ZÁKLADY OBČANSKÉHO PRÁVA HMOTNÉHO

Evropský polytechnický institut, s.r.o. 1. soukromá vysoká škola na Moravě Kunovice

ZÁKLADY OBČANSKÉHO PRÁVA HMOTNÉHO

JUDr. Radomíra Veselá 2011

Evropský polytechnický institut, s.r.o. Osvobození 699 686 04 Kunovice

ZÁKLADY OBČANSKÉHO PRÁVA HMOTNÉHO JUDr. Radomíra Veselá

Kunovice, 2011

Název: Základy občanského práva hmotného Autor: © JUDr. Radomíra Veselá Vydavatel: © Evropský polytechnický institut, s.r.o. Kunovice, 2011 Neprošlo jazykovou úpravou ISBN 978-80-7314-258-2

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................................................9  1 

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA OBČANSKÉHO PRÁVA ................................................13  1.1  CÍLE KAPITOLY ...........................................................................................................................13  1.2  KLÍČOVÁ SLOVA .........................................................................................................................13  1.3  POJEM A PŘEDMĚT OBČANSKÉHO PRÁVA ....................................................................................13  1.3.1  Pojem občanského práva ....................................................................................................13  1.3.2  Systém občanského práva ...................................................................................................14  1.4  HISTORICKÝ EXKURZ ..................................................................................................................14  1.5  PRAMENY OBČANSKÉHO PRÁVA .................................................................................................16  1.6  ZÁSADY OBČANSKÉHO PRÁVA ....................................................................................................17  1.6.1  Zásada „vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“ ......................................................18  1.6.2  Zásada ,,autonomie vůle“ ...................................................................................................18  1.6.3  Zásada ,,bdělým náležejí práva“ ........................................................................................18  1.6.4  Zásada „jistoty občanskoprávního obratu“ .......................................................................19  1.6.5  Zásada ,,zákazu zneužití občanských práv“ .......................................................................19  1.6.6  Zásada „souladu výkonu práv s dobrými mravy“ ..............................................................19  1.6.7  Zásada prevence .................................................................................................................20  1.7  SHRNUTÍ UČIVA ..........................................................................................................................20  1.8  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA:................................................................................................20  1.9  DOPORUČENÁ LITERATURA ........................................................................................................20 

2 

OBČANSKOPRÁVNÍ SKUTEČNOSTI ...................................................................................23  2.1  CÍLE KAPITOLY ...........................................................................................................................23  2.2  KLÍČOVÁ SLOVA .........................................................................................................................23  2.3  DRUHY OBČANSKOPRÁVNÍCH SKUTEČNOSTÍ...............................................................................23  2.4  PRÁVNÍ ÚKONY ...........................................................................................................................25  2.4.1  Typy a druhy právních úkonů .............................................................................................25  2.4.2  Vznik právních úkonů ..........................................................................................................26  2.4.3  Náležitosti právních úkonů .................................................................................................26  2.4.4  Obsah právních úkonů ........................................................................................................27  2.4.5  Následky právních úkonů ....................................................................................................27  2.5  SHRNUTÍ UČIVA ..........................................................................................................................29  2.6  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA .................................................................................................29  2.7  DOPORUČENÁ LITERATURA ........................................................................................................30 

3 

OBČANSKOPRÁVNÍ VZTAH .................................................................................................31  3.1  CÍLE KAPITOLY ...........................................................................................................................31  3.2  KLÍČOVÁ SLOVA .........................................................................................................................31  3.3  SUBJEKTY OBČANSKOPRÁVNÍCH VZTAHŮ ...................................................................................32  3.3.1  Fyzické osoby ......................................................................................................................32  3.3.2  Právnické osoby ..................................................................................................................33  3.3.3  Stát ......................................................................................................................................34  3.4  ZASTOUPENÍ ...............................................................................................................................34  3.4.1  Zastoupení zákonné .............................................................................................................35  3.4.2  Zastoupení na základě plné moci ........................................................................................35  3.5  OBJEKT OBČANSKOPRÁVNÍHO VZTAHU ......................................................................................39  3.6  OBSAH OBČANSKOPRÁVNÍHO VZTAHU........................................................................................40  3.7  ČAS JAKO OBJEKTIVNÍ SKUTEČNOST ...........................................................................................40 

3.7.1  Promlčení ............................................................................................................................ 40  3.7.2  Zajišťovací prostředky ........................................................................................................ 41  3.7.3  Promlčecí doba ................................................................................................................... 41  3.7.4  Běh promlčecí doby ............................................................................................................ 42  3.8  SHRNUTÍ UČIVA .......................................................................................................................... 43  3.9  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA ................................................................................................ 43  3.10  DOPORUČENÁ LITERATURA ........................................................................................................ 43  4 

VĚCNÁ PRÁVA .......................................................................................................................... 45  4.1  CÍLE KAPITOLY ........................................................................................................................... 45  4.2  KLÍČOVÁ SLOVA ......................................................................................................................... 45  4.3  VLASTNICKÉ PRÁVO ................................................................................................................... 46  4.3.1  Omezení vlastnického práva ............................................................................................... 47  4.3.2  Vyvlastnění .......................................................................................................................... 47  4.3.3  Způsoby nabývání vlastnického práva ................................................................................ 50  4.4  SPOLUVLASTNICTVÍ.................................................................................................................... 51  4.4.1  Podílové spoluvlastnictví .................................................................................................... 51  4.4.2  Společné jmění manželů ...................................................................................................... 52  4.5  DRŽBA ........................................................................................................................................ 54  4.5.1  Oprávněný držitel ............................................................................................................... 55  4.5.2  Neoprávněný držitel ............................................................................................................ 55  4.5.3  Společná držba.................................................................................................................... 55  4.5.4  Držba práva ........................................................................................................................ 55  4.5.5  Ochrana držby .................................................................................................................... 55  4.6  VĚCNÁ PRÁVA K VĚCI CIZÍ.......................................................................................................... 55  4.6.1  Zástavní právo .................................................................................................................... 56  4.6.2  Vznik zástavního práva ....................................................................................................... 56  4.6.3  Zástavní právo vespolné ..................................................................................................... 57  4.6.4  Práva a povinnosti ze zástavního práva ............................................................................. 57  4.6.5  Zánik zástavního práva ....................................................................................................... 57  4.7  PODZÁSTAVNÍ PRÁVO ................................................................................................................. 58  4.8  ZADRŽOVACÍ PRÁVO .................................................................................................................. 58  4.9  SHRNUTÍ UČIVA .......................................................................................................................... 58  4.10  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA ................................................................................................ 58  4.11  DOPORUČENÁ LITERATURA ........................................................................................................ 59 

5 

ZÁVAZKOVÉ PRÁVO .............................................................................................................. 61  5.1  CÍLE KAPITOLY ........................................................................................................................... 61  5.2  KLÍČOVÁ SLOVA ......................................................................................................................... 61  5.3  CHARAKTERISTIKA A VZNIK ZÁVAZKOVÉHO VZTAHU ............................................................... 61  5.4  ZMĚNY ZÁVAZKU ....................................................................................................................... 62  5.4.1  Změny v subjektech závazku ............................................................................................... 62  5.4.2  Změny v obsahu a předmětu závazku.................................................................................. 63  5.5  ZÁNIK ZÁVAZKŮ......................................................................................................................... 63  5.5.1  Splnění dluhu ...................................................................................................................... 64  5.5.2  Započtení ............................................................................................................................ 65  5.5.3  Dohoda o narovnání ........................................................................................................... 65  5.6  ZAJIŠTĚNÍ ZÁVAZKŮ ................................................................................................................... 65  5.6.1  Smluvní pokuta.................................................................................................................... 65  5.6.2  Ručení ................................................................................................................................. 66  5.6.3  Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů ...................................................................... 66 

5.6.4  Uznání dluhu .......................................................................................................................66  5.6.5  Dělení závazků ....................................................................................................................66  5.6.6  Regres .................................................................................................................................68  5.7  SHRNUTÍ .....................................................................................................................................68  5.8  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA .................................................................................................68  5.9  DOPORUČENÁ LITERATURA ........................................................................................................69  6 

SMLUVNÍ TYPY ........................................................................................................................71  6.1  6.2  6.3  6.4  6.5  6.6  6.7  6.8 

