I.
Jednání, kdy správní orgán (stavební úřad) rezignuje na vynucení uložených povinností a vědomě trpí protiprávní stav, není v souladu s právním řádem ani s principy dobré správy. Takové chování může u osob, které se cítí být protiprávním stavem dotčeni, vzbuzovat nedůvěru ve státní správu, zároveň dochází k porušení principu právní jistoty a legitimního očekávání. Ze strany osob dopouštějících se protiprávního jednání potom navozuje takový stav dojmu, že za svoje protiprávní chování nebudou nijak sankcionováni.
II.
Upuštění od zahájení řízení o správním deliktu, upuštění od vydání rozhodnutí o nařízení odstranění závad a následné nařízení exekuce nemůže být zdůvodňováno špatnou finanční situací vlastníků. V Brně dne 3. ledna 2012 Sp. zn.: 4538/2011/VOP/JBE
Závěrečná zpráva o šetření veřejného ochránce práv ve věci podmáčení pozemku p. č. 42/3 z důvodu fungování septiku na pozemku p. č. 37, obě v k. ú. H.
A. Obsah podnětu Svým podnětem se na veřejného ochránce práv dne 23. 8. 2011 obrátil pan Z.V., a žádal o prošetření postupu odboru životního prostředí Městského úřadu obce (dále jen „vodoprávní úřad“) a odboru výstavby Městského úřadu (dále jen „stavební úřad“) ve věci podmáčení jeho pozemku z důvodu fungování septiku na p. č. 37, k. ú. H.. JUDr. Pavel Varvařovský mě jako svoji zástupkyni pověřil vyřízením podnětu stěžovatele, přičemž mám při jeho vyřizování všechna oprávnění, která náleží jemu jako veřejnému ochránci práv. Z předložených podkladů jsem zjistila, že se na sousedním pozemku (na p. č. 37, k. ú. H.) nachází stavba označená stěžovatelem jako septik, který zde byl postaven v roce 1961 pro domy na p. č. 95 a 96 v k. ú. H. V roce 2001 se objevily ve sklepě stěžovatelova domu a v prostoru vodoměru fekálie. Nasypáním speciálního barviva do přívodní roury do septiku stěžovatel zjistil, že fekálie pochází z daného septiku. Odpadní voda se v roce 2010 objevila v kotelně v domě p. č. 87 v k. ú. H., stěžovatel musel vodu v určitých intervalech vybírat. Pozemek stěžovatele je stále podmáčen. Hlavní důvod spatřuje stěžovatel ve stavbě „septiku“. V současnosti se plánuje stavba čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“), která má septik nahradit.
B. Skutková zjištění Po posouzení podnětu z hlediska věcné působnosti jsem se rozhodla v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejném ochránci práv“), ve věci zahájit šetření, v jehož rámci jsem o stanovisko požádala tajemníka Městského úřadu. Dne 6. 10. 2011 jsem obdržela jeho vyjádření. V rámci zahájeného šetření pověření pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv provedli šetření u Městského úřadu H za přítomnosti pracovníků stavebního úřadu i vodoprávního úřadu v obci H. Pro zjištění dalších informací bylo v průběhu šetření komunikováno se stěžovatelem, stavebním úřadem i vodoprávním úřadem. Ze všech výše uvedených podkladů vyplývají následující skutečnosti. Na pozemku p. č. 37, k. ú. H. se nachází stavba označená stěžovatelem jako septik, v některých dokumentech je však označen jako jímka. Jímka se nachází u silnice. Na druhé straně silnice jsou dva bytové domy (p. č. 95 a 96), které jsou na jímku napojeny. Každý bytový dům má čtyři bytové jednotky. Jímka je zakryta betonovými deskami. Směrem od jímky se pozemek svažuje, je zde patrný odvod vody (trativod) z přepadu jímky. Odtok vod z přepadu vede po povrchu pozemku p. č. 37 podél pozemku stěžovatele. Zleva sousedí předmětný pozemek s pozemkem stěžovatele. Pozemek stěžovatele je z této strany oplocen po celé délce dřevěným plotem.
