Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat
Zásady chovu koz zaměřených na produkci mléka Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. Ing. Radek Filipčík, Ph.D.
Vypracoval: Šimon Julina
Brno 2016
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci: Zásady chovu koz zaměřených na produkci mléka vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací.
Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona.
Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně dne: …………………………………….. podpis
Poděkování Chtěl bych poděkovat doc. Ing. Radku Filipčíkovi, Ph.D. za vedení práce, za cenné rady v průběhu zpracování a za motivaci.
Abstrakt Cílem bakalářské práce bylo popsat základní principy v chovu koz mléčného plemene. Za pomoci odborných literárních zdrojů se snaží zdůraznit některé důležité aspekty chovu koz a jejich význam. Začátek práce je věnován historii chovu koz a jejich současným stavům. Práce se dále zabývá produkcí kozího mléka, jeho složením a důležitostí ve výživě člověka obecně, poukazuje také na rozdílnosti mezi mlékem kozím a kravským. Jsou zde uvedena česká i světová plemena koz, která jsou chována pro produkci mléka, a jejich charakteristika. Dále jsou zde popsány používané technologické systémy používané v chovech koz. Část práce je věnována tématu reprodukce a rozvoje stáda, zabývá se managementem stáda. V neposlední řadě je zde probírána problematika výživy koz. V závěru práce je nastíněn experiment, kterým bych se chtěl zabývat ve své diplomové práci.
Klíčová slova:
chov koz, mléčné plemeno, mléčná produkce, ustájení, reprodukce, zpracování mléka
Abstract The bachelor thesis describes basic principles of dairy goat breeding. With the help of professional literary sources, the paper tries to emphasize some important aspects of goat breeding and explain their purpose. The introductory part of the thesis provides the history of goat breeding and current numbers of particular breeds. The paper also deals with production of goat milk, its composition and general importance in human nutrition. It highlights the differences between goat and cow milk, and gives an overview and characteristics of Czech and worlds goat breeds which are kept for milk production. Further in the thesis there are listed various technological systems used in goat breeding. The paper also addresses issues concerning goat reproduction and herd development, and describes principles of herd management and goat nutrition. The final part of the paper outlines an experiment the author of the thesis wants to deal with in the diploma thesis. Key words: goat breeding, dairy breed, milk production, housing, reproduction, milk processing
Cíl práce Cílem bakalářské práce je charakterizovat významná plemena koz chovaná k produkci mléka, popsat technologické systémy jejich chovu, principy managementu stáda. Součástí bakalářské práce je také charakterizovat mléčnou užitkovost, její zhodnocení.
Obsah 1.
Úvod .................................................................................................................................. 11
2.
Vývoj chovu koz ............................................................................................................... 12 2.1
Historie chovu koz, domestikace ............................................................................... 12
2.2
Kozy a současnost ...................................................................................................... 12
2.3
Vývoj chovu koz v České republice .......................................................................... 12
2.3.1 2.4 3.
Stavy koz v EU .......................................................................................................... 13
Plemena koz ...................................................................................................................... 15 3.1
Dojná plemena koz chovaná v České republice ........................................................ 15
3.1.1
Koza bílá krátkosrstá .......................................................................................... 15
3.1.2
Koza hnědá krátkosrstá....................................................................................... 15
3.1.3
Koza sánská ........................................................................................................ 16
3.2
4.
Současné stavy koz v ČR ................................................................................... 13
Světová plemena dojných koz ................................................................................... 17
3.2.1
Koza toggenburská ............................................................................................. 17
2.3.2
Koza duryňská lesní ........................................................................................... 17
2.3.3
Koza kamziční .................................................................................................... 17
2.3.4
Lamancha............................................................................................................ 17
2.3.5
Koza německá strakatá ušlechtilá ....................................................................... 18
2.3.6
Koza francouzská alpská .................................................................................... 18
2.3.7
Koza maltézská ................................................................................................... 18
2.3.8
Granada............................................................................................................... 19
2.3.9
Koza anglonúbijská ............................................................................................ 19
2.3.10
Zaraibi ................................................................................................................. 19
2.3.11
Koza súdánskonúbijská ...................................................................................... 20
2.3.12
Damascus ............................................................................................................ 20
2.3.13
Koza maltská ...................................................................................................... 20
2.3.14
Beetal .................................................................................................................. 21
2.3.15
Sind Desi ............................................................................................................ 21
2.3.16
Guazhong ............................................................................................................ 21
2.3.17
Criollo ................................................................................................................. 21
Systémy v chovech koz ..................................................................................................... 22 4.1
Technologie ustájení koz ........................................................................................... 22
4.1.1
Chov koz v podmínkách střední Evropy ............................................................ 22
4.1.2
Typy ustájení koz ............................................................................................... 23
4.1.3
Požadavky koz na ustájení.................................................................................. 23
4.2
4.2.1
Krmné žlaby ....................................................................................................... 24
4.2.2
Krmný stůl .......................................................................................................... 24
4.2.3
Krmné pásy a dopravníky ................................................................................... 24
4.3
6.
7.
8.
Systémy napájení ....................................................................................................... 24
4.3.1
Napájení kůzlat ................................................................................................... 24
4.3.2
Napájení koz a plemeníků .................................................................................. 25
4.4 5.
Systémy krmení ......................................................................................................... 24
Systémy nastýlání a vyklízení stájí ............................................................................ 25
Reprodukce stáda koz........................................................................................................ 26 5.1
Připouštění ................................................................................................................. 26
5.2
Diagnostika březosti .................................................................................................. 26
5.3
Porod .......................................................................................................................... 27
5.4
Poporodní ošetření kůzlat .......................................................................................... 27
Výživa koz......................................................................................................................... 28 6.1
Trávicí ústrojí ............................................................................................................. 28
6.2
Rozdíly v pastvě koz v porovnání s ostatními přežvýkavci....................................... 28
Mléčná produkce koz ........................................................................................................ 30 7.1
Vlivy působící na mléčnou užitkovost koz ................................................................ 30
7.2
Dojírny pro kozy ........................................................................................................ 31
7.3
Získávání mléka - dojení ............................................................................................ 32
7.4
Technika dojení .......................................................................................................... 33
Vlastnosti a využití kozího mléka ..................................................................................... 34 8.1
Biochemické složení kozího mléka ........................................................................... 34
8.1.1
Bílkoviny: ........................................................................................................... 34
8.1.2
Tuky: ................................................................................................................... 35
8.1.3
Sacharidy: ........................................................................................................... 36
8.1.4
Minerální látky: .................................................................................................. 36
8.1.5
Vitamíny: ............................................................................................................ 36
8.2
Význam konzumace kozího mléka ............................................................................ 37
8.3
Uchování před zpracováním ...................................................................................... 38
8.4
Ošetření kozího mléka ............................................................................................... 38
8.5
Zpracování kozího mléka........................................................................................... 38
9.
Závěr.................................................................................................................................. 40
10.
Seznam použité literatury .............................................................................................. 41
11.
Seznam obrázků............................................................................................................. 43
1. ÚVOD Bakalářská práce pojednává o významu chovu koz, zejména koz mléčného plemene. Chov koz u nás postupně nabývá na významu, avšak ne všemi lidmi je vnímán pozitivně. Z vlastní zkušenosti vím, že když je někde na veřejnosti zavedena řeč na téma koza nebo kozí mléko, asi 50 % lidí reaguje negativním postojem. Často se setkávám s názorem, že kozí mléko zapáchá nebo je vhodné jen k výživě prasat. Důvodem těchto postojů jsou podle mě zkušenosti ze socialistické éry naší republiky, kdy na chov koz nebyl kladen žádný důraz, kozy byly drženy jen v blízkosti chalup našich babiček a dědečků, kvalita chovů nebyla v porovnání s dnešními chovy nijak vysoká. V současné době nabývá trend chovu koz u nás postupně na významu. Souvisí to především se zvyšujícím se počtem lidí žijících zdravým životním stylem. Tito lidé často vyhledávají tzv. zdravé potraviny, mezi něž patří i produkty vyrobené z kozího mléka. Díky této zvyšující se poptávce se zvyšuje i počet chovatelů koz u nás a především i kvalita těchto chovů. Cílem této práce je tedy objasnit význam chovu koz v dnešní době, uvést některé důležité vlastnosti kozího mléka. Mimo jiné se práce zabývá charakteristikou mléčných plemen koz, jejich výživou a reprodukcí, v neposlední řadě taky popisuje současné systémy používané v chovech koz.
11
2. VÝVOJ CHOVU KOZ 2.1 Historie chovu koz, domestikace Koza je jedním z prvních zvířat domestikovaných člověkem. První náznaky její domestikace byly nalezeny ve vykopávkách poblíž Jericha, datují se asi do roku 7000 př. nl. l. O přítomnosti koz v blízkosti raného člověka svědčí i množství nalezených jeskynních maleb, vyskytovaly se taktéž v příbězích. Podoba kozy hrála důležitou roli v mytologii starého Řecka. Bůh Zeus byl podle legend odkojen kozou jménem Amalthea, za odměnu ji umístil na oblohu v podobě hvězdy Capella. Bůh Dionýsus také pil kozí mléko, jeho syn Pan měl dokonce kozí rohy a kopyta. Koza se objevovala často taky v Bibli, kde většinou představovala předobraz špatného hříšného člověka oproti předobrazu ovce. Kvůli tomuto faktu však koza posléze vymizela z církevních obrazů a spisů, i když tam dříve hrála velmi významnou roli. Po celou dobu už od pravěku a v prvních civilizacích ba i ve středověku byly kozy důležitou částí průmyslu, byly zdrojem především mléka, masa, vlny a kůží (Mowlem, 2006).
