ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI
FAKULTA ELEKTROTECHNICKÁ
AUTOREFERÁT DISERTAČNÍ PRÁCE
PLZEŇ, 2014
Ing. Josef Vaněk
Ing. Josef Vaněk
Tepelné záření jako efektivní zdroj tepla k dosažení tepelné pohody
Obor
Elektroenergetika
Autoreferát disertační práce k získání akademického titulu „Doktor“
V Plzni, 2014
Disertační práce byla vypracována v kombinovaném doktorském studiu na katedře elektroenergetiky a ekologie fakulty ZČU v Plzni.
Uchazeč:
Ing. Josef Vaněk Fakulta elektrotechnická Katedra elektroenergetiky a ekologie Univerzitní 26, 306 14 Plzeň
Školitel:
Prof. Ing. Jiří kožený, Csc. Fakulta elektrotechnická Katedra elektroenergetiky a ekologie Univerzitní 26, 306 14 Plzeň
Oponenti:
Prof. Ing. Jan Škorpil, CSc. doc.Dr.Ing Jan Kyncl doc.Ing. Pavol Novák, CSc.
Autoreferát rozeslán dne:cdcweccdwcwcwcwcwcwcwcw
Obhajoba disertační práce se koná dne:cwcwcwcwcwcw Před komisí v oboru „Elektroenergetika“ na FEL ZČU v Plzni, Univerzitní 26, Plzeň, V zasedací místnosti č. wwcwcwcw v hod. wcwcwcwwc
S disertační prací je možno se seznámit na oddělení vědecké výchovy FEL ZČU Univerzitní 26, 306 14 Plzeň, EU202
Prof. Ing. Václav Kůs, Csc. Předseda odborové rady,Subkomise „Elektroenergetika“, FEL , ZČU v Plzni
Anotace V dnešní době pokračuje vývoj a zdokonalování různých technik pro vytápění rodinných domů a bytů. Vytápění elektřinou se jeví jako nejpohodlnější, má také řadu nesporných výhod. Její hlavní výhodou je, že ji lze snadno rozvést do všech místností v domě a je možné snadno regulovat topný výkon a rychlost náběhu vytápěcího systému. Topení pomocí sálavých panelů má obrovskou výhodu v tom, že v místnosti jsou ohřívány osoby a předměty a ne vzduch jako při klasickém vytápění pomocí přímotopů a akumulačních kamen. V mé disertační práci se zabývám přesnějším určením dovolené intenzity měrného osálání v oblasti temene hlavy. Použitá výpočtová metoda vychází ze vztahu pro výpočet tepelného toku sáláním s plochy S2 na plochu S1. Výhodou této metody je, že je možné spočítat intenzitu osálání v libovolném bodě v prostoru. V úvodu práce je předložena teoretická část, kde jsou uvedeny zákony pro šíření tepelné energie. V kapitole 5 jsou uvedeny aktuální možnosti výpočtu měrného sálavého výkonu. V další části práce se věnuji tepelnému výkonu člověka a tepelné pohodě. Dále následují měření k určení sálavé účinnosti a měrného sálavého výkonu pro různé výšky zavěšení sálavých panelů. Další kapitola je zaměřena na subjektivní vnímání intenzity osálání. Po této kapitole se věnuji popisu navržených programů v Excelu. Závěr práce je věnován shrnutí výsledků práce spolu s výhodami a nevýhodami použité metody.
Klíčová slova nízkoteplotní sálavé panely, tepelná pohoda, tepelná produkce člověka, subjektivní pocity při vytápění sálavými elektrickými panely, tepelné ztráty, celkové množství tepla.
Annotation Nowadays, progress and improvement of various techniques in the field of heating of family houses and flats has been continued. Heating using the electricity seems to be the most comfortable. Moreover, it has also a number of indisputable advantages. Its main benefit is that the electricity can be distributed to all rooms in the house. Also, the heating power and the start-up speed of the heating system can be easily controlled. Heating by using of radiant panels has a great advantage of warming up solid objects and people in the room only. This is in contrast with the traditional heating by means of accumulation and/or convector heaters. In my dissertation thesis, I am dealing with the more exact determination of the permitted intensity of the specific irradiation in the crown of the head area. Applied computational method is based on the formula for calculating the heat flow by irradiation from surface area S2 to surface area S1. The advantage of this method is that it is possible to calculate the intensity of irradiation in any chosen point in the space. At the beginning of the thesis, the basic theory is presented containing the fundamental laws for spreading the heat energy. In chapter 5, the actual possibilities for the calculation of the specific radiant power are shown. In the following sections of the thesis, thermal power of the human body and the requirements for thermal contentment are discussed. Following chapters present the measurement for evaluation of the radiant efficiency and specific radiant power for different heights of suspended radiant panels. Next section is focused on subjective perception of radiant intensity followed by the description of designed programs in Excel environment. In conclusion of this thesis, the summary of the results is presented along with advantages and disadvantages of the applied method.
