Závěrečná práce
Zdravotní způsobilost k řízení motorového vozidla
Vypracoval: PhDr. Jiří Laciga
Úvod Posuzování zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel patří k běžným úkonům, které provádí klinický psycholog. I když je tato činnost běžná, stojí za to připomenout základní postupy a principy spojené s touto diagnostickou činností.
I. Studium zdravotní dokumentace
Naše odborná psychodiagnostická práce začíná prvním úkolem, tím je zjištění, která z chorob či poruch je důvodem vyšetření. Odesílající lékař, buď praktický či jiný odborný specialista, pojal podezření, že v důsledku určité choroby či poruchy je třeba vyšetřit, zda tato choroba či porucha vylučuje či omezuje způsobilost k řízení motorového vozidla. V prvním kroku tedy hledáme, na základě studia zdravotní dokumentace, o jaký typ onemocnění se jedná, což pochopitelně neznamená, že prvotní diagnóza je jedinou, kterou se budeme zabývat. Pokud však nalezneme jinou chorobu či poruchu vylučující či omezující, musíme tuto řádně vyšetřit a zhodnotit. Choroby a poruchy omezující či vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla jsou uvedeny v příloze k příslušné vyhlášce. Pro nás je důležité, že u drtivé většiny onemocnění jsou známy klinické a průběhové charakteristiky včetně vlivu těchto onemocnění na fungování jedince v oblasti emotivní i kognitivní. U některých skupin onemocnění jsou ve zdravotní dokumentaci výsledky vyšetření CNS, v takových případech je třeba prověřit klinické hypotézy, vyplývající z výsledků vyšetření. Například při mozkových iktech z dokumentace zjistíme lokalizaci ruptury či výdutě a můžeme učinit předpoklad na základě neuropsychologických zjištění, které kognitivní funkce by mohly být postiženy, totéž platí i u jiných neurogenerativních poruch či chorob. Hypotézy vyplývající z předpokládaných kognitivních postižení na základě vyšetření CNS, ponejvíce zobrazovacími metodami, je třeba konfrontovat s konkrétními vyšetřovacími psychodiagnostickými zjištěními. V praxi není neobvyklé, že výrazná patologie CNS v zobrazovacích metodách nekoresponduje s našimi zjištěními a vice versa, tedy minimální či negativní nález v těchto zobrazovacích metodách nekoresponduje s naším výrazně patologickým nálezem. Je třeba poznamenat, že prakticky se většinou setkáváme s komorbiditou.
Dále uvedený legislativní rámec slouží k tomu, aby si klinický psycholog připomenul, jaké změny v kognitivních a osobnostních funkcích jsou spojeny s jednotlivými chorobami a poruchami. Tyto změny nepopisujeme, protože jsou obsahem postgraduálního vzdělávání v klinické psychologii, dále také proto, že by práce neúměrně narostla.
Vybraná zákonná ustanovení k řízení motorových vozidel V úvodu do problematiky předkládáme základní legislativní rámec, text je zkrácen pro potřeby klinického psychologa, některé skutečnosti jsou zvýrazněny:
Vyhláška č.277/2004 Sb. Stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel § 1 Uvádí naši národní legislativu do souladu s legislativou zemí EU § 2 Kdo vydává posudek (1) Posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel (dále jen "posudek") vydává posuzující lékař po zhodnocení zdravotního stavu žadatele o řidičské oprávnění (dále jen"žadatel") nebo držitele řidičského oprávnění (dále jen "řidič") zjištěného lékařskou prohlídkou a na základě vyhodnocení prohlášení žadatele nebo řidiče (dále jen "posuzovaná osoba") ke zdravotní způsobilosti, předchozích záznamů ve zdravotnické dokumentaci vedené o posuzované osobě, informací o zdravotním stavu posuzované osoby sdělených jejím registrujícím praktickým lékařem a dále výsledků dalších odborných vyšetření, která si vyžádal. (2) Obsah prohlášení podle věty prvé je stanoven v příloze č. 1. § 3 Posuzovanou osobu lze za zdravotně způsobilou k řízení motorových vozidel nebo za zdravotně způsobilou s podmínkou uznat za podmínek stanovených v zákoně, pokud na základě lékařské prohlídky nebo pravidelné lékařské prohlídky nebyla u této osoby zjištěna vada, stav nebo nemoc (dále jen "nemoc"), která vylučuje zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel
§ 4 (1) Posudek musí být jednoznačný a nesmí obsahovat diagnózu nemoci; vždy obsahuje náležitosti uvedené ve vzorech posudků uvedených v příloze č. 2 k této vyhlášce. Posudek lze vydat i v jiném formátu a uspořádání, než je uvedeno v jeho vzoru. (2) V posudku se uvede doba platnosti, jestliže posuzující lékař na základě zjištěného zdravotního stavu posuzované osoby určí prohlídku dříve, než je termín pravidelné lékařské prohlídky podle zákona a) v případě postupující nemoci ovlivňující řízení (zkráceno) b) v případě podmínky kontroly (zkráceno) § 5 (Podmínky) (1) V případě, kdy je vydáván posudek se závěrem a) o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou, se v posudku uvede tato podmínka vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu posuzované osoby; podmínka spočívá v používání nezbytného zdravotnického prostředku, v technické úpravě motorového vozidla nebo v jiných omezeních posuzované osoby; za jiné omezení posuzované osoby se rovněž považuje termín, do kterého se má posuzovaná osoba podrobit další lékařské prohlídce, b) o zdravotní nezpůsobilosti k řízení motorových vozidel, se v posudku uvede závěr o zdravotní nezpůsobilosti vyplývající ze zjištěného zdravotního stavu posuzované osoby; je-li důvodem zdravotní nezpůsobilosti k řízení motorového vozidla osoby uvedené v § 4 odst. 2 písm. a) dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti 1a) k výkonu práce nebo činnosti spočívající v řízení motorového vozidla, uvede se i tento důvod. (2) Zjištěné nemoci, které vedly k vydání posudku podle odstavce 1, zaznamená posuzující lékař ve zdravotnické dokumentaci vedené o posuzované osobě. Lékařské prohlídky, pravidelné lékařské prohlídky, odborná vyšetření