2.2 Kozy a současnost Dnes je koza rozšířena téměř do všech států světa. Jediné oblasti, kde její výskyt není příliš častý, jsou polární oblasti a kontinent Antarktida. Celkový počet koz na světě se pohybuje okolo 470 milionů, přesný počet však není znám kvůli povaze koz, kdy často vyhledávají úkryty (na rozdíl od krav) a není je tedy možno přesně spočítat. Přes 75 % z celkového počtu se nachází v rozvojových zemích, kde jsou stáda koz nejdůležitějším zdrojem živočišného proteinu. Největší populace divokých koz na světě se odhaduje v oblasti Austrálie a Nového Zélandu, je to přibližně 800 tisíc až 1,3 milionu kusů. Význam koz ve světovém zemědělství se v posledních několika desetiletích zvyšuje. Chov koz pro produkci mléka má nejdelší historii ve Francii, kde je pro tento účel chováno přes milion koz, většinou v menších rodinných podnicích (Mowlem, 2006).
2.3 Vývoj chovu koz v České republice Ve 20. století v ČR byla koza považována za zvíře tzv. „chudých lidí“, její největší početní stavy byly zaznamenávány v obdobích válek a krizí. Na konci 2. Světové války bylo u nás chováno až 1 591 000 koz. Jejich chov se však úspěšně rozvíjel i v poválečných letech, chovy byly udržovány na vysoké úrovni. Velký úpadek
12
chovů koz nastal až v 60. letech, bylo přerušeno mnoho linií. Vývoj stavů koz u nás je popsán v tabulce 1 (Staněk, 2014).
Tab. 1 - Vývoj stavů koz v ČR (zdroj: český statistický úřad)
1990 Počet
1995
2000
2002
2010
2011
2012
2013
2014
2015
40638 44993 31988 13574 21709 23263 23620 24042 24348 26765
koz
2.3.1
Současné stavy koz v ČR
Podle Kořínkové-Seifertové (2014) se počet koz chovaných v ČR stále zvyšuje. Roste také počet jejich chovatelů. Jedním z důvodů jeho růstu je zvyšování poptávky po bioproduktech pocházejících z rodinných farem. V posledních letech se zvyšuje také produkční a ekonomický význam chovů koz. Určitá část chovů patří do tzv. ekologických chovů. V roce 2009 bylo součástí ekologických chovů 4773 koz. Ekologické chovy hrají u nás důležitou roli v produkci mléka a biopotravin. K mléčné produkci je u nás nejvíce využívána koza bílá a koza hnědá krátkosrstá (Dvorský, 2011). Nejvyšší stavy koz v ČR v roce 2015 byly evidovány ve Středočeském kraji, poté v kraji Libereckém a Jihočeském nebo na Vysočině. Dne 1. 1. 2015 bylo v ústřední evidenci ČR evidováno 6644 podniků chovajících kozy (Bucek, et al. 2015).
2.4 Stavy koz v EU V EU se stavy koz v průměru zvyšují. Výrazný pokles stavů byl v roce 2012 zaznamenán v Řecku, naopak počty koz narůstaly v Rumunsku. V roce 2013 došlo v Řecku naopak ke zvyšování stavů koz, k poklesu ovšem došlo ve Španělsku a Francii. Detailní stavy koz v jednotlivých zemích jsou popsány v tabulce 2 (Roubalová, 2014).
13
Tab. 2 - stavy stád koz v EU (zdroj: Eurostat)
stát
Celkem koz (tis.) 2011
2012
Belgie
32
30
Dánsko
0
0
Německo
160
162
Řecko
4791
4219
Španělsko
2693
2637
Francie
1381
1306
Irsko
0
0
Itálie
960
892
Rakousko
72
73
Nizozemsko
392
403
Portugalsko
413
404
Finsko
6
5
84
81
Polsko
290
271
Rumunsko
957
1266
Spojené království
14
3. PLEMENA KOZ 3.1 Dojná plemena koz chovaná v České republice 3.1.1 Koza bílá krátkosrstá Patří mezi česká domácí plemena. Toto plemeno vzniklo postupným křížením českých a slovenských původních koz s kozly sánského plemene. Plemeno se následně podílelo na vzniku další evropských plemen koz, a to bulharská bílá mléčná koza nebo rumunská karpatská koza. Od roku 1928 je toto plemeno u nás součástí kontroly užitkovosti, je považováno za hlavní plemeno s mléčnou užitkovostí u nás. Živá hmotnost kozlů v dospělosti se pohybuje od 70 do 90 kg, u koz je její hodnota v průměru o 20 kg nižší. Srst jedinců je krátká, bílého zbarvení, kůže je bez výskytu pigmentace. Jedinci mohou být bezrozí nebo rohatí. Plemeno je v našich podmínkách odolné, průměrná plodnost se pohybuje okolo 190 %. Dojivost činí v průměru 800 až 1000 kg mléka za laktační období o tučnosti 3,7 %. Koza bílá krátkosrstá je zobrazena na obrázku 1 (Fantová, 2010).
Obr. 1 - Koza bílá krátkosrstá (zdroj: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/files/130/11250.jpg)
3.1.2 Koza hnědá krátkosrstá České domácí plemeno, u nás chováno více v pohraničních oblastech. Vzniklo pomocí křížení, a to našich původních hnědých a strakatých koz s kozly harckého plemene. Průměrná dojivost jedinců v kontrole užitkovosti u nás činí 800 až 900 kg
15
mléka za laktaci o tučnosti 3,6 %, dojivost je tedy o něco nižší oproti plemenu koza bílá krátkosrstá. Taktéž jejich tělesný rámec je v průměru menší, živá hmotnost dospělých kozlů se pohybuje od 60 do 80 kg, u koz to je 45 až 50 kg. Plodnost na kozu je v rozmezí od 170 do 190 %. Zbarvení srsti jedinců je hnědé, mohou se vyskytovat různé odstíny. Mulec zvířat je černý, uši jsou zbarveny hnědě, lem a vnitřek uší je zabarven černě. Po celé délce hřbetu od uší až po kořen ocasu se táhne černý ohraničený pruh, který je důležitým poznávacím znakem plemene. Jedinci mohou být bezrozí nebo rohatí. Koza hnědá krátkosrstá je vyobrazena na obrázku 2 (Fantová, 2010).
Obr. 2 - koza hnědá krátkosrstá (zdroj: http://hlavacuvdvur.wbs.cz/img00010.jpg)
3.1.3 Koza sánská Původem ze Švýcarska z oblasti Saanental a Simmental, dnes rozšířena po celém světě. Barva srsti je bílá, na kůži ucha nebo mléčné žlázy se může vyskytovat černá pigmentace ve formě teček. Dospělé kozy váží v průměru téměř 60 kg, kozli až 85 kg. Výskyt rohů u jedinců není častý. Koza sánská je označována jako jedno z nejlepších dojných plemen, mléčná produkce většinou přesahuje 2000 kg mléka za laktaci. V důsledku tak vysoké užitkovosti jsou taky zvýšeny její nároky na výživu a podmínky v chovu (Mowlem, 2006).
16
3.2 Světová plemena dojných koz 3.2.1 Koza toggenburská Je chována především v Anglii, Kanadě, USA, Jižní Africe, kde je velmi oblíbeným plemenem. Dříve rozšířena v Německu, v čisté formě je dnes chována také ve Švýcarsku. Plemeno je výsledkem křížení, které probíhalo během předešlých dvou staletí. Srst zvířat je světle hnědá až šedá, na obličeji se vyskytují bílé pruhy, které začínají u uší a přecházejí nad očima až k bílé tlamě. Uši jsou vzpřímené. Chodidla jsou celé bílé, na zádech nebo bocích může být přítomen pláštík z delších bílých chlupů. Dospělí kozli váží asi 65 kg, kozy o 20 kg méně. Užitkovost plemene v produkci mléka za laktaci je asi 750 kg, průměrně je to 3,3 kg mléka za den, obsah tuku je 3,2 % a obsah bílkovin 2,7 % (Starbard, 2015). 2.3.2
Koza duryňská lesní
Původem z kozy toggenburské, v užitkovosti je jí velmi podobná. Zbarvení srsti je hnědé v různých odstínech, nohy zbarveny do bíla, na obličeji jedinci mají světlou masku (Fantová, 2012). 2.3.3
Koza kamziční
Rozšířena zejména ve Švýcarsku. Vyskytují se dvě formy: bezrohá a rohatá. Rohatá forma je charakterizována větším tělesným rámcem než bezrohá forma, oproti ní má však nižší mléčnou užitkovost. Zvířata obou forem jsou typická hnědou až kaštanově zbarvenou srstí, která k tělu silně přiléhá a úhořím pruhem na hřbetě. Živá hmotnost samců se pohybuje okolo 65 kg, kozy váží v průměru 45 kg. Bezrohé formy poskytují za laktaci asi 660 kg mléka, rohaté formy jen 560 kg (Fantová, 2000). 2.3.4
Lamancha
Plemeno je známé především pro tvar a velikost svých ušních boltců. Ty buď nejsou téměř přítomny, nebo se vyskytují v zakrslé podobě. Na obrázku 3 zobrazující zástupce plemene lamancha jsou vidět typické zakrslé ušní boltce. Vznik plemena je datován do 20. let minulého století do Spojených států. Průměrná hmotnost dospělé kozy je 55 kg, výška v kohoutku okolo 760 cm. Plemeno je robustního charakteru. Produkce mléka činí 1000 kg za laktaci při obsahu tuku 3,7 % a bílkovin 3,1 % (Starbard, 2015).