Pohled na jímku a na ni napojené bytové domy. Vlevo je plot stěžovatele, za ním se nachází jeho pozemek.
2
1) K povaze stavby (jímka/septik) V územním rozhodnutí o výstavbě bytových objektů z roku 1961, jehož součástí byla i výstavba jímky, je uvedeno, že se jedná o „biologický septik řešený na šestidenní zdržení s možností přepadů do potoka.“ Daná stavba má nyní podobu soustavy devíti navzájem propojených skruží s přepadem. V současné době se dle vodoprávního úřadu jedná spíše o jímku s nelegálně zřízeným přepadem. Žádné povolení k vypouštění odpadních vod nikdy vydáváno nebylo, v průběhu let mohlo dojít ke změně stavby (nepovolené). Současní obyvatelé bytových domů připojených na jímku byli v dobré víře, že je jímka řádně povolená. Nyní si jsou vědomi toho, že daný objekt neodpovídá požadavkům právní úpravy a chtějí situaci řešit. Postupně se skládají na částku, která má sloužit k realizaci ČOV, která má nahradit jímku. 2) K otázce dozoru stavebního a vodoprávního úřadu ohledně jímky Stavební úřad provedl stavební dozor dne 8. 10. 2002 a dne 16. 12. 2003. V rámci prvního dozoru byly zjištěny závady spočívající v neprokázání nepropustnosti jímky a kapacitního zdržení a v existenci přepadu provedeného trativodem se zaústěním do místního potoka. Na jeho základě byla vydána vlastníkům výzva k odstranění těchto závad (zaslepení jímky a zajištění její vodotěsnosti, provedení zkoušky těsnosti a nepropustnosti oprávněnou organizací, zajištění dostatečného vyvážení jímek, provedení zkoušky těsnosti vnější kanalizace oprávněnou organizací). Druhý stavební dozor byl zaměřen na kontrolu odstranění nedostatků zjištěných při prvním stavebním dozoru. Bylo zjištěno, že kromě vyvážení jímky, které však není dostatečné, nebyla výzva splněna. Stavební úřad tedy vydal druhou výzvu k odstranění závad. V rámci obou výzev byli vlastníci výslovně upozorněni na to, že v případě nesplnění výzvy s nimi bude zahájeno řízení o správním deliktu. Do dnešního dne výzvy splněny nebyly, stavební úřad však řízení o správním deliktu nezahájil. Důvodem byla - a stále je - špatná finanční situace vlastníků (většina obyvatel H. má jen nízké příjmy nebo pobírá sociální dávky). Rovněž vodoprávní úřad si je vědom stávajícího protiprávního stavu, je však toho názoru, že vedení řízení o správním deliktu v rámci vodního zákona nemá kvůli finanční situaci vlastníků smysl a je třeba, aby si vlastníci spíše šetřili peníze na stavbu ČOV. Dále mi vodoprávní úřad sdělil, že prověřování způsobu likvidace odpadních vod a prokazování nevyhovujícího stavu a nepovoleného vypouštění odpadních vod je obtížné, neboť legislativa neposkytuje dostatečnou oporu (problém vstupu na soukromé pozemky, zajištění důkazů pro udělení sankce atd.). Bylo vypočítáno, že pokud by došlo k zaslepení přepadů, bylo by jímku třeba vyvážet zhruba každý třetí den, což by bylo pro vlastníky finančně neúnosné. Navíc je zde praktický problém související s vyvážením – řada ČOV odmítá navážení splaškových vod ze žump, jelikož jejich technologie nejsou uzpůsobeny na tyto odpadní vody. Obdobná je situace na mnoha místech České republiky. Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství si jsou tohoto stavu vědomi, avšak nedávají odpověď, jak takovou situaci řešit.
