Zastupitelstvo Obce Kobylí Vám přeje, vážení čtenáři, klidné prožití vánočních svátků a v roce 2017 pevné zdraví a mnoho dobrého

č. 3/2016

Kobylí dědina

č. 3/2016 č 3/2016, vyšlo šl v prosinci i i 2016

Foto: Jozef Držiak

Zastupitelstvo Obce Kobylí Vám přeje, vážení čtenáři, klidné prožití vánočních svátků a v roce 2017 pevné zdraví a mnoho dobrého. strana 1

č. 3/2016

Kobylí dědina

Bar a kuchyňka v sokolovně

Chodník mezi základní a mateřskou školou

Opěrná zeď a parkoviště Na Zámečku

Komunikace u vlakového nádraží

strana 2

č. 3/2016

Kobylí dědina

Slovo starosty Vážení spoluobčané, je mi velkou ctí Vás pozdravit i v  tomto čísle zpravodaje Kobylí Dědina. Přesně před rokem jsem se na tomto místě zmiňoval o roku 2016 jako o roku investic. Troufnu si  tvrdit, že výše zmíněné konstatování bylo z velké části naplněno. Na všech veřejných jednáních zastupitelstva obce jste mohli sledovat postupy při jednotlivých, větších či menších, akcích připravovaných či realizovaných v průběhu roku. O většině z nich jste již četli v předchozích číslech zpravodaje, nicméně v současné době jsou před dokončením a předáním dvě největší investice. První z  nich je komunikace a parkoviště u nádraží. Mnohaletý neutěšený stav vozovky vzal za své a návštěvníci naší obce už nemusí kroutit hlavami, kam že to vlastně přijeli. Součástí rekonstrukce bylo také vybudování nového parkoviště, které bude sloužit nejen cestujícím, ale také návštěvníkům Sokolovny. Druhou dokončovanou akcí je opěrná zídka s  parkovištěm v  ulici Na Zámečku. Při této nenadálé opravě havarijního stavu se nám podařilo do projektu zakomponovat parkovací stání pro osobní automobily a podle

ohlasů obyvatel blízkého okolí jsme se „trefili do černého“. V  druhé polovině letošního roku bylo také dokončeno dětské hřiště v mateřské škole a to včetně dráhy pro odrážedla, se kterou si bravurně poradili pracovníci technických služeb a dobrovolníci z  řad našich občanů. Dokončeno bylo i restaurování dalších tří křížů v  katastru obce. V  letošním roce se podařilo vybudovat všechny plánované úseky chodníků, poslední dokončenou akcí byl chodník spojující základní a mateřskou školu. Velkou radost nám dělá nově zrekonstruovaná sokolovna včetně kuchyňky a baru. Využití sokolovny se tak dostalo zase o stupeň výš a naplňuje se tak původní záměr při budování - využívat sokolovnu pro kulturní a sportovní akce. A co nás čeká v roce následujícím? Především tvrdá a zodpovědná práce. Začnu opět sokolovnou, kde bude nutná realizace statického zabezpečení prostoru pod pódiem. Následovat bude rekonstrukce šaten a sklepních prostor pro další využití a rozšíření možností při pořádání kulturních či sportovních akcí. Další velkou plánovanou investicí je kompletní rekonstrukce ulice Bará-

ky. Již je vypracována studie a prvotní finanční odhady na tuto akci. Čeká nás předláždění ulice Suchý řádek včetně chodníku, nová kanalizace v  ulici Osvobození, nebo taky nový kabát pro muzeum a úprava venkovní expozice. Sbor dobrovolných hasičů se také může těšit na zbrusu nové zásahové vozidlo. Není možné na tomto malém prostoru vyjmenovat všechno to, co čeká nás a obec Kobylí v nadcházejícím roce. I proto, že o mnohém snad ještě ani nevíme. Společně s Vámi však pevně doufám, že rok 2017 bude k naší obci přívětivý, a my budeme svědky jejího dalšího rozvoje. K tomu, aby byl život v Kobylí příjemný, budou směřovat všechna naše rozhodnutí. Milí přátelé, do nového roku 2017 přeji Vám, Vašim rodinám i přátelům mnoho zdraví, úspěchů v práci a štěstí v osobním životě. Ještě jednou děkuji. Rád bych vás touto cestou pozval na další tradiční „Zarážení hory“, které se bude konat 27. srpna v areálu Suchořádské zmoly a zároveň vám popřát krásný zbytek léta. Mgr. Pavel Kotík

Výpis usnesení zastupitelstva Obce Kobylí č. 4/2016 ze dne 22. 9. 2016 Zastupitelstvo Obce Kobylí po projednání přijalo následující usnesení: • UZ/01/04/2016 ZO schvaluje program jednání zastupitelstva • UZ/02/04/2016 ZO volí ověřovatele zápisu: Jaroslav Tesák a Radim Herůfek • UZ/03/04/2016 ZO volí návrhovou komisi ve složení: předsedkyně – Marie Ondrušová, členové – Libor Křivka a Roman Kaszper • UZ/04/04/2016 ZO schvaluje postoupení pohledávky ZŠ Kobylí za Energii pod kontrolou o.p.s. ve výši 53.299Kč za úplatu ve výši 53.299Kč vzniklé z  titulu neuhrazeného přeplatku na energiích obci Kobylí a postoupení pohledávky MŠ Kobylí za Energii po kontrolou o.p.s. ve výši 73.854Kč vzniklé z titulu neuhrazeného přeplatku na energiích obci Kobylí.

• UZ/05/04/2016 ZO schvaluje rozpočtové opatření č. 4/2016 • UZ/06/04/2016 ZO schvaluje pravidla pronájmu Sokolovny a sokolské zahrady dle předloženého návrhu • UZ/07/04/2016 ZO odkládá rozhodnutí o kupní smlouvě mezi Obcí Kobylí a manželi Vykydalovými na dobu, kdy bude vypracován geometrický plán • UZ/08/04/2016 ZO schvaluje kupní a směnnou smlouvu mezi Obcí Kobylí jako prodávajícím a Milanem a Libuší Peckovými, bytem Kobylí 136 jako kupujícími na odkoupení a směnu pozemku p.č. 4742/105, 10065, 4742/106, 226/3 a 106/1e v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle vypracovaného GP za kupní cenu 100 Kč/m2. • UZ/09/04/2016 ZO schvaluje kupní smlouvu mezi Obcí Kobylí jako prodávajícím a Marií a Zdeňkem Urbánkovými, bytem Kobylí 171 jako kupujícími na odkoupení

strana 3

č. 3/2016

Kobylí dědina

pozemku p.č. st. 1280 v  k.ú. Kobylí na Moravě a obci • UZ/11/04/2016 ZO ruší Fond rozvoje a rezerv a směrniKobylí za kupní cenu 100 Kč/m2. ci týkající se tohoto fondu a schvaluje převedení finanč• UZ/10/04/2016 ZO odkládá rozhodnutí o kupní smlouních prostředků z tohoto fondu na základní běžný účet vě mezi Obcí Kobylí a Ivo Kovaříkem do příštího zaseobce Kobylí. dání zastupitelstva.

Výpis usnesení zastupitelstva Obce Kobylí č. 5/2016 ze dne 29. 11. 2016 Zastupitelstvo Obce Kobylí po projednání přijalo následující usnesení: • UZ/01/05/2016 ZO schvaluje program jednání zastupitelstva • UZ/02/05/2016 ZO volí ověřovatele zápisu Jana Barvíka a Zdenu Pálenskou a jako návrhovou komisi volí předsedkyni Marii Ondrušovou a členy Libora Lovečka a Antonína Kováříka • UZ/03/05/2016 ZO vydává Obecně závaznou vyhlášku č. 2/2016 o nočním klidu • UZ/04/05/2016 ZO schvaluje Vnitřní směrnici pro zadávání zakázek malého rozsahu v předneseném znění • UZ/05/05/2016 ZO schvaluje přijetí dotace z rozpočtu Jihomoravského kraje na realizaci projektu „Oprava havarijního stavu opěrné zídky a příjezdové komunikace v Kobylí v ulici Na Zámečku“ a pověřuje starostu obce podpisem smlouvy

• UZ/06/05/2016 ZO schvaluje dodatek č.1 ke smlouvě o poskytnutí dotace z rozpočtu Jihomoravského kraje č.036642/16/OKH a pověřuje starostu obce podpisem dodatku • UZ/07/05/2016 ZO schvaluje individuální dotaci pro TJ Sokol Kobylí na oplocení sportovního areálu za Mlýnem ve výši 132.000Kč • UZ/08/05/2016 ZO schvaluje rozpočtová opatření č.5/2016 • UZ/09/05/2016 ZO schvaluje záměr prodeje pozemku p.č.260/2 o výměře 1m2 v k.ú.Kobylí a obci Kobylí dle vypracovaného geometrického plánu • UZ/10/05/2016 ZO schvaluje záměr prodeje pozemku p.č.4742/103 o celkové výměře 25m2 v k.ú. Kobylí a obci Kobylí. • UZ/11/05/2016 ZO odkládá rozhodnutí o prodeji pozemku p.č. 5797 v k.ú. Kobylí a obci Kobylí do příštího jednání zastupitelstva

Čilý společenský život Možná si to úplně neuvědomujeme, ale Kobylí v roce 2016 žilo čilým společenským životem. Zpravidla o víkendech se uskutečnilo celkem 85 akcí, které byly připraveny pro všechny věkové kategorie. Zahrnovaly jak kulturní či společenské, tak i sportovní události (nejsou započítány pravidelná soutěžní utkání), určené především pro občany naší obce, ale i pro její návštěvníky. Potěšitelné je i to, že kromě Obce Kobylí (zastupované kulturní komisí) a jejích složek (obě školy, knihovna, muzeum) se na přípravě a realizaci podílelo 10 spolků či zájmových organizací. Važme si lidí, kteří jsou ochotni udělat něco pro druhé, kteří se starají o bohatý kulturní, sportovní nebo společenský život v Kobylí a poděkujme jim tím nejjednodušším způsobem – účastí na všech připravovaných akcích. Vlastimil Janda

Optická síť v Kobylí Jedním z  plánovaných projektů, který by mohl odstartovat již v příštím roce, je postupné vybudování optické kabelové sítě po celé obci. Optická síť přenáší data pomocí kabelů s optickými (skleněnými) vlákny prostřednictvím světla. Je to v  současnosti nerychlejší a nejstabilnější médium k přenosu dat, televizního signálu, telefonování atd. Ve městech je tato síť více či méně (vy)budována, v menších aglomeracích včetně okolních vesnic se takto právě děje (Vrbice, Velké Pavlovice).

strana 4

Praxe bývá taková, že síť vybuduje soukromý subjekt, který je následně vlastníkem a provozovatelem celé soustavy, stejně jako v  případě jiných médií - elektřiny, vodovodu, kanalizace, plynovodu či současné kabelové soustavy. Právě v  případě Kobylí by to znamenalo nahrazení stávající kabelové sítě, která je navíc po obci vybudována asi jen z jedné třetiny a která si vyžaduje stále více provozních nákladů oproti stále se snižující nabídce.

Asi nejvýznamnějším mínusem bude samotná výstavba, vyžaduje výkop šíře cca 30 cm a hloubku cca 60 cm, v možných případech bývá řešena pomocí průtlaku v  místě silnice, nájezdů apod. Mezi pozitiva naopak patří možnost současného přenosu internetu, televize pro několik přijímačů zároveň, filmů a pořadů na vyžádání dle programové nabídky, telefonování přes optickou síť atd. Soustava bude připravena na televizi budoucnosti, kdy si televizní

č. 3/2016

Kobylí dědina

program bude uživatel sestavovat sám. Optická síť není rušena ze vzduchu nebo z jiné sítě a není závislá na napájení elektrickou energií. Je to nejmodernější technologie, která funguje již po desetiletí a na ob-

zoru není žádná jiná technologie, která by ji předstihla. V neposlední řadě se tím obec Kobylí stane lukrativnější, neboť optická síť je od mnoha zájemců o bydlení vyžadována.

O všech krocích, které by při budování optické sítě po obci následovaly, vás samozřejmě budeme postupně informovat. Radim Herůfek

Změny v provozu Muzea obce Kobylí V  průběhu letošního roku došlo ke změně provozování místního muzea. Protože tato skutečnost vyvolala značné množství reakcí mimo jiné i na veřejném jednání zastupitelstva a  zároveň dala podnět k  šíření nejrůznějších bludů, polopravd a  nepravd, chtěl bych se o tom krátce zmínit. Není pravdou, že odvolání vedoucí muzea bylo unáhlené, nedomyšlené a bezdůvodné. S paní Hrabalovou se rada několikrát sešla a vždy jsme dali najevo, že bychom rádi činnost muzea oživili tak, aby bylo využívané více než dosud. Mimo jiné jsme zadali tři základní úkoly. Aby byla vypracovaná elektronická evidence exponátů v muzeu, jak vyžaduje zákon o muzejnictví a což bylo roky opomíjeno. Dále jsme požadovali, aby byla vyžádána odborná expertíza na renovaci strojů ve venkovní expozici (dle zákona o muzejnictví) a byla podána žádost o dotaci (dotační titul byl vypsán) na vybudování venkovní expozice, která je v současné době

v  opravdu tristním stavu a řada exponátů je (věříme, že ne nenávratně) poničena a za třetí, aby byla znovu využívána obecní vinotéka, byli opět osloveni vinaři a s  nimi nastavena pravidla fungování vinotéky. Byli jsme ochotní být nápomocní, starosta zařídil počítačový program k evidování exponátů, s venkovní expozicí by pomohly Technické služby či brigádně členové rady, ostatně jako na podobných akcích již několikrát. Po půl roce ovšem z těchto úkolů nebyl splněn ani jediný. Exponátů bylo zaregistrováno pouze několik desítek z  celkového množství přes tři tisíce, po nové expozici ani památky a vinotéka zůstala ve stejném stavu, bez většího zapojení místních vinařů. Z  těchto důvodu a po opakovaných konzultacích s  Klubem přátel historie (KPH) jsme se dohodli na odvolání stávající vedoucí muzea a pověření provozování muzea právě KPH, který na to byl připraven, i  když některé (již bývalé) členky KPH tvrdily opak.

Takže shrnuto, chceme, aby muzeum fungovalo, aby bylo živoucím historickým srdcem Kobylí. Rozhodně nemáme v plánu muzeum zavírat, utlumit jeho činnost či budovu využívat k jiným účelům. Nebylo účelem ušetřit peníze, ale spíše s  nimi hospodárně nakládat tak, aby činnost a fungování muzea odpovídaly těmto vynaloženým prostředkům. Kdo chtěl, mohl se o tom přesvědčit na vernisáži výstavy pana Vladimíra Otáhala či další neděli na adventním setkání v muzeu. Řečí čísel se pod správou KPH vydělalo za jeden víkend takřka třetina příjmu muzea v roce 2014. V  příštím roce jsou naplánovány investice do vzhledu budovy, do venkovní expozice či dvora tak, aby oslavy dvaceti let od založení zastihly muzeum v  kondici, kterou mělo v dobách svého vzniku, za který patří obrovský dík a uznání právě Klubu přátel historie. Za Radu obce Radim Herůfek

Zelené kvetoucí plíce Kobylí aneb Komu se nelení, tomu se zelení… Jsem velice rád a děkuji celému zastupitelstvu za to, že je nakloněno tolika výsadbám stromů a keřů, a že můžu být součástí této aktivity. Jsem přesvědčený, že je to činnost velice důležitá a pro okolní krajinu naší vesnice nadmíru prospěšná. Bude sice trvat nějaký ten pátek, než se budeme moci procházet vzrostlými alejemi, ale naši potomci nám určitě poděkují, nebo si třeba vzpomenou, že stromy sadili, když byli malí. I letos jsme 17. listopadu v  sázení zase

trochu pokročili. Tentokrát přišel na řadu záchytný příkop – Holý kopec. Za pomoci dobrovolníků (jak už začíná být tradicí) a pracovníků Technických služeb zde bylo vysazeno celkem 80 stromů. Nově vzniklá alej je složena z  mandloní (45 ks) a jedlých kaštanů (35 ks). Tyto druhy stromů, každý po pěti kusech, potom posílily i obecní sad ve Studýnkách. K  tomu všemu se rozrostla i alej ořešáků o dalších 30 stromů u cesty k sadům. Když se tak zpětně zamys-

lím a počítám, za dva roky jsme svépomocí vysadili na 450 stromů. Vezměme to tedy popořádku. První akcí bylo osázení lesoparku Studýnky 140 stromy a prostor před hasičkou 50 keři ptačího zobu. Následně jsme dostali dotaci od Nadace Partnerství na založení obecního sadu starých ovocných odrůd, díky níž jsme vysadili 91 stromů. K tomu přičtěme loňských 10 ořešáků a doplnění aleje jeřabin na ulici K  Vrbici o  12 stromů. Musím zmínit

strana 5

č. 3/2016

Kobylí dědina i 3 katalpy před sklepy Pod Padělky a 4 okrasné třešně před základní školou. Letos na jaře jsme vysadili alej k lesu složenou z více druhů jeřabin. Celkem zde bylo zasazeno 54 stromů. Nesmím zapomenout ani 10 javorů kolem hřiště u školky. Na příští

rok je v jednání se správou a údržbou silnic osázení příjezdových cest do Kobylí. Zde by měly růst převážně odolné odrůdy jabloní a hrušní. Počítáme také s  nějakými solitérními stromy po obci. A tím zdaleka naše plány nekončí…

Těch nových 450 stromů a 50 keřů nám všem výrazně zkrášlí a ozdraví prostředí, ve kterém žijeme – a hlavně – v němž budou žít naše děti. Děkujeme všem, kdo se o to zasloužili. Za komisi životního prostředí Petr Horáček

Za Antonínem Kováříkem Říká se, že na smrt nejsme nikdy připraveni, ale na zprávu o ní také ne. Dne 14. září zemřel ve věku 63 let Antonín Kovářík. Všichni, kteří jsme toto krátké sdělení obdrželi, potvrzujeme, že očekávané se stalo náhle nečekaným. Přijali jsme je s tichou vzpomínkou a rozjímáním nad člověkem, který pro naši obec znamenal více, než jsme si to běžně uvědomovali. Ihned po revoluci v  roce 1989 se Tonda zapojil do veřejného dění, jeho povaha a postoje ho nenechaly netečným v této mimořádné době. Byl opakovaně zvolen ve svobodných volbách a v letech 1990 – 1994 a 1994 – 1998 vykonával funkci radního obce Kobylí. Vedle starostí o rodinu a firmu svůj volný čas věnoval obecním záležitostem a také sboru dobrovolných hasičů, jehož byl od mládí členem. V roce 2001 se stal starostou sboru po panu Antonínu Vajbarovi. Já jsem měla tu čest s  Tondou spolupracovat po tři volební období,

od roku 2002 do roku 2014. Osm let byl radním a čtyři roky místostarostou. Byla to léta velkých investičních projektů. Při jejich přípravě se naplno projevily Tondovy zkušenosti, technické a  praktické myšlení, jeho „tah na branku“ při uskutečňování vizí a záměrů. Byla mu cizí nejednoznačnost a alibismus, věci, které tolik komplikují komunikaci mezi lidmi. Za svými postoji si stál, nebyl však individualista, ale naopak – v týmu měl své nezaměnitelné místo. Ano, naše spolupráce se neobešla bez rozporů a sporů, ale jejich vyjasnění bylo nakonec vždy ku prospěchu věcí veřejných. Tonda dokázal rozlišit podstatné od nepodstatného, viděl dál než jen po hranice katastru naší obce. Na jednu stranu měl vize a šel společně za nimi, ale na druhou stranu byl puntičkář, což jistě potvrdí třeba pracovníci technických služeb nebo hasiči. Za celou dobu veřejného působení musel udělat hodně důležitých

rozhodnutí a nést za ně odpovědnost. Kromě životních zkušeností a  nadhledu mu v tom pomáhala ještě jedna zásadní věc, a to jeho vztah k naší obci, ke Kobylí. Mnohé posuzoval i z tohoto úhlu a v historických souvislostech. Ke své rodné dědině měl hluboký vztah, rád se zabýval její historií. Považoval si toho, když s Vlastimilem a Jaroslavem společně dali dohromady rodokmen rodu Kováříků z Kobylí a zorganizovali setkání příslušníků tohoto rodu. Považoval si také toho, že se podařilo uskutečnit sen mnoha generací kobylských hasičů, a to výstavbu nové hasičské zbrojnice. Významně k tomu osobně přispěl a měl radost z toho, že konečně hasiči získali v naší obci postavení, jaké si zasluhují. Nejednou si rád připil s  kamarády, vinaři, farníky či muzikanty ze Sklepanky - na zdraví, na život i na Kobylí. Tondo, vzpomínáme a děkujeme. Dagmar Kovaříková

My třídíme nejlépe V Kobylí umíme třídit odpad příkladně. Dne 24. listopadu proběhlo v brněnském hotelu Noem Arch předání ocenění v soutěži obcí a měst Jihomoravského kraje„My třídíme nejlépe 2016“. Naše obec se umístila ve třídění hlavních komodit (papíru, plastů a skla) na krásném čtvrtém místě v kategorii sídel s počtem obyvatel 2001 – 10000. Tuto soutěž zaštítila společnost EKO-KOM a.s. Další ocenění získala naše obec ve sběru elektrozařízení, tato soutěž se koná pod záštitou společnosti ASEKOL

strana 6

a.s. V kategorii obcí do 2500 obyvatel jsme se umístili na krásném prvním místě. Jako vítězové této kategorie jsme obdrželi šek na 20 tisíc korun. Děkujeme všem občanům, kteří se aktivně zapojují do třídění odpadů v naší obci, a také paní Jindřišce Damborské, která má

tuto oblast na starosti. Třiďte odpad, má to smysl!

č. 3/2016

Kobylí dědina

Informace ze sběrného dvora Vážení občané, sběrný dvůr nám poskytl další rok své služby. Měsícem říjnem byl zakončen čtvrtý rok provozu a vykročili jsme do pátého roku. Většina tuny 2013 2016 (11měs.)

PAPÍR 29,59 41,24

V prvním čísle zpravodaje 2017 Vám nabídnu, jako každý rok tabulku s porovnáním roků 2013 – 2016 V  každém čísle zpravodaje připomínám, že je nutné ke správnému výpočtu odměn mít opravenou každou změnu. Jedná se o změny

občanů vzala nynější sběrný dvůr za vlastní a myslím si, že název „SMEŤÁK“ si určitě nezaslouží. Také od nového roku začínáme pátý ročník „INTELIGENTNÍHO PLAST 26,51 38,42

SKLO 26,51 41,16

v počtu osob, nebo popelnicích. Tyto změny lze opravit na Vašem odpadovém účtu, nebo nahlásit na sběrném dvoře osobně, e-mailem a telefonicky. Kompostujte, třiďte odpad a dávejte k výsypu popelnice pouze plné a nebude to mít chybu.

SYSTÉMU NAKLÁDÁNÍ S  ODPADY“. Ukázalo se, že při spolupráci a  dobré vůli Všech, dokážeme dosáhnout výborných výsledků. Například malá porovnání. ŽELEZO 7,88 19,6

DŘEVO 23,36 42

Zase je tu adventní čas, proto bych Vám chtěla popřát hodně zdraví, štěstí, pohody, vzájemné tolerance a spokojenosti o vánočních svátcích a v  novém roce 2017. Buďte dobří obecní hospodáři, svět bude zdravější, čistější a krásnější. Jindra Damborská

Mateřská škola Kobylí Mateřskou školu ve školním roce 2016/17 navštěvuje 73 dětí, které jsou zařazeny do 3 věkově smíšených tříd. Vzdělávání dětí zajišťuje 6 učitelek; úklid, přípravu a výdej stravy mají na starosti 2 provozní pracovnice. Na začátku školního roku čekalo na děti velké překvapení v  podobě nových herních prvků, upraveného

brouzdaliště i nových chodníků na zahradě mateřské školy. Za to všechno bychom rádi poděkovali svému zřizovateli, radním a zastupitelům za vyřízení dotace na herní prvky, realizaci hřiště, firmě AMM Otáhal za úpravu brouzdaliště, technickým službám za terénní úpravy, chodníky i přípravu dráhy a také místním

odborníkům, kteří nám dráhu pro odrážedla a koloběžky vybetonovali. Opravy se prováděly i uvnitř budovy, např. výměna většiny světel a různé další opravy. V současné době se z  technických a hygienických důvodů provádí rekonstrukce šaten pracovníků. A s opravami budeme pokračovat i v příštím roce.

strana 7

č. 3/2016

Kobylí dědina V  naší mateřské škole se pořád něco děje Už od začátku školního roku máme spoustu krásných zážitků. Protože v  září bylo ještě krásné počasí,

mohli jsme vyzkoušet nové brouzdaliště a užít si tak mnoho legrace. Také jsme navštívili naše starší kamarády ve škole a v družině. Uspořádali jsme podzimní dýňová setkáníčka spoje-

ná s táborákem. Velmi vydařené bylo setkáníčko pro babičky a dědečky, kdy se děti s velkou chutí zapojily do přípravy pečeného čaje a moučníků pro prarodiče a ti zase byli velmi aktivní při tvoření podzimních dekorací. Navštívili jsme výstavu místních zahrádkářů v sokolovně, byli jsme se podívat v  kravíně a navštívili různá zajímavá místa v  Kobylí. Oblíbené jsou vycházky do přírody, do lesa, ale i do hájku na Vrbici, kterou jsme spojili s návštěvou kamarádů ve školce. Také si užíváme našeho nového hřiště a dráhy na zahradě. Velmi nás potěší, když za námi přijedou umělci s nějakou pohádkou nebo jiným programem. Nedávno jsme si užili spoustu legrace při moc pěkné hudební pohádce O Smolíčkovi, navštívil nás také sv. Mikuláš s anděly a čerticemi ze základní školy a ještě se těšíme na vánoční fotografování a kouzelnické představení. „Už jsou tu Vánoce, tak jako loni...“ se zpívá v jedné písničce. I my v naší mateřské škole si podobné písničky zpíváme už v  listopadu, abychom je o první adventní neděli zazpívali na Adventním setkání v muzeu a pak 10. prosince na Zpívání pod věží. Všichni máme rádi tu pravou předvánoční atmosféru, krásně vyzdobenou celou školku, těšíme se na pečení a zdobení perníčků, předvánoční tvořivá setkáníčka, vánoční besídky,... A tak i vám za všechny z  naší školičky přeji pohodové a klidné Vánoce, hodně zdraví a štěstí v novém roce. Blanka Helešicová

AHOJ ŠKOLKO! Nejkrásnější šperk, který můžeme mít okolo svého krku, jsou ruce všech dětí-aneb, jak jim i nám ten čas letí... Blíží se září. Čeká mě přípravný týden, ve kterém si vyzdobíme s kolegyní třídu a potom hurá do nového školního roku... Po 41 letech jsem si poprvé říkala „Ahoj školko, bylo mi s tebou celé uplynulé roky moc fajn, byla to krás-

strana 8

ná léta...“ s dětmi, kolektivem MŠ, s rodiči dětí. Bylo krásné vidět šťastné rodiče při vítání dětí na Obci Kobylí, poté se s nimi setkat při zápisu dětí do MŠ, při nástupu do ZŠ, při rozloučení se ZŠ a po nějakém čase byly tyto děti dospělými a opět přivedly k zápisu do MŠ již své děti - běh života, který utíká rok za rokem...

