ZÁKON O SPOTŘEBNÍCH DANÍCH s komentářem k 1. 4. 2010 2. aktualizace k 1. 1. 2015 Změna na základě zákona č. 331/2014 Sb., s účinností od 1. ledna 2015 Cílem této novely zákona je výrazně omezit daňové úniky na této dani v oblasti minerálních olejů (a to nejen úniky na daních). I. Povolovací řízení Z odůvodnění novely zákona: „Prvním hlavním okruhem této úpravy je redukce rizikových subjektů, kterým je umožněno nakládat s vybranými výrobky podléhajícími spotřební dani a které neskýtají dostatečné záruky, že budou činnost provádět v souladu s platnými právními předpisy. Rizikovost těchto subjektů je posuzována z hlediska jejich spolehlivosti (trestněprávní bezúhonnosti a daňové spolehlivosti), daňové bezdlužnosti a ekonomické stability.“ Na základě této novely zákona o spotřebních daních se do zákona zapracovává nová úprava v nově definované druhé části zákona, a to „Obecná ustanovení o povolovacím řízení“. Jde o nově zpracovanou část zákona, která bude obecně upravovat povolovací řízení, tedy vydávání všech povolení, která jsou v kompetenci správce daně pro aplikaci tohoto zákona o spotřebních daních. V zákoně o spotřebních daních se objevují nová ustanovení § 43a až § 43q. Tato změna má za následek sloučení požadavků na možnost vydání povolení do jedné části. Dosud tomu bylo tak, že zákon o spotřebních daních definoval povinnosti, které má subjekt, který žádá, resp. podává návrh na vydání povolení, na několika místech v zákoně, a to podle jednotlivého požadavku, k čemu má být to či ono povolení vydáno. Tato změna má za cíl nejen sjednotit postup správce daně, ale především posílit rozhodovací pravomoc správce daně. Změnou také bude forma podávání návrhu. Pro podání návrhu bude připravena formulářová podoba návrhu, a proto se bude v plné míře aplikovat povinnost podání tohoto návrhu „na tiskopise vydaném Ministerstvem financí“1). V zákoně tedy již nenajdeme vyjmenované náležitosti návrhu, ale bude nutné akceptovat požadavky vymezené právě oním tiskopisem. Všechna dosud vydaná povolení se budou nově posuzovat podle podmínek, které konkretizuje tato novela zákona o spotřebních daních, tzn. že platnost dosavadních povolení, která byla vydána do konce roku 2014, není nijak omezena, ale nejpozději do konce června 2015 musí všichni držitelé těchto povolení splňovat všechny podmínky pro vydání tohoto povolení podle „nového“ znění zákona o spotřebních daních. Bude-li tomu tak, bude na toto povolení pohlíženo jako na povolení, které bylo vydáno podle „nového“ zákona o spotřebních daních.
1)
Viz ustanovení § 72 daňového řádu; tiskopis je dohledatelný na www.celnisprava.cz
1
II. Zvýšení zajištění daně Z odůvodnění novely zákona: „Součástí řešení problematiky vzniku daňových nedoplatků je navýšení maximální výše zajištění spotřební daně daňových skladů složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně z minerálních olejů ze současných 100 mil. Kč na 1,5 mld. Kč.“ V praxi to znamená, že provozovatel daňového skladu minerálních olejů, který poskytuje zajištění daně z minerálních olejů složením nebo převodem finančních prostředků na depozitní účet pro zajištění daně zřízený správcem daně, je povinen do 60 dní ode dne nabytí účinnosti novely (tj. do 2. března 2015) „dozajistit“ spotřební daň třeba i na výši 1,5 mld. Kč. Pokud bude tento provozovatel daňového skladu chtít změnit způsob zajištění daně, má povinnost do 15 dní ode dne nabytí účinnosti novely podat návrh na změnu způsobu zajištění daně. Pokud nebude podána žádost o změnu zajištění či nebude daň „dozajištěna“, původní povolení pozbývá platnosti dnem 2. ledna 2015. Tato skutečnost bude následně oznámena osobě, jejíž povolení pozbylo platnosti (cca po 60 dnech). Dříve se tuto skutečnost správce daně nedozví, pokud mu ji neoznámí sám subjekt. III. Sledování nakládání se zvláštními minerálními oleji Z odůvodnění novely zákona: „Druhým okruhem této právní úpravy je řešena problematika daňových podvodů, které souvisí s ilegálním přimícháváním nezdaněných zvláštních minerálních olejů do tradičních pohonných hmot, zejména motorové nafty.“ Novela zákona o spotřebních daních do zákona zapracovává novou úpravu v nově definované sedmé části zákona, a to „Sledování nakládání se zvláštními minerálními oleji“. Zvláštním minerálním olejem se rozumí minerální olej uvedený pod kódy nomenklatury 2710 19 71 až 2710 19 99 mající konkrétní vlastnosti, které zákon o spotřebních daních definuje v § 134w. Jde o nově zpracovanou část zákona, která bude obecně upravovat registr osob nakládajících se zvláštními minerálními oleji. V rámci novely zákona o spotřebních daních se zavádí definice zvláštních minerálních olejů a současně se zavádí zvláštní registr osob. Do tohoto registru budou zapisováni výrobci, distributoři a koneční spotřebitelé zvláštních minerálních olejů, kteří nabývají tyto minerální oleje volně ložené nebo umístěné v baleních přesahujících 220 litrů. Přechodná ustanovení definují tři měsíce na možnost přihlášení se k registraci do registru těchto osob. Samozřejmě jsou do zákona doplněna i ustanovení, která řeší přestupky na úseku sledování nakládání se zvláštními minerálními oleji.
2
IV. Nákup, prodej a doprava zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu Novela zákona o spotřebních daních v § 60 odst. 2 zvyšuje limit nutný pro držbu povolení k manipulaci těchto plynů pro vlastní spotřebu. Původní limit 10 tun se zvyšuje na 20 tun. Což znamená, že někteří vlastníci tohoto povolení, kteří mají určen limit nižší než 20 tun (včetně), mohou požádat o jeho zrušení. Upravují se i podmínky pro vydání povolení k nákupu zkapalněných ropných plynů uvedených do volného daňového oběhu osobám nakupujícím nebo získávajícím zkapalněné ropné plyny pro vlastní spotřebu. V. Zasílání vybraných výrobků Novela zákona se také věnuje úpravě problematiky zasílání vybraných výrobků na daňové území České republiky, resp. na území jiného členského státu. Nově se definují podmínky, ustanovení zástupce, povolení, vznik povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň, problematika přiznání daně v případě zasílání vybraných výrobků na daňové území České republiky, evidence.