3
H. mají veřejný vodovod, napojení na veřejnou splaškovou komunikaci však není zejména z technických důvodů možné. Jedinou ČOV má v obci v současné době stěžovatel. 3) Ke stavbě ČOV ČOV je navržena v místě stávající jímky. Částečně ji nahradí. Je však menší než jímka. Zbývající čtyři skruže budou vyčerpány, nádrže sanovány a zaplněny inertním materiálem. Na daném pozemku bude také provedeno propojení nového přítokového a odtokového potrubí na stávající kanalizační potrubí jímky. Na konci stávajícího odtokového potrubí bude nově vybudován výústní objekt do bezejmenné vodoteče. Na ČOV budou napojeny dva bytové domy, které jsou nyní napojeny na jímku, a další dvě nemovitosti. Stavbu ČOV bude provádět společnost F., a. s. Společnost se mimo jiné orientuje na stavbu a vývoj čistíren odpadních vod. Na stavbu ČOV bylo vydáno územní rozhodnutí, proti kterému se stěžovatel jako účastník řízení odvolal. Poté však vzal odvolání zpět a následně je opět podal. Vzhledem k ust. § 81 odst. 3 SŘ1 lze očekávat, že Krajský úřad v nejbližších dnech rozhodne a územní rozhodnutí nabude právní moci. Projekt ČOV a související splaškové kanalizace navrhoval autorizovaný inženýr pro vodohospodářské stavby. Vodoprávní úřad jako speciální stavební úřad bude řešit vodotěsnost staré kanalizace, která bude využita pro stavbu. 2 Úřad zvažuje provedení kamerových zkoušek vodotěsnosti kanalizace, již od domů vlastníků na ČOV napojených. V případě, že by vodotěsnost nebyla prokázána, bude třeba její vodotěsnost zajistit.
1 2
„Jestliže odvolatel vzal podané odvolání zpět, nemůže je podat znovu.“ Stěžovatel přitom požaduje starou betonovou kanalizaci vyměnit za umělohmotnou.
4
Projekt ČOV (situační výkres)
V rámci místního šetření zmínili pověření právníci Kanceláře veřejného ochránce práv stěžovatelovu námitku, že „v dřívější době“3 byla při výměně starého vodovodního potrubí za nové prokopnuta přívodní roura k jímce. Dle stěžovatele byla 3
Stěžovatel neuvedl rok.
5
opravena nedostatečně, voda jí začala prosakovat. K tomu zástupci vodoprávního úřadu uvedli, že jim to měl stěžovatel říct hned v té době, že by provedli šetření. Z předloženého protokolu o stavebním dozoru ze dne 8. 10. 2002 je zřejmé, že stěžovatel na porušení kanalizace upozorňoval. Stavební úřad (nikoli vodoprávní úřad) tak prokazatelně o této námitce stěžovatele věděl již v roce 2002. Z rozmluvy se stěžovatelem vyplynulo, že s ČOV zásadně souhlasí, protože věří, že částečně budou jeho problémy s podmáčením pozemku odstraněny, avšak má vůči samotné stavbě ČOV určité výhrady. Zejména požaduje, aby v rámci ČOV byla provedena drenáž. Souhlasil by s tím, aby potrubí vedoucí z ČOV ústilo v místech, kde on nyní odvádí pomocí trubek vodu (viz níže). Dle projektu však má dle jeho sdělení ústit potrubí asi o 1 m dále, tj. do recipientu. Tam se však pozemek dle stěžovatele již nesvažuje dolů, ale mírně stoupá. Stěžovateli se tak jeví nereálné, aby byl odtok zapuštěn do protisvahu. 4) K původu podmáčení pozemku stěžovatele Z místního šetření lze konstatovat, že při chůzi po pozemku, na němž je umístěna jímka, stejně jako po stěžovatelově zahradě, je patrný rašelinový typ půdy. Na staré katastrální mapě z doby německého osídlení je dotčené území označeno jako mokřad. Velká část obce H. se rozkládá na silně podmáčeném území s vysokou hladinou podzemní vody, pramennými vývěry a artézskými studnami. Dle vodoprávního úřadu je podmáčení sklepních prostor domu stěžovatele s největší pravděpodobností způsobeno právě vysokou hladinou podzemní vody a nikoli průsakem vod z jímky. To, že se mění stav podmáčení sklepních prostor domu a pozemku (zahrady) stěžovatele může být způsobeno změnou hladiny podzemní vody, neboť ta se stále mění. Stěžovatel na zahradě pomocí trubek odvádí vodu, přitékající zřejmě z pozemku p. č. 37. Toto místo se nachází na jižní straně zahrady, blízko plotu sousedícího s parcelou p. č. 37. Stěžovatel zde provedl výkop. Voda je odváděna pod zahradou stěžovatele a objevuje se na druhé straně zahrady, za plotem. Dle dokumentu předloženého stěžovatelem (sdělení vodoprávního úřadu – Krajského úřadu ze dne 26. 