ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2013

Nikola Brzáková

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ Studijní program: Porodní asistence B 5349

Nikola Brzáková

Studijní obor: Porodní asistentka 5341R007

PSYCHIKA ŽENY V TĚHOTENSTVÍ Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Eva Lorenzová

PLZEŇ 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a všechny pouţité prameny jsem uvedla v seznamu pouţitých zdrojů.

V Plzni dne 27. 3. 2013

…………………………………. Nikola Brzáková

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Evě Lorenzové za ochotu, lidský přístup, cenné připomínky a odborné vedení mé bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat těhotným ţenám, které se zúčastnily mého výzkumu. Také děkuji své rodině, která mi byla po celou dobu studia velkou oporou.

Anotace Příjmení a jméno: Brzáková Nikola Katedra: Ošetřovatelství a porodní asistence Název práce: Psychika ţeny v těhotenství Vedoucí práce: Mgr. Eva Lorenzová Počet stran: číslované 57, nečíslované 15 Počet příloh: 2 Počet titulů pouţité literatury: 24 Klíčová slova: psychologie ţeny - psychologie těhotenství – typické těhotenské pocity – plánované a neplánované těhotenství – psychologická podpora těhotných ţen

Souhrn: Tato bakalářská práce pojednává o psychice ţeny v průběhu celého těhotenství. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část seznamuje s psychologií těhotenství, s významem partnera a matky pro těhotnou ţenu a s faktory, které mohou ovlivnit proţívání ţeny během těhotenství. Je také zaměřena na psychologickou podporu pro těhotné ţeny a na moţnosti porodní asistentky v této oblasti. Praktická část obsahuje kvalitativní výzkum zaměřený na analýzu pocitů ţen v jednotlivých trimestrech z hlediska plánování těhotenství.

Annotation Surname and name: Brzáková Nikola Department: Nursing and Midwifery Title of thesis: The psyche of a woman during pregnancy Consultant: Mgr. Eva Lorenzová Number of pages: numbered 57, unnumbered 15 Number of appendices: 2 Number of literature items used: 24 Key words: the psychology of a woman - the psychology of pregnancy - typical feelings in pregnancy - planned and unplanned pregnancies - the psychological support of pregnant women

Summary: This thesis deals with the psyche of a woman during the whole period of pregnancy. The work is divided into a theoretical and a practical parts. The theoretical part brings information about the psychology of pregnancy, about the role of the partner and mother in the life of a pregnant woman, and about the factors which can influence the woman´s experiencing during pregnancy. The work is also focused on both the psychological support of a pregnant woman and the possibilities of the midwife in this phase. The practical part contains a qualitative research offering an analysis of woman´s feelings in individual trimesters in light of pregnancy planning.

OBSAH ÚVOD.................................................................................................................................. 10 TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 12 1.

PSYCHOLOGIE ŢENY .............................................................................................. 12

2.

PSYCHOLOGIE TĚHOTENSTVÍ .............................................................................. 14 2.1.

Adaptace ţeny na roli matky ................................................................................ 15

2.1.1.

Vliv plánování těhotenství na proţívání ţeny ............................................... 15

2.2.

Psychika ţeny v I. trimestru těhotenství ............................................................... 16

2.3.

Psychika ţeny v II. trimestru těhotenství .............................................................. 17

2.4.

Psychika ţeny v III. trimestru těhotenství............................................................. 17

2.5.

Prenatální psychologie a komunikace ................................................................... 18

2.5.1.

Smyslové vnímání plodu ............................................................................... 19

2.5.2.

Prenatální komunikace .................................................................................. 19

2.6.

Sexualita ţeny během těhotenství ......................................................................... 20

2.7.

Partner těhotné ţeny.............................................................................................. 21

2.7.1.

Význam podpory partnera v těhotenství ........................................................ 21

2.7.2.

Proţívání těhotenství partnerem .................................................................... 22

2.7.3.

Podpora partnerství ze strany porodní asistentky .......................................... 23

2.8.

Matka těhotné ţeny ............................................................................................... 23

2.9.

Negativní faktory ovlivňující proţívání těhotenství ............................................. 24

2.9.1.

Věk ţeny pod 20 let ....................................................................................... 24

2.9.2.

Věk ţeny nad 35 let ....................................................................................... 25

2.9.3.

Zatíţená porodnická anamnéza ..................................................................... 26

2.9.4.

Ţeny v těţké sociální a ekonomické situaci .................................................. 26

2.9.5.

Nechtěné těhotenství...................................................................................... 27

2.9.6.

Ţeny s komplikacemi v těhotenství ............................................................... 27

2.9.7.

Osamělá matka .............................................................................................. 28

2.9.8.

Ţeny s poruchou příjmu potravy v anamnéze ............................................... 28

2.10.

Psychické potíţe v těhotenství .......................................................................... 29

2.10.1. Úzkost ............................................................................................................ 29 2.10.2. Deprese .......................................................................................................... 30

3.

PSYCHOLOGICKÁ PODPORA PRO TĚHOTNÉ ŢENY......................................... 30 3.1.

Moţnosti porodní asistentky ................................................................................. 31

PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................... 33 4.

ZPRACOVÁNÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI ........................................................................ 33 4.1.

Formulace problému ............................................................................................. 33

4.2.

Stanovení cílů ....................................................................................................... 33

4.3.

Výběr metodiky .................................................................................................... 33

4.4.

Vzorek respondentů .............................................................................................. 34

4.5.

Ţivotní anamnéza .................................................................................................. 35

4.6.

Rozhovory v prvním trimestru .............................................................................. 36

4.6.1.

Rozhovor se Zdeňkou .................................................................................... 36

4.6.2.

Rozhovor s Petrou ......................................................................................... 40

4.7.

4.7.1.

Rozhovor se Zdeňkou .................................................................................... 44

4.7.2.

Rozhovor s Petrou ......................................................................................... 48

4.8.

5.

Rozhovory ve druhém trimestru ........................................................................... 44

Rozhovory ve třetím trimestru .............................................................................. 52

4.8.1.

Rozhovor se Zdeňkou .................................................................................... 52

4.8.2.

Rozhovor s Petrou ......................................................................................... 57

ZÁVĚREČNÁ DISKUZE............................................................................................ 62

ZÁVĚR ................................................................................................................................ 66 SEZNAM ZDROJŮ ............................................................................................................ 67 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................. 69

ÚVOD Pod pojmem těhotenství si pravděpodobně kaţdý vybaví ţenu, která si hladí své rostoucí bříško, nakupuje potřeby pro novorozence, plánuje budoucnost a září štěstím. Myslíme si, ţe se jedná o vytouţené období v ţivotě ţeny spojené s radostí a očekáváním narození dítěte. Podobné představy jsem měla i já, neţ jsem začala studovat obor porodní asistence a psát bakalářskou práci na téma psychika ţeny v těhotenství. Jedná se však opravdu o tak snadné období, jak se na první pohled zdá? Naopak, těhotenství je náročné období v ţivotě ţeny, kdy dochází k biologickým, psychickým i sociálním změnám. Mění se tělo ţeny, emoce, proţívání, chování. Dochází ke ztrátě ekonomické soběstačnosti a zvykání si na novou mateřskou roli. Těhotenství je tak právem nazýváno odborníky jako jedna z vývojových krizí v ţivotě ţeny. I přes popsané typické pocity pro jednotlivé trimestry kaţdá ţena proţívá své těhotenství individuálně. Existuje mnoho příznivých i nepříznivých faktorů, které mohou její psychiku ovlivnit. Emoce těhotné ţeny jsou také ve velké míře ovlivněny tím, zda bylo těhotenství plánované či nikoliv. Tento fakt můţe mít vliv na proţívání celého těhotenství i na vztah k dítěti. Psychika ţeny v těhotenství je téma, kterému podle mého názoru není věnováno dostatečné mnoţství pozornosti. Odborné knihy o porodnictví obsahují kapitoly zabývající se psychikou ţeny ve velmi malém rozsahu. V prenatální poradně řešíme problémy týkající se ţenského těla, plodu a prospívání těhotenství. Ale zajímá se někdo o potřeby, stesky a emoce těhotné ţeny? Porodní asistentky v prenatálních poradnách jsou často zaměřené na svou předepsanou, rutinní práci, kterou vykonají perfektně, ale často zapomínají, ţe pečují o ţivou bytost, která potřebuje individuální přístup, psychickou podporu a empatii. V tomto případě je velkým problémem nedostatek času a prostoru pro kaţdou těhotnou ţenu. Psychika ţeny v těhotenství je zajímavá a v práci porodní asistentky velmi důleţitá problematika, a proto jsem si ji zvolila jako téma své bakalářské práce. V teoretické části se věnuji psychologii ţeny a těhotenství. Popisuji adaptaci ţeny na roli matky, vliv plánování těhotenství na proţívání ţeny, typické pocity pro jednotlivé trimestry a význam prenatální komunikace. Seznamuji s významem partnera a matky pro těhotnou ţenu a s faktory, které mohou ovlivnit proţívání ţeny během těhotenství. Nakonec jsem se zaměřila na psychologickou podporu pro těhotné ţeny a na moţnosti porodní asistentky v této oblasti.

10

Praktická část mé práce je zaměřena na kvalitativní výzkum, který byl uskutečněn prostřednictvím rozhovorů. Cílem je zpracovat ţivotní anamnézu kaţdé respondentky, analyzovat pocity ţen v jednotlivých trimestrech z hlediska plánování či neplánování těhotenství a následně navrhnout doporučení pro praxi.

11

TEORETICKÁ ČÁST 1. PSYCHOLOGIE ŽENY V této kapitole pojednávám o psychologii ţeny, vývoji ţenské psychiky, rozměru ţenství a o tom, čím je ţenství dáno. Vývoj ţenské psychiky je ovlivněn biologickými, psychologickými a sociálními faktory. „Někdy se hovoří o pohlaví biologickém, psychickém a sociálním. Jedno od druhého nelze oddělit, psychika a tělo tvoří jeden funkční systém, který je v neustálé interakci s prostředím“ uvádí Ratislavová (2008, str. 15). Z biologického hlediska je ţenské pohlaví určeno jiţ při párování chromozomů X. Na počátku embryonálního vývoje se vytváří pohlavně neutrální zárodečná ţláza, která se postupně vyvíjí v muţskou nebo ţenskou. Zárodečná ţláza začne produkovat hormony a dochází k postupné tvorbě ţenských, nebo muţských pohlavních orgánů. Zároveň se vyvíjejí další tělesné znaky typické pro určité pohlaví. Nejprve vznikají vnitřní pohlavní orgány a ve 12. aţ 16. týdnu vnější. „K pohlavně specifické diferenciaci mozkových oblastí dochází mezi 16. a 18. týdnem nitroděložního vývoje“ uvádí Karsten (2006, str. 16). V hypotalamu a lymfatickém systému existují struktury, do kterých se ukládá vzpomínka na hormonální stav, která se podílí na tvorbě sexuálního chování. Mezi zásadní typické ţenské hormony patří estrogen a progesteron. Estrogen má antidepresivní účinky a zvyšuje sexuální apetenci. Progesteron můţe způsobovat před menstruací a ke konci těhotenství deprese, sniţuje sexuální aktivitu a zároveň má anxiolytické, sedativní a analgetické účinky. Při poklesu hladin ţenských hormonů se často objevuje podráţděnost, napětí, úzkost, změny nálady a neklid (Ratislavová, 2008, str. 8). Z psychologického hlediska ţenu utváří přizpůsobení se určitému ţenskému chování, které je dáno tělesně, hormonálně, ale i sociálně. Ţena zaujímá vlastní postoje, názory, hodnocení vůči světu a uvědomuje si své biologické a sociální odlišnosti od muţů (Lorenzová, 2010, online). Ze sociálního hlediska jsou ţenskému a muţskému pohlaví přiřazeny typické vlastnosti, které určují naše očekávání a chování vůči jednotlivým osobám. Tento proces se nazývá termínem gender. Mezi typicky očekávané ţenské vlastnosti patří empatie, láska k dětem, ohleduplnost, něţnost, pečlivost, přitaţlivost a další. Pohlavní identita jedince je

12

utvářena prostřednictvím učení a výchovy, která je ovlivněna rodinou, společností, kulturou, vrstevníky apod. (Karsten, 2006, str. 11 - 23) Existují určité obecné rozdílnosti, které odlišují ţenské pohlaví od muţského. Jedná se o agresivitu a lepší připravenost k nevybíravému sexuálnímu chování u chlapců, naopak pro dívky je typické demokratické chování a lepší verbální schopnost. Muţský hormon testosteron zvyšuje agresivitu a připravenost k boji, naopak ţenský hormon estrogen vzájemně s progesteronem uklidňuje, navozuje potřebu starat se o potomstvo a chránit ho (Poněšický, 2008, str. 14). Ţena je vnímavější pro rozlišování chutí a má citlivější sluch a čich, zatímco muţ má lepší prostorovou orientaci, vyšší toleranci hluku a bolesti. Další rozdíly mezi muţem a ţenou jsou ve stavbě a funkci mozku. Ţenský mozek pracuje mnohem komplexněji, je schopný aktivovat více okruhů a zapojit i pravou hemisféru. Muţský mozek srovnává fakta a je zaměřenější. Všechny popsané rozdíly jsou individuální a nemusí být přirozené pro všechny muţe a ţeny (Ratislavová, 2008, str. 8-9). V průběhu ţivota ţeny dochází k identifikaci, ţena se nejčastěji ztotoţní se svou vlastní matkou. Malé děvčátko přejímá od své matky schéma ţenskosti a mateřskosti, coţ podporuje její budoucí vývoj, který přispívá i k tomu, ţe dívky rychleji dospívají. Vzájemný vztah dcery s matkou zároveň ovlivňuje vztah dívky k sobě samé, přístup ke svým hloubkám a citovému ţivotu. Jedná se o schopnost regrese, kdy se člověk v určitých situacích vrací ke svým kořenům, nechá se ovlivnit svými sny a spolehne se na sebe. Tento pevný základ je zodpovědný za to, ţe ţeny snesou více bolesti, lépe zvládnou porod a reálné situace bezmoci. Ţena má velkou schopnost empatie, která vede v osobním ţivotě k tomu, ţe všechny problémy okolo sebe pokládá za vlastní, proţívá je a snaţí se pomoci (Poněšický, 2008, str. 37-40). Psychologie ţeny úzce souvisí s psychologií těhotenství. Kaţdá ţena proţívá své těhotenství individuálně, v závislosti na její ţenské psychice. Emocemi a proţíváním v průběhu těhotenství se zabývám v následujících kapitolách.

13

2. PSYCHOLOGIE TĚHOTENSTVÍ „Každý člověk se musí vypořádat s kritickými stádii vývoje. V tomto smyslu je těhotenství považováno za jednu z nejzávažnějších vývojových krizí“ uvádí Pečená (1994, str. 466). Svět ţeny prochází obrovskými ţivotními změnami v oblasti psychické, somatické i sociální. Jak se těhotná ţena s jednotlivými změnami vyrovná, závisí ve velké míře na její osobnosti, věku, zralosti osobnosti, postojem k těhotenství, připraveností na novou roli matky a také na jejím sociálním a ekonomickém zázemí. Dochází ke změnám chování, reorganizaci dosavadního způsobu ţivota a přestavbě celého rodinného systému. Mohou se vyskytovat pocity úzkosti, zmatku a nostalgie po starém způsobu ţivota. „Celé těhotenství lze chápat jako období přípravy a postupné adaptace na rodičovství“ uvádí Vágnerová (2000, str. 350). Významným mezníkem je také proměna ţenského těla. Dochází ke zvyšování tělesné hmotnosti, mění se tvar těla, zvýrazňuje se pigmentace a další. Většina ţen tyto změny přijímá negativně. Ţeny nespokojené se svým tělem jiţ před otěhotněním proţívají somatické změny ještě zranitelněji. Na konci těhotenství se mohou objevit obavy ze ztráty atraktivity a kontroly nad svým tělem. Těhotenství můţe být doprovázeno obtíţemi, mezi které patří bolesti zad, nevolnost, zvracení a další. Ze sociálních změn dochází k vývoji mateřské identity, ţena si zvyká na novou roli matky, postupně ztrácí ekonomickou soběstačnost a stává se závislá na svém partnerovi. Po psychické stránce dochází ke změnám hlavně v oblasti emočního proţívání. Na jedné straně se objevují pocity radosti, štěstí a očekávání a na straně druhé jsou to obavy, nejistota a pochybnosti. Výjimkou nejsou ani přehnané emoční reakce, deprese, podráţděnost, plačtivost a euforie (Ratislavová, 2008, str. 16, 17). Hormony estrogen a progesteron mají důleţitou roli v řízení tělesných změn a udrţení těhotenství, ale zároveň mají hluboký vliv na emoce těhotné ţeny. Emoce v těhotenství jsou velice individuální a nepředvídatelné. Hormony způsobují, ţe některé ţeny proţívají během těhotenství klid a zaměřují se na sebe. Jiné ţeny pociťují intenzivní radost, kterou brzy vystřídá sklíčenost se záplavou slz. Jejich emoce jsou jako na „horské dráze“. Úkolem hormonů je otevřít emoční část duše těhotné ţeny a připravit ji na vnímání novorozeného dítěte (Deansová, 2004, str. 151, viz. Příloha č. 1). Změny, které nastanou během těhotenství, jsou ireverzibilní. Ţena se po veškerých zkušenostech s těhotenstvím nikdy nevrátí do původního stavu. „Těhotná žena prochází radikálními změnami na všech úrovních své existence“ uvádí Pečená (1999, str. 147). 14

Těhotenství je dlouhé 280 dnů, to znamená 40 týdnů a zároveň ho lze rozdělit na tři období, tak zvané trimestry. Z psychologického hlediska jsou pro kaţdý trimestr popsány typické těhotenské pocity a postoje, které se vyskytují u většiny těhotných ţen bez ohledu na jejich individuální situaci - parita, věk, vzdělání (Ratislavová, 2008, str.).