Změna na základě zákona č. 201/2014 Sb., s účinností od 1. prosince 2014 Dotčená ustanovení zvláštního ustanovení zákona – tabákové výrobky: • § 104 odst. 1, • § 118a, § 118b a § 188c, • § 122a. Tento zákon opět mění sazby daně u tabákových výrobků v § 104: cigarety
27 % + 1,29 Kč/kus – nejméně však 2,37 Kč/kus
doutníky, cigarillos
1,42 Kč/kus
tabák ke kouření
1 896 Kč/kg
Tento zákon současně upravuje podmínky pro objednávání a odběr tabákových nálepek podle dosavadní (staré) sazby spotřební daně a přechod na objednávání a odběr tabákových nálepek podle nové, tímto zákonem zavedené sazby spotřební daně. Tento zákon také stanovuje lhůtu, po kterou mohou obchodníci (ne výrobci) prodávat „jednotkové“ balení cigaret se starou tabákovou nálepkou – s dosavadní výší spotřební daně. Současně je stanovena lhůta pro vrácení starých nepoužitých tabákových nálepek.
Příklady k aplikaci přechodu sazeb daně u tabákových výrobků: Změna sazby spotřební daně u tabákových výrobků – cigaret – v závěru roku 2014 – dopady na prodej cigaret a uplatnění nároku na vrácení hodnoty tabákové nálepky Jednotkové balení cigaret určené k přímé spotřebě s tabákovou nálepkou odpovídající sazbě daně bezprostředně předcházející nové sazbě daně nakoupené za účelem dalšího
3
prodeje nelze prodávat po uplynutí posledního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nabyla účinnosti nová sazba daně, tj. po 28. únoru 2015 (§ 118c odst. 2 zákona o spotřebních daních ve znění platném od 1. prosince 2014). Ke změně sazby spotřební daně u cigaret dochází zákonem č. 201/2014 Sb.: Čl. II Přechodná ustanovení zákona č. 201/2014 Sb. s účinností od 1. prosince 2014 2. Pro jednotková balení cigaret určená k přímé spotřebě s tabákovými nálepkami odpovídajícími sazbám daně předcházejícím sazbě daně podle zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se ustanovení § 118c zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužije. Toto přechodné ustanovení řeší problematiku balení cigaret s tabákovými nálepkami odpovídajícími sazbám daně předcházejícím sazbě daně podle zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (zákon č. 201/2014 Sb.). Nevztahuje se tedy na sazbu spotřební daně platnou od 1. ledna 2014 do 30. listopadu 2014. Nově navrhovaná úprava regulace předzásobení obsažená v § 118c se nebude vztahovat na tabákové nálepky se starými sazbami daně (tedy s písmeny A až N). To znamená, že tabákové výrobky s těmito tabákovými nálepkami bude i nadále možné prodávat. Omezen bude tedy pouze doprodej jednotkových balení cigaret s tabákovou nálepkou obsahující písmeno abecedy O. Problematika nároku na vrácení hodnoty tabákových nálepek Nárok na vrácení hodnoty tabákových nálepek nalepených na jednotkových baleních cigaret určených k přímé spotřebě, které byly zdaněny sazbou spotřební daně podle zákona o spotřebních daních platnou do nabytí účinnosti tohoto zákona (písmeno O uvedené na tabákové nálepce), a které nebyly prodány v období určeném pro doprodej, tj. tři měsíce ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Novela zákona o spotřebních daních, zákon č. 201/2014 Sb., od 1. prosince 2014 řeší možnost uplatnění nároku na vrácení hodnoty tabákové nálepky v případě tabákové nálepky odpovídající sazbě daně bezprostředně předcházející nové sazbě daně nalepené na jednotkovém balení cigaret určeném k přímé spotřebě. Jde o nový § 122a zákona o spotřebních daních: § 122a Nárok na vrácení hodnoty tabákových nálepek v případě změny sazby daně u cigaret (1) Nárok na vrácení hodnoty tabákové nálepky v případě tabákové nálepky odpovídající sazbě daně bezprostředně předcházející nové sazbě daně nalepené na jednotkovém balení cigaret určeném k přímé spotřebě, které odběratel vyrobil, dovezl nebo dopravil z jiného členského státu, vzniká dnem jejího zničení pod úředním dozorem na daňovém území České republiky, pokud a) hodnota tabákové nálepky byla již uhrazena,
4
b) do posledního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nabyla účinnosti nová sazba daně, odběratel 1. provede soupis těchto tabákových nálepek, 2. podá žádost o úřední dozor nad zničením těchto tabákových nálepek elektronicky, a to ve formátu a struktuře zveřejněné správcem daně způsobem umožňujícím dálkový přístup, a 3. umístí jednotková balení cigaret určená k přímé spotřebě s těmito tabákovými nálepkami na místo, které je zabezpečeno proti zneužití a kde jsou tato jednotková balení skladována odděleně od jiných tabákových výrobků a viditelně označena, c) je jednotkové balení cigaret určené k přímé spotřebě s touto tabákovou nálepkou do dne zničení skladováno podle písmene b) bodu 3 a d) ke zničení došlo do posledního dne čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nabyla účinnosti nová sazba daně. (2) Jednotkové balení cigaret určené k přímé spotřebě s tabákovou nálepkou odpovídající sazbě daně bezprostředně předcházející nové sazbě daně, u něhož jsou splněny podmínky podle odstavce 1, se do posledního dne čtvrtého kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž nabyla účinnosti nová sazba daně, nepovažuje za neznačený tabákový výrobek. Nárok na vrácení hodnoty tabákových nálepek vznikne odběrateli tabákových nálepek dnem zničení těchto tabákových nálepek pod úředním dozorem, pokud k tomuto zničení došlo do 5 měsíců od účinnosti nové sazby daně. Vzhledem k tomu, že zde není žádné přechodné ustanovení, je nutné podle tohoto ustanovení postupovat i v případech, kdy hodláme likvidovat tabákové nálepky se sazbou spotřební daně platnou před 1. prosincem 2014. Pokud budou splněny podmínky podle odstavce 1 ustanovení § 122a zákona o spotřebních daních, lze uplatnit nárok na vrácení hodnoty tabákové nálepky. • První termín – 28. února 2015 (provést soupis, podat žádost a umístit cigarety na zabezpečené místo – pokud jsou v držbě celní správy, má se za to, že toto je splněno). • Druhý termín – zničení cigaret pod úředním dozorem do 30. dubna 2015. Pokud tyto podmínky splněny nebudou, nelze uplatnit nárok na vrácení hodnoty tabákové nálepky. Pozn.: Hodnota tabákových nálepek odpovídá výši daňové povinnosti tabákového výrobku za jednotkové balení určené k přímé spotřebě (§ 119 odst. 1).
