřebují. Klientka strávila dětství v dětském domově a sama nemohla zažít laskavou pozornost rodičů, ani běžný chod domácnosti. Sociální pracovnice služby ji navštěvovala podle potřeby zpravidla dvakrát týdně. Partner matky se kontaktu s pracovnicí vyhýbal a obvykle v době návštěv pobýval mimo domov. Nedošlo k žádným potížím, které by ohrozily chlapcův vývoj, přesto nedorozumění s pracovnicí OSPOD pokračovaly a paní B. začala situaci řešit vyhýbáním se kontaktu s ní. Paní B. také trápily vztahy v domácnosti a postupně rostla její potřeba se osamostatnit. Se sociální pracovnicí služby navázala úzký vztah, který jim umožnil sdělovat si i nesouhlasná stanoviska, a hledat cesty, jak ovlivnit a posouvat vnímání situace klientky směrem k novým řešením. Paní B. projevovala velký zájem o práci sociální pracovnice služby a o příběhy jiných klientů. Vyprávění jí pomáhala porozumět i roli sociálních pracovníků OSPOD (někteří rodiče nezajistí dobrou péči a děti je pak skutečně potřeba chránit) a vnímat situaci s větším odstupem. Vztahy v domácnosti a finanční potíže zapříčiněné gamblerstvím partnera přiměly klientku k rozhodnutí hledat samostatné bydlení. Sociální pracovnice služby jí zajistila běžný podnájem v malém bytě v jiném městském obvodu. V následujícím období společně pracovaly zejména na vybavení domácnosti a nastavení dobrých podmínek pro kontakt bývalého partnera a jeho rodičů s chlapcem. Paní B. se postupně více zapojovala do pracovně výchovné činnosti se synem a podílela se na jeho rozvoji. Změna bydliště vedla také ke změně příslušného pracoviště OSPOD, kde paní B. nebyla zatížena minulými konflikty a nedůvěrou a její spolupráce se výrazně zlepšila. Paní B. vyjádřila přání navázat bližší kontakt s dětmi, které jsou v pěstounské péči. Sociální pracovnice služby a SPOD společně zprostředkovaly kontakt mezi rodinami a paní B. se s dětmi začala setkávat, schůzky se postupně prodlužovaly na vícedenní pobyty o víkendech a o prázdninách. Podporu pěstounské rodině, pro kterou byla situace nová a náročná, zajišťovala sociální pracovnice jiné SAS. Klientku stále trápil nedostatek finančních prostředků, ráda by našla zaměstnání, ale neměla hlídání pro syna. Chlapec by mohl navštěvovat školku, ale paní B. chyběly peníze na stravné. Mimořádnou okamžitou pomoc se sociální pracovnici nepodařilo zajistit. Postupem času se službě podařilo získat dárce, který adresně poskytnul dar na zabezpečení stravného a dalších základních úhrad pobytu chlapce ve školce. Po jeho nástupu do školky paní B. zahájila rekvalifikaci, kterou jí zprostředkovala pracovnice služby. Stále více osobních záležitostí si však klientka zařizovala bez pomoci a stala se velmi sebevědomou při zajišťování svých potřeb. Došlo ke zrušení dohledu nad chlapcem, které paní B. přijala s velkým uspokojením. Sociální pracovnice služby věnovala velkou pozornost nepatetickým altruistickým postojům klientky, která dočasně poskytla zázemí zraněnému bývalému partnerovi přesto, že se nerozešli zcela v dobrém, oblečky, ze kterých syn vyrostl vždy nosila do charitního šatníku služby a organizovala mezi maminkami burzy oblečení, ujala se opuštěného zvířete. To jim pomáhalo pracovat s místy přílišnou razancí paní B. v situacích, kdy nebyla v mezilidských situacích spokojena s chováním ostatních. Paní B. také stále samostatněji realizovala své kontakty s dětmi v pěstounské péči. V podpoře dovedností se sociální pracovnice zaměřovala více na paní B., než na chlapce, který dobře prospíval ve školce. 69
Paní B. pomáhala upevňovat základní PC dovednosti, kterým na rekvalifikaci neporozuměla. Schůzky se postupně realizovaly s větším časovým odstupem, průměrně jednou za dva až tři týdny. Trvalo ještě řadu měsíců, než klientka získala práci na částečný úvazek. Práci si zajistila sama. Sociální pracovnice SAS vyzvala při pravidelném hodnocení spolupráce klientku k rozhovoru o tom, zda ještě potřebuje službu. Společně rekapitulovaly uplynulých 5 let, co všechno klientka dokázala a jakou má sebedůvěru a oporu pro samostatný život. Sociální pracovnice služby od počátku spolupráce vnímala podobně jako OSPOD, že je v zájmu dítěte, aby rodina byla v kontaktu s někým, kdo nabízí pomoc, má možnost sledovat, jak se dítěti daří, a případně zasáhnout. Rozuměla také nespokojenosti klientky s tím, že někdo narušuje její už tolik chatrné soukromí v rodině partnera a v náročné situaci krátce po porodu stanovuje, co by měla plnit. Přání matky – mít klid a dítě u sebe, byly v souladu s tím, že posláním služby je udržet dítě ve funkční rodině. Možným místem rozporu se stalo „pouze“ hodnocení toho, co funkční rodina vlastně znamená. Sociální pracovnice po reflexích v rámci metodické podpory na pracovišti dokázala přistoupit na způsob myšlení a jednání klientky v maximální možné míře, která ještě uchovávala bezpečné podmínky pro dítě, a vyhnout se postupům, které u paní B. vyvolávaly obranné reakce. Praktická pomoc (asistence při vyřízení dávek, materiální pomoc z charitního šatníku, podpora při návštěvách pediatra atd.) umožňovaly racionálně založené klientce vnímat službu jako něco, co přináší reálný profit, protože v tom čase nechápala službu jako psychickou oporu. Někdy bylo pro sociální pracovnici náročné zvládat snahy klientky uniknout, přistoupit na její hněv, a pomáhala si na supervizích udržet respektující postoj. Náročné bylo také přemýšlet o práci v rodině s odstupem a neuváznout v jednotlivostech, jako byly dílčí konflikty na úřadě, zvláštní představy klientky o vhodné stravě pro dítě, neúspěch při řízení o mimořádné okamžité pomoci. Trvalo řadu měsíců, než se klientka s výpomocí služby rozhodla udělat výraznější změny ve svém životě. Velkým obratem bylo vnitřní osamostatnění klientky a nalezení samostatného bydlení, které klientce umožnilo vymanit se z tlaku očekávání prarodičů dítěte, realizovat vlastní představy o chodu domácnosti, mít své místo, svobodný režim dne a „vlastní“ bydlení také výrazně posunulo její sebehodnocení. Radost z nového začátku dovolila klientce sebevědomě a méně defenzivně vstupovat do komunikace s úřady, a otevřela potřebu realizovat se i v jiné činnosti a vztazích, než je péče o syna. Oproti první fázi obtížného nacházení společných cílů se stalo výzvou přiměřené dávkování změn a realistické plánování toho, co všechno si klientka přála uskutečnit. I tato etapa vyžadovala měsíce až léta poskytování služby. Poslední část společné cesty klientky a sociální služby obsahovala spíše podporu při zvažování a samostatné realizaci rozhodnutí směřujících k zabezpečení rodiny a navázání kontaktů s ostatními dětmi. Míra spolupráce se snižovala a frekvence schůzek klesala. Po pěti letech bylo pro klientku i pro sociální pracovnici náročné ukončit kontakty, které už pro klientku představovaly spíše „jistotu v zádech“, že je kam se při potížích obrátit. Klientka souhlasila s ukončením spolupráce s tím, že je pro ni stejně časově stále náročnější při zaměstnání a péči o syna realizovat schůzky se sociální pracovnicí. Každodenní starosti a zátěž, kterou však dokázala řešit, paradoxně usnadnily klientce odpoutat se od mnohaleté přítomnosti sociální pracovnice. Ta při vyhodnocování spolupráce vytvořila s klientkou pomyslné scénáře toho špatného, co by se mohlo stát a provedla ji úvahami, jak se s tím vypořádat. Paní B. dokázala reflektovat zejména praktickou pomoc sociální pracovnice (byt, rady v péči o dítě, jednání s úřady) a psychickou oporu, kterou jí byla, méně pak vlastní „proměnu“, kterou rekapitulovala spíše sociální pracovnice. Ukončení služby bylo velmi pozvolné, schůzky méně než jednou měsíčně v závěru obsahovaly spíše 70
rozhovory o tom, jak se klientce samostatně daří. Ještě v průběhu této fáze získala klientka stálejší zaměstnání na plný úvazek a přestěhovala se za prací. Nejstarší dcera z pěstounské péče byla svěřena zpět do její výchovy. Spolupráce sociální pracovnice služby a paní B. v měnící se intenzitě přetrvala až do nástupu dítěte do školy. Složitá spleť příčin a následků sociální situace paní B., a jejich vzájemné ovlivňování trvalo téměř 30 let a nebylo by realistické očekávat, že lze v krátkém čase dosáhnout skutečné změny. Sociální pracovnice se nesnažila historii jejího příběhu rozplést, nikdy se nedozvěděla, proč byly děti paní B. umístěny do péče jiných osob a zařízení a soustředila se na vytváření takových podmínek, které budou bezpečné a podnětné pro dítě a smysluplné a cenné pro jeho matku. V příběhu klientky lze předpokládat, že klíčové momenty byly následující: - jakkoli odlišné až konfliktní mohly být perspektivy první sociální pracovnice OSPOD, klientky a sociální pracovnice služby, systém v rozhodující chvíli zafungoval. OSPOD zajistil pro klientku sociální službu, a zajistil ji hned. V mnoha případech k tomu dochází až po vyčerpání jiných příležitostí a čekání na spontánní úpravu, kdy je problém natolik rozvinutý, že možnosti sociálních služeb jsou omezenější. Systém ochrany dítěte zafungoval i v tom, že služba byla okamžitě místně dostupná a v dostatečné časové kapacitě; - nastavení sociální služby a její sociální pracovnice vytvořilo podmínky pro získání důvěry a spolupráci na změnách. Sociální pracovnice i klientka dopřály této podmínce dostatek společného času a „připojení“18, z počátku pro obě náročné, otevřelo cestu ke změnám. Řada pokusů o spolupráci s rodinami končí ztrátou trpělivosti na straně klientů, případně i služeb, a nenaplněná očekávání v krátkém čase vedou k rezignaci na spolupráci; - klientka a její individuální nasazení, životaschopnost a otevřenost nejvíce ovlivnila výsledek spolupráce. Sociální pracovníci se často utápějí v iluzi, veřejné, nebo i vlastní, že dobrý profesionál změní perspektivu klienta a dokáže jej přesvědčit k tomu, aby se vzdal dosavadního způsobu života a dělal věci jinak. Takový pohled na klienty je v důsledku málo respektující a nepartnerský. Sociálně aktivizační služba pro rodiny s dětmi otevírá příležitosti a nabídky, a je odpovědná za to, aby vytvořila co nejlepší podmínky pro změny, které však s její podporou realizuje převážně sám klient. Posuzovat službu podle výsledků ve smyslu úspěchu sociálního začleňování („klient je zaměstnán“, „klient dokončil školu“, „dítě zůstalo v rodině“ atd.) je proto v individuální rovině sporné. Služba je vždy do značné míry odkázána na to, jak jejích příležitostí využije klient. Některé charakteristiky byly změněny v zájmu anonymity klientky.