Keywords low-temperature panels, kind of radiant panels, thermal comfort, thermal produce of man, subjective feelings for radiant heating
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 Současný stav problematiky .................................................................................................... 6 Cíle disertační práce................................................................................................................. 7 1 Co je tepelné záření ............................................................................................................... 8 2 Přírodní zdroje infračerveného záření ................................................................................ 8 3 Elektromagnetické vlnění .................................................................................................... 8 4 Zákony sálání ......................................................................................................................... 8 4.1 Stefan Boltzmannův zákon ............................................................................................. 9 4.2 Výměna tepla sáláním..................................................................................................... 9 5 Tepelná pohoda ................................................................................................................... 10 6 Určení hranic tepelné pohody ............................................................................................ 11 7 Určení sálavé účinnosti panelu 300 W ............................................................................... 14 7.1 Měření pro zjištění sálavé účinnosti u panelu 300 W ................................................... 15 8 Stanovení sálavého výkonu pro 300 W panel ................................................................... 18 9 Výpočet celkového sálavého výkonu.................................................................................. 23 10 Výpočet měrného sálavého výkonu ................................................................................. 23 11 Výsledky testu subjektivních pocitů ................................................................................ 24 12 Program pro výpočet tepelných ztrát jednopodlažních domů ...................................... 26 13 Výpočet tepelných ztrát domu ......................................................................................... 26 14 Stanovení topného výkonu................................................................................................ 28 15 Stanovení počtu sálavých panelů ..................................................................................... 28 16 Závěr ................................................................................................................................... 30 17 Seznam literatury a zdroje informací.............................................................................. 31 18 Publikační činnost ............................................................................................................. 32 19 Přílohy ............................................................................................................................... 33
5
Úvod Teplo je nezbytnou složkou života lidstva. Proto se lidstvo snaží zvýšit účinnost, energetikou a ekonomickou efektivitu tepelných zdrojů. Sdílení tepla probíhá v přírodě třemi způsoby, vedením (kondukcí), prouděním (konvekcí) a sáláním (radiací). Sdílení tepla vedením spočívá v přenosu tepla ve směru klesající teploty v pevných látkách. Látky s vyšší teplotou předávají část své energie prostřednictvím vzájemných srážek částicí s nižší teplotou. K přenosu tepla vedením dochází především u tuhých těles. U kapalin a plynů dochází ke sdílení tepla prouděním. Při styku teplejšího tělesa s plynem klesá jeho hustota (stává se lehčím), proto jsou ohřáté částice plynu unášeny vzhůru. Na uvolněné místo ohřátých částic se dostávají chladné částice, které jsou opět ohřívány stejným způsobem a také stoupají vzhůru. Proudění tepla je vždy spojeno s vedením tepla. Při sdílení tepla sáláním dochází k šíření tepla pomocí elektromagnetické energie ve formě tepelného
záření
s
příčnou
vibrací
vzhledem
ke
směru
jejich
šíření.
Vznik
elektromagnetických vln je důsledek změn vnitřní energie těles. Elektromagnetické vlny vstupují do prostoru, které těleso obklopuje. Dopadem tohoto záření na okolní tělesa se tělesa začnou zahřívat. V přírodě se jednotlivé děje nevyskytují samostatně, ale probíhají ve vzájemné kombinaci.
Současný stav problematiky V současné době se při určení měrného sálavého výkonu vychází z normy dle ČSN 06 0215 Výpočet vytápění infračervenými zářiči. V ČSN 06 0215 je uveden vztah pro výpočet intenzity osálání půdorysné plochy. Tato norma byla ke dni 1. 11. 2000 bez náhrady zrušena, přesto však lze z pravidel stanovených touto normou vycházet. Druhou možností je stanovení intenzity sálání z integrálního zářivého toku q. Intenzita sálání se uvádí, že musí být menší než 150 W.m-2 nebo než 200 W.m-2. Tyto hodnoty nejsou nikde zapsány. Byly stanoveny empiricky. Třetí možností je určení tepelného toku sáláním z plochy S1 na plochu S2. Pro tento případ je možné určit intenzitu sálání v různých místech. Poslední možností je určit tuto hodnotu z grafu sálavého panelu, osálání pomocí monogramu. Tento graf dodává výrobce k sálavému panelu. Empiricky byly zjištěny křivky měrného sálavého výkonu pro různé výšky zavěšení panelu. Dále jsou v grafu vyznačeny oblasti, kde se rozlišuje, o jaký provoz sálavých panelů se jedná. Jedná-li se o přerušovaný režim vytápění nebo soustavné vytápění. Výsledky jednotlivých metod se zcela neshodují.
6
Cíle disertační práce Prvním cílem disertační práce bylo stanovit přesnější hodnotu sálavé intenzity Is ve Wm-2 pomocí metody, měření tepelného toku sáláním z plochy S1 na plochu S2, při které by byla dodržena tepelná pohoda. Vytvořit program podle, kterého by bylo možné spočítat sálavou účinnost sálavého panelu a tepelné ztráty objektu.
7
1 Co je tepelné záření Jeho existenci objevil v r. 1800 britský astronom Sir William Herschel (1738-1822). Pomocí optického hranolu rozložil sluneční světlo na jednotlivé barvy. Do barevného spektra vložil sadu rtuťových teploměrů a zjistil, že teplota na jednotlivých rtuťových teploměrech se liší. Teplota narůstala více směrem k červené straně spektra. Herschela napadlo posunout teploměr za červený okraj viditelného spektra. S překvapením zjistil, že zde teplota dosahuje nejvyšších hodnot. Z toho usoudil, že zde musí existovat jakési neviditelné záření, které přenáší teplo. A protože se toto záření nacházelo za viditelným červeným pásem, bylo později nazváno infračerveným. [1]
2 Přírodní zdroje infračerveného záření Základním a největším zdrojem sálavého tepla na Zemi je Slunce. Díky energii, kterou na Zemi dodává, zde může existovat vše živé. Člověk se však naučil využívat i dalších zdrojů infračerveného záření. Prvním a nejjednodušším zdrojem infračerveného záření, které člověk využil, bylo otevřené ohniště. A postupem času a vývojem přešel od otevřeného ohniště na krby a kachlová kamna. Dnes už využívá infračervené zářiče.
3 Elektromagnetické vlnění Infračervené záření je elektromagnetické vlnění. Elektromagnetická vlna sestává ze složky elektrické a magnetické, které jsou vzájemně kolmé i co do směru pohybu vlny. Základním charakteristickým parametrem elektromagnetického vlnění je jeho kmitočet. Na Zemi dopadají z vesmíru a ze Slunce různé druhy elektromagnetického záření. V cestě těmto elektromagnetickým vlněním stojí však zemská atmosféra. Atmosféra určité druhy záření propouští (například viditelné a část infračerveného). Jiná záření, například ultrafialové, propouští jen nepatrně. Záření, která jsou pro člověka škodlivá a ve velké intenzitě i smrtelná, například gama nebo kosmické záření, naštěstí pro nás na povrch Země přes atmosféru prakticky neprojdou.
4 Zákony sálání Teplo, které sálá každé těleso, jehož teplota je větší než 0 K popisuje několik zákonů. Jsou to zákony Planckův, porovnávací Wienův zákon, směrový zákon Lambertův, StefanBoltzmannův zákon, Kirchhoffův zákon. Podrobný popis těchto zákonů je popsán níže.
