Zasilatelství Technologie dopravy a přepravy Doc. Ing. Rudolf Kampf, Ph.D České Budějovice

Zasilatelství

Technologie dopravy a přepravy

Doc. Ing. Rudolf Kampf, Ph.D.

2014 České Budějovice

1

Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

1. vydání ISBN © Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, 2013 Vydala: Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích, Okružní 10, 370 01 České Budějovice

Za obsahovou a jazykovou správnost odpovídají autoři a garanti příslušných předmětů.

2

Obsah 1

2

Zasílatelství ......................................................................................................................... 7 1.1

Význam zasílatelství ve vnitrostátní a mezinárodní obchodní činnosti ...................... 7

1.2

Základní pojmy............................................................................................................. 9

1.3

Charakteristika zasílatele ........................................................................................... 10

1.4

Zasílatelství vnitrostátní a mezinárodní: ................................................................... 12

1.5

Charakteristika a obsah činnosti zasílatele podle jiných zdrojů ................................ 13

1.6

Činnost zasílatele podle FIATA: ................................................................................. 15

Oblast činnosti zasílatele. Poptávka, nabídka, objednávka, obchodní kontrakt ve vztahu

k zasílateli. Odpovědnost. ........................................................................................................ 17 2.1

Činnost zasílatele ....................................................................................................... 17

2.1.1

Poslání zasílatele dle FIATA: ............................................................................... 18

2.2

Poptávka, nabídka, objednávka, obchodní kontrakt ................................................. 20

2.3

Platební podmínky, dokumenty v platebním styku, platební operace ..................... 25

2.3.1

Platební podmínky ............................................................................................. 26

2.3.2

Dokumenty v platebním styku ........................................................................... 28

2.3.3

Platební operace ................................................................................................ 34

2.4

Dokumentární inkaso, dokumentární akreditiv, bankovní záruka a alternativní formy

financování ............................................................................................................................ 36 2.4.1

Dokumentární inkaso ......................................................................................... 36

2.4.2

Dokumentární akreditiv ..................................................................................... 40

2.4.3

Bankovní záruka ................................................................................................. 44

2.4.4

Alternativní formy financování .......................................................................... 46

2.5

Odpovědnost ............................................................................................................. 48

3

3

2.5.1

Odpovědnost příkazce........................................................................................ 48

2.5.2

Odpovědnost zasílatele ...................................................................................... 48

2.5.3

Omezení odpovědnosti zasílatele ...................................................................... 49

Kvalita služeb zasílatele podle mezinárodních norem ..................................................... 51 3.1

Kvalita služeb zasílatele podle mezinárodních norem .............................................. 51

3.2

Analýza faktorů ovlivňujících kvalitu zasílatelských služeb ....................................... 55

3.3

Měření a hodnocení kvality ....................................................................................... 63

3.3.1 4

Současná právní úprava vnitrostátního a mezinárodního zasílatelství............................ 66 4.1

Zasílatelská smlouva .................................................................................................. 66

4.2

Vzorová pravidla FIATA pro zasílatelské služby ......................................................... 68

4.3

Smlouva o přepravě věci (přepravní smlouva) .......................................................... 72

4.3.1 4.4 5

6

Obsah a platnost přepravních smluv: ................................................................ 75

Přepravní doklady ...................................................................................................... 77

Všeobecné zasílatelské podmínky, kodex zasílatele ........................................................ 81 5.1

Všeobecné zasílatelské podmínky ............................................................................. 81

5.2

Kodex jednání zasílatele ............................................................................................ 85

INCOTERMS 2010 ............................................................................................................. 89 6.1

7

Využití počítačových aplikací při hodnocení kvality: .......................................... 64

Incoterms 2010 .......................................................................................................... 89

Strategie zasílatelské firmy a cenová politika. Kalkulace nákladů a tvorba cen. Kalkulační

podklady, fakturace, tvorba ceny. ............................................................................................ 99 7.1

Kalkulace přepravních nákladů, kalkulační podklady, fakturace a tvorba cen.......... 99

7.1.1 7.2

Kalkulace přepravních nákladů, kalkulační podklady: ....................................... 99

Tvorba ceny za přepravu ......................................................................................... 102

4

8

Organizace zasílatelské firmy. Jednotlivé úseky. Informatika ve firmě ......................... 108 8.1

Organizace zasilatelské firmy, jednotlivé úseky ...................................................... 108

8.1.1

9

Jednotlivé úseky firmy a jejich stručný popis: .................................................. 108

8.2

Informační a komunikační technologie v zasílatelství ............................................. 112

8.3

Informatika v zasílatelské firmě............................................................................... 115

Služby poskytované zasílatelem. Odborné služby. Námořní přeprava, železniční

přeprava, silniční přeprava, vnitrozemská a vodní přeprava ................................................. 118 9.1

Služby poskytované zasílatelem .............................................................................. 118

9.2

Zajišťování přeprav .................................................................................................. 119

10 Přeprava nebezpečných věcí. Role jednotlivých stran a jejich povinnosti .................... 128 10.1

Přeprava nebezpečných věcí, role jednotlivých stran a jejich povinnosti............... 128

10.2

Průvodní doklady ..................................................................................................... 139

10.3

Druhy obalů a jejich značení .................................................................................... 140

11 Přepravy PLM. Terminologie a legislativa týkající se nadrozměrných přeprav. Dopravní prostředky .............................................................................................................................. 143 11.1

Mechanické vlivy a prostředky k zajištění nákladu ................................................. 143

11.2

Přepravy

PLM

(překročení

ložné

míry), železniční

přeprava,

silniční

přeprava a legislativa týkající se nadměrných a nadrozměrných přeprav ........................ 149 11.3

Dopravní prostředky ................................................................................................ 154

12 Logistika a zasílatelství ................................................................................................... 159 12.1

Úvod do logistiky a logistika v zasílatelství .............................................................. 159

12.2

Logistická centra ...................................................................................................... 165

12.3

Logistické desatero zasílatelské firmy ..................................................................... 166

5

13 Profesní organizace. Firmy zabývající se informačními systémy v dopravě, logistice a skladování ............................................................................................................................... 168 13.1

Národní a mezinárodní organizace v oblasti zasílatelství........................................ 168

13.2

Firmy zabývající se informačními systémy v dopravě a logistice skladování .......... 176

Legenda .................................................................................. Chyba! Záložka není definována. Použitá literatura .................................................................................................................... 188

6

1 Zasílatelství

KLÍČOVÉ POJMY Význam zasílatelství, základní pojmy, charakteristika zasílatele, činnost zasílatele

CÍLE KAPITOLY pochopení významu zasílatelství, získání vědomostí o základních pojmech v oblasti zasílatelství, obeznámení se s charakteristikou zasílatele, získání vědomostí o činnostech zasílatele.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 1.1 Význam zasílatelství ve vnitrostátní a mezinárodní obchodní činnosti (převzato z: JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001) Změny, ke kterým dochází v současné době ve vnitrostátním i zahraničním obchodě, mají své důsledky také v podnikání v dopravě a na nově se vytvářejícím dopravním trhu. S přechodem centrálně plánované příkazové ekonomiky na ekonomiku tržní dochází ke změnám struktur podnikatelských skupin a podnikatelských subjektů, tzn. že velké státní výrobní a obchodní společnosti jsou postupně měněny na společnosti soukromé. Vedle změny vlastnictví těchto podniků dochází ke změnám v jejich cílech a také velikostech.

7

Vytváří se tedy velká škála drobných podnikatelů, jejichž hlavním cílem je uspět na daném trhu. Přeprava nabízených výrobků je velmi důležitou součástí obchodní strategie podniků. Vhodná volba druhu dopravy a přepravního systému může významně ovlivnit schopnost uplatnění zboží na příslušném trhu. Management výrobních a obchodních společností orientuje svůj zájem především na výrobní a obchodní problémy a je pro něj velmi obtížné zorientovat se na dopravním trhu tak, aby dokázal vybrat nejvhodnějšího dopravce, proto k zajištění přepravních služeb hledá profesionální organizaci. Pokud není zřejmé, že jediným řešením je pouze známý železniční nebo silniční dopravce, přichází ke slovu obstaravatel přepravních služeb, který zprostředkuje nejvhodnější způsob přepravy v souladu s obchodní strategií podniku a případně i další služby s přepravou spojené, jako např. skladování, balení, manipulaci, celní odbavení, pojištění apod. Takovou organizací je zasílatel. Zasílatelské firmy tady byly vždy s existencí tržní ekonomiky. V současné době tedy dochází k renesanci tohoto typu společnosti. Zasílatel je velmi často označován za „architekta dopravy“, představuje totiž určitý spojovací článek mezi dodavatelem nebo odběratelem zboží a dopravcem. Umí organizovat, řídit a koordinovat celý průběh přepravy „z domu do domu“, je schopen zajistit dodání zboží v pravý čas na pravé místo. Vývoj zasílatelských služeb, zejména po druhé světové válce, je provázen velkými kvalitativními změnami. Jde především o maximální využívání logistiky a s ní spojenou tzv. informační revoluci, reprezentovanou především elektronickým zpracováním a přenosem dat (Electronic Data Interchange - EDI). Současný zasílatel rovněž již pouze neobstarává požadovanou přepravu, ale velmi často se účastní vlastními dopravními prostředky na realizaci přepravního řetězce, zajišťuje skladování ve vlastních skladech a své služby poskytuje velmi často na vlastních překladištích. Všechny komerčně poskytované služby mají systémový charakter, vyvolaný především požadavky na vyšší dynamiku a efektivnost těchto služeb. Rozšíření zasílatelství o logistické služby má za cíl nabídnout a poskytnout přepravci „balík služeb“ umožnit mu zapomenout na problémy spojené s přemisťováním a vytvořit tak

8

podmínky, aby se přepravce mohl zcela věnovat jen své hlavní výrobní nebo obchodní činnosti. K rozšíření zasílatelských služeb přispěla také celosvětová strategie posledních let „dělej, co umíš a ne to, co by ses teprve musel učit“. Vztahy mezi přepravcem a zasílatelem tak dostávají novou kvalitu – kvalitu partnerství. Logisticky zvládnuté zasílatelské služby dnes nespočívají pouze v optimalizaci nových přepravních spojení, v efektivním využívání dopravních prostředků, ve vytváření přepravních řetězců, ale soustředí se především na organizaci komplexních přepravních toků. Spektrum aktivit zasílatelských firem se i nadále rozšiřuje. Začínají se postupně podílet i na prodeji zboží, např. formou „cash and carry“ na distribuci pohonných hmot, nebo i na některých ekologických aktivitách - např. likvidace odpadů, provozují opravny dopravních a manipulačních zařízení, pronikají do cestovního ruchu apod. V současnosti na zasílatelském trhu jen zřídka nacházíme čistě zasílatelské společnosti zaměřené pouze na obstarání přepravy. Převážnou většinu zasílatelských firem můžeme označit jako obchodnězasílatelské či dopravně-zasílatelské. Lze konstatovat, že zasílatel v budoucnosti představuje velmi významný článek ve vnitrostátním i zahraničním obchodě.

1.2 Základní pojmy (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012) Zasílatelskými službami se rozumějí služby všeho druhu, které se vztahují na přepravu, sběrnou činnost, skladování, manipulaci se zbožím, balení nebo distribuci zboží a rovněž pomocné a poradenské služby související s vyjmenovanými činnostmi, včetně celních a fiskálních záležitostí, deklarování zboží k úředním účelům, zajišťování pojištění zboží, dobírky a obstarání úhrad nebo dokumentů vztahujících se ke zboží. Zasílatel znamená osobu, která uzavírá se zákazníkem domluvu o zasílatelských službách. Dopravcem se rozumí osoba, která skutečně provádí přepravu zboží vlastními dopravními prostředky (tzv. provádějící dopravce), tak i osoba podléhající odpovědnosti

9

dopravce na základě výslovného nebo jinak vyplývajícího závazku převzít tuto odpovědnost (tzv. smluvní dopravce). Zákazníkem je každá osoba, která má práva a povinnosti ze smlouvy o zasílatelských službách, kterou uzavřela se zasílatelem nebo jako důsledek její činnosti v souvislosti s těmito službami. Zboží znamená jakýkoliv majetek včetně živých zvířat, jakož i kontejnery, palety nebo obdobné přepravní nebo obalové pomůcky poskytnuté jinou osobou než zasílatelem. SDR znamená „Zvláštní práva čerpání“, jak jsou definována Mezinárodním měnovým fondem. Kogentní právo znamená zákonné právo, od jehož ustanovení se nelze odchýlit smluvním ujednáním na újmu zákazníka. Pojem „písemně“ zahrnuje telegram, telex, fax jakož i jakýkoliv záznam elektronickými prostředky. Pojem „cennosti“ znamená mincovní kov, mince, peníze, obchodovatelné dokumenty, cenné kameny, klenoty, starožitnosti, obrazy, umělecké předměty a podobný majetek. Nebezpečné zboží znamená zboží, které je úředně klasifikováno jako riskantní a rovněž zboží, které je anebo může se stát nebezpečným, zápalným, škodlivým svou radioaktivitou anebo škodlivým pro prostředí.

1.3 Charakteristika zasílatele (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012) Zjednodušeně řečeno, zasílatel je organizátor dopravy od A až do Z, můžeme si jej představit jako jakousi quasi cestovní kancelář pro zboží. V některých publikacích bývá charakterizován jako „architekt“ dopravy. Zasílatel je osoba (právnická nebo fyzická), která se zavazuje, že vlastním jménem a na účet svého příkazce (většinou je jím odesílatel nebo příjemce) obstará přepravu zboží. Při

10

této činnosti spolupracuje s dalšími účastníky přepravního řetězce, tj. dopravci, pojišťovnami, celními agenty, jinými zasílateli atd. Zasílatel je zásadně zprostředkovatelem, tedy organizátorem dopravy. V praxi se však vyskytují ještě jiné významné činnosti, tj. zasílatel sám dopravu i provádí a poskytuje rovněž i další služby. a. Zasílatel jako zprostředkovatel Klasická forma činnosti zasílatele je zprostředkování přepravních, skladovacích, celně deklaračních, pojišťovacích a jiných služeb, je tedy organizátorem přepravy. Může téměř neomezeně zprostředkovávat řadu druhů smluv – například: 1. přepravní smlouvy v jednotlivých druzích dopravy podle podmínek mezinárodních dohod a konvencí, tj. např.: Úmluva CMR (silniční přeprava), Hamburská pravidla (námořní přeprava), Úmluva COTIF - JPP/CIM (železniční přeprava), Varšavská úmluva (letecká přeprava). 2. přepravní smlouvy v jednotlivých druzích dopravy podle podmínek národních předpisů, tj. např.: silniční přepravní řád, železniční přepravní řád, přepravní řád vodní dopravy. 3. pojistné smlouvy (většinou formou jednotlivých přihlášek k hromadné pojistné smlouvě), 4. smlouvy o zastupování v celním řízení, 5. zasílatelské smlouvy (mezizasílatelské smlouvy s korespondenty, agenty) apod.

b. Zasílatel jako dopravce

11

Zasílatel jedná a odpovídá nikoliv jako takový, ale jako dopravce, což přichází v úvahu v případě, že se rozhodne místo obstarání přepravy k jejímu provedení, tzn. realizuje právo „samovstupu“. Provede přepravu nebo její část vlastním nebo pronajatým dopravním prostředkem a vystupuje a odpovídá tedy jako dopravce. Zasílatel jedná vůči příkazci jako dopravce i tehdy, pokud je výstavcem některého z těchto přepravních dokumentů - např.: FIATA konosament pro multimodální přepravu, průběžný konosament, zasílatelské potvrzení o převzetí/odeslání zboží atd.

c. Zasílatel jako poskytovatel dalších služeb Stále častěji nabízí zasílatel služby, které s přepravou souvisejí jen nepřímo nebo dokonce vůbec ne. Jako příklad je možno uvést: celní odbavování zboží, skladování, komisionářství, kvalitativní kontroly atd.

1.4 Zasílatelství vnitrostátní a mezinárodní: Právní předpisy ČR v současné době nerozlišují vnitrostátní a mezinárodní zasílatelství a význam tohoto rozlišování poklesl novelizací živnostenského zákona, kdy bylo upuštěno od dřívějších požadavků pro vnitrostátní zasílatelství jako koncesovanou živnost. Zasílatelství je pokládáno za volnou živnost (zákon č. 286/1995 Sb. - Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech). Pro

zasílatelskou

smlouvu

platí

ustanovení

Obchodního

zákoníku

(zákon

č. 513/1991 Sb.) ve znění pozdějších předpisů, pokud se řídí českým právem. Nicméně rozlišování mezi vnitrostátním a mezinárodním zasílatelstvím neztratilo na významu, a to z hlediska případné volby jiného práva. Jiné než české právo může být zvoleno

12

tehdy, jde-li o vztah s mezinárodním prvkem daným především povahou smluvních stran se sídlem na území různých států.

1.5 Charakteristika a obsah činnosti zasílatele podle jiných zdrojů (převzato z: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008 a JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001) Zasílatelství je všeobecně definováno jako odborně vysoce fundovaná činnost, při které její provozovatel – zasílatel – obstarává za úplatu přepravu věcí. Tuto činnost provádí vlastním jménem v zájmu a na účet příkazce (tj. v „zájmu zboží“ – v zájmu tzv. přepravce). Z této charakteristiky lze odvodit, že svojí podstatou vystupuje zasílatel jako tzv. komisionář (někdy též komisionář spedice). Co se týče postavení zasílatele na přepravním trhu, lze jej charakterizovat jako zprostředkovatele či prostředníka. Zprostředkovává (zajišťuje, zařizuje) přepravní služby pro příkazce (přepravce) u dopravců a dalších subjektů přepravního trhu. Zasílatel je kvalifikovaným odborníkem, především pak znalcem přepravního trhu, na kterém se velmi dobře orientuje. Z titulu dokonalého znalce přepravního trhu bývá zasílatel i vyhledávaným odborným konzultantem přepravních problémů. Zasílatel zná potřeby svých zákazníků – příkazců (přepravců). Přepravci jsou v běžných obchodních operacích hmotným zbožím zpravidla označováni jako „prodávající“ nebo „kupující“. V dopravně-přepravních vztazích pak zpravidla vystupují jako „odesílatelé“ nebo „příjemci“. Ve vztazích vůči zasílateli jsou přepravci nazýváni příkazci. Přepravce je jednoznačně stranou, vůči níž je orientováno veškeré obchodní úsilí zasílatelů, dopravců a dalších subjektů na této straně přepravních vztahů působících. Uspokojení potřeb přepravce je proto v celé této oblasti podnikání jednoznačnou prioritou a všeobecným strategickým cílem. V zájmu co nejkvalitnějšího a nejúplnějšího uspokojení všech mnohdy velmi rozmanitých potřeb přepravců se tak zasílatel musí orientovat především v reálných možnostech subjektů stojících na straně nabídky dopravních a přepravních služeb, tj.

13

zejména dopravců. Zasílatel však musí ovládat i aktuální nabídku celé řady dalších subjektů, jako např. multimodálních operátorů, pojišťovacích a celních agentur, skladových a distribučních center, rostlinolékařských kontrol, přístavních a liniových agentů apod. V souvislosti s charakteristikou úlohy zasílatele na přepravním trhu je třeba správně chápat i jeho vztah k dopravcům. Resp. dalším realizátorům přepravních služeb. Ve všech těchto případech se zpravidla jedná o vztah agentský. Tj. vztah, kdy zasílatel vystupuje jako agent dopravce. V řadě případů, zejména pak u vztahů „ad hoc“ pak tento vztah ani rozměrů, resp. kvality tohoto vztahu nedosahuje. Pochopení těchto vztahů samotným zasílatelem je základem jeho úspěšné činnosti na přepravním trhu. Eventuální nedodržení tzv. neutrality zasílatele vůči (resp. ve prospěch zájmů) dopravců a dalších provozovatelů poskytujících přepravní služby, znamená porušení základního principu zasílatelské činnosti, tj. vystupování v zájmu zboží, resp. příkazce (přepravce, tj. zákazníka, za jehož finanční prostředky k obstarávání a vlastní realizaci přepravy dochází). Neutralita zasílatele je proto základem jeho dlouhodobě úspěšné funkce na přepravním trhu. V zájmu toho, aby mohl zasílatel na přepravním trhu úspěšně plnit své funkce zprostředkovatele, musí být zasílatel rovněž znalcem celého komplexu dopravních a přepravních předpisů (např. týkajících se dopravní techniky a technologie, balení a skladování zboží, přepravy nebezpečného zboží, zboží pod kontrolovanou teplotou, živých zvířat apod.) platných ve všech oborech a druzích dopravy a přepravy. Z výše uvedených charakteristik je zřejmé, že nejdůležitějším zbožím, s nímž zasílatel obchoduje, jsou kvalitní, především pak aktuální informace. Od počátku devadesátých let u nás prochází oblast zasílatelství svojí renesancí, která nejen obnovuje, ale především významně zdokonaluje celé toto významné odvětví obchodu tzv. komplementárními službami (tj. službami bezprostředně svázanými s obchodem hmotným zbožím). Rovněž ve světě zasílatelství prochází významnými strukturálními změnami, které jsou zpravidla charakterizovány novými prvky, výrazně ovlivňujícími podstatu i formu soudobého zasílatelství. Nejcitelněji se zde projevuje především aplikace logistiky a stále se rozšiřující zavádění elektronického přenosu a zpracování dat – EDI a Internet.

14

1.6 Činnost zasílatele podle FIATA: Moderní pojetí činnosti zasílatele v tržní ekonomice naznačuje definice Mezinárodní federace zasílatelských svazů (FIATA), podle níž by zasílatel měl: organizovat dopravu zboží pro obchod a průmysl na základě logistických principů a tím minimalizovat dopravní náklady a rizika; radit příkazci ve všech dopravních otázkách, pomáhat při přepravě, zajišťovat přepravu a provádět účelná opatření, aby zásilka došla k příjemci včas a řádně; využívat při tom vstupu do přepravy, příp. dopravovat zásilky vlastními vozidly; volit nejvýhodnější trasu a dopravní prostředky, jak to umožňuje rozvětvená síť filiálek a korespondentů; zjednodušovat a urychlovat tok informací; pomáhat svému příkazci při platebním řízení; budovat nové dopravní trasy v rámci jednoho nebo více dopravních odvětví a obstarávat veškeré formality a doklady.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. Doporučené studijní zdroje: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008. Zasílatelství. Vyd. 1. České vysoké učení technické v Praze. Praha. 115 s. ISBN 978-80-01-04035-5.

15

JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001. Organizace zasílatelských služeb. Skripta. Pardubice: Univerzita Pardubice. 88 s. ISBN 80-7194-352-5. NOVÁK, R., 2005. Nákladní doprava a zasílatelství. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI. 412 s. ISBN 80-7357-086-6.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jaký je význam zasilatelství ve vnitrostátní a mezinárodní obchodní činnosti? 2. Kdo je to zasílatel a charakterizujte ho. 3. Jaký je rozdíl mezi zasílatelstvím vnitrostátním a mezinárodním? 4. Jaké jsou činnosti zasílatele podle FIATA?

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. – 4. viz. výklad

16

2 Oblast činnosti zasílatele. Poptávka, nabídka, objednávka,

obchodní

kontrakt

ve

vztahu

k zasílateli. Odpovědnost.

KLÍČOVÉ POJMY Činnost zasílatele, poptávka, nabídka, objednávka, obchodní kontrakt, platební podmínky, dokumenty v platebním styku, platební operace, dokumentární inkaso, dokumentární akreditiv, bankovní záruka, alternativní formy financování, odpovědnost

CÍLE KAPITOLY obeznámení se s oblasti činnosti zasílatele, získání vědomostí o pojmech poptávka, nabídka, objednávka, obchodní kontrakt, pochopení významu pojmů platební podmínky, dokumenty v platebním styku, platební operace, dokumentární inkaso, dokumentární akreditiv, bankovní záruka a alternativní formy financování, obeznámení se s pojmem odpovědnost.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 2.1 Činnost zasílatele (převzato z: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008)

17

2.1.1 Poslání zasílatele dle FIATA: Vzhledem k tomu, že spektrum a kvalita zasílatelem zajišťovaných služeb je v celé zasílatelské činnosti zcela zásadní, lze pro lepší srovnání uvést i rozsah aktivit zasílatele tak, jak je prezentován Mezinárodní federací zasílatelských svazů – FIATA. Základním posláním zasílatele podle FIATA je: především obstarat, organizovat a optimalizovat přepravu zboží pro nejrůznější odvětví ekonomiky na základě logistických principů a z těchto vyplývající maximální efektivnosti vynaložených přepravních nákladů a minimalizace rizik, napomáhat příkazci (přepravci) v řešení všech přepravních otázek, spolupracovat či řešit přípravu a realizaci přepravních výkonů a služeb, zajišťovat účelná opatření vedoucí ke zjištění, zda zboží došlo včas na místo určení, přičemž zasílatel eventuálně může využívat svého „práva vstupu“ vlastními dopravními prostředky (resp. dopravními prostředky, které sám provozuje), zajišťovat pomocí rozvětvené sítě filiálek a korespondentů volbu optimální dopravní trasy a nejvhodnějších dopravních a přepravních prostředků, přičemž se zasílatel stará o maximální zjednodušení a urychlení informačních toků, na žádost pomáhat svému příkazci (přepravci) při platebním řízení, budovat jako vysoce fundovaný dopravní a přepravní odborník nové dopravní trasy a spoje – v rámci jednoho nebo i více dopravních oborů a starat se o veškeré přepravní náležitosti a formality, spojené s přepravními službami a jejich realizací.

Další členění zasílatelských činností podle FIATA je odvozováno především od vymezení jednotlivých segmentů přepravního trhu nákladních přeprav. Je tomu tak proto, že zasílatelské činnosti (služby) vždy vyžadují velmi dobré specifické odborné znalosti, organizaci, ale i např. potřebné kapacity nebo technicko-technologické vybavení charakteristické pro tu kterou část trhu přepravními službami.

18

V oborově zaměřených zasílatelských aktivitách FIATA konkrétně vymezuje tyto zasílatelské činnosti: zasílatelské služby vycházející z orientace podle dopravců: železniční, silniční, letecké, námořní zasílatelství a zasílatelství vnitrozemské (říční plavby), funkčně zaměřené oblasti zasílatelských služeb: např. přeprava zasílatelského sběrného zboží, kombinovaná a multimodální přeprava, expresní a balíčkové služby, distribuční skladování, teritoriálně zaměřené oblasti zasílatelských služeb: např. zasílatelské služby v říčních a námořních přístavech, zasílatelství pohraniční (spíše se však pro tento druh zcela specifických zasílatelských aktivit používá termínu hraniční spedice), komoditně zaměřené oblasti zasílatelských služeb: např. textilní, potravinářské, nábytkové a další specializované zasílatelství, nebo skladování speciálních substrátů, prostorově zaměřené oblasti zasílatelských služeb (zde se objevují např. skladové zasílatelské služby, zasílatelské služby v bezcelních zónách, distribučních centrech apod.).

Co se týče vymezení tzv. základních oblastí zasílatelství a skladování, používá FIATA členění do 17 oblastí podnikání: silniční sběrná služba, železniční (resp. kombinovaná) sběrná služba, expresní a balíčková (kurýrní) služba, železniční přeprava kusových zásilek, dálková celovozová kamionová přeprava vlastními vozidly (zpravidla zde dochází i k aplikaci tzv. práva vlastního vstupu), odbavovací služba v silniční přepravě, námořní zasílatelství v exportu a importu,

19

zasílatelství říční plavby, zasílatelství říčních přístavů, nábytkové zasílatelství, skladování obilí a krmiv, distribuční skladování, skladování hromadného zboží, přeprava nebezpečného zboží, mezinárodní zasílatelství (v exportu a importu), letecká zasílatelství (v exportu a importu), zasílatelství místních přeprav (zejména se zajišťováním svozů a rozvozů).

2.2 Poptávka, nabídka, objednávka, obchodní kontrakt (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012) Poptávka: Příkazce (prodávající nebo kupující) se obrátí na zasílatele se žádostí o sdělení podmínek, za kterých je ochoten či schopen obstarat přepravu jeho zboží. Příkazce poptává obvykle u více zasílatelů, aby získal informace o ceně za přepravu a službu zasílatele, o způsobu přepravy, nejlepším v úvahu přicházejícím druhu dopravního prostředku, způsobu nutného balení, době trvání přepravy atd. Při obdržení poptávky zasílatel především prověří proveditelnost zajištění přepravy, zejména s ohledem na charakter zboží, podmínky smluv, které má uzavřeny se svými dodavateli služeb, tj. především s dopravci atd. Případné nejasnosti či nesrovnalosti vyjasní s poptávajícím. Pokud konstatuje, že obdržená poptávka není proveditelná, vrátí ji svému příkazci s návrhem podmínek, které jsou pro její realizaci nezbytné.

20

Nabídka: Nabídka je určitým druhem závazku, kdy zasílatel informuje příkazce/zákazníka o cenách a dalších podmínkách, za nichž je schopen přepravu dané zásilky obstarat. Nabídka musí být provedena přesně a profesionálně, a to jak pokud jde o obsah, tak i o formu. Nabídka je závazná pro zasílatele bez podmínek nebo za určitých podmínek. Nabídka musí být natolik kompletní a snadno pochopitelná, aby příkazce/zákazník získal všechny informace, které potřebuje k vypracování objednávky. Nejdůležitějšími položkami, které nabídka musí obsahovat, jsou: popis zásilky, hmotnost, místo odeslání, místo určení, dodací podmínka, přepravní lhůta, cena přepravy, event. rozpis přepravních nákladů podle jednotlivých úseků přepravy/druhů dopravních prostředků, platnost nabídky (musí být specifikován den vypršení platnosti nabídky), další informace (např. upozornění na nutný druh obalu, nabídka pojištění, nabídka celně deklaračních služeb, platební podmínky atd.), místo, datum, podpis. Poté, co dojde k odeslání nabídky, je povinen zasílatel zůstat v kontaktu se zákazníkem, aby si mohl zjistit, zda nabídku skutečně obdržel a domluvil se, kdy může předložit objednávku. Objednávka - udělení zasílatelského/dopravního příkazu:

21

Objednávka/ZP musí obsahovat veškeré údaje nutné pro řádné provedení příkazu, jako např. upozornění na povahu zboží (nebezpečné zboží, nutnost zvláštního zacházení atd.) a samozřejmě níže uvedené údaje: adresu odesílatele a příjemce, místo nakládky a vykládky, značky, čísla, druh obalu, přesný název/deklaraci (event. zařazení) přepravovaného zboží, druh přepravy (např. sběrné zboží, rychlozboží, letecká zásilka, kontejner atd.), přesné pokyny k zajištění celního odbavení, vystavení a odeslání přepravních dokladů atd.

Obchodní kontrakt ve vztahu k zasílateli: a. Formování obchodního kontraktu K nabídkám nebo objednávkám jsou velmi často přikládány samostatné dokumenty obsahující „obecné podmínky“. Tyto „obecné podmínky“ vycházejí z obchodní praxe, a pokud jsou přijaty, stávají se součástí smlouvy a jsou závazné a platí pro obě strany. Obecné podmínky běžně obsahují opatření týkající se otázek definování příslušnosti soudu nebo pravidla arbitráže, ustanovení o vyšší moci a hlavní postupy v případě nesplnění závazků některé ze stran atd. Na další úrovni smluvních podmínek se nacházejí: dodací podmínky, platební podmínky.

b. Dodací podmínky

22

Dodací podmínky jsou pravděpodobně nejdůležitější speciální ustanovení obchodních kontraktů. S ohledem na různou obchodní praxi v jednotlivých zemích vydala Mezinárodní obchodní komora v Paříži pravidla INCOTERMS - poslední verze je z roku 2010.

c. Platební podmínky Platební podmínky jsou požadavky, které se musí splnit, aby platba mohla být považována za platný prostředek uznání dluhu, ke kterému se vztahuje a normálně zahrnuje prohlášení týkající se časových omezení platby, metody platby, částky k placení a místa uskutečnění platby. Platební podmínky rozdělujeme do tří kategorií: metody uskutečnění platby: přímá platba inkaso dokumentární akreditiv platební prostředky: bankovní převod (částka se připíše ve prospěch účtu věřitele), přímé inkaso (částka se odepíše k tíži účtu dlužníka), šek nebo bankovní šek, hotovost atd. platební kanály: pošta obyčejná, letecká, doporučená, telegraficky/telexem, kurýrem, S.W.I.F.T.

d. Podmínky pro dopravu

23

Otázkou, která smluvní strany obchodního kontraktu nejvíce zajímá, je odpovědnost za škody za zboží během přepravy. Omezení odpovědnosti je obvykle regulováno mezinárodními dohodami pro jednotlivé druhy dopravy (železniční, silniční, lodní, leteckou, případně kombinovanou). Základním pravidlem je, že nejmenší odpovědnost má námořní dopravce následovaný železničním, silničním a leteckým.

e. Pojišťovací podmínky Vztahy mezi prodávajícím a kupujícím z hlediska obchodního kontraktu upravují již několikrát zmíněná pravidla INCOTERMS 2010. Zasílatel obstarává pojištění přepravy zásilky ve vývozu, dovozu nebo tranzitu pouze na základě příkazu zákazníka/příkazce a na jeho účet. Na pokyn příkazce obstará i příslušný pojistný certifikát.

f. Exportní dokumentace Nejdůležitějším dokumentem v mezinárodním obchodě je (obchodní) faktura představující souhrn prodejního kontraktu mezi prodávajícím a kupujícím. Údaje, které obsahuje, slouží během transakce mnoha stranám: celním úřadům, zasílatelským organizacím, pojišťovacím a dopravním společnostem atd. Faktura obsahuje tyto hlavní náležitosti: referenční číslo kupujícího, jméno a adresu příjemce a kupujícího, detailní informace o dopravě (dopravce, místo odeslání a určení atd.), dodací podmínky, platební podmínky, značky a čísla, počet kusů, druh obalu, hmotnost ..., popis zboží a jeho kód podle HS.

24

Dalšími dokumenty jsou: proforma (předběžná) faktura je de facto identická jako výše uvedená faktura, ale neslouží k placení. Kupující ji může použít při uplatňování dovozní licence nebo při otevírání akreditivu, dodací list specifikuje rozdělení zboží do jednotlivých beden a balení a obsahuje i hmotnost a rozměry každého balení. Slouží proto i celním orgánům, pojišťovacím společnostem atd., kvalitativní certifikát, osvědčení o původu (buď na zvláštních formulářích, nebo v podobě prohlášení na faktuře, což je nejjednodušší případ). Některé země vyžadují předložení tohoto osvědčení na předepsaném formuláři (např. místní obchodní komory, která současně prohlášení ověří), karnet ATA (dočasné povolení) je mezinárodní celní dokument, jehož prostřednictvím jsou osoby oprávněny dovážet zboží na výstavy a veletrhy, nástroje a komerční vzorky na dobu dočasnou (max. na 1 rok) do zemí, které podepsaly generální dohodu o celní spolupráci. Karnet ATA nahrazuje vývozní a dovozní dokumenty a slouží jako tranzitní dokument na zboží, na které byl vydán a nahrazuje celní prohlášení, pokud zboží jím doprovázené překračuje hranice.

g. Legalizace dokumentů Některé země vyžadují, aby dokumenty byly legalizovány - to znamená, že např. osvědčení o původu zboží musí být potvrzeno jejich konzulátem nebo velvyslanectvím/vyslanectvím v dovážející zemi.

