Závazky ze smluv v podmínkách komerčních bank

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Závazky ze smluv v podmínkách komerčních bank Bakalářská práce

Autor:

Markéta Bauerová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc.

Duben, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem, stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

Ve Vodňanech 30. 4. 2015

Markéta Bauerová

Poděkování: Chtěla bych poděkovat vedoucímu práce doc. JUDr. Lubomíru Grúňovi, CSc, za odborné vedení, za pomoc a rady při zpracování této práce.

Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou závazků vzniklých ze smluv v komerčních bankách a její právní úpravou. První kapitola práce historicky zkoumá vývoj právní úpravy závazkových vztahů v ČR. Další kapitola přibližuje základní pojmy současné právní úpravy závazkových vztahů. Navazuje rekapitulace jednotlivých typů smluv, které mohou v bankách vzniknout. Následuje porovnání předcházející a současné právní úpravy od 1. 1. 2014 podle nového zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Pokračuje porovnání změn, které se dle nové právní úpravy konkrétně objevily. V poslední části jsou zmíněny závazkové vztahy z pohledu práva a judikatury EU. V závěru práce je stručně definován výsledek zkoumání jednotlivých závazkových smluv a porovnání staré a nové právní úpravy. Klíčové pojmy: Akreditiv, banka, inkaso, jednorázový vklad, občanský zákoník, obchodní zákoník, smlouva, účet, vkladní knížka, závazek.

Annotation: This bachelor´s thesis deals with the obligations arisen from contracts with commercial banks and their regulation. The first chapter examines historical development of legal regulation of contractual relations in the Czech Republic. Another chapter describes basic concepts of current legislation of contractual relations. Second part continues with recap of particular types of contracts which may arise in the banks. Next section of the thesis compares the previous and current legislation since 1 January 2014 under the new Act no. 89/2012 Coll. Civil Code. Consequently, it compares the changes that factually occurred related to the new legislation. The last part focuses on obligations in terms of EU law and jurisprudence. The conclusion summarizes the results of investigation of individual contractual agreements and includes comparison of old and new legislation.

Key words:

Letter of credit, bank, debit, single deposit, the Civil Code, the Commercial Code, contract, account passbook, commitment.

OBSAH Úvod ........................................................................................................................................... 8 1.

2.

3.

Historický vývoj právní úpravy závazkových vztahů v České republice ......................... 10 1.1.

1918–1939 ................................................................................................................. 11

1.2.

1939–1945 ................................................................................................................. 11

1.3.

1945–1948 ................................................................................................................. 12

1.4.

1948–1989 ................................................................................................................. 13

1.5.

Vývoj po roce 1989 .................................................................................................... 15

Základní ustanovení a zásady závazkového práva ............................................................ 17 2.1.

Závazek ...................................................................................................................... 18

2.2.

Závazky z právních jednání, smlouvy ....................................................................... 19

Právní úprava bankovních závazkových vztahů ............................................................... 21 3.1.

Účet ............................................................................................................................ 21

3.1.1.

Základní ustanovení běžného účtu ..................................................................... 21

3.1.2.

Vznik smlouvy, změna smlouvy, obchodní podmínky ...................................... 23

3.1.3.

Způsoby zániku závazků ze smlouvy o účtu ...................................................... 26

3.1.4.

Účet platební ....................................................................................................... 27

3.1.5.

Účet jiný než platební ......................................................................................... 28

3.1.6.

Vkladní knížka.................................................................................................... 28

3.2.

Jednorázový vklad ..................................................................................................... 31

3.2.1.

4.

Vkladní list ......................................................................................................... 31

3.3.

Akreditiv .................................................................................................................... 32

3.4.

Inkaso ......................................................................................................................... 37

Bankovní závazkové vztahy před a po rekodifikaci.......................................................... 40 4.1.

Účet ............................................................................................................................ 41

4.2.

Jednorázový vklad ..................................................................................................... 44

4.3.

Akreditiv a dokumentární akreditiv ........................................................................... 44 6

4.4. 5.

Inkaso a dokumentární inkaso ................................................................................... 45

Závazkové vztahy z pohledu práva a judikatury Evropské unie ...................................... 46 5.1.

Zařazení českého práva do konceptu práva EU ......................................................... 46

5.2.

Postavení zákona o MPS, právo EU a mezinárodní smlouvy.................................... 47

5.3.

Judikatura soudů EU .................................................................................................. 49

Závěr ......................................................................................................................................... 51 Seznam literatury a ostatních pramenů ..................................................................................... 54 Seznam příloh ........................................................................................................................... 59

7

Úvod Jako téma bakalářské práce jsem zvolila Závazky ze smluv v podmínkách komerčních bank. Výběr tématu jsem velmi pečlivě volila. Chtěla jsem se na závěr svého studia zabývat tématem, které je mi blízké a které mohu prakticky využít. Protože v jedné z komerčních bank pracuji, zajímala mě právní úprava bankovních závazkových vztahů a analýza jednotlivých smluv, které s klienty uzavírám. Dále jsem se chtěla dozvědět více o jednotlivých bankovních produktech a službách, protože například s problematikou akreditivů a inkas jsem se zatím ve své praxi nesetkala. V bakalářské práci se také zabývám zákonem č. 89/2012 Sb.1, novým občanským zákoníkem2, který nabyl účinnosti 1. 1. 2014. Tato nová právní úprava sjednocuje právní úpravu, nacházející se do 31. 12. 2013 v zákoně č. 40/1964 Sb.3, občanském zákoníku4, ve znění pozdějších předpisů a v zákoně č. 513/1991 Sb.5, obchodním zákoníku6, ve znění pozdějších předpisů. Nový občanský zákoník tedy nahradil dosavadní legislativu pocházející původně z roku 1964, pokud jde o dosavadní občanský zákoník a z roku 1991, pokud jde o dosavadní obchodní zákoník. Hlavním cílem této práce je vymezení specifického charakteru bankovních závazkových vztahů a porovnání předcházející a současné právní úpravy v této oblasti. V této práci se nezabývám závazky, které vzniknou mezi jednotlivými komerčními bankami, ale jen vybranými závazky, které vznikají mezi bankami a jejich klienty. Dalšími dílčími cíli je historické vymezení závazkových vztahů v historii obchodního práva od vzniku ČSR v roce 1918 do současnosti a začlenění závazkových vztahů do konceptu práva Evropské unie. První kapitola uvádí historický vývoj závazkových vztahů na území ČR. Zmíním se o prvopočátcích plynoucích z římského práva, o lex mercatoria a poté se historicky přesunu do 20. století. Zde připomenu některé zásadní historické milníky, které se dotkly vývoje obchodního práva v ČR. Druhá kapitola rozebírá závazkové právo a závazkové vztahy. Shrnu základní pojmy závazkového práva a závazkových vztahů. Upřesním, na základě čeho může závazek v bance vzniknout. Zaměřím se pouze na vznik závazků z právního jednání. Nejtypičtějším představitelem takového právního jednání je smlouva. 1

zákon č. 89/2012: občanský zákoník dále jen NOZ 3 zákon č. 40/1964: občanský zákoník 4 dále jen ObčZ 5 zákon č. 513/1991: obchodní zákoník 6 dále jen ObchZ 2

8

Třetí kapitola obsahuje rozbor vybraných bankovních závazkových vztahů, se kterými se můžeme setkat v činnosti komerčních bank. Konkrétně se jedná o smluvní závazek vzniklý ze smlouvy o účtu, závazek ze smlouvy o jednorázovém vkladu, závazek ze smlouvy o akreditivu a závazek ze smlouvy o inkasu. Změny po rekodifikaci jsou shrnuty ve čtvrté části práce. Zde je třeba se pozastavit nad důležitostí této rekodifikace a vyzdvihnout její klady či nastínit nedostatky. Některé oblasti bankovních závazkových vztahů zůstaly po rekodifikaci beze změny, proto v této části práce upozorním na ty oblasti, které prošly změnou. V poslední, páté části, se budu zabývat závazkovými vztahy z pohledu práva a judikatury Evropské unie. Zmíním zde zařazení českého práva do konceptu práva EU. 1. 1. 2014 vstoupil v platnost zákon č. 91/2012 Sb.7, zákon o mezinárodním právu soukromém.8

Proto v této části práce budu zjišťovat jaké je postavení zákona o MPS

a porovnání s právem EU a mezinárodními smlouvami. V poslední části páté kapitoly představím judikaturu soudů EU. V této práci jsem použila metodu analýzy, porovnání a historického zkoumání. Bakalářská práce analyzuje jednotlivé vybrané typy bankovních závazkových vztahů. Metodou historického zkoumání jsem přiblížila historický vývoj obchodních závazkových vztahů. Metodou porovnání je osvětlen rozdíl mezi zákonem č. 89/2012 Sb., NOZ, a zákony č. 40/1964 Sb., ObčZ, ve znění pozdějších předpisů a č. 513/1991 Sb., ObchZ, ve znění pozdějších předpisů.

7 8

zákon 91/2012: zákon o mezinárodním právu soukromém dále jen zákon o MPS

9

1. Historický vývoj právní úpravy závazkových vztahů v České republice První kapitola obsahuje historický vývoj závazkových vztahů na území ČR. Stručně se zmíním se o prvopočátcích plynoucích z římského práva, vysvětlím vliv lex mercatoria a poté se historicky přesunu do 20. století. Závazkové právo je soubor norem týkajících se závazků, tedy obligací. Toto slovo vychází z latinského Obligatio = svázání, spoutání. Autorem definice obligace, která pochází z římského práva, je Iulius Paulus (175-230): Obligatio est iuris vinculum, quo necessitate adstringimus alicuius solvendae rei secundum nosrae civitas iura (obligace je právní pouto, které nás nutí, abychom jej v souladu s právem našeho státu rozvázali, odstranili, nebo poskytli někomu nějaké plnění). Obligace netvořily původně část římského práva, které se nejvíce zabývalo děděním, vlastnictvím a rodinnými poměry. Obligace se vyvinula jako řešení případů, kdy jedna strana učinila zlo straně druhé. Původ obligačního práva je tedy v právu deliktním.9 Obchodní právo a jeho pravidla byly z počátku spojovány s osobami kupců a obchodníků. Ius mercatorum = právo kupců, obchodníků. Až v 19. století se prosadilo také o ius commercium = právo obchodů. Zde už není důležitost kladena na kvalitu účastníků obchodního vztahu, ale na obsah obchodního vztahu. V současném českém obchodním právu nacházíme princip smíšený, právo obchodů (obchodní závazkový vztah) i právo obchodníků (podnikatelů). Je potřeba také zmínit lex mercatoria, který vznikl ve středověku na přelomu 11. a 12. století a který lze vysvětlit jako systém nepsaných obchodních zvyklostí a obchodních obyčejů, které jsou spontánně aplikované v rámci mezinárodního obchodu. Lex mercatoria je považován za soubor norem používaných v mezinárodním obchodě, jindy je považován za alternativu právním řádů států. Jeho cílem je překonání rozdílů v jednotlivých národních úpravách. V současné praxi jde především o určité obchodní obyčeje, nebo například o různé typy doložek používaných v obchodních vztazích, které přijala Mezinárodní obchodní komora pod názvem INCOTERMS. Lex mercatoria není vytvářeno národními legislativami, je tvořeno praxí, užíváním mezi obchodníky, nebo mezinárodními organizacemi. Lex mercatoria poskytuje základ pro řešení současných mezinárodních sporů.10 9

ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3804-961. s. 7 10

Právo kupecké a mezinárodní obchod [online]. 2011, 16. května 2011 [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://www.mises.cz/clanky/pravo-kupecke-a-mezinarodni-obchod-305.aspx

10

1.1. 1918–1939 28. 10. 1918 vniklo samostatné Československo. Národní výbor československý jako první zákon nově vzniklého československého státu vydal ze dne 28. října 1918 zákon o zřízení samostatného státu československého. Vyšel ve Sbírce zákonů pod č. 11/2018 Sb. z. a n. Tímto zákonem byl prozatímně recipován11 pro nově vzniklou Československou republiku rakousko-uherský dualistický právní řád, i všeobecný občanský zákoník12 z roku 181113 a obchodní zákoník z roku 186314. Recipovaný všeobecný občanský zákoník zůstal na českém území v platnosti až do roku 1950, kdy byl vydán střední občanský zákoník, zákon č. 141/1950 Sb. Některá ustanovení ABGB však u nás platila až do roku 1965, kdy byl vydán zákoník práce. ABGB vycházel hlavně z tradičního římského práva a z práva přirozeného, nepsaného. V obchodním právu i nadále platil ADHGB z roku 1865. Dualistický právní řád znamenal, že v českých zemích platil recipovaný všeobecný občanský zákoník a obchodní zákoník, na Slovensku platil uherský obchodní zákoník z roku 1875. První Československá republika zachovala právní kontinuitu s Rakouskem.15 ABGB z roku 1863 byl skutečnou a rozsáhlou obchodněprávní unifikací, jejíž vliv je patrný dodnes. Československá vnitrostátní unifikace nebyla do zániku federace završena a navzdory snahám zde působil právní systém český, slovenský a československý. Celkově platí, že obchodněprávní zákonodárství Rakouska a první republiky bylo moderní, na vysoké legislativní úrovni a dodnes je cenným zdrojem inspirace.16

1.2. 1939–1945 Druhá světová válka znamenala pro Československo dezintegraci jako státního útvaru. Vznikly tři samostatné právní oblasti. Slovenský stát, Protektorát Čechy a Morava a území

11

nový stát přebírá (recipuje) část nebo celý dosavadní právní řád, který na daném území platil

12

Všeobecný občanský zákoník rakouský, jeho systematika, nejdůležitější instituty [online]. 2014 [cit. 2015-0323]. Dostupné z: http://www.ius-wiki.eu/historie/pfuk/cech/zkouska/skupina-a/otazka-27?s[]=abgb

13

dále jen ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch)

14

dále jen ADHGB (Allgemeines Deutsches Handelsgesetzbuch)

15

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN 978-807-3575-250. s. 61 16

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN 978-807-3575-250. s. 79

11

označované jako Sudety. Sudety byly součástí Říše.17 Protektorát Čechy a Morava byl násilnou okupací trvající od 16. března 1939 do 8. května 1945. V Protektorátu platily předchozí předpisy, ale omezené válečným hospodářstvím a dalšími právními předpisy Třetí říše18. V celém vývoji protektorátního práva bylo vidět výraznou tendenci říšských orgánů co nejrychleji přizpůsobit protektorátní právo právu říšskému. Platily právní předpisy protektorátní, které vznikly na základě zmocňovacího zákona č. 330/1938 Sb. z.19 Existovala možnost soukromého podnikání, ale nikoliv pro všechny občany (omezení pro občany židovského původu). Za Protektorátu Čechy a Morava, během druhé světové války, byla naše ekonomika silně napojena na centrálně plánovanou ekonomiku Německé říše. Po skončení války byl tento plánovací prvek vyřazen a národní hospodářství dostalo dočasný smíšený charakter.