8
4.1 Stefan-Boltzmannův zákon Stefan-Boltzmannův zákon vyjadřuje hustotu sálavého toku absolutně černého tělesa při určité teplotě T, která je vztažena na jednotku plochy. [2] EČ = σ ⋅ T 4
[W/m2]
(4-5)
[W/m2]
(4-6)
σ – Stefan-Boltzmannova konstanta 5,67.10-8 W/m2K4 T - termodynamická teplota povrchu tělesa [K] Stefan-Boltzmannův zákon se používá ve tvaru 4
T T E č = σ . = 5,67. 100 100
4
Pro šedá tělesa s emisivitou ε platí Stefan-Boltzmanův zákon pro vyjádření hustoty sálavého toku ve tvaru: T E š = ε .σ ⋅ 100
4
[W/m2]
(4-7)
ε - emisivita tělesa (pro černé těleso ε =1, pro absolutně bílé ε=0) Celkový vyzářený výkon šedého tělesa o ploše S dostaneme integrací rovnice (4-7): 4
4
T T Qš = ∫ ε ⋅σ ⋅ ⋅ dA = ε ⋅ σ ⋅ ⋅A 100 100 A
[W]
(4-8)
4.2 Výměna tepla sáláním Pomocí Stefan-Boltzmannova zákona (rovnice 4-5) a zákona o ubývání intenzity záření s druhou mocninou vzdálenosti viz výše uvedená rovnice (4-8), můžeme odvodit následující rovnici pro sdílené teplo sáláním mezi plochami S1 a S2. [3] T 4 T 4 cos ϕ1 cos ϕ 2 Q = ε 1ε 2 c č 2 − 1 ∫ ∫ dS1 dS 2 πr 2 100 100 S1 S 2
[W]
kde
S1 -velikost osálané plochy [m2] S2 - velikost sálající plochy [m2] ε1 - emisivita sálající plochy S1 [-] ε2 - emisivita osáláné plochy S2 [-] cč - součinitel sálání dokonale čer. tělesacč = σ.108 = 5,67 W/m2K4 9
(4-9)
T1 - povrchová teplota osálané sálající plochy S1 [K] T2 - povrchová teplota sálající plochy S2 [K] φ1 - úhel mezi normálou a spojnicí středu plochy S1[º] φ2 - úhel mezi normálou a spojnicí středu plochy S2 [º] Předpoklad platnosti této rovnice je, že pro povrchové teploty platí, že T2 > T1 a jedná se o rovinné plochy s emisivitou ε2 plochy S2 a emisivitou ε1 u plochy S1. Pomocí této rovnice, lze vypočítat množství tepla sdíleného mezi plochami S2 a S1 viz obr. 4-1.
Obr. 4-1 Sdílení tepla mezi dvěma obecně položenými rovinnými plochami S1 a S2
5 Tepelná pohoda Tepelná pohoda je subjektivní pocit, při němž je zachována tepelná rovnováha za optimálních hodnot fyziologických parametrů (teplota povrchu pokožky a množství tepla odvedené vypa – řováním). [4] Závisí na vnějších fyzikálních podmínkách v dané místnosti, teplotě a relativní vlhkosti i na druhu činnosti člověka. Např. když člověk, sedí v místnosti, potřebuje mít vyšší teplotu než při fyzické činnosti. Hranice tepelné pohody se liší u jednotlivých lidí podle jejich otužilosti či zvyku na určitou teplotu (což je dáno klimatickými poměry v oblasti života dané skupiny lidí a jejich způsobem života). Rozhodující vliv má také únava, zdravotní stav a psychický stav jedince i stáří a pohlaví. Čím více je organismus namáhaný, tím více produkuje tepla. Tepelná rovnováha je dosažena, když okolí odebírá lidskému tělu právě tolik tepla, kolik člověk vyprodukuje. Člověk odevzdává teplo do okolního prostoru vedením, prouděním a sáláním. Kromě toho odevzdává teplo vypařováním potu a dýcháním, představující z velké části latentní teplo. Pro určení hranic tepelné pohody je podstatný stav, ve kterém je dosaženo rovnováhy a dochází v něm pouze k suchému ochlazování (pokožka zůstává suchá, bez 10
kapiček potu). K mokrému ochlazování (tj. k odevzdání přebytečného tepla pocením) dochází při zvýšené teplotě a vlhkosti okolního vzduchu nebo ploch, které ohraničují daný prostor. Tento stav vyvolává pocit horka. Pokud člověku není příliš velké teplo ani nepociťuje chlad, lze říci, že se nachází ve stavu tepelné pohody. V jakémkoliv živém organismu dochází k přeměně chemicky vázané energie na ostatní druhy energie. Jedná se především o mechanickou práci a teplo. Protože účinnost přeměny energie na práci vykonanou lidským organismem je velmi malá, převážná část energie se mění na teplo, které se musí různými způsoby odvést, aby nedošlo k přehřátí organismu. Na intenzitě a způsobu odvodu tohoto tepla závisí, zda se daný jedinec nachází v tepelné pohodě nebo jestli vnímá více chlad nebo více teplo. Bez ohledu na optimální hranice tepelné pohody je možné říci, že teploty tv (teplota vzduchu) a tu (teplota okolních ploch) ve vytápěných místnostech budou záviset na ceně tepla a způsobu jeho placení, závisející na cenové politice v dané oblasti. Například ve Švýcarsku a dalších zemích západní Evropy je tato požadovaná hranice tepelné pohody pro většinu lidí nižší než v České republice. [4]
6 Určení hranic tepelné pohody Určení tepelné pohody podle Cihelky [3] je velmi jednoduché a dostačující pro řešení většiny technických problémů. Je možné použít následující diagram na obr. 6-1. Na vodorovné ose diagramu je nanášena účinná teplota okolních ploch tu a na svislé ose teplota vzduchu tv. Uprostřed diagramu je znázorněna oblast, ve které dochází k tepelné pohodě. Diagram je rozdělen úhlopříčkou na dvě zóny. U spodní zóny převládá při vytápění přenos tepla zářením. U horní zóny dochází během vytápění převážně k přenosu tepla konvekcí. Na uvedené úhlopříčce je možné vynášet celkovou teplotu tk .