18
Insoo Kim Berg upozorňuje, že zaujetí stanoviska porozumění klientce neznamená omlouvat její nevhodné či zanedbávající chování. Znamená to pouze, že pracovník je přístupný, a že se klientce dostane poctivého vyslyšení. Tento přístup umožní klientce méně se bránit, být otevřenější a vůči pracovníkovi upřímnější (Berg, I. K. Posílení rodiny, v překladu Ivana Úlehly, 1992).
71
3.15 Návrh rozvoje sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi - s rostoucím významem sociálních služeb pro rodiny s dětmi v systému sociálně-právní ochrany dětí je třeba otevřít prostor pro zlepšování spolupráce s orgány SPOD, vytvářet podmínky pro reflexi a učení, jak s novými požadavky a odpovědností zacházet; - je nutné zkoumat a vyjednávat funkční, jednoznačné a pro poskytovatele právně bezpečné ohraničení (tj. s omezením různosti interpretací kontrolními orgány) agend SPOD a sociálních služeb; - je vhodné analyzovat a následně prosazovat koncepční ukotvení těch služeb pro rodiny s dětmi, které nejsou postaveny výhradně na klientských zakázkách a umožní realizovat cíle stanovené OSPOD. Je třeba diskutovat současný právní stav umožňující podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí (§12,13) ukládat „nedobrovolným“ klientům využívání sociálních služeb, jejichž filosofie je vystavěna na principu dobrovolnosti a zakázkového modelu „služby“ (servisu). Diskusi je vhodné směřovat nikoli ke zrušení tohoto ustanovení, ale k transparentnosti a systémovému ukotvení v takové agendě, kde bude realizace nařízeného programu logická a nesporná pro všechny účastníky; je nutné pracovat i s možností vyvedení těchto aktivit mimo systém sociálních služeb (programy pro rodiny s dětmi v systému sociálně-právní ochrany dětí). - je potřebné přesněji specifikovat základní činnosti sociálních služeb podle §35 zákona o sociálních službách tak, aby umožnily přesnější a jednoznačnější odlišení toho, co je sociální služba, co je její fakultativní činnost a co je program sociálně-právní ochrany dětí. Současný stav obsahuje v popisu základních činností natolik obecné formulace, že existuje jen velmi málo opatření sociální práce, které by nemohly být posouzeny jako sociální služba, a vystavuje tím realizátory nejistotám o potřebnosti registrace či příslušnosti k určité agendě; - v souvislosti s těmito výzvami je potřebné otevřít otázku sociální prevence jako prostředku k ochraně společnosti. Přestože ji zákon o sociálních službách explicitně uvádí jako cíl služeb sociální prevence, z hlediska koncepce zákona a standardů sociálních služeb se smí jednat pouze o vedlejší efekt individuálních zakázek klientů, kteří sledují vlastní prospěch. Posílení veřejného zájmu v případné novelizaci zákona musí být doprovázeno vyhodnocením dopadu na konzistenci a smysluplnost pro tu oblast působnosti sociálních služeb, která bude i nadále sledovat individuální blaho a vyžádané, klienty „objednané“ aktivity. V opačném případě dojde k prohloubení střetů zájmů, a rozporuplnosti zakázek, kterým jsou služby prevence vystaveny. Pro přesnější popis SAS na území kraje by měla budoucí výzkumná šetření zahrnovat minimálně: - konkrétní vymezení cílových skupin služby - časové jednotky práce s klienty za sledované období (například ustálené „intervence“) - kvalifikační strukturu pracovníků služby vyjádřenou ve výši úvazků - skutečný, nikoli trvalý pobyt klientů - oblasti spolupráce s rodinami (výchova a rozvoj rodičovských kompetencí, vzdělávání, hospodaření, bydlení, zdraví, vztahy, atd.19). 19
Zjišťování činností služby podle zákona o sociálních službách a prováděcí vyhlášky samo o sobě zmapování oblastí spolupráce neumožňuje, např. sociálně-terapeutické činnosti mohou být prostředkem ke zvyšování rodičovských kompetencí, stejně jako ke zlepšování vztahů mezi rodiči, k odpovědnějšímu přístupu ke zdraví a podobně.
72
4. Terénní programy 4.1 Definice druhu služby dle zákona a vyhlášky Terénní programy § 69 zákona (1) Terénní programy jsou terénní služby poskytované osobám, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy. Služba je určena pro problémové skupiny osob, uživatele návykových látek nebo omamných psychotropních látek, osoby bez přístřeší, osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách a jiné sociálně ohrožené skupiny. Cílem služby je tyto osoby vyhledávat a minimalizovat rizika jejich způsobu života. Služba může být osobám poskytována anonymně. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: (a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, (b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
§ 34 vyhlášky (1) Základní činnosti při poskytování terénních programů se zajišťují v rozsahu těchto úkonů: a) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím: aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí, b) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí: 1. pomoc při vyřizování běžných záležitostí, 2. pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob, 3. sociálně terapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních sociálních schopností a dovedností, podporujících sociální začleňování osob, 4. poskytování informací o rizicích, spojených se současným způsobem života a snižování těchto rizik; v případě uživatele návykových nebo omamných a psychotropních látek prostřednictvím metod přístupu minimalizace škod. Předmětem této zprávy jsou terénní programy pro všechny cílové skupiny, s výjimkou uživatelů návykových látek. Těm je věnována zpráva pracovní skupiny č. 4.
73
4.2 Provozní doba Průměrná provozní doba terénních programů na území kraje je 28 hodin týdně, poskytovány jsou v pracovní dny, a tedy průměrná denní provozní doba je 5,6 hodin. Nejnižší týdenní provozní doba je 8 hodin/týdně (tato služba má současně 93 neuspokojených zájemců za rok 2013, neuvádí však, z jakých důvodů), nejvyšší, tedy 40 hodinovou provozní dobu týdně vykazují 4 služby terénní programy. Hodnoty získané z dotazníkového šetření mohou být zkresleny zejména nejednotným přístupem respondentů k vykazování provozní doby, např. ve smyslu načítání za jednotlivá zařízení pod shodným identifikátorem. Z výsledků šetření nelze spolehlivě dovodit, jakou část provozní doby zaujímá přeprava pracovníků mezi domácnostmi klientů, či jinými místy, kde službu poskytují.
4.3 Pracovník v přímé práci Sociální pracovník – je nezbytným základním odborným pracovníkem v přímé práci. Jeho kompetencí je kromě přímé práce a odborné činnosti v zařízení, i dohled nad pracovníky v sociálních službách. Sociální pracovník je ve službě zodpovědný za kvalitu poskytované služby, má přehled o klientské práci, konzultuje s pracovníky v sociálních službách další pracovní postupy, ale také zpracovává statistiky, výstupy. Často bývá současně vedoucím služby/koordinátorem. V tomto případě je důležité oddělit různé pracovní pozice i jejich náplně práce a do přímé práce započítávat a vykazovat pouze příslušnou část pracovního úvazku. Pro službu TP je nezbytné, aby alespoň 1 pracovník v týmu, byl sociálním pracovníkem a pracoval zde na HPP. Model, kdy službu zjišťují hlavně pracovníci v sociálních službách a sociální pracovník je v týmu pouze na úvazek např. 0,2 (a další část úvazku má podobně v dalších službách) vyvolává pochybnost o odbornosti služby a snaze naplnit pouze zákonnou povinnost o přítomnosti sociálního pracovníka ve službě. Pracovník v sociálních službách – je dalším pracovníkem v přímé práci. Dle zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách je pracovníkem v sociálních službách TP ten, kdo vykonává práci pod dohledem sociálního pracovníka (§ 116, písmeno d). Z charakteru služby (střídání pracovníků v zařízení v provozním týdnu) bývají často pověřeni i k uzavírání ústních dohod a vedení procesu individuálního plánování. Samozřejmě, dostatečné vzdělání, osobnostní předpoklady a ochota dalšího osobního rozvoje jsou podmínky k tomu, aby pracovník v sociálních službách byl kvalitním a profesionálním členem pracovního týmu. Odbornou způsobilostí pracovníka v sociálních službách vykonávajícího činnosti pod dohledem sociálního pracovníka (písm. d) je základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle §110.
74
4.4 Uživatelé podle místa bydliště Počet uživatelů a jejich trvalé bydliště 2012 5%
4% Opava
17%
Ostrava 3%
41%
Karviná Bohumín Frýdek-Místek
8%
Ostatní Nezjistitelné 22%
Počet uživatelů a jejich trvalé bydliště 2013 14%
2% Ostrava
5%
39%
Horní Suchá Karviná Bohumín
10%
Frýdek-Místek
Vložit graf počet uživatelů podle místa bydliště 3%
Ostatní Nezjistitelné
26%
Dotazníkové šetření ukázalo, že služba terénní programy byla v roce 2012 byla poskytnuta 3669 osobám, a v roce 2013 celkem 3737 osobám. Následnou kontrolou bylo zjištěno, že v jednom případě byly kvantitativní údaje znehodnoceny započtením osob zařazených do projektů z oblasti podpory zvyšování kvalifikace a počet klientů na jednoho pracovníka v přímé práci měl představovat cca 420430 (průměr v terénních programech je 88, a to i při zahrnutí uvedených extrémních hodnot). Z těchto důvodů musel být dotazník z některých hodnocení vyřazen. Přepočtený počet osob, kterým byly terénní programy poskytnuty je 2409 v roce 2012 a 2634 v roce 2013, s ohledem na další nedostatky ve zpracování dat, je však třeba považovat tyto údaje za orientační. Nejvíce klientů terénních programů má trvalé bydliště v Ostravě (1042 osob v roce 2013). Z městských částí je nejvíce zastoupena Slezská Ostrava (411 klientů v r. 2013), na jejímž území se nachází několik lokalit silně postižených sociálním vyloučením (Liščina, Hrušov, Zárubek, Osada Míru) s vysokým podílem příslušníků romského etnika (počet obyvatel těchto lokalit se odhaduje kolem 2000). Jedná se z velké části o rodiny s dětmi, a proto větší část osob navázaných na sociální služby s trvalým pobytem v této lokalitě představují klienti SAS. Hodnoty mohou být zkresleny především nejednotným pojetím městských obvodů, v nichž některé jejich části uvádějí respondenti samostatně. 75
Druhé místo v pořadí obcí zaujímá Karviná s cca 57000 obyvateli, rovněž výrazně zasažená sociálním vyloučením. Trvalé bydliště v tomto městě má 688 klientů terénních programů. Třetí v pořadí Bohumín má cca 22000 obyvatel a trvalé bydliště v tomto městě má 276 klientů terénních programů. Překvapivě nízký počet klientů vykazují větší obce s rozšířenou působností, které se také potýkají se sociálním vyloučením, např. Orlová (8 klientů s trvalým pobytem u obce se 32000 obyvatel v roce 2013), nebo Krnov (1 klient s trvalým pobytem u obce s téměř 25000 obyvatel v roce 2013), v některých zřejmě služba není dostupná vůbec, např. v Kopřivnici (cca 23000 obyvatel). Nejméně 30 klientů terénních programů podle trvalého pobytu z počtu ve výseči „ostatní“ v roce 2013 vykazovaly obce: Frenštát pod Radhoštěm Bruntál Český Těšín Opava Třinec Havířov Horní Suchá Frýdek-Místek
36 37 50 50 62 65 79 129