§6 (1) Nezbytným rozsahem lékařské prohlídky a pravidelné lékařské prohlídky je a) zjištění o zdravotním stavu posuzované osoby s cíleným zaměřením na nemoci, které zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel vylučují nebo podmiňují; nemoci, které zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel vylučují nebo podmiňují, jsou stanoveny v příloze č. 3, b) komplexní fyzikální vyšetření, a to včetně orientačního vyšetření sluchu, zrakové ostrosti a barvocitu, orientačního vyšetření zorného pole a rovnováhy a orientačního neurologického vyšetření, c) další potřebné odborné vyšetření vyžádané posuzujícím lékařem v případě, že u posuzované osoby je nezbytné vyloučit podezření na nemoc, která by mohla omezovat zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel, d) odborné vyšetření vyžádané posuzujícím lékařem vždy, pokud posuzovaná osoba je v soustavné péči jiného lékaře nebo klinického psychologa pro nemoc, která vylučuje nebo omezuje zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel, jestliže je tato skutečnost posuzujícímu lékaři známa, e) odborné vyšetření ošetřujícím lékařem neurologem u posuzovaných osob trpících epilepsií, epileptickými syndromy nebo jinými poruchami vědomí nebo v případě podezření na tyto nemoci; při odborném vyšetření je hodnocen vždy stav epilepsie nebo jiných poruch vědomí, klinická forma a postup nemoci, dosavadní léčba a její výsledky. (2) Odborné vyšetření se provádí v rozsahu potřebném pro posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby k řízení motorových vozidel. V závěru každého odborného vyšetření musí být vymezena zdravotní způsobilost posuzované osoby k řízení motorových vozidel ve vztahu k zaměření odborného vyšetření a navržena podmínka umožňující řízení motorového vozidla, pokud byla zjištěna potřeba jejího stanovení, a to a) použití nezbytného zdravotnického prostředku b) technická úprava motorového vozidla, nebo
c) jiné omezení posuzované osoby; pokud jiné omezení umožňující řízení motorového vozidla spočívá v podmínce podrobení se dalšímu odbornému vyšetření, musí být v závěru odborného vyšetření rovněž uveden termín, do kterého se má posuzovaná osoba podrobit dalšímu odbornému vyšetření. § 7 (1) Lékař nebo klinický psycholog provádějící na žádost posuzujícího lékaře odborné vyšetření posuzované osoby podle § 6 odst. 1 písm. c) až e) vychází ze zdravotnické dokumentace vedené posuzujícím lékařem o posuzované osobě nebo z jeho informace; informace ze zdravotnické dokumentace zpracovaná posuzujícím lékařem obsahuje důvody, pro které bylo odborné vyšetření vyžádáno, výsledky dosud provedených vyšetření a další údaje podstatné pro odborné vyšetření. (2) Posuzující lékař, pokud není současně registrujícím praktickým lékařem posuzované osoby, si pro účely hodnocení zdravotní způsobilosti posuzované osoby k řízení motorových vozidel vyžádá informace o zdravotním stavu této osoby u registrujícího praktického lékaře, a to a) zda posuzovaná osoba trpěla nebo trpí nemocemi uvedenými v příloze č. 3 nebo na tyto nemoci bylo v minulosti vysloveno podezření, a b) další údaje podstatné pro posouzení zdravotní způsobilosti této osoby. (3) Lékař nebo klinický psycholog provádějící odborné vyšetření zaznamenává závěry svých zjištění a vyšetření nebo odborných vyjádření v celém rozsahu zjištěných skutečností do zdravotnické dokumentace, kterou o posuzované osobě vede; posuzujícímu lékaři předá informaci o závěrech odborného vyšetření. § 8 Registrující praktický lékař vyznačí ve zdravotnické dokumentaci a ve výpisu ze zdravotnické dokumentace v případě předání pacienta do péče jiného registrujícího praktického lékaře, že osoba, o níž je vedena zdravotnická dokumentace, je žadatelem nebo řidičem, nebo že této osobě byl vydán posudek se závěrem o zdravotní nezpůsobilosti k řízení motorových vozidel nebo zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel s podmínkou. Pokud je posuzujícím lékařem lékař zařízení závodní preventivní péče, sděluje tyto skutečnosti za účelem vyznačení ve zdravotnické dokumentaci registrujícímu praktickému lékaři. Pokud posuzovaná osoba nemá registrujícího praktického lékaře nebo
lékaře zařízení závodní preventivní péče, vyznačí skutečnosti uvedené ve větě prvé do zdravotnické dokumentace posuzující lékař. § 9 Náležitosti lékařského potvrzení osvědčujícího zdravotní důvody, pro něž se za jízdy nelze na sedadle motorového vozidla připoutat (1) Lékařské potvrzení vydané na základě zákona řidiči nebo přepravované osobě, která se ze zdravotních důvodů nemůže za jízdy připoutat na sedadle bezpečnostními pásy, obsahuje náležitosti uvedené v příloze č. 4. Kopie lékařského potvrzení je součástí zdravotnické dokumentace vedené o řidiči nebo o přepravované osobě. (2) Lékařské potvrzení, popřípadě osvědčení vydané příslušnými orgány v jiném členském státě Evropské unie, se považuje za lékařské potvrzení vydané podle této vyhlášky; musí být na něm vyznačena doba jeho platnosti a osvědčení musí být na požádání předloženo všem osobám oprávněným kontrolovat podle zvláštních právních předpisů dodržování povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích. Závěrečná ustanovení § 10 Pokud řidič získal na základě dosavadních právních předpisů řidičské oprávnění a jestliže lékař zjistí nebo získá podezření, že jeho zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel neodpovídá zdravotní způsobilosti podle této vyhlášky, upozorní písemně na tuto skutečnost řidiče a posuzujícího lékaře, pokud je mu znám.
Příloha č. 3 Nemoci, vady, nebo stavy, které vylučují nebo podmiňují zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel Pro účely přílohy jsou zařazeni do skupiny 1 (méně přísné podmínky) žadatelé a držitelé řidičských oprávnění skupiny A, B a B+E a AM a podskupiny A1 a B1 a skupiny 2 (přísnější podmínky) a) řidiči, kteří řídí motorové vozidlo v pracovněprávním vztahu, a u nichž je řízení motorového vozidla druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě,
b) řidiči vozidla, kteří při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívají zvláštního výstražného světla modré barvy, popřípadě doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení, c) řidiči, u kterých je řízení motorového vozidla předmětem samostatné výdělečné činnosti prováděné podle zvláštního právního předpisu, d) žadatelé a držitelé osvědčení pro učitele řidičů pro výcvik v řízení motorových vozidel podle zvláštního právního předpisu, nebo e) žadatelé a držitelé řidičských oprávnění skupiny C, C+E, D, D+E a T a podskupiny Cl, Cl+E, Dl a Dl + E (§ 81 zákona č. 361/2000 Sb. v platném znění).