11
Obr. 6-1. Diagram určování tepelné pohody podle Cihelky
Pro detailnější rozbor a určení tepelné pohody je vhodnější diagram (obr. 6-2) sestavený Ralčukem [5], který vychází z experimentálně zjištěných statisticky zpracovaných poznatků. Diagram je obdobný, jako diagram na obr. 6-1, ale oblast tepelné pohody má jiný tvar. Je vidět, že v oblasti, kde převažuje sálavá složka přenosu tepla, se zóna tepelného komfortu velmi rozšiřuje. To ukazuje velké přednosti a perspektivu vytápění způsoby, při kterých je co nejvyšší sálavá složka přenosu tepla. Přenos tepla sáláním mezi povrchem lidského těla a okolními plochami místnosti má podstatný vliv na tepelnou pohodu.
12
Obr. 6-2. Diagram určování tepelné pohody podle Ralčuka
Při vyšším podílu přenosu tepla sáláním, tj. při vyšší účinné teplotě okolních ploch, leží hranice pro tepelný komfort na nižší výsledné teplotě tk , než v případě, kdy se účinná teplota okolních ploch nachází v obvyklých hodnotách pro většinu místností (tu = 16 až 20°C). Přenos tepla sáláním-související s účinnou teplotou okolních ploch má podle uvedeného grafu na tepelnou pohodu větší vliv-než přenos tepla konvekcí-plynoucí z teploty vzduchu tv v místnosti. Tato skutečnost je ukázána na obr. 7-2 pomocí dvou zobrazených bodů: -
Bod A při účinné teplotě okolních ploch tu = 21°C a teplotě vzduchu tv = 16°C leží na spodní hranici tepelného komfortu.
-
Teplota okolního vzduchu tv = 21°C a účinná teplota okolních ploch tu = 16°C přísluší bodu B, který leží pod spodní hranicí tepelné pohody. Při pobytu v oblasti, kterou charakterizuje bod B, bude pociťován chlad.
-
Bod C leží nad horní hranicí tepelného komfortu a to při účinné teplotě okolních ploch tu = 25°C a teplotě vzduchu tv = 22,5°C.
Pokles výsledné teploty na hranici tepelného komfortu pro oblast, kde převládá sálavý způsob vytápění, lze usoudit podle sklonu křivky d, která ohraničuje dolní oblast pro tepelnou pohodu. Velká plocha v dané oblasti umožňuje snadnější dosažení tepelné pohody, snižuje náročnost na regulaci topného zařízení a příznivě ovlivňuje energetickou náročnost vytápění. 13
7 Určení sálavé účinnosti panelu 300W Při měření jsem postupoval tak, že jsem zavěsil sálavý panel Fénix Ecosun 300 C v hnědé barvě o straně 0,575 x 0,575 x 0,06 m s celkovou aktivní plochou 0,33 m2. Příkon tohoto panelu je 300 W a maximální teplota aktivní strany panelu 100 °C. Jedná se o běžný typ panelu, který se používá v domácnostech a kancelářích. K výpočtu sálavé účinnosti je potřeba nejdříve změřit teplotu jednotlivých stěn panelu, ze kterých je možné vypočítat teplotní součinitel α (α je závislé na poloze příslušné stěny) a pak je možné určit tepelné ztráty panelu. K výpočtu tepelných ztrát použiji Newtonův zákon, který staví vyzářenou energie do přímé úměrnosti s rozdílem teploty povrchu (stěny panelu) a teploty okolí, součinitel sdílení tepla prouděním α a plochy panelu S. P = α(T − To )S
[W]
(7-1)
α – teplotní součinitel [W/Km2] T –průměrná teplota příslušné stěny panelu [K] To – teplota okolí [K] S – plocha příslušné stěny panelu [m2] V této rovnici jsou dvě neznámé proměnné α a T. Při ustáleném stavu (teplota panelu se již s časem nemění) jsem změřil na každé straně panelu teplotu. Jednotlivé stěny panelu (aktivní strana, neaktivní strana a 4 vertikální stěny) jsem změřil teplotu na několika místech každé stěny a naměřené hodnoty jsem zprůměroval. Jednotlivé stěny panelu jsem označil Ti, kde i je index od 1 do 6. Teplotní součinitel α je empirická hodnota, která se určí např. podle následujícího vzorce (7-2).
α i = K i 4 (Ti − To )
[K]
(7-2)
Ki – empirický součinitel [-] Ti -– průměrná teplota příslušné stěny panelu [K] To –teplota okolí [K] [5] Empirická konstanta K je velmi důležitý součinitel, který je přímo úměrný teplotnímu součiniteli α. V literatuře se setkáváme s více těmito součiniteli. Tyto součinitele byly určeny empiricky nebo zkušenostmi z praxe. Vypočtené hodnoty αi dosadím zpět do Newtonova zákona (7-1) a dostanu ztráty prouděním jednotlivých stěn panelu. 14
Pi = α i (Ti − To )S i
[W]
(7-3)
Pi – ztrát prouděním jednotlivých stěn panelu [W] T i – průměrná teplota příslušné stěny panelu [K] To – teplota okolí [K] Si –plocha jednotlivých stěn panelu [m2] Pak jsem tyto vypočtené hodnoty ztrát sečetl podle rovnice (7-4 a dostal jsem celkové ztráty prouděním sálavého panelu. Potom dosazením celkových ztrát prouděním do rovnice (7-5) dostanu celkovou účinnost sálavého panelu. P = ∑ Pi i
[W]
(7-4)
[%]
(7-5)
P – celkové ztráty prouděním všech stran panelu [W] Pi – ztrát prouděním jednotlivých stěn panelu [W]
Výpočet sálavé účinnosti panelu
η=
PŘ − ∑ P PŘ
100
PŘ – příkon panelu [W] P – součet celkových ztrát prouděním [W] [5]
7.1 Měření pro určení sálavé účinnosti u panelu 300 W K výpočtu sálavé účinnosti je potřeba nejdříve změřit teplotu jednotlivých stěn panelu bezdotykově pyrometrem a aktivní stěna byla měřena ještě dotykově termočlánkem. Pro snížení chyby odečtu teploty (různé rozmístění tepelného elementu) měřím na 4 stěnách panelu (tab. 7-3 až 7-6) na 3 bodech teplotu a z těchto hodnot vypočítám průměrnou teplotu, kterou zapíši do tab. 8. Na spodní (aktivní ploše) a horní ploše měřím na 9 bodech teplotu, protože tyto plochy mají větší povrch (tab. 7-1, 7-2). Také tyto naměřené teploty zprůměrňuji a zapíši je také do tab. 7-10.