17
Obr. 3 - plemeno Lamancha (zdroj: Starbard, 2015)
2.3.5
Koza německá strakatá ušlechtilá
Je chována téměř výhradně v Německu, kde představuje asi 70 % celkové populace koz. Dále je chována v Rakousku. Průměrná užitkovost plemene je srovnatelná s plemenem koza bílá krátkosrstá, dosahuje hodnot až 1000 kg za laktaci, při obsahu tuku 3,83 % a bílkovin 2,81 %. V chovech existují dva chovné směry, ty souvisí se zbarvením jedinců. Kozy a kozli směru Frankenziege jsou typičtí černou barvou břicha a nohou, naopak jedinci směru Koza harcká mají barvu těchto partií světlou. Pro oba směry platí, že základní zbarvení je kaštanově hnědé (srnčí) s úhořím pruhem na hřbetu a černým ušním lemem. Průměrná hmotnost kozlů je poměrně vysoká, pohybuje se od 60 do 90 kg, u koz je to od 40 do 60 kg (Fantová, 2010). 2.3.6
Koza francouzská alpská
Chována hlavně ve Francii, také v Kanadě a USA. Plemeno vzniklo pomocí křížení francouzských a švýcarských koz. U zvířat převažuje srnčí zbarvení. Užitkovost plemene je srovnatelná s ostatními dojnými plemeny (Fantová, 2010). 2.3.7
Koza maltézská
Je chována ve středomoří, a to především v Itálii, Tunisu nebo na Maltě. Zbarvení zvířat je většinou bílé, může však být i krémové nebo kaštanové. Na hlavě a na krku se vždy nachází černé odznaky. Ve většině případů jsou zvířata bezrohá, uši jsou klopené kvůli jejich délce. Dojné plemeno (Fantová, 2012).
18
2.3.8
Granada
Převážně chována ve Španělsku. Plemeno se dále rozděluje na 2 rázy, a to Montana (chována v horských oblastech) a Vega (v nížinách). Barva zvířat je černá, užitkovost podobná ostatním dojným plemenům (Fantová, 2010). 2.3.9
Koza anglonúbijská
Je chována hlavně v anglicky mluvících státech, a to v Kanadě, Austrálii, USA a především ve Velké Británii. Plemeno je výsledkem křížení původní britských plemen s egyptským plemenem Zairibi a indickými plemenem Jamnapari. Tělesný rámec zvířat je velký, dospělá koza běžně váži okolo 70 kg, hmotnost kozlů může přesahovat i 100 kg. Jedinci jsou typičtí krátkou srstí, klabonosým tvarem hlavy a svislýma ušima. Barva srsti může být různorodá, a to bílá, černá nebo světle hnědá až kaštanová. Mléčná užitkovost plemene je velmi vysoká, pohybuje se okolo 6 kg mléka za den. Plemeno je ve Velké Británii kvůli vysoké mléčné výtěžnosti oblíbené především u producentů kozího sýra (Mowlem, 2006). 2.3.10
Zaraibi
Plemeno s výskytem v severní části Afriky, převážně v Tunisku, Alžírsku a Egyptě. Jedinci jsou velkého tělesného rámce. Pro plemeno je charakteristický unikátní tvar hlavy, spodní čelist má větší délku než horní čelist, hlava je tedy vypouklá, připomíná buldočí hlavu. Uši jsou delší a tedy svislé. Barva zvířat může přecházet od tmavě hnědé až červené nebo může být hnědá s bílými skvrnami. Hlavním chovným cílem je produkce mléka, která je opět srovnatelná s ostatními mléčnými plemeny, není však zanedbatelná ani masná užitkovost. Plemeno zairibi je vyobrazeno na obrázku 4 (Fantová, 2010).
Obr. 4 - Plemeno Zairibi (zdroj: Fantová, 2010)
19
2.3.11
Koza súdánskonúbijská
Chována v Súdánu v oblasti nížin. Je typická vysokými nohami, výška v kohoutku dosahuje až 76 cm, hmotnost zvířat se pohybuje kolem 50 kg. Hlava může být rovná nebo i vypouklá, pro obě pohlaví je typická rohatost. Uši jsou ve svislé poloze, dlouhé, špička uší se obrací nahoru. Barva srsti súdánskonúbijských koz je černá s hnědýma ušima. Produkce mléka za den je v průměru nižší ve srovnání s dojnými plemeny (Fantová, 2010). 2.3.12
Damascus
Je chována zejména v oblasti blízkého východu, v úrodnějších oblastech. Jedinci spíše většího tělesného rámce, kdy hmotnost dosahuje v průměru od 55 do 60 kg. Hlava zvířat je specifická, je mírně vypouklá a krátká, uši ve svislé pozici, kdy jejich délka může být až 30 cm. Tyto znaky jsou viditelné na obrázku 5, kde je zobrazen zástupce plemene damascus. Rohy se mohou vyskytovat u obou pohlaví, u kozlů se stáčí a rozbíhají se. Na krku se často vyskytují až 10 cm dlouhé přívěsky. Srst jedinců je také výrazně dlouhá a může dosahovat i 30 cm, její zbarvení je buď v odstínech červené, nebo béžové až šedé. Průměrná dojivost plemene činí 4 kg mléka za den (Fantová, 2010).
Obr. 5 - plemeno Damascus (zdroj: Fantová, 2010)
2.3.13
Koza maltská
Vyskytuje se především v Turecku, původem je však z Egejských a středozemních ostrovů. Je spíše středního tělesného rámce, kdy hmotnost jedince je v rozmezí 40 – 45 kg. Hlava má charakteristický z profilu vypouklý tvar, uší jsou delší a ve svislé poloze, na krku se mohou vyskytovat přívěsky. U obou pohlaví je absence rohů. Srst nabývá odstínů hnědé až bílé barvy. Průměrná dojivost je přibližně 2 kg mléka za den (Fantová, 2010). 20
2.3.14
Beetal
Rozšířena především v Indii. Plemeno je většího tělesného rámce, v kohoutku může dosahovat až 91 cm. Hmotnost zvířat je vysoce variabilní a pohubuje se v rozmezí od 35 do 59 kg. Osrstění je krátké, jeho barva je černá nebo hnědá s výskytem různě velkých bílých skvrn. Tvar hlavy je vypouklý, uši dlouhé ve svislé poloze. V porovnání s ostatními dojnými plemeny dosahuje menší mléčné užitkovosti, a to kolem 950 g mléka za den. Průměrná délka laktace je asi 187 dní (Fantová, 2010). 2.3.15
Sind Desi
Kozy plemene sind desi se vyskytují v Pákistánu. Dosahují nižších hmotností, a to okolo 25 kg, zároveň mohou být vysoké až 80 cm. Jsou velkého tělesného rámce. Jejich srst je černá, šedá nebo i strakatá, uši mohou být dlouhé i 27 cm. Rohy mají tvar šroubovice a směřují přímo vzhůru vzhledem k profilu hlavy. Kozy mají dobře vyvinuté vemeno. Sind desi se používají k produkci mléka ale i srsti. Dojivost se pohybuje na nižších hladinách (Fantová, 2010). 2.3.16
Guazhong
Plemeno vyšlechtěno v Číně z místních koz a koz sánského plemene ve 40. letech minulého století. V Číně je také převážně chováno. Jedinci jsou podobní sánským příbuzným, a to v tělesném rámci i užitkovosti. Kozli dosahují hmotnosti okolo 80 kg, kozy od 50 do 60 kg. Jedinci jsou geneticky bezrozí, vemena koz jsou prostorná s kónickými struky. Srst jedinců je vždy bílá. Laktace koz může být dlouhá až 8 měsíců, produkce mléka je asi 1,9 kg za den o tučnosti 4 % (Fantová, 2010). 2.3.17
Criollo
Rozšířena na celém území Střední a Jižní Ameriky, kde je chována především v suchých oblastech. Plemeno pochází ze španělských plemen. Utváření exteriéru je u jedinců velmi variabilní. Hmotnost se pohybuje od 30 do 45 kg. Srst mají krátkou, její barva je často kombinací černé, bílé a červené. V Mexiku se populace criollo rozděluje na 2 rázy, a to menší a větší. Užitkovost koz je spíše kombinovaná, jsou chovány pro produkci mléka a masa. Z toho důvodu je samotná mléčná užitkovost nižší a pohybuje se jen kolem 1 až 1,5 kg mléka za den po dobu laktace trvající jen 2 až 3 měsíce. Navzdory těmto faktům je criollo velmi odolné plemeno s výtečnou schopností dobře využít pastvu (Fantová, 2010).