Při mém učitelském povolání jsem si uvědomovala, že v naší mateřince vychováváme děti i pro dobu, která přijde za dvacet let. Jaká bude? Co bude v té době prioritní? To nemůžeme s určitostí nikdo říci. Věda a  výzkum letí kupředu rychlostí blesku. Co však vím naprosto jistě je, že tyto děti budou stále potřebovat a  hledat lásku, víru v sebe, obrovskou schop-

č. 3/2016

Kobylí dědina

nost přizpůsobovat se novým situacím a změnám. Vše ustát co možná nejvíce korektně a čestně, ale také se umět postavit negativním nástrahám života. Proto vím, že nejvýznamnější dobou pro utváření lidské osobnosti je právě období předškolní. Proto i já i učitelky naší školičky jsme ho považovaly hned po rodině za to nejdůležitější, které může spoustu věcí ovlivnit k lepšímu, dát dětem směr, kterým by se mohla nová generace ubírat. Děkuji všem p. učitelkám současným i těm, které v MŠ pracovaly a i provozním zaměstnancům za jejich příkladnou práci, za spoluvytváření pohody na pracovišti, za pěkný vztah k dětem i ke mě, který jsem ráda opětovala a tím prožila velkou část svého života v pracovní spokojenosti a vzájemném pochopení. Nové ředitelce MŠ Bc. Blance Helešicové přeji hodně elánu, pozitivního myšlení a věřím, že

i pod jejím vedením bude školka jen vzkvétat, dále se modernizovat a tím budou mít naši nejmenší krásné zázemí pro svůj rozvoj. Můj dík patří také vedení ZŠ Kobylí a všem učitelům školy i pracovníkům ŠJ ZŠ a účetním ZŠ a MŠ Kobylí za velmi dobrou spolupráci v návaznosti obou škol. Děkuji také současnému vedení Obce Kobylí za pěkný a osobitý přístup v rozvoji zázemí předškolního školství v naší obci a taktéž kontrolnímu výboru za poradenskou a kontrolní činnost. Nemohu opomenout také poděkování za spolupráci všem představitelům obce od roku 1975, se kterými jsem úzce spolupracovala a podle jejich možností zvelebovala zázemí rozvoje našich dětí. Děkuji také členům SPOZ současným i minulým, kterými jsou pěvecký soubor, recitátorky a mužáci a nadšencům, kteří pracovali a pracují

v kulturní komisi dříve i nyní a společně se mnou prožili mnoho krásných zážitků v oblasti rozvíjení kultury v Kobylí. Neodmyslitelnou součástí v  mojí práci ředitelky MŠ bylo také zapojení dětí do různých akcí v Kobylí ve spolupráci se všemi organizacemi, muzeem, knihovnou, KPH a místními lékaři, se kterými se velmi dařilo spoluvytvářet úžasné akce pro naše děti. K  zázemí, aby akce byly zdařilé, přispěly jejich sponzorské dary a to nejen od nich, ale také i od rodičů dětí MŠ. Za to Vám patří můj velký dík. V tomto krásném předvánočním období bych ráda popřála nejen kolektivu MŠ, ale i ostatním lidem v mé rodné obci, hlavně hodně zdraví, spokojenosti a rodinné pohody. Ráda Vás budu potkávat nejen při návštěvě MŠ, ale i při dalších kulturních akcích v Kobylí. Blažeja Rusková

Kostel svatého Jiří se dočkal výměny ozvučení Během měsíce srpna 2016 proběhla v  místním kostele instalace nového ozvučení, jehož cena činila 178 tisíc korun. Nového ozvučení se dočkal i hřbitov, což se také promítlo do výsledné ceny zakázky. Celkem je v kostele nově instalováno 7 mikrofonů a 15 reproduktorů. Tuto výměnu provedla firma pana Rostislava Rychlíka z Uherského Brodu, kterou již na začátku roku vybrala farní ekonomická rada. Jedná se o firmu s velmi dobrými referencemi, která mimo jiné prováděla ozvučení takových kostelů, jako je bazilika Panny Marie na Svatém Hostýně, bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje na Velehradě, katedrála svatých Petra a Pavla v  Brně a jiné. Firma se zaručila provádět

veškeré opravy, které by v budoucnu mohly nastat, a myslíme si, že vzhledem ke vzdálenosti této firmy od obce Kobylí jsou tyto opravy reálné, jak co do časové, tak i finanční dostupnosti. Obec Kobylí přispěla na tuto zakázku částkou 49 tisíc korun, 129 tisíc korun uhradila farnost Kobylí. Rádi bychom touto cestou poděkovali všem, kteří už jakoukoli částkou přispěli a zároveň bychom chtěli, nejen obyvatele obce Kobylí, požádat o projevení solidarity ve formě finančních příspěvků. Podnikatelé mohou přispět také formou svých sponzorských darů, jejichž hodnotu si můžou odečíst ze základu daně. Římskokatolická farnost, jakožto právnická osoba, je schopna každému vystavit darovací smlouvu.

Kostel nakonec neslouží pouze farníkům, ale také obyvatelům celé obce, kteří jej využívají k různým účelům, jako jsou křty, svatby a pohřby. Kostel je také místem konání společenských akcí, například koncertů Farníčku, mikulášských besídek či vánočních koncertů a jiných. Číslo účtu římskokatolické farnosti , na které je možné zasílat Vaše příspěvky je: 1381462309/0800 Předem děkujeme všem dárcům za jakoukoli výši příspěvku a věříme, že nové ozvučení přispěje ke zkvalitnění akcí pořádaných v  dominantě naší obce, kterou kostel svatého Jiří bezesporu je. Terezie Galová Farní ekonomická rada

Latrína na Lácarech? Vrch Lácary, ze kterého je snad nejhezčí pohled na obec Kobylí, není kopcem jen tak ledajakým. Zachovaly se zde totiž krásné stepní tráv-

níčky, plné ohrožených kvetoucích rostlin a také spousta živočichů. S takovými místy se v dnešní krajině setkáme už jen zřídkakdy. Všechny

takovéto mezičky a stráně byly buď rozorány, zalesněny, zastavěny, anebo jsou zarostlé neprostupnou džunglí křovin a dřevin. K čemu nám ta-

strana 9

č. 3/2016

Kobylí dědina ková místa jsou vlastně dobrá? Jsou to oázy klidu, kde naše dříve hojná a  všudypřítomná fauna a flóra, nachází poslední útočiště. Tato místa udržují přirozenou rovnováhu v krajině, zadržují vodu, produkují kyslík a tvoří krajinu pestrou, takovou, jaká by všude měla být. To všechno jsou důvody, proč naše organizace (Český svaz ochránců přírody Morava) projevila zájem, se starat o tuto lokalitu. Asi před třemi lety jsem začala vyjednávat s  vlastníky pozemků a s  obcí. Jsem moc ráda, že jsem se všude setkala s pozitivním a ochotným přístupem a všem vlastníkům tímto děkuji, že souhlasili a umožnili nám se o Lácary starat. Velký dík také patří obci, která nám nezanedbatelnou měrou vypomáhá. Doposud je mi záhadou, jak se na Lácarech mohl udržet tak zachovalý stepní trávník, když už se na tomto místě roky nehospodaří. Zkušenost mám zcela opačnou. Mimo Lácary se totiž staráme ještě o dalších osm lokalit na jižní Moravě. Na všech se velmi negativně podepsala léta bez péče – pastvy, seče, případně i vypalování. Dlouhodobá neúdržba vede k tomu, že se na lokalitách začnou objevovat invazní druhy rostlin (tzn. nepůvodní druhy, které vytlačují naše původní), například třtina křovištní, pajasan žláznatý, anebo dobře známý, na Lácarech se vyskytující, trnovník akát. Tyto druhy velmi rychle nastupují a jsou schopné postupně monotónně zarůst celou lokalitu a vytlačit původní rostliny a živočichy. Je třeba

Dudek chocholatý (foto Libor Votoček)

strana 10

ale myslet na to, že všeho moc škodí. Není dobré sekat velké plochy naráz a příliš intenzivně. Taková údržba by vedla ke  zničení celé lokality. Proto také na Lácarech, i ostatních našich lokalitách, máme seče rozdělené na jarní a podzimní, někdy i letní. Některé plochy necháváme zcela ladem. Cílem je pestrá mozaika, ve které si každý živočich a každá rostlina najde to své. S  čím se na Lácarech můžeme vlastně potkat? Hned na první pohled zaujme nádherný bílý koberec květů, které se zjara objevují a patří nízkému keříku - třešni křovité. Ta je u nás silně ohrožená a na jižní Moravě není mnoho míst, kde by se takto hojně vyskytovala. Malé třešničky jsou jedlé, ale pochoutka to zrovna není. Ještě stále zde kvetou poslední trsy žlutého hlaváčku jarního a fialové koniklece, je jich ale pomálu. Nad těmito květy se ve větru vlní trávy kavyly. Hojně se zde objevuje šalvěj luční, sasanka lesní, anebo žlutě kvetoucí čilimník poléhavý a mnoho dalších. A co živočichové? V nízkém trávníku můžeme vzácně narazit na zajímavé velké fialovo-černé brouky majky. Na stráni poletují velcí a nápadní motýli otakárci. Na kamenech se vyhřívají krásně vybarvené ještěrky zelené (hlavně samci s  nápadně modře zbarveným hrdlem stojí za povšimnutí), z  křovin zpívají nenápadné pěnice (např. pěnice vlašská a  pokřovní, které nepatří mezi běžné). To je jen zlomek toho, co můžeme na Lácarech pozorovat. Nikdy není nic růžové tak, jak to

vypadá. Jedna parcela byla na Lácarech zcela zničena, bohužel jsme tomu nemohli nijak zabránit. Naštěstí je všude okolo dost zachovalých ploch, kde stále mohou růst a přežívat původní rostliny a živočichové. A co ta Latrína? Tu si tam ochranáři postavili, aby měli kam chodit na záchod:). Možná to tak z  dálky vypadá, ale není to tak. Latrína je ve skutečnosti budka pro dudka. Dudek chocholatý je pestře zbarvený, ale nenápadný pták, který dříve hojně obýval naši krajinu. Vlivem změny hospodaření je však silně na ústupu. Problémem je jak nedostatek vhodných hnízdních dutin, tak i potravních lokalit. Dudek se specializuje převážně na velký hmyz a  červy, které loví v  nízkých stepních trávnících. Proto je vrch Lácary vhodný, a doufáme, že se dudek do naší budky brzy nastěhuje. Tento druh je ale velmi náchylný na rušení především v době hnízdění. Proto vás moc prosíme, v období od půlky dubna do konce července se k budce nepřibližujte. Budka bude pravidelně monitorována, avšak pokud byste zde dudka pozorovali, prosíme, dejte nám vědět. Hned po prvním roce jsou viditelné úspěchy, a lokalita je jednou z našich nejhezčích. Na jaře začneme opět pracovat a uvítáme každou pomocnou ruku, jste zváni:) Smysl to má! Mgr. Petra Steidlová (ČSOP Morava) www.csopmorava.cz, facebook ČSOP Morava [email protected]

Dobrovolníci z přírodovědecké fakulty MU pomáhají na Lácarech

č. 3/2016

Kobylí dědina

Advetní setkání „Na Vánoce dlúhý noce“ V neděli 27.11.2016 jsme v kobylském Muzeu pořádali již 3. ročník adventního setkání. Muzeum bylo zcela plné již před 14 hodinou, kdy kulturním vystoupením okouzlily nejmenší děti z MŠ a z pěveckého kroužku ZŠ, pod vedením paní učitelky Dany Kotkové a ředitelky MŠ Blanky Helešicové, s klavírním doprovodem Jarmily Borovičkové. Další program pro děti i dospělé byl ve všech prostorách svátečně vyzdobeného muzea. Děti se zabavily při vánočním tvoření, psaním dopisu Ježíškovi, malováním, či hledáním zatoulaných zvířátek, která se ukryla ve dvou expozicích. Předškolní děti hledaly skrytá plyšová zvířátka, školáci to měli těžší, nalezená dřevěná zvířátka byla klíčem k vyluštění tajenky. Pro dospělé byla nachystána

ukázka paličkování, výroby růžiček z  listí a  vizovického pečiva, vánočních aranžmá, zdobení perníčků s paní Bártovovou, mohli si koupit drobné dárky z Diakonie Betlém Brumovice či od paní Radky Ševcové. Mnozí jen tak poseděli v kavárničce u svařáku, kávy či čaje a vánočního cukroví se svými známými a kamarády, a  přitom zhlédli záznam z některých minulých akcí KPH. Noví návštěvníci přicházeli po celé odpoledne a bylo vidět, že tato akce zaujala nejen místní, ale i  přespolní. Bylo nám spolu v první adventní neděli dobře. Děkuji panu Jozefu Držiakovi za hezké fotky, učitelkám Daně Kotkové, Jarmile Borovičkové a  Blance Helešicové za kulturní program, za pomoc dětem při jejich zábavě Marii Ondrušové, Veronice Kovářové a  Lu-

cii Novákové, Blance Helešicové za výtvarnou dílničku a všem členkám KPH za organizaci této opravdu podařené akce. Radoslava Obadalová

Klub přátel historie v Národním zemědělském muzeu v Praze Od vedení Národního zemědělského muzea v Praze jsme dostali nabídku uspořádat úspěšnou výstavu fotografií „Krása stáří“ v jeho prostorách v  měsících říjen až lis-

topad 2017. Abychom Kobylí představili již letos, využili jsme pozvání na akci „Letenská husa“, pořádanou každoročně v  celém areálu Národního zemědělského muzea. Prostor

k  propagaci naší dědiny a oblasti Modrých hor jsme měli omezený, ale i tak se společně s vinařstvím Rusňákovi v sobotu dne 12.11.2016 podařilo přivést do Prahy kousek

strana 11

č. 3/2016

Kobylí dědina Kobylí. Tetičky napekly kobylské koláče, které návštěvníkům nabízely Marie Ondrušová s dcerou Radkou v lítacích krojích a koláčky šly na dračku. Kroje se líbily, vzo-

rek fotografií z výstavy „Krása stáří“ zaujal a víno hovořilo samo za sebe. Věřím, že příští rok se v Praze ukážeme naplno. Děkuji Tetičkám i  ostatním, že jsme se mohli této

akce zúčastnit i přes naše další povinnosti na Martinském hodovém zpívání v  Kobylí, konaném ve stejném termínu. Radoslava Obadalová

PLENÉR MALBA A LA PRIMA V neděli 20.11.2016 byla v muzeu slavnostní vernisáží zahájena výstava obrazů a kreseb Vladimíra Otáhala, uspořádaná v roce jeho životního jubilea (nar. 5. května 1946 v  Kobylí). O slavnostní náladu se postaral Vítězslav Veselý s kytarou a vlastními songy. V zaplněném muzeu bylo živo, Vladimíra přišlo podpořit mnoho příznivců, přátel, kamarádů, kolegů, žáků, či jen milovníků umění, a to jak místních tak přespolních. Bylo to velmi příjemné nedělní odpoledne, strávené s  díly Vladimíra Otáhala a s  múzou umění. Výstavu „PLENÉR MALBA A LA PRIMA“ lze zhlédnout každou sobotu a neděli od 14 do 17 hodin, nejméně do konce ledna 2017. Vladimír Otáhal: „Mé obrazy jsou jen malé básně o velké krajině.“ Autor svými díly zve na procházku slovanskou krajinou od vinařského Podpálaví k Valašským Beskydům, přes Šumavský pralesní Boubín, kolem památečné hory Říp až na mořem obklopený ostrov Rujánu, který před staletími osídlili Ránové, nejzápadnější kmen Pobaltských Slovanů. Vystavené krajinomalby vesměs vznikly ve volné přírodě (plenér)

strana 12

a na jedno posezení (a la prima), jako vnitřně prožívaný odraz působení daného místa v  dané chvíli, přenesený na plátno rukou tvůrce a nikoliv jako výsledek pečlivé a cílevědomě dokonalé ateliérové práce. Již jako student  gymnázia měl možnost seznámit se na vlastní oči s díly umělců Vincenta van Gogha nebo Paula Gauguina, která směle používala volné linie nebo nadsazené barvy a nebyla jen pastvou pro oči, ale zejména potravou pro duši, byl to pro

něho velký skok od maleb Mařáka, Slavíčka, Mánesa či Alše, zahlcujících téměř bezvýhradně školní osnovy. Ve zlatých šedesátých letech minulého století byl na výstavě „Francouzské malířství“ v  Brně osloven pop-artovým uměleckým směrem, který je inspirován velkoměstskou kulturou, civilizačními vizuálními projevy a přejímá motivy i techniky z předmětů denní potřeby. Uvědomil si, že lidé vinařského kraje pod Pálavou již dávno a nevědomky vlastně stvořili

č. 3/2016

Kobylí dědina

pop-art v  podobě vymóděných strašáků, svištících větrníků roztodivných konstrukcí a cinkajících plechovek ve vinicích, toto poznání pak zachytil na svých plátnech s cítěnými vinařskými krajkovanými anděly nad krajinou a „strašidláky-plašidláky“. Malířská tvorba Vladimíra Otáhala delší dobu směřuje od intuice k  abstrakci, k  tomu sám říká, že „jak Einsteinovy housle ovlivnily svět, tak Picassovy malby rovněž, jak by smet“. Stejně, jak teorie relativity rozbila předchozí nazírání na přírodní zákonitosti, tak abstraktní malířství založené Picassovým kubismem a plně zjevené Kupkovou dvojbarevnou fugou zcela změnily společenskou úlohu umění, do té

doby především reálně zobrazující skutečnost i představy. Další tvorba Vladimíra Otáhala zahrnuje také sochařství a řezbářství, kaligrafii inspirovanou staročínským uměním, práce umělecké počítačové grafiky nebo originální ornamenty. Sám skromně prohlašuje, že je pouze příležitostným neprofesionálním výtvarníkem a jeho obrazy jsou jen malé básně o velké krajině. Určitě z  nich vyčteme neobyčejný cit, lásku k  domovině, ale také bolest nad přeměnou krajiny necitlivými lidskými zásahy. Příliš troufalé je neumělými slovy opisovat, jak Vladimír Otáhal vnímá tento svět, proč a jakým směrem je podněcována jeho obraznost. Nelze však pochybovat, že umělecká čin-

nost je pro něho životní potřebou a stejně přirozenou nezbytností jako jíst nebo dýchat. A také, že ke skutečnému umění nestačí jen zručnost, lidské smysly, rozum a paměť, ale je třeba vnímat i neviditelné, nehmatatelné a neměřitelné, a proto lze skutečně porozumět umění jen tehdy, pokud před výtvarným dílem otevřeme nejen oči, ale také své podvědomí a svou duši. Je třeba vyzdvihnout celoživotní pedagogickou činnost pana Vladimíra Otáhala, neboť se nejen věnoval desítky let výtvarnému vzdělávání budoucích učitelů, ale také školních dětí, kterým dodnes vštěpuje vztah k  umění a těší se z  mezinárodních úspěchů výtvarných prací svých žáků. Radoslava Obadalová

Poděkování výtvarníka Z celého srdce děkuji kobylským tetičkám z Klubu přátel historie za pomoc při instalaci mojí výstavy, ale hlavně za péči, pohoštění a bohatství darů při vernisáži. Uskutečnila se tak nejen jakási výtvarná „čúhačka“, ale přímo výstavní „trachtace“! Váš Vladimír Otáhal

Kobylští ochotníci na Zarážení hory V sobotu 27. srpna se už tradičně v Suchořádské zmole konalo Zarážení hory. Vrcholem celé slavnosti je pro mnohé předvedení starodávného obřadu, po kobylsky řečeného zaklúkání hory, a k tomu patřící humorné malé představení, které přichází každý rok jiné. Všichni, kdo máte zkušenost s veřejnou produkcí, víte, že to není úplně samozřejmé, vyjít před dav a něco předvést, nezapomenout text, udělat co máte, mluvit zřetelně a do mikrofonu, a ještě k tomu pobavit atd. Já bych na tomto místě velmi ráda poděkovala všem hercům za jejich nadšení a odvahu pustit se do více než dvouměsíční práce, která není jednoduchá a  ukrajuje čas z jejich volna. Poděkování patří i jejich rodinám, které to akceptují, podporují je a mnozí se taky zapojují.

Základem celého našeho snažení, které nás ohromně baví, je scénář, jehož autorkou je Ludmila Lanžhotská. Díky ní víme, co každý rok budeme hrát. Ona vytvoří první scénář a my ho kolektivně na prvních zkouškách ladíme a vylepšujeme různými nápady do finální podoby, o  které si myslíme, že by vás mohla bavit. A zkoušíme a zkoušíme. Snažíme se, abychom zůstali v tradiční podobě, připomněli naše předky, kobylské nářečí a vše, co nás spojuje s minulostí místa, kde žijeme a kde máme kořeny. Z praktických věcí je potřeba promyslet scénu, doplnit písničky, domluvit se, jaké budeme potřebovat kulisy, rekvizity, oblečení. Kulisy jsou dílem Aleny Hochové od výroby po instalaci, kde se zapojuje i její rodina. Já mám na starosti konečnou úpravu scénáře týkající se dodržení správné-

ho kobylského nářečí a také technickou stránku vystoupení – spolupráci se zvukařem a kameramanem. A co se týká samotného dne Zarážení hory, ten už každý prožíváme jinak... někdo má trému, někdo už ne, někomu na trému nezbývá čas. Je potřeba připravit celou scénu, doladit nezbytné drobnosti rekvizit, oblečení, spolupracovat se zvukařem, abyste všichni slyšeli, co a kdy máte, udělat zvukovou zkoušku, ještě než se začnou scházet návštěvníci a pak se už trochu soustředit na to, že nás čeká velké finále celé naší práce. Nejen za letošní rok jsme sklidili mnoho poděkování a nadšených ohlasů od vás diváků. Nás to těší a my děkujeme vám za podporu. Děláme to rádi a baví nás to. Za kobylské ochotníky Mgr. Blanka Hrabalová

strana 13

č. 3/2016

Kobylí dědina

Adventní pečení Stalo se to již tradicí a taky je to milá a potěšující záležitost, že se maminky z Kobylí sejdou v čase adventním, aby něco společně vytvořily a přispěly svým tvůrčím úsilím k dobré věci. Z minulého roku se nám osvědčily perníčky. Ty napečeme doma a pak se v jedné domácnosti sejdeme a společně je ozdobíme. K dobré náladě přispívá hrníček lahodného svařeného vína a pocit, že děti jsou v rukou našich skvělých mužů. Ozdobené perníčky pak prodáváme na

jarmarku a výtěžek věnujeme humanitární organizaci Lékaři bez hranic. Stejné organizaci věnujeme i částku 4 995 Kč, která se vybrala v baru otevřeném na koncertě Tomáše Kočka. Děkujeme všem šikovným kobylským ženám, které napekly slané i sladké pečivo pro bar a napekly perníčky! Děkujeme, že Vám není lhostejný osud trpících lidí ze vzdálených oblastí! Eliška Kaszper

VÁNOČNÍ KOLEDOVÁNÍ S RYNGLOU Na sklonku roku 2016, ve čtvrtek 29. prosince, se v kobylském kostele sv. Jiří uskuteční koncert Kobylského Vokálního Ansámblu a jeho hosta Ženského sboru Ryngla z Tvarožné Lhoty pod názvem “Vánoční koledování”. Kobylský Vokální Ansámble se kobylákům představil během letošního ročníku Noci kostelů. Kdo je Ryngla, o tom jsem si povídal se sympatickou vedoucí sboru, Terezou Uřičářovou. Kdo je Ženský sbor Ryngla? Jsme malý sbor z Tvarožné Lhoty. Rozhodnutí založit Rynglu padlo v říjnu 2015. První vystoupení jsme pak měly při rozsvěcování adventního věnce, takže to šlo rychle. Nejsme ale úplné začátečnice - jedná se vlastně

zčásti o bývalé i současné členky tvarožnolhotské schóly. KVA a Ryngla má tedy velmi podobnou historii. Taky jsme “oficiálně” začínali loni o adventu. Proč ale právě ryngla a ne oskoruše, když z kraje tohoto tradičního stromu pocházíte? Nápad jmenovat se Ryngla přišel jako první, a taky byl hned přijat. Hned zpočátku jsem vycházela z ideje ovoce, plodu, který přináší radost, a které by zároveň bylo pro náš kraj typické. Jsme sice z kraje oskoruší, ale ze slovíčka „ryngla“ cítíme šmrnc, radost, jakousi čtveračivost. A to jsou slova, která nás vystihují. V názvu sboru tedy máte jasno, což se o nás zatím nedá říct. A jaký je Váš repertoár a kde vystupujete? Naším ideálem nejsou velké festivaly a 10 vystoupení ročně. Hlavní myšlenkou založení sboru bylo spíše podpoření a udržení tradic, taky

nabídka smysluplné a krásně činnosti, která těší ducha těch, kteří zpívají, i těch, kteří poslouchají. Máme za sebou hned několik vystoupení ve Tvarožné Lhotě i Strážnici, další nás čeká ve Zlíně. Moc rády se s ostatními podělíme o náš amatérský, ale zato zapálený um! V našem provedení návštěvníci koncertu uslyší známé koledy od renesančních přes barokní až po současné mistry hudebního světa. Na co se můžeme těšit během koledování od Ženského sboru Ryngla? Do Kobylí jsme si připravily sadu lidových koled zpívaných s cimbálem. Všechny tyto moravské tradiční koledy jsou krásný dokladem lidské pokory před narozeným Jezulátkem. Doufáme, že kobylské publikum potěšíme! O tom vůbec nepochybuji, děkuji za milý rozhovor a už teď se velmi těším na naše společné vystoupení 29. prosince 2016 v kobylském kostele. Roman Kaszper, vedoucí KVA

LÁCARANKA V ROCE 2016 Tak jsme zase o rok starší! Toto si vždycky uvědomím v momentu, kdy sedám k počítači a píši příspěvek do zpravodaje Kobylí dědina. Už je to rok, co

strana 14

jsem psal o Lácarance v roce 2015. Neuvěřitelné. Jak výstižně se o tomto zpívá v  jedné pěkné písničce: “…..tak ubíhá den za dnem a utíká sen za snem…..“.