2.1.

Adaptace ženy na roli matky Zplození potomstva je základní biologická potřeba, jejíţ síla je velice individuální.

Rodičovství uspokojuje základní psychické potřeby a také můţe jejich uspokojení bránit. Dítě obohacuje své rodiče o nové záţitky a zkušenosti, vyvolává v nich potřebu citového vztahu, uspokojuje potřebu seberealizace a je pokračováním jejich ţivota. Na jedné straně přináší rodičovství emoční a sociální zisky, na straně druhé ztrátu volnosti, zodpovědnost a změnu dosavadních rolí. Ţenská role prochází náročnější proměnou neţ role muţská. Role matky je spojena s pozastavením profesního růstu, izolací v domácnosti, ve velké míře se změnou stylu ţivota a omezením svobody rozhodování. Zároveň dochází k uspokojení potřeby mateřství a touhy o někoho pečovat. V důsledku veškerých změn se osobnost matky mění a vyvíjí. Zplozením dítěte jsou partneři více vázáni ke společnosti, jsou zranitelní a manipulovatelní prostřednictvím svého dítěte. V průběhu adaptace ţeny a muţe na rodičovskou roli dochází k dozrávání vztahu k vlastním rodičům, které často vede ke vzájemnému přiblíţení a porozumění. Mladí rodiče začínají chápat jejich chování a uvědomují si obtíţnost a zodpovědnost rodičovské role. Rodičovství přináší velké mnoţství změn, které partneři musí zpracovat a vyrovnat se s nimi. Adaptace na rodičovství je proces individuální, různě dlouhý a kaţdý jedinec k němu potřebuje jiné podmínky. Je ovlivněna různými faktory, mezi které lze zařadit společenské očekávání, zkušenosti s rodičovským chováním z dětství, aktuální postoje k rodičovství a představy, jak by se měli rodiče chovat (Vágnerová, 2000, str. 348). 2.1.1. Vliv plánování těhotenství na prožívání ženy Nejzávaţnější okolností, která ovlivňuje první pocity při zjištění těhotenství, proţívání ţeny v průběhu celého těhotenství a vztah k dítěti, je podle Marie Pečené fakt, zda je dítě očekáváno či nikoliv. Ţena, která dítě plánovala, těhotenství vítá a těší se na něj. Postoj ţeny k těhotenství je částečně ovlivněn zkušenostmi vlastní rodiny. Pokud se její rodina k rodičovství staví pozitivně, nemusí zátěţ během těhotenství pocítit. V případě, ţe ţeně tyto zkušenosti chybí, mohou se u ní vyskytnout pocity nejistoty, strachu a 15

nespokojenosti (Hučín, 2000, str. 8). Ale ani plánované těhotenství není bez rizik. Plánovaná těhotenství mohou být zatíţena ambivalentními pocity, touhou po naplnění a tím i strachem z toho, aby se nestalo něco, co plány ohrozí (Pečená, 1994, str. 466). Pokud ţena dítě neplánovala a jeho příchod nevítá, celé těhotenství se pro ni stává problematické. Mohou se objevit pocity ambivalence, odpor k dítěti a stud, ţe nedokáţe své dítě milovat. Dále jsou typické pocity viny, ţe selhala ve svém ţivotním poslání (Hučín, 2000, str. 8). V případě, ţe je dítě nechtěné z pomíjivých důvodů, mezi které lze zařadit ekonomické a studijní příčiny, ţena se většinou s těhotenstvím postupně vyrovná. Na druhou stranu hlubší a trvalé příčiny nechtěného těhotenství mohou vést ke zvaţování o interrupci či adopci (Ratislavová, 2008, str. 17).

2.2.

Psychika ženy v I. trimestru těhotenství V okamţiku, kdy ţena zjistí, ţe je těhotná se objevují pocity radosti a štěstí aţ po

pocit nejistoty, zoufalství a zhroucení celého dosavadního ţivota. V prvním trimestru je důleţité, aby se ţena smířila se skutečností, ţe je těhotná a bude matkou. Musí se přizpůsobit tělesným změnám a neznámým pocitům. Podle toho, jak bylo těhotenství plánované, se ţena zabývá myšlenkou na případnou interrupci. S tímto souvisí i sdělení o těhotenství partnerovi a rodině, které ţeně přináší značný stres, zvláště očekává-li zápornou reakci. Těhotná ţena je velmi citlivá na veškeré partnerovy reakce a chování vůči ní. Vyţaduje více pozornosti, touţí po partnerově uznání, ocenění a snadno nabývá pocitu strachu a ublíţení. Svobodné ţeny také řeší otázku sňatku a zahajují přípravy k jeho uzavření. V tomto období se často objevují těhotenské potíţe, které jsou vnímány individuálně podle připravenosti ţeny na těhotenství. Buď je ţeny vnímají jako přirozené a nepřekvapuje je jejich intenzita, nebo jsou pro ně nesnesitelné a mají obavy, ţe jsou teprve na začátku těhotenství (Pečená, 1999, str. 152). Ţena, která čeká první dítě, proţívá fantazie a nejistotu, jak bude těhotenství probíhat. Existují ţeny, které o těhotenství raději ani nemluví, myslí si, ţe by mohli něco „zakřiknout“ (Hučín, 2000, str. 8). Těhotná ţena je často zaměřena na sebe, pozoruje své tělo, které se vlivem těhotenství mění a přemýšlí o tom, čeho se bude muset vzdát. Často se vyskytují ambivalentní pocity, ţena je nejistá, přecitlivělá a má strach ze ztráty nebo poškození plodu.

16

2.3.

Psychika ženy v II. trimestru těhotenství V druhém trimestru obvykle dojde k vymizení ambivalentních pocitů, které se mění

převáţně v pocity pozitivní. Jedná se o psychologicky a hormonálně nejstabilnější část těhotenství. Ţena začíná vnímat pohyby plodu, je přesvědčena o ţivotě dítěte, komunikuje s ním a plně si uvědomuje své těhotenství. Často se objevují fantazie ohledně pohlaví, vzhledu a osobnosti nenarozeného dítěte (Ratislavová, 2008, str. 26). Dochází k viditelným tělesným změnám, které ţena vnímá velice individuálně. Některé těhotné ţeny mají pocit radosti, protoţe rostoucí břicho je důkazem správného vývoje dítěte, připadají si přitaţlivější a krásnější. Naopak jiné ţeny vnímají negativní pocity, mají strach ze ztráty atraktivity a děsí se změny svých tělesných proporcí (Pečená, 1999, str. 153). V tomto období má ţena potřebu starat se o své bezpečí, aby ochránila plod, mění stravovací návyky, vyhledává aktivity pro těhotné a informace o těhotenství a porodu. Změny v myšlení a jednání těhotné ţeny mohou způsobit, ţe se cítí jako zcela jiný člověk (Deansová, 2004, str. 151).

2.4.

Psychika ženy v III. trimestru těhotenství Třetí trimestr lze nazvat jako období „stavění hnízda“. Těhotná ţena připravuje

prostředí a potřebné pomůcky pro novorozence. Toto období je pro těhotnou ţenu opět náročnější. Její organismus je fyzicky zatíţený, špatně spí a velké břicho v ní vyvolává pocity nemotornosti a nepřitaţlivosti. Zároveň se ţena těší na příchod dítěte a těhotenství jí připadá nekonečné (Ratislavová, 2008, str. 26). Některé matky vnímají plod jako součást svého těla, mluví o sobě v mnoţném čísle a odmítají dítěti umoţnit samostatnou a nezávislou existenci. S blíţícím se porodem mohou mít zadrţovací sklony, nechtějí rozbít pouto mezi sebou a dítětem. Tento stav se vyskytuje převáţně u ţen, které měly problém s přijetím dítěte a po přijetí se od něho nedokáţou odloučit (Hučín, 2000, str. 10). Koncem těhotenství se stupňuje strach z porodu, ţena se bojí o zdraví dítěte, komplikací a vlastního selhání. Mohou se objevovat pocity nejistoty, ţe po porodu ţena nedokáţe o dítě pečovat, uţivit jej a být dobrou matkou (Čech, 2006, str. 86). Časté jsou také ţivé sny, obsahující scény z porodu. Porod bývá chápán jako magická událost, spojována s krví, bolestmi a strachem ze smrti. V tuto chvíli je velmi důleţité, jaké informace o porodu těhotná ţena získá a jakou sebedůvěru v sobě má (Hučín, 2000, str. 10).

17

2.5.

Prenatální psychologie a komunikace S psychikou těhotné ţeny je úzce spojena prenatální psychologie a komunikace,

která napomáhá k vytvoření pozitivního vztahu mezi matkou a nenarozeným dítětem. Obvykle u ţeny podporuje sebedůvěru, empatii a vytvoření vhodného prostředí pro plod, které můţe mít vliv na jeho duševní i tělesný vývoj. Zvláště pak u ţeny, která si ještě nezvykla na představu, ţe bude matkou, můţe prenatální komunikace prolomit strach z přijetí této role. Těhotná ţena si můţe s plodem v děloze povídat, sdělovat mu všechny své pocity i nejistoty. Touto komunikací se těhotná ţena uvolní ze svých obav a zároveň začne svůj plod povaţovat za někoho, kdo je přítomen jiţ nyní. Ţena tak zjistí, ţe je matkou jiţ v těhotenství a ne aţ po porodu. U osamělých ţen můţe být prenatální komunikace metodou ke zmírnění úzkostí a obav z budoucnosti, protoţe posiluje její sebedůvěru ve schopnost být dobrou matkou a mít v sobě mateřský pud či cit. Prenatální psychologie je vědecká disciplína zajišťující důkazy o tom, ţe plod v děloze je ţivým, cítícím a vědomým stvořením jako kaţdý z nás. Prenatální období je důleţité pro prevenci psychických, emočních a tělesných problémů v průběhu celého budoucího

ţivota.

Peter

Fedor-Freybergh,

porodník,

psychiatr

a

profesor

psychoneuroendokrinologie, povaţuje těhotenství za aktivní dialog mezi matkou a dítětem. Tento dialog je součástí mnoha aktivních procesů, probíhajících na psychologické, biochemické, emoční a psychoneuroendokrinologické úrovni. Je téměř neomezený, obohacený kvalitou ţivota matky a dialogem mezi otcem a matkou. Těhotná ţena je schopná vysokého stupně senzibility ke svému nenarozenému dítěti, které je ve společném dialogu velmi aktivní. Dialog matky s plodem má silný vliv na celý embryonální vývoj po hormonální,

imunologické

i

psychologické

stránce.

Zkušenosti

získané

během

nitroděloţního vývoje umoţňují dítěti proces učení, které je důleţité pro přeţití a adaptaci na nové prostředí. Peter Fedor-Freybergh uvádí: „Pokud bychom dokázali zajistit, aby každé dítě bylo milováno a chtěno od samého začátku, aby bylo ctěno a aby úcta k životu byla jednou z nejvyšších lidských hodnot, a pokud bychom dokázali optimalizovat prenatální a perinatální stadia života bez narušení základních potřeb, bez agrese a psychotoxických vlivů, výsledkem bude společnost bez násilí. Tak, jak jednáme se svými dětmi, budou naše děti jednat se světem. A to zahrnuje i dítě ještě nenarozený“ (Marek, 2002, str. 182-197).

18

2.5.1. Smyslové vnímání plodu Smyslové schopnosti jsou vzájemně propojeným a úzce spolupracujícím systémem. Prvním vyvinutým smyslem plodu je hmat. Projevuje se uţ v 8. týdnu, poté se rychle rozvíjí a okolo 32. týdne se celé tělo stává citlivé i pro nejjemnější dotek. Chuť se začíná vyvíjet okolo 14. týdne těhotenství. V prostředí dělohy má plod velký výběr chutí, např. kyselina citronová a mléčná, aminokyseliny, proteiny a další. Vývoj nosu je zahájen mezi 11. a 15. týdnem, plod vnímá různé vůně, které pronikají stěnami placenty ve formě chemických látek. První reakce na zvukové podněty byly zaznamenány jiţ v 16. týdnu těhotenství. Plod zřetelně vnímá matčin hlas, tlukot jejího srdce a veškeré zvukové projevy v mateřském břiše. Tlukot matčina srdce je pro něho symbolem klidu, lásky a něhy. Dále je schopný rozeznávat rytmus řeči, výšky tónů a hudbu. Pravidelné poslouchání uklidňující hudby způsobuje zklidnění a uvolnění dítěte a můţe přispívat k celoţivotnímu zájmu o hudbu. Vývoj zraku je pomalejší neţ vývoj ostatních smyslů. Plod má oční víčka zavřená aţ do 26. týdne těhotenství, ale i přesto je schopný reagovat na světelné změny změnou srdečního rytmu. Pohyby plodu, natahování se, krouţení hlavou, nohama a paţemi byly zaznamenány mezi 6. a 10. týdnem. Jsou spontánní a projevují se v typických cyklech, které se dělí na aktivitu a odpočinek (Marek, 2002, str. 148-167). 2.5.2. Prenatální komunikace Prenatální komunikace znamená jakýkoliv kontakt s nenarozeným dítětem. Jedná se o vytváření pozitivního vztahu mezi matkou a dítětem během těhotenství, který přispívá k podpoře přirozeného vývoje plodu. Do prenatální komunikace lze zařadit chování matky, tedy stravu, pohyb, odpočinek, uţívání návykových látek, a psychiku ţeny v průběhu těhotenství, její emoce a myšlenky. Kaţdý podnět na plod výrazně působí a ovlivňuje ho. Důleţitý je fakt, ţe se ţena musí umět vhodně chovat k sobě samé, neţ se bude moci začít vhodně chovat ke svému dítěti (Teusen, Goze-Hänel, 2003, str. 7-16). Existují tři druhy prenatální komunikace, které se navzájem ovlivňují. Fyziologický způsob komunikace je zprostředkován krví obsahující různé látky, které putují k plodu a působí na něho. Behaviorální způsob komunikace je reakce plodu na smyslové podněty např. doteky, změna polohy, zvuky. Poslední je emoční způsob komunikace, kdy matka myslí na plod a soustředí na něho svou pozornost (Vágnerová, 2000, str. 350). Matka můţe s nenarozeným dítětem komunikovat vnímáním, soustředěním myšlenek na dítě, vizualizací, tedy vytvářením představ o dítěti, dále také mluvením, 19

doteky, hlazením, a masáţemi, které zmírňují stres a rozvíjejí jejich vztah. Do komunikace lze zapojit partnera, sourozence i ostatní členy rodiny, coţ velmi kladně přispívá k začlenění dítěte do rodiny jiţ v prenatálním období (Teusen, Goze-Hänel, 2003, str. 716). Dalšími způsoby prenatální komunikace je hudba, tanec a kresba. Při tanci dochází k fyzickému i psychickému uvolnění a zároveň k postupnému odstranění překáţek, které by mohly bránit přirozenému porodu. Vhodné jsou pohyby v oblasti pánve, kterou ţeny často vnímají jako kolébku dítěte. Prostřednictvím kresby ţena poznává sama sebe a nenarozené dítě. Jejím hlavním smyslem je vědomý kontakt matky s dítětem, který ve velké míře přispívá k vytváření vzájemné vazby tzv. bondingu. Vývoj plodu v prenatálním období je výrazně ovlivňován tím, zda je dítě přijímáno, jestli se cítí v bezpečí, má podporu a není opomíjeno (Groverová, 2009, online).

2.6.

Sexualita ženy během těhotenství Partnerský vztah je výrazně ovlivněn sexuálním ţivotem během těhotenství.

Některé páry proţívají zvýšený zájem o sexualitu, naopak u jiných párů dochází k oslabení touhy a zájmu o sex u jednoho nebo u obou partnerů. V prvním trimestru se většinou těhotné ţeny cítí unavené, vyčerpané, mají ranní nevolnosti, bolestivé bradavky, a proto je pohlavní styk to poslední, na co mají pomyšlení. V druhém trimestru obvykle dochází ke zvýšení zájmu o sex, ţena se cítí v duševní a fyzické pohodě. Vlivem těhotenských hormonů se zvyšuje prokrvení pánevních orgánů, lubrikace pochvy, dochází k většímu sexuálnímu vzrušení a ke snazšímu dosaţení orgasmu. V posledním trimestru často vlivem změn hladiny hormonů sexuální zájem klesá, ţena se cítí neatraktivní a nepřitaţlivá. Je nutné vyhledávat vhodnou polohu, která je příjemná a pohodlná pro oba partnery. Nejvhodnější polohou v těhotenství je poloha na boku, na všech čtyřech nebo vsedě. Hodně párů má obavy z toho, aby sexuální kontakt nevyvolal předčasný porod nebo potrat či nepoškodil plod, i přesto, ţe ve většině případů pohlavní styk neznamená pro plod ţádné riziko. Důleţité je, aby se partneři v průběhu celého těhotenství věnovali sexu s něhou a láskou (Velemínský, 2005, str. 22). V průběhu těhotenství dochází ke změnám sexuality u ţen, ale i u jejich partnerů. Partnera těhotné ţeny můţe odrazovat od sexu velká blízkost dítěte, strach, ţe poraní dítě nebo představy o své partnerce spíše jako o matce neţ milence. Často také dochází k tomu, ţe se jeden z partnerů cítí odmítaný. Většinou je to způsobeno změnou projevování vzájemné náklonnosti. V tomto okamţiku je důleţitá komunikace mezi partnery a 20

vyjádření jednotlivých potřeb a pocitů, aby nedocházelo k vytvoření mylných představ (Deansová, 2004, str. 157).