2.3 Platební podmínky, dokumenty v platebním styku, platební operace (převzato z: KAMPF, R. a R. HRUŠKA, 2012)

25

2.3.1 Platební podmínky Funkce platební podmínky: Dohodou o platební podmínce se určuje místo, doba a způsob úhrady kupní ceny kupujícím. V některých případech se stanoví i výše úroku, platební měna apod. Platební podmínka je jednou z nejdůležitějších podmínek pro kalkulaci kupní ceny. Funkce platební podmínky pro danou obchodní operaci se projevuje zejména v těchto oblastech: při použití vhodných nástrojů může zajišťovat provázanost plnění kupní smlouvy prodávajícím a kupujícím, ovlivňuje míru některých rizik, která partneři v obchodu podstupují, má úzký vztah k financování obchodu, předurčuje výši některých nákladů, spojených s danou operací. Vhodnou formulací platební podmínky mohou obchodní partneři dosáhnout určité rovnováhy mezi zájmy kupujícího a zájmy prodávajícího na plnění kontraktu. Zájmy obchodních partnerů jsou do určité míry protikladné. Prodejce se snaží platební podmínkou zajistit, aby získal protihodnotu dodaného zboží co nejdříve, kupujícímu jde většinou o to, aby placení pokud možno oddálil, alespoň do doby, než bude mít jistotu, že prodejce dodal zboží včas a v požadované kvalitě. Doba placení je důležitá z hlediska plnění kontraktu prodávajícím a kupujícím, zejména pokud jde o časový vztah mezi placením a dodávkou zboží. Placení se může uskutečnit předem, při dodání nebo po dodání zboží (poskytnutí úvěru). Placení předem je maximálně výhodné pro dodavatele. Odběratel financuje obchod, poskytuje plnění dříve než dodavatel a nese riziko pro případ, že by prodávající nesplnil kupní smlouvu včas a řádně. Často se setkáváme s částečným placením předem formou tzv. akontace, která bývá kombinována s placením části ceny při dodávce a s poskytnutím úvěru. Placení v době dodání zboží se používá téměř u všech druhů zboží. Nejčastější jsou tzv. dokumentární formy placení, které nejlépe umožňují zajištění zájmů prodávajícího a

26

kupujícího. K placení potom dochází buď při předání dokumentů prodávajícím, nebo při jejich převzetí kupujícím. Placení po dodání zboží zatěžuje prodejce nutností úvěrovat obchod po sjednanou dobu a nést rizika, která jsou s poskytnutím úvěru spojena. Pro prodávajícího představuje poskytnutí úvěru často nutnost nést náklady spojené s financováním, prodloužení návratnosti finančních prostředků, zpomalení jejich obratu a navíc většinou i dopad úvěrových rizik. K poskytování úvěru je dodavatel většinou nucen konkurencí a v některých odvětvích obchodu je úvěr nezbytností. Forma placení vyplývá většinou ze sjednané platební podmínky, nebo může být výslovně stanovena. Nejjednodušší je placení v hotovosti. Jeho nevýhodou je riziko ztráty peněz, riziko padělků, nutnost přepočítávání částky apod. Nejčastější formu úhrady představují tzv. hladké platy (bankovní převody, transfery). Při nich banka provádí transfer prostředků pouze na základě pokynů příkazce (bez dalších průvodních dokumentů). Bankovní transfery se používají pro platy obchodní (platy za zboží, služby, dopravu) i neobchodní (dary, penze, honoráře, soudní výlohy apod.). V oblasti obchodu bývají jako hladké platy zúčtovávány platby předem, platby při dodávkách na otevřený účet, splátky úvěrů, úhrady dopravného, provize, propagační náklady apod. Dokumenty používané při jednotlivých dodávkách zboží tvoří obvykle určitý celek, který postihuje různé stránky plnění kupní smlouvy prodávajícím. Nejčastěji se používají tyto dokumenty: faktury, přepravní dokumenty, pojistné doklady, další dokumenty dohodnuté v kontraktu.

Platební podmínky v bankovnictví:

27

Při provádění platebního styku postupuje banka v souladu s právními předpisy, příslušnou smlouvou a bankovními zvyklostmi. Klient odpovídá za to, že jeho příkazy adresované bance obsahují pouze pravdivé údaje a jsou v souladu s právními předpisy a příslušnou smlouvou uzavřenou mezi bankou a klientem. Banka je oprávněna v souvislosti s plněním své oznamovací povinnosti podle právních předpisů odložit splnění příkazu klienta. Banka je oprávněna nepřijmout, popřípadě neprovést příkaz, jehož splnění by mohlo být v rozporu s právními předpisy nebo rozhodnutími mezinárodních organizací či jiných států, např. příkaz adresovaný do státu podléhajícímu mezinárodnímu embargu. Klient tímto bere na vědomí, že platba může být vrácena nebo zadržena i jinou bankou, která příkaz vyhodnotí jako podezřelý a odmítne jej z podobných důvodů provést. 1. Hotovostní platební styk 2. Bezhotovostní platební styk Tuzemský platební styk - Tuzemským platebním příkazem je zadán převod na vrub účtu vedeného v Kč nebo ve prospěch účtu v Kč vedeného bankou nebo jinou bankou v tuzemsku prostřednictvím zúčtovacího centra v České republice. Jako tuzemský příkaz je bankou zpracován i příkaz v cizí měně na vrub účtu vedeného bankou zadaný ve prospěch účtu vedeného bankou nebo příkaz v Kč na vrub účtu v cizí měně vedeného bankou ve prospěch účtu vedeného jinou bankou v tuzemsku prostřednictvím zúčtovacího centra v České republice. Zahraniční platební styk - Zahraničními platbami se rozumí převody peněžních prostředků z jednoho státu do jiného státu nebo převody peněžních prostředků v cizí měně mezi bankami v tuzemsku prováděné s využitím bankovních účtů.

2.3.2 Dokumenty v platebním styku Členění dokumentů v platebním styku: V obchodě jsou používány různé druhy dokumentů, které hrají významnou roli v platebním styku. V případě dokumentárních forem placení je prodávající předkládá

28

příslušné bance, v ostatních případech je zasílá zpravidla přímo kupujícímu. V některých případech obdrží dokumenty zasílatel k dispozici banky nebo kupujícího.

Tyto dokumenty můžeme členit z různých hledisek: 1. podle jejich charakteru na: dispoziční, legitimační, 2. podle jejich funkce na: inkasní, dopravní, skladovací, pojišťovací, pomocné, 3. podle jejich obsahu na: čisté, se závadami, 4. podle jejich vyhotovení na: originály, duplikáty, kopie, opisy, náhradní dokumenty, úplné sady atd.

29

Dispoziční dokumenty: Dispoziční dokument je cenný papír, neboť představuje zboží v něm uvedené. Majitel takového dokladu je oprávněn tímto zbožím disponovat. Převede-li jej na někoho (rubopisem), převádí tím na něho i vlastnictví tohoto zboží (to může být třeba i na cestě). V praxi je takovým dokumentem především konosament (Bill of Lading), dále pak říční náložný list, skladní list (Warrant) a v některých případech i vydací list (delivery order). Legitimační dokumenty: Funkcí legitimačních dokumentů je doložit určité plnění (např. že zboží bylo odesláno na určitou adresu po železnici, letecky, poštou, že zasílatel (speditér) obdržel určitou zásilku nebo odeslal určité zboží na danou adresu atd.) nebo se jimi odesílatel prokazuje dopravci, chce-li provést např. změnu přepravní smlouvy. Mezi legitimační dokumenty patří: druhopis železničního nákladního listu, nákladní list automobilové dopravy, podací lístek poštovní průvodky, potvrzení speditéra nebo letecký nákladní list atd. Inkasní dokumenty: Inkasními dokumenty se rozumějí všechny duhy dokumentů, které dodavatelé zboží (prodávající) předkládají bance s cílem inkasovat jejich protihodnotu u kupujícího bez ohledu na to, zda se jedná o faktury, dopravní, pojišťovací nebo pomocné dokumenty. V některých případech se můžeme setkat i se skutečností, že je inkaso proveditelné pouze na základě faktury. Z toho vyplývá skutečnost, že obchodní faktura je nepostradatelným inkasním dokumentem. Obchodní faktura je listina, ve které prodávající specifikuje dodané zboží a udává konečnou částku, kterou mu má kupující zaplatit ve stanovené lhůtě. Obchodní faktura má přesně odpovídat podmínkám uzavřené kupní smlouvy, přitom náležitosti obchodní faktury se mohou rozdílnou právní úpravou či místními zvyklostmi v jednotlivostech odlišovat. Dopravní dokumenty: Dopravní dokumenty se v praktickém obchodě vyskytují v následujících podobách: konosamenty,

30

potvrzení prvního lodního důstojníka o převzetí zásilky k přepravě, vydací list, říční náložný list, železniční nákladní list, silniční nákladní list, letecký nákladní list, speditérské potvrzení, poštovní podací lístek, dokumenty kombinované přepravy. Skladovací dokumenty: Skladovací dokumenty jsou dokumenty, které vystavují skladovatelé na uskladnění zboží. Vyskytují se ve dvou základních variantách, a to jako potvrzení o převzetí k uskladnění a jako skladní list. Potvrzení o převzetí zboží k uskladnění je neobchodovatelným dokladem, který svědčí pouze o převzetí zboží k uskladnění za stanovených podmínek. Zboží je vydáno proti předložení tohoto potvrzení. Skladní list (warrant) je obvykle převoditelným cenným papírem, který umožňuje obchodovat uskladněným zbožím bez jeho fyzického přemístění. Urychluje tak průběh obchodních, platebních a úvěrových operací. Skladní listy jsou oprávněny vydávat podle příslušných právních předpisů zpravidla pouze veřejné sklady na určité druhy zboží. Uskladněné zboží je skladovatelem vydáno pouze proti vrácení originálu skladního listu oprávněným majitelem. V praxi jsou skladní listy vydávány, podobně jako jiné cenné papíry, na řad, na doručitele nebo na jméno. Skladní list obsahuje zpravidla název skladovacího podniku, popis a množství zboží, způsob uskladnění, údaj o skladném a všeobecné skladovací podmínky. Pro vydávání a používání skladních listů v mezinárodním obchodě existují v řadě případů odchylné právní podmínky, jež je třeba v konkrétních vztazích respektovat.

31

Pojišťovací dokumenty: Pojišťovací dokumenty se v obchodní praxi vyskytují ve dvou základních podobách, a to ve formě pojistky a ve formě pojistného certifikátu. Pojistná smlouva vzniká obvykle přijetím pojistného návrhu pojistníka pojišťovnou (pojistitelem). Dokladem o uzavření této smlouvy je pojistka, která je z hlediska čs. právních předpisů legitimačním dokumentem. V některých zemích je však pojistka považována za cenný papír. Z tohoto důvodu se přechod práv z takové pojistky uskutečňuje rubopisem nebo cesí. V případech, kdy je zapotřebí vyhovět zákazníkovi, je možné i v čs. praxi vystavit pojistku na řad a převést ji v jeho prospěch rubopisem. Jinak postačuje k uplatnění práv pouze předložení pojistky. Pojistka vyjadřuje závazek pojišťovny nahradit škodu způsobenou nahodilou událostí (pojistnou příhodou) pojistníkovi nebo třetí osobě, v jejíž prospěch byla pojistná smlouva uzavřena (pojištěnému), nebo na jejich řad. Je sepsána na standardizovaném formuláři, opatřena číslem a datem vystavení. Je-li vystavena na pojistníka, pak jím musí být žirována. Pojistka dále obsahuje popis předmětu pojištění (hmotnost, balení, označení), pojištěné cesty (včetně druhu dopravního prostředku) nebo místa uskladnění, rozsah pojistného krytí, pojistnou částku (částku, na kterou je zásilka pojištěna), datum a podpis. Pojistka uvádí rovněž jméno a adresu osoby, která je pověřena a oprávněna vyšetřit a zjistit pojistnou příhodu, vzniklou škodu a její výši v cizině, kde pojišťovna sama tak nemůže učinit. Pojistný certifikát vystavuje pojišťovna pro jednotlivé dopravy zboží pojištěného na základě hromadných pojistek, protože se vyžaduje doklad o pojištění, ze kterého by bylo zřejmé, která rizika u kterých zásilek a na jakou cestu jsou pojištěna. Pojistný certifikát na rozdíl od pojistky nemá žádnou právní závaznost a na jeho základě nelze soudně vymáhat nároky vůči pojistiteli. U akreditivních transakcí je přijímán pouze v případě, že daný akreditiv obsahuje příslušný souhlas. Pojistný certifikát obsahuje hlavní pojistné podmínky, pojištěná rizika a pojistnou částku. Protokol o škodě je zápis, který je nutné okamžitě vyhotovit v případě, že došlo ke škodě. Uvede se v něm povaha a rozsah škody, míst a doba jejího vzniku a peněžní výše škody. Podoba tohoto protokolu se liší podle jednotlivých druhů přepravy (v případě

32

železniční přepravy se pro něj používá pojem „zápis o skutkovém stavu“, v případě dopravy poštou „zápis o nastalé škodě“, v případě námořní a říční přepravy „havarijní certifikát“ atd.). Pomocné dokumenty: Pomocné dokumenty jsou listiny, jejichž vystavení je vyvoláno předpisy země vývozce nebo dovozce, popř. předpisy tranzitní země. Požadovaný druh a počet dokumentů bývá uveden v podmínkách kontraktu nebo akreditivu, popř. jiných platebních nástrojů. Většinou se jedná o listiny vystavované veřejnými orgány a institucemi (osvědčení o překročení hranice) nebo jinými organizacemi (vážní list – v případě, že kupujícímu nestačí vystavení prodávajícím), popř. o listiny jimi ověřené nebo potvrzené (konzulární faktura, osvědčení o původu zboží atd.). Schází-li některý z požadovaných průvodních dokladů nebo nemá-li požadovaný obsah či formu, mohou vzniknout značné hmotné ztráty způsobené zdržením expedice (slevy z ceny, skladné), celními pokutami, odmítnutím přijetí zásilky příjemcem, nesnáze při inkasu atd. Není-li jasně stanoveno, která ze stran je povinna obstarat určité doklady a hradit výlohy s tím spojené, platí ustanovení INCOTERMS, pokud se strany dohodly na jejich použití (ověřováním průvodních dokladů a soustřeďováním informací o nich se u nás zabývá Obchodní a průmyslová komora). Příklady pomocných dokumentů: konzulární faktura, celní faktura, osvědčení o původu, zdravotní osvědčení, osvědčení o kontrole zboží, osvědčení o jakosti, vážní list, osvědčení o přechodu zboží hranicí, balicí list,

33

zasílatelské potvrzení atd.

2.3.3 Platební operace 1. Placení v hotovosti: Hotovostní platební styk zahrnuje všechny peněžní pohyby uskutečněné za použití zákonných platidel. Pojem zákonné platidlo označuje takové peněžní prostředky, které musí být podle zákona přijímány všemi subjekty jako prostředek úhrady dluhu. Zákonná platidla mají formu mincí a bankovek. Hotovostní platební styk většinou neprobíhá v bankovní sféře. Tento typ placení je využíván především občany k úhradě běžných každodenních výdajů. Při tomto způsobu se ve většině případů jedná o tzv. oboustranné hotovostní platby, což znamená, že peníze zůstávají v hotovostní formě u dlužníka i věřitele. 2. Hladké platy: Hladký plat je jedním z nejrozšířenějších platebních instrumentů v platebním styku a může být použit pro obchodní i neobchodní platby. Jedná se o nejjednodušší formu platby v zahraničním platebním styku. Výraz „hladký“ se používá z toho důvodu, že neobsahuje závazek banky a nemá vazbu na předložení dokumentů. Hladké platy jsou využívány i proto, že jsou relativně levné. Poplatek za provedení hladkého platu je obvykle stanoven jako procento z částky, které se platba týká. Zároveň bývá stanovena minimální a maximální výše poplatku za platbu. Z hlediska zpracování v bance můžeme rozlišit dva základní druhy hladkých platů: vyšlé hladké platy (úhrada do zahraničí), došlé hladké platy (úhrada ze zahraničí). Banky jsou při provádění hladkých platů omezeny různými především technickými podmínkami, na jejichž základě stanovují garantované lhůty pro provedení platby. Tato garantovaná lhůta je definována jako: v případě vyšlých hladkých platů se jedná o dobu od přijetí platebního příkazu do doby zatížení nostro účtu,

34

v případě došlých hladkých platů se jedná o dobu od připsání platby na nostro účet do připsání částky na účet klienta. V našich podmínkách činí lhůta u vyšlých hladkých platů 3 – 4 dny a u došlých hladkých platů 1 – 2 dny. 3. Komunikace mezi bankou a klientem: Jakým způsobem dochází k úhradě hladkého platu, je klient obvykle bankou informován při otevírání účtu. V případě, že klient provádí platbu do zahraničí, banka informuje klienta o způsobu předkládání příkazu k platbě i náležitostech, které musí tento příkaz obsahovat. Správnost a úplnost příkazu k provedení hladkého platu jsou základním předpokladem pro rychlé provedení platby.

Náležitosti formulářů: název příkazce a číslo jeho účtu, částka, která má být placena v devize, název devize v kódu IZO (např. CZK, CHF), příjemce úhrady a číslo jeho účtu, jméno a adresa peněžního ústavu příjemce, popř. dalších peněžních ústavů na cestě, uvedení splatnosti, účel úhrady, podpisy klienta. Banka v podmínkách pro vedení účtu zpravidla uvede údaje o termínu provedení příkazu klienta. Banka provede platbu tak, že zatíží účet klienta a následně účtuje s bankou, na kterou je platba směrována. V případě, že je platba provedena k tíži účtu, který je veden v CZK, použije banka k převodu kurz „devize-prodej“. O provedení platby banka svého klienta informuje nejčastěji pomocí výpisu z účtu. Pokud klient požaduje po bance urychlené vyřízení platby, zaplatí za to zvláštní výlohy.

35

4. Komunikace mezi bankami: Při komunikaci mezi bankami lze použít platební systémy a elektronické komunikační sítě. Tyto dva pojmy je třeba od sebe odlišit. Elektronické komunikační sítě se nevyužívají k převodu hodnot, ale slouží pouze k předávání instrukcí mezi bankami. Na základě těchto instrukcí jsou hodnoty následně převáděny jiným způsobem. Příkladem takového komunikačního systému je např. SWIFT nebo testovaný telex. Na druhé straně jsou platební systémy, které přímo slouží k převodu hodnot. Mezi tyto systémy můžeme zařadit např. CHAPS, CHIPS nebo Fed Wire. V případě, že je platba provedena pomocí elektronické komunikační sítě, tak se nepovažuje za definitivní až do doby, kdy dojde ke skutečnému převodu hodnoty. Ale ani v případě, kdy je platba provedena pomocí platebního systému, nedochází k převodu hodnoty ve stejném okamžiku jako k převodu peněz mezi bankami. K převodu hodnoty dojde až tehdy, kdy je příslušná částka definitivně připsaná na účet daného klienta.

2.4 Dokumentární inkaso, dokumentární akreditiv, bankovní záruka a alternativní formy financování (převzato z: KAMPF, R. a R. HRUŠKA, 2012) 2.4.1 Dokumentární inkaso Charakteristika: Dokumentární inkaso (spolu s dokumentárním akreditivem) je instrument, jehož vznik a rozšíření si vynutila relativně vysoká rizika spojená s platbami ve vztahu k zahraničním subjektům. Pomocí těchto instrumentů lze riziko neplacení protistranou eliminovat. Dokumentární inkaso se využívá v případě, že obchodní partneři nejsou ochotni obchodovat bez jakéhokoliv zajištění, ale přitom není z pohledu rizika nezbytný vstup banky do závazkového vztahu tak, jako je tomu u dokumentárního akreditivu či bankovní záruky. Dokumentární inkaso představuje písemný příkaz příkazce (prodávající dodavatel, vývozce) své bance (vysílající banka), aby pro něj sama či prostřednictvím své korespondentské banky (inkasní banka) vyinkasovala u třetí osoby – trasáta (kupujícího,

36

odběratele, dovozce) určitou peněžní částku nebo jiné plnění, proti předložení dokumentů, jež dokládají dodání určitého zboží. Banka je poté dle inkasních podmínek vydá kupujícímu proti okamžitému zaplacení nebo proti akceptaci směnky.

Charakteristiky dokumentárního inkasa: bezzávazkový, dokumentární platební instrument, forma platebního styku, při které je vydání dokumentů a tedy i zboží podmíněno zaplacením nebo akceptací směnky či splněním jiných podmínek, je mimořádně výhodnou platební podmínkou při dovozu, výhodou pro kupujícího je, že neváže platební prostředky a jeho relativně nízká cena, vývozce (prodávající) má sice zajištěno, že kupující neobdrží dokumenty jinak než oproti plnění (dispoziční dokumenty jsou pod kontrolou bankovního systému), ale jistotu zaplacení dodávky nemá, pro vývozce (prodávajícího) je použití dokumentárního inkasa jako platební podmínky zajímavé pouze tehdy, jestliže nemá pochybnosti o ochotě kupujícího zboží odebrat.

Průběh transakce (Obr. 2.1): Oproti dokumentárnímu akreditivu je průběh dokumentární inkaso mnohem jednodušší. V úvodu musí prodávající sjednat s kupujícím platební podmínky kontraktu, a doporučuje se již v této fázi kontaktovat banku, která může pomoci při formulaci platebních podmínek. Po té prodávající expeduje zboží a současně předává přesně sjednané dokumenty své bance a dává ji příkaz k provedení inkasa. Tento příkaz, obvykle předávaný na speciálních formulářích banky, obsahuje následující náležitosti: jméno a adresa příkazce, místo a datum vystavení příkazu k inkasu, název a adresa inkasní banky,

37

částka, která má být inkasována, splatnost pohledávky (dohodnutá v kupní smlouvě) a forma požadovaného plnění, název (jméno) a přesná adresa kupujícího, bankovní spojení kupujícího, požadované dokumenty, proti kterým se má uskutečnit plnění, specifikace zboží, pokud je plnění spojeno se směnkami je nutno uvést instrukce pro nakládání se směnkami, pravidla o placení poplatků za provedení inkasa pro vysílající i inkasní banku (pokud není stanoveno odlišně, jdou k tíži příkazce a mohou být sraženy z výnosu inkasa), instrukce pro případ odmítnutí placení, resp. akceptu směnky, bankovní spojení, na které má být plnění poukázáno, adresa zástupce firmy (v zemi kupujícího) pro případ vzniklých problémů, podpis příkazce.

Obr. 2.1 Schéma příkazu k provedení dokumentárního inkasa

38

Zdroj: Komerční banka a.s., http://www.kb.cz/

Typy inkas: Dokumentární inkaso – prodávající předkládá finanční a obchodní dokumenty (faktura, dopravní doklad apod.). Nedokumentární inkaso – prodávající předkládá pouze finanční dokumenty (platba proti směnce, šeku, na dobírku, proti stvrzence nebo jinému dokladu potvrzujícím převzetí finanční částky) bez dokumentů obchodních.

Druhy dokumentárního inkasa: Podle formy plnění se rozlišují dva základní druhy dokumentárních inkas: dokumentární inkaso s podmínkou D/P (Documents against payment / Dokumenty proti zaplacení), dokumentární inkaso s podmínkou D/A (Documents against acceptance/ Dokumenty proti akceptaci). Dále dělíme inkaso na: vývozní dokumentární inkaso,

39

dovozní dokumentární inkaso.

Výhody dokumentárního inkasa: jistota hladkého vyřízení případu pro vývozce, který bance svěří dokumenty k inkasu, banka nevydá dokumenty, dokud kupující nedá příkaz k úhradě nebo nesplní jiné inkasní podmínky, banka nevydá dokumenty ani v případě, kdy je úhrada provedena jako hladká platba, dokud nedostane zmocnění od vysílající banky, větší jistota zaplacení než u hladké platby, nižší poplatky bance (ve srovnání s odměnami za zpracování dokumentárního akreditivu), jednoduchost zpracování, bezpečnost.

Nevýhody dokumentárního inkasa: plnění je do značné míry závislé na schopnosti a ochotě kupujícího, není nikterak garantováno bankou, jak tomu je u akreditivů, v případě odmítnutí platby nese prodávající obvykle veškeré náklady a rizika spojené s další dražbou zboží.

2.4.2 Dokumentární akreditiv Charakteristika: Použití dokumentárního akreditivu nabízí velmi silný nástroj při zajištění obchodních vztahů mezi stranami zúčastňující se akreditivní operace. Tyto vztahy jsou většinou založeny na závazku importéra a exportéra vyplývajícího z kupní smlouvy. Jde o dlouhodobě používaný, oblíbený, dokonale propracovaný, ale i drahý instrument. Dodavateli skýtá jistotu, že splní-li akreditivní podmínky, tj. předloží-li požadované dokumenty, dostane

40

zaplaceno, a to i tehdy, kdyby odběratel nemohl nebo nechtěl odebrat zboží a zaplatit. Odběratel má naproti tomu jistotu, že dodavatel nedostane zaplaceno dříve, než dodá a předloží příslušné dokumenty svědčící o dodávce. Banka pověřená výplatou může, je-li o to otevírající bankou požádána, akreditiv potvrdit, čímž vstupuje do stejného závazku vůči beficientovi jako banka otevírající. Musí tedy akreditiv po splnění akreditivních podmínek proplatit, i kdyby otevírající banka mezitím zbankrotovala, či jinak nemohla svůj závazek splnit. Tím je zajištěno i riziko platební neschopnosti banky kupujícího, eventuálně teritoria, jde-li o případ zahraničního obchodu. Dokumentární akreditiv je jedním z nejdůležitějších platebních instrumentů při financování vývozu a dovozu zboží. Dokumentární akreditiv je písemný závazek banky vystavený na základě žádosti jejího klienta (příkazce, kupujícího), že poskytne třetí osobě nebo na její řad (pověřenému, beneficientovi, prodávajícímu) určité plnění, jestliže budou do určité doby splněny akreditivní podmínky stanovené kupujícím. Ve většině zemí nejsou dokumentární akreditivy upraveny zákonem. Nejednotnost jejich používání však vedlo Mezinárodní obchodní komoru k jejich sjednocení vydáním „Jednotných pravidel a zvyklostí pro dokumentární akreditivy“. V našem právním řádu se o dokumentárním akreditivu hovoří v obchodním zákoníku. Zde je vztah mezi příkazcem a bankou definován následovně: „Smlouvou o otevření akreditivu se zavazuje banka příkazci, že na základě jeho žádosti poskytne určité osobě na účet příkazce určité plnění, jestliže oprávnění splní do určité doby stanovené podmínky a příkazce se zavazuje zaplatit bance úplatu“. Jednotlivé paragrafy týkající se dokumentárního akreditivu v obchodním zákoníku nejsou v rozporu s „Jednotnými pravidly pro dokumentární akreditivy“, a proto je mohou všechny naše obchodní banky, které akreditiv nabízejí, bez problémů začlenit do smlouvy. Funkce: Dokumentární akreditiv plní tři základní funkce: funkci zajišťovací, funkci platební a funkci úvěrovou. Z pohledu prodávajícího jako oprávněného existuje záruka, že jemu známá banka jistí splnění jeho nároku. Kupující jako příkazce je naproti tomu zajištěn tím, že

41

oprávněný obdrží peníze teprve tehdy, když bance řádně a v úplnosti předloží akreditivem požadované dokumenty. Úvěrovou funkci plní akreditiv tak, že prodávající může snadněji financovat zboží, které má vyrobit nebo dodat. Zároveň plní dokumentární akreditiv díky zapojení nejméně jedné banky také funkci efektivního převodu peněz v mezinárodním platebním styku. Průběh transakce (Obr. 2.2): 1) Jednání o smlouvě, o mezi vývozcem - prodávajícím a dovozcem - kupujícím dojde k uzavření kupní smlouvy (kontraktu). 2) Otevření dokumentárního akreditivu, na základě kupní smlouvy a jejích podmínek požádá dovozce (příkazce) svou banku (vystavující banka), otevření dokumentárního akreditivu, vystavující

banka

zašle

dokumentární

akreditiv

avizující

bance, dokumentární akreditiv je avizován vývozci (příjemci). 3) Zaslání zboží vývozcem dovozci - vývozce odešle zboží. 4) Předložení dokladů, vývozce shromáždí doklady o přepravě a ostatní doklady podle podmínek akreditivu a předá je avizující bance, avizující banka zašle doklady o přepravě vystavující bance, vystavující banka provede kontrolu a v případě splnění podmínek, předá doklady dovozci. 5) Provedení platby, vystavující banka zatíží účet dovozce, vystavující banka provede platbu avizující bance, avizující banka provede platbu vývozci.

Obr. 2.2 Průběh transakce provedené pomocí dokumentárního akreditivu

42

Zdroj: Komerční banka a.s., http://www.kb.cz/

Druhy dokumentárního akreditivu: Mezi základní druhy dokumentárního akreditivu patří: odvolatelný akreditiv, neodvolatelný akreditiv, avizovaný akreditiv, potvrzený akreditiv, remboursní akreditiv, revolvingový akreditiv, převoditelný akreditiv, back-to-back akreditiv, akreditiv s červenou doložkou, stand-by akreditiv, krytý akreditiv,

43

nekrytý akreditiv. Výhody dokumentárního akreditivu: Výhody dokumentárního akreditivu pro: Příkazce akreditivu: má jistotu, že zboží je odesláno již před jeho zaplacením, může vhodnou formulací akreditivních podmínek omezit obchodní riziko na minimum a rovněž může získat výhodnější cenové podmínky díky kvalitnímu platebnímu zajištění, kupující vytváří značný tlak na prodávajícího, aby dodávka byla uskutečněna v předepsanou dobu a v požadované kvalitě. Příjemce akreditivu: má jistotu zaplacení dodávky zboží nebo služeb při splnění akreditivních podmínek, má jistotu, že výplata předem dohodnuté částky je vázána na splnění podmínek, které zná dodavatel předem - obchod je možné realizovat bez obav, že kupující nepřevezme objednané zboží, zlepšuje se jeho likvidita - může získat peněžní prostředky okamžitě, pokud svoji pohledávku, jedná-li se o obchod s odloženou splatností, odprodá - prodávajícímu tedy vzniká pohledávka k bance místo pohledávky ke kupujícímu, může kvalitní akreditiv použít jako ručení vůči svým dodavatelům.

2.4.3 Bankovní záruka Charakteristika: Obchodní zákoník definuje v § 313 až § 322 bankovní záruku takto: „Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo nebudou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině“.

44

Z ustanovení obchodního zákoníku vyplývá, že bankovní záruka musí mít vždy písemnou formu. Banka poskytuje plnění na podkladě bankovní záruky vždy v peněžité formě, i když bankovní záruka zajišťuje závazek jiný než platební. Bankovní záruka je jednostranným písemným prohlášením ručící banky vůči příjemci záruky (beneficientovi). Má být neodvolatelná, po vystavení záruky a jejím odeslání či předání beneficientovi, nemůže již banka, která záruku vystavila, nic měnit ani záruku zrušit bez souhlasu beneficienta záruky. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník neřeší odvolatelnost záruk, doporučuje se, aby záruky byly v textu označeny jako neodvolatelné. Bankovní záruka, je za podmínky, že ji převzala spolehlivá banka z hlediska věřitele všeobecně považována za nejrychlejší a nejspolehlivější prostředek zajištění závazku. Dodatečné úkony, jakož i riziko, že dlužník závazek nesplní, přenáší věřitel na banku, která tuto službu věřiteli poskytuje. Účinnost zajištění pomocí bankovní záruky závisí zejména na spolehlivosti záruční banky. Věřitel proto musí vzít v úvahu její finanční sílu a perspektivu její další existence. Musí také zhodnotit podmínky ručení, které banka navrhuje v záruční listině. Rozdělení: 1. Podle vázanosti bankovní záruky na hlavní zaručený závazek a podmínky kontraktu: záruky akcesorické – s těsnou vazbou mezi zárukou a zaručeným závazkem, záruky abstraktní – nejsou vázány na hlavní závazek a podmínky kontraktu. V současnosti jsou využívány výlučně záruky abstraktní, ostatní jsou nepřijatelné ze strany beneficientů. 2. Podle charakteru zaručeného závazku: platební záruky – záruky banky za plnění platebního závazku klienta, zaplacení kupní ceny zboží, služeb, směnky, leasingových splátek apod., neplatební záruky – záruky banky za splnění jiných povinností než placení pohledávky dodavatele, obvykle se jedná o dodání sjednaného množství, kvality apod. Neplatební záruky je možné dále dělit na:

45

celní záruka (celní úvěr) značí, že se banka zaručuje celní správě, že dovozce během stanovené lhůty uhradí cla a další poplatky. Dovozce zatím ve stanovené době zboží nebo jeho část prodá a tím si opatří prostředky k úhradě svých závazků vůči státu, dopravní záruka (dopravní úvěr) znamená, že se banka zaručuje železnici či jinému dopravci, že přepravce uhradí své závazky vůči dopravnímu podniku. Bývá to obvyklé v případech, kdy daný klient využívá soustavně služeb dopravce, který mu účtuje provedené výkony za určité období, např. měsíčně apod., nabídková záruka je požadována při vypisování veřejné soutěže na zakázku. Banka se veřejnému vypisovateli soutěže zaručuje, že její klient splní zakázku, jestliže mu bude svěřena. Vypisující orgán se tímto ručením zajišťuje, že uchazeč svou nabídku neodvolá. Záruční částka se pohybuje např. ve výši několika procent hodnoty veřejné nabídky, dodavatelská záruka znamená, že banka se při ní zaručuje dovozci, že dodávka bude odpovídat smluvním podmínkám. Garanční suma je zpravidla dána procentem hodnoty dodávky. V úvahu přichází většinou při zahraničně obchodních operacích, záruka za vady, jestliže banka přejímá záruku za to, že vývozce odstraní vady, které se objeví po uskutečnění dodávky, zálohová garance je často požadována dovozcem, který blíže nezná vývozce a na dovážené zboží mu poskytuje peněžní zálohu. Zálohová záruka zajišťuje dovozci dodávku částečně zaplaceného zboží nebo vrácení zálohy, konosamentní záruka přichází v úvahu, jestliže námořní dopravce (rejdařství) má vydat zboží importéru, aby mohl zbožím disponovat. Na žádost importéra se banka zaručuje rejdařství za škody, které by mu vznikly v případě, že by zboží bylo vydáno neoprávněnému. Banka tuto záruku může poskytnout, neboť jí banka vývozce mezitím avizovala zásilku a dokumenty.

2.4.4 Alternativní formy financování 1. Leasing

46

Slovo „leasing“ se převzato do české terminologie z anglického slova, které v překladu znamená „pronájem“. Jedná se o obchodní operaci leasingového pronajímatele a leasingového nájemce zajistit pořízení majetkové hodnoty pronajímatelem podle potřeb a požadavků nájemce po určité období za úplatu s možností jejího přechodu do vlastnictví nájemce po ukončení doby trvání leasingové smlouvy. 2. Factoring Factoring je finanční služba, spočívající v odkupu krátkodobých pohledávek (obvykle se splatností od 30 do 90 dnů) před dobou jejich splatností. Dodavatelé zboží nebo služeb postupují na factoringovou společnost - faktora - své pohledávky na odběrateli. Z právního a účetního hlediska je factoring služba postavená na postoupení pohledávek. Pohledávky klienta jsou poskytovány factoringové společnosti, čímž dochází k zásadní změně věřitele. Factoringová společnost se tak stává novým a výhradním majitelem pohledávky včetně jejího příslušenství. Pohledávky jsou financovány na základě posouzení své celkové kvality a možných rizik ve vztahu k jednotlivým odběratelům. Cílem factoringu je stav, kdy dodavatel není odkázán na mnohdy několikaměsíční doby splatnosti a může se svými zdroji disponovat téměř ihned. Z praktického hlediska se tedy jedná o určitý druh překlenovacího úvěru. Toto financování není navíc omezeno žádným limitem, jeho výši ovlivňuje přímo klient tím, že je schopen vyrábět a prodávat své produkty, tj. vytvářet pohledávky vhodné pro financování. 3. Forfaiting Forfaiting je odkup středně a dlouhodobých pohledávek forfaitingovou organizací (forfaiterem). Odkupované pohledávky musí splňovat několik požadavků. Jejich splatnost je zpravidla delší než 90 dnů, ve většině případů jsou za zahraničním subjektem, jsou denominovány ve volně směnitelné měně, jednotlivé transakce mají hodnotu vyšší než 200 000 USD a musí být zajištěné (zpravidla směnkou nebo bankovní zárukou). Na rozdíl od factoringu je vedle doby splatnosti a ručení rozdíl také v tom, že v praxi se forfaitují zpravidla jednotlivé pohledávky. Stejně jako u factoringu přebírá odkupem pohledávky forfaitingová organizace veškeré riziko nesplacení odběratelem i ručitelem.

47

2.5 Odpovědnost (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012) 2.5.1 Odpovědnost příkazce Podle Všeobecných zasílatelských podmínek Svazu spedice a logistiky ČR (dále jen VZP) musí příkazce plnit řadu povinností). Odpovídá zejména za: řádné zabalení zásilky, úplné, správné a přesné uvedení instrukcí v zasílatelském příkaze, informování o zvláštních dopravních rizicích - např. při přepravě nebezpečného zboží, včasné předložení a správné vyplnění dokumentů, podkladů pro celní řízení, příslušných povolení, osvědčení atd.