V uvedených hodnotách je nutné počítat s určitou mírou zkreslení. Ta je způsobena jak nepřesnou evidencí ze strany poskytovatelů, tak nemožností získat přesné informace od klientů, kteří zamění trvalé bydliště s přechodným. V mnoha případech se jedná o anonymní evidenci a poskytovatelé trvalý pobyt klientů nezjišťují. Vhodné by bylo směřovat otázku na skutečné místo pobytu, resp. místo poskytování služby. V aktuálním zpracování je dále nutné počítat s vlivy migrace. Počet klientů terénních programů (bez ohledu na trvalé bydliště) je v užším vzájemném vztahu k dalším ukazatelům. Medián je 109,5 klientů na službu/rok (rok 2013). Nejmenší roční počet klientů na jednu sociální službu v roce 2013 byl podle šetření 52, nejvyšší pak 349. Jako významnější (nikoli silná) se ukazuje závislost mezi počtem klientů ve službě/rok a personálními náklady a mezi počtem klientů/rok a výší úvazků. Nevýznamná je naopak závislost mezi počtem klientů/rok a měsíčními náklady na úvazek. Pouze střední závislost se ukazuje u osobních nákladů na zabezpečení jednoho klienta – čím méně má služba klientů, tím jsou personální náklady vyšší, ovšem nikoli významně (korelační koeficient je pouze -0,49). Celkové náklady za každou službu nejsou k dispozici, nicméně výstupy naznačují, že malé (nízkokapacitní) služby nemusí být nutně výrazně nákladnější, lze však předpokládat, že výrok platí až od jisté početní hranice. Šetření neposkytuje informace o tom, jaké intenzity spolupráce s klienty dosahuje – jak dlouho ve službě setrvávají a jaký objem přímé práce je jim věnován. Rozdíl mezi službami s vysokým a nízkým počtem klientů/rok je až sedminásobný a nelze vždy vysvětlit větší kapacitou poskytovatele z důvodu vyššího počtu pracovníků. Z porovnání provozní doby a počtu klientů na jednoho pracovníka lze vyvozovat, že se v řadě případů musí jednat o spolupráci spíše krátkodobou a v průměru méně časově rozsáhlou, než je tomu například v SAS. Krátkodobost spolupráce může vyplývat jak z charakteru zakázek, tak z migrace, která je u klientů terénních programů poměrně častá. Můžeme tak vysledovat tři základní varianty terénních programů, které jsou mezi sebou vzájemně neporovnatelné:
76
A) terénní programy registrované při/vedle NZDM jako samostatné služby - poskytovateli jsou mnohdy chápány jako „pravý streetwork“ (zatímco terénní forma NZDM je spíše „prodlouženou rukou klubu“ a stahuje klienty do zařízení); B) terénní programy fungující jako rozcestník či dispečink, které klienty vyhledají a navážou na relevantní služby; C) terénní programy, které dlouhodobě pracují s klienty, např. ve smyslu asistence v bydlení nebo tam, kde nahrazují nedostupné poradenské a asistenční služby. V těchto případech je v praxi možné sledovat jisté závislosti, které se v šetření nezobrazují. Jedná se o závislost trvání spolupráce na migraci (krátkodobé kontakty častější v sociálně vyloučených lokalitách, kde je vysoká migrace, dlouhodobé kontakty mimo tyto lokality). Tato souvislost se stává problematickou ve chvíli, kdy se lokalita vylidňuje (ať už jde o pozitivní efekt služby, nebo jiné příčiny) a služba zůstává. Další závislost se projevuje v oblasti dostupnosti služeb. Tam kde je služeb nedostatek, terénní programy je často nahrazují, klienta si ponechávají v dlouhodobé spolupráci, naopak tam, kde jsou služby dostupné, provádí terénní programy depistáž a navedení klientů na odpovídající služby, jedná se tedy o spolupráci krátkodobou, v řádu několika kontaktů a kapacita služby z hlediska počtu obsloužených klientů/rok je výrazně vyšší. Doporučení Vzhledem ke značným rozdílům v pojetí a formátu služby je nezbytné, aby poskytovatel reflektoval, kterou variantu provozuje a z jakého důvodu. Zvolená nebo praxí vykrystalizovaná varianta bude přímo závislá na definované cílové skupině, cílech a možnostech lokality, a měla by být otevřena změnám. Vznikne-li například služba v prostředí, kde neexistují návazné služby, nemá klienta kam odkazovat, bude terénní programy pravděpodobně provozovat v delší dobé, intenzivnější variantě spolupráce s klientem, uvedené výše pod písmenem C). Pokud však dojde k doplnění místní sítě sociálních služeb, je na místě uvážit změnu pojetí služby. Podobně jsou terénní programy citlivé na migrační vlivy a změny problémů cílové skupiny. Dojezdové vzdálenosti lze orientačně sledovat například měřením času na cestě ve vybraném měsíci/měsících, které nejsou poznamenány očekávanými událostmi měnícími četnost či frekvenci návštěv (prázdniny, svátky). Rozdíl mezi službami, které jsou poskytovány na malém území, a mezi těmi, které mají klienty rozptýleny po regionu, se v tomto měření projeví, a lze s ním pracovat např. ve smyslu určení koeficientu nákladovosti či pracovní doby. Záznam času stráveného na cestě jako součást celoročního výkaznictví a následné statistické zpracování by dále zvyšovalo administrativní zátěž poskytovatelů bez významnější výtěžnosti.
4.5 Zájemci o službu Terénní programy evidovaly v roce 2012 celkem 70 neuspokojených zájemců, a v roce 2013 celkem 118, což je nárůst o 69%. Mnoho poskytovatelů však zájemce o službu neeviduje, případně žádné neuspokojené nemá. Výstupy z dotazníkového šetření lze proto jen stěží považovat za přesvědčivý obraz reality. Podle výstupů byl ve všech terénních programech v kraji v roce 2012 z kapacitních důvodů odmítnut pouze 1 zájemce, v roce 2013 už to bylo plných 70, což je 69% všech odmítnutých zájemců v daném roce. 77
Důvody odmítnutí 2013
Důvody odmítnutí 2012
3,6% 1,8%
1,4%
12,7% 57,1%
45,5% 41,4% 36,4%
A A
B
B
C
D
E
C
A Poskytovatel neposkytuje sociální službu, o kterou osoba žádá. Zájemce nespadá do vymezeného okruhu osob v registru poskytovatelů sociálních B služeb. Poskytovatel nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, o kterou osoba C žádá. Zdravotní stav osoby, která žádá o poskytnutí pobytové sociální služby, vylučuje D poskytnutí takové sociální služby; tyto zdravotní stavy stanoví prováděcí právní předpis. E
Osobě, která žádá o poskytnutí sociální služby, poskytovatel vypověděl v době kratší než 6 měsíců před touto žádostí smlouvu o poskytnutí téže sociální služby z důvodu porušování povinností vyplývajících ze smlouvy.
Šetřením nebyla zjištěna těsná závislost mezi počtem klientů terénních programů v obci a počtem neuspokojených zájemců o tuto službu. Lze předpokládat, že se služba sama významně podílí na tvorbě poptávky, a to jak depistáží a nabízením služby, které jsou u terénních programů s ohledem na cílovou skupinu klíčové. Nepřítomnost služby v lokalitě zákonitě vede k nulovým hodnotám zájemců o službu, chápeme-li zájemce jako osoby, které u konkrétního poskytovatele (respondenta šetření) projevily zájem o využití této či jiné sociální služby. Počet neuspokojených zájemců o službu tedy samostatně není spolehlivým ukazatelem potřebnosti služby. Doporučení: K zákonným povinnostem poskytovatelů sociálních služeb patří podle § 88 Zákona o sociálních službách vedení evidence těch žadatelů o sociální službu, s nimiž nemohli uzavřít smlouvu o poskytnutí sociální služby z kapacitních důvodů. Pro službu může být přínosné evidovat všechny zájemce, resp. důvody odmítnutí. Takový rejstřík jim může pomoci uvažovat o službě například v situaci, kdy u nich významnější počet osob žádá o službu, kterou neposkytují, což může naznačovat nejednoznačný popis služby ve zveřejněných materiálech, nebo špatné porozumění doporučujících institucí. Přínosné mohou být také informace o zájemcích odmítnutých z toho důvodu, že nespadají do cílové skupiny služby. Mohou buď také nasvědčovat nepřesné prezentaci služby, nebo být naopak podnětem k přehodnocení vymezení cílové skupiny. Taková evidence nevyžaduje, aby poskytovatel shromažďoval osobní údaje odmítnutých zájemců. Může je označovat způsobem, který bude pro uvedené potřeby smysluplný a zavedený ve vnitřních pravidlech poskytovatele – například některé 78
charakteristiky zájemce („muž staršího věku bez domova, který se zdržuje na zastávce MHD v XY“). Ani zákonný požadavek evidence zájemců odmítnutých z kapacitních důvodů neznamená, že by měl poskytovatel zjišťovat a uchovávat jejich osobní údaje a možnost anonymní evidence se přirozeně vztahuje i na zájemce o službu. Kontakt s takovým zájemcem by měl být veden snahou doporučit adekvátní pomoc pro jeho potřeby, spíše než odběrem údajů, s nimiž poskytovatel dále nebude pracovat.
4.6 Mapa poskytovatelů terénních programů v Moravskoslezském kraji
Počet služeb působících v území nemá sám o sobě významnou vypovídající hodnotu, protože poskytovatelé služeb mohou uvádět určité obce ve výčtu míst své působnosti, aniž by zde byly reálně dobře dostupné. Může se jednat o to, že v lokalitě neprovádějí depistáž, příslušné instituce (např. sociální pracovníci obce, Úřad práce) o službě neinformují a nejsou tedy zájemci o službu, a to zejména tehdy, pokud služba vytíží své kapacity bez potřeby propagace a aktivního vyhledávání klientů jinde. Pro terénní programy je při tom typické, že se orientují na osoby, které samy pomoc institucí příliš nevyhledávají. Počet služeb na území rovněž nevypovídá o jejich kapacitě. Určitým doplňkovým ukazatelem může být srovnání kapacity služby a rozsahu území, na kterém je poskytována. 79
Obec s rozšířenou působností
Počet služeb na území
Počet klientů s trvalým pobytem
Rýmařov
1
0
Vítkov
1
0
Odry
1
0
Bílovec
1
0
Kravaře
1
0
Hlučín
1
0
Kopřivnice
1
0
Jablunkov
1
0
Krnov
1
1
Nový Jičín
1
1
Frýdlant nad Ostravicí
1
1
Orlová
2
8
Frenštát pod Radhoštěm
2
36
Bruntál
2
37
Opava
3
50
Český Těšín
2
50
Třinec
3
62
Havířov
3
65
Frýdek-Místek
3
129
Bohumín
3
276
Karviná + Horní Suchá
6
290 79
Ostrava
6
1042
Další vodítka může poskytnout počet klientů, jimž byla služba na území poskytnuta ve sledovaných letech, jak je za rok 2013 uvedeno v přehledu výše. Z výstupů šetření nutně nevyplývá ani deficit služeb v těchto lokalitách. Poskytování sociální služby má reagovat na přítomnost sociálních jevů ovlivnitelných působením sociálních služeb (nezaměstnanost, rizikový způsob života, vyloučení z běžných příležitostí, prostorová segregace atd.) tam, kde si klient nemůže pomoci vlastními silami. Potřebnost služby/výskyt těchto jevů na území nebyly součástí šetření, přesto je zřejmé, že se v kraji nachází řada obcí, které se potýkají se sociálním vyloučením, a terénních programů v letech 20122013 využilo pouze několik málo jejich občanů s trvalým pobytem, anebo žádný z nich. Je možné, že v některých obcích tuto roli plní terénní sociální pracovníci obecního úřadu, kteří tuto činnost nevykonávají jako registrovanou sociální službu. 80
Výstupy dotazníkového šetření neumožňují závěry, zda jsou některé terénní programy v lokalitách duplicitní. Existují v mimořádně širokém spektru specializací a zúžení pro konkrétní výseč cílové skupiny, jako jsou krátkodobé programy pro obyvatele sociálně vyloučených lokalit s charakterem vyhledání a navázání na dostupné služby, dlouhodobé univerzální sociálně-právní poradenství, asistence v bydlení pro osoby žijící v „sociálních bytech“ s vlastnickým či dispozičním právem poskytovatele, terénní programy pro neorganizovanou mládež a další. Zaměření na tyto cílové podskupiny a specializace při tom nebylo předmětem šetření. Je tedy možné, že dvě služby na témže území nemají shodné zaměření činnosti nebo/a cílovou skupinu služby. Také je možné, že v lokalitě s určitou cílovou populací kapacitně zajišťují pouze její část a optimální pokrytí je tedy zajištěno pouze v jejich součtu. Dále lze předpokládat, že území, na kterém služby uvádějí svou působnost, nedokážou zajistit v plném rozsahu jeho možné potřebnosti, nebo přesněji – poskytovatelé uvádějí lokality, na kterých jsou sice v „nějakém“ rozsahu schopni službu zajistit, ale reálně kapacita, kterou mu mohou věnovat, neodpovídá velikosti cílové populace. Tento faktor se při srovnání počtů klientů s trvalým bydlištěm a počtů služeb s působností v obci jeví jako velmi výrazný. Duplicity je možné konstatovat pouze v těch případech, v nichž by součet kapacit služeb na daném území převyšoval věrohodně stanovenou velikost cílové populace daného druhu služby. K indikátorům potřebnosti pro mapování velikosti cílové populace by měla patřit zejména míra nezaměstnanosti a počty dlouhodobě nezaměstnaných, počet osob dlouhodobě pobírajících dávky pomoci v hmotné nouzi, dostupnost veřejných služeb, evidence sociálně rizikových jevů a míry kriminality, migrace20 a zejm. podíl nových migrantů, rezidenční mobilita21, stav bytového fondu, míra zadlužení obyvatel a další.