Změna na základě zákona č. 201/2014 Sb., s účinností od 1. října 2014 Dotčený § 57 včetně vyhlášky č. 202/2014 Sb. Na základě připomínek zemědělské komunity bylo do zákona vráceno oprávnění uplatnění nároku na vrácení části spotřební daně osobě podnikající podle zákona upravujícího zemědělství, která provozuje zemědělskou prvovýrobu. Spotřební daň se vrací 5
u minerálních olejů (motorová nafta, směsná nafta) prokazatelně použitých pro zemědělskou prvovýrobu. Nárok na vrácení daně vzniká dnem spotřeby těchto minerálních olejů pro stanovený účel. Opět, jak tomu bylo dříve, se nevrací celá spotřební daň, která byla zahrnuta do ceny pohonné hmoty, ale jen ve výši 40 %, resp. 57 % v závislosti na použité pohonné hmotě. Požadavky na uplatnění, prokázání a doložení nároku na vrácení části spotřební daně jsou definovány zákonem (§ 57) a vyhláškou č. 202/2014 Sb., o způsobu výpočtu nároku na vrácení daně z minerálních olejů zaplacené v cenách některých minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě a způsobu a podmínkách vedení dokladů a evidence s nimi souvisejícími. Vzhledem k tomu, že byl tento institut do zákona, po jeho devítiměsíčním půstu, vrácen, zdá se, že se vracíme k již dříve zažitému postupu uplatnění nároku na vrácení spotřební daně. Oproti dřívějšímu modelu, platnému do konce roku 2013, došlo avšak k několika změnám: • Nárok na vrácení daně lze uplatnit v daňovém přiznání nejpozději do 2 měsíců (dříve to bylo 6 měsíců) ode dne, kdy mohl být nárok uplatněn poprvé. Jestliže v této lhůtě nebyl nárok na vrácení daně uplatněn, nárok na vrácení daně zaniká. • Nárok na vrácení daně nevzniká osobě, která je ke dni podání daňového přiznání v likvidaci nebo úpadku. • Doklady, kterými se prokazuje nárok na vrácení daně, se připojí k daňovému přiznání ve formě stejnopisu. Celní správa na svých webových stránkách uvádí, že bude jako stejnopis akceptovat i fotokopii originálu, avšak za předpokladu, že bude na této kopii vyznačeno, že je shodná s originálem a bude podepsána osobou oprávněnou jednat za daňový subjekt. • Výše daně se vrací ve stejné výši, jako tomu bylo ke konci roku 2013.
Změna na základě zákona č. 344/2013 Sb., s účinností od 1. ledna 2014 ČÁST ŠESTÁ zákonného opatření Senátu o změně daňových zákonů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva a o změně některých zákonů Toto zákonné opatření upravuje použití názvu Evropského společenství. Nově se bude používat název „Evropská unie“. Upravuje se také územní působnost našeho zákona o spotřebních daních. Doplňuje se definice klasifikace NACE (klasifikace ekonomických činností), zejména využití kódu C 23 a C 24 (viz níže). Definice bankovní záruky (§ 3) je nahrazena finanční zárukou, která je definována v novém občanském zákoníku (dále také „NOZ“). Proto i v § 21 – Zajištění daně – není používána bankovní záruka jako institut zajištění spotřební daně jako doposud, ale je nahrazena finanční zárukou. K obdobné změně dochází i v § 119 odst. 4 u finanční záruky (dříve bankovní záruka) při zajištění hodnoty tabákových nálepek. Do základních definic se avšak doplňuje význam společně hospodařící domácnosti jako společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí. Tento výraz nahrazuje označení fyzických osob jako členů domácnosti, např. v § 80, který označuje osoby, které nejsou plátci spotřební daně z piva. Zjednodušuje se legislativní zkratka, která označuje nepředvídatelnou ztrátu nebo znehodnocení vybraných výrobků. V ustanovení § 5 je podle důvodové zprávy reagováno na označení fyzické osoby jménem (dříve tomu tak podle názoru předkladatele nebylo), a to v souladu s NOZ. 6
Naopak není jasné, proč se ze zákona odstraňuje vyznačení místa pobytu fyzické osoby plátce, resp. prodávajícího na dokladu, kterým se prokazuje zdanění vybraných výrobků na území České republiky. Obdobně se poukazuje na jméno fyzické osoby i v těch ustanoveních, kde je nutné uvádět tento údaj, např. v návrzích na vydání povolení (§ 13, § 20, § 22 a § 23, resp. § 33a – daňový zástupce pro zasílání vybraných výrobků a další). Je vhodné upozornit také na vznik povinnosti přiznat a zaplatit spotřební daň při pozbytí (dříve dnem přechodu nebo převodu) nebo dnem propachtování obchodního závodu, pokud předmětem pozbytí nebo dnem propachtování jsou také nezdaněné vybrané výrobky, které se ocitnou mimo režim podmíněného osvobození od spotřební daně (§ 9 odst. 4). V zákoně se místo závazků používá pojem dluhy, resp. místo ručitelského závazku pojem ručitelská povinnost. Nový občanský zákoník se promítá i do § 72 odst. 2 zákona o spotřebních daních (část daně z lihu), ve kterém zákon ukládá uživateli povinnost uplatnit osvobození písemně před nabytím nezdaněného lihu osvobozeného od spotřební daně před uzavřením smlouvy o pachtu (již ne při pronájmu) nebo před pozbytím obchodního závodu nebo jeho části. KLASIFIKACE NACE – SEKCE C – ZPRACOVATELSKÝ PRŮMYSL C 23
Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků
23.1
Výroba skla a skleněných výrobků
23.2
Výroba žáruvzdorných výrobků
23.3
Výroba stavebních výrobků z jílovitých materiálů
23.4
Výroba ostatních porcelánových a keramických výrobků
23.5
Výroba cementu, vápna a sádry
23.6
Výroba betonových, cementových a sádrových výrobků
23.7
Řezání, tvarování a konečná úprava kamenů
23.9
Výroba brusiv a ostatních nekovových minerálních výrobků j. n.