Ale vraťme se ke kapele. Už na sklonku roku 2015 byli za stálé členy Lácaranky přijati zpěvačka Doubravka Součková z Hodonína a hráč na es klarinet Mar-

č. 3/2016 tin Kavický z Čejkovic. Velkou posilou se pro nás stal hráč na tenor Michael Boros z  Rakouska – velký nadšenec moravské dechovky a hlavně znamenitý hráč. Jelikož žije, studuje i pracuje někde poblíž Vídně, není pro něho problém sednout do auta a udělat si výlet na Moravu, kde odehraje s  Lácarankou klidně 3 dny hodů. S  ubytováním problém nebývá a jeho muzikantské výkony jsou pro kapelu velkým přínosem. Letos s námi odehrál většinu akcí a vypadá to, že by se v budoucnu mohl stát stálým hráčem, neboť jeví zájem se k nám na Moravu i přestěhovat. Už tři roky se učí česky a výborně se domluví. Letošní muzikantský rok jsme odstartovali v  Němčičkách, kde jsme zahráli na krojovém plese, krojovaným jsme zahráli i v Hustopečích, Střelicích a Horních Bojanovicích, myslivci si zatančili v  Morkůvkách a Uherčicích, hasiči se bavili v  Šitbořicích. Zahráli a zatancovali jsme si na muzikantském plese v Hodoníně a moc pěkná byla velikonoční zábava na Vrbici. Dále babské hody Hostěrádky-Rešov, Rajhradice 2x (babské a stanislavské hody), májová zábava v Nikolčicích a Vranovicích, obecní slavnost v  Jimramově, výročí založení dobrovolného hasičského sboru v Tvarožné, sjezd rodáků v Nosislavi. Při příležitosti křtu nového CD dechové hudby Dolnovanka jsme odehráli koncert ve Smetanově domě v Litomyšli. Hody: Chudčice, Žatčany, Tvarožná, Kobylí, Moravský Sv. Ján na Slovensku, Boleradice, Němčičky, Zaječí (hody i hodky), Popice (letní i podzimní hody), Moravské Knínice, Veverská Bitýška, Velatice, Jiříkovice, Bořetice, Velké Němčice, Hustopeče, Velké Pavlovice, Starovice, Čejkovice, Vrbice, Židlochovice, Šanov, Velké Hostěrádky (hody i hodky), Mutěnice. Zahráli jsme v Hlohovci (hodky), v  Morkůvkách (burčáková zábava) a muzikantský rok 2016 jsme zakončili poslední listopadovou sobotu v Šardicích, kde proběhla zábava “kácení máje“. Často je nám položena otázka, zda je Lácaranka vůbec ještě kobylská kapela, když v  Kobylí ani jeden z  jejích členů nežije. Myslím si, že toto kritéri-

Kobylí dědina um je v  dnešní globalizované době už bezpředmětné. Zajímá někoho kolik je ve Spartě Praha Pražáků nebo v FC Barcelona rodáků z tohoto města? Rozhodující je určitě historie kapely, tradice a vztah muzikantů k této obci, který je určitě i díky dobrým vztahům s kobylskou radnicí kladný. Jsme přece členové Lácaranky z Kobylí. Začátek každé akce, zábavy, hodů, koncertu je všude stejný. Pořadatel představí kapelu, která bude tuto akci hudebně doprovázet. Takže všichni slyší – bude nám hrát Lácaranka z Kobylí. A na konci každé hudební produkce se s účastníky loučí kapelník, který opět opakuje – hrála Vám Lácaranka z Kobylí. Nehledě na to, že téměř na každé akci za muzikanty chodí Kobyláci, kteří se už dávno z rodné obce z nějakých důvodů odstěhovali a jsou lační po informacích o dnešním Kobylí nebo za námi chodí spousta lidí, kteří na Kobylí vzpomínají v souvislosti s nějakou jejich návštěvou této obce – nejčastěji za vínem. A to už je moje parketa, protože i když jsem z Kobylí pryč už téměř 25 let, považuji se za “Kobyláka jak poleno“. Do Kobylí jezdím minimálně 1x týdně za rodiči, za kamarády, do vinohradu, do sklepa. Takže rád podávám těmto zájemcům informace a odpovědi na otázky týkající se Kobylí. Myslím si, že tímto “problémem“ se už není potřeba zabývat. Rád bych připomenul zakladatele Lácaranky dědu Hanáka z  Brumovic nějakou jeho historkou. Když si je tak promítám v hlavě, zjišťuji, že většina je nepublikovatelných. Ale tuto snad papír přece jenom snese. Vyprávěl nám ji ješ-

tě jako začínajícím muzikantům – snad abychom byli dobře připraveni do terénu. Stalo se to kdysi mezi světovými válkami. Jako mladý muzikant hrál děda Hanák někde na hodové zábavě. Po dobré večeři přišla na jeho spoluhráče těžká chvilka a nutně si potřeboval odskočit. Ale jak to udělat, když je záchodek obsazený a člověku už naskakuje na čele smrtelný pot? Zmíněný muzikant vběhl do zahrady sousedící s hodovým areálem a vykonal nutnou potřebu – v tomto případě životně důležitou. Bylo to opravdu na poslední chvíli. Úleva veliká. Ale po znovunabytí už skoro ztraceného vědomí přichází důležitá otázka – čím se vlastně utřu? Žádná z okolních rostlin se pro tuto činnost nehodí, lopuchové listy jsou za plotkem až u potoka. Najednou přichází spásná myšlenka – hned vedle místa činu leží velká dřevěná bedna a v ní se tetelí krásná žluťoučká káčata – jejich srst, to je hotový samet. Než si náš muzikant očistil inkriminovanou zadní část těla, muselo několik z těchto mláďátek změnit svou krásnou žlutavou barvu na poněkud tmavší odstín. Chtěl bych vidět výraz tváře hospodyňky, které tato káčata patřila, když po hodovém veselí přišla na druhý den pokrmit svou havěť a našla v zahradě takový netypický hodový dárek! Jelikož v  podobné situaci se ocitne někdy v životě určitě každý člověk, přeji nám všem, aby jich bylo co nejméně. Do nového roku 2017 přeji všem Kobylákům a příznivcům dobré muziky hlavně hodně zdraví a spokojenosti - ať se daří! Zakládající člen Lácaranky Pavel Svoboda

strana 15

č. 3/2016

Kobylí dědina

Pohled starého lékaře Když se zamýšlím nad tím, co se od r. 1980 změnilo v mé práci, musím přiznat, že všechno. Používáme jiné vyšetřovací metody (ultrazvuk, CT, magnetická rezonance ale i laboratorní zkoušky), jen několik léků se ještě používá, máme mnohem přehlednější počítačovou dokumentaci, neskonale lepší přístup k informacím, ale hlavně možnost vyléčit většinu tehdy smrtelných nemoci – následky arteriosklerózy (srdeční a mozkové mrtvice) velkou část zhoubných onemocněni nebo možnost kloubních náhrad. Však také průměrný věk mužů se prodloužil z  64,5 v  r. 1989 na loňských 75,8 let,

takže v  důchodu nestrávíme 4,5, ale skoro 14 let. V roce 1980 si jen velmi málo sedmdesátníků trouflo sednout za volant, dnes jezdi většina lidí o 10 let starších. Jestli za vetší část těchto změn může pokrok v  medicíně, je ale další prodlužování doby aktivního života už závisle na preventivních opatřeních. Nejen na léčeni krevního tlaku a cukrovky, ale na dodržovaní životosprávy, pohybového režimu a také duševního a duchovního zdraví. A to je bohužel pro každého z nás těžký úkol. Civilizace nám odstranila fyzickou práci a dala možnost výběru neomezeného množ-

ství jídla. Už moji vrstevnici považují za běžné, nechat si vyměnit kolenní nebo kyčelní kloub operovat páteř nebo profouknout tepny. Pro velkou většinu dnešních lidi středního veku to bude za 20 let nutností. A tak se tímto článkem omlouvám těm, které nudím svou kontrolou užívání léků, vysvětlováním zásad správné výživy a správného cvičeni a  propagací očkování. Věřte prosím, že to považuji pro nás všechny za nejdůležitější. Nechci, abyste prodloužený život trávili v nemocnicích a ústavech na invalidním vozíku. MUDr. Tomáš Debef

Vzpomínka na paní Věru Byla sobota 23. července dopoledne. V  Praze na hlavním nádraží jsem nastoupil do rychlíku směr Brno, otevřel noviny. Okolí jsem nejdřív moc nevnímal. Až teprve, když vlak uháněl ke Kolínu, jsem si všiml, že opodál sedí paní Věra Čáslavská. Byla pohublá, protější dámě něco vzrušeně vyprávěla. Vybavily se mi okamžiky, kdy jsem ji v životě potkal. Poprvé to bylo někdy v první polovině 90. let na recepci na americkém velvyslanectví. Podruhé potom na Zarážení hory v  Kobylí 25. srpna 2012. Osobně jsme se neznali. Přesto jsem se odvážil přisednout. Paní Věra cestovala s  dcerou Radkou do Brna. Představil jsem se a zmínil, že jsem z Kobylí, a že si vzpomínám, jak před čtyřmi lety byla u nás v Kobylí na Zarážení hory. Oči se jí rozzářily. Hned vzpomněla, jak se mezi Kobyláky cítila dobře, mohla si zazpívat moravské lidovky. Řekla, že k Moravákům má vřelý vztah a v Kobylí, že si tenkrát pěkně zařádila. Během cesty jsme mluvili o všem možném. Ptal jsem se i na její nemoc. Řekla, že je to jenom jedna z dalších překážek, s nimiž musí v životě bojovat, a že věří,

strana 16

že ji také přemůže. Když v Brně vlak zastavil, padli jsme si kolem krku, jako staří známí. Popřál jsem ji, ať je silná, že nemoc určitě zvládne. Oči se mi tenkrát při loučení trochu zarosily dojetím. Když jsem potom ve středu 31. srpna uslyšel zprávu, že paní Věra den předtím v úterý 30. zemře-

la, slzám jsem se už neubránil. Byla to mimořádná žena, celý svůj život byla velmi statečná. Není mnoho Čechů, kteří nás proslavili ve světě jako právě ona. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl strávit v  její společnosti pár chvil před tím, než nás opustila. Jaroslav Kovářík

č. 3/2016

Kobylí dědina

Po stopách zapomenutých „příbuzných“ V dnešním globalizovaném světě se vzdálenosti stávají čím dál menšími a vlivem internetu, a dnes i např. sociálních sítí, se celý svět stává mnohem propojenější. A tak se jednoho dne, již před několika lety stalo, že se na mém facebookovém profilu objevila žádost o přidání do přátel od jisté Madalyn (Medelin) Chlo Brdecko. Z dostupných údajů šlo vyčíst, že Madalyn je z  USA, konkrétně z Texasu z města Memphis. Tehdy jsem se Madalyn jen zeptal, jestli neví, zda její předci nepochází z Československa, odpovědí mi bylo, že ano. A tím se na dlouhou dobu naše konverzace odmlčela. Když jsem se ptal v rodině, zda někdo z dávných příbuzných do USA neemigroval, nikdo nic nevěděl. Přec mi to tak trochu nedalo, jak to s tím původem je, a tak jsem se rozhodl, že by nebylo od věci se do států vydat osobně a na místě zjistit víc. V období letošních Velikonoc jsem tedy Madalyn oslovil s  tím, že jestliže budou chtít, rád bych je navštívil. Odpověď byla okamžitá a  kladná. A tak začaly přípravy mé cesty do Texasu. Nakonec jsme se dohodli, že přijedu na přelomu července a srpna. Během plánování cesty jsem se rozhodl, že před cestou do Texasu strávím ještě týden v Miami. Čas plynul jako voda a mezi běžnými věcmi, které lidé obvykle berou cestou na dovolenou, nechyběly různě staré fotografie v digitální i klasické podobě, videa hodů a některé malé pozornosti s motivy naší obce a v neposlední řadě sedmička kobylského vína. Cesta do USA byla absolutně bez komplikací. Dny v Miami ubíhaly rychle a náhle tu byl pátek 29.července, den přesunu do Texasu. Z Miami jsem měl nejdříve letět do Houstonu s následným přestupem do města Lubbock. V Lubbocku, kde mimo jiné Madalyn studuje na univerzitě, mě měly Madalyn s její maminkou vyzvednout. V pátek ráno jsem

se tedy z Miami Beach přemístil na miamské letiště, kde jsem se odbavil a čekal na nástup do letadla. Do letadla jsme nastoupili s dostatečným předstihem a zdálo se, že všechno půjde jak po másle. Jenže nestálo by to za to, kdyby tomu tak bylo. V době když už si někteří cestující zapínaly bezpečnostní pásy připravujíc se na vzlet, bylo ohlášeno, že budeme mít 50 minut zpoždění. V tu chvíli jsem již tušil, že to bude asi problém, protože na přestup v Houstonu jsem měl jen kolem hodiny času. Z původních 50 minut však nakonec bylo víc jak 2 hodiny, a tak jsem celou cestu do Houstonu nervózně přemýšlel, jak to všechno dopadne. Po příletu do Houstonu jsem okamžitě vyhledal nejbližší informační tabuli odletů. Let do Lubbocku již však v něm nefiguroval. Mimo jiné jsem také od Madalyn po aktivování mobilu do sítě dostal zprávu, co si budu přát k večeři. Avšak jídlo bylo v tu chvíli to poslední, na co jsem měl pomyšlení. Nezbývalo než jít tuto prekérní situaci, ve které jsem se nacházel, nějak řešit. Přišel jsem tedy na pobočku aerolinií se kterými jsem letěl a vysvětlil mou situaci. Paní za přepážkou mi sdělila, že ten den do Lubbocku už nic neletí a konstatovala, že buď můžu zůstat přes noc v Houstonu na hotelu, nebo zda-li mě v Lubbocku někdo neočekával. Když jsem řekl že ano, nabídla mi zajištění letu na jiné nejbližší letiště a ať tedy hned kontaktuji někoho, kdo by mě tam očekával, zda-li s tím bude souhlasit. Nejbližší letiště bylo v Amarillo asi 150 km severně od Lubbocku. Kontaktoval jsem tedy Madalyn a oznámil jí dané možnosti. V telefonu jsem slyšel, jak Madalyn konzultuje situaci s její maminkou a nakonec mi tedy odsouhlasila, ať se tedy vydám do Amarilla. Paní za přepážkou jsem tedy poprosil, ať mi tedy vystaví letenku do Amarilla. Uběhla však sotva minuta, když začal zvonit telefon.

Tentokrát volala Madalyn nazpět. Prý, jestli by nebyla možnost letět do Dallasu. Sice jsem v tu chvíli ještě nechápal proč, ale paní za přepážkou jsem se na tuto možnost okamžitě přeptal. Během chvíle mi bylo odpovědí, že by to možné bylo. A tak jsem se shodou náhod zcela neplánovaně vydal na cestu do Dallasu. Ještě před odletem do Dallasu jsem se Madalyn zeptal, kdo mě tam má očekávat. Jelikož Madalynin otec zemřel a Madalynina maminka se předtím nedávno podruhé provdala, mi odpovědí bylo, že mě tam má vyzvednout Madalynin nevlastní otec Jason (Džejsn) Smith. Jason se právě se svým synem nacházel ve Fort Worth v metropolitní oblasti Dallas-Fort Worth, jež dohromady tvoří obrovskou aglomeraci a jež dohromady sdílí jedno z největších letišť v  USA. Ještě před odletem z Houstonu jsem se s Jasonem spojil a informoval ho o  podrobnostech mého letu a konzultoval s ním okolnosti mého vyzvednutí. Do Dallasu jsem sice přiletěl s  docela velkým předstihem, avšak o co dřív jsme přiletěli, o to déle jsem pak nervózně čekal na zavadlo, o kterém jsem si nebyl úplně jist jestli se mnou dorazilo, ale kterého jsem se nakonec naštěstí dočkal. S Jasonem jsme byli domluveni, že mě bude čekat za budovou vyzvedávání zavazadel. Letiště zřejmě znal dobře a věděl, kde mě očekávat. Po vyzvednutí zavazadla jsem opustil letištní budovu a dle instrukcí Jasona hledal velký bílý pick-up, avšak kolem mne bylo tolik aut podobného typu, že mi z toho šla hlava kolem. Po chvíli váhání jsem se vydal jedním směrem k autu, které se zdálo, že by mohlo být tím správným. Ušel jsem asi 50 metrů, když tu náhle vedle mě zastavil robustní bílý pick-up. Na straně spolujezdce se stáhlo okénko a řidič vozu na mě volal „Alex?, Alex?“. Hurá, dříve než jsem Jasona stihl najít já, Jason našel mě. Nastoupil jsem se tedy do

strana 17

č. 3/2016

Kobylí dědina vozu a s Jasonem jsme se nejprve vydali do Fort Worthu, kde jsme měli vyzvednout jeho syna Tylera (Tajlera), který zde soutěžil v cowboyské soutěži na koních. „Tak jak je v Československu?“, zněla první Jasonova otázka. Poté co jsem mu vysvětlil, že Československo je už víc než 20 let rozděleno na dva státy, následovala otázka „Takže byla válka?“. Jak jsem později zjistil, Jason nebyl jediný, kdo si spojoval rozdělení Československa s válkou. Možné je, že si tuto událost v Americe pletou s válkou při rozpadu Jugoslávie a  nebo dle vlastních historických zkušeností, kdy si Texas vyválčil nezávislost na Mexiku a až později se stal součástí USA, automaticky spojují rozdělení nějakých států s válkou. Každopádně s Jasonem byla neustále legrace díky jeho někdy drsnému smyslu pro humor. Co však Jason nebyl schopen pochopit bylo, jak může být součástí tradiční české štědrovečerní večeře tolik typický kapr. Asi po 20  minutách jízdy po širokých dálnicích a  obrovských dálničních křižovatkách jsme dorazili na místo, kde třináctiletý Tyler úspěšně soutěžil s klisnou Rosee a hřebcem Happy. Poté co Jason za pick-up zapřáhnul návěs na přepravu koní, kde jme posléze nalodili 2 zmíněné koně, jsme se vydali na 4,5 hodinovou cestu do Memphisu (neplést s mnohem větším a známějším Memphisem ve státě Tenesee). Mladičký Tyler byl bystrý a velmi přátelský. Během cesty se mě Tyler vyptával na zajímavosti ohledně naší země a já mu rád jeho otázky zodpovídal. I když postupem času Tyler, stejně jako později já, vlivem únavy nakonec usnul. Do Memphisu jsme sebou přivezli i bouřku, a tak jsme v deštivém počasí vyložili koně do stájí a vydali se ještě na finální závěrečnou cestu na Salt Creek Ranch (Ranč slané říčky), který je situován asi 8 mil na samotě za Memphisem. Když jsme dorazili na ranč bylo už asi půl 3 v noci, ale i přesto byla Madalynina maminka Chlo (Klou) ještě stále

strana 18

vzhůru a vyčkávala našeho příjezdu. Chlo byla velmi milá a laskavá. Po vřelém přivítání mě Chlo zavedla do pokoje v podkroví, kde jsem strávil následující 4 noci. Přemožen únavou v kombinaci s  bouřkou, která venku řádila, jsem usnul během chvilky. Ráno respektive dopoledne, kdy jsem se probudil, jsem zaznamenal, že v přízemí už je živo a tak jsem se hned odhodlal sejít dolů. Všichni až na Tylera byli vzhůru. Namísto pátečního odpoledne jsem se konečně poprvé s Madalyn, se kterou jsem celou tu dobu před tím komunikoval a kvůli které jsem vlastně i přijel, setkal až v sobotu dopoledne. Konečně jsem se byl pohromadě se všemi členy rodiny, až na mladší Madalyninu sestru Morgan, která po celou dobu během mé návštěvy byla přítomná v Arizoně. S Madalyn jsem se různě bavili o rodině, škole či jiných tématech. Trochu zvláštní všem přišlo, jak příjmení Brdečko zní v originále, ale také i přechylování ženského příjmení s příponou ová. Já jsem se zase dozvěděl, že příjmení Brdecko se v angličtině čte jako Brdekou. Mimo jiné mi Madalyn během našeho rozhovoru na jejím mobilu ukázala fotky projektu, který v minulosti zpracoval některý z Madalyniných předků. Hlavním účelem tohoto projektu bylo zpracování historie rodiny Brdecko na území USA, zvláště pak v počátcích. Kromě těchto údajů tento projekt také obsahoval malý anglicko-český(slovenský) slovník. Docela podrobně v jednotlivých bodech byla také zpracována historie českých zemí od Velké Moravy až po rok 1968. Z materiálu jsem vyčetl, že v roce 1899 vstoupil na území států Tomáš Brdečko narozen 1862 v Kobylí na Moravě, jehož manželka byla Terézie, rozená Chytková, narozena 1863. Dohromady měli celkem 3 děti narozené v Kobylí Josefa (*1884), Antonína (*1889) a Veroniku (*1891). V roce 1899 tedy nejprve dorazil Tomáš s nejstarším Josefem. Terezie s ostatními dětmi dorazili až o rok později. Rodina se

nejprve usadila v Texasu v obci Cistern v oblasti Austinu a farmařila na 150 akrech půdy. Avšak Terézie byla v novém domově nešťastná a autor doslovně píše, že zemřela se zlomeným srdcem steskem po rodné zemi v listopadu 1902. O 5 let později 1907 spáchal nejstarší ze sourozenců Josef sebevraždu. O Antonínovi je zmíněno, že se účastnil bojů v I. světové válce v řadách dělostřelectva. I když Antonín přežil hrůzy války, hned krátce po ní v prosinci 1918 umírá na zápal plic. Jediná Veronika se v roce 1910 vdala za farmáře Franka Kremel s nímž později měla 6 dětí. Oba bratři narození v Kobylí tedy zemřeli svobodní a bezdětní. Avšak Tomáš se již roku 1903 znovu oženil s jistou Annou Petruska (původně zřejmě Petrušková), s níž měl později další 2 syny - Frank (*1910) a Henry (*1918) a právě teprve od těchto 2 synů se příjmení Brdecko v USA dochovalo dodnes. Rodina se však kvůli Tomášovým zdravotním problémům, kdy Tomášovi bylo doporučeno sušší prostředí, v roce 1923 přesunula do Deming v Novém Mexiku, kde dál farmařili. Sobotního dne jsme také nejprve jeli do nedalekého Memphisu na nákupy, a tak jsem si mohl toto malebné městečko o dvou tisících obyvatelích prohlédnout za denního světla. S Kobylím krom takřka stejně velké populace bylo společné také to, že některé ulice byly vyasfaltované a  některé vydlážděné, na rozdíl tedy od našich žulových kostek, cihlami. Avšak hlavní sobotní bod tvořila odpolední projížďka rozsáhlým územím ranče. Přirovnal bych to jako k projížďce v safari, kde krom v dáli vyjícího kojota a sem tam poskakujících králíků byly jedinými zvířaty tmavě hnědé až skoro černé krávy. Krávy, které byly chovány výhradně na maso, se volně pásly v rozsáhlé a rozmanité krajině načervenalé zeminy plné menších luk, skal a rybníčků. Na těchto rybníčcích někdy také Jason s rodinou chytal ryby, i když kapry zřejmě ne. Nedělní den byl pak nejnabytější.

č. 3/2016

Kobylí dědina

Nedělního dopoledne jsem se s Madalyn a Tylorem vydal do Amarilla, vzdáleného asi 130 km severozápadně od Memphisu. Zde jsme se připojili k Chlou a Jasonovi, jež se účastnili mše v kostele a po obědě jsme se společně vydali do národního parku Palo Duro Canyon, který byl jen půl hodiny cesty jižně od Amarilla. Dle jejich slov po Grand Canyon druhého největšího kaňonu v USA. Zde jsem také s Madalyn a Tylerem zkusil jízdu po laně nad jednou z částí kaňonu. Po té jsme si také celé údolí kaňonu projeli autem a na večeři se zpátky vrátili do Amarilla. Madalyn zvolila steakehouse, kde však bylo neustále plno, a tak jsme při vstupu obdrželi malou černou krabičku a šli do čekárny. Při vstupu do čekárny jsem se nemohl ubránit smíchu, když jsem viděl podlahu plně pokrytou burákovými slupkami. V čekárně byly lavice a  mezi nimi krabice s buráky. Hosté si tedy mohli krátit chvíli čekáním na volný stůl louskáním buráků, jejichž slupky jednoduše házeli na zem. Po nějaké chvíli černá krabička, kterou jsme obdrželi, začala svítit a bzučet a my jsme tedy

mohli ke stolu vychutnat si pravý texaský steake. Po večeři jsme se opět vrátili do Palo Duro Canyon. Tentokráte za účelem zhlédnutí divadelní hry v amfiteátru, který se v kaňonu rovněž nacházel. Komedie zasazená do období osídlování Texasu neměla chybu. Velký počet herců, propracovanost kulis a v neposlední řadě také závěrečný ohňostroj byli uchvacující. Po tomto náročném dni, jsme se na ranč opět vrátili až pozdě v noci. Avšak následujícího rána jsme si už tak dlouho nepospali. S Madalyn a Jasonem mě čekala další prohlídka ranče, tentokráte z ptačí perspektivy. Důležitým Jasonovým pomocníkem totiž byla i menší helikoptéra, se kterou čas od času prolétal a kontroloval rozsáhlé území ranče, kdy jsou však přesuny helikoptérou oproti autu po tomto značně členitém terénu nesrovnatelně rychlejší. Poslední večer jsem věnoval vyprávěním o našich zvycích, prohlížením fotografií a také zhlédnutím videí z hodů. Ze všeho nejvíc všechny zaujaly samozřejmě hody, už z toho důvodu, že něco obdobného v Texasu rozhodně nemají. A pak už přišlo úterní ráno, čas lou-

S Madalyn a Tylorem v Palo Duro Canyon

čení a mého odjezdu nejenom z Texasu ale celkově z USA. Po vydatné snídani tvořené smaženou slaninou a sázeným vejcem jsem se všemi rozloučil. Všem jsem byl moc vděčný za krásný krátký pobyt v Texasu. Nejoriginálnější byl samozřejmě Jason „Veselé Vánoce!“, přál mi Jason na začátku srpna. Poté jsem naložil své věci do auta a Madalyn mě pak odvezla na letiště v Lubbocku, kam jsem měl původně i přiletět na mém příjezdu. S Madalyn jsem se rozloučil a řekl, že je na opačné straně Atlantiku kdykoliv vítána. A pak už jsem se jenom po cestě na zpět modlil, aby se neopakovala podobná situace jako po cestě do Texasu. V krátkém časovém sledu mě na trase Lubbock-Houston-Miami-Istanbul-Vídeň čekaly 3 přestupy, ale i přes drobné komplikace se tak naštěstí nestalo a já se bezpečně vrátil domů. A tady bych vlastně i mohl skončit. Avšak přec bych ještě jednu zajímavost přidal. Nedělního odpoledne po mém návratu, které se pro mě stalo chvílí nudy, jsem se rozhodl na stránkách zemského archívu Brno nahlédnout do starých částí matriky naší obce, které jsou na webu volně přístupné. Poté, co jsem otevřel správný svazek a nalistoval rok 1862, jsem se asi po čtvrt hodině bádání dobral výsledku a našel Tomáše Brdečku narozeného v tomto roce. Nadpisy kolonek sloupečků, ale i  veškeré údaje v tomto období, byly psány švabachem a německy. Jen jména jednotlivých nově narozených občanů tehdy rakouského císařství byla psána písmem podobným dnešnímu stylu. Sice jsem zprvu tedy nebyl schopen přečíst údaje o rodičích a kmotrech, avšak čísla se i v té době psala stejně jako dnes. Místo narození číslo popisné 100. To stejné č. p., na kterém naše rodina bydlí dodnes. Aleš Brdečko

strana 19

č. 3/2016

Kobylí dědina

Trh s prasátky V Kobylí jednou za týden vždy ve čtvrtek u lípy, kde dnes stojí prodejna potravin, se konal trh na prasátka. Na rovince dole byl plácek, kde stávaly vozy s  prasátky, do kopečka kol Bezděkovej zahrady k  silnici bylo už jen trní a naplavený hrnce po búřce a bahno. Prasátka prodávali Kobyláci i Vrbečáci, někdy i Bořečáci. Z celýho okolí si na chov chodili kupovat prasničky.Tak byla kobylská prasátka vyhlášena, až z Rakvic si je chodili kupovat. Byly rodiny, které se chovu prasátek věnovaly a ty vždy dobře prodaly. Zákazníci chodili od vozu k  vozu a vybírali si. Prasátka byla zadělaná na vozu dřevěnú brankú. Přes branku bylo je pěkně vidět, tak že kupující věděl, co kupuje. Ti, co byli známí chovem, vždy prodali hned. Ti druzí museli třebas i týden, nebo dva čekat, ale nakonec prodali všichni.