4.7 Odkud uživatelé přicházejí Poměrně významný počet respondentů nesledoval znění otázky, specifikoval místo pobytu (vyloučená lokalita, ubytovna, vlastní byt atp.) jako samostatnou kategorii, nikoli „domácnost“. Vysoká míra chybovosti neumožňuje validně vyhodnotit tuto otázku, lze však předpokládat, že většina klientů žije v domácnosti po celou dobu poskytování sociální služby. 16% klientů přichází podle šetření „z ulice“. Vezmeme-li v úvahu, že je tento druh služby určen také pro osoby bez domova, znamenalo by to, že např. v roce 2013 bylo v terénu (na ulici) nakontaktováno cca 420 klientů za celý kraj a nejméně polovina tam zůstává, nebo se vrací (viz. také následující kapitola). V Moravskoslezském kraji byl při tom počet lidí bez domova podle sčítání lidu v r. 2011 nejméně šestinásobný, byť ne všichni žijí na ulici.
20
změna místa bydliště jednotlivce nebo domácnosti, dobrovolná i vynucená (např. vnitřní vymístění osob nebo uprchlictví). 21
stěhování jednotlivců nebo domácností za novým bydlištěm na krátké vzdálenosti do lokalit podobného statusu.
81
4.8 Kam uživatelé terénních programů odcházejí, začleňování uživatelů do běžného společenského prostředí
82
Ani v tomto případě neodpovídali respondenti vždy na položenou otázku. Míra zkreslení neumožňuje validně vyhodnotit tuto otázku, v souladu s předchozím výstupem však lze předpokládat, že převážná většina klientů TP odchází na stejné místo, odkud do služby přišli. Jediný údaj hodný povšimnutí je procento úmrtí klientů, jako důvod odchodu ze služby. Za všechny služby to jsou 2-3%, ovšem u 3 služeb to je 5-10%, což je již významnější část klientů. Doporučení Doporučujeme, aby služba měla nastavený funkční systém péče o pracovníky, pokud se setkávají s úmrtím klientů v častější míře, nebo je velká pravděpodobnost této zkušenosti.
4.9 Potřeby uživatelů služby terénní programy Následující přehled a specifikace potřeb relevantních pro poskytování terénních programů byly vytvořeny pracovní skupinou projektu Evaluace a poskytovatelé služeb se k nim tedy vztahovali zpětně; odhadovali potřeby svých klientů za předcházející léta podle předložené typologie, která nemusí vycházet ze shodných představ či porozumění potřebám a možným kategorizacím. Při procentuálním vyjádření potřeb uspokojovaných jejich službou jde proto nutně jen o kvalifikované odhady. Terénní programy by měly reagovat na potřeby: Potřeba denní hygieny – umýt se, použít WC Potřeba utišení hladu a žízně Fyziologické potřeby Potřeba tepelné pohody Potřeba odpočinku/klidu Potřeba ošacení Materiální potřeby Potřeba vlastnictví/něco vlastnit a potřeba financí/peněz 83
Potřeba smyslu života Duchovní potřeby Potřeba víry/spirituality Potřeba ubytování/bydlení Potřeba místa Potřeba zázemí/prostoru Potřeba svobodné volby - Rozhodování se za sebe (místa k žití, pohybu) Potřeba autonomie
Potřeba vlastního názoru, hodnot Potřeba být sám sebou Potřeba "ventilace"/vypovídání se Potřeba sdílení
Komunikace Potřeba informací/mít informace Potřeba orientace se/potřeba rady Potřeba vyhnout se nebezpečí a ohrožení Potřeba vědomí funkčního systému ochrany (policie) sociální systém/dávky) Potřeba bezpečí a jistoty
Potřeba vědomí funkčního systému zabezpečení (sociální systém/dávky) Potřeba pochopení/empatie Potřeba sebejistoty/sebevědomí Potřeba přijetí Potřeba zájmu
Potřeba uznání Potřeba ocenění/úcty Potřeba "být slyšen" Potřeba lásky Potřeby láskyplné péče (někomu na mě záleží) Potřeba vztahů
Potřeba vazeb na rodinu (mít/znát rodiče, historii, kořeny) Potřeba sexuálních kontaktů/intimity Potřeba někam/k někomu patřit (rodina, parta, vrstevníci) 84
Potřeba stability Potřeba stability, hranic
Potřeba vyrovnávat se se změnami, reagovat na ně (přežít) Potřeba limitů/pravidel Potřeba struktury času Potřeba uplatnit, co umím
Seberealizace
Potřeba mít vzor Potřeba výhledu do budoucnosti Potřeba netrpět
Péče o zdraví
Potřeba umět vysvětit a sdělit své zdrav. obtíže Potřeba umět si ošetřit menší poranění Základní lidská práva (důstojnost, na soukromí a rodinný život, myšlení atd.)
Potřeba uplatňování práv, oprávněných Práva a povinnosti dětí ve vztahu k rodičům zájmů Práva a povinnosti rodičů ve vztahu k dětem
Uspokojení části uvedených potřeb samo o sobě nevede ke zlepšení sociální situace klientů nebo k pocitu „vyřešení problému“. Jejich naplňování je podmínkou, nebo prostředkem pro dosahování toho, co si klienti přejí, co podporuje sociální integraci ve více rovinách a pokud možno i přispívá k zážitku větší autonomie, umožňuje prožívat pocit kontroly nad životem, posiluje sebeúctu pro budoucí životní strategie využitelné mimo rámec služby. Jedná se zejména o potřebu přijetí, sdílení, úcty, potřebu vyrovnávat se se změnami, potřebu základní stabilizace, která vytvoří prostor pro řešení problémů a další. Tyto potřeby obvykle klient v rozhovoru s pracovníky služby výslovně nevyjadřuje, ale je důležité věnovat jim pozornost. Přehled uvedený níže ukazuje, jaký prostor podle respondentů zaujímalo v rámci spolupráce s klienty uspokojení potřeb předdefinovaných pracovní skupinou. Respondenti měli uvádět % zastoupení ve vztahu k celkovému objemu práce (a dosáhnout konečného součtu 100%). V posledním sloupci je uveden počet služeb, které podle výpovědi respondentů na uvedenou potřebu nereagují. Aby se omezil možný vliv náhodné konstelace klientských zakázek, jsou započítány pouze ty služby, které v obou sledovaných letech uvádějí u dané potřeby 0%. Řada poskytovatelů dále uváděla nulové hodnoty pouze v jednom roce, nebo hodnoty pod 1%. Poskytovatelé měli také možnost doplnit potřeby jiné, pokud by se jim možnosti dotazníku nejevily vyčerpávající. Této možnosti však nevyužívali.
85
Oblasti potřeb Fyziologické potřeby Materiální potřeby Duchovní potřeby Potřeba místa Potřeba autonomie Komunikace Potřeba bezpečí a jistoty Potřeba uznání Potřeba vztahů Potřeba stability, hranic Seberealizace Péče o zdraví Potřeba uplatňování práv, oprávněných zájmů CELKEM
2012 Podíl procent % 3,9% 7,4% 1,3% 12,8% 2,8% 21,0% 11,7% 6,2% 3,5% 4,3% 6,6% 2,7%
2013 Podíl procent % 4,6% 7,4% 1,8% 14,1% 3,1% 17,9% 12,7% 6,9% 4,2% 3,7% 5,6% 3,2%
15,2%
15,5%
99,5%
100,7%
neřeší 10 7 10 6 10 0 3 6 11 6 7 8 1
Šetření ukázalo, že nejčastěji se poskytovatelé terénních programů orientují na potřebu komunikace a potřebu uplatňování práv a oprávněných zájmů. Spektrum potřeb, na které terénní programy podle respondentů reagují, je úzké, více než čtvrtina si z nabízeného seznamu nevybrala více než 5 potřeb, jeden poskytovatel pouze 3, jeden dokonce pouze 2 potřeby. Jeden z poskytovatelů uvedl, že u žádného ze svých klientů za 2 kalendářní roky nepracoval s potřebou uplatňování práv a oprávněných zájmů přesto, že se odráží v obligatorních činnostech služby. Nejméně reagují terénní programy na vztahové potřeby klientů, na potřebu autonomie, na fyziologické a duchovní potřeby. Přestože možnosti (okruhy potřeb) v dotazníku nemusely být z hlediska poskytovatelů zcela výstižné a vyjadřovali se k nim retrospektivně, lze výstupy šetření interpretovat tak, že některé služby s konceptem potřeb buď nepracují, nebo u svých klientů potřeby nerozeznávají, nebo je jejich zaměření tak úzké, že klienty svou nabídkou výrazně omezují v cílech. Je také možné, že mapování potřeb je součástí případové práce, ale nepracují s jejich ročními souhrny tak, jak to požadoval předložený dotazník a respondenti nedokázali ani kvalifikovaně odhadnout, jak mohly být potřeby zastoupeny. Doporučení: Zejména u služeb sociální prevence je plně přijatelný argument, že koncept potřeb nemusí být jedinou možností, jak se vztahovat k tomu, na co se má služba zaměřovat. Obzvlášť terénní programy s ohledem na své cílové skupiny často reagují na situace, které může člověk prožívat jako tlaky sociálního prostředí, s nimiž je nucen se vyrovnávat. Služba má také rozměr „předcházení“ něčemu, co ještě nenastalo, teprve hrozí a nemusí být pociťováno, natož vyjadřováno, jako nedostatek. Dimenze „ochrany společnosti“, kterou ze zákona služby prevence zahrnují, také může do poskytování terénních programů vnášet otázky zájmů či potřeb jiných osob, resp. veřejného zájmu, a z tohoto hlediska může být výstižnější zaměření na nepříznivou sociální situaci. Na druhou stranu to neznamená, že by poskytovatelé neměli reagovat na potřeby tak významné, jako je autonomie, nebo si jednoduše neklást otázku, co jejich klienti potřebují. Na úrovni klientské práce přirozeně není 86
stěžejní úvaha, jaké okruhy potřeb dokáže uspokojit daná služba. Každodenní práce s klienty se má se orientovat na potřeby skutečné, a hledat způsoby, jak mohou být naplněny. Sociální služba nemá předdefinované kategorie používat jako východisko pro vyjednávání obsahu spolupráce. Takový postup zvyšuje riziko „natlačení“ klientů do schémat „toho, co děláme“, namísto dimenzování služby podle toho, co klient potřebuje.