4. 2010) se jedná o drobný vodní tok, který je v horní části pozemku p. č. 37 zatrubněn (nachází se nad ním hřiště), ve spodní části je otevřený, má zanesené koryto a volně se rozlévá po pozemku (stěžovatel ve svém podání hovořil o dvou pramenech). Na pozemku stěžovatele (p. č. 42/3) je zatrubněn. V doplnění podání stěžovatel uvedl, že dalším zdrojem podmáčení jeho pozemku jsou i úpravy provedené panem G. na pozemku, kde se nachází jímka (p. č. 37), a provoz septiku s trativodem pana Grivalského. Taktéž tento septik bude napojen na nově plánovanou ČOV. Do úvahy by přicházelo posouzení daného území (pozemku stěžovatele a pozemku, na němž se nachází jímka) hydrogeologem. Posouzení by však dle sdělení vodoprávního úřadu bylo finančně nákladné. Pro zabezpečení svého pozemku provedl stěžovatel na jižní straně domu hydroizolaci, v roce 2012 bude zřejmě provedena hydroizolace na zbytek domu.
6
C. Právní hodnocení Zákon o veřejném ochránci práv mi ukládá povinnost působit k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívat k ochraně práv a svobod. Musím předeslat, že šetření bylo zahájeno pouze ohledně postupu správních orgánů k zabezpečení jímky do doby, než bude ke stavbě ČOV přikročeno. Ze šetření však vyplynuly i určité otázky týkající se stavby ČOV, proto se vyjádřím i k nim. 1) K povaze stavby (jímka/septik) Septik je charakterizován jako zařízení sloužící k předčištění odpadních vod, ze kterého jsou odpadní vody vypouštěny buď přímo do vodního toku (řeky, potoka) nebo průsakem do podloží, tj. do půdy. Odpadní vody jsou obvykle vypouštěny přes různé filtry nebo přepady. Vzhledem k tomu, že dochází k vypouštění odpadních vod do vod povrchových či (nepřímo) do vod podzemních, je k provozování septiku potřeba povolení vodoprávního úřadu k nakládání s vodami dle § 8 odst. 1 vodního zákona.4 Žumpa je stavba, která slouží pouze ke shromažďování odpadních vod (bezodtoková jímka), nikoliv k jejich čištění, a odpadní vody z ní tedy nelze přímo vypouštět, ale musí být vždy vyváženy do čistírny odpadních vod. V daném případě byla předmětná stavba v době jejího povolování označena jako septik, nyní se dle vodoprávního úřadu jedná spíše o jímku s nelegálně zřízeným přepadem. Souhlasím s vodoprávním úřadem v tom, že od realizace stavby mohlo dojít k provedení určitých změn, i když nepovolených příslušnými orgány. Vzhledem k tomu, že jsem z předmětných dokumentů a místního šetření zjistila, že se stavební úřad s vodoprávním úřadem na současné povaze předmětné stavby shodl, a vzhledem k tomu, že pro vyřešení stěžovatelova problému není povaha stavby v současné době příliš významná, akceptuji tedy názor, že se jedná o jímku s nelegálně zřízeným přepadem. Podotýkám, že ať už by se jednalo o septik, či o jímku s nelegálním přepadem, v obou případech je zde dána kompetence vodoprávního úřadu. I v rámci jímky, která má nelegální přepad, dochází k nepovolenému vypouštění odpadních vod. 2) K otázce dozoru stavebního a vodoprávního úřadu ohledně jímky Dle ustanovení § 110 vodního zákona dozírají vodoprávní úřady na dodržování ustanovení vodního zákona a předpisů podle něj vydaných a v rozsahu své působnosti ukládají opatření k odstranění zjištěných závad. Dle ustanovení § 42 vodního zákona uloží vodoprávní úřad k odstranění následků nedovoleného vypouštění odpadních vod tomu, kdo porušil povinnost k ochraně povrchových nebo 4
Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.