Nemoci, vady nebo stavy vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost I. Nemoci a vady zraku II. Nemoci, vady nebo stavy sluchu III. Nemoci, vady nebo stavy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel IV. Nemoci, vady nebo stavy oběhové soustavy vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel V. Nemoc diabetes mellitus vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel VI. Nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel
1. Nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy vylučující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel jsou takové nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy, které způsobují zdravotní komplikace nebo odchylky nebezpečné pro provoz na pozemních komunikacích, a to zejména
Skupina I a) epilepsie, epileptické syndromy nekompenzované nebo částečně kompenzované v případech, kdy délka bezzáchvatového období je kratší než 1 rok, b) stav po prvním epileptickém záchvatu, pokud byla nasazena antiepileptická léčba, po dobu minimálně 1 roku, c) záchvatové stavy s poruchou vědomí nebo hybnosti, například narkolepsie a kataplexie. Skupina 2 a) nemoci, vady nebo stavy podle skupiny 1 b) epilepsie, epileptické syndromy po dobu 10 let bezzáchvatového období po vysazení antiepileptické léčby, c) stavy po ojedinělém epileptickém záchvatu, kdy nebyla nasazena antiepileptická léčba po dobu 5 let od tohoto záchvatu, d) záchvatové stavy s poruchou vědomí nebo hybnosti, včetně stavů v anamnéze, například narkolepsie a kataplexie, e) stavy po chirurgických zákrocích nebo úrazech centrální nervové soustavy s trvalými neztišitelnými bolestmi nebo s poruchami pohybu, kognice, hluboké citlivosti nebo s těžkými trofickými změnami, f) nemoci nebo stavy po chirurgických zákrocích nebo zranění periferních nervů s trvalými poruchami pohybu, citlivosti nebo s trofickými změnami, které vylučují schopnost řídit motorové vozidlo, nebo g) hyperkinézy a spasticity.
2. Nemoci, vady nebo stavy nervové soustavy, které ovlivňují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a u kterých lze žadatele nebo řidiče uznat za zdravotně způsobilé k řízení motorového vozidla pouze na základě závěrů odborného vyšetření, a to zejména
Skupina 1 a) neurologické poruchy spojené s nemocemi nebo chirurgickými zákroky, které ovlivňují centrální nebo periferní nervový systém, způsobují psychické, smyslové nebo motorické poruchy a mají vliv na rovnováhu a koordinaci, a to 1. stavy po úrazech a nemocech centrální nervové soustavy s trvalými neztišitelnými bolestmi nebo poruchami pohybu, kognice (duševní pochody, vnímání, paměť, poznání), hluboké citlivosti nebo těžkými trofickými změnami nebo 2.stavy po poranění nebo nemoci periferních nervů s trvalými poruchami pohybu, citlivosti nebo těžkými trofickými změnami, pokud omezují schopnost řídit motorové vozidlo, b) epilepsie, epileptické syndromy plně kompenzované nebo kompenzované v případech 1. kdy délka bezzáchvatovitého období je delší než 1 rok nebo 2. po prvním epileptickém záchvatu, pokud byla nasazena antiepileptická léčba, po 1 roce od tohoto záchvatu, přičemž délku bezzáchvatového období stvrzuje žadatel čestným prohlášením nebo c) záchvatové stavy s poruchou vědomí nebo hybnosti v anamnéze, například narkolepsie a kataplexie. V případech uvedených v písmenu b) nebo c) je pravidelná lékařská kontrola podmínkou zdravotní způsobilosti vždy. Skupina 2 a) nemoci, vady nebo stavy podle skupiny 1, pokud není dále stanoveno jinak, b) ojedinělý epileptický záchvat, pokud nebyla nasazena antiepileptická léčba, po 5 letech od tohoto záchvatu, c) epilepsie, epileptické syndromy nebo stav po epileptickém záchvatu, pokud byla nasazena antiepileptická léčba, po 10 letech od vysazení léčby, nebo d) těžší poruchy spánku ovlivňující zejména schopnost koncentrace a rychlost reakce.
V případech uvedených v písmenu b) až d) je pravidelná lékařská kontrola podmínkou zdravotní způsobilosti vždy.
VII. Nemoci, vady nebo stavy způsobující duševní poruchy vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel 1. - Skupina 1 a 2 Duševní poruchy vylučující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel jsou nemoci nebo stavy, které způsobují takové zdravotní komplikace nebo odchylky, které jsou nebezpečné pro provoz na pozemních komunikacích, a to zejména a) organické duševní poruchy projevující se demencí (demence u Alzheimerovy choroby, vaskulární demence, demence u chorob klasifikovaných jinde, nespecifikované demence), b) organický amnestický syndrom, c) organicky podmíněné poruchy osobnosti a poruchy chování, d) nespecifické organické nebo symptomatické duševní poruchy e) schizofrenie, schizotypní porucha, akutní a přechodné psychotické poruchy, schizoafektivní poruchy, trvalá duševní porucha s bludy, indukovaná porucha s bludy, jiné neorganické psychotické poruchy ve stadiu akutním, při znovuobjevení příznaků této nemoci a při jejich přetrvávání, f) mentální retardace, nebo g) pervazivní vývojové poruchy 2. - Skupina 1 a 2 Duševní poruchy, které ovlivňují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a u kterých lze žadatele nebo řidiče uznat za zdravotně způsobilého k řízení motorového vozidla pouze na základě závěrů odborného vyšetření, a to zejména vážné duševní poruchy vrozené, způsobené nemocí, úrazem nebo neurochirurgickými operacemi, vážné poruchy
chování způsobené stárnutím nebo vady osobnosti vedoucí k vážným poruchám úsudku, chování nebo adaptability. Poruchami nebo vadami osobnosti podle bodu 2, pokud je nelze podřadit pod duševní poruchy stanovené v bodě 1, se rozumí zejména: a) schizofrenie, schizotypní porucha, akutní a přechodné psychotické poruchy, schizoafektivní poruchy, trvalá duševní porucha s bludy, indukovaná porucha s bludy nebo jiné neorganické psychotické poruchy, a to v anamnéze, b) jiné duševní poruchy (v anamnéze) vznikající následkem onemocnění, poškození nebo dysfunkce mozku nebo následkem somatického onemocnění, c) postencefalitický syndrom, d) delirium jiné než vyvolané alkoholem a jinými drogami (v anamnéze), e) závažné neurotické poruchy, behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory, poruchy osobnosti a chování u dospělých, závažné poruchy psychického vývoje.