2.7.

Partner těhotné ženy Před zaloţením rodiny prochází vztah muţe a ţeny třemi vývojovými stadii.

Prvním stadiem je zamilovanost daná vzájemnou úctou, respektem osobnosti druhého a citovým souladem. Jedná se o období výběru celoţivotního partnera. Druhým stadiem je vzájemné poznávání, ke kterému dochází při společném bydlení nebo po uzavření manţelství. Partneři se chovají přirozeně, kritizují se a odhalují své nedostatky. Dochází k vzájemnému pochopení, rozdělení jednotlivých rolí a tvorbě základu rodiny. Třetí stadium se nazývá úplná rodina, které nastává po narození dítěte. Partnery čekají nové úkoly a dochází k omezení veškerých jejich zájmů (Velemínský, 2005, str. 16,17). Početí dítěte je pro můţe důkazem své muţské identity, splní svůj biologický úkol a očekávání od společnosti. Vztah muţe a těhotné ţeny k jejich dítěti je velice rozdílný. Budoucí otec můţe vnímat plod jako konkurenci a komplikaci ţivota, která ho připravuje o pozornost matky. Tento jev se vyskytuje převáţně u mladých a nezralých muţů, kteří nedokáţou pochopit změny proţívání a chování své partnerky (Vágnerová, 2000, str. 350). Těhotenství je příleţitostí k posílení vztahu mezi muţem a ţenou. Pár se přizpůsobuje změnám, které jim přináší těhotenství a připravuje se na rodičovství. Před příchodem dítěte partneři tráví většinu času o samotě, chodí do práce, podílí se na financích a dělí se o povinnosti. Tento dosavadní způsob ţivota je zcela ovlivněn příchodem dítěte a některé změny nastávají uţ během těhotenství (Deansová, 2004, str. 155). 2.7.1. Význam podpory partnera v těhotenství Partnerský vztah je nejvýznamnějším aspektem ovlivňujícím průběh těhotenství. Muţ má větší vliv na proţívání ţeny během těhotenství neţ kdokoliv jiný a jejich špatný vztah můţe způsobit deprese v těhotenství, předčasný porod, protrahovaný porod nebo poporodní deprese (Lederman, Weis, 2009, str. 103). Těhotná ţena vyţaduje od svého partnera více pozornosti a ocenění neţ dříve, protoţe těhotenské změny, kterými prochází, jsou pro ni zdrojem nejasného sebehodnocení. Očekává podporu a ochotu celou rodinu zabezpečit po psychické i

21

ekonomické stránce nejen v průběhu celého těhotenství, ale i po jeho ukončení. Kaţdá těhotná ţena potřebuje uznání a partnerovo ocenění (Pečená, 1999, str. 149). 2.7.2. Prožívání těhotenství partnerem „Těhotenství je výsledek partnerství mezi dvěma rodiči, kteří v zájmu dítěte spolupracují. Pro otce je to období, ve kterém podporuje svou partnerku emočně, finančně a fyzicky a rozvíjí svůj vztah k novému životu, který pomohl vytvořit“ uvádí Deansová (2004, str. 161). Kdyţ muţ zjistí, ţe se stane otcem, vnímá celou řadu pocitů, mezi které patří pýcha, radost, naplnění, ale i obavy a nejistota. Pokud muţ po dítěti touţí, má milující vztah ke své partnerce, je schopen přizpůsobit finanční situaci a ţivotní styl potřebám dítěte, tak se na otcovství těší a necítí ţádné obavy. V případě, ţe některý z těchto faktorů není splněn, je přirozené, ţe se obává budoucnosti a o otcovství přemýšlí se smíšenými pocity (Deansová 2004, str. 162). Muţ, který rodinu vítá, neřeší těhotenské změny své partnerky, poskytuje jí pocit bezpečí a jistoty v průběhu celého těhotenství i později v péči o dítě. Jestliţe muţ nemá šanci sdílet těhotenství se svou partnerkou, můţe si připadat zbytečný a vyloučený z důleţité oblasti jejího ţivota. Tyto negativní pocity mohou způsobit ţárlivost na dítě nebo závist vůči ţeně a její mateřské schopnosti (Pečená, 1999, str. 149). Kolem třetího měsíce těhotenství partnerky se u některých muţů mohou objevit somatické problémy jako je váhový přírůstek, průjem, zácpa, nauzea, bolest zubů a další. Přítomnost těchto symptomů v průběhu těhotenství postupně klesá a v posledních dvou měsících se začnou opět objevovat. Tento stav se vyskytuje v 11-35% případů a nazývá se termínem couvade - „těhotenství muţů“, který zavedl antropolog E.B.Taylor (Ratislavová, 2008, str. 46, 47). Existuje mnoho teorií, které couvade syndrom vysvětlují. Patří mezi ně ţárlivost muţe, protoţe se cítí opomíjený a touţí po pozornosti své partnerky, ztotoţnění se s ní, strach z přicházejícího dítěte nebo pocit viny, ţe je zodpovědný za nepříjemný stav těhotné ţeny. Někteří muţi mohou mít zvýšenou hladinu ţenských hormonů, která způsobuje nepříjemné příznaky couvade syndromu (Murkoffová, 2004, str. 439).

22

2.7.3. Podpora partnerství ze strany porodní asistentky Psychickým stavem muţe v průběhu těhotenství se odborníci příliš nezabývají. Muţ řeší své problémy sám, coţ můţe být příčinou partnerských problémů během těhotenství i po porodu. Je velmi důleţitá akceptace pocitů a otevřená komunikace mezi partnery, která je ovlivněna zralostí osobnosti, schopností naslouchat, respektovat a hledat kompromisy. V kaţdém těhotenství má velký význam porodní asistentka, která rozumí pocitům muţe i ţeny, v předporodních kurzech jim umoţní sdílet své emoce, podporuje komunikaci v páru a jejich společné záţitky. Porodní asistentka má příleţitost pomáhat páru v průběhu celého těhotenství, při porodu i v šestinedělí a doprovázet budoucí rodiče v krásném období jejich ţivota (Ratislavová, 2008, str. 46, 47).

2.8.

Matka těhotné ženy V průběhu těhotenství dochází k aktivaci vztahu těhotné ţeny s matkou. Tento

vztah má velký význam, protoţe matka se stává pro ţenu oporou a zároveň slouţí jako model pro vytvoření vztahu mezi těhotnou ţenou a jejím dítětem. Těhotná ţena se cítí zranitelnější, sama se nedokáţe dostatečně bránit a očekává větší ochranu od svého okolí a rodiny. Tato bezmoc aktivuje vztah k rodičům, hlavně k matce, která v dětství uspokojovala její potřeby. Pokud má ţena dobrý vztah s matkou, tak dokáţe svému dítěti poskytnout lásku a zvládne čelit i rizikovému průběhu těhotenství. V případě, ţe je vztah s matkou narušený, můţe mít těhotná ţena problém s proţíváním celého těhotenství a začne se silně vázat na svého manţela (Hučín, 2000, str. 10). Vztah těhotné ţeny a její matky je důleţitý pro adaptaci ţeny na těhotenství a mateřství. Existují čtyři faktory, které ovlivňují vztah těhotné ţeny ke své matce. Jedním z faktorů je dostupnost matky pro svou dceru v dětství, dospělosti, v průběhu těhotenství i po něm. Jestliţe matka není pro svou dceru k dispozici v dětství, neznamená to, ţe ji dcera nevnímá jako dostupnou v těhotenství. Těhotenství a narození dítěte je příleţitost pro vývoj tohoto vztahu na vyšší úroveň, většinou dochází k jeho zlepšení a urovnání. Dostupnost matky představuje emocionální podporu, zájem o dceru a respekt její dospělosti. Některé matky mají radost z příchodu vnoučete, svou dceru podporují a jsou šťastné, coţ způsobuje, ţe dcera přijímá matčinu pomoc bez ambivalence a cítí potřebu učit se od ní. Jiné matky jsou vůči svým dcerám kritické a tím je zraňují. Druhým ovlivňujícím faktorem je reakce matky na těhotenství své dcery a její uznání jako matky. Většina ţen si přeje sdílet se svou matkou pocity a záţitky ohledně 23

přicházejícího dítěte. Některé matky reagují na těhotenství své dcery radostí a těší se na nového člena rodiny. Jiné jsou šťastné, ale jejich reakce nevyjadřuje podporu a popisují svým dcerám porod jako děsivý záţitek. Jestliţe matka reaguje negativně, dcera začne pochybovat a své sebeúctě, sebevědomí a přijetí svého dítěte ostatními. Dalším z faktorů je respekt dcery jako nezávislé osobnosti a komunikace s ní jako s dospělou ţenou. Kdyţ matka nerespektuje dceřinu nezávislost, kontroluje ji a má sklon být kritická, je zřejmé, ţe vnímá svou dceru jako dítě. Tato situace můţe nastat, kdyţ několik vývojových událostí, odchod z domu, manţelství a těhotenství, následuje rychle za sebou. Matka můţe mít pocit, ţe není oceněna a přicházející vnouče bere jako druhou šanci na mateřství. V tomto případě nedojde k ujasnění role prarodiče, ale k identifikaci se svou dcerou. Ţena hledá mateřské záţitky a roli prarodiče se snaţí potlačit. Posledním faktorem je matčina ochota oddávat se vzpomínkám na těhotenství, porod a péči o dítě. Tyto informace zajišťují těhotné ţeně představu o mateřství a moţnost přípravy na události spojené s narozením dítěte. Sdílení informací se svou matkou je pro mnoho ţen potřebné. Dobrá komunikace mezi matkou a dcerou zvyšuje sílu osobnosti těhotné ţeny a důvěru v sebe sama. Vztah mezi matkou a dcerou je charakterizován vzájemností, která je zaloţena na empatii. Pokud je dospělá ţena schopná empatického přístupu ke své matce, tak dokáţe navázat dobrý vztah se svým manţelem, dětmi a ostatními. V případě, ţe má ţena negativní vztah s matkou jiţ před otěhotněním, během těhotenství se obvykle rána otevírá a dochází k obnově předchozího ţalu (Lederman, Weis, 2009, str. 87-99).

2.9.

Negativní faktory ovlivňující prožívání těhotenství Existují skupiny ţen, které mají ztíţenou psychologickou adaptaci na těhotenství.

Zároveň v průběhu celého těhotenství můţe na ţenu působit celá řada negativních faktorů, které mají vliv na její proţívání. 2.9.1. Věk ženy pod 20 let Dospívání je období v ţivotě ţeny přibliţně do 20 let věku, kdy dochází ke zrání osobnosti a sociálnímu vývoji. Těhotenství v tomto věku je často neplánované, výsledkem nevědomosti a nechráněné sexuální aktivity. Pro některé dívky je důvodem k otěhotnění jejich nepřizpůsobivost, špatné školní výsledky, konfliktní vztah s rodiči, nedostatek ţivotních cílů nebo zoufalá potřeba být milován. Dívka má pocit, ţe si mateřstvím získá 24

zájem okolí a zvýší svoji sebeúctu, ale výsledkem naopak bývá pocit bezmoci, hněvu, vlastní neschopnosti, samoty a izolace od vrstevníků. Bylo prokázáno, ţe někteří dospívající vědomě vyuţívají těhotenství pro vytvoření vlastní identity, k zajištění závazků nebo k prosazení vlastní nezávislosti. Povaţují to za příleţitost pro ukončení vzdělávání nebo získání finanční podpory. Obecně těhotenství v tomto věku silně souvisí s nevyřešenými otázkami a představuje potíţe pro přechod do dospělosti. Těhotenství dospívající dívky je povaţováno za biopsychosociální problém. Po biologické stránce je těhotenství rizikové kvůli nedostatečné výţivě nebo zanedbané prenatální péči ze strany matky. Hlavním psychologickým rizikem je nezralost. Dívka má schopnost zvládnout těhotenství po fyzické stránce, ale nemusí být schopna přiměřeně reagovat na tlak, který doprovází těhotenství i rodičovství. Matka v adolescentním věku mívá nedostatečnou schopnost rozeznávat potřeby dítěte a reagovat na ně. Přítomnost dítěte narušuje psychosociální vývoj, dochází ke ztrátě svobody, dětství a omezuje ve vytváření mezilidských vztahů. Mezi sociální problémy patří ekonomické následky, narušení vzdělávání a pracovních příleţitostí. Dospívající matky mívají méně stabilní manţelství, horší pracovní místa a niţší příjmy. Těhotenství v adolescentním věku je traumatizující vývojovou krizí pro dívku i celou její rodinu (Cherry, Merkatz, 1991, str. 98-101, 211-213). 2.9.2. Věk ženy nad 35 let V dnešní době mnoho ţen odkládá narození prvního dítěte aţ na období po ukončení vyššího vzdělání nebo po dosaţení vyšší a pruţnější úrovně jejich kariéry. Některé páry čekají na dosaţení vyššího socioekonomického statusu. U ţeny starší 35 let je velice pravděpodobné, ţe bude v těhotenství ţít zdravým ţivotním stylem, nebude kouřit, pít alkohol a bude se chovat vhodně ke svému stavu. Ţeny v tomto věku jsou mnohem zralejší, mají větší sebevědomí a kladou důraz na své potřeby. Těhotenství je ale také často doprovázeno větší úzkostí a strachem z neúspěchu (Cherry, Merkatz, 1991, str. 105-107). Studie prokázaly, ţe zralejší rodiče jsou vnímavější k potřebám svého dítěte, zodpovědnější ve výchově a věnují dítěti více času, protoţe jiţ mají vybudovanou pracovní kariéru a ochotněji ji přeruší na čas potřebný pro zajištění péče. Starší ţena je ve své mateřské roli sebejistější, trpělivější, rodičovství jí přináší větší uspokojení a lépe zvládá problémy spojené s výchovou dítěte. Na druhou stranu s rostoucím věkem se zvyšují biologická rizika těhotenství, výskyt vrozených vývojových vad plodu a porodních 25

komplikací. Často také dochází k vytvoření aţ příliš silné citové vazby na dítě, matky bývají přepečlivé, přehnaně ochranitelské a snaţí se dítěti za kaţdou cenu vyhovět. Starším rodičům postupně ubývá fyzické síly a nemohou se svému dítěti věnovat tak intenzivně, jak by chtěli. (Krejčířová, Langmeier, 2006, str. 172) 2.9.3. Zatížená porodnická anamnéza Těhotenství, které skončilo potratem nebo porodem mrtvého plodu má velmi nepříznivý vliv na ţenskou psychiku. Ţena bývá mnohem úzkostnější a proţívá psychický tlak, protoţe ji lékaři více sledují, musí podstoupit amniocentézu apod. V tomto případě má velký vliv přístup porodní asistentky, měla by být empatická a citlivá. Je důleţité naslouchat ţeniným obavám a steskům, případně šetrně oslabovat její falešné představy. Jejím úkolem je také podpořit ţenu v tom, aby si připustila všechny své pocity a naučila se s nimi pracovat, neţ znovu otěhotní. U těhotné ţeny se zatíţenou porodnickou anamnézou se mohou vyskytovat psychosomatické projevy jako například nauzea, zvracení, bolest hlavy a další (Ratislavová, 2008, str. 29). „Ženy, které neúspěšně ukončily své těhotenství, nemají otěhotnět do té doby, dokud není celá záležitost psychologicky uzavřena a není ukončen celý proces truchlení. Uspěchání dalšího těhotenství je z psychologického hlediska velmi riskantní“ uvádí Pečená (1999, str. 151). 2.9.4. Ženy v těžké sociální a ekonomické situaci Ţeny s nízkým sociálním a ekonomickým statusem mají obvykle tendenci dříve otěhotnět, vyšší riziko předčasného porodu a nízké porodní hmotnosti dítěte. Dochází k horšímu vývoji těhotenství, který je způsoben nadměrným stresem, nedostatečnou výţivou a nevhodným ţivotním stylem, tedy kouřením, uţíváním alkoholu a drog. Velkým problémem je také nedostatečná prenatální péče ze strany matky (Cherry, Merkatz, 1991, str. 84-85). Nevyhovující sociální a ekonomické podmínky mohou způsobovat, ţe matky v důsledku izolace a opuštěnosti trpí nedostatkem lásky, odpočinku, podpory a sdílení. Často se u této skupiny ţen vyskytují depresivními stavy, hostilní a odmítavé chování k dítěti. Při péči o těhotnou ţenu v takové situaci je nutná úzká spolupráce porodní asistentky se sociální pracovnicí. Mezi další moţnosti pomoci lze zařadit podpůrné programy nebo mateřská centra, jejichţ cílem je uspokojení potřeb těhotné ţeny a zprostředkování 26

moţnosti pro získání praktických informací a zkušeností s rodičovstvím. Nejzávaţnějšími situacemi je týrání, domácí násilí nebo prostituce (Ratislavová, 2008, str. 30). 2.9.5. Nechtěné těhotenství Nechtěné otěhotnění je doprovázeno důleţitým procesem rozhodování, kdy ţena váhá mezi interrupcí a tím, zda si dítě ponechá. V případě, ţe je jiţ na umělé ukončení těhotenství pozdě, ţena proţívá stres, ambivalentní pocity vůči sobě, partnerovi a nenarozenému dítěti. Často se také objevují silné negativní emoce, jejichţ dlouhodobé působení můţe mít vliv na dítě. U nechtěných dětí byly prokázány rozdíly v sociabilitě, agresivitě a schopnosti milovat. Ţeny s negativním postojem ke svému těhotenství mohou mít větší riziko předčasného porodu (Ratislavová, 2008, str. 30). 2.9.6. Ženy s komplikacemi v těhotenství Ţena s komplikacemi v těhotenství proţívá stres, nejistotu, úzkost a strach o osud těhotenství. Často dochází k narušení potřeby jistoty a objevují se obavy z budoucnosti. Mezi nejnáročnější komplikace lze zařadit hrozící potrat nebo předčasný porod, kdy jsou ţeny dlouhodobě hospitalizovány. Nemocniční reţim, nečinnost, spolupacientky s různými problémy a jiné stravovací návyky mohou způsobovat změny v ţenské psychice nazývané jako hospitalismus, který se projevuje depresí, pláčem, protesty, agresí, uzavřeností, apatií a regresí. Úkolem porodní asistentky v péči o rizikovou těhotnou ţenu je umoţnit dostatečné návštěvy partnera, příbuzných a přátel, zajistit co nejvíce kladných vlivů, vytvořit prostředí, které se nejvíce podobá běţnému ţivotu ţeny a stimulovat psychiku klientky. Nejdůleţitější je poskytovat jednotné informace a podporovat důvěru mezi klientkou, zdravotnickým zařízením a personálem. Vhodné je také zařadit do péče aromaterapii, arteterapii nebo muzikoterapii, které vedou ke zklidnění, psychické stimulaci a odpoutání pozornosti (Ratislavová, 2008, str. 33).