Vychovat prasátka k  prodeji byla dřina. Když měla prasnice 10 až 12 prasátek, musela se hned přikrmovat. Někdy se im dávalo i z  dudlíka. Dívala sem se na stařenku Zemánkovu, jak chystala šlichtu (krmení) pro prasátka. Na pekla pegánků (dnes bulka od pekaře), nakrájela na kostečky a polila teplým mlíkem. Prasátkom to šlo k duhu. Ale za pár dní jim musela přidávat brambory a mrkev, že aby neměly křivicu. Všecko mačkala v rukách na kašičku. Dnes by zapla mixér. Prasátkom se moc brambory nelíbily, ale musely si zvykat. Než šly na prodej, musely už nápoj žrát. Kdo měl dost mlíka, dával jim ho do nápoje, ta se potom jen leskla. Kdo si je potom kúpil, stěžoval si, že bez mlíka mu nechce nic žrát. Musel prasátku přilepšovat, ať chtěl, nebo ne. Na krmení dostaly dlouhý, nízký koryto, aby se jim z něho dobře žralo. Jedno vedle druhýho

u koryta stálo, jaká to byla pěkná podívaná a stařenky Zemánkovej hrdost, že jejich prasátka sú tak pěkná. Šak dostaly mlíka, podmáslí i syrovátky až dost. Když jeli na trh k lípě, ráno je hodně nakrmili, aby nekvičely. Ukvičený prase nikdo nechtěl. V den trhu i paní Bezděkova měla v  obchodě napilno. Od rána byla za pultem a ukazovala, jaké mají zboží. Mladým děvčatom nabízela, že im objedná na rukávce. Věděla, jak kdo prodá, kde peníze sú. Všechno si zapsala a objednala vždy o troje víc, aby se dostalo na všechny. Na tacle (rukávy) sklený batist, na obršlák (krajka kol krku) a na stánek (tělo) jemný plátno. Krajka byla z Vamberka, batist a plátno z Dobrušky. Za párek prasátek si mohlo děvče tu krásu dovolit. Rukávce byly tak kvalitní, že je nosily ještě vnučky po babičkách. Lidmila Viktorínová

Vrchní konec Pod Větřákem, dnes Na Vyhlídce Po první světovej válce byla obecní půda rozdělena na stavební místa. Bylo to na nejvyšším kopci nad dědinú. Domy si postavili kol cesty z horní strany a z dolní jen tři. Mezi něma vznikl trojúhelník půdy, říkali sme mu Na Špici. Tam sme se my, děti, hrávaly. Dospělých bylo na vrchním konci 26 a děcek 33. Bylo tam veselo, pro děcka to byl ráj. Krom Špice tam byly Studýnky a nad humnama Větřák. Místa pro zábavu až až. U Studýnek se pásly krávy, koze a  husy. Děcka je musely hlídat. Husy se napásly na padělkách, potom si sedly pod topol do chládku. Děcka měly folk, dělaly si, co chtěly, dobrýho nic. Až večer doma bylo rovnání, výprask je neminúl. Tak to šlo od jara do podzimu. V zimě se vozilo z kopca dúle do zahrad na saních. To bylo radosti, došly děcka ze Zahrad i z Čaganova. Bez nejakých žducháncú se to neobešlo, no ale to patřilo k věci. Takový

strana 20

život na vrchním konci byl před 8090 roky. Domy byly jen zalíčené, cesta vydlážděna kočičími hlavami (větší kámen) a zasypaná štěrkem. Po búřce tam bylo z polí nánosu blata až až. Dnes, kdyby tam došel z těch starých lidí někdo, nevěřil by svým očím. Nebyla sem tam několik let. Domy sú tam opravený, postavený nový, až na nějaké výjimky na zboření. Cesta vyasfaltovaná, čistá a rovná. A Špica, ta se změnila, žádná vyházená jama na řepu nebo herteple, ani bodláčí nebo starý hrnce. Krásně je to urovnaný, zasazený trnky a zasetej trávník. Trnek byla napadaných plná zem, asi tam nikdo nepálí kořalku. Tetka Andělka už tam nejni, odjela k dceři kdesi na Vysočinu a už se nevrátila. Stojím u vrchní cesty na rožku a dívám se na její chalupu. Sú tam daný nový okna a dveře a nová střecha. Dívám se na dveře, neotvírajú se, nikdo tam nejni. Kdož ví, kdo tam bývá.

Otočím hlavu k  horní cestě a vidím jen kousek kříže s Kristem, celý zarostlý zeleným porostem. Dobře že je zarostlý, je na samém konci meze, už asi by dávno spadl na cestu, kdyby ho nedržely kořeny. Je starý více než 200 let. Z  jara, když chodilo procesí prosit o úrodu, dávaly stárky na něj věnec upletený ze zelenej pšenice. Podstavec sme zalíčili černú barvú a před kříž nasadili nejaká kvítka. Byli sme mladí, bavilo nás to. Tak stojím na stejným místě jak v  roku 1945. Dovedl mě tam sovětský voják – kuchař, říkali mu staršina. U nás bydlel. Vedle u súsedú vařili pro důstojníky. Staršina došel za mnú a říká: „Dočka idi suda smatrit, prijechá general Malinovsky.“ Já sem stála, ale nikdo nejel, už sem chtěla odejít, ale v tom vyšel od nás staršina vystrojenej v kuchařskej čepici a kabátku. Postavil se na mostek a čekal. Mně ukazoval rukú, abych zostala na místě. A už

č. 3/2016 to začalo. Napřed jela jedna motorka, potom druhá. Jely jak čerti. První jela do zahrad, druhá nad zahrady. Potom jely dva gazíky s vojáky, za něma vlečka s kulometem, na ni seděli vojáci kol kulometu. Dva stáli u hlavně kulometu, připraveni hned střílet. A za něma jel gazík s  generálem Malinovským. Na zadním sedadle měl jen dva vojáky a vedle sebe šoféra. Zastavil a bavil se

Kobylí dědina s vojáky. Já sem byla zklamaná. Čekala sem vyšňořenýho pána, jak sme viděli Němce v žurnálu v kině. A on měl jen lepiš s červenú páskú a vpředu na ni hvězdu. Místo kabátu jen zelenú gimňasťarku do boků a v  pasu řemen. Na prsou měl jen velkú zlatú hvězdu. Když si zdělal čepici, na hlavě měl černé vlasy ostříhaný na ježka. Byl opálenej, snědej, široká ramena, takovej

pevnej pořízek, prostě sedlák. Mě si taky všiml, usmál se na mě a zamával. Za chvíli se rozjeli směr Brumovice. Za ním jely zase gazíky s vojáky a motorka. Mně se zdálo, že tak velký pán, byl málo hlídán. Když se s vojáky bavil, nedával na sobě znát žádnú pýchu a nadřazenost. Tak sem viděla generála Malinovskýho. Lidmila Viktorínová

Prodej čerstvého mléka Chov skotu s produkcí mléka je ve vyspělých evropských státech základní pilíř plnohodnotného zemědělství. Bohužel v České republice je tomu jinak. Více jak 40 % mléka a mléčných výrobků se k  nám dováží a domácí producenti hledají složité cesty, jak svoji produkci prodat, nebo chovy dojnic jednou pro vždy ruší. Přitom situace v kvalitě nabídky mléka a mléčných výrobků v obchodní síti není pro spotřebitele příznivá. Většina výrobků je plná náhražek a doplňků a s původní recepturou to již nemá mnoho společného. Většina obyvatel v Kobylí již ani nezná, jak chutná čerstvé mléko „od krávy“ a přitom společnost PATRIA Kobylí má velmi kvalitní chov 200 ks dojnic.

Vedení společnosti se rozhodlo, že počátkem prosince zahájíme prodej čerstvého mléka prostřednictvím mléčného automatu, který je dnes umístěn v místnosti při vstupu do administrativní budovy společnosti. Prodej mléka probíhá nepřetržitě během celého týdne. Mléko si můžete zakoupit do přinesených nádob, nebo jsou k dispozici plastové i skleněné láhve na recepci. Mléko se po nadojení v mléčnici vychladí na teplotu 6° C a vychlazené se dopraví z farmy do mléčného automatu, ve kterém je udržována tato teplota. Před použitím syrového mléka se doporučuje toto tepelně upravit nebo pasterovat (ohřát mléko na 72 – 75° C po dobu 15 – 30 vteřin). V případě zájmu naši nabídku postupně dopl-

níme o přípravky pro domácí výrobu jogurtů, tvarohu, másla, sýrů apod. Věříme, že zavedením prodeje čerstvého mléka z  naší farmy, rozšíříme pro vás nabídku o další produkt – čerstvé mléko, které si v  širokém okolí není možno opatřit a bude významným doplňkem k naší masné výrobě, která v  nové prodejně nabízí čerstvé hovězí i vepřové maso z  našeho chovu, včetně širokého sortimentu uzenin a zabijačkových specialit. Děkujeme občanům i vedení obce za spolupráci a přízeň v  roce 2016 a  přejeme hodně spokojenosti v  novém roce. Ing. Roman Borovička člen představenstva PATRIA Kobylí, a.s.

Z činnosti ZO ČZS Kobylí Vážení čtenáři, rok se nám schyluje ke konci a nastal čas všemožného bilancování. A tak i mně dovolte, abych vám trochu přiblížil činnost naší místní organizace Zahrádkářského svazu  Kobylí v  uplynulém roce. V tomto roce nám přibyli další dva členové a tak současná členská základna čítá sedmdesát pět členů. Přesto v našich řadách rádi uvítáme nové členy z řad mladších zahrádkářů a vinařů. Snažíme se o pořádání velkého počtu akcí, které jsou organizačně velmi náročné, a proto jsme rádi za každého nového člena. Teď

už konečně k  uskutečněným akcím. Pilotní akcí naší organizace je Místní výstava vín, jenž je časově velmi náročná. Podrobně jsem se o výstavě vín rozepsal v jarním čísle zpravodaje. V únoru jsme po dlouhých letech obnovili tradici zahrádkářských plesů. S velkou obavou o účastníky jsme začali přípravy jak samotného plesu, tak i shánění tomboly. Místo tradiční dechovky jsme zvolili kapelu Žízeň a hlad, takzvanou tři na tři, což se nám vyplatilo, jelikož to uměli perfektně rozjet. K  tomu byla bohatá tombo-

la, kde hlavní cenou byla fůra hnoje, křovinořez a motorová pila. Čekaly nás dvě vystoupení taneční skupiny Dezorient z Vohavy, kdy jsme se mohli smíchy potrhat. To, že jsme se rozcházeli o půl šesté ráno, jenom dokresluje senzační atmosféru plesu. Tak v příštím roce znova. V  červnu jsme se vydali na každoroční zájezd. Tentokrát jsme zamířili do spřátelené obce Budmerice na Slovensku. Zájezd se tradičně skládal z několika částí, a tou první byla návštěva firmy Včelko ve Smolenici. Firma Včelko se zabývá výro-

strana 21

č. 3/2016

Kobylí dědina bou včeloviny a medoviny. Při prohlídce výrobních prostor s možností ochutnání medovinového burčáku nás pan Kudláč, majitel firmy, seznámil s  náročností výroby medoviny. Poté nás čekala ochutnávka různých druhů medoviny. Měli jsme možnost ochutnat medoviny s  tradičními, ovocnými i bylinkovými příchutěmi. Zajímavostí byly medoviny, které ležely v barikovém sudu a také medovina oceněná jako Nejlepší medovina na světě. Po malém občerstvení a nákupu v  podnikové prodejně jsme se vydali do Budmeric. Prvním Budmerickým zastavením byla prohlídka místního zámku „kaštiela“, který nechal v  roce 1888 postavit Ján Pálffy. Byl postaven ve francouzském stylu jako lovecký zámeček s  velkou a krásnou zahradou. Když jsme byli nasyceni historií a uměním, cítili jsme potřebu tyto informace spláchnout a zakonzervovat. Načež jsme se přesunuli k místnímu drobnému vinaři, panu Moravčíkovi, který nás přivítal ve svém sklípku pod barákem, kde nás čekal rozpálený krb a  domácí ořechovka. Před degustací jsme se posilnili obědem, sestávajícím z řízku a dvou druhů bramborových salátů. Následná degustace byla pro mnohé jedinečnou příležitostí ochutnat vína z  Malokarpatské vinné oblasti. Do sklípku u pana Moravčíka nás přišel pozdravit Budmerický starosta pan Jozef Savkuliak. Seznámil nás stručně s  životem v  obci, každému předal malý upomínkový dárek a spěchal za svými povinnostmi. Jelikož se nám venku rozpršelo, tak se nám ani nechtělo

strana 22

z vyhřátého sklípku. Nedalo se však nic dělat, jelikož nám již několikrát volali z  místního muzea, kde vězíme. V  místním muzeu „Budmerická izbička“, jenž se svou rozlohou nemůže našemu muzeu vyrovnat, jsme nahlédli do dějin obce, kdy naši stařečkové žili zhruba stejným způsobem jako dědové na Slovensku. Po rozloučení jsme nasedli do autobusu

a vyrazili na cestu domů. Abychom tak dlouhou cestu přežili, čekala nás ještě zastávka ve Vinařství pana Štěpánka v Mutěnicích. Tady nás čekala další řízená degustace a stoly plné obložených mís. Myslím, že tento zájezd byl velmi úspěšný, což potvrdil i  zúčastněný předseda ZO ČZS z  Čejče a rád by si ho zopakoval se svou organizací.

č. 3/2016 Další akcí, na které jsme se podíleli i my zahrádkáři, bylo Zarážení hory. Tradičně jsme v našem stánku prezentovali vína drobných pěstitelů, převážně z  řad zahrádkářů. Jelikož u našeho stánku bylo neustále živo, dává jasný důkaz, že i vína zahrádkářů dokážou svou kvalitou konkurovat profesionálním vinařům. Koncem září jsme již druhým rokem uspořádali výstavu ovoce a zeleniny „Kobylská zahrádka“. Akce se konala v  obecní sokolovně a i když letošní jaro se podepsalo na úrodě jak zahrádkářů, tak vinařů, sešla se nám na výstavě spousta krásných exponátů. Děkujeme všem, kteří přinesli svůj exponát, hlavně panu Bukovskému, který přinesl spoustu hroznů révy vinné na krátkých tažních. Bezvadným zpestřením výstavy byla výstava výtvarných děl našich dětí ze základní školy na téma ovoce a zahrádka. Výstavu doplnil pan Pavel Líznar svou krásnou expozicí kaktusů a paní Radka Ševcová svými obrázky. Pro děti byl připraven skákací hrad a  pro dospělé občerstvení v místním bufetu. Pan Topínka, jako vzorný člen výboru, přichystal dva burčáky – bílý a růžový, a paní Lovečková se jako správná jednatelka postarala o přesňáky. Senzační atmosféru připravila cimbálová muzika Dukát z  Kyjova a tak se zpívalo a  popíjelo do pozdních hodin. Poslední větší akcí naší organizace byl zájezd na Martinské slav-

Kobylí dědina nosti vína do rakouského Golsu. Již tradičně nás vezl Jožka Otáhal, takže jistota bezpečného návratu byla zajištěna. Gols je vinařská obec ve spolkové zemi Burgenland, Rakousko. Na to, že se jedná o malou obec se třemi tisíci obyvateli, bylo otevřeno na osmdesát sklepů, což se za jeden

den opravdu nedá projít. Závěrem mi dovolte, abych za naše zahrádkáře popřál všem krásné prožití vánočních svátků a popřál mnoho úspěchů a pevné zdraví do nového roku. PF 2017. Za ZO ČZS Kobylí Vladimír Čotek

strana 23

č. 3/2016

Kobylí dědina

Ochutnávka mladých vín v Hasičské zbrojnici V pátek 25. listopadu se již tradičně uskutečnila ochutnávka mladých vín kobylských vinařů. V příjemném prostředí klubovny našich hasičů jsme se od páté hodiny odpolední začali pomalu scházet a tak se nám začaly plnit stoly vinaři přinesenými vzorky. Ochutnávka je určená převážně pro místní vinaře, aby mohli na jednom místě spolu s  kamarády a  kolegy vinaři porovnat svá mnohdy i nehotová vína. Je to velkou výhodou, že vinař může na takovou ochutnávku vzít i nějaké víno, se kterým si není stoprocentně jistý, aby mohl podebatovat, co tomu vínu může být a co by se mělo s tímto vínem udělat.

Je přeci všeobecně známé, že když si vinař chutná své víno sám pořád dokola, že mu může nějaký neduh ve víně uniknout. A tak se nám sešla téměř stovka vín nejen kobylských vinařů, ale i kamarádů ze sousedních Brumovic, Vrbice a Čejče. Tradiční bývá

i vstupné na tuto ochutnávečku. Kdo přinese vzorek vína a má svoji skleničku, tak ten neplatí vstupné žádné. Tak se nás sešla spousta místních i  přespolních vinařů, kdy ve veselé atmosféře, s bohatým pohoštěním a s pěknými víny bylo o čem debatovat do pozdních hodin. Jelikož víno otvírá srdce a rozradostňuje náladu, nechyběla ani pěkná písnička, kterou si vinaři zazpívali. A s písní na rtu jsme se rozcházeli do svých domovů a kdo měl málo tak i do sklípků. Děkujeme hasičům za půjčení klubovny a v  březnu na výstavě vín budeme mít možnost si vína pokoštovat znovu. Za Vinaře z Kobylí Vladimír Čotek

Ohlédnutí za rokem v Tělovýchovné jednotě Sokol Kobylí TJ Sokol zajišťuje v Kobylí zázemí a podmínky pro sportování nejen pro své členy, ale i pro všechny zájemce, kteří mají chuť sportovat. Naše TJ zastřešuje šest sportovních oddílů: fotbalový, tenisový, volejbalový, basketbalový, nohejbalový a oddíl stolního tenisu. Celkem má naše jednota 188 členů, z toho je 68 dětí a mládeže. Sportovci z našich oddílů reprezentují obec v pravidelných organizovaných soutěžích v rámci okresu a kraje a zúčastňují se turnajů po celé republice. Během sportovní sezony se v Kobylí téměř každý týden koná nějaké utkání, které mají všichni občané možnost navštívit, ať už jde o zápasy stolního tenisu v tělocvičně, volejbalu na kurtech u areálu, nebo fotbalu. Na nedělních fotbalových utkáních na hřišti Za mlýnem bývá pravidelně návštěva kolem stovky diváků. Letošní rok byl pro Sokol ve znamení změn. V dubnu byl zvolený nový výbor, před kterým se objevilo plno nových výzev. Dlouholetá

strana 24

správcová ubytovny nastoupila před zahájením sezony do pracovní neschopnosti a ukončila provoz bufetu. Tak jsme se po seznámení se stavem ubytovny rozhodovali, jestli bez zkušeností, personálního obsazení a bez vybavení bufetu vůbec ubytovací sezonu zahájit. Rozhodli jsme se, že to zkusíme. Ve spolupráci s paní Soukalovou, která také zajišťuje stravování pro ubytovaná mládežnická soustředění, se nám podařilo zprovoznit bufet ke spokojenosti ubytovaných hostů i sportujících kobyláků, kteří začali sportoviště využívat ve větších počtech, než bylo v minulých letech obvyklé. V květnu zničil požár buňku s občerstvením na hřišti, jenom díky rychlému zásahu hasičů nelehly popelem také kabiny. Pro příští sezonu ji plánujeme nahradit. Díky loňské dotaci od Obce Kobylí na revitalizaci kurtů, kterou jsme v letošním roce dokončili, máme pro všechny zájemce o hraní tenisu

k dispozici tři kvalitní antukové kurty. O  prázdninách se na nich konal tenisový kemp pro děti a pravidelně zde probíhají tréninky pod vedením zkušeného trenéra Petra Bůžka z Brna. Zjistit obsazenost kurtů a zamluvit si termín mohou zájemci na novém rezervačním systému na našich webových stránkách. Momentálně probíhá výstavba oplocení kolem fotbalového hřiště, které nám umožní tento areál dál rozvíjet. Zajistíme tím větší bezpečnost sportujících, ochranu majetku i dalších plánovaných investic. Po oplocení bude areál i nadále volně přístupný pro všechny občany, provoz v něm bude řešen provozním řádem, např. se bude v nočních hodinách zamykat. Tuto akci bychom nebyli schopni realizovat bez pomoci dotací od Obce Kobylí a Jihomoravského kraje, za což jim patří naše poděkování. Radek Kovář předseda TJ Sokol.

č. 3/2016

Kobylí dědina

Kobylský fotbal Máme za sebou první polovinu soutěžního ročníku 2016/2017. Celkem 5 družstev reprezentuje naši obec v okresních soutěžích. Muži: Pohled na tabulku okresní soutěže III. třídy skupiny B není moc povzbudivý. Dvanácté místo po polovině soutěže je jistě zklamáním, ale tak už to ve sportu chodí. Objektivní i subjektivní důvody nás dostaly skoro až na samé dno tabulky. Celkem 11 vybojovaných podzimních bodů je velkou motivací pro zimní přípravu. Tak uvidíme. Při podrobnějším pohledu je jistě pozitivní výsledné skóre. Většina porážek byla o gól, mužstvu citelně chybí koncový hráč. Rk. Družstvo

Záp.

+

0

-

Skóre

Body

Datum

Domácí

Hosté

Výsledek

1

Vrbice

13

10

1

2

28:13

31

14. 8. 2016

Kobylí

Bořetice

1:1

2

Šitbořice

13

9

2

2

43:10

29

21. 8. 2016

Popice

Kobylí

4:1

3

Ivaň

13

9

2

2

37:16

29

28. 8. 2016

Kobylí

Boleradice

2:0

4

Strachotín

13

7

2

4

29:16

23

4. 9. 2016

Kobylí

Vranovice

1:2

5

Horní Věstonice

13

5

4

4

21:21

19

11. 9. 2016

Kobylí

Vrbice

1:2

6

Bořetice

13

5

4

4

21:25

19

18. 9. 2016

Klobouky

Kobylí

2:2

7

Popice

13

5

2

6

28:22

17

25. 9. 2016

Kobylí

V. Hostěrádky

3:1

8

V.Pavlovice B/Starovičky

13

5

2

6

17:22

17

2. 10. 2016

Nosislav

Kobylí

2:2

9

Boleradice

13

5

2

6

13:19

17

9. 10. 2016

Kobylí

Šitbořice

0:1

10

Nosislav

13

4

4

5

21:25

16

16. 10. 2016

V. Pavlovice „B“

Kobylí

0:0

11

Vranovice

13

3

3

7

16:32

12

23. 10. 2016

Kobylí

Horní Věstonice

1:1

12

Kobylí

13

2

5

6

16:22

11

30. 10. 2016

Strachotín

Kobylí

2:1

13

Velké Hostěrádky

13

3

2

8

16:31

11

6. 11. 2016

Ivaň

Kobylí

3:0

14

Klobouky

13

1

1

11

16:48

4

Datum

Domácí

Hosté

výsledek

3. 9. 2016

Podivín

Kobylí/Vrbice

7:0

11. 9. 2016

Kobylí/Vrbice

Rakvice

3:2

17. 9. 2016

Krumvíř

Kobylí/Vrbice

3:0, kontumačně

25. 9. 2016

Kobylí/Vrbice

Hlohovec

2:1

Dorost: Okresní přebor dorostu hraje pět mužstev plus několik dalších hraje krajské soutěže. To je velmi neradostné. Když budu pozitivní, tak jsme ve vedení rádi, že nám dorost ještě vůbec hraje. A proto opravdu upřímně děkuji všem, kteří kladným přístupem pomohli odehrát podzimní část sezónu tak, jak se stalo. Negativa a zklamání si nechám na někdy příště. Rk. Družstvo

Záp.

+

0

-

Skóre

Body

1

Krumvíř/ Klobouky

8

8

0

0

39:5

24

28. 9. 2016

Hlohovec

Kobylí/Vrbice

6:3

2

Podivín

8

5

1

2

28:10

16

Kobylí/Vrbice

Podivín

1:7

3

Rakvice

8

3

1

4

36:14

10

9. 10. 2016

4

Kobylí/ Vrbice

8

2

0

6

10:46

6

15. 10. Rakvice 2016

Kobylí/Vrbice

12:0 1:8

Hlohovec

8

1

0

7

8:46

3

23. 10. Kobylí/Vrbice 2016

Krumvíř

5

strana 25

č. 3/2016

Kobylí dědina Starší žáci: Nejlepší výsledky v posledních letech mají tradičně starší žáci. I letos tomu není jinak. Rk. Družstvo

Datum

Domácí

Hosté

Výsledek

4. 9. 2016

Velké Němčice

Kobylí/Vrbice

1:1

11. 9. 2016

Krumvíř

Kobylí/Vrbice

0:3

Záp.

+

0

-

Skóre

Body

25. 9. 2016

Nikolčice

Kobylí/Vrbice

1:3

1

Nosislav

8

6

1

1

32:8

19

28. 9. 2016

Nosislav

Kobylí/Vrbice

4:0

2

Vrbice/Kobylí

8

5

1

2

19:8

16

2. 10. 2016

Kobylí/Vrbice

Nosislav

1:2

3

Krumvíř

8

5

0

3

24:13

15

9. 10. 2016

Kobylí/Vrbice

Velké Němčice

4:0

4

Nikolčice

8

1

2

5

8:25

5

16. 10. 2016

Kobylí/Vrbice

Krumvíř

2:0

5

Velké Němčice

8

0

2

6

5:34

2

30. 10. 2016

Kobylí/Vrbice

Nikolčice

5:0

Datum

Domácí

Hosté

hřiště

3. 9. 2016

Nosislav

Kobylí/Vrbice

5:3

10. 9. 2016

Kobylí/Vrbice

Křepice

5:0

Mladší žáci: V průběhu podzimu se výkony mladších žáků zlepšovali. Rk. Družstvo

Záp.

+

0

-

Skóre

Body

18. 9. 2016

Boleradice

Kobylí/Vrbice

8:2

1

Ivaň

10

9

1

0

91:17

28

25. 9. 2016

Ivaň

Kobylí/Vrbice

14:1

2

Hustopeče B

10

8

1

1

74:20

25

28. 9. 2016

Hustopeče B

Kobylí/Vrbice

9:1

3

Nosislav

10

4

0

6

25:38

12

1. 10. 2016

Kobylí/Vrbice

Hustopeče B

0:9

4

Boleradice

10

4

0

6

29:54

12

8. 10. 2016

Kobylí/Vrbice

Nosislav

1:4

15. 10. 2016

Křepice

Kobylí/Vrbice

2:5

5

Kobylí/Vrbice

10

3

0

7

28:60

9

22. 10. 2016

Kobylí/Vrbice

Boleradice

9:0

6

Křepice

10

1

0

9

10:68

3

29. 10. 2016

Kobylí/Vrbice

Ivaň

1:9

Starší přípravka: Dle důrazného doporučení komise mládeže fotbalové asociace se výsledky ani tabulky v kategorii přípravek nezveřejňují. Neučiníme tak ani my, přesto radost ze hry a nefalšovaný zápal pro hru se zakázat nedá. A tu mladí kluci prozatím opravdu mají. Josef Kaňa předseda fotbalového oddílu TJ Sokol Kobylí

Rozpis jarního kola 2017 volejbalové soutěže mužů krajského přeboru 2. třídy, ročník 2016/2017 Družstvo mužů volejbalového oddílu Tělovýchovné jednoty Sokol Kobylí bude pokračovat v jarním kole mistrovské soutěže za účasti 9 družstev: Slovácký sportovní klub Břeclav, TJ Sokol Hodonín, TJ Jiskra Hrušovany u Brna, TJ Minerva Boskovice, SK Duhovka Břeclav, SK Rájec-Jestřebí, VK Moravská Slávia Brno, TJ Útěchov a TJ Sokol Kobylí. Hraje se systémem dvojutkání na hřišti soupeře, uvedeného na prvním místě, se začátkem prvního utkání v 10:00 hodin. Soutěž se boduje italským bodováním. Za vítězství 3:0 a 3:1 obdrží vítěz 3 body. Za vítězství 3:2 obdrží vítěz 2 body a poražený 1 bod. Dohrávka podzimního kola: 16.04.2017 – Ne: Kobylí – TJ Sokol Hododnín 22.04.2017 – So: SK Rájec-Jestřebí – Kobylí Rozpis jarního kola: 01.04.2017 – So: TJ Sokol Hodonín – Kobylí 22.04.2017 – So: VK Moravská Slávia Brno – Kobylí 30.04.2017 – Ne: Kobylí – TJ Útěchov 06.05.2017 – So: TJ Jiskra Hrušovany u Brna – Kobylí

strana 26

14.05.2017 – Ne: Kobylí – Slovácký sportovní klub Břeclav 28.05.2017 – Ne: Kobylí – TJ Minerva Boskovice 03.06.2017 – So: SK Duhovka Břeclav – Kobylí 11.06.2017 – Ne: Kobylí – SK Rájec-Jestřebí

František Řačák

č. 3/2016

Kobylí dědina

Výsledky volejbalové soutěže krajského přeboru 2. třídy mužů, ročník 2016/2017, po podzimním kole Tato soutěž se boduje italským bodováním. Za vítězství 3:0 a 3:1 obdrží vítěz 3 body. Za vítězství 3:2 obdrží vítěz 2 body a poražený 1 bod.