2.5.2 Odpovědnost zasílatele Všeobecná (obecná) odpovědnost: Všeobecná (obecná) odpovědnost zasílatele je při porušení povinnosti ze závazkového vztahu (tj. ze zasílatelské smlouvy) dána obecným ustanovením Obch. zák. (§ 373). Vznikne-li tedy v důsledku porušení povinnosti zasílatele škoda, je zasílatel povinen ji nahradit. Této odpovědnosti se zprostí, jestliže prokáže, že porušení povinnosti bylo způsobeno vylučujícími odpovědnosti (viz § 374 Obch. zák.). Zvláštní odpovědnost zasílatele: Do této kategorie patří jeho odpovědnost za mezizasílatele, za škodu na zásilce, kterou má u sebe nebo odpovědnost zasílatele jako dopravce. I pro zvláštní odpovědnost platí zásada objektivní odpovědnosti za škodu vzniklou porušením povinnosti ze závazkového vztahu, ale je konkretizována podle činnosti zasílatele. Odpovědnost za mezizasílatele:

48

Odpovědnost za mezizasílatele (§ 605 2 Obch. zák.) znamená, že zasílatel odpovídá při zapojení dalšího zasílatele, jako by přepravu obstaral sám. Jedná se jak o případy, kdy šlo o zapojení z rozhodnutí zasílatele, tak o objektivní nutnost takového postupu nebo bylo-li to účelné a v zájmu příkazce. Výjimku tvoří případ, kdy sám příkazce určí zapojení dalšího zasílatele. Odpovědnost za škodu na zásilce: při

obstarávání

přepravy

(ztráta,

poškození,

znehodnocení)

je

objektivní

odpovědností, která je vyloučena, pokud zasílatel nemohl škodu odvrátit při vynaložení odborné péče, kterou má zasílatel u sebe je odpovědností skladovatele podle smlouvy o skladování. Zasílatel odpovídá za škodu na skladované věci vzniklé po převzetí do vydání, pokud ji nemohl s vynaložením odborné péče odvrátit. I v tomto případě jde o škodu objektivní. Odpovědnost zasílatele jako dopravce: Odpovědnost za provedení přepravy souvisí s případem, kdy zasílatel vykonává právo samovstupu, tj. sám provádí přepravu. Odpovědnost dopravce řeší § 622 a 624 Obch. zák.: jako dopravce odpovídá zasílatel za škodu vzniklou po převzetí zásilky dopravcem až do jejího vydání příjemci, pokud ji dopravce nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. 2.5.3 Omezení odpovědnosti zasílatele V řadě zahraničních právních úprav je - na rozdíl od ČR - omezena odpovědnost zasílatele určitou peněžní částkou. Nejčastěji limit odpovědnosti zasílatele je totožný s ustanovením dohody CMR, tj. 8,33 SDR (Special Drawing Right) za kg brutto hmotnosti ztracené nebo poškozené zásilky nebo podle Haagskovisbyjských pravidel 2 SDR za kg nebo 666,67 SDR za kus/jednotku, tj. odpovědnost zasílatele na úrovni silničního nebo námořního dopravce.

STUDIJNÍ MATERIÁLY

49

Základní literatura: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008. Zasílatelství. Vyd. 1. České vysoké učení technické v Praze. Praha. 115 s. ISBN 978-80-01-04035-5. KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. KAMPF, R. a R. HRUŠKA, 2012. Platební styk. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 92 s. Doporučené studijní zdroje: MARVANOVÁ, M. a kol., 1993. Platební styk. 2. rozšířené vydání. Brno. 256 s. ISBN 80901627-0-3. NOVÁK, R., 2005. Nákladní doprava a zasílatelství. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI. 412 s. ISBN 80-7357-086-6. PERNICA, P., 2001. Doprava a zasílatelství. In Codex. Vyd. 1. Praha: ASPI. 479 s. Codex. ISBN 80-86395-13-8.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jaké jsou činnosti zasílatele? 2. Rozeberte obchodní kontrakt ve vztahu k zasílateli. 3. Jaká je funkce platební podmínky? 4. Popište dokumentární inkaso a dokumentární akreditiv. 5. Rozlište odpovědnost příkazce, odpovědnost zasílatele. 6. Co je pojem omezení odpovědnosti zasílatele?

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. – 6. viz. výklad

50

3 Kvalita služeb zasílatele podle mezinárodních norem KLÍČOVÉ POJMY Kvalita služeb zasílatele, mezinárodní normy, faktory ovlivňující kvalitu, zasílatelské služby, měření a hodnocení kvality

CÍLE KAPITOLY obeznámení se s problematikou kvality služeb zasílatele podle mezinárodních norem, získání znalostí o faktorech ovlivňujících kvalitu zasílatelských služeb, pochopení významu měření a hodnocení kvality zasílatelských služeb.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 3.1 Kvalita služeb zasílatele podle mezinárodních norem (převzato z: GNAP, J. a kol., 2011 a KAMPF, R. a kol., 2005) Členstvím v Evropské unii získala ČR možnost podílet se na výhodách společného trhu a jeho čtyřech základních svobodách, tj. volném pohybu zboží, osob, kapitálu a služeb. Vstup si však vyžádal harmonizaci českého právního řádu s právním řádem unie. To se týká i technických předpisů a norem s tím, že pro celý trh postačí jeden průkaz shody, přičemž budou uznávány národní systémy akreditace, certifikace, inspekce a zkoušení. Odpovědnost za jakost výrobků (a služeb) nese jednoznačně výrobce (dodavatel). Systémy musí odpovídat požadavkům ISO norem.

51

Jednou ze tří mezinárodních norem zabývajících se požadavky na systémy jakosti je právě norma ČSN EN ISO 9002. Stanovené požadavky směřují především k dosahování uspokojení zákazníka prevencí neshody ve všech etapách. A proto právě plné uspokojování potřeb a požadavků zákazníka/příkazce je hlavním cílem činnosti každého zasílatele jako poskytovatele/dodavatele služeb, nachází tato norma stále širší uplatnění i v našem povolání. Norma klade na kvalitu práce zasílatele velmi náročné požadavky. Jejich splnění, zavedení a řízení je předpokladem k získání příslušného osvědčení „Certifikátu jakosti“. Toto osvědčení vydávají renomované národní nebo mezinárodní inspekční organizace, které mají potřebnou akreditaci. Snaha po certifikaci podle norem ISO řady 9000 se stále výrazněji prosazuje i v ČR, a to i v zasílatelství. Získání „certifikátu“ je však třeba chápat pouze jako první stupeň zkvalitnění činnosti. Jeho vydáním je vlastně potvrzeno to, že zasílatel – dodavatel služeb prokázal svou způsobilost a že jeho produkty/služby jsou ve shodně s normou kvality.

Požadavky na systém jakosti: Norma stanoví 20 prvků, které má systém jakosti v dané organizaci obsahovat: 1. Odpovědnost vedení Vedení organizace musí stanovit a dokumentovat politiku jakosti včetně cílů, závazků a zdrojů personálního, materiálního a organizačního zajištění, zabezpečení pochopení, uplatňování a dodržování na všech úrovních. Musí stanovit a dokumentovat odpovědnost, pravomoc a vzájemné vztahy těch, kdo řídí, vykonávají a ověřují činnosti ovlivňující jakost služeb. 2. Systém jakosti Dodavatel (zasílatel) musí vytvořit, dokumentovat a udržovat systém jakosti jako prostředek k zajištění toho, že poskytované služby jsou ve shodě se specifikovanými

52

požadavky. Základem dokumentace je „Příručka jakosti“ a další interní předpisy, které dokumentují postupy odpovídající požadavkům normy. 3. Přezkoumání smlouvy Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro přezkoumání smluv. Základem pro uspokojení zákazníků je přesné definování jejich požadavků na poskytovanou službu, jejich ověřování a prověření zda je dodavatel schopen požadavkům zákazníka vyhovět a to v procesu poptávky, nabídky, objednávky, zasílatelského nebo dopravního příkazu uzavření zasílatelské smlouvy. Musí být stanoven způsob provádění změn smlouvy, jejich správného přenosu a zaznamenávání. 4. Řízení návrhu (norma tento prvek nepředepisuje) 5. Řízení dokumentů a údajů Dodavatel musí pro řízení veškerých dokumentů a údajů vytvořit a udržovat dokumentované postupy jak schvalování a vydávání dokumentů a údajů, tak jejich změny. 6. Nakupování Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy, aby se zajistilo, že nakupované produkty/služby jsou ve shodě se specifikovanými požadavky. Do tohoto prvku patří hodnocení smluvních subdodavatelů (tj. dodavatelů služeb - dopravců), dále stanovení obsahu dokumentů pro nakupování, stanovení způsobu ověřování nakupovaných služeb jak zasílatelem u subdodavatele (dopravce), tak event. zákazníkem u smluvního subdodavatele a u dodavatele, pokud je stanoveno ve smlouvě. 7. Řízení výrobku dodaného zákazníkem Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro řízení ověřování, skladování a udržování výrobku dodaného zákazníkem k zabudování do dodávek nebo pro související činnosti. 8. Identifikace a sledovatelnost výrobku

53

Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro identifikaci služby od přijetí příkazu v průběhu celého procesu přepravy, manipulace, skladování atd. 9. Řízení procesu Dodavatel musí identifikovat a plánovat procesy služeb, které přímo ovlivňují jakost a zajistit, aby tyto procesy probíhaly za řízených podmínek, zahrnujících především dokumentované postupy, specifikované požadavky na kvalifikaci operaci procesu, vč. souvisejících zařízení a pracovníků. 10. Kontrola zkoušení Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro kontrolní a zkušební činnosti k ověření plnění specifikovaných požadavků na služby, a to v procesu vstupní, mezioperační a výstupní kontroly. Musí se vytvořit a udržovat odpovídající záznamy prokazující shodu, event. neshodu. 11. Řízení kontrolního, měřícího a zkušebního zařízení Pro řízení uvedeného zařízení musí být vytvořeny a udržovány dokumentované postupy. 12. Stav po kontrole a zkouškách Stav produktu po kontrole a zkouškách se musí identifikovat vhodnými prostředky, které označují shodu či neshodu produktu. 13. Řízení neshodného produktu Toto řízení musí zajistit identifikaci, dokumentování, hodnocení a vypořádání neshodného produktu se stanovením příslušné odpovědnosti a pravomoci. 14. Opatření k nápravě a preventivní opatření Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro uplatňování opatření k nápravě a preventivní opatření se stanovením efektivního způsobu vyřizování stížností a reklamací, ověřování účinnosti přijatých nápravných opatření a prevence předcházení problémům.

54

15. Manipulace, skladování, balení, ochrana a dodávání Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro uvedené činnosti s cílem zajistit odpovídající podmínky, metody a procesy. 16. Řízení záznamů o jakosti Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro identifikaci, shromažďování, registraci, přístup, ukládání, úschovu, udržování a vypořádání záznamů o jakosti. 17. Interní prověrky jakosti Dodavatel musí stanovit a udržovat dokumentované postupy pro plánování a provádění interních prověrek jakosti k ověření souladu s plánovaným stavem a stanovení efektivnosti systému jakosti. 18. Výcvik Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro zjišťování potřeb výcviku pracovníků, jejich odborného růstu. 19. Servis Dodavatel musí vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro provádění, ověřování a vykazování, že servis splňuje specifikované požadavky. 20. Statistické metody Dodavatel musí zjišťovat potřebu statistických metod a vytvořit a udržovat dokumentované postupy pro uplatnění a řízení jejich aplikace.

3.2 Analýza faktorů ovlivňujících kvalitu zasílatelských služeb (převzato z: JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001) Požadavky na kvalitu zasílatelských služeb vyplývají: a. ze specifického postavení zasílatele jako prostředníka mezi přepravcem a dopravcem,

55

b. z charakteristiky finálního produktu zasílatelské firmy, tedy poskytnutí služby. ad. a) Primární úlohou zasílatele je obstarat přepravu, tzn. podle požadavků zákazníka, v souladu s jeho obchodní strategií, vybrat nejvhodnějšího dopravce a zajistit u něj přepravu věcí z místa odesílacího do místa určení. Většina zasílatelů ve snaze o zvýšení kvality a o upevnění svého postavení na trhu se však neomezuje pouze na ono obstarání přepravy, ale v zájmu zabezpečení komplexnosti poskytovaných služeb se snaží svou nabídku obohatit o služby, které přepravu doplňují - poskytují tak zákazníkovi „balík služeb“ jež mu umožňuje zapomenout na problémy spojené s přemístěním zboží a vytváří mu prostor pro soustředění pozornosti na výrobní či obchodní problémy. Zasílatel tedy představuje určitý spojovací článek mezi přepravcem (dodavatelem nebo odběratelem zboží) a dopravcem. Umí organizovat, koordinovat a řídit celý průběh přepravy „z domu do domu“, je schopen zajistit dodání zboží v pravý čas na pravé místo. ad. b) Podle mezinárodní normy ISO 8402 je kvalita definována jako souhrn vlastností výrobků nebo služby, které vyjadřují jejich schopnost uspokojit požadavky odběratele. Jak již bylo výše zmíněno, finálním produktem zasílatelské firmy je obstarání přepravy a úkonů s ní souvisejících, tedy poskytování služeb. Faktory ovlivňující kvalitu služeb obecně jsou dány především specifičností charakteristik služeb (ve srovnání s hmotnými výrobky).

Standardní charakteristiky služeb: Poskytování služeb se uskutečňuje ve vzájemném působení mezi zákazníkem a poskytovatelem (s jeho zaměstnanci, s jeho stroji či zařízeními). Důsledkem poskytování služeb není vznik typických vlastnických vztahů. Základním úkolem poskytování služeb je uspokojení potřeb zákazníka.

Specifické charakteristiky služeb: Nehmotnost – na rozdíl od hmotného výrobku ho zákazník před uskutečněním vlastního nákupu nemůže vidět ani vyzkoušet, služby se na trh zavádějí „zkušebně“ jen velmi obtížně (vzhledem k nákladovosti a faktu, že „když se mi to jednou – byť jen zkušebně –

56

nepovede“, značně se snižuje pravděpodobnost, že si firma zákazníka udrží). Své úsudky a závěry si zákazník většinou dělá na základě místa, kde je služba poskytována (prostředí), podle lidí, kteří ji poskytují, podle toho jaké stroje a zařízení používají při vlastním poskytování (vozový či manipulační park), na základě propagačních materiálů a rovněž podle ceny, která je za službu požadována. Nestálost – služby jsou proměnlivé, jejich kvalita ve většině případů závisí na lidech, kteří je zajišťují, a protože lidé mají různé schopnosti, jsou rozdíly v jejich výkonu v jednotlivých místech, dnech i hodinách. Pro zasílatele to znamená, že žádné dvě cesty stejným dopravním prostředkem, po stejné trase nejsou identické, jejich kvalita závisí na mnoha faktorech a ne všechny jsou předvídatelné, úkolem zasílatele je zorientovat se snažit se v co největší možné míře tyto faktory předvídat, nabídnout zákazníkovi právě optimální způsob přepravy a v případě zapracování nepředvídatelných faktorů operativně reagovat na vzniklou situaci; Neoddělitelnost – znamená, že moment výroby (okamžik realizace přepravy) se u služeb rovná momentu spotřeby, ve většině případů tedy spotřebitel nemůže oddělit službu od místa v němž je poskytována a od osoby, která ji poskytuje. Vzhledem k tomuto faktu je uspokojení požadavků na kvalitu „výroby“ služeb mnohem náročnější než na kvalitu výroby výrobků, které se nejdříve vyrábějí a až potom spotřebovávají (není možné před vlastní spotřebou oddělit a zlikvidovat „zmetky“). Neskladovatelnost – služby nemohou být trvale rezervovány nebo skladovány. Řečeno jazykem zasílatele či dopravce to znamená, že není možné jeden den „najezdit do zásoby“ a druhý den nejezdit vůbec a spoléhat na fakt, že „mám něco na skladě“. Pomíjivost služeb nepůsobí problémy tam, kde je po nich poptávka stálá. Jestliže však poptávka kolísá, vyvolá poskytovateli řadu závažných problémů. Neexistence typických vlastnických vztahů – koupě služby může pouze propůjčit přístup k poskytované službě nebo usnadnit použití určitého zařízení, pro zákazníka to ale neznamená vznik typického vlastnického vztahu, jako v případě hmotného výrobku, který po nákupu získá do vlastnictví.

57

1. Faktory ovlivňující kvalitu zasílatelských služeb z pohledu zákazníka Ve stále konkurenčnějším prostředí dnešní doby stojí v epicentru zájmu zákazník, platí zásada nikoliv „prodávat vyrobené, ale vyrábět prodejné“. Zákazník rozhoduje! Není tedy překvapením, že rozhodujícím kritériem v hodnocení kvality je schopnost výrobku či služby uspokojit požadavky zákazníka a že v průmyslově vyspělých krajinách se prosazuje koncepce komplexního řízení kvality, která je založená na ochraně spotřebitele (zákazníka) před nekvalitní produkcí nebo službou. Kvalita služeb obecně je velmi problematickou kategorií, nemůže být objektivně určena a kontrolována jako u výrobku, kde je stanovena určitými normami. Při hledání cest ke zvýšení kvality služeb je třeba, aby firma vnímala svůj produkt – službu – očima zákazníka a umožnila mu tak aktivní ovlivňování její výsledné kvality. Důležitou roli o uspokojení zákazníka hraje možnost projevit stížnosti. Řadou výzkumů je prokázáno, že nespokojený zákazník se o svou negativní zkušenost podělí přibližně s troj- až čtyřnásobně vyšším počtem dalších jedinců než spokojený zákazník se svou pozitivní zkušeností. Dobré firmy považují stížnosti za jedny z nejdůležitějších informací, naslouchání stížnostem je předpokladem pro nápravná opatření, která by měla následovat po důkladné analýze příslušných procesů. Z faktorů ovlivňujících kvalitu služeb obecně, z pohledu zákazníka, jmenujme na prvních místech: spolehlivost, přesnost a důslednost, vstřícné postoje poskytovatele služby, dobré znalosti pro poskytnutí služby (verbální i technické), zdvořilost zaměstnanců, schopnost budit důvěru, event. dobrý vzhled.

Z postavení zasílatele jako zprostředkovatele přepravních služeb vyplývá, že ze strany zákazníka na něj budou kladeny prakticky stejné požadavky na kvalitu poskytovaných služeb jako na dopravce, bez ohledu na to, jestli se zasílatel nachází v postavení realizátora vlastní

58

přepravní služby (dopravně-zasílatelské firmy) či přepravní služby „nakupuje“ u dodavatele – dopravce (čistě zasílatelské firmy).

Zákazníkovy požadavky na kvalitu zasílatelských služeb: Spolehlivost – která je pro zákazníka dána především pohotovostí, nepřetržitostí (min. pravidelné linky) a integritou (kombinované přepravy, zajištění přeprav „z domu do domu“). Bezpečnost – garantovaná přinejmenším odpovědností zasílatele či dopravce za škodu způsobenou na zásilce v průběhu přepravy. Flexibilita – schopnost operativně reagovat na zákazníkovi požadavky či jejich změnu. Rychlost event. včasnost dodání – prezentovanou participací zasílatele na optimalizaci přepravních spojení, provozováním expresních přepravních systémů či systémů JIT. Informovanost – zjednodušení a urychlení toku informací, zajištění informací o stavu zásilky či její pozici v systému v jakémkoli čase. Správná cena – s ohledem na její skladbu: cena za přepravu či doprovodné služby (dodavateli) + úplata zasílateli a v neposlední řadě taktéž pomoc zákazníkovi při platebním řízení. Komplexnost poskytovaných služeb – doprovodné služby přepravy, které zasílatelská firma v rámci logistického přístupu zákazníkům nabízí a poskytuje. Jedná se např. o: balení a značení zásilek, jejich kompletaci, výstupní kontroly, pojištění, manipulační práce, skladování a řízení zásob, zastupování při celním řízení apod. Svou nabídkou logistických služeb v duchu strategie „Make or Buy“ může tedy současný zasílatel zasahovat hluboko do tradičních funkcí výrobního nebo obchodního podniku.

2. Faktory ovlivňující kvalitu zasílatelských služeb z hlediska dopravce Z výše uvedeného vyplývá, že kvalita zasílatelských služeb je dána především pohledem spotřebitele poskytované služby, zákazníka – přepravce, nicméně v jistém směru můžeme kvalitu zasílatelské služby hodnotit i ze strany zasílatelova dodavatele – dopravce.

59

Kvalitativní požadavky na zasílatele ze strany dopravce opět vyplývají z postavení zasílatele jako prostředníka mezi dopravcem a přepravcem. Zasílatel jakožto zástupce přepravce přebírá na svá bedra jeho povinnosti vůči dopravci, v tomto směru se zasílatel pro dopravce stává kvalitním partnerem, jestliže dokáže se zabezpečením odborné péče zajistit potřebnou plynulou součinnost v jejich vzájemném vztahu, tzn.: včas a řádně obstarat veškeré doklady a formality, což zahrnuje opatření údajů o obsahu, povaze a zvláštních nárocích zásilky potřebných pro plynulé zajištění a provedení přepravy, v průběhu přepravy, zasílatel zabezpečuje spolehlivý, dynamický, efektivní tok informací o zásilce od dopravce k přepravci a zpět, usnadnění platebního styku, inkasní úkony, event. garance zasílatele při placení ceny za přepravu přepravcem. Další možné ukazatele kvality zasílatelských služeb z pohledu dopravce: spektrum a množství doprovodných služeb přepravy poskytovaných přepravcům zasílatelskou firmou, protože těmito je implicitně obohacena i vlastní nabídka dopravce, možnost zasílatele konsolidovat a koncentrovat zásilky od různých přepravců do určitého směru, spolupráce zasílatelské firmy na volbě nejvýhodnější trasy, na volbě dopravních a přepravních prostředků, budování nových dopravních tras v rámci jednoho nebo více dopravních odvětví, zabezpečení optimalizace a návaznosti spojení atd.

3. Faktory ovlivňující kvalitu zasílatelských služeb z pohledu společenského Činnost tzv. „čistě“ zasílatelských firem, zaměřených pouze na obstarání přepravy (ne na její uskutečnění vlastními dopravními prostředky), nemá na ekologii či nehodovost zásadní přímý negativní vliv.

60

Pozitivní ovlivnění ekologie a nehodovosti zasílatelskými firmami (a tudíž i zvýšení kvality zasílatele v tomto směru) spočívá především v sekundárním působení (na dopravce a přepravce), a to v: možnosti upřednostnění ve výběru těch dopravců, kteří respektují ochranu životního prostředí (se zřetelem zejména na technické provedení a stav provozovaných dopravních prostředků), možnosti zásahů do určení trasy z místa odesílacího do místa určení (se zřetelem na stav dopravních cest a optimalizaci spojení), možnosti využití svého vlivu na přepravce v prevenci při balení a značení zásilek zejména u zásilek nebezpečné povahy a v neposlední řadě v zajištění pokynů o tom jak se zásilkou bezpečně nakládat v průběhu přepravy a jak se účinně zachovat (z důvodu minimalizace škod) v případě nehody.

Zasílatelské firmy, které se ve svém zaměření nespecializují pouze na obstarání (zprostředkování) přepravních služeb, tzn. ty zasílatelské firmy, které se vlastními dopravními prostředky účastní na realizaci přepravních řetězců, tzv. dopravně-zasílatelské firmy je třeba z hlediska jejich vlivu na životní prostředí posuzovat stejně jako firmy dopravní.

4. Vliv kvality na uplatnění zasílatelské firmy na dopravním trhu I pro zasílatelskou firmu a její řízení platí, že uplatnění na trhu je ovlivněno systémem jakosti poskytovaných služeb a systémem uplatňování jakosti řízení firmy. Těmito cíli se obecně zabývá norma ISO 9000, která využívá slovníku podle normy ISO 8402. ISO je Mezinárodní organizace pro normalizaci (International Organization for Standardization), která je celosvětovou federací národních normalizačních orgánů - členů ISO. Každý člen ISOvčetně ČR, který se zajímá o problém, pro který byla vytvořena technická komise, má právo být zastoupen v této komisi. Práce na celosvětových normách se zúčastní i zainteresované mezinárodní organizace, např. UIC nebo IRU (vládní nebo nevládní) s nimiž ISO navázala pracovní kontakt. Návrhy norem přijaté technickým komisemi se rozesílají členům ISO

61

k hlasování. Vydávání normy vyžaduje souhlas alespoň 75 % všech hlasujících členů. Pro zasílatelskou firmu mimo již zmíněné normy ISO 8402 “Management jakosti a zabezpečení jakosti – Slovník“ jsou důležité další normy: zvláště ISO 9001 - Systémy jakosti a ISO 9004 Řízení jakosti a prvky systému jakosti i ISO 9003 - Systémy jakosti dotýkající se manipulace, skladování, balení, ochrany a dodávání výrobků. Za služby ve smyslu uvedených norem se považuje výsledek činnosti při vzájemném styku dodavatele a zákazníka, nebo interní činnost při uspokojování potřeb zákazníka, např. doprava, bankovní operace, právnické služby apod. Jakost je chápána jako celkový souhrn znaků výrobku, činnosti, procesu, které ovlivňují schopnost uspokojovat stanovené a předpokládané potřeby. Řízení jakosti jsou provozní metody a činnosti používané ke splnění požadavků na jakost, tj. vyjádření potřeb v souboru kvantitativně nebo kvalitativně vyjádřených požadavků s cílem umožnit jejich realizaci a zkoumání. Politika jakosti pak představuje celkové záměry a směr působení organizace v oblasti jakosti oficiálně vyjádřené vrcholovým vedením. Systém jakosti představuje organizační strukturu, postupy, procesy a zdroje potřebné pro realizaci managementu jakosti. Systém jakosti se navrhuje především pro uspokojování interních potřeb vedení organizace (firmy). Management jakosti představuje všechny činnosti vedení firmy, které určují politiku jakosti, cíle a odpovědnosti. Realizují se prostřednictvím plánování jakosti, řízení jakosti, zabezpečování jakosti a zlepšování jakosti. Jakost produktu (výrobku nebo služby) je zásadně ovlivněna čtyřmi základními prvky: tržní potřebou produktu, návrhem produktu, shodou produktu s návrhem, péčí o produkt.

62

Zavedením systému řízení jakosti podle ISO 9000 je ověřováno nezávislým ověřovatelem a vydáním osvědčení o jakosti – certifikátu jakosti. Tento dokument je pak důležitým dokladem prokazujícím zákazníkovi kvalitu poskytovaných služeb.

3.3 Měření a hodnocení kvality (převzato z: KONEČNÝ, V., 2012) V procesu poskytování zasílatelských služeb je důležité chápat službu jako celek, to znamená jako výsledný proces působení vstupů, zdrojů, rizika a výstupů procesu zasílatelských služeb. Na základě výše uvedeného vyplývá, že služba charakterizována požadovanými vlastnostmi představuje soubor vzájemně uspořádaných činností, které se pomocí vstupů, zdrojů a přiměřeného řízení rizik přeměňují na konkrétní výstupy s konkrétními vlastnostmi. Hodnocením pověřená osoba hodnotí dopravce nebo zasílatele z pohledu míry naplnění nebo nenaplnění vlastních požadavků na kvalitu přepravy zásilky. Důraz je kladen hlavně na dodržení sjednané dodací lhůty, nepoškození zásilky a její obalů. Přepravu může výrobní nebo obchodní organizace realizovat dvěma způsoby. Prostřednictvím využití služeb zasílatele nebo přímo oslovením konkrétního silničního nákladního dopravce. Ve velké míře výrobní a obchodní organizace využívají právě služby zasilatelů. Metody hodnocení si organizace může vypracovat sama, může je zcela převzít nebo převzaté metody upravit na vlastní podmínky - právě z pohledu důležitosti vybraných požadavků. Používaných metod je několik. Některé vycházejí ze stanovených vah důležitosti jednotlivých požadavků (absolutních nebo relativních) a sleduje se stupeň plnění těchto požadavků dopravcem/zasílatelem u jednotlivých přepravách. Jiné jsou založeny na bodování vybraných požadavků z hlediska míry jejich naplnění dopravcem/zasílatelem. Body se vztáhnou na počet realizovaných přeprav za určité časové období, tj. stanoví se index

63

spokojenosti se zasilatelskými službami. Na základě vypočtených indexů spokojenosti se dopravci/zasilatelé rozdělí do skupin. Cílem uplatnění metod hodnocení je zjištění kvality služeb, které silniční dopravci nebo zasilatelské organizace dodávají zákazníkům. Metody hodnocení a jimi získané hodnocení jsou měřítkem pro srovnání kvality služeb dodávaných různými dodavateli. Z časového hlediska umožňují zachytit také trendy vývoje v oblasti kvality služeb. Kvalita přepravního procesu a jeho výstupu - přepravy zásilky, je charakterizována ne jedním faktorem, ale skupinou charakteristik. Použití jednoho znaku kvality pro stanovení charakteru přepravy z hlediska kvality přepravy zásilky může být nedostatečné, zkreslující a zavádějící. Uplatněním více znaků kvality v metodice hodnocení dokážeme lépe specifikovat charakter přepravy a odhalit nedostatky související s kvalitou přepravního procesu. Výsledky hodnocení kvality získané použitím více-kriteriálních metod mají proto ve srovnání s jednokriteriálními metodami vyšší vypovídací schopnost.

Znak kvality je kritérium vyjadřující určitou charakteristiku výrobku, služby nebo výkonu ve vztahu k jeho kvalitě a naplnění požadavků něj kladených ze strany zákazníka. Jedno-kriteriální hodnocení - typ hodnocení kvality, kde výsledkem je hodnota kvality získaná na základě sledování a měření jedné vybrané charakteristiky kvality. Více-kriteriální hodnocení - typ hodnocení kvality, jehož výsledkem je hodnota kvality přepravy získaná na základě sledování a měření skupiny znaků kvality charakterizujících kvalitu přepravy zásilky.

3.3.1 Využití počítačových aplikací při hodnocení kvality: Výpočetní technika a programové vybavení se staly, resp. stávají, nedílnou součástí řízení a organizace práce výrobních organizací nebo organizací poskytujících služby. Jejich charakteristickým rysem je zvýšení efektivity práce, snížení nároků na manuální práci, urychlení realizace jednotlivých činností, přehlednost dokumentace, možnost filtrace, přenosu informací a dokumentů apod.

64

Programové vybavení se z uvedených důvodů začaly používat i v oblasti hodnocení kvality bez ohledu na sféru uplatnění (průmysl, obchod, zemědělství atd.). Při hodnocení kvality je v současnosti možné využít např.: PALSTAT hodnocení, SPED 2000.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001. Organizace zasílatelských služeb. Skripta. Pardubice: Univerzita Pardubice. 88 s. ISBN 80-7194-352-5. KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KONEČNÝ, V., 2012. Nástroje a metódy manažérstva kvality. Návody na cvičenia z predmetu manažment kvality. Žilinská univerzita v Žiline: EDIS. 136 s. ISBN 978-80-554-0601-5. Doporučené studijní zdroje: GNAP, J. a kol., 2011. Zasielateľstvo. EDIS: vydavateľstvo Žilinskej Univerzity v Žiline. ISBN

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jaké jsou požadavky na systém jakosti podle norem? 2. Jaké faktory ovlivňují kvalitu zasílatelských služeb? 3. Jak lze využít počítačové aplikace při hodnocení kvality?

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1. – 3. viz. výklad

65

4 Současná

právní

úprava

vnitrostátního

a

mezinárodního zasílatelství KLÍČOVÉ POJMY Zasílatelská smlouva, Vzorová pravidla, FIATA, zasílatelské služby, smlouva o přepravě věci, přepravní doklady

CÍLE KAPITOLY obeznámení se s pojmy zasílatelská smlouva a Vzorová pravidla FIATA pro zasílatelské služby, získaní znalostí o smlouvě o přepravě věci, získaní vědomostí o přepravních dokladech v kontextu přepravní smlouvy.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 4.1 Zasílatelská smlouva (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2012) Zasílatelskou smlouvou se zavazuje zasílatel příkazci, že mu vlastním jménem na jeho účet obstará přepravu věcí z určitého místa do určitého jiného místa a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli úplatu. Zasílatel je oprávněn žádat, aby mu byl dán písemně příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz), jestliže smlouva nemá písemnou formu.

66

V rámci smlouvy je zasílatel povinen plnit pokyny příkazce. Zasílatel je povinen upozornit příkazce na zjevnou nesprávnost jeho pokynů. Neobdrží-li zasílatel od příkazce potřebné pokyny, je povinen požádat příkazce o jejich doplnění. Při nebezpečí z prodlení je však povinen postupovat i bez těchto pokynů tak, aby byly co nejvíce chráněny zájmy příkazce, které jsou zasílateli známé. Stanoví-li smlouva, že před vydáním zásilky nebo dokladu umožňujících nakládat se zásilkou, zasílatel vybere určitou peněžní částku od příjemce nebo uskuteční jiný inkasní úkon, platí přiměřeně ustanovení o bankovním dokumentárním inkasu. Při plnění závazku je zasílatel povinen s vynaložením odborné péče sjednat způsob a podmínky přepravy odpovídající co nejlépe zájmům příkazce, jež vyplývají ze smlouvy a jeho příkazů nebo jež jsou zasílateli jinak známé. Zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Zasílatel je povinen zásilku pojistit, jen když to stanoví smlouva. Příkazce je povinen poskytnout zasílateli správné údaje o obsahu zásilky a jeho povaze, jakož i o jiných skutečnostech potřebných k uzavření smlouvy o přepravě a odpovídá za škodu, která zasílateli vznikne po porušení této povinnosti. Neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, může zasílatel přepravu, kterou má obstarat, uskutečnit sám. Použije-li zasílatel k obstarání přepravy dalšího zasílatele (mezizasílatele), odpovídá při tom, jako by přepravu obstaral sám. Zasílatel je povinen podat příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí nebo která na ní vznikla, jakmile se o tom dozví, jinak odpovídá za škodu vzniklou příkazci tím, že tuto povinnost nesplnil. Hrozí-li bezprostředně podstatná škoda na zásilce a není-li čas vyžádat si pokyny příkazce nebo prodlévá-li příkazce s takovými pokyny, může zasílatel zásilku prodat vhodným způsobem na účet příkazce.

67

Zasílateli přísluší smluvní úplata, nebo nebyla-li smluvena, úplata obvyklá v době sjednání smlouvy při obstarání obdobné přepravy. Kromě toho má zasílatel nárok na úhradu nutných a užitečných nákladů, které zasílatel vynaložil za účelem splnění svých závazků. Kromě toho má zasílatel nárok na úhradu nákladů, které účelně vynaložil při plnění svého závazku. Příkazce je povinen poskytnout zasílateli přiměřenou zálohu na náklady spojené s plněním závazku zasílatele, a to dříve, než zasílatel začne s jeho plněním. Příkazce je povinen zaplatit zasílateli úplatu a vzniklé náklady bez zbytečného odkladu poté, kdy zasílatel zajistil obstarání přepravy uzavřením potřebných smluv s dopravci, popřípadě mezi zasílateli a podal o tom zprávu příkazci. K zajištění svých nároků vůči příkazci má zasílatel zástavní právo k zásilce, dokud je zásilka u zasílatele nebo u někoho, kdo ji má u sebe jeho jménem, anebo dokud má zasílatel listiny, které jej opravňují, aby se zásilkou nakládal. Na zasílatelskou smlouvu se použijí podpůrně ustanovení o smlouvě komisionářské.

4.2 Vzorová pravidla FIATA pro zasílatelské služby (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2012) Těchto pravidel se použije, jestliže byla zahrnuta do smlouvy s odvoláním na „Vzorová pravidla“ FIATA pro zasílatelské služby, ať již to bylo učiněno písemně, ústně nebo jinak. Kdykoliv je uvedeno toto odvolání, znamená to, že smluvní strany vyjadřují souhlas s tím, že tato pravidla mají přednost před jakýmikoliv dodatečnými podmínkami smlouvy, které by byly v rozporu s těmito pravidly. Výjimku tvoří pouze ujednání, jímž se zvyšuje odpovědnost, nebo rozšiřují povinnosti zasílatele. Zákonné postavení zasílatele, rozsah a povaha jeho odpovědnosti jsou často obtížně řešitelné a to jak na úrovni národní tak i mezinárodní.

Vzorová pravidla se skládají ze čtyř hlavních částí:

68

1. obecná ustanovení - zahrnuje tyto články: použitelnost, definice, pojištění, překážky, způsob přepravy a přepravní cesta, 2. odpovědnost zasílatele - zahrnuje tyto články: odpovědnost zasílatele (kromě případů, kdy je v postavení „principála“), odpovědnost zasílatele jako „principála“ (pozn.: tj. odpovědnost zasílatele jako dopravce nebo poskytovatele jiných služeb), výluka z odpovědnosti, výše náhrady a peněžní limity, poznámka, promlčení, odpovědnost zaměstnanců a jiných osob, 3. povinnosti a odpovědnost zákazníka/příkazce - obsahuje články: nepředvídané okolnosti, nepřípustnost zápočtu, všeobecné zástavní právo, informace, povinnost odškodnění, odpovědnost zákazníka/příkazce, 4. spory a kogentní právo - obsahuje články: jurisdikce a použitelné právo,

69

kogentní právo.