7 

CÍLE KAPITOLY ...........................................................................................................................71  KLÍČOVÁ SLOVA .........................................................................................................................71  SMLOUVA A JEJÍ UZAVŘENÍ .........................................................................................................71  VZTAH OBČANSKÉHO A OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU PŘI UZAVÍRÁNÍ SMLUV ...................................72  ROZDĚLENÍ SMLUV .....................................................................................................................74  SHRNUTÍ UČIVA ..........................................................................................................................75  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA .................................................................................................75  DOPORUČENÁ LITERATURA ........................................................................................................75  SPOTŘEBITELSKÉ SMLOUVY .............................................................................................77 

7.1  CÍLE KAPITOLY ...........................................................................................................................77  7.2  KLÍČOVÁ SLOVA .........................................................................................................................77  7.2.1  Na co se dané ustanovení vztahuje .....................................................................................77  7.2.2  Zmeškání lhůty ....................................................................................................................79  7.2.3  Ochrana spotřebitele ..........................................................................................................79  7.3  SHRNUTÍ UČIVA ..........................................................................................................................80  7.4  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA .................................................................................................80  7.5  DOPORUČENÁ LITERATURA ........................................................................................................80  8 

SMLOUVY KUPNÍ, DAROVACÍ A SMĚNNÁ.......................................................................81  8.1  CÍLE KAPITOLY ...........................................................................................................................81  8.2  KLÍČOVÁ SLOVA .........................................................................................................................81  8.1 KUPNÍ SMLOUVA..........................................................................................................................81  8.2.1  Podstatné náležitosti ...........................................................................................................83  8.2.2  Předmět koupě ....................................................................................................................83  8.2.3  Práva a povinnosti stran .....................................................................................................84  8.2.4  Nabytí vlastnického práva...................................................................................................85  8.2.5  Odpovědnost za prodlení ....................................................................................................85  8.2.6  Odpovědnost za vady předmětu koupě ................................................................................86  8.2.7  Vedlejší ujednání při kupní smlouvě ...................................................................................86  8.3  VZOR KUPNÍ SMLOUVY ...............................................................................................................87  8.4  SMĚNNÁ SMLOUVA .....................................................................................................................89  8.5  DAROVACÍ SMLOUVA .................................................................................................................89  8.5.1  Práva a povinnosti stran .....................................................................................................89  8.5.2  Odpovědnost stran ..............................................................................................................89  8.5.3  Vzor smlouvy .......................................................................................................................90  8.6  SHRNUTÍ .....................................................................................................................................91  8.7  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA .................................................................................................92  8.8  DOPORUČENÁ LITERATURA ........................................................................................................92 

9 

NÁJEMNÍ SMLOUVA ...............................................................................................................93  9.1  9.2  9.3 

CÍLE KAPITOLY ...........................................................................................................................93  KLÍČOVÁ SLOVA .........................................................................................................................93  NÁJEMNÍ SMLOUVA ....................................................................................................................93 

9.3.1  Základní pojmy ................................................................................................................... 94  9.3.2  Vzor smlouvy ....................................................................................................................... 94  9.4  PODNÁJEMNÍ SMLOUVA .............................................................................................................. 97  9.4.1  Podstatné náležitosti ........................................................................................................... 97  9.4.2  Vzor smlouvy ....................................................................................................................... 97  9.5  SHRNUTÍ ..................................................................................................................................... 98  9.6  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA ................................................................................................ 98  9.7  DOPORUČENÁ LITERATURA ........................................................................................................ 99  10 

DALŠÍ TYPY SMLUV DLE OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU ............................................... 101 

10.1  CÍLE KAPITOLY ......................................................................................................................... 101  10.2  KLÍČOVÁ SLOVA ....................................................................................................................... 102  10.3  SMLOUVA O DÍLO ..................................................................................................................... 102  10.3.1  Podstatné náležitosti ......................................................................................................... 102  10.3.2  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 102  10.4  SMLOUVA O PŮJČCE.................................................................................................................. 104  10.4.1  Podstatné náležitosti ......................................................................................................... 104  10.4.2  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 105  10.5  SMLOUVA O VÝPŮJČCE ............................................................................................................. 106  10.5.1  Podstatné náležitosti ......................................................................................................... 106  10.5.2  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 107  10.6  PŘÍKAZNÍ SMLOUVA ................................................................................................................. 109  10.6.1  Podstatné náležitosti ......................................................................................................... 109  10.6.2  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 109  10.7  SMLOUVA O ÚSCHOVĚ .............................................................................................................. 111  10.7.1  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 111  10.8  SMLOUVA O UBYTOVÁNÍ .......................................................................................................... 112  10.8.1  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 112  10.9  SMLOUVY O PŘEPRAVĚ ............................................................................................................. 116  10.9.1  Podstatné náležitosti ......................................................................................................... 116  10.9.2  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 116  10.10  SMLOUVA O SDRUŽENÍ ............................................................................................................. 119  10.10.1  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 119  10.11  SMLOUVA O DŮCHODU (O ZAOPATŘENÍ) ................................................................................... 122  10.11.1  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 122  10.12  CESTOVNÍ SMLOUVA ................................................................................................................ 123  10.12.1  Podstatné náležitosti ......................................................................................................... 123  10.12.2  Vzor smlouvy ..................................................................................................................... 123  10.13  VEŘEJNÁ SOUTĚŽ ..................................................................................................................... 126  10.14  VEŘEJNÝ PŘÍSLIB ...................................................................................................................... 127  10.15  SHRNUTÍ ................................................................................................................................... 127  10.16  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA .............................................................................................. 127  10.17  DOPORUČENÁ LITERATURA ...................................................................................................... 128  11 

ODPOVĚDNOSTNÍ VZTAHY ............................................................................................... 129 

11.1  CÍLE KAPITOLY ......................................................................................................................... 129  11.2  KLÍČOVÁ SLOVA ....................................................................................................................... 129  11.3  FUNKCE ODPOVĚDNOSTI ........................................................................................................... 130  11.4  PŘEDCHÁZENÍ ŠKODÁM ............................................................................................................ 130  11.4.1  Generální prevence ........................................................................................................... 130  11.4.2  Speciální prevence ............................................................................................................ 131 

11.4.3  Protiprávní jednání ...........................................................................................................132  11.4.4  Škoda .................................................................................................................................133  11.4.5  Příčinná souvislost ............................................................................................................133  11.4.6  Zavinění.............................................................................................................................133  11.5  DRUHY ODPOVĚDNOSTI ............................................................................................................134  11.5.1  Obecná odpovědnost .........................................................................................................134  11.5.2  Odpovědnost za převzaté věci ...........................................................................................135  11.5.3  Odpovědnost způsobená okolnostmi .................................................................................135  11.5.4  Odpovědnost za škodu způsobenou nezletilými a osobami stiženými duševní poruchou .136  11.5.5  Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům ..............139  11.5.6  Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků.............................139  11.5.7  0dpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným ..................................140  11.5.8  Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech.....................140  11.6  NÁHRADA ŠKODY .....................................................................................................................141  11.7  BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ........................................................................................................143  11.8  SHRNUTÍ UČIVA ........................................................................................................................144  11.9  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA ...............................................................................................144  11.10  DOPORUČENÁ LITERATURA ......................................................................................................145  12 

DĚDICKÉ PRÁVO ...................................................................................................................147 

12.1  CÍLE KAPITOLY .........................................................................................................................147  12.2  KLÍČOVÁ SLOVA .......................................................................................................................147  12.3  ZÁKLADNÍ RYSY DĚDICKÉHO PRÁVA ........................................................................................147  12.4  PŘEDPOKLADY DĚDĚNÍ .............................................................................................................149  12.4.1  Smrt zůstavitele .................................................................................................................149  12.4.2  Existence dědictví..............................................................................................................149  12.4.3  Dědický titul ......................................................................................................................149  12.4.4  Dědická způsobilost ..........................................................................................................149  12.5  DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI ....................................................................................................................150  12.6  DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA ..................................................................................................................152  12.7  VYDĚDĚNÍ ................................................................................................................................153  12.8  OCHRANA OPRÁVNĚNÉHO DĚDICE ............................................................................................153  12.9  SHRNUTÍ UČIVA ........................................................................................................................154  12.10  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA ...............................................................................................154  12.11  DOPORUČENÁ LITERATURA ......................................................................................................155  13 