1.3. 1945–1948 Po válce byla ČSR rozvinutým státem a úroveň právní kultury byla vysoká. Vypadalo to, že dojde k rychlé nápravě válečných škod. Naše obchodní právo se v předválečném a krátce i v poválečném období postupně rozvíjelo. Proto také byla připravována osnova nového obchodního zákoníku. Již v roce 1937 byly zpracovány osnovy občanského a obchodního zákoníku, které nikdy nebyly přijaty. Ještě v roce 1947 publikoval A. Malovský-Wenig Příručku obchodního práva. Dokud ještě nebylo v poválečném Československu ustanoveno Prozatímní Národní shromáždění, tak se veškeré legislativní aktivity

prováděly

prostřednictvím

ústavních

dekretů,

nařízeními

exilové

vlády

a prezidentských dekretů, které do historie vstoupily pod názvem Benešovy dekrety.20 Znárodňovací proces začal velmi nenápadně. V souladu s Košickým vládním programem21

17

GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009, 335 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2017-454. s. 32 18

Neoficiální, propagandistické označení nacistického Německa

19

Ústavní zákon č. 330/1938 Sb. z. a n., o zmocnění ke změnám ústavní listiny a ústavních zákonů republiky Česko-Slovenské a o mimořádné moci nařizovací byl ústavní zákon, kterým byla vláda zmocněna doplnit či změnit zákony vládními nařízeními a prezident mohl dekrety měnit text ústavní listiny. 20

DIGITÁLNÍ KNIHOVNA POSLANECKÉ SNĚMOVNY ČESKÉ REPUBLIKY. Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše: Benešovy dekrety [online]. 1945 [cit. 2014-12-07]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/, dále jen Benešovy dekrety 21

ČNB. Košický vládní program [online]. 1945 [cit. 2014-12-07]. Dostupné z: http:// www.historie .cnb.cz/cs/menova_politika/4_povalecna_menova_politika/1_kosicky_vladni_program/

12

z 5. 4. 1945 byla na základě dekretu č. 12/1945 Sb.22 zkonfiskována půda Němcům, Maďarům a kolaborantům. Další Benešovy dekrety se již ale zdaleka neomezují jen na nepřátele státu z válečného období a dekrety č. 100, 101, 102, 103/1945 Sb.23 jsou postupně znárodněny banky, soukromé pojišťovny, doly a některé průmyslové podniky.

1.4. 1948–1989 Irena Pelikánová o tomto období píše: „… osud nás však vedl jinudy. Předehra v podobě znárodňování vyústila v přervání veškeré ekonomické, politické i právní kontinuity a v neblahý obrat k totalitnímu režimu. Temné čtyřicetileté období nás uvedlo do pozice začátečníka odtrženého od vyspělého světa, který musí hledat vlastní minulost a pokusit se z ní čerpat pro novou svobodnou budoucnost.“ 24

1948–1964 Nebývalý rozvoj, který nastal v období první Československé republiky, definitivně zastavil až rok 1948. V tomto roce došlo k přerušení dosavadního vývoje a sovětské zákonodárství předurčilo nástup nové legislativy. Demokratické právo muselo být nahrazeno totalitní normotvorbou. V roce 1950 vstoupil v platnost zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník25, který zrušil všeobecný občanský i všeobecný obchodní zákoník. V platnosti ponechal pouze živnostenský řád z roku 1859, který byl zrušen až v roce 1965 zákoníkem práce. Občanský zákoník byl v troskách, obchodní zákoník vymizel úplně, což bylo důsledkem toho, že komunismus chtěl reorganizovat ekonomiku, potlačit tržní mechanismus a nahradit jej centrálním plánováním. Když nemají vznikat tržní vztahy, není třeba mít obchodní právo, obchodníky, ani jejich smluvní dohody. Socialistické podniky budou řízené státem nebo alespoň státem zřízené a kontrolované. Sovětský svaz a sovětské občanské právo bylo vzorem pro toto období. V oblasti závazkového práva dochází k podstatným změnám. Vzniká nový institut závazkového práva a to závazek z provádění hospodářského plánování. Klasické závazkové právo, jehož hlavní zásadou je smluvní volnost, je odsouváno do pozadí. 22

Dekret presidenta republiky ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa 23

DIGITÁLNÍ KNIHOVNA POSLANECKÉ SNĚMOVNY ČESKÉ REPUBLIKY. Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše: Benešovy dekrety [online]. 1945 [cit. 2014-12-07]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/, dále jen Benešovy dekrety 24


zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník

13

Obchodní právo bylo nahrazeno právem hospodářským26. Vývoj obchodního práva byl zcela přetržen. Zákon č. 69/1958 Sb., zákon o hospodářských vztazích mezi socialistickými organisacemi27 upravoval socialistické závazkové vztahy. Kromě smluv a vzniku závazků pokrýval obecnou část závazkového práva a jednání socialistických organizací. Na něj mohl v roce 1964 navazovat zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník.28

1964–1989 V šedesátých letech vznikly kodifikace, které se staly vrcholem roztříštění právního řádu. V roce 1964 vstoupil v platnost zákon č. 40/1964 Sb., ObčZ, který znamenal výraznou redukci a oslabení občanského práva, byl nekoncepční a zideologizovaný. Po diskusích o potřebě speciálního zákona upravujícího hospodářské vztahy, byl v 60. letech přijat zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník. V bankovních závazkových vztazích se hospodářský zákoník projevil např. v upravení povinného bezhotovostního platebního styku a limitu platebního zůstatku. Tyto základní kodifikace rozlišovaly, kdo je subjektem právního vztahu. Pokud byly subjekty hospodářských vztahů socialistické organizace, jednalo se o hospodářský zákoník, pokud nebyly, šlo o občanský zákoník. Hospodářský zákoník byl od občanského zákoníku izolovaný a v ničem na něm nebyl závislý. Hospodářské právo se u nás rozrostlo nesrovnatelně více než v západních zemích a to z toho důvodu, že soukromý sektor ekonomiky byl u nás beze zbytku zlikvidován a s ním zaniklo také obchodní právo. Obchodní právo bylo pohlceno právem hospodářským. Tento koncept zanechal v historii trvalé stopy. Vznikla nekoncepčnost a nejasné propojení mezi těmito kodexy. V témže roce také vznikl zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního

obchodu29,

upravující

řadu

klasických

obchodněprávních

institutů,

zejména oblasti obligačního práva, a zákon č. 99/1963 Sb.30 o mezinárodním právu soukromém a procesním.31

26


zákon č. 69/1958 Sb., zákon o hospodářských vztazích mezi socialistickými organisacemi

28

zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník

29

zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu 30 zákon č. 99/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním 31

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN 978-807-3575-250.

14

1.5. Vývoj po roce 1989 1989–1991 Společnost se ocitla ve fázi obnovy svobodné společnosti a tento proces vyvolal potřebu obnovení obchodního práva. Toto obnovení však probíhalo velmi pomalu a obtížně. V této době ještě nebyl schválen obchodní zákoník. V roce 1990 byl novelizován zákon č. 103/1990 Sb., hospodářský zákoník a byl přijat zákon č. 104/1990 Sb., zákon o akciových společnostech32 a zákon č. 105/1990 Sb., zákon o soukromém podnikání občanů33. V roce 1991 byla přijata Listina základních práv a svobod34. V roce 1991 byl též novelizován socialistický občanský zákoník z roku 196435. V roce 1991 byl po ročních přípravách schválen zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník s účinností od 1. 1. 1992 a tím se začala psát historie obnoveného obchodního práva a začal obtížný proces návratu k obchodnímu právu. Za celých dvacet let od sametové revoluce se nepodařilo překonat deformace, které vznikly přerušením tradice obchodního práva na dlouhých 40 let. Představa však byla jasná. Pokus o navázání na první republiku v nových současných, svobodných, tržních podmínkách. Tato reforma soukromého práva se zdařila jen z části, v některých oblastech vzbuzoval výsledek pochybnosti. Zvláště u duplicitní úpravy závazkových vztahů v obou zákonících. Velkou pozornost odborníků však v tomto období zaujímá právní rozpad ČSFR, ke kterému došlo 31. 12. 1992. Česká republika vzniká 1. 1. 1993. Pozornost odborníků, která by mohla být věnována překonávání čtyřicetileté deformace obchodního práva, se upřela na právní stránku rozpadu ČSFR a vzniku samostatné České Republiky.

1992–2013 V roce 1992 vstoupil v platnost obchodní zákoník č. 513/1991 Sb., který v letech 1992–2013 upravoval oblast obchodního práva. Obecným právním předpisem soukromého práva byl novelizovaný ObčZ. Obchodní zákoník by nejvýznamnější zvláštním předpisem k občanskému zákoníku. ObchZ obsahoval například postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, obchodní rejstřík. Pokud některé vztahy obchodní zákoník neupravoval, byl použit výhradně občanský zákoník. Tyto vztahy však také mohl upravovat zvláštní zákon. Pokud některé vztahy upravoval obchodní zákoník částečně, byl občanský zákoník použit 32

zákon č. 104/1990 Sb., zákon o akciových společnostech

33

zákon č. 105/1990 Sb., zákon o soukromém podnikání občanů

34

ústavní zákon č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod

35

zákon č. 40/1964Sb., občanský zákoník

15

v neupravených částech. Pokud však problematiku upravoval obchodní zákoník komplexně, tak se občanský zákoník nepoužíval vůbec. Hlavní inspirací pro úpravu třetí části obchodního zákoníku, závazkových vztahů, byl zákon č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu, který byl v praxi velmi málo uplatňován, protože byl aplikovatelný jenom na vztahy s cizím prvkem. Tyto vztahy se neřídily mezinárodní smlouvou, a měly se řídit československým právem. Zásadní slabinou smluvního systému řešeného v třetí části obchodního zákoníku bylo, že nedostatečně navazovala na občanský zákoník. Občanský zákoník byl v mnoha ohledech stručnější a jeho úprava neúplnější než úprava obchodního zákoníku, ačkoliv byl obchodní zákoník ve smyslu § 1 pouze zvláštním zákonem. V tuto chvíli byla složitější kvalifikace úpravy smluvních vztahů. Bylo potřeba určit, zda se jedná o obchodní závazkové vztahy, či nikoliv. Poté se muselo rozhodnout, zda má určitý právní předpis povahu pouze občanskoprávní nebo také obchodněprávní. Obchodní zákoník byl více než padesátkrát novelizován. Většina novelizací byla z důvodů drobnějších změn, některé však byly zásadnější. Novelizace obchodního zákoníku byly často výsledkem tlaků zájmových skupin a úroveň zákoníku byla nevyrovnaná. Vyšší úroveň nacházíme v oblasti upravující závazkové vztahy, nižší v oblasti upravující obchodní společnosti.36

Rekodifikace 1. 1. 2014 Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tento zákon sjednotil právní úpravu, nacházející se dosud v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku a zákoně č. 513/1991 Sb. obchodním zákoníku. NOZ tedy nahradil dosavadní legislativu pocházející původně z roku 1964, pokud jde o občanský zákoník a legislativu z roku 1991, pokud jde o obchodní zákoník. Nový kodex je zcela odlišný svým rozsahem, který činí 3080 paragrafů. Několikanásobně tedy převyšuje rozsah dosavadní úpravy. Zásadní změnou je zejména sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů do jediného právního předpisu. Nabytím účinnosti NOZ došlo také k odstranění dosavadní věcně neodůvodnitelné dvojkolejnosti právní úpravy závazkového práva obchodního a občanského, která byla v mnohém směru zbytečně duplicitní.

Zároveň 1. ledna 2014 nabyl účinnosti zákon

č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích.37

36

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN 978-807-3575-250. s. 165 37 zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích

16

2. Základní ustanovení a zásady závazkového práva Mezi základní pojmy závazkového práva patří rozdíl mezi relativními majetkovými právy a absolutními majetkovými právy. Zatímco absolutní majetková práva jsou výrazem rigidity a stability právních poměrů, jsou relativní majetková práva, tedy závazky výrazem mobility, flexibility a elasticity právních poměrů. Závazková práva jsou vždy relativní, protože působí jen mezi konkrétně určenými účastníky. U závazkových práv může povinnost spočívat v konání či nekonání, zatímco u absolutních práv spočívá zásadně v povinnosti nekonání. Závazkové právo je částí soukromého práva. Je to soubor norem upravující práva a povinnosti vznikající mezi jednotlivými účastníky práva. Jde o právní pouto, kterým jsou dvě nebo více stran vázány jednat nebo zdržet se jednání. Závazkové právo ukládá povinnému povinnost plnit a současně vytváří odpovídající právo vymáhat plnění tomu, pro kterého je určeno. Závazkové právo dělíme i podle právního důvodu svého vzniku. Jedná se o závazkové právo z právních jednání, tzn. smluvní a závazkové právo mimosmluvní, deliktní. 38 Základní soubor norem závazkového práva je zakotven v občanském zákoníku. Závazky jsou upraveny v čtvrté části: Relativní majetková práva. Hlava první nás seznamuje s obecnou částí závazkového práva. Jde o vymezení závazku: vznik závazků, zejména závazků ze smluv, obsah závazků a jejich předmět, společné závazky, změny závazků, zajištění závazků, zánik závazků. Hlava druhá obsahuje závazky z jednotlivých právních jednání, zejména smluv. Hlava třetí se jmenuje závazky z deliktů. Zde najdeme závazky z deliktů, protiprávních činů nezaviněných, protiprávních událostí a protiprávních stavů a to zejména závazky vzniklé způsobením škody porušením smluvních nebo zákonných povinností. Ve čtvrté hlavě nacházíme závazky z jiných právních důvodů, např. závazky z bezdůvodného obohacení. Vzájemný vztah obecného a zvláštního závazkového práva je ten, že normy zvláštního závazkového práva mají přednost před normami obecného závazkového práva. Platí zde zásada: lex specialis derogat legi generali (zvláštní zákon vyjímá z platnosti obecného zákona). Tam, kde chybí normy závazkového práva zvláštního, použijí se podpůrné příslušné formy závazkového práva obecného. Základními pojmy závazkového práva jsou závazek, plnění, předmět závazku, předmět plnění, pohledávka a dluh, věřitel a dlužník. Termín plnění je občanským zákoníkem užíván v několika významech. Slovem plnění označujeme chování dlužníka vedoucího ke splnění 38

ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3804-961 s. 18

17

dluhu. Slovo plnění je také synonymem slova dluh. Předmět závazku je také používán ve dvojím smyslu. Primárním předmětem závazku je chování věřitele a dlužníka, sekundárním předmětem závazku je vždy věc.39

2.1. Závazek Závazek je právní poměr, kde jeden subjekt je v postavení věřitele. To je ten, kdo má právo od druhého subjektu něco požadovat. Tento požadavek nazýváme pohledávka. Druhý subjekt je v postavení dlužníka. Tento je povinen věřiteli poskytnout to, co je věřitel oprávněn od něho žádat, tedy dluh. Věřitel od druhého subjektu něco požaduje a druhý subjekt je povinen to poskytnout. Ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Závazky mohou být právní, které lze vynutit na soudu prostřednictvím žaloby, nebo naturální, které ukládají morální povinnosti. Závazek je právní poměr relativní nebo též korelativní, neboť věřitel i dlužník jsou navzájem vázány právy a povinnostmi. V případě smluvních závazků si mezi sebou smluvní strany svými projevy vůle vytvoří závazný systém vzájemných práv a povinností. Subjekty závazku jsou věřitel a dlužník, ale nelze označit jednoho z nich pouze za věřitele a druhého pouze za dlužníka. V závazku každý ze subjektů vystupuje zároveň jako dlužník i jako věřitel. Jde o vzájemnou podmíněnost plnění jednotlivých vzájemných dluhů. V tomto poměru je tedy plnění věřitele i dlužníka vzájemně podmíněno a obě smluvní strany si poskytují hospodářský prospěch navzájem. Obě strany jsou si věřiteli i dlužníky. Závazky jsou vždy nejméně dvoustranné, ale mohou existovat i vícestranné závazky. Pokud je na věřitelské i na dlužnické straně jeden subjekt, jedná se o jednoduché závazky. V případě, že je na věřitelské či na dlužnické straně, nebo na obou stranách, více subjektů, jedná se o společné závazky. Závazky lze rozlišovat také na hlavní a závislé. Typickým závislým závazkem je zástavní právo.40

