Zprávy z Provincie
15. srpna 2013 navštívil papež František před bohoslužbou v Castel Gandolfu ještě místní klášter sester klarisek. Jednalo se o soukromou návštěvu podobnou té, kterou vykonal 14. července. Tehdy se sestry o papežově návštěvě dozvěděly telefonicky na poslední chvíli. Jak se sestry po návštěvě svěřily listu Osservatore Romano, neměly čas se nijak na návštěvu připravit, jen se odevzdat pocitu radosti a vděčnosti, kterou v nich ono oznámení vyvolalo. „Přišel jsem za vámi, protože vím, že se za mě modlíte,“ tak Svatý otec zdůvodnil hned na úvod svou návštěvu. Poté, co sestry klarisky přivítaly papeže s jeho doprovodem ve své zahradě, vydaly se s ním do konventu. Zde vstoupily do kapitulní síně, avšak předtím zůstal sv,. Otec stát u dveří a každou ze sester uvedl do kapituly, dokud nevstoupily všechny. Pak všechny překvapil tím, že zavřel dveře kapitulní síně, svůj doprovod nechal stát na chodbě a zůstal se sestrami o samotě. „Ihned vznikla důvěrná a přátelská atmosféra, takže sestrám připadalo, jako by tu byl s nimi od vždycky,“ Kromě jiného jim Svatý otec vyjádřil svou osobní vděčnost za jejich službu církvi, kterou vykonávají svým kontemplativním životem modlitby a pokání. Řekl: „Církev potřebuje takové svědky víry jako jste vy, protože první evangelizace se dělá na kolenou.“ Samozřejmě je také požádal o další modlitby za něj. Také předchůdci papeže Františka se setkali s klariskami z Castel Gandolfa. Benedikt XVI. je 15. září 2007 přijal na audienci v papežském paláci a vyzval je, aby byly „planoucími pochodněmi lásky, rukama spojenýma k neustálé modlitbě“, a děkoval za to, že dávají „mimořádný vklad apoštolskému dílu a poslání církve ve světě“. V roce 1979 slavil 14. srpna papež Jan Pavel II. mši svatou v jejich klášterní kapli, při které svěřil celé lidstvo do jejich modliteb, slovy: „Neopustily jste svět proto, abyste unikly před jeho těžkostmi a kříži. Naopak je všechny nosíte ve svém srdci a doprovázíte lidstvo svou modlitbou a svou skutečnou přítomností ve společnosti a v církvi, i když je to přítomnost skrytá.“ Papež Pavel VI. se s klariskami setkal 3. září 1971, kdy jim řekl: „Věrné řeholi, společnému životu a chudobě, jste pro svět semenem a znamením.“ K historii kláštera klarisek v Castel Gandolfu krátce uveďme, že byl založen v roce 1631 v souvislosti s usídlením papežů v tomto městečku. Komunita přežila dvojí zrušení na konci 18. i 19. století, budova kláštera byla v roce 1929 vykoupena Svatým stolcem. Za 2. světové války byl konvent roku 1944 těžce poškozen bombardováním, při kterém zahynulo 18 sester. Kromě života modlitby se sestry věnují výrobě reprodukcí ikon a náboženských předmětů z olivového dřeva.
204
č. 08‐09/XX (2013)
Bulletin Provincie kapucínů v ČR č. 08-09 (srpen-září) 2013/XX
Zápis ze setkání definitoria č. 11 Datum konání: 3. 9. 2013 Místo konání: Praha Nové Město Přítomni: provinciál br. Bonaventura, definitoři: br. Kryštof, br. Tomáš, br. Vojtěch, br. Serafín.
Jednání 1. S E Z N Á ME N Í
D E F I N I T O R IA S P O Š T O U
2. Ž ÁDOST PŘEVÉST KLÁŠT . KOSTEL V K OLÍNĚ NA FARNOST Definitorium bylo seznámeno br. Bonaventurou s žádostí kolínské farnosti o převedení klášterního kostela do majetku farnosti, která po odchodu jezuitů je pověřená duchovní správou klášterního kostela. Rozhodnutí: definitorium vyslovilo souhlas s případným převodem. 3. R E S T I T U C E Provinční ekonomka provedla průzkum stavu majetku, který by připadal podle restitučního zákona k případné restituci. Z tohoto průzkumu vyplývá, že nemáme dle zmíněného zákona nárok na žádné pozemky či nemovitosti, mimo několika malých pozemků v okolí Olomouce a Kolína (jde řádově o tisíce m2). V případě vlastnictví těchto pozemků by případný jejich ekonomický přínos byl minimální a hrozily by i velké náklady na jejich údržbu. Rozhodnutí: definitor ium vyslovilo souhlas s nezpochybňováním vlastnictví měst aj. subjektů a pozemky, které by bylo možné žádat, jsou malé a nemají pro nás význam.
153
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
4. S K U P I N O V É V S T U P N É Br. Bonaventura seznámil definitory návrhem Mgr. Petra Bašty, aby od 1.1.2014 bylo zavedeno skupinové vstupné ve výši 110,Kč/os. Rozhodnutí: definitorium vyslovilo návrhu podporu. 5. N Á V R H N A O D K U P III. D Í L U F R A N T . P R A M E N Ů V tiskárně zůstalo ještě asi 400 ks Františkánských pramenů III, které nám byly nabídnuty k odkoupení za režijní náklady. Rozhodnutí: Knihy budou odkoupeny. 6. CECOC 7. – 11. 10.2013 Hradčanský a brněnský kvardián ať na tyto dny zablokují ubytovací kapacity pro případné ubytování účastníků setkání. Konference CECOC.
154
203
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Výběr z došlé pošty 17.7. Město Sušice oznámilo zahájení řízení k udělení závazného stanoviska ve věci opravy střechy. 29.7. Magistrát hl. města Prahy zaslal podklady k vydání závazného stanoviska ve věci zpovědnice u sv. Josefa. 5.8. Město Sušice zaslalo závazné stanovisko ve věci opravy střechy kláštera a kostela. 5.8. Biblioteca centrale zaslala propozice k setkání knihovníků v září. 8.8. Slovenský provinciál zaslal podepsanou smlouvu o spolupráci ve formaci. 12.8. Magistrát hl. m. Prahy zaslal vyjádření památkářů k realizaci vrat u sv. Josefa. 12.8. Br. Samuel – doklad o složení časných slibů. 14.8. Magistrát m. Olomouce zaslal výzvu ke kontrolní prohlídce prostor pro výrobu balzámu. 16.8. Farnost Kolín zaslala žádost o převedení klášterního kostela v Kolíně do majetku farnosti. 27.8. Magistrát m. Olomouce zaslal rozhodnutí o restaurování kamenných prvků terasy kostela. 2.9. Magistrát m. Olomouce zaslal souhlas se změnou užívání prostor na výrobu bylinných likérů.
Výběr z Odeslané pošty 15.8. Generální kurii byla zaslána k souhlasu smlouva o spolupráci v počáteční formaci se Slovenskou provincií. 22.8. Mgr. Markétě Baštové byla vystavena plná moc pro žádosti muzeu o vydání některých částí brněnského mobiliáře. 22.8. Bratřím provincie byl rozeslán list ministra generála Maura Jöhri č.j. 00700/13.
202
155
Zprávy z Provincie Následující text vychází z osobních vzpomínek br. Zdislava, jak je zap-sal roku 4. listopadu 1996.
právě tato věková skupina lidí a je blokován nedostatkem mladých členů, kteří by vytvořili subspolečenství mladých františkánů, podnikající občas samostatné akce, na které staří už nestačí.
Jeho řeholní život je pozoruhodný mimo jiné tím, že, jak se vyjádřil biskup Jiří Paďour na jeho pohřbu, "byl nejmladším z bratří staré generace a současně nejstarším z bratří nové generace". Začněme ale po pořádku.
7) Za normálních podmínek by SFŘ mohl být semeništěm nových povolání, jak to funguje na mnoha jiných místech ve světě. Nikdo si ale nezvolí spořádaný řeholní život, když se mu nabízí žít skupinově podobné charisma nespořádaně výběrem dle vlastní chuti.
Narodil se 29. července 1925 v Hradci Králové, v Dlouhé ulici 213, jen asi 5 minut od budovy semináře. Při křtu dostal jméno Josef. Jeho otec a pak také jeden z bratří byl pekařem a obchodníkem. Matka pracovala v domácnosti a pomáhala v krámě. Ve městě bydleli v podnájmu u rodiny, která se shodou okolností rovněž jmenovala Faltovi a pan domácí pocházel ze stejné farnosti jako Josefův otec Karel, totiž ze Slatiny nad Úpou-Boušína, o kterém psali jak Alois Jirásek (U nás), tak i Božena Němcová (Babička). Jeho otec měl pouze o 11 let mladšího bratra. Matka pocházející ze Šestajovic u Jaroměře byla druhá z devíti dětí. Kromě Josefa se Faltovým narodili ještě další tři chlapci: ještě jeden Josef (1912), který zemřel devítiměsíční, pak Karel (1914) a Miroslav (1923). V letech 1916-1918 musel otec rodiny bojovat ve válce v Itálii a po válce musel svou živnost budovat od nuly. Významný zlom nastal roku 1928, kdy se rodina přestěhovala do Opočna, kde otec koupil dům se zařízenou pekárnou. Pro další duchovní povolání malého Josefa je důležité, že v tomto městě působili také kapucíni, kteří měli významný vliv na pozdější řeholní povolání.
156
č. 08‐09/XX (2013)
8) Proč v ČR nemůže fungovat to, co na Slovensku normálně žije? Sotva pár desítek km od našich klášterů existuje normální GiFra i františkánské děti fra Angelo. Při známé prostupnosti mentalit ČR a SR je velmi obtížné pochopit, proč si tu v ČR hrajeme na exoty a tvrdíme, jsme jiní, než celý zbytek světa! Na Slovensku to funguje, protože tam mládež při našich kostelech není konkurenčně odváděna k falešným alternativám. 9) Přestárlou mládež je třeba přesměrovat k dospělejší spiritualitě. Oni si sice uvědomují, že jsou již staří, a pláčou nad tím, že si ještě nenašli partnera pro život, ale dost možná je nedostatečný tlak na řešení osobní situace i důsledkem falešného pocitu, pramenícího ze společenství, že i takto se dá dlouhodobě žít a nic se neděje. 10) Nehodlám okamžitě obratem zakládat nové společenství, ale chci nechat určitý čas a volný prostor, aby se, mj. ve spolupráci se SFŘ mohlo svobodně hledat a experimentovat. Někteří spolubratři se možná budou cítit zrazeni a zraněni, ale dějiny to snad pochopí. S pozdravem Pokoj a Dobro: br. Pacifik
201
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
spojení frmol – františkánská mládež je již zafixované, navíc i sami frmoláci nedopatřením toto spojení v posledním měsíci použili při prezentaci pouti do Hájku. Bude tedy třeba neprodleně hledat přiměřenější název a formu volného přidružení nejlépe k SFŘ, kam už věkově patří. V tomto smyslu se již začala angažovat i národní rada SFŘ, jejíž zástupce ing. Reichel naše společenství navštívil.