4.10 Činnosti a úkony služby terénní programy Poskytovatelé terénních programů se dále vyjadřovali k činnostem, které pro své klienty vykonávají. Obligatorní činnosti stanovené vyhláškou byly operacionalizovány do příkladů základních úkonů, poskytovatelé se však dále vyjadřovali v % hodnotách vztahujících se k celé kategorii, nikoli ke konkrétnímu úkonu.
Základní činnosti
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím
Úkony / specifikace úkonu aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí - doprovod - fyzicky - orientace v prostoru - doprovod - fyzicky - jako podpora, jistota pro klienta, zajištění rovného přístupu - zprostředkování kontaktu (dojednání schůzky, "předšlapání cestičky") - zprostředkování komunikace s úřady, školou, lékařem, majitelem domu ("tlumočení" klientovi z úřední češtiny) - zprostředkování kontaktu s vrstevnickou skupinou - zprostředkování aktivit, vyžití - zprostředkování bydlení/ubytování/azyláku pomoc při vyřizování běžných záležitostí - podání informací o právech občana (lékařské ošetření, základní práva a nároky, právo na pravdivé informace) -pomoc při zajištění fyziologických (rohlíky, sušenky, čaj) a materiálních potřeb (oblečení, sporák, kočárek) - pomoc s pochopením a vyplněním listin (žádosti, formuláře, přihlášky) - Pomoc při podávání návrhů a žádostí
pomoc při uplatňování práv, pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a oprávněných zájmů podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob a při obstarávání osobních záležitostí - Poskytnutí informací a zvyšování schopností za účelem navazování chybějících mezilidských vztahů - Posilování pozitivních rodinných vazeb - Zprostředkování kontaktu na návazné služby - Poskytování informací o klientech institucím (SPOD) vycházející z právních předpisů
87
sociálně terapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních sociálních schopností a dovedností, podporujících sociální začleňování osob - finanční gramotnost -nácvik - podpora k bezpečnému a vhodnému vyžití, aktivit - zaměstnání - uschopňování najít a udržet si práci - nácvik běžných dovedností - telefonování, jednání na úřadě - Rozvoj psychomotorických dovedností prostřednictvím aktivit (výtvarných, ruční práce, atd.) - Upevňování identity klienta na pozadí vrstevnické skupiny - Orientace ve svých emocích, jejich vyjadřování a kontrola - škola, vzdělávání - motivace k pravidelné přípravě do školy, vysvětlení látky, učiva - obnovení hygienických návyků - rozvoj dovedností jako eliminace budoucích konfliktů poskytování informací o rizicích, spojených se současným způsobem života a snižování těchto rizik - poskytnutí informací o financích - rizika lichvy, půjček - poskytnutí informací o bydlení - jak si jej udržet (domovní řád, platby a vyúčtování - voda, plyn, elektřina) - podávání informací jako eliminace budoucích konfliktů - Poskytnutí informací o nebezpečnosti návykových látek Fakultativní služby
…
Další specifické činnosti a úkony
Monitoring Komunitní práce – s okolím/sousedy uživatele Realizace preventivních programů
Poskytovatelé vyjádřili podíl úkonů, které v rámci TP vykonávají, následovně:
Základní činnosti zprostředkování kontaktu se společenským prostředím pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí
Úkony
aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí pomoc při vyřizování běžných záležitostí pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob
Nerealizuje činnost
2012
2013
Podíl %
Podíl %
28,1%
25,5%
1
22,0%
24,1%
0
7,1%
7,7%
2
(oba roky)
88
sociálně terapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních sociálních schopností a dovedností, podporujících sociální začleňování osob
20,8%
21,7%
2
poskytování informací o rizicích, spojených se současným způsobem života a snižování těchto rizik
13,8%
12,5%
2
Fakultativní služby Další specifické činnosti a úkony Celkem
Monitoring Komunitní práce Realizace preventivních programů
4,0% 4,0% 1,9% 1,8% 1,8% 1,3% 0,9% 1,1% 100,00% 100,00%
Výstupy šetření ukazují, že největší část objemu činností terénních programů představují aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí. Někteří respondenti deklarují, že tyto úkony představují až 75% objemu činností služby. Nejmenší podíl má naopak pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob. To odpovídá výsledkům z předchozí kapitoly v oblasti potřeb klientů, kde vztahové potřeby neoznačilo jako téma pro službu nejvíce respondentů. Mezi činnostmi terénních programů a potřebami klientů další významné závislosti vysledovat nelze a ještě více než u SAS zde platí, že je tento druh služby na území kraje poskytován v tak rozdílných zaměřeních, provedeních, kapacitách, v kvalifikačních zabezpečeních, které zpětně ovlivňuje provedení a rozsah úkonů, a patrně také v rozdílných časových dotacích, že vyžadují značně rozdílné podmínky a náklady a stávají se v jednotlivých ukazatelích vzájemně nesouměřitelnými. Metody měření procesů a výkonů služby jsou proto využitelné pouze částečně, za předpokladu usouvztažnění jednotlivých ukazatelů, nebo rozdělení služeb do trsů se shodnými vybranými znaky. Samostatnou úvahu vyžadují terénní programy realizované při/vedle NZDM namísto terénní formy této služby. Během zpracovávání dat ze šetření vyvstala otázka, v čem se liší tyto 2 formy terénní práce s cílovou skupinou děti a mládež. Samostatně registrovaný TP se i samostatně chová a většinou působí bez významnější návaznosti na NZDM. Výhodou tohoto typu je možnost definovat zcela nezávisle cílovou skupinu, bez ohledu na NZDM. Tím pádem řeší nepříznivou sociální situaci klientů, kteří by zřejmě byli odmítnutými zájemci v klubu. Nevýhodou je zcela samostatné financování, zpracovávání metodických postupů. Naopak terénní forma NZDM je něco jako prodlouženou rukou klubu, jeho funkce je více depistážní a následně předávací do klubu. Výhodou je jeden rozpočet, jeden pracovní tým, nevýhodou však stejná cílová skupina jako NZDM. Pro přiklonění se k některé z výše uvedených verzí „dětského streetu“ je nezbytné mít dostatečně definovaná vstupní kritéria, a jejich následné vyhodnocení. Doporučení: Srovnání dvou výše uvedených přehledů (potřeby a činnosti) neumožňuje velké závěry o tom, zda poskytovatelé dokážou mapovat potřeby svých klientů a adekvátně na ně reagovat. Vztahy mezi potřebami či sociální situací klienta a mezi činnostmi, které pracovníci služby realizují, mají být 89
zachyceny především v individuální dokumentaci klientů. Vytváření souhrnů okruhů činností vztažených ke kategoriím potřeb má pouze omezenou vypovídací hodnotu a nasvědčuje převážně jen tomu, zda a jak o nich tým služby přemýšlí. Převaha určitých činností naznačuje pouze základní orientaci služby (na materiální pomoc, na bydlení, obhajobu práv atd.) a spektrum potřeb a jevů, na které služba obrací svou pozornost. Podstatou konceptuální práce s potřebami a jevy uvnitř, v týmu služby, by nemělo být šablonovité zachycování potřeb a jim odpovídajících činností do tabulek s vyhodnocením míry naplnění. Takové pojetí vede k rozvoji stereotypního vnímání klientů a jejich situace, ke zkreslování jejich jedinečnosti v zájmu „správného umístění“ do jednotných schémat. Jádro této práce by ale mělo spočívat ve zvědomění, v reflexi, jaká je sociální situace klientů, jaké jsou jejich potřeby, v jaké síti vztahů a souvislostí se projevují, a jak s tím služba zachází. Na začátku této reflexe stojí mapování sociální situace a/nebo potřeb klientů a také mapování prostředí, resp. monitoring. Informace o situaci v lokalitě jsou často od služeb nejméně stejně žádané, jako výsledky klientské práce, a to zejména ze strany obcí. Že téma vztahů s prostředím je u terénních programů dominantní vyplývá i z nejčastějších činností služby. Monitoring však není obligatorní činností podle zákona a není transparentně vykazatelný v klientské dokumentaci, protože se nejedná o případovou práci. Poskytovatelé mohou mít proto pochybnosti, jak tuto činnost vykazovat a financovat.
Fakultativní činnosti a další specifické činnosti Poskytovatelé terénních programů uvádí fakultativní činnosti a další specifické činnosti ve vztahu k celkovému objemu aktivit služby jako spíše okrajové, jedná se zejména o okruhy: a) fakultativních činností, které poskytovatelé uvádějí takto:
Potravinová pomoc „Přespávačky“22 Kino Projekt z ESF - Pomocná ruka sociálně vyloučeným v Opavě 2011-2013 Projekt ESF - Pomoc sociálně vyloučeným romským obyvatelům Opavy k pracovní integraci 2013-2015 Materiální pomoc Hygiena Poskytnutí ošacení breakdance soutěž fotbalový turnaj den pro rodinu výlety
Pouze potravinová pomoc se objevuje u dvou služeb, ostatní ve výčtu jsou uvedeny po jednom výskytu. V souhrnu představují fakultativní činnosti v objemu aktivit terénních programů 4,3% v roce 2012 a 4,2% v roce 2013. Nejvyšší hodnotou objemu fakultativních činností na službu, kterou uvedl jeden respondent je 40% z celku. Většina volnočasově orientovaných fakultativních činností se realizuje u terénních programů pro mladší věkové kategorie, často u poskytovatelů, kteří provozují NZDM.
22
akce, která probíhá nejčastěji v prostorách NZDM, kdy je připraven program a samotné přespání do druhého dne (jednodušší, levnější a dostupnější forma víkendovky)
90
b) další specifické činnosti:
Monitoring Komunitní práce Preventivní programy
Nejvíce uplatňovanou činností z tohoto výčtu je monitoring, ani ten však za všechny služby nepřesahuje 2% z celkového objemu činností služeb. 2% dosahuje i komunitní práce, ale pouze v roce 2012. V jednom případě doplnil poskytovatel finanční gramotnost. Nejvyšší hodnotou u jednoho poskytovatele je 15% pro monitoring a současně 15% pro komunitní práci, tedy 30% objemu služby představují specifické činnosti. Doporučení: Fakultativní činnosti jsou vždy do značné míry závislé na aktuálních výzvách a možnostech financování, a poměrně obtížně se udržují v kontinuitě. Z hlediska dopadů služby mohou představovat významné obohacení a komplexnější působení, například v oblasti materiální pomoci, hygienického servisu, volného času, neformálního vzdělávání atd. Při plánování a realizaci jakékoliv fakultativní činnosti by měli poskytovatelé zvážit, zda: jsou schopni odůvodnit, jak tyto aktivity vedou k sociálnímu začleňování, ke zmírnění ohrožení dítěte a jak se vztahují přímo ke službě, tj. posoudit vnitřní konzistenci fakultativní činnosti se službou
nenahrazuje zdroje běžně dostupné (prostorově, ekonomicky),
nenahrazuje jiné druhy sociálních služeb a neobsahuje činnosti stanovené jako základní pro daný druh služby (§35 zákona o sociálních službách), jsou určeny pouze pro klienty terénních programů (fakultativní činnosti nelze poskytnout samostatně)23; jsou fakultativní činnosti z hlediska objemu úkonů terénních programů skutečně doplňkové, zejména nejedná-li se o časově ohraničené řešení určitého problému; nejsou nahodilé, jejich obsah i forma se vztahuje k identifikovaným potřebám (např. vzdělávacím, fyziologickým) nebo nepříznivým sociálním situacím (např. život v sociálně vyloučené lokalitě, dlouhodobé vyřazení z legálního trhu práce atd.). Poskytovatel by měl být schopen jednoznačně rozlišit a zdůvodnit, které úkony patří do obligatorních činností služby, a které jsou ve vztahu k nim fakultativní, oddělit je z hlediska provozní doby, pracovní doby a náplně práce svých zaměstnanců.