VIII. Nemoci, vady nebo stavy způsobené závislostí na alkoholu (alkoholismus) vylučující nebo podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel
Skupina 1 a 2
1. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel je vyloučena u žadatele nebo řidiče, který je závislý na alkoholu (alkoholismus) nebo neschopný vzdát se požívání alkoholu tak, aby nebyla ovlivněna schopnost řídit motorové vozidlo (§ 84 odst. 3 zákona).
2. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel žadatele nebo řidiče,
a) který byl v minulosti závislý na alkoholu (alkoholismus) nebo neschopný vzdát se vlivu alkoholu při řízení, je podmíněna bezpečným abstinenčním obdobím; za bezpečné
abstinenční období se považuje nezpochybněná důsledná a trvalá abstinence trvající alespoň 2 roky, jejíž prokázání vyplývá ze závěrů učiněných příslušným odborným lékařem, nebo
b) u kterého byly zjištěny opakované akutní intoxikace v anamnéze, lze uznat pouze na základě závěrů odborného vyšetření. Pravidelná lékařská kontrola je podmínkou zdravotní způsobilosti vždy.
IX. Nemoci, vady a stavy spočívající v závislosti na požívání psychoaktivních (psychotropních) látek, léčiv nebo jejích kombinací (toxikománie) vylučující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel
Skupina 1 a 2
1. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel je vyloučena u žadatele nebo řidiče, který
a) je závislý na požívání psychoaktivních látek, léčiv nebo jejích kombinací,
b) není závislý, ale pravidelně zneužívá psychoaktivní látky nebo léčiva nebo jejich kombinace, nebo
c) pravidelně užívá psychoaktivní látky nebo léčiva, jejichž účinek nebo jejich kombinace může snížit schopnost bezpečně řídit motorové vozidlo, a to v takovém množství, které má negativní vliv na jejich řízení.
2. Zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel žadatele nebo řidiče, který byl v minulosti závislý na psychoaktivních látkách nebo je neschopný vzdát se vlivu psychoaktivních látek při řízení, je podmíněna bezpečným abstinenčním obdobím; za bezpečné abstinenční období se považuje nezpochybněná dvouletá důsledná a trvalá
abstinence, jejíž prokázání vyplývá ze závěrů učiněných příslušným odborným lékařem; pravidelná lékařská kontrola je podmínkou zdravotní způsobilosti vždy.
X. Nemoci, vady a stavy způsobené vážnou nedostatečností činnosti ledvin podmiňující zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel
XI. Stavy související s transplantací orgánu nebo umělého implantátu podmiňujícího zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel
Harmonizační kódy a národní harmonizační kódy jsou uvedeny ve vyhlášce č. 31/2001 Sb., o řidičských průkazech a o registru řidičů, ve znění pozdějších předpisů. 05. Omezení jízdy (povinná doplňující podmínění nebo omezení řidičského oprávnění) 05.01 Omezení jízdy podle denní doby (např. jedna hodina po východu slunce a jedna hodina před západem slunce), 05.02 Omezení jízdy v okruhu ...... km od místa bydliště řidiče nebo pouze ve městě/regionu, 05.03 Řízení (jízda) bez cestujících, 05.04 Jízda rychlostí nepřesahující ....... km.h-1, 05.05 Řízení výhradně, je-li doprovázen jiným držitelem řidičského oprávnění, 05.06 Bez přívěsu, 05.07 Zákaz jízdy na dálnici a silnici pro motorová vozidla, 05.08 Zákaz jízdy pod vlivem alkoholu
XII. Další nemoci, vady nebo stavy, které mohou podmínit zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel
Skupina 1 a 2 Žadatele nebo řidiče, kteří trpí nemocí, vadou nebo stavem, které nejsou uvedeny v předchozích položkách a které mohou vyústit ve funkční neschopnost ovlivňující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, lze uznat za zdravotně způsobilé k řízení motorového vozidla pouze na základě závěrů odborného vyšetření.
.
Klinické psychologické vyšetření k posouzení zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla II. Úvod
Klinický psycholog se nachází v situaci, kdy na jedné straně stojí nezávislost a kvalita života nemocných, na druhé straně bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu:
1. Možnost řídit motorové vozidlo je v moderním světě podmínkou nezávislosti a relativní soběstačnosti nemocných, nejvíce pro ty, kteří mají zároveň narušenou hybnost (např. stavy po CMP). 2. Na druhé straně stojí zájem společnosti, aby lidé s poškozením funkcí CNS neohrožovali ostatní účastníky silničního provozu. 3. Cílem klinicko-psychologického posouzení je nalezení rovnováhy mezi zájmy pacienta a společnosti
II.1 Anamnéza
Anamnestické vyšetření vychází ze studia zdravotní dokumentace. Zjišťujeme, jak poruchy a chorobné stavy subjektivně ovlivňují psychické funkce, paměť, pozornost atd. Je vhodné v případech sníženého náhledu objektivizovat tyto údaje s hodnocením rodinných
příslušníků. Při posuzování situace vyšetřovaného vycházíme z příslušné osy MKN 10, kde stanovíme úroveň zátěže vyplývající z aktuální situace (např. ztráta partnera, rozvod atd.). Posouzení řidičské zkušenosti provádíme na základě výpovědi vyšetřovaného (počet najetých kilometrů za dobu od vydání řidičského průkazu, kolik kilometrů najede v běžném roce, nehody a skoronehody, subjektivní hodnocení schopnosti řídit, přestupky, případně odnětí řidičského průkazu atd.). Tyto údaje objektivizujeme na základě výpisu z evidence řidičů.
II.2 Vyšetření kognitivních funkcí a osobnosti
II.2.1 Psychologické modely řízení motorového vozidla
Psychologické proměnné, které se vztahují k řízení motorového vozidla, popisují modely. Liší se mírou obecnosti, dobou vzniku a zaměřením na určité oblasti.