Roku 1931 nastoupil Josef do obecné školy, kde jeho první katechetou byl kapucín P. Klement Hudec. Roku 1936 složil Josef přijímací zkoušky na klasické gymnázium do Hradce Králové a zde pak bydlel na katolickém internátě pro studenty, tzv. Borromeu a 16. května 1937 byl v královéhradeckém kostele P. Marie biřmován Dr. Mořicem Píchou. Když krátce nato zemřel 5. května 1941 maminka, zaopatřoval ji v opočenské nemocnici kapucín P. Saturnin Hanák.
4) Ve skutečnosti je to spíše taková křesťanská seznamka, Jak přiznávají sami členové. Prvotní důvodem k setkávání není sv. František, nýbrž prostě spolčo, za účelem rozlišení povolání všeho druhu a hledání svého místa v životě. Sv. František a františkánství přijde na řadu jen asi jednou za dva měsíce. Skutečnou inspirací jsou různá mládežnická hnutí typu Oázy, Chaloupek apod. Osobně bych doporučil odstranit z názvu slovo »františkánský« i slovo »mládež«. V takovém případě si dovedu představit další spolupráci s dosavadními členy frmolu.
Po maturitě 2. května 1944 se Josef přihlásil ke studiu bohosloví a studoval v královéhradeckém semináři a 29. června 1949 jej v královéhradecké katedrále sv. Ducha vysvětil biskup Dr. Mořic Pícha na kněze. Prvním působištěm bylo kaplanské místo v Chotěboři, kde zůstal až do října 1950. Následně byl 2 roky administrátorem v Štokách. V té době mu 5. srpna 1951 zemřel tatínek a krátce nato byl dne 1. listopadu 1952 povolán k výkonu základní vojenské služby, kterou prožil v Oremově Laze, u ženistů v Komárně, v Děčíně, na stavbě letiště v Bechyni, a nakonec ve Zdechovicích u Přelouče. Z vojenské služby byl propuštěn 25. listopadu 1954.
5) Naše kláštery bohužel nejsou nafukovací a časové kapacity našich bratří také ne. Chceme-li, aby se bratři věnovali rozvíjení typicky kapucínských aktivit, neměli bychom jejich síly a čas blokovat péčí o lidi, kteří z větší části nepatří k našim kostelům a v životě kláštera nehrají žádnou významnější roli. Vím, že v Brně a Olomouci to může být jinak, ale zde je to takto. Chci tedy uvolnit tento časoprostor zabíraný frmolem, aby zde v budoucnu mohlo vzniknout něco hodnotnějšího. 6) Frmolem se vytváří platforma ke škodlivému fixování nezávazného životního stylu, který se vyhýbá přijetí závazků. Kdyby zde nebyla alternativa v podobě frmolu, mnozí z těchto mladých lidí by dříve nebo později uvažovali o vstupu do SFŘ. Rozvíjejí vnější občasné aktivity, které jsou se SFŘ mnohdy dobře slučitelné. Jenže sám SFŘ je nerozvíjí, protože mu chybí 200
Po návratu z vojny byl kaplanem v Polné a od 1. července 1963 tamtéž administrátorem. Za normálních okolností by jistě byl jmenován farářem, jenže královéhradecká diecéze byla po smrti Mořice Píchy od roku 1956 až do roku 1989 neobsazena a spravoval ji kapitulní vikář, který neměl pravomoc ustanovovat faráře a mohl ustanovovat jen administrátory s omezenými pravomocemi.
157
Zprávy z Provincie Důvodem nejmenování sídelního biskupa byl patrně i fakt, že 30. dubna 1950 vysvětil Dr. Mořic Pícha tajně ve své biskupské kapli za biskupa z právem nástupnictví kněze Karla Otčenáška, kterého ovšem stát až do pádu komunismu nikdy neuznal, a proto diecézi řídil kapitulní vikář Jonáš, jenž se příjmením jmenoval stejně jako krajský církevní tajemník, a proto se, dle vzpomínek br. Zdislava, prý kněží modlili, aby Pán Bůh dvě velryby seslati ráčil. Od 1. srpna 1969 byl Josef Falta přeložen za administrátora do Ostružna v Českém ráji a zůstal tam až do roku 1978. Excurrendo odtud spravoval i farnost Samšiná u Sobotky. Od 1. listopadu 1978 byl přeložen do Golčova Jeníkova a po třech měsících do Herálce, odkud spravoval i farnost Skála. V době působení v Herálci ještě konal duchovní službu u premonstrátek v Domově důchodců ve Věži a od 1. června 1980 dojížděl také do farnosti Úsobí. Svou diecézní etapu v Herálci ukončil 10. června 1992, kdy odešel do kapucínského kláštera v Praze na Hradčanech. Tím se dostáváme k dosud opomíjené historii jeho kapucínského povolání. Jak už bylo řečeno, poprvé se s kapucíny setkal již na obecné škole a při smrti své matky v Opočně. Krátce nato přišlo v dubnu 1944 do opočenského kláštera devět kapucínských studentů filozofie, kteří v té době byli jeho věkoví vrstevníci a museli opustit studijní klášter v Praze na Hradčanech, který za války obsadily jednotky SS a přeměnily na trestná kasárna. Kromě studentů přišli do Opočna také P Hypolit Segeťa, P. Juvenál Valíček a br. Martinián Král, který zde roku 1944 oslavil 50 let řeholního života. Celkem v klášteře žilo 17 kapucínských studentů. Nicméně v té době ještě Josef Falta neměl jasno o svém řeholním povolání, a proto při opočenském klášteře vstoupil alespoň do 3. řádu sv. Františka a s ohledem na otce vdovce zvolil raději dráhu diecézního kněze, i když už tehdy pociťoval volání ke kapucínům.
158
č. 08‐09/XX (2013) řádem (SFŘ) a Františkánskou mládeží (FrMol) jsou provinční asistent pro SFŘ a provinční animátor pro FrMol, jmenovaní provinčním definitoriem". Jsem sice rád, že provinční vedení se rozhodlo asistenty nejmenovat, nicméně to zřejmě pro vyřešení celého problému není dostatečný krok. Absence funkce v Katalogu nemá žádnou váhu, protože tam chybí i asistenti SFŘ! Na definitoriu dne 3. září 2013 jsem se, přiznám trochu improvizovaně, pokusil požádat vedení provincie o nějaký impulz shora, který by usnadnil proměnu existujících společenství do přijatelnější podoby. Ke svému překvapení jsem se dozvěděl, že na rozdíl od předchozích tříletí nemají bratři pro práci s FrMolem žádný dekret, a že tedy nic nebrání hledání alternativních cest řešení. Pokusím se zde stručně shrnout důvody, které mne vedou k zásahům do tohoto zbožného spolku na svatojosefské půdě. Především chci zdůraznit, že: 1) Vážím si předchozích snah br. Romualda, br. Nehemiáše, br. Petra a dalších o podchycení mládeže při našich klášterech a její získání pro františkánskou myšlenku. Nikdy jsem nechtěl nikomu házet klacky pod nohy a ničit výsledky jeho práce. Jestliže jsem se přesto rozhodl pohnout stojatými vodami, pak to činím z důvodu svého svědomí, abych pokusil ozdravit františkánský život laiků, jehož nynější podobu považuji za neživotaschopnou a přímo škodlivou. 2) Vadí mi, že tato mládež už dávno není mládeží. Věk účastníků se prakticky 100% pohybuje nad horní hranicí přípustnou pro označení »františkánská mládež«. Reforma směrem k františkánské mládeži je tedy nemožná, protože by to znamenalo vyloučení všech členů. Zrušení společenství v dosavadní podobě je tedy korektní cestou. Jednotlivé společenství po republice už sice upustila do přídomku »františkánská mládež«, bohužel ale internet nezapomíná, a
199
Zprávy z Provincie
Již dlouhá léta existují při našich klášterech společenství frmol, zamýšlená zpočátku jako projekt interfrantiškánské spolupráce a jako prostředí, kde je možno mladým lidem nabízet kontakt s životem prvního řádu. Od počátku byla tato společenství prezentována jako česká varianta františkánské mládeže, přizpůsobená nestandardní situaci mládeže v ČR. Není sporu o tom, že historicky tato platforma zažívala velmi plodná období a že z ní vzešlo také několik řeholních bratří a sester. V neposlední řadě bývá vzpomínán význam FrMolu pro vznik křesťanských manželství. Za dřívějších provinciálů tato společenství měla i své oficiálně ustanovené asistenty včetně provinčního asistenta, který měl mít na starosti františkánskou mládež všeho druhu. Vlastně i dnes existují tato společenství včetně bratra, který se jim neoficiálně věnuje. Ačkoli dle opakovaného vyjádření br. provinciála toto společenství oficiálně neexistuje a nemá žádnou právní legitimitu, fakticky zde je, a příslušní bratři se cítí povinni o ně pečovat. Není tedy správné řešit tento vážný problém, zasahující naše charisma popřením jeho existence. Navíc o existenci frmol a FraM mluví i text schválených Provinčních stanov a vztahuje se na ně jedno z rozhodnutí poslední provinční kapituly, která rozhodla, že asistenti SFŘ budou automaticky zároveň asistenty františkánské mládeže. Nelze tedy tvrdit, že jsou nelegitimní. Pokud se vedení provincie domnívá, že není v našem zájmu nadále frmol provozovat (s čímž se ztotožňuji), bylo by vhodné to vyjádřit i formou nějakého oficiálního rozhodnutí. V Prov. stanovách čteme v č. 49: "Podněcovateli a koordinátory naší spolupráce se Sekulárním františkánským