21
4. SYSTÉMY V CHOVECH KOZ 4.1 Technologie ustájení koz Kozy mohou být chovány v objektech, které byly vybudovány přímo pro jejich chov (haly). Ve většině případů jsou však chovány ve starších zemědělských objektech určených pro jiný druh zvířat nebo i v nezemědělských objektech. Technologické systémy v takových chovech jsou často originální, vyráběné svépomocí a přizpůsobeny přímo danému objektu a počtu kusů koz. Příklad svépomocí vyráběného objektu pro ustájení koz je vyobrazen na obrázku 6. Jsou také charakterizovány malou úrovní automatizace a vyšším podílem ruční práce (Fantová, 2010). Dobře provzdušněná otevřená budova je nejlepší volbou pro chov koz, především v letním období (Mowlem, 2006).
Obr. 6 - objekt pro ustájení koz v Americe (zdroj: Starbard, 2015)
4.1.1 Chov koz v podmínkách střední Evropy a) Chov koz celoročně ustájených v objektech, bez možnosti pastvy, se stálou krmnou dávkou, jejíž složení je odvislé podle aktuálního ročního období. Kozy v takovýchto chovech jsou krmeny primárně kukuřičnou siláží nebo senáží, mohou přijímat i zelené krmení, dokrmovány jsou senem. Dojné kozy jsou dojeny ve stabilní dojírně, jejíž součástí je i zpracovna mléka. Kůzlata v těchto chovech jsou odstavena časně (min. po 48 hodinách), následně jsou dokrmována umělou mléčnou výživou do porážkové hmotnosti nebo do zařazení do chovu. Jsou odchovávána odděleně od matek. b) Pastevní chov koz, kdy při přímé návaznosti pastvin na stáj zvířata tráví venku celý den, po ranním dojení jsou vypuštěny a jsou opět přiháněny k odpolednímu 22
dojení. Na pastvině je zapotřebí zajistit zdroj pitné vody, taky úkryt proti nepřízní počasí nebo přímým sluncem. Kůzlata jsou ponechána u matky po dobu 6 – 8 týdnů. Po uplynutí této doby jsou odstavena a umístěna do školek uvnitř stájí, kde jsou dokrmována do porážkových hmotností nebo do okamžiku zařazení do chovu (Fantová, 2010). 4.1.2 Typy ustájení koz V chovu koz je dnes využíváno výhradně volné ustájení, a to v boxech nebo kotcích. Ve vazném ustájení je velké riziko poranění koz nebo i jejich úmrtí a také nevyhovuje podmínkám welfare zvířat. Kozy a kozli jsou ustájeni na hluboké nebo vysoké podestýlce. Volné ustájení v individuálních boxech je nejčastěji využíváno při odchovu plemenných kozlů. Používá se také při chovu koz s mláďaty, v tomto případě se boxy instalují dočasně do odstavu kůzlat. Volné skupinové ustájení koz v kotcích se používá v produkční fázi koz nebo při ustájení kůzlat ve školkách nebo výkrmech. Velikost jednotlivých skupin je variabilní a je řízena produkční fází koz, velikostí dojírny a také předepsanými prostorovými požadavky u daných kategorií zvířat. Z hlediska prostorového uspořádání stáje rozlišujeme jednoprostorové a dvouprostorové stáje. Jednoprostorová stáj se nastýlá celá, není rozčleněna na lehárnu a krmiště. Je zapotřebí více stelivové slámy oproti stáji dvouprostorové. Stáj je podestýlána volnou nebo balíkovou slámou, je nezbytné ruční rozprostření slámy. Podestýlka je vyvážena 2 – 3 krát ročně většinou čelním nakladačem nebo ručně. Po jejím odstranění je třeba očistit technologická zařízení a stáj zdesinfikovat. V kotci jsou umístěny oboustranné jesle nebo závěsné žlaby sloužící jako prostor pro krmení. K napájení slouží napájecí žlaby nebo skupinové napáječky. Ve dvouprostorové stáji je plocha rozdělena na 2 části, a to nestlaný prostor pro krmení a stlané prostory pro ležení. Tento způsob snižuje spotřebu steliva, se zvířaty nemusíme během krmení a podestýlání manipulovat. Hnůj je odklízen 2 – 3 krát ročně. Krmivo je většinou podáváno na krmný stůl (Fantová, 2010). 4.1.3 Požadavky koz na ustájení Minimální plocha pro ustájení jedné kozy je dána legislativně vyhláškou 191/2002 Sb. a činí 1,75 m2. O něco větší plocha je potřebná například pro ustájení kozy s kůzlaty, pro kozu s jedním kůzletem je třeba zajistit plochu minimálně 2 m2, pro kozu s dvěma kůzlaty až 2,5 m2. Plemeník ustájený v individuálním kotci potřebuje
23
minimálně 4 m2 plochy, při skupinovém ustájení plemeníků je potřebná plocha 3 m2. Hrazení kotce nebo boxu by mělo být vyrobeno z odolného materiálu, nejlépe z ocelových trubek nebo dřevěných desek. Ty by měly být směřovány vertikálně, aby bylo kozám znemožněno na ně šplhat. Výška hrazení by měla být alespoň 1,5 metru. Ustájená zvířata by měla mít k dispozici nepřetržitý přísun vody (Staněk, 2009).
4.2 Systémy krmení Použitý typ krmné linky závisí převážně na prostorových možnostech stáje. Ve starších typech stájí se můžeme stále setkat se stacionárnímí linkami, avšak v nových moderních provozech se používají linky mobilní. Hlavní zásadou je, že počet míst u žlabu nebo krmného stolu se musí vždy rovnat nebo být větší než počet ustájených zvířat (Fantová, 2010). 4.2.1 Krmné žlaby Krmiva do žlabu zakládáme v neupravené podobě nebo řezaná. Plnění žlabů je většinou ruční. Kozy dokrmujeme senem, které vkládáme do jeslí umístěných většinou nad žlaby. Při ustájení koz na hluboké podestýlce může být výška žlabů nastavitelná (Fantová, 2010). 4.2.2 Krmný stůl Tento typ zakládání krmiva je používán převážně u průjezdných typů stájí. Krmivo je zakládáno pomocí krmných vozů. Krmný stůl musí být umístěn o 30 až 60 centimetrů výše oproti výšce ustájení koz (Fantová, 2010). 4.2.3 Krmné pásy a dopravníky Pomocí krmných pásů nebo řetězů můžeme zakládat objemná, koncentrovaná i konzervovaná krmiva. Pás je plněn pomocí násypky na jeho začátku a krmivo je dále rozvezeno po stáji. Systém je zpočátku více investičně náročný, v nových provozech není příliš používán (Mowlem, 2006).
4.3 Systémy napájení 4.3.1 Napájení kůzlat Ve velkokapacitních chovech nebo výkrmnách je používán krmný automat. V běžných provozech jsou kůzlata krmena pomocí krmných žlábků nebo nádrží a kbelíků s gumovými struky. Kbelík se struky pro krmení kůzlat mlékem nebo mléčnou 24
náhražkou je zobrazen na obrázku 7. Pro krmení kůzlat se nejčastěji používá mléčná náhražka (Fantová, 2000).
Obr. 7 - kbelík pro napájení kůzlat (zdroj: http://www.katalog-zemedelske-potreby.cz/)
4.3.2 Napájení koz a plemeníků Kozy nejlépe přijímají vodu ve vlažném stavu. V letním období preferují chladnější vodu. Minimální teplota napájecí vody by však neměla klesnout pod 5 °C. Napáječky jsou většinou zabudovány přímo v kotcích, mohou však být i přenosné. Měly by být umístěny asi 90 centimetrů nad ustajovací plochou (Fantová, 2010).
4.4 Systémy nastýlání a vyklízení stájí Jsou závislé na prostorových možnostech stáje. V menších provozech je sláma nastýlána především ručně, u větších provozů se využívá k nastýlání čelní nakladač nebo sběrací vůz. K odklizu hnoje z hluboké podestýlky je používán čelní nakladač s radlicí (Fantová, 2010).