Tabulka 1. TJ Útěchov 2. VK Moravská Slávia Brno 3. Slovácký sportovní klub Břeclav 4. TJ Minerva Boskovice 5. TJ Sokol Hodonín 6. SK Rájec - Jestřebí 7. TJ Jiskra Hrušovany u Brna 8. SK Duhovka Břeclav 9. TJ Sokol Kobylí

U 16 14 14 14 12 14 16 16 12

V 15 12 10 9 6 4 3 3 2

P 1 2 4 5 6 10 13 13 10

K 0 0 0 0 0 0 0 0 0

S 47:9 37:12 37:18 28:21 23:23 21:34 16:43 15:42 9:31

M 1334:999 1181:984 1235:1090 1064:1019 1009:983 1149:1233 1160:1378 1137:1339 705:949

B 44 35 31 24 19 13 10 9 7 František Řačák

Činnost Orla EMIL POLÁK OCENĚN Cena Jihomoravského kraje, která je prestižním oceněním udělovaným od roku 2004 za vynikající zásluhy o rozvoj kraje, hrdinské a jiné výjimečné činy, byla letos udělena i panu Emilu Polákovi z  Kobylí. Na zámku ve Slavkově mu ji 12. listopadu udělil jihomoravský hejtman Michal Hašek. Celkem bylo oceněno 26 osobností, které se na území kraje narodily, žijí nebo jsou s ním spojeny svým působením, jejich život, dílo, činnost nebo

jednání výrazným způsobem reprezentuje v určité oblasti náš kraj a přispívá k jeho věhlasu a dobrému jménu, a které svými morálními kvalitami můžou být příkladem. Pan Emil Polák, který je dlouholetým představitelem a aktivním členem, v současné době členem rady jednoty Orla Kobylí, zároveň je i členem Ústřední rady Orla, byl odměněn za práci s mládeží. Jsme rádi, že dlouholetá činnost pana Poláka byla v  rámci kraje oceněna,

protože si ocenění určitě zaslouží. Chtěla bych zdůraznit, že i my v  Kobylí si práce pana Poláka velice vážíme a ke krásnému  ocenění mu gratulujeme. A především mu přejeme mnoho sil a hlavně pevné zdraví k tomu, aby mohl ve svých aktivitách pokračovat.

DĚTSKÝ TRIATLON a DUATLON V polovině srpna se konal tradiční DĚTSKÝ TRIATLON a letos poprvé zároveň i DĚTSKÝ DUATLON pro starší děti. Celkem se této vydařené sportovní akce zúčastnila dvacítka dětí, a to nejen z Kobylí (někteří dojeli až z Brna). Ti nejmenší za krásného slunečného počasí plavali s rukávky a kruhy v malém bazénku TJ Sokol, jezdili na kolech či odrážedlech v okolí fotbalového hřiště a nakonec závodili v  běhu cca na 100 m. Školáci vynechali plavání, protože ti by potřebovali už větší bazén, který v Kobylí nemáme. Začali tedy během okolo fotbalového hřiště, pokračova-

strana 27

Kobylí dědina li jízdou na kole ulicí Sokolskou a Zelničkami a pak zpět na fotbalové hřiště, kde si dali ještě jedno kolečko. Nejmenší děti vyhráli všechny. Starší děti (od 6 let) potom obsadily stupínek vítězů následovně: 1. místo: Obadalová Raduška, 2. místo: Nováková Rozárka, 3. místo: Obadalová Barunka. Po závodě následovala volná zábava, která spočívala v plavání a cachtání v bazénku. Děkujeme TJ SOKOL za zázemí v areálu (za možnost využití jejich bazénku, bez něhož by triatlon nemohl být triatlonem a bez něhož by se v horkém letním dni ani duatlonisté tak dobře nepobavili a nezařádili).

Další vydařený ročník KOBYLSKÉHO TRIATLONU Poslední srpnovou sobotu se za krásného slunečného počasí uskutečnil další ročník KOBYLSKÉHO TRIATLONU. Letos se jej zúčastnilo celkem 40 závodníků, z toho 9 žen. Všichni závod zvládli, a co se k nám doneslo, tak si pochvalovali zázemí, počasí i trasu. Většina závodníků se šla po sportovním výkonu odpoledne pobavit na Zarážení hory, vítězové všech kategorií si dokonce vstupenky na zarážení hory odnesli jako výhru. Děkujeme Obci Kobylí, že věnovala ceny pro vítěze, kterými byli nejen zmíněné vstupenky, ale i další propagační předměty. Dále si závodníci, kteří se umístili na stupních vítězů, odnesli víno z Kobylí. Děkuje-

strana 28

č. 3/2016

č. 3/2016

Kobylí dědina

me níže uvedeným kobylským vinařům, kteří věnovali víno jako cenu pro vítěze: Vajbarovi, Tomčalovi, Čotkovi, Herzánovi, Ondřej Brdečko, Rusňákovi, Oldřich Mikulica, Topinkovi. Výsledky: ŽENY 18 – 35 1.

28.

Ellederová Eliška (Brno)

58:27:00

2.

30.

Herůfková Jana (Kobylí)

59:19:00

3.

32.

Martincová Tereza (Zlín)

1:01:30:00

ŽENY 35 – 50 1.

23.

Konečná Petra (Praha)

56:10:00

2.

26.

Puflerová Naďa (Hustopeče)

58:08:00

3.

40.

Minarovičová Slavomíra (Slovensko)

1:18:40:00

MUŽI do 18 1.

11.

Horák Martin (Vel. Pavlovice)

48:44:00

2.

22.

Prokeš Štěpán (Vel. Pavlovice)

54:35:00

3.

25.

Řačák Kryštof (Kobylí)

57:19:00

MUŽI 18 -35 1.

4.

Hradil Jan

42:53:00

2.

6.

Kolaja Radim (Mikulov)

43:56:00

3.

8.

Pučálka Martin (Morkůvky)

46:10:00

4.

12.

Herůfek Radim (Kobylí)

48:56:00

5.

18.

Knápek Jiří (Kobylí)

51:39:00

6.

19.

Zemek Ondřej

52:54:00

MUŽI 35 - 50 1.

1.

Matějík Petr (Olomouc)

39.28:00

2.

2.

Lah Robert (Horka nad Moravou)

40:25:00

3.

3.

Ivičič Marek (Mikulov)

42:18:00

4.

5.

Obadal Radek (Kobylí)

43:10:00

5.

7.

Grabko Kamil (Kobylí)

44:13:00

6.

9.

Kulíšek Dušan (Grygov)

47:15:00

MUŽI 18 -35 1.

10.

Svak Václav (Olomouc)

48:15:00

2.

20.

Martinec Stanislav (Zlín)

53:54:00

3.

29.

Sova Marek (Olomouc)

59:03:00

ZÁVODY ODRÁŽEDEL PRO NEJMENŠÍ 14. září na hřišti u ZŠ závodili naši nejmenší na odrážedlech a jiných vozidlech.

Za Orel Kobylí Marie Ondrušová

strana 29

č. 3/2016

Kobylí dědina

HRÁTKY S BATOLÁTKY (cvičení pro rodiče s malými dětmi) Již třetím rokem provozujeme v Kobylí kroužek pro rodiče s malými dětmi ve věku 1-4 roky. V našem cvičení si s  dětmi hrajeme, zpíváme, cvičíme za doprovodu básniček a říkaček, používáme velké i malé míče, gymnastické nářadí (kladinku, žebřiny, žíněnky) a různé zajímavé pomůcky (např. padák). Snažíme se dětem hravou formou předkládat základní motorické dovednosti (lezení, chůzi, skákání, jemné pohyby drobných svalů ruky, běh, držení těla) a tím jejich vývoj podporovat správným směrem, aby dostaly dobrý základ pro jejich budoucí sportovní aktivity. Také se snažíme rozvíjet jejich smysl pro rytmus, kolektivní cítění, odvahu a sebevědomí. A v neposlední řadě je pro nás důležité dopřát maminkám prostor a čas, který mohou aktivně věnovat jen a jen svému dítěti, a tím prohlubovat svůj vzájemný vztah. Každý rok kroužek navštěvuje kolem 12 rodičů se svými ratolestmi, někteří i se dvěma dětmi současně. Cvičíme každý čtvrtek od 17 do 18 hodin v  Orlovně v  Kobylí. Nyní z  technických důvodů do odvolání cvičíme v  nově opravené kobylské Sokolovně. Hodiny jsou koncipovány tak, aby si děti s maminkami (ale i s tatínky, babičkami, tetami…) společně zacvičily, pohrály si s kamarády, vyřádily se a naučily se i trochu relaxovat. O vedení kroužku se dělí Jana Herůfková a Soňa Čejková. Velice nás těší zájem maminek i z okolních obcí

(Brumovice, Bořetice…) a jsme moc rády, že k  nám přicházejí stále noví zájemci. Chcete-li se k nám připojit, stačí se ohlásit na email: deti.kobyli@seznam.

cz a co nejdříve přijít mezi nás. Školní rok už je totiž v plném proudu a brzy nás čeká i malá vánoční besídka… „Na cvičenou“ s vámi se těší MUDr. Jana Herůfková

Kruhové funkční tréninky v Kobylí Co je kruhový funkční trénink? Jedná se o trénink se zaměřením na procvičení celého těla vlastní vahou i s pomůckami. Během jednoho tréninku se setkáte s různými druhy cviků – od dynamických, přes statické, silové, balanční, protahovací

strana 30

a cviky, které jsou zaměřeny na více svalových skupin najednou. Kroužíme po Sokolovně, aby nám krev cirkulovala přes srdce, tělo spalovalo a bylo nám fajn. Kruhový trénink je vhodný pro všechny, kteří si chtějí zlepšit fyzičku, sílu a svalovou vy-

trvalost, zpevnit postavu, zmírnit svalové dysbalance. Nebo si chcete jen vyčistit hlavu po náročném dni v práci? Přijďte za námi, cvičíme každé pondělí v kobylské Sokolovně od 18:00 hodin. Šárka Řačáková

č. 3/2016

Kobylí dědina

Poděkování Děkuji tímto nám všem, kteří jsme se i v letošním roce nechali očkovat proti chřipce. Díky nám se loňská epidemie chřipky, která zasáhla například i Velké Pavlovice, naší obci vyhnula. I vy máte možnost se k nám ještě do konce roku připojit! MUDr. Tomáš Debef

Zdraví v zimě „MUDr. Emil Hloušek v.r. doporučuje kobylskou saunu minimálně jednou týdně navštěvovati a blaho i zdraví tělu dopřáti.“ V rámci otužování chodíme do místní sauny v areálu společnosti Patria a.s. a chválíme si účinky, jsme odolnější  vůči nemocem. Stačí se nahlásit na recepci a saunu si zamluvit. Sauna nás zaujala i svým vzhledem a vybavením připomínající staré časy, včetně desatera - provozního řádu s podpisem MUDr. Hlouška. V posledním roce prošla rekonstrukcí. Po celou dobu je k dispozici bazének k ochlazení a odpočívárna. Je tam blaze. Přijďte se otužovat a relaxovat do místní sauny. Lucie Kovaříková

Odbornice na svém místě Paní Ladislava Štiková je žena, která umí kroj nejenom obléci, ale také nastříhat, ušít, vyšít, namalovat, naškrobit a vyžehlit. Mé mladší vnučce Natálce šila už kroje tři. Holt nám děvče roste jako z vody. Také byla ochotna nám kroj zapůjčit a obléct mé starší vnučce Klárce z Brna. K mému velkému překvapení již při prvním kroku bylo vidět, že se v kroji cítí jako selka, která celý život nenosila nic jiné-

ho. Nikdy nezapomenu její slova: „Babičko, moc ti děkuju, sukně mě nadnášely a připadala jsem si jako princezna.“ Co by si člověk mohl víc přát? Snad jen to, aby nám ta mladá generace chtěla v krojích chodit i nadále a aby se našly ty obětavé maminky, babičky a odbornice, které kroj umí přichystat a obléct. Všem dík. Marie Šlancarová

Vážení čtenáři, předkládáme vám další články, které vyjadřují názor autora a ne vždy se shodují s názory rady obce. Ani v radě jsme se neshodli, jak přistupovat k těmto článkům, zda je otiskovat či nikoli, zda na ně reagovat nebo nechat na posouzení čtenářům. O otisknutí rozhodla skutečnost, že jsme opakovaně veřejně (a lživě) obviňováni z cenzurování článků. Zároveň platí, že nebudeme zveřejňovat anonymní příspěvky.

Dva pohledy na stejné problémy Vážení čtenáři, předkládáme vám dva názory na některé problémy v naší obci. Vážení občané, v minulém čísle jsem dala příspěvek do zpravodaje Kobylí dědina, který mně omylem nebyl otisknutý. Zmínila jsem se o tom, že kdo chtěl kandidovat a stát se starostou, radním, nebo zastupitelem musí počítat i s tím, že se občanům něco nelíbí. Klady ty se dobře poslouchají, ale horší je to s negativy - ty se nám nikomu nelíbí, ale bohužel je to tak, že kdo nechce připomínky slyšet, ať raději nekandiduje!!!

V letošní Zavádce jsem vypíchla nedostatky, které by se měly řešit. Jak se lidově říká, kdyby se vedení obce chytlo za nos, tak by se museli shodnout nad tím, že není něco v pořádku, že je potřeba, aby občané byli spokojeni. Že jste to zkusili jinak, to by nevadilo, nemůže být člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Bohužel jsou v naší obci obyvatelé všech věkových kategorií, to vám trochu uniklo, že 7 hřišť je trochu velký přepych, kte-

rý nás daňové poplatníky bude při jejich údržbě stát nemalý peníz, to už nebylo domyšleno. A nehledě na to, že děti a mládež mají zájmy jen u počítače, tabletů a mobilů. Zdravým selským rozumem jste se nezamysleli ani nad propuštěním kvalifikované síly v muzeu, kdy muzeum je největším tahákem turistů v letní sezóně! Dámy a pánové nehrajte si na tituly a dejte hlavy dohromady, chvála i kritika je potřeba k dalšímu vašemu

strana 31

č. 3/2016

Kobylí dědina konání v tomto volebním období. Je chvályhodné, že se do dění obce zapojují i ti, kteří 30 let se nezajímali o to, že by přispěli svým nápadem, prací nebo jinou činností pro blaho občanů, aby se nám dobře žilo.

Ti, kteří již pracovali, tak pracovali rádi zdarma a bez komerce. Co říci na závěr? Blíží se svátky vánoční, tak bych chtěla popřát všem našim občanům požehnané Vánoce, hlavně zdraví po celý příští

rok 2017, všem rodinám pohodu, málo starostí a těm, kteří ještě pracují mnoho pracovních úspěchů a seniorům důstojné stáří. Ludmila Lanžhotská (P.S. bez cenzury)

Názor obecní rady Jak to tedy je s těmi 7 hřišti? Dvě hřiště jsou tu už od „pradávna“ – školní a TJ Sokol. Jejich údržba je v režii školy a Sokolů, čili rozpočet obce na údržbu přímo nezatěžují. Pravdou však je, že školní hřiště si další investice zaslouží. Už z  toho důvodu, že se pomalu stává nebezpečným pro zdraví našich žáků. To nemluvím o tom, že školy v okolí už moderní sportoviště ve svých areálech mají, je to standard 21. století. Navíc pohyb se při dnešním způsobu života stává pro nás všechny čím dál důležitější. A kde jinde začít, než právě u dětí?. Minulé vedení obce zbudovalo dvě dětská hřiště, obě pro předškolní děti a mladší školní děti. Obě jsou potřebná, využívaná, do základního vybavení obce patří. Bohužel to starší si již vyžaduje opravy, protože je postaveno ze smrkového dřeva, které má jen krátkou životnost. Novější je z akátu, to vydrží určitě déle. Jinak jejich údržba je skutečně nízkonákladová, s tím si rozpočet obce lehce poradí. Nové vedení stihlo zprovoznit tři hřiště, to je pravda, ale s  rozvahou a cíleně tak, aby nevyžadovala příliš vysoké nároky na údržbu. Nejprve si vezměme hřiště hasičské. O jeho významu a potřebě se snad ani bavit nemusíme. Minulé vedení po 4 roky usilovně hledalo pozemek pro kvalitní hasičské hřiště. Jenže vhodné pozemky nebyly obecní a obecní pozemky zase nebyly vhodné. Bě-

strana 32

hem pár měsíců ve funkci starosty Jaroslav Tesák dojednal (za velice výhodných podmínek pro obec) převody pozemků od Sokolů a už letos se konaly dvě hasičské soutěže na tomto splněném snu mnoha hasičů. Díky přístupu hasičů k  jeho budování, rozvoji i údržbě ani toto hřiště neznamená nějaké obrovské odčerpávání peněz z obecní pokladny. Druhé hřiště se nachází v zahradě mateřské školy. Školní zahrada se stejně musí udržovat a zhruba stejně se bude udržovat i teď s novými herními prvky, tady se rovněž žádné zvýšení nákladů nekoná. Pouze jsme zbudovali něco, co je zcela běžné v okolních školkách menších obcí. Třetí - discgolfové - hřiště je ze své podstaty postaveno jako téměř bezúdržbové. Pokud nedojde k  poničení vandaly, další údržba je takřka nulová. Navíc je určeno pro zájemce doslova všech věkových kategorií. Nabízí tedy náhradní velmi atraktivní aktivitu naší mládeži, takže ta nemusí jen sedět u počítačů, mobilů či tabletů. Tady však musíme rozlišit discgolfové hřiště a Lesopark Studýnky. Bývalá skládka byla upravena tak, aby v tomto prostoru vznikl lesopark (neboli lesní park či park v lese). A to je obvykle příměstský les, který v sobě kombinuje prvky původního lesa a běžného městského parku. Na rozdíl od běžného lesa je zde potlačena jeho původní funkce produkce dřevní

hmoty ve  prospěch nové základní funkce, kterou je zde především oddech, odpočinek, relaxace, rekreace, zábava a  sportovní aktivity obyvatelstva. Nezanedbatelná je zde i jeho funkce okrasná, estetická a krajinotvorná. Nové vedení obce by rádo ze Studýnek takový skutečný lesopark udělalo a dotáhlo tím do konce tuto šedesátimilionovou investici. První kroky jsme již podnikli a discgolf je pouze jednou z jeho částí. Celý areál se opět musí udržovat, ať už tam discgolf je nebo není, discgolf náklady opět nijak výrazně nezvyšuje. Sečteno a podtrženo – daňoví poplatníci se zas tak moc obávat nemusejí. Vše bylo plánováno a realizováno právě s ohledem na další provoz a na nároky na údržbu. Zvláštní ale je, že není zmíněn areál mokřadů – Biocentrum Ostrůvek. Sice to není sportoviště, ale jeho údržba nás bude stát nemalé prostředky, minimálně tolik co všechna sportoviště dohromady. Nové vedení se snaží i tento areál dovybavit a doplnit dalšími prvky tak, aby se vynaložené prostředky aspoň částečně vracely. Na každý problém se dá nahlížet více způsoby. Vždy je ale potřeba si nejprve zjistit všechny dostupné informace a teprve pak se pouštět do kritiky. Věřím, že náš článek pomohl mnohé objasnit a snad i poopravit mýty, které se kolem některých akcí zbytečně šíří. Obecní rada

č. 3/2016

Kobylí dědina

Závist nebo hloupost? Kobylský kroj letos slavil velký úspěch, když vyhrál převážnou většinou hlasů z  více jak šedesáti krojů jižní Moravy, a to zásluhou především Ladislavy Štikové, Bohumily a Michalky Jiráskových i dalších krojovaných. Myslím si, že obec dostatečně nevyužila této příležitosti k většímu zviditelnění Kobylí. Živě si dovedu představit, jak by takového úspěchu využily sousední Bořetice. V  kobylském zpravodaji tomu nebyla věnována ani celá stránka, kde by byla buď jedna velká, anebo několik menších fotek vítězného krojovaného páru a pod nimi text. Místo rozhovoru s  byť talentovaným hochem, ale z  Velkých Bílovic, bych přivítala rozhovor s  děvčaty, které se o tak velký úspěch zasloužily. Rozhodně se nemají za co stydět, dělají to ve svém volném čase a bez nároku na odměnu. Svou úlohu tu jistě sehrály i výroky vedoucí muzea a jedné dnes už bývalé členky z Klubu přátel historie o zániku kobylského kroje. Závist nebo hloupost? Zřejmě obojí. Místo toho, aby muzeum a KPH takové lidi podporovaly, tak jim házely klacky pod nohy. Kobylský kroj zanikne až tehdy, až jej nikdo nebude nosit. A jestli ty mladé bude pořád někdo otravovat, tak to bude co nevidět. Ladislava Štiková se postupně vypracovala tak, že děvčata od ní nastrojená jsou až příliš dokonalá a s tím se zřejmě někdo nemůže smířit. A jestli se někomu nelíbí současná podoba kobylského kroje, tak má prostě smůlu. Měl se narodit o staletí dřív, nejlépe před rokem 1820 nebo 1850. Ale ani dnes nic nebrání tomu, aby si někdo svoje děvče oblékl do podoby ko-

strana 33

č. 3/2016

Kobylí dědina bylského kroje třeba z 18. století. Je na ostatních, jestli se ujme. Ještě několik vět z novodobé historie kobylského kroje. V roce 1973 byli staří stárci poprvé ve vyšívaných krojích. V roce 1975 už měli vyšito stárci a od roku 1976 už většina krojovaných. Do roku 1975 nosily sklepnice bílé

šátky jako chasa. V tomto roce měla sklepnice jako první turečák. Ostatní děvčata byla v bílých šátcích. V roce 1979 hody nebyly a v roce 1980 měla sklepnice jako první kotúč. Od té doby nosí všechny sklepnice kotúč a chasa turečáky. Pokud někdo měnil tradice, tak to rozhodně nebyla Ladislava Štiková.

A proč by se patyska nemohla nosit i na hody? Je nádherná, navíc hodně drahá a těch příležitostí, kdy se nosila s věnečkem do kostela, je teď už málo. Má ležet ve skříni? Tak to si rozhodně nemyslely stárky v roce 1947, v roce 1957 a ani v roce 2003. A nebyly v nich pěkné? Milena Čejková

Každý má právo na svůj názor a ne vždy tomu tak v místním zpravodaji bylo. Je tomu deset let, co Kobylí vyhrálo soutěž Vesnice roku 2006 Jihomoravského kraje. A i když mnozí, co vystoupili z vlaku a šli po rozbité silnici od nádraží, nechtěli nápisu na ceduli, která je vítala, věřit, anebo když věděli, koho Kobylí v této soutěži porazilo, že to byly Dambořice, pěkná, čistá dědina, kde už je snad všechno vybudované, přesto to Kobylí přáli nejen kvůli zviditelnění, ale i finanční odměně. Rozhodl vyrovnaný rozpočet. Dambořice měly smůlu, že moc neutrácely a měly na účtu téměř padesát milionů, což se v dnešní době moc nenosí. Kde je však teď po deseti letech ona pověstná hrdost Kobyláků na svůj kroj, který letos vyhrál z  více jak šedesáti krojů jižní Moravy? Mezi těmito soutěžemi vidím jeden podstatný rozdíl. Vesnici roku hodnotila svým způsobem i ovlivnitelná komise, kdežto u soutěže krojů to byli lidi, co většinou svých hlasů rozhodli, který kroj je ze všech nejkrásnější. Jeden z bývalých zastupitelů je rád, že byl u toho, když Vodovody a kanalizace Břeclav budovaly v Kobylí kanalizaci s ČOV a Jihomoravský kraj novou silnici. Avšak někdy nestačí být jenom u toho. Pak výsledek je takový, jaký je. Špatný stav nové kanalizace v ulici Sokolské, anebo ulice Osvobození a jiné úseky, kde se nedělala vůbec. O stavu vozovek po dokončení prací nemluvě. Myslím si, že životní prostředí, kvůli kterému dostaly Vodovody a kanalizace Břeclav tak vysoké dotace, by ze stavu kanalizace v Kobylí moc velkou

strana 34

radost nemělo. Naprosto souhlasím s názorem vedoucí penzionu, že už je načase, aby se konečně dělalo taky něco pro staré občany. Pečovatelská služba v  Kobylí měla být zavedena už dávno. Bývalé vedení obce na to mělo dlouhých dvanáct let. A co pro to udělalo? A aby v Kobylí nezůstali už jenom důchodci, tak prioritou musí zůstat dělat něco pro mladé. A že už se pro ně udělalo dost? To snad ani nikdo nemůže myslet vážně? Ve srovnání s  okolím má Kobylí skutečně co dohánět. Bylo by dobré, kdyby si někteří lidé ze spodního konce udělali častější vycházky na horní konec, pak by totiž nemuseli lhát o využití discgolfového hřiště. Ač jsem tomu nejdřív sama moc nevěřila, protože jsem o využití lesoparku ve Studýnkách měla jiné představy a vlastně jsem ani nevěděla, co to discgolf je, chodí tam za dobrého počasí skupiny mladých lidí i celé rodiny s dětmi nejen v sobotu a v neděli, ale i ve všední dny většinou navečer. A nejsou to jenom Kobyláci. Myslím si, že to nebyla až tak velká investice, aby nad ní někdo nemusel spávat. Říká se, že každý je nahraditelný. U dvou osobností v Kobylí to ale neplatí – římskokatolický kněz Ladislav Pavlica, člověk, jaký se rodí snad jednou za sto let, a pan Augustin Havlín, dlouholetý skladatel kobylské zavádky s lehce stravitelným humorem, který nikdy nikoho neurazil a ani nenaštval. To se ale nedá naučit, s tím se musí člověk prostě narodit. Základem každé zavádky byla jména stárků. Letos kromě prvního stárka a první stárky to byli jen sousedé

nebo děti od někoho. V  dopise Dagmar Kovaříkové a Miroslava Kunického, adresovanému obecnímu zastupitelstvu, je uvedeno, že se distancují od lží a pomluv Mileny Čejkové …. A co jsem vlastně řekla? „Dagmar Kovaříková odešla ve velkém stylu. Jak svou kariéru začala, tak ji taky skončila. Nakydala kopec plný špíny. Skončilo období intrik a politikaření a já doufám, že ti noví budou mít už konečně klid na práci. Společně s Dagmar Kovaříkovou odešel i Miroslav Kunický, který jí má být skutečně za co vděčný. Post místostarosty za zradu kandidáta na starostu své vlastní vítězné strany a plno obecních zakázek na záchranu své firmy. Takže já nejsem přesvědčená o tom, že by šel do politiky kvůli Kobylí. V té době měla obec jako jediná v širokém okolí, ne-li v celé republice, dva plně placené místostarosty. Prý to vyplynulo z výsledků voleb. Já bych to však upřesnila, spíš něco za něco.“ Tehdy RNDr. Miroslava Řeháková ve zpravodaji napsala: „Mým voličům Děkuji všem spoluobčanům, kteří mi projevili důvěru ve volbách do obecního zastupitelstva v roce 2002. Děkuji KDU-ČSL, že mi umožnila kandidovat na své kandidátní listině. Současně prosím přijměte důvod mé rezignace na člena obecního zastupitelstva. Postoj některých zastupitelů, zvolených za KDU-ČSL, kteří se postavili proti kandidátovi vlastní strany na post starosty - ing. Josefu Kaňovi (po 2 vo-