Počáteční hodnoty měření:
teplota okolí
To = 20 °C
vlhkost
Φ = 54
Výška zavěšení panelu 2,40 m. 15
%
Tab. 7-1 Dolní (aktivní) strana panelu T1 naměřené teploty [°C] 98,1 96,7 91,1
96,4 99,5 95,9
85,5 94,2 85,8
Tab. 7-2 Horní strana panelu T2 naměřené teploty [°C] 40,5 38,5 38,6 37,2 36,5 38,2 39,2 41,4 37,5 Tab. 7-3 Levá strana panelu T3 naměřené teploty [°C] 43,1 49,9 44,5 Tab. 7-4 Pravá strana panelu T4 naměřené teploty [°C] 45,7 49,8 42,3 Tab. 7-5 Přední strana panelu T5 naměřené teploty [°C] 45,2
50,2
43,2
Tab. 7-6 Zadní strana panelu T6 naměřené teploty [°C] 45,3
50,1
47,2
Z naměřených hodnot jsem určil průměrné teploty na každé straně panelu, viz tab. 7-7.
Tab.7-7 Průměrné teploty z jednotlivých stran panelu [°C] a [K] Strana panelu T1 T2 T3 T4 T5 T6
[°C]
[K]
93,7 38,6 45,8 45,9 46,2 47,5
366,8 311,8 319,0 319,1 319,4 320,7
Potom vypočítám teplotní součinitel α. 16
α i = K i 4 (Ti − To )
[K]
(7-1)
Součinitel Ki jsem pro výpočet ztrát prouděním zvolil následující [13]: u svislých stěn
αi
2,56x4√(Ti-To)
[W/m2K]
(7-2)
u vodorovné dolů
αi
1,15x4√(Ti-To)
[W/m2K]
(7-3)
u vodorovné nahoru
αi
2,15x4√(Ti-To)
[W/m2K]
(7-4)
Ti - zprůměrované teploty jednotlivých stran T1 až T6 [˚C] To - teplota okolí viz počáteční podmínky měření, tj. 18,5 °C Vypočtené teplotní součinitele podle jednotlivých stran panelu podle rovnice (7-1) jsem zapsal do tab. 7-8.
Tab. 7-8 Výpočet teplotního součinitele α podle strany panelu Strana panelu αi [W/m2K] T1 3,4 T2 4,5 T3 5,8 T4 5,8 T5 5,8 T6 5,9 Určením teplotního součinitele α mohu vypočítat tepelné ztráty prouděním jednotlivých stěn panelu P1 až P6 podle vzorce (7-5). Výsledky jsem zapsal do tab. 7-10. Protože se jedná o panel o stranách 0,575 x 0,575 x 0,06 m, má aktivní a horní stěna panelu S = 0,33 m2 a ostatní stěny panelu S = 0,04 m2. Pi = α i (Ti − To )S i
[W]
Tab. 7-9 Výpočet ztrát prouděním Pi podle strany panelu. Strana panelu T1 T2 T3 T4 T5 T6
Pi [W] 82,1 27,5 5,2 5,2 5,2 5,6
17
(7-5)
Celkové tepelné ztráty prouděním sálavého panelu vypočítám podle rovnice (7-5). P = ∑ Pi
[W]
i
(7-6)
Celkové ztráty prouděním vyšly z rovnice (7-6) 199,5 W. Teď mohu vypočítat sálavou účinnost panelu podle vzorce (7-7).
η=
PŘ − ∑ P PŘ
100
[%]
(7-7)
Všechny dílčí výsledky jsou zaznamenány v tab. 7-10.
Tab. 7-10 Celkové vypočtené hodnoty jednotlivých stěn panelu pro výšku 2,40 m
T1 T2 T3 T4 T5 T6
Stěny panelu aktivní stěna neaktivní stěna levá stěna pravá stěna přední stěna zadní stěna
Ki [-] 1,15 2,15 2,56 2,56 2,56 2,56
Si [m2] αi [-] Pi [m2] Ti [ºC] 0,33 3,4 82,1 93,7 0,33 4,5 27,5 38,6 0,03 5,8 5,2 45,8 0,03 5,8 5,2 45,9 0,03 5,8 5,2 46,2 0,03 5,9 5,6 47,5
Celkové ztráty prouděním
130,8 W
Sálavá účinnost panelu
56,41 %
Teplota naměřená termočlánkem
98 °C
Ti [K] 366,8 311,8 319,0 319,1 319,4 320,7
Obdobně se postupuju i pro panel 700 W.
8 Stanovení měrného sálavého výkonu pro 300 W panel V předchozí kapitole jsem si určil sálavou účinnost elektrického sálavého panelu a celkové ztráty prouděním. Teď mohu pokračovat v určení měrného sálavého výkonu. Měření jsem provedl pro tři výšky zavěšení sálavého panelu pro 2,40 m, 1,60 m a 0,65 m. Celková osálaná plocha pod panelem S1 = 7,30 m2, velikost aktivní plochy panelu S2 = 0,33 m2 a zkušební vzorek má plochu S3 = 0,09 m2. Vzájemnou pozici těchto povrchů ukazuje obr. 8-1 a obr. 8-2. Zadní strana panelu je posunuta 0,3 m od zadní strany osálané plochy směrem k jejímu středu. [6]
18
Obr. 8-1 Zobrazení měření ve 3D
Obr. 8-2 Popis a rozměry měřeného panelu pro 300 W Pro zjištění měrného sálavého výkonu budu vycházet ze vztahu (8-1). Tento vztah obsahuje tři části: vnější konstantu E, rozdíl teplot ∆T a vliv měřeného povrchu I (např. drsnost povrchu). Vnější konstanta E se skládá z emisivity povrchu ε (sálavého panelu a měřeného povrchu) a Stefan-Boltzmannovy konstanty cč. Teplotní rozdíl určuje, jaké teplo bude pohlceno jednotlivými částmi měřeného povrchu. Platí ∆T = T 4- T o 4. Q = E ⋅∆ T ⋅ I
[W]
(8-1)
Dále jsem vzal v úvahu, že sálavý panel není možné umístit doprostřed měřené plochy s ohledem na prostorové uspořádání laboratoře a měřená plocha několikrát převyšuje rozměry sálavého panelu. Proto jsem použil následující vzorec.