25
5. REPRODUKCE STÁDA KOZ 5.1 Připouštění V reprodukci koz jsou používány 4 způsoby připouštění. Při volném připouštění se do stáda koz zařadí 1 kozel asi na 4 kozy na dobu 9 týdnů. Výhodou je jednoduchost. Nevýhodou je však nutnost chovu těchto kozlů na farmě i mimo produkční sezónu. Známe pouze přibližné datum porodu a neznáme přesnou totožnost otce. V případě skupinového způsobu připouštění je do stáda na 25 – 30 koz zařazen 1 kozel na celé období připouštění. Otec mláďat je znám, stále však neznáme přesné datum porodu. V chovech produkujících plemenný materiál nebo v malých chovech je nejčastěji používáno individuální připouštění kozlem. Ke každé koze je přiřazen plemenný kozel podle připařovacího plánu. Při používání individuálního připouštění se zvyšuje oplozenost stáda, známe přesně totožnost otce a známe i předpokládané datum porodu. Variantou individuálního připouštění je inseminace. Jejími hlavními výhodami je snížení počtu chovaných plemeníků a taky efektivnější využití nejlepších plemeníků. Inseminace u koz je často prováděna laparoskopicky, u mléčných plemen však není příliš rozšířena. Nejmodernější, nejnáročnější a nejméně využívanou metodou reprodukce je embryotransfer (Fantová, 2010).
5.2 Diagnostika březosti Průměrná délka březosti koz trvá přibližně 150 dní. K její detekci využíváme mnoho metod. Prvním znakem březosti je vynechání ovulace. To však může být způsobeno i falešnou březostí a není přímým důkazem březosti. U březí kozy můžeme pozorovat postupné zvětšování břišní dutiny, u prvniček si můžeme povšimnout i zvětšování mléčné žlázy. Nejčastěji se testuje březost koz pomocí ultrazvukové sondy. Tento test je rychlý a levný, navíc poskytuje informace o počtu vyvíjejících se mláďat. Kvůli výskytům embryonálních mortalit je test přesný až od 50. až 100. dne. K dalším spolehlivým metodám patří například krevní nebo mléčný test na sulfáty, který je velmi přesný od 50. dne březosti. Dále je možné použít test na zvýšenou hladinu progesteronu v krvi. Můžeme jej provést už 24 dní po úspěšné kopulaci. Test má 100% přesnost při vyvrácení březosti, ale jen 80 až 90% přesnost při jejím potvrzení kvůli výskytům embryonální mortality. Velmi jednoduchý test je palpační test pravého boku matky. Ten je však možno použít až ve finálních fázích březosti (Harwood, 2006).
26
5.3 Porod Dva dny před porodem se pánev matky připravuje na porod, některé osifikované spoje kostí se mění ve chrupavku, čímž vytváří cestu pro snadnější průchod mláděte. Asi den před porodem se koza začne stranit stáda a vyhledává klidné a suché místo, nejčastěji roh místnosti nebo zákoutí (Mowlem, 2006). Samotný porod můžeme rozdělit na 3 fáze. V první fázi se za pomocí stahů děložní svaloviny a plodových obalů otevírá děložní krček a porodní cesty. Druhá fáze je typická kontrakcemi svaloviny břicha, kůzlata jsou postupně vypuzována z dělohy. Tato fáze trvá poměrně krátce, při normálním průběhu porodu nejdéle 2 hodiny. Po vypuzení posledního mláděte nastává třetí fáze, totiž vypuzování placenty (Belanger, 2014). Placenta by měla opustit dělohu asi do 3 hodin, v opačném případě je doporučováno kontaktovat veterináře (Harwood, 2006).
5.4 Poporodní ošetření kůzlat Po porodu je třeba dohlédnout na průchodnost dýchacích cest kůzlat. Pokud je matka neočistí, měl by to udělat ošetřovatel pomocí čistého ubrousku nebo hadříku. (starbard, 2015). V případě, že mládě ani po očištění dýchacích cest nedýchá, může ošetřovatel poskytnout pomoc několika způsoby. Vložením stébla slámy do jeho nozder je možno vyvolat kýchací reflex a lépe tak uvolnit dutiny. Ošetřovatel může poskytnout dýchací masáž přesouváním předních končetin k hrudníku nebo v krajních případech umělé dýchání do nozder mláděte. U kůzlat je doporučováno provádět desinfekci pupku, a to první 3 dny po narození. Pupeční pahýl se ponoří do desinfekčního roztoku. Je nutné zajistit také osušení mláděte. Pokud jej neosuší matka, musí tak provést ošetřovatel pomocí suchých hadříků nebo ubrousků, aby bylo zabráněno případnému podchlazení. V neposlední řadě musí ošetřovatel dohlédnout na napojení mláděte mlezivem, a to nejlépe do 2 hodin po porodu. Později se snižuje propustnost střevní sliznice mláděte pro imunoglobuliny zajišťující jeho prvotní imunitu (Staněk, 2009).
27
6. VÝŽIVA KOZ 6.1 Trávicí ústrojí Kozy patří mezi přežvýkavce, mají modifikované trávicí ústrojí, které jim umožňuje přijímat rychle velké objemy krmiva. Jejich žaludek je rozčleněn na 4 části, a to 3 předžaludky (bachor, čepec, kniha) a vlastní žaludek. Velké objemy krmiva jsou skladovány v bachoru, odkud jsou ve chvílích odpočinku kozy části krmiva rejektovány zpět do dutiny ústní k opětnému zpracování. Tento proces se nazývá přežvykování. V předžaludcích jsou přítomny mikroorganismy, a to bakterie, nálevníci a houby. Všichni napomáhají pomocí enzymů s trávením rostlinné složky krmiva (především vlákniny), při rozkladu těchto složek vznikají těkavé mastné kyseliny. Ty prochází přes stěnu předžaludku a jsou využity zvířetem (Mowlem, 2006). Kozy produkují v porovnání s ovcemi větší množství kyseliny propionové. Poměr velikosti předžaludků k velikosti vlastního žaludku dosahuje hodnot okolo 85 %, což je více než u ostatních domácích přežvýkavců. S větším obsahem předžaludků se zvyšuje počet bachorových mikroorganismů a stravitelnost jednotlivých složek. Zároveň jsou schopny zkonzumovat více sušiny najednou. Těchto faktů se využívá ve výživě koz, kdy při krmné dávce s větším obsahem méně kvalitních krmiv (krmiva s vyšším obsahem vlákniny) dokážou kozy i tato krmiva efektivně využít na svou záchovu i produkci (Poltársky, et al. 2003). Celulytické bakterie dále napomáhají s přetvářením rostlinné bílkoviny na živočišnou bílkovinu. Mikroorganismy předžaludku májí také schopnost produkovat důležité vitamíny nebo využívat nebílkovinný dusík a vytvářet z něj aminokyseliny (Fantová, 2010). Počet a druhy mikroorganismů v předžaludcích závisí na druhu a množství krmné dávky. Při rychlé změně krmné dávky se mikroorganismy nemusí stačit přizpůsobit, může docházet k trávicím potížím (Mowlem, 2006).
6.2 Rozdíly v pastvě koz v porovnání s ostatními přežvýkavci Kozy mají zároveň s ovcemi oproti skotu rozdílný způsob spásání pastvy. Skot trhá pastevní porost jazykem, ovce a kozy jej však ukusují, dokážou tedy spásat mnohem menší části rostlin. Mohou tedy na pastvině využít mnohem více druhů rostlin. Podle Poltárského et al. (2003) z 600 druhů trav a bylin skot spásá pouze 82, ovce a kozy až 570 druhů, kozy však do svého jídelníčku zahrnují na rozdíl od ovcí ještě kůru 28
stromů a keřů, výhonky rostlin, větve stromů a keřů. Ovce a skot na pastvě přednostně vyhledávají kvalitní jeteloviny a traviny. U koz je tomu však jinak. Pokud mají možnost, přednostně vyhledávají ke konzumaci větve a listy stromů a keřů, což je patrné na obrázku 8. Nepohrdnou ani různými druhy plevelů a méně chutnými rostlinami, kterým by ovce nebo skot nevěnovaly vůbec pozornost. Pastva kvalitních porostů se ovšem projeví na zvýšené užitkovosti. Kozy jsou také na pastvině mnohem aktivnější, nesetrvávají na jednom místě. Kozy ochotně sdílí pastvu s ostatními druhy hospodářských zvířat. Hlavní výhodou těchto kombinací je větší využití pastevního porostu. Smíšená pastva však může přinášet i nevýhody, mezi něž patří především možnost přenosu onemocnění, většinou parazitárních. Kozy se dobře snášejí s koňmi, skotem, ovcemi nebo i s drůbeží. Nejlepší využití porostu vykazuje pastva se skotem, jelikož skot se zaměřuje spíše na kvalitnější a chutnější části rostlin, zatímco kozy si primárně vybírají méně kvalitní rostliny, spásají také nedopasky. Při pastvě s ovcemi je třeba věnovat zvýšenou pozornost zdraví stáda, protože s nimi sdílí většinu druhů parazitů. Společná pastva koz s prasaty není doporučována, především kvůli rozdílnému způsobu pasení (Starbard, 2015).