39

ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3804-961 s. 15 40

ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3804-961 s. 21

18

2.2. Závazky z právních jednání, smlouvy NOZ přinesl i do závazkového práva mnoho nového. NOZ důsledně vychází z věty, kterou zveřejnil římský právník Gaius (130-180): „Omnis enim obligatio aut ex contractu aut ex delictonasscitur“ (každá obligace vzniká buď ze smlouvy, nebo z deliktu).41 Základním institutem závazkového práva je tedy smlouva. Naprostá většina závazků jsou závazky smluvní. Nejčastějším a typickým důvodem pro vznik závazků je smlouva. Ustanovení o závazcích ze smluv lze použít i na závazky, které vznikají na základě jiných právních skutečností, které jsou upravené v občanském zákoníku42. Jednostranná právní jednání mohou založit závazek pouze tam, kde je tento vznik založen již existujícím závazkem. Může to být např. výpověď nebo odstoupení od smlouvy, která již existuje.43 Smlouva je dvoustranné nebo vícestranné právní jednání, k jehož vzniku je třeba dohody, konsensu dvou nebo více smluvních stran. Shoda musí nastat ohledně celého obsahu smlouvy. Smlouva je uzavírána proto, že smluvní strany chtějí dosáhnout toho, co jim může poskytnout druhá strana a čeho by sami o sobě nedosáhly. Tyto smlouvy se nazývají kauzálními. Abstraktní smlouvy, tedy smlouvy bez kauzy, český právní řád nezná.44 Hlavní zásady závazkového práva jsou zásada smluvní svobody, smluvní volnosti. Smluvní volností je hlavně svoboda smlouvu vůbec uzavřít či neuzavřít, možnost si svobodně vybrat smluvní stranu, zvolit si smluvní typ, určit si formu smlouvy, rozhodnout o obsahu smlouvou založeného závazku. Projevem smluvní svobody je i možnost smlouvu za dohodnutých podmínek zrušit. Svobodu uzavírání smluv může omezit zákon stanovením povinnosti smlouvu uzavřít neboli stanovením zákonné kontraktační povinnosti.45 Zásada, že se smlouvy jako závazně učiněné projevy vůle mají dodržovat, je zásada vlastní v závazkovém právu. Pacta sunt servanda.46 Tato zásada symbolizuje podstatu

41

ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3804-961 s. 7 42

§ 1723 odst. 2 NOZ

43

ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3804-961 s. 89 - 92 44

BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel a RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, LI, 542 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0.s. 47 45

PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, 339 s. ISBN 978-807357-444-4 s. 17 46

HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, 22, 1459 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1 Heslo Pacta sunt servanda

19

právního institutu smlouvy a celého závazkového práva vůbec. Bez dodržování uzavřených dohod by nemohl existovat obchod ani jiné společenské vztahy.47 Další zásadou je zásada dobré víry. Bona fides.48 V dobré víře je ten, kdo je důvodně přesvědčen o oprávněnosti svého jednání. Pokud o neoprávněnosti svého jednání věděl, nebo objektivně vzhledem ke všem okolnostem vědět měl, v dobré víře být nemůže.49

47

BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel a RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, li, 542 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0s. 5 48

HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, 22, 1459 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1. Heslo Bona fides 49

BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel a RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, li, 542 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0s. 5

20

3. Právní úprava bankovních závazkových vztahů Třetí kapitola přibližuje současnou právní úpravu některých bankovních závazkových vztahů, konkrétně smlouvy o účtu, vkladní knížce, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu. Tato práce se opírá o původní ustanovení ObchZ, ve kterém se používá termín bankovní závazkový vztah, proto v této práci budu používat pojem banka, ačkoliv ho NOZ nepoužívá. Banku lze specifikovat takto: “Banky jsou depozitnímu institucemi, které uskutečňují finanční zprostředkovatelské služby na komerční bázi. Komerční banky jako finanční zprostředkovatelé si na finančním trhu půjčují krátkodobé zdroje ve formě vkladů a úvěrů od přebytkových subjektů a následně je půjčují skupině ekonomických subjektů, které přicházejí na finanční trh s cílem získat potřebné finanční zdroje. Touto činností se sleduje především dosažení zisku vyplývajícího z existence rozdílu mezi vyšší sazbou z poskytovaných půjček a sazbou, kterou se naopak platí za vypůjčené zdroje“.50 Dále banka zprostředkovává i jiné bankovní operace, např. peněžní příkazy klientů, uskutečňování inkas, otevírání akreditivů.51

3.1. Účet 3.1.1. Základní ustanovení běžného účtu Ve čtvrté části, hlavě druhé, dílu 11, je v oddílu 1 upraven účet v § § 2662-2679. Oddíl 1 soustřeďuje čtyři pododdíly. Pododdíl 1 obsahuje obecná ustanovení, v pododdílu 2 je upraven platební účet, pododdíl 3 upravuje jiný než účet platební a pododdíl 4 vkladní knížku. Oddíl 2 obsahuje § § 2680 a 2681, které upravují jednorázový vklad a vkladní list. NOZ uceleně upravuje problematiku různých druhů účtů. Pod pojem účet přitom zahrnuje účet platební a jiný než účet platební a vkladní knížku. Nenajdeme zde rozlišení smlouvy o běžném účtu a smlouvy o účtu vkladovém, protože toto rozlišení v průběhu doby již ztratilo smysl. Smlouva o vkladovém účtu byla pouhým upravením smlouvy o běžném účtu. NOZ upravuje smlouvu o účtu obecně. Tato úprava v sobě spojuje prvky obou účtů, jak běžného, tak vkladového. V důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona je uvedeno: „…osnova opouští rozlišování smlouvy o běžném účtu a smlouvy o vkladovém účtu, neboť toto rozlišování ztratilo z velké části své původní opodstatnění. Velká část právní úpravy je již 50

GRÚŇ, Lubomír. Daňové a finanční vztahy a jejich právní úprava. Vyd. 1, Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2011, 375 s. ISBN 978-80-86775-24-1. s. 77 51

GRÚŇ, Lubomír a ČERNÝ Michal. Malý slovník finanční, bankovní a obchodní. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 164 s. Skripta (Univerzita Palackého). ISBN 80-244-1478-3. s. 18

21

v současnosti oběma smluvním typům společná, takže smlouva o vkladovém účtu je fakticky modifikací smlouvy o běžném účtu. Nejsou vyloučeny ani smlouvy, které v sobě kombinují prvky obou smluvních typů. Stávající právní úprava smlouvy o vkladovém účtu nemá převážně ani dispozitivní povahu a pouze uvádí, které různé eventuality mohou strany ve smlouvě upravit, což je nadbytečné. Osnova proto upravuje jako obecný smluvní typ smlouvu o účtu, která bude po příslušných smluvních modifikacích využitelná jak pro stávající běžné, tak pro stávající vkladové účty.“ 52 NOZ opouští používání pojmu banka.53 Nově tedy tuto smluvní stranu označujeme jako ten, kdo vede účet. Druhá strana je označena jako majitel účtu. Hlavním důvodem je zobecnění pojmu a rozšíření poskytovatelů bankovních či platebních služeb. Zde došlo k rozšíření o nebankovní subjekty. Jde o subjekty regulované zákonem č. 284/2009 Sb.,54 o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů,55 které jsou oprávněny poskytovat tzv. platební služby nebo vydávat elektronické peníze. ZoPS uvádí, že vedle bank jsou tu i platební instituce elektronických peněz, poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu nebo vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu. Tyto subjekty, spadající pod ZoPS, na rozdíl od bank, nesmí přijímat vklady od veřejnosti. Platební účet je takový účet, který naplňuje definiční znaky platebního účtu podle § 2 odst. 1 písmene b) ZoPS. Tento účet je určený k provádění platebních transakcí. Typický příkladem platebního účtu je účet běžný. Pojem účet není zákonem přesně vymezen. NOZ nestanoví ani přesná pravidla pro označení účtu.56 Dle NOZ je účet způsobem evidování pohledávky majitele účtu za bankou a způsobem evidence dluhu banky vůči majiteli účtu. Fakticky se jedná o evidenci přijatých a odchozích peněžních prostředků majitele účtu. Smlouva o účtu je smlouva kauzální. Oproti původní právní úpravě není základní podmínkou vzniku smlouvy složení základního vkladu.57

52

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2. s. 85 53

pro potřeby a srozumitelnost této práce však výraz banka používám.

54

zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku

55

dále jen ZoPS

56

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2. s. 98 57

LIŠKA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. 2013, roč. 2013, č. 11, s. 403-404. DOI: 1210-6410.

22

3.1.2. Vznik smlouvy, změna smlouvy, obchodní podmínky Závazek ze smlouvy o účtu vzniká mezi bankou a majitelem účtu. Současná právní úprava vyžaduje, aby banka měla přidělenou příslušnou bankovní licenci58, pokud jde o banku, nebo povolení, pokud se jedná o spořitelní či úvěrní družstvo. Účet je způsob, kterým se eviduje pohledávka majitele účtu za bankou. Majitel účtu v právním smyslu není vlastníkem účtu. Majitel účtu je pouze vlastníkem pohledávky evidované na účtu.59 Podstatné náležitosti smlouvy o účtu stanoví § 2662 NOZ. Aby mohla vzniknout smlouva o účtu, musí být smluven závazek banky zřídit pro majitele účtu od jasně stanovené doby a v určité měně účet. Banka se zavazuje umožnit majiteli účtu složení hotovosti na účet, či vybrat hotovost z účtu nebo provádění převodů peněžních prostředků z účtu či na účet. Obě strany se musejí shodnout na obsahu smlouvy o účtu. Závazek o zřízení účtu od určité doby bude zpravidla znamenat zřízení ke dni uzavření smlouvy. Tato doba však může být sjednaná i jinak. Nikdy se však nemůže stát, že by předcházela vzniku závazku, který se sjednává uzavřením smlouvy. Vždy musí být ve smlouvě uvedena měna, ve které je účet veden. Účet je veden v měně, na které se smluvní stany dohodly. Pojem měna však není v právním předpise přesně vymezen. „Nejvýstižnější právní charakteristika měny je ta, která ji definuje jako zákonem upravený systém peněžní jednotky, jejích forem (znaků) a jejího oběhu v určité zemi. Právní předpisy určují hlavně: název peněžní jednotky a její další členění a násobky, vztah k měnovému kovu, resp. K jiné měně (měnová parita), místo a podmínky emise, všechny druhy peněz nebo peněžní znaky a hodnoty, ve kterých jsou vydávány, povinnost platit a přijímat placení v těchto penězích“.60 V současné právní úpravě není jasně stanoveno, že smlouva musí mít písemnou formu. Formu smlouvy si obě stany mohou domluvit zcela svobodně. Aby mohla smlouva o účtu vzniknout, je potřeba dohoda dvou stran o výši vkladu a druhu smlouvy o účtu navazující na vklad. Vklad jsou tedy svěřené peněžní prostředky, které představují závazek banky vůči vkladateli na jejich výplatu. Smlouva je uzavřena v tom okamžiku, kdy akceptace dojde navrhovateli.61 Smlouva musí být určitá a srozumitelná. Jelikož má současná právní úprava dispozitivní povahu, mohou se smluvní strany dohodnout 58

zákon č. 21/1992 Sb., o bankách

59

JINDŘICHOVÁ, Denisa a Tomáš HLÁDEK. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978807-4005-107. s. 5 60

GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009, 335 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2017-454. s. 210 61

obecná úprava právního jednání § 570 NOZ

23

vlastně na čemkoli, co zákon nezakazuje. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti.62 § 1752 NOZ stanoví, kdy lze dohodnout změnu smlouvy s odkazem na obchodní podmínky. Pokud je pravděpodobné, že bude v budoucnu potřeba smlouvu změnit, toto ustanovení umožňuje stranám jednodušší změnu. Když je smlouva uzavřena za těchto okolností, může strana, která obchodní podmínky používá, druhé straně navrhnout jejich změnu. Pokud strana druhá se změnou nesouhlasí, musí být smlouva vypovězena. Identifikace majitele účtu Při analýze závazků ze smlouvy o účtu je podle mě třeba se zabývat i problematikou identifikace majitele účtu. 1. 9. 2008 nabyl účinnosti zákon č. 253/2008 Sb.63, o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu64 a jeho přesného vymezení povinných osob65, kterým ukládá řadu povinností. Tento zákon zavádí do české legislativy evropské předpisy a reaguje na právní úpravu EU66 v oblasti boje proti „praní špinavých peněz“. Mezi povinnosti povinných osob patří povinnost identifikovat klienta při jakékoliv transakci převyšující 1000 EUR a dále bez ohledu na tento limit při podezřelém obchodu, vzniku obchodního vztahu, uzavření smlouvy o účtu, vkladu na vkladní knížce nebo vkladním listu nebo sjednání jiné formy vkladu nebo při výplatě zůstatku zrušeného vkladu z vkladní knížky na doručitele. Tato identifikace musí být provedena za fyzické přítomnosti identifikovaného. U fyzické osoby musí být identifikován přímo klient či jeho zástupce u právnické osoby každá osoba jednající za tuto právnickou osobu. Banka je povinna zabezpečit identifikaci vkladatele dle § 41c odst. 3 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.67 62

JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978807-4005-107. s. 17 63

zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu 64

dále jen zákon o TrVýn

65

§ 2 zákona o TrVýn

66

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, Směrnice Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici „politicky exponovaných osob“ a technická kritéria pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře. 67

PIHERA Vlastimil, SMUTNÝ Aleš a SÝKORA Pavel. Zákon o bankách: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, XVIII, 499 s. Beckovy malé komentáře. ISBN 978-807-4003-899.s. 370

24

Jak lze nakládat s účtem a s peněžními prostředky na něm Účet je možno zřídit i pro více osob. V tomto případě, má každá z těchto osob postavení stejné jako majitel účtu. Potom mohou tyto osoby nakládat s účtem společně. Výše podílů však může být stanovena smlouvou či rozhodnutím soudu, jinak jsou jejich podíly stejné. Banka a jednotliví spolumajitelé účtu se ve smlouvě mohou dohodnout o nakládání s účtem i jinak než předpokládá zákon. Toto vyplývá z dispozitivní povahy závazkových vztahů. Pokud se spolumajitelé dohodnou, že nakládat s účtem bude jen jeden ze spolumajitelů, musí být tato osoba ve smlouvě přímo určena. Pojem nakládání obsahuje uzavření smlouvy, změna a zrušení smlouvy. Zmocnění nakládání s účtem určuje zmocněnce, který může nakládat s účtem na základě plné moci, která musí být udělena v písemné formě.68 Jiným případem nakládání s účtem jsou však podpisové vzory. Zde jsou uvedeny osoby, které mohou nakládat s peněžními prostředky na účtu, nemusí být přitom uvedeny ve smlouvě. Nakládání s účtem lze povolit určité osobě, aniž by byla uvedena ve smlouvě, či měla uděleno dispoziční právo na podpisovém vzoru. V tomto případě lze osobě vydat platební kartu s omezenými transakčními limity. Banka nesmí provést platební příkaz, pokud má pochybnosti ohledně oprávněnosti osoby disponovat s účtem. V předcházející části jsem již zmínila, kdy je banka povinna klienta identifikovat. Zde bych chtěla ještě připomenout povinnosti plynoucí z § 9-18 zákona o TrVýn, povinnost kontroly klienta před uskutečněním jednotlivého obchodu v hodnotě přesahující 15 000 EUR včetně, povinnost odmítnout uskutečnění obchodu v případě, že klient nesplní identifikační a jiné povinnosti, povinnost oznámení podezřelého obchodu, povinnost nesplnit příkaz klienta a odložit ho. Debetní účet Pokud je na účtu nedostatek peněžních prostředků a dojde k provedení převodního příkazu nebo výběru hotovosti z účtu, vznikne na účtu záporný zůstatek. Toto je o povolené přečerpání účtu. Tento postup musel být předem smluvně dohodnut a musel být přesně určen i limit, který lze takto čerpat. Tento schodek bude kryt poskytnutím úvěru ze strany banky. Majitel účtu se dostává do postavení dlužníka. V praxi tomuto povolenému přečerpání účtu říkáme kontokorent69, jehož podmínky jsou sjednány ve smlouvě o zřízení vedení běžného

68

LIŠKA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. 2013, roč. 2013, č. 11, s. 403-404. DOI: 1210-6410. 69

Z italského výrazu conto corrento (conto = účet, corrente běžící)

25

účtu. V této smlouvě jsou také uvedeny podmínky otevření a vedení kontokorentu a dohodnuty termíny pro čerpání a splácení.70 Úročení účtu Domnívám se, že dle NOZ se nestanovuje povinnost, že by majiteli účtu měly být poskytnuty úroky z peněžních prostředků. Pokud se však strany dohodnou ve smlouvě, že se peněžní prostředky úročit budou, dohodnou se i na výši úrokové sazby. Podpůrná pravidla pro připisování úroků na účtu a jejich splatnost je ustanovena v § 2667 NOZ. Jelikož se však jedná o dispozitivní ustanovení, mohou se strany na splatnosti úroků dohodnout i jinak.