C 24
Výroba základních kovů, hutní zpracování kovů; slévárenství
24.1
Výroba surového železa, oceli a feroslitin, plochých výrobků (kromě pásky za studena), tváření výrobků za tepla
24.2
Výroba ocelových trub, trubek, dutých profilů a souvisejících potrubních tvarovek
24.3
Výroba ostatních výrobků získaných jednostupňovým zpracováním oceli
24.4
Výroba a hutní zpracování drahých a neželezných kovů
24.5
Slévárenství (výroba odlitků)
Změna na základě zákona č. 500/2012 Sb., části osmé, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2014 Od 1. ledna 2014 se zrušilo daňové zvýhodnění ve formě vrácení části spotřební daně pro zemědělce, kteří do konce roku 2013 spotřebovali konkrétní minerální oleje v rámci zemědělské prvovýroby (§ 57 zákona o spotřebních daních). V textu zákona o spotřebních daních se ruší odkazy na § 57 z důvodu jeho zrušení. 7
Přechodné ustanovení k této části zákona umožnilo osobám, které nakoupily nebo sami vyrobily, a které do 31. prosince 2013 prokazatelně použily předmětné minerální oleje pro zemědělskou prvovýrobu podle § 57 zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013, uplatnit nárok na vrácení daně z těchto minerálních olejů podle § 57 zákona č. 353/2003 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2013, nejdéle do 25. července 2014. Současně se také zrušila vyhláška č. 48/2008 Sb., o způsobu výpočtu nároku na vrácení spotřební daně zaplacené v cenách některých minerálních olejů spotřebovaných v zemědělské prvovýrobě, a to včetně následujících vyhlášek, které tuto vyhlášku mění. Institut vrácení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu se do zákona vrací s účinností od 1. října 2014 (zákon č. 201/2014 Sb.), a to včetně vyhlášky č. 202/2014 Sb.
Změna na základě zákona č. 407/2012 Sb., s účinností od 1. ledna 2014 (do 30. listopadu 2014) Tento zákon změnil sazby daně u tabákových výrobků v § 104: cigarety
27 % + 1,19 Kč/kus – nejméně však 2,25 Kč/kus
doutníky, cigarillos
1,34 Kč/kus
tabák ke kouření
1 800 Kč/kg
Změna na základě zákona č. 458/2011 Sb., s účinností od 1. ledna 2014, za použití zákona č. 344/2013 Sb. Zjednodušila se terminologie stanovení výpočtu spotřební daně v § 10: „Daň se vypočte jako součin základu daně a sazby daně stanovené pro příslušný vybraný výrobek.“.
8
1. aktualizace k 15. 8. 2011 Od posledního vydání publikace došlo ke změnám v legislativě. Upravte si prosím následující text takto: Str. 137 2.10 2.10.1
Administrativa a správa spotřební daně Správa spotřební daně
A. Změna textu na základě zákona č. 281/2009 Sb., s účinností od 1. ledna 2011 1. Správu spotřební daně vykonávají celní orgány. Dříve vyjmenované celní úřady a celní ředitelství nebyly dostatečným výčtem, neboť ze správy spotřební daně byly eliminovány složky, jako je Generální ředitelství cel či Ministerstvo financí. 2. Tento zákon upravuje některé další zákony ve vztahu k vyhlášení účinnosti daňového řádu. Jde zejména o úpravu zákonů tak, aby neobsahovaly texty, které by byly v kolizi s daňovým řádem, či texty, které by byly jinak nadbytečné či zbytečné. V případě zákona o spotřebních daních se ruší celé ustanovení § 138, které upravovalo vztah tohoto zákona k dříve platnému zákonu o správě daní a poplatků. Text „V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní, s výjimkou části šesté.“ byl bez náhrady zrušen, neboť ustanovení § 4 daňového řádu definuje návaznost zákona o spotřebních daních na daňový řád. Daňový řád nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak. Tato novela zákona také ruší nadbytečnou větu v ustanovení § 43, že rozhodnutí o uložení pokuty musí být odůvodněno (ustanovení § 43 odst. 2), neboť ustanovení § 102 odst. 2 daňového řádu ukládá správci daně rozhodnutí odůvodnit, nestanoví-li zákon jinak. 3. V části ustanovení § 41 Oprávnění celních orgánů se doplňuje nový odstavec 9, který zní: „(9) Správce daně může zpřístupnit na své úřední desce nebo způsobem umožňujícím dálkový přístup seznam plátců daně, provozovatelů daňových skladů, oprávněných příjemců a uživatelů. Seznam obsahuje tyto údaje: a) obchodní firmu nebo název, adresu sídla a daňové identifikační číslo plátce, je-li plátce právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, adresu místa pobytu, popřípadě místo, kde se převážně zdržuje, a daňové identifikační číslo plátce, je-li plátce fyzickou osobou, b) adresu příslušného správce daně, c) vybrané výrobky, které subjekt vyrábí, zpracovává, skladuje, přijímá nebo odesílá, d) datum vydání povolení k činnosti.“ Původní odstavec 9 se označuje jako odstavec 10. 4. Účinností daňového řádu se rozšířil okruh působnosti správce daně, tedy i celních orgánů, a to na místo mimo rozsah jeho místní příslušnosti. Podle ustanovení § 15 daňového řádu může správce daně provést potřebný úkon i mimo svůj 9
obvod územní působnosti, pokud se týká daňového subjektu, ke správě jehož daní je místně příslušný. To znamená správce daně, který působí v Praze, může kontrolovat svého plátce např. ve Zlíně, pokud tam provozuje svou aktivitu, která podléhá správě spotřební daně, k níž je místně příslušný právě v Praze. Str. 137 2.10.1
Správa spotřební daně
B. Změna textu na základě zákona č. 95/2011 Sb., s účinností od 1. května 2011 Tato novela zákona o spotřebních daních pozměňuje či doplňuje některé další oblasti správy spotřební daně, které se nestihly projednat v předchozí novele tohoto zákona a mají vliv na správnou aplikaci daňového řádu do správy této spotřební daně. Jedná se mj. o rušení nadbytečných textů, např. že správu daně nemusejí vykonávat místně příslušné celní orgány podle sídla nebo místa pobytu plátce nebo že není nutné odůvodňovat rozhodnutí, kterými se vyhovuje žádosti či návrhu daňových subjektů. Další změny, které nejsou dále komentovány, svým významem jen „zpřesňují“ text zákona.