198
č. 08‐09/XX (2013) Rozhodující zlom přišel roku 1969 při exerciciích na Sv. Hostýně, kde se seznámil s bohoslovcem Bohuslavem Směšným, kterého pak potkal opět na exerciciích (v Železné Rudě na Šumavě) roku 1978, kdy se mu svěřil, že je tajným kapucínem a pozval ho roku 1979 na exercicie do Jívové, kde byl tehdy farářem. Hned po duchovních cvičeních přijal Josef Falta 11. srpna 1979 ve Fulneku řeholní hábit a s ním i nové jméno Zdislav. Tajný noviciát v té době s ohledem na okolnosti byl dvouletý a nebyl spojen s pobytem v noviciátním domě. První sliby složil proto br. Zdislav až 31. července 1982 a doživotní sliby 1. října 1988. Všechno se samozřejmě dělo tajně. Dokonce i jeho biskup Karel Otčenášek se to vše dozvěděl až po své oficiálním nástupu na biskupský stolec roku 1989, kdy byl také požádán o písemné uznání této skutečnosti. Když v listopadu 1989 padl komunistický režim, a začal se obnovovat i řeholní život, nabídl mu tehdejší provinciál P. Jan Ev. Vícha, zda by chtěl přejít do řeholní komunity. Jeho odpovědí bylo, že kvůli tomu přece šel do Řádu. Vzhledem ke zdlouhavému procesu předávání hradčanského kláštera z rukou ústředí Vojenského obranného zpravodajství, byla první komunita v ještě omezených prostorách kláštera ustanovena až 24. června 1991. Chvíli pak ještě trvalo, než mohl P. Zdislav odejít z herálecké farnosti a tak se do Prahy nastěhoval až 11. června 1992 a krátce nato, se od 21. července téhož roku stal kvardiánem první obnovené komunity v Praze na Hradčanech, rektorem klášt. kostela a současně i provinčním sekretářem. Nějaký čas pak byl i sekretářem Konference vyšších představených mužských řeholních řádů v ČR. V letech 1996-2000 měl dokonce na starosti mzdy zaměstnanců na Loretě. Od 1. března 1995 byl ustanoven duchovním správcem kostela Panny Marie Andělské a kostela Narození Páně s Loretánskou kaplí na Hradčanech. Dne 1. října 1997 byl uvolněn z funkce kvardiána, avšak ve funkci rektora hradčanských kostelů pokračoval až do roku 2003
159
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
(v letech 1977-2000 neformálně). Velmi ceněná byla jeho velmi dobrá znalost němčiny a latiny, které využíval při své práci sekretáře i při překladech rozličných dokumentů a historických záznamů. O Velikonocích roku 2007 se v důsledku potíží s průchodností tepen velmi zhoršil jeho zdravotní stav. Navzdory operaci tepen došlo k poškození psychiky, pomatenosti a s tím související agresivitě, takže po tříměsíční hospitalizaci u Boromejek v Řepích a Pod Petřínem přestalo být v silách bratří poskytovat mu náležitou péči, a proto byl dne 09. srpna 2007 přestěhován do Charitního kněžského domova ve Staré Boleslavi, kde zůstal až do své smrti dne 10. srpna 2013. Pohřeb proběhl v bratrské atmosféře v jeho klášteře v Praze na Hradčanech dne 16. srpna 2013. Obřady vedl bývalý provinciál biskup Jiří Paďour, OFMCap., homilii přednesl současný provinciál Jiří Štivar a poté byl br. Zdislav uložen do řádového hrobu v Praze na Břevnově za účasti asi dvacítky kněží a mnoha řeholních bratří a sester. Mezi účastníky pohřbu nechyběl letitý P. Michael Pometlo OFM a také premonstrát současný havlíčkobrodský vikář P. Hroznata Adamec OPraem., jemuž byl P. Zdislav kdysi hostem na primici. Určitou perličkou byla i přítomnost kdysi trvalého jáhna v Havlíčkově Brodě Josefa Pecna (nar. 1931), který den před pohřbem byl vysvěcen na kněze a u hrobu pak udílel novokněžské požehnání, jakoby chtěl být náhradou ve službě za zesnulého kněze Zdislava.
Letošní formační kurs se konal na začátku července v našem klášteře. Ze Soběšic přijela matka Agnes, sestry Benedikta, Klára, Anežka a Michaela. Zúčastnili se i naši bratři - Kryštof, Radek, Petr, Titus, Nehemiáš, David a dnes již novicové bratr Antonín a Tadeáš ze Slovenska. Bratři byli ubytováni v klášteře v Olomouci a přijížděli již na ranní mši svatou. Odborné přednášky měl pro nás připravené Prof. Marco Guido, OFM z Itálie. Hlavním tématem byla hagiografie svaté Kláry. Překlad výborně zajišťovali bratr Kryštof a sestra Ráchel. Vigilii sv. Kláry jsme slavily s farností při večerní mši svaté 10. srpna. Potom jsme se setkali s našimi terciáři.
Kéž Pán dopřeje našemu milému a vždy horlivému bratru Zdislavovi důstojné místo v nebi, kde bude moci naplno rozvinout všechny své talenty pro službu Božímu království. Zpracoval br. Pacifik Matějka
160
197
Zprávy z Provincie 23.-25.8. – Výlet FrMolu z Prahy po Šumavě s br. Serafínem. Účast se pohybovala mezi 5 a 10 frmoláky. 26.8. – Brigáda celého místního společenství FrMolu – čištění cihel. od 26.8. – Vysekávání drážek pro připojení akumulačních kamen ve zpovědní chodbě, zákristii a chóru. Dále začalo zavážení mezery mezi ohradní zdí a vlastní meditační zahradou hlínou a štěrkem. od 29.8. – Poslední štuková vrstva nové fasády kláštera a nové parapety u oken. 30.8. – Vložkování komína pro plynovou kotelnu. 30.-31.8. – Zasedání NR SFŘ v našem klášteře. Projednána byla, kromě jiného, žádost místních zájemců o SFŘ s tím, že před kanonickým ustanovením společenství jsou dvě možnosti. Podřízení nejbližšímu místnímu společenství (Plzeň) nebo podřízení přímo NR ŠFŘ. Po ranní mši v sobotu bylo krátké setkání s místními zájemci. Někteří z NR zůstali až do neděle.
196
č. 08‐09/XX (2013) čj. 00700/13 34 nových blahoslavených Br. Tomáš z Olery, vyznavač, Br. Ondřej z Palazuela a 32 druhů mučedníků Nejdražší bratři 1. Jsem rád, že se mohu s každým z vás podělit o radostnou zprávu: do již dosti dlouhého seznamu svatých a blahoslavených z Řádu Menších bratří kapucínů bude brzy zapsáno čtyřiatřicet nových blahoslavených. 2. Dne 21 září 2013 bude v Bergamu blahořečen br. Tomáš Acerbis z Olery (1563-1631) a 13. listopadu 2013 v Tarragoně bude velká oslava, jak vzhledem k počtu blahoslavených, bude jich více než čtyři sta, tak vzhledem k rozsahu. Je do ní totiž zapojeno více než třicet španělských diecézí a dvacet pět řeholních řádů a kongregací. Při té příležitosti bude beatifikováno také třiatřicet kapucínů, kteří byli v letech 1936-1937 zabiti »pro nenávist k víře«, jako oběti občanské války ve Španělsku. 3. Blahořečení br. Tomáše z Olery, k němuž dochází až čtyři sta let po jeho narození, může být pro někoho překvapivé. Avšak během této doby přetrvávala neochabující pověst jeho svatosti, která umožnila udržet zájem na pokračování v procesu beatifikace. Kromě toho přetrvávalo povědomí o věrohodnosti a cennosti svědectví o zázraku v dokumentaci, k němuž na přímluvu br. Tomáše došlo počátkem minulého století. Když nyní byla uznána věrohodnost zázraku, i když je to už tři sta osmdesát dva let od jeho smrti, bude br. Tomáš vyvýšen ke slávě oltáře a nabídne nám tak velmi krásnou a skutečně překvapivou postavu bratra kapucína: prostý sběrač almužen a učitel duchovního života jak pro nízce postavené osoby, tak i pro osoby na vrcholu společnosti jeho doby. Uznání věrohodnosti zázraku bylo posledním kamínkem, chybějícím do mozaiky blahořečení. Je to dar, který je třeba přijmout s vděčností jako vhodnou příležitost k lepšímu poznání tohoto našeho spolubratra.
161
Zprávy z Provincie 4. Beatifikace br. Ondřeje z Palazuela a jeho dvaatřiceti druhů mučedníků vrací naši mysl k dramatickým a smutným okolnostem španělské občanské války v letech 1936-1937. Jedná se o nedávnou historii a připomínku krutosti a bratrovražedné nenávisti, které ve jménu totalitních ideologií měly za následek tolik nevinných obětí a také dnes vrhají hrozivé stíny. I dnes se ptáme, jak je možné, že se člověk změní v tak krutou šelmu vůči sobě rovnému? Jak je možné, že tato historie, zvláště pak nenávist vůči křesťanům, přetrvává až do našich dní? Že by se takto ukazovala pravdivost Ježíšova slova: "Jestliže vás svět nenávidí, tedy vězte, že dříve než vás nenáviděl mne. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat" (Jan 15,15.20)? Naši spolubratři byli zabiti proto, že byli řeholníci a zástupci existence křesťanské víry, kterou tehdy chtěli nepřátelé vymazat ze zemského povrchu. Jejich památka je mementem a připomínkou, abychom si zachovali pevnost v životě víry, protože jsme povoláni, abychom o ní svědčili i tam, kde je ohrožována a zpochybňována. Ať nás podpírá přímluva těchto našich blahoslavených bratří, které se nyní budeme snažit pozorněji poznat.