Obr. 8 - Kozy vyhledávají stromy a keře (zdroj: Poltársky, et al. 2003)
29
7. MLÉČNÁ PRODUKCE KOZ 7.1 Vlivy působící na mléčnou užitkovost koz Mléčná užitkovost je nejdůležitějším ekonomickým parametrem v chovu koz. Zásadní vliv na užitkovost má plemeno a genetické založení jedince. Užitkovost mezi plemeny se významně liší. Rozdíly se ovšem vyskytují i v rámci jednoho plemene, ty jsou způsobeny především podmínkami prostředí. Mezi tyto podmínky spadá hlavně úroveň výživy jednice, kvalita ošetřování nebo koncentrace zvířat na ploše. Neméně významnou roli ve výši užitkovosti hraje také živá hmotnost zvířat a jejich tělesné rozměry. V zásadě platí pravidlo, čím větší zvíře, tím je vyšší i jeho užitkovost. Toto pravidlo ovšem souvisí také s věkem zvířete. Vrchol produkce mléka u koz je mezi 4. až 8. rokem věku. Kozy, které se staly matkami až ve 24 měsících věku, mají poměrově vyšší celoživotní užitkovost než kozy, u kterých se tak stalo již ve 12 měsících. Věk kozy také úzce souvisí s obsahem tukové složky v mléce, mléko mladých koz obsahuje zpravidla více tuku než mléko starších koz. S věkem dále souvisí pořadí laktace kozy. Největší nárůst užitkovosti jedinců je zaznamenáván mezi první až třetí laktací. Užitkovost se zvyšuje přibližně až do deváté laktace, po ní začíná postupně klesat asi o 3 % za laktaci. Tvar a velikost vemene má také vliv na mléčnou užitkovost, ovšem ne tak zásadní. Kozy mají převážně kulovitý tvar vemene, s přibývajícím věkem se tvar často mění na vejčitý. Kozy mají nejčastěji válcovitý nebo kuželovitý tvar struků. Detail vnitřní skladby vemene je popsán na obrázku 9. Dalším důležitým faktorem mléčné užitkovosti je období porodů koz. V zásadě platí, že kozy okozlené v lednu až březnu mají asi o 8 % vyšší celkovou mléčnou užitkovost než kozy okozlené v dubnu až červnu. Tento rozdíl je ve většině případů zapříčiněn úrovní výživy kozy během druhé poloviny březosti. Kozy dříve zapuštěné mají v tomto důležitém období většinou k dispozici kvalitnější krmiva než kozy zapuštěné později. Mléčnou užitkovost nepatrně ovlivňuje i četnost vrhu. Kozy s jedním narozeným kůzletem mají v průměru asi o 3 % menší mléčnou užitkovost než kozy se dvěma a více kůzlaty. To je způsobeno stimulujícím efektem sajícího kůzlete. Dále mléčnou produkci ovlivňuje teplota prostředí. Je-li moc nízká, produkce mléka se snižuje. Při teplotě 0,5 °C je množství nadojeného mléka jen asi 30 % z množství, které by bylo získáno, kdyby byla koza ustájena v termoneutrální zóně. Zvyšuje se však množství glukózy v mléce. Posledním a zásadním vlivem na užitkovost koz je úroveň jejich výživy. Pro vysokou úroveň mléčné produkce je třeba zajistit odpovídající výživu ve všech reprodukčních fázích. Týká se to 30
zejména druhé poloviny březosti, období stání na sucho i období samotné laktace. K vytvoření 1 kg mléka v mléčné žláze je potřeba dodat asi 83 kcal energie z krve (Fantová, 2010).
1. Žláznatý parenchym 2. Mlékovod 3. Žlázová část mléčné cisterny 4. Struk 5. Struková část mléčné cisterny 6. Strukový obal 7. Strukový kanálek
Obr. 9 - Mléčná žláza koz (zdroj: Fantová, 2010)
7.2 Dojírny pro kozy Velikost dojírny je důležité přizpůsobit velikosti stáda, jednoduchost a rychlost obsluhy je zásadní. Existuje několik základních typů dojíren. Dojírny side-by-side jsou používány ve velkých podnicích. Kozy při dojení stojí na vyvýšené plošině vedle sebe, před sebou mohou mít koryto nebo jinou nádobu na krmivo. Dojič provádí dojení zezadu. Tandemové (tunelové) dojírny mohou být taky být součástí větších podniků. Kozy při dojení stojí za sebou, mezi nimi mohou, ale nemusí být přepážky. Dojič provádí dojení z boku. Méně často jsou využívány kruhové (rotační) dojírny. Používají se při dojení velkých stád, jsou náročnější na konstrukci. Jednotlivé typy dojíren jsou popsány na obrázku 10 (Mowlem, 2006).
31
A. Dojírna side-by-side a rybinová dojírna v jednořadém provedení, 6 – 24 zvířat, 1 dojič, 1 – 6 strojů, 30 – 60 koz za hod., plocha 18 – 36 m2 B. Typ tunel v dvouřadém provedení, 4 + 4 zvířata, 1 dojič, 4 + 4 stroje, 70 – 100 koz za hod., plocha 14 – 18 m2 C. Rotační dojírna, 5 – 6 zvířat, 1 dojič, 5 – 6 strojů, 50 – 60 koz za hod., průměr 3,5 m D. Rotační dojírna, 32 – 64 zvířat, 32 – 64 strojů se snímací automatikou, 2 dojiči, 400 – 700 koz, průměr 5,2 – 8,5 m
Obr. 10 – Typy dojíren koz (zdroj: Fantová, 2010)
7.3 Získávání mléka - dojení Princip dojení koz je v podstatě stejný jako u krav, avšak s určitými rozdíly. Vemeno koz je z hlediska vnitřní skladby odlišné od vemena krávy. Mléčná žláza krav je tvořena ze čtyř čtvrtí, avšak mléčná žláza koz pouze ze dvou. U koz má mléčná cisterna větší kapacitu. Tento rozdíl má zásadní význam. Díky tomuto faktu se více mléka po vytvoření skladuje v cisterně a ne v samotných alveolech, kozy tedy nejsou zcela závislé na striktním načasování dojení, při opožděném dojení nedochází k tak zásadní inhibici tvorby mléka jako u krav. Pravidelnost dojení je však třeba dodržovat. Další rozdíl je ve způsobu uvolňování mléka při samotném dojení. Při dojení krávy je zapotřebí, aby byl v těle uvolňován oxytocin, který stimuluje košíčkové buňky kolem alveolů, a tím z nich vypuzuje mléko. V těle se přitom nesmí vyskytovat stresové hormony, jinak je reakce potlačena. U koz toto funguje pouze v omezené míře, na začátku dojení je většina mléka již v mléčné cisterně a nemusí být vypuzena z alveolů (Mowlem, 2006).
32
7.4 Technika dojení Ruční dojení je pro kozu přirozené, při získávání mléka se využívá stejného mechanismu jako při kojení kůzlat. Princip spočívá v tom, že se strukový kanálek ve vrchní části uzavře pomocí dvou prstů a mléko se stiskem dlaně vytlačí z kanálku ven. Ruční způsob dojení lze však použít jen v malých podnicích asi do deseti dojných koz, při větší kapacitě by bylo značně náročné na čas. Lze jej použít i jako dočasná náhrada při poruše strojního dojení. Strojní dojení je založeno na principu střídání podtlaku a atmosférického tlaku okolo struku. K vytvoření těchto pulzací je třeba mít na vzdušné hadici zapojený pulzátor, potřebná frekvence pulzů se však druhově liší. U krav ke správné funkčnosti strojního dojení postačí 60 pulzů za minutu, u koz je zapotřebí 70 až 90 pulzů a u ovci až 120 pulzů za minutu. Mléko je odváděno ze strukových násadců do sběrače, odtud putuje hadicí nebo trubkou do sběrné nádoby nebo rovnou do chladícího zařízení. Velmi důležité je udržovat hygienu dojícího zařízení (Mowlem, 2006).
33
8. VLASTNOSTI A VYUŽITÍ KOZÍHO MLÉKA 8.1 Biochemické složení kozího mléka Složení kozího mléka se od složení kravského mléka liší zejména skladbou bílkovin. Vývoj obsahů tuku, bílkovin a laktózy v mléce koz v kontrole užitkovosti od roku 2000 do roku 2012 je popsán v tabulce 3 (Fantová, 2010).