19
T2 4 T1 4 cos ϕ1 cos ϕ 2 Q = ε1ε 2 cč dS1dS 2 − ∫ ∫ πr 2 100 100 S1 S 2
[W]
(8-2)
ε1 - emisivita osáláné plochy S1 [-] ε2 - emisivita sálající plochy S2 [-] cč - součinitel sálání dokonale černého tělesa cč = σ.108 = 5,67 W/m2K4 T1 - povrchová teplota osálané plochy S1 [K] T2 - povrchová teplota sálající plochy S2 [K] Tb - povrchová teplota jednotlivých osálaných ploch Sb [K] Sb - velikost jednotlivých bodů (b je index od 1 do 81) osálané plochy [m2] S2 - velikost sálající plochy [m2] φ1 - úhel mezi normálou a spojnicí středu plochy S1 [º] φ2 - úhel mezi normálou a spojnicí středu plochy S2 [º] r - vzdálenost bodu v osálané rovině od panelu [m] [3] kde T2 je teplota sálavého panelu a T1 je teplota měřeného povrchu. Úhly φ1 a φ2 jsou úhly mezi plochou měřeného povrchu dS1 a plochou sálavého panelu dS2. Vzdálenost těchto dvou ploch určuje r. Emisivitu ε1 a ε2 volím rovnu 1, protože jde o povrchy tmavé a drsné. Nyní potřebuji upravit tento vzorec na diskrétní podobu a případ, kdy jsou sálavý panel a měřená plocha rovnoběžné viz níže. [5]
4 4 ε1ε 2 T2 Tb cos 2 ϕb Qb = cč S 2 Sb − 2 π 100 100 r
[W]
(8-3)
ε1 - emisivita osáláné plochy ε1 = 1 [-] ε2 - emisivita sálající plochy ε2 = 1 [-] Tb - povrchová teplota jednotlivých osálaných ploch Sb [K] φb - úhel mezi jednotlivým bodem osálné plochy S1 a zdrojem (panelem) [º] Připomínám, že v tomto případě uvažuji vzdálenost r od středu sálavého panelu ke středu měřeného povrchu (jednotlivých částí měřeného povrchu Sb= S3 = 0,09 m2). Pro určení vzdálenosti jednotlivých bodů měřené plochy od zdroje sálaní (panelu) je potřeba pro můj případ dosadit do rovnice (8-3) vzorec (8-4).
20
cosϕ b =
h h = = rb d b
h
(xz − xb ) + ( yz − yb ) + h 2
2
[-]
(8-4)
2
Za r je dosadím d, abych určil polohu jednotlivých bodů osálané plochy od sálavého panelu na obr. 8-3.
db =
(xz − xb ) + ( yz − yb ) + h 2
2
2
[m]
(8-5)
h – výška zavěšení panelu [m] rb - vzdálenost bodu v osálané rovině od zdroje (panelu) [m] xz – x souřadnice zdroje (panelu) [m] tj. xz = 1,81 m xb – x souřadnice jednotlivého bodu osálné plochy [m] yz – y souřadnice zdroje (panelu) [m] tj. yz = 0,59 m yb – y souřadnice jednotlivého bodu osálné plochy [m] db – odvěsna pravoúhlého trojúhelníku [m]
Obr. 8-3 Grafické znázornění výpočtu jednotlivých bodů osálané plochy Pak dosazení vzorce (8-4) do rovnice (8-5) dostanu rovnici (8-6). 4 4 ε 1 ε 2 T2 Tb h2 Qb = c č − π 100 100 ( x z − x b ) 2 + ( y z − y b )2 + h 2
(
)
2
S2 Sb
[W]
(8-6)
Naměřené teploty v jednotlivých bodech osálané plochy jsou uvedeny v tab. 8-1, kde jsou uvedeny i souřadnice jednotlivých bodů. Na obr. 8-4 je grafické vyjádření teplot jednotlivých bodů pod panelem. Střed panelu je dán souřadnicemi xz = 1,81 a yz = 0,59 v tab. 8-1 a obr. 8-3
21
a středy jednotlivých bodů osálané plochy jsou uvedeny v tab. 8-1. Vypočtené hodnoty dopadajícího sálavého výkonu Qb na jednotlivé body osálané plochy jsou zobrazeny v tab. 8-2. Tab. 8-1 Naměřené teploty pod panelem v jednotlivých bodech pro výšku 2,40 m
Průměrná teplota pod panelem činí 26,1 °C.
Obr. 8-4 Graf rozložení teplot pod panelem ve vzdálenosti 2,40 m od panelu Tab. 8-2 Naměřené sálavé výkony pod panelem v jednotlivých bodech pro výšku 2,40 m 22
9 Výpočet celkového sálavého výkonu 81
Qc = ∑ Qb
[W]
(9-1)
[W/m2]
(10-1)
b =1
Qb - sálavý výkon jednotlivých bodů na osálané ploše [W] Celkový součet dopadajícího sálavého výkonu je 55,46 W.
10 Výpočet měrného sálavého výkonu QM =
Qc S1
Celkový měrný sálavý výkon, který dopadl na plochu S1 = 7,9 m2 je 7,02 W/m2. Pro další dvě měření jsem postupoval obdobným způsobem.
Tab. 10-1 Výsledky měření pod panelem
V tabulce 10-1 jsou uvedeny jednotilvé výsledky z měření měrného sálavého výkonu pro 300 W a 700W sálavý panel. Pod 300 W panelem probíhalo měření subjektivního vnímání 23
sálavého tepla. Nejpříjemněji vníma-li testované osoby, když byl sálavý panel zavěšen 0,65 m nad hlavami testovaných osob. Měrný sálavý výkon byl 9,95 Wm-2 Sálavý panel o výkonu 700 W dosahoval nejmenší hodnoty 14,15 Wm-2. Při tomto měrném sálavém výkonu pociťovali testované osoby diskonfort. Proto jsem již další měření neprováděl, protže toto byla nejmeší hodnota měrného sálavého výkonu u panelu 700W. [7]
11 Výsledky testu subjektivních pocitů Testu se zúčastnilo 53 lidí. Z toho 2 ženy a 51 mužů. Formulář vyplnilo dohromady 52 lidí. Jeden člověk vyplnil pouze ¼ testu. Počet lidí, kteří bydlí v bytech, byl 35 a zbytek 17 v rodinných domech. Sálavý panel byl umístěn 0,65 m od hlavy testované osoby. Byty a rodinné domy mají výšku stropů od 2,4 m do 2,6 a průměrná výška osob 1,75 m. V dnešní době se preferuje rodinný dům jednopodlažní dům tzv. Bungalov. V tomto domě se strop dělá ze sádrokartonu (není potřeba mít pevný strop, protože tento typ domu má obydlené pouze jedno podlaží), kde je možné umístit sálavý panel přímo do stropu. U nových bytů je možné s tloušťkou sálavého panelu počítat. Měrný sálavý výkon byl tedy v rozmezí od 7,02 do 9,95 W/m2. Výsledky testu uvádí grafy níže.