Tomáš Acerbis z Olery 5. Nevíme toho příliš mnoho o době kolem jeho narození, k němuž došlo koncem roku 1563 v Oleře, malé vesničce při ústí Údolí Seriana, ani o jeho dětství. Jako syn rolníků a pastýřů byl až do sedmnácti let také on rolník a pastýř, a pomáhal rodičům v jejich těžké práci. Neučil se číst a psát, protože v jejich malé vesničce nebyla žádná škola. 12. září 1580 však zatoužil stát se kapucínem a byl přijat v klášteře sv. Kříže ve veronské Cittadelle a následně byl jako laický bratr začleněn do Benátské provincie. Ačkoli byl bratr laik, požádal zde, a bylo mu to dovoleno, aby se mohl učit číst a psát. Během tříletí počáteční formace vyšly najevo jeho četná nadání, a zvláště pak ctnosti, díky čemuž se velmi intenzivně věnoval škole i chórové modlitbě. 6. Dne 5. července 1584 složil řeholní sliby a byl pověřen delikátní a zásadně důležitou službou sběrače almužen ve Veroně. Tuto službu zde konal až do roku 1605, kdy byl s tímtéž úkolem přeložen do Vicenzy. Tam zůstal do roku 1612 a následně byl v letech
162
č. 08‐09/XX (2013) Původně měl mít mši v 11 hod br. Jiří Paďour, ale zemřel mu rodný bratr Václav a tento den byl pohřeb. Příležitost ke svátosti smíření byla od 8 hod. Pohoštění pro duchovní bylo v restauraci U Vítovců. 5.8. – 21. domovní kapitula mj. přerozdělila služby mezi bratry. 6.8. – Bratrský den měl na starost br. Romuald a byl spojený se sběrem hub (moc nerostly), putováním od Pekla (usedlost) do Nebe (hájenka), návštěvou Kvildy, Jezerní slatě a Rechle (s čachtáním ve Vydře). Na závěr jsme si zahráli napínavou hru „klimbando grando“. K večeři byla přece jen smaženice. 7.-8.8. – Fasáda kláštera – štukování. 8.-9. + 14.-15.8. – Zahradnické úpravy rajského dvora Kamilem Lajčákem a jeho firmou: fáze třetí – dláždění cestiček. 10.8. – Účast bratří Serafína, Romualda a Dominika na prvních slibech br. Samuela v Olomouci. Ráno téhož dne zemřel ve Staré Boleslavi br. Zdislav, jakoby předával štafetu nové generaci. Pro značnou vzdálenost se vyrazilo již v pátek odpoledne a přenocovalo na kapucinátě. 12.-16.8. – V klášteře se koná Letní soustředění „školy krasobruslení“ (první stupeň ZŠ). 22.8. – Pokračování pokrývačských prací novou firmou nahrazující tu předchozí zkrachovanou. 22.-23.8. – Zahradnické úpravy rajského dvora Kamilem Lajčákem a jeho firmou: fáze čtvrtá – sázení stromu, keřů a setí trávy + kamenné dekorativní prvky. (viz foto)
195
Zprávy z Provincie
10.7. – Dorazil z Olomouce do kláštera dlouho očekávaný br. Dominik, dovezl ho br. Radek. 12.-22.7. – Br. Dominik pomáhá na dětském táboře ve Zdobnici v Orlických horách. 13.-21.7. – Br. Romuald strávil dny v tichu u sester ve Šternberku. od 18.7. – Stavba vlastní ohradní zdi meditační zahrady. 27.7. – Při ranní mši je křest šestileté Adélky s následnou velkolepou oslavou. Brigáda se zapojením farnosti pomáhá při bourání poloviny velkého hangáru a je zakončená grilováním. Zúčastnilo se do 10 chlapů. (viz foto) Brigáda pořádaná Plzeňskými salesiány. Zapojilo se 8 duší. Pomáhali s rozebíráním 2 skladů, na jejichž místo se má rozšířit hangár pro dřevo, s likvidací starých latí a dalšími pracemi. 30.7. – Návštěva br. Rafaela v nemocnici v Českých Budějovicích. 30.-31.7. – Hydro-izolace ohradní zdi kolem meditační zahrady. od 31.7. – Výměna střešní krytiny na křídle kláštera směrem k Otavě. Srpen 2.8. – Slavnost Panny Marie Andělské – mše sv. v 9 (Serafín), 11 (děkan P. Slávek Holý) a 18 hod (farář P. Václav Hes).
194
č. 08‐09/XX (2013) 1613-1617 v Roveretu. Roku 1618 byl v Padově jako vrátný kláštera a roku 1619, jen pár měsíců po svém příchodu do kláštera v Coneglianu, byl na žádost Arcivévody tyrolského Leopolda V. Habsburského určen jako člen nové provincie Severního Tyrolska. Téhož roku přišel do Innsbrucku, kde byl ještě jednou pověřen službou sběrače almužen. Rakousko bylo v té době »úhelným kamenem« pro katolickou reformu a zvláště pak pro katolickou protireformaci v německých zemích. 7. Poslušnost a pokora z něj učinily »bratra sběrače almužen« na takřka padesát let; láska k duším z něj učinila neúnavného apoštola v hlásání evangelia. Se všemi, s věřícími i nevěřícími, hovořil o Boží lásce, která se zjevila v Ježíši Kristu. Všechny, malé i velké, vyučoval ve víře. A všechny, významné i prosté, žádal, aby se angažovali v lásce. Byl to do té míry pravý apoštol, že "mnozí žasli, a zdálo se to lidsky nemožné, že neučený bratr laik mluvil tak vznešeně o Bohu, jako on". Jeho úsilí byl oheň lásky. "Všude mluvil o Božích věcech tak oduchovněle a zbožně, že to každého naplňovalo úžasem a obdivem". 8. Současně zval a pobízel ke smíření a odpuštění; navštěvoval a posiloval nemocné; naslouchal chudým a povzbuzoval je; zkoumáním svědomí vynášel na světlo zlobu lidí, a tak usnadňoval jejich obrácení. Aby získal od Boha toho, koho spatřil a potkal, bdíval v noci na modlitbách, bičoval se, ukládal si posty a kajícnosti, to vše pro spásu druhých. 9. Byl také podněcovatelem povolání k zasvěcenému životu. Ve Vicenze získával podporu pro stavbu kláštera kapucínek, postaveného u Nové brány v letech 1612-13. V Roveretu pobízel městské dodavatele, aby zřídili klášter klarisek, který pak byl postaven roku 1642. Zde také poznal a vedl třináctiletou Bernardinu Floriani, budoucí mystičku, ctihodnou Janu Marii od Kříže. V Tyrolsku byl duchovním vůdcem chudých v Údolí Innu, katechetou, šiřitelem a obhájcem tridentských dekretů pro skutečnou katolickou reformu. Od roku 1617 byl přítelem a duchovním učitelem vědce a dvorního lékaře v Innsbrucku Hypolita Guarinoniho z Hallu. Velmi mnoho dopisů napsal Arcivévodkyním habsburským Marii Kristýně a Eleonoře, sestrám Leopolda V., a mnohokrát se s nimi také osobně setkal. Byl také duchovním vůdcem samotného arcivévody Leopolda a jeho manželky Klaudie Medicejské, s nimiž se mnohokrát setkal, nebo jim napsal dopis.
163
Zprávy z Provincie 10.Všechny vyučoval »vysoké vědě lásky«, které se učil "u milých ran Kristových"; a všechny pobízel, aby se utíkali ke »štěstí v utrpení«. Kromě toho byl poradcem salcburského arcibiskupa hraběte Parise Lodrona a duchovním vůdcem císaře Ferdinanda II., kterému stál po boku během Třicetileté války (1618-48). Během svého pobytu ve Vídni (1620-21) napomohl konvertovat ke katolicismu vdově po Georgu Fleicherovi, hraběti z Lerchenbergu, Evě Marii Rettingové, která se zasvětila Bohu jako benediktinka na salcburském Nonnbergu, kde se později stala i abatyší. Rovněž ve Vídni sestavil roku 1620 »Mravní zásady proti bludařům«, které byly po jeho smrti publikovány ve spisu »Fuoco d'amore« (Oheň lásky). Zde také prozradil pramen, kterého se držel při psaní: "Nikdy jsem nečetl ani slabiku z nějaké knihy, avšak horlivě se snažím číst v umučeném Kristu". 11. Byl zamilován do Panny Marie a ve svých spiscích mj. vyznává Neposkvrněné početí Panny Marie i její Nanebevzetí. Třikrát putoval do Svaté chýše v Loretu (1623, 1625, 1629) a vzpomínal, že když přišel ke Svaté chýši, "cítil se jako v ráji". Svému příteli Hypolitu Guarinonimu označil jisté místo blízko Hallu, na řece Innu u mostu osady Volders a žádal, aby se tam postavil kostel zasvěcený Neposkvrněnému početí. Roku 1620 byly položeny základy, a po překonání mnoha kritik a obtíží, byl kostel roku 1654 dokončen. Byl to první kostel na německy mluvícím území, zasvěcený Neposkvrněnému početí a sv. Karlu Boromejskému. Dodnes je tento kostel považován v Rakousku za národní památku. 12. Ti, kteří byli přítomni při jeho smrti, k níž došlo 3. května 1631, dosvědčují, že to byla »smrt z lásky«. Pohřben byl v neděli 5. května do krypty v kapucínském kostele Panny Marie v Innsbrucku.
Ondřej z Palazuela a 32 druhů, mučedníků (1936-1937) 13. Br. Ondřej je prvním ze třiatřiceti bratří kapucínů, zabitých pro nenávist k víře vojáky lidové fronty v nejkrutějších letech španělské občanské války ve dnech po porážce povstání ze dne 18. července 1936. Spolu s dalšími čtyřmi sty kněžími, seminaristy, řeholníky a řeholnicemi budou tito naši spolubratři Provincie Španělska a Provincie Katalánie, blahořečeni následujícího 13. října v Tarragoně (Španělsko).
164
č. 08‐09/XX (2013) V Zagrebu jsme čekali necelé čtyři hodiny na autobusovém nádraží. Ve 23 hodin jsme vyjeli dalším autobusem směrem do Vídně. Na hranici mezi Chorvatskem a Slovinskem jsme opět předložili celní správě své doklady – stačily občanky. Ve Vídni jsme byli v 5 hodin ráno. Už bylo světlo, tak jsme nejprve zjistili, odkud nám jede autobus do Prahy, a pak jsme se utábořili na lavičce na peróně, kde jezdí vlaky S-Bahn, pomodlili jsme se breviář a pak jsme si šli koupit snídani. Autobus do Prahy nám jel v 8:40, čas rychle utekl a poslední úsek zpáteční cesty uběhl snad nejrychleji. V Praze jsme vystoupili ve 13:30 a pelášili jsme do kláštera, kde nás čekal dobrý oběd. a srdečné přivítání bratry naší komunity.
Červenec 2013 5.+ 9.-10. + 16.-17.7.– Zahradnické úpravy rajského dvora Kamilem Lajčákem a jeho firmou: fáze druhá – obrubníky, štěrkování a odvoz přebytečné hlíny. 7.-13.7. – Br. Serafín se účastní exercicií v Praze u PMA. Následně na Hradčanech také absolvoval zasedání definitoria. 9.7. – V Austrálii zemřel náš poslední misionář br. Aurel Hrdina v požehnaných 94 letech. R.I.P.