Str. 151 2.10.8.1 Rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků, popř. dopravního prostředku Zákon nově upravuje stávající ustanovení § 42. Jde vlastně o přepracování tohoto ustanovení do podrobnější verze. Nově umožňuje celním orgánům nejen vydat rozhodnutí o zajištění vybraného výrobku, ale vlastně tyto výrobky také zajistit. Definuje se i osoba, účastnící se tohoto řízení. V návaznosti na zajištění výrobků se precizuje i další postup celních orgánů. Jde zejména o uvolnění zajištěných vybraných výrobků nebo jejich propadnutí v případě, že je vlastník těchto výrobků nebo dopravního prostředku znám, nebo jejich zabrání v ostatních případech. „Na základě zkušeností z praxe se navrhuje problematiku zajištění věcí upravit zcela nově a přehledně. Navrhovanou úpravou se zpřehledňuje právní úprava zajištění vybraných výrobků a dopravních prostředků.“ Tolik důvodová zpráva k významu změny v této oblasti, kterou přinesla novela zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákonem č. 95/2011 Sb. (dále jen „zákon“). Novinkou oproti dosavadní právní úpravě v této oblasti, platné do konce dubna 2011, je, že se celý postup při zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku schová pod proces, který je zákonem nazván jako řízení. Jde o dvě na sebe navazující řízení: • řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, • řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku. Těchto řízení se budou účastnit Účastníci řízení. Podívejme se tedy dále na novou úpravu, jak je definována zákonem, za pomoci důvodové zprávy. Řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku Řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku První otázkou ve vztahu k uvedenému řízení je, zdali jde o řízení, které se bude řídit zákonem č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), nebo se bude řídit zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád. V zákonu bylo ke konci 10
roku 2010 zrušeno ustanovení (§ 138), které odkazovalo postup řízení na zákon o správě daní a poplatků: „V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní, s výjimkou části šesté.“ Od roku 2011 bylo toto ustanovení pro nadbytečnost zrušeno a jeho funkci přejalo ustanovení § 4 daňového řádu: „Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, neupravuje-li jiný zákon správu daní jinak.“ Vraťme se ale k řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku a řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku. Na první pohled se tedy může jevit, že jde o řízení, které nemá se správou daně nic společného. Jde vlastně o rozhodnutí předběžné povahy, u něhož je přípustná jeho výluka z přezkumu ve správním soudnictví (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99, zveřejněný pod č. 153 ve svazku č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Zákonodárce ale tento typ rozhodnutí výslovně podrobil soudnímu přezkumu, stanovil-li oprávnění účastníka řízení dát „podnět k přezkoumání“. Měli bychom tedy akceptovat úvodní ustanovení správního řádu, zejména ustanovení § 1 odst. 2: „Tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup.“ Vzhledem k tomu, že se nacházíme v daňovém předpisu, v zákonu, který mj. v ustanovení § 1 definuje vybrané výrobky a v rámci zajištění vybraných výrobků jde právě o tyto vybrané výrobky, které jsou definovány zákonem, a správou daně je postup, jehož cílem je správné zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady1), lze jednoznačně odhlédnout od správního řádu a dále se při postupu tohoto řízení řídit výhradně daňovým řádem. 1)
Ustanovení § 1 odst. 2 daňového řádu.
Pokud tedy zůstaneme v daňovém řádu, měli bychom za jeho pomoci definovat, o jaké řízení se z jeho pohledu jedná. Ustanovení § 134 daňového řádu definuje nejen důvod vedení daňového řízení a vymezení jeho předmětu, ale také dílčí řízení. Dílčím řízením2) se pro účely daňového řádu rozumí řízení nalézací (vyměřovací, doměřovací a o řádném opravném prostředku), při placení daní a o mimořádných opravných a dozorčích prostředcích proti jednotlivým rozhodnutím vydaným v rámci daňového řízení. Je tedy řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku a řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku dílčím daňovým řízením? Podle daňového řádu nikoliv. Ve vztahu k daňovému řádu půjde nepochybně o postup při správě daní (hlava VI. části druhé Obecné části o správě daní). Lze tedy učinit první závěr. Přestože se ony dva postupy nazývají podle zákona řízením, nejde ve smyslu daňového řádu o daňové řízení, ale o postup při správě daní směřující k nalézacímu řízení. 2)
Ustanovení § 134 odst. 3 daňového řádu.
Jak se budou tato jednotlivá řízení, vlastně postupy, zahajovat? O zahájení samotného řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravních prostředků zákon nehovoří. V souladu s ustanovením § 91 daňového rádu by mělo jít o den, kdy správce daně osobě zúčastněné na správě daní (účastníku řízení) oznámil zahájení tohoto řízení. Pracovník celního úřadu nebo celního ředitelství, který má např. v rámci vyhledávací činnosti pochybnost o způsobu nakládání s vybranými výrobky podle ustanovení § 42 odst. 1 nebo odst. 2 zákona, zahájí protokolárně s patřičným poučením3) řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku nebo o zajištěných vybraných výrobcích nebo 11
dopravním prostředku. U druhého řízení, u řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku, se stanovuje povinnost zahájení řízení takto: „Celní úřad nebo celní ředitelství, které rozhodlo o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, bezodkladně zahájí řízení, […]“4). Lze se tedy domnívat, že samotné řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku má být zahájeno bezodkladně po rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku. 3) 4)
Ustanovení § 6 odst. 3 daňového řádu. Ustanovení § 42b odst. 1 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 95/2011 Sb.