č. 3/2016

Kobylí dědina

lební období dostal nejvíce hlasů) - je pro mne politicky nepřijatelný.“ Každý, kdo není hloupý, hluchý a slepý, si udělá úsudek sám. A taky doufám, že ten, ta nebo ti, kteří stojí za nepravdivým obviněním a očerněním bývalého starosty Jaroslava Tesáka v novinách, budou po zásluze potrestáni, a že se o tom dočteme na titulní stránce stejných novin i pod stejně velkým nadpisem. O tom přece spravedlnost je. Nebo snad ne? Někteří lidi, aby sami vynikli, se obklopili takovými lidmi, kteří jsou jim neskutečně oddáni a udělají pro ně cokoliv. Většinou jsou jak přes kopírák. Tak nějak fungují i sekty. Protože sami by se k tomu nikdy nesnížili, potřebu-

jí je k  šíření různých zpráv a pomluv typu: „Místostarosta Janda přidělil byt bývalé učitelce.“ „Firma Libora Lovečka krachuje, má jenom na půl roku práci.“ „Jaroslav Tesák si za ukradené peníze udělal fasádu.“ …. Nic z  toho není pravda. Já tomu říkám živý kobylský bulvár, který ví všechno na 150 %. Z toho plyne poučení. Nevěřte všemu, co se vykládá a raději pátrejte po zdroji. Pak vám bude vše jasné. Na veřejném jednání obecního zastupitelstva padla otázka: „Proč nikdo nemluvil za obec na pohřbu Antonína Kováříka?“ Ano, i když obec dala věnec, někdo mluvit mohl. Proč ale nikdo za bývalého vedení obce nemluvil za obec na rozloučení s  dlouhole-

tým zastupitelem Augustinem Štikou? Proč ale nikdo za bývalého vedení obce nemluvil za obec na rozloučení s Marií Štikovou, která třicet let dělala na obci matrikářku a účetní? A tehdy byla matrika mnohem víc vytížená – i čtyři svatby za sobotu, občanství, občanské průkazy, cestovní pasy. Nic z toho dnes už na obci nevyřídíte. Proč tehdy vedoucí penzionu nepoložila stejnou otázku na veřejném jednání obecního zastupitelstva bývalému vedení obce? Měřit by se mělo ale stejným metrem. A na závěr ještě jedna rada novému vedení obce: „Nechtějte se zavděčit všem, stačí, když se zavděčíte většině!“ Milena Čejková

Odvolání vedoucí kobylského muzea Protože se v kobylské kultuře nějak angažuji už od 70. let minulého století, cítím povinnost se vyjádřit k odvolání paní Blanky Hrabalové z funkce vedoucí muzea v  Kobylí. Rozhodnutí rady obce považuji za nesprávné. Myslím, že celkově poškodí kvalitu kulturního života v obci. Podle mých zkušeností je paní Hrabalová fundovaný odborník. V Kobylí v tuto chvíli nevidím nikoho, kdo by ji byl schopen plnohodnotně nahradit. Blanka Hrabalová zná historii obce i celého regionu, publikuje, je důstojným reprezentantem Kobylí – a to je, podle mého názoru, pro obec velmi důležité. Za dobu jejího působení dosáhlo kobylské muzeum velkého uznání nejenom u lidí z našeho regionu a odborné veřejnosti, ale v rámci celé republiky. Mohu potvrdit, že nám Kobylákům, ostatní obce – zejména ty z blízkého okolí – muzeum nepokrytě závidí. Můžeme na něj být po právu pyšní. Na vzniku muzea a jeho budování se podílela velmi obětavě řada kobylských občanů v čele s paní učitelkou Milenou Škrobákovou. Všem těmto lidem patří náš velký dík a úcta za to, že významně přispěli k zachování historického odkazu, a to zejména dnes, v překotné době internetu, která nás nutí k nezakotvenosti a k povrchnosti. Osobně si

myslím, že rozhodnutí rady o odvolání paní Blanky Hrabalové z funkce vedoucí muzea mělo být předem konzultováno s lidmi, kteří se o muzeum zasloužili. S  lidmi, kteří v Kobylí odvedli v oblasti kultury nezištnou práci, kteří jsou do kulturního života obce v současnosti aktivně zapojeni. Obávám se, že odvolání paní Hrabalové může řadu těchto lidí znechutit. Funkce vedoucího muzea je zodpovědná a samozřejmě něco stojí. Nebo chceme mít v muzeu jenom vrátného? Vedoucí muzea by se měl věnovat rozvoji sbírek, dalšímu bádání, publikační činnosti, spolupráci s  dalšími muzei atd. Muzejnictví je dynamický obor, který se neustále rozvíjí. Klub přátel historie, který muzeum převzal do správy, nemá potřebnou odbornost a ani nemůže mít; samozřejmě by měl s vedoucím muzea úzce spolupracovat. Myslím, že funkce vedoucího muzea by měla být obnovena. Starosta by si měl znovu zřídit poradní orgán – muzejní komisi složenou z lidí, kteří se o muzeum zasloužili, kteří si uvědomují význam muzea pro současnost i příští generace. Taková komise by měla práci vedoucí muzea koordinovat a pomoci vedoucímu muzea konzultacemi a radami. Jaroslav Kovářík

Vážení čtenáři, protože poslední číslo zpravodaje Kobylí dědina vychází před koncem kalendářního roku, bude rubrika Společenská kronika zveřejňována z důvodu úplnosti údajů (narození, úmrtí) vždy v prvním čísle zpravodaje roku následujícího.

Víte, že... - od roku 2017 bude zpravodaj Kobylí dědina vycházet - probíhá generální oprava věžních hodin? 4x ročně? - je zpracován projekt na kompletní rekonstrukci komu- tradiční Tříkrálová sbírka proběhne v  naší obci 7. nikace Kobylí - Terezín? ledna 2017? Skupinky koledníků se po obci rozejdou - v  červenci letošního roku byly pořízeny nové letecké v pravidelném čase v 10 hodin dopoledne. snímky naší obce?

strana 35

č. 3/2016

Kobylí dědina

Inzerce

strana 36

č. 3/2016

Kobylí dědina

strana 37

č. 3/2016

Kobylí dědina

Ježíš je král… Církevní rok končí – je slavnost Ježíše Krista Krále. Přichází adventní období. Letos tato slavnost připadla na neděli 20.listopadu.

Slavnostní atmosféru umocnilo zpívání scholy Farníček.

Advent mého dětství Pokaždé, když začíná doba adventní, neubráním se vzpomínkám na dobu mého dětství a mládí (tj. téměř před 80. lety). Stále vidím mihotající se světýlka v lucernách a rodiny s mnoha dětmi, stařenky ve vlňácích a stařečky v  marinkách, jak jdou ještě za tmy ke kostelíku na rorátní mši svatou. (Je pravda, že na vesnici mnoho lidí pracovalo doma na rozdíl od dnešní doby, kdy jich spousta dojíždí za zaměstnáním mimo domov.) Jakmile se řeklo roráty, už zdálky zavoněly Vánoce – bylo to období plné zvláštního očekávání. Jak jsme přicházeli ke kostelíku, jednotlivých světýlek přibývalo – světýlka jsou symbolem příchodu Ježíše Krista, který sám je Světlem světa. V  kostele bylo chladno - netopilo se. Přesto byl kostel plný farníků – stařenky seděly, ostatní stáli. Děti

strana 38

stály v předu u oltáře. ( A zlobit? To nepřicházelo v úvahu . Dodnes si pamatuji, jak jsem měla nový kožíšek a v  kostele jsem si klekla na paty. Pan děkan Martínek si chodil k nám do hospody občas zahrát karty a popovídat a jen tak mimochodem mamince povídá: „Panímámo, ta Miluška má takový krásný kabátek, škoda, že pořád klečí na patách…“ a bylo vystaráno. Po maminčině „domluvě“ jsem už nikdy jako dítě na patách neklečela). Zpívala se píseň Rorate Coeli- odtud název roráty. Dnes se zpívá česky „Rosu dejte nebesa s hůry ..“ Po mši svaté všichni spěchali domů, protože tam už čekalo na svůj příděl hladové zvířectvo a také spousta domácích prací. My děti jsme něco zakously (chleba se sádlem nebo meltu s mlékem a nadrobeným chlebem či nějakou buchtu) a šlo se do školy. Později, když v Kobylí nebyla každý den rorátní mše svatá, chodila babička s velkou lucernou kolem „Skalky“ na Vrbici (tma jako v pytli, bláto, sníh, ale šlo se- babička říkávala, že lenost je počátkem hříchu). Doba adventní je taky doba dlouhých večerů. V tomto čase se setkávaly rodiny i přátelé – velmi často při práci ( dralo se peří, zašívalo, vyšívalo, louskaly se ořechy…) . Povídaly se historky ze života i pohádky, probrala se současnost i budoucnost– nebyla televize, počítače ani telefony – v Kobylí byla jen jedna pevná linka.) . Hektický, uspěchaný a nervózní advent s  plnými koši nákupů tehdy nebyl. Dnes se díky tomu vytratilo to tajemné kouzlo – zahrabáváme ho na dno nákupních košíků. Vánoce byly skromné, ale o to opravdovější, duchovnější a upřímnější. Malý stromeček s pár svíčkami, jablíčky a oříšky, pod ním Betlém, voňavá vánočka a celá rodina (od miminek po stařečky) s láskou a bázní zpívala Narodil se Kristus Pán - nám, nám, narodil se! Jsem ráda, že v mém srdci je ještě advent takový, jaký má být – plný pokory, lásky a očekávání narození korunního prince z Božího království. Milada Sedláčková

Víte, že •

na ZŠ mohou děti v biblickém kroužku Biblísek slyšet výklad biblických příběhů starého i nového zákona. A že to jsou příběhy zajímavé a mnohdy i velmi napínavé vám potvrdí děti, které již kroužek navštěvují.

• 17.listopad je dnem bible . Také letos nás reprezenč. 3/2016

•

•

tovali žáci ZŠ v soutěži Bible a my. Výsledky zatím neznáme, ale dovíte se je v příštím zpravodaji. Schola Farníček krásně zpívala na Vrbici v předadventním koncertu a slova uznání zazněla i v českém rozhlase A radost rozdávala schola také na adventním Zpívání pod věží v Kobylí

Kobylí dědina Pouť do Žarošic na Zlatou sobotu Krojovaná mládež a poutníci z Kobylí prochází BRANOU MILOSRDENSTVÍ v Žarošicích při zářijové velké pouti . Krojovaná mládež nechyběla ani letos ve slavnostním průvodu se sochou Panny Marie.

Mini pouť do Křepic Poslední říjnovou neděli jsme si udělali mini pouť do Křepic. Nebylo nás mnoho- něco kolem 35 dospělých a děti. Informaci o tomto poutním místě jsme dostali v autobuse od manželů Polákových. Projeli jsme celé Křepice a byli u cíle. Poutní místo v Křepicích se nazývá u ,,U Svaté“. Po projití branou bylo naše první zastavení u kapličky, v které byl obraz  Božího milosrdenství, kde jsme se pomodlili korunku. Po obou stranách kaple byly sloupy- na jednom byla hostie na druhém socha Panny Marie neposkvrněné. Poté jsme se vydali areálem po křížové cestě. U každého zastavení jsme se pomodlili, zazpívali a děti daly  kytičku růží. Na konci  tohoto areálu na nás shlížely sochy  věrozvěstů Cyrila a Metoděje a nad nimi se tyčila kopie sochy Krista z brazilského Ria. Areál je ukončen kapličkou, která je zasvěcena Panně Marii. Další dvě kapličky v areálu jsou zasvěceny Cyrilu a Metodějovi a sv. Gorazdovi . Pod poslední jmenovanou vyvěrá Gorazdův pramen s vodou, která se svým složením podobá vodě světoznámého poutního místa Lurdy. Na tomto místě se pořádá pouť na svátek Cyrila a Metoděje a to v odpoledních hodinách. Tak vy, kteří nemáte tu možnost zúčastnit se poutě na Velehradě, můžete zavítat do Křepic a navštívit toto místo. Určitě to bude pro vás krásný duchovní zážitek, který jsme prožili my ve společenství na naší mini pouti do Křepic. Účastnice mini poutě.

Mimořádná 13. pouť na sklonku Roku milosrdenství ,,Mami co budeš dělat 13.listopadu odpoledne. Nechceš jet do Žarošic? Bude tam pouť k ukončení roku Božího milosrdenství. Pojedeme, zvládneš to“? „No co bych to nezvládla“, zněla odpověď  mojí mamky, která, co se týče chůze, není na tom nejlíp. A tak bylo domluveno. V neděli 18.listopadu ve 14: 30 jsem vyzvedla mamku u domu a vyrazili jsme směr Žarošice. V 15 hodin jsme byli na místě. V kostele se už modlili korunku. Našli jsme si místo v lavici (kostel se už začínal plnit) a připojili jsme se k modlitbě. Po modlitbě byla adorace,  kterou modlitbami a zpěvem doprovázela schola z Lovčiček. Některé písně jsme znali, tak jsme se přidali. V 17 hodin začala mše svatá. Po ní následoval průvod, který se vrátil do kostela, kde byla malá adorace s prosbami. I když na tuto pouť autobus nejel, přeci nás tam bylo z Kobylí víc. V půl osmé jsme nasedli do auta a vraceli se domů. ,,To su ráda, že jsem tady byla a udělala si takovů pobožnost“, zněla slova mojí mamky. Tak byla v Žarošicích uzavřena brána k roku Božího milosrdenství, kterou jsme mnozí v tomto roce nejednou prošli.´A jak by řekl otec Josef Pohanka: „Panna Maria to zařídila, že to vyšlo zrovna na 13. listopadu - na třináctku“.  S Božím synem Máti, rač nám požehnání dáti. Amen.

strana 39

Kobylí dědina

.to vůbec nebudou nečekat… Právě tato věta zazní mnohokrát ve scénce na „půlnoční mši svaté“ (v 16 hodin) v kostelíku svatého Jiří v Kobylí. Odehrává se v dobách dávno před narozením Krista, kdy se Bůh Otec díval na hříšný svět a zamýšlel se nad možností jeho záchrany. Byli u toho i andělé a  ve večerním příběhu je zahrají naše děti…… Jak to dopadlo, to uvidíte na Štědrý den. To byste nečekali….

Zarážení a hory …. Stalo se již tradicí, že se naše farnost aktivně zapojuje do akcí pořádaných Obcí Kobylí. Jednou z nich je Zarážení hory v Suchořádské zmole. Že to ale byly dobroty !! A výborné vínko s dobrou náladou k tomu. Ženy z farnosti napekly různé tradiční dobrůtky, které už leckterá mladá hospodyňka nezná, krásně vyzdobily farní stánek, ustrojily se a s úsměvem přivítaly každého návštěvníka.

Všem moc děkujeme !

důležitější !

č. 3/2016

Svatocecilské setkání v Brně na Petrově V  sobotu, 19. 11. 2016 se v  Brně na Petrově uskutečnil 21. ročník Svatocecilského setkání pro příznivce chrámové hudby s otcem biskupem pod záštitou Jednoty Musica Sacra. V současné době je naše farnost ochuzena o varhaní doprovod, zajímalo mě, zda tam najdu nějaké podněty. Setkání začalo slavením mše svaté, kterou doprovodil mladý chrámový sbor krásně secvičeným zpěvem a hudbou místní varhany. Kromě pozvánky na společnou besedu do prostor biskupství obdrželi všichni účastníci této mše sv. obálku s  přáním otce biskupa Vojtěcha k  nadcházejícím svátkům. Závěrem mše sv. jsme byli seznámeni s  některými počiny Jednoty Musica Sacra v  tomto roce, např. rozšíření řady učebnic a notových doprovodů pro varhaníky a hudebních nahrávek. Jednota také dlouhodobě pořádá kurzy pro varhaníky a také chrámové sbormistry. Matice Cyrilometodějská v  Olomouci vydala jednohlasný sváteční graduál otce Olejníka i s hudebním doprovodem. Po mši sv. jsem rád využil možnosti pobesedovat s ostatními. Společně jsme poblahopřáli a zazpívali k životnímu jubileu otci Vojtěchovi. Přátelskou atmosféru v historických prostorách biskupství nám zpříjemnilo malé občerstvení s kávou, čajem a vínem. Zajímal jsem se především o zpívání žalmů při mši sv. – kdo má přístup k internetu a chce se i aktivně zapojit, může si vyhledat texty žalmů včetně hudebního doprovodu pro celý rok na www.josefolejník.cz. Ohledně tříletého kurzu pro varhaníky, který probíhá v Břeclavi, naleznete informace na webových stránkách organizátora Jednoty Musica Sacra. Účastníci kurzu jsou rozděleni do 3 skupin podle úrovně a setkávají se 1 za měsíc na 3 hodiny výuky hudební teorie a varhanní hry. Na stránkách jsou odkazy na další kurzy jednoty, programy a mimo jiné také fotografie ze setkání. Marian Sůkal

Kavárnička na faře Bongo výlet našich dětí Děti z farnosti si pořádně užily výlet za odměnu do Bongo parku. Jeli hlavně ministranti, zpěváčci ze scholy a další děti. Na tvářičkách dětí byla vidět radost a to je přece nej-

strana 40

Je krásné zastavit se, popovídat si, zavzpomínat , ale

plánovat budoucnost.. č.také 3/2016 Přesně to se podařilo 4. prosince 2016 v pastoračním centru, kde se sešli malí i velcí, mladí i staří, zkrátka všichni, kdo nějakým způsobem v Kobylí přiložili ruku k chodu farnosti a chvále Boží. Vonělo to kávou, vanilkou a perníkovým kořením…
. A abychom jen neochutnávali, byla připravena ukázka zdobení perníčků. Jaký dal Bůh dar lidským rukám! Co ty všechno dovedou - to je krása! Drobná kytička byla pro všechny sice malým, ale o to vřelejším poděkováním za čas a námahu. Bylo nám spolu krásně - i to je malý zázrak všedního dne. Srdečné díky!

poutníku z celé střední Evropy. Matúš Lašut během koKobylí dědina munismu zažívá mnohé příkoří. Je několikrát vězněn, ale nikdy se pod tíhou žaláře nezlomil a zůstal věrný Bohu a milý k lidem. Když náš autobus začíná stoupat do hor Beskyd a sluníčko nás svými paprsky již potěšilo na dnešní putování, manželé Polákovi nás seznamují s dnešním programem, zpíváme a modlíme se růženec. Konečně jsme na místě. Hned u autobusu potkáváme další poutníky z  Vysočiny, je tady autobus slovenských poutníků. Během společného výstupu na horu Živčáková se pod duchovním vedením otce Jaroslava Smejkala z Kurdějova modlíme křížovou cestu. K jednotlivým zastavením o. Smejkal pronáší krátké rozjímání a každý může přidat svou prosbu či poděkování. Po této krásné modlitbě jsme již skoro na vrcholu. Lesem se nese hlasité Ave Maria poutníků ze Slovenska. My jdeme tiše a na konci našeho putování posloucháme výklad pana Poláka o symbolech Turzovky. Konečně jsme dorazili na vrchol Živčákové. U kapličky se střídají skpiny lidí u modlitby růžence. My však po krátkém vydechnutí pokračujeme dál na mši svatou, která se koná v nově postaveném kostele. Mše sv. je pro nás vyvrcholením poutního dne. Pro mě s o to větším zážitkem, že po mši se setkávám s příbuznými z Těšínska. Ve stínu lesa a v atmosféře mariánského místa by se chtělo strávit mnohem delší dobu. Je však doba návratu. Plni dojmů a duchovních zážitků jsme se kolem 20:00 vrátili do Kobylí. Za všechny poutníky děkujeme všem dobrodincům i organizátorům. Roman Kaszper

Veselý Mikuláš v našem kostelíčku To se sešlo v  neděli 4.12. na svátek svaté Barborky tolik dětí, že svatý Mikuláš s  andělíčky je ani nestihli

Turzovka – s Pannou Marií pouť do našich srdcí Budík zazvoní 3:45, z  postele se nám s  Eliškou ani moc nechce. Je svátek sv. Václava a my ještě dochystáváme svačiny na dnešní mariánskou pouť do slovenské Turzovky. I když se děti těšily a den předtím se zaříkávaly, že vstanou z  postele jedna dva, jde jim to ztěžka, ale dojít na 5:00 k  zastávce autobusu se nám podařilo celkem včas. Ještě za hluboké tmy se vítáme s  dalšími účastníky poutě. Autobus byl zaplněný do posledního místečka už skoro dva týdny před odjezdem. Pro některé je ještě noční část putování na Slovensko možností jak doplnit spánkový deficit, pro další časem k ranní modlitbě. Poutní místo Turzovka je spojena s osobou Matúša Lašuta, kterému se na hoře Živčáková v roce 1958 zjevila Matka Boží a předala mu poselství v několika obrazech. Místo zjevení se rychle stává vyhledávaným místem

spočítat. Bylo to moc krásné interaktivní setkání. Děti vytvářely představu noční oblohy a jesliček s Ježíškem, zpívaly a ukazovaly o čem zpívají. Rodiče jim ve zpěvu vydatně pomáhali. Některé děti se představily a do mikrofonu řekly modlitbičku nebo básničku. Sva-

strana 41

tý Mikuláš s  andělíčky všechny děti odměnil Kobylípotom dědina krásnými balíčky s ovocem, oříšky a sladkostmi. Na závěr zaznělo krásné vánoční sólo pro trubku od Tadíka Kaszpera.

Všem organizátorům patří poděkování za přípravu a realizaci krásného nedělního odpoledne.

Stojí za přečtení ! Zajímavá a čtivá je kniha o zesnulém P. Mgr. Robertu Maria Mayerovi OFM , který byl neskonalý optimista a rozdával radost, kde se dalo. ,,DĚCKA, VALÍME DO NEBE!“ Na aktuální téma…

Může se Evropa zachránit? Může, ale nemusí. To odvisí od nás. Buďto poslechneme hlas proroka Joela(„Navraťte se k  Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a nejvýš milosrdný..“ – srov. Joel 2.12-18), anebo…..Ale i to už tady bylo. Zmizel Babylon i Egypt s Mezopotámií, stejně zanikl vyžilý Řím na svou mravní rozloženost pod náporem svěží krve Barbarů. A co vzešlo z tohoto rozkladu a chaosu? Zrodilo se a zesílilo křesťanství. Církev byla pronásledována a žila v diasporách, ale vydržela a stála u zrodu nové Evropy. Byli to totiž křesťané, jejichž církev obnovila zákonnost, obnovila obdělávání polí a zachránila kontinent od hladomoru, nalezla a určila cíl, a především se starala o člověka, o každého člověka, protože jí to uložil její Bůh, který člověka stvořil, nikdy neopustil a přinesl mu spásu, tj. odpuštění, protože jeho milosrdenství trvá navěky. Mons. Prof. PhDr. Petr Piťha, Dr.h.c. zkráceno z promluvy 3.11.2015

A co máme dělat? Nakolik jen jsem schopen dnešek uchopit, vyzývám Vás k  následujícím postojům a činům. Nepodlehněte zděšení a strachu, který nepřítel bude rozsévat všude a kdekoliv po světě. Držte se pohromadě v těch uskupeních, které jste zbudovali jako síť skutečných přátelství. Vaše vztahy ať jsou pevnější než jindy. Zůstaňte soudní a buďte věcní, protože se ozve přemnoho nepravých proroků a divných vůdců . Jděte za Kristem a držte se evan-

strana 42

gelia. Buďte opatrní vůči komukoliv, koho někdo z vás č. 3/2016 dobře nezná. Nepřítel se snaží proniknout všude v rouše beránčím, a pak zaútočí zevnitř. Bojujte zmužile. Hájíme se nepříteli, který ve svém slovníku nemá slovo smilování. Nedejte se však strhnout k vášni pomstít se. Nikdy nezapomeňte, že život jde dál, a žijte tedy všechno, co k němu běžně patří. Slavte svátky, zachovávejte řád dne i roku a radujte se z  dobra. Ano, prožívejte je silněji a s větší vděčností. Poučte své děti o všem, co pro danou dobu musí vědět, ale zároveň udělejte všechno, aby prožily dětství v míru domova a pocitu ochrany svých rodičů. Především si ovšem ujasněte, co je křesťanský život, a žijte jím hlouběji a opravdověji. Chrání vás to. Mons. Prof. PhDr.Petr Piťha,Dr.h.c. (více v časopise Milujte se, 38/2016)

Poděkování Na sklonku roku 2016 děkujeme všem, kteří se zapojili do dění v naší farnosti a jakkoliv přispěli k vytvoření přátelského společenství a ke zdaru  všech akcí. Farní rada Moji drazí, je jen málo poetičtějších období v roce, než je čas vánoční. To se o adventu moc říct nedá. Úklid, nákupy, pečení…..ještě to a tamto… Přátelé se mě ptají, zda už mám dárky a sdělují mi, co komu dají oni. Při těchto debatách mám chuť říct: „Zamysli se ! Jsi tím, co dáváš.“ Vybaví se mi nenápadná brožurka E. Martina - Vánoční andělé zpívají, která je přímo katalogem vánočních dárků! S malou úpravou Vám návod na nejhezčí dárky předkládám. Usměj se, narodila se naděje. Dýchá v jesličkách. Co dáváš betlémskému dítěti, dáváš svému srdci. Co dáváš dětem, dáváš budoucnosti.Jsi tím, co dáváš… Usměj se , narodila se radost z dobra. Jdi k jesličkám. Podej dar tomu, koho miluješ. Usměj se, narodila se víra, víra ve smysl života. Jdi k jesličkám. Přines dar tomu, komu nikdo dar nepřinese. Usměj se, narodila se cesta. Dýchá v jesličkách.Setři slzu někomu, kdo pláče. I setřít slzu může být velký dar. Usměj se , narodila se síla těm, kdo věří. Víra je jiné jméno pro sílu. Podle toho, jak pomáháš slabým se pozná, jak jsi silný. Usměj se, z Betléma září světlo. Podej někomu paprsek a zaplašíš jeho tmu. I slovo může být paprskem. Usměj se, narodila se láska. Láska, která umí unést každé břemeno. Kdo podá ruku, tomu bude podána… Je tvá láska taková, abys ji mohl přinést jako dar do Betléma? Jsi tím, co jsi dal … Požehnané Vánoce všem přeje a žehná Váš Otec Ondřej Vaši farníci

č. 3/2016

Kobylí dědina

Štědrý večer

Vánoční kouzloJedlička stojí v pokojíčku,

Školní příloha č. 2/roč. XXII -

vzpomíná

-

přemýšlí

-

čekáme už jen na rybičku.

Pak si dáme cukroví a je všecko hotový.

Najednou zvoneček zazvoní, překvapením to tu zavoní.

Maminka říká, běžte spát, zítra si zas budete hrát.