Tato Vzorová pravidla jsou dobrovolná, což znamená, že zasílatelé, kteří je chtějí používat, musí souhlasit s tím, aby byla zahrnuta do jejich smluvních jednání. Nepochybně se ukáže, že tato pravidla budou značnou výhodou zejména pro rozvojové země a pro země, v nichž dosud neexistují národní zasílatelské podmínky. Pravidla budou užitečná nejen pro řádné členy FIATA a jejich členy - zasílatele v příslušných zemích, ale také pro vnitřní a zahraniční obchod. Zasílatelé, kteří budou používat Vzorových pravidel, by měli zvážit rozsah své odpovědnosti a měli by si zajistit příslušné pojistné krytí této odpovědnosti. Vzorová pravidla FIATA pro zasílatelské služby jsou bezpochyby důležitým krokem FIATA, jehož cílem je další podpora mezinárodního právního postavení zasílatele. Zvýrazňují odbornost zasílatele a jeho spolehlivost jakožto obchodního partnera. Zákonodárství a zasílatelská praxe se bohužel značně liší v různých zemích a vzhledem k tomu, že tato oblast není podřízena žádnému mezinárodnímu režimu, je velmi obtížné určit právní postavení zasílatele (agenta nebo příkazce) a povahu a rozsah jeho odpovědnosti. Vzorová pravidla rozlišují mezi zasílatelem jako příkazcem a zasílatelem jako agentem. Je-li zasílatel odpovědný za dopravu a jiné služby jako příkazce, řídí se jeho odpovědnost stejnými pravidly, kterých by se použilo v případě, kdyby zákazník uzavřel samostatný kontrakt na takovou službu nebo dopravu, přičemž by bylo použito závazných a jiných pravidel a podmínek, které se na to vztahují. Jinými slovy, bylo použito tak zvaného „síťového technického systému“ nebo vyjádřeného francouzsky „systéme caméléon“. To rovněž znamená, že by zasílatel mohl využít tzv. „postavení krytých zad“, neboť by mohl být odškodněn těmi subjekty, které by zaměstnal na poskytnutí služby nebo na dopravu za stejných podmínek, kterých bylo použito ve vztahu k jeho vlastnímu zákazníkovi, ovšem za předpokladu, že může být určeno místo ztráty nebo vzniku škody. Kdykoliv by zasílatel poskytl službu nebo uskutečnil dopravu svým zařízením nebo dopravními prostředky, mohl by samozřejmě uzavřít smlouvu za jeho vlastních specifických podmínek dopravní služby a to

70

pouze pokud se takové podmínky neodchylují od nějakého zákonného režimu, který měl být povinně uplatněn. Vzorová pravidla FIATA stanoví, že pokud se týká zasílatelských služeb, měl by mít zasílatel povinnost vynakládat náležitou péči. Finanční limit byl určen na 2 SDR za kilogram hrubé (brutto) hmotnosti, pokud jde o ztrátu nebo škodu na zboží, ale pro jiný druh ztráty je limit odpovědnosti za každou událost ponechán otevřený k rozhodnutí příslušného národního svazu zasílatelů. Existují zvláštní výjimky z odpovědnosti za cenný náklad a rovněž za zdržení a následnou ztrátu jinou než „přímou ztrátu“. V případě, že se odpovědnost týká něčeho jiného než ztráty nebo škody na zboží - jako odpovědnost za omyly a opomenutí musí být reklamační avizo podáno do 14 dnů ode dne, kdy se zákazník dozvěděl nebo měl být uvědomen o okolnostech, které způsobily vznik jeho nároku. V případě, že takové avizo nebylo podáno, je nárok promlčen, ledaže může být prokázáno, že nebylo možno dodržet tento časový limit. Avizo týkající se ztráty nebo škody na zboží musí být podáno v případě, že jde o zjevnou ztrátu nebo škodu v době předání zboží zákazníkovi a v případě skryté ztráty nebo škody do 6-ti kalendářních dnů po předání zboží. Avšak v těchto případech nemá pozdní avizo za následek ztrátu možnosti postihu, ale vztahuje se na důkazní břímě (důkaz tak zvaný prima facie, že zboží bylo dodáno v pořádku a v dobrém stavu). Promlčení postihu proti zasílateli je devět měsíců od předání zboží. Vzorová pravidla též zajišťují právo zasílatele uplatňovat zástavní právo na zboží, které je v jeho držení, aby mohl uspokojit své nároky nejen s ohledem na předmětné zboží, ale také nároky, které vznikly z dřívějších smluv uzavřených s příslušným zákazníkem. Existují též ustanovení v tom smyslu, že zákazník má nahradit škodu zasílatele za neočekávané výlohy, které vznikly při poskytování jeho služeb podle instrukcí zákazníka nebo za vícevýlohy zasílatele vzniklé v důsledku nesprávných nebo neúplných instrukcí. Zvláště je zákazník odpovědný za ekonomickou ztrátu, která vznikla vinou zasílatele jako důsledek charakteristiky nebezpečného zboží, které zasílatel neznal. V případě, že by se zasílatel odvolal na „Vzorová pravidla“, bude to znamenat dohodu se zákazníkem, že jeho odpovědnost nemůže být snížena uplatněním dodatečných pravidel

71

stanovících jeho nižší odpovědnost. Avšak „Vzorová pravidla“ by samozřejmě nebránila, aby zasílatel jednal opačně a poskytl zákazníkovi dodatečnou ochranu. Jelikož užití „Vzorových pravidel“ je dobrovolné, ukáže teprve budoucnost, do jaké míry budou aplikována v národních zasílatelských podmínkách nebo jinak. V každém případě již dosáhly zasílatelské podmínky některých národních svazů úrovně odpovědnosti podle „Vzorových pravidel“ a budou tedy v blízké budoucnosti vypracovány podle nich. Jestliže se docílí dalšího sjednocení zákonodárství a praxe v zasílatelství rozšiřováním „Vzorových pravidel“ bude to nesporně ve prospěch mezinárodního obchodu a ve značném rozsahu zvýší vážnost a dobrou pověst povolání zasílatele.

4.3 Smlouva o přepravě věci (přepravní smlouva) (převzato z: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008) Přeprava se provádí podle našeho národního práva nejčastěji na základě smlouvy o přepravě věci. V praxi se většinou používá termín „přepravní (dopravní) smlouva“. Podstatou přepravní smlouvy je závazek dopravce přepravit odesílateli (přepravci) za odměnu (dopravné či přepravné) zásilku z místa odeslání do místa určení. V mezinárodních přepravách se na tyto smlouvy zpravidla vztahují ustanovení příslušných mezinárodních dohod řešící konkrétní obsah mezinárodních přepravních smluv. Jde o problematiku tzv. mezinárodních přepravních podmínek. Stanovují mezinárodně sjednocené a závazné soubory práv a povinností zúčastněných smluvních stran. Ty jsou zpravidla upraveny multilaterálně a přitom individuálně v jednotlivých mezinárodních přepravních oborech. V přepravní smlouvě vystupují tyto subjekty: dopravce, odesílatel (zpravidla zadavatel, resp. objednatel přepravy) a příjemce. Jako zadavatel přepravy se však může vyskytovat i příkazce (srov. subjekt stejného názvu avšak vystupující jako smluvní strana v zasílatelské smlouvě), tj. zástupce jednající v pověření odesílatele mající za určitých předpokladů oprávnění ke všem jednáním týkajících se sjednávání podrobných podmínek přepravní smlouvy – změn, ale případně i zrušení přepravní smlouvy apod.

72

Dopravce může být sám tzv. skutečným dopravcem, ale může uskutečnění přepravy svěřit i dalšímu dopravci. V případě použití dalšího dopravce však původní, tzv. smluvní dopravce odpovídá za závazky vyplývající z přepravní smlouvy jako by přepravu uskutečňoval sám. Skutečným dopravcem se tedy nazývá dopravce, který sám fyzicky přepravuje zásilku (nebo provádí alespoň její přemístění). Dopravcem může být i zasílatel uplatňující tzv. právo vlastního vstupu. Provádí-li zasílatel přepravu sám, vystupuje jako dopravce a také jako dopravce nese odpovědnost. Dopravcem může být i subjekt nevlastnící či ani neprovozující dopravní prostředky, který zásilku předá následnému (skutečnému) dopravci. V takovém případě však nemusí jít nutně jen o zasílatele, ale může se jednat o tzv. smluvního dopravce. Přepravní smlouva pojednává zpravidla o klasickém vztahu dopravce a odesílatele (tak je zde označován přepravce, který je její smluvní stranou). Odesílatelem je subjekt svěřující zásilku dopravci za účelem její přepravy – ten nese i odpovědnost za její řádné naložení či uložení, ten však také dopravci (v případě potřeby i průběžně) poskytuje potřebné dispozice týkající se přemisťování zásilky, ale i ten, kdo dopravci hradí přepravné. Přepravní smlouva může být uzavřena i mezi zástupcem odesílatele (nejčastěji zasílatelem), vystupujícím však jako subjekt této přepravní smlouvy, tj. v zastoupení odesílatele. V tomto případě se zpravidla jedná o příkazce. Příkazce je ten, kdo uzavírá přepravní smlouvu s dopravcem, přičemž tímto může být sám odesílatel nebo příjemce, ale může jím být i třetí osoba. V případě, že příkazce není skutečným odesílatelem, předpokládá se, že odesílatel jedná jménem příkazce, resp. že přebírá veškeré jeho závazky tím, že je uveden jako smluvní strana v nákladním listu. Někdy se za příkazce považuje subjekt reálně předávající zásilku dopravci, aniž by však na sebe převzal odpovědnost za její odeslání. Je-li uveden v nákladním listu, pak je zároveň i odesílatelem a má proto také odpovědnost za odeslání zásilky. Podmínkou toho, aby i v těchto případech šlo o přepravní smlouvu je, aby tento příkazce, tj. např. zasílatel byl vždy uveden jako odesílatel v nákladním listě. Jinak není

73

smluvní stranou přepravní smlouvy. Přepravce, pro něhož je přepravovaná zásilka určena se v přepravní smlouvě nazývá příjemcem. Příjemcem zboží může být i zasílatel. I v těchto případech však musí zasílatel vystupovat vůči dopravci jako účastník přepravní smlouvy, a proto musí být jako příjemce uveden v nákladním listu. Je-li v přepravní smlouvě aktivní i příjemce, např. má-li ručit za platbu přepravného dopravci a v jakém to bude rozsahu apod. – to záleží na obsahu konkrétního obchodního kontraktu uzavřeného na hmotné zboží, tj. vztahu mezi prodávajícím a kupujícím. V mezinárodních obchodních operacích bývají tyto vztahy zpravidla upraveny Mezinárodními obchodními podmínkami INCOTERMS. V praxi jsou INCOTERMS nazývány dodacími podmínkami, resp. paritami. INCOTERMS tudíž zásadně neupravují vztahy, které jsou předmětem přepravní smlouvy - ta vždy upravuje vztah mezi dopravcem a přepravcem. INCOTERMS upravují vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Závěrem této problematiky je třeba se ještě zmínit o dalších dvou subjektech, které v těchto vztazích zprostředkovaně vystupují. Jde o vlastníka zboží, mající nezadatelné právo vykonávat veškerá svá vlastnická práva ve vztahu k přepravované zásilce (zboží), která však nejsou předmětem přepravní smlouvy. Dále jde o oprávněného, kterým je ten, kdo může disponovat přepravovanou zásilkou podle práva vzniklého na základě jiné než přepravní smlouvy. Žádný z těchto dvou subjektů však není oprávněn udílet dopravci jakékoliv dopravní příkazy, pokud zároveň není odesílatelem a tudíž i subjektem přepravní smlouvy. SYSTÉM USPOŘÁDÁNÍ Incoterms® 2010

V novém vydání INCOTERMS® 2010 známe doložky ve čtyřech kategoriích: Skupina E EXW ze závodu (... ujednané místo)

doložka odebrání

74

Skupina F FCA vyplaceně dopravci (... ujednané místo)

hlavní přepravní neplacené FAS vyplaceně k boku lodi (... ujednaný přístav kotvení) FOB vyplacené loď (... ujednaný přístav nalodění)

Skupina C CFR náklady a přepravné (... ujednaný přístav určení) hlavní přepravní placené CIF náklady pojištění a přepravné (... ujednaný přístav určení) CPT Přeprava placena do (... ujednané místo určení) CIP přeprava a pojištění placeno do (ujednané místo určení)

Skupina D DAT s dodáním na terminál (... dohodnuté místo doložky dodání určení)

DAP s dodáním na místo (... ujednané místo určení) DDP s dodáním clo placeno (... ujednané místo určení)

Oproti předchozí verzi z roku 2000, která definovala 13 dodacích doložek (pravidel nebo parit) je jejich v současnosti 13.

4.3.1 Obsah a platnost přepravních smluv: V obchodní praxi má neobyčejný význam přesné vymezení vzniku přepravní smlouvy, tj. času, od kterého jsou její ustanovení pro zúčastněné smluvní strany závazná. V této souvislosti je třeba striktně rozlišovat dva pojmy: platnost a účinnost smlouvy. Platnost (zpravidla předchází účinnost) přepravní smlouvy zpravidla vzniká jejím podpisem smluvními stranami. Přepravní smlouva nabývá účinnosti zpravidla ode dne uvedeného v této smlouvě nebo – jde-li o tzv. smlouvu rámcovou – potvrzením objednávky dopravcem, případně

75

i dohodou smluvních stran o podmínkách budoucí přepravy (např. v liniové námořní přepravě zaknihováním lodního prostoru přepravcem, resp. jeho potvrzením rejdařem či jeho agentem). Účinnost může přepravní smlouva nabýt i konkludentně (souhlasným projevem vůle), tedy nejčastěji fyzickým převzetím zásilky dopravcem, resp. potvrzením nákladního listu a odevzdáním jeho příslušného exempláře odesílateli, nebo např. přistavením dopravního prostředku podle dosud nepotvrzené přepravcovy objednávky. Nabytím účinnosti jsou veškerá ustanovení konkrétní přepravní smlouvy závazná pro obě zúčastněné smluvní strany. Tzn., že z jejich eventuálního nedodržení obvykle vyplývá konkrétní sankce. Základní povinností dopravce je provedení přepravy s řádnou odbornou péčí ve stanovených či sjednaných lhůtách nebo nebyla-li lhůta stanovena, bez zbytečného odkladu. Dopravce je zásadně povinen vyhovět i tzv. proveditelným dodatečným příkazům odesílatele, pozměňujícím přepravní smlouvu – jedná se o tzv. dispoziční právo přepravce k přepravované zásilce. To však platí pouze do doby, než je zásilka předána příjemci či než dopravce začal plnit jeho dispozice. Jestliže byl vydán náložný list, může dát příkaz ke změně přepravních dispozic pouze jeho držitel. Jestliže plnění přepravní smlouvy podle podmínek stanovených v přepravním dokladu je nebo se stane před dojitím zásilky na místo jejího dodání z jakéhokoliv důvodu nemožným, je dopravce povinen vyžádat si pokyny od osoby oprávněné disponovat se zásilkou podle ustanovení dodacích podmínek INCOTERMS. Dopravce odpovídá za škody vzniklé na přepravované zásilce od jejího převzetí od přepravce až do jejího vydání příjemci. Za škody dopravce neodpovídá, pokud byly způsobeny jednáním či opomenutím odesílatele, příjemce, resp. vlastníka zásilky, vadou nebo zvláštní povahou zásilky, vadou či nedostatkem obalu, popř. okolností, kterou dopravce nemohl ani předvídat ani odvrátit. Při ztrátě nebo zničení zásilky hradí dopravce běžnou její cenu a zpravidla též náklady s její přepravou. Při částečné ztrátě nebo poškození zásilky hradí částku, o kterou byla zásilka skutečně znehodnocena, nebo náklady její účelné opravy. Při pozdním dodání zásilky zpravidla dopravce odpovídá za škodu jen do ceny odpovídající výši celkového přepravného. Není-li to

76

dopravci výslovně zakázáno, může použít k přepravě dalšího dopravce (tento se pak označuje za „skutečného dopravce“). Přitom však stále nese odpovědnost, jako by přepravu prováděl sám. Dopravce má pro zajištění svých nároků z přepravní smlouvy zástavní právo k zásilce. Toto právo však může uplatnit pouze během doby, kdy je oprávněn sám se zásilkou nakládat. Je-li na zásilce více zástavních práv, má právo vzniklé později přednost před právem, vzniklým dříve, přičemž zástavní právo dopravce má přednost před zástavním právem odesílatele. Zástavní právo dopravce však může být uplatněno až po zástavním právu skladovatele. Je-li zásilka bezprostředně ohrožena vznikem podstatné škody, a není-li dost času pro vyžádání pokynů přepravce nebo je přepravce včas neudělí, je dopravce oprávněn zásilku (při dodržení zákonem stanovených podmínek) i prodat.

4.4 Přepravní doklady (převzato z: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008) Důkazem o existenci přepravní smlouvy je v praxi běžně používaný nákladní list. Obecně jsou nákladní listy jedněmi z nejdůležitějších přepravních dokladů, avšak je třeba připomenout, že sama přepravní smlouva nemusí mít nutně písemnou formu. Má-li nákladní list nedostatky, nebo je-li ztracen, nemusí tím být vždy dotčena existence nebo platnost přepravní smlouvy. Řádně vyplněný a potvrzený mezinárodní přepravní doklad, ebeny, potvrzený rovněž příslušným hraničním celním orgánem je mnohdy z formálně právního hlediska vůbec jediným důkazem o realizaci přepravní smlouvy, resp. mezinárodní přepravě samotné. Na rozdíl od většiny vnitrostátních přepravních dokladů mají mezinárodní přepravní doklady zpravidla mezinárodně sjednocený obsah a formu. Přepravní doklady zpravidla obsahují tři skupiny údajů: obligatorní (povinné), fakultativní (dobrovolné) a dovolené. Chybí-li v přepravním dokladu některý z obligatorních údajů, může jeho absence způsobit i neplatnost takového dokladu.

77

Mezi obligatorní údaje patří: místo a den vystavení přepravního dokladu, označení odesílatele, označení příjemce zboží, zásilky, jejího obsahu a hmotnosti, seznam připojených listin (např. pro celní odbavení). Fakultativními údaji jsou např.: tzv. zvláštní zájem na dodání, výše přepravného, které uhradil odesílatel, označení přepravní cesty, způsob celního projednání, souhlas odesílatele s tím, že příjemce je oprávněn pozměnit přepravní smlouvu. Dovolenými údaji je např.: číslo objednávky příjemce apod. Tyto údaje jsou určeny pouze příjemci a dopravce právně nezavazují. Přepravním dokladem není jen nákladní list, ale také – svým významem se od něho podstatně lišící – náložný list. Objektivně se však nákladní a náložný list v řadě svých znaků podobají a i co do svého obsahu jsou si relativně blízké. Zásadními společnými vlastnostmi obou těchto přepravních dokladů je, že jsou dokladem o uzavření přepravní smlouvy a po jejich řádném vyplnění a potvrzení smluvními stranami i dokladem o převzetí zásilky k přepravě. Nákladní list může – není-li stanoveno jinak – vystavovat jak odesílatel (přepravce), tak i dopravce, jako písemné potvrzení o objednávce přepravy. Dopravce na něm potvrzuje převzetí zboží k přepravě. Tím se nákladní list stává důkazní listinou o uzavřené přepravní smlouvě. Nákladní list obvykle mívá několik originálů, z nichž je zpravidla jeden určen odesílateli, další pak doprovázejí náklad s tím, že jeden je předán spolu s nákladem příjemci a další si ponechává dopravce. Náložný list vystavuje dopravce na základě dohody stran na jméno či na řad určité osoby nebo na doručitele. Náložný list je na rozdíl od nákladního listu cenný a tudíž obchodovatelný papír, protože representuje vlastnická práva k přepravovanému zboží. Představuje tudíž i nárok na vydání přepravované zásilky dopravcem. Dopravce vydá přepravované zboží pouze tzv. oprávněné osobě, tj. tomu, kdo mu předloží originál náložného listu. Na něm se také přijetí zásilky potvrdí. Případná obsahová i formální záměna nákladního a náložného listu může v praxi způsobit vážné problémy. Např. i proto, že akceptace náložného listu finančními ústavy je co

78

se týče obsahu, formy, ale i některých dalších náležitostí (např. způsob jeho oběhu) u tohoto typu dokladů – podpůrně je pro ně možno použít směnečné právo – velmi přísná. Výše uvedená problematika nabývá stále většího významu v multimodální přepravě – tj. přepravě prováděné na základě unifikovaného přepravního dokladu a souvisí s funkcí nových, zde operujících subjektů – zejména s tzv. MTO (Multimodal Transport Operator). Více v části o formulářích FIATA. Někdy bývá jako přepravní listina používán také dodací list (svým obsahem se zpravidla podobá nákladnímu listu). V zájmu právní jistoty však jeho používání, zejména v mezinárodní přepravě nelze doporučit. Dodací list plní jiné úkoly a svým účelem, obsahem ani formou není určen k použití jako přepravní doklad.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008. Zasílatelství. Vyd. 1. České vysoké učení technické v Praze. Praha. 115 s. ISBN 978-80-01-04035-5. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. Doporučené studijní zdroje: NOVÁK, R., 2005. Nákladní doprava a zasílatelství. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI. 412 s. ISBN 807357-086-6.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Co je to zasílatelská smlouva? 2. Do jakých hlavních částí se dělí vzorová pravidla FIATA pro zasílatelské služby? 3. Jaký je obsah a platnost přepravních smluv? 4. Vyjmenujte přepravní doklady.

79

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 4. viz. výklad

80

5 Všeobecné zasílatelské podmínky, kodex zasílatele KLÍČOVÉ POJMY Všeobecné zasílatelské podmínky, kodex jednání zasílatele

CÍLE KAPITOLY obeznámení se s pojmem Všeobecné zasílatelské podmínky, získaní znalostí o pojmu Kodex jednání zasílatele.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 5.1 Všeobecné zasílatelské podmínky (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012) Zasílatel je povinen: Zasílatel je povinen vykonávat svoji činnost s odbornou péčí a dbát, aby kvalitně, hospodárně a pečlivě uspokojil zájmy příkazce. V rámci těchto činností: řádně pečuje o věci, které mu příkazce svěřil a o věci, které pro příkazce získal, uschovává pro potřeby příkazce po přiměřenou dobu anebo po dobu dohodnutou doklady, které získal při plnění zasílatelské smlouvy, upozorňuje příkazce na zjevnou nesprávnost jeho pokynů. V případě, že příkazce trvá na pokynech, nenese odpovědnost zasílatel. Dále je zasílatel oprávněn vyžádat si u příkazce doplnění jeho příkazů, jestliže mu příkazce předal tyto pokyny nedostatečné,

81

při nebezpečí z prodlení obstarává dopravu tak, aby vyhovovala co nejvíce zájmům příkazce zasílateli známým. Je-li však možné vyžádat si odsouhlasení příkazce, provádí další kroky po tomto odsouhlasení, obstarává pojištění zásilky, pokud je to s příkazcem smluveno. Zasílatel není oprávněn pokládat pouhý údaj ceny zboží za příkaz k pojištění. Pokud je pojištění dohodnuto, pojišťuje zasílatel podle pojišťovacích podmínek obvyklých v místě plnění. Nastal-li pojistný případ, splní zasílatel své povinnosti tím, že postoupí příkazci na jeho přání své nároky vůči pojišťovně. Tím není dotčeno vlastní rozhodnutí zasílatele o pojištění jeho odpovědnosti, podává příkazci zprávu o škodě, která zásilce hrozí, nebo na ní již vznikla, jakmile se to dozví a to bez zbytečného prodlení.

Zasílatel je oprávněn: Žádat, aby mu byl dán písemně příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz), jestliže smlouva nemá písemnou formu. Prodat vhodným způsobem zásilku na účet příkazce, hrozí-li jí bezprostředně podstatná škoda a není-li čas vyžádat si pokyny příkazce nebo prodlévá-li příkazce s takovými pokyny a neučiní sám potřebná opatření. Požadovat na příkazci přiměřenou zálohu na náklady, spojené s plněním smlouvy a to dříve, než započne s jejím plněním. Žádat na příkazci smluvenou odměnu (úplatu) nebo nebyla-li smluvena, odměnu (úplatu) podle sazeb zasílatele. Zasílateli kromě toho přísluší náhrada nutných a užitečných nákladů, vynaložených za účelem splnění zasílatelské smlouvy. Žádat na příkazci zaplacení odměny (úplaty), jakmile uzavřel smlouvu s dopravcem a zasílané věci mu odevzdal.

82

Na žádost předchozích zasílatelů uplatňovat všechna oprávnění, která jim přísluší, zejména z jejich zástavního práva, aby tak mohl uspokojit jejich nároky, pokud smluvená odměna (úplata) nezahrnuje všechny nutné a užitečné náklady. Uplatňovat zástavní právo na zásilce k zajištění všech svých nároků vzniklých ze zasílatelského poměru, dokud je zásilka u někoho, kdo ji má u sebe jménem zasílatele nebo dokud má zasílatel listiny, které jej opravňují se zásilkou nakládat. Považovat pokyn, týkající se zboží za závazný pro sebe až do jeho odvolání příkazcem. Příkaz, aby zboží bylo k dispozici třetí osobě, nelze odvolat, jakmile zasílateli dojde dispozice této třetí osoby. Jednat dle vlastního uvážení, při zachování zájmu příkazce, zejména při volbě druhu dopravního prostředku a trasy, jestliže neobdržel dostatečný nebo proveditelný pokyn. Neodporuje-li to smlouvě nebo nezakáže-li to příkazce, nejpozději do začátku uskutečňování přepravy, může zasílatel přepravu, kterou má obstarat, uskutečnit sám. Použije-li zasílatel k obstarání přepravy dalšího zasílatele (mezizasílatele), odpovídá při tom, jakoby přepravu obstaral sám. Organizovat dopravu, včetně volby způsobu přepravy, pokud nebylo dohodnuto jinak. Příkazce je povinen: Dát zasílateli písemně příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz), nemá-li smlouva písemnou formu a žádá-li o to zasílatel. Jestliže hrozí zásilce bezprostřední podstatná škoda, po vyzvání zasílatelem okamžitě tomuto předat další pokyny. V opačném případě má zasílatel právo zásilku prodat (vhodným způsobem na účet příkazce). Zaplatit zasílateli smluvenou odměnu (úplatu), jakmile zasílatel uzavřel smlouvu s dopravcem, popř. poskytnout přiměřenou zálohu.

83

Uhradit zasílateli smluvenou odměnu (úplatu) anebo, jestliže nebyla smluvena, odměnu (úplatu) podle sazeb zasílatele. Vždy příkaz odvolat, jestliže tento příkaz k obstarání dopravy není akceptován bez zbytečného odkladu (pokud není mezi zasílatelem a příkazcem dohodnuto jinak). Dát zasílateli k dispozici správné údaje o obsahu zásilky a její povaze, jakož i o jiných skutečnostech, potřebných k uzavření smlouvy o přepravě, jako např. údaj o její hmotnosti, druh, počet kusů, rozměry a hmotnost jednotlivých kusů, značky a signa, způsob balení a označení, zda jde o nebezpečné zboží ve smyslu dohody ADR, RID apod. Případné následky nesprávných a neúplných údajů jdou k tíži příkazce. Upozornit včas zasílatele, obvyklým způsobem, na veřejně-právní příp. celně-právní povinnosti spojené s přepravou zboží, pokud tyto povinnosti nejsou zasílateli známy. Příkazce odpovídá zasílateli za všechny důsledky takovéhoto opomenutí. Poskytnout zasílateli při stornu příkazu k obstarání přepravy smluvenou odměnu (úplatu) po odečtení ušetřených výloh. Prokáže-li příkazce, že zrušil objednávku z oprávněných důvodů, za které odpovídá zasílatel, má zasílatel pouze nárok na náhradu svých výloh. Poskytnout zasílateli vedle smluvené odměny (úplaty) náhradu nutných a užitečných nákladů, jakož i náhradu nákladů, které zasílatel účelně vynaložil při plnění svého závazku. Uhradit zasílateli náhradu nákladů a příslušnou odměnu (úplatu) za zpětnou dopravu zboží, a to ve stejné výši jako při přepravě příjemci, jestliže příjemce odmítne převzetí jemu dovezené zásilky. Odměnu je třeba také zaplatit zasílateli tehdy, když objednávka na dobírku nebo jiný způsob výběru je dodatečně odvolána anebo částka není zaplacena. Uhradit zasílateli pohledávky za dopravné, cla, daně a jiné poplatky, zaplacené zasílatelem, zejména jako oprávněným k dispozici, nebo jako držiteli cizího zboží, pokud zasílatel za ně neodpovídá.

84

Všeobecná ustanovení: Místem plnění je pro všechny zúčastněné místo provozovny zasílatele, na kterou byla adresována objednávka, resp. udělen příkaz. Nároky vzniklé ze škody na dopravovaných věcech a z opožděného doručení věci se vůči zasílateli promlčují uplynutím 1 roku. U práv, vzniklých z celkového zničení nebo ztráty zásilky běží promlčecí doba ode dne, kdy zásilka měla být doručena příjemci, u ostatních práv ode dne, kdy zásilka byla doručena. Pro škodu vědomě způsobenou platí promlčecí doba 4 roky. Nároky vůči dopravci se promlčují dle předpisů platných pro přepravní smlouvu. Zasílatel neodpovídá za dopravce a případné nároky vůči dopravcům uplatňuje jménem a na účet příkazce. Při uplatnění těchto nároků vůči dopravci je příkazce zavázán k součinnosti, zejména k poskytování dokladů, týkajících se zásilky, její hodnoty atd. jako podkladu pro uplatňování nároků proti dopravci. K zajištění svých nároků vůči příkazci má zasílatel zástavní právo k zásilce, dokud je zásilka u zasílatele nebo u někoho, kdo ji má u sebe jeho jménem, anebo dokud má zasílatel listiny, které jej opravňují, aby se zásilkou nakládal. Všeobecné zasílatelské podmínky byly schváleny valnou hromadou Svazu spedice a skladování ČR dne 15. 12. 1992. Jejich účinnost je ode dne 1. 1. 1993. Tvoří nedílnou součást zasílatelské smlouvy, kterou uzavírá příkazce se zasílatelem, pokud není mezi příkazcem a zasílatelem ujednáno jinak. Všeobecné zasílatelské podmínky vydává ve smyslu § 273 odst. 1 Obchodního zákoníku Svaz spedice a logistiky ČR.

5.2 Kodex jednání zasílatele (převzato z: GNAP, J. a kol., 2011 a KAMPF, R. a kol., 2012) Poslání Kodexu: Zasílatelé sdružení ve Svazu spedice a logistiky České republiky se dohodli, že budou dodržovat ustanovení tohoto Kodexu zejména s cílem:

85

a. udržovat korektní obchodní vztahy členů Svazu spedice a logistiky ČR s jejich zákazníky a dodavateli služeb i mezi členy navzájem, b. posilovat důvěru veřejnosti k profesi zasílatele především tím, že již samotné členství ve Svazu musí být zárukou odborné úrovně, spolehlivosti a vysoké kvality veškerých zasílatelských i doplňkových služeb, c. hájit a chránit zájmy členů Svazu spedice a logistiky ve vztahu k obchodním partnerům, orgánům státní správy a dalším subjektům.

Zásady chování a jednání zasílatele: Ve vzájemném vztahu se řídí členové Svazu spedice a logistiky zejména těmito zásadami: obchodní soutěž mezi sebou vedou čestným a poctivým způsobem, respektují pravidla hospodářské soutěže a obchodní zvyklosti, vyvarují se šíření nepravdivých, neúplných či zkreslených informací o svých konkurentech a jejich zaměstnancích, reklamu vedou pravdivě a v souladu se zásadami čestné soutěže. Členové Svazu spedice a logistiky přijímají zejména tyto závazky: dodržovat stanovy Svazu, ustanovení Všeobecných zasílatelských podmínek Svazu a dalších základních dokumentů schválených valnou hromadou Svazu, uzavírat odpovídající pojištění odpovědnosti zasílatele, zachovávat a respektovat obchodní tajemství a dodržovat pravidla obchodní etiky. Při jednání s obchodními partnery se členové Svazu řídí především těmito zásadami: uplatňování zdvořilého a korektního přístupu k obchodním partnerům, k sobě navzájem i ke svým zaměstnancům, řádné uzavírání zasílatelských i jiných smluv s přesným stanovením dodacích, platebních a dalších základních podmínek,

86

dodržování platných právních norem českého právního řádu i podmínek mezinárodních smluv a dohod, respektování oprávněných nároků i obchodních zájmů partnerů a obchodního tajemství, řádné plnění veškerých závazků plynoucích z uzavřených smluv. Závěrečná ustanovení: Zvlášť hrubé nebo opakované porušování zásad tohoto Kodexu je důvodem k vyloučení člena ze Svazu rozhodnutím valné hromady Svazu. Toto znění Kodexu bylo schválenou valnou hromadou Svazu spedice a logistiky ČR dne 22. 3. 2000.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: GNAP, J. a kol., 2011. Zasielateľstvo. EDIS: vydavateľstvo Žilinskej Univerzity v Žiline. ISBN 978-80-554-0407-3. KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. Doporučené studijní zdroje: CEMPÍREK, V., 2008. Zasílatelství v letecké dopravě. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera. 102 s. ISBN 978-80-86530-45-1. NOVÁK, R., 2005. Nákladní doprava a zasílatelství. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI. 412 s. ISBN 80-7357-086-6.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jaké jsou všeobecné zasílatelské podmínky?

87

2. Co to je kodex jednání zasílatele?

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 2. viz. výklad

88

6 INCOTERMS 2010 KLÍČOVÉ POJMY Dodací podmínky, Incoterms 2010

CÍLE KAPITOLY obeznámení se s pojmy dodací podmínky a Incoterms 2010.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 6.1 Incoterms 2010 (převzato z: GNAP, J. a kol., 2011 a KAMPF, R. a kol., 2012) Dodací podmínky: Incoterms, v českém jazyce nazývané jako „Mezinárodní pravidla pro výklad dodacích podmínek“, se zabývají vztahy plynoucí z uzavření kupní smlouvy. Dodací podmínky určují práva a povinnosti prodávajícího a kupujícího a řeší: přechod rizik (rizika spojené s dopravou), riziko poškození, zničení či ztráty zboží během dopravy, přechod nákladů (náklady spojené s dopravou), náklady na dopravu, skladování, celní poplatky, pojistné, poplatky za obstarání dokladů,

89

místo přechodu rizik a nákladů – určuje, na kterém místě uvedené výdaje a rizika přecházejí z prodávajícího na kupujícího. Dodací podmínky neupravují okamžik přechodu vlastnictví, který je spíše spojen s platebními podmínkami nebo jiným smluvním ujednáním. Prodávající s kupujícím si mohou dohodnout jakékoli dodací podmínky, pro zjednodušení však byly vytvořeny tyto standardy. Ty se stávají závaznými teprve tehdy, když se na ně obchodní partneři výslovně odvolávají. Stačí, že uvedou ve smlouvě či objednávce mezinárodně používanou zkratku dodací podmínky a upřesní místo dodání. Obě strany tímto mají jasno, kam má být zboží dodáno, kdo zajistí dopravu, kdo nese náklady na dopravné anebo pojistné, případně kdo uhradí škody vzniklé během přepravy. Z hlediska dovozního celního řízení hrají dodací podmínky klíčovou roli při určování celní hodnoty, neboť vypovídají o tom, jaké náklady jsou zahrnuty v ceně zboží a jaké je naopak třeba připočítat.

Incoterms 2010: Oproti předchozí verzi z roku 2000, která definovala 13 dodacích doložek (pravidel nebo parit) je jejich v současnosti 11. V následující tabulce (Tab. 6.1) je uvedeno porovnání těchto dvou verzí. Tab. 6.1 - Porovnání dodacích doložek Incoterms 2000 a Incoterms 2010

90

Zdroj: KAMPF, R. a kol., 2012

INCOTERMS 2010 jsou platné a účinné od 1. 1. 2011. Tato verze nahradila dosud užívané INCOTERMS 2000 a reflektovala některé potřeby obchodních partnerů vyplývající z jejich praktického používání. Nové znění podmínek ovšem nevylučuje používání starších verzí INCOTERMS, s tím, že tato skutečnost by měla být uvedena ve smlouvě, případně objednávce. Kategorie E obsahuje: EXW - Ze závodu (Ex works). Prodávající splní svou povinnost dodávky předáním zboží k dispozici kupujícímu ve svém závodě, není zodpovědný za nakládku zboží na dopravní prostředek obstaraný kupujícím, dopravu ani za proclení.

91

Kategorie F obsahuje: FCA - Vyplaceně dopravci (Free Carrier), Prodávající splní svou povinnost dodávky předáním zboží celně odbaveného do péče dopravce nebo zasílatele jmenovaného kupujícím na sjednaném místě, zpravidla dopravním terminálu. Pokud dochází k dodávce v objektu prodávajícího, je prodávající odpovědný za provedení nakládky, v jiném případě nikoliv.

FAS - Vyplaceně k boku lodi (Free Alongside Ship), Prodávající splní svou povinnost dodání, když zboží dodá k boku lodi v ujednaném přístavu nalodění. Od tohoto okamžiku nese kupující veškeré náklady a nebezpečí ztráty a poškození zboží. Prodávající musí odbavit zboží pro vývoz. Tato doložka může být použita pouze pro námořní nebo vnitrozemskou vodní dopravu.

92

FOB - Vyplaceně loď (Free on Board), Prodávající

splní

svou

povinnost

dodání,

když zboží

přešlo

na

palubu jmenované lodi v ujednaném přístavu nalodění. To znamená, že kupující nese všechny náklady a nebezpečí ztráty nebo poškození zboží od tohoto okamžiku. FOB doložka vyžaduje, aby prodávající odbavil zboží pro vývoz a je určena výlučně pro námořní nebo vnitrozemskou vodní dopravu.

Kategorie C obsahuje: CFR - Náklady a přepravné (Cost and Freight), Tato doložka znamená, že prodávající splní povinnost dodáním zboží do přístavu určení. Prodávající musí zaplatit náklady a přepravné potřebné k přepravě zboží do ujednaného přístavu určení. Zboží musí být celně odbaveno pro vývoz prodávajícím. Tato doložka může být použita pouze pro námořní a vnitrozemskou vodní dopravu.