3.1.3. Způsoby zániku závazků ze smlouvy o účtu Nejčastěji závazky ze smlouvy o účtu zaniknou, pokud se smluvní strany dohodnou či jedna ze stran smlouvu vypoví. Pokud je důvodem zániku závazku právě výpověď jedné ze stran, bude délka výpovědní lhůty záležet na vzájemné dohodě, či na všeobecných obchodních podmínkách banky. Jsou i další možnosti, jak mohou závazky ze smlouvy o účtu zaniknout. Jde například o nemožnost následného plnění v případě nucené správy banky nebo např. splynutím, odstoupením od smlouvy o účtu, nebo pokud uplyne doba v případě závazku uzavřeného na dobu určitou, nebo splněním účelu, pro který byl účet založen. V § 2668 NOZ je upravena povinnost banky vypořádat pohledávky a dluhy vyplývající ze smlouvy o účtu mezi ní jako dlužníkem a majitelem účtu jako věřitelem. Jde např. o transakce, které se uskutečnily platební kartou, internetovým bankovnictvím nebo šekem71 přede dnem zániku závazku ze smlouvy o účtu. Toto vypořádání musí opět proběhnout bez zbytečného odkladu. V případě, kdy k účtu nejsou připojeny žádné platební prostředky ani šeky, může k ukončení účtu ze strany majitele dojít okamžitě, bez zbytečného odkladu. V důsledku zrušení účtu banka odejme přidělené klientské číslo účtu a odstraní údaje ohledně závazku majitele účtu ze své evidence. Účet je zrušen po vypořádání vzájemných pohledávek a dluhů. Banka je povinna vyplatit majiteli účtu zůstatek peněžních prostředků a tu buď v hotovosti, či bezhotovostním převodem na jiný předem smluvený účet. Majitel účtu nemá žádnou

70

MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, 234 s. ISBN 978-80-86855-18-9. s. 211 71

v právní úpravě nenalezneme explicitní definici šeku, šek pouze popisuje a jeho použití upravuje zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový

26

povinnost vracet platební karty či tiskopisy šeků, pokud to už předem nebylo předmětem smluvního ujednání.72 Účet může také zaniknout, pokud majitel účtu zemře. Zmocnění nakládání s prostředky na účtu smrtí majitele účtu však nezaniká. I poté je zmocněnec či disponent oprávněn nakládat s prostředky na účtu, je však povinen uhradit vzniklou škodu dědicům zemřelého majitele účtu. Smrt jedné ze smluvních stran nemá za následek zánik smlouvy ani závazkového vztahu. Po smrti majitele účtu nezanikají práva ani povinnosti, které ze smlouvy vyplývají. Banka je i nadále povinna provádět platební transakce na základě dispozice, které před svou smrtí majitel účtu zadal. V praxi to znamená pokračování provádění trvalých příkazů, může se však jednat i o jednorázové příkazy s dopřednou valutou. Pokud však majitel účtu jasně určil, které transakce se po jeho smrti provádět nesmějí, nesmí být tyto prováděny od okamžiku, kdy se poskytovatel hodnověrně dozví o smrti majitele účtu. Tento požadavek splňuje předložení úmrtního listu nebo zpráva příslušného státního orgánu (soud, obecní úřad nebo policie). Smrtí majitele nezaniká ani zmocnění zmocněnce či disponenta k nakládání s peněžními prostředky na účtu, pokud by to nevyplývalo ze zmocnění samotného.73

3.1.4. Účet platební Platební účty se řídí jiným zákonem než občanským zákoníkem a to ZoPS. Tento zákon vymezuje pro své účely pojem platebního účtu jako účtu, který slouží k tomu, aby se na něm prováděly platební transakce.74 Pokud chceme posoudit, zda daný účet je či není platební, je třeba zvažovat, jaký je hlavní účel příslušného účtu. Je potřeba zjistit, jakým způsobem se daný účet využívá. Platební účty by neměly být považovány za termínované vklady nebo úvěrové účty či účty hypoteční, které věřitel vede pro dlužníka za účelem evidence zůstatku úvěru a které slouží pouze k čerpání nebo pravidelnému splácení tohoto úvěru. V tomto případě se jedná o účet jiný než platební. NOZ sice přináší nový pohled na dělení účtů, určuje, na který účet se vztahuje ZoPS a na který nikoli. Stále však bude záležet při základním dělení účtů na posouzení účelu, ke kterému účet slouží.

72



§ 2 odst. 1 písm. a) ZoPS

27

3.1.5. Účet jiný než platební Jiný než platební účet dle § 2670 NOZ je účet, který nenaplňuje definiční znaky platebního účtu podle § 2 ZoPS a platí pro něj jiná právní úprava. Příkladem jiného než platebního účtu může být úvěrový nebo hypoteční účet, který vede věřitel pro dlužníka za účelem evidování zůstatku úvěru. Tento účet slouží pouze k čerpání nebo ke splácení tohoto úvěru. Toto ustanovení se vztahuje na transakce na tomto typu účtu. Jde o vklad hotovosti, výběr hotovosti, převedení peněžních prostředků. Tyto transakce jsou vyňaty z působnosti ZoPS.75 V NOZ v § 2671 - § 2675 je v základním rozsahu upravena problematika úroků, připisování prostředků na účet, výpisů z účtu a výpovědi smlouvy ze strany majitele účtu a ze strany banky, která není požadována v písemné formě. Stačí, když je bance vyjádřena ústně. V den, kdy tato výpověď byla doručena majiteli účtu, závazek ze smlouvy o jiném než platebním účtu zaniká.76 K rozdílu mezi platebním a neplatebním účtem se vyjadřovala i Evropská komise, která reagovala na veřejné diskuse. Evropská komise vymezila pojem platebního účtu, za který je třeba považovat všechny druhy běžných účtů. O spořicích účtech se evropská komise vyjádřila takto: „Tyto účty, u kterých může majitel vkládat nebo vybírat peněžní prostředky bez jakéhokoli dodatečného zásahu77 nebo souhlasu poskytovatele, by měly být považovány za platební účty ve smyslu směrnice o platebních službách“.78 Obdobný výklad je uveden i v důvodové zprávě k § 2 odst. 1 písm. b) ZoPS.79

3.1.6. Vkladní knížka V oddíle o účtu NOZ je o vkladní knížce pojednáváno jako o speciálním případu účtu. Právní úpravu vkladní knížky jsme doposud nacházeli v ObčZ v části pojednávající o vkladech. Byla zcela oddělena od právní úpravy týkající se účtu. V důvodové zprávě k NOZ 75

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2 76


Pokud může majitel kdykoliv vkládat peněžní prostředky, aniž by musel podepisovat novou smlouvu pro každé nové vložení a také může vybírat peněžní prostředky bez jakýchkoli omezení, či sankcí za nedodržení smluvené lhůty. 78

JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978807-4005-107.s. 56 79

BERAN J., DOLEŽALOVÁ D., STRNADEL D. a ŠTĚPÁNOVÁ A.. Zákon o platebním styku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2011, xvi, 676 s. Beckovy malé komentáře. ISBN 978-807-4003-691.

28

se setkáme s argumentem, že vkladní knížka vychází ze stejné podstaty jako účet a liší se pouze ve dvou bodech. Prvním je způsob nakládání s peněžními prostředky a druhý je způsob provádění záznamů o provedených transakcích. Obsahově NOZ v přebírá úpravu z ObčZ s tím, že vypouští ustanovení, která jsou z hlediska aktuální praxe překonaná.80 Účet, ke kterému byla vkladní knížka vystavena, není určen k tomu, aby se z něj a na něj převáděly peněžní prostředky. Vkladní knížka je potvrzením banky o provedeném vkladu či výběru hotovosti z účtu. Vkladní knížka je vystavena k účtu, který má však značně omezené možnosti svého využití. Na vkladní knížce lze provádět pouze tyto operace: vložení hotovosti a výběr hotovosti.

Ke každému nakládání s peněžními prostředky je potřeba

fyzického předložení vkladní knížky. Zde musí být jasně vidět aktuální výše peněžních prostředků na účtu a změny, které byly na vkladní knížce provedeny. Předpokládá se, že záznamy ve vkladní knížce odpovídají výši uvedených peněžních prostředků na účtu. Vkladní knížku vnímáme jako potvrzení o peněžních prostředcích na účtu. Bez předložení této vkladní knížky totiž nelze s prostředky nijak nakládat. NOZ opouští také institut umoření vkladní knížky po ztracení či zničení, neboť při povinné formě vkladních knížek pouze na jméno ztratil tento institut smysl. NOZ uvádí, že banka, na žádost majitele účtu, v těchto případech vystaví novou vkladní knížku. V den, kdy se vystaví nová vkladní knížka, pozbývá původní vkladní knížka svou platnost.81 Vkladní knížka má v historii spoření v České republice velký význam. Patří k nejstarší formě spoření u nás vůbec. Vzhledem k novým produktům a konkurenci na trhu bankovních produktů však význam vkladní knížky postupně ustoupil do pozadí. Jedním z významných konkurentů vkladních knížek byly v nedávné minulosti termínované vklady a v současné době jsou to spořicí účty. Někteří původní majitelé vkladních knížek našli adekvátní náhradu ve stavebním spoření. Dnes jsou vedeny vkladní knížky pouze na jméno. Vkladní knížka na jméno musí obsahovat jméno, příjmení, adresu a datum narození či rodné číslo vkladatele. V minulosti jsme se mohli setkat se vkladní knížkou na doručitele. Na této vkladní knížce byl oprávněn nakládat se vkladem každý, kdo ji předložil. Každý, kdo přinesl tuto vkladní knížku do banky a znal heslo, měl přístup k peněžním prostředkům na této vkladní knížce. Při vstupu České republiky do EU byly tyto knížky na doručitele zrušeny. Tato nepřípustná forma anonymního vkladu byla zakázána změnou dosavadního občanského zákoníku s účinností 80

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2 s. 102 81

LIŠKA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. 2013, roč. 2013, č. 11. DOI: 1210-6410

29

od 1. 1. 2001. Veškeré vkladní knížky na doručitele byly zrušeny k 31. 12. 2002. Právo držitele takovéto knížky na výplatu zůstatku zrušeného vkladu se promlčelo 31. 12. 2012. Vklad z této knížky na doručitele lze i dnes vybrat. Tato možnost je pouze při rušení takového knížky a musí při tomto úkonu dojít k identifikaci dosud anonymního vkladatele.82 Mezi oběma typy vkladních knížek byl i zásadní rozdíl v otázce pojištění vkladů dle § 41c odst. 1 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách 83. Vklady na vkladních knížkách vystavených na jméno, v nichž je vyznačena osoba, která je oprávněna se vkladem nakládat, jsou ve smyslu tohoto zákona pojištěny. Pojištěny tedy byly pouze vklady neanonymní, na něž se vztahovala povinnost prokazovat bance totožnost vkladatele. NOZ přejímá i právní úpravu, pokud není s vkladní knížkou nakládáno84. Pokud tedy dojde k tomu, že majitel po dobu dvaceti let nijak s peněžními prostředky na vkladní knížce nenakládá, ani na ní nijak nedoplní záznamy, závazek se ruší uplynutím této doby. Tato zákonem stanovená lhůta se počítá od poslední aktivity provedené na vkladní knížce. Touto aktivitou může být jak výběr peněžních prostředků či uskutečnění dodatečného vkladu, tak i předložení vkladní knížky k doplnění záznamů o výši vkladu včetně příslušenství či změnou nebo opravou údajů o majiteli vkladní knížky. Majiteli vkladní knížky však nezaniká právo, aby mu byly zbylé peněžní prostředky z vkladní knížky vyplaceny, a to i se všemi úroky, které jsou na vkladní knížce připsány ke dni zrušení závazku. Vkladní knížky se dělí na vkladní knížky s výpovědní lhůtou a bez výpovědní lhůty. Pokud je stanovena výpovědní lhůta, je výslovně stanovena ve smluvních dokumentech. Pokud vkladní knížka výpovědní lhůtu nemá, je možné smlouvu vypovědět okamžitě.

Ukončení smluvního vztahu mezi

bankou a majitelem vkladní knížky většinou iniciuje majitel vkladní knížky. Druhá strana toto navrhuje jen výjimečně. Při ukončení smluvního vztahu dochází k vypořádání vzájemných závazků mezi majitelem vkladní knížky a bankou, které spočívá ve vyplacení vkladu jeho majiteli. Zrušením vkladní knížky zanikají práva a povinnosti obou stran.85

82

JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978807-4005-107.s. 76 83

PIHERA Vlastimil, SMUTNÝ Aleš a SÝKORA Pavel. Zákon o bankách: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, 17, 499 s. Beckovy malé komentáře. ISBN 978-807-4003-899.s. 370 84

§ 2679 NOZ

85

JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978807-4005-107. s. 85

30

3.2. Jednorázový vklad Jednorázový vklad je v NOZ charakterizován jako smlouva, kde se vkladatel zavazuje poskytnout bance pevný jednorázový vklad v konkrétní výši a banka se zavazuje vklad přijmout. Po ukončení závazku banka tento vklad vrátí a zaplatí vkladateli úrok.86 Právní úprava jednorázového vkladu a vkladního listu je v NOZ v samostatném 2. oddílu oddělena od právní úpravy účtu, která se nachází v 1. oddílu. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí: „Jako protipól obecné smlouvy o účtu upravuje osnova smlouvu o jednorázovém vkladu. Pro jednorázový vklad je charakteristické, že na rozdíl od účtu nedochází ke změnám výše vložených peněžních prostředků. Základem právní úpravy jsou ustanovení stávajícího občanského zákoníku o vkladech a některá ustanovení stávajícího obchodního zákoníku o smlouvě o vkladovém účtu. Jako speciální případ jednorázového vkladu se upravuje vkladní list.“87 V praxi se nejčastěji setkáme s jednorázovým termínovaným vkladem. V tomto případě se vkladatel a příjemce vkladu dohodnou, že se vklad bude, po určitou předem stanovenou dobu, úročit přesně stanovenou sazbou. Termínované účty jsou určeny pro zhodnocení vložených peněžních prostředků. Nelze na ně opakovaně vkládat peněžní prostředky, ani tyto prostředky volně vybírat. Jednorázové termínované vklady lze uzavřít buď na velmi krátkou dobu týdnů či měsíců, nebo naopak jako dlouhodobé termínované vklady na dobu několika let. Předčasný výběr takového vkladu může být sankcionován poplatkem, který je většinou vyjádřen v procentech původně vložené částky. Tento poplatek musí být vkladateli předem znám a je uveden ve smluvní dokumentaci.88

3.2.1. Vkladní list Vkladní list je speciální případ uzavření smlouvy o jednorázovém vkladu. Vkladním listem potvrzuje příjemce vkladu vkladateli, že převzal jednorázový vklad. Tato smlouva o jednorázovém vkladu má pevně stanovou určitou dobu trvání, jasnou výši vkladu, která je také na vkladním listu uvedena. Po uplynutí této doby vzniká vkladateli právo na vrácení vkladu.89 Složením peněžních prostředků tyto prostředky přechází do majetku příjemce 86