7
podzemních vod ("původce"), povinnost provést opatření k nápravě závadného stavu. Náklady na provedení opatření k nápravě nese ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. Ustanovení § 116 odst. 1 písm. b) vodního zákona potom stanoví, že se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že nakládá s povrchovými nebo podzemními vodami podle § 8 odst. 1 vodního zákona bez povolení k nakládání s vodami. Vzhledem k tomu, že v šetřeném případě došlo provozováním jímky s nelegálním přepadem k porušení vodního zákona, jsem toho názoru, že vodoprávní úřad měl zasáhnout, udělit sankci ve výše uvedeném smyslu, a vypouštění zakázat. Dle ustanovení § 102 starého stavebního zákona5, účinného do 31. 12. 2006, zjistí-li orgán státního stavebního dohledu na stavbě závadu, vyzve stavebníka, aby zjednal nápravu. Nedbá-li osoba výzvy orgánu státního stavebního dohledu, vydá stavební úřad rozhodnutí, kterým nařídí zjednání nápravy. Nesplnění výzvy nebo neprovedení nařízeného opatření bylo přestupkem, za nějž hrozila sankce v podobě pokuty. Zároveň v případě, že nebyla ve stanovené lhůtě dobrovolně splněna povinnost uložená rozhodnutím, měl správní orgán přistoupit k výkonu rozhodnutí. Obdobná pravidla platí i pro státní dozor dle nového stavebního zákona. Podle současné metodické pomůcky Ministerstva pro místní rozvoj týkající se exekučního řízení pro správní orgány neplatí možnost uvážení, zda bude exekuce (tedy výkon rozhodnutí) nařízena či nikoli, zda bude provedena či nikoli. Nepřistoupí-li správní orgán k provedení exekuce, jedná se o nesprávný úřední postup. Vzhledem k výše uvedenému jsem nucena konstatovat, že ani stavební úřad nebyl ve svém jednání důsledný. Stavební úřad sice v letech 2002 a 2003 provedl stavební dozor a vyzval vlastníky k odstranění zjištěných závad, nepřikročil však k dalším opatřením, když závady odstraněny nebyly. Jsem toho názoru, že již v rámci první výzvy, kdy v dané lhůtě nebyly závady odstraněny, mělo být rozhodnutím nařízeno závady odstranit a přikročeno k udělení sankcí dle předchozího stavebního zákona. Tím spíše, když v rámci obou výzev byli vlastníci výslovně upozorněni na to, že v případě nesplnění výzvy s nimi bude zahájeno řízení o správním deliktu. Pokud stavební úřad volil pro vlastníky příznivější postup, tedy vydání druhé výzvy místo rozhodnutí, potom při nesplnění ani této druhé výzvy již mělo být k udělení sankcí a nařízení odstranění závad rozhodnutím dojít v každém případě. Takové jednání, kdy správní orgán (stavební úřad) rezignuje na vynucení uložených povinností a vědomě trpí protiprávní stav, není v souladu s právním řádem ani s principy dobré správy. Takové chování může u osob, které se cítí být protiprávním stavem dotčeni, vzbuzovat nedůvěru ve státní správu, zároveň dochází k poručení principu právní jistoty a legitimního očekávání. Ze strany osob dopouštějících se protiprávního jednání potom navozuje takový stav dojmu, že za svoje protiprávní chování nebudou nijak sankcionováni. Upuštění od zahájení řízení o správním deliktu, upuštění od vydání rozhodnutí o nařízení odstranění závad a následné nařízení exekuce nemůže být zdůvodňováno 5
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
8