93

CIF - Náklady, pojištění a přepravné (Cost, Insurance and Freight), Prodávající má stejné povinnosti jako u předcházející doložky CFR. Navíc prodávající musí obstarat námořní pojištění, kterým je kupující kryt proti riziku ztráty nebo poškození zboží během přepravy, toto pojištění je však s minimálním krytím. Zboží musí být celně odbaveno pro vývoz prodávajícím. Tato doložka může být použita pouze pro námořní a vnitrozemskou vodní dopravu.

CPT - Přeprava placena do... (Carriage paid to...), Při této doložce prodávající dodá zboží dopravci jím jmenovanému a zaplatí přepravné za dopravu zboží až do ujednaného místa určení. Kupující nese nebezpečí ztráty a poškození zboží, jakož i jakékoliv dodatečné náklady, vzniklé po dodání zboží do péče dopravce. Doložka CPT vyžaduje, aby prodávající odbavil zboží pro vývoz. CIP - Přeprava a pojištění placeny do... (Carriage and insurance paid to...), Prodávající má povinnosti stejně jako u doložky CPT. Navíc prodávající musí obstarat pojištění zboží, které kryje kupujícího proti nebezpečí ztráty a poškození zboží během přepravy. Tato doložka vyžaduje, aby prodávající odbavil zboží pro vývoz.

94

Kategorie D obsahuje: DAT – Dodání do překladiště (Delivered at terminal), Prodejce nese náklady, riziko a odpovědnost až do vyložení (doručení) zboží do příslušného překladiště, kontejnerového depa nebo do jiného skladiště v místě určení. Prodávající může být povinen platit zdržné. Prodávající je dále povinen odbavit zboží pro vývoz (ne pro dovoz).

DAP - Dodáním do místa určení (Delivered at place), Prodejce nese náklady, riziko a odpovědnost za zboží až dokud není zboží dáno k dispozici kupujícímu v místě určení. Prodávající je povinen odbavit zboží pro vývoz (ne pro dovoz).

DDP - S dodáním clo placeno (Delivered duty paid),

95

Prodávající splní svou povinnost dodání zboží kupujícímu, odbavené pro dovoz a nevyložené z příchozího dopravního prostředku do ujednaného místa určení. Prodávající je povinen nést všechny náklady a nebezpečí do tohoto místa včetně povinností za vyřízení a zaplacení za celní formality související s dovozem do země určení.

Zdroj: KAMPF, R. a kol., 2012 Obr. 6.1 - Dodací doložky Incoterms 2010

96

97

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: GNAP, J. a kol., 2011. Zasielateľstvo. EDIS: vydavateľstvo Žilinskej Univerzity v Žiline. ISBN 978-80-554-0407-3. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. Doporučené studijní zdroje: CEMPÍREK, V., 2008. Zasílatelství v letecké dopravě. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera. 102 s. ISBN 978-80-86530-45-1.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Vysvětlete pojem dodací podmínky? 2. Co to je INCOTERMS a jaké obsahuje přepravní kategorie?

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 2. viz. výklad

98

7 Strategie zasílatelské firmy a cenová politika. Kalkulace nákladů a tvorba cen. Kalkulační podklady, fakturace, tvorba ceny. KLÍČOVÉ POJMY Kalkulace přepravních nákladů, kalkulační podklady, fakturace, tvorba ceny za přepravu

CÍLE KAPITOLY pochopení významu kalkulace přepravních nákladů, získání znalostí o kalkulačních podkladech, obeznámení se s pojmy fakturace a tvorba ceny za přepravu.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 7.1 Kalkulace přepravních nákladů, kalkulační podklady, fakturace a tvorba cen (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012) 7.1.1 Kalkulace přepravních nákladů, kalkulační podklady: K tomu, aby mohl vypracovat nabídku na budoucí přepravu, potřebuje zasílatel jednak přesné údaje od příkazce a jednak dostatečný tarifní materiál. Údaje příkazce:

99

Pro přípravu nabídky musí příkazce uvést stejně podrobné údaje, jako při vlastním udělení zasílatelského příkazu: brutto hmotnost, počet kusů, rozměry (objem), označení zboží (s položkami celního sazebníku), místo (přístav) převzetí, resp. místo určení zásilky, faktura (podle INCOTERMS 2010), termín přepravy, druh dopravy, zvláštní údaje o nebezpečném zboží, mraženém/chlazeném zboží atd. Tarifní materiál zasílatele: Pro řádné a rychlé sestavení kompetentní přepravní nabídky musí mít zasílatel k dispozici obsáhlý tarifní materiál. K němu patří především: tuzemské a zahraniční železniční tarify, tuzemské a zahraniční tarify silniční přepravy, tarify ICF (Intercontainer-Interfrigo), tarify vedlejších poplatků, přístavní tarify, námořní tarify, letecké tarify, celní sazebník atd. Tarify jsou však skutečným pomocníkem zasílatele jen tehdy, pokud jsou řádně doplňovány, opravovány a pravidelně aktualizovány.

100

Měnová doložka: Vzhledem k tomu, že nabídky zasílatele - zvláště v oblasti námořních přeprav - sestávají z komponentů uvedených v různých měnách, je uvedení „měnové doložky“ na každé nabídce nezbytné. Nejlépe a nejrychleji se provede otiskem příslušného razítka, které nelze přehlédnout. Fakturace: Nejdůležitějším pravidlem každého zasílatele by mělo být „IHNED FAKTUROVAT“. Jeho dodržování zajistí: dřívější inkaso, resp. minimalizaci úrokových ztrát, skutečnost, že jak zasílatel, tak zákazník mají ještě v živé paměti podrobnosti a event. zvláštní služby v souvislosti s daným obchodním případem, co nejrychlejší uzavření obchodních složek jak u zákazníka, tak zasílatele a ažuritu v účetnictví. Pokud zasílatel realizuje přepravu bez předcházející nabídky, je důležité, aby fakturace na zákazníka byla korektní. V žádném případě nesmí zasílatel zneužít důvěry zákazníka účtováním přemrštěných nebo neoprávněných sazeb. Tvorba cen: Cena služby je v zásadě složena ze všech nákladů a zisku zasílatele. Důležité je umět posoudit, jak je možno cenu ovlivnit.

101

Tab. 7.1 Tvorba ceny doprava variabilní náklady

proclení manipulace atd.

CENA

mzdy fixní náklady

nájemné spotřeba energie atd.

zisk Zdroj: KAMPF, R. a kol., 2012

Variabilní náklady: Pro zasílatele jsou to „viditelné“ náklady na služby, které musí nejprve koupit, aby mohl uskutečnit a prodat svou službu. Pokud mu dopravce např. prodá svou službu na 100, musí svému příkazci minimálně tuto částku přeúčtovat - rozhodně zde není prostor pro dohadování. Fixní náklady: Pro zasílatele to jsou jakési „neviditelné“ náklady jako např. mzdy zaměstnanců, nájemné, sociální zabezpečení, daně atd., které je možno v rámci firmy ovlivnit. Zisk zasílatele: Očekávaný/předpokládaný zisk je další položkou, která musí být zakalkulována do ceny pro příkazce.

7.2 Tvorba ceny za přepravu (převzato z: JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001) Faktory, které ovlivňují cenu za přepravu v nákladní dopravě: Zasílatel pro realizaci přemístění zboží musí v první řadě volit způsob přepravy, především dle oboru dopravy. Každý dopravní obor, tj. železniční doprava, silniční doprava,

102

vodní (námořní a říční), letecká, potrubní nebo nekonvenční mají svoje technicko ekonomické charakteristiky, které se v jednotlivých druzích značně liší.

Zasílatel volí druh dopravy podle různých kritérií. Mezi nejdůležitější patří především: trasa přepravy, druh a množství zboží, předpokládaná cena za přepravu. Je zde třeba poznamenat, že předešlá tvrzení jsou mnohdy pouze teoretická. Zasílatel, který se například specializuje pouze na silniční dopravu, zřejmě nepoužije železniční dopravu, protože by měl nevyužitá silniční vozidla, případně nemá dohodu se železnicí na slevu, nemá zkušenosti nebo má špatné zkušenosti s tímto druhem dopravy. Někdy se mluví z těchto důvodů o „čistém zasílateli“, což je takový, který volí opravdu nejvýhodnější způsob přepravy. Těchto „čistých zasílatelů“ je poměrně málo. S rozvojem dopravního trhu jsou ceny mezi dopravcem a zasílatelem smluvní a obsahují podle sjednaných podmínek mezi oběma partnery řadu slev, z nichž nejvýznamnější jsou hmotnostní slevy (sleva, která se zvyšuje při vyšších objemech sjednaného přepraveného zboží). Prakticky nejkomplikovanější je stanovit cenu za přepravu v železniční nebo kombinované dopravě a zvláště v případě mezinárodní přepravy. Cena za přepravu v železniční přepravě zahrnuje: dovozné doplňující poplatky clo jiné výdaje Dovozné a doplňující poplatky se vybírají podle vnitrostátních (lokálních) a mezinárodních tarifů železnice. Konstrukce tarifů jednotlivých železnic je různá: některé tarify stanovují dovozné podle hmotnostních stupňů, např.: 5, 10, 15, 20 tun,

103

někdy je dovozné určeno sazbou, koeficientem, případně fixní částkou a sazbou za tunu, jiné tarify stanovují sazby za celé železniční vozy či kontejnery, např.: sazba za dvouosý, čtyřosý vůz, sazba za kontejner (většinou je stanovena max. hmotnost zásilky), další stanovují sazby dovozného intervalem mezi hmotnostními stupni nebo za železniční vůz. Při konstrukci tarifu a při stanovení ceny za přepravu se berou v úvahu zejména následující faktory, které ovlivňují výpočet dovozného: 1. Druh zboží. Od 1. 1. 2011 platí tzv. Harmonizovaná nomenklatura zboží, NHM „Nomenclature harmoniseé marchandises“, která je společná pro železnici a celní orgány. Dílčí odlišnost spočívá v tom, že železnice pracuje s NHM šestimístnou a celní orgány osmimístnou. Některé tarify zařazují zboží do různých tarifních tříd, jiné železnice vedle základních tarifů používají tarify zvláštní, které platí pro vybrané druhy zboží. 2. Tarifní vzdálenost, tedy přesněji vzdálenost mezi dvěma tarifními body. Může to být vzdálenost mezi dvěma stanicemi, mezi dvěma pohraničními stanicemi, mezi stanicí a přechodovou stanicí nebo naopak. 3. Druh použitého vozu. Výpočet je ovlivněn, zda jde o vůz volného oběhu (vůz ve vlastnictví železnice) nebo o vůz soukromý či pronajatý. 4. Hmotnost zboží. Při výpočtu dovozného je třeba rozlišovat skutečnou hmotnost zboží, tedy hmotnost deklarovanou v nákladním listě a hmotnost tarifní, tj. hmotnost, za kterou se počítá dovozné. Tarifní hmotnost je zaokrouhlena na celých 100 kg nebo celých 1 000 kg. K těmto faktorům, které ovlivňují cenu za přepravu, přistupují další: Stanovení vedlejších poplatků Aplikace poskytnutých slev na jednotlivých úsecích trasy

104

Přepočet všech položek do jednotné měny Sečtení všech položek, určení provize a stanovení smluvní ceny za přepravu Konstrukce ceny v nákladní železniční dopravě: Zhodnotíme všechny faktory, které cenu ovlivňují, postupujeme tedy v následujících krocích: 1. Určíme optimální přepravní trasu. Je to ta trasa, která má nejnižší náklady na přepravu a zajišťuje průjezdnost na všech svých úsecích. Průjezdnost na některých úsecích může negativně ovlivnit i politická situace v daném regionu (větší nehody, místní vojenské konflikty, embargo atd.). Platí zde zásada, že ne vždy nejkratší trasa je také nejlevnější. 2. Stanovení kilometrických vzdáleností pro jednotlivé železniční úseky, trasy. Zde se používají tabulky vzdáleností DIUM (Distancier International Uniforme Marchandieses). Tyto tabulky jsou zpracovány také do softwarových produktů, např. program PePa od firmy JERID Olomouc a dalších firem, zde se zadá výchozí a cílová stanice a program vyhledá nejkratší trasu a kilometrické vzdálenosti v jednotlivých úsecích. Některé úseky lze vyloučit, případně trasu zadávat v libovolných relacích. 3. Stanovení tarifního dovozného. Pomocí uvedeného programu lze vypočítat tarifní dovozné, případně podle tarifních tabulek. Je třeba mít na paměti, že je nutné: používat aktualizovaný a platný tarif, volit vhodný tarif. 4. Doplňující poplatky. Jedná se zejména o následující poplatky: poplatky za plnění celních železničních předpisů, poplatky za výměnu nákladních listů a celních faktur na hranicích (například při přechodu na jiný rozchod kolejí), poplatky za překládku zboží při různých rozchodech kolejí) poplatky vedlejší, uvedené v předpisech PIM (Preseriptions Internationales Marchandises). Poplatky jsou uvedeny v příloze tohoto předpisu a u konkrétních železnic jsou různé.

105

Další jiné výdaje. Jsou to výdaje, které vzniknou od přijetí zásilky k přepravě, do jejího vydání. Na rozdíl od dovozného a doplňujících poplatků se nejedná o částky, které tvoří příjem železnice, ale o obnosy, které železnice musí zaplatit jiným subjektům. Patří sem například doledování nebo ledování zboží, veterinární kontrola, fytokontrola, převažování zásilek apod. 5. Dovozné pro jednotlivé úseky přepravní trasy se pak stanoví na základě znalostí a tarifních sazeb a příslušných procentních slev, udělených zasílatelské firmě. Zasílatelská firma může na některé komodity dostat slevu „přímo“ na tunu zboží. 6. Přepočet jednotlivých položek do jednotné měny. Používá se většinou kurzovní lístek „devizy prodej“ nebo v tzv. železniční kurz, který je platný jeden kalendářní měsíc a je téměř vždy poněkud vyšší než bankovní kurz „devizy prodej“. Zákazník má být na skutečnost, jaký kurz se používá, upozorněn v zasílatelské smlouvě. Po sečtení všech položek v jednotné měně a připočtením doplňujících poplatků dostáváme tzv. základní cenu. 7. Stanovení konečné ceny. Konečnou cenu, kterou pak zasílatelská firma nabídne zákazníkovi, tedy budoucímu příkazci, stanoví tak, že k základní ceně připočte svoji provizi. Určení výše provize je velmi delikátní záležitost. Všeobecně platí zásada, že při vysoké provizi je sice naděje na velký zisk, ale je zde riziko, že konkurenční spediční firma nabídne menší provizi a tím přepravu získá. Výše rozumně stanovené provize je závislé na „obchodním citu“ toho, kdo konečnou cenu stanovuje a na některých dalších faktorech: na celkovém předpokládaném objemu přepravy (čím je objem větší, tím menší může být provize na 1 tunu přepravovaného zboží – platí fakt, že 1 mil. tun zboží krát 1 koruna zisku = 1 mil. korun zisku), na obchodně – psychologických faktorech, jako je znalost cen konkurence, na typu zákazníka, zda je to stálý nebo nahodilý zákazník, předpokládaná solventnost zákazníka a další faktory.

106

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001. Organizace zasílatelských služeb. Skripta. Pardubice: Univerzita Pardubice. 88 s. ISBN 80-7194-352-5. KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. Doporučené studijní zdroje: NOVÁK, R., 2005. Nákladní doprava a zasílatelství. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI. 412 s. ISBN 80-7357-086-6.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jaké podrobné údaje musí příkazce uvést pro přípravu nabídky? 2. Jaké faktory ovlivňují cenu za přepravu v nákladní dopravě?

3. Jak se tvoří cena v nákladní železniční přepravě? 4. Jaké faktory ovlivňují cenu za přepravu v nákladní dopravě?

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 4. viz. výklad

107

8 Organizace zasílatelské firmy. Jednotlivé úseky. Informatika ve firmě KLÍČOVÉ POJMY Organizace zasilatelské firmy, jednotlivé úseky, informační a komunikační technologie v zasílatelství, informatika v zasílatelské firmě

CÍLE KAPITOLY pochopení významu organizace zasilatelské firmy, získaní vědomostí o jednotlivých úsecích zasilatelské firmy, pochopení významu informační a komunikační technologie v zasílatelství, obeznámení se s významem informatiky v zasílatelské firmě.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 8.1 Organizace zasilatelské firmy, jednotlivé úseky (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012) 8.1.1 Jednotlivé úseky firmy a jejich stručný popis: a. Úsek správní (úsek přímo řízený generálním ředitelem) Obvykle zahrnuje tyto útvary: odbor/oddělení personální, odbor/oddělení právní,

108

odbor/oddělení marketingu. Generálnímu řediteli je přímo podřízen manažer jakosti. b. Marketing v zasílatelství Marketing zahrnuje veškerá firemní opatření, která slouží podpoře a zajištění odbytu „výrobků“ - v našem případě služeb. Marketing tedy nespočívá pouze v prodeji, ale prodej služeb je pouze součástí marketingu. K prosazení marketingových cílů máme k dispozici v zásadě všechny marketingové nástroje. Úspěch spočívá především v jejich optimální kombinaci. Kombinace jednotlivých nástrojů, která neznamená nic jiného než vytváření či budování marketingové strategie, se obvykle označuje jako marketingový mix. Součásti, resp. nástroje marketingu v zasílatelství jsou mj. definice produktu (co můžeme nabídnout): které dopravce, jaké druhy dopravy, jaké přepravní lhůty (záruka přepravní doby), jaké velikosti zásilek (sběrné zboží a/nebo celé partie, kompletní zásilky apod.), 

segmentace trhu: cílený prodej služeb konkrétnímu zákazníkovi,



stanovení ceny: orientace na množství - cena nižší, orientace na kvalitu - individuální servis - cena vyšší,



prodej: prostřednictvím regionálních zástupců: návštěvy zákazníků, osobní péče o zákazníky, vnitřní službou: prodej po telefonu, dobrou prací: spokojený zákazník se vrátí s dalšími obchody/příkazy,

109



propagace: oběžníky, letáky, cílená nabídka služeb event. vč. cenové nabídky, inzeráty v tisku (odborném i denním), prospekty, informační bulletiny, propagační dárkové předměty,



podpora prodeje: školení vlastních prodejních specialistů (akvizitérů), osobní zvaní zákazníků nebo informační semináře pro zákazníky,



public relations: vybudování pozitivního image firmy u veřejnosti,



průzkum a analýza trhu: ujasnění potřeb: co vyžaduje nebo chce trh, resp. zákazník, sledování vývoje trhu, konkurence: co a jak konkurence dělá, údaje o trhu: statistiky.

K prosazení marketingových cílů máme k dispozici v zásadě všechny marketingové nástroje. Úspěch spočívá především v jejich optimální kombinaci. Kombinace jednotlivých nástrojů, která neznamená nic jiného než vytváření či budování marketingové strategie, se obvykle označuje jako marketingový mix. c. Obchodní úsek Prodej služeb není vůbec jednoduchou záležitostí, protože nemáme výrobek, který by bylo možno představit v tom nejlepším provedení. Nám nezbývá, než se pokusit nabízenou službu

110

co nejlépe a nejvýstižněji popsat s cílem zdůraznit silné stránky naší činnosti jako spolehlivé a důvěryhodné. Úspěch závisí především na schopnostech a šikovnosti prodejce. Které faktory mohou být rozhodující pro získání a/nebo udržení stálého zákazníka: 

jakost: dodržujeme své závazky - termínované přepravy, optimální informace,



dobrá pověst: ústně předávaná reklama je nejlepší reklama,



přijatelný poměr ceny a poskytnuté služby: ne vždy se prosadí to nejlevnější,



seriózní obchodní jednání: např. chování při reklamacích, stížnostech atd.,



komunikační a vyjednávací schopnosti,



péče o zákazníky: pravidelné kontakty,



sledování osudu nabídky: projevování zájmu.

Zasílatel služby nejen prodává, ale také nakupuje - především jde o služby dopravců, skladovatelů, jiných zasílatelů atd. Ve vztahu k nim pak on vystupuje v roli zákazníka, který žádá kvalitní služby za přijatelné ceny. d. Ekonomický/finanční úsek Obvykle se skládá z účtárny, oddělení informatiky, správy majetku a vnitřních služeb. Tento úsek či oddělení řídí ekonomický nebo finanční ředitel. Obvykle je mu podřízena účtárna, oddělení informatiky, správy majetku a vnitřních služeb. Účtárna: Tento útvar je jedním z nejdůležitějších v každé firmě. Odpovídá za veškeré finanční aspekty činnosti a obvykle má těžiště ve dvou oblastech: 

finanční účetnictví, tj.: vede účetní evidence společnosti, uskutečňuje platební styk v tuzemsku i se zahraničím,

111

zpracovává daňovou problematiku, připravuje finanční plány společnosti, zpracovává veškeré účetní, daňové a statistické výkazy, 

manažerské účetnictví, tj.: provádí rozbory a analýzy, vede statistiky, sleduje výnosy a náklady jednotlivých hospodářských středisek a zajišťuje podklady pro efektivní řízení uvnitř firmy.

Informatika: Jde o další významný útvar společnosti, protože stejně jako v jiných odvětvích služeb (banky, pojišťovny) musí i zasílatel zpracovávat, uchovávat a přenášet obrovské množství dat. Stupeň a rozsah využívání výpočetní techniky v jednotlivých zasílatelských firmách je velmi rozdílný, nicméně je možno konstatovat, že pro některé oblasti jejich činnosti je dnes již nezastupitelný. Příkladem může být oblast mezinárodní letecké přepravy, dále např. celní odbavování atd., on line propojení zasílatele - příkazce - dopravce.

8.2 Informační a komunikační technologie v zasílatelství (převzato z: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008 a JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001) V rámci managementu zasílatelských firem vždy stojí v popředí zájmu efektivně fungující informační a komunikační systém, který je jedním ze základních pilířů úspěšné činnosti každého zasílatele. Kvalitní, fundovaná a především správná a včasná informace je neodmyslitelným základem každé úspěšné a efektivní zasílatelské činnosti. Informace jsou bezesporu nejcennějším kapitálem každé zasílatelské firmy, proto i přístup a nakládání s nimi – včetně jejich ochrany – charakterizuje kvalitu a promyšlenost podnikatelské koncepce každé, tedy i zasílatelské firmy. Nezastupitelnou úlohu v oblasti informatiky a komunikací dnes sehrává elektronická výměna dat (EDI), která je determinována odpovídajícím jak

112

přístrojovým, tak i programovým vybavením co nejlépe vyhovujícímu zájmu a spektru činností konkrétní zasílatelské firmy. Expanze rozvoje elektronického zpracování dat a vznik specializovaných systémů pro jejich zpracování vytvářejí stále nové možnosti pro zefektivnění zasílatelských služeb a pro jejich rozvoj. Stávajícím obecným problémem je dosud nedostatečná spolehlivost a kapacita, resp. propustnost komunikačních sítí. Obzvláštní význam pak má zpracování dat, resp. systémy jejich zpracování v průběhu aplikace logistických operací vytvářejících samu strategickou koncepci přeprav. Zásadní význam má proto systémové pojetí aplikací informačních a komunikačních systémů při zajišťování přeprav na bázi „Just in Time“, „z domu do domu“ apod., při tvorbě přepravních řetězců multimodálních přeprav atd. Nezanedbatelný je jejich význam i ve skladování a v distribuci. V oblasti softwarového vybavení zasílatelských firem dnes existuje řada speciálních zasílatelských programů, ale i celých jejich vzájemně propojených a navazujících komplexů. Patrně z komerčních důvodů jsou však některé z nich vzájemně nekompatibilní, což přináší problémy zejména zákazníkům přepravcům. Jsou to pak právě zákazníci, kteří vytvářejí nejmasivnější tlak na aplikaci jednotných informačních technologií. Ve stávajícím trhu zasílatelskými službami je elektronická výměna dat základem efektivní výměny informací mezi dopravci, rejdaři, sklady, celními a pojišťovacími agenturami apod. a zasílatelem a samozřejmě mezi přepravcem a zasílatelem. V současnosti již vůbec nezáleží na jejich teritoriálním umístění. Rozsah přenášených a zpracovávaných dat nejen stále roste, ale zvyšují se i nároky na jejich aktuálnost, spolehlivost, včasnost, hospodárnost, ale i např. na jejich okamžitou dostupnost apod. Účelem kvalitního a včasného zpracování zasílatelských dat je především: rychlá informovanost všech zúčastněných subjektů – článků přepravního řetězce, rychlý přenos a snadná kontrola správnosti přepravních dokumentů a formulářů (na základě jejich mezinárodní unifikace), zde se však může jednat i o zvláštní

113

problematiku s tímto spojenou – např. o mezinárodní uznávání takto přenášených dokumentů za závazné, resp. o odpovědnost s tím spojenou (elektronický podpis), včasná informovanost přepravce (odesílatele či příjemce) o průběhu přepravy a možnost jejího dodatečného ovlivňování, omezení, resp. zjednodušení veškerých administrativních činností, zefektivnění průběhu všech obchodních, ale např. i správních operací, včetně podstatného zjednodušení jejich technologických náležitostí.

Perspektivu a budoucí rozvoj dnes již jasně ukazují světově efektivně rozvinuté informační počítačové systémy, mající svůj základ ve výměně a zpracování zasílatelských dat. Jejich význam je nezanedbatelný i pro zasílatelské firmy, pracující jak ve vnitrostátním, tak především v mezinárodním zasílatelství. Časově ani kapacitně neomezený, komerčně atraktivní interaktivní přístup ke stále aktuálnějším a rozsáhlejším informacím, ale i některé další stále zdokonalované možnosti EDI jsou základními přednostmi. Srovnatelná efektivní nabídka zasílatelských služeb se stává determinovanou především právě možnostmi té které zasílatelské firmy kvalitně operovat v rámci EDI, resp. zasílatelských systémů. Rovněž tak marketingové a akviziční zasílatelské aktivity se stále více opírají o masivní využívání systémů prezentace a interaktivní nabídky působících výhradně na bázi EDI. Celosvětová harmonizace kvality zasílatelských služeb probíhající podle norem ISO klade v oblasti EDI (EDIFACT) na zasílatelské firmy značné nároky. Lze očekávat, že podmínkou efektivní konkurenceschopné existence zasílatelských firem bude jejich začlenění do informačních aliancí vycházející z plné kompatibility jejich informačních a počítačových systémů a z flexibility jejich dalšího rozvoje. V zájmu budoucí unifikace EDI došlo ke vzniku normy OSN pro elektronickou výměnu dat pro správu, obchod a dopravu – EDIFACT. Tato Mezinárodní pravidla pro elektronický přenos dat pro administrativu (správu), obchod a dopravu – EDIFACT přijatá v roce 1990 na

114

úrovni OSN měla pro další rozvoj aplikací EDI zásadní význam. Pravidla EDIFACT se roku 1997 transformovala na tzv. CEFACT, která jsou základem budoucí integrace celosvětově systémově pojaté elektronické výměny dat a jako taková začínají být i v ČR posuzována a chápána. V rámci ČR má tzv. Statut národního orgánu Komise pro racionalizaci procedur v mezinárodním obchodě – FITPRO působící při Hospodářské komoře ČR se sídlem v Praze. EDIFACT je definován jako soubor mezinárodně odsouhlasených norem, směrnic a standardů pro elektronickou výměnu strukturovaných dat mezi nezávislými počítačovými informačními systémy vztahujícími se k obchodu s hmotným zbožím a službami.

8.3 Informatika v zasílatelské firmě (převzato z: JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001) Informatika se prolíná všemi obory lidské činnosti, a proto ani zasílatelská firma nemůže obstát v dnešním světě tvrdého konkurenčního boje bez informačního systému. Větší firmy mají vlastní útvary, které zajišťují nasazení a provoz informačního systému. Hlavním úkolem příslušného útvaru ve firmě je úsilí o zavádění nových produktů a výrazná podpora obchodních aktivit a marketingu. K zajištění této činnosti slouží tyto produkty: systém pro celosvětové sledování zásilek včetně možnosti přístupu na sytém přes Internet; standardy/normy komunikace se zákazníky i dodavateli služeb (např. přes EDIFACT); systémy specifikované podle přání a možností zákazníků; napojení na informační služby (např. Reuters, DAKOSY); interní a externí standardní mailing a fax; přístup na Internet. Úloha útvaru informatiky při podpoře obchodních aktivit a marketingu společnosti spočívá především v těchto oblastech:

115

konzultace a zajištění napojení zákazníků na vnitřní informační systém; projektový management u velkých zákazníků/partnerů při napojení na vnitřní informační systém; vypracování prezentací; vypracování předloh k dokumentům (např. jednotná nabídka v rámci normy ČSN EN ISO 9002); vyhledání a zavedení jednotného informačního systému pro obor obchodní aktivity a management; vyhledání a zavedení informačních systémů na prezentace, grafiku, tabulkové kalkulace atd.; vybudování interní kompetence v oboru prezentace a grafiky; školení spolupracovníků. Informační systém je podpůrný systém pro řízení a zajištění činností společnosti. Využívá možností a schopností techniky, programového vybavení, řešitelů a uživatelů. Informační systém může pracovat buď na základě privátní datové sítě vzniklé propojením jednotlivých serverů, přičemž uživatelé mají k dispozici terminály s příslušnými aplikacemi. Jinou možností je používání osobních počítačů vzájemně propojených či samostatných. Softwarové vybavení je možno zakoupit hotové, velké organizace si některé programy vyvíjejí samy. Důležitým úkolem informatiky je též zajištění ochrany uživatelských dat z hlediska přístupových práv a samozřejmě i zabezpečení dat proti ztrátě a rovněž archivace dat. Přínos elektronické výměny dat pro firmu: EDI urychluje styk s obchodním partnerem; EDI odstraňuje potřebu znovu zaznamenávat údaje; EDI umožňuje zlepšení služeb zákazníkům; EDI zjednodušuje vztah k partnerům díky zavedeným standardům; EDI snižuje administrativní náklady.

116

Díky těmto faktům EDI zvyšuje konkurenční schopnost na trhu zasílatelských služeb. A protože právě v dopravě a zasílatelství se vyskytují relativně mnohostranné vnější vztahy s vysokými nároky na výměnu dat, je právě zde elektronická výměna dat velmi důležitá a do určité míry je i předpokladem budoucí existence dopravních a zasílatelských firem.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008. Zasílatelství. Vyd. 1. České vysoké učení technické v Praze. Praha. 115 s. ISBN 978-80-01-04035-5. JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001. Organizace zasílatelských služeb. Skripta. Pardubice: Univerzita Pardubice. 88 s. ISBN 80-7194-352-5. KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s.

Doporučené studijní zdroje: PERNICA, P., 2001. Doprava a zasílatelství. In Codex. Vyd. 1. Praha: ASPI. 479 s. Codex. ISBN 80-86395-13-8.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Popište jednotlivé úseky zasílatelské firmy. 2. Co to je elektronická výměna dat (EDI)? 3. Uveďte úlohu informatiky v zasílatelské firmě.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 3. viz. výklad

117

9 Služby poskytované zasílatelem. Odborné služby. Námořní přeprava, železniční přeprava, silniční přeprava, vnitrozemská a vodní přeprava KLÍČOVÉ POJMY Služby poskytované zasílatelem, odborné služby, námořní přeprava, železniční přeprava, silniční přeprava, vnitrozemská vodní přeprava, letecká přeprava, sběrná služba, přeprava těžkých a nadrozměrných nákladů, kontejnerové přepravy, kombinovaná přeprava, přeprava nebezpečných věcí, celní služby

CÍLE KAPITOLY získaní vědomostí o jednotlivých službách poskytovaných zasílatelem, obeznámení se s pojmy odborné služby, námořní přeprava, železniční přeprava, silniční přeprava, vnitrozemská vodní přeprava, letecká přeprava, sběrná služba v kontextu zasílatelství, získaní znalostí o pojmech přeprava těžkých a nadrozměrných nákladů, kontejnerové přepravy, kombinovaná přeprava, přeprava nebezpečných věcí a celní služby v kontextu zasílatelství.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 9.1 Služby poskytované zasílatelem (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012)

118

Odborné zasílatelské služby: Zasílatel poskytuje příkazci zejména tyto odborné služby v oblasti mezinárodních a vnitrostátních přeprav: obstarává přepravu a poskytuje poradenskou službu v oblasti všech druhů přeprav a v souvislosti s nimi, usiluje o sjednání mimotarifních slev ve prospěch příkazce na úseku námořní, železniční, silniční, vnitrozemské vodní přepravy a letecké přepravy, a to jak v konvenční, tak i kontejnerové a kombinované přepravě, sjednává výhodné podmínky s přístavními správami, přístavními i kontinentálními zasílateli a provádí jejich výběr v zájmu zajištění kvality služeb, provádí kontrolu faktur za přepravné a jiné výdaje, provádí reklamaci všech druhů odložených slev v rámci svých dohod, jejich inkaso a postupuje je svému příkazci podle dojednaných zásad, zajišťuje reklamace škod, příp. po dohodě s příkazcem je přímo vyřizuje, jako agent rejdařů a jiných subjektů mezinárodní přepravy poskytuje další výhody např. vystavování dokumentů námořní přepravy v ČR, vypracovává kalkulace přepravného všech druhů přeprav, doporučuje optimální přepravní cestu, stanoví optimální tarifní deklarace zboží, provozuje sběrnou službu v jednotlivých druzích přepravy, provádí vnitrostátní svozy/rozvozy kusových zásilek, dále jejich kompletaci/distribuci, skladování, opravy obalů, signování atd., podle dohody s příkazcem provádí celní odbavování zásilek a zastupuje příkazce v celním řízení, poskytuje příkazci právní pomoc při hájení jeho zájmů ve sporech s partnery v mezinárodní přepravě nebo v souvislosti s ní.

9.2 Zajišťování přeprav (převzato z: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008 a KAMPF, R. a kol., 2012)

119

Zajišťování námořní přepravy: Zasílatel zajišťuje námořní přepravu na základě zasílatelského příkazu, který však musí být udělen s odpovídajícím předstihem v závislosti na datu požadovaného/předpokládaného lodění v přístavu, na charakteru zboží a požadovaných specifických podmínkách přepravy. Zajišťování železniční přepravy: Mezinárodní železniční přepravu zajišťuje zasílatel na základě zasílatelského/dopravního příkazu. Na příkaz odesílatele vyhotovuje přepravní dokumenty (nákladní listy, výplatní účty, návrhy na celní řízení), podává zásilky k přepravě, avizuje expedici, hradí přepravné. Na žádost příkazce zpracovává tarifní kalkulace dovozného, případně nabídky smluvních sazeb a sjednává slevy z dovozného. Na základě pověření příkazce provádí kontrolu železničního přepravného a případné reklamace. Zajišťování silniční přepravy: Celokamionové přepravy zajišťuje zasílatel na základě písemné objednávky příkazce, a to zpravidla pro zásilky od 5 tun (případně i menší). Objednávka musí obsahovat všechny potřebné údaje o zásilce, termínu a místu nakládky a vykládky zboží. Přepravné se fakturuje zpravidla na bázi sjednaných smluvních sazeb. Zajišťování přepravy po vnitrozemských vodních cestách: Příkazce uděluje zasílatelský/dopravní příkaz písemně s přesným označením zboží vč. technických dat v dostatečném časovém předstihu před zamýšleným loděním - např. 14 dnů u zásilek nad 30 tun, u těžkých kusů atd. Zajišťování letecké přepravy: Zasílatel zajišťuje leteckou přepravu zásilek ve vývozu a dovozu na samostatný letecký nákladní list nebo formou sběrných (konsolidačních) zásilek, případně kombinovanou přepravou kamion/letadlo nebo námořní loď/letadlo. V zasílatelském/dopravním příkazu musí být uvedeny všechny potřebné údaje o zásilce, odesílateli, příjemci atd. Zajišťování sběrné služby:

120

Mezinárodní přepravy zásilek nevyžadujících samostatnou jízdu kamionu (event. železničního vagonu) zajišťuje zasílatel sběrnou službou s využitím nakládacích a rozdělovacích středisek v tuzemsku a analogických zařízení smluvního partnera v zahraničí. Pokud zasílatel provozuje pravidelné mezinárodní relace, vydává obvykle své rámcové podmínky pro tuto činnost, jednak vyhlašuje pro jednotlivé obsluhované relace v exportu a importu sazby, které jsou zaručené pro určitou stanovenou dobu. Zajišťování přepravy těžkých a nadrozměrných nákladů: Těžkými a nadrozměrnými jsou takové náklady, pro jejichž přepravu je zapotřebí zvláštní souhlas příslušných tuzemských a zahraničních orgánů. Zasílatelský příkaz na takové přepravy je nutno předložit s dostatečným časovým předstihem a uvést v něm kromě obvyklých údajů o zásilce vždy i hmotnost a rozměry jednotlivých kusů. U zvlášť těžkých kusů nebo u komplikovaných případů je třeba přiložit technickou dokumentaci. Zajišťování veletržních a výstavních akcí: Zasílatel zajišťuje veškeré služby spojené s přepravou a celním odbavením zboží na tuzemských i zahraničních výstavních a veletržních akcích. Pro jednotlivé akce je možno zpracovat směrnice s ohledem na podmínky v místě konání. Objednávka udělená s dostatečným časovým předstihem musí obsahovat i data konání akce, data nájmu výstavní plochy, požadované termíny k příchodu zboží atd. Zajišťování kontejnerových přeprav: Podle požadavku příkazce zajistí zasílatel přistavení kontejneru k nakládce v dohodnutém termínu a jeho přepravu zahraničnímu příjemci na základě příkazu uděleného v dostatečném časovém předstihu, který závisí na tom, zda se kontejnery nacházejí na depu v tuzemsku nebo zda je nutno zajistit jejich přistavení ze zahraničí. V importním směru zajišťuje zasílatel buď přímou přepravu kontejneru až k příjemci nebo jeho vykládku v přístavu či ve svém rozdělovacím středisku. Spediční zpracování odevzdávky kontejneru po vykládce zajišťuje rovněž zasílatel. Zajišťování kombinované přepravy:

121

Na základě ujednání s příkazcem zajišťuje zasílatel i kombinované (multimodální) přepravy, tj. přepravy nejméně dvěma druhy dopravních prostředků na jeden přepravní dokument kryjící přepravu z místa odeslání do místa určení (např. FIATA konosament pro multimodální přepravy). Zajišťování přepravy nebezpečných věcí: Na základě příkazu zajišťuje zasílatel i přepravy nebezpečných věcí, tj. takových, jejich přeprava vyžaduje zvláštní způsob zpracování s ohledem na bezpečnost přepravy a ochranu životního prostředí. Nedílnou součástí zasílatelského/dopravního příkazu musí být „prohlášení odesílatele“ potvrzující, že věci jsou nebezpečné a obsahující veškeré údaje stanovené příslušnými mezinárodními předpisy pro jednotlivé druhy dopravy. Odpovědnost za údaje o nebezpečných věcí a jejich zařazení podle mezinárodních norem nese příkazce. Celní úkony v oblasti zasílatelství (převzato z: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008 a JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001) Celní správa ČR prodělala po vstupu do EU významné změny včetně její reorganizace. Z hlediska legislativy patří mezi základní zákony upravující tuto oblast zákon č. 185/2004 Sb. o celní správě ČR, dále zákon 186/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Celní správě ČR a rovněž zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Celní správa ČR je jako samostatný správní orgán začleněna do resortu ministerstva financí a její strukturu a úkoly specifikuje výše uvedený zákon č. 185/2004 Sb. o celní správě ČR. Celní správu ČR tvoří Generální ředitelství cel se sídlem v Praze. Generální ředitelství cel řídí celní ředitelství, která řídí jednotlivé celní úřady jako správní úřady pro oblast celnictví s konkrétně stanovenou územní působností. Celní správa je bezpečnostním sborem. V čele celní správy je generální ředitel jmenovaný ministrem financí. Úkoly celní správy plní celníci, kterými jsou fyzické osoby vykonávající v celní správě službu podle zákona upravujícího služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů. Na služební poměr celníka se používá zákon č. 361/2004 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ve znění pozdějších předpisů.