OCHRANA OSOBNOSTI ........................................................................................................157 

13.1  CÍLE KAPITOLY .........................................................................................................................157  13.2  KLÍČOVÁ SLOVA .......................................................................................................................157  13.3  OSOBNOST A ZNAKY JEJÍ OCHRANY ..........................................................................................157  13.3.1  Obsah ................................................................................................................................158  13.4  SHRNUTÍ UČIVA ........................................................................................................................160  13.5  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA ...............................................................................................160  13.6  DOPORUČENÁ LITERATURA ......................................................................................................160  14 

ZÁKLADY PRÁVA DUŠEVNÍHO VLASTNICTVÍ ............................................................161 

14.1  14.2  14.3  14.4  14.5  14.6 

CÍLE KAPITOLY .........................................................................................................................161  KLÍČOVÁ SLOVA .......................................................................................................................161  AUTORSKÁ PRÁVA ....................................................................................................................162  PRŮMYSLOVÉ VLASTNICTVÍ......................................................................................................164  SHRNUTÍ UČIVA ........................................................................................................................166  SAMOSTATNÁ PRÁCE STUDENTA ...............................................................................................166 

14.7  DOPORUČENÁ LITERATURA ...................................................................................................... 167  ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 169  POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE ........................................................................................... 171 

Úvod Právo provází společnost od jejího vzniku, přičemž občanské právo je bezesporu jedním ze základních pilířů našeho právního systému. Tato učební pomůcka si klade za cíl přiblížit názorným způsobem základní poznatky z občanského práva studentům neprávnických vysokých škol. Byla zpracována pro studenty soukromé vysoké školy EPI, s.r.o. Kunovice jako podklad pro studium. Je výstupem dílčí úlohy č. 1 v B4/2008 IGS Portál pro výuku znalostí a dovedností. Cílem studijního textu je předat základní informace z oblasti občanského práva a poskytnout orientaci v jeho systému. Získané informace si student ověří jednak v průběhu svého studia v rámci malého studijního týmu, ale také v průběhu praxe a při vypracování bakalářské práce. K tomuto materiálu se studenti nepochybně budou vracet i po absolvování studia při nástupu do reálné praxe, neboť text je přizpůsoben dosažení žádoucí úrovně znalosti občanského práva pro manažery na všech stupních řízení. Umožní studentům rozvoj právnických znalostí nejen v oblasti obchodního práva, ale navíc povede k posílení jejich právního vědomí, a zprostředkuje poznání dalších právních odvětví, a tak se stane denním pomocníkem v jejich běžných pracovních situacích. Studenti kombinované formy studia mohou informace z tohoto textu průběžně aplikovat v rámci svého zaměstnání. Studijní text je rozdělen do čtrnácti kapitol. V kapitole první se čtenář seznámí s obecnou charakteristikou občanského práva, jeho systémem, prameny a zásadami. Kapitola rovněž obsahuje historický exkurz do vývoje občanského práva na našem území. Další dvě kapitoly jsou věnovány občanskoprávním skutečnostem a vztahům. V rámci kapitoly o subjektech, předmětu a obsahu občanskoprávních vztahů je řešena i otázka zákonného a smluvního zastoupení v rámci občanskoprávních vztahů. Čtvrtá kapitola je věnována komplexu věcných práv, zabývá se vlastnictvím, držbou spoluvlastnictvím i věcnými právy k věcem cizím, tj.: věcným í břemeny, zástavním, podzástavním a zadržovacím právem. Pátá kapitola obsahuje závazkové právo, zejména charakteristiku základního pojmového aparátu, otázky vzniku, změny a zániku závazkových vztahů a dále obsahuje výčet zajišťovacích prostředků. Pátá až desátá kapitola se věnuje jednotlivým smluvním typům, a to nejprve obecně v kapitole páté, kde mj. radí, jak postupovat při uzavírání smluv, v dalších kapitolách pak rozebírá jednotlivé smluvní typy – spotřebitelské smlouvy, a dále smlouvy kupní, darovací, směnnou, o půjčce i výpůjčce, smlouvu o dílo, nájemní smlouvu a další typy obvykle používaných smluv. Jedenáctá kapitola je věnována odpovědnostním vztahům, konkrétně jejich charakteristice, funkci odpovědnosti v občanském právu, předpokladům odpovědnosti, obecné odpovědnosti i jejím zvláštním typům. Dále rozebírá otázky týkající se rozsahu škody a její náhrady. Dvanáctá kapitola rozebírá dědické právo a poskytuje fakticky návod, jak postupovat v případě dědění, či při právním úkonu pro případ smrti. Poslední dvě kapitoly poskytují stručný exkurz do otázek ochrany osobnosti a osobnostních práv vůbec, a dále poskytují alespoň stručnou sondu do základů práva autorského. Studijní text je součástí ucelené technologie (teorie, cvičení, samodiagnostické testy, studijní texty, podpůrné materiály studenta, praxe, řešení bakalářské práce), jejímž cílem je vybudování následujících znalostí, dovedností a kompetencí: Znalosti: Cílem předmětu v I. semestru je seznámit studenty se základním pojmovým aparátem a se základními instituty občanského práva. Na základě přednesené látky studenti rozliší na konkrétních případech fyzické a právnické osoby, jejich zastupování a naučí se sestavit plnou moc. Studenti uplatní znalosti vlastnických práv na typických životních 9

situacích a na příkladech smluv rozliší jejich náležitosti. Specifikují pojmy z oblasti vlastnického a závazkového práva. Na konkrétních případech rozliší případy obecné a zvláštní odpovědnosti za škodu. Definují jednotlivé případy základních předpokladů dědění. Umí vypracovat platnou závěť a vyznají se v dědických skupinách při dědění ze zákona. Na základě znalostí občanského zákoníku umí citlivě analyzovat sousedské vztahy a objasní pojem svépomoc a jak s ní zacházet. Dovednosti: V oblasti občanského práva získá student následující odborné dovednosti: - orientovat se v právních předpisech občanského práva hmotného; - vysvětlovat pojmy z oblasti občanského práva hmotného; - aplikovat a interpretovat jednotlivá ustanovení z občanského zákoníku; - aplikovat teoretické poznatky z oblasti občanského práva na realitu subjektu praxe; - řešit jednoduché případy z oblasti občanského práva v návaznosti na realitu subjektu praxe; - rozlišovat jednotlivé druhy právních úkonů a srovnává je dle závažnosti; - sestavovat jednotlivé druhy smluv; - realizovat úkony související s uplatněním nároků vyplývajících ze smluv; - zastupovat subjekt praxe při uplatňování nároku subjektu praxe na náhradu škody v souvislosti s porušením závazkových vztahů; - sepisovat jednoduchá podání, včetně opravného prostředku proti rozhodnutí. Cílové kompetence: -

-

definovat subjekt praxe jako subjekt občanskoprávních vztahů; orientovat se v právních předpisech občanského práva; vysvětlovat pojmy z občanského práva; aplikovat a interpretovat jednotlivé pojmy z občanského zákoníku; aplikovat teoretické poznatky z oblasti občanského práva na realitu subjektu praxe; řešit jednoduché případy z oblasti občanského práva; sestavovat a odvolávat plnou moc; sepisovat smlouvy o převodu vlastnictví k věcem movitým i nemovitým; sestavovat návrh na povolení vkladu do katastru nemovitosti; sestavovat jednoduché smlouvy dle občanského zákoníku; a) kupní smlouvu; b) smlouvu o dílo; c) smlouvu o sdružení; d) smlouvu o smlouvě budoucí a další smlouvy dle občanského zákoníku; uplatňovat náhradu škody jak obecně, tak ve zvláštních případech definovaných občanským zákoníkem v návaznosti na předmět činnosti subjektu praxe.