27

2.9.7. Osamělá matka Svobodné matky tvoří zvláštní rizikovou skupinu těhotných. Těhotná ţena je vystavena většímu psychickému stresu a její vztah k těhotenství je jiný neţ u provdané ţeny nebo u ţeny se stálým partnerem (Pečená, 1999, str. 151). Proces rozhodování o přijetí role svobodné matky je ovlivněn různými motivy a osobnostními vlastnostmi. Existují různé alternativy, jak se svobodná matka s těhotenstvím vyrovná. První alternativou je, ţe těhotná ţena rezignuje na jakákoliv řešení, o dítě nestojí, ale nedokáţe se rozhodnout ani pro interrupci. V tomto případě je vysoké riziko, ţe ţena bude mít k dítěti negativní vztah. Těhotenství můţe být také řešením nefungujícího partnerského vztahu. Tento vztah se většinou rozpadne a negativní postoj muţe k těhotenství je pro budoucí matku stresující. Postoj ţeny k těhotenství můţe být různý, ale ve většině případů je akceptováno. Existuje také moţnost, ţe se ţena rozhodne mít dítě, i přestoţe nemá stálého partnera a ani ho nechce. Těhotenství je plánované, ţena si otce dítěte vybírá zcela racionálně, nic od něho neočekává a často jej ani jako otce neuvede. Postoj matky k dítěti pak bývá velice pozitivní. Těhotenství osamělé matky je povaţováno za zátěţovou situaci. Ţena můţe mít pocit méněcennosti v oblasti ţenské role, cítí se více ohroţena psychicky, sociálně i ekonomicky. Také je zvýšené riziko extremizace vztahu matky k dítěti. Ţeny často reagují různými obrannými mechanismy, které jim pomáhají zátěţovou situaci zvládnout. Jedná se například o racionalizaci, kdy se ţena ujišťuje, ţe většina manţelství se rozpadne a děti zůstanou bez otce. Osamělé matky mohou mít problém s vytvořením vztahu k plodu, své dítě si nepředstavují a nekomunikují s ním. Často se také ţena bez partnera necítí jako matka a k přijetí mateřské role dochází většinou aţ po porodu. V tomto případě je nutné se ţenou pracovat a věnovat se jí, abychom sníţili riziko vzniku komplikací při porodu (Vágnerová, 2000, str. 358). 2.9.8. Ženy s poruchou příjmu potravy v anamnéze Přestoţe jsou anorexie a bulimie v dnešní době celkem populárním tématem, jejich vlivu na těhotenství, porod a poporodní období je ve společnosti věnována malá pozornost. Pro průběh těhotenství a porodu představuje riziko především anorexie, která je pro ţeny obvykle jediným způsobem kontroly nad svým tělem. Během těhotenství dochází k nekontrolovatelným tělesným změnám, a proto se v této situaci můţe jednat o velmi stresující období. Těhotné ţeny s poruchou příjmu potravy v anamnéze vyţadují 28

poradenskou, případně terapeutickou odbornou péči. Optimální je propojená péče gynekologa, porodní asistentky, psychologa a specialisty na poruchy výţivy. Je vhodné do péče také zapojit partnera a rodinu, kteří ţenu podporují a povzbuzují ji k tomu, aby se nejprve vyléčila a poté otěhotněla. U těhotných ţen s poruchami příjmu potravy v anamnéze se obvykle častěji vyskytují spontánní potraty, perinatální úmrtí nebo porody plodů s nízkou porodní hmotností. Častěji také trpí úzkostí, depresemi v těhotenství a po porodu a vztahovými problémy s novorozenci. Mohou se u nich vyskytovat psychologické problémy, častý je strach o dítě spojený s obavami z nárůstu hmotnosti (Papeţová, 2004, str. 1-3).

2.10. Psychické potíže v těhotenství V průběhu těhotenství můţe u ţeny dojít k rozvoji psychické poruchy, mezi které lze zařadit úzkost a deprese. 2.10.1. Úzkost Těhotenství samo o sobě často bývá zdrojem úzkosti. Ţena si zvyká na novou roli, zodpovědnost, přítomnost nového člověka ve svém ţivotě, a proto jsou úzkostné reakce zcela pochopitelné. Mohou se objevit problémy s koncentrací, podráţděnost, nejistota, ambivalentní vztah k dítěti, obavy a nejistota. Tyto projevy většinou pokládáme za celkem normální, mohou to však být i první projevy rozvíjející se úzkostné poruchy. Podkladem pro rozvoj úzkostných poruch v graviditě je psychická porucha v anamnéze, stresující faktory přímo spojené s těhotenstvím, ztráta dítěte v předchozím těhotenství nebo narození postiţeného dítěte. Velký vliv má také osobnost ţeny, její očekávání od partnera a okolí, schopnost ţeny zvládnout změny spojené s těhotenstvím a změnou ţivotní role. Generalizovaná úzkostná porucha se projevuje obavami a starostmi, které se týkají jakékoliv oblasti ţivota, převáţně těhotenství, plodu, partnerského vztahu a budoucnosti. Ţena proţívá celodenní úzkost, výčitky, naříká, není schopná si odpočinout a soustředit se. Panická porucha je charakteristická záchvaty intenzivního strachu se silným vegetativním doprovodem, anticipační úzkostí střídající se s atakami paniky. Specifické fobie jsou poruchy vyskytující se jiţ od dětství, patří mezi ně strach z výšek, ze zvířat a další. Tokofobie je typická fobie pro těhotenství, kdy má ţena strach z porodu, bolesti nebo úmrtí při porodu. 29

Sociální fobie se projevuje zanedbáváním prenatální péče ze strany matky z důvodu studu a obav ze ztrapnění se (Praško, 2002. str. 45-50). V péči o ţeny s úzkostnými poruchami je vhodné zapojení psychologa nebo psychiatra. Ze strany porodní asistentky je důleţité věnovat ţeně dostatek pozornosti, pochopení a podpory, aby za své pocity necítila vinu. Také je nutné podávat ţeně, partnerovi a celé její rodině potřebné informace, které přispívají k odstranění falešných představ (Ratislavová, 2008, str. 42).

2.10.2. Deprese Zvládnutí stresujících ţivotních událostí způsobuje zrání osobnosti, naopak při jejich nevyřešení dochází k narušení aţ ztrátě psychické rovnováhy, coţ můţe vést ke vzniku duševní poruchy. Rizikovými faktory pro vznik deprese v těhotenství jsou depresivní porucha v anamnéze, omezená sociální podpora, mladší věk, partnerské konflikty nebo ambivalentní pocity související s těhotenstvím. K rozvoji deprese často přispívají váţné ţivotní události spojené se ztrátou. Neléčená depresivní porucha můţe způsobit nedostatečnou péči, výţivu, kouření, uţívání alkoholu nebo drog. Během těhotenství je výskyt deprese a úzkosti mnohem rizikovější neţ v jiných obdobích ţivota, protoţe ovlivňují vývoj plodu. Pro vytvoření základů psychiky dítěte a kladného vztahu k dítěti je velmi důleţitý dobrý psychický stav matky (Baďurová, 2005, str. 400-401). Deprese v těhotenství zvyšuje riziko potratu, předčasného porodu a porodu plodu s nízkou porodní hmotností. Často má ţena problém pečovat o své dítě, nedokáţe být starostlivá a milující, coţ můţe vést k narušené citové vazbě. Narušená citová vazba můţe mít vliv na psychiku a chování dítěte. Objevují se u ní problémy se spánkem, uzavřenost, pasivita, pomalejší vývoj a rozvoj schopností a dovedností (Canadian Paediatric Society, 2010).

3. PSYCHOLOGICKÁ PODPORA PRO TĚHOTNÉ ŽENY U člověka jsou navzájem propojeny biologické, sociální a psychologické roviny, které jsou ovlivňovány vnějším prostředím. Je prokázáno, ţe psychologickými a sociálními vlivy se můţe měnit biologická stránka člověka a naopak. Přes veškeré poznatky je medicína často zaměřena pouze na funkci orgánů, nikoliv na celého člověka, jeho tělo, emoce a prostředí, ve kterém se nachází. (Ratislavová, 2008, str. 5)

30

V průběhu těhotenství ţena potřebuje osobu, která ji psychicky podporuje, odpovídá na všechny otázky a zmírňuje její obavy. Nejdůleţitější úlohu má chápající partner, ale odborné odpovědi můţe těhotná ţena získat pouze od své porodní asistentky, případně od lékaře. Těhotné ţeně by měla být poskytována komplexní zdravotnická a psychosociální podpora zaměřující se na její individuální potřeby (Čech a kol., 2006, str. 86).

3.1.

Možnosti porodní asistentky Porodní asistentka je osoba, na kterou se ve společnosti kladou velmi vysoké

nároky. Jejím úkolem je odborná ošetřovatelská péče a orientace v medicínských otázkách gynekologie, porodnictví a neonatologie. Mezi kompetence porodní asistentky patří diagnostika těhotenství, provedení ţeny a jejích blízkých průběhem celého těhotenství, vedení fyziologického porodu a péče o matku a dítě po porodu (vyhláška č. 424/2004 Sb., viz. Příloha č. 2). Porodní asistentka by měla svou práci vykonávat s radostí a uspokojením, měla by pracovat na vývoji své osobnosti a snaţit se v sobě nalézt vlastnosti důleţité pro vykonávání této profese, mezi které lze zařadit zodpovědnost, schopnost dělat nezávislá rozhodnutí, naslouchat, utvořit si celistvý pohled na situaci a mít vědomosti v co největším rozsahu (Štromerová, 2010, str. 9-17). Pro vytvoření důvěrného vztahu se ţenou je důleţité poskytování podpory, porozumění, pochopení a úcta. Porodní asistentka by měla respektovat individuální potřeby a přání kaţdé ţeny a posilovat její sebedůvěru. Další oblastí péče je práce porodní asistentky se ţenou, jejím partnerem a rodinou především v oblasti porodnictví. V dnešní době je těhotenství proţíváno celou rodinou, partner je mnohem častěji účastníkem předporodních kurzů a těhotné ţeny se obracejí na porodní asistentky s obavami, jak připravit sourozence na příchod nového člena rodiny. Důleţitou úlohou porodní asistentky je zjišťování komplikací u matky i dítěte, vytipování rizikové skupiny ţen a zajištění pomoci. Měla by být schopná zajistit lékařskou péči nebo doporučit odborníka, na kterého se ţena bude moci obrátit. V dnešní společnosti je přeceňována touha pacientů po pomoci a zároveň jim pomoc není aktivně nabízena. Důleţité je nechat na pacientovi odpovědnost za své zdraví a psychickou pohodu, protoţe kaţdý člověk má právo činit rozhodnutí a nést plnou

31

zodpovědnost za své jednání. Úkolem porodní asistentky by měla být pomoc ţeně poznat a pochopit její moţnosti a vyuţít její schopnosti. Ke kontaktu porodní asistentky se ţenou dochází v gynekologické ambulanci, kam ţena chodí na preventivní prohlídky nebo prenatální péči a dále v nemocnicích na gynekologicko-porodnické klinice. Porodní asistentka má také moţnost zprostředkovávat kurzy předporodní psychoprofylaktické přípravy, laktační poradenství a pracovat v komunitní péči, která se zaměřuje na péči o ţenu ideálně před početím plodu aţ do konce šestinedělí, případně déle podle potřeb ţeny a dítěte (Ratislavová, 2008, str. 5-6, 47). Ze své zkušenosti vím, ţe ve zdravotnické praxi je psychologická podpora pro těhotné ţeny velmi nedostatečná. Samozřejmě existují porodní asistentky, které na psychiku těhotné ţeny dbají, zajímají se o ni a věnují dostatek pozornosti jejím steskům a potřebám. Ale ve většině případů je to přesně naopak. Kaţdý zdravotnický pracovník obvykle splní veškeré své povinnosti, které se týkají převáţně fyzické oblasti člověka, ale pocity a emoce osoby, o kterou pečují, jsou pro ně nepodstatné. Ţena je v období těhotenství mnohem vnímavější a citlivější, a proto by hlavně porodní asistentky měly být ke svým klientkám empatické a vnímavé. Zdravotníci v gynekologické ambulanci nemají dostatek času věnovat se psychice těhotných ţen, navíc není ani dostatek prostoru poskytujícího soukromí. Těhotné ţeny jsou objednávány na čas a čekárny jsou často plné. Tuto situaci by vyřešilo, kdyby se o těhotné ţeny mohla starat jejich vlastní porodní asistentka, která by je provázela celým těhotenstvím, porodem i šestinedělím. V poslední době o této moţnosti jedná i pracovní skupina na Ministerstvu zdravotnictví zřízena pro porodnictví. Zda toto bude v budoucnosti moţné (nyní to není podporováno ze stran pojišťoven), zatím není jasné. Dalším problémem v dnešní společnosti je nedostatek literatury zabývající se psychologií těhotenství. Publikací pouze na toto téma je velmi malé mnoţství. Například v učebnici klasického porodnictví je psychice těhotné ţeny věnována přibliţně jedna strana, coţ je opravdu nedostačující. S vyhledávání zdrojů pro mou bakalářskou práci jsem měla celkem problémy. Psychologií těhotenství se také zabývá malé mnoţství odborníků, mezi které patří například PhDr. Marie Pečená, PhDr. Ilona Špaňhelová, Mgr. Eliška Kodyšová a Mgr. Danuše Jandourková. Je důleţité, aby porodní asistentka vykonávala svou práci s láskou a věnovala se ţenám ve velké míře i po psychické stránce. 32

PRAKTICKÁ ČÁST 4. ZPRACOVÁNÍ PRAKTICKÉ ČÁSTI 4.1.

Formulace problému Těhotenství je důleţitým obdobím v ţivotě ţeny, které má vliv na její psychiku a

chování. Úkolem porodní asistentky je individuální přístup ke kaţdé ţeně a péče o ţenu v bio-psycho-sociálně-spirituální oblasti. Psychika ţeny v těhotenství je ve velké míře ovlivněna tím, zda ţena dítě plánovala či nikoliv. Proto jsem se rozhodla ve své praktické části věnovat právě tomuto tématu. Praktická část je zaměřena na analýzu pocitů ţen v jednotlivých trimestrech z hlediska plánování těhotenství.

4.2.

Stanovení cílů

Za cíle své bakalářské práce jsem si zvolila: Cíl 1 - Zpracování ţivotní anamnézy kaţdé ţeny Cíl 2 - Analýza pocitů ţeny v jednotlivých trimestrech z hlediska plánování těhotenství Cíl 3 - Navrţení doporučení pro praxi Cíl 4 - Sebereflexe

4.3.

Výběr metodiky Pro zpracování praktické části mé bakalářské práce jsem zvolila kvalitativní

výzkum. K analýze pocitů těhotné ţeny v jednotlivých trimestrech vyuţívám polostandardizovaný rozhovor doplněný o ţivotní anamnézu kaţdé ţeny. Všechny rozhovory byly uskutečněny v domácím prostředí respondentek, získané informace jsem si s jejich souhlasem nahrávala a následně je doslovně přepsala. Kaţdý rozhovor jsem analyzovala kódováním, shrnula do diskuze a nakonec jsem navrhla doporučení pro praxi. Obě těhotné ţeny byly seznámeny s tím, ţe je můj výzkum anonymní a získané informace vyuţiji pouze pro zpracování mé bakalářské práce.

33

4.4.

Vzorek respondentů Ve výběru respondentek nezáleţelo na věku, vzdělání ani rodinném stavu.

Hlavními podmínkami bylo plánování či neplánování těhotenství a také to, aby byly respondentky primipary. Pro výzkum jsem si cíleně vybrala dvě těhotné ţeny, z nichţ jedna těhotenství plánovala a druhá nikoliv. Ţena, která těhotenství plánovala je moje sestřenice, velmi dobře se známe a máme blízký vztah. Se ţenou, která těhotenství neplánovala, mě seznámila kamarádka, před rozhovory jsme se znaly velmi krátce. S kaţdou ţenou jsem absolvovala tři sezení, která proběhla vţdy ke konci jednotlivých trimestrů. V rozhovorech jsem se zaměřila na proţívání ţen během těhotenství, na emoce ţen v situacích typických pro určitý trimestr a na jejich vnímání vztahu s partnerem a rodinou.