Informačně procesuální model řízení, obsahuje:
a) percepci, rozhodování, selekci odpovědí a exekuci v procesu zpracování informací.
b) V procesu zpracování informací se střídají automatizované formy chování a volně kontrolované procesy
c) Řidiči se liší v rozsahu automatizovaných forem chování (zkušení) a kontrolovaných forem chování (začátečníci).
d) Automatizované a kontrolované formy chování se mění podle aktuální situace (počasí, známost cesty, hustota provozu atd.)
Informačně procesuální model neobsahuje osobnostní charakteristiky, osobnostní vlastnosti a postoje.
Hierarchické modely - tříúrovňový hierarchický model
Hierarchické modely se snaží o postižení řízení motorového vozidla na více úrovních.
1. Strategická úroveň: Obsahuje rozhodnutí a plány jak zvládnou plánovanou cestu (kdy jet, jaké budou podmínky, kudy jet, zvážení rizik atd.)
2. Taktická úroveň: Obsahuje aktivity během řízení v reálném provozu (kontrola vzdálenosti od vpředu jedoucího vozidla, anticipace a vyhýbání se rizikům atd.)
3. Operační úroveň: Obsahuje bezprostřední kontrolu akcí, založenou na automatizovaných, přeučených percepčně-motorických funkcích.
Model znalostní: Dovednosti, pravidla a znalosti
Jedná se o hierarchický model, který popisuje chování řidiče na třech úrovních:
1. Úroveň dovednosti: Informace a motorické reakce jsou prováděny automaticky, bez vědomé kontroly, pokud se objeví situace, kterou nelze na této úrovni řešit, přechází se na vyšší úroveň.
2. Úroveň pravidel - např. zastavení před přechodem, když vidíme chodce.
3. Úroveň znalosti - dovednost ani pravidlo nestačí, např. řízení na neznámé místo.
Integrace hierarchických modelů
Znalosti
Strategická úroveň
Taktická úroveň
Operační úroveň
Orientace a navigace
Kontrolovaný
Začátečník
v neznámé oblasti
smyk
Při prvním řízení
Pravidla
Volba mezi známými
Míjení jiného
Řízení
trasami
vozidla
nového, neznámého vozidla
Dovednosti
Každodenní trasa
Průjezd
Ovládání
známou
vozidla v zatáčkách
křižovatkou
Jednotlivé úrovně se liší mírou vědomé kontroly, tedy popisují úrovně zapojení vyšších kognitivních funkcí (např. indukce a dedukce).
Chyby a omyly v řízení
Chyby se vztahují k rozporu mezi plánovanou a uskutečněnou akcí (vztahuje se k operační úrovni), dělí se na:
„skluzy“ - zamýšlená akce je špatně provedená
„opomenutí“ - akce nebyla provedena buď na základě chyby pozornosti či paměti.
Omyly jsou chyby v plánování či v úsudku, vztahují se k vyšším úrovním. Např. špatná interpretace dopravní situace.
Chyby jsou uvědomovány, omyly často ne.
Modely - co nám mohou přinést?
1. Zahrnují požadavky na řízení na jednotlivých úrovních
2. Popisují obecné psychologické proměnné nutné k řízení motorového vozidla
3. Poskytují podklad pro kompenzační strategie, nelze například kompenzovat vyšší úrovně nižšími. Porucha exekutivy, poruchy myšlení nelze kompenzovat vynikajícími vlastnostmi pozornosti a reakční pohotovosti. Na druhé straně snížení na úrovni operační mohou být, byť jen částečně, kompenzována na vyšších úrovních. Např. starší řidič může jezdit jen známou trasu, za světla a v malém provozu.
Motivace chování řidiče
Modely uvedené výše odpovídají na otázku, co může proband dělat, nikoli na otázku, co skutečně dělá. Např. znalost pravidel silničního provozu neznamená, že tato pravidla budou konkrétním jedincem dodržována. Na otázku, co proband skutečně dělá, se snaží odpovědět motivační teorie. Pro praktické účely lze považovat za nejdůležitější vztah mezi percepcí rizika a subjektivně akceptovatelnou úrovní rizika.
Obě složky jsou ovlivněny:
1. Trvalými osobnostními vlastnostmi (relativně stálé vlastnosti, např. impulzivita, vyhledávání rizika, antisociální zaměření atd.).
2. Situačními faktory (např. zpomalení vlivem reaktivní deprese po ztrátě partnera atd.).
II.2.2 Evidence based přístup ve vyšetření kognitivních schopností a osobnostních vlastností
Klinický psycholog je plně zodpovědný za volbu použitých metod a jejich interpretaci. Odvolávání se na „doporučené postupy, metodiky, některá tvrzení v testových příručkách atd.“ jsou jen odvoláváním se na autoritu, nikoliv na fakta. Proto před použitím jakékoli metody by tato měla být posouzena z následujících hledisek:
1. Validita metody v zjednodušené podobě odpovídá na otázku: Měří skutečně metoda to, co má měřit? Messick (1989, str. 13) definuje validitu jako „integrovaný hodnotící úsudek o tom, v jakém stupni empirická evidence a teoretický základ dokládají adekvátnost a přijatelnost vztahů mezi testovými skóry a určitými akcemi.“ Standardy pro pedagogické a psychologické testování definují validitu jako „míru, ve které empirické důkazy a teorie podporují interpretaci testových skórů při doporučeném způsobu použití testu.“ (2001). V klasické teorii validity se předpokládá, že validita je vlastností testu a vliv interpretujícího psychologa je malý. To však platí jen za velmi výjimečných podmínek, tedy u speciální populace a tam, kde je metoda používána velmi dlouho, tudíž jsou akumulovány robustní důkazy. Druhý předpoklad klasické teorie, aby test byl validní: testové skóry by měly měřit přímo. To je však možné jen výjimečně, například v rychlostních testech, ale i zde je otázka, jakou rychlost měříme (srovnejme např. rychlost v symbolech kódování a rychlost ve skládání kostek ve WAIS). Třetím předpokladem klasické teorie je, že validita je funkcí teoretického či empirického konstruktu, který měříme. Konstruktem je myšleno něco, co není přímo pozorovatelné. Konstrukty jsou abstrakce s různým stupněm obecnosti (např. inteligence). Pojetí validity ve „Standardech“ je jednotné a jednotlivé typy či kategorie validity jsou brány jakožto různé způsoby evidence.