Za dodržení cílových znalostí, dovedností a kompetencí odpovídá student, za kontrolu odpovídá vysoká škola. Součástí technologie jsou také cvičení v následujících tematických okruzích:

10

Téma č. 1: Občanské právo a jeho základní pojmy. 1. Popis literatury, systému práce, požadavků na průběžnou práci, obhajobu průběžné práce, požadavků na zápočet. 2. Zavedení adresářové struktury. 3. Vyučující předloží studentům případové studie a následně spolu se studenty aplikuje na reálnou praxi teoretické znalosti z následujících oblastí: - pojmy subjektů občanského práva; - definice právních předpisů občanského práva; - aplikace teoretických poznatků na realitu subjektu praxe; - zánik občanskoprávních vztahů. na případové studie: - z vlastní praxe a dále; - z literatury občanského práva hmotného: VESELÁ, R. Základy občanského práva hmotného. Kunovice: EPI, s.r.o., 2011. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. Studenti pracují v malých týmech. Cílem cvičení je pomoci studentům pochopit pojmový aparát z obecné části občanského práva hmotného na řešení praktických příkladů. Výstupem cvičení bude vytvořená případová studie z vlastní praxe, ve které student aplikuje výše uvedené oblasti. Případová studie bude uložena v adresáři studenta. Téma č. 2 Jednotlivé druhy právních úkonů. Studenti opět pracují v malých týmech. Mají k dispozici občanský zákoník a řeší odpovědi na následující otázky: 1. Co znamená pojem právní úkon, jaké musí mít náležitosti? 2. Kdy je právní úkon relativně a kdy absolutně neplatný? 3. Jakou formu a za splnění jakých podmínek může mít právní úkon? 4. Co je to odporovatelnost? K zodpovězení a pochopení shora uvedených otázek jim vyučující pomáhá praktickými příklady z vlastní praxe a dále využívá literaturu: VESELÁ, R. Základy občanského práva hmotného. Kunovice: EPI, s.r.o., 2011. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. Cílem cvičení je objasnit studentům obecné zásady právních úkonů a jejich uplatnění při řešení praktických příkladů. Výstupem tohoto cvičení zodpovězení výše uvedených otázek, včetně aplikací na praktických příkladech. Práce bude uložena v adresáři studenta. Téma č. 3 Případové studie ze zvláštní části občanského zákoníku. Vyučující předloží studentům krátké případové studie a studenti následně v malých studijních týmech aplikují teoretické poznatky ze zvláštní části občanského zákoníku na situace z běžného života. Vyučující využívá vlastní zkušenosti z praxe a dále příručku pro seminární výuku občanského práva: 11

VESELÁ, R. Základy občanského práva hmotného. Kunovice: EPI, s.r.o., 2011. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. Případové studie jsou zaměřené na situace, které mohou nastat v reálné praxi subjektu praxe, zejména v oblasti uzavírání jednotlivých druhů smluv – smluvního práva. Studenti v průběhu cvičení zpracují: - kupní smlouvu; - smlouvu o dílo; - smlouvu o sdružení; - smlouvu o smlouvě budoucí. Výstupem tohoto cvičení bude vypracovaná kupní smlouva, smlouva o dílo, smlouva o sdružení a smlouva o smlouvě budoucí. Smlouvy budou uloženy v adresáři studenta. Téma č. 4 Základní instituty občanského práva. Vyučující analyzuje základní zásady a instituty občanského práva, seznámí studenty s příslušnou legislativou a zadá jim řešení případových studií v oblasti občanského práva. Studenti opět pracují v malých týmech a realizují úkony související s uplatněním náhrady škody, zejména nacvičují sepis podání o náhradu škody v případě obecné odpovědnosti, zvláštní odpovědnosti a bezdůvodného obohacení. Výstupem tohoto cvičení budou vyřešené případové studie ze zadaných oblastí občanského práva. Případové studie budou uloženy v adresáři studenta. Při řešení „Samostatné práce studenta“ a „Kontrolních otázek“ student úzce spolupracujte s profesionálními partnery z podniku, v němž vykonáváte praxi nebo v němž pracujete. V případě potíží při studiu využijte dokument „Podpůrný materiál studenta“ nebo se poraďte s přednášejícím předmětu obchodní právo. Po prostudování textu, absolvování přednášek a cvičení, zvládnutí samodiagnostických testů, vypracování semestrálního projektu a aplikací teorie do praxe si překontrolujte, zda jste dosáhli výše uvedené plánované znalosti, dovednosti a kompetence. Pomoc ke zvládnutí textu najdete na portálu zřízeném pro občanské a obchodní právo na adrese: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

12

1

Obecná charakteristika občanského práva

Obsah kapitoly 1.1 1.2 1.3 1.3.1 1.3.2 1.4 1.5 1.6 1.6.1 1.6.2 1.6.3 1.6.4 1.6.5 1.6.6 1.6.7 1.7 1.8 1.9

1.1     

1.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Pojem a předmět občanského práva Pojem občanského práva Systém občanského práva Historický exkurz Prameny občanského práva Zásady občanského práva Zásada „vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“ Zásada ,,autonomie vůle“ Zásada ,,bdělým náležejí práva“ Zásada „jistoty občanskoprávního obratu“ Zásada ,,zákazu zneužití občanských práv“ Zásada „souladu výkonu práv s dobrými mravy“ Zásada prevence Shrnutí učiva Samostatná práce studenta: Doporučená literatura

Cíle kapitoly pojem a předmět občanského práva systém občanského práva stručná historie občanského práva prameny občanského práva zásady občanského práva

Klíčová slova

občanské právo, rovné postavení, systém, prameny, Ústava ČR, LZPS, občanský zákoník, zásady.

1.3

Pojem a předmět občanského práva

Občanské právo je jedním ze základních pilířů našeho právního systému a slouží jako obecný základ dalších odvětví soukromého práva. 1.3.1

Pojem občanského práva

Z ust. § 1 odst. 2 občanského zákoníku vyplývá, že „občanské právo hmotné upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na ochranu osobnosti, pokud tyto vztahy neupravují jiné zákony.“ 13

Informace

http://is.vos.cz/test y2/prac/jx/

Pojem občanského práva

Jedná se o odvětví práva soukromého, neboť účastníci právních vztahů mají rovné postavení. Toto rovné postavení se projevuje ve dvou základních směrech:  žádný z účastníků občanskoprávního vztahu nemůže druhému subjektu jednostranně ukládat povinnosti, ani na něj jednostranně převádět práva,  žádný z účastníků občanskoprávních vztahů není způsobilý autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech vznikajících z občanskoprávních vztahů. (Tyto spory mohou zásadně rozhodovat pouze k tomu povolané státní orgány, zejména soudy, případně v situacích, kde to zákon připouští, dohodou stran ustanovení rozhodci.) 1.3.2

Systém občanského práva

Vnitřní systematické členění občanského práva hmotného není shodné s členěním (systematikou) občanského zákoníku. Jedná se o tyto základní části:  obecnou - obsahuje základní otázky odvětví,  zvláštní, která se skládá z těchto práv: a) práva věcná – sem patří zejména vlastnické právo, právo držby a věcná práva k věci cizí. b) práva závazková (obligační) – sem patří zejména právní normy, které regulují vzájemná práva a povinnosti mezi účastníky občanskoprávních vztahů, tj. smlouvy a závazky z protiprávních úkonů. c) právo dědické – uceleným způsobem upravuje otázky přechodu práv a povinností zemřelé osoby na její právní nástupce. d) práva osobnostní – tj. právo na ochranu osobnosti. e) práva osobně majetková – tj. autorské právo a právo k vynálezům.

1.4

Koldínův zákoník

AGBG

Systém občanského práva

Historický exkurz

Počátky vytvoření základů moderního občanského práva jsou spojeny s odstraňováním feudálního právního partikularismu, kdy došlo k odstranění rozdílů mezi právem zemským a městským. Kodifikace občanského práva započala za vlády Marie Terezie, a pokračovala za vlády jejího syna Josefa II. K dokončení těchto kodifikačních prací došlo až vydáním Všeobecného zákoníku občanského pro veškeré německé země dědičné (dále AGBG), který se stal účinným od 1. 1. 1812. Do té doby byl používán po dobu 232 let tzv. Koldínův zákoník. Jednalo se o kodifikaci městského práva, jejímž autorem byl Pavel Kristián z Koldína. Platnost kodifikace byla zpočátku omezena jen na Čechy, teprve roku 1680 byla zavedena na Moravu jako subsidiární norma a roku 1697 jako jediný zákoník městského práva. Koldínův zákoník znamenal mimořádné obohacení českého právního života, neboť byl formulován výbornou češtinou a jeho ustanovení byla sestavena do přehledného systému. AGBG se skládal z úvodní části a dalších tří dílů, které obsahovaly celkem 1502 paragrafů. Patřil ve své době vedle německého a francouzského ke stěžejním evropským civilním zákoníkům. U nás platil do roku 1950 a v Rakousku je platný doposud. V 19. století došlo ke změnám práva manželského a z občanského práva se vydělily dvě nová odvětví – obchodní a směnečné právo. 14

Na konci minulého století vznikly diskuse o nutnosti změn v občanském zákoníku, a tak občanský zákoník prošel v letech 1914 – 1916 celkem třemi novelizacemi.