Jaký je však okamžik, „po rozhodnutí“? Jde o okamžik vydání rozhodnutí, o okamžik doručení rozhodnutí nebo o okamžik nabytí právní moci rozhodnutí? Bude nějak toto druhé řízení zahajováno za součinnosti účastníka řízení? Lze tedy předpokládat, že celní orgán nejprve zahájí řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku, pokud zjistí důvody pro zajištění, a to v souladu s ustanovením § 91 odst. 1 daňového řádu, pak vydá rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku a následně oznámí účastníku řízení, že zahajuje řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku. Cílem tohoto samostatného, druhého řízení je prokázat, zda s vybranými výrobky bylo nakládáno způsoby uvedenými v ustanovení § 42 odst. 1 nebo odst. 2 zákona nebo zda dopravní prostředek takové výrobky dopravoval. Jaká jsou vlastně práva a povinnosti účastníků řízení, se kterými mají být ze zákona seznámeni? Účastník řízení Z důvodové zprávy k části novelizovaného zákona: „Současně navrhovaná právní úprava reaguje na výše uvedené poznatky z praxe a odstraňuje výkladové potíže zejména ve vztahu, kdo je kontrolovanou osobou, kdo je účastníkem ‚řízení o zajištění‘ a ‚řízení o propadnutí‘, přičemž se přiznávají práva účastníka řízení i osobám mající věcná práva k zajištěným vybraným výrobkům nebo dopravnímu prostředku, aby nedocházelo k výše uvedeným problémům.“ Nejprve si ale musíme definovat osobu, účastníka řízení, abychom mu poté mohli přiřadit práva a povinnosti. Novela zákona přináší do daňové praxe mnoho novinek, byť jde podle důvodové zprávy jen o zpřehlednění dosavadní praxe. Jako zpřehlednění dosavadní praxe nelze ovšem chápat zavedení nového okruhu osob zúčastněných na daňovém řízení, tedy účastníků řízení. Kdo je tento účastník řízení? Z důvodové zprávy k novele zákona lze vyčíst, že „Navrhovaná právní úprava je tedy pro daňové subjekty přehlednější a zejména výhodnější (přiznává daňovým subjektům více práv, dochází k rozšíření okruhu ‚účastníků řízení‘).“ Podle důvodové zprávy je účastník řízení daňovým subjektem. Jak definuje pojem účastník řízení zákon? Účastníkem řízení o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku a řízení o zajištěných vybraných výrobcích nebo dopravním prostředku je5): „a) osoba, u níž byly vybrané výrobky zjištěny, b) osoba, která má věcné právo k zajištěným vybraným výrobkům nebo dopravnímu prostředku.“ 5)
Ustanovení § 42a odst. 1, resp. § 42b odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 95/2011 Sb.
12
Podle ustanovení § 1 odst. 1 daňového řádu upravuje daňový řád postup správců daní, práva a povinnosti daňových subjektů a třetích osob, které jim vznikají při správě daní. Podle tohoto úvodního ustanovení může tedy jít buď o daňový subjekt, nebo o třetí osobu. „Daňovým subjektem je osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně“6). Zákon definuje osobu účastníka řízení, kterou ale neoznačuje za daňový subjekt. Při zahajování výše uvedených řízení není zcela jednoznačné, zda tyto osoby budou následně označeny za plátce daně. „Třetími osobami se rozumějí osoby jiné než daňový subjekt, které mají práva a povinnosti při správě daní nebo jejichž práva a povinnosti jsou správou daní dotčena“7). Z textu zákona nelze tedy jednoznačně dovodit, že účastník řízení je daňovým subjektem. Nepochybně bylo úmyslem zákonodárce tuto osobu za daňový subjekt považovat, což lze dovodit z důvodové zprávy, ale ze zákona to jednoznačně nevyplývá. Účastník řízení je bez jakýchkoliv pochybností osobou zúčastněnou na správě daní8). Ze zákona nelze tedy vůbec dovodit, zda má účastník řízení (podle důvodové zprávy daňový subjekt) více práv. Je zcela možné, že tomu bude právě naopak. Třetí osoba rozhodně nemá tolik práv jako daňový subjekt. Nejde ovšem jen o práva a povinnosti daňových subjektů, ale také o práva celních orgánů jako správců daně. Jeden významný příklad za všechny: „Správce daně může provést potřebný úkon i mimo svůj obvod územní působnosti, pokud se týká daňového subjektu, ke správě jehož daní je místně příslušný“9). Tento postup správce daně se týká jen daňových subjektů, ne třetích osob. Dojdeme-li k závěru, že účastník řízení je třetí osobou, nemůže např. brněnský celník zahájit řízení mimo svůj obvod územní působnosti, např. na Zlínsku. Pokud tak učiní, půjde o nezákonné jednání z jeho strany. „Správce daně umožní osobám zúčastněným na správě daní uplatňovat jejich práva a v souvislosti se svým úkonem jim poskytne přiměřené poučení o jejich právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu potřebné nebo stanoví-li tak zákon“10). Zákon v případě těchto řízení nedefinuje žádná speciální práva účastníků řízení, s výjimkou možnosti podat odvolání proti rozhodnutí o zajištění. 5)
6) 7) 8) 9) 10)
Ustanovení § 42a odst. 1, resp. § 42b odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 95/2011 Sb. Ustanovení § 20 odst. 1 daňového řádu. Ustanovení § 22 daňového řádu. Ustanovení § 5 odst. 3 daňového řádu. Ustanovení § 15 daňového řádu. Ustanovení § 6 odst. 3 daňového řádu.
Poznámka: Lhůta pro podání odvolání proti rozhodnutí o zajištění zůstala zachována a činí pořád 7 pracovních dní11) od doručení rozhodnutí. 11)
Ustanovení § 42a odst. 3 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění zákona č. 95/2011 Sb.