Obr. 11-1 Odpovědi na otázky 1, 2, 5 pro osoby žijící v bytech
24
Obr. 11-2 Odpovědi na otázky 1, 2, 5 pro osoby žijící v domě
Obr. 11-3 Odpověď na otázku kolik lidí preferuje sálavý typ vytápění
25
12 Program pro výpočet tepelných ztrát jednopodlažních domů Tento program počítá ztráty dle ČSN EN 12831. Tato norma stanovuje postup výpočtu dodávky nutného tepla k bezpečnému dosažení výpočtové vnitřní teploty. V první části programu je výpočet součinitele prostupu dle normy dle ČSN EN ISO 6946. Vstupní hodnoty uživatel zadá do přehledné tabulky. [8] Uživatel v celém programu vyplňuje jen bílé buňky v jednotlivých tabulkách. Na obrázcích jsou znázorněny tabulky s nevyplněnými údaji. Základním rovnicí pro výpočet součinitele tepelných ztrát prostupem je rovnice 12-1. První tabulka počítá součinitel prostupu tepla pro obvodové. [9]
U=
1 m
Rsi + ∑ Rn + Rse n =1
=
1 m Sn
Rsi + ∑
n =1 λn
+ Rse
[Wm-2K-1]
Sn – tloušťka jednotlivých vrstev
[m]
λn – součinitel tepelné vodivosti jednotlivých vrstev
[Wm-1K-1]
Rsi – odpor přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce
[m2KW-1]
Rse – odpor přestupu tepla na vnější straně konstrukce
[m2KW-1]
Rn – odpor přestupu tepla jednotlivých vrstev konstrukce
[mKW-1]
(12-1)
13 Výpočet tepelných ztrát domu První tabulka počítá součinitel prostupu tepla pro obvodové zdi. Při tomto výpočtu se jedná o přestup tepla vodorovně. Norma stanovuje tyto hodnoty Rsi a Rse . [10] Rsi =0,13
[m2KW-1]
Rse = 0,04
[m2KW-1]
Obr. 13-1 Výpočtová tabulka pro součinitele přestupu tepla Uven
Nejdříve se zadá název materiálu a pak všechny ostatní parametry. Poté se provede výpočet. Po výpočtu součinitele prostupu tepla Uven je tato hodnota porovnána se součinitelem doporučeným Udop1 dle normy ČSN 73 0540-2:2011. Musí platit, že Uven < Udop1. V tom to 26
případě je Udop1 = 0,3. Pokud je ta to podmínka splněna zobrazí v tabulce není potřeba izolace a pokračuje se na další výpočet. Není-li tato podmínka splněna Uven < Udop1 zobrazí se v tabulce nevyhovuje. Uživatel napíše do tabulky hodnotu součinitele prostupu λvenizolace. Poté je vypočtena doporučená tloušťka izolace viz rovnice 13-1. Je třeba použít nejbližší vyšší tloušťku izolace. Po použití přídavné izalce bude podmínka Uven < Udop1 splněna.
sizolace ≥
((1 − U
dop1
⋅ ((S1 / λ1 ) + (S 2 / λ2 ) + (S3 / λ3 ) + Rsi + Rsi )) ⋅ λvenizolace U dop1
[m] (13-1)
Tento postup je stejný i pro výpočet součinitele vnitřních zdí Uvn vnitřních stěn je považován dopuručený součinitel prostupu tepla Udopvn = 1,8. Tento postup je aplikován i výpočtu součinitele prostupu tepla u stropu. Jsou změněny hodnoty pro Rsi, Rse, protože se jedná o přestup tepla nahoru a Udop3 = 0,4. Pro tento případ je stanovena jiná hodnota Rsi a Rse. Další výpočtem jsou měrné tepelné ztráty prostupem tepla a měrné tepelné ztráty větráním. Vypočtené hodnoty součinitelů prostupu tepla u jednotlivých stavebních částí domu se zobrazí v každé výpočtu místnosti. Uživatel vyplní potřebné parametry pro výpočet u jednotlivých místnoostí. Pak následuje výpočet ztrát větráním v jednotlivých místnostech viz tabulka obr. 13-2. [11]
Obr. 13-2
27
14. Stanovení topného výkonu Potom uživatel vyplňuje tabulku pro stanovení topného výkonu viz obr. 14-1. Výsledkem je tabulka spočtených hodnot na obr. 14-2. [12]
Obr. 14-1
Obr. 14-2
15. Stanovení počtu sálavých panelů Poslední listem programu je stanovení počtu sálavých panelů. V tabulce na obr. 15-1 jsou uvedeny všechny spočtené parametry domu. Pomocí celkových ztrát vypočteme intenzitu sálaní viz rovnice 15-1.