2.1 Obsahová (konstruktová) validita V první formulaci teorie, rozdělil Crombach (in Urbina, 2004, str. 158) validitu na empirickou a logickou. V druhé formulaci Crombach (in Urbina, str. 158) navrhuje termín obsahová (konstruktová) validita a nomotetickou síť. Teorie byla dále rozpracována Embretsonem (in Urbina, 2004, str. 159-160), kde byl použit termín obsahová (konstruktová) reprezentace, která souvisí s teoreticky vymezenými procesy, z nichž pramení výkon v testu a nomotetický rozsah, který se vztahuje k síti vztahů mezi měřením v určitém testu a v jiných testech. Dostáváme tak dva zdroje důkazu o validitě: a) Obsahová validita se vztahuje k určení rozdílů mezi jednotlivými úlohami v testu, které můžeme v oblasti kognitivních testů popisovat na úrovni procesů (např. kódování do paměti) nebo faktorů (např. fluidní inteligence) b) Nomotetický rozsah se vztahuje k diferencím ve výkonech v testu u různých jedinců, dále pak ke vztahům těchto diferencí s jinými měřeními. Oba způsoby průkazu validity jsou ve vzájemném vztahu. Čím přesněji jsou definovány procesy či faktory, které test obsahuje, a čím větší jsou diference mezi jednotlivými probandy, tím lepší metoda. Častým postupem hodnocení validity je face validita. Dá se říci, že face validita ukazuje sama, že to, co se měří, je skutečně to, co chceme měřit. V dopravní psychologii se některé testové zkoušky pokoušejí vypadat, jako by šlo o řízení motorového vozidla a více se podobají řízení na simulátoru než klasickému psychologickému testu. Takový postup má výhodu v tom, že proband nabývá dojmu, že se měří to, co má vztah ke skutečnému výkonu. Na druhé straně teoretická podloženost takových postupů bývá většinou slabší. Validita může být prokazována na základě reliability, tedy na základě stability, malých rozdílů mezi hodnotiteli atd. Korelace mezi subtesty či mezi testovými bateriemi poukazuje na to, že je měřen stejný konstrukt (obsah); neplatí to jen pro kognitivní testy, ale i pro korelace mezi různými škálami (např. deprese). Na druhé straně slabé korelační vztahy mezi konstrukty jsou také pokládány za znak svědčící pro validitu, protože slabé vztahy ukazují na rozdílnost měřených obsahů. Faktorová analýza slouží jako nástroj validity, a to především konfirmační faktorová analýza a strukturální
modelování. Konfirmační faktorová analýza byla například použita pro testování adekvátního faktorového modelu ve WAIS-III. 2.2 Kriteriální validita Důkaz o validitě metody může být také založen na vztahu výsledků metody k vnějšímu kritériu. Toto kritérium může být dichotomické (vykonání maturitní zkoušky, nevykonání maturitní zkoušky) nebo kontinuální (např. vztah mezi známkami ve škole a výsledky testu). Na základě vztahu mezi kritériem a výsledky v testu můžeme sledovat současný nebo budoucí stav, mluvíme pak o současné nebo prediktivní validitě. 2.3 Obecnost validity Zobecnitelnost validizace je závislá na velikosti vzorku a na variabilitě výsledků. Pokud se používá kritérium, pak zobecnitelnost závisí na zvoleném kritériu a dále na charakteristikách testu samotného. Striktně vzato validita se vztahuje k standardizačnímu vzorku a další zobecnění musí být velmi opatrná. Validita kognitivních i osobnostních metod by měla být hodnocena na základě teorie a z nich vyplývajících konstruktů, které pak jsou ve vztahu s kritériem (např. školní prospěch, řízení motorového vozidla s minimem chyb atd.). Jak můžeme poznat, že námi vybraná metoda má dobrou validitu? Odpověď je vcelku jednoduchá: najděte studie ověřující validitu metody, posuďte jejich kvalitu a také množství publikovaných prací v impaktovaných časopisech. Kriticky zhodnoťte popis validity v příslušné testové příručce, pokud je test publikován komerčním nakladatelem. U metod, které nebyly vydány komerčním vydavatelem, je třeba postupovat zvlášť opatrně. U metaanalytických studií většinou rozhoduje kvalita časopisu. Kvalita testových metod je průběžně sledována Buros Center for Testing, kde lze zakoupit nezávislé recenze jednotlivých metod.
2.4 Reliabilita Reliabilita metody odpovídá na otázku, jak přesně měříme to, co chceme měřit. Základní úvahou je rozdělení variability naměřených výsledků na tzv. pravý rozptyl a chybový rozptyl. Chybový rozptyl je definován jakožto náhodná variabilita; tato
variabilita má normální rozdělení. Pochopitelně existují systematické, nenáhodné chyby měření, nicméně odstranění těchto systematických chyb je úkolem tvůrců metod. Reliabilita je pak definována jakožto podíl pravých skórů k celkové variabilitě. 2.5 Zdroje chyb Rozdíly mezi skórovateli Každá metoda vyžaduje, aby psycholog provedl skórování odpovědí. Tyto přidělené skóry nesou v sobě vždy jistou míru diferencí, které vnášejí do měření chyby. Těmto chybám lze čelit specifikací skórovacího systému, který bývá uváděn v manuálech. Především u tzv. „projektivních metod,“ je skórovací systém sám o sobě nedostatečný a pro zvětšení míry shody je třeba, aby psychologové provádějící skórování a interpretaci prošli podrobným zaškolením. Míra shody mezi posuzovateli je vyjádřena korelačním koeficientem shody mezi posuzovateli, za uspokojivou míru se považuje korelace 0,90 a vyšší. Časová chyba měření Výsledky měření kolísají v čase, některé proměnné mají relativně trvalý charakter, některé jsou závislé na stavu probanda více než jiné. Míra časové stability bývá vyjádřena test-retest koeficientem reliability, tedy mírou shody mezi dvěma měřeními v různých časech na stejné populaci. Obsahová chyba měření Tato chyba měření poukazuje na variabilitu, která vstupuje do měření a je zapříčiněna obsahovými charakteristikami metody. Jedním ze způsobů jak vyjádřit tuto chybu je split-half reliabilita, tedy rozdělení metody na dvě části (většinou na sudé a liché položky) a výpočet korelačního koeficientu mezi dvěma částmi. Jinou možností jsou alternativní formy testu. Jednotlivé položky, které tvoří test, odrážejí měřený konstrukt v různé míře. Pro stanovení homogenity či heterogenity testu, tato se vyjadřuje korelací mezi všemi položkami testu. Speciálním vzorcem pro vnitřní konzistenci je Kuder-Richardsonova formule, obecné pojetí je vyjádřeno v Crombachově alfě. Výše uvedené zdroje chyb se v konkrétním testu vzájemně nevylučují, ale „sčítají,“ takže konečná chyba měření obsahuje všechny chybové zdroje. Toto pojetí je obsaženo v Crombachově obecné teorii.