Počkáme si tedy na praxi celních orgánů (označení osob, jejich poučení, důsledky jednání aj.) či rozhodnutí soudů. Doručování Mezi výčtem výše uvedených osob, účastníků obou řízení, není ani spojka „a“, ani spojka „nebo“. Za pomoci ustanovení § 42a odst. 1 zákona a důvodové zprávy lze však dojít
13
k závěru, že se rozhodnutí o zajištění bude zasílat všem osobám, účastníkům řízení, které jsou taxativně vymezeny zákonem. V případech, kdy osoba, u níž budou vybrané výrobky zajištěny, bude současně i osobou, která má věcné právo k zajištěným vybraným výrobkům nebo dopravnímu prostředku, bude doručováno rozhodnutí o zajištění jen této osobě. Účastníkem řízení bude ale také osoba, která např. pronajme dopravní prostředek osobě jiné a ta bude „přistižena“ celním orgánem, že nakládá s vybranými výrobky způsoby uvedenými v § 42 odst. 1 nebo odst. 2 za pomoci tohoto pronajatého dopravního prostředku. Všichni účastníci řízení budou mít právo podat odvolání proti rozhodnutí o zajištění. Další změny Podle důvodové zprávy navrženou a přijatou právní úpravou nedochází k věcným změnám ani k rozšíření oprávnění celních orgánů. Je tomu ale skutečně tak? Již v úvodních ustanoveních této právní úpravy je vidět, že dochází k rozšíření oprávnění celních orgánů v rámci postupu zajištění vybraných výrobků. Původně byl tento postup definován bez možnosti vybrané výrobky, popř. i dopravní prostředek, zajistit. Dosavadní text úvodního ustanovení § 42 této části zákona je: „Zjistí-li celní úřad nebo celní ředitelství, že […], rozhodne o zajištění těchto vybraných výrobků, popřípadě i dopravního prostředku, který je dopravuje.“. Nový text ustanovení § 42 ale zní: „Celní úřad nebo celní ředitelství zajistí vybrané výrobky, popřípadě i dopravní prostředek, který je dopravuje, jestliže zjistí, že […].“. Obdobně je tomu i u skladování vybraných výrobků (ustanovení § 42 odst. 2). Další rozdíl je možné spatřovat v prodloužení lhůty pro vydání rozhodnutí o zajištění. Podle dosavadní právní úpravy musel celní orgán vydat rozhodnutí o zajištění nejpozději následující pracovní den po dni vyhotovení protokolu. Z textu tohoto ustanovení nebylo sice patrno, zdali jde o pracovní den bezprostředně následující po dni vyhotovení protokolu nebo o jakýkoliv následující pracovní den, ale v praxi stejně nešlo a nelze ani nyní kontrolovat skutečný den vydání rozhodnutí, tedy den jeho podpisu12), resp. okamžik, kdy byl učiněn úkon k jeho doručení13). Kontrolovaná osoba obvykle obdržela toto rozhodnutí až s několikadenním prodlením od data jeho vydání. Nová právní úprava ukládá celním orgánům vydat rozhodnutí o zajištění nejpozději do 3 pracovních dní od vyhotovení protokolu, ve kterém je zaprotokolováno zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku. 12) 13)
Ustanovení § 32 odst. 2 zrušeného zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Ustanovení § 101 odst. 2 daňového řádu.
Nahlédnutím do zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zjistíme, že „daňové řízení se vede za účelem správného zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady a končí splněním nebo jiným zánikem daňové povinnosti, která s touto daní souvisí“14). Vzhledem k tomu, že však nelze postup zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podřadit pod tento druh řízení, a to zejména za pomoci ustanovení § 134 odst. 3 daňového řádu, půjde tedy o samostatné,
14
speciální řízení, které není podmíněno daňovým řízením. Není tedy pravdou, jak tvrdí důvodová zpráva, provázející tuto novelu zákona, že „navrhovaná právní úprava je tedy pro daňové subjekty přehlednější a zejména výhodnější“. Rozhodně vznikne mnoho výkladových problémů, a až budoucí judikáty povedou k ustálení prováděcí praxe. Lze však očekávat, že dříve, než budou vydána rozhodnutí soudu k této problematice, bude tato část zákona zákonodárcem nově upravena. 14)
Ustanovení § 134 odst. 1 daňového řádu
Str. 156 3.1.4
Předmět a sazby daně z minerálních olejů
Str. 159 3.1.5.1
Osvobození od daně z minerálních olejů (§ 49)
V oblasti minerálních olejů dochází ke změnám podílů procentuálních složek jednotlivých směsí minerálních olejů a k doplnění směsi nové, směsi minerálních olejů a motorové nafty (písm. n)). Této směsi je pak přiřazena sazba daně ve výši 10 950 Kč za 1 000 litrů. U této komodity dochází k implementaci evropského práva do našeho národního předpisu v oblasti osvobození olejů, které budou použity nejen pro pohon motoru lodi, ale i pro účely výroby tepla v rámci vnitrostátních i mezinárodních plaveb. Str. 184 3.2.1.6 Pěstitelské pálení Str. 190 3.2.5
Sazby daně z lihu
Navržené změny zákona mají v oblasti pěstitelského pálení omezit objem takto vypáleného lihu, který bude podléhat „snížené“ sazbě spotřební daně. Jde o reakci na rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 2. 4. 2009, č. j. 7 Afs 95/2008 – 43. Podle Nejvyššího správního soudu nelze v současnosti dodaňovat „základní“ sazbou spotřební daně „nadlimitní“ výrobu lihu vyrobeného pěstitelským pálením – § 4 zákona č. 61/1997 Sb. o lihu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o lihu), kde je stanoven limit 30 l alkoholu na pěstitele v jednom výrobním období. Povinnost daň přiznat a zaplatit se může odvíjet jen od jejího jednoznačného zákonného ustanovení, a nikoliv od porušení povinnosti stanovené jinému subjektu. Vládní návrh obsahuje úpravu ustanovení § 70 tak, aby bylo možné zdaňovat nadlimitní výrobu lihu v rámci pěstitelského pálení „základní“ sazbou daně. Rozsudek Nejvyššího správního soudu vyvolal také změnu zákona o lihu v části pěstitelského pálení (§ 4). Tyto změny jsou vyvolány změnami zdanění nadlimitní výroby lihu v rámci pěstitelského pálení. Sazby daně jsou stanoveny takto: Kód nomenklatury 2207
Sazba daně
Text platný od 1. 5. 2011 líh obsažený ve výrobcích uvedených pod kódem nomenklatury 2207
15
Kč/hl etanolu do 2009
od 2010
26 500
28 500
Kód nomenklatury
2208
ostatní
Text platný od 1. 5. 2011
Sazba daně Kč/hl etanolu do 2009
od 2010
líh obsažený ve výrobcích uvedených pod kódem nomenklatury 2208 s výjimkou ovocných destilátů z pěstitelského pálení v množství do 30 l etanolu pro jednoho pěstitele za jedno výrobní období podle ZL
26 500
28 500
líh obsažený v ovocných destilátech z pěstitelského pálení (část 3.2.1) v množství do 30 l etanolu pro jednoho pěstitele za jedno výrobní období podle ZL
13 300
14 300
líh obsažený ve výrobcích uvedených pod ostatními kódy nomenklatury
26 500
28 500
Kód nomenklatury: 2207 – Ethylalkohol nedenaturovaný, s objemovým obsahem alkoholu 80 % nebo více; ethylalkohol a ostatní destiláty denaturované, s jakýmkoliv obsahem alkoholu, 2208 – Ethylalkohol nedenaturovaný, s objemovým obsahem alkoholu menším než 80 %; destiláty, likéry a jiné lihové nápoje. Poznámka: Minimální sazba daně z alkoholu (mimo víno a pivo) podle Směrnice Rady 92/84/EHS ze dne 19. října 1992 o sbližování sazeb spotřební daně z alkoholu a alkoholických nápojů je 550 ECU. U sazby daně z pěstitelského pálení má Česká republika sjednánu výjimku.