193
Zprávy z Provincie Pěší chůze v krajině takto rozpálené sluncem je dosti úmorná, proto jsem se po 3 km vrátil zpět. Odpoledne jsme opět byli u moře. Rádi jsme se zastavovali v jedné cukrárně blízko kláštera, kde prodávali muslimové z Kosova výbornou zmrzlinu (chorvatsky sladoled). Cukrárna se jmenuje po nějakém slavném fotbalistovi PLAVI 9. Večer při večeři místní knihovnice profesorka Anica, která zde zkoumá klášterní knihovnu, požádala bratry, zdali by zajeli autem pro jejího syna, který jel na kole do historického města Senj, vzdáleného asi 60 km od Karlobagu, protože mu tam praskla guma a neměl se jak dostat nazpátek. Já jsem se přihlásil, a tak jsem měl příležitost vidět v noci toto krásné historické město. V pátek ráno 2. srpna na Porciunkuli jsem ulehl s bolestí v krku. Voda v moři byla totiž příliš studená, a já jsem se nachladil. Ležel jsem celý pátek i sobotu dopoledne, a v neděli už jsem se cítil lépe. V neděli večer přijeli dva kapucíni ze Slovenské provincie Ján Otruba a Gabriel Mikula. S nimi dojel i P. Vladimír, který je diec. ekonomem v Bratislavě. U stolu v refektáři najednou převládala slovenština, a bylo veselo. Bratr Ján má zastávat funkci spirituála v bratislavském semináři a br. Gabriel je kvardiánem v Žilině. V pondělí byl v Chorvatsku velký svátek ukončení chorvatskosrbské války. P. Zlatko při mši vzpomínal, jak mladí vojáci, kteří šli do války proti Srbům, vtrhnuvším do chorvatského území, se modlili růženec, a ti kteří se nemodlili, ho aspoň nosili na krku. Dny naší dovolené rychle utíkaly, počasí bylo vynikající – teplo až přespříliš, v noci se nedalo moc dobře spát. Ve středu 7. srpna na nábřeží v centru Karlobagu vyrostly stánky s různými produkty. Koupili jsme také jednu Rakiji na okoštování domů. Večer pak vyhrávala kapela složená většinou ze strunných nástrojů. Hráli až do půlnoci, takže jsme se opět moc nevyspali. Sobota 10. srpna byla dnem našeho odjezdu domů. Po společné ranní mši svaté s bratry ze Slovenské provincie jsme uklidili pokoje, sbalili, věci, a po obědě a zmrzlině na rozloučenou jsme nasedli do auta a jeli do Gospiče. Vezl nás pater Zlatko, za což mu jsme velmi vděční. V Gospiči jsme nasedli o půl čtvrté do autobusu, který nás vezl různými okreskami do Zagrebu. V autobuse velmi kvalitně fungovala klimatizace, tak jsem dost vymrznul.
192
č. 08‐09/XX (2013) 14. Dlouhý seznam kapucínských mučedníků, v jehož čele stojí Ondřej z Palazuela zabitý 31. července 1936, je výsledkem spojení původně šesti diecézních žádostí. Zde je seznam příslušných diecézí, v nichž byla podána žádost, spolu se dnem mučednické smrti: Madrid Br. Ondřej z Palazuela († 31. července 1936) Br. Fernando ze Santiaga († 2. srpna 1936) Br. Josef Maria z Manily († 17. srpna 1936) Br. Ramiro ze Sobradilla († 27. listopadu 1936) Br. Aurelio z Oceja († 17. srpna 1936) Br. Saturnin z Bilbaa († 26. srpna 1936) Br. Alexandr z Sobradilla († 16. srpna 1936) Br. Řehoř z La Maty († 27. srpna 1936) Br. Karel u Alcubilly († 15. ledna 1937) Br. Gabriel z Aróstegui († 23. srpna 1936) Br. Primitiv z Villamizaru († 20. května 1937) Br. Norbert Cembronos z Villalquite († 23. září 1936) Oviedo Br. Bernard z Visantoñi († 14. srpna 1936) Br. Archanděl z Valdavidy († 14. srpna 1936) Br. Ildefons z Armellady († 14. srpna 1936) Br. Domitil z Ayoó († 14. srpna 1936) Br. Alex z Terradillos († 14. srpna 1936) Br. Eusebius ze Saludes († 14. srpna 1936) Br. Eustach ze Villalquite († 14. srpna 1936) Malaga Br. Angel z Cañete La Real († 6. srpna 1936) Br. Ludvík z Valenciny († 3. srpna 1936) Br. Gil z Puerto de Santa María (6. srpna 1936) Br. Ignác z Galdácana († 6. srpna 1936) Br. Josef z Chauchiny († 6. srpna 1936)
165
Zprávy z Provincie Br. Kryšpín z Cuevas Alta († 6. srpna 1936) Br. Pacifik z Rondy († 7. srpna 1936) Orihuela Br. Eloy z Orihuely († 7. listopadu 1936) Br. J. Chrysostom z Gata de Gorgos († 25. prosince 1936) Br. Honorius z Orihuely († 2. prosince 1936) Santander Br. Ambrož ze Santibáñez († 27. prosince 1936) Br. Michal z Grajalu († 29/30. prosince 1936) Br. Diego z Guadilly († 29/30. prosince 1936) 15. K tomuto seznamu je třeba připočíst jméno Karmela z Colomés (Diecéze Gerona, kapucínská Provincie Katalánska), umučeného 25. srpna 1936. Tento bratr je zařazen v žádosti Diecéze Tarragona, obsahujíc sto čtyřicet sedm mučedníků, v jejichž čele stojí Mons. Emmanuele Borrás Ferré, pomocný biskup v Tarragoně a br. Agapit Modesti, řeholník Řádu piaristů. 16. Je nemožné přiložit zde u všech alespoň kratičkou informaci o jejich životě, činnosti a věku. Můžeme však s absolutní jistotou prohlásit, že všichni, od nejstaršího po nejmladšího, zůstali pevní ve víře, a mučednictví čelili trpělivě s pokorou. Nevidíme na nich rezignovanost, nýbrž neohroženost a odvahu milosti, která dává malým a prostým sílu k mučednictví. Když čteme tisíce stran diecézní žádosti, nacházíme v každém svědectví krásu a svěžest víry našich bratří mučedníků. Rovněž můžeme vidět, mj. i ve výpovědích jejich pronásledovatelů, statečnost, s níž čelili smrti v Kristově jménu. Na straně druhé vidíme zřejmý záměr zničit Církev bořením kostelů a zabíjením kněží, řeholníků, řeholnic i kohokoli jiného, kdo byl označen za katolíka. Byl to plán, o kterém každý z mučedníků věděl, že musí zkrachovat, v naprosté jistotě vědomí, že jejich oběť nebude marná a že utrpení daného okamžiku není beze smyslu, ale je součástí Božího tajemství spásy.
166
č. 08‐09/XX (2013) Na nádraží jsme dorazili asi 5min před 11, hodinou v noci. Tam na nás už čekal bratr Jure Šarčevič, který nás zavezl do kláštera sv. Michala. Ten se nachází asi 7km od centra města v části Dubrava. Po milém přivítání jsme se odebrali k spánku. Ráno v půl osmé jsme s bratry posnídali. Ještě před obědem nás bratr Jure zavezl autem do nově zbudovaného kláštera sv. Leopolda, kde jsme se měli možnost seznámit s bratry a nádhernou stavbou klášterního kostela, který bratři budují už 20 let pouze ze sbírek věřících. Po obědě a krátké siestě nás bratr Juré naložil do auta a jeli jsme většinou po dálnici do Karlobagu. Na místo jsme přijeli kolem 17 hod. a hned jsme se šli vykoupat do moře. Voda byla teplá, ale blížila se bouřka a zvedal se vítr, takže se poměrně obtížně plavalo ve vysokých vlnách. Po večerní mši svaté jsme spolu s bratry povečeřeli, předali dárky v podobě českého piva a becherovky a co nejdřív jsme se uložili ke spánku. Zde v Karlobagu jsme se setkali také s Chorvatským provinciálem, který na nás zapůsobil uklidňujícím dojmem. V místní komunitě jsou bratři: kvardián br. Josip, další bratři kněží Zlatko a Michal. V úterý dopoledne jsme opět šli k moři se vykoupat. V noci pršelo, proto bylo venku chladněji a poměrně silný vítr foukal celý den. Ačkoliv moře mělo asi pouze 17 stupňů, bratr Kryšpín se odhodlal sestoupit do vody. Voda byla nádherně čistá ale studená. Ve středu byl program dne velmi podobný. Dopoledne chvíli u moře a odpoledne zase, pořád ještě moře bylo studené a foukal silný vítr. Ve čtvrtek ráno se s námi rozloučil br. Jure. Pokračoval v cestě dále na Jih do Splitu a Dubrovníku. Byl jsem mu velmi vděčný za čas, který nám věnoval i prostředky, které vynaložil při různých příležitostech. Ještě dopoledne nás páter Zlatko naložil do auta a zavezl do blízké vsi jménem Cezarica, kam jezdí sloužit mši svatou. Je to malý kostelík zasvěcený sv. Heleně, který opravili rakouští farníci ze Štýrského Hradce a zde na faře tráví prázdniny (dovolené). Cestou zpátky jsme se zastavili na kávu v malé restauraci hned u silnice, kde nás pohostila žena, která chodí v Karlobagu denně na mši svatou. Po návratu jsem se vydal na pěší túru po silnici podél moře směrem na Zadar. Zaujala mne skupina potápěčů, kteří se začali vynořovat z hlubiny v blízké zátoce ještě v Karlobagu.