Bratr dostal knížku, já zas bílou myšku. tvoří

-

Informace k přijímacímu řízení na střední školy Schůzka s rodiči vycházejících žáků a zároveň předání zápisových lístků se uskuteční: -v pondělí 16. ledna 2017 - pro rodiče žáků 9. A třídy -v úterý 17. ledna 2017 - pro rodiče žáků 9. B třídy -vždy v 17:00 hodin v jazykové učebně. V prvním kole přijímacího řízení může uchazeč podat dvě přihlášky. Přihlášky musí být odeslány do 1. března 2017. Termíny pro přijímací zkoušky jsou stanoveny takto: -v oborech vzdělání s maturitní zkouškou: 12. – 28. dubna 2017 -v oborech vzdělání s výučním listem: 22. – 30. dubna 2017 Termíny centrálně zadávaných testů jednotné zkoušky pro čtyřleté obory vzdělávání: -1. řádný termín - 12. dubna 2017 -2. řádný termín - 19. dubna 2017 Jednotné zkoušky se konají z českého jazyka a matematiky. Test z českého jazyka trvá 60 minut, test z matematiky 70 minut. Výsledky přijímacího řízení ke střednímu vzdělávání u přijatých uchazečů budou zveřejněny formou vydání seznamu přijatých uchazečů a zasláním písemného rozhodnutí jen nepřijatým uchazečům, a to nejdříve 22. dubna 2017 Po vyhlášení výsledků uchazeč potvrdí zájem o školu předložením zápisového lístku, a to do 10 pracovních dnů ode dne oznámení o přijetí. Marta Pešová

Okénko metodika prevence Čím se školní metodik prevence zabývá? Činnost školního metodika prevence vychází z vyhlášky MŠMT č.j. 116/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č.72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních . Tato vyhláška vymezuje standardní činnosti školního metodika prevence ve třech oblastech – metodické a ko-

baví

Barbora Kopřivová, Johana Kovaříková, 5. tř. -

chválí

-

plánuje

-

nabízí

-

ordinační činnosti, informační činnosti a poradenské činnosti. Školní metodik prevence se zabývá zejména tvorbou a kontrolou realizace Minimálního preventivního programu školy. Dále koordinuje vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti prevence sociálně patologických jevů (tj. šikana, kyberšikana, závislosti, záškoláctví, sebepoškozování, kriminalita, vandalismus, xenofobie, rasismus, intolerance a antisemitismus, poruchy příjmu potravy, problematika sekt asociálně patologických náboženských hnutí, nedostatečná péče o dítě). Metodik prevence dále úzce spolupracuje s třídními učiteli, vede spolupráci školy s orgány státní správy a samosprávy a shromažďuje příslušné odborné zprávy a informace o žácích, rovněž vede písemné záznamy o navržených a realizovaných opatřeních v rámci prevence. Poskytuje poradenské služby žákům s rizikem či projevy sociálně patologického chování, spolupracuje s jejich zákonnými zástupci. V kooperaci s výchovným poradcem a vedením školy připravuje podmínky pro integraci žáků se specifickými poruchami chování. Konzultační hodiny pro zákonné zástupce: Každou středu od 13:30 do 14:30, v nutných případech lze dohodnout i jiný termín. Kdo je školním metodikem prevence v naší škole? Mgr. Šárka Řačáková Kontakt: [email protected]  V letošním školním roce plánujeme v rámci minimálního preventivního programu řadu workshopů a besed pro žáky naší školy. Besedy budou připraveny odborníky, kteří na tomto poli pracují již od počátku devadesátých let a společně oslovili v celémokrese více než stovky tisíc mladých lidí.  Plánované besedy se budou týkat těchto témat: „Proč říct NE! cigaretám“  - prevence závislosti na nikotinu „Hra na hraně“ – prevence problémového hraní hazardních her

strana 43

Kobylína dědina „Bezpečně internetu“ – prevence výskytu rizikového chování na internetu „Vzpoura úrazům“ - prevence úrazů a nehod u dětí a mladistvých „Čtení policejních pohádek“ - určeno pro mladší žáky, seznamuje děti se zásadami bezpečného chování „S hudbou proti drogám“ - hudebně vzdělávací program zaměřený na prevenci závislostního chování Šárka Řačáková, metodik prevence

Adaptační kurz pro šesťáky Dne 5.září jsme se všichni šesťáci sešli ve třídě, kde jsme měli adaptační kurz s názvem „Jsme na jedné lodi“. Sedli jsme si do kruhu a utvořili skupinky. Naše první aktivita byla utvořit ze sebe nějaký dopravní prostředek (tank, letadlo, balón a vrtulník). Při tom jsme se hrozně nasmáli. Pak jsme si z židlí udělali lávku a snažili se seskládat podle barvy očí nebo od nejstaršího po nejmladšího. A to všechno bez mluvení , jen ukazováním rukou. Když jsme dohráli, povídali jsme si pohádku O Růžence a pak jsme se ji ve skupině snažili zahrát v žánru: horor, muzikál, komedie a sci-fi. Zase jsme se nasmáli. Bylo to skvěle prožité dopoledne. Všichni jsme se seznámili a skamarádili. Moc se mi to líbilo. Lenka Novotná, 6.B V  pondělí 5. září jsme ve škole měli adaptační den. Bylo to moc fajn, užili jsme si dost srandy s paní učitelkou Řačákovou. Nejdřív jsme si povídali, pak jsme hráli různé hry. Museli jsme se seřadit podle barvy očí, potom jsme se museli domluvit rukama a seřadit se podle roku, měsíce a dne narození a nikdo nesměl promluvit! Kdo něco řekl, vypadl. Byl to moc krásný den, všem se to líbilo. Eva Kostihová, 6.A Ty tři hodiny s novými spolužáky se mi líbily. Hlavně to, že jsme pracovali jako jeden tým. Byl to teda zážitek, když jsme hráli divadlo a já jsem potom nevěděla, co mám na konci divadla říct. Jinak to bylo hezké a spolužáci jsou fajn. Petra Trifová 6.A Hned na začátku školního roku jsme měli adaptační kurz, ve kterém jsme se všichni lépe poznali a pobavili.

strana 44

3/2016 Hráli jsme hry ve skupinkách a jedna z nich byla č. i scénka o Šípkové Růžence. Ta mě nejvíc bavila, protože když jsme si ji nacvičovali, byla u toho velká legrace. Šípková Růženka byla zavražděna a princ, co ji zachránil, si vzal za ženu královnu, protože krále také zavraždil. Měli jsme udělat komedii a myslím, že se nám to povedlo. Klára Mikulicová, 6.A Adaptačním kurzem nás provázela paní učitelka Šárka Řačáková . Moc mě to tam bavilo! Nejprve jsme se rozdělili do čtyř skupin a dostali jsme za úkol předvést vybraný dopravní prostředek. Potom jsme chodili po židlích, kde jsme se museli seřadit podle určitého tématu a potom jsme si říkali pohádku o Šípkové Růžence, kterou jsme později museli předvést podle určitého žánru, např.: komedie, horor, atd. Byli jsme tam přibližně tři hodiny, pracovali jsme i přes přestávku, ale to nám nevadilo, protože nás to tam moc bavilo. Viktorie Valová, 6.B Jsem ráda, že kurz byl, protože jinak bych svoji třídu, nové spolužáky tak rychle nepoznala. Také jsem víc poznala svoji paní učitelku Otáhalovou a našla kamarády. Všechny ty hry byly dobře vymyšlené na to, abychom se blíž seznámili. Nejvíc mě bavilo, jak jsme hráli Šípkovou Růženku. Moje družstvo mělo komedii, takže jsme to hráli směšně. Jsem ráda, že to s námi paní učitelka Řačáková ty tři hodiny vydržela. Markéta Michnová, 6.A Na kurzu s názvem Jsme na jedné lodi jsme společně s paní učitelkou Řačákovou a naší novou třídní paní učitelkou Vojtěškovou hráli hry a tím se i seznamovali. Byla to velká zábava a všichni jsme měli dobrou náladu. Jsme dobrý kolektiv a dobře si rozumíme. Dověděli jsme se také o sobě různé zajímavosti, třeba to, jaké má kdo záliby. Moc se mi to líbilo. Děkuji paní učitelce Řačákové za krásný a zábavný program. Kristýna Chrástková, 6.B

č. 3/2016 Jaké je to na druhém stupni… Letošní 1.září znamenalo pro nás šesťáky velkou změnu. Přešli jsme na druhý stupeň. Přibyli noví spolužáci z Vrbice, Bořetic a Brumovic. Museli jsme se naučit stěhovat na každou hodinu do jiné učebny a získali jsme nové učitele a novou třídní paní učitelku. Museli jsme se začít o hodně více učit. Ale je to docela fajn. A s novými spolužáky je 6. třída o hodně lepší. Do třídy chodíme se žáky z Vrbice, kteří jsou super. Blanka Fridrichová, 6.A ...a ještě k tomu v nové škole… Z přechodu do Kobylí jsem měl nejprve obavy, ale naštěstí jsem si hned zvykl. Naše třídní paní učitelka je moc hodná a milá. Kolektiv v naší třídě je taky bezvadný, hned jsem si v něm našel nové kamarády. Jan Procingr, 6.B Nejdřív jsem chodila do školy v Bořeticích a na druhý stupeň jsem se rozhodla jít do Kobylí. První den jsem se trochu bála, ale teď už se nebojím. Mám spoustu nových kamarádů a moc se mi tady líbí. Ve třídě máme super kolektiv a v šatně každý svoji skříňku. V jídelně jsou na výběr dvě dobrá jídla. Zuzana Novotná, 6.B Jako pro všechny, tak i pro mě bylo těžké přejít z prvního stupně na druhý. Upřímně jsem si myslel, že to bude o dost těžší, ale učitelé se snaží o to, abychom všechno pochopili, za což jim mockrát děkuji. Najdou i spoustu vychytávek pro zpříjemnění učiva. Nikdy bych si nemyslel, že budeme mít tak hodné učitele. Za zmínku stojí i obědy, kde si můžeme vybrat ze dvou obědů a různých salátů. Jsem rád, že tu jsem. Antonín Chrástek, 6.B Ještě nedávno jsem si říkal: „Tak už jsem ve čtvrté třídě! To tak rychle uteklo!“ A teď už je ze mě šesťák a ani si to neuvědomuju. Pátá třída pro mě byla jako jen měsíc ve škole. Ve třídě nás bývalo jedenáct a teď už nás je osmnáct. Věřím, že až budu v deváté třídě, tak si budu zase říkat: „To tak rychle uteklo! Před chvílí jsem byl šesťák!“. Hodně věcí se změnilo. Tak třeba školu jsem měl naproti domu a teď jezdím autobusem. Na této škole se mi líbí. Už jsem si na vše zvykl. Učitelé jsou tu perfektní. Děkuji všem učitelům za to, co mi dáváte a dáte. Tobiáš Sedláček, 6.A Už v  páté třídě jsem se těšila do Kobylí. Ale ke konci prázdnin jsem se začala bát nových učitelů a spolužáků. Můj první den byl dobrý, protože jsem své budoucí spolužačky znala a protože nás paní učitelka Otáhalová na Vrbici pěkně přivítala. Paní učitelky a páni učitelé jsou tu moc hodní. Největším šokem pro mě byla veliká škola. Holky z Kobylí mi ukázaly, jak se čipují obědy a kamarádi mi pomohli se vším, s čím jsem potřebovala. Teď jsem si na ty všechny změny už zvykla. Mám svou třídu ráda. Kateřina Rabušicová, 6.A

Kobylí dědina Není začátek jako začátek… Začátek 7. třídy proběhl lépe, než jsme si mohli přát. Znali jsme se všichni už z loňského roku, protože k nám nikdo nepřibyl, což bylo super. Sice nám odešla jedna spolužačka, takže je nás o jednoho míň, ale nám to nevadí, protože jsme si s ní slíbili, že se budeme vídat. Loňský rok začal skoro doslova hrozně. Neznali jsme se, ani jsme nevěděli, jak se kdo jmenuje. Letos jsme přišli na začátku školního roku do školy a měli jsme radost, že se zase vidíme. Druhý den ve třídě jsme se hned začali bavit o tom, jak jsme prožili prázdniny. Už jsme prostě sehraní a víme, co kdo má rád a co kdo si nechá a nenechá líbit. Sice se známe někteří teprve rok, ale jsme rádi, že jsme se poznali. Letos pojedeme i na hory do Říček. Celá třída se na to moc těší. Všichni už mají naplánováno, s kým budou na pokoji, i když tam pojedeme až za tři měsíce. Sice se do té doby může všechno změnit, ale nám to nevadí. Také nás letos čeká výlet do Vídně. Zkrátka a dobře, čeká nás toho hodně a všichni se na to moc těšíme. Kateřina Folerová, 7.B

Báseň kajícnice (žákyně 7. B) Promiňte, paní učitelko, že Vás tak trápím, celý den Vám  tím vždy zkazím. Pusu otevřenou pořád mám, kamarádů se na všechno ptám. Vyhazovat botou ,to není dobrá věc, kdybych raději poslouchala, co učíme se dnes. Tresty pak dostávat musím, to jsem tomu dala, si myslím. Proto se Vám omlouvám, za to, co v hodině dělávám, i přesto Vás ráda mám.

Šikulové z Kobylí Ve středu 19. října proběhlo v naší škole natáčení pořadu ,,Šikulové“. Při něm si druháci, třeťáci, čtvrťáci a páťáci mohli vyzkoušet, jaké to je vystupovat před televizními kamerami a při tom si vyrobit něco zajímavého. Já sama jsem se tohoto natáčení mohla zúčastnit, z čehož jsem byla vážně nadšená. Jako divák celý den sledovat nejenom dění před kamerou, ale i za kamerou, a vidět práci celého televizního štábu. To víte, nestává se zrovna často, aby do školy přijela televize… Natáčení probíhalo ve školní družině, kam jsem hned ráno přišla, abych pozorovala, jak probíhá příprava. Seznámila jsem se s televizním štábem a s hlavními představiteli Janou Zajacovou a Ivem Martákem. Všichni byli velmi příjemní a milí. Dozvěděla jsem se, jak asi natáčení bude probíhat a co všechno je třeba udělat, než se vůbec začne. Když už bylo vše připraveno, přišli žáčci druhé třídy a začalo se. Druháci vyráběli držák na sluchátka. Natáčení této skupinky probíhalo asi hodinu a půl, poté následovala 15minutová přestávka a pak natáčela své tvoření 3. třída. Ti si vyráběli obal na notový sešit. Po skončení natáčení byla přestávka na oběd. Od-

strana 45

Kobylí dědina poledne následovalo natáčení 4. a 5. třídy, při němž vznikl třeba reproduktor z plechovek. Celý den byl pro mě moc zajímavý. Jsem velice ráda, že jsem se zblízka mohla zúčastnit tvorby filmového pořadu. Překvapilo mě, kolik to dá práce natočit takový pořad, který v televizi trvá pouhou půlhodinu. Spousta záběrů se musela opakovat, někdy upravit scénář. Na přípravách se podílelo hodně lidí, bylo třeba zajistit zvuk, mikrofon, 2 kamery, klapku, naaranžovat prostředí. Samozřejmě by to nešlo bez režie. Já sama jsem si chtěla ze všeho nejvíc vyzkoušet práci s kamerou. Všechny výrobky se dětem moc povedly. O tom, že v Kobylí jsou děti opravdu „šikulové“, jste se mohli přesvědčit 4. prosince v televizi na Déčku. Eliška Vykydalová, 9.A

3/2016 ve školní jídelně (zase řízek). Večer bylo volno, č. takže jsme byly na návštěvách u kamarádek. A pak jsme jely domů spát. V sobotu jsme po snídani jely do Kobylí na závod v běhu, který se konal před školou na oválu. My jsme běžely tři kolečka. Pak jsme ještě hrály basketbal. Kobylí-Polsko mladší a Kobylí – Nitra. Oba zápasy jsme vyhrály . Potom hrály Nitra s Polskem a vyhrálo Polsko. Po zápasech jsme jely domů na oběd. Polky si v  rodinách sbalily věci a jelo se do orlovny, kde bylo vyhlášení výsledků. Na 4. místě skončila Nitra, na 3. místě Kobylí, druhé byly Polky a vítězem se staly Preseľany. Cena byl velký hrozen. Dostávaly jsme také medaile a pamětní list: O stříbrnou slečnu, O hrozen jižní Moravy a Cyrilometodějský běh. Byla vyhlášena i nejlepší a nejmenší hráčka. Nakonec jsme se všechny rozloučily a Polky a Slovenky odjely. Bylo to náročné, ale je to hezký zážitek mít někoho „cizího“ v rodině Anastasia a Sofie Kurucovy,7.B

Návštěva z Polska

Návštěva Úřadu práce

Ve čtvrtek 6. října do Kobylí přijela děvčata z polské vesničky Jedrzejewo hrát košíkovou. Čekaly jsme na ně ve škole a po obědě v jídelně jsme si je ( holky košíkářky)rozebraly do rodin. My jsme si k nám domů vzaly dvě. Jmenovaly se Amelia Poreleska (12 let) a Wika Piesio (13 let). Doma jsme jim ukázaly pokoj a nechaly je v klidu vybalit. Myslely si, že budou bydlet v hotelu, ne v rodinách, ale snad jim to nevadilo… Po ubytování jsme v tělocvičně hrály zápasy proti Polkám starším, ten jsme prohrály, a Polkám mladším, který jsme vyhrály. Pak se jelo zpátky do rodin osprchovat se a navečeřet. Měly jsme hranolky a smažený sýr, který holky neznaly, ale naštěstí jim chutnalo. Večer jsme vyrazily do orlovny v Kobylí, tam jsme si zacvičily v posilovně , zahrály kuželky a pak hajdy domů do postele. V  pátek jsme doma ráno posnídaly a maminky nám připravily svačinu na celý den. Nejely jsme totiž do školy, ale na výlet do Lednice. Navštívily jsme muzeum starých hraček, pluly jsme na lodičkách, které nás dopravily k minaretu, ale ten byl bohužel zrovna zavřený. Zpátky jsme se vezly na vozíku, který táhli dva hnědí hřebci.. Na oběd jsme šly do restaurace, kde jsme si pochutnaly na nudlové polévce a řízku s bramborami. Potom jsme se vrátily do Kobylí, kam mezitím dorazily košíkářky ze Slovenska. Odehrály se zde zápasy Kobylí -Preseľany, který jsme prohrály, a Polsko-Preseľany, kde zas prohrálo Polsko. Po zápasech jsme jely domů a nachystaly se do kostela. Po mši následovala večeře

strana 46

V úterý 1. 11.jsme – coby deváťáci - navštívili Úřad práce v Břeclavi. Měli jsme se seznámit s tím, jak si vybrat tu správnou střední školu či učební obor, nebo co udělat po ukončení středoškolského studia před nástupem do prvního zaměstnání. Do Břeclavi jsme jeli vlakem a jako obvykle o legraci nebyla nouze. Martin si “cvakl“ jiný lístek, než měl, a Patrik ho zase pro jistotu nemohl najít. Když jsme přijeli do Břeclavi, tak jsme zjistili, že nikdo přesně neví (ani pan učitel), kde je Úřad práce. Naštěstí jsme ho asi po 15 minutách šťastně našli. Ve druhém patře už nás čekala paní, která pro nás měla připravenou přednášku. Nejprve jsme se bavili o volbě povolání obecně. Co je pro nás důležité při výběru budoucího povolání, nebo co všechno musíme udělat, abychom na naši vytouženou školu byli přijati. Potom jsme si dělali na počítači test zájmů, který nám měl ukázat, pro která povolání máme předpoklady. Většině z nás vyšlo to, co jsme opravdu vůbec nechtěli - Martinovi hospodyně, Tadeášovi pilot letadla, Katce operátor v jaderné elektrárně. Mně zase vyšel vedoucí telekomunikačního provozu nebo dispečer rozvodu elektrické energie. Myslím si, že to by pak byly asi ještě častější výpadky elektrické energie…V testu mi ale vyšlo i to, co mě baví a čemu bych se třeba chtěla věnovat - fotograf, animátor nebo pedagog. Poté nás dvě paní rozdělily do skupinek a s každým z nás samostatně konzultovaly to, co chceme v budoucnu dělat, i to, co nám vyhodnotil počí-

č.tačový 3/2016 test. Pak už jsme se rozloučili a vydali se směrem hodin, a že používají druhého stupněKobylí hrubéhodědina předčištění. k vlakovému nádraží. Protože jsme měli ale ještě chvilku času, dostali jsme rozchod v Shopping centru, kde si většina koupila něco k jídlu. Asi za tři čtvrtě hodiny jsme dorazili na nádraží. Ale nebyli bychom to zase my, kdybychom zase něco nevyvedli. Nastoupili jsme do špatného vlaku. Ale naštěstí jsme to zjistili a včas „přesedli“ na ten správný a šťastně přijeli domů. Jestli nám návštěva Úřadu práce pomohla ve výběru povolání, to ukážou až následující měsíce. Někteří z nás už teď vědí, na kterou školu půjdou. Jiní ještě hledají a nejsou rozhodnutí. Eliška Vykydalová, 9. A Prvního listopadu jsme byli na Úřadu práce. Dozvěděli jsme se tam, jaké máme šance dostat se na školu, nebo jaké máme možnosti. Kromě toho jsme tam vyplňovali test, který nám ukázal, co bychom mohli do budoucna dělat. Mně tam vyšel lesník, porybný nebo vodohospodář, ale já se zajímám o logistiku a cestovní ruch. Přesto si myslím, že to byla užitečná návštěva. Matěj Průdek, 9. A Pro nás to nebyl obyčejný den. Byl to den, kdy jsme se podrobněji zabývali svými talenty a schopnostmi. Myslím že, po téhle návštěvě už měl každý jasno. Natálie Dudová, 9. A

Osmáci za poznáním aneb Chemie v praxi Poslední listopadovou středu jsme neměli hodinu chemie v pracovně, jako obvykle, ale vydali jsme se na exkurzi. Naše paní učitelka Petra Vojtěšková nám zařídila prohlídku místní čističky odpadních vod. Moc se mi líbilo, že nám pan Antonín Bárta, který tam pracuje , hezky vysvětlil , jak to tam funguje. A ještě k tomu ochotně a zadarmo. Také jsem ho dost obdivoval, že to tam vydrží, protože je tam docela silný zápach… Pak nám ještě ukazoval různé kontejnery a zařízení na čištění vody .Byl to pro mě velký zážitek. Lukáš Michna V kobylské čističce odpadních vod jsme se dozvěděli, že voda, která tam přiteče, se zpátky vrátí zhruba za 48

Zbylý odpad pevného skupenství se používá na hnojení pole. Ze dna velké hlavní nádrže, 5-6m hluboké, se odsává zákal a znovu předčišťuje. Tahle nádrž má uvnitř kovovou přepážku ,která odděluje špinavou vodu od čisté. Skoro všude zaváněl velký zápach. Nebezpečné chemikálie se předčišťují v přístroji zvaném Siřan. Zjistili jsme také, že Kobylí má jednu centrální kanalizaci místo rozdělení podle druhů odpadních vod. Vladimír Čejka

Podzim Stojím na balkóně a popíjím hrnek čaje, kolem mě studený vítr vane. Oranžový list ze stromu padá, taková bývá podzimní vláda. Když to barevné veselo začíná, kdekdo už na hlavě čepici nosívá. Na stezkách hodně bláta je, vítr s listy po nich tancuje. Havrani lítají vysoko v oblacích, jak kdyby cítili ledový sníh. Natálie Dudová, 9. A

Víte, co je to reining? My jsme to taky nevěděli. Ale teď už to víme . Když jsme si totiž první školní den povídali o prázdninových zážitcích, z Ladika Čejky nesměle a skoro neochotně vylezlo, že byl na nějakých závodech s koněm. Jenže zanedlouho jsme se dověděli, že se měl čím chlubit a nepochlubil! Tak jsme ho trochu vyzpovídali. Co je to reining? O co v tomhle sportu jde? Říká se mu „královská disciplína westernu“ nebo „westernová forma drezury“ ,úkolem jezdce je předvést s koněm správně úlohu složenou z  kruhů, přeskoků, spinů, stopů, rollbacků, couvání a prodlev s téměř neznatelnými pobídkami jezdce. Je to dynamická disciplína, kde rychlost musí být pod kontrolou a nesmí být na úkor přesnosti. Proč sis vybral tento sport? Rád jezdím na koni a reining je obtížná a nejhezčí disciplína. Jak dlouho jezdíš? Na koni 2 roky, reining zhruba půl roku.

strana 47

Kobylí dědina

Kdo je Tvým vzorem? Líbí se mi Andrea Fappani i hodně jiných známých jezdců, například jak jezdí Rudi Kronsteiner. Kolikrát ses dobře umístil a kde? Jaký je Tvůj nejvydařenější medailový výsledek? Mám šestkrát 1. místo z letošní sezony závodů WRC (western riding club) ČR, první a třetí místo z mistrovství mládeže WRC ČR do 13 let a celkově páté místo z  mistrovství mládeže WRC ČR, vše za disciplínu reining. Nejcennější je 1.místo z  mistrovství mládeže WRC ČR do 13. let. Jak se jmenuje tvůj kůň a kde je ustájený? TWELVE TWENTY WHIZ, přezdívku má WALLA – po otci Walla Walla Whiz, (byl vítězem mistrovství světa v  reiningu) a je ustájený na ranči Black Rose Ranch v Němčičkách. Kolik Tvůj kůň měří a váží? V kohoutku měří asi 1,5 metru a váží něco přes 400 kg. Jak často čistíš koně? Vždycky před ježděním a po něm. Ublížil sis někdy? Ano, několikrát jsem spadl, ale skončilo to jen odřeninami.

strana 48

č. 3/2016 Jaké vybavení používáš při reiningu? Potřebuju sedlo, podbřišník, spodní deku, show deku, uzdu, otěže, ostruhy, chrániče nohou, kopyt a westernové oblečení. Jak ses ke koňům dostal? Sestra chtěla jezdit na koni, tak jsem to zkusil taky a zalíbilo se mi to. A jak ses dostal k této disciplíně? Viděl jsem na ranči v Němčičkách jezdit trenérku Evu Nováčkovou, která jezdí reining závodně už dlouho. Znáš se s nějakým slavným sportovcem v reiningu? Díky trenérce Evě Nováčkové se znám s  nejlepšími trenéry v  ČR a SR, kteří jezdí závodně reining – Pavel Orel (3.místo na MS, startuje na evropských soutěžích), Jonáš Bujnoch (vítěz středoevropského poháru, vyhrává různé soutěže v  ČR), Lukáš Brůček (startuje na evropských soutěžích) . Je to těžký sport? Je těžký a náročný a dlouho trvá, než se člověk sžije s koněm. Jakou nejvyšší rychlostí jezdíš? Jakou rychlostí běží kůň při závodu? Kůň nemá tachometr!. Závody jsou ve cvalu – to je největší rychlost, kterou kůň umí. Jak dlouho musíš trénovat před soutěží? Minimálně 3x týdně, i mimo soutěže Jak dlouho trvá taková soutěž? Odjetí disciplíny trvá tak 5 minut, závody (například mistrovství) trvají i 2 dny

č. 3/2016 Jaké máš úspěchy? (poháry, medaile…) 4 poháry a 2 medaile za 1.místo, 2 poháry za 2.místo, 1 pohár za 3.místo. Kde všude jsi už závodil? Jezdíš na turnaje po České republice, nebo i do zahraničí? Zatím jenom v ČR, například v Čeladné, Krakovanech, Koryčanech, Horce u Olomouce a dalších městech. Ale plánujeme už i zahraničí (Rakousko, Polsko, Německo). Co máš na sobě, když jedeš závod? Westernové oblečení na reining – košili s dlouhým rukávem, kožený zdobený pásek, rifle, chapsy (kožené nohavice s třásněmi), jezdecké boty a klobouk. Jsi nervózní před závodem? Ano. Bojím se, že selžu –spletu úlohu, zaměním prvky apod. Už se mi stalo, že jsem třeba místo velkého kruhu udělal malý. Nejčastěji se skoro každému stává, že dá koni špatný pokyn. Potřebuješ kondici? Např. jako fotbalista? Jak vypadá tvůj trénink? Nějakou kondici ano, musím držet tempo s koněm. Já pro svou kondici jezdím na koni, ale taky na ranči pomáhám, uklízím nebo se jinak starám o koně. A někdy i poradím.Trénink začíná tím, že musím rozehřát koně. Chodíme krokem , potom klusem, pak nacvičujeme jednotlivé prvky. Na ranči trávím hodně času a líbí se mi tam. Jsou tam dobří lidé i koně. Svého spolužáka a kamaráda Vladimíra Čejky se ptali žáci osmáci

O kráse kolem nás Okolo je hodně stromů a všechno se zelená. Velký kořen nese štíhlý kmen, který se mění v korunu. Větve jdou vstříc blankytnému nebi, které si pro tento den vybralo barvu pomněnek. Široké křoviny dávají prostor výhledu na kopeček s tmavými keři. V blízkosti je čerstvě posekaná tráva, kterou překrývá hra stínů. Na travnatém koberci něžně leží lístečky, které se žlutí  jako sluníčko v pravé poledne. Slyším lehký vítr, který si hraje s větvemi. Kolem mě bzučí včelky, které usilovně hledají prachový pyl z kvítků. Krajinou zní pukání kousků dřeva, o které se v zákulisí postaraly srny. Doušky svěžího vzduchu, který voní po medu, mi polapí jemné chloupky v nose.

Kobylí dědina Jak se nohy zvedají jedna za druhou,  každý krok mě naplňuje štěstím. Prach z cesty letí daleko, a jemně se spouští na pažit trávy. Natálie Dudová, 9.A

Jája a Pája Dne 22. listopadu jsme celý 1. stupeň jeli do divadla Radost v Brně na představení Jája a Pája. V šatně jsme odevzdali bundy a paní uvaděčka nás usadila na místa. Na začátku přišli herci – hasiči a hráli na různé nástroje. Potom se objevili dva kluci – Jája a Pája a taky děda Lebeda a papoušek. Zahráli nám tři příběhy. V prvním měli kluci tři jarní přání, ve druhém přičarovali vílu Mílu a v posledním pěstovali vzácný kaktus. Divadlo se mi moc líbilo. Karolína Janošková, 5. tř.