I. republika

Za I. republiky začaly přípravné práce na novém občanském zákoníku, které však ustaly s vypuknutím II. světové války. Osvobozené Československo navázalo v oblasti práva na vývoj v I. republice. Po vyhlášení Ústavy 9. května byla vytvořena platforma pro změny v občanském právu. Nový občanský zákoník byl přijat jako z.č. 141/1950 Sb. s účinností od 1. 1. 1951. Bývá označován jako tzv. střední kodex a dělil se na šest částí:  úvodní ustanovení,  obecná ustanovení,  práva věcná,  práva závazková,  právo dědické,  ustanovení přechodná a závěrečná.

Občanský zákoník č. 141/1950 Sb.

Občanský zákoník z roku 1950 byl postaven na těchto zásadách:  unifikace,  preference a zvláštní ochrana socialistického vlastnictví = vlastnictví společenské,  odstranění přednosti zájmů jednotlivců před zájmy společnosti,  odstranění dělení právních odvětví na právo soukromé a veřejné,  zrušení odvětví práva obchodního,  občanské právo zahrnovalo tzv. majetkové právo. Koncem 50. let bylo zřejmé, že platný občanský zákoník neodráží vztahy v dané etapě Nové kodexy vývoje společnosti, a proto v souvislosti s přípravou a přijetím nové ústavy v roce 1960 začala příprava nového občanského zákoníku. Občanský zákoník z roku 1950 tak nahradily 3 kodexy:  občanský zákoník č. 40/1964 Sb., Občanský  hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., zákoník  zákoník mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb. č. 40/1964 Sb. V původní verzi obsahoval občanský zákoník preambuli a osm částí, mj. části, které upravovaly socialistické společenské a osobní vlastnictví, osobní užívání bytů, obytných místností, místností nesloužících k bydlení a pozemků a služby poskytované socialistickými organizacemi. Citovaný zákoník byl posléze opakovaně novelizován. Zvláštní pozornosti si zaslouží zejména tzv. velká novela provedená zákonem č. 509/1991 Sb., účinná od 1. 1. 1992, která znamenala:  posun v uplatňování základních principů občanskoprávní metody úpravy,  modernizaci základních občanskoprávních institutů. Po roce 1992 se dosavadní federální zákoník stal občanským zákoníkem České republiky. Současný návrh nového občanského zákoníku, zpracovaný rekodifikační Příprava nového občanského komisí pod vedením prof. Karla Eliáše, je připraven na základě rozhodnutí vlády z roku zákoníku 1999. Nejprve byl vypracován věcný záměr, který vláda schválila v dubnu 2001. Paragrafové znění bylo připravováno v období let 2001 až 2008, kdy bylo představeno veřejnosti. Redakci větší části návrhu provedl prof. JUDr. Karel Eliáš z Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. 15

Nový občanský zákoník

Návrh tvoří jednotný právní celek, který shrnuje veškeré soukromé právo do jednoho kodexu. Kodex upravuje tři základní okruhy - rodinu, vlastnictví a smlouvy. Klade větší důraz na osobnostní práva před majetkovými vztahy a ponechává více prostoru pro dohodu stran. Návrh má celkem 3 046 paragrafů a člení se na pět částí: 1. Obecná část. 2. Rodinné právo. 3. Absolutní majetková práva (zahrnuje věcná práva i dědické právo). 4. Relativní majetková práva (závazkové právo). 5. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. S přijetím nového občanského zákoníku mají být mj. zrušeny i následující zákony:  zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor,  zákon č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů,  zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník,  zákon č. 94/1963 Sb., o rodině,  zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů,  zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech,  zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku,  zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Občanský zákoník v nové podobě znamená návrat ke standardům evropské kontinentální právní kultury a tuzemských právních tradic, které byly po státním převratu v roce 1948 odmítnuty, tedy definitivní rozchod s totalitárním pojetím funkce občanského práva jako nástroje řízení společnosti. Mezi jeho hlavní principy patří důraz na ochranu člověka, lepší ochrana majetku a řešení každodenních situací, na které dnešní právo nepamatuje. Novinkou bude v rámci těchto principů například zrušení institutu zbavení svéprávnosti, komplexní úprava dědického práva, větší důraz na zásadu ochrany dobré víry či podrobnější úprava sousedských práv. Nový zákoník by měl pak začít platit dnem 1. 1. 2013.

1.5 Prameny občanského práva

Systematika občanského zákoníku

Prameny občanského práva

Naše právo patří do kontinentálního systému práva, který se vyvinul na základě recepce římského práva. Charakterizuje je právo psané, vylučuje se soudcovská normotvorba, subsidiárně lze použít obyčejové právo. Soudce právo sice nalézá, ale nevytváří. Mezi prameny občanského práva hmotného patří: 1. Ústava České republiky, 2. Listina základních práv a svobod, 3. mezinárodní smlouvy (schválené parlamentem a ratifikované mají přednost před zákonem), kam patří: a) Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, b) Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, c) Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, d) Úmluva o právech dítěte, e) Úmluva o lidských právech a biomedicíně, 4. občanský zákoník (z. č. 40/1964 Sb.), který se skládá z následujících částí: a) Část I. (§ 1 - 122) Obecná ustanovení 16

-

b)

c) d) e) f) g)

jedná se o nejobecnější ustanovení, která se použijí pro celý text občanského zákoníku, - představují nejzásadnější instituty celého soukromého práva, které jsou v jeho systému používány jako výsledek subsidiárního vztahu občanského zákoníku k dalším zákonům, Část II. (§ 123 - 180) Věcná práva – zahrnují právo vlastnické (v jeho rámci se rozvádí jeho nabývání, spoluvlastnictví a společné jmění manželů), držbu (upravuje také vydržení) a práva k věcem cizím (věcná břemena, právo zástavní, podzástavní a zadržovací). Části III., IV., V. (§ 181 - 414) zrušeny Část VI. (§ 415 - 459) Odpovědnost za škodu a za bezdůvodné obohacení – řeší předcházení škodám, obecnou odpovědnost, případy zvláštní odpovědnosti a bezdůvodné obohacení. Část VII. (§ 460 - 487) Dědění - do dědění se zařazuje nabývání dědictví, dědění ze zákona a ze závěti, správa dědictví a ochrana oprávněného dědice. Část VIII. (§ 488 - 852k) Závazkové právo – obsahuje obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku závazkových vztahů, jejich zajištění a jednotlivé smluvní typy. Část IX. (§ 853 - 880) Závěrečná, přechodná a zrušovací ustanovení

Dalšími prameny jsou: 1. z. č. 121/2000 Sb. – autorský zákon - řeší autorské právo a právní problémy s ním související. 2. z. č. 102/1992 Sb. - zákon, kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 3. z. č. 116/1990 Sb. - zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů. 4. z. č. 59/1998 Sb. - zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, ve znění pozdějších předpisů - upravuje odpovědnost výrobce za škodu způsobenou vadným či nebezpečným výrobkem. 5. z. č. 101/2000 Sb. - zákon o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů- upravuje práva a povinnosti při zpracování osobních údajů a stanoví podmínky, za nichž se uskutečňuje předání osobních údajů do jiných států. 6. z. č. 72/1994 Sb. - zákon, kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám o některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů) a doplňují některé zákony, ve znění pozdějších předpisů. 7. z. č. 97/1963 Sb. - zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů aj.

1.6

Zásady občanského práva

Zásady občanského práva hmotného jsou souborem obecných právních kategorií, které představují vodítko při interpretaci a aplikaci norem občanského práva hmotného. Jedná se o obecné právní kategorie, které tvoří základní charakteristiku odvětví. Tvoří je následující zásady: 1. Zásada vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno. 2. Zásada autonomie vůle. 3. Zásada bdělým náležejí práva. 17

Další prameny obč. práva

4. 5. 6. 7.

Vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno.

1.6.1

Zásada jistoty občanskoprávního obratu. Zásada zákazu zneužití občanských práv. Zásada souladu výkonu práv s dobrými mravy. Zásada prevence. Zásada „vše je dovoleno, co není výslovně zakázáno“

Podstatou a smyslem tohoto úsloví je vytvořit jasně ohraničený prostor mezi právní regulací pozitivní, právní regulací negativní a prostorem, který je ponechán záměrně mimo právní regulaci. Vzhledem k dispozitivitě občanskoprávní úpravy je zřejmé, že na rozdíl např. od norem práva trestního nebo správního je zde dán velký prostor pro volní jednání subjektů občanského práva. V občanském zákoníku dostala tato zásada podobu v ust. § 2 odst. 3, které stanoví, že účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestliže to zákon výslovně nezakazuje. Zákonodárce zvolil v rámci občanského zákoníku. pro formulaci této zásady jinou koncepci než v zákoníku obchodním, kde v ust. § 263 výslovně uvádí ta ustanovení kodexu, od nichž se strany při úpravě svých práv a povinností nemohou odchýlit, kdy výčet těchto pevných ustanovení je omezen pouze na závazkové právo. Obecně lze konstatovat, že tato zásada je v občanském zákoníku. pojata volněji a v širším smyslu než v zákoníku obchodním. 1.6.2

Autonomie vůle

Zásada ,,autonomie vůle“

Zásada "Vše je dovoleno ..." je jako legislativně technická zásada pouze právní formou, jejíž obsah je tvořen zásadou autonomie vůle subjektu, která je v užším po-jetí pro sféru závazkových vztahů vyjadřována v podobě zásady smluvní svobody. Podstata a smysl zásady autonomie vůle bývá ztotožňována s rovností stran občanskoprávních vztahů s protikladem vztahů nadřízenosti a podřízenosti. Autonomie vůle a rovnost subjektů však nejsou totožné pojmy, nýbrž dva fenomény, které jsou odchylné, ve své jednotě však tvoří teoretický základ koncepce občanského práva. Rovnost subjektů představuje minimum autonomie vůle. Realizace autonomie vůle má čtyři základní hlediska:  svoboda učinit či neučinit právní úkon,  svoboda výběru adresáta právního úkonu,  svoboda volby obsahu právního úkonu,  svoboda volby formy právního úkonu.

Bdělým práva

náležejí

1.6.3

Zásada ,,bdělým náležejí práva“

Zásada „bdělým náležejí práva“ (latinsky: vigilantibus iura scripta sunt) znamená, že každý si svá práva a své zájmy musí hájit sám a nemůže se spoléhat na stát. Jen takový jedinec dosáhne plné emancipace a rozvoje osobnosti, který je způsobilý a odhodlaný využít všech možností daných mu právním řádem. 18

Tato zásada výrazně vystoupila do popředí po listopadových událostech, kdy došlo k rozsáhlé likvidaci jak pravomocí, tak i těch orgánů samých, které svým jednáním nahrazovaly vůli občana v občanskoprávních vztazích. 1.6.4

Zásada „jistoty občanskoprávního obratu“

Tato zásada konkretizuje zásadu právní jistoty, která je vyjádřena v podobě nedotknutelnosti vlastnictví a dále pak v podobě zásady „Smlouvy se mají plnit“ (latinsky: pacta sunt servanda) vyjádřené v ust. § 493 občanského zákoníku.

Jistota občanskoprávního obratu

Uvedená zásada má několik specifických projevů: a) zákon nepůsobí zpětně (latinsky: lex retro non agit) - je zákazem pravé retroaktivity v občanském právu. b) ochrana práv třetích osob - smlouva, právní úkony i soudní rozhodnutí v občanskoprávních vztazích zavazují jen své adresáty, nikoliv třetí osoby, jejichž postavení by se nemělo zhoršit. Tzv. smlouvy ve prospěch třetích osob tyto mohou odmítnout. c) ochrana dobré víry (latinsky: bona fides) - spočívá v poskytnutí ochrany těm subjektům, které při svém jednání nevěděly o určitých právně významných souvislostech tohoto jednání nebo o nich nebyly povinny vědět. Ochrana dobré víry není v občanském zákoníku formulována obecně, nýbrž v konkrétních ustanoveních. 1.6.5

Zásada ,,zákazu zneužití občanských práv“

Zákaz zneužití občanských práv

Je tradiční zásadou občanského práva, která se v praxi výrazněji projevuje v době ústupu od naprosté liberalizace ekonomicko–právních vztahů charakteristické právním individualismem k respektování jistých společenských zájmů. Zneužitím práva se zde rozumí úmyslný výkon práva proti zájmům společnosti nebo spoluobčanů. Nelze se ho dopustit nezaviněně nebo pouhou nedbalostí, přitom nestačí pouhé zavinění, ale musí se jednat o zavinění kvalifikované. Objektivním předpokladem zneužití práva je antisociální působení výkonu práva, kdy vlastním jednáním ještě nemusí být způsobena škoda. Zneužití práva je možno postihnout sankcí jen tehdy, předvídá-li ji zákon. Od použití sankce za zneužití práva je nutno odlišit odepření sankce domnělému výkonu práva. Vzhledem k tomu, že zneužití práva lze považovat za protiprávní úkon, měl by soud takovému chování, které je zneužitím práva, odmítnout poskytnout ochranu státním donucením (neznamená to ovšem odepření spravedlnosti). 1.6.6

Zásada „souladu výkonu práv s dobrými mravy“

Podle této zásady (latinsky: bonos mores) výkon práv a povinností vyplývajících z občansko-právních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Pojem dobré mravy je v této souvislosti vykládán jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností. V konečném důsledku může být uvedená zásada v podmínkách některých 19

Soulad s dobrými mravy

právně politických doktrín chápána jako opuštění metody aplikace práva a nastoupení cesty nalézání práva nebo spíše spravedlnosti. II. ÚS 249/97 Dobré mravy jsou souhrnem etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Rc 62/97 Dobrými mravy se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. 1.6.7

Prevence

Zásada prevence

Občanský zákoník vychází v celé své koncepci z uplatnění této zásady. Předmětná zásada své vyjádření nalezla v příkazu předcházet ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů. Zásady občanského práva mají význam při výkladu a aplikaci norem občanského práva. Jedná se o významný korektiv, který směřuje ke splnění cílů občanského práva.

1.7

Shrnutí učiva

Občanské právo je tvořeno souborem právních norem, které stanoví osobní a majetkový statut subjektů. Jedná se o vztahy založené na vzájemném rovném postavení jejich účastníků. Tvoří obecný základ a východisko úpravy dalších odvětví soukromého práva. Základním pramenem je Ústava ČR, Listina základních práv a svobod a občanský zákoník – z. č. 40/1964 Sb.

1.8 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

1.9 [1]

Samostatná práce studenta: Definujte občanské právo jako odvětví práva a zařaďte ho do systému našeho práva. Uveďte, co je předmětem občanského práva. Stručně popište vývoj občanského práva v ČR. Charakterizujte občanský zákoník. Popište jednotlivé prameny občanského práva. Vyjmenujte zásady občanského práva a definujte je. Vysvětlete pojem dobré mravy.

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. 20

[2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

21

22

2

Občanskoprávní skutečnosti

Obsah kapitoly 2.1 2.2 2.3 2.4 2.4.1 2.4.2 2.4.3 2.4.4 2.4.5 2.5 2.6 2.7

2.1     

2.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Druhy občanskoprávních skutečností Právní úkony Typy a druhy právních úkonů Vznik právních úkonů Náležitosti právních úkonů Obsah právních úkonů Následky právních úkonů Shrnutí učiva Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly vymezení pojmu občanskoprávní skutečnost rozlišení jednotlivých druhů občanskoprávních skutečností definice právního úkonu rozlišení jejich druhů definice jednotlivých následků právních úkonů

Klíčová slova

občanskoprávní skutečnost, právní úkon, subjekt, fyzická osoba, právnická osoba, náležitosti právního úkonu, subjekt, vůle, projev, soulad vůle a projevu, předmět.