122

Celní úřady rozhodují především o propuštění zboží do navrženého celního režimu, vyměřují a vybírají clo, daně a poplatky při dovozu, vývozu a tranzitu zboží. Rovněž pátrají po zboží uniklém celnímu dohledu a rozhodují o celních přestupcích fyzických osob, ale i o celních deliktech právnických osob. Mezi dalšími kompetencemi celních úřadů je pro dopravce (zejména pro řidiče vozidel) v mezinárodní dopravě důležité také oprávnění kontrolovat, jsou-li dopravní prostředky označeny mezinárodní rozeznávací značkou, dále oprávnění ověřovat způsobilost dopravních prostředků pro dopravu zboží pod celní závěrou a také oprávnění kontrolovat dodržování stanovených nápravových tlaků nákladních vozidel na celém území ČR. Činnost zasílatelské firmy související s celním odbavováním zboží ve vývozu i dovozu vychází ze zákona č. 13 z roku 1993 - celního zákona ve znění pozdějších předpisů. Zákon upravuje a v následných vyhláškách ministerstva financí upřesňuje druhy celních orgánů, jejich organizační strukturu, řízení a úkoly, dále definuje clo, druhy cla, kterému clu podléhá zboží, definuje náležitosti celního sazebníku. Zákon rovněž definuje celní hodnotu, z které se clo vyměřuje. Pro zasílatelskou organizaci je nejdůležitější hlava osmá až jedenáctá zákona, která upravuje způsob dopravy zboží přes hranice ve vývozu a dovozu, dále v tranzitu, předložení zboží k celnímu řízení, náležitosti celního prohlášení, činnost deklaranta a zastupování v celním řízení, způsob nakládání se zbožím pod celním dohledem, svobodné celní sklady ve svobodných celních pásmech a v neposlední řadě celní přestupky a celní delikty. Jde o velmi rozsáhlou legislativní úpravu, již harmonizovanou s právem EU. Podle tohoto zákona jsou osoby dopravující zboží přes státní hranice povinny přihlásit toto zboží a předložit ho spolu s doklady, které se k němu vztahují k proclení nejbližšímu celnímu úřadu. Současně s předložením zboží k celnímu řízení je příslušná osoba povinna podat i celní prohlášení obsahující údaje k identifikaci zboží. Účelem celního řízení, které se provádí v rámci celního dohledu je rozhodnutí o propuštění zboží do navrženého režimu nebo rozhodnutí o ukončení režimu, do kterého bylo zboží propuštěno. Celní prohlášení se podává písemně nebo prostřednictvím zařízení pro zpracování a přenos údajů na nosičích informací. Povolil-li to příslušný celní orgán pak i ústním prohlášením, kterým držitel zboží vyjádří vůli, aby bylo zboží propuštěno do příslušného režimu.

123

Celním režimem se podle tohoto zákona rozumí: 1. propuštění do volného oběhu 2. tranzit 3. uskladňování v celním skladu 4. aktivní zušlechťování styku 5. přepracování pod celním dohledem 6. dočasné použití 7. pasivní zušlechťovací styk 8. vývoz Celní dluh a jeho zajištění: Celní legislativa EU definuje celní dluh jako povinnost zaplatit příslušné dovozní clo (celní dluh při dovozu) nebo příslušné vývozní clo (celní dluh při vývozu). Celní úřad má ze zákona povinnost určit, jakým způsobem bude celní dluh zajištěn, pokud deklarant vlastní návrh zajištění nepředložil. Obecně celní dluh vzniká propuštěním zboží podléhajícímu dovoznímu clu do volného oběhu v tuzemsku. Celní dluh je zajištěn, jsou-li zajištěna cla a daňové a poplatkové povinnosti při dovozu (tzn. DPH, případně další daně). Celní dluh vzniká přijetím celního prohlášení celním úřadem. Celní dluh nejčastěji vzniká nezákonným odnětím zboží celnímu dohledu nebo nedodržením podmínek stanovených pro propuštění zboží do příslušného režimu. Dlužníkem je pak osoba mající povinnost nebo odpovědnost vyplývající z režimu, do kterého zboží bylo propuštěno. Zajištění – garance celního dluhu může být provedeno buď složením hotovosti nebo poskytnutím záruky. Složení hotovosti představuje tzv. celní jistotu. Zajištění celního dluhu poskytnutím záruky se uskutečňuje buď použitím mezinárodního ručeného dokladu podle mezinárodní smlouvy, nebo písemným prohlášením ručitele v záruční listině. Prohlášením se ručitel zavazuje, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní závazek úhrady jím zaručené výše celního dluhu. Ručitelem může být banka nebo i jakákoli jiná osoba, pokud s jejím ručením vysloví celní orgány souhlas.

124

Celní doklady: V ČR a ostatních členských státech EU se pro celní řízení při dovozu a vývozu obchodního zboží používá celního prohlášení ve formě tzv. jednotného správního dokladu (dále jen JSD). To přesně odpovídá celnímu prohlášení používaného v ostatních členských státech EU a státech ESVO. JSD je obsahově sjednoceným dokladem. V EU je možno používat stejného tiskopisu i pro režim tranzitu. V tomto případě se jedná o tzv. tranzitní celní prohlášení (dále jen TCP). JSD je dnes jednotným dokladem používaným v celním řízení pro všech osm celních režimů a k prokázání celního statusu zboží (T2L). Celní prohlášení ve formě JSD podává u příslušného celního úřadu deklarant. Mimo celní prohlášení se v celním řízení předkládají často i tzv. osvědčení o původu zboží. Doklady nazývající se EUR 1, EUR 2, FORM A apod. slouží k uplatnění celních preferencí (nižších celních sazeb) v dovozním státě. Jedná se o systémy celních slev, případně úplné osvobození od cla. V celním řízení mají význam i tzv. dovozní či vývozní licence, vydávané Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Mimo výše uvedených celních dokladů se používají unifikované celní doklady, z nichž nejvýznamnější je karnet TIR a karnet ATA. INTRASTAT: Dnem vstupu ČR do EU byly celní orgány ČR povinny zrušit pravidelné celní kontroly pohybu zboží přes vnitřní hranici. Je to dáno tím, že ČR od 1. 5. 2004 nemá žádnou hranici se státem, který není členem EU a jakýkoliv obchod se členskou zemí EU je tak považován za tzv. vnitrounijní obchod a nepodléhá pravidelné celní kontrole ani clům a dalším poplatkům vybíraným v souvislosti s dovozem nebo vývozem zboží. Zboží je přes vnitřní hranici EU volně prováženo. Vstupem ČR do EU vznikla všem obchodníkům povinnost dodržovat v souvislosti s vnitrounijním obchodem právní předpisy EU. Pro účely společné obchodní politiky EU je nutné statisticky sledovat obchodní operace prováděné mezi členskými státy. Subjekty, jejichž předmětem podnikání je vnitrounijní obchod a jejichž obrat v předcházejícím roce

125

přesáhl stanovený limit, mají stanovenou povinnost vyplňovat výkazy pro potřeby statistiky vnitrounijního obchodu – INTRASTAT. INTRASTAT je systém statistického zjišťování, který umožňuje sbírat, zpracovávat a poskytovat údaje o obchodování se zbožím mezi členskými státy EU. Zejména zasílatelské firmy, které vykonávají komplexní logistické služby a obsluhu výrobních, resp. obchodních firem mají potřebné zkušenosti a informace z celní statistiky, mají předpoklady na poskytování služeb v rámci INTRASTATU. Tyto služby, zejména hlášení o přijetí, případně odeslání zboží pro své příkazce, na základě mandátních smluv začaly poskytovat i firmy v ČR.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008. Zasílatelství. Vyd. 1. České vysoké učení technické v Praze. Praha. 115 s. ISBN 978-80-01-04035-5. JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001. Organizace zasílatelských služeb. Skripta. Pardubice: Univerzita Pardubice. 88 s. ISBN 80-7194-352-5. KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. Doporučené studijní zdroje: CEMPÍREK, V., 2008. Zasílatelství v letecké dopravě. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera. 102 s. ISBN 978-80-86530-45-1. NOVÁK, R., 2005. Nákladní doprava a zasílatelství. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI. 412 s. ISBN 80-7357-086-6. PERNICA, P., 2001. Doprava a zasílatelství. In Codex. Vyd. 1. Praha: ASPI. 479 s. Codex. ISBN 80-86395-13-8.

126

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Jaké služby poskytuje zasílatel? 2. Jak zasílatel zajišťuje námořní přepravu? 3. Popište zajišťování letecké přepravy.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 3. viz. výklad

127

10 Přeprava nebezpečných věcí. Role jednotlivých stran a jejich povinnosti KLÍČOVÉ POJMY Přeprava nebezpečných věcí, role jednotlivých stran a jejich povinnosti, průvodní doklady

CÍLE KAPITOLY získaní vědomostí o přepravě nebezpečných věcí, získaní znalostí o rolích jednotlivých stran a jejich povinnostech, obeznámení se s průvodními doklady.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 10.1 Přeprava nebezpečných věcí, role jednotlivých stran a jejich povinnosti (převzato z: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008 a KAMPF, R. a kol., 2012) Definice: Všechny nebezpečné látky a předměty, které mohou způsobit výbuch, oheň, otravu, popálení nebo jinak ohrozit prostředí, mají své specifické vlastnosti a v důsledku toho také rozdílný stupeň nebezpečnosti v různých podmínkách. Tyto skutečnosti jsou rozhodující při přepravě a manipulaci s těmito látkami a předměty. Všichni účastníci přepravy nebezpečných věcí musí být dostatečně poučeni o manipulaci a přepravě a musí se řídit všemi bezpečnostními opatřeními, která jsou pro tuto činnost nutná. Zásady stanovené

128

v předpisech ADR a RID jsou prvním krokem pro snížení možnosti kolizí dopravních prostředků přepravujících nebezpečné látky, ale i při jejich dodržení stále existuje riziko nehod dopravních prostředků, které se může zvýšit například při zhoršených klimatických podmínkách, při intenzivnějším silničním provozu a z něho vyplývajících kongescí. V zájmu toho, abychom předcházeli dopravním nehodám, musíme hledat další způsoby jak podpořit snahu o zajištění bezpečného provozu. Železniční doprava: Železniční doprava se uskutečňuje podle Řádu pro přepravu nebezpečných věcí RID. Účastníci přepravy nebezpečných věcí musí učinit přiměřená opatření podle povahy a rozsahu předpokládaného nebezpečí tak, aby se zabránilo vzniku škod a zranění a pokud je to nezbytné, aby se minimalizovaly jejich následky. Musí však ve všech případech dodržet ustanovení RID, která platí pro jejich činnost. Přepravy nebezpečných věcí České dráhy uskutečňují nejen podle podmínek Řádu pro mezinárodní přepravu nebezpečných věcí (RID) ale i Nařízení vlády č. 1/2001 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu. Silniční doprava: Silniční doprava se uskutečňuje podle Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ADR. Nedílnou součástí této dohody jsou přílohy A a B a jejich dodatky. Pro zakotvení příloh dohody ADR do právního řádu České republiky bylo nezbytné, aby povinnosti uváděné v těchto přílohách byly uloženy zákonem. Proto zákon o silniční dopravě, mimo jiné definuje nebezpečné věci jako látky a předměty, pro jejichž povahu, vlastnosti nebo stav může být v souvislostech s jejich přepravou ohrožena bezpečnost osob, zvířat a věcí nebo ohroženo životní prostředí. Dále zákon uvádí, že silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů nebo ve Sbírce mezinárodních smluv a to za podmínek v ní uvedených. Přeprava jaderných materiálů a radionuklidových zářičů se řídí zvláštními právními předpisy.

129

Ministerstvo dopravy může v souladu s dohodou ADR povolit na omezenou dobu, nejvýše však pět let, provádění silniční přepravy nebezpečných věcí za odchylných podmínek od dohody ADR. Toto povolení nelze vydat pro přepravu jaderných materiálů a radionuklidových zářičů stanovených zvláštními předpisy. Ministerstvo dopravy je též oprávněno podle dohody ADR pověřit právnické osoby se sídlem na území České republiky nebo fyzické osoby s trvalým pobytem na území České republiky výkonem činností souvisejících s prováděním dohody ADR. Pověření lze udělit osobně na základě písemné žádosti, která prokáže splnění technických podmínek pro výkon požadovaných činností. Letecká přeprava: Letecká přeprava nebezpečného nákladu se uskutečňuje podle manuálu ICAO, který se jmenuje Technické instrukce pro bezpečnou dopravu nebezpečného zboží letecky a manuálu IATA, který se jmenuje IATA Dangerous Goods Regulation. Nebezpečné zboží je rozděleno do tří kategorií: zboží, které je všeobecně povoleno letecky přepravovat, zboží, které je možno letecky přepravit jen za zvláštních opatření, zboží, které je zcela vyloučeno z letecké přepravy. Každá látka či předmět nebezpečné povahy má svůj vlastní přepravní název (Proper shipping name). Pro každý název je přiděleno Shromážděním expertů pro přepravu nebezpečného zboží při Organizaci spojených národů čtyřčíslí tzv. UN číslo. Vedle názvu je uvedeno, zda je možno poslat toto zboží a za jakých podmínek. Vedle názvu se rovněž může objevit slovo „Forbidden“, které znamená, že toto zboží nelze letecky v žádném případě přepravit. Námořní doprava: Námořní doprava je svým charakterem velmi odlišná od ostatních druhů dopravy. Je do ní zapojeno mnoho subjektů, bez nichž nelze námořní přepravu zajistit. Jsou to například přístavní zasilatel, agent lodi, ukladač zboží na loď, počítač zboží v přístavu aj.

130

Přeprava nebezpečného zboží námořní dopravou se řídí Mezinárodními předpisy pro námořní přepravu nebezpečného zboží námořními loděmi IMDG Code. Česká republika je vnitrozemský stát a námořní doprava je realizována především jako část přepravy v přepravním řetězci. Náklad je tedy přepravován v téže dopravní jednotce (kontejner) nebo silničním vozidlem, které se celé přepraví lodí bez překládání zboží na loď. Jestliže je nebezpečný náklad v ČR zabalen dle pokynů ADR, je možno ho přepravovat lodí, pokud se k němu nevztahují doplňující ustanovení dle IMDG Code. Předpisy o přepravě nebezpečných věcí se velmi často řídí i přeprava nebezpečných odpadů. Právní úprava odpadů je však řešena zvláštním předpisem. Tím je zákon č. 185/2001 Sb., o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů. K tomuto zákonu byla vydána řada vyhlášek, z nichž pro znalost přepravy nebezpečných odpadů zařazených jako nebezpečné věci jsou podstatné zejména Vyhláška MŽP č. 376/2001 Sb., Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., Vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., Vyhláška č. 384/2001 Sb., které jsou již uvedeny v předchozí kapitole. V České republice se uskutečňuje přeprava nebezpečných věcí především pozemní dopravou a to železniční dopravou a silniční dopravou. Letecká nákladní doprava se podílí na tonáži přepravovaného zboží jen 2%. Námořní doprava má význam pro ČR především jen jako část přepravy v přepravním řetězci a proto je tato kapitola o přepravních podmínkách nebezpečných věcí zaměřena na silniční a železniční dopravu. Povinnosti účastníků přepravy z hlediska bezpečnosti: Odesílatel: Subjekt, který je uveden v přepravním dokladu, jehož jménem se podává zásilka k přepravě s příslušným přepravním dokladem. Odesílatel nebezpečných věcí je povinen předat k přepravě zásilky, které odpovídají požadavkům dohod, předpisů a ustanovení o přepravě nebezpečných věcí a musí zejména: přesvědčit se, že nebezpečné věci jsou zařazeny a připuštěny, předat dopravci informace a údaje a popřípadě požadované přepravní a dopravní doklady (povolení, schválení, oznámení, osvědčení atd.),

131

použít pouze obaly, velké obaly, velké nádoby pro volně ložené látky a cisterny (cisternová vozidla, snímatelné cisterny, bateriová vozidla, přemístitelné cisterny a cisternové kontejnery) schválené a vhodné pro přepravu dotyčných látek a označené nápisy předepsanými zákonným ustanovením pro nebezpečné věci, splnit požadavky týkající se způsobu odeslání a omezení přepravy, zajistit, aby i vyprázdněné nevyčištěné a neodplyněné cisterny (cisternová vozidla, snímatelné cisterny, bateriová vozidla, přemístitelné cisterny a cisternové kontejnery) nebo vyprázdněné nevyčištěné dopravní prostředky a velké nebo malé kontejnery pro volně ložené látky byly příslušně označeny a opatřeny bezpečnostními značkami a aby vyprázdněné nevyčištěné cisterny byly uzavřeny a poskytovaly stejné záruky těsnosti, jako kdyby byly plné, jestliže odesílatel používá služeb jiných účastníků (balič, nakládce, plnič atd.), musí učinit přiměřená opatření, aby bylo zajištěno, že zásilka splňuje požadavky kladené zákonnými ustanoveními, pokud odesílatel jedná z pověření třetí osoby, pak tato musí odesílatele písemně upozornit, že jde o nebezpečné věci, a předat mu všechny informace a doklady potřebné ke splnění jeho povinností, nebezpečné věci zabalit a obaly označit dle podmínek dohod, dodržet ustanovení o zákazu společné nakládky na jedno vozidlo, pokud ji odesílatel sám neprovádí, nepředat k přepravě nebezpečné věci, u kterých přeprava není dovolena, předat dopravci v písemné formě pokyny pro řidiče, správně a úplně vyplnit nákladní list (včetně uvedení prohlášení odesílatele), předat dopravci kopii zvláštního povolení pro přepravu radioaktivních materiálů (viz vyhl. č. 143/1997 Sb., o přepravě a dopravě určených jaderných materiálů a určených radionuklidových zářičů),

132

přezkoumat před vlastní nakládkou nebezpečného zboží průvodní doklady a provést vizuální kontrolu, zda vozidlo a jeho zařízení splňují předepsaná ustanovení, řádně označit dopravní a přepravní prostředky s nebezpečným zbožím, zabezpečit předepsané školení ostatních osob podílejících se na přepravě nebezpečného zboží. Dopravce: Subjekt, který provádí přepravu je povinen zejména: přesvědčit se, že nebezpečné věci, které se mají přepravovat, je dovoleno přepravovat podle daných ustanovení, přesvědčit se, že předepsané doklady jsou připojeny k přepravnímu listu a doprovází dopravní resp. přepravní jednotku, vizuálně ověřit, že dopravní a přepravní prostředky a náklad jsou bez viditelných závad, netěsnosti nebo trhlin, že nechybí výbava atd., přesvědčit se, že neprošlo datum příští zkoušky cisternových vozidel, bateriových vozidel, nesnímatelných cisteren, snímatelných cisteren, přemístitelných cisteren, cisternových kontejnerů a dopravních prostředků, přesvědčit se, že dopravní a přepravní prostředky nejsou přetíženy, přesvědčit se, že byly připevněny bezpečnostní značky a označení na dopravní a přepravní prostředky, zabezpečit, aby přepravu prováděli pouze osoby k tomu vyškolené a vlastnící o tomto školení platné osvědčení, zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě nebezpečného zboží, zabezpečit, aby v silniční dopravě měl řidič povinnou výbavu včetně výstražných oranžových tabulek, případně i bezpečnostních značek. Příjemce:

133

Subjekt uvedený v přepravní smlouvě. Jestliže příjemce označuje třetí osobu v souladu s ustanovením podle přepravní smlouvy, tato osoba je považována za příjemce. Pokud je přeprava prováděna bez přepravní smlouvy, subjekt, který přebírá odpovědnost za nebezpečné zboží po příjezdu, se považuje za příjemce. Příjemce má povinnost nezdržovat bez pádných důvodů převzetí věci a ověřit po vykládce, že požadavky podle zákonných ustanovení, které se ho týkají, jsou splněny. Musí zejména: provést v případech, pokud je to předepsáno zákonnými ustanoveními, čištění a dekontaminaci dopravních a přepravních prostředků, zajistit, aby z dopravních a přepravních prostředků následně po vyložení, vyčištění a dekontaminování, byly odstraněny označení nebezpečnosti. Ostatní účastníci přepravy a příklady jejich povinností: Nakládce: smí předat nebezpečné věci dopravci pouze tehdy, je-li jejich přeprava je dovolena zákonnými normami, musí, pokud předává k přepravě balené nebezpečné věci nebo nevyčištěné vyprázdněné obaly, zkontrolovat, zda obal není poškozen. Nesmí předat k přepravě kus, jehož obal je poškozen, zejména není-li těsný a jsou úniky nebo možnost úniku nebezpečných látek, dokud závada není odstraněna. Tato povinnost se vztahuje též na vyprázdněné nevyčištěné obaly, pro balení nebezpečných věcí v zahraničním styku je uznán výhradně pouze obal, který je odzkoušen podle mezinárodních předpisů a označen kódem OSN, musí, pokud nakládá nebezpečné věci do dopravního nebo přepravního prostředku, splnit zvláštní požadavky pro nakládku a manipulaci, musí po nakládce nebezpečných věcí do přepravního prostředku splnit požadavky, týkající se označení nebezpečnosti,

134

musí, při nakládce kusů dodržet zákazy společné nakládky rovněž s přihlédnutím k nebezpečným věcem, které jsou již ve vozidle nebo velkém kontejneru, a k požadavkům týkajícím se oddělení potravin, poživatin a krmiv. Balič: musí dodržet požadavky týkající se podmínek balení nebo podmínek společného balení, pokud připravuje kusy pro přepravu, musí dodržet požadavky týkající se nápisů a bezpečnostních značek na kusech. Plnič: musí ověřit před plněním cisteren, že tyto cisterny a jejich výstroj jsou v dobrém technickém stavu, musí ověřit, že neprošlo datum příští zkoušky cisternových vozidel, bateriových vozidel, snímatelných cisteren, přemístitelných cisteren, cisternových kontejnerů apod., smí plnit cisterny pouze nebezpečnými věcmi, které byly schváleny pro přepravu v těchto cisternách, musí při plnění cisterny splnit požadavky týkající se nebezpečných věcí v sousedních komorách, musí během plnění cisterny dodržet nejvyšší dovolený stupeň plnění nebo nejvyšší dovolenou hmotnost obalu na litr jejího vnitřního objemu pro plněnou látku, musí pro naplnění cisterny zkontrolovat těsnost uzavíracích zařízení, musí zajistit, aby žádné nebezpečné zbytky naplněné látky neulpívaly na vnějším povrchu jím naplněných cisteren, musí při přípravě nebezpečných věcí k přepravě zajistit, aby předepsané výstražné oranžové tabulky a bezpečnostní značky byly připevněny na cisterny, na vozidla a na velké a malé kontejnery pro přepravu volně ložených látek v souladu s příslušnými požadavky.

135

Provozovatel cisternového kontejneru nebo přemístitelné cisterny a jeho povinnosti: zajistit dodržení požadavků pro konstrukci, výstroj, zkoušky a označování, zajistit, aby údržba cisteren a jejich výstroje byla prováděna takovým způsobem, aby bylo zajištěno, že za normálních provozních podmínek cisternový kontejner nebo snímatelná cisterna splňovala požadavky zákonných ustanovení do její příští prohlídky, zajistit provedení mimořádné kontroly, jestliže může být bezpečnost nádrže nebo její výstroje snížena opravou, změnou nebo nehodou. Bezpečnostní poradce: Každý podnik, jehož činnost zahrnuje přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou související nakládání, plnění nebo balení, musí jmenovat jednoho nebo více bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí, jejichž úloha spočívá v tom, že pomáhají zabraňovat rizikům, které vyplývají z této činnosti pro osoby, věci a životní prostředí. Navíc tuto povinnost uvádí novela zákona o silniční dopravě. S přihlédnutím k činnostem podniku má poradce zejména tyto povinnosti: dohlížet nad dodržováním předpisů pro přepravu nebezpečných věcí, radit svému podniku při operacích souvisejících s přepravou nebezpečných věcí, připravit roční zprávu pro vedení svého podniku a orgán místní nebo popřípadě veřejné správy, o činnostech podniku týkajících se přeprav nebezpečných věcí. Poradce má rovněž za povinnost sledovat zejména tyto činnosti a postupy, vztahující se k dotyčným činnostem podniku: postupy pro dodržování požadavků upravujících zařazování nebezpečných věcí určených k přepravě, postup podniku při pořizování dopravních prostředků s ohledem na respektování všech zvláštních požadavků souvisejících s přepravou nebezpečných věcí,

136

postupy kontrol zařízení užívaného při přepravě, nakládce nebo vykládce nebezpečných věcí, vlastní školení zaměstnanců podniku a vedení záznamů o tomto školení, uplatňování vhodných nouzových postupů b případě jakékoli nehody nebo mimořádné události, která může nepříznivě ovlivnit bezpečnost přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí, analýzy a pokud je to potřebné vypracování zpráv, týkajících se vážných nehod, mimořádných událostí nebo závažných porušení předpisů zjištěných během přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí, uplatňování vhodných opatření k zamezení opakování nehod, mimořádných událostí nebo závažných porušení předpisů, dodržování právních předpisů a zvláštních požadavků spojených s přepravou nebezpečných věcí, které se týkají volby a využití subprovozovatelů nebo jiných třetích osob, ověřování, že zaměstnanci účastnící se přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí mají k dispozici podrobné pracovní postupy a pokyny, zavedení opatření ke zvýšení informovanosti o nebezpečích spojených s přepravou, nakládkou a vykládkou nebezpečných věcí, uplatňování kontrolních postupů s cílem zajistit, aby v dopravních prostředcích byly k dispozici doklady a bezpečnostní výbava, které musí doprovázet přepravu, a aby tyto doklady a výbava byly v souladu s požadavky, uplatňování kontrolních postupů s cílem zajistit dodržování požadavků pro nakládku a vykládku. Důležitým ustanovením je, že poradce musí být držitelem osvědčení o odborném školení, kterému se musí podrobit a dále musí s úspěchem složit zkoušku schválenou pro tento účel MD ČR. Zkoušky musejí být zcela nezávislé na školících organizacích

137

i na organizacích zaměstnávajících poradce. V ČR je zkušební organizací Centrum dopravního výzkumu. Odpovědnost zasílatele a dopravce: Odpovědnost zasílatele v České republice vyplývá z obchodního zákoníku. Při plnění závazku je zasílatel povinen s vynaložením odborné péče sjednat způsob a podmínky přepravy odpovídající co nejlépe zájmům příkazce, jež vyplývají ze smlouvy a jeho příkazů nebo jež jsou zasílateli jinak známé. Zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Zasílatel je povinen zásilku pojistit, jen když to stanoví smlouva. Odpovědnost dopravce vyplývá v České republice z obchodního zákoníku. Způsob přepravy nebezpečných věcí: Všeobecná ustanovení: Přeprava nebezpečných věcí musí být prováděna stanovenými dopravními prostředky v souladu a ustanoveními pro přepravu kusů, pro přepravu volně ložených látek a pro přepravu v cisternách. Kromě toho musí být dodržována ustanovení, která se týkají nakládky, vykládky a manipulace. Rozlišujeme přepravu: přepravu v kusech přepravu ve volně loženém stavu: Při přepravě volně ložených látek musí být učiněna vhodná opatření, aby nemohlo dojít k úniku obsahu. Pokud jsou uvedena zvláštní ustanovení, pak je nutné je použít. Zvláštní ustanovení jsou značena písmeny VV a arabskými číslicemi 1 – 14. přeprava v cisterně: Nebezpečné věci smějí být přepravovány v cisternách, jen pokud je uveden kód cisterny nebo pokud je uděleno schválení příslušného orgánu. Přeprava musí být v souladu s ustanoveními dohody ADR/RID a všechny vozidla musí splňovat předepsaná ustanovení.

138

10.2 Průvodní doklady (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2012) Základním přepravním dokladem vztahujícím se k přepravě nebezpečných věcí je nákladní list. Všeobecné údaje, které musí nákladní list obsahovat, jsou následující: UN číslo s předřazenými písmeny „UN“, oficiální pojmenování, klasifikační kód pro látky třídy 1, pro radioaktivní látky třídy 7 platí zvláštní ustanovení, čísla vzorů bezpečnostních značek, obalová skupina, počet a popis kusů, celkové množství každé položky nebezpečných věcí, jméno a adresa odesílatele, jméno a adresa příjemce, prohlášení vyžadované podmínkami případné zvláštní dohody. Značení nebezpečného zboží Balení nebezpečných věcí Nebezpečné věci musí být baleny do obalů dobré kvality. Obaly včetně velkých nádob pro volně ložené látky (IBC) a velkých obalů, musí být vyrobeny a uzavřeny tak, aby při normálních podmínkách přepravy bylo zamezeno úniku obsahu z kusu přepraveného k přepravě, zejména v důsledku vibrací nebo změn teploty, vlhkosti nebo tlaku. Na vnější straně přepravovaných obalů, IBC a velkých obalů, nesmějí ulpívat žádné zbytky nebezpečné látky. Vnitřní obaly musí být zabaleny ve vnějším obalu tak, aby za normálních podmínek přepravy nedošlo k jejich rozbití nebo proražení, nebo z nich nemohl obsah uniknout do vnějšího obalu. Křehké vnitřní obaly nebo takové, u kterých může snadno dojít k proražení,

139

jako jsou nádoby ze skla, porcelánu nebo keramiky a některých plastových materiálů atd., musí být vloženy do vnějších obalů a opatřeny vhodným fixačním vycpávkovým materiálem. Při úniku obsahu nesmějí být ochranné vlastnosti vycpávek a vnějšího obalu podstatně zhoršeny. Nebezpečné látky všech tříd jsou pro účely balení zařazeny do jedné nebo více ze tří obalových skupin ve vztahu ke stupni nebezpečí:

Tabulka 1: Obalové skupiny

10.3 Druhy obalů a jejich značení Pokud není stanoveno jinak, smějí být používány následující obaly: sudy, dřevěné sudy, kanystry, bedny, pytle, kompozitní obaly – plast, kompozitní obaly – sklo, porcelán, keramika, skupinové obaly, obnovené obaly, obaly z jemného plechu.

140

Každý obal musí být opatřen značením - UN kódem, které je trvanlivé, dobře viditelné a v rozměru přiměřeném velikosti obalu umístěno tak, aby bylo dobře viditelné. Kusy o celkové hmotnosti větší než 30 kg musí být opatřeny značením, nebo jeho duplikátem na vrchní, nebo boční straně obalu. Písmena, čísla a symboly musejí být nejméně 12 mm vysoké, kromě obalů s obsahem 30 litrů, nebo 30 kg a méně, kdy musí být nejméně 6 mm vysoké a kromě obalů s obsahem 5 litrů, nebo 5 kg a méně, kdy musí být přiměřeného rozměru.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008. Zasílatelství. Vyd. 1. České vysoké učení technické v Praze. Praha. 115 s. ISBN 978-80-01-04035-5. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. Doporučené studijní zdroje: CEMPÍREK, V., 2008. Zasílatelství v letecké dopravě. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera. 102 s. ISBN 978-80-86530-45-1. NOVÁK, R., 2005. Nákladní doprava a zasílatelství. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI. 412 s. ISBN 80-7357-086-6.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Popište přepravu nebezpečných věcí. 2. Jaké jsou povinnosti jednotlivých stran při přepravě nebezpečných věcí? 3. Co je základním přepravním dokladem vztahujícím se k přepravě nebezpečných věcí? 4. Co musí obsahovat nákladní list?

141

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 4. viz. výklad

142

11 Přepravy PLM. Terminologie a legislativa týkající se nadrozměrných přeprav. Dopravní prostředky KLÍČOVÉ POJMY Mechanické namáhání zboží při jízdě dopravního prostředku, mechanické namáhání zboží při přepravních manipulacích, prostředky k zajištění nákladu, železniční přeprava, silniční přeprava, dopravní prostředky, legislativa, rozměry vozidel

CÍLE KAPITOLY získaní vědomostí o mechanickém namáhání zboží při jízdě dopravního prostředku a při přepravních manipulacích, získaní znalostí o prostředcích k zajištění nákladu, obeznámení se s dopravními prostředky pro přepravu mimořádně těžkých a nadrozměrných zásilek, obeznámení se s legislativou týkající se nadměrných a nadrozměrných přeprav.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 11.1 Mechanické vlivy a prostředky k zajištění nákladu (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005) Mechanické vlivy: Během přepravy je každé zboží vystaveno určitému mechanickému namáhání, které je charakteristické nejen pro železniční přepravu, ale vzniká i za jízdy silničních nákladních

143

vozidel, při plavbách lodí a letu letadel. Intenzita tohoto namáhání je v jednotlivých konkrétních přepravách různá, jeho vliv na přepravované zboží společný. K mechanickému namáhání zboží při přepravě nedochází pouze za jízdy dopravního prostředku, ale i při manipulacích spojených s nakládkou, vykládkou, překládkou, případně dalšími přepravními operacemi. Účinky těchto vlivů je možné zmírnit vhodnou volbou naložení a zajištění zboží. Dokonalé zvládnutí problematiky mechanického namáhání zboží při přepravě je jedním ze základních předpokladů pro volbu správného ložení a zajištění zboží. Rozbor mechanického namáhání zboží při jízdě dopravního prostředku umožňuje stanovit rozhodující směr fixace zboží pro jednotlivé druhy přeprav.

Mechanické namáhání zboží při jízdě dopravního prostředku: Rozbor mechanického namáhání zboží při jízdě dopravního prostředku umožňuje stanovit rozhodující směr fixace zboží pro jednotlivé druhy přeprav. 1. Železniční přeprava: Největšímu mechanickému namáhání je zboží vystaveno v železniční přepravě. Mechanické namáhání zde vzniká: při posunu – jednotlivé rázy, při jízdě vlaku – opakované rázy (vibrace a nízké frekvence). Jednotlivé rázy vznikají především při posunu a to jak v nácestných, tak i seřaďovacích stanicích se svážným pahrbkem. Mohou se však projevit i za jízdy vlaku (např. při použití rychlobrzdy nebo při přetržení vlaku). Velikost setrvačných sil závisí: na nárazové rychlosti vozu v okamžiku jeho nárazu, na hmotnosti nákladu, na konstrukci a hmotě vozu, na kterém je náklad naložen, včetně absorpční schopnosti nárazníků tohoto vozu.