špatnou finanční situací vlastníků. Jsem si vědoma toho, že v takové situaci by zřejmě k nápravě příliš nepřispělo (opakované) ukládání pokut vlastníkům bytových jednotek napojených na jímku. Skutečný účinek takového postupu by bylo možno dokonce chápat jako kontraproduktivní (snižující již i tak minimální finanční možnosti vlastníků). V daném případě je také pravdou, že se obyvatelé napojení na jímku pokoušeli alespoň částečně o odstranění závad zajištěním vyvážení jímky. Z předložených dokladů vyplývá, že vyvážení jímky bylo v určitých, byť nedostatečných intervalech prováděno i v průběhu dalších let. Je tedy vidět snahu těchto osob daný protiprávní stav řešit. Na druhé straně je však pravdou, že omezené finanční prostředky vlastníků bytových jednotek nemohou být chápány jako důvod ponechání existujícího závadného stavu bez dalších opatření. Je nutné, aby příslušné úřady (stavební i vodoprávní) prováděly ohledně dané jímky úkony dozoru dle své působnosti do doby, dokud věc nebude dořešena. V případech, kdy zjistí důvod vytýkat daným osobám konkrétní protiprávní chování, na něž se vztahují příslušná sankční ustanovení stavebního a vodního zákona, je jejich zákonnou povinností vést v takové věci přestupkové řízení. Zároveň však není důvod pochybovat o tom, že prioritou by v tomto konkrétním případě mělo být faktické dořešení celého problému. V současné době se již přikročilo k povolovacím procesům záměru stavby čistírny odpadních vod, jejíž realizace povede k odstranění protiprávního stavu. Z toho důvodu již tedy v současné době není účelné zahajovat řízení o přestupku. Nemění to však nic na tom, že v minulosti, kdy se o stavbě ČOV ještě ani neuvažovalo, mělo být řízení o přestupku vedeno. 3) Ke stavbě ČOV V územním řízení o umístění stavby, které pro ČOV bylo vedeno, se řeší umístění stavby v území a stanovují se podmínky pro využití a ochranu území, podmínky pro další přípravu a realizaci záměru, zejména pro projektovou přípravu stavby. Ve stavebním řízení, které nyní bude následovat, se stanoví podmínky pro provedení stavby, pro její užívání, stanoví se podmínky pro zabezpečení ochrany veřejných zájmů a návaznost na jiné podmiňující stavby a zařízení, dodržení obecných požadavků na výstavbu, popřípadě technických norem. Ke stavebnímu povolení přikládá stavebník projektovou dokumentaci stavby, která bude podrobně upravovat provedení stavby – podrobněji než v případě dokumentace záměru předkládané v územním řízení. V šetřeném případě má stěžovatel námitky ohledně stavby ČOV, např. námitku ohledně místa vyústění odtoku, požadavek provedení drenáže, požadavek na materiál kanalizačního potrubí. Tyto otázky budou řešeny v rámci stavebního řízení. Je tedy na stěžovateli, aby tyto svoje námitky a požadavky vůči stavbě ČOV a související splaškové kanalizace uplatňoval v rámci stavebního řízení. Stěžovatel jako dotčený vlastník bude účastníkem stavebního řízení, bude mít tedy práva, která účastníkům řízení náleží – zejména tedy právo uplatňovat v řízení námitky, podávat vyjádření, nahlížet do spisu či právo podat opravný prostředek, pokud se stavebním povolením nebude souhlasit. Na podání opravného prostředku (odvolání) má
9