Přesnost měření např.
u
kognitivních
testů
je
spojena
s konfidenčním
intervalem, který nám říká, že naměřený výsledek leží s určitou mírou jistoty v určitém
rozmezí.
Jaká
je
přesná
hodnota,
nevíme,
ale
víme,
s jakou
pravděpodobností se výsledek z měření nachází v určitém intervalu. Tvrzení, že např. CIQ=X, bez uvedení konfidenčního intervalu, je věštbou. Jiným vyjádřením pravděpodobnosti je specificita a senzitivita testů, které se využívají především u neuropsychologických
metod.
Praktickým
vyjádřením
reliability
je
pravděpodobnostní deskripce získaných výsledků, přičemž tak vyjadřujeme jen část chybového rozptylu, jak vyplývá z výše uvedeného. 2.5 Teorie kognitivních testů. V současné době se nejvíce používají tři základní teoretické přístupy: jeden je založen na klasickém psychometrickém přístupu a dva na neuropsychologickém modelu. CHC (Cattell-Horn-Carroll) je psychometrickým modelem kognitivních schopností; na základě této teorie byl vypracován obecný postup k hodnocení výsledků kognitivních testů Cross-battery assessment (XBA). Neoropsychologický model je založen na Luriově modelu fungování mozku, tato byla operacionalizována v PASS modelu. Třetím přístupem je Kaplanové procesuální hodnocení kognitivních funkcí, které je rovněž zakotveno v neuropsychologickém modelu. I když existují i jiné teoretické přístupy, např. psychometrický g-VPR model, tyto postrádají dostatečný počet komerčně vydaných testových metod, které by umožňovaly praktické měření. 2.6 Klinicky relevantní teorie osobnosti, vyjádřené v dotazníkových metodách (Millonovy a Cloningerovy dotazníky) nemáme u nás k dispozici. Při výběru relevantních metod nám pomáhají obecné zásady (standardy EFPA a standardy APA), Tescentrum 2001 ). Přednostně se užívají testy, které mají adekvátní a
aktuální
národní normy; pokud takové metody existují je psychometricky a
profesně neobhajitelné používat metod, které tyto podmínky nesplňují. Takový postup je rovněž neetický, protože může poškodit pacienta. Aktuálnost norem, především u kognitivních testů, vyplývá z efektu kohorty (Flynnův efekt). Pokud se vyjadřujeme ke specifické populaci, měli bychom mít relevantní testová data u dané populace, což bývá obvyklé u neuropsychologických metod.
2.7 „Zlatý standard“ v klinické psychologii tvoří tři základní metody: Wechslerovy testy, Rorschachova metoda a MMPI-2. V našich podmínkách má WAIS-III aktuální normy, MMPI rovněž. U Rorschachovy metody se vychází z Exnerova normativního souboru, je však možno se také opřít o velmi robustní mezinárodní normy. Z neuropsychologických metod má české aktuální normy jen málo metod, některé normativní studie byly provedeny u metod obsažených v „Neuropsychologické baterii PCP.“ Klinicky použitelná je rovněž WJ-IE baterie, která má aktuální národní standardizaci. Pro vyšetření poruch osobnosti je možno použít IPDE (Mezinárodní rozhovor pro poruchy osobnosti MKN-10), či OPD postup, který je založen na psychodynamickém přístupu k hodnocení osobnosti.
III. Katamnestická studie Cíle šetření
Cílem katamnestické části práce bylo prozkoumat. jak ovlivnilo klinicko-psychologické vyšetření zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla (dle Vyhl.277/2004 Sb. v platném znění) chování vyšetřených řidičů. Šetření mělo odpovědět na následující otázky: 1. Byl výsledek vyšetření respektován praktickým lékařem a v jakém rozsahu? 2. Objevili se takoví řidiči, kteří přinesli praktickému lékaři jiné psychologické vyšetření nebo jiné odborné vyšetření, lišící se od našeho? 3. Ovlivnil výsledek vyšetření chování řidičů (v jakém rozsahu bylo doporučení respektováno)? Katamnestický dotazník přikládáme v příloze.
Sledovaná skupina řidičů
V kartotéce bylo identifikováno 49 vyšetření provedených v minulých třech letech za účelem zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel, v některých případech se vyšetření
dostavili ke kontrole, která byla indikována. Do sledování byly zařazeny i ty osoby, které se nedostavily ke kontrole. Průměrný věk sledovaných osob (v souboru není jediná žena) byl 73,4 let. Vysoký průměrný věk osob ukazuje, že odesílající lékaři, alespoň v našem souboru, zkoumají zdravotní způsobilost k řízení ve věku vyšším jak 70 let. Nejmladší osoba v souboru měla 47 let, nejstarší osoba v souboru 91 let. Vyplněné katamnestické dotazníky obsahovaly na počátku datum našeho vyšetření, jméno, rodné číslo a výsledek vyšetření. V souboru odeslaném lékařům bylo na počátku 31 osob nezpůsobilých, 12 osob způsobilých s podmínkou a šest osob způsobilých. Velký nepoměr nezpůsobilých osob není z našeho hlediska překvapivý, protože odesílající lékaři v oblasti, kde působíme, zasílají pacienty k vyšetření zdravotní způsobilosti k řízení motorového vozidla v případech, kdy je zřejmé, že bezpečné řízení motorového vozidla je téměř vyloučeno. Z šesti osob, které byly způsobilé bez podmínky, byly tři mladší 60 let, byly zaslány psychiatry a tři osoby byly po CMP, kde v klinickém obrazu dominovala expresivní fatická porucha. Pacienti s expresivní fatickou poruchou se na první pohled jeví jako nezpůsobilí, avšak u třech pacientů v souboru jsme zjistili minimálně postižené ostatní kognitivní schopnosti mimo řeči.