191
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013) ZÁVĚR
V úterý 3. září proběhlo v našem klášteře zasedání definitoria. Úterý 10. září bylo v naší komunitě natáčecím dnem. Dopoledne se tu objevil redaktor Proglasu, který s kvardiánem br. Pacifikem natočil asi půlhodinový rozhovor o historii i současnosti kláštera v Praze na Novém Městě. Odpoledne téhož dne se dostavil štáb redakce Kristián, aby natočil asi 6 minutový pořad o našem klášteře. Opět přišla řada na krátký rozhovor s kvardiánem a pak už kamera zabírala různé situace z každodenního života. Natáčení bylo zakončeno krátkou účastí na pravidelné biblické hodině a rozhovorem s jejími účastníky. Středa 11. září pak byla dnem motivačního setkání s členy místního FrMolu. Br. Pacifik mu předložil své přání, aby se pokusili najít dospělejší formu spirituality v případném novém společenství pod jiným názvem a také v jiný den, aby vznikl prostor pro možné budoucí založení františkánské mládeže GiFra, jak je běžná jinde ve světě. Rozhovor proběhl v překvapivě přátelském duchu a obě strany se domluvily, že budou spolupracovat na hledání nejlepšího řešení. V neděli 22. září bylo poprvé na všech českých mších za účasti podpůrného zpěváka provedeno latinské mešní ordinarium z kancionálu č. 509 (pouze Credo se recitovalo česky). Rádi bychom toto ordinarium užívali jednou měsíčně a zpestřili tak mešní zpěvy.
Dovolená bratří v Karlobagu Z Prahy z Florence jsme my, br. František a br. Kryšpín, jeli autobusem Student Agency v 10,30 do Vídně, zastávka v Brně. Ve Vídni jsme vystoupili na Praterstern v 15, 00, pak metrem na Střed – Stefanstern, dále metrem na zastávku Erdberg. Tam jsme nastoupili do autobusu Croatia Bus linka Vídeň – Zagreb. Vyjeli jsme v 17 hod. První zastávka v Štýrském Hradci. Pak na hranici mezi Slovinskem a Chorvatskem jsme předkládali ke kontrole své doklady, stačila už pouze občanka. Další zastávka ve Varaždin a asi po hodině cesty nás vítal Zagreb.
190
17. Ještě jednou náš Řád prožívá okamžik milosti, že daroval Církvi bratry, kteří věrně prožívali následování Krista. Byli učiněni věrohodnými svým životem i svou smrtí. Vidíme, jak je Kristus přidružil ke svému tajemství života a smrti, služby a sebedarování až do té míry, že si nic neponechali pro sebe. Vidíme, jak se zde uskutečňují slova našeho serafického Otce sv. Františka: "Nic si tedy nenechejte pro sebe, aby vás celé přijal ten, který se vám dává celičký" (List všem bratřím). 18. Každý historický okamžik a každá doba mají své těžkosti a námahy. Br. Tomáš z Olery žil ve velmi složité době, plné protikladů a násilných střetů. Byla to však také doba velmi fascinující, neboť dává prohlédnout a vynáší na světlo utrpení člověka a jeho touhu prosadit se, nebo naopak umožnit Bohu, aby se prosadil a ukázal, aby se stal hmatatelným a viditelným. Br. Tomášovi Řád svěřil sbírání almužen pro obživu bratří a chudých při klášteře. Milost ho proměnila ve vyhledávaného rádce šlechticů i sluhů, moudrého duchovního učitele, který uměl říci slovo obracející ke Kristu, při němž se sám skrýval, jak to dobře umí praví mystici, kontemplativně ponoření do Tajemství. 19. Rovněž i bratři zabití ve Španělsku v letech 1936-1937 nečinili nic jiného, než že přijímali milost a dosvědčovali, že dějiny spásy se naplňují i tehdy, kdy se okolnosti jeví jako méně příznivé. Uměli ukázat vnitřní pravdu svého povolání, vyzývajícího naslouchat Kristu, následovat ho, a sloužit mu. 20. Je dost možné, že při oslavě těchto nových blahoslavených pocítíme určitou cizost. Cítíme, že jsou velmi vzdáleni, že patří do jiné doby, že jsou nedosažitelní ve svém hrdinství. Avšak za tím možným pocitem cizosti bychom měli pociťovat příslušnost k téže řeholní rodině a měli bychom v sobě dát prostor zdravému pocitu hrdosti. Buďme hrdi, že patříme k Řádu, jenž je řečištěm, v němž Duch Páně vytvořil tolik různých cest hrdinské svatosti. Tito noví blahoslavení nás předešli svým svědectvím věrnosti Evangeliu až k prolití krve. Tak nás vybízejí žít dnes náš kapucínský život s obnoveným odhodláním a upřímností. Rozvíjejme jejich dědictví uvědoměním, že přicházíme od nich k nám, že naší silou je pouto mezi generacemi, s kterým se s důvěrou vydáváme vstříc budoucnosti.
167
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
21. Kéž se za nás přimlouvá Panna Maria, naše Matka a vzor víry, a kéž nás podpírá v našem úkolu služby Církvi i světu, aby poušť víry, která se dnes zdá být na postupu, nalezla v nás odvážně pěstitele, kteří umí v sobě střežit sémě a vysypat ho do půdy, když se od nás žádá, abychom byli svědky víry v Krista. Br. Mauro Jöhri, generální ministr OFMCap. Řím, 15. srpna 2013 o svátku Nanebevzetí Panny Marie
Dne 10. srpna 2013 složil v Olomouci po noviciátu v Kremnických Baních (SK) své první sliby br. Samuel (Libor) Tomšej (původem z Valtic) a zařadil se tak do komunity juniorátu. Přejeme mu hodně elánu a výdrže do dalších let řeholního života v našem řeholním společenství. (O doživotních slibech br. Cyrila bude řeč příště) 168
189
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Na tuto pouť (30.08.2013 na Velehradě) jsem byl vyslán komunitou u sv. Josefa v Praze. Vlakem jsem již v předvečer pouti přijel do Brna a díky br. Nehemiášovi, který mě pak ráno autem zavezl až na Velehrad, jsem byl včas v basilice. Mše sv. začala v 10.00. Sloužil ji otec arcibiskup Jan Graubner s asi deseti koncelebranty, z nichž byli dva kapucíni (br..Vojtěch a br. Augustin). V obsazených lavicích bylo vidět pouze sestry ( jistě jich bylo kolem 200). Otec arcibiskup hovořil v kázání k „bratřím a sestrám“ o tom, jaký význam mají sv. Cyril a Metoděj pro náš řeholní život, v čem jsou pro nás řeholníky příkladem. Podobné téma zaznělo i v odpolední přednášce P. Michala Altrichtera, SJ. Vyzdvihl u našich věrozvěstů tři krásné vlastnosti či postoje. Stručně řečeno: vysvětlil, že příkladná pro nás řeholníky je u nich 1. bratrská soudržnost – přesto, že jsou věkem rozdílní (o 13 -14 let od sebe), Cyril víc teoretik, Metoděj víc praktik - tak dokáží spolupracovat, navzájem se doplňovat; vidíme u nich slučitelnost různých charismat…. 2. harmonie práce a modlitby – za pouhé tři roky vychovali si žáky a vykonali neuvěřitelný kus práce. A modlitba tu není oddělena od práce, žijí východní ikonu i západní slovo…. 3. pastorační nadšení - Sv. Řehoř Naziánský zapadl do jejich mentality; … byli vychovávání ke zpěvu i ve hře na hudební nástroje. Považovali hudbu a zpěv za prostředky směrování k Pánu; nepřipouštěli odmítání krásy…. Souhlasili s větou: „Když nerozumíš určité pasáži Písma, zkus si ji zazpívat! Odpoledne po hodinové adoraci v basilice byla ještě komentovaná prohlídka „nové expozice“ v budově, která stojí mezi „Stojanovem“ a bazilikou. V ní přednášel u jednotlivých výstavních panelů zajímavý výklad P. Pavel Ambros SJ
188
169
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
V přízemí budovy různé panely zobrazují dějiny Velehradu od počátku až po současnost a v prvním patře budovy jsou panely víc evangelizační, které hovoří o významu Bible ( zvláště pro náš národ). Po této prohlídce jsem již odjížděl do Prahy, zanechávaje mezi samými řeholnicemi jen asi jednoho řeholníka P. Milana, saleziána z Brna. Br. Augustin
170
187
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Drazí bratři (a sestry) v Kristu, Když se dívám do této katedrály plné biskupů, kněží, seminaristů, řeholníků a řeholnic, kteří přišli z celého světa, myslím na slova žalmu z dnešní mše svaté: „Jásejte Bohu, všechny země (Žl 66).“ Ano, jsme zde, abychom chválili Pána, a děláme to proto, abychom potvrdili naši ochotu být jeho nástroji, aby nejen některé národy, ale všichni lidé chválili Pána. Se stejnou ochotou jako sv. Pavel a sv. Barnabáš ohlašujeme evangelium našim mladým, aby se setkali s Kristem a stali se tvůrci bratrštějšího světa. V tomto smyslu bych se chtěl spolu s vámi zamyslet nad třemi rozměry našeho povolání: že jsme povoláni Bohem, povoláni ohlašovat evangelium a povoláni podporovat kulturu setkávání. 1. Povoláni Bohem. Myslím, že je důležité, abychom v sobě stále oživovali tuto skutečnost, kterou často uprostřed mnoha každodenních povinností považujeme za příliš samozřejmou: „Ne vy jste vyvolili mě, ale já jsem vyvolil vás,“ říká nám Ježíš (Jan 15, 16). Znamená to, vrátit se k prameni našeho povolání. Na to žádný biskup, kněz, řeholník, řeholnice ani seminarista nesmí zapomenout. Jinak ztratí podstatný vztah k počátku své cesty. Prosme Pannu Marii o tuto milost nezapomínat, protože ona má dobrou paměť. Prosme o milost pamatovat si své prvotní povolání. Jsme Bohem povoláni k tomu, abychom zůstali s Ježíšem (srov. Mk 3, 14), sjednoceni s Ním. Toto žití, zůstávání v Kristu ve skutečnosti poznačuje všechno, co jsme a co děláme. A přesně tento „život v Kristu“ je tím, co zajišťuje naši apoštolskou účinnost a plodnost naší služby: „Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo“ (Jan 15, 16). To, co zajišťuje plody, není pastorační
186
171
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
tvořivost, není to plánování, byť také velmi pomáhají, ale to, co zajišťuje plody, je schopnost být věřícími v Krista a věrnými Kristu, který s naléhavostí říká: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás“(Jan 15, 4). Dobře víme, co znamená nazírat Ho, klanět se Mu a objímat Ho. V našem každodenním setkávání s Ním v eucharistii, v našich tichých chvílích adorace, chvílích, kdy ho poznáváme a objímáme také v potřebných lidech. „Zůstávat“ s Kristem neznamená izolovat se, ale setrvávat v Něm, abychom se mohli setkat s druhými. Tady chci zmínit slova blahoslavené Matky Terezy z Kalkaty, která řekla: „Musíme být velmi hrdé na naše povolání, které nám dává příležitost sloužit Kristu v chudých. Hledat Krista a sloužit mu, k tomu je třeba jít do slumů a do chudinských čtvrtí. Musíme jít k tamním lidem se stejnou radostí, s jakou kněz kráčí k oltáři (Mother Instructions, I, s. 80).“ Ježíš je Dobrý pastýř, je naším pravým pokladem. Prosím, nevymazávejme ho z našeho života! Zakořeňujme svá srdce více a více v Něm (srov. Lk 12, 34). 2. Povoláni ohlašovat evangelium. Drazí biskupové a kněží, mnozí z vás, pokud ne všichni, jste přišli proto, abyste doprovodili vaši mládež na její světové dny. Také oni slyšeli Ježíšova slova: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky (Mt, 28, 19).“ Naší povinností pastýřů je pomáhat jim, aby jim srdce hořelo touhou, být Ježíšovými učeníky a misionáři. Jistě, mnozí by se tváří v tvář tomuto pozvání mohli poněkud vylekat, protože by si mohli myslet, že být misionářem nutně znamená opustit svoji zem, svou rodinu, své přátele. Bůh nás žádá, abychom byli misionáři. Kde jimi máme být? Tam, kam nás postavil, v naší vlasti, nebo tam, kam nás pošle. Pomáhejme mladým lidem. Naslouchejme jejich snům, potřebují, abychom slyšeli o jejich úspěších, jejich těžkostech, a zůstaňme v klidu, pokud uslyšíme sice stejná slova písně, ale s jinou melodií, s odlišnou identitou. Trpělivě naslouchejte – o to prosím z celého srdce. Ve zpovědnici, při duchovním vedení, v doprovázení. Umějme s nimi čas ztrácet. Rozsévat stojí mnoho sil, velmi mnoho! Mnohem větší pocit uspokojení přináší sklízet úrodu. Všichni mnohem radši sklízíme! Ale Ježíš nás prosí, abychom opravdu rozsévali.