4.11 Personální zajištění služby Celkové personální náklady na zajištění terénních programů v kraji byly v roce 2012 v průměru za všechny služby 909 521 Kč a v součtu celkem 18 190 429 Kč, v roce 2013 průměrně 842 082 Kč a v součtu 15 157 482 Kč. Personální náklady na pracovníky v přímé práci při tom představovaly v součtu 14 130 296 Kč za rok 2012 (průměr za všechny služby 706 515 Kč) a 12 941 415 Kč za rok 23
viz. také Doporučený postup MPSV č. 4/2013 k zajišťování fakultativních činností při poskytování sociálních služeb, dostupného z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/15749/DP_fakultativni_sluzby_final.pdf
91
2013 (průměr 647 071 Kč), tj. meziročně pokles ve všech sledovaných položkách. Personální náklady je dále možné hodnotit z hlediska výdajů na zabezpečení služby pro jednoho klienta. Rozdíly mezi službami jsou v tomto kriteriu významné. Zatímco průměrné personální náklady na zabezpečení jednoho klienta byly v roce 2013 cca 7 617 Kč, v jedné službě jsou průměrné personální náklady na 1 klienta 2 665 Kč, a v jiné 22 230 Kč (mezní hodnoty). Poměrně rozdílné jsou také průměrné náklady na 1 úvazek za měsíc – zatímco v jedné ze služeb činily 16 190 Kč na úvazek/měsíc r. 2013, v jiné to bylo 36 919 Kč. Nejvyšších nákladů na úvazek/měsíc z hlediska právní formy dosahuje příspěvková organizace. Průměrné měsíční náklady na 1 úvazek byly v roce 2013 cca 25 680 Kč (jedná se o superhrubou mzdu, což je cca 19 160 Kč hrubé a 15 266 čisté mzdy). Tato hodnota vyjadřuje průměr za všechny pracovní pozice zahrnuté do personálních nákladů terénních programů, tedy i mzdy managementu, jsou-li údaje respondenty vyplněny správně. Mzda sociálních pracovníků se podle MPSV pohybuje okolo 18 -20 000 Kč hrubého, průměrné mzdy v souhrnu všech profesí ve službách včetně managementu představovaly podle téhož zdroje cca 18 500 Kč hrubého, a to za všechny druhy sociálních služeb24, přičemž řada zejm. péčových služeb využívá v podstatně větší míře pracovníky nižších kvalifikačních úrovní a má na celkovém objemu služeb výrazně vetší podíl. 2012
2013
Počet Počet počet Počet Počet počet přepočtených přepočtených přepočtených přepočtených přepočtených přepočtených úvazků za úvazků ostat. úvazků úvazků za úvazků ostat.úvazků sociální službu pracovníků v na 1 pracovníka sociální pracovníků v na 1 pracovníka celkem přímé práci v přímé práci službu celkem přímé práci v přímé práci Mezní hodnoty 1,18 – 7,65 0,5 – 6,6 0,06 – 0,94 Průměr za všechny služby v rámci druhu 3,08 2,57 0,27
Mezní hodnoty 1,04 – 6,91 0,5 – 6,91 0,05 – 0,78 Průměr za všechny služby v rámci druhu 3,03 2,42 0,28
Uvedený přehled mezních i průměrných hodnot vztahujících se k přepočteným úvazkům pracovníků sociálních služeb ukazuje, že se meziročně téměř nemění. Nejméně stabilní z pohledu jednotlivých služeb je v meziročním srovnání podíl úvazků pracovníků v přímém kontaktu s klienty na celkovém počtu úvazků ve službě, v průměru jde však pouze o nárůst o 1%. V roce 2012 se jednalo o 74%, v roce 2013 o 75%. Rozptyl těchto podílů v jednotlivých službách je velký. Za současných podmínek se nejedná o ukazatel s významnou vypovídací hodnotou, protože je ovlivněn řadou proměnných. Jeho výši ovlivňují zejména tyto skutečnosti:
24
zda má poskytovatel do „ostatních úvazků“ (tedy do mezd) navedeny všechny pracovníky mimo přímou péči, nebo jen jejich část, a účetnictví, úklid atd. zajišťuje prostřednictvím služeb. Vyvedení části práce do položky služeb může odhadem snížit poměr „ostatních pracovníků“ k přímé péči o 10-20%. Šetření se touto otázkou nezabývalo;
Národní strategie rozvoje sociálních služeb 2015
92
vnitřní rozdělení povinností v rámci služby. Zejména v menších službách mnohdy koordinátor nebo vedoucí realizují i část administrativy spojené s klientskou prací (tisknou a zakládají záznamy z přímé práce, zajišťují část korespondence apod.);
velikost poskytovatele. Každá služba realizuje určitou agendu, která je přibližně stejná, ať zaměstnává 2 nebo 20 pracovníků. Jedná se např. o psaní projektů, o aktivity zaměřené na hromadnou komunikaci s pracovníky (informování mailem, porady), zajišťování některých služeb, propagace aj.
V souboru se nacházejí služby, v nichž podíl ostatních pracovníků nečiní ani 10% z celku (v jednom případě dokonce 0%). To by prakticky znamenalo, že se o službu „nikdo nestará“, koncepčně nepracuje, metodicky nevede. Je však pravděpodobné, že poskytovatelé zaměstnávají např. vedoucího sociálního pracovníka, který vykonává přímou práci s klienty i manažerské, koncepční a metodické práce, ale nemá je v úvazku odděleny. Tím méně jsou hodnoty zjištěné šetřením validní. Vztah mezi podílem pracovníků v přímé práci a mezi personálními náklady vynaloženými na jednoho klienta se při tom ukazuje jako nezávislý, nízkou míru závislosti vykazuje také podíl pracovníků v přímé práci a výše úvazku pracovníků v přímé práci. Šetření se dále zabývalo otázkou, kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli: 2012
2013
Kolik % na celkové přímé práci s uživateli tvořila administrativa spojená s poskytnutím služby přímo uživateli? Mezní hodnoty: 10 – 40% Průměr: 27,45%
Mezní hodnoty: 10 - 50% Průměr: 31,6%
Rozptyl hodnot uváděných jednotlivými respondenty je opět velký, představuje až 40%. Je pravděpodobné, že mezi poskytovateli existují rozdíly v pojetí toho, co je administrativa spojená s přímou prací. Stejně tak lze předpokládat, že poskytovatelé obvykle tuto hodnotu nesledují a uváděli kvalifikovaný odhad. Téměř všichni však vnímají, že se administrativa „kolem klientů“ meziročně zvyšuje. Ukazuje se, že čím vyšší je ve službě podíl pracovníků v přímém kontaktu s klienty, tím vyšší je i podíl, který na jejich klientské práci tvoří administrativa; jedná se o korelaci podstatnou. V této souvislosti lze vyslovit hypotézu, že čím „terénnější“ je daná služba, tím více vyžaduje zapojení ostatních pracovníků do administrativní složky případové práce. V porovnání tří sociálních služeb je uvedená korelace nejméně významná u NZDM, více u SAS a nejsilnější u terénních programů. Tuto hypotézu by však z hlediska závislosti bylo třeba podrobněji testovat. Doporučení: Na základě skutečností zjištěných v šetření lze velmi obtížně doporučit pevné stanovení poměru pracovníků v přímé práci k ostatním pracovníkům služby. Nejsou zřejmé přínosy, ani z hlediska kvality, ani z hlediska nákladovosti služby, které by „tvrdé“ omezení poměru pracovníků v přímé práci mělo, zejména pak tehdy, vykazuje-li část poskytovatelů některé činnosti v nákladech na služby, a část všechny činnosti zabezpečuje prostřednictvím úvazků. Nejsou dostupné informace, zda činnosti zabezpečené jako „služby“ jsou úspornější, než činnosti zabezpečené z mezd. Z výstupů také nevyplývá, že by různé varianty nastavení podle jedinečných charakteristik služby, měly významnější 93
dopad na výši personálních nákladů na zabezpečení jednoho klienta, jakkoli je logické, že pracovníci v přímé práci musí převažovat nad těmi „ostatními“. Přes argumenty uvedené výše pracovní skupina předložila návrh poměru pracovníků v přímé práci k ostatním pracovníkům služby, a to ve dvou variantách. S ohledem na význam velikosti služby a její vliv na rozdělení práce v organizaci, počítá návrh se třemi kategoriemi služeb podle výše přepočtených úvazků pracovníků v přímé práci, a hodnoty jsou navrhovány pro každou kategorii samostatně. VELIKOST SLUŽBY PODLE POČTU ÚVAZKŮ
≤ 1,2
1,3 - 3
3,1 ≤
ZÁKLADNÍ VARIANTA
0,4*
0,55 - 1,3
1,03 -
MINIMÁLNÍ VARIANTA
0,4*
0,43 - 1
0,77 -
* Minimální přepočtený počet úvazků ostatních pracovníků bez ohledu na výši přepočtených úvazků prac. v přímé práci.
Při přípravě variant v diskusi vyplynulo, že poskytovatelé mají základní variantu nastavenou natolik střízlivě, až úsporně, že v minimální (krizové) variantě již není významný rozdíl. Na základě tohoto zjištění doporučujeme zvážit, zda rozdíl mezi navrženými variantami v přepočtu na finanční úsporu jsou natolik ekonomicky zajímavá, že vyváží destabilizaci služby, narušení vnitřních systémů služby, odchod pracovníků, což při snížení pracovních úvazků logicky nastává.
4.12 Spoluúčast obcí na financování služby terénní program Grafy uvedené níže vyjadřují nejvyšší finanční spoluúčasti obcí na provozování terénních programů. Vyšší vypovídací hodnotu má srovnání finanční spoluúčasti obce s počty klientů s trvalým pobytem na jejich území, kterým byla služba poskytnuta. Toto srovnání je uvedeno následně - výběr obcí a počtu klientů je uveden za rok 2013. Město Opava muselo být z tohoto srovnání vyloučeno pro vyřazení jednoho dotazníku s nevěrohodnými údaji.