Tab. 3 - výsledky kontroly užitkovost 2000-2012 (zdroj: Mze ČR)
Počet koz v KU
Tuk %
Bílkoviny %
Laktóza %
2000
2234
3,7
2,79
4,5
2001
2275
3,51
2,79
4,5
2002
2443
3,42
2,89
4,53
2003
2627
3,36
2,79
4,55
2004
2547
3,22
2,83
4,52
2005
2980
3,35
3,05
4,54
2006
3028
3,33
3,05
4,57
2007
3157
3,29
3,07
4,6
2008
3300
3,41
3,14
4,5
2009
3592
3,23
3,01
4,3
2010
3677
3,23
3,06
4,4
2011
3611
3,47
3,12
4,4
2012
3939
3,23
3,04
4,4
8.1.1 Bílkoviny: Obsah bílkovin v kozím mléce je srovnatelný s jejich obsahem v mléce jiných přežvýkavců. Jsou si podobné v množství i skladbě, vyskytují se však specifické bílkoviny (Bruhn, 2010). Bílkoviny jsou tvořeny laktalbuminy a kaseinem. Kasein se vyskytuje ve čtyřech různých frakcích (alfa S1, S2, beta, gamma a kappa kasein). Podíl těchto frakcí je rozdílný mezi druhy zvířat. Alfa S1 kasein významně ovlivňuje technologické vlastnosti mléka, především jeho výtěžnost a reakci na syřidlo. Kappa kasein má stabilizační vliv proti vysrážení ostatních druhů kaseinu vápenatými ionty. Velikost micely kaseinu
34
závisí na obsahu alfa S1 a alfa S2 kaseinu, kdy menší micely mají méně alfa S2 kaseinu a větší micely méně alfa S1 kaseinu (Zpravodaj Schok, 2002). Vysoké hodnoty alfa S1 kaseinu se vyskytují u kozy maltézské, u ostatních plemen se ho vyskytuje pouze malé množství (Fantová, 2010). Strukturálně jsou bílkoviny kozího mléka odlišné od bílkovin mléka kravského. Micely kaseinu se v kozím mléce vyskytují buď ve výrazně větších, nebo výrazně menších shlucích. Podobně je tomu i u laktalbuminu, kde tento rozdíl má však klinické následky. Laktalbumin kravského mléka může u lidí kvůli své skladbě vyvolávat alergické reakce, kdežto laktalbumin v mléce kozím je nevyvolává. Proto je kozí mléko často konzumováno jako náhrada kravského (Bruhn, 2010). V bílkovinách kozího mléka je obecně vyšší obsah esenciálních aminokyselin oproti kravskému mléku (Fantová, 2010). V kaseinu kozího mléka je asi o 18% více lyzinu, osahuje i více glycinu oproti kravskému mléku, má však menší zastoupení sirným aminokyselin a argininu (Zpravodaj Schok, 2002). 8.1.2 Tuky: Množství a kvalita tuku v mléce není stálá, závisí na více faktorech, mezi které patří například kvalita krmiva a krmná dávka, fáze laktace nebo genetické predispozice. Jeho obsah v mléce se pohybuje od 3 do 6 %. V oblasti tukového složení kozí mléko nevykazuje žádné nutriční výhody oproti kravskému mléku. Obsah cholesterolu je srovnatelný. Rozdíl je v obsahu kratších řetězců mastných kyselin (kyselina kaprová a kaprylová). V kozím mléce je těchto řetězců větší množství. Zmíněné krátké řetězce jsou zodpovědné za specifickou vůni kozího mléka (Bruhn, 2010). Kozí mléko neobsahuje aglutinin jako mléko kravské, po ochlazení kozího mléka se tedy jeho tukové kuličky neshlukují (Belanger, 2014). Volné lipidy v mléce se nacházejí uvnitř tukové kuličky, vázané lipidy tvoří vnější obal tukových kuliček spolu s proteiny a enzymy. Kozí mléko zároveň obsahuje větší množství tukových kuliček menších než 3 mikrometry oproti kravskému mléku (Fantová, 2010). Tuk kozího mléka je obecně kvůli jeho přirozené homogenizaci lépe stravitelný, nedochází tak často k aterosklerózám a problémům s cévami. (Schok, 2015) Větší obsah kyseliny orotové působí jako prevence proti vzniku steatózy jater (Belanger, 2014). 35
8.1.3 Sacharidy: Hlavním sacharidem kozího mléka je laktóza, vyskytuje se v podílu od 4,1 do 4,8 %, u zakrslých plemen koz může být její obsah vyšší (Fantová, 2010). Často se vyskytuje taky menší množství inositolu. Koncentrace laktózy je obecně nižší než u kravského mléka (Bruhn, 2010). 8.1.4 Minerální látky: Kozí mléko obecně obsahuje více minerálních látek než mléko kravské. Týká se to především obsahu draslíku, hořčíku a chloru. Jejich obsah však kolísá v průběhu laktace (Fantová, 2010). Koncentrace vápníku a fosforu je srovnatelná s kravským mlékem. (Bruhn, 2010)´. Obsah sodíku je u koz v první laktaci nižší oproti dalším laktacím asi o 15 – 20 %. Asi 68 % vápníku kozího mléka je v koloidní formě a 11 % je ve formě iontové. Nedostatky přísunu minerálních látek kozy doplňují ze své tělní zásoby (Fantová, 2010). Obsah stopových prvků kozího mléka je podobný obsahu u mléka kravského. Kozí mléko však obsahuje méně kobaltu a molybdenu, hladina zinku v mléce je dána druhem potravy (Bruhn, 2010). 8.1.5 Vitamíny: Kozí mléko obsahuje vyšší množství vitamínu A, niacinu, tiaminu, riboflavinu a kyseliny pantotenové. Naopak obsah vitamínů C, D, kobalaminu, pyridoxinu a kyseliny listové je nízký. Tabulka 4 obsahuje porovnání obsahů vitamínů v mléce kozy, krávy a člověka (Fantová, 2010).
36
Tab. 4 - Porovnání obsahu vitamínů v mléce kozy, krávy a člověka (Bruhn, 2010)
Vitamín
Koza (mg/l)
Člověk (mg/l)
Kráva (mg/l)
A – mez. jednotek/l
2074
1560
1898
D
23,7
33
22
B1
0,4
0,44
0,16
B2
1,84
1,75
0,36
B3
1,87
0,94
1,47
B6
0,07
0,64
0,1
B5
3,44
3,46
1,84
H (biotin)
0,039
0,031
0,008
Kyselina listová
0,0024
0,0028
0,002
B12 (kobalamin)
0,0006
0,0043
0,0003
Kyselina askorbová
15
21,1
43
Cholin
150
121
90
Inositol
210
110
330
8.2 Význam konzumace kozího mléka Kozí mléko je nutričně velmi významná tekutina. Působí pozitivně na lidský imunitní systém, zlepšuje kondici, posiluje a léčí nervovou soustavu. Používá se při žaludečních a střevních onemocněních, zvláště při přecitlivění stěny trávicí soustavy. Je také používáno při léčbě kožních nemocí, ekzémů (Dvorský, 2011). Kozí mléko je podáváno malým dětem po ukončení období kojení. Často je používáno jako náhražka kravského mléka v případech alergických reakcí a tukové nebo laktózové intolerance (Belanger, 2014). Pravidelná konzumace podle výzkumů vede ke snížení celkové nervozity, je také využíváno k léčbě psychických onemocnění a úzkostných stavů. V neposlední řadě je konzumováno jako prevence proti onemocnění rakovinou (Dvorský, 2011). V tomto případě je za účinnou látku v mléce považován Ubichon 50. Ten společně se skupinou látek jemu podobných je zodpovědný za odolnost buněk proti rakovině. Zapříčiňuje bezporuchovost látkové výměny uvnitř buňky, to prodlužuje její životnost a udržuje její správnou funkčnost. Velké množství atomů uhlíku uvnitř Ubichonu 50 slouží zároveň jako ochranná látka, která aktivuje buňky (Pulíček, 2014).
37
8.3 Uchování před zpracováním Pokud je mléko ihned po nadojení použito ke zpracování, odpadá nutnost jej uchovávat. V opačném případě mléko chráníme proti množení mikroorganismů chlazením nebo mražením. Chlazením je vhodné mléko uchovávat nejdéle 48 h po nadojení. Při jeho spotřebě do 12 h po nadojení postačí mléko vychladit na teplotu 10 °C. Pro uchování na dobu 12 – 48 hodin musíme snížit teplotu mléka až na 5 °C. Mléko musí být skladováno v uzavřené nádobě, aby se zamezila jeho kontaminace cizími pachy z okolí (Fantová, 2010). Dalším způsobem uchování mléka je jeho mražení. Mrazení můžeme použít k dlouhodobému uchování mléka. Při správném zmražení nedochází u kozího mléka k separaci jeho tukové složky. To však platí za předpokladu, že teplota zmraženého mléka při jeho skladování neklesne po -18 °C. Proto bychom v případě doplňování mléka neměli dávat čerstvé mléko do mrazáků s již zmraženým mlékem, ale zmrazit jej odděleně a vložit do mrazáku již mražené (Mowlem, 2006).
8.4 Ošetření kozího mléka Kozí mléko můžeme konzumovat syrové, abychom však mléko mohli dodávat do obchodní sítě nebo jej dále zpracovávat, musíme jej nejprve tepelně ošetřit (Fantová, 2010). Nejjednodušším a zároveň nejšetrnějším způsobem ošetření mléka je pasterizace. Při ní ohříváme mléko na určitou teplotu za účelem redukce počtu bakterií, čímž snižujeme riziko přenosu nemocí. Existují 2 hlavní způsoby pasterizace, v prvním případě udržujeme teplotu mléka na 63 °C po dobu 30 minut. Při druhém způsobu mléko rychle ohřejeme na 72,5 °C, teplotu udržujeme pouze 15 sekund. Obě metody sníží počet bakterií v mléce až o 99 %. Proces pasterizace ovšem sníží obsah složek v mléce, především dojde k redukci počtu vitamínů a enzymů. Při pasterizaci používáme systém nepřímého ohřívání, kdy je nejdříve ohřáta voda v plášti nádoby nebo hrnce, mléko je ohříváno vodou. Ohřev mléka je pozvolnější a nepřipaluje se. UHT způsob ošetření se u kozího mléka standardně neprovádí (Mowlem, 2006).