144

Opakované rázy vznikají při jízdě vlaku. Bývají označovány jako vibrace. Projevují se opakovaným krátkodobým zrychlováním a zpomalováním vozu během jízdy. Intenzita opakovaných rázů je v porovnání s jednotlivými rázy nižší a závisí: na železničním svršku (jeho stavu a spojení kolejnic), na železničním voze, na kterém je zboží přepravováno (konstrukce vozu, technický stav), na rychlosti jízdy vlaku, na způsobu brzdění vlaku, na charakteru trati. Výsledkem těchto rázů jsou setrvačné síly, které působí v různé intenzitě na vůz a jeho náklad. Setrvačné síly mají rozhodující vliv na fixaci zboží a působí jak v podélném, příčném, tak i ve svislém směru. 2. Silniční nákladní přeprava: V silniční nákladní přepravě nedosahuje mechanické namáhání zboží tak vysokých hodnot jako v případě přepravy železniční. Během jízdy vozidla působí na zboží setrvačné síly ve třech základních směrech: a. ve směru jízdy vozidla tzv. zrychlující síla – vzniká při brzdění, b. proti směru jízdy vozidla tzv. zpomalující síla – vzniká při rozjezdu, c.

kolmo na směr jízdy vozidla tzv. odstředivá síla – vzniká při projíždění zatáčky.

Kromě těchto sil působí na ložnou plochu vozidla vertikální síla způsobená tíhou ložné jednotky. Rozhodujícím směrem fixace je podélný směr při brzdění vozidla. 3. Námořní přeprava: Mechanické namáhání zboží v námořní přepravě charakterizují setrvačné síly působící ve třech základních směrech. Svojí velikostí se však zásadně liší od sil působících v železniční i silniční nákladní přepravě.

145

Mechanické namáhání zboží při přepravních manipulacích: Pod pojmem přepravní manipulace rozumíme především manipulace spojené s nakládkou, vykládkou, překládkou, případně skladové manipulace. Velikost mechanického namáhání při přepravních manipulacích závisí především: na druhu technického zařízení určeného pro manipulaci se zbožím, na četnosti přepravních manipulací, úrovni práce manipulačních čet.

Prostředky k zajištění nákladu: Jedná se o speciální prvky pro fixaci určitých druhů nákladů nebo ložení. Zajišťovací prostředky musí mít odpovídající odolnost, která se určí jako poměr k působícím setrvačným silám, při daném způsobu uložení a zajištění zboží. Zajišťovací prostředky je možno rozdělit podle účelu použití na prostředky: sloužící k přivázání nebo uvázání, sloužící ke svázání zboží nebo ložných jednotek, sloužící k omezení nebo zamezení kluzných posuvů, sloužící k zamezení valivých pohybů, sloužící k oddělení jednotlivých dílů ložných jednotek, sloužící k vytěsňování mezer mezi zbožím, umožňující rozložení hmotnosti nákladu na podlahu dopravního prostředku, umožňující klouzavé posuvy, sloužící ke zvýšení stability ložných jednotek, sloužící k připevnění zajišťovacích prostředků, ke zvýšení ložného prostoru.

Prostředky sloužící k přivázání nebo uvázání:

146

Při zajišťování zboží pomocí vázacích prostředků rozeznáváme: přivázání (spodní vázání), uvázání (šikmé vázání). Přivázání slouží ke zvýšení tření mezi ložnou jednotkou a podlahou dopravního prostředku, popřípadě mezi jednotlivými ložnými jednotkami navzájem a tím omezuje (zamezuje) klouzavý posuv. Tímto způsobem je možné zajistit ložné jednotky v železničních vozech i v nákladních automobilech. Ve všech případech jsou nutná nejméně 2 přivázání z každé strany nebo 2 na sobě nezávisle účinná přivázání u každé ložné jednotky. Jednotlivá přivázání musí být stejnoměrně napnuta a umístěna 50 cm od konce každé ložné jednotky (popř. nákladu). U železniční přepravy nesmí být tato vzdálenost pod 20 cm. Při tomto způsobu zajištění musí být pevnost vázacích prostředků včetně jejich napínacích a upevňovacích prvků použitých k přivázání taková, aby vyvodily dostatečně velkou třecí sílu k zajištění nákladu. Důležitá je síla, která je přenášená do vázacího prostředku pomocí napínacího zařízení. Jedná se o tzv. předepínací sílu a doporučuje se, aby dosáhla maximálně 50 % dovolené síly v tahu vázacího prostředku. Uvázání slouží k zamezení pohybu ložných jednotek v dopravním prostředku. Svojí funkcí leží mezi tuhým a klouzavým způsobem uložení. Zlepšuje také stabilitu nákladu v příčném směru. Opět se používá k zajištění ložných jednotek jak v železničních vozech, tak i v nákladních automobilech. Vázací prostředky se dimenzují na sílu, která je dána jako rozdíl mezi setrvačnou silou působící v příslušném směru jízdy a třením. Při výpočtu pevnosti vázacího prostředku je nutno brát do úvahy také úhel uvázání. Uvazovací prostředky musí být v bezvadné kvalitě a v dobrém technickém stavu, dostatečně pružné nebo s dostatečnou vůlí při napínání, aby nedošlo k poškození zboží. Vázání musí být řádně napnutá. Účinnost vázání je závislá na jeho předepnutí.

147

K uvázání a přivázání se používají polyesterové vázací pásky, upínací polyesterové popruhy, ocelový drát, řetězy, drátěná lana a provazy. Vázací prostředky se upevňují na tzv. upevňovací prvky dopravních prostředků, např. k přivazovacím očkům, zajišťovacím kroužkům. Upevňovací prvky musí mít pevnost lomu odpovídající pevnosti lomu uvazovacích prostředků. Uvazovací prostředky musí být upevněny tak, aby bylo zabráněno jejich samovolnému uvolnění, a nesmí spočívat na ostrých hranách dopravního prostředku. Jestliže v potřebném místě vázání nejsou k dispozici upevňovací prvky, mohou být použity vhodné části dopravního prostředku. Naopak je zakázáno používat k vázání pojezdové ústrojí, vypružení a jiné pohyblivé části dopravního prostředku. K zamezení nebo omezení klouzavých posuvů se mohou použít: vázací prostředky, zajišťovací, vodící nebo zábrzdná dřeva, pružící materiál, protiskluzové podložky, aretační plechy. Pro omezení nebo zamezení valivých pohybů ložných jednotek je možné použít klíny nebo zajišťovací prostředky čtvercového nebo obdélníkového průřezu. Zajišťovací prostředky musí být připevněny k podlaze vozu, podložkám, proložkám nebo sedlům tak bezpečně, aby nemohlo dojít k jejich posunutí. K připevnění je možno použít hřebíky nebo šrouby, které musí být odpovídající kvality a rozměrů. Počet hřebíků nebo šroubů závisí na: váze ložné jednotky, velikosti tření, velikosti setrvačných sil působících v příslušném směru fixace.

148

11.2 Přepravy PLM (překročení ložné míry), železniční přeprava, silniční přeprava a legislativa týkající se nadměrných a nadrozměrných přeprav (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012) a. Železniční přeprava Technické parametry vozu: Přepravní ložení ovlivňují tyto technické parametry vozu: ložný prostor, ložná délka, hmotnost na nápravy, podvozky nebo kola. „Ložný prostor vozu se považuje za využitý, není-li možné do vozu s ohledem na jeho technické vybavení, povahu zboží a nejúčelnější způsob uložení naložit více.“ Rozeznáváme ložení nákladu: přímo na podlahu vozu – platí vždy příslušná úložná délka nákladu, na dvou příčných podložkách (podložky nesmí ležet vně náprav, popř. vně otočných čepů, kromě případu, kdy jsou tyto hodnoty na voze uvedeny) – za příslušnou ložnou délku se považuje vzdálenost mezi oběma podložkami, na více než dvou příčných podložkách – za příslušnou ložnou délku se považuje: vzdálenost mezi středy vnějších podložek, jsou-li podložky uloženy mezi nápravami nebo otočnými čepy, celková délka nákladu, leží-li středy vnějších podložek vně náprav nebo otočných čepů. Jednotlivé kusy nákladu o velké hmotnosti ve středu vozu, které se skládají z ohebných ložných jednotek, se musí ukládat na čtyři podložky. Náklad musí být ve voze rozložen tak, aby jeho hmotnost byla co nejrovnoměrněji rozložena na všechny nápravy, podvozky nebo kola. Jestliže to není možné, je nutné dodržovat následující podmínky:

149

u dvounápravových vozů nesmí být poměr hmotností na nápravu větší než 2:1, u podvozkových vozů nesmí být poměr hmotností na podvozky větší než 3:1, při nestejnoměrném rozložení hmotností na kola nesmí být poměr hmotností na kolo větší než 1,25:1. Rovnoměrné rozložení nákladu lze přezkoušet opticky: u vozů s listovými pružnicemi je předepsaná nejmenší vzdálenost mezi každým opaskem pružnice a částmi vozové skříně, spodku vozu nebo podvozkového rámu, které by se mohly opasku dotýkat, menší než 15 mm, vzdálenost středů nárazníků k temeni kolejnice minimálně 940 mm, maximálně 1 065 mm. Mimořádné zásilky: „Každá zásilka, která může svými rozměry, hmotností nebo způsobem uložení působit při přepravě potíže s ohledem na přepravní možnosti železnice nebo ohrozit bezpečnost provozu se považuje za mimořádnou zásilku.“ Za mimořádné zásilky považujeme zejména: zásilky s překročenou ložnou mírou, zásilky se zvláštní polohou těžiště, zásilky naložené na dvou nebo více oplenových vozech, ložné jednotky, které nemohou být bez překládání přepraveny do stanice určení a jejich hmotnost je větší než 25 t nebo jsou-li naloženy na hlubinových vozech, železniční vozidla na vlastních kolech, která jsou sama předmětem přepravy a nemají označení RIV nebo RIC, ložené vozy s více než 8 nápravami i pokud mají značku RIV, zásilky přesahující přes krajní nápravy nebo otočné čepy nosného vozu více než 6,5 metru.

150

Mimořádné zásilky se přijímají k přepravě až po splnění zvláštních podmínek stanovených železnicí, přičemž pro vnitrostátní přepravu platí příloha 7 k ŽPŘ a pro mezinárodní přepravu pak ustanovení CIM a RIV. Podmínkou přepravy mimořádné zásilky je povolení, o které musí odesílatel včas požádat. Každá zásilka s překročenou ložnou mírou musí být před podejem přeměřena odpovědným pracovníkem železnice.

b. Silniční přeprava Mezi omezující faktory přepravního ložení v oblasti silniční přepravy patří: rozměry vozidla včetně nákladu, hmotnost připadající na jednu nápravu, celková hmotnost vozidla, pohotovostní hmotnost, užitečná hmotnost, okamžitá hmotnost. Konkrétní hodnoty pro jednotlivé druhy a typy vozidel jsou uvedeny v technickém průkazu každého silničního vozidla. Nejvyšší přípustné hodnoty výše uvedených údajů stanoví vyhláška MDS č. 283/2009 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. V případě, že rozměry nebo hmotnost nákladu nebo vozidla přesáhnou hodnoty uvedené vyhláškou č. 283/2009 Sb., jedná se o tzv. zvláštní užívání dálnice, silnice nebo místní komunikace.

Rozměry a hmotnosti vozidel a jízdních souprav: Nejvyšší přípustné rozměry bez plusové tolerance vozidel a jízdních souprav včetně nákladu jsou stanoveny vyhláškou MDS č. 283/2009 Sb., kterou se mění vyhláška

151

Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (příloha k zákonu č. 56/2001 Sb.). Největší celková šířka vozidel je 2,55 m. Tuto šířku mohou přesahovat jen sklopná zpětná zrcátka, pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, namontované protiskluzové řetězy a o několik málo centimetrů i světelná zařízení na bocích vozidla. Největší přípustná celková výška vozidla včetně nákladu je 4,00 m. Celková délka jednotlivého vozidla, s výjimkou návěsu, může být nejvýše 12,00 m. Nejvyšší přípustná celková délka návěsové soupravy je 16,50 m. Nejvyšší přípustná celková délka přívěsové soupravy s jedním přívěsem je 18,75 m, soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem kategorie O4 určeným pro přepravu vozidel 20,75 m, a soupravy se dvěma přívěsy nebo s návěsem a jedním přívěsem 22,00 m. Celková hmotnost smí být nejvýše u motorového vozidla: se dvěma nápravami (18,00 t), se třemi nápravami (25,00 t), se třemi nápravami, je-li hnací náprava vybavena dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální zatížení na nápravu nepřekročí 9,5 t (26,00 t), se čtyřmi a více nápravami (32,00 t). Celková hmotnost smí být nejvýše u přívěsů: se dvěma nápravami (18,00 t), se třemi nápravami (24,00 t), se čtyřmi a více nápravami (32,00 t). Celková hmotnost jízdních souprav smí být nejvýše 48,00 t.

152

U návěsových jízdních souprav se celkovou hmotností soupravy rozumí numerický součet hmotností připadajících na jednotlivé nápravy vozidel této soupravy. Označení vozidel přesahujících přípustné rozměry: Vozidla, přesahující svými rozměry včetně nákladu nejvyšší přípustné rozměry, musí být vybavena kromě předepsaných světelných zařízení ještě jedním nebo více zvláštními výstražnými světly oranžové barvy. Obrysy nákladu, který přečnívá do stran o více než 400 mm od obrysových světel, musí být vyznačeny na obou stranách, vpředu i vzadu výstražnými šikmými červeno-bílými pruhy na pravoúhlých plochách o nejmenší straně 250 mm. Za snížené viditelnosti musí být obrys vozidla ještě navíc vyznačen vpředu bílými neoslňujícími světly, vzadu červenými světly a odrazkami. Přečnívá-li náklad vozidlo vpředu či vzadu více než o 1 m nebo do strany u motorového vozidla nebo jízdní soupravy vnější okraj obrysových světel více než o 400 mm a u nemotorového vozidla jeho okraj více než o 400 mm, musí být přečnívající konec nákladu označen červeným praporkem o rozměrech nejméně 300 x 300 mm. Za snížené viditelnosti musí být přečnívající konec nákladu označen a to vpředu neoslňujícím bílým světlem a bílou odrazkou a vzadu červeným světlem a červenou odrazkou. Odrazky nesmí být trojúhelníkového tvaru a smí být umístěny nejvýše 1,50 m nad rovinou vozovky. Předměty, které lze snadno přehlédnout (např. jednotlivé tyče, roury), nesmějí po straně vyčnívat. Přeprava nadlimitních zásilek: „Přepravou nadlimitních zásilek se rozumí přeprava zásilek, které naloženy na dopravní prostředky překračují spolu s vozidly limitní hodnoty celkových rozměrů, celkové hmotnosti a/nebo zatížení náprav.“ Vzhledem k tomu, že tyto hodnoty nejsou mezinárodně sjednoceny, může být určitá přeprava v jednom státě přepravou „normální“, v jiném pak přepravou nadlimitní. Nadlimitní přepravou může být také přesun vozidla, které překračuje stanovené limity samo svými parametry. Nadlimitní přepravy o celkové hmotnosti vyšší než 60 tun nebo nadměrných

153

rozměrů lze povolit pouze výjimečně. V tomto případě musí žadatel prokázat, že není technicky reálné snížit hmotnost nebo zmenšit rozměry přepravy ani použít jiného způsobu přepravy a že zatížitelnost mostů a únosnost vozovek ověřené statickým posouzením umožní realizaci přepravy. V mezinárodní přepravě musí být splněny požadavky na provedení takové přepravy platné v jednotlivých státech, po jejichž území vede trasa přepravy. V této oblasti není žádná mezinárodní dohoda, která by sjednocovala postup v jednotlivých státech.

11.3 Dopravní prostředky (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005) a. Železniční doprava Pro přepravu mimořádně těžkých a nadrozměrných zásilek se používají převážně hlubinové vozy. Tyto vozy vlastní jednak železnice, ale také některé firmy, které se specializují na tento druh přeprav (např. zasílatelské společnosti). Vybrané typy hlubinových vozů: osminápravový hlubinový vůz Uaaikks/Hx-63 - je určen pro přepravu objemných zásilek a zásilek do hmotnosti 55 tun, osminápravový hlubinový vůz Uaai/Hx-11 - je určen pro přepravu objemných zásilek a zásilek do hmotnosti 85 tun, desetinápravový hlubinový vůz Uaai/Hx-10. Vůz vyhovuje pro vnitrostátní přepravy, v mezinárodním provozu ho lze použít pouze po předběžném projednání. Je určen pro přepravu objemných zásilek a zásilek do hmotnosti 120 tun, šestnáctinápravový hlubinový vůz Uaai/Hx-10. Vůz vyhovuje pro vnitrostátní přepravy, v mezinárodním provozu ho lze použít pouze po předběžném projednání. Je určen pro přepravu objemných zásilek a zásilek do hmotnosti 150 tun, speciální šestnáctinápravový železniční vůz řady Uaai (Hx).

154

b. Silniční doprava Po 2. světové válce zaznamenala silniční doprava prudký nárůst, což platilo i pro přepravy nadrozměrných zásilek po silnici. Bylo to zapříčiněno rozvojem silniční sítě (zvýšení únosnosti silnic a mostů) a speciálních vozidel pro tyto přepravy (zvýšení výkonu motoru, převodovka s hydraulickým měničem momentu, speciální návěsy a přívěsy s řízením kol všech náprav). V současné době je však situace jiná, neboť dochází k saturaci kapacity silniční sítě. Na trhu tahačů těžkých návěsů a přívěsů je velká konkurence a pouze malá poptávka. Výrobci, kteří byli orientováni pouze na tento speciální druh nákladních vozidel se dostávají do problémů a s výrobou končí (Faun, FTF, ...). Největší evropští výrobci nákladních vozidel nabízí pro tento úzký segment trhu upravená standardní vozidla, která mají většinou zesílené chlazení motoru, hydrodynamický měnič momentu, hydraulické retardéry a v některých případech i přídavnou nepoháněnou řízenou nápravu zmenšující tlaky na nápravu. Vzhledem k průměrným hmotnostem přepravovaných nadrozměrných zásilek je celková hmotnost soupravy 250 tun v evropských podmínkách rozumným kompromisem, ať už jde o cenu či rozměry těchto speciálních vozidel. Ve výjimečných případech lze tahače zapojit tandemově (2 tahače za sebou) nebo může 1 či více tahačů tlačit přípojné vozidlo před sebou, a tak umožnit větší hmotnost soupravy. V oblasti přípojných vozidel mají větší význam návěsy než přívěsy. Návěs totiž oproti přívěsu zatěžuje přes točnici tahač návěsu a tím pádem se nemusí balastovat (dotěžovat) tahač. Současně odpadá spojovací oj, tzn. že celková délka soupravy je menší. V případech, kdy je zatížení točnice tahače příliš velké, lze použít přídavný podvozek návěsu, tzv. „Dolly” a návěs pak má obdobné vlastnosti jako točnicový přívěs. Tzn. snížené zatížení točnice tahače (přední nápravy podvozku „Dolly” se natáčejí stejným směrem jako kola předních náprav tahače a zadní nápravy návěsu opačným směrem - poloměr otáčení soupravy se sníží v řádu metrů). Moderní přípojná vozidla mají vzduchové nebo hydraulické odpružení, což spolu s řízením většiny náprav umožňuje maximální manévrovatelnost a průjezdnost úzkými místy

155

(při průjezdu pod mosty nebo jinými místy s omezenou výškou lze snížit ložnou výšku až o 300 mm). c. Vodní doprava Pro přepravu nadrozměrných zásilek jsou v ČR vybaveny terminály v Děčíně a Lovosicích. V Děčíně je terminál těžkých kusů a investičních celků do hmotnosti 80 tun, v Lovosicích je moderní terminál pro překlad těžkých a nadrozměrných kusů do hmotnosti 175 tun. Za použití speciální technologie lze překládat náklady do hmotnosti 500 tun. Lokalita Lovosic je díky své poloze na železničním koridoru Berlín-Drážďany-Lovosice-PrahaBřeclav-Vídeň zahrnuta do dopravních uzlů v železniční dopravě. Dopravní prostředky používané ve vnitrozemské vodní dopravě (motorové lodě, tlačné čluny a remorkéry) jsou vhodné pro přepravu těžkých a nadrozměrných předmětů. Jediným problémem je překládka. V ČR neexistují dostatečně velké plovoucí jeřáby, proto jsou využívány těžké silniční jeřáby. Během přepravy po vodě vznikají problémy pouze s nízkým stavem vody v Labi a podjezdnými výškami pod některými mosty. Nosnost lodí je dostačující a vyhovuje nadrozměrným zásilkám, které je možno přepravit jak po železnici, tak silnici. Vodní doprava je také v přepočtu na 1 tunu nákladu ze všech druhů doprav nejlevnější. Nevýhodou je pomalá rychlost a vliv počasí na splavnost řek. V námořní dopravě je možno přepravovat i zásilky o hmotnosti v tisících tunách. Překládka takovýchto zásilek je řešena speciálními poloponornými loděmi. Tyto lodě se částečně ponoří a remorkéry nadměrnou zásilku stáhnou z paluby lodě (např. loď Black Marlin). Ve světě jsou rejdařství, která se specializují na přepravu nadrozměrných a těžkých zásilek (např. BigLift, Jumboship) a jsou vybavena speciálními plavidly pro přepravu těchto zásilek. Pro přepravu menších speciálních zásilek (např. stavební stroje, železniční vozy, lokomotivy) mohou být použity i standardní lodě typu Ro-Ro (Roll-on/Roll-off). Technologie přeprav Ro-Ro probíhá v horizontálním směru. Při tomto způsobu překládky odpadá použití jeřábů, čímž lze ušetřit velké finanční částky. d. Letecká doprava

156

Tab. 11.1 Technické parametry vybraných letadel pro přepravu mimořádně těžkých a nadrozměrných zásilek Typ letadla

Nejvyšší platící zatížení (kg)

Boeing 767

57 000

Boeing 747

112 400

Douglas MD-11

91 077

Douglas DC-10-30

73 030

Antonov An-124

120 000

Antonov An-225

250 000

Zdroj: KAMPF, R. a kol., 2005

V kategorii velkokapacitních typů se těší kromě Antonovů značné popularitě i typy DC-10, MD-11, Boeing 767 a 747. I když typ Boeing 747 má přední odklápěcí vrata, pro přepravu nadrozměrných nákladů není příliš vhodný, protože rozměry těchto vrat jsou pro manipulaci s nadrozměrnými náklady nevhodné. Mezi další nevýhody tohoto typu patří, že je dvoupalubového uspořádání a je odvozen od typu pro přepravu cestujících (příliš vysoko umístěná horní paluba – je nutné speciální zvedací zařízení). Ostatní výše zmíněné typy kromě An-124 a An-225 mají pevnou příď, která zamezuje nakládání nadrozměrného nákladu (lze použít pouze boční vrata), proto jsou vhodná jen pro přepravu leteckých kontejnerů a palet. Letadly speciálně konstruovanými pro těžké a nadrozměrné náklady jsou typy Antonov An-124 a An-225. Mají shodný průřez nákladového prostoru, liší se pouze jeho délkou. Letadla mají speciálně konstruovaný podvozek. Ten využívá nízkotlakých pneumatik (umožňují vzlet a přistání na nezpevněných VPD) a během nakládky umožňuje snižovat výšku podlahy. U typu Antonov An-124 ulehčují manipulaci s nákladem kromě palubních jeřábů a „klekacího“ podvozku především sklopné rampy na přídi i v zádi trupu, což je významné zejména pro bezproblémové nakládání dlouhých a rozměrných zásilek. Oproti tomu typ An225 postrádá zadní nákladová vrata, protože jeho původním určením byla přeprava raketoplánu Buran.

157

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. Doporučené studijní zdroje: NOVÁK, R., 2005. Nákladní doprava a zasílatelství. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI. 412 s. ISBN 80-7357-086-6.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Popište mechanické namáhání zboží při jízdě různého dopravního prostředku. 2. Uveďte mechanické namáhání zboží při přepravních manipulacích.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 2. viz. výklad

158

12 Logistika a zasílatelství KLÍČOVÉ POJMY Logistika v zasílatelství, logistická centra, logistické desatero zasílatelské firmy

CÍLE KAPITOLY pochopení významu logistika v zasílatelství, získání vědomostí o logistických centrech, obeznámení se s pojmem logistické desatero zasílatelské firmy.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 12.1 Úvod do logistiky a logistika v zasílatelství (převzato z: JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001 a KAMPF, R. a kol., 2012) Úvod do logistiky: Logistikou myslíme jak tvorbu materiálového toku od dodavatele k zákazníkovi, tak průběh k tomu potřebného toku informací. Logistický přístup je takový přístup, který klade důraz na komplexní řešení a koordinaci veškerých hmotných i nehmotných operací v rámci oběhových procesů s ohledem na jejich rychlost, pružnost a mobilnost s cílem plně uspokojit zákazníka při vynaložení přiměřených nákladů. Je to přístup, který podtrhuje vzájemnou úzkou souvislost mezi jednotlivými procesy, každý z nich by měl plnit optimálně své úkoly pouze v souvislosti s ostatními. Nevyváženost jednotlivých procesů vede k poruchám v celém systému.

159

Členění logistiky

Pojem „logistika“ si můžeme prezentovat prostřednictvím šesti „R“: Logistika je tedy mít k dispozici: správné množství, správný předmět, na správném místě, ve správnou dobu, ve správné kvalitě, za správnou cenu. I když zasílatel byl již v minulosti logisticky činný, objevuje se pojem logistika v poslední době v nové podobě. Podíváme-li se na spediční odbavení v minulosti, můžeme konstatovat, že: příkazy odesílatelů byly udělovány jednotlivě, každá přeprava znamenala nový příkaz,

160

dopravní prostředek, stejně jako zasílatel a dopravce se stále měnili. Ve skladu bylo možno zjistit, že: skladovací plochy byly pronajaty pouze dočasně, skladovací prostory zasílatele byly využívány jen nárazově, s ohledem na konkurenci se hledaly stále výhodnější skladovací možnosti. Jako komunikační prostředky měl zasílatel k dispozici jen telefon a poštu. Komisionářské obchody prováděl jen výjimečně, distribuci obstarávalo většinou prodejní oddělení odesílatele, problematikou polotovarů a surovin se zabývalo skladovací oddělení odesílatele. Při tvorbě cen mohl tedy zasílatel vycházet z toho, že: každý příkaz byl jednotlivě vyúčtován, rozhodující je pouze váha, vzdálenost a marže. Moderní průmyslový podnik musí dnes pod tlakem konkurence hledat cesty k tomu, aby na jedné straně snižoval náklady a na druhé straně nepřipustil negativní dopad na prodej. V souvislosti se změnou myšlení v tom směru, že každý by měl dělat to, co skutečně může: koncentruje se uvnitř podniku na klíčové oblasti, hledá potencionální úspory v rámci vnitřní logistiky, jako je: 1. vozový park, 2. skladování, 3. balení a expedice, protože tyto oblasti představují cca 30 % nákladů, mění pomocí outsourcingu fixní náklady na variabilní, nemusí stavět nové a rozšiřovat stávající sklady, protože skladovací obchody a předzásobení svěřil odborníkovi, může použít takto ušetřený nutný provozní kapitál na jiné účely, vyhne se dopravním problémům a regionalizuje určité oblasti, dosahuje díky zlepšenému přenosu dat optimální komunikace,

161

šetří drahé odborné pracovní síly, protože zasílatel je výhodnější, docílí díky sjednocení logistických okruhů v jedněch rukou synenergické efekty (spolupůsobení více faktorů na jeden určitý celkový výkon).

Logistika v zasílatelství: LOGISTIKA - komplexní systém optimalizace materiálových a zbožových toků podniku. V tom jsou zahrnuty všechny oblasti pohybu zboží od nákupu přes výrobu až po odbyt. Pokud zasílatel zajišťuje pro svého příkazce kromě přepravy zboží ještě další činnosti z obchodního kontraktu, poskytuje logistické služby. Ty spočívají např. v tom, že zasílatel podporuje svého příkazce při obstarávání a odbytu zboží. Jeho činnost tedy spočívá v obstaravatelské logistice při přejímání, balení, skladování a termínovaném dodání (dodávky just-in-time) k výrobci. Výrobní logistika představuje interní koncept produkce, do něhož je zasílatel jen zřídka integrován. Hotové výrobky zasílá speditér v souladu se zavedeným konceptem ke spotřebiteli (odbytová logistika). Přitom zasílatel přejímá funkce prodejce a další služby pro zákazníka, jako např. prodej, komisionářství, skladování atd. Je samozřejmé, že takový komplexní koncept předpokládá vztahy na základě trvalého příkazu. Jeho předmětem může být jednotlivý výkon nebo celý balík služeb. Základní koncept logistického systému zpracovávají vedoucí pracovníci zákazníka. Jednotlivé etapy jsou postupně odsouhlasovány a spolu se zasílatelem řazeny do integrovaného plynulého systému. V celkové podnikové koncepci je stanoveno, které logistické služby jsou zajišťovány vlastními silami a které činnosti jsou vyčleněny a převedeny na zasílatele (outsourcing). Podnikový logistický koncept je řízen pomocí telekomunikační sítě - k té patří hlavně telefon, fax, elektronické zpracování dat, on-line-servis, Internet, telebanking atd. Cíle logistického konceptu: nižší provozní náklady, zajištění pravidelnosti a přesnosti (just-in-time),

162

plošná distribuce zboží, zlepšení služeb i kvality, snižování nákladů ve všech oblastech výroby a distribuce. Logistické služby: skladování, ADR skladování, komisionářství, balení, speciální přeprava těžkých kusů, chlazeného a nebezpečného zboží, přezkoušení jakosti (rovněž podle ISO norem), dodávka do skladu zákazníka do 24 hodin, péče o skladované zboží (přísun, vyznačení ceny, etiketování), dodávková/balíčková služba v optimálních lhůtách, přeprava prázdných obalů a dispozice k vrácení, distribuční logistika, sledování akreditivních a bankovních obchodů, provádění a sledování přepravy dokumentů, kompletační a montážní úkoly, inkaso, upomínky, factoring, franchising. Změna tradičních struktur v zasílatelství: Převzetí logistických služeb znamená pro zasílatele nejen dodatečné náklady, ale současně i nová rizika. K provádění nových služeb potřebuje zasílatel především vyškolený personál, který se musí trvale vzdělávat. Tím se zvyšují osobní náklady, a to na jedné straně

163

jako důsledek přijetí nových zaměstnanců pro činnosti, které jdou nad rámec organizace přepravy a na druhé straně v důsledku vyšší kvalifikace zaměstnanců. Logistický systém však není myslitelný bez elektronického zpracování dat a on-lineslužeb (např. s námořními přístavy, zákazníky atd.). Nové komunikační systémy však znamenají vyšší finanční nároky. U všech těchto činností musí zasílatel převzít odpovědnost za jejich bezchybný průběh ve smyslu příslušných ustanovení Všeobecných zasílatelských podmínek či příslušných ustanovení obchodního zákoníku. To znamená, že svá zvýšená rizika musí krýt rozšířeným pojištěním, což je pochopitelně opět spojeno s růstem fixních nákladů. Je samozřejmé, že zasílatel tyto dodatečné náklady vyúčtuje svému příkazci. U balíku služeb je však třeba počítat s tím, že přenesením logistických úkolů na zasílatele se fixní náklady mění na variabilní. Výhoda pro zasílatele spočívá v tom, že díky nabídce celého balíku služeb na sebe svého příkazce pevněji a dlouhodoběji váže a oba - tj. zasílatel i příkazce - jsou na sobě navzájem závislými. Výhody pro příkazce: výhoda pro příkazce spočívá v tom, že zasílatel může řadu služeb poskytnout za výhodnějších podmínek na základě svých zkušeností a celosvětových kontaktů zabývá se totiž výhradně problematikou spedice, zasílatel přejímá skladování nákladů na skladování a problémů se skladováním se tedy příkazce zbaví, pomocí dodávek just-in-time garantuje zasílatel krátké dodací lhůty, je zajištěno celoplošné pravidelné a přesné zásobování a dodávky, přepravní rizika nese zasílatel, služby, pro které nemá příkazce ve své firmě odborný personál, lze pomocí outsourcingu zadávat jiným, celkově je možno konstatovat, že díky logistickému konceptu lze snižovat kapitálové, skladovací a přepravní náklady. Touto cestou je možno na trhu získat v konkurenčním prostředí lepší pozici.

164

12.2 Logistická centra (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2012) V současnosti postavení zasílatele a jeho možnosti poskytování logistických služeb výrobním a obchodním podnikům vede zasílatelské firmy, které jsou k tomu předurčeny svým zaměřením, rozsahem působnosti a také geografickým umístěním, k určitému přerodu na podniky nového druhu, na tzv. logistické podniky, známé spíše pod pojmem logistická centra. Logistická centra představují významné články logistických řetězců, stávají se jimi uzly na dopravní síti, ve kterých existuje možnost střetu několika dopravních oborů. Úlohou logistických center je přispět k efektivnímu a kvalitnímu zajišťování trvale rostoucích přepravních požadavků ve stále složitější situaci, kterou představuje zejména špatný stav životního prostředí, vyčerpanost zásob energie, omezenost kapacity dopravní infrastruktury, nedostatek investic atd. Jejich význam tedy vzrůstá s potřebou provedení zásadních inovací, resp. hledání nových účinnějších metod, založených na logistických principech, informatice a telematice. Logistická centra podstatným způsobem rozšiřují funkce dosavadních překladišť zboží mezi různými druhy doprav a zmenšují podíl živé práce. Významným uplatněním logistiky v logistických centrech je v sdružování (konsolidace) a rozdružování menších zásilek, tak aby rozhodující přepravní vzdálenost, tj. vzdálenost mezi výchozím a cílovým centrem či uzlem, byla překonána v přepravním prostředku za pomoci některého z pravidelných, spolehlivých, rychlých, pokud možno přímých a hlavně kapacitních dopravních článků - např. železnicí, protože kapacitní dálková doprava je hospodárnější a ekologicky šetrnější než proudy lehkých nákladních automobilů. Těm pak zůstává vyhrazen pružný svoz a rozvoz zásilek ve spádových oblastech (atrakčních obvodech) logistických center. V logistických centrech jsou budovány velké kapacitní skladové objekty, překladiště (tranzitní sklady), dopravní infrastruktura, balící linky, existují zde možnosti pronajímání přepravních prostředků, někdy zde mohou být dokonce umístěny i montážní závody na finální kompletaci. Samozřejmou záležitostí jsou služby zákazníkům, servisní a sociální

165

zázemí. Dispoziční uspořádání centra závisí na materiálových tocích, struktuře komodit, na možnostech propojení dopravních oborů, na technologii obsluhy apod. Dnešní, vznikající logistická centra často využívají pouze jeden druh dopravy, většinou se jedná o neveřejná centra, sloužící potřebám jedné firmy – jedná se však spíše o počáteční období rozvoje logistických center, které se projevuje dosud nekoordinovaným přístupem k jejich budování a provozování a žádnou nebo malou spoluprací subjektů na přepravním a dopravním trhu. Smyslem moderních logistických center, a současný trend k tomu směřuje, je maximálně využít předností každého druhu dopravy, vzájemně je provázat, směřovat k optimalizaci a přejmout na svá bedra nejen mezipodnikovou logistiku a okrajové části logistiky podnikové (tzn. zásobovací a distribuční fáze), ale v rámci logistického poradenství a logistických projektů mohou být logistická centra pověřena i zásahy hluboko do optimalizace výrobních či obchodních procesů. Logistická centra by měla vytvářet a poskytovat svým zákazníkům efektivní logistické prostředí tvořené integrovanými systémy, pomocí nichž může dojít k vyčleňování logistických funkcí z průmyslu, obchodu, dopravy i jiných oblastí. Zasílatelé, potažmo logistická centra, působí (mohou působit) jako iniciátoři, koordinátoři a synchronizátoři celých logistických řetězců.

12.3 Logistické desatero zasílatelské firmy (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2012) Celková tendence pružně reagovat nabídkou na poptávku na trhu, která je už uplatňována ve výrobní a obchodní činnosti postupně ovlivňuje i zasílatelské firmy. Můžeme hovořit o pomyslném logistickém desateru, které by i zasílatelská firma měla respektovat. Zaměřte se na zákazníky, Integrujte logistický systém, Propojte logistiku se strategií, Zpružněte logistické řetězce, Vytvořte logistický informační systém,

166

Vstupujte do strategických společenství, Kvantifikujte, měřte a počítejte, Aplikujte logistický controlling, Sledujte finanční vztahy, Vyškolte pracovníky.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. Doporučené studijní zdroje: JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001. Organizace zasílatelských služeb. Skripta. Pardubice: Univerzita Pardubice. 88 s. ISBN 80-7194-352-5.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Co je to logistika? 2. Jaký je význam logistiky v zasílatelství? 3. Popište logistická centra. 4. Vyjmenujte logistické desatero.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 4. viz. výklad

167

13 Profesní

organizace.

informačními

systémy

Firmy

zabývající

v dopravě,

logistice

se a

skladování KLÍČOVÉ POJMY Národní a mezinárodní organizace v oblasti zasílatelství, firmy zabývající se informačními systémy v dopravě a logistice skladování

CÍLE KAPITOLY získání vědomostí o národních a mezinárodních organizacích v oblasti zasílatelství, obeznámení se s firmami zabývajícími se informačními systémy v dopravě a logistice skladování.