Občanskoprávní předpisy pojem občanskoprávních skutečností nedefinují. Obecně lze dovodit, že občanskoprávní skutečnosti jsou takovými skutečnostmi, s nimiž normy občanského práva spojují vznik, změnu nebo zánik občanskoprávních vztahů. Z hlediska právně-technického jsou občanskoprávními skutečnostmi takové okolnosti, které jsou předvídány hypotézou občanskoprávní normy a vedou ke vzniku následků předvídaných dispozicí této či jiné občanskoprávní normy.

2.3

Druhy občanskoprávních skutečností

Vznik, změna či zánik občanskoprávních vztahů stejně jako právních vztahů obecně, jsou následkem určitých společenských a přírodních jevů, se kterými právo tyto následky spojuje. Spojením příslušných právních následků se společenskými a přírodními jevy, nabývají tyto jevy podobu právních skutečností. Právní skutečnosti jen výjimečně působí na právní vztah samostatně. V naprosté většině případů je vznik, 23

Informace

http://is.vos.cz/t esty2/prac/jx/

vývoj i zánik právních vztahů důsledkem vlivu celého komplexu souvisejících a navazujících právních skutečností. Základní třídění občanskoprávních skutečností je založeno na rozdílné míře uplatnění lidského volního chování při jejich formování. Vedle společenských a přírodních jevů spojuje objektivní právo právní následky také s uměle konstruovanými skutečnostmi, které nemají své vyjádření v objektivní realitě. Pro takové konstrukce se používá označení fikce. Klasifikace právních skutečností

Právní skutečnosti lze klasifikovat podle různých kritérií.: 1. podle jejich povahy, tj. podle toho, zda jsou či nejsou závislé na lidské vůli, 2. podle způsobu jejich dokazování, 3. podle toho, zda vyvolají následky samy nebo ve spojitosti s jinými skutečnostmi, 4. podle doby působení. Ad 1) Základní třídění spočívá v rozlišování subjektivních a objektivních právních skutečností, a to na základě uplatnění lidského volního chování na jejich formování.

Subjektivní skutečnosti

a) Subjektivní jsou takové právní skutečnosti, které vycházejí z vůle lidí a projevují se jako lidské chování. Právní skutečností však není každé lidské chování, protože právní normy spojují právní následky pouze ze společensky nejzajímavějšími projevy lidského chování. Proto není právní skutečností chování v rámci společenské úsluhy, ani chování, které nemá žádoucí společenskou úroveň a relevanci, a proto s ním nejsou spojeny právní následky. Právní následky nemůže vyvolat ani „zdánlivé“ chování, které však není chováním, neboť určitý lidský projev je výsledkem cizích zásahů, tj. projevů cizí vůle nebo přírodních sil. Jedná se o:  chování podle práva – chování právem aprobované – právní úkony,  chování protiprávní – chování právem reprobované – protiprávní úkon. Protiprávní úkony jsou lidským chováním zaměřeným proti pravidlům chování zakotveným v právních normách, čímž jsou porušovány nebo ohrožovány právem chráněné společenské vztahy. Protiprávní úkony lze dále členit podle různých hledisek. Podle jejich vlivu na právní vztahy se rozeznávají protiprávní úkony ohrožovací a porušovací, podle vztahu k zavinění jsou to protiprávní úkony zaviněné a nezaviněné. Opětovně nabývá v občanském právu význam rozlišování protiprávních úkonů porušujících smluvní povinnost nebo mimosmluvní povinnost. konstitutivní soudní nebo jiná úřední rozhodnutí,  chování lidí, které nepochází z právem uznané vůle subjektů – tj. tvůrčí duševní činnost člověka.

Objektivní skutečnosti

b) Objektivními jsou právní skutečnosti, jež nejsou přímo závislé na lidském chování. Jsou jimi různé neosobní přírodní a společenské jevy různého druhu, charakteru a povahy, s nimiž objektivní právo spojuje právní následky. Jedná se o:  Stavy - trvající právní skutečnosti, které lze třídit podle jejich vztahu k objektivnímu právu na stavy právní a stavy protiprávní.  Události - objektivní právní skutečnosti, tj. skutečnosti, které nezávisí na lidské vůli ani na lidském chování, ale právo s nimi spojuje určité právní následky, např. živelné události, 24

výsledky působení přírodních zákonitostí, biologických procesů apod. Zvláštní právní událostí je běh času, o jehož důsledcích bude pojednáno samostatně. Skupina nesamostatných právních skutečností bývá označována také jako soustava právních skutečností. Tyto skutečnosti působí buď společně anebo postupně. Z hlediska doby působení lze právní skutečnosti rozdělit na jednorázové a trvající stavy. Stavy se podle poměru jejich účinků k objektivnímu právu dají klasifikovat na právní a protiprávní.

Další hlediska dělení.

Ad 2) Podle dokazování rozeznáváme skutečnosti, které se dokazují a ty, které není třeba dokazovat: a) skutečnosti obecně známé, b) skutečnosti předpokládané – tzv. domněnky. Ad 3) Podle toho, zda vyvolají následky samy nebo ve spojitosti s jinými skutečnostmi se občanskoprávní skutečnosti dělí na: a) jednoduché (samostatné), jakými je např. smrt či narození člověka a b) složené (neboli nesamostatné), jakými je např. vznik společného nájmu manžely. Ad 4)

2.4

Podle doby působení se dělí na: a) jednorázové, které působí krátce a b) trvající, které znamenají dlouhodobější stav, (ať již právní či protiprávní).

Právní úkony

Nejvýznamnějšími občanskoprávními skutečnostmi, které působí vznik, změnu nebo zánik občanskoprávních vztahů, jsou právní úkony. Právní úkony jsou lidským chováním, které je determinované právem uznanou vůlí subjektů, zaměřenou k vyvolání určitých následků.

Definice právního úkonu

Z ust. § 34 občanského zákoníku vyplývá, že ,,právním úkonem je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.“ Toto vymezení zahrnuje následující podstatné znaky právního úkonu: a) projev vůle, b) zaměření projevu vůle, c) uznání projevu vůle právním řádem, d) nastoupení následků, které jednající svým projevem vůle zamýšlel vyvolat. 2.4.1

Typy a druhy právních úkonů

Právní úkony lze klasifikovat podle různých kritérií. Základní rozlišování spočívá v třídění na typické a atypické právní úkony. Typickými jsou ty, které se v praxi velmi často vyskytují, a proto je právní řád reguluje ve zvláštních a ustálených formách, které speciálně pojmenovává. Atypické jsou právní úkony, které nejsou vzhledem k jejich menší frekvenci a významu výslovně upravované a nejsou ani právními 25

Znaky úkonu

právního

normami pojmenované. Přípustnost takových úkonů však v občanskoprávní sféře nelze vyloučit. Občanský zákoník připouští atypické právní úkony v ust. § 51 (inominátní). Vedle ryze typických a atypických právních úkonů lze rozlišovat i smíšené právní úkony, které jsou kombinací dvou typů. Klasifikace druhů právních úkonů vyplývá z následujících hledisek: Klasifikace právních úkonů

a) podle počtu stran - jednostranné, - dvoustranné, - vícestranné, b) podle obsahu podstaty právního úkonu - volní, - reálné, c) podle nutnosti vyjádření kauzy - obligatorně kauzální, - obligatorně abstraktní, - fakultativně kauzální, d) podle formy - formální, - neformální, e) podle poměru majetkového naplnění - úplatné, - bezplatné, f) podle okamžiku nastoupení následků ve vztahu k jednajícímu - úkony mezi živými, - úkony pro případ smrti, g) podle předpokladu vzniku a zaměření účinků - adresované, - neadresované. 2.4.2

Vznik právních úkonů

Právní úkon vzniká, jakmile existují jeho pojmové znaky. Jde o tzv. perfekci, kterou je třeba odlišovat od platnosti. a) Perfekce právního úkonu je stav, kdy právní úkon byl dovršen, tzn., když jsou splněny jeho podstatné znaky, aby se vůbec mohlo jednat o právní úkon. b) Platnost právního úkonu je další okolností, která závisí na splnění náležitostí právního úkonu. Může proto nastat situace, kdy právní úkon sice vznikl, ale trpí určitou vadou, která jej činí neplatným. 2.4.3