Obr. 15-1 Výpočet intenzity osálání Isi viz rovnice 15-1. I Si =
φijed .η s
< 200 Wm-2
[Wm-2]
S podi
фijed – celkové ztráty u jednotlivých místností
[W]
ηs – sálavá účinnost panelu
[-]
Spodi – plocha podlahy v jednotlivých místnostech
[m2]
28
(15-1)
Tabulka na obr. 15-2 pro zadání potřebných parametrů pro výpočet počtu potřebných sálavého panelů
Obr. 15-2 Orientační počet sálavých panelů Porien =
φijed
[ks]
Př
фijed – celkové ztráty u jednotlivých místností
[W]
Př – výkon sálavého panelu
[W]
(15-2)
Obr. 15-3 V tabulce na obr. 15-3 jsou celkové ztráty domu, potřebné teplo na vytápění a počet potřebných sálavých panelů. [13]
29
16 Závěr V disertační práci jsem řešil způsob určení přesnější hodnoty intenzity osálání při využití tepelného toku sáláním z plochy S1 na plochu S2. Nejprve jsem naprogramoval aplikace pro výpočet teplotního součinitele prostupu tepla, tepelných ztrát prostupem a tepelných ztrát větráním objektu podle normy ČSN EN 12831. Dále jsem napragramoval aplikaci pro výpočet sálavé účinnosti u sálavých panelů. Poslední naprogramovanou aplikací je výpočet měrného sálavého výkonu panelu při různých výškách při konstantní osálané ploše. Spojením subjektivního měření, které vyplnili lidé podle dotazníku přiložého v příloze a objektivního měření normovaným pyrometrem zapůjčeného katedrou KEE. Měření probíhalo při okolních teplotách od 17 °C do 24 °C. Pro subjektvní testy na zvoleném vzorku osob byly panely o výkonu 300 W a 700 W zavěšenovány postupně v těchto výškách: 2,4 m; 1,6 m; 0,65 m. Pocitově nejlepší pro danou skupinu byl sálavý panel 300 W ve výšce 0,65 m nad subjektem a aplikací vypočetný měrný sálavý výkon 9,95 Wm-2. Pro sálavý panel 700 W nebyla subjektivně měřena vhodná výška, protože aplikací vypočtený měrný sálavý výkon se nepřiblížil k hodnotě 9,95 Wm-2 ani pro výšku 2,4 m (v této výšce vypočtený měrný sálavý výkon dosahoval 14,15 Wm-2). Měřění v reálném prostředí při teplotě okolí 18 °C a při výšce zavěšení panelu 2,4 m a výkonu sálavého panelu 500 W byl aplikací spočten měrný sálavý výkon 7,3 Wm-2. Rozdíl v měřeních byl v maximální povrchové teplotě panelu, kdy 300 W panel dosahoval teploty 100 °C oproti tomu 500 W panel dosahoval teploty 65 °C. Na základě všech provedených testů a výpočtů vychází měrný sálavý výkon v rozmezí 9-11Wm-2 vhodný pro většinu osob z hlediska jejich subjektivní tepelné pohody. Dalším velice důležitým faktorem umístění sálavých panelů v místnosti. Umístit je v místnosti tam, kde nejvíce pobývají lidé. Aplikaci spolu s vyplněným dotazníkem s vybraným vzorkem lidí, lze využít jako rámcovou metodiku pro návrch vytápění sálavými panely. Do budoucna by bylo vhodné provést další sérii testů pro větší skupiny lidí, více panelů, větší výšky zavěšení a delší pobyt ve vytápěném prostoru, aby byla potvrzena moje hypotéza.
30
17 Seznam literatury a zdrojů informací [1]
http://www.infratopeni-infrapanely.cz
[2]
Bašta, J.: Otopné plochy. ČVUT, Praha, 2001, ISBN 80-01-02365-6
[3]
Bašta, J.& Vavřička, R: Otopné plochy, Praha 2005
[4]
Veverková Z., Kabele K.: Jak stanovit maximální hodnotu osálání hlavy 200 W.m-2, Topenářství instalace, 2005
[5]
http://www.fce.vutbr.cz/TZB/treuova.l/
[6]
http://www.aldebaran.feld.cvut.cz/vyuka/zivotni.../ZP_prednaska_13_v6.doc
[7]
Rada, J. & kol., (1985). Elektrotepelná technika, Praha
[8]
http://www.tzb-info.cz/normy/csn-en-12831-2005-03
[9]
http://www.tzb-info.cz/normy/csn-en-iso-6946-1998-06
[10]
http://www.tzb-info.cz/normy/csn-en-iso-10077-1-2007-05
[11]
http://www.tzb-info.cz/normy/csn-en-iso-13370-2009-02
[12]
www.csnonlinefirmy.unmz.cz
[13]
http://users.fs.cvut.cz/~vavrirom/Vytapeni.html
31
18 Publikační činnost [1]
Vaněk J., Nestorovič T.: Measurement to determine a radiation standard of thermal. Conference in Vienna, 2011. ISBN 978-3-901509-83-4.
[2]
Vaněk J.: Sálavé vytápění a tepelná pohoda. Elektrotechnika a infformatika 2008. Část 3. ISBN 978-80-7043-703-2.
[3]
Vaněk J.: The electrical radiant Panels and radiant Floor Heating. Renewable Energy Sources 2010. ISBN 978-80-7043-839-0.
[4]
Vaněk J.: Měřící metoda k určení hygienické normy pro sálavé vytápění. Elektrotechnika a informatika 2011. Část 3. ISBN 978-80-261-0017-1.
[5]
Vaněk J., Černý J.: Určení sálavé účinnosti u elektrického nízkoteplotního sálavého panelu EP 1100. Elektrotechnika a informatika 2009. Část 3. ISBN 978-80-7043-8114.
[6]
Vaněk J., Nestorovič T.: Thermal Comfort Determination Approach. Recent Researches in Enviromental and Geological Sciences. ISBN 978-1-61804-110-4.
[7]
Vaněk J.: The Electrical Radiant Panels and Radiant Floor Heating. Electric Power Engineering and Ecology – Selected Parts III. ISBN 978-80-7300-460-6.
[8]
Vaněk J.: The Thermal Radiation as an Effective Source of Heat to Achieve Thermal Comfort. Electric Power Engineering and Ecology – Selected Parts IV. ISBN 978-807300-461-3.
[9]
Vaněk J.: Vytápění průmyslových hal pomocí sálavých. Elektrotechnika a informatika 2012. Část 3. ISBN 978-80-261-0121-5.
,
32
19 Přílohy Dotazník 1. Jak se cítíte v této místnosti? A) Cítím se dobře B) Necítím se dobře C) Jiné Uveďte, jak se cítíte………………………………………………………
2. Vyhovuje Vám teplota v této místnosti? A) Ano B) Ne 3. Bydlíte v rodinném domě?
A) Ano B) Ne C) Jiné
Kde bydlíte………………………………………………………………… 4. Jaké máte pocity pod panelem? Napiště………………………………………………………………………
5. Vyhovoval by Vám tento druh vytápění? A) Ano B) Ne
6. Jak se Vám líbilo toto měření?
7. Jaké změny byste v tomto řešení uvítal?
33