Částka 2012 Ostrava
1620000 Kč
Karviná
535000 Kč
Havířov
489220 Kč
Frýdek-Místek
222354 Kč
Frenštát pod Radhoštěm
176824 Kč
Opava
150000 Kč
Třinec
114000 Kč
Bruntál Český Těšín
89016 Kč 15000 Kč - Kč
400 000 Kč
800 000 Kč
1 200 000 Kč 1 600 000 Kč
94
Částka 2013 Ostrava
1420000 Kč
Karviná
934000 Kč
Havířov
506193 Kč
Frenštát pod Radhoštěm
293555 Kč
Opava
186000 Kč
Frýdek-Místek
147600 Kč
Třinec
57000 Kč
Brutnál
23033 Kč
Český Těšín
20000 Kč - Kč
400 000 Kč
800 000 Kč
1 200 000 Kč
1 600 000 Kč
. Výši finanční spoluúčasti je vhodné posuzovat s ohledem na průměrné personální náklady (nikoli celkové) na zabezpečení 1 klienta, které u terénních programů v roce 2013 činily 7 617 Kč. OBEC
Úhrada na TP
Počet kl. s trv.bydlištěm
Průměrná výše úhrady na jednoho klienta
Ostrava Karviná Havířov Frenštát pod Radhoštěm Frýdek-Místek Třinec Brutnál Český Těšín
1 420 000 Kč 934 000 Kč 506 193 Kč 293 555 Kč 147 600 Kč 57 000 Kč 23 033 Kč 20 000 Kč
1042 688 65 36 129 62 37 50
1363 Kč 1358 Kč 7788 Kč 8154 Kč 1144 Kč 919 Kč 623 Kč 400 Kč
Uvedený přehled nelze interpretovat tak, že obec přispívá s ohledem na počet klientů ve srovnání s ostatními na své občany mnoho nebo málo, řada obcí má totiž na svém území obyvatele jiných měst, a současně se jejich občané na území jiných měst nacházejí a využívají služeb terénních programů. Dotace města jsou při tom poskytovány obvykle službám působícím na území donátora bez ohledu na to, zda vyšší počet osob s trvalým bydlištěm ve městě nevyužívá služby tam, kde se zdržuje. Dále je z přehledu zřejmé, že některá města využívají služeb terénních programů a na jejich provozování se nepodílí, nejvíce patrná je tato skutečnost u města Bohumín, které se současně umístilo na třetím místě v počtu uživatelů terénních programů podle trvalého bydliště. 95
O něco zajímavější informací pak je odhadem vyčíslená nepřímá podpora (nejčastěji symbolické nebo zvýhodněné nájemné nebytových prostor), kdy poskytovatelé uvádějí částky v desetitisících. Předpoklad je, že se jedná o zázemí terénní služby.
4.13 Model sociální služby terénní programy Potřebnost terénních programů Určování potřebnosti se má opírat o kvalitativní a kvantitativní vyjádření výskytu takových fenoménů, které jsou ovlivnitelné působením terénních programů na daném území. V tomto případě se může jednat zejména o počty obyvatel v hmotné či bytové nouzi, počet vyplacených dávek na bydlení, počty dlouhodobě nezaměstnaných, údaje o stabilitě osídlení (rezidenční mobilita, migrace), kvalitativní vyjádření nejčastějších problémů, kterými se zabývají sociální pracovníci obce (míra zadlužení, exekuce, zdravotní situace ve vyloučených lokalitách aj.), kapacity dostupných veřejných služeb a další. Směrodatným může být také výskyt situací, které jsou v rozporu se společenskými, právními a kulturními normami (vandalismus, drobná kriminalita, party/gangy obtěžující svým chováním). Odpovědnost za mapování výskytu a dynamiky takových jevů, které naznačují velikost cílové skupiny služby, mají obce a kraj. Údaje od poskytovatelů terénních programů mají být jedním z velmi cenných zdrojů informací, ale není možné na ně zodpovědnost v procesu komunitního plánování přenášet plně, a to ze dvou důvodů: - na rozdíl od veřejné správy jsou pro poskytovatele sociálních služeb mnohé údaje v zásadě nedostupné, - přirozeným zájmem poskytovatelů služeb je obhájit vlastní potřebnost. Postavení terénních programů je však v poznání lokality mimořádné, protože jejich pracovníci jsou v každodenním bezprostředním kontaktu s prostředím, a kromě depistáže často provádějí i monitoring, jehož výstupy jsou některými zadavateli mnohdy žádanější, než vlastní klientská práce. Pro legislativní aktivity kraje se jeví žádoucí usilovat o zařazení monitoringu do obligatorních činností sociální služby terénní programy. Dotace na poskytování sociálních služeb jsou určeny pouze na obligatorní činnosti a mnoho poskytovatelů je za současné situace v rozpacích, jak se k monitorování lokality stavět. Vymezení cílové skupiny, nastavení kapacit a odborné zajištění služby Vymezení cílové skupiny služby úzce navazuje na potřebnost tím, že ohraničuje nepříznivé sociální situace, potřeby a jiné znaky, na které chce služba reagovat. Dobře vymezená cílová skupina služby není ani natolik obecná, aby umožňovala přijmout kteréhokoliv jednotlivce se „sociálním problémem“, ani příliš úzká, aby část potřebných osob vyřazovala. Poskytovatel by měl mít stanovena kritéria, kterými příslušnost k cílové skupině při jednání se zájemcem posuzuje, a to v takové formě, aby odpovídala jeho koncepci služby (tedy například prostřednictvím nepříznivé sociální situace, potřeb, práv, sociálně rizikových jevů, nebo různých kombinací). Kapacitní nastavení je při různosti forem a obsahů terénních programů obtížné stanovit. Někteří klienti potřebují návštěvy pracovníka dvakrát týdně po dobu několika měsíců, a jiní jen několikrát v horizontu týdnů. Cesty k některým klientům trvají 10 minut a k jiným více než hodinu. Poskytovatel 96
při tom nemůže předvídat a ovlivňovat, jaké konstelace a požadavky v daném roce přijdou, a proto je plánování kapacit a personálního zabezpečení velmi náročné, a jeho standardizace v zásadě nemožná. Ani zde není možné doporučit optimální celkovou kapacitu, neboť rozdílný styl práce a různost cílové skupiny jsou zcela neporovnatelné (viz. kpt. 4.4 a rozlišení variant terénních programů A-C). Dojezd a návštěvu rodiny nelze srovnávat s kontaktem pracovníka se skupinou bikerů ve skateparku. Odborné zajištění služby by mělo vycházet z kompetenčních rozdílů mezi kvalifikační úrovní pracovníků v sociálních službách, sociálních pracovníků a jiných pracovníků, které jsou rozvedeny v kpt. 4.3. Základní garancí odbornosti služby by měla být pracovní pozice sociálního pracovníka v dostatečně vysokém úvazku. Dalo by se předpokládat, že pro různé cílové skupiny TP se může lišit potřebnost pokrýt službu pouze sociálními pracovníky, jak z důvodu praxe, v níž někteří pracovníci vyrážejí do terénu ve dvojicích a jiní sami, a zejména z důvodu komplexnosti problémů, které je nutné odborně obsáhnout (orientace poradenství na dluhy, bydlení, zdraví atd. a znalost těchto témat). Volba a zvládnutí účinných a etických metod práce s klientem, které vytvoří dobré podmínky pro sociální začleňování Rozhodnutí o volbě perspektivy a metod práce by mělo být ponecháno plně v kompetenci poskytovatele a jeho týmu tak, aby dávala pracovníkům smysl a tvořila s vymezením cílové skupiny, s posláním a koncepcí služby kompaktní celek. V obecné rovině je důležité, aby byly terénní programy i jejich zadavatelé otevřeni následujícím požadavkům: - poskytnout klientům i pracovníkům dostatek času na vytvoření důvěry, jakožto legitimní investice do budoucí efektivní spolupráce; - je-li to potřeba, akceptovat z počátku méně náročné, bezpečné „zakázky“, přestože nemají bezprostřední vazbu na „odstranění problému“ či přímo nevedou k sociálnímu začleňování. Předpokladem je, že pracovník reflektuje, jaký čas k tomu může poskytnout, jak pozná, že tato práce otevírá cestu k niternějším tématům a jak se zachová, pokud k nim tato strategie nevede; - vyčlenit službě oficiálně prostor pro provádění monitoringu, a to jak úvodního při vstupu do nové lokality, tak průběžného, který trvale udržuje službu „v obraze“ a umožňuje sledovat nové jevy v lokalitě. Péče o pracovníky a kontinuální reflexe zkušeností získaných poskytováním služby Denní kontakt se špatnými životními podmínkami klientů, přítomnost u rodinných či skupinových konfliktů, nároky práce v terénu (povětrnostní vlivy, absence pracovního místa a hygienického zázemí při pohybu v terénu, osamělost a nemožnost bezprostředních konzultací na pracovišti aj.), požadavky na rychlé odborné a etické rozhodování a další tlaky výkonu TP vyžadují dobrou péči o pracovníky a pozornost věnovanou profesnímu rozvoji. Zaměstnavatel by měl proto vytvářet podmínky pro: - metodické konzultace v individuální nebo/a skupinové formě včetně možnosti aktivně ovlivňovat metodiku služby
97
- cílené uspokojování vzdělávacích potřeb (akreditované i neakreditované vzdělávání, samostudium odborné literatury, diskusní formy pracovních setkání s výměnou zkušeností) - zajišťovat supervizi alespoň jednou za dva měsíce - vytvářet příležitosti pro kolegiální kontakty pracovníků v přímé práci s klienty. Metodická setkávání, intervize, supervize a další příležitosti k reflexi poskytování sociální služby, konzultace se spolupracujícími institucemi, jejich zpětné vazby a zpětné vazby klientů, systematická evaluace služby atd. by měla být využívána pro zlepšování koncepce a poskytování TP. Aktualizovaná metodika služby je známkou toho, že organizace převádí žité zkušenosti do nastavení služby. Tyto nároky nejsou naplňovány jaksi mimochodem, ale poskytovatel jim musí věnovat systematickou pozornost prostřednictvím pracovníka k tomu určeného, jehož agenda je v tomto rozsahu oddělena od výkonu přímé práce a v zabezpečení služby se s ní počítá se stejným významem, jako s přímou klientskou prací. Uvedená doporučení vyžadují přiměřené finanční zabezpečení služby. Úspory hledají poskytovatelé služeb po minimalizaci provozních nákladů často ve snižování mzdových výdajů, ať už tím, že redukují „ostatní pracovníky“ (metodické zabezpečení, vedení služby), protože se přímo nepodílejí na výkonových jednotkách (počty intervencí, počty klientů), nebo snižováním nákladů na přímou práci zaměstnáváním pracovníků nižší kvalifikace, kteří pracují za nižší odměnu. Vynucené snižování rozpočtu služby od určité hranice znamená vždy rezignaci na některé prvky kvality. Legitimní reakcí poskytovatele na nižší ekonomické zabezpečení služby by mělo být snížení kapacit služby, vycházející ze striktnějšího posouzení potřebnosti TP pro konkrétní klienty, nebo zúžení cílové skupiny. Investice do kvality, omezení profesního rozvoje či snižování mezd (reálné, nebo náhradou sociálních pracovníků za pracovníky v sociálních službách) by nemělo patřit ke standardním způsobům vyrovnávání se s podfinancováním služby. Součástí dobré praxe by měla být základní „rovnice“, že při snížení rozpočtu je poskytovatel schopen obsloužit menší skupinu klientů, nikoli poskytnout službu nižší úrovně všem.