34

4.5.

Životní anamnéza

Zdeňka – 19 let, studentka středního odborného učiliště (obor kadeřnice) Osobní anamnéza: v roce 2007 mentální anorexie, léčena ambulantně u psychologa Rodinná anamnéza: otec je závislý na alkoholu, dědeček z paternální strany zemřel na IM Gynekologická anamnéza: opakované záněty adnex, menstruace od 12 do 14 let, pravidelná - od 14 do 16 let poruchy menstruačního cyklu způsobené mentální anorexií - hormonální antikoncepci uţívala jeden rok, v roce 2012 ze zdravotních důvodů vysazena Osobní předpoklady: Zdeňka je mladá a psychicky nevyzrálá pro těhotenství. Po mentální anorexii má záporný vztah k sobě samé a nízké sebevědomí. Mezi její zájmy patří lyţování, tanec, večírky. Vztah s partnerem: Partner - 21 let, pracuje jako truhlář. Jejich vztah trvá 2 roky, kaţdý ţije u svých rodičů. Těhotenství neplánovali. V 15. týdnu těhotenství uzavřeli sňatek a zajistili si společné bydlení v domě partnerových rodičů. Bydlí v samostatné bytové jednotce. Petra – 24 let, vyučena jako švadlena, pracuje jako dělnice Osobní anamnéza: bezvýznamná Rodinná anamnéza: babička z paternální strany zemřela na rakovinu prsu v 64 letech, dědeček z paternální strany zemřel na rakovinu plic v 56 letech, dědeček z maternální strany DM II.typu, angina pectoris Gynekologická anamnéza: menstruace od 13 let, pravidelná, hormonální antikoncepci uţívala od 16 let, vysadila ji v únoru 2012 Osobní předpoklady: Petra je psychicky vyzrálá, má přiměřené sebevědomí a kladný vztah k sobě samé. Mezi její zájmy patří četba, plavání, procházky, kino. Vztah s partnerem: Partner – 34 let, pracuje jako automechanik. Jejich vztah trvá 1 rok, společně bydlí v domě partnerových rodičů. Těhotenství plánovali přibliţně půl roku.

35

4.6.

Rozhovory v prvním trimestru

4.6.1. Rozhovor se Zdeňkou Bylo Vaše těhotenství plánované? „Ne, v ţádném případě jsem miminko neplánovala. Ani malou chvilku jsem nepomyslela na to, ţe bych se chtěla stát matkou. Vţdyť je mi teprve 19 let. S přítelem jsme plánovali večírky, víkendy na horách, letní dovolenou, ale dítě ani náhodou.“ Chránila jste se před otěhotněním, když jste miminko nechtěla? „Musela jsem ze zdravotních důvodů vysadit hormonální antikoncepci a jiné způsoby ochrany jsme s přítelem velice zanedbávali. Byla jsem přesvědčená, ţe po zdravotních problémech v souvislosti s anorexií uţ nebudu moci mít děti a ani jsem si tuto myšlenku nepřipouštěla.“ Jak jste se cítila, když jste zjistila, že jste těhotná? Na co jste myslela? „Byl to nejhorší den v mém ţivotě. V hlavě jsem měla pouze jednu myšlenku a tou byl potrat. Myslela jsem na to, ţe ještě nemůţu mít dítě, protoţe jsem mladá a vůbec jsem si neuţila ţivot. Dítě jsem nechtěla, byla jsem si jistá, ţe bych to nezvládla. Cítila jsem vztek sama na sebe i svého partnera, ţe jsme si nedali větší pozor. V tuto chvíli jsem byla zcela rozhodnutá, ţe půjdu na interrupci.“ Bála jste se, jak se bude partner chovat, až zjistí, že jste těhotná? Jaké byly Vaše pocity z jeho reakce? „Nebála jsem se vůbec. Byla jsem rozhodnutá, ţe půjdu na interrupci, takţe ani nebylo čeho se bát. Měla jsem pocit, ţe se to týká jenom mě a on do toho nemá co mluvit. Kdyţ jsem partnerovi řekla, ţe jsem těhotná, jeho reakce mě zaskočila. Začal mě utěšovat a přesvědčovat o tom, ţe na ţádnou interrupci nepůjdu. Argumentoval tím, ţe je to i jeho dítě a ţe se o nás postará. Nakonec to vyústilo v prudkou hádku, protoţe já jsem nechtěla slyšet ani slovo o tom, jak spolu budeme ţít a vychovávat dítě. Měla jsem pocit, ţe se úplně zbláznil. Po hodinové hádce jsem se rozhodla, ţe uţ to nebudu řešit. Slíbila jsem mu, ţe si dítě necháme a tím naše diskuze skončila.“ Co Vaše rozhodnutí změnilo? „Po hádce s partnerem jsem šla za mamkou. Vţdycky mně dokázala utěšit a poradit. Kdyţ jsem jí řekla, ţe jsem těhotná, měla obrovskou radost a v tu chvíli jsem si 36

uvědomila, jak jsem byla hloupá. Všichni okolo mě měli radost a já jsem dělala jenom scény, ani chvilku jsem se nezamyslela nad moţností, ţe bych si to miminko nechala. To byl vlastně první okamţik, kdy jsem nad tím začala přemýšlet. Další moment, který mě ujistil v tom, ţe nemám jít na potrat, byl ultrazvuk. Pak uţ jsem si byla zcela jistá.“ Bála jste se, jak bude na Vaše těhotenství reagovat okolí? Jaké byly Vaše pocity z jejich reakce? „Nejvíce jsem se bála, jak bude reagovat můj táta. Nemám s ním moc dobrý vztah a vţdycky mně říkal, ţe jestli otěhotním, tak půjdu z domu. Naštěstí to tátovi sdělila mamka, a tím mi moc pomohla. Nejprve jsem si od něho vyslechla přednášku o tom, jak jsem nezodpovědná, ale nakonec se uklidnil. Teď mně se vším pomáhají oba rodiče.“ Je pro Vás přirozené o těhotenství mluvit s okolím? „Je pro mě velmi těţké dívat se lidem okolo sebe do očí, hlavně rodičům svého partnera. Mám stále pocit, jako bych něco provedla, stydím se za to, ţe jsem těhotná. Většina lidí se na mě dívá skrz prsty, ve škole si na mě všichni ukazují. Vím, ţe mě má rodina i partner podporují, ale nedokáţu se zbavit nejistoty, jestli jsem se rozhodla správně. Dítě jsem nechtěla a budu ho mít. Vdávat jsem se nechtěla a budu se vdávat. Jako kdyby se můj ţivot obrátil vzhůru nohama. Na druhou stranu vím, ţe to maličké v sobě začínám mít moc ráda. Nechtěla bych mu ublíţit.“ Změnil se Váš vztah s partnerem od té do doby, co jste těhotná? Jak se k Vám chová? Je Vám oporou? „Náš vztah se určitě hodně změnil, někdy si připadám jako na houpačce, chvíli se smějeme a pak zase mlčíme. Myslím si, ţe ani jeden z nás ještě není smířený s tím, co nás čeká. Oba máme strach a kaţdý z nás se s nastalou situací vyrovnává po svém. Navíc moje i partnerovi rodiče při kaţdé příleţitosti mluví o svatbě, která podle nás není tak nutná. Radši bychom se vzali aţ po porodu, ale přece jim nebudeme kazit radost. Nakonec je to asi jedno, kdy se vezmeme. I přesto je partner ke mně velice pozorný a snaţí se mi všechno ulehčit, je mi velkou oporou.“

37

Prožíváte aktivní pohlavní život? „Ano, pohlavní ţivot máme aktivní stejně jako před mým otěhotněním. Mohu říci, ţe po této stránce se v našem vztahu vůbec nic nezměnilo. Pohlavní styk nás velmi spojuje, pokaţdé mě přesvědčí o tom, ţe jsme se rozhodli správně. Jak se cítíte nyní? Máte z něčeho strach? „Nyní se cítím trochu lépe, protoţe uţ jsem se rozhodla, ţe si miminko nechám. Ale začínám mít obavy z toho, co mě čeká. Za pár týdnů se budu vdávat a stěhovat k partnerovým rodičům. Ještě před rokem bych se smála, kdyby mi někdo řekl, ţe brzy otěhotním a vdám se. Všechno je to jako nepovedený vtip. Veškeré sny a představy o mé budoucnosti se během několika dní vypařily.“

38

Shrnutí rozhovoru 

Popis průběhu rozhovoru Rozhovor byl uskutečněn v domácím prostředí respondentky. V průběhu rozhovoru

respondentka nenavazovala oční kontakt, dívala se do země a na otázky reagovala krátkými odpověďmi. Mluvila potichu, byla odtaţitá a uzavřená. Na počátku rozhovoru vyţadovala přítomnost partnera, který ji drţel za ruku a po celou dobu mlčel. 

Analýza rozhovoru kódováním - touha ukončit těhotenství při jeho zjištění - nevytvořená představa být matkou - právo o osudu těhotenství rozhodovat jen sama - změna názoru na osud těhotenství po rozhovoru s partnerem, matkou a po provedení ultrazvuku - stud za těhotenství - pocit nejistoty ze svého rozhodnutí - aktivní pohlavní ţivot



Diskuze Zdeňka těhotenství neplánovala. Při zjištění těhotenství cítila vztek a okamţitě se

rozhodla, ţe situaci vyřeší interrupcí. Emoce při zjištění těhotenství jsou individuální, z její reakce je zřejmé, ţe dítě opravdu nechtěla. Partnerovou reakcí se nezabývala, protoţe byla přesvědčená, ţe má právo o těhotenství rozhodovat sama. Názor změnila po rozhovoru s partnerem, s matkou a po provedení ultrazvuku. Zdeňka řeší otázku sňatku, coţ je pro svobodné ţeny v prvním trimestru typické. U Zdeňky se objevují typické ambivalentní pocity. Vnímá stud za své těhotenství, je nejistá ze svého rozhodnutí, ale zároveň přiznává, ţe má k plodu jiţ vytvořený vztah a nechce ho ztratit. 

Doporučení pro praxi U Zdeňky je těhotenství z psychologického hlediska rizikové. Ţena je mladá,

nevyzrálá a nepřipravená na mateřskou roli. Vzhledem k mentální anorexii v anamnéze by byla během celého těhotenství vhodná odborná psychologická péče, do které bych zapojila partnera i rodinu těhotné ţeny.

39

4.6.2. Rozhovor s Petrou Bylo Vaše těhotenství plánované? „Ano, těhotenství jsme s partnerem plánovali asi půl roku. Vysadila jsem hormonální antikoncepci a chvilku to trvalo, neţ jsem otěhotněla. Miminko uţ jsem si přála mnohem déle, ale bála jsem se to před partnerem vyslovit. Chodili jsme spolu strašně krátce a nechtěla jsem, aby si myslel, ţe jsem se zbláznila. Kdyţ na to pak přišla řeč, tak jsem zjistila, ţe si dítě přeje stejně jako já.“ Jak jste se cítila, když jste zjistila, že jste těhotná? Na co jste myslela? „Moje zjištění, ţe jsem těhotná, bylo trochu komplikované. Kdyţ jsem nedostala menstruaci, tak mně vyšly dva těhotenské testy negativní a aţ třetí pozitivní. Moc jsem nevěřila tomu, ţe se to povedlo, ale strašně jsem si to přála. Hned druhý den jsem šla na gynekologii. Paní doktorka mně udělala ultrazvuk a potvrdila, ţe jsem těhotná. Naplnil mě pocit štěstí a radosti. Moc jsem si přála, aby bylo vše v pořádku a abych miminko donosila.“ Bála jste se, jak se bude partner chovat, až zjistí, že jste těhotná? Jaké byly Vaše pocity z jeho reakce? „Vůbec ne, říkala jsem si, ţe bude šťastný, kdyţ jsme miminko plánovali. Moc jsem se těšila, aţ mu to řeknu. Ale jeho reakce mě překvapila. Hned jak jsem vyslovila, ţe jsem těhotná, se choval divně. Byl zaraţený a nic neříkal, jen na mě tupě zíral. Pak se z ničeho nic zvednul a odešel pryč.“ Jak jste se cítila, když partner odešel? „Začínala jsem propadat panice, ţe si to rozmyslel. Vůbec jsem v tu chvíli nechápala, co se děje a co se vůbec bude dít. Měla jsem strach, ţe se na mě zlobí.“ Vrátil se partner? Jak to probíhalo po jeho návratu? „Asi za hodinu se vrátil zpátky s úsměvem na tváři. Vysvětlil mi, ţe musel odejít, protoţe nevěděl, jak reagovat. Vůbec si nedokázal představit, jaké to bude, aţ nahlas uslyší, ţe jsem těhotná a on bude táta. Pochopila jsem, ţe byl opravdu jen zaskočený a ţe má z mého těhotenství stejnou radost jako já.“

40

Bála jste se, jak bude na Vaše těhotenství reagovat okolí? Jaké byly Vaše pocity z jejich reakce? „To jsem nějak neřešila. Moje rodiče o všem věděli. Řekla jsem jim to hned, jak jsem vysadila antikoncepci, takţe to očekávali. Kdyţ jsem jim o svém těhotenství řekla, měli velikou radost. Akorát jsem měla trochu obavy, jak budou reagovat partnerovi rodiče. O tom, ţe plánujeme zaloţení rodiny, nic nevěděli. Jsou to starší lidé a vzhledem k tomu, ţe jsme se nevzali, jsem očekávala spíše negativní reakce. Nakonec mě velice překvapili, byli opravdu šťastní a o svatbě nepadlo ani slovo.“ Je pro Vás přirozené o těhotenství mluvit s okolím? „Jsem teprve na začátku, sama jsem si na představu, ţe za pár měsíců budu máma, ještě nezvykla, tak to nechci zakřiknout. Jsem radši, kdyţ o tom moc nemluvíme a neplánujeme, protoţe nás čeká ještě dlouhá cesta, neţ se to maličké narodí. Ale samozřejmě se mně nejlépe o těhotenství mluví se svou rodinou a blízkými.“ Změnil se Váš vztah s partnerem od té do doby, co jste těhotná? Jak se k Vám chová? Je Vám oporou? „Ze začátku byl partner trochu nervózní, chvilku trvalo, neţ si úplně zvykl na skutečnost, ţe budeme mít miminko. Neustále mě pozoroval ze všech stran a u toho přemýšlel. Někdy se musím smát, kdyţ vidím, jak je muţské myšlení úplně odlišné neţ ţenské. Muţi přemýšlí nad vším, co nám je zcela jasné. Ale je nesmírně starostlivý a vnímavý, trpělivě naslouchá kaţdým mým problémům a mohu se na něho ve všem spolehnout. Je mi velikou oporou.“ Prožíváte aktivní pohlavní život? „Náš pohlavní ţivot je stejný jako před mým otěhotněním. Nemám ţádné nevolnosti a cítím se velmi dobře, takţe ani není důvod. Naopak je partner citlivější a vnímavější neţ byl dříve, naše společné chvíle jsme začali mnohem více proţívat. Miminko nás velmi sbliţuje.“

41

Jak se cítíte nyní? Máte z něčeho strach? „Kaţdý den se cítím jinak. Jeden den se probudím šťastná, veselá, jakou mám radost, ţe budeme mít miminko. Druhý den mám zase pocit, jako by to všechno byl úplně špatný nápad. Mám obrovský strach, ţe miminko nedonosím a ţe se něco přihodí. Celý den leţím v kníţkách a hledám na internetu, co je pro těhotenství nebezpečné a co ne. Jednou mě hodně bolelo břicho, měla jsem strašný strach, ţe se něco stalo, ale nakonec to byla jen zácpa. Někdy se za to na sebe zlobím. Naštěstí jsem v kontaktu s porodní asistentkou. Je to moje kamarádka. Kdykoliv řeším nějaký problém nebo mám strach, tak jí zavolám a ona mi vše vysvětlí. Jsem moc ráda, ţe ji mám.“

42

Shrnutí rozhovoru 

Popis průběhu rozhovoru Rozhovor byl uskutečněn v domácím prostředí respondentky. Respondentka

v průběhu rozhovoru navazovala oční kontakt a usmívala se. Nad kaţdou otázkou přemýšlela, dlouho hledala odpověď, ale nakonec odpověděla velmi stručně. Pro sdělení hlubších pocitů jsem jí musela pomoci kladením otázek. 

Analýza rozhovoru kódováním - radost a štěstí při zjištění těhotenství - nepřítomnost strachu z partnerovy reakce na těhotenství - neochota o těhotenství moc mluvit, aby se štěstí nezakřiklo - aktivní pohlavní ţivot - strach ze ztráty plodu - ocenění podpory porodní asistentky



Diskuze Petra těhotenství plánovala. Při zjištění těhotenství cítila radost a štěstí, coţ je

důkazem její touhy po dítěti. Neměla obavy z partnerovy reakce, naopak se těšila, aţ mu vše řekne. S okolím o těhotenství raději moc nemluvila, protoţe se bála, ţe by mohla své štěstí „zakřiknout“. Tento postoj se obvykle vyskytuje u ţen, které jsou těhotné poprvé a dlouho touţí po dítěti. U Petry se objevují typické ambivalentní pocity, ţena cítí radost ze svého těhotenství, ale zároveň má strach ze ztráty plodu. Oceňuje podporu porodní asistentky, která jí vyvrací falešné představy a je s ní neustále v kontaktu. 

Doporučení pro praxi U Petry je těhotenství z psychologického hlediska zcela fyziologické. Ţena je

vyzrálá a připravená na mateřskou roli. Občas se cítí nejistá a má strach o plod. V tomto případě je velmi významná podpora porodní asistentky, která má pozitivní vliv na její psychiku.