§ 2680 NOZ

87

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2 88

LIŠKA, Petr. Jednorázový vklad v občanském zákoníku. Rekodifikace & Praxe: nakladatelství Wolters Kluwer. 2014, č. 6. 89 § 2681 NOZ

31

vkladu a ten s nimi může volně nakládat. Smluvní vztah vzniká reálně až po složení peněžních prostředků vkladu, který již nelze navyšovat ani z něho nelze volně vybírat část peněžních prostředků. Dle dohody může být provedena splatnost úroků ve stanovených termínech i před samotnou splatností vkladního listu. Podle nové právní úpravy je vkladní list definován jako cenný papír.90 Vkladní list je možné považovat za potvrzení o vkladu. Na pohledávku vztahující se ke vkladnímu listu se vztahuje institut pojištění vkladů. Důvodová zpráva k novele zákona o bankách č. 126/2002 Sb., uvádí: „Cílem novely je, aby se pohledávky z vkladních listů dostaly naroveň pohledávkám z ostatních vkladů a dále, že systém pojištění pohledávek z vkladů se nevztahuje na cenné papíry, které nejsou potvrzením o vkladu, např. směnky.“91

3.3. Akreditiv NOZ se problematice akreditivu věnuje v § 2682, 3. oddílu, kde je specifikováno, že smlouvou o otevření akreditivu se výstavce zavazuje vůči příkazci na jeho žádost a účet otevřít akreditiv ve prospěch třetí osoby a příkazce se zavazuje výstavci akreditivu zaplatit předem stanovenou odměnu. Dle NOZ se problematikou akreditivů, jejich nabídkou, poskytováním a realizací mohou zabývat i jiné instituce než banky, pokud jsou k tomu oprávněny.92 Součástí nově vydávaných bankovních licencí je stále činnost spojená s akreditivy.93 Základní ustanovení Akreditiv je zpravidla představován listinou. Akreditiv (Kreditbrief německy, Letter of credit anglicky, accréditer = dát úvěr, francouzsky) byl původně kupeckou poukázkou. Jde o způsob placení a úvěrování.94 Forma uzavření smlouvy o akreditivu není předepsaná, písemná forma je však velmi žádoucí. Pokud je to v souladu s příslušným právním předpisem,

90

Definice cenného papíru § 514 NOZ: cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést. 91

PIHERA, Vlastimil, SMUTNÝ Aleš a SÝKORA Pavel. Zákon o bankách: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, XVIII, 499 s. Beckovy malé komentáře. ISBN 978-807-4003-899.s. 370 92


§ 1 odst. 3 zákona o bankách

94

MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, 234 s. ISBN 978-80-86855-18-9. s. 85

32

může být listinná forma díky moderním technologiím nahrazena odpovídajícím způsobem i formou elektronickou. Iniciovat uzavření smlouvy o zřízení akreditivu může jakákoli právnická či fyzická osoba. Uzavřením takovéto smlouvy vznikne závazkový vztah, kde jsou jednotlivými účastníky převáděny určité hodnoty, či jsou na základě tohoto vztahu realizovány určité služby. Základní částí smlouvy o akreditivu je určení plnění, které se výstavce akreditivu zavazuje poskytnout oprávněnému. Toto plnění je ve většině případů peněžní, může se ale jednat třeba o akceptaci směnky, odkoupení směnky nebo obstarání akceptace směnky.95 Smlouva o akreditivu musí obsahovat i určení oprávněné osoby. Zároveň je smlouvou určeno i časové období, během kterého musí být oprávněným splněny určité podmínky. Po splnění těchto podmínek může oprávněný požadovat plnění od výstavce akreditivu. Tyto podmínky se budou lišit dle typu akreditivu. U dokumentárního akreditivu bude stanoveno předložení určitých dokumentů, u osobního akreditivu prokázání totožnosti. V praxi se setkáváme s celou řadou akreditivů, které třídíme podle různých kritérií: akreditivy odvolatelné či neodvolatelné, potvrzené či nepotvrzené, převoditelné či nepřevoditelné, revolvingové, back-to-back akreditivy, remboursní, realitní, akreditiv s červenou doložkou atd.96 Uzavřením smlouvy o otevření akreditivu se výstavce zavazuje vůči příkazci na jeho žádost a účet otevřít akreditiv ve prospěch třetí osoby a příkazce se zavazuje výstavci akreditivu zaplatit předem stanovenou odměnu. Po uzavření smlouvy o akreditivu výstavce oznámí oprávněnému v písemné formě a bez zbytečného odkladu, že v jeho prospěch otevírá akreditiv. Sdělí mu také obsah tohoto akreditivu. Akreditiv obsahuje určení, že se výstavce akreditivu zavazuje zaplatit určitou částku (může být i jiné než finanční plnění), jakož i akreditační podmínky s určením, do kdy je má oprávněný splnit. Po jejich splnění může požadovat plnění od výstavce akreditivu. Akreditiv bývá využíván v mezinárodním obchodu.97 Díky vyššímu stupni jistoty, kterou poskytuje jak příkazci, tak i výstavci, se začíná akreditiv využívat i v tuzemských obchodních vztazích a platbách. Snižuje totiž riziko platební neschopnosti některé ze smluvních stran.98

95

Problematikou směnek se zabývá zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů

96


Na tento institut mezinárodního obchodu se vztahuje Vídeňská Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží – uveřejněná ve Sbírce zákonů jako č. 160/1991 Sb. 98

MAREK, Karel. NOZ v praxi: Akreditiv a inkaso [online]. 2014 [cit. 2014-10-16]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/noz-v-praxi-akreditiv-a-inkaso?browser=mobi

33

Oznámením vzniká závazek výstavce vůči oprávněnému. Závazek příkazce vůči výstavci vzniká otevřením akreditivu. Dle § 2683 NOZ bude v akreditivní listině určeno plnění, ke kterému se výstavce akreditivu zavazuje. Dále zde bude přesně specifikována doba platnosti akreditivu, doba do kdy má oprávněný splnit akreditivní podmínky, aby mohl žádat výstavce akreditivu o plnění. Okamžikem doručení oznámení oprávněnému je teprve skutečně dokončen proces otevření akreditivu. 99 Potvrzení akreditivu dalším výstavcem Zajistit realizaci akreditivu nemusí pouze výstavce, který s příkazcem uzavřel smlouvu o akreditivu. Primární výstavce akreditivu se může dohodnout s dalším subjektem na tom, že se bude na realizaci akreditivu podílet. Tento spolupracující výstavce musí svůj závazek formálně potvrdit a seznámit s tím oprávněného. Z důvodu větší jistoty pro obě dvě strany je doporučeno, provést toto potvrzení písemně. Pokud dojde při realizaci akreditivu k zapojení ještě další strany, je potřebný souhlas této strany v případě změny či zrušení již potvrzeného akreditivu.100 Tento potvrzující výstavce má také právo na náhradu. I když to vypadá, že se výstavce a potvrzující výstavce podílejí na závazku vůči oprávněnému stejnou měrou, protože jde o společný solidární závazek, § 2688 NOZ stanoví, že spolupracující potvrzující výstavce má v případě, že oprávněnému poskytl při plnění podmínek akreditivu plnění, právo na to, aby mu primární výstavce toto plnění kompenzoval. Jaký je tedy rozdíl mezi oznámením a potvrzením akreditivu? Pokud nejsou mezi primárním výstavcem, pověřeným výstavcem a oprávněným správné informace, mohlo by dojít k problémům. Z tohoto důvodu zákon rozlišuje výstavce, který jen oznamuje otevření akreditivu od výstavce, který akreditiv potvrdil. Pokud dojde k nesprávnému oznámení, nevznikne výstavci, který takové oznámení oprávněnému předal, žádný závazek z akreditivu. Bude ale povinen, v případě, že bylo oznámení nesprávné, uhradit škodu, která tímto oznámením vznikla.101

99


SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a SVEJKOVSKÁ Jana. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, XIV, 792 s. ISBN 978-80-7400-423-0. 101


34

Dokumentární akreditiv Nejčastějším typem akreditivů, který je uveden v NOZ, je akreditiv dokumentární. Při dokumentárním akreditivu je výstavce povinen poskytnout oprávněnému plnění. Toto plnění je podmíněno řádným a včasným předložením dokumentů určených v akreditivní listině, během platnosti akreditivu. To platí i v případě, jsou-li dokumenty předloženy výstavci pověřenému akreditivem.102 Akreditiv je zpravidla představován listinou. Smlouva o otevření akreditivu musí být vždy uzavřena v písemné formě. Pokud je to v souladu s příslušným právním předpisem, může být listinná forma díky moderním technologiím nahrazena odpovídajícím způsobem i formou elektronickou. Hlavním obsahem této listiny je stanovení, jaké dokumenty a v jakém termínu musí být oprávněným výstavci předloženy, aby měl oprávněný právo na plnění uvedené ve smlouvě. Tyto dokumenty musí být přesně vymezeny, stanoveny, a to i s náležitostmi, které musí splňovat. Dokumentární akreditiv je v mezibankovním styku předán velmi často formou specifické, k tomu určené zprávy SWIFT. „SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication - Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci) slouží zejména k mezinárodnímu platebnímu styku. Jde o počítačově řízený systém pro dálkový přenos dat mezi bankami a dalšími finančními i nefinačními institucemi. V rámci SWIFTu má každá zúčastněná banka svůj jedinečný kód, kterým se identifikuje – BIC“.103 „Dokumentem mohou být například listiny svědčící o odeslání zboží, zápisy o převzetí smontovaných strojů a zařízení, listiny svědčící o úspěšném provedení garančních zkoušek, listiny osvědčující vlastnictví ke zboží apod.“104 Typickými dokumenty bývají faktura, dopravní doklad, silniční nákladní list CMR, potvrzení o převzetí zboží, dodací list a další. Výstavce může po oprávněném žádat pouze dokumenty uvedené v akreditivní listině a nemá právo žádat nad rámec akreditivní smlouvy další dokumenty. Nemá právo rozsah a náležitosti těchto dokumentů měnit či upravovat.105 Velmi důležité je zmínit se o dokumentu Jednotné

102


GRÚŇ, Lubomír a ČERNÝ Michal. Malý slovník finanční, bankovní a obchodní. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 164 s. Skripta (Univerzita Palackého). ISBN 80-244-1478-3. 104



35

zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy (Uniform Customs and Practices for Documentary Credits).106 Tento dokument byl vydán Mezinárodní obchodní komorou v Paříži (ICC). V praxi se využívá již 80 let a dochází k jeho neustálému zpřesňování a doplňování. Současná verze pochází z roku 2007. Protože se akreditivy používají nejčastěji v bankovní praxi, tak je jako doplněk také využíván dokument: Mezinárodní standardní bankovní praxe pro přezkoumání dokumentů v rámci dokumentárních akreditivů. Jeho poslední verze je také z roku 2007.107 Přezkoumání předložených dokumentů Výstavce akreditivu je povinen s odbornou péčí108 přezkoumat obsah předložených dokumentů a zjistit, zda jejich vzájemná souvislost zjevně odpovídá podmínkám určených v akreditivu. Výstavce není povinen zkoumat správnost dokumentů po faktické stránce, pravost ani rozsáhle a podrobně ověřovat, zda dokumenty svým obsahem odpovídají skutečnosti. To však neplatí pro zřejmé vady, které musí být výstavci zjevné. Dokumenty jsou posuzovány podle mezinárodně uznávaných zvyklostí a pravidel109 výše uvedených.110 Ztráta, zničení nebo poškození dokumentů Pokud dojde ke zničení nebo ztrátě dokumentů v době, kdy je má výstavce akreditivu ve svém držení a způsobí-li tím příkazci škodu, je povinen výstavce tuto škodu příkazci nahradit. Výstavce akreditivu převzetím dokumentů od oprávněného přebírá odpovědnost za tyto dokumenty. Když je má v držení, nesmí být poškozeny, zničeny či ztraceny. Pokud k této situaci dojde, nese výstavce veškeré náklady s touto škodou spojené. Existuje jediná možnost, kdy se může výstavce z této situace vyvinit. Výstavce musí prokázat, že škodu nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče, která se od něj očekává.111 106

PIHERA, Vlastimil, SMUTNÝ Aleš a SÝKORA Pavel. Zákon o bankách: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, 17, 499 s. Beckovy malé komentáře. ISBN 978-807-4003-899.s. 23 107

ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi. 6., zcela přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2013, 207 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-4830-6. s. 34 108

Odbornou péči definuje § 5 odst. 1 NOZ

109

Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, Mezinárodní standardní bankovní praxe pro přezkoumání dokumentů v rámci dokumentárních akreditivů 110

JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978807-4005-107. s. 120 111 SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a SVEJKOVSKÁ Jana. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, xiv, 792 s. ISBN 978-80-7400-423-0.

36

V široké míře se zde také uplatňují obchodní zvyklosti. Odkazuji na Marka: “Z hlediska právní jistoty doporučuji, aby se akreditiv výslovně odkazoval na Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy vydané Mezinárodní obchodní komorou v Paříži, publikace MOK č. 600, protože smlouva o otevření akreditivu v NOZ má obecnou povahu a některé dílčí otázky pochopitelně nemůže řešit (např. lhůty pro přezkoumání dokumentů bankami).“112

3.4. Inkaso Smlouva o inkasu přestavuje dohodu, nikoliv závazek, kterou se banka zavazuje příkazci k vyinkasování určité peněžní částky nebo jiný inkasní úkon u třetí osoby a příkazce se zavazuje zaplatit bance předem stanovenou odměnu. Zákon umožňuje, aby činnosti spojené s inkasy obstarávaly vedle bank, kterým byla tato činnost přiřazena dosavadním obchodním zákoníkem, i další osoby. Ten, kdo projeví zájem o službu obstarání inkasa a požádá obstaravatele o její zajištění, je příkazce. Smlouva o inkasu nevyžaduje písemnou formu. Smlouvy o inkasu se velmi podobají smlouvám o akreditivu. Je tu však jedna zásadní odlišnost. Bance nevzniká uzavřením smlouvy o inkasu povinnost inkaso zajistit. Zavazuje se pouze, že vyvine úsilí. Toto úsilí má formu výzvy třetí osobě, aby provedla inkasní úkon. Tímto úkonem je myšleno převedení určitého obnosu na účet příkazce nebo dodání příkazci prostřednictvím banky určitých dokumentů. Pokud třetí osoba odmítne splnit výzvu k plnění inkasního úkonu, je banka povinna o tom informovat příkazce bez zbytečného odkladu. Banka inkaso provádí, neodpovídá však za výsledek, jde tedy o smlouvu o úsilí. Nemůže být ze strany příkazce postihována, pokud nebude ve svém konání úspěšný. 113 Banka může k obstarání předmětu inkasa zajistit i jiného obstaravatele. Pokud takového spolupracujícího obstaravatele určí ve smlouvě příkazce, děje se tak na jeho účet a jeho nebezpečí. Pokud se k takovému kroku rozhodne obstaravatel inkasa na základě svého uvážení, zůstává odpovědnost na něm, stejně jako kdyby závazek plnil sám.114

112

MAREK, Karel. NOZ v praxi: Akreditiv a inkaso [online]. 2014 [cit. 2014-10-16]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/noz-v-praxi-akreditiv-a-inkaso?browser=mobi 113

MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, 234 s. ISBN 978-80-86855-18-9. s. 99 114 JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978807-4005-107. s. 142