Přírodovědný klokan Soutěž vznikla v roce 2006 a jejím pořadatelem je Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci s Pedagogickou fakultou UP v Olomouci. Průběh soutěže je obdobný jako u dobře známého Matematického klokana. Soutěžní kategorie jsou však jen dvě, a sice Kadet (8. - 9. třída ZŠ) a Junior (I. - II. ročník SŠ). V každé kategorii je zadán jednorázový test, který obsahuje 24 úloh, a soutěžící pak vybírají jednu správnou odpověď z pěti nabízených možností. Na řešení mají 40 minut čistého času. Úlohy jsou nejenom z matematiky, ale také z fyziky, přírodopisu, zeměpisu a v poslední době se některé otázky týkají i současného dění ve světě. Vyhodnocení a zpracování statistik za celou Českou republiku se provádí v centru v Olomouci. V letošním roce soutěž proběhla 12. října a na naší škole zvítězil Michal Čotek z 9. A před deváťáky Radkem Ludvou a Eliškou Vykydalovou. Všem blahopřejeme a uvidíme, jestli si všichni tak dobře povedou i v Matematickém klokanovi, který bude na jaře. Marie Jandová

Florbalový turnaj… …v podání čtvrťáků V  pondělí 14. listopadu jsme soutěžili ve florbalu se školami z Bořetic, Brumovic a Vrbice. Ve vzduchu šlo cítit napětí, vyhráli jsme dva zápasy, ale dva jsme zase prohráli. Poslední zápas jsme hráli s Brumovicemi o druhé místo. Prohráli jsme. Aspoň jsem se zabavil. Moc se mi to líbilo. Adam Jisl Po turnaji si děvčata ze 4. třídy zahrála na novinářky a své spolužáky – sportovce- vyzpovídala. Na odpovědích se všichni vzácně shodli. Zde jsou: Který zápas byl pro vás nejtěžší? Proč? S Bořeticemi. Mají rychlou obranu i útok. Jsou hodně dobří. Které bylo podle vás nejlepší družstvo? Ty Bořetice, protože jsou hodně silní!

strana 49

Kobylí Jak se vámdědina hrálo? Dobře, protože byli dobří a silní soupeři. Ale bylo to těžké. Myslíte, že jste dopadli dobře, nebo špatně? Dobře, protože jsme se snažili. A hlavně jsme si zahráli!

…v podání páťáků Dne 14. 11. se v naší škole opět konal florbalový turnaj. Dojela sem družstva z okolních vesnic. Za kobylskou 5. třídu hráli: Ondřej Topínka, Jakub Kučera, Renata Fridrichová, Jiří Mendlík a Adam Kovář. Za 4. třídu bojovali : Lukáš Václavík, Tadeáš Kolek, Martin Řačák, Adam Jisl a Jan Sladký. Do brány se postavil Tadeusz Kaszper. Celkem se hrálo 6 zápasů. První zápas hrály Bořetice- Brumovice 7:1, druhý Kobylí – Vrbice 6:2, třetí Brumovice - Vrbice 6:1, čtvrtý Bořetice – Kobylí 7:2, pátý Brumovice – Kobylí 2:1. Celý turnaj nám pískali deváťáci Radek Ludva, Šimon Chytka a Stanislav Herzán. Zapisovala Kateřina Janošková z 9.A. Po skončení zápasů měly slovo naše paní učitelky Marečková a Tesáková ,které vyhlásily výsledky turnaje. První místo obsadily a pohár vyhrály Bořetice s 9 body, druhé byly Brumovice se 6 body. My, , tedy Kobylí, jsme skončili se 3 body jako třetí, jelikož jsme vyhráli jen jedno utkání. Poslední byla Vrbice s nulovým ziskem. Všechno probíhalo, jak mělo, takže nám ještě zbyl čas na vybíjenou všichni proti všem. Moc se nám to všem líbilo. Škoda, že my páťáci už příště hrát nebudem. Ondřej Topínka, Adam Kovář, Jakub Kučera

Je to doma! V tomto školním roce se našim žákům podařilo navázat na sportovní úspěchy z let minulých. Skvělých úspěchů dosáhli především starší žáci. V přeboru okresu, základních škol a nižších stupňů gymnázií v  minifotbalu (6+1) skončili na velmi pěkném 3. místě. Ještě většího úspěchu dosáhli v okresním finále ve florbale (5+1), kde obsadili výborné 2. místo za základní školou Břeclav-Slovácká. Tu dokázali ve skupině porazit, ale ve finále se jim to nepodařilo a do krajského kola, bohužel, nepostoupili. Za zmínku stojí i 3. místo ve fotbalovém turnaji Coca-Cola poháru, který jsme pořádali v říjnu na hřišti za mlýnem a kterého se zúčastnilo šest škol. O tyto úspěchy se nejvíce zasloužili tito žáci: Petr Coufal , Šimon Chytka, Tadeáš Merva, Adam Kadlec, David Kocourek, David Matějovič, Zdeněk Otáhal, Tomáš Tesař, Jakub Veselý, Petr Vykydal a Leoš

strana 50

č. 3.3/2016 Zálešák . Pochvalu si zaslouží i naši mladší žáci za místo na futsalovém turnaji ve Veselí nad Moravou a za 5. místo v okresním finále ve florbalu v Mikulově. Vít Damborský Dne 3. 11. 2016 byla pro nás čest - jako pro starší žáky reprezentovat naši školu. Zamířili jsme do okresního města. Do Břeclavi jsme odjeli s ambicemi na pohár. A to se nám splnilo. Ale nepředbíhejme… Jakmile jsme dorazili na atletický stadion a převlekli se, vzpomněli jsme si ,že jsme zapomněli věc, pro fotbal velmi důležitou –míč. Takže rozcvička vypadala jako v tělocviku. Po rozcvičce jednotlivých týmů šli losovat trenéři či učitelé o to, kdo si kopne do míče jako první. A to jsme my nebyli. Naše družstvo nastoupilo až do druhého zápasu. Hned od začátku bylo vidět, kdo určí tempo zápasu. Kobylští fotbalisté jednoznačně přehráli v první půlce Břeclav 4:0 po gólech Petra Coufala, Jindřicha Kobzy, Šimona Chytky a Zdeňka Otáhala. V druhé půlce došlo k malé změně. Zdeněk Otáhal šel do brány a v poli ho nahradil David Kocourek. Náš nový brankář ale neudržel čisté konto. K pravé tyči se trefil břeclavský útočník –stav 4:1. Zdeněk Otáhal zjistil , že brána nebude jeho nejsilnější stránkou , a tak přenechal místo Davidu Kocourkovi, který ale taky následně kapituloval. Břeclav snížila na 4:2, ale na víc už nedokázala odpovědět . Tři body jsou doma ! Druhé naše utkání se hrálo o 1. místo ve skupině a o postup do finále. A to se nám nepodařilo. Náš soupeř Mikulov hrál, jak se řekne lidově, „ beton „ což nám dělalo problémy . Nakopávané míče jim takřka vyšly na jedničku . V tomhle utkání to bylo ještě těžší, a to proto , že jsme brzo obdrželi branku. Nakonec jsme prohráli 0:2. Naše sny o finále se rychle rozplynuly . Tahle prohra zařídila to , že jsme ve skupině druzí a že si zahrajeme o 3.místo proti Tvrdonicím. Po prohraném zápase jsme měli hlavy dole, ovšem náš pan učitel Vít Damborský nás velmi dobře naladil do utkání. Do zápasu o 3. místo jsme šli s tím , že nemáme co ztratit. Jenže jsme zase rychle dostali gól a prohrávali jsme -1:0. Ale v záhy se po individuální parádní akci mohl radovat Šimon Chytka -1:1, a když následně utekl obraně Zdeněk Otáhal , tak bylo veselo. Hned z kraje druhé půlky další branka. Do sítě Tvrdonic se opět trefil Zdeněk Otáhal. A máme tu čistý hattrick . Zdeněk Otáhal završil hattrick po parádní akci Coufal, Chytka a skórující Otáhal. Tvrdonice se snažily, ale na kobylské družstvo už

č.neměly, 3/2016 když dal chytrou nahrávku z rohu Zdeněk Otáhal , Tadeáš Merva měl na noze bůra a to s klidnou hlavou pečetil. Tvrdonice sice daly ještě dvě branky, ale to jim už nebylo platné, protože my jsme třetí. Tenhle zápas nakonec skončil -5:3. Po zápase jsme si dali foto a zjistili jsme , že i malá obec Kobylí dokáže velké věci. Určitě bychom za to měli poděkovat panu učiteli Damborskému , který nás povzbudil , či podržel , jak chcete, po prohraném utkání. O tenhle úspěch se zasloužili 4gólový Otáhal, 2gólový Chytka, 1góloví Merva, Coufal a Kobza. Ale pochvalu si zaslouží i Petr Vykydal , který odvedl skvělou práci , jak dopředu, tak dozadu, to samé i Jakub Otáhal. Vzadu nás podržel rychlonohý Patrik Šorš . V brance David Kocourek, ale i Martin Valenta , který ovšem nebyl tak vytěžovaný . Pohár je doma ! Ukázali jsme sílu a vesnickou radost. Zdeněk Otáhal, 8. tř.

Florbalový turnaj v Mikulově V  pátek 25.11. jsme jeli na okresní kolo turnaje ve florbalu. Náš první zápas jsme hráli s Hustopečemi Komenského, po velké přestřelce zápas nakonec skončil 4:4. Druhý zápas jsme hráli se Slováckou Břeclav, stav 1:1, ale asi 5O sekund před koncem mi Zdeněk Otáhal z úderu nahrál a já jsem skóroval 2:1. Tenhle stav jsme si už udrželi. Po výhře a remíze jsme postoupili ze skupiny a hráli jsme s Gymnáziem Mikulov. Mikulov jsme rozdrtili 5:2 a postoupili jsme do finále. Ve finále jsme opět narazili na soupeře ve skupině- -Břeclav Slovácká. Tenhle zápas se nám však nepovedl, prohráli jsme 1:3 a do kraje jsme nepostoupili. Byli jsme všichni zklamáni. Ale sport je sport. Šimon Chytka, 9.A

Florbal-dívky V úterý 22.11. se naše děvčata zúčastnila okresního finále ve florbalu v Břeclavi. Družstvo starších žákyň po jedné výhře, jedné remíze  a dvou porážkách obsadilo 3. místo. Pořadí: 1. G Břeclav, 2. ZŠ Nikolčice, 3. ZŠ Kobylí, 4. ZŠ Tvrdonice, 5. ZŠ Hustopeče Komenského. Naši školu reprezentovaly Natálie Miklíková z 8. tř., Natálie Dudová a Sabina Šoršová z 9.A, Klaudie Fridrichová, Sára Kosíková, Hana Novotná, Nikola Peřinová, Eliška Škrancová a Vendula Zapletalová z 9.B.

Kobylí ZŠ dědina Mladší žákyně sehrály dvě utkání. Porazily Tvrdonice a prohrály s G Mikulov a obsadily 2. místo. Pořadí: 1. G Mikulov, 2. ZŠ Kobylí , 3. ZŠ Tvrdonice. Družstvo nastoupilo ve složení Blanka Fridrichová a Ema Průdková z 6.A, Natálie Kotíková, Michaela Lanžhotská, Tereza Nevřivá, Natálie Otáhalová a Klára Otáhalová ze 7.A, Eva Kulíšková ze 7. B. Alena Sovadinová

Šachisté z Kobylí v okrese uspěli ZŠ Kobylí se na školním přeboru čtyřčlenných družstevzačíná pomalu zabydlovat. Dokazuje to nejenom výsledkově, ale i podávanou hrou, ochotou riskovat i klidem během partie. Po několika letech tvrdé dřiny se z vystrašených hráčů, kteří se bojí při každém tahu ztráty figurky, stávají hráči nebojící se jít do kombinací a prokázat v této soutěži svou sílu. Nebylo tomu jinak ani letos. Naše škola opět obsadila obě možné kategorie, a to hned dvěma družstvy v každé z nich. Každý hráč potom hrál 7 utkání a mohl získat maximálně 7 bodů. Tradičně se první tým snaží o co nejlepší výsledek, zatímco druhý tým obhlíží situaci a sbírá zkušenosti do dalších let. V kategorii prvního stupně -ve složení Matyáš Řačák (5,5 bodu), Ondřej Topinka (4 body), Martin Řačák(6 bodů) a Kateřina Čejková (4 body)- získáváme stříbro s pohodlným náskokem. Martin dokonce vyhrává svou desku, za což si odváží individuální ocenění. Se svým údělem se pro letošek nehodlal smířit druhý tým a nakonec vybojoval krásné šesté místo. Zejména Szczepan Kaszper (5 bodů) a Barbora Kopřivová (5 bodů) se stali lodivody úspěchu. Magdalena Vykydalová a Nikol Bartáčková pak přidávají každá po 2 bodech a posouvají druhý tým do horní poloviny tabulky. Kategorie druhého stupně dokazuje dlouhodobě vzrůstající výkonnost a pro letošek posouvá laťku zase o něco výše. Ve složení Vladimír Čejka (2 body), Petr Bureš (5 bodů), Lukáš Hanák (5 bodů) a Ondřej Šíbl (5 bodů) dokráčelo naše družstvo k první medaili, a to bronzové. Pohár za třetí místo získáváme, dalo by se říci, za deset vteřin patnáct. To totiž byl čas do pádu praporku Lukáše Hanáka, který zachoval klid a závěrečnou kombinací těžkých figur- heroickým výkonem- zklamanému soupeři, koukajícímu po hodinách, ohlašuje mat. Druhé družstvo ve složení Radek Ludva ,David Kratochvíl, Jan Pavlů a Michal Jan Knápek sice uzavírá startovní pole, ovšem se získanými zkušenostmi a sebevědomím do příštích zápasů. František Kynický Dne 29. 11. se náš šachový tým vydal na okresní kolo soutěže v šachu do Břeclavi. Byl jsem kapitán týmu A, za mnou byli Petr Bureš, Lukáš Hanák a Ondřej Šíbl . Ze zadních pozic jsme se dostali až na první místo, kde jsme se drželi dvě kola. V posledních dvou kolech jsme hráli o třetí místo. Pro náš tým jsem získal dva body. Na první šachovnici jako kapitán jsem to neměl lehké, potkal jsem se tam se spoustou hodně dobrých hráčů včetně bratra pana učitele Kynického. Vladimír Čejka, 8 tř.

strana 51

Kobylí dědina Bible a my Dne 23. listopadu se vítězové školního kola (1. a 2. místo) zúčastnili okresního klání ve Velkých Pavlovicích. Počet účastníků a úroveň soutěže rok od roku stoupá. Letos soutěžilo celkem 86 žáků z více než 20 základních škol a gymnázií. Z naší školy si nejlépe vedl Michal Čotek (3. kategorie), který při shodě bodů na 5.-7. místě byl sedmý. Apolence Novákové (2.kat.) uniklo finále jen o půl bodu a získala také 7. místo. Klárka Mikulicová byla 21. V první kategorii vybojovaly Renata Fridrichová 11. a Iveta Šedivá 12.místo. V obrovské konkurenci se naši soutěžící rozhodně neztratili. Děkujeme za úspěšnou reprezentaci a všem gratulujeme. Markéta Otáhalová Byl jsem jedním z  těch, kteří reprezentovali školu v  okresním kole soutěže Bible a my. Vše začalo na vlakovém nádraží, odkud jsme se vydali na „ dalekou, předalekou“ cestu do Velkých Pavlovic. Soutěž se totiž letos konala v Ekocentru Trkmanka. Z rekordní účasti jsem byl kapku nervózní. Konkurence byla veliká. Tématem pro naši kategorii byly Listy Korinťanům od apoštola Pavla. To bylo dobré. Jenže byly tu i otázky všeobecné a ty byly pro mě nejhorší. Po skončení testu jsme šli na svačinu a začal nám zábavný program. Následovalo vyhlášení výsledků .Odcházel jsem spokojený. Sedmé místo není tak zlé...Ale kdybych odevzdal práci o něco dřív, mohl jsem se ocitnout na místě šestém, což by mi umožnilo další postup. I tak mám však ze soutěže dobrý pocit. Dokázal jsem si, že se umím orientovat v množství informací – vyhledat je a pracovat s nimi. A to se mi v životě určitě bude hodit. Michal Čotek, 9.A

Je libo zvířata? O tom, že děti mají zvířata rádi, jsme se přesvědčili, když jsme vyráběli zvířata z celého světa na projekt školní družiny. Všechna jsme pak vystavili na chodbu a zkusili jim různým způsobem i vyrobit prostředí, ve kterém žijí. A zvířátka jsme nejen vytvářeli (malovali, kreslili, vystřihovali), ale jsme se o nich snažili také něco dovědět. Listovali jsme v encyklopediích, hráli jsme scénky o zvířátkách a dávali si hádanky.

strana 52

č. 3/2016 Hádejte s námi. To byste nevěřili, co se dá v okolí naší školy najít. Šišky, ořechy, větvičky a jiný materiál nám posloužily k výrobě čertů, andělíčků, kominíků svícnů, stromečků a jiných věcí, které jsme vytvořili na vánoční jarmark. Posuďte sami, jak se nám ty naše výtvory povedly. Vychovatelky ŠD

č. 3/2016 Těšíme se na Vánoce…

Kobylí dědina adzačínají i zvyky a tradice, mezi které patří zapalování ventních svícnů, lití olova a třešňová větvička ve váze. Na Padá, padá sníh, Vánoce se těší snad každý. Na Štědrý den se probudím, pojedeme na saních. sejdu po schodech dolů a setkám se s rodinou. SpolečRozjedem to z kopečka, ně nazdobíme stromeček a pustíme si vánoční koledy. pozor, před námi je lavečka! Maminka začne chystat večeři. Já a můj bratr závodíme Kloužeme se po ledu, o to, kdo dřív uvidí zlaté prasátko. Večer si dáme kapra zpíváme si koledu. s  bramborovým salátem a rybí polévkou. Pouštíme loCukroví už pečeme, dičky a posloucháme při tom koledy. Zajdeme k  tetě a přáníčka si píšeme. Michaela Mikulicová, Apolena Nováková, 7. A když se vrátíme, pod stromečkem jsou dárečky. Mně i mým bratrům se rozzáří oči jako svíčky. Lukáš Havlík, 7.B Pokaždé se těším, jak pokojem zavoní jehličí z živého vánočního stromečku. Vždy se s  rodinou dohodDen, kdy by měli být všichni spolu. Klid a mír, který neme na barvě ozdob, aby stromeček krásně zářil barproudí ulicemi, vždy ukončí malebná zář petard a ohlušuvami. Na večeři máme řízek s  bramborovým salátem a jako dezert puding. Ti z nás, kteří si vyberou puding jící výbuchy. Takhle si představuji perfektní Vánoce. Letos s překvapením, si to překvapení můžou ponechat. Také nikdo neví, jak to dopadne, ale víme, že se s letošním povždy pouštíme lodičky a lijeme vosk. Po večeři chodí- časím možná dočkáme bílých Vánoc. Čekáme na ně už tři me na vánoční procházku na krásná místa, kde bobuje- roky. Dárky nejsou vůbec zapotřebí, stačí se sejít s rodinou me a sáňkujeme. Kromě dárků je to pro mě ten nejlepší a zavzpomínat na ty, kteří tu s námi již nejsou. Jindřich Hajda, 9.A zážitek z Vánoc. Z procházky se vždy vrátíme promrzlí, a proto si dáme horký čaj. Až ho vypijeme, tak jdeme ke Venku studený vítr červená lidem tváře. Krajina je postromečku a rozbalíme si dárky. Vánoce jsou můj nejkryta běloučkou vatou chladného sněhu. Z modrého nebe oblíbenější svátek. se spouští bílý sníh. Ve vzduchu jsou cítit Vánoce. Čas očeZuzana Novotná, 6.B kávání malého miminka. Neboť tak Bůh miloval svět, že Už se nemůžu dočkat Vánoc. Dobrého řízečku a až nám dal jednorozeného syna, aby nám otevřel cestu do Ježíšek zazvoní na zvoneček a my si budeme moci roz- nebe. Peklo přece nebylo stvořeno pro lidi. Nastávají chvilbalit naše dárečky. Už se také těším na ráno 24. 12., kdy ky, kdy jsme všichni spolu. Tak je žijme! V lidských srdcích se tatínek bude rozčilovat, že mu nepůjdou rozmotat vládne mír a láska. Natálie Dudová, 9.A světýlka na stromeček. A já zase večer budu kňourat, že mám velký hlad, protože jsem celý den nic nejedla. To se potom díky mému hladu uspíší i celá večeře! Také se těším na následující den, protože ráno zase pojedeme 1. k babičce a dědečkovi do Lukovan, kde bude i teta ze Šla2. panic. Takže se moc těším a snad to vydržím, vždyť do Vánoc zbývá už jen měsíc. 3. Vanesa Hanáková, 6.B 4. Já se těším na to, až můj bratr rozbalí dárky, hlavně na ten jeho úsměv. Na maminku, až jí dám dárek, a také 5. na babičku, jak bude šťastná. Můj bratr Honza se každé 6. Vánoce těší na pouštění lodiček a maminka zase na naše úsměvy. Ale nejvíc se těším na to, až si sedneme a popoví- 1. adventní … dáme si o tom, jak se cítíme o Vánocích. Povídáme si taky 2. nejkrásnější cit o tom, jak budeme slavit Nový rok. 3. abys uviděl zlaté prasátko, musíš vydržet do večera … Vojtěch Rychlý, 6.B 4. na vánoční stromeček věšíme … 5. uděláš-li něco dobrého, máš dobrý … Po večeři se oblečeme a jdeme na hřbitov, abychom 6. Ježíšek pod něj dává dárky chvilku byli s babičkou a dědou, kteří už zemřeli a neLucie Kadlecová, 5. tř. můžou být s  námi. Vánoce nejsou jenom o dárcích, ale i o lásce. Kateřina Kuchyňková, 6.B

Přichází zima. Ptáci odlétají, veverky si chystají zásoby a my se začínáme chystat na Vánoce. A s tím

strana 53

Kobylí dědina Vánoce

Mikuláš

č. 3/2016

Každý rok u nás ve škole chodí Mikuláš. Deváťáci se vždy převléknou do kostýmů, které si doma připravili, a obcházejí třídy na 1.i na 2. stupni. Na chodbě jsou slyšet čerti a řinčení řetězů. Všichni jsou zvědaví, jak budou čerti vypadat. Až k nám přijdou, začerní nás. Potom Mikuláš přečte hříšníky a ti, pokud se nebojí, jdou za čerty a ti je vyvedou ze třídy na chodbu a ještě víc je začerní. Nakonec všichni dostanou sladkou odměnu, kterou rozdává Mikulenka nebo anděl. Moc se mi líbí, že dělají Mikuláše i ve škole. Je to super zážitek. Nikola Trávníčková, 5. tř.

Jsou tady Vánoce, držíme tradice. Domy všude svítí, celý svět se třpytí. Cukroví peče se, perníky zdobí se. Svícny se rozhoří, kapr se uvaří. U stolu se najíme, lodičky si pouštíme. Ke stromečku Ježíšek potichoučku plíží se.

Den, kdy jsou všechny děti hodné, Mikuláš. Bylo pondělí, Mikuláš, kvůli němu jsme do školy přijeli o hodinu dřív, abychom se nachystali. Ale nikdo vůči tomu neměl odpor, všichni se těšili. Začali jsme se maskovat a oblékat. Napjatě jsme čekali, než budeme moci vyrazit do druhé třídy. Tam se některé děti bály natolik, že se rozplakaly. Komické na tom bylo, že je neutěšovali andělé, ale čerti. Nikola Peřinová, 9.B

Vánoce jsou hezké, ozdoby jsou lesklé. Té vánoční nálady užijem si všichni rádi. Sofie Kurucová, 7. B

Svátek slabikáře Velký svátek pro malé školáky se 23. listopadu již tradičně slavil v knihovně. Samozřejmě u toho nesměli chybět patroni, kteří si rádi připomněli, jaké to bývalo, když byli ještě takhle malí…

strana 54

č. 3/2016

Kobylí dědina

Ze zákulisí natáčení televizního pořadu Šikulové

Tradičně vydařené Zpívání pod věží a nejmenší zpěváčci ze školky

Adventní odpoledne „Na vánoce dlůhý noce“ v kobylském Muzeu se opravdu vydařilo

Sázení stromů

Martinský hodový zpívání

strana 55

č. 3/2016

Kobylí dědina

POZVÁNKY Štěpánská zábava Kobylští stárci, stárky a chasa Vás zvou na tradiční Štěpánskou zábavu spojenou s nesením koláča, která se koná v pondělí 26. prosince 2016. Sraz chasy, koláčníků a metlařů je v 17.30 hodin u kostela sv. Jiří. Začátek zábavy v sokolovně je ve 20.00 hodin. K tanci a poslechu hraje dechová hudba Sokolka ze Šakvic. Svěcení vína Obec Kobylí Vás srdečně zve na tradiční Svěcení vína, které se uskuteční v úterý 27. prosince 2016 od 19.00 hodin v sokolovně. Vína posvětí otec Ondřej, v programu vystoupí Mužáci z Kobylí a zahraje Sklepanka. Benefiční koncert Kobylský kvartet a Kobylská farnost zvou v sobotu 7. ledna 2017 v 17hodin do „kostela sv. Jiří“ všechny občany na mimořádnou kulturní událost. Soubor ANSAMBLE ENÉGAL z Prahy, jako host benefičního koncertu, uvede v Kobylí „Loutnu českou“ – nejznámější hudební dílo českého baroka od Adama Václava Michny. Všichni milovníci hudby jsou srdečně zváni! Myslivecký ples Myslivecké sdružení Kobylí Vás srdečně zve na Myslivecký ples, který se koná v sobotu 7. ledna 2017 od 20.00 v místní sokolovně. K tanci a poslechu hraje Pálavanka. Připravena je bohatá tombola. Divadelní představení Orel Kobylí ve spolupráci s Obcí Kobylí Vás srdečně zve na divadelní představení v podání souboru AMADIS z Brna Benátky pod sněhem. Představení se uskuteční v sobotu 14. ledna 2017 v 19.00 hodin v místní sokolovně. Vstupné 100,- Kč. Předprodej vstupenek od 21. 12. 2016 v kanceláři obecního úřadu. Zahrádkářský ples ZO ČZS Kobylí Vás srdečně zve na Zahrádkářský ples, který se bude konat v sobotu 21. ledna 2017 v místní sokolovně. Přijďte se pobavit a zatančit na společenský večer se skupinou Žízeň a Hlad. Bohatá tombola, taneční vystoupení, předpůlnoční překvapení a občerstvení zajištěno. Hasičský ples Sbor dobrovolných hasičů Vás srdečně zve na Hasičský ples, který se bude konat v sobotu 28. ledna 2017 v místní sokolovně. K tanci a poslechu hraje dechová hudba Horenka. Půlnoční překvapení, tombola. Krojový ples Kobylští stárci a chasa Vás srdečně zvou na Krojový ples, který se koná v sobotu 4. února 2017 od 20.00 hodin v místní sokolovně. K tanci a poslechu hraje dechová hudba Zlaťanka. Ples bude zahájen předtančením Česko-slovenské besedy. Sokolský ples TJ Sokol Kobylí Vás srdečně zve na Sokolský ples, který se bude konat v sobotu 25. února 2017 v místní sokolovně. K tanci a poslechu hraje Taburčanka.

Kobylí dědina, Zpravodaj, vydává Obec Kobylí. Adresa: Obecní úřad, Augusty Šebestové 459, 691 10 Kobylí, IČO 283266. Tel.: 519 431 106, fax: 519 431 654, e-mail: [email protected]. Technická příprava – Táňa Rosochová, Jarmila Borovičková, Miroslava Řeháková. Vychází nepravidelně. Místo vydání Kobylí. Registrační číslo 370011091. Grafická úprava a tisk: Petr Brázda – vydavatelství Hodonín. Vyšlo v prosinci 2016. Náklad 650 výtisků. Cena 12,- Kč. Neprošlo jazykovou úpravou.

strana 56