43

4.7.

Rozhovory ve druhém trimestru

4.7.1. Rozhovor se Zdeňkou Jak se cítíte? „Cítím se celkem dobře. Zvládla jsem svatbu a stěhování k partnerovým rodičům a jsem na sebe pyšná. Svatba byla krásná, uţila jsem si to. Netušila jsem, ţe budu tak šťastná, aţ si partnera vezmu. Horší bylo období před svatbou. Myslela jsem, ţe peklo kolem zkoušení svatebních šatů nikdy neskončí. Je to šílený pocit hledat šaty podle velikosti. Nemohla jsem si vůbec vybrat ty, které se mi líbily. Nakonec jsem se skoro nevešla ani do těch, které jsem měla objednané. Jsem ráda, ţe to všechno uţ mám za sebou.“ Jaké máte pocity z toho, že budete matka? „Tato skutečnost mě velmi znervózňuje. O malé děti jsem se nikdy moc nezajímala a nepřicházela s nimi do styku. Nedokáţu si představit, ţe zanedlouho budu drţet malé miminko v náručí. Mám strach, ţe ho nebudu umět přebalit nebo vykoupat, připadá mi to všechno tak sloţité. Vůbec si nevěřím, ţe budu dobrá máma, mám z toho všeho veliké obavy.“ Jak vnímáte Váš vztah s partnerem? Nastaly v něm nějaké změny? „Vztah s partnerem je krásnější neţ dříve. Řekla bych, ţe se náš vztah od základu změnil. Dříve jsme chodili na večírky, pili alkohol a nic jiného nás tak moc nezajímalo. Teď si připadám dospělejší a rozumnější. Všechny události, které jsme během tak krátké chvíle zaţili, nás hodně sblíţili. Partner je ke mně velmi pozorný, moje střídavé nálady zvládá bez problémů a ve všem mě podporuje. Mohu se na něho ve všem spolehnout.“ Jak se k Vám chová Vaše rodina? Změnil se Váš vztah s matkou? „Moje rodina je mi obrovskou oporou uţ od začátku těhotenství. Můţu se na ně s čímkoliv obrátit a pomáhají mi. Mám pocit jako bych se k nim trochu přiblíţila. Od té doby, co jsem měla anorexii, mě pořád jen hlídali, ani na okamţik ze mě nespustili oči. Kaţdý den jsem se váţila, nacpali do mě jídlo a tím náš vztah skončil. Teď se o mě více zajímají, ptají se, jak se mám a co je nového, ne kolik jsem přibrala. Těhotenství mě pomohlo si k nim zase najít cestu a jsem za to moc ráda.“ 44

Je pro Vás přirozené o těhotenství mluvit s okolím? „Nedělá mi to takové problémy jako dřív. Přestala jsem mít výčitky, ţe jsem těhotná, uvědomila jsem si, ţe k tomu nemám důvod. Mám pocit, ţe uţ moje těhotenství nikdo tolik neřeší. Skutečnost, ţe jsem těhotná, ke mně prostě patří. Mám velkou oporu v kamarádkách, všechno se mnou proţívají a kaţdý den pozorují, jak mi roste břicho. Také mě velmi podporuje partner a celá rodina, a proto nemám problém o svém těhotenství s kýmkoliv mluvit.“ Jaký máte vztah s porodní asistentkou v prenatální poradně? Je Vám oporou? Zajímá se o Vaše problémy? „Porodní asistentka je protivná, skoro mě ani nepozdraví a o ničem se mnou nemluví. Jednou jsem se jí na něco zeptala a ještě jsem dostala vynadáno. Od té doby se na nic neptám a raději si to najdu na internetu nebo se zeptám mamky. Vţdycky mě akorát změří tlak, něco zapíše a pošle mě za doktorem. Náš vztah hodnotím velmi negativně.“ Jak hodnotíte změny Vašeho těla? „Změny mého těla mě neuvěřitelně stresují. Kaţdé ráno se probudím, půl hodiny pláču v koupelně před zrcadlem a říkám si, jak jsem odporná. Vůbec jsem si nedokázala představit, co těhotenství vlastně obnáší, ţe budu takhle jiná. Vţdycky jsem měla své tělo pod kontrolou a teď to najednou nejde. Mám pocit, ţe jsem přibrala úplně všude. Kdyţ vidím ostatní těhotné ţeny, chce se mi plakat. Vůbec nikdo nepřibral tolik co já. Kaţdá má jenom malé bříško a já vypadám jako bych měla sto kilo. Jsem celá oteklá, uţ se vůbec nevejdu do oblečení, které jsem nosila před těhotenstvím. Mám strach, ţe uţ nikdy nebudu vypadat jako dřív.“ Prožíváte aktivní pohlavní život? „Pohlavní ţivot byl celkem v pořádku aţ do svatby. Od té doby jsem hodně přibrala a před partnerem se stydím svléknout. Začal se mnou chodit, kdyţ jsem byla štíhlá, a proto se mu uţ nemůţu líbit. Určitě nemá rád tlusté ţeny.“ Jak na změny Vašeho těla reaguje partner? Ptala jste se ho, zda se mu líbíte? „Partner mě stále přesvědčuje, jak mi to sluší, ţe to prostě k těhotenství patří a po porodu budu vypadat zase jako dřív. Já mu ale nevěřím, snaţí se mě jenom uklidnit.“

45

Myslíte na miminko? Mluvíte s ním? Představujete si, jak vypadá? „Na miminko myslím velice často. Povídám si s ním kaţdý den, hlavně kdyţ jsem sama doma. Vyprávím mu, co je nového a jak ho mám ráda. Strašně bych si přála, aby mělo vlásky. Skutečnost, ţe v sobě nosím krásné miminko, mi pomáhá zvládnout všechny problémy. Je to můj andílek.“ Jaké jste měla pocity, když jste ucítila první pohyby miminka? „Kdyţ jsem ucítila první pohyby, zaplavil mě pocit štěstí, jako bych se vznášela, nedokázala jsem myslet na nic jiného. Bylo to potvrzení, ţe je moje dítě ţivé a ţe všechno, co proţívám, má nějaký smysl.“

46

Shrnutí rozhovoru 

Popis průběhu rozhovoru Rozhovor proběhl v bytě respondentky. Respondentka vypadala klidně a

vyrovnaně, cítila jsem, ţe má za sebou velká rozhodnutí. Na kaţdou otázku odpověděla bez dlouhého přemýšlení a navazovala oční kontakt. 

Analýza rozhovoru kódováním - nízká sebedůvěra z mateřské role - od otěhotnění bliţší vztah s partnerem i s rodinou - neprofesionální přístup porodní asistentky v prenatální poradně - odpor ke svému tělu - strach ze změny tělesných proporcí - odmítání pohlavního ţivota - komunikace s plodem - představy o vzhledu plodu přinášející pocit štěstí



Diskuze Zdeňka má nízkou sebedůvěru a obavy z mateřství, coţ je u těhotných ţen časté.

Od otěhotnění pociťuje sblíţení se svým partnerem a s rodinou. Objevuje se u ní odpor ke svému tělu, má velký strach ze změny tělesných proporcí a odmítá pohlavní ţivot. Myslím si, ţe tělesné změny jsou největším problémem, které v tomto období řeší. Negativní pocity z tělesných změn jsou v průběhu těhotenství časté, ale Zdeňka má zřejmě vystupňované projevy z důvodu prodělané mentální anorexie. Zdeňka komunikuje s plodem a objevují se u ní fantazie o vzhledu plodu, které jí přinášejí pocit štěstí. Toto chování a projevy jsou pro druhý trimestr typické. 

Doporučení pro praxi Velkým problémem je neprofesionální přístup porodní asistentky. Zdeňka potřebuje

psychickou podporu hlavně v oblasti tělesných změn spojených s těhotenstvím a porodní asistentka poskytuje ţeně v této oblasti velmi nedostatečnou péči. Bylo by vhodné přístup k práci změnit a začít se zajímat o potřeby a stesky těhotných ţen.

47

4.7.2. Rozhovor s Petrou Jak se cítíte? „Cítím se velmi dobře. Kaţdý den se probouzím veselá a těším se na celý den. Od té doby, co cítím pohyby, jsem moc šťastná. Neuvěřitelně se mi ulevilo, ţe se miminko správně vyvíjí. Na druhou stranu kdyţ pohyby chvíli necítím, znejistím a začnu panikařit. Okamţitě myslím na nejhorší a čekám, dokud se pohyby neobjeví. Také mám občas trochu obavy, jak to všechno zvládnu, v tu chvíli je pro mě velmi důleţitá partnerova podpora, s ní se cítím lépe.“ Jaké máte pocity z toho, že budete matka? „Ještě jsem si na tu skutečnost moc nezvykla, všechno je to tak nové. Moc si nedokáţu představit, ţe mně někdo bude říkat mami. Kaţdý večer čtu různé kníţky a hledám informace na internetu, abych byla na vše co nejvíce připravená. Nevědomost mě strašně znervózňuje. Mám z toho takové smíšené pocity, chvilku se těším a pak mě zase přepadne pocit strachu, ţe to nezvládnu.“ Jak vnímáte Váš vztah s partnerem? Nastaly v něm nějaké změny? „Náš vztah s partnerem je krásný. Myslím si, ţe nás miminko hodně sblíţilo. Partner je ke mně velice pozorný. Pokaţdé, kdyţ řeším nějaké starosti nebo mám strach o miminko, tak mě dokáţe utěšit a podpořit. Mohu se mu se vším svěřit a ve všem se na něho spolehnout. Nejsme spolu sice tak dlouho, jako většina párů, které čekají miminko, ale určitě jsme se posunuli o obrovský kus dál. Neustále si povídáme a plánujeme společnou budoucnost. Naším nejčastějším tématem je v současné době jméno pro miminko. Paní doktorka nám sdělila, ţe to bude zřejmě chlapeček. Partner si vzal do hlavy, ţe se bude jmenovat po něm, Josef. Z tohoto jména moc nadšená nejsem, ale neustále se modlím, aby to nakonec nebyla holčička, protoţe jméno Pepina bych asi neustála.“ Jak se k Vám chová Vaše rodina? Změnil se Váš vztah s matkou? „Všichni jsou na mě moc hodní a moc mi pomáhají. Myslím si, ţe se můj vztah s oběma rodiči hodně změnil. Mamka byla vţdycky odtaţitá, teď si s ní můţu povídat o všem. Od té doby, co jsem se odstěhovala, se ke mně chovají nějak jinak. Přestali mě o všem poučovat, táta se u mě skoro kaţdý den po práci staví, dáme si spolu kávu a 48

povídáme si. Dříve jsme se doma vţdycky jen tak míjeli, nikdy jsme si takhle společně nesedli a nepovídali si. Doufám, ţe uţ se to nezmění.“ Je pro Vás přirozené o těhotenství mluvit s okolím? „Vzhledem k tomu, ţe na mně těhotenství začíná být vidět, lidé si toho začínají všímat. Jelikoţ bydlíme v malém městečku, kde se kaţdý zná, tak potkávám na ulici nebo v potravinách plno známých lidí. Kaţdý se vyptává na pohlaví miminka, kdy se budeme brát a další podobné otázky. Občas je mi to nepříjemné, nechci to s nikým řešit. Vţdycky bych nejraději utekla. Kdyţ o miminku mluvíme s partnerem nebo s rodinou, tak mi to připadá úplně přirozené a nedělá mi to ţádný problém.“ Jaký máte vztah s porodní asistentkou v prenatální poradně? Je Vám oporou? Zajímá se o Vaše problémy? „Porodní asistentka v prenatální poradně, kam chodím, není moc příjemný člověk. Kdyţ vejdu do ordinace, tak ani nezvedne hlavu. Pokaţdé mi poloţí ty samé otázky a pošle mě k paní doktorce. Několikrát uţ jsem přemýšlela, zda se takhle chová jen ke mně nebo i k ostatním ţenám. Těhotenství je pro mě úplně nové, a proto mám plno otázek. Kdybych neznala ţádnou porodní asistentku, nevím, koho bych se ptala. Naštěstí jednu znám.“ Jak hodnotíte změny Vašeho těla? „Jediné co pozoruju, je, jak mi roste bříško a to mi připadá velmi zajímavé a hezké. Zatím jsem ani moc nepřibrala. Prostě změny mého těla nějak neřeším. Vím, ţe to k těhotenství patří, myslím si, ţe je to přirozené. Počítala jsem s tím, uţ kdyţ jsem miminko plánovala. Navíc mám pocit, ţe partnerovi se to líbí. Občas ho přistihnu, jak mě pozoruje.“ Prožíváte aktivní pohlavní život? „Poslední dobou uţ moc ne. Měli jsme s partnerem strach, ţe bychom mohli miminku ublíţit. Jednou jsem o tom mluvila s kamarádkou, která je porodní asistentka, a ta mi vysvětlila, ţe se nemáme čeho bát. Pomohla mi. Všechno jsem to vysvětlila i partnerovi, ale ten pohlavní styk stále odmítá. Prostě si to vzal do hlavy a nechce nám ublíţit.“

49

Myslíte na miminko? Mluvíte s ním? Představujete si, jak vypadá? „Ano, myslím. Neustále se mi hlavou honí myšlenky, jestli je to opravdu chlapeček, jak asi vypadá, jestli má vlásky. Kaţdý den mu vyprávím, co jsem všechno zaţila a on na to reaguje svými pohyby. Uţ si vůbec nedokáţu představit, ţe bych o něj přišla. Mám ho moc ráda.“ Jaké jste měla pocity, když jste ucítila první pohyby miminka? „Bylo to nádherné, v tu chvíli jsem nedokázala myslet na nic jiného. Začala jsem si ho představovat, hlavou se mi honily moc hezké myšlenky. Cítila jsem štěstí, radost, lásku a také úlevu. První pohyby pro mě byly důkazem, ţe je miminko ţivé a zdravé.“

50

Shrnutí rozhovoru 

Popis průběhu rozhovoru Rozhovor proběhl v bytě respondentky. Respondentka byla velmi klidná, hladila si

bříško a zářila štěstím. Cítila jsem, ţe chce o svých pocitech mluvit a ţe své těhotenství hluboce proţívá. Na kaţdou otázku ochotně odpovídala a navazovala oční kontakt. 

Analýza rozhovoru kódováním - úleva a pocit štěstí po ucítění prvních pohybů - nejistota, kdyţ nějakou dobu pohyby necítí - ambivalentní pocity z mateřské role - nepříjemné pocity z komunikace o těhotenství s cizími lidmi - neprofesionální přístup porodní asistentky v prenatální poradně - neřešení tělesných změn spojených s těhotenstvím - komunikace s plodem - představy o vzhledu plodu



Diskuze Petra vnímala úlevu a pocit štěstí po ucítění prvních pohybů. Je přesvědčená o

ţivotě dítěte, komunikuje s ním a představuje si ho. V tomto období je pro Petru nejdůleţitější vědomí, ţe je plod ţivý a zdravý. Neustále se soustředí na jeho pohyby a je nejistá, kdyţ je nějakou dobu necítí. Petra neřeší tělesné změny spojené s těhotenstvím, vnímá je jako přirozené a zajímavé. Kaţdá těhotná ţena vnímá tělesné změny individuálně. U Petry převaţují pozitivní pocity, je šťastná a veselá, má pouze ambivalentní pocity z mateřské role.

Takové pocity jsou pro druhý trimestr typické, obvykle dochází

k vymizení ambivalentních pocitů, které se mění převáţně v pocity pozitivní. 

Doporučení pro praxi U obou respondentek se objevil neprofesionální přístup porodní asistentky. Kaţdá

těhotná ţena potřebuje podporu a empatii, ale porodní asistentky často ţenám poskytují nedostatečnou péči v této oblasti. Bylo by vhodné zaměřit se na psychiku těhotné ţeny ve stejném rozsahu jako na fyzickou stránku.

51

4.8.