4.14 Příklad dobré praxe služby terénní programy Příběh paní Marie, 72 let, žila v sociálně vyloučené lokalitě na ubytovně Pracovník služby Terénní programy navázal spolupráci s paní Marií při depistáži v ubytovně. Paní Marie v době oslovení pracovníkem služby bydlela na ubytovně již 7 let. Její život se řídil pravidly a životním stylem lidí, kteří zde žili. Velká fluktuace obyvatel ubytovny s sebou nesla problémy týkající se anonymity ubytovaných a tím pádem se snižovaly jejich morální zábrany. I díky tomuto, se paní Marie dostala několikrát do situace, kdy v dobré víře půjčila sousedům peníze (nebo kávu, tabák, osobní věci…), které již nikdy neviděla. Složení obyvatel žijících na ubytovnách, kde život tady a teď je základní nosnou myšlenkou a problematika chudoby a sociálního dna se v rodinách projevuje velmi silně. Paní Marie, i přes všechny negativa věděla, že má možnost přežít, mít kde složit hlavu a nemít pocit osamělosti. Avšak po delší spolupráci s terénním pracovníkem, paní Marie zjistila, že jí tento styl života dlouhodobě nestačí a že by si přála mít více klidu a nějaký výhled do budoucnosti. V době, kdy terénní pracovník začal s paní Marií spolupracovat, bylo jasné, že se ubytovna bude do dvou měsíců rušit a bude tedy nutné, aby si paní Marie našla nové bydlení. Vzhledem k vyššímu věku klientky, nedostatku informací z „venku“, nemožnosti dostat se k jakýmkoli informačním zdrojům a 98
dlouhodobému životu ve skupině lidí, kteří by se dali označit, jako lidé sociálně vyloučení, byl tento úkol pro paní Marii bez pomoci zvenčí skoro nereálný. Pracovník služby při začátku práce s paní Marií zvažoval, jaká je vlastní motivace klientky podílet se aktivně na vyhledání a získání kvalitnějšího bydlení a jaké jsou vůbec její možnosti. Variantami, které se mohly zdát pracovníkovi služby nejvhodnější pro klientku, byly – domov pro seniory, byt získaný od obce či solidního soukromého vlastníka, byt v domě zvláštního určení. Ve chvíli, kdy pracovník s paní Marií navázal spolupráci, zjistil, že si klientka již ani nedokáže představit jiný život, než život na ubytovně. Pomocí rozhovorů a postupného navázání důvěry s klientkou se podařilo přimět ji k tomu, že si vzpomněla na svůj život „před ubytovnou“, kdy žila v běžném nájemním bytě, stýkala se se sousedy atp. Pokud měla klientka na výběr mezi tímto typem bydlení a životem na ubytovně, formulovala svou zakázku jako návrat zpět do bytu. Terénní pracovník tedy pomohl zprostředkovat a zkontaktovat klientce subjekty, které by jí mohly být nápomocny při řešení její bytové situace. Protože si paní Marie nedovedla představit, jak vypadá život v domově pro seniory či v domově zvláštního určení, kontaktovala s pomocí pracovníka sociální odbor města, a domluvila si osobní setkání. Jelikož klientka nevěděla, kde má úřad hledat, poskytl jí terénní pracovník doprovod. Při samotné návštěvě sociálního pracovníka úřadu byl také terénní pracovník klientce psychickou oporou a svou přítomností pomohl zmírnit bariéru mezi klientkou a pracovnicí, zejména v rovině komunikační. Jelikož i po schůzce se sociálním pracovníkem města si klientka nedovedla představit, jak život ve výše zmíněných zařízeních probíhá, domluvil terénní pracovník osobní návštěvu v obou zařízeních a doprovodil klientku. Zde se také klientka mohla na vše, co ji napadlo zeptat přítomné pracovnice pečovatelské služby (dům zvláštního určení). Po této návštěvě klientka pochopila, co jí která služba může nabídnout a sdělila terénnímu pracovníkovi, že by byla nejraději právě v bytě zvláštního určení. Myslí si, že v současné době nepotřebuje ještě žádnou péči, postará se o sebe sama, ale když se zamyslí, tak do budoucna by jí potřebovat mohla a zde by měla možnost jí využít, aniž by se již musela stěhovat. Proto terénní pracovník zprostředkoval znovu jednání se sociálním pracovníkem městského úřadu, skrze kterého se situace dále řešila. Terénní pracovník zůstal dál v kontaktu s klientkou a provedl ji strukturou přidělení bytu v domě zvláštního určení, vysvětlil a poskytl ji doprovod k podpisu smlouvy a náležitostí s bydlením spojených. Během hledání nového kvalitního bydlení pracovník velmi pozitivně hodnotil a motivoval paní Marii zejména pak v oblasti posunu jejího vnímání své budoucnosti. Na začátku spolupráce s pracovníkem si paní Marie, nedokázala představit jiný život, než ten na ubytovně. V průběhu spolupráce již začala přemýšlet nad svou budoucností, dávala si do souvislosti svůj věk a zdravotní stav a dále si situaci podle tohoto pro sebe vyhodnocovala. Paní Marie se bála udělat změnu ve svém životním stylu, která navazovala přímo na změnu jejího bydlení, avšak s psychickou podporou pracovníka si začala více důvěřovat a odhodlala se k tomu, tuto změnu přesto vyzkoušet. Při doprovodech na různá oddělení městského úřadu se snažil pracovník naučit paní Marii trasu cesty tak, aby se mohla do budoucna již dopravit na úřad samostatně a byla schopná si běžné záležitosti kolem bydlení (prodloužení smlouvy, vyúčtování služeb atd.) vyřídit samostatně. Po přidělení bytu a zajištění všech záležitostí se stěhováním (revizní zprávy na připojení elektřiny, předání bytu, přestěhování se do bytu, vyřízení platby bytu a energií skrze službu SIPO apod.) zjistila paní Marie, že její příjem, který jí zbývá, je velmi
99
nízký a oslovila terénního pracovníka, zda by ji se situací nemohl pomoci a tím si naformulovala svou druhou zakázku služby. Pracovník služby reagoval na zakázku paní Marie a společně sestavili rozpočet. Pracovník vyhodnotil, že by si paní Marie mohla požádat o dávku státní sociální podpory – Příspěvek na bydlení. Vzhledem k tomu, že pro přiznání této dávky je potřebná změna trvalého pobytu klientky, poskytl pomoc a doprovod také v této záležitosti, včetně změny občanského průkazu. Poté si klientka podala žádost o dávku, která ji byla přiznána a zvýšil se tak příjem domácnosti paní Marie. Během této zakázky však bylo zjištěno, že paní Marie již delší čas neplatí poplatky za odvoz odpadu, jelikož si myslela, že když bydlí na ubytovně, nemusí tyto poplatky platit. Klientka se rozhodla, že by tento dluh chtěla uhradit, už jen kvůli tomu, že by jí v případě neuhrazení mohlo hrozit, že ji nebude prodloužena nájemní smlouva na byt města. Terénní pracovník proto zprostředkoval paní Marii návštěvu ve službě Odborného sociálního poradenství, kde s paní Marií sepsali žádost o splátkový kalendář, který pak za doprovodu terénního pracovníka podala. Splátky ji byly schváleny a díky zvýšení příjmů paní Marie (příspěvek na bydlení) mohla začít splátkový kalendář platit. Při spolupráci na řešení finanční situace klientky byl ještě více prohlouben vztah důvěry mezi paní Marií a terénním pracovníkem služby. Ze zkušeností vyplývá, že podívat se pod pokličku financím si nechají klienti až po prohloubení pocitu důvěry pracovníka. Vzhledem k tomu, že byla v blízkosti dostupná služba odborného sociálního poradenství, rozhodl se terénní pracovník navázat klientku na tuto službu a zmenšit tak riziko vzniku závislosti klientky na službě. Paní Marie tím také získala další kontakt na místo, na které by se mohla obrátit v nouzi. Po adaptaci se v novém domově a životě mezi svými vrstevníky začala paní Marie pociťovat potřebu, že zůstala na stáří sama. Požádala tedy znovu terénního pracovníka, zda by ji pomohl s kontaktováním jejích dětí, které již několik let neviděla. Pracovník služby tedy dále s paní Marií spolupracoval na kontaktování dětí. V souvislosti s tímto řešením si paní Marie zakoupila mobilní telefon, se kterým se učí zacházet, přesto, že je toto v jejím věku nesnadné. I když se zatím nepodařilo kontakt s dětmi paní Marii obnovit tak, jak by si přála, je ráda alespoň za to, že tuto možnost zkusila a využila. Aby si nepřipadala moc osaměle, rozhodla se paní Marie pořídit si do bytu domácího mazlíčka. Přes inzeráty na internetu, které ji zprostředkoval terénní pracovník, klientka získala zdarma andulku i s příslušenstvím, která ji dělá radost. V současné době se paní Marie na službu již obrací pouze v případě, kdy potřebuje podat nové žádosti na Příspěvek na bydlení. I na tomto však s terénním pracovníkem pracují, aby si byla schopná podat žádost sama. Za největší úspěch v práci s touto klientkou považujeme zkvalitnění jejího životního stylu. Paní Marie se z nevhodných podmínek dostala do vhodnějšího prostředí k bydlení a do přirozeného kontaktu se svými vrstevníky a prožívá pokojné stáří v domě, kde by ji v případě zhoršení jejího zdravotního stavu mohly být efektivně poskytovány pečovatelské služby. Zlepšil se její psychický stav a následně i stav zdravotní (méně kouří, zdravěji se stravuje, chce pravidelně navštěvovat preventivní lékařské prohlídky). Rozhoduje sama o svém osudu, což se jí v přecházejících několika letech příliš nedařilo. Z pohledu terénní práce v sociálně vyloučených lokalitách je zejména v poslední době patrné, že i obyvatelstvo těchto lokalit stárne a je velkým problémem tuto situaci řešit. Lidé žijící v sociálně vyloučených lokalitách bývají často sice obklopeni lidmi, ale přesto velmi osamělí s omezeným 100
přístupem k běžným informacím. Při dlouhodobém životě například na ubytovně se tento faktor ještě více prohlubuje a lidé začínají získávat pocit, že tento způsob života je běžný a normální a potlačí jim to, co by opravdu chtěli, co zažili a museli se toho v důsledku nepříznivé životní situace vzdát. I proto se z počátku může zdát práce terénního pracovníka jako pouhé povídání si s klienty, avšak právě díky tomuto „povídání si“ se může pracovník dostat na dřeň problému klienta, který si dost často ani sám klient neumí pojmenovat a může jej nasměrovat na sociální služby, které by mu s problémem mohly efektivně pomoci. Z tohoto pohledu by se také dalo říct, že služba Terénní programy poskytuje službu jak klientům, tak jiným sociálním službám, na které se snaží své klienty vyhledané v rámci běžného monitoringu a depistáže, navázat. (Autorkou příběhu je Mgr. Lucie Škvaridlová, členka pracovní skupiny)
4.15 Návrh rozvoje služby terénní programy I terénní programy jsou vystaveny kladům a záporům služeb sociální prevence. V rámci dotazníkového šetření se více než jinde projevila extrémní rozmanitost pojetí služby natolik, že v mnoha oblastech byla neporovnatelná. Do budoucna: - je vhodné analyzovat a následně prosazovat koncepční ukotvení terénních programů - je potřebné otevřít otázku sociální prevence jako prostředku k ochraně společnosti. Přestože ji zákon o sociálních službách explicitně uvádí jako cíl služeb sociální prevence, z hlediska koncepce zákona a standardů sociálních služeb se smí jednat pouze o vedlejší efekt individuálních zakázek klientů, kteří sledují vlastní prospěch. Posílení veřejného zájmu v případné novelizaci zákona musí být doprovázeno vyhodnocením dopadu na konzistenci a smysluplnost pro tu oblast působnosti sociálních služeb, která bude i nadále sledovat individuální blaho a vyžádané, klienty „objednané“ aktivity. V opačném případě dojde k prohloubení střetů zájmů, a rozporuplnosti zakázek, kterým jsou služby prevence vystaveny.
101