Odesílající lékaři
Na počátku dubna letošního roku bylo požádáno o spolupráci 27 praktických lékařů a lékařek, 2 psychiatři a jedna psychiatryně a čtyři lékařky neuroložky. Do uzávěrky šetření jsme obdrželi 23 vrácených dotazníků. Tyto dotazníky byly u lékařů dvakrát urgovány. Pro šetření v budoucnu lze doporučit, aby vyplnění dotazníků bylo lékařům zaplaceno v ceně zdravotního výkonu „výpis ze zdravotní dokumentace.“ Pokud by katamnestické dotazníky byly placeny, lze předpokládat vyšší návratnost.
Výsledky šetření
U všech navrácených katamnestických dotazníků byly výsledky klinicko-psychologického vyšetření akceptovány. Tento výsledek není překvapivý, protože, jak bylo uvedeno výše, se jednalo převážně jen o potvrzení nezpůsobilosti, kterou ošetřující lékaři zjistili svými postupy. Možná více překvapivým zjištěním je fakt, že nikdo z vyšetřovaných nepožádal o přezkoumání u jiného klinického či dopravního psychologa. Je sice možné, že se tomu tak stalo u osob, u kterých nebyly navráceny katamnestické dotazníky. Skutečnost, že pacienti nežádali o přezkoumání, je dána tlakem ošetřujících lékařů a také tlakem rodinných příslušníků, kteří často v naší ambulanci žádají, aby již jejich otcové neřídili. Z této skutečnosti vyplývá, že způsobilost k řízení motorových vozidel nebyla u řidičů, kde byly vyplněny katamnestické dotazníky, měněna. U vrácených katamnestických dotazníků se ani jednou neobjevila odpověď, že by pacienti nerespektovali výsledky vyšetření, a že by tedy přes negativní nález pokračovali v řízení motorového vozidla. Z vrácených dotazníků 7 pacientů zemřelo, dva byli způsobilí s podmínkou, pět nezpůsobilých. Žádný z těchto sedmi pacientů nezemřel při řízení motorového vozidla.
Závěry z katamnestického šetření
Námi provedené šetření není reprezentativní, je jen informací o jedné dlouholeté praxi klinického psychologa. Výsledky lze shrnout do několika bodů: 1. Odesílající lékaři, převážně praktičtí, posílají pacienty do naší praxe ve věku nad 70 let, v případech, kdy sami konstatují nezpůsobilost k řízení motorového vozidla. 2. Ve většině případů dochází klinicko-psychologické vyšetření ke shodě s nálezy praktických lékařů a odborných specialistů. Výjimku tvoří jen pacienti po CMP s expresivní fatickou poruchou. 3. Pravděpodobně vlivem vysokého věku nejsou pacienti aktivní ve vyhledávání jiných klinických psychologů či dopravních psychologů, aby získali jiný výsledek. 4. U pacientů, kteří zemřeli, nedošlo k úmrtí vlivem řízení motorového vozidla
I když návratnost dotazníků v naší studii nebyla nízká, pokud srovnáváme s jinými studiemi, je třeba pro budoucí šetření doporučit, aby ošetřujícím lékařům byl výpis ze zdravotní dokumentace zaplacen.
Příloha
Katamnestický dotazník Dne
byl klinickým psychologem vyšetřen
s výsledkem : a) nezpůsobilý k řízení motorového vozidla
b) způsobilý s podmínkou
c) způsobilý
1. Výsledek klinicko-psychologického vyšetření :
a)
byl akceptován
b) nebyl akceptován
2. Požádal následně pacient o přezkoumání ?
Ano
Ne
3. Poskytl pacient k přezkoumání výsledky vyšetření provedeného:
a) klinickým psychologem
b) dopravním psychologem
4. Jak byla způsobilost k řízení motorového vozidla změněna?
a) způsobilý
b) způsobilý s podmínkou
c) nezpůsobilý
5. Máte poznatky o ovlivnění řidičského chování pacienta?
a) nezpůsobilý a pokračuje v řízení b) nezpůsobilý a nepokračuje v řízení c) způsobilý s podmínkou a toto omezení nerespektuje d) způsobilý s podmínkou a toto omezení respektuje
Literatura 1. Flanagan, D. P.,Harrison P.L.: Contemporary Intellectual Assessment: Theories, Tests and Issues, Guilford Press, 2005, New York 2.
Flanagan, D.P., Otiz,S.O,Alfonso,V.C:: Cross-Battery Assessment, J.Wiley,2007
3. Rapaport, D., et al.: Diagnostic Psychological Testing, International Universities Press,1968, New York 4. Strauss, E., et al.: A Compendium of Neuoropsychological Tests, Oxford University Press, 2006, New York 5. Carroll,J.B: Human Cognitive Abilities:A Survey of Factor Analytic Studies, Cambridge,1993 6. Cattell,R,B.: Abilities their Structure, Growth and Action, Houghton Mifflin Company, Boston 1971 7. Lundqvist, A., Alinder, J., Alm, H., Gerdle, B., Levander, S., Rönnberg, J.: Neuropsychological aspects of driving after brain lesion: simulator study and on-road driving, Applied Neuropsychology, 1997, 4 (4): 220-30 8. Lundquist, A.: Cognitive functions in drivers with brain injury, Linköping University Medical Dissertations, No. 678, Linköping 2001 9. McGrew,K.S, Flanagan D,P: The Intelligence Test Desk Reference, Allyn§Bacon,Boston,1998 10. McGrew,K,S.: Clinical Interpretation of the Woodcock-Johnson Test of Cognitive AbilityRevised, Allyn§Bacon, Boston1994 11. Messick,S.: Validity. In.R.L.Linn (ED), Educational measurement (3rd ed., pp.13103).NY,Americal Council of Education/Macmillan,1989 12. Kaufman,s.A, Lichtenberger,O.E.: Základy WAIS-III, Propsyco 2011, Otrokovice 13. Shranck, F.A, Miller,D.C,Wendling,B.J,Woodcock,R.W.: WJ III Cognitive Abilities Assessment, J.Wiley 2010 14. Standardy pro pedagogické a psychologické testování, Testcentrum, Praha 2001 15. Urbina,S.: Essentials of Psychological Testing, J.Wiley, 2004