37

Bankovní inkasa a SIPO Nejčastějším a nejrozsáhlejším typem inkas jsou bankovní inkasa. Tato inkasa jsou podřízena zákonu č. 284/2009 Sb., ZoPS. „Inkasem se rozumí provedení převodu peněžních prostředků z platebního účtu, k němuž dává platební příkaz příjemce na základě souhlasu, který plátce udělil příjemci, poskytovateli příjemce nebo svému poskytovateli“115. Tento zákon v § 106 popisuje neodvolatelnost platebního příkazu a souhlasu plátce. V České republice je tradičním postupem, že klient souhlasí s tím, aby byly z jeho účtu hrazeny platby, které v čase mění svou výši. Jsou to např. platby za energie, telekomunikační služby, vodné, stočné, splátky hypotéky, úvěrové splátky, školné, stravné, pojistné atd. Se svým dodavatelem si dohodne provádění plateb inkasním způsobem. Od něho dostane informace, prostřednictvím kterého účtu bude dodavatel bance klienta zasílat výzvy k inkasu. Klient ve své bance následně souhlasí s tím, aby byl daným dodavatelem inkasován. Bance či jinému nebankovnímu poskytovateli platebních služeb musí následně sdělit: číslo daného účtu, prostřednictvím, kterého bude k inkasu docházet, finanční limit, do kterého může být inkasován a periodicitu inkas.116 Klient informuje svou banku, že udělil příjemci (dodavateli služeb) mandát.117 V České republice existuje velmi specifická služba zvaná SIPO. SIPO (Soustředěné inkaso plateb obyvatelstva) je služba poskytovaná Českou poštou, s. p., která v sobě prvky inkasního způsobu placení obsahuje, nespadá však pod ustanovení ZoPS. Plátce má poštou přiděleno specifické spojovací číslo, které stačí oznámit poskytovateli služeb. Prostřednictvím SIPO je možné sdružit několik pravidelných inkasních příkazů od různých společností do jediné platby, která je účtována na vrub plátce. Pošta následně zajišťuje kontrolu toho, že došlo k převodu správné celkové částky na její účet. Následně Česká pošta zajišťuje rozúčtování jednotlivých částek jejich koncovým příjemcům. Dřívější výhodou SIPO bylo pro plátce snížení počtu inkas z bankovního účtu a tím i snížení poplatků na bankovním účtu, vzniklých ze zaúčtovaných odchozích inkasních položek. V dnešní době, je dle mého názoru,

115

BERAN, J., DOLEŽALOVÁ D., STRNADEL D. a ŠTĚPÁNOVÁ A.. Zákon o platebním styku: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2011, 26, 676 s. Beckovy malé komentáře. ISBN 978-807-4003-691. 116

denně, týdně, měsíčně nebo ročně

117

z anglického DMF – „deptor-diven mandateflow

38

SIPO přežitkem. Užitečné je pouze pro občany, kteří nechtějí, či nemůžou mít vedený bankovní účet například z důvodu exekuce.118 Dokumentární inkaso Stejně jako u akreditivu je nejčastějším typem inkasa inkaso dokumentární. Jedná se o formu mezinárodního platebního styku, při které je vydání dokumentů o zboží vázáno na provedení inkasního úkonu, především zaplacení kupní ceny. Smlouvou o dokumentárním inkasu se banka zavazuje vydat třetí osobě dokumenty opravňující nakládat se zbožím, nebo jiné doklady, pokud bude při jejich vydání zaplacena určitá peněžní částka nebo proveden jiný inkasní úkon. Příkazce se zavazuje zaplatit bance odměnu.119 Jelikož jsou předmětem dokumentárního inkasa fyzické dokumenty, pamatuje NOZ na odpovědnost za ztrátu, zničení nebo poškození těchto dokumentů. Toto ustanovení, které se velmi podobá právní úpravě dokumentárního akreditivu, udává povinnost obstaravatele inkasa zajistit, aby nedošlo ke ztrátě, zničení či poškození dokumentů v době, kdy je má obstaravatel inkasa u sebe. Banka má v takovém případě povinnost nahradit příkazci škodu, tím způsobenou. Jedině v případě, že by byl obstaravatel inkasa schopen prokázat, že tuto veškerou odbornou péči vynaložil, by byl zproštěn povinnosti uhradit vzniklou škodu.120 „Podobně jako u akreditivu vychází i návrh ustanovení o inkasu z platné právní úpravy ObchZ, avšak přihlíží k revidované úpravě Jednotných pravidel pro inkasa (Uniform Rulles for Collections) z r. 1995 vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži.“121

118



MAREK, Karel. NOZ v praxi: Akreditiv a inkaso [online]. 2014 [cit. 2014-10-16]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/noz-v-praxi-akreditiv-a-inkaso?browser=mobi 121

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2.

39

4. Bankovní závazkové vztahy před a po rekodifikaci Čtvrtá kapitola srovnává předcházející právní úpravu zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a současnou právní úpravu bankovních závazkových vztahů, zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ), který sjednotil právní úpravu, nacházející se dosud v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku (ObčZ.) a zákoně č. 513/1991 Sb. obchodním zákoníku (ObchZ). NOZ tedy nahradil dosavadní legislativu pocházející původně z roku 1964, pokud jde o občanský zákoník a legislativu z roku 1991, pokud jde o obchodní zákoník. Zde je třeba se pozastavit nad důležitostí této rekodifikace a vyzdvihnout její klady či nastínit nedostatky. Nový kodex je zcela odlišný svým rozsahem, který činí 3080 paragrafů. Několikanásobně tedy převyšuje rozsah dosavadní úpravy. Zásadní změnou je zejména sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů do jediného právního předpisu. Nabytím účinnosti nového občanského zákoníku došlo také k odstranění dosavadní věcně neodůvodnitelné dvojkolejnosti právní úpravy závazkového práva obchodního a občanského, která byla v mnohých směrech zbytečně duplicitní. Od zavedení nové právní úpravy však uplynul pouze krátký časový úsek, proto nemůžeme toto zavedení dostatečně hodnotit. Poukazuje-li se, že jsou v NOZ chyby, je na to nutné odpovědět, že v něm skutečně chyby jsou – obdobně jako je najdeme v každém zákonném textu. Nedostatky NOZ shrnul Karel Eliáš: „Úkolem prací na novém občanském zákoníku … bylo postavit pro Česko kodifikaci civilního práva nejen srovnatelnou s úpravami ustálenými v zemích západní Evropy, ale rovněž reagující na sociální a ekonomické výzvy posledních desetiletí. Důsledkem toho byl v mnoha směrech obrat o 180° proti stávajícímu stavu právní úpravy. Žádný zákon není bez chyb a bez chyb se neobešel ani nový občanský zákoník. Jeho vacatio122 nastavená od 22. března 2012 do 31. prosince 2013 umožňuje jeho nedostatky zmapovat a řešit je výkladem. Jak se ukazuje, ve většině případů to není tak složité – a v těch několika málo komplikovanějších se při adekvátním nasazení právnického intelektu k rozumnému výsledku rovněž dopracujeme“.123 NOZ přinesl mnoho nového i do závazkového práva. Závazky jsou v něm upraveny ve čtvrté části jako relativní majetková práva. Hlava první obsahuje obecnou část závazkového 122

vacatio legis = doba mezi okamžikem platnosti a účinnosti právní normy, legisvakance

123

ELIÁŠ, Karel. Bulletin advokacie. Problematická ustanovení nového občanského zákoníku a jejich výklad. 2013, č. 11, 27 - 32. DOI: 1210 -6348.

40

práva. Hlava druhá obsahuje závazky z právních jednání (ze smluv). V třetí hlavě najdeme závazky z deliktů, závazky z protiprávních činů nezaviněných, protiprávních událostí či protiprávních stavů. Ve čtvrté hlavě nacházíme závazky z jiných právních důvodů, např. závazky z bezdůvodného obohacení. NOZ opouští úpravu smlouvy o účtu běžném a smlouvy o účtu vkladovém. Ve čtvrté části, druhé hlavě, dílu 11, v oddílu 1 je účet upraven v § § 2662 - 2679. Oddíl 1 obsahuje čtyři pododdíly. V pododdílu 1 jsou obsažena obecná ustanovení, v pododdílu 2 je upraven platební účet, pododdíl 3 obsahuje úpravu jiného než platebního účtu a pododdíl 4 upravuje vkladní knížku. Ostatní paragrafy § 2680 a § 2681 jsou upraveny v oddíle 2, jednorázový vklad a vkladní list. V oddíle 3 nalezneme akreditivy a v oddíle 4 najdeme inkasa.124 V ObchZ se setkáme s pojmem bankovní smlouvy. Tento zavádějící pojem může navodit dojem, že právní úprava se týká pouze bankovních institucí. V NOZ se upouští od pojmu banka, který označoval jednu z možných institucí působící na finančním trhu a zároveň jednu ze smluvních stran. V NOZ jsou účastníci smlouvy o účtu označováni jako ten, kdo vede účet a na druhé straně jako majitel účtu. Důvodem k této změně bylo zobecnění pojmu a rozšíření poskytovatelů bankovních a platebních služeb nově i o nebankovní subjekty. Jde o subjekty regulované ZoPS, které jsou oprávněny poskytovat platební služby nebo vydávat elektronické peníze. ZoPS uvádí, že vedle bank jsou tu i platební instituce, instituce elektronických peněz, poskytovatelé platebních služeb malého rozsahu nebo vydavatelé elektronických peněz malého rozsahu. Podle § 3 ZoPS tyto subjekty jsou nebo můžou být oprávněny poskytovat platební služby, které jsou ve své podstatě bankovními službami, či podle § 4 téhož zákona mohou vydávat elektronické peníze.125

4.1. Účet NOZ přináší jisté změny. Základní změnou je již zmiňovaná nová systematika právní úpravy. Upouští však od rozlišování smlouvy o účtu běžném a smlouvy o účtu vkladovém, protože toto rozlišení v průběhu doby ztratilo již smysl. Smlouva o vkladovém účtu byla pouhou modifikací smlouvy o běžném účtu. NOZ upravuje obecný smluvní typ, smlouvu o účtu, která v sobě kombinuje prvky obou účtů, jak běžného, tak vkladového. Stále je však 124

JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978807-4005-107 s. 3 125

JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978807-4005-107 s. 5

41

zachováno nekomplexní pojetí, protože část problematiky účtu je stále zahrnuto v ZoPS. § § 2662–2681 NOZ jsou většinou obsahově zachovány, proto zde nacházím velmi patrnou právní kontinuitu.126 § 2662 (původně § 708 ObchZ) o rozlišování smlouvy o účtu běžném a smlouvy o účtu vkladovém. Nyní je to smlouva o účtu s pododdíly pro platební účet a jiný než platební účet. Strana vedoucí účet není označována jako banka. Původní písemná forma smlouvy již není povinná. § § 2665–2667 (§ § 711-715 ObchZ) o debetním účtu, zastavení výplat a převodů a úročení peněžních prostředků na účtu byly převzaty beze změny. Dle mého názoru došlo k zestručnění jednotlivých pasáží, ačkoliv nebyl změněn jejich význam. Dosavadní pojetí mělo kogentní povahu. Nové pojetí je dispozitivní, protože smluvní strany si mohou určit, zda po smrti majitele účtu bude či nebude v platbách pokračováno. § 2668 (§ 715 ObchZ) o zániku závazku byl také zestručněn. Došlo zde k vypuštění výslovného odkazu na právo banky započíst své pohledávky a povinnost majitele účtu navrácení platebních instrumentů – platebních karet a tiskopisů šeků.127 Platební účet § 2669 Ke zjednodušení a zobecnění nové právní úpravy došlo proto, že některá původní ustanovení jsou dnes již bezpředmětná. Detailně se totiž touto problematikou zabývá ZoPS, který rovněž upravuje převody peněžních prostředků na účtu, který není platebním účtem, jestliže se jedná o platební transakci podle jiného zákona. NOZ přináší nový pohled na dělení účtů. Jasně podává, zda se na účet ZoPS vztahuje či nevztahuje.128 Jiný než platební účet § 2670 (§ 716 ObchZ a ZoPS) Byla zde opuštěna koncepce rozlišování na vkladový a běžný účet. Nyní se účet rozlišuje na platební a jiný než platební účet. Ustanovení tohoto pododdílu se použije tam, kde se nejedná o platební transakci podle ZoPS. § § 2672–2673 (§ 713 a § 716a – 717 ObchZ a ZoPS) Zde došlo opět hlavně k zestručnění právní úpravy, která je charakterizovaná jen oznamovací povinností vůči majiteli účtu. § 2674 (§ 717 ObchZ)

126

PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, 339 s. ISBN 978-807357-444-4. s. 18 127

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 829 s. ISBN 978-807380-413-8. 128

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 829 s. ISBN 978-807380-413-8.

42

o vypovězení závazku z účtu majitelem účtu i bez výpovědní doby, pokud je smlouva uzavřena na dobu určitou. Původní úprava říká, že majitel účtu není oprávněn nakládat s peněžními prostředky před uplynutím stanovené doby, NOZ však výslovně stanoví, že závazek ze smlouvy lze vypovědět i bez výpovědní lhůty. § 2675 je zcela novou úpravou výpovědi účtu tím, kdo účet vede. Ten, kdo vede účet, zde získává možnost vypovědět uzavřenou smlouvu v jasně stanovené výpovědní lhůtě a nalezneme zde zákonnou úpravu toho, kdy lze tento účet vypovědět i bez výpovědní lhůty.129 Vkladní knížka § 2676 (§ § 781–782 ObčZ) o potvrzení zřízení vkladní knížky vložením hotovosti na účet, o vystavení vkladní knížky na jméno majitele vkladní knížky, o záznamech ve vkladní knížce, o výši peněžních prostředků a o změně výše peněžních prostředků, která musí být z vkladní knížky zřejmá, nezaznamenal zásadní změny. NOZ upravuje vkladní knížky stručněji než ObčZ. Jen bylo doplněno upřesnění, že účet s vkladní knížkou neslouží k převodům finančních prostředků. V NOZ zůstává pouze možnost vystavit vkladní knížku na jméno majitele vkladní knížky. Jsou vypuštěna ustanovení, která již nejsou aktuální.130 § 2677 (§ 783 ObčZ) o nakládání s peněžními prostředky majitelem vkladní knížky až po jejím předložení zůstal nezměněn. Pokud majitel vkladní knížky tuto knížku nepředloží, nelze s prostředky na této vkladní knížce nakládat. § 2678 (§ 784 ObčZ) o ztrátě a zničení vkladní knížky byl výrazně zjednodušen. V NOZ již nenajdeme úpravu o umořovacím řízení, pokud dojde ke ztrátě nebo zničení vkladní knížky. V tomto případě musí dojít k vystavení nové vkladní knížky. Tato vkladní knížka je náhradou za původní vkladní knížku. Tato procedura, která v praxi trvala několik měsíců, ztratila zcela svůj význam v dnešní době, kdy vkladní knížku jde vystavit pouze na jméno majitele.131 § 2679 (§ 785 ObčZ) o nenakládání majitelem po dobu 20 let s účtem, kdy majitel vkladní knížku ani nepředloží k doplnění záznamů, závazek zaniká. Tato právní úprava prošla jen kosmetickou změnou. Majitel má, v tomto případě zrušení vkladní knížky kvůli dvacetileté neaktivitě, nárok na vyplacení zůstatku

129


LIŠKA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. 2013, roč. 2013, č. 11, s. 403-404. DOI: 1210-6410 131


43

peněžních prostředků na účtu včetně úroků ke dni zrušeného účtu.132 V souvislosti se vkladními knížkami nová právní úprava neupravila možnost vinkulace vkladu.133

4.2. Jednorázový vklad § § 2680–2681 (§ § 778–780 ObčZ) Nová právní úprava navazuje na dosavadní právní úpravu ObčZ o jednorázových vkladech. Došlo zde k vypuštění práva na jiné majetkové výhody a tyto byly zúženy pouze na úrok.134

4.3. Akreditiv a dokumentární akreditiv § § 2682–2684 (§ 682 ObchZ) stanovuje, že smlouvou o otevření akreditivu se výstavce zavazuje vůči příkazci na jeho žádost a účet otevřít akreditiv ve prospěch třetí osoby a příkazce se zavazuje výstavci akreditivu zaplatit předem stanovenou odměnu. Původní písemná podoba již není vyžadována.135 V původní právní úpravě z ObchZ převažoval předpoklad, že akreditivy se mohou zabývat jen banky. V NOZ již tento předpoklad neexistuje. Nikdo nevylučuje, aby smlouvu o akreditivu uzavřela i jiná oprávněná osoba. § 2685 je zcela nová právní úprava o pověření jiného výstavce k plnění. § 2687 (§ 687 ObchZ) o potvrzení akreditivu dalším výstavcem byl zestručněn a bylo vypuštěno, že výstavci jsou vůči oprávněnému zavázání společně a nerozdílně.136 NOZ inspiroval i jednotnými zvyklostmi a pravidly pro dokumentární akreditivy (Uniform Customs and Practice for Documentary Credits), která vydala v Paříži Mezinárodní obchodní komora (ICC).137 § 2690 (§ 689 ObchZ) o předložení dokumentů výstavci byla převzata původní právní úprava 132


LIŠKA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. 2013, roč. 2013, č. 11, s. 403-404. DOI: 1210-6410 134




BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 5., upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, 73, 548 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-801-6. s. 411

44

v plném znění a byla doplněna o postup v případě potvrzení dokumentárního akreditivu. § § 2691–2693 (§ § 690–691 ObchZ) o přezkoumání předložených dokumentů, o ztrátě, zničení nebo poškození dokumentů, o jiných typech akreditivů byl také převzat beze změny.138

4.4. Inkaso a dokumentární inkaso § § 2694–2700 (§ § 692–694 a 698 ObchZ) uvádí, že smlouva o inkasu přestavuje dohodu, nikoliv závazek, kterou se banka zavazuje příkazci k vyinkasování určité peněžní částky nebo jiný inkasní úkon u třetí osoby a příkazce se zavazuje zaplatit bance předem stanovenou odměnu. Ustanovení o výzvě k provedení inkasního úkonu, o postupu obstaravatele inkasa, o odpovědnosti obstaravatele inkasa, o jednání na účet a nebezpečí jiného příkazce byla převzata beze změn.139 Nová právní úprava dokumentárního inkasa také nezaznamenala zásadní změny.140

138


PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, 339 s. ISBN 978-807357-444-4. s. 290 140

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 829 s. ISBN 978-807380-413-8.