Str. 198 3.3.5
Sazba daně z piva
3.5.5.1 Základní sazba daně Sazba daně z piva je určena jednotně pro klasické pivovary. Tato sazba je označována jako základní a její výše je 32 Kč za jeden hektolitr za každé celé hmotnostní procento extraktu původní mladiny. Do konce roku 2009 byla sazba daně ve výši 24 Kč. Ke zlomkům procent (desetinným místům) extraktu původní mladiny se nepřihlíží. Str. 207 3.5 3.5.1
Daň z tabákových výrobků Úvodem pojem tabákové výrobky
Podle odůvodnění této novely zákona jde o promítnutí praktických zkušeností ze správy spotřební daně u těchto výrobků do zákona. Aby se zamezilo zneužívání tabákových výrobků v rámci přeřazování do jednotlivých složek tabákových výrobků,
došlo k přepracování definice doutníků a cigarillos. Od 1. května 2011 jsou za doutníky a cigarillos pro účely zákona o spotřebních daních (§ 101 odst. 3) považovány: „b) doutníky a cigarillos tabákové smotky, které se kouří v nezměněném stavu a s ohledem na jejich vlastnosti a očekávaní běžného spotřebitele jsou v nezměněném stavu určeny výhradně ke kouření a obsahují 1. krycí list ze surového tabáku, nebo 2. trhanou tabákovou náplň, s krycím listem v obvyklé barvě doutníku z rekonstituovaného tabáku, jenž kryje celý výrobek, případně i filtr, avšak nikoli náustek v případě doutníků s náustkem, činí-li jejich jednotková hmotnost bez filtru nebo náustku nejméně 2,3 g a nejvýše 10 g a je-li obvod nejméně jedné třetiny délky alespoň 34 mm,“. U cigaret došlo ke změně, k výměně slov „jako takové“ za slova „v nezměněném stavu“: Cigaretami se podle ustanovení § 103 odst. 3 písm. a) mj. rozumí „tabákové provazce, které se kouří v nezměněném stavu a nejsou doutníky ani cigarillos podle písmene b)“. U tabáku ke kouření se způsobilost ke kouření nahrazuje slovy „a který je možné kouřit“. Jde o návaznost na soudní spory, které celní orgány v rámci definování a určování předmětu daně, zejména u tabákových odpadů, s potencionálními plátci spotřební daně vedly. Význam pojmu „ostatní tabák“, který byl definován pod písm. d) ustanovení § 101 odst. 3, se ruší pro nadbytečnost. Původní, zrušený text: „ostatním tabákem tabákové výrobky, které nespadají pod písmeno c), jsou určeny pro konečného spotřebitele a k jinému účelu, než ke kouření, s výjimkou šňupavých a žvýkacích tabáků.“ Str. 211 3.5.5
Sazby daně z tabákových výrobků
Počet kusů cigaret pro výpočet výše spotřební daně (ne pro výpočet počtu kusů cigaret u jednotkového balení!): Zkracuje se délka cigarety, která určuje počet cigaret pro výpočet spotřební daně. Původních 90 mm se zkracuje na 80 mm. Tabákový provazec delší než 80 mm, ne však delší než 110 mm, se považuje za 2 kusy cigaret. Tabákový provazec delší než 110 mm, ne však delší než 140 mm, se považuje za 3 kusy cigaret. Každých dalších, i započatých 30 mm tabákového provazce se považuje za další 1 kus cigarety. Zásadní změnou v oblasti tabákových výrobků je harmonizace Směrnice Rady 2010/12/EU ze dne 16. února 2010, kterou se mění Směrnice 92/79/EHS, 92/80/EHS a 95/59/ES o struktuře a sazbách spotřební daně z tabákových výrobků a Směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 s českým předpisem. Opět jde o navýšení minimálních sazeb spotřební daně z cigaret a jemně řezaného tabáku spolu s výrazným sblížením minimálních daňových sazeb těchto dvou výrobků s účinností od 1. 1. 2012. Účinnost od 1. 1. 2012 Cigarety – pevná – procentní
1,12 Kč/ks 28 %
17
Účinnost od 1. 1. 2012 Nejméně: 2,10 Kč/ks 1,25 Kč/ks Doutníky, cigarillos 1 400 Kč/kg Tabák ke kouření Str. 213 3.5.6
Osvobození od daně z tabákových výrobků
Osvobození od daně se rozšiřuje na tabákové výrobky znehodnocené podle pokynů a za přítomnosti úředních osob celního úřadu nebo za jejich přítomnosti zničené; to se týká pouze tabákových výrobků určených pro vývoz nebo pro dopravu v režimu podmíněného osvobození od daně do jiného členského státu, které současně nejsou způsobilé pro uvedení do volného daňového oběhu na území jiného členského státu nebo třetí země. Str. 222 3.5.9.6 Změna sazby daně u cigaret Zákon ruší podmínky předzásobení se tabákovými nálepkami v rámci úprav sazeb spotřební daně z tabákových výrobků. Tím, že se ruší bez náhrady příslušné ustanovení § 118a zákona o spotřebních daních, nastoluje se stav, který platil do konce roku 2005. Tato změna určitě přinese zjednodušení správy daně, ale i sníží administrativní zatížení samotných výrobců či distributorů cigaret.
ZÁKON O SPOTŘEBNÍCH DANÍCH s komentářem k 1. 4. 2010 3. aktualizované vydání
Ing. Ivo Šulc Vydalo nakladatelství ANAG Tisk a vazba PRINTO, spol. s r.o., Ostrava Odpovědná redaktorka Olga Kubová Sazba Lenka Píšťková Autorská uzávěrka 19. května 2010 ISBN 978-80-7263-608-2 ANAG, spol. s r. o. Kollárovo nám. 698/7, 772 00 Olomouc, Město Tel.: 585 757 411, fax: 585 418 867 e-mail:
[email protected] www.anag.cz