172
Hradčanské maličkosti O víkendu 19.-21.7 u nás proběhlo Setkání rodičů, na které jich přijelo 20 (včetně příbuzných). Mimo jiné si mohli vyslechnout duchovní slovo br. Augustina, otrhat nám rybíz, absolvovat pouť za rodiny bratří a sester ke sv. Ludmile na Tetín nebo se projet lodí po Vltavě. Mši sv. v den patrocinia našeho kostela celebroval novokněz, premonstrát Vavřinec Martin Šiplák. V srpnu se u nás konaly dva pohřby: Nejprve p. Václava Paďoura, rodného bratra našeho br. Jiřího (2.8) a posléze br. Zdislava (16.8.). Těla obou byla uložena na břevnovský hřbitov. R.I.P. Ve spojitosti s výstavou děl malíře Jana Zrzavého na Loretě, se v neděli 8. září v našem velkém refektáři uskutečnilo divadlo (scénická koláž) „Kouzelník, který uměl namalovat duši“ v provedení Společnosti Jana Zrzavého Krucemburk. Přítomnost malých dětí i důchodců dosvědčila, že představení je vhodné pro všechny generace a lze ho doporučit i jako nenásilný evangelizační pořad.
185
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013) Nešetřeme své síly tam, kde lze mladé formovat! Svatý Pavel, když se obrací na galatské křesťany, používá krásný výraz, který ve svém životě uskutečnil: „Znovu vás v bolestech rodím, dokud nebudete dotvořeni v podobu Kristovu (Gal 4, 19).“ Kéž to také my uskutečňujeme ve své službě! Pomáhejme našim mladým znovu objevit odvahu a radost víry, radost být osobně milováni Bohem – je to velmi náročné, ale pokud mladý člověk pochopí, pokud pocítí díky pomazání, které mu dává Duch svatý, že „je osobně milován Bohem“, bude ho to provázet celým jeho životem. Znovuobjeví radost, že (Bůh) dal svého Syna Ježíše pro naši spásu. Vychovávejme je k misii, ke schopnosti vycházet ven, vydat se na cestu, být tuláky víry. Ježíš to se svými učedníky dělal stejně. Nedržel je upnuté na sebe, jako kvočna svá kuřátka, ale vyslal je na cestu! Nemůžeme zůstat uzavření ve svých farnostech, v našich společenstvích, v našich farních a diecézních institucích, když tolik lidí čeká na zvěst evangelia, vyjděme jako poslové! Nejedná se pouze o to, otevřít dveře a přijímat toho, kdo přijde, ale znamená to vyjít ze dveří ven, hledat a setkávat se! Popostrčme mladé, aby vycházeli ven. Samozřejmě, že budou dělat hlouposti. Nemějme obavy! Apoštolové je dělali před námi. Popostrčme je ven! S rozhodností mysleme na pastoraci, která začíná na periferii, u těch, kdo jsou nejvíce vzdálení, u těch, kteří obvykle farnost nenavštěvují. Oni jsou VIP hosty. Jděme je hledat na křižovatky cest. 3. Být povoláni Ježíšem, povoláni evangelizovat. Povoláni podporovat kulturu setkávání. V mnoha prostředích, zejména v humanismu, jemuž dominuje ekonomismus a jež nám byl ve světě uložen, prosadila se kultura vylučování, kultura odpisu druhých. Není v ní místo ani pro staré lidi, ani pro nechtěné děti, není v ní čas na to, zastavit se u chudáka na ulici. Občas se zdá, že pro některé lidi jsou mezilidské vztahy regulovány dvěma moderními dogmaty, jimiž jsou výkonnost a pragmatismus. Drazí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice a také vy, seminaristé, kteří se připravujete ke službě v církvi: Mějte odvahu jít proti proudu této kultury. Připomeňte si jedno. Mně to prospívá a často o tom rozjímám, totiž vzít si první knihu Makabejským,
184
173
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
kde stojí, jak se tehdy mnozí chtěli přizpůsobovat dobové kultuře. Zanechme všeho… jezme všechno, co jedí ostatní lidé. Dobře máme Zákon, ale netřeba přehánět… a nakonec odložili víru, a vrhli se proudu této kultury. Vy mějte odvahu jít proti proudu této kultury výkonnosti a odpisu. Setkávání a přijímání všech, solidarita – což je slovo, které se v této kultuře zakrývá jako něco neslušného - solidarita a bratrství jsou prvky, které činí naši civilizaci opravdu lidskou. Buďte služebníky společenství a kultury setkávání! Dovolte mi říct, že musíme být v tomto smyslu téměř posedlí. A čiňme to bez domýšlivosti těch, kteří vnucují „svoje pravdy“, nechme se přitom vést pokornou a šťastnou jistotou toho, kdo byl nalezen, dostižen a proměněn Pravdou, kterou je Kristus a kterou nelze neohlašovat (srov. Lk 24, 1335). Drazí bratři a sestry, Bůh nás každého povolal jménem a příjmením, abychom ohlašovali evangelium a abychom s radostí prosazovali kulturu setkávání. Kéž je nám v tom vzorem Panna Maria. Svým životem nám dala příklad „takové mateřské lásky, která má oživovat všechny, kdo spolupracují v apoštolském poslání církve při znovuzrození lidí“ (Lumen gentium, 65). Kéž je ona hvězdou, která řídí s jistotou naše kroky vstříc Kristu. Prosme ji, aby nás učila setkávat se denně s Ježíšem. A když děláme jakoby nic, protože máme moc na práci a svatostánek zůstává opuštěn, kéž nás vezme za ruku. Prosme ji o to! Pohleď, Matko, až budu dezorientovaný, veď mne za ruku. Kéž nás popostrčí vyjít na setkání s tolika našimi bratry a sestrami, kteří jsou na periferii, žízní po Bohu a nemají nikoho, kdo jim ho zvěstuje. Kéž nás nevyhodí z domu, ale pobídne, abychom vyšli ven. A tak ať jsme Pánovými učedníky. Kéž nám všem vymůže tuto milost. Přeložil Petr Havlíček SJ Homilie k biskupům, kněžím a řeholníkům Rio de Janeiro 27.07.2013
174
183
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Paní knihovnice Mgr. Vlasta Scheufflerová nám takto popsala svou každoroční cestu na školení knihovníků a archivářů v Římě. 1. 9. Příjezd odpoledne do Říma. 2. 9. Přivítání Otcem Luigim Martignanim. Smyslem tohoto setkání :úkolem je seznámit se se zkušenostmi západního světa a ostatního světa. Najít shodné body naší spolupráce a vzájemně si pomáhat; najít shodu mezi všemi kulturami. Odpoledne přednáška kapucínského archiváře z Dublinu o archivnictví v Irsku. Následovala přednáška amerického kapucína O. Patricka McSherryho o zpracovávání archivu a historii kapucínů v USA. Nakonec jsme vyslechli přednášku br. Basila o kapucínských knihovnách a archivu v Indii, kde sice historie kapucínů začala již v 17. století, ale péče o kulturní dědictví až začátkem 20. století. Po těchto přednáškách následovala diskuze a zvědavé otázky o kultuře tamních zemí. 3. 9. Přednáška o historii kapucínů v Brazílii, kam kapucíni přišli již v roce 1612. Na obrazovce jsme mohli shlédnout jejich konventy, které se také staly kulturními stánky a kde mimo jiné se pořádají restaurátorské kurzy, které jsou placeny vládou. Následovala velká přednáška o kapucínských archivech v Janově, kde archiv kapucínů se netýká pouze jejich řádu, ale celé historie Itálie. Názorné ukázky uchovávání písemných pramenů, které vzbouřily velkou diskuzi o správnosti uchování těchto materiálů. Odpoledne jsme byli rozděleni do několika skupin : anglické, italské, jen italské archivnictví, italské kapucínské knihovny, kde jsme nahlas vyjadřovali o správnosti uchování. 182
175
Zprávy z Provincie Nejvíce nás pobouřilo uchovávání písemných materiálů v plastikových krabicích s odůvodněním, že tento materiál nemůže dýchat a jednotlivé stránky a fotografie se mohou slepit. Dále byla diskuze, co patří do kapucínského archivu a co ne. Archiv v Janově uchovává také fotografie např. z 1. světové války a diskutovali jsme, zda to tam patří či ne. 4. 9. Návštěva ministra generála na naší přednášce. Byli jsme pochváleni za svou práci, kterou děláme pro kapucíny. Otec generál zdůraznil, že jsme to my laici, kteří uchováváme kapucínské dědictví. Vyprávěl, jak minulý rok bylo v Římě setkání kapucínských bratří a že byl nemile překvapen, jak málo znalostí mají bratři o františkánství. Samozřejmě to povzbudilo nás laiky a rozladilo bratry kapucíny, takže vznikla o tom mohutná diskuze, kterou musel otec generál mírnit se svým příznačným klidem a humorem. Pobavil mě proslov jednoho bratra, který řekl, že stačí znát jen spisy sv. Františka. Otec generál zdůraznil, že kapucíni musí být vzděláni ve všeobecných znalostech. Odpoledne jsme měli exkurzi a navštívili jsme Ústav pro restaurování knih a jiných kulturních předmětů. Měli jsme besedy v jednotlivých odděleních : architektuře, chemické laboratoři, biologické laboratoři a nakonec jsme shlédli restaurování kodexu 176