ČAS POTŘEBNÝ KE STUDIU KAPITOLY 8 hodin

VÝKLAD 13.1 Národní a mezinárodní organizace v oblasti zasílatelství (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005 a KAMPF, R. a kol., 2012) Národní organizace: Svaz spedice a logistiky České republiky: Nutnost sjednotit subjekty zajišťující a obstarávající mezinárodní přepravu zboží a s ní související služby vyvstala hned na počátku 90. let, kdy na českém trhu zasílatelských služeb postupně začaly přibývat nové subjekty, a to domácí i zahraniční. Jde o firmy různé právní

168

formy, různé velikosti i různého zaměření. Některé jsou svým charakterem univerzální, jiné se specializují jen na některé druhy spedice, např. na sběrnou službu, na hraniční spedici, na celně deklarační činnosti na hraničních přechodech i ve vnitrozemí, na zřizování a provozování veřejných celních skladů atd. Svaz spedice a skladování ČR byl založen v roce 1991. 25. 9. 1992 byly registrovány jeho nové stanovy a první změna názvu. O současné podobě jeho názvu, tj. Svaz spedice a logistiky České republiky rozhodla valná hromada konaná 1. 4. 1998. Svaz spedice a logistiky ČR je sdružení podnikatelů z oboru zasílatelství, logistiky a skladování a je současně živnostenským společenstvem. Je založen na demokratických principech a je dobrovolnou a nezávislou profesní organizací. Posláním Svazu spedice a logistiky je podle jeho stanov vytvářet optimální podmínky pro rozvoj oboru zasílatelství, skladování a logistiky, hájit společné zájmy jeho členů a důsledně vést členy k dodržování svazem přijatého „Kodexu jednání zasílatele“. Svaz je řádným členem mezinárodní nevládní organizace zasílatelů FIATA a zabezpečuje úkoly a plní povinnosti vyplývající z tohoto členství. Za účelem splnění svého poslání Svaz spedice a logistiky zejména - hájí a prosazuje obchodní a podnikatelské zájmy svých členů spolupůsobením při tvorbě legislativních a hospodářských opatření v oboru a spolupracuje přitom s příslušnými orgány státní správy. Dále pak: podporuje dobré jméno a úroveň zasílatelství, vydává Všeobecné zasílatelské podmínky, vede dvou, případně vícestranná jednání se zahraničními i tuzemskými nevládními organizacemi, spolupůsobí při výchově a vzdělávání profesních pracovníků v oboru, spolupracuje v tomto směru s vysokými i středními odbornými školami, iniciuje nebo organizuje kurzy, semináře, stáže apod., zajišťuje pro členy poradenské služby v oblastech souvisejících s výkonem jejich činnosti a provádí smírčí řízení ve sporech mezi členy svazu na jejich žádost atd.

169

Svaz spedice a logistiky soustřeďuje kolem 200 členských organizací, sídlo má v Praze. Nejvyšším orgánem Svazu je valná hromada, která se koná minimálně jednou ročně. Výkonným a v období mezi valnými hromadami nejvyšším orgánem svazu je představenstvo složené z předsedy, dvou místopředsedů a 6 - 8 dalších členů volených na 3 roky. Do působnosti představenstva patří především: rozhodování o základních otázkách poslání a předmětu činnosti svazu, pokud tyto nejsou vyhrazeny valné hromadě, rozhoduje o přijetí a vyloučení členů, provádí usnesení valné hromady, řídí činnost pracovních skupin, řídí a kontroluje činnost sekretariátu. Dalším orgánem je revizní komise. K zajištění výkonné a administrativní činnosti svazu je zřízen sekretariát, v jehož čele je výkonný ředitel svazu. Do působnosti sekretariátu patří mj. i vydávání svazového periodika (měsíčník „Spediční zpravodaj“), rozpracovávání závěrů zasedání představenstva, vedení evidencí, vydávání informací pro členy atd. Těžiště vlastní činnosti Svazu spedice a logistiky je v pracovních skupinách. V současné době pracují tyto pracovní skupiny oborově zaměřené na činnost zasílatele v oblasti: železniční přepravy, silniční přepravy, letecké přepravy, námořní přepravy, kombinované dopravy, skladování a logistiky, a pracovní skupiny průřezové: pro celní problematiku,

170

pro otázky elektronické výměny dat, pro otázky právní a legislativní, pro problematiku odborné výchovy a vzdělávání. Pracovní skupiny jsou stálými pracovními týmy, zabývajícími se analýzou, návrhy a kontakty v dané oblasti činnosti zasílatele, které jsou pro členy svazu významné z hlediska dlouhodobého mezinárodního a zejména podstaty oboru samotného. Vyjadřují se k nim, podávají návrhy na řešení problematiky, udržují příslušné kontakty, sledují závěry a jejich realizaci atd. Spolupracují s organizacemi a orgány daného oboru dopravy. Jsou povinny konzultovat a informovat o obecných problémech skupiny průřezové. Průřezové skupiny se zabývají odbornou tématikou, která se týká celého oboru zasílatelství bez rozdílu druhu dopravy, a vytvářejí podmínky pro další rozvoj profese. Jiné organizace a sdružení: V současné době existuje v České republice celá řada organizací oblastí, které ve větší či menší míře navazují na činnost zasílatele. Profesně nejbližší je Svaz hraničních speditérů a celních agentů, jehož někteří členové jsou zároveň členy Svazu spedice a logistiky. Nejvíce organizací - kolem dvaceti - je v oboru silniční dopravy. K nejvýznamnějším patří např.: ČESMAD Bohemia, Svaz zaměstnavatelů a podnikatelů v dopravě, Společenství autodopravců Čech a Moravy, Moravskoslezský svaz autodopravců a celá řada dalších. Významnou úlohu reprezentanta podnikatelů má Svaz průmyslu a dopravy ČR, dále Hospodářská komora ČR a další. Z orgánů státní správy zmiňujeme pouze několik, jejichž kompetence má určitou vazbu na obor zasílatelství - např.: Ministerstvo dopravy, Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel,

171

Ministerstvo průmyslu a obchodu a jím zřízené instituce pro podporu mezinárodní výměny zboží, investic a pod. Mezinárodní organizace: FIATA: FIATA (Fédération Internationale des Associations de Transitaires et Assimilés - Mezinárodní federace zasílatelských svazů). Jedná se o největší nevládní mezinárodní organizaci z oblasti dopravy, která byla založena v roce 1926 ve Vídni a od konce II. světové války sídlí v Curychu/Švýcarsko. V současné době je FIATA zastoupena různými formami členství ve 144 zemích světa, jejími řádnými členy je 87 národních svazů ze 77 států a má téměř 2500 přidružených členů. Členské organizace FIATA reprezentují více než 35000 firem s počtem zaměstnanců převyšujícím 8 milionů osob. FIATA má statut konzultanta u Hospodářské a sociální rady OSN a UNCTADu. Jako reprezentant zasílatelů je uznávána jinými vládními organizacemi, vládními orgány a soukromými mezinárodními organizacemi z oblasti dopravy, jako je Mezinárodní obchodní komora (ICC), IATA (International Air Transport Association), IRU (International Road Transport Union), UIC (International Union of Railways), WCO (World Customs Organisation) a dalšími. Organizace FIATA: Nejvyšším orgánem je generální rada (valná hromada), dále pak užší a širší prezídium. Těžiště činnosti je v institutech - v současné době jsou tři: 1. Institut pro multimodální přepravu, který má tři stálé pracovní skupiny: pro železniční přepravu, pro silniční přepravu, pro námořní přepravu, 2. Institut pro leteckou přepravu, 3. Institut pro celní problematiku a usnadnění obchodu.

172

Významným přínosem pro činnost FIATA jsou i poradní orgány - t. č.: poradní orgán pro právní záležitosti, poradní orgán pro public relations, poradní orgán pro odbornou výchovu a vzdělávání, poradní orgán k problematice nebezpečného zboží. Svaz spedice a logistiky ČR byl přijat za řádného člena na kongresu FIATA v roce 1992. Jeho zástupci se aktivně podílejí na činnosti některých orgánů. Veškeré informace, materiály, dokumenty atd. jsou k dispozici v sekretariátu Svazu spedice. Další organizace: UNCTAD - (United Nations Conference on Trade and Development - Konference OSN pro obchod a rozvoj. Sídlo: Ženeva Konference OSN pro obchod a rozvoj je mezivládní poloautonomní instituce OSN ustanovená v roce 1964. Jejím posláním je podporovat mezinárodní obchod, formulovat nové zásady a politiku směřující k tomuto cíli a k celkovému hospodářskému rozvoji, působit jako centrum pro harmonizaci politiky a činnosti vlád v obchodě a podporovat rozvoj obchodu mezi státy s různou úrovní hospodářského rozvoje. Je to relativně nejuniverzálnější organizace, má významné úlohy v uskutečňování mezinárodní rozvojové strategie, spolupracuje s UNIDO, GATT atd., s regionálními hospodářskými komisemi a s dalšími mezinárodními organizacemi. Nejvyšším orgánem je zasedání UNCTAD, svolávané jednou za 3 - 4 roky. Kontinuitu činnosti mezi konferencemi zajišťuje TDB (Trade and Development Board - Rada pro obchod a rozvoj) jako stálý orgán volený na období do příštího zasedání. Rada má čtyři hlavní výbory: pro suroviny, pro hotové výrobky, pro neviditelný obchod a financování obchodu, pro námořní dopravu.

173

EEC - (European Economic Commission)/UN - Hospodářská komise OSN pro Evropu - sídlo: Ženeva Jde o jednu z regionálních komisí OSN založenou v roce 1947 nejprve na 5 let, v roce 1951 byla její činnost prodloužena na neurčitou dobu. Poslání EEC je rozvíjet hospodářskou činnost a posilovat hospodářské vztahy mezi evropskými zeměmi. Členy jsou všichni evropští členové OSN, dále USA a Kanada. Svou činností napomáhá EEC rozvoji obchodu činností orientujících se na liberalizaci obchodu, usnadňování obchodních operací, zjednodušování dokumentů atd. ICC - (International Chamber of Commerce - Mezinárodní obchodní komora) - sídlo: Paříž ICC je mezinárodní nevládní organizace založená v roce 1920. Jejím posláním je usilovat o odstranění omezení v mezinárodním obchodě, o standardizaci v praxi zahraničního obchodu, účinně pomáhat při zlepšování hospodářských podmínek atd. Vrcholným orgánem ICC je kongres konaný každé tři roky. Řídícím orgánem je rada, jejíž cca 50 členů určují národní komitéty každé země. Při ICC působí řada technických komisí se zaměřením na: hospodářskou a finanční politiku, výrobu, distribuci a reklamu, dopravu a spoje, právo a obchodní praxi. Při ICC byla zřízena řada dalších institucí, jako například: Mezinárodní rozhodčí soud, Mezinárodní rada pro reklamní činnost, Mezinárodní byro obchodních komor atd. Dalším orgánem je vedle sekretariátu generálního tajemníka ekonomický sekretariát, do jehož působnosti patří například komise pro mezinárodní měnové vztahy nebo komise pro mezinárodní obchod. V právním sekretariátu jsou přičleněny např. komise pro pojištění, pro mezinárodní výstavy a veletrhy, pro bankovní techniku, pro mezinárodní obchodní praxi, pro marketing atd.

174

Při sekretariátu pro dopravu a usnadnění obchodu působí: komise pro dopravu leteckou, námořní a pozemní, komise pro celní formality v mezinárodním obchodě, komise pro poštovní a telekomunikační služby. WCO - (World Customs Organisation - Světová celní organizace), dříve CCC Customs Cooperation Council. Sídlo: Brusel WCO byla založena v roce 1950. Jejím cílem je zkoumat všechny otázky celní spolupráce, technické aspekty i hospodářské faktory celních systémů v zájmu jejich harmonizace, sjednocení a zjednodušení atd. Těžiště činnosti je ve výborech, jimiž jsou: stálý technický výbor řešící problematiku celní techniky (terminologie, dokumenty směřující ke zjednodušení a sjednocení celní praxe), výbor pro celní nomenklaturu, výbor pro harmonizovaný systém, výbor finanční. CLECAT - (Comité de Liaison Européen des Commissionnaires et Auxiliaires de Transports du Marché Commun - styčný výbor zasílatelů zemí Evropské unie)- sídlo: Brusel CLECAT byl založen v roce 1958 a jeho cílem je jak zajišťování spolupráce mezi členskými svazy zasílatelů zemí EU, tak šíření informací z oblasti dopravy a zasílatelství EU, pomoc při ochraně a rozvoji profese zasílatele a zabývat se profesními, hospodářskými, právními, sociálními, daňovými a jinými problémy spojenými s fungováním společného trhu a jejich dopady na zasílatele. ESC - Evropská rada odesílatelů (platforma pro diskuse s poskytovateli dopravních služeb) SSC - Švýcarská rada odesílatelů IATA - Mezinárodní asociace leteckých dopravců – sídlo: Kanada, Montreal ICAO - Mezinárodní organizace civilního letectví

175

ACI - Mezinárodní rada letišť – sídlo: Švýcarsko, Ženeva AEA - Asociace evropských aerolinií EASA - Evropská agentura pro bezpečnost letectví – sídlo: Německo Kolín nad Rýnem UIC - Mezinárodní unie železnic – sídlo Francie, Paříž CER - Společenství evropských drah a infrastrukturních podniků - sídlo Belgie, Brusel EIM - Manažeři evropské drážní infrastruktury - sídlo Belgie, Brusel ERA - Evropská drážní agentura – sídlo Francie, Valencie U. I. P. - Mezinárodní unie soukromých vozů - sídlo Belgie, Brusel OTIF - Mezivládní organizace pro mezinárodní dopravu po železnici - sídlo Švýcarsko, Bern CIT - Mezinárodní výbor železniční dopravy - sídlo Švýcarsko, Bern FTE - Evropské vlakové fórum - sídlo Švýcarsko, Bern OSŽD - Organizace pro spolupráci železnic - Sídlo Polsko, Varšava UNIFE - Asociace evropského drážního průmyslu - sídlo Belgie, Brusel RNE - RailNetEurope – Asociace manažerů evropské drážní infrastruktury - sídlo Rakousko, Vídeň UIRR - Mezinárodní unie operátorů kombinované dopravy železnice / silnice - sídlo Belgie, Brusel

13.2 Firmy zabývající se informačními systémy v dopravě a logistice skladování (převzato z: KAMPF, R. a kol., 2005) Předmětem této části kapitoly je seznámení s činností vybraných firem, zabývajících se informačními systémy v dopravě a logistice skladování. Vybranými firmami jsou: CID International, a.s. Oltis, s.r.o.

176

ICZ, s.r.o. Jerid, s.r.o.

a) CID International, a.s. Silniční doprava a spedice: 1. COLLI Program byl vytvořen pro organizování sběrné služby (svoz a rozvoz, export a import zásilek) - kamionové, letecké, námořní, železniční i kontejnerové. Problematika, kterou pokrývá, je značně rozsáhlá a pro uživatele volitelná. Činnosti, které zajišťují sběrné služby, začínají už vystavováním nabídek pro poptávající zákazníky. Již v tomto modulu je možno využít automatické kalkulace ceny za zásilku. Samozřejmostí je vytištění nabídky zákazníkovi (části smluvní i části cenové). Obsažnost zadávaných dat o přepravě zásilky závisí pouze na uživateli. Pro ulehčení práce uživatele je kalkulace ceny zásilky vypočítávána automaticky na základě ustálených principů firmy a předem zadaných sazebníků. Současně lze po vykalkulování ceny provést fakturaci dané zásilky. Na objednání přepravy, ať již exportu, importu nebo svozu/rozvozu, navazuje přiřazení zásilky na určitý dopravní prostředek určitému dopravci. Program přitom zobrazuje naložené množství, aby uživatel nepřekročil mezní hmotnost. K dané přepravě lze zadat i náklady, které s činností vlastní přepravy vznikly. Tyto náklady je možno následně rozpočítat na jednotlivé přepravované zásilky a tím zjistit jejich ziskovost. Vše je navíc provázáno s fakturací. Lze vydávat faktury, ale také zadávat přijaté faktury, a to ve vztahu k určitým zásilkám, nebo obecně jako režijní faktury. Uživateli je umožněno tvořit i hromadné faktury. Modul fakturace je propojován s účetním softwarem. Jsou přenášena data o fakturách z COLLI do účetního softwaru a nazpět do COLLI mohou být přenášeny údaje o proplacení jednotlivých faktur.

177

Vyhodnocování přeprav mohou manažeři provádět v marketingovém modulu, a to dle různých kritérií - uživatelé, relace, jednotlivé přepravy, zákazníci, dopravci, atd. 2. LORRI Produkt je určen pro dopravní i spediční firmy všech velikostí, které se zabývají přepravou celovozových i kusových zásilek v mezinárodní i tuzemské přepravě a používají vlastní nebo cizí dopravní prostředky. Program umožní sledovat a hodnotit kvalitu dopravců dle požadavků ISO. Aplikace umožní přehledně evidovat firmy a partnery s veškerými kontakty a identifikačními údaji, umožní evidovat banky, bankovní účty a kurzovní lístky s možností ruční nebo automatické aktualizace a veškerá data mít kdykoliv k dispozici s možností libovolné aktualizace. Umožní zpracovávat, kalkulovat a přehledně evidovat nabídky, přehledně evidovat přijaté požadavky na přepravy, vystavovat objednávky na přepravy, přepravní příkazy, dodací listy nebo škodní zápisy. Usnadní organizování jednotlivých přeprav a obsazování dopravními prostředky, sledování stavu a polohy zásilky. Pomůckou dispečerům je dispečerský deník zobrazující přehledně požadavky na přepravy v jednotlivých dnech, jejich zajištění dopravními prostředky, s nabídkou volných dopravních prostředků, řidičů, s přehledem nepokrytých přeprav. Dopravcům umožní evidenci dopravních prostředků s veškerými technickými údaji a vybavením, vedení záznamu o provozu vozidla, kontrolu spotřeby vozidel, sledování technických prohlídek, oprav, spotřeb náhradních dílů, výměn olejů. Umožní evidenci řidičů s osobními údaji s podklady pro mzdy, výpočet stravného a kapesného pro řidiče, práci s cizími měnami. V programu je možné vytvářet mnohoúrovňové sazebníky a na jejich základě provádět automatickou kalkulaci přepravních nákladů a plánovaných příjmů, evidovat všechny vedlejší výdaje a příjmy související s přepravou nebo dopravním prostředkem, umožní přepočty částek na libovolnou měnu.

178

Modul pro fakturaci umožní vystavovat faktury a dobropisy včetně interních nebo hromadných faktur, umožní data z vystavených faktur přenášet do účetnictví za účelem dalšího zpracování nebo jen předávat data do účetnictví pro vystavení faktury, umožní evidovat přijaté faktury i dobropisy. Umožní sledovat dlužníky, nezaplacené faktury, nezkalkulované nebo nevyfakturované přepravy. Nabízí vytvoření mnoha přehledů, statistik a tiskových sestav pro provozní pracovníky i pro vedení firem, propojení s libovolným účetním programem, mzdovou agendou, celním software, kilometrovníky, se systémy pro satelitní sledování vozidel nebo pro sledování poloh vozidel pomocí SMS zpráv. Dále různé formáty exportů dat, dálkovou administraci, faxový server a možnost přijímání objednávek po internetu. Sklady: LOGI Systém umožňuje evidenci zboží ve skladu od jeho příjmu až po jeho výdej. V každém okamžiku lze zjistit, kde se dané zboží ve skladu nachází a kde existují volné pozice ve skladovacím prostoru. Ve skladech, kde dochází k častým přesunům zboží mezi jednotlivými skladovacími plochami, doporučujeme pořídit pro skladníky vlastní terminál. V modulu „Pohyb po skladu“ mohou ihned zaevidovat přesun, který provedli. Samozřejmostí je zabezpečení programu přístupovými právy, jmény a hesly. Z databáze lze zjistit, kdo, kdy a jakou manipulaci provedl. Díky evidenci všech manipulací, které jsou se zbožím prováděny, je snadné vyúčtovat zákazníkovi jednotlivé operace. Práci usnadní sazebníky za jednotlivé úkony, které lze v průběhu času měnit. Program obsahuje předdefinované sestavy - například stav skladu k určitému období, stav skladu určitého zákazníka nebo dodavatele. Manažerské systémy: Manažerské systémy mají vazbou na informační systémy LORI, COLLI a LOGI.

179

1. Modul MINAS - Cash flow MINAS - Cash flow je jedním z modulů ekonomického systému, který podporuje automatizované zpracování podkladů pro manažerská rozhodnutí. Tento modul je vhodný pro rozhodování jak nakládat s reálným cash flow formou metody přímé (jedná se tedy o automatizovaný platební a inkasní plán). Program umožňuje odhalit rezervy ve volných finančních zdrojích nebo naopak racionálně využít finanční prostředky při jejich přechodném nedostatku. Produkt je určen vedoucím pracovníkům rozličných firem, zejména těm, kteří se zabývají prováděním plateb a finančním řízením. Může sloužit vrcholovým manažerům jako informační zdroj pro přípravu obchodních jednání. Stejně tak i finančním manažerům zabývajícím se konkrétním řízením finančních toků. Svou analytickou částí dodavatelé - odběratelé je vhodný i pro pracovníky obchodních oddělení jako cenný podklad při jednání o platebních podmínkách a při hodnocení rizikovosti obchodu s konkrétními partnery. 2. Marketing Tento program slouží jako nástroj pro podporu marketingových aktivit ve firmě. MARKET efektivně pracuje s daty pořízenými v jiných systémech a obsluze poskytuje okamžitý přehled o všech aktivitách firmy. MARKET je určen především pro obchodníky a managament firmy. Plně respektuje potřeby této skupiny uživatelů. Umožňuje z jednoho místa rychle přistupovat ke všem datům, které byly pořízeny jinými uživateli v systému a získat tak ucelený přehled o datech. Tento efekt se znásobuje ve firmách, které používají COLLI a LORI, od kterých je schopen plnohodnotně využívat data a navzájem je propojovat. Obsluze nabízíme různé marketingové sestavy, které usnadňují její strategická rozhodování. Jednou z hlavních činnosti, kterou zajišťují obchodní oddělení, je vystavování nabídek pro poptávající zákazníky. K tomuto účelu slouží modul Nabídka. Samozřejmostí je tisk nabídky zákazníkovi (části smluvní i části cenové).

180

U dané firmy pak jednotliví uživatelé mají možnost pořizovat veškerá vedená jednání s termíny následného jednání, získané kontakty na tuto firmu a archivaci došlé a odeslané dokumentace v datové podobě (formou textů nebo bitových map apod.). Systém pak umožní přímé otevření takových souborů bez pracného dohledávání v adresářích, což je v některých případech zcela nemožné. Další funkcí je vedení úkolů v databázi a sledování jejich plnění. Další funkcí je automatické odesílání e-mailových zpráv příslušným adresátům poštovním programem. Pošty: Program používá Česká pošta na pracovištích poštovní přepravy, slouží pracovníkům poštovní přepravy k tvorbě potřebných pomůcek. Skládá se z několika modulů: editor zdrojů, ve kterém se editují číselníky, které se v programu využívají, editor sítě, ve kterém se definují jednotlivé body a hrany, které dané body spojují. Je možné i grafické zadávání, editor jízdních řádů, ve kterém je možné definovat jízdní řády poštovní kursů (silničních, železničních, leteckých), editor instradovacích pomůcek, ve kterém se již vytváří jednotlivé pracovní pomůcky pro poštovní přepravu. Nakládání: 1. Nakládání zboží na dopravní prostředky JETLoad je určen především pro pracovníky spedičních firem, kterým pomůže s přepravou velkých technologických celků nebo velkého počtu jednotlivých kusů zboží. JETLoad samočinně navrhne naložení dané množiny zboží na vybrané dopravní prostředky. Cílem je optimální využití ložného prostoru, dodržení technických parametrů dopravních prostředků a minimalizace ceny za přepravu. Program pracuje s libovolným počtem druhů zboží tvaru kvádr a libovolnými druhy a počty ložných prostorů. Výpočet zohledňuje jednotkové ceny za přepravu zboží, stupeň vytížení dopravního prostředku a příslušnou relaci.

181

JETLoad spočítá celkovou hmotnost, počet kusů, zatížení náprav a kol, využití prostoru a únosnosti a samozřejmě výslednou cenu za přepravu. Ve výsledném grafickém pohledu se zobrazí naložení jednotlivých dopravních prostředků a ložných prostorů z různých pohledů. Tabulkové přehledy obsahují veškeré potřebné informace o naložených prostorech i zboží. JETLoad nabízí různé metody nakládání - např. maximální využití nosnosti, maximální využití prostoru, technika, paletizace. Program také importuje údaje o zboží a exportuje výsledky nakládání do různých formátů. 2. Nakládání zboží na palety Paletizace je určena především pro pracovníky, kteří se zabývají nakládáním jednoho druhu zboží na palety nebo obdobné dopravní jednotky. Paletizace je jedním z modulů programu JETLoad. Pomocí matematických metod dokáže navrhnout dokonalý způsob rozmístění zboží na vybrané paletě nebo v určeném prostoru. Ve výsledném grafickém pohledu zobrazí jednotlivé vrstvy ložení a varianty polohy zboží v jednotlivých vrstvách. Paletizace pracuje vždy s jedním druhem zboží typu kvádr nebo válec. Lze nastavit i vodorovné a svislé mezery. Paletizace naloží maximální množství zboží až do vytížení palety, vypočítá celkovou hmotnost, počet kusů, počet vrstev, procenta využití a zobrazí jednotlivé vrstvy a varianty jejich naložení. b) OLTIS 1. Logistika, spedice, nakládání, 2. Železnice - řízení provozu, 3. Železnice – nákladní přeprava, 4. Železnice – osobní přeprava, 5. Pošty, 6. Ekonomika, 7. Dokumenty

182

c) ICZ 1. Řízení skladového provozu - Osiris, 2. Řízení mobilních terminálů - Mobis, 3. Sběr dat z výrobního procesu – Promis. d) JERID 1. PEPA Softwarový programu PEPA obsahuje přes 100 tarifních, informačních, dokladových a komunikačních modulů. Program je dostupný na platformě MS Windows, v jednoduché i síťové verzi, v několika jazykových mutacích (němčina, angličtina, polština, maďarština, …). Každý uživatel má možnost vybrat si z aktuální nabídky a sestavit si pro svoji práci vlastní optimální sestavu programu. Při zavádění programu do firmy je možné využít při zaškolení pracovníků demoverze a školní verze softwaru. Železniční předpisy a tarify podléhají častým změnám. Pro udržení aktuálnosti všech dat je neustále zajišťována automatická průběžná aktualizace všech modulů programu. Na CDROM nebo elektronickou poštou jsou všem uživatelům průběžně doručovány aktualizované moduly. Komentáře k prováděným úpravám jsou uživateli k dispozici v tištěné resp. elektronické podobě ve „Věstníku pro uživatele programu PEPA“ resp. v modulu „Historie aktualizací“. K dispozici pro uživatele programu PEPA je hot-line a tarifní konzultace, a to i k tarifům, které nejsou součástí uživatelovy instalace nebo dokonce nejsou zapracovány do programu PEPA, ale v tiskové podobě jsou ve společnosti JERID k dispozici. 2. ERIC Software poskytuje informace potřebné v železniční nákladní přepravy po území Evropy. Jedná se o modulární a průběžně aktualizovaný systém, jehož databáze obsahuje velké množství tarifních, informačních, formulářových a dokumentových modulů. Aktuální informace jsou poskytovány ze zpracovatelského centra v elektronické podobě, v různých formách v závislosti na potřebách uživatelů a v několika evropských jazycích. Mezi

183

programem ERIC a PEPA jsou určité shodné prvky, ale systém ERIK je novější a svým rozsahem převyšuje předchozí funkce programu PEPA. Systém je plně variabilní a lze jej nakonfigurovat přesně podle potřeb konkrétního uživatele. V databázi jsou kompletně utříděny ekonomicko technologické informace vztahující se k železniční dopravě. 3. FRED FRED je metoda pro racionalizaci činností souvisejících s fungující spoluprací mezi odesílatelem nebo příjemcem zboží na železnici a speditérem. Součástí technologie je i výměna informací, které lze předávat elektronickou formou a následně je automaticky zpracovávat bez nutnosti nového pořizování. Pro různé formy spolupráce lze vytvořit optimální řešení přesně odpovídající dané technologii. Jako základní verzi nabízí JERID tři typová řešení pro elektronickou výměnu dat mezi speditéry, železnicemi a jejich zákazníky prostřednictvím sítě Internet. 4. OPTIM Aplikace OPTIM je vysoce výkonný nástroj určený pro hledání nejlevnějšího dovozného mezi dvěma libovolnými železničními stanicemi v Evropě. Aplikace počítá dovozné podle všech kombinací tarifů dostupných v instalaci. Uživatel tedy nemusí vědět, jaký tarif má použít, protože OPTIM prochází všechny dostupné tarify a jejich kombinace a poté podle těchto kombinací vše propočítá. Výsledek uživatel vidí v podobě seznamu tras s použitými tarify, seřazený podle ceny za přepravu. Do výpočtu jsou zařazeny i vlastní tarify, smluvní ceny nebo vyznačené slevy v jednotlivých tarifech. Tyto typy cen si zadává uživatel do programu sám. Aplikace OPTIM může být instalována jako součást jiné aplikace systému ERIC nebo jako samostatný program, který má potřebná data integrována do sebe. Uživatel zadává pouze základní parametry ovlivňující cenu přepravy, například: stanici odesílací a určení, druh přepravovaného zboží, hmotnost zboží, informace o voze, případně kontejneru. OPTIM má zabudovanou ochranu proti zadání nepřípustných dat (špatného názvu stanice či zboží). Datum výpočtu také ovlivňuje cenu za přepravu. Standardně je aplikací nabízeno systémové datum počítače, ale lze jej samozřejmě změnit. Této funkce lze

184

využívat většinou na přelomu roku, kdy dopravci často mění ceny. Veškeré výsledky lze vytisknout, popřípadě exportovat do souboru s příponou „xls“. 5. JERID BOX Produkt JERID BOX je internetovou aplikací se zabezpečenou databází umožňující adresní výměnu dat mezi přepravci a dopravci nebo speditéry. JERID BOX je skříní, od které má klíč pouze určený uživatel a slouží k ukládání a vyzvedávání si informací v poptávkovém řízení předcházejícím vlastní přepravě. Samozřejmě, že box je využitelný i pro informace vznikající v průběhu přepravy. Přepravce může JERID BOX využít k oslovení konkrétních dodavatelů přepravních a dopravních služeb, kterým umožnil přístup do svého boxu. Ti si mohou poptávky vyzvednout pomocí svých aplikací, automaticky je zapracovat do svých databází a po zpracování nabídky ji opět uloží do JERID BOX. Tento cyklus se může několikrát opakovat, přičemž se může měnit počet oslovených dodavatelů v různých cyklech poptávkového řízení. Aplikace JERID BOX zároveň umožňuje centralizaci informací pro ty firmy, které mají více distribučních míst, na nichž probíhá poptávkové řízení. Speditér nebo dopravce může JERID BOX využít ke sjednocení komunikace s více svými zákazníky, k soustředění poptávek do centra, které je následně přidělí na jednotlivá pracoviště, k poskytování informací o průběhu přepravy apod. Mezi aplikací JERID BOX a programy uživatele může probíhat automatická komunikace. 6. SPED Spediční a zasilatelské služby patří k nejvýznamnějším v oblasti přepravy zboží. Informační systém SPED je pomocníkem, který tyto služby dokáže urychlit a zpřesnit a který zajistí i vzájemný přenos informací mezi jednotlivými subjekty celého přepravně-dopravního procesu. 7. ISDL Informační systém je zaměřen na komplexní zajištění dopravy společnosti. Podporuje plánování, sledování a hodnocení procesu dopravy a to na všech stupních řízení. Do

185

dopravního systému je možno zahrnout různé typy dopravních prostředků (železniční vozy, automobily, lodě, mechanizační zařízení, kontejnery apod.). Základem jsou kmenová data, která poskytují veškeré požadované údaje o dopravních prostředcích, personálu a dopravní síti (technické parametry vlečky…). V provozním řízení je zahrnuta podpora operativního rozhodování při přidělování dopravních prostředků na přepravu. Z tohoto hlediska lze v systému sledovat objekty dle dopravního prostředku či zásilky, a to ať již odesílané nebo přicházející, dle odesilatele nebo příjemce, dle manipulačních míst nebo hospodářských středisek. Plánování svozu a rozvozu zásilek a pohybu dopravních prostředků k zákazníkovi nebo do meziskladů je možno optimalizovat v reálném čase dle různých kritérií (nákladové, kilometrické, prázdné běhy atd.). Systém plně podporuje odbavení zásilek požadovanými přepravními doklady (nákladní list, nálepky, JCD apod.). V rámci controllingu je možno provést rozpodílování výkonů a nákladů pro jednotlivá hospodářská střediska společnosti, spoluuživatele, manipulační místa… V této souvislosti systém umožňuje sledovat ke každé zakázce všechny činnosti, které souvisí s její realizací. Takto lze sledovat náklady na realizaci každé zakázky včetně nákladů na dopravu. Systém může komunikovat s vážním systémem (Pivotex, Schenck…) i podnikovým informačním systémem (SAP R/3…). Výhodou je možnost jeho provázání se systémy speditérů v případě, že firma z části nebo zcela využívá pro zajištění vlastní dopravy externí dopravce nebo speditéry. V oblasti železniční dopravy komplexně podporuje činnost železniční vlečky s možností propojení na informační systémy ČD.

STUDIJNÍ MATERIÁLY Základní literatura: KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s.

186

Doporučené studijní zdroje: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008. Zasílatelství. Vyd. 1. České vysoké učení technické v Praze. Praha. 115 s. ISBN 978-80-01-04035-5. JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001. Organizace zasílatelských služeb. Skripta. Pardubice: Univerzita Pardubice. 88 s. ISBN 80-7194-352-5.

OTÁZKY A ÚKOLY 1. Vyjmenujte národní a mezinárodní organizace v oblasti zasílatelství. 2. Uveďte firmy, které se zabývají informačními systémy v dopravě.

KLÍČ K ŘEŠENÍ OTÁZEK 1.– 2. viz. výklad

187

Použitá literatura

Základní literatura: DAVID, P. a F. ORAVA, 2008. Zasílatelství. Vyd. 1. České vysoké učení technické v Praze. Praha. 115 s. ISBN 978-80-01-04035-5. GNAP, J. a kol., 2011. Zasielateľstvo. EDIS: vydavateľstvo Žilinskej Univerzity v Žiline. ISBN 978-80-554-0407-3. JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001. Organizace zasílatelských služeb. Skripta. Pardubice: Univerzita Pardubice. 88 s. ISBN 80-7194-352-5. KAMPF, R. a kol., 2005. Zasílatelství. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice. 101 s. ISBN 807194-745-8. KAMPF, R. a kol., 2012. Zasílatelství. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 80 s. KAMPF, R. a R. HRUŠKA, 2012. Platební styk. Studijní opora. Univerzita Pardubice, Dopravní fakulta Jana Pernera. 92 s. KONEČNÝ, V., 2012. Nástroje a metódy manažérstva kvality. Návody na cvičenia z predmetu manažment kvality. Žilinská univerzita v Žiline: EDIS. 136 s. ISBN 978-80-554-0601-5.

Doporučené studijní zdroje: CEMPÍREK, V., 2008. Zasílatelství v letecké dopravě. 1. vyd. Pardubice: Institut Jana Pernera. 102 s. ISBN 978-80-86530-45-1. DAVID, P. a F. ORAVA, 2008. Zasílatelství. Vyd. 1. České vysoké učení technické v Praze. Praha. 115 s. ISBN 978-80-01-04035-5. GNAP, J. a kol., 2011. Zasielateľstvo. EDIS: vydavateľstvo Žilinskej Univerzity v Žiline. ISBN

188

JEDENÁSTIKOVÁ, D. a kol., 2001. Organizace zasílatelských služeb. Skripta. Pardubice: Univerzita Pardubice. 88 s. ISBN 80-7194-352-5. MARVANOVÁ, M. a kol., 1993. Platební styk. 2. rozšířené vydání. Brno. 256 s. ISBN 80901627-0-3. NOVÁK, R., 2005. Nákladní doprava a zasílatelství. 2., přeprac. vyd. Praha: ASPI. 412 s. ISBN 80-7357-086-6. PERNICA, P., 2001. Doprava a zasílatelství. In Codex. Vyd. 1. Praha: ASPI. 479 s. Codex. ISBN 80-86395-13-8.

189