45

5. Závazkové vztahy z pohledu práva a judikatury Evropské unie Dne 1. 5. 2004 se Česká republika na základě Smlouvy mezi členskými státy Evropské unie141 a Českou republikou o přistoupení České republiky k EU č. 44/2004 Sb. m. s. stala členem EU. Pro Českou republiku se tak k tomuto okamžiku stal závazný režim EU platný k tomuto dni. Pro mezinárodní právo soukromé do té doby platné v České republice to znamenalo, že vedle vnitrostátních předpisů a vyhlášených mezinárodních smluv závazných pro Českou republiku, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament České republiky, jsou pro Českou republiku závazné i unijní právní předpisy.142

5.1. Zařazení českého práva do konceptu práva EU Tím, že se české právo zařadilo do konceptu práva EU, změnila se úloha právních principů a judikatury EU. V důsledku členství ČR v EU zde nabývá význam evropská legislativa ve formě nařízení, směrnic a rozhodnutí.143 Komerční banky uzavírají s klienty smlouvy na základě platné české právní legislativy, od 1. 1. 2014 dle NOZ. Pokud je však součástí smluvního vztahu zahraniční prvek, postupuje se dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém144. Důležité je určit, zda mezinárodní prvek, který se účastní závazkového vztahu, je či není původem z EU a zda tento závazkový vztah spadá do práva EU, či nikoliv. Nařízení Řím I, Kolizní smlouvy Základní unijní předpis, který upravuje kolizní režim smluvních závazkových vztahů, se nazývá Řím I.145

Toto nařízení platí pro smluvní závazkové vztahy v občanských

i obchodních věcech v případě kolize právních řádů s výjimkou taxativně vyloučených otázek.

141

dále jen EU

142

KONEČNÁ, Petra. Uznání a výkon rozhodnutí v přepracovaném nařízení Brusel I [online]. 2013 [cit. 201410-25]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/uznani-a-vykon-rozhodnuti-v-prepracovanem-narizenibrusel-i-91964.html 143

GRÚŇ, Lubomír. Daňové a finanční vztahy a jejich právní úprava. Vyd. 1. Editor Karel Klíma. Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2011, 375 s. ISBN 978-80-86775-24-1. s. 14 144

dále jen zákon o MPS

145

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Úř. věst. 2008, L 177, s. 6)

46

Řím I nahrazuje Římskou úmluvu146 a použije se pro smlouvy uzavřené od 17. 12. 2009. Nařízení Řím I vzniklo hlavně proto, aby se zajistil soulad s nařízeními Brusel I147 a Řím II148. Jde tedy spíše o upřesnění Římské úmluvy. Toto nařízení bude použito na smluvní závazkové vztahy podle občanského, obchodního a pracovního práva před soudy členských států EU. Je důležité podotknout, že v tomto ohledu mají smluvní strany velkou volnost. Mohou se totiž řítit jakýmkoliv právním řádem, a to dokonce i tehdy, když tento právní řád nemá s jejich smlouvou žádnou souvislost. Pokud si však strany nezvolí žádný právní řád, bude se tato smlouva řídit takovým právním řádem, ke kterému má konkrétní smlouva nejbližší vztah.149 Volba práva je nejdůležitějším parametrem závazků ze smluv. Už na začátku si můžeme zvolit rozhodné právo pro celou smlouvu nebo třeba jen pro její část. Kdykoliv v budoucnu můžeme tuto volbu změnit. Tímto způsobem však rozhodně nemůžeme obejít ustanovení právního řádu země, se kterým jsme ve spojení díky ostatním prvkům tohoto právního vztahu. Uvedené ustanovení má zabránit obcházení zákona. Stejným způsobem se nikdy nevyhneme ustanovením práva EU, od kterých je nemožné se smluvně odchýlit. Pokud by došlo k nezvolení si práva, řídil by se tento smluvní vztah obecně právem země dle bydliště strany poskytující plnění.150 Pokud má však smlouva nějakou bližší spojitost s jinou zemí nebo je dle předešlého postupu obtížné právo určit, řídí se právem této bližší země151.

5.2. Postavení zákona o MPS, právo EU a mezinárodní smlouvy V rámci rekodifikace byla přijata nová úprava zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Tato nová úprava nahradila dosavadní zákon č. 97/1963 Sb. o právu mezinárodním a procesním. V části čtvrté, hlavě XI, konkrétně v § 84–101 zákon o MPS 146

Římská úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v Římě dne 19. června 1980, byla mezinárodní smlouvou mezi členskými státy Evropských společenství, která určuje rozhodné právo pro smluvní závazkové vztahy s mezinárodním prvkem. Byla podepsána v roce 1980 a vstoupila v platnost 1. 4. 1991. 147

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech [online]. 2000 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1414246226254&uri=URISERV:l33054 148

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Úř. věst. 2007, L 199, s. 40) „Nařízení Řím II“ 149

BŘÍZA, Petr. Bulletin advokacie. Řím I: Nový předpis EU upravující kolizní normy pro smluvní závazky. 2008, č. 11. DOI: 1210-6348 150

např. prodávající, poskytovatel služeb apod.

151

PAUKNEROVÁ, Monika, ROZEHNALOVÁ Naděžda a ZAVADILOVÁ Marta. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2013, 73, 853 s. Rekodifikace. ISBN 978-8074783-685. s. 600

47

upravuje závazková práva. Vlivem práva EU bude jeho použití v oblasti smluvních a mimosmluvních závazků omezené. Ustanovení této hlavy se použijí v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Kolizní úprava v této části zákona se omezuje na otázky, které nespadají do rozsahu působnosti těchto předpisů a smluv.152 Pokud chceme v rámci závazkového práva zvolit správný předpis, je potřeba znát jejich vzájemný vztah. Zákon o MPS ve svém § 2 přesně vymezuje svůj vztah k právu EU a mezinárodním smlouvám. Tento zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva EU. V Ústavě ČR v článku 10 je řečeno, že se použije mezinárodní smlouva, jestliže stanoví něco jiného než zákon. Konkrétně: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“153 Z judikatury Soudního dvora EU plyne přednostní aplikace přímo použitelných norem práva EU. Tuto přednost akceptoval i český Ústavní soud. Toto znamená, že v mezích působnosti dotčeného unijního předpisu či mezinárodní smlouvy se zákon o MPS použije jen tehdy, pokud tyto nadřazené předpisy danou otázku ponechávají vnitrostátní úpravě. Pokud jde o případný konflikt mezinárodních smluv mezi sebou, najdeme řešení také v samotném textu smluv. Jinak je třeba postupovat podle norem mezinárodního práva veřejného, konkrétně Vídeňské úmluvy o smluvním právu z r. 1969.154 Vídeňská úmluva o smluvním právu Vídeňská úmluva o smluvním právu je jednou z nejdůležitějších mezinárodních smluv. Tato úmluva je stále platná. Byla podepsána ve Vídni 23. 5. 1969 a je platná od 27. 1. 1980, pro ČSSR je platná od 28. 8. 1987. Oficiální český překlad Úmluvy byl vyhlášen pod č. 15/1988 Sb.155 Tato smlouva se vztahuje jen na smlouvy uzavřené mezi státy písemnou formou. Kodifikuje dosavadní obyčejové právo, týkající se sjednávání mezinárodních smluv, doplněné o nová ustanovení. Např. v této úmluvě najdeme: “…v úvodní části III o dodržování, provádění a výkladu smluv, …, vyjadřuje jednu ze základních zásad 152

PAUKNEROVÁ, Monika, ROZEHNALOVÁ Naděžda a ZAVADILOVÁ Marta. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2013, 73, 853 s. Rekodifikace. ISBN 978-8074783-685. s. 559 153

zákon 1/1993 Sb., ústavní zákon, Ústava České Republiky

154

BŘÍZA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Nový český zákon o mezinárodním právu soukromém v kontextu práva EU a mezinárodních smluv. 2013, roč. 2013, č. 17. DOI: 1210-6410. 155 Předpis č. 15/1988 Sb. Vyhláška ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o smluvním právu

48

mezinárodního práva, zásadu pacta sunt servanda. Podle této zásady zavazuje platná smlouva strany a musí být jimi plněna v dobré víře. Přitom se stát nemůže dovolávat svého vnitrostátního práva a mezinárodní organizace svých vnitřních pravidel jako důvodu pro neplnění svých smluvních závazků a upravují časovou a územní působnost smluv. Smlouva zásadně, pokud se její strany nedohodnou jinak, nemá zpětné účinky, Zavazuje přitom stát ve vztahu k celému jeho území“.156

5.3. Judikatura soudů EU Judikáty nejsou formálním pramenem práva EU, avšak tato postupně vznikající judikatura doplňuje legislativní unijní akty. Pomáhá tímto spoluvytvářet právo EU a vyplňovat legislativní mezery v evropském právu.157 Judikatura soudů EU má za úkol zajistit dodržování práva při výkladu a také při provádění dílčích ustanovení evropského práva. Zároveň také poskytuje dohled nad tím, aby byl výklad a aplikace jednotný ve všech členských státech. Garantuje též, že tento výklad bude odpovídat jednotnému duchu EU a zároveň evropské integraci. Při jeho prosazování, při interpretaci práv a povinností vyplývajících z jednotlivých pramenů práva EU se díky těmto pravomocím stává z judikatury soudů EU významný prvek evropského práva. Nikde nenalezneme výslovně ustanoveno, že rozsudky Evropského soudního dvora158 jsou závazné pro budoucí rozhodování ostatních soudů. Můžeme si však všimnout, že jednotlivé rozsudky působí svou silnou přesvědčivostí na soudní praxi v celé EU. Tyto rozsudky ESD nám totiž dávají návod, jak bude tento soudní dvůr rozhodovat v podobných případech, které mu budou předloženy v budoucnosti. ESD se také ve svých odůvodněních jednotlivých rozsudků snaží vysvětlit a přiblížit svoje stanoviska a názory. Tyto názory se týkají otázek evropské integrace a ovlivňují právní stránku věci. Inspirací pro ESD při rozvíjení své judikatury je mezinárodní právo. ESD odkazuje na psané právo, nepsané zvyky a obyčeje. Nepsanými prameny práva, které jsou rozpracované judikaturou Soudního dvora, jsou obecné zásady práva. Díky těmto zásadám se Soudnímu dvoru daří zavádět pravidla v různých oblastech, které nejsou jinde zmíněny.

156

VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o smluvním právu [online]. 4. září 1987 [cit. 4. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1986fs/tisky/t0268_01.htm 157

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přepracované vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN 978-807-3575-250. s. 199 158

dále jen ESD

49

Nařízení Brusel I Nařízení Brusel I159 je hlavním jurisdikčním předpisem EU. Nařízení Brusel I je platné od 1. 3. 2002, pro Českou republiku pak ode dne jejího vstupu do EU, tj. od dne 1. 5. 2004. Nařízení Brusel I je právní akt Evropské unie, který stanovuje mezinárodní pravomoc soudů členských států Evropské unie a upravuje uznání a výkon rozhodnutí soudů jednoho členského státu v jiném členském státě. Upravuje jurisdikci v oblasti obchodních a občanských věcí. Rozhodnutí vydané v zemi EU musí být bez zvláštního řízení uznáno, pokud není uznání napadeno. Pokud tyto vztahy právo EU neupravuje, použije se Zákon o MPS. Nařízení Brusel I se použije přednostně před Zákonem o MPS ve všech případech, kdy má žalovaný bydliště na území EU. V nařízení Brusel I se v článku 59 dočteme, že osobu s bydlištěm na území ČR bude posuzovat český soud podle českého práva, osobu s bydlištěm ve Francii, podle francouzského práva. Pod pojmem bydliště si musíme představit místo faktického pobytu fyzické osoby ve spojení zdržovat se tam trvale. Stejnou definici trvalého bydliště nalezneme i v NOZ.160 Nařízení Brusel I se použije jen za situace, kdy má žalovaný bydliště na území EU.161 Nařízení Brusel I uvádí, za jakých okolností může být věc žalována u soudů v jiné zemi EU. Taková zvláštní příslušnost soudu v jiné zemi EU se může uplatnit u spotřebitelských smluv, kde platí, že tyto smlouvy budou projednávat soudy místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Rozhodnutí vydané v zemi EU má být uznáno v ostatních zemích EU, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení. Rozhodnutím se rozumí každé rozhodnutí vydané soudem země EU bez ohledu na to, je-li označeno jako rozsudek, usnesení, příkaz nebo nařízení výkonu rozhodnutí. Cizí rozhodnutí nesmí být v žádném případě přezkoumáváno ve věci samé.162

159

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech [online]. 2000 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?qid=1414246226254&uri=URISERV:l33054 160

BŘÍZA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Nový český zákon o mezinárodním právu soukromém v kontextu práva EU a mezinárodních smluv. 2013, roč. 2013, č. 17. DOI: 1210-6410. 161

ROZEHNALOVÁ, Naděžda, VALDHANS Jiří, DRLIČKOVÁ Klára a KYSELOVSKÁ Tereza. Mezinárodní právo soukromé Evropské unie: (Nařízení Řím I, Nařízení Řím II, Nařízení Brusel I). Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 445 s. ISBN 978-807-4780-165.s.220 162

KONEČNÁ, Petra. Uznání a výkon rozhodnutí v přepracovaném nařízení Brusel I [online]. 2013 [cit. 201410-25]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/uznani-a-vykon-rozhodnuti-v-prepracovanem-narizenibrusel-i-91964.html