Rozhovory ve třetím trimestru

4.8.1. Rozhovor se Zdeňkou Jak se cítíte? „Cítím se celkem mizerně. Někdy mám šťastný den, ale většinou převládají ty špatné. Uţ kdyţ se ráno probouzím, tak se mi chce plakat. Nedokáţu se na sebe ani podívat, vypadám jako jedna velká koule. Nejradši bych uţ nikdy nevylezla z domu. Mám pocit, jako by si mě kaţdý prohlíţel a říkal si, jak moc jsem tlustá. Vůbec nechápu, jak jsem mohla takhle přibrat. Kaţdý den se uklidňuji, ţe jsem jenom těhotná a ţe se to snad všechno zase vrátí zpátky. Ten můj chlapeček mně dává pěkně zabrat. Jsem stále unavená, dokáţu prospat celý den, pokud teda najdu alespoň trochu pohodlnou polohu pro spánek. Uţ si ani nedokáţu sama zavázat boty nebo vyjít kopec bez toho aniţ bych zastavila. Těším se, aţ to všechno skončí, uţ je to nekonečné.“ Vyprávějte mi o Vašich potřebách a přáních. „Moc bych si přála, abych po porodu vypadala jako dřív a také aby byl můj malý chlapeček zdravý. Nic pro mě není důleţitější neţ to, jak se mu daří a jestli je v pořádku. Neustále si říkám, ţe snad všechny změny v mém ţivotě stály za to.“ Myslíte si, že se Vaše chování změnilo od té doby, co čekáte dítě? Jak? „Myslím si, ţe jsem se změnila hodně vzhledem ke všem událostem, které jsem doposud proţila. Najednou mi připadá nesmyslné řešit problémy, jako mají mé kamarádky. Všechno je to tak nepodstatné a dětinské. Někdy mám pocit, ţe uţ si ani nemáme co říct. Nemám náladu řešit večírky a výlety, mám daleko větší starosti. Čeká mě porod, péče o miminko a stane se ze mě máma.“ Prožíváte aktivní pohlavní život? „Vůbec ne. Dokonce i oblečená si připadám absolutně nepřitaţlivá a odpuzující, nedokáţu si představit, ţe by mě partner viděl nahou. Podle mě se mu na mě nemůţe líbit vůbec nic. Vţdyť vypadám příšerně. Jsem odporná sama sobě.“

52

Jaká očekávání máte od porodu? „Zřejmě to bude velmi důleţitý okamţik v mém ţivotě. Těším se, aţ se Vojtíšek narodí a oba to budeme mít za sebou. Jinak o porodu radši moc nepřemýšlím, protoţe kdykoliv se tímto tématem začnu zabývat, tak mě přepadnou obavy.“ Máte strach z porodu? „Ano, mám strach z porodu. Bojím se, ţe to nezvládnu nebo ţe nebudu schopná tlačit, moc si nevěřím. Také mám veliký strach z bolesti. Většinou bolest nezvládám moc dobře, vţdycky si hned beru nějaký prášek a modlím se, aby zabral co nejrychleji. Proto mě děsí představa, ţe to budu muset vydrţet delší dobu.“ Odkud získáváte informace o porodu? „Většinou čtu kníţky a občas něco procházím na internetu, ale moc se tomu nevěnuju. Pro mě je lepší vědět méně neţ více.“ Mluvíte s někým o porodu? „Moc ne. Představa, ţe budu porod ještě s někým rozebírat do podrobností, mě děsí. Kdykoliv někdo začne toto téma rozebírat, tak uteču. Nechci nic vidět ani slyšet, je mi bez toho lépe. Akorát bych z toho nespala, protoţe bych si představovala, co všechno mě čeká. Myslím si, ţe nemusím znát podrobné informace, přece o mě bude pečovat personál s odbornými znalostmi. Věřím, ţe to dopadne tak, jak to má dopadnout. Uvidíme.“ Jak na Vás působí vyprávění zážitků z porodů kamarádek, příbuzných, žen, které již porodily? „Já vyprávění záţitků z porodů nemám moc ráda. Pokaţdé, kdyţ o tom někdo mluví, začne mi být špatně, celou noc nespím a přemýšlím o tom, co všechno jsem se dozvěděla. Zatím jsem od nikoho neslyšela pouze pozitivní informace. Byla bych radši, kdyby o porodu nikdo nemluvil, stresuje mě to a mám větší strach. Nejraději bych vůbec nic nevěděla, všechno mě to strašně děsí.“

53

Chtěla byste, aby s Vámi šel partner k porodu? Proč? „Ano, to bych si moc přála. Myslím si, ţe bychom důleţitý okamţik, jako je narození našeho dítěte, měli proţít společně. Uţ jsme to párkrát probírali a domluvili jsme se, ţe partner půjde se mnou. Jsem za to moc ráda. V nemocničním prostředí se necítím dobře a věřím, ţe mi partner pomůţe a podpoří mě. Sama bych to nezvládla.“ Co jste si díky našim rozhovorům uvědomila? „Uvědomila jsem si, ţe těhotenství je celkem krátké období v mém ţivotě, a přesto se toho tolik změnilo. Ještě před několika měsíci jsem byla svobodná studentka, která si uţívala ţivota a nic neřešila. Teď je ze mě vdaná ţena, která se nastěhovala do domu své tchýně a ještě k tomu se ze mě stane máma. Místo večírků a nakupování oblečení pro sebe teď nakupuju potřeby pro miminko a zařizuju pokojíček. Je aţ neuvěřitelné, jak se ze mě za tak krátkou dobu stal úplně jiný člověk.“

54

Shrnutí rozhovoru 

Popis průběhu rozhovoru Rozhovor byl uskutečněn opět v domácím prostředí respondentky, kde jsme měly

dostatek soukromí. Respondentka vypadala unaveně a oči se jí leskly slzami. Kaţdou odpověď doprovázelo vzlykání a pláč. Vyhýbala se očnímu kontaktu, spíše se dívala ven z okna. 

Analýza rozhovoru kódováním - odpor ke svému tělu - odmítání intimity - přání, aby se její tělo vrátilo do stavu před těhotenstvím - přání, aby byl plod zdravý - vytěsňování představy porodu - velký strach z porodu - odmítání informací o porodu - potřeba partnera u porodu - uvědomění si radikální změny v ţivotě - „stavění hnízda“ pro miminko - období zátěţe pro tuto ţenu



Diskuze U Zdeňky přetrvává odpor ke svému tělu, který se s přibíráním hmotnosti stupňuje.

Z tohoto důvodu také úplně odmítá intimitu a vnímá stud před svým partnerem. V tomto období se zabývá hlavně strachem a přáním, aby se její tělo vrátilo do téhoţ stavu jako před těhotenstvím. Zdeňka vytěsňuje představy o porodu, odmítá jakékoliv informace a má velký strach z porodu. Je zřejmé, ţe není dostatečně vyspělá a zralá na těhotenství, porod a mateřství. Uvědomuje si radikální změny ve svém ţivotě a je s nimi smířená. U Zdeňky se objevuje etapa „stavění hnízda“ pro miminko, coţ je pro třetí trimestr zcela typické. Příprava věcí pro miminko ţeně snad pomůţe řešit vytěsněné obavy z porodu, s koncentrací na nadcházející porod a se spojením sama se sebou.

55



Doporučení pro praxi U Zdeňky se objevuje horší adaptace na změny spojené s těhotenstvím a porodem.

Potřebovala by odbornou psychologickou pomoc hlavně s vnímáním svého těla a přípravou na porod. Tato ţena není vůbec mentálně připravena na porod svého dítěte, můţe to předznamenávat těţší průběh porodu a větší zátěţ pro tuto ţenu.

56

4.8.2. Rozhovor s Petrou Jak se cítíte? „Těhotenství uţ mi připadá dlouhé a nekonečné. V noci nespím, bolí mě záda, všechny polohy mi připadají nepohodlné a kaţdou hodinu chodím na toaletu. Pohyby miminka uţ jsou tak silné a bolestivé, ţe někdy i vykřiknu. Často jsem protivná i sama sobě, připadám si jako hroch, neobuju si sama boty, nevyjdu do schodů, pálí mě ţáha a po kaţdém pohybu si musím odpočinout. Jindy se ráno probudím, celý den pláču a ani nevím proč.“ Co Vás v současné době naplňuje a udělá Vám radost? „Jediné, co mi dělá velikou radost, je zařizování pokojíčku a nakupování potřeb pro Pepíčka. Kaţdý den si to prohlíţím a těším se, aţ to všechno začnu pouţívat. Teď uţ je jisté, ţe to bude kluk a jméno se mi začíná líbit.“ Vyprávějte mi o Vašich potřebách a přáních. „Přála bych si, aby všechno dobře dopadlo. Aby bylo miminko zdravé, abych zvládla porod a aby nebyly nějaké komplikace. Moc se těším, aţ to všechno budu mít za sebou a Pepíčka budu konečně drţet v náručí.“ Myslíte si, že se Vaše chování změnilo od té doby, co čekáte dítě? Jak? „Myslím si, ţe určitě. Od té doby, co jsem těhotná, se zaměřuju více na sebe. Dříve jsem se neustále starala o ostatní a já jsem byla aţ na posledním místě. Teď si uţívám, ţe se oni starají o mě. Snaţím se ţít zdravým ţivotním stylem a relaxovat, abych pro miminko udělala vše, co můţu. Těhotenství mi také pomohlo pochopit chování mých rodičů v určitých situacích. Vţdycky mi připadalo, ţe to s péčí o mě a mé sourozence přehánějí. Nyní uţ to všechno chápu, protoţe Pepíček se ještě nenarodil a uţ teď se o něho bojím a přála bych si, aby ho v ţivotě potkalo jen to nejlepší.“ Prožíváte aktivní pohlavní život? „Moc ne. Partner má stále strach, ţe bychom mohli miminku ublíţit. Uţ jsme o tom tolikrát mluvili a on prostě nevěří tomu, ţe by se nic nestalo. Raději si počká, aţ se miminko narodí. Nechce nic uspěchat.“ 57

Jaká očekávání máte od porodu? „Určitě to bude zásadní okamţik v mém ţivotě. Těším se, aţ náš malý chlapeček poprvé otevře oči a začne plakat. Jsem zvědavá, jak to všechno bude probíhat. Přála bych si, abych měla štěstí na příjemný personál a aby vše probíhalo bez komplikací.“ Máte strach z porodu? „Strach ani nemám. Jsem jen trochu nervózní, protoţe pro mě je všechno tak nové. Mám hlavně obavy z toho, jak bude porod probíhat a jestli bude miminko zdravé a v pořádku. Ale přímo porodu jako takového se nebojím, mám dostatek informací a vím, co mám asi očekávat. Také mě uklidňuje skutečnost, ţe to přeţily všechny, tak to snad zvládnu. Moje máma rodila třikrát a bez problému, tak doufám, ţe budu mít taky takové štěstí.“ Odkud získáváte informace o porodu? „Čtu různé kníţky a na také internetu, kde jsem si dokonce pouštěla i video z porodu.“ Jaký jste z toho videa měla pocit? Nevyvolalo ve Vás strach? „Strach to ve mně nevyvolalo vůbec. Potřebovala jsem vědět, jak porod asi probíhá, vůbec jsem si to nedokázala představit. Teď uţ vím, co mě čeká a jsem na to psychicky připravená. Nedokáţu si představit, ţe přijdu na porodní sál a nebudu vědět, co mohu od porodu očekávat. Kdyţ to video skončilo, tak jsem té paní záviděla, ţe uţ to má za sebou.“ Mluvíte s někým o porodu? „Ano, snaţím se o porodu mluvit s kaţdou ţenou, která uţ rodila, abych zjistila nové informace a její postřehy. Nejvíce o průběhu porodu mluvím s porodní asistentkou, která mně dokáţe vše vysvětlit a zároveň mě uklidnit. Je to pro mě velice důleţité a hodně mi to přináší. Pokaţdé, kdyţ se máme vidět, mám uţ dopředu připravená témata, která mě zajímají. Dokáţeme spolu o všem mluvit i několik hodin. Moc mi pomáhá a je mi velkou oporou.“

58

Jak na Vás působí vyprávění zážitků z porodů kamarádek, příbuzných, žen, které již porodily? „Vyprávění záţitků z porodů je pro mě velmi důleţité. Od kaţdé ţeny, která uţ rodila, se vţdy dozvím plno zkušeností a pak mám pocit, jako bych byla na porod zase o něco více připravená. Je pravda, ţe některé ţeny vypráví strašlivé záţitky, ale ty raději nepřipouštím. Myslím si, ţe to je individuální, kaţdá ţena proţívá porod po svém. Doufám, ţe můj porod bude probíhat dobře a já budu mít pouze hezké vzpomínky.“ Chtěla byste, aby s Vámi šel partner k porodu? Proč? „Partnera u porodu bych si opravdu moc přála. Myslím si, ţe je to velmi důleţitý okamţik v ţivotě člověka a ţe by byla škoda nevidět své děťátko v prvních vteřinách jeho ţivota. Ale on tam jít nechce. V nemocničním prostředí se necítí dobře, je nervózní a říká, ţe by mě v tu chvíli nedokázal podpořit. Z toho důvodu jsem domluvená s kamarádkou, která se mnou k porodu půjde.“ Co jste si díky našim rozhovorům uvědomila? „Uvědomila jsem si, jak je důleţité mluvit o svých pocitech a emocích. Kdyţ člověk všechno dusí v sobě, tak se to jenom zhoršuje. Nikdo se mě na mé pocity doposud moc neptal, a proto pro mě byl ze začátku trochu problém popsat, jak se cítím nebo jak určité chvíle proţívám. Postupně jsem se to naučila a v průběhu celého těhotenství jsem při kaţdé události přemýšlela, jak se cítím. Na kaţdou schůzku jsem se moc těšila, protoţe vţdy nastalo tolik situací, o kterých jsem chtěla a potřebovala mluvit. Po skončení rozhovoru jsem se vţdy cítila klidnější a zase o něco lehčí.“

59

Shrnutí rozhovoru 

Popis průběhu rozhovoru Rozhovor byl uskutečněn opět v domácím prostředí respondentky, kde jsme měly

dostatek soukromí. Respondentka se usmívala a navazovala oční kontakt. Byla velmi sdílná, na kaţdou otázku odpovídala rozsáhle. Vnímala jsem, ţe o svých pocitech chce a potřebuje mluvit. Měla připravené otázky týkající se převáţně porodu a rozhovor se protáhl do několika hodin. 

Analýza rozhovoru kódováním - přirozená potřeba vytvořit si představu o průběhu porodu - přirozený respekt z porodu - důleţitost informací o porodu vlastní matky - potřeba utvrzení, ţe porod zvládne, protoţe ostatní ţeny ho také zvládly - ocenění podpory porodní asistentky - obavy o zdraví novorozence, z komplikací - zaměření ţeny na sebe samou - umění připustit si své pocity - potřeba ventilovat své pocity - úleva po ventilaci svých pocitů - období zátěţe pro tuto ţenu - „stavění hnízda“ pro miminko - touha se s miminkem reálně setkat, drţet ho v náručí



Diskuze Petra popisuje třetí trimestr jako období zátěţe. Má přirozenou potřebu vytvořit si

představu o průběhu porodu. Jsou pro ni velmi důleţité informace o porodu vlastní matky a ostatních ţen, pomáhají ji psychicky se na porod připravit a zvýšit sebedůvěru. Petra se během těhotenství naučila zaměřovat více sama na sebe a mluvit o svých emocích. Objevuje se u ní etapa „stavění hnízda“ pro miminko, coţ je pro třetí trimestr zcela typické. Dalšími typickými emocemi, které se u Petry vyskytly, jsou respekt z porodu, strach z komplikací i o zdraví novorozence, ale zároveň touha se s miminkem reálně setkat a drţet ho v náručí.

60



Doporučení pro praxi Petru v průběhu celého těhotenství podporuje porodní asistentka, odpovídá na

všechny její otázky, vyvrací jí nereálné představy a je pro ni kdykoliv k dispozici. Je zřejmé, ţe má pozitivní vliv na její psychiku. Petra je vlivem porodní asistentky psychicky připravená na porod a péči o dítě. Myslím si, ţe tímto způsobem by měla být připravená kaţdá těhotná ţena.

61

5. ZÁVĚREČNÁ DISKUZE Cíl 1 - Zpracování ţivotní anamnézy kaţdé ţeny Byly zpracovány ţivotní anamnézy obou těhotných ţen. Zdeňka je psychicky nevyzrálá a nepřipravená na těhotenství a mateřství. Od 14 do 16 let se ambulantně léčila s mentální anorexií, vlivem které má záporný vztah k sobě samé a nízké sebevědomí. Petra je psychicky vyzrálá a připravená na těhotenství a mateřství. Má kladný vztah k sobě samé, je spokojená se svým dosavadním ţivotem a dítě si přeje jiţ několik let. Cíl 2 - Analýza pocitů ţeny v jednotlivých trimestrech z hlediska plánování těhotenství Hučín (2000, str. 8) uvádí, ţe nejzávaţnější okolností, která ovlivňuje první pocity při zjištění těhotenství, je fakt, zda je dítě očekáváno či nikoliv. Těhotenství Zdeňky bylo neplánované. Den, kdy zjistila, ţe je těhotná, povaţuje za nejhorší ve svém ţivotě. Při zjištění těhotenství cítila vztek a touhu svůj stav vyřešit interrupcí. Měla pocit, ţe právo rozhodovat o osudu těhotenství má jen ona sama, a proto se nezabývala reakcí partnera. Partnerova reakce ji překvapila, nad interrupcí vůbec neuvaţoval. Po rozhovoru s partnerem, matkou a po provedení ultrazvuku začala uvaţovat o alternativě, ţe si dítě ponechá. Naopak Petra těhotenství dlouho plánovala. Při jeho zjištění cítila pocit štěstí a radosti. Vzhledem k tomu, ţe si s partnerem dítě moc přáli, obavy z jeho reakce neměla. Partner reagoval trochu rozpačitě, ale nakonec přiznal, ţe má stejnou radost jako ona. Ratislavová (2008, str. 26) uvádí, ţe se v prvním trimestru často vyskytují ambivalentní pocity, ţena je nejistá, přecitlivělá a má strach ze ztráty nebo poškození plodu. U obou respondentek se ambivalentní pocity objevily. Zdeňka vnímá stud za své těhotenství, je nejistá ze svého rozhodnutí, ale také přiznává, ţe má k plodu jiţ vytvořený vztah a nechce ho ztratit. Petra cítí radost a štěstí ze svého těhotenství, ale zároveň má strach ze ztráty plodu. V prvním trimestru se tedy u obou respondentek shodují ambivalentní pocity. Ratislavová (2008, str. 26) uvádí, ţe v druhém trimestru ţena začíná vnímat pohyby plodu, je přesvědčena o ţivotě dítěte, komunikuje s ním a plně si uvědomuje své těhotenství. Často se objevují fantazie ohledně pohlaví, vzhledu a osobnosti nenarozeného dítěte. Obě respondentky bez ohledu na to, zda těhotenství plánovaly či nikoliv, s plodem komunikují. Objevují se u nich fantazie o vzhledu plodu, které jim přinášejí pocit štěstí. Pro Petru je nejdůleţitější vědomí, ţe je plod ţivý a zdravý. Neustále se soustředí na jeho pohyby a je nejistá, kdyţ je nějakou dobu necítí. V tomto období dochází k viditelným tělesným změnám, které ţena vnímá velice individuálně. Některé těhotné ţeny mají pocit radosti, připadají si přitaţlivější a krásnější. Naopak jiné ţeny vnímají negativní pocity, 62