č. 08‐09/XX (2013)
Od slavnosti PM Andělské máme pět nových postulantů: ČR: Vítězslav Peták (39, Klášter ec n. Ohř í), Michal Giacintov (29, Olomouc), SK: Michal Sobolovský (31, Bratislava), Martin Banič (30, Bratislava), Peter Loduha (27, Dolná Breznice u Púchova)
181
Zprávy z Provincie
č. 08‐09/XX (2013)
Romuald z Mostu, Jan Nepomuk Ignác Zeppel, se narodil 5. dubna 1725 v Mostě. Do řádu vstoupil 21. března 1743 v Mostě. Na misie do Ruska odchází roku 1754 spolu s Fr. Protasiem a Fr. Lambertem. 1754 – 1759 působil v Moskvě, 1760 – 1766 v Astrachani, 1766 – 1767 v Mozdoku, 1767 v Persii a 1768 – 1781 opět v Astrachani. Od 22. července 1774 do roku 1777 byl prefektem ruské misie. Nežil v Moskvě, představeným moskevského konventu ustanovil svého vikáře Fr. Celsa. Obětavě sloužil v Astrachani, kde léčil všechny nemocné. Díky tomu byl schopen vystavět nový kostel, několik domů a založil za městem katolický hřbitov, kde postavil i kapli. Byl milován všemi lidmi z města i okolí. Zemřel v Astrachani 11. července 1781. Lambert z Brna, Kašpar Jakub Laa, se narodil 6. ledna 1717 v Brně. Do řádu vstoupil 29. ledna 1738 v Mostě. Na misie do Ruska odchází roku 1754. V letech 1754 – 1758 působil v Niezynu. 1759 byl v Moskvě, 1760 – 1761 opět v Niezynu. Roku 1762 byl zabit během cesty nějakým odpůrcem katolické víry. Jan z Mathy z Bydžova, Jan Alexi, se narodil 14. prosince 1711 v Bydžově. Do řádu vstoupil 18. února 1732 v Mnichově Hradišti. Roku 1759 odchází na misie do Ruska spolu s Fr. Angelem, Canutem, Terciem a Crescentem. Působil v Astrachani 1759 – 1762. Z misií se vrátil 12. května 1763 a zemřel v Praze 16. května 1771 v konventu u Sv. Josefa. Anděl z Chlumce, Jan Nepomuk Roth, se narodil 24. prosince 1725 v Chlumci. Do řádu vstoupil 26. srpna 1742 v Mnichově Hradišti. Roku 1759 odchází na misie do Ruska spolu s Fr. Janem z Mathy, Canutem, Terciem a Crescentem. Pracoval v Moskvě 1759 – 1762 a v letech 1762 – 1764 byl prefektem ruské misie s hlavním stanem v Moskvě. Byl donucen opustit Moskvu, protože odmítl katolický pohřeb Francouzi Larymu, chlípníkovi a svobodnému zednáři, který po dobu jeho tříletého působení nikterak nežil nábožensky a zemřel bez svátostí. Otec Anděl byl nejprve uvězněn a následně deportován k polským hranicím do neobydlené oblasti. Carevna Kateřina II. si v dopise Voltairovi v roce 1765 stěžuje na neposlušné kapucíny v Moskvě. Zemřel 25. května 1772 v Českých Budějovicích.
ze 6. století. Restaurování knih je všude velmi drahé. Cena za průměrné restaurování starého tisku je kolem 10.000 Euro. Uvědomila jsem si a v duchu poděkovala paní restaurátorce Janě Tomšů, která pro nás pracuje stejně kvalitně. 5. 9. - Tento den se vůbec netýkal knihovnictví ani archivnictví. Navštívila nás jedna paní ekonomka, ne ze řádu a vyprávěla nám co to je Fund Raising. Pochopila jsem název, který znamená "zvyšování fondů". Bylo nám sděleno. že to je charitativní organizace, která má pobočky všude ve světě a která se zabývá vybíráním peněz pro chudé. Paní se nás ptala, co o této organizaci víme a co pro ni děláme. To vzbudilo ohlas u bratří kapucínů, kteří tvrdili, že vždy se zabývali charitou a péčí o chudé a nenazývali to Fund Raising. Odpoledne byla o tom ještě dvouhodinová diskuze. 6. 9. Tentokrát jsme se opět zabývali knihovnictvím, kde nám byly opět vysvětleny základy i výjimky v práci a zdůrazněno, zda si nebudeme někdy jisti, zda děláme správně, můžeme se vždy obrátit na knihovnu v Římě. Jinak materiál, jak zacházet s kapucínským kulturním dědictvím jsem již překládala dříve, a není v něm nic nového. Odpoledne po škole, protože již skončilo vyučování, jsem odletěla zpátky domů. Vlasta Scheuflerová, provinční knihovna OFMCap.
(pokračování příště)
180
177
Zprávy z Provincie
Misijní drobky
č. 08‐09/XX (2013) (07. pokračování )
IV. Čeští kapucíni v Rusku (1747 – 1780) Boleslav z Nového Domu, Mikuláš Müller, se narodil 6. prosince 1704 v Novém Domě. Do řádu vstoupil 15. října 1721 v Mostě. Na misie odchází v roce 1747 jako jeden z prvních českých misionářů spolu s Fr. Hyginem. V červenci roku 1747 strávili několik dní v komunitě u bratří v Krakově, poté pokračovali v cestě přes Gdaňsk, Petěrburk a Moskvu. Zůstal krátký čas v Moskvě, poté byl v roce 1748 poslán do domu v Niezynu na dnešní Ukrajině v Černichovské oblasti jako druhý superior. Prvním superiorem byl Fr. Josef Maria z Perugie, Ital, který dorazil do Moskvy v roce 1738 a vystavil kostel. Fr. Boleslav, první český misionář, vlastnoručně vyzdobil oltář a kazatelnu. Zemřel v Niezynu 17. září 1753. Hygin z Olomouce, Josef Langer, se narodil 21. května 1716 v Olomouci. Do řádu vstoupil 4. února 1734 v Mostě. Na misie odchází v roce 1747 jako jeden z prvních českých misionářů spolu s Fr. Boleslavem. V červenci roku 1747 strávili několik dní v komunitě u bratří v Krakově, poté pokračovali v cestě přes Gdaňsk, Petěrburk a Moskvu. Fr. Hygin zůstal v Moskvě, ale umírá tam hned o rok později 28. května 1748. Eutychius z Litomyšle, Václav Kopp, se narodil 30. října 1714 v Litomyšli. Do řádu vstoupil 17. října 1730 v Českých Budějovicích. Na misie odchází v roce 1749 spolu s Fr. Kiliánem. Téhož roku odchází do Astrachaně. V letech 1751 – 52 se už vyskytuje v Moskvě. Pak krátce působil v Niezynu na Ukrajině, kde zemřel 8. listopadu 1752. Kilián z Meziříčí, Ludvík Paleček, se narodil 16. října 1710 v Meziříčí na Moravě. Do řádu vstoupil 17. října 1733 v Českých Budějovicích. Na misie odchází v roce 1749 spolu s Fr. Eutychiem a působil v Moskvě. Umřel tam 21. března 1758. Soter z Kozlova, Jiří Kučerek, Slezan, se narodil 1. dubna 1710 v Kozlově (Kozłów). Do řádu vstoupil 18. ledna 1734 v Mnichově Hradišti. V roce 1749 odešel do moskevské misie. V roce 1752 ještě působí v Moskvě. 1754 a 1755 byl v Astrachani. 1756 a 1757 slouží v
178
Gluchově v Černichovské oblasti, nedaleko domu v Niezynu. Kronika ve Lvově o něm poznamenává toto: „Dne 9. dubna 1757 Soter z české provincie přišel sám do Lvova v noci o deváté hodině v čase vzkříšení Páně a 13. zamířil do Říma, říkal, že je prefektem misie na Ukrajině v Niezynu [!]“. Usiloval o otevření domů v Gruzii a na Kavkaze. Zemřel v Konstantinopoli 20. října 1764. Saturnin z Giče, Jan Václav Dobrohlav (Dobrohlan), se narodil 8. května 1719 v Giči. Do řádu vstoupil 8. května 1739 v Mostě. Na misie odchází v roce 1753 spolu s Fr. Davidem. Nejprve působil v Niezynu 1753 – 57. Od roku 1758 byl prefektem ruské misie a žil v Moskvě do roku 1761. Roku 1762 odchází zpět do provincie, přichází 12. března 1763. Zemřel 27. března 1793 v Třebíči. David z Polomu, Ondřej Karel Rabel, se narodil 13. července 1723 v Polomu. Do řádu vstoupil 12. srpna 1742 v Českých Budějovicích a na misie do Ruska odchází 1753. Během cesty přes Polsko se svými druhy měl nějaké potíže s bernardiny (františkány). Nejprve pracoval v Gluchově od 1753 do 1757, pak v Moskvě 1758 – 1761. Do své provincie se vrátil 1. května 1762 a umřel 1. července 1765 ve Znojmě. Protasius z Drhovle, Ignác František Antonín Schwartzbach, se narodil 2. února 1723 v Drhovli. Do řádu vstoupil 21. září 1740 v Mnichově Hradišti. Na ruské misie odešel 1754 spolu s Fr. Lambertem a Fr. Romualdem. Jeho služba v Moskvě trvala 1754 – 1762. Do své provincie se vrátil 1. května 1762 a zemřel na Opočně 3. září 1773.
179