50

Závěr Cílem této práce bylo zpracovat komplexně problematiku závazků ze smluv v podmínkách komerčních bank neboli bankovních závazkových vztahů. Speciálně jsem se zaměřila na smluvní závazek vzniklý ze smlouvy o účtu, závazek ze smlouvy o jednorázovém vkladu, závazek ze smlouvy o akreditivu a závazek ze smlouvy o inkasu. Nejprve jsem zkoumala důležité milníky obchodních závazkových vztahů v historii obchodního práva od roku 1918, kdy vznikla ČSR až po současnost. Zde bych chtěla shrnout důležité události, které měly zásadní vliv na bankovní závazkové vztahy. Jde především o recipování rakousko-uherského všeobecného občanského zákoníku ABGB a obchodního zákoníku ADHGB v roce 1918. Nebývalý rozvoj, který nastal v období první Československé republiky, definitivně zastavil rok 1948. V roce 1950 vstoupil v platnost zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník který zrušil všeobecný občanský i všeobecný obchodní zákoník. V roce 1964 vstoupil v platnost zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, který znamenal výraznou redukci a oslabení občanského práva. V 60. letech byl přijat zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, který byl od občanského zákoníku izolovaný a v ničem na něm nebyl závislý. Obchodní právo bylo beze zbytku pohlceno právem hospodářským. V roce 1991 byl schválen zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a tím se začala psát historie obnoveného obchodního práva. V roce 1991 byl též novelizován socialistický občanský zákoník z roku 1964 a na jeho základě u nás začal obtížný proces návratu k obchodnímu právu. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Tento zákoník sjednotil právní úpravu, nacházející se dosud v občanském zákoníku, zákon č. 40/1964 Sb., a obchodním zákoníku, zákon č. 513/1991 Sb. Komplexně jsem zpracovala problematiku jednotlivých typů závazkových smluv a porovnala jsem je s původní právní úpravou. Zde musím konstatovat, že NOZ přejímá s částečnými úpravami původní právní úpravu zakotvenou v ObchZ, kde se oblast obchodních závazkových vztahů nacházela na vysoké úrovni. Zásadní změnou je zejména sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů do jediného právního předpisu. Nabytím účinnosti NOZ došlo také k odstranění dosavadní věcně neodůvodnitelné dvojkolejnosti právní úpravy závazkového práva obchodního a občanského, která byla v mnohém směru zbytečně duplicitní. NOZ upouští od pojmu banka, který označoval jednu z možných institucí působící na finančním trhu, a zároveň jednu ze smluvních stran. Zde jsou účastníci smlouvy o účtu označováni jako ten, kdo vede účet a na druhé straně jako majitel účtu. Nejvýznamnější změnou je hlavně nová systematika právní úpravy účtu, která ruší členění na smlouvu 51

o běžném účtu a smlouvu o vkladovém účtu. Nově je sem zařazena právní úprava vkladní knížky. Bohužel zůstává nekomplexní pojetí, kdy určitá část problematiky účtu je stále obsažena v jiném právním předpisu. Tímto právním předpisem je ZoPS. Toto pojetí je potvrzením sepětí problematiky účtu a problematiky platebního styku. Tato sepětí však zhoršuje přehlednost právní úpravy. Dále zde dochází k odstranění svébytnosti vkladní knížky a k odstranění některých náležitostí vkladní knížky, které se již zavedením nové právní úpravy ztratily smysl. Dospěla jsem k závěru, že ke zjednodušení a zobecnění nové právní úpravy došlo, protože některá původní ustanovení jsou dnes již bezpředmětná. Detailně se totiž touto problematikou zabývá ZoPS. NOZ přináší nový pohled na dělení účtů. Jasně podává, zda se na účet ZoPS vztahuje či nevztahuje. Právní úpravu vkladní knížky NOZ také zestručnil. Došlo k doplnění upřesnění, že účet se vkladní knížkou neslouží k převodům finančních prostředků. Výrazně byl zjednodušen paragraf o ztrátě a zničení vkladní knížky. Možnost provést umořovací řízení při ztrátě nebo zničení vkladní knížky bylo z nové právní úpravy také vypuštěno, protože vždy dojde k vystavení nové vkladní knížky. Tato vkladní knížka tu původní zcela nahrazuje. Po prostudování původní právní úpravy akreditivu a inkasa v ObchZ a porovnáním se současnou právní úpravou v NOZ musím konstatovat, že k velkým a zásadním změnám nedošlo. Nová právní úprava vychází z předchozí úpravy. Tato část prošla zestručněním a vypuštěním neaktuálních částí. V původní právní úpravě z ObchZ převažoval předpoklad, že akreditivy a inkasy se mohou zabývat jen banky. V nové úpravě již tento předpoklad neexistuje. Nikdo nevylučuje, aby smlouvu o akreditivu a inkasu uzavřela i jiná oprávněná osoba. V poslední kapitole zkoumám začlenění závazkových vztahů do konceptu práva Evropské unie. Zde se jedná o velmi široké téma a pro potřeby této práce jsem vyzdvihla jen několik zásadních a z mého pohledu důležitých dat a pojmů. Důležitým datem je 1. 5. 2004, kdy se ČR stala členem EU. Pro ČR se tak k tomuto okamžiku stal závazný režim EU platný k tomuto dni. Tím, že se české právo zařadilo do konceptu práva EU, změnila se úloha právních principů a judikatury EU. V rámci rekodifikace byla přijata nová úprava zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Vlivem práva EU bude jeho použití v oblasti smluvních a mimosmluvních závazků omezené. To znamená, že v mezích působnosti dotčeného unijního předpisu či mezinárodní smlouvy se zákon o mezinárodním právu soukromém použije jen tehdy, pokud tyto nadřazené předpisy danou otázku ponechávají vnitrostátní úpravě. V poslední části této práce jsem se zabývala problematikou judikatury soudů EU. Judikáty nejsou formálním pramenem práva EU, avšak tato postupně 52

vznikající judikatura doplňuje legislativní unijní akty. Nikde nenalezneme výslovně ustanoveno, že rozsudky Evropského soudního dvora jsou závazné pro budoucí rozhodování ostatních soudů. Můžeme si však všimnout, že jednotlivé rozsudky působí svou silnou přesvědčivostí na soudní praxi v celé EU. Tyto rozsudky ESD nám totiž dávají návod, jak bude tento soudní dvůr rozhodovat v podobných případech, které mu budou předloženy v budoucnosti. Předpokládám, že hlavní i dílčí cíle této bakalářské práce byly splněny. Kromě rozboru právní úpravy jednotlivých závazkových vztahů, porovnání předcházející a současné právní úpravy jsem předložila ucelený náhled na problematiku bankovních závazkových vztahů a historického vývoje obchodního závazkového práva. Postupně vyvstávaly i další otázky, náměty a instituty, které by si jistě zasloužily podrobněji charakterizovat. Avšak ve snaze zachovat základní linii a vymezený rozsah práce, nebylo zacházeno hlouběji do problematiky.

53

Seznam literatury a ostatních pramenů Knižní zdroje: 1.

ANDRLE, Pavel. Dokumentární akreditiv v praxi. 6., zcela přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2013, 207 s. Finanční trhy a instituce. ISBN 978-80-247-4830-6.

2.

BAKEŠ, Milan. Finanční právo. 5., upr. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, 73, 548 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-7400-801-6.

3.

BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel a RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010, LI,542 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0.

4.

BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Nový občanský zákoník: srovnání dosavadní a nové občanskoprávní úpravy včetně předpisů souvisejících. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 829 s. ISBN 978-80-7380-413-8.

5.

DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přeprac. a rozš. vyd. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN 80-720-1515-X.

6.

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. ISBN 978-80-7208-922-2.

7.

GRÚŇ, Lubomír. Daňové a finanční vztahy a jejich právní úprava. Vyd. 1, Praha: Vysoká škola aplikovaného práva, 2011, 375 s. ISBN 978-80-86775-24-1.

8.

GRÚŇ, Lubomír. Finanční právo a jeho instituty. 3. aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Linde, 2009, 335 s. Vysokoškolské právnické učebnice. ISBN 978-807-2017-454.

9.

GRÚŇ, Lubomír a ČERNÝ Michal. Malý slovník finanční, bankovní a obchodní. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 164 s. Skripta (Univerzita Palackého). ISBN 80-244-1478-3.

10.

HENDRYCH, Dušan. Právnický slovník. 3., podstatně rozš. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2009, xxii, 1459 s. Beckovy odborné slovníky. ISBN 978-80-7400-059-1.

11.

JINDŘICHOVÁ, Denisa a HLÁDEK Tomáš. Závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu v novém občanském zákoníku: komentář. Vydání první. Praha: C.H.Beck, 2014, 227 pages. ISBN 978-807-4005-107.

12.

MAREK, Karel. K obchodním závazkovým vztahům. Vyd. 1. V Praze: Vysoká škola veřejné správy a mezinárodních vztahů, 2007, 234 s. ISBN 978-80-86855-18-9.

13.

PAUKNEROVÁ, Monika, ROZEHNALOVÁ Naděžda a ZAVADILOVÁ Marta. Zákon o mezinárodním právu soukromém: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2013, 73, 853 s. Rekodifikace. ISBN 978-807-4783-685. 54

14.

PELIKÁNOVÁ, Irena. Obchodní právo. 2., přeprac. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 576 s. ISBN 978-807-3575-250.

15.

PIHERA, Vlastimil, SMUTNÝ Aleš a SÝKORA Pavel. Zákon o bankách: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2011, 17, 499 s. Beckovy malé komentáře. ISBN 978-8074003-899.

16.

PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2., aktualiz. vyd. Praha: ASPI, 2009, 339 s. ISBN 978-80-7357-444-4.

17.

ROZEHNAL, Aleš. Závazkové právo: obecná část, deliktní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2014, 215 s. Monografie (Aleš Čeněk). ISBN 978-8073804-961.

18.

ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Závazky ze smluv a jejich právní režim: (se zvláštním zřetelem na evropskou kolizní úpravu). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 272 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 375. ISBN 978-802-1052406.

19.

ROZEHNALOVÁ,

Naděžda,

VALDHANS

Jiří,

DRLIČKOVÁ

Klára

a KYSELOVSKÁ Tereza. Mezinárodní právo soukromé Evropské unie: (Nařízení Řím I, Nařízení Řím II, Nařízení Brusel I). Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 445 s. ISBN 978-807-4780-165. 20.

SVEJKOVSKÝ, Jaroslav a SVEJKOVSKÁ Jana. Nový občanský zákoník: srovnání nové a současné úpravy občanského práva. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012, XIV, 792 s. ISBN 978-80-7400-423-0.

Odborná periodika: 1.

BŘÍZA, Petr. Bulletin advokacie. Řím I: Nový předpis EU upravující kolizní normy pro smluvní závazky. 2008, č. 11. DOI: 1210-6348.

2.

BŘÍZA, Petr. Bulletin advokacie. Nový zákon o mezinárodním právu soukromém. 2014, 7-8. DOI: 1210-6348.

3.

BŘÍZA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Nový český zákon o mezinárodním právu soukromém v kontextu práva EU a mezinárodních smluv. 2013, roč. 2013, č. 17. DOI: 1210-6410.

4.

ELIÁŠ, Karel. Bulletin advokacie. Problematická ustanovení nového občanského zákoníku a jejich výklad. 2013, č. 11, 27 - 32. DOI: 1210 -6348.

5.

LIŠKA, Petr. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Právní úprava účtu v novém občanském zákoníku. 2013, roč. 2013, č. 11. DOI: 1210-6410. 55

6.

LIŠKA, Petr. Jednorázový vklad v občanském zákoníku. Rekodifikace & Praxe: nakladatelství Wolters Kluwer. 2014, č. 6.

Legislativní dokumenty Zákony 1.

Zákon č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů

2.

Zákon č. 69/1958 Sb., zákon o hospodářských vztazích mezi socialistickými organisacemi

3.

Zákon č. 97/1962 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů

4.

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

5.

Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

6.

Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku č. 101/1963 Sb., zákoník mezinárodního obchodu

7.

Zákon č. 104/1990 Sb., zákon o akciových společnostech, ve znění pozdějších předpisů

8.

Zákon č. 105/1990 Sb., zákon o soukromém podnikání občanů, ve znění pozdějších předpisů

9.

Ústavní zákon č. 23/1991 Sb. Listina základních práv a svobod

10.

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

11.

Zákon č. 21/1992 Sb., zákon o bankách, ve znění pozdějších předpisů

12.

Zákon č. 1/1993 Sb., ústavní zákon, Ústava České republiky

13.

Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů

14.

Zákon č. 284/2009 Sb., zákon o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů

15.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník

16.

Zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích

17.

Zákon č. 91/2012 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém

Legislativa EU 1.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy

2.

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech

56

3.

Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech

4.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. 7. 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy

5.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, Směrnice Komise 2006/70/ES ze dne 1. srpna 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici „politicky exponovaných osob“ a technická kritéria pro zjednodušené postupy hloubkové kontroly klienta a pro výjimku na základě finanční činnosti vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře.

Mezinárodní smlouvy 1.

Vídeňská Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží – uveřejněná ve Sbírce zákonů jako č. 160/1991 Sb.

2.

Vídeňská úmluva o smluvním právu - uveřejněná ve Sbírce zákonů jako č. 15/1988 Sb.

Webové, internetové zdroje: 1.

DIGITÁLNÍ KNIHOVNA POSLANECKÉ SNĚMOVNY ČESKÉ REPUBLIKY. Dekrety prezidenta republiky Edvarda Beneše: Benešovy dekrety [online]. 1945 [cit. 2014-12-07]. Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/laws/dek/

2.

KONEČNÁ, Petra. Uznání a výkon rozhodnutí v přepracovaném nařízení Brusel I [online]. 2013 [cit. 2014-10-25]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/uznania-vykon-rozhodnuti-v-prepracovanem-narizeni-brusel-i-91964.html

3.

MAREK, Karel. NOZ v praxi: Akreditiv a inkaso [online]. 2014 [cit. 2014-10-16]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/noz-v-praxi-akreditiv-a-inkaso?Browser =mobi

4.

NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech [online]. 2000 [cit. 2014-10-25].

Dostupné

z:

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT

/?qid=1414246226254&uri= URISERV:l33054 5.

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012: o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) [online]. 2012 [cit. 25. 10. 57

2014].

Dostupné

z:

http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/

?uri=uriserv:

OJ.L_.2012.351.01. 0001 .01.CES 6.

Právo kupecké a mezinárodní obchod [online]. 2011, 16. května 2011 [cit. 2015-03-31]. Dostupné

z:

http://www.mises.cz/clanky/pravo-kupecke-a-mezinarodni-obchod-

305.aspx 7.

Všeobecný občanský zákoník rakouský, jeho systematika, nejdůležitější instituty [online].

2014

[cit.

2015-03- 23].

Dostupné

z:

http://www.ius-

wiki.eu/historie/pfuk/cech/zkouska/skupina-a/otazka-27?s[]=abgb 8.

VYHLÁŠKA ministra zahraničních věcí o Vídeňské úmluvě o smluvním právu [online]. 4. září 1987 [cit. 4. 1. 2015]. Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1986fs/tisky/t026 8_01.htm

58

Seznam příloh Příloha č. 1 – Smlouva o bankovních produktech a službách, GE Money Bank, a.s. Příloha č. 2 – Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, GE Money Bank, a.s. Příloha č. 3 – Vzor smlouvy o otevření neodvolatelného akreditivu, Česká spořitelna, a.s. Příloha č. 4 – Vzor žádosti o dokumentární/směnečné inkaso, Česká spořitelna, a.s.

59

Příloha č. 1 List č. 1 Smlouva o bankovních produktech a službách, GE Money Bank, a.s.

List č. 2

Příloha č. 2 List č. 1 Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, GE Money Bank, a.s.

List č. 2

Příloha č. 3 List č. 1 Vzor smlouvy o otevření neodvolatelného akreditivu, Česká spořitelna, a.s.

List č. 2

List č. 3

List č. 4

Příloha č. 4 List č. 1 Vzor žádosti o dokumentární/směnečné inkaso, Česká spořitelna a.s.

List č. 2

Závazky ze smluv v podmínkách komerčních bank

Recommend Documents