mají strach ze ztráty atraktivity a děsí se změny svých tělesných proporcí (Pečená, 1999, str. 153). Zdeňka má velký strach ze změny svých tělesných proporcí, cítí odpor ke svému tělu, a proto odmítá jakoukoliv intimitu se svým partnerem. Naopak Petra vnímá své tělesné změny zcela pozitivně, připadají jí přirozené a zajímavé. Obě respondentky jsou nejisté z mateřské role, mají v tomto směru nízkou sebedůvěru a obavy, ţe to nezvládnou. Na druhou stranu se na mateřství obě těší. V druhém trimestru se u obou respondentek shoduje komunikace s plodem, fantazie o vzhledu plodu a ambivalentní pocity z mateřské role. Třetí trimestr lze nazvat jako období „stavění hnízda“, kdy těhotná ţena připravuje prostředí a potřebné pomůcky pro novorozence. Toto období je pro těhotnou ţenu opět náročnější. Její organismus je fyzicky zatíţený, špatně spí, připadá si nemotorná a nepřitaţlivá, ale zároveň se těší na příchod dítěte (Ratislavová, 2008, str. 26). U obou respondentek se „stavění hnízda“ objevuje, příprava prostředí pro novorozence jim dělá radost a zcela je naplňuje. Je také zřejmé, ţe obě vnímají třetí trimestr jako období zátěţe. Stěţují si, ţe je těhotenství dlouhé a nekonečné, mají nedostatek spánku a cítí se unavené. Toto typické chování se vyskytlo u obou respondentek bez ohledu na to, zda těhotenství plánovaly či nikoliv. Zaznamenala jsem však velké rozdíly v tom, jak respondentky vnímají porod a jak se na něho připravují. Zdeňka má velký strach z porodu a bolesti. Svůj problém řeší vytěsňováním představy o porodu a úplným odmítáním informací. Upíná se na přítomnost svého partnera na porodním sále, má pocit, ţe bez něho porod nezvládne. Naopak u Petry se vyskytuje přirozený respekt z porodu a potřeba vytvořit si představu o jeho průběhu. Povaţuje za velmi důleţité informace o porodu vlastní matky a ostatních ţen, které jí pomáhají psychicky se na porod připravit a zvýšit si sebedůvěru. Obavy má pouze o zdraví novorozence a z komplikací, ale také vnímá touhu se s dítětem reálně setkat a drţet ho v náručí. Dalším z problémů u Zdeňky je přetrvávající odpor ke svému tělu, který se s přibýváním hmotnosti stupňuje. Po celou dobu těhotenství pociťuje strach a přání, aby se její tělo vrátilo do stavu jako před těhotenstvím. Předpokládám, ţe zhoršené proţívání tělesných změn je spojené s mentální anorexií v anamnéze. Třetí trimestr vnímají obě respondentky jako období zátěţe a shoduje se u nich také etapa „stavění hnízda“. Cíl 3 - Navrţení doporučení pro praxi Obě respondentky vnímají přístup porodní asistentky v prenatální poradně jako negativní a zcela neprofesionální. Popisují neosobní přístup, nepřítomnost očního kontaktu, empatie, vlídného slova a komunikace o potřebách a stescích těhotné ţeny. Z mého 63

pohledu je péče porodní asistentky zcela nedostatečná. Nelze bohuţel posoudit, zda je taková péče způsobena nedostatkem času, prostoru, nebo přístupem porodní asistentky ke svému povolání. Ţena je během těhotenství mnohem vnímavější a citlivější, a proto by tomu přístup porodní asistentky měl odpovídat. Těhotná ţena vyţaduje empatii, psychickou podporu a zájem o její potřeby. Pro ţeny, které jsou těhotné poprvé, je všechno zcela nové a potřebují také dostatek informací. U Zdeňky by byla navíc vhodná odborná psychologická péče v průběhu celého těhotenství. Vzhledem k mentální anorexii v anamnéze špatně snášela tělesné změny spojené s těhotenstvím. Petra byla během těhotenství neustále v kontaktu s porodní asistentkou, která jí podávala dostatečné mnoţství informací, vyvracela jí nereálné představy a byla jí oporou. Je zde zřejmý pozitivní vliv na psychiku těhotné ţeny. Po zpracování tématu Psychika ţeny v těhotenství bych navrhovala v praxi změnit toto: 

Empatičtější

přístup

k těhotenství

ze

strany

porodních

asistentek

v gynekologických ambulancích. Dostatečné mnoţství prostoru a času pro kaţdou ţenu, který jim chtějí opravdu věnovat. 

Rozšířit mnoţství publikací o psychice ţeny v těhotenství. Dodnes není na našem kniţním trhu ţádná původní česká publikace určená pro širokou veřejnost o tomto tématu.



Větší vzdělanost porodních asistentek v problematice psychika ţeny v těhotenství.



Soukromá praxe porodních asistentek pokrývající období těhotenství, porodu i šestinedělí.

Cíl 4 – Sebereflexe S těhotnými ţenami se mi velice dobře pracovalo. Obě byly vstřícné a ochotné podělit se o své emoce v jednotlivých trimestrech. Na kaţdou návštěvu jsem se moc těšila, ráda jsem s nimi komunikovala a pozorovala veškeré změny, které nastaly. Po prvním kontaktu s respondentkou jsem si uvědomila, ţe vedení rozhovoru není jednoduchá záleţitost. Velké potíţe jsem měla s prohlubováním rozhovoru, protoţe respondentky ze začátku nebyly tak sdílné, jak bych si představovala. Moje schopnost vést rozhovor s těhotnou ţenou se však během výzkumu postupně zlepšovala. Naopak ţádný problém jsem neměla s nasloucháním. Velice mě potěšilo, kdyţ jsem zjistila, ţe Petra se díky mému kvalitativnímu výzkumu naučila zaměřovat více sama na sebe, připouštět si své emoce a 64

následně je ventilovat. Po kaţdém rozhovoru popisovala pocit úlevy. Velice mě tíţilo, kdyţ jsem sledovala, jak Zdeňka těţce snáší tělesné změny spojené s těhotenstvím a absolutně odmítá jakékoliv informace o porodu. Věděla jsem, ţe jí musím pomoci, ale jakoukoliv moji snahu odmítla. Nakonec jsem pochopila, ţe Zdeňce pomohu jedině prostřednictvím jejího partnera, se kterým jsem si promluvila v soukromí. Byl velmi ochotný a přiznal, ţe má strach, ţe Zdeňka porod nezvládne. Společně jsme probrali průběh porodu a moţnosti tlumení bolesti. Po našem rozhovoru cítil, ţe je na porod své partnerky připravený a věřil, ţe to zvládnou. Myslím si, ţe jsem provedením tohoto výzkumu získala hodně zkušeností. Uvědomila jsem si, ţe komunikace je v povolání porodní asistentky velice důleţitá.

65

ZÁVĚR V teoretické části této bakalářské práce jsem se zaměřila na psychologii ţeny a těhotenství. Popsala jsem adaptaci ţeny na roli matky, vliv plánování těhotenství na proţívání ţeny, typické pocity pro jednotlivé trimestry a význam prenatální komunikace. Seznámila jsem s významem partnera a matky pro těhotnou ţenu a s faktory, které mohou ovlivnit proţívání ţeny během těhotenství. V posledních kapitolách jsem se věnovala psychologické podpoře pro těhotné ţeny a moţnostem porodní asistentky v této oblasti. Praktickou část jsem zaměřila na kvalitativní výzkum, který jsem uskutečnila prostřednictvím rozhovorů se dvěma těhotnými ţenami, z nichţ jedna těhotenství plánovala a druhá nikoliv. Cílem práce bylo zpracovat ţivotní anamnézu kaţdé respondentky, analyzovat pocity ţen v jednotlivých trimestrech z hlediska plánování či neplánování těhotenství a následně navrhnout doporučení pro praxi. Z mého výzkumu je zřejmé, ţe plánování těhotenství má významný vliv na pocity při jeho zjištění a v určité míře i na proţívání ţeny během celého těhotenství. Zároveň jsem zjistila, ţe se u těhotných ţen objevují typické emoce a chování pro jednotlivé trimestry bez ohledu na to, zda ţena těhotenství plánovala či nikoliv. Neplánované těhotenství má však obvykle problematičtější a bouřlivější průběh. Důleţitým poznatkem je také to, ţe ţena během celého těhotenství vyţaduje psychickou podporu a empatii od svého partnera, rodiny i porodní asistentky bez závislosti na plánování těhotenství. Těhotenství je jedno z nejnáročnějších období v ţivotě ţeny a je důleţité dbát na individuální přístup a psychickou podporu. Zpracováním této práce jsem získala mnoho nových zkušeností a informací, které vyuţiji v praxi.

„Když si žena projde těhotenstvím a porodem, je jiná, než byla předtím. Je proměněná a mnohem více rozumí životu. Přivést na svět dítě znamená vykoupat se v prameni života.“

Dr. Federick Leboyer

66

SEZNAM ZDROJŮ BAĎUROVÁ, Radmila. Ţivotní události, vnímaná sociální opora, somatické obtíţe a nemoci během těhotenství jako predátory prenatální mateřské anxiety a deprese. Československá psychologie. 2005, č. 5, s. 399-409. ISSN 0009-062X. CANADIAN PAEDIATRIC SOCIETY. Depression in pregnant women and mothers: How it affects you and your child [online]. 2010 [cit. 2013-03-06]. Dostupné z: http://www.caringforkids.cps.ca/handouts/depression_in_pregnant_women_and_mothers ČECH, Evţen, HÁJEK, Zdeněk, MARŠÁL, Karel, SRP, Bedřich a kolektiv. Porodnictví. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 544 s. ISBN 80-247-1313-9. DEANSOVÁ, Anne. Kniha hnih o mateřství. 1. vyd. Praha: Fortuna Print, 2004. 392 s. ISBN 80-7321-117-3. GROVEROVÁ, Lucie S. Komunikace s ještě nenarozeným dítětem prostřednictvím kresby [online]. 2009 [cit. 2013-02-11]. Dostupné z: http://www.azrodina.cz/3062-komunikace-sjeste-nenarozenym-ditetem-prostrednictvim-kresby HUČÍN, Jakub. Jiný stav přináší i jiný svět. Psychologie dnes. 2000, č. 7/8, s. 8-10. ISSN 1212-9607. CHERRY, Sheldon H. a MERKATZ, Irwin R. Complications of Pregnancy: Medical, Surgical, Gynecologic, Psychosocial and Perinatal. 4. vyd. Maryland: Copyright, 1991. 1334 s. ISBN 0-683-01672-5. KARSTEN, Harmut. Ženy - muži. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-7367-145-X. KREJČÍKOVÁ, Dana a LANGMEIER, Josef. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada Publishing, 2006. 368 s. ISBN 80-247-1284-9. LORENZOVÁ, Eva. Psychika ženy v těhotenství [online]. 2010 [cit. 2012-10-13]. Dostupné z: http://www.psychikavtehotenstvi.estranky.cz/clanky/zenstvi.html LEDERMAN, Regina a WEIS, Karen. Psychosocial adaptation to pregnancy. 3. vyd. New York: Springer, 2009. 305 s. ISBN 978-1-4419-0287-0. MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní. Praha: Eminent, 2002. ISBN 80-7281-090-1. MURKOFFOVÁ, Heidi, EISENBERGOVÁ, Arlene a HARTHAWAYOVÁ, Sandee. Co čekat v radostném očekávání. Praha: Slovart, 2004. ISBN 80-7209-457-2.

PAPEŢOVÁ, Hana. Ţeny s poruchou přijmu potravy a těhotenství. Moderní babictví. 2004, č. 5, s. 1-3. ISSN 1214-5572. Dostupné z: http://www.levret.cz/publikace/casopisy/mb/2004-5/?pdf=123 PEČENÁ, Marie. Psychologie ţeny – psychologie těhotenství. Československá psychologie. 1994, č. 5, s. 466. ISSN 0009-062X. PEČENÁ, Marie. Psychologie těhotenství. In: Čepický, P. Psychosomatické aspekty gynekologie a porodnictví. Sborník prací celostátního kongresu ČGPS ČLS JEP. Praha: Levret, 1999, s. 147-154. ISBN 80-238-4740-6. PONĚŠICKÝ, Jan. Fenomén mužství a ženství. 3. vyd. Praha: Triton, 2008. ISBN 978-807387-106-2. PRAŠKO, Ján, KOSOVÁ, Jiřina a HERMAN, Erik. Psychoterapie úzkostných poruch v těhotenství a poporodním období. Psychiatrie. 2002, č. 2, s. 45-55. ISSN 1211-7579. ŠTROMEROVÁ, Zuzana a kolektiv. Porodní asistentkou krok za krokem. 1. vyd. Praha: Argo, 2010. 313 s. ISBN 978-80-257-0324-3. RATISLAVOVÁ, Kateřina. Aplikovaná psychologie - porodnictví. 1. vyd. Praha: Area, 2008. 106 s. ISBN 978-80-2542186-4. TEUSEN, Gertrud a GOZE-HANEL, Iris. Prenatální komunikace. 1. vyd. Praha:Portál, 2003. 79 s. ISBN 80-7178-753-1. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie: dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-308-0. VALEŠOVÁ, Monika. Metodický pokyn k tvorbě kvalifikační práce. 1. vyd. Plzeň: ZČU, 2012. 54 s. ISBN 978-80-261-0156-7. VELEMÍNSKÝ, M. Muţ, ţena a těhotenství. Prevence sociálně nežádoucích jevů. 2005, č. 4, s. 16-23. ISSN 1214-6609.

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - Hormonální změny během těhotenství Dostupné z: http://www.medicine.mcgill.ca/physio/vlab/other_exps/endo/reprod_horm.htm Příloha č. 2 - Vyhláška č. 424/2004 Sb. EPRAVO – Sbírka zákonů, judikatura, právo [online]. 1999 [cit. 2013-03-03]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/zakony/sbirka-zakonu/vyhlaska-ze-dne-30-cervna-2004-kterouse-stanovi-cinnosti-zdravotnickych-pracovniku-a-jinych-odbornych-pracovniku-5311.html

Příloha č. 1

Příloha č. 2 Vyhláška č. 424/2004 Sb. §5

Porodní asistentka (1) Porodní asistentka vykonává činnosti podle § 3 odst. 1 a dále poskytuje a zajišťuje bez odborného dohledu a bez indikace základní a specializovanou ošetřovatelskou péči těhotným, rodícím ţenám a šestinedělkám prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Přitom zejména a) poskytuje poučení o ţivotosprávě v těhotenství a při kojení, přípravě na porod, ošetření novorozence a o antikoncepci; poskytuje rady a pomoc v otázkách sociálně-právních, popřípadě takovou pomoc zprostředkuje, b) provádí návštěvy v rodinách těhotných, šestinedělek a gynekologicky nemocných, sleduje jejich zdravotní stav, c) podporuje a edukuje ţenu v péči o novorozence, včetně podpory kojení a předcházení jeho komplikacím, d) diagnostikuje těhotenství, předepisuje, doporučuje nebo provádí vyšetření nutná ke sledování fyziologického těhotenství, sleduje ţeny s fyziologickým těhotenstvím, poskytuje jim informace o prevenci komplikací; v případě zjištěného rizika předává ţenu do péče lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví, e) sleduje stav plodu v děloze všemi vhodnými klinickými i technickými prostředky, rozpoznává u matky, plodu nebo novorozence příznaky patologií, které vyţadují zásah lékaře, a pomáhá mu v případě zásahu; při nepřítomnosti lékaře provádí neodkladná opatření, f) připravuje rodičky k porodu, pečuje o ně ve všech dobách porodních a vede fyziologické porody, včetně případného nástřihu hráze; v neodkladných případech vede i porody v poloze koncem pánevním; neodkladným případem se rozumí vyšetřovací nebo léčebný výkon nezbytný k záchraně ţivota nebo zdraví, g) ošetřuje porodní a poporodní poranění a pečuje o šestinedělky, h) zajišťuje přejímání, kontrolu a uloţení léčivých přípravků13), manipulaci s nimi a jejich dostatečnou zásobu, i) zajišťuje přejímání, kontrolu a uloţení zdravotnických prostředků14) a prádla, manipulaci s nimi, jejich dezinfekci a sterilizaci a jejich dostatečnou zásobu.

(2) Porodní asistentka poskytuje bez odborného dohledu a bez indikace ošetřovatelskou péči fyziologickým novorozencům prostřednictvím ošetřovatelského procesu a provádí jejich první ošetření, včetně případného zahájení okamţité resuscitace. (3) Porodní asistentka pod přímým vedením lékaře se specializovanou způsobilostí v oboru gynekologie a porodnictví a) asistuje při komplikovaném porodu, b) asistuje při gynekologických výkonech, c) instrumentuje na operačním sále při porodu císařským řezem. (4) Porodní asistentka se podílí pod odborným dohledem porodní asistentky se specializovanou způsobilostí v oboru nebo všeobecné sestry se specializovanou způsobilostí v oboru, případně zaměření, v souladu s diagnózou stanovenou lékařem na poskytování vysoce specializované ošetřovatelské péče. Přitom zejména vykonává činnosti podle § 4 odst. 1 písm. b) aţ i). (5) Porodní asistentka dále vykonává činnosti podle § 4 odst. 1, 3 a 4 u těhotných a rodících ţen, šestinedělek a pacientek s gynekologickým onemocněním.