stěžovatel nárok, je však třeba podotknout, že podáním odvolání opět dojde k oddálení stavby ČOV. 4) K původu podmáčení pozemku stěžovatele Vzhledem k vysoké hladině podzemní vody, výskytu pramenných vývěrů a artézských studní a existenci drobného vodního toku na pozemcích p. č. 37 a p. č. 42/3, může mít vlhkost a voda ve sklepních prostorech domu pana V. více příčin. Totéž platí i o zahradě stěžovatele. Není v kompetenci ani možnostech ochránce posoudit, co je příčinou daného stavu a zda a případně v jakém rozsahu se na tomto stavu podílel provoz jímky. Jímka bude po získání příslušných povolení nahrazena čistírnou odpadních vod, přičemž i související potrubí odtoku a přítoku bude podrobeno zkoušce vodotěsnosti. Nakolik stavba čistírny a související splaškové kanalizace přispěje ke zlepšení stavu stěžovatelova pozemku, se ukáže následovně, až dojde k zahájení provozu ČOV. Ke zlepšení současného stavu podmáčení nepochybně přispěje hydroizolace domu, resp. zbývající části domu, kterou stěžovatel plánuje provést. Do budoucna dávám vodoprávnímu úřadu na zvážení, zda by v případě, že ani výše zmíněná opatření nepřispějí ke zlepšení stavu pozemku stěžovatele, nebylo vhodné provést již zmiňované posouzení daného území hydrogeologem, aby bylo najisto konstatováno, co způsobuje vlhkost a výskyt vody ve sklepních prostorách stěžovatelova domu.
D. Závěr Své šetření končím dle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, s tím závěrem, že jsem v postupu odboru životního prostředí Městského úřadu obce a odboru výstavby Městského úřadu shledala pochybení, jež jsou popsány v předcházející části této zprávy, spočívající zejména v nedůsledném uplatňování dozorových pravomocí. S ohledem na zjištěné skutečnosti musím nedůsledné vymáhání plnění povinností po vlastnících žumpy ze strany příslušných úřadů (vodoprávní úřad a stavební úřad), které prokazatelně již od roku 2002, popř. 2003 věděly o protiprávním stavu, považovat za vážné pochybení. Z výše popsaného je však zřejmé, že jak stavební úřad, tak vodoprávní úřad chtějí danou situaci řešit. Ačkoli se tak děje až po zhruba devíti letech, což nelze v žádném případě opominout, domnívám se, že i z hlediska ochrany práv stěžovatele je třeba zaměřit se nyní na současné řešení problému podmáčení pozemku pana V. Jak je uvedeno výše, řešení řádné likvidace splaškových vod bytových domů, které jsou nyní napojeny na předmětnou žumpu, bylo nalezeno. Nakolik stavba čistírny a související splaškové kanalizace přispěje ke zlepšení stavu stěžovatelova pozemku, se ukáže následovně, až dojde k zahájení provozu ČOV.
10
Tato zpráva shrnuje mé dosavadní poznatky a právní závěry, k nimž jsem v průběhu šetření došla. K odstranění protiprávního stavu existence jímky s nelegálně zřízeným přepadem byly již zahájeny příslušné kroky, a proto další zásah z mé strany v tuto chvíli považuji za bezpředmětný. Přesto si však vyhrazuji právo sledovat postup úřadů, jenž má směřovat ke zjednání nápravy. Proto prosím vodoprávní úřad, aby mi následně zaslal stavební povolení k předmětné ČOV a případné další dokumenty a informace, které se budou týkat šetřené věci. O totéž prosím stavební úřad ve vztahu k dokumentům a informacím spadajícím do jeho působnosti. Podle ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, vyrozumívám starostku obce H., starostu obce Š, a stěžovatele o ukončení šetření.
RNDr. Jitka S e i t l o v á zástupkyně veřejného ochránce práv
11