8.5 Zpracování kozího mléka Asi nejpoužívanějším způsobem zpracování kozího mléka je výroba kozích sýrů. K výrobě jsou zapotřebí mezofilní nebo termofilní bakterie a syřidlo. Bakterie tráví mléčnou laktózu za vzniku tvarohu a syrovátky. Syřidlo obsahuje enzymy chymosin a 38
pepsin, které rozkládají řetězce bílkovin ve specifických místech. Uvolňují se molekuly kaseinu, ty se ihned shlukují a vytvářejí sraženinu. Tato sraženina je primární produkt, po vylisování z ní vzniká samotný sýr. Sekundárním produktem je syrovátka. Ta se posléze používá buď k lidské konzumaci, nebo se zkrmuje zvířatům jako glycidové krmivo. Syřidlo může být rostlinného, živočišného, nebo mikrobiálního původu (Starbard, 2015).
Jedním z dalších způsobů zpracování kozího mléka je jeho sušení. Tento proces je ovšem náročný na provedení tak, aby byly zachovány důležité složky mléka, v praxi se moc nevyužívá (Fantová, 2010). Z kozího mléka můžeme vyrábět máslo. K jeho výrobě je zapotřebí separovat z mléka smetanu. Oddělení smetany z kozího mléka je však náročné kvůli přirozené homogenitě tukové složky, k efektivnímu oddělení se používají odstředivky. Pořízení odstředivky je však finančně náročné, proto výroba másla není příliš rozšířena. Chuť a konzistence kozího másla jsou podobny kravskému (Mowlem, 2006). Kozí mléko můžeme také použít na výrobu jogurtu. Ten se vyrábí zpravidla v jogurtovači, mléko se smísí s jogurtovou kulturou a poté se udržuje na konstantní teplotě 38 °C po dobu asi 6 hodin. Výroba kozích jogurtů je velmi rozšířena ve Francii (Belanger, 2014).
39
9. ZÁVĚR Cílem bakalářské práce bylo charakterizovat významná plemena koz chovaná pro produkci mléka, popsat systémy jejich chovu a mléčnou užitkovost. V chovech v České republice je nejrozšířenější plemeno bílé krátkosrsté, poté následuje plemeno hnědé krátkosrsté a nakonec sánské plemeno. Ostatní mléčná plemena jsou u nás chována pouze okrajově. Mezi nejrozšířenější světová plemena koz patří především plemena s původem ve Velké Británii nebo v jejích bývalých koloniích. Je to koza toggenburská a koza anglonúbijská. Stavy kozy v Evropské Unii se každým rokem v průměru zvyšují. V současné době je v rámci EU nejvíce koz chováno v Řecku, poté ve Španělsku. V České republice mají stavy koz taktéž vzrůstající tendenci. Největší pokles populace koz byl u nás zaznamenán na přelomu tisíciletí, a to až o 65 % v porovnání s rokem 1995. Od roku 2002 se stavy koz u nás začaly opět zvyšovat, avšak současná populace (2015) je ve srovnání s rokem 1995 asi o 55 % nižší. Při porovnání kozího mléka s kravským mlékem, kozí mléko obsahuje více vitamínu A, niacinu, kyseliny pantotenové, naopak podíl vitamínu C a D je nižší. Z hlediska strukturálního se kozí mléko od kravského mléka liší především skladbou bílkovin, ty se vyskytují buď ve větších, nebo menších shlucích. To má význam hlavně u laktalbuminu, kozí mléko tak u lidí vyvolává méně alergických reakcí než kravské mléko. V rámci experimentu v mé diplomové práci bych se chtěl věnovat testování mléčné užitkovosti koz. Testovanou skupinou bude stádo koz na domácí rodinné farmě. Ve stádě budu vyhodnocovat množství nadojeného mléka, jeho výtěžnost při výrobě sýrů, kvalitu mléka nebo čistotu prostředí.
40
10. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BELANGER, J. D a S. THOMSON BREDESEN. Chov dojných koz. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2014. Příručka pro chovatele (Knižní klub). ISBN 978-80-242-4211-8. FANTOVÁ, M. a L. NOHEJLOVÁ. Základy chovu koz. Praha: Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2012. ISBN 978-80-86671-99-4. FANTOVÁ, M. Chov koz. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2000. ISBN 80-209-0290-2. FANTOVÁ, M. Chov koz. Vyd. 2., upr. Praha: Ve spolupráci se Svazem chovatelů ovcí a koz v ČR vydalo nakl. Brázda, 2010. ISBN 978-80-209-0377-8 HARWOOD, D. Goat health and welfare: a veterinary guide. Ramsbury: Crowood Press, 2006. ISBN 9781861268242. MOWLEM, A. Goat Farming. 2Rev.ed. Ipswich: Farming Press Books, 2006. ISBN 0852362358. POLTÁRSKY, J. a D. OCHODNICKÝ. Ovce, kozy a prasata. 1. Vyd. Překlad Miloslav Pour, Ladislav Štolc. Bratislava: Príroda, 2003. Domácí chov. ISBN 80-07-11219-7. STARBARD, A. The dairy goat handbook: for backyard, homestead, and small farm. Minneapolis, MN: Voyageur Press, 2015. ISBN 076034731X. BRUHN, J. C. Dairy Goat Milk Composition [online]. [2016-03-05]. Dostupný z WWW: http://www.goatworld.com/articles/goatmilkcomposition.shtml BUCEK, P. J. Kvapilík, M. Kölbl, M. Milerski, A. Pinďák, V. Mareš, R. Konrád, M. Roubalová, V. Škaryd, M. Dianová, Z. Krupová, E. Krupa, M. Michaličková, Ročenka chovu ovcí a koz v ČR za rok 2014 [online]. Českomoravská společnost chovatelů, a. s., Svaz chovatelů ovcí a koz, z. s., Dorper Asociace CZ, 2015, 204 s. [cit. 2016-04-07]. Dostupné z: http:// www.cmsch.cz/store/rocenka-chov-ovci-a-koz-2014.pdf DVORSKÝ, J. Bio kozí mléko je na trhu žádané. Zemědělec [online]. 2011, (15) [cit. 2016-03-07]. Dostupné z: http://orgprints.org/24858/2/bio%20kozí%20mléko.pdf DVORSKÝ, J. Bio kozí mléko je na trhu žádané: Rozsah chovu koz v České republice [online]. 2011 [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://www.bioinstitut.cz/ documents/KozyEZ.pdf
41
KOŘÍNKOVÁ-SEIFERTOVÁ, E. Počet chovaných ovcí a koz se v České republice zvyšuje. Zemědělec[online]. 2014 [cit. 2016-03-09]. Dostupné z: http://zemedelec.cz/ pocet-chovanych-ovci-a-koz-se-v-ceske-republice-zvysuje/ PULÍČEK, J. Kozí mléko v medicíně. Kozí farma Pěnčín [online]. 2014 [cit. 2016-0305]. Dostupné z: http://www.kozifarmapencin.cz/kozi-medicina.html ROUBALOVÁ, M. Situační a výhledová zpráva - ovce, kozy [online]. Těšnov 17, 117 05 Praha 1: Ministerstvo zemědělství, 2014, 48 s. [cit. 2016-03-10]. ISBN 978-80-7434126-7. ISSN 1211-7692. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/285715/ SBVz_kozy_2013.pdf STANĚK, S. Chov koz obecně: Historie a současnost chovu koz v ČR a ve světě [online]. 2009 [cit. 2016-03-10]. Dostupné z: http://www.zootechnika.cz/clanky/ chov-koz/chov-koz-obecne-/chov-koz-obecne.html Schok, Kozí mléko. [online]. 2015 [cit. 2016-03-05]. Dostupný z WWW: http://www.schok.cz/produkty/kozi-mleko Zpravodaj Schok, Kozí mléko pod lupou – bílkoviny vládnou mléku. [online]. 2002, (2) [cit. 2016-03-06]. Dostupné z: http://www.schok.cz/sites/default/files/zpravodaj/ 29/ukazkovy/mag2_2002.pdf
42
11.SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 - Koza bílá krátkosrstá (zdroj: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/files/130/11250.jpg) ........................... 15 Obr. 2 - koza hnědá krátkosrstá (zdroj: http://hlavacuvdvur.wbs.cz/img00010.jpg) ..... 16 Obr. 3 - plemeno Lamancha (zdroj: Starbard, 2015) ...................................................... 18 Obr. 4 - Plemeno Zairibi (zdroj: Fantová, 2010) ............................................................ 19 Obr. 5 - plemeno Damascus (zdroj: Fantová, 2010) ....................................................... 20 Obr. 6 - objekt pro ustájení koz v Americe (zdroj: Starbard, 2015) ............................... 22 Obr. 7 - kbelík pro napájení kůzlat (zdroj: http://www.katalog-zemedelske-potreby.cz/) ........................................................................................................................................ 25 Obr. 8 - Kozy vyhledávají stromy a keře (zdroj: Poltársky, 2003) ................................. 29 Obr. 9 - Mléčná žláza koz (zdroj: Fantová, 2010) .......................................................... 31 Obr. 10 – Typy dojíren koz (zdroj: Fantová, 2010) ....................................................... 32
43