Náležitosti právních úkonů

Vznik právních úkonů

Náležitosti právních úkonů

K tomu, aby právní úkon byl způsobilý vyvolat patřičné právní následky je třeba – vedle 26

existence jeho pojmových znaků – naplnění stanovených kvalitativních podmínek, označovaných jako náležitosti právního úkonu. Tyto náležitosti se obvykle třídí to těchto skupin: a) náležitosti subjektu – právní úkon musí učinit osoba, která má způsobilost k právům a povinnostem a způsobilost k právním úkonům. b) náležitosti vůle – vůle musí být daná, vážná, prostá omylu a svobodná (právní úkon nesmí být učiněn při použití fyzického násilí, bezprávné výhrůžky a tísně). c) náležitosti projevu – právní úkon musí být učiněn srozumitelně, určitě a ve stanovené formě. d) náležitosti poměru a vůle projevu – platnost právního úkonu je podmíněna souladem mezi vůlí a projevem. e) náležitosti předmětu – předmět právního úkonu musí být možný a dovolený. 2.4.4

Obsah právních úkonů

Obsahem právního úkonu je třeba rozumět určení právních následků, které z něho mají Obsah právních vzniknout. Obsah právního úkonu nesmí být v rozporu se zákonem a nesmí ho ani úkonů obcházet. Obsahové složky právního úkonu se třídí podle jejich frekvence, a tím také právní relevance na složky: a) podstatné - takové, které se bezpodmínečně vyžadují ke vzniku právního úkonu. Tyto složky jsou stanoveny jednak právním předpisem nebo dohodou účastníků. b) pravidelné – takové, které se v právních úkonech zpravidla vyskytují, ale jejich nedostatek nemá vliv na platnost právního úkonu. c) nahodilé - takové, které se v právním úkonu vyskytují jen nahodile, nepravidelně. Nahodilými složkami právního úkonu jsou především podmínky, stanovení doby a příkaz. Podmínky jsou takovými vedlejšími ustanoveními v právním úkonu, kterými se následky právního úkonu činí závislé na nejisté skutečnosti. Tato nejistá skutečnost může být budoucí skutečnost, o níž účastníkům není známo, zda vůbec nastane, či skutečnost, o níž účastníci nevědí, kdy nastane, nebo minulá skutečnost, o níž účastníci nevědí, že nastala. Podmínkou může být objektivní skutečnost (např. dosažení věku) nebo subjektivní (např. uzavření smlouvy). Pro podmínky je stanoveno, že musí být fyzicky objektivně možné a dovolené. 2.4.5

Následky právních úkonů

Následkem právního úkonu je vznik, změna nebo zánik právního vztahu (práv a povinností). Tyto následky mají osobní a věcný rozsah, přičemž osobní rozsah vymezuje okruh osob, které jsou právním úkonem dotčeny, a věcný rozsah vymezuje právní vztahy, které jsou právním úkonem zakládány, měněny nebo rušeny. Zásadně platí, že právní úkon má následky jen pro osoby, které ho učinily. Výjimku představuje smlouva ve prospěch třetí osoby (latinsky: pactum in favorem tercii). Jde o smlouvu, kterou jedna strana slibuje druhé straně, že bude plnit třetí osobě. Konkrétním případem smlouvy ve prospěch třetí osoby je pojistná smlouva, pokud se týká pojištění majetku, 27

Následky právních úkonů

života nebo zdraví třetích osob. Následky vadných právních úkonů

Velmi významné jsou následky vadných právních úkonů. Tyto následky jsou spojeny s rozporem právního úkonu s objektivním právem a lze je rozdělit do několika skupin. a) Nicotnost

Nicotnost

Neplatnost

Za nicotný (latinsky: non negotium) je třeba považovat právní úkon, kterému chybí některý z podstatných znaků. V podstatě jde o úkon, který pouze budí zdání právního úkonu, protože u něj chybí, např. vůle, projev apod. Občanský zákoník nicotnost neupravuje, případy, které jsou z teoretického hlediska důvodem nicotnosti právního úkonu, sankcionuje absolutní neplatností. b) Neplatnost Neplatným je právní úkon (negotium nullum), kterému chybí některá z náležitostí, jejíž nedostatek sankcionuje právní předpis neplatností. Neplatnost lze charakterizovat jako stav, kdy právní úkon vznikl, tj. považuje se za existující, ale protože trpí vadou, je neplatný a zamýšlené následky, které jsou spojeny s takovým, avšak bezvadným právním úkonem, v tomto případě – se zřetelem k vadě – nenastanou. V rámci neplatnosti lze rozlišovat:  absolutní neplatnost - nastává ex lege (ze zákona), aniž by bylo třeba úkon neplatným prohlásit nebo se toho dovolat => právní následky úkonu tedy vůbec nenastanou. K absolutní neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti (také u prekludovaného nároku). Absolutní neplatnosti se může dovolat každý, kdo má na věci naléhavý právní zájem.  relativní neplatnosti je třeba buď se dovolat, nebo získat soudní prohlášení o neplatnosti => právní následky až do doby dovolání vzniknou, ale pak zaniknou ex tunc. Soud přihlíží k nároku. Dovolat se jí může ten, v jehož neprospěch byl úkon učiněn (poškozený).

Odstoupení od právního úkonu

c) Odstoupení od vadného právního úkonu Je jednostranný adresný právní úkon toho, kdo chce zmařit účinky právního úkonu. Vadný úkon se považuje za existující, ale i za platný, vyvolává právní účinky, ovšem lze od něj odstoupit. Možnost odstoupení od vadného úkonu je výlučně k dispozici oprávněného účastníka, je jím ten, kdo je dotčen vadou, s níž je možnost odstoupení spojena. Účinky odstoupení nastávají okamžikem, kdy projev o odstoupení dojde druhému účastníkovi, přitom účinky působí zpětně (ex tunc), tj. od doby, kdy byl právní úkon učiněn, není-li právním účinkem, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak. Účastníci mají povinnost se vzájemně majetkově vypořádat. Odstoupením od vadného právního úkonu není dotčen případný nárok na náhradu škody. Důvodem pro odstoupení je případ, kdy došlo k uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek.1

1

Viz § 49 občanského zákoníku. 28

d) Odporovatelnost

Odporovatelnost

Odporovatelnost právních úkonů spočívá v možnosti domáhat se neúčinnosti právních následků pouze vůči určité osobě, a to za splnění dvou podmínek:  Věřitel má vymahatelnou pohledávku a dlužník se snaží zbavit majetku, aby neměl možnost dluh zaplatit. (Odporovat lze bez zřetele na to, zda dlužník ten majetek má nebo již ne.)  Odporovat je možné právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu ukrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám nebo právním úkonům mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými, vyjma případu, kdy druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat.2 Důsledkem toho, že věřitel úspěšně uplatnil odporovatelnost, je možnost věřitele domáhat se uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku. Jedná se o relativní neúčinnost, tj.: pouze vůči věřiteli. Odpovědnostní následky spojené s vadou právního úkonu nastupují jako důsledek neplatnosti nebo odstoupení od vadného právního úkonu tvoří tyto odpovědnostní povinnosti:  vzájemná restituční povinnost, tj. povinnost účastníků vrátit si vše, co na základě neplatného nebo zrušeného úkonu přijali,  povinnost nahradit škodu vzniklou v důsledku neplatnosti úkonu.3

2.5

Shrnutí učiva

Občanskoprávní skutečnosti jsou takovými skutečnostmi, s nimiž normy občanského práva spojují vznik, změnu nebo zánik občanskoprávních vztahů. Nejvýznamnějšími občanskoprávními skutečnostmi jsou právní úkony. Právním úkonem je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Má následující náležitosti: náležitost subjektu, vůle, projevu, souladu vůle a projevu a předmětu.

2.6 1. 2. 3. 4. 5.

2 3

Samostatná práce studenta Charakterizujte občanskoprávní skutečnosti a proveďte jejich rozdělení. Vysvětlete pojem právní úkon. Uveďte, jaké náležitosti musí mít právní úkon, aby byl platný. Proveďte klasifikaci právních úkonů podle různých hledisek. Definujte následky vadných právních úkonů.

Viz § 42a) občanského zákoníku. Viz § 42 občanského zákoníku 29

Odpovědnostní následky

2.7 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

30

3

Občanskoprávní vztah

Obsah kapitoly 3.1 3.2 3.3 3.3.1 3.3.2 3.3.3 3.4 3.4.1 3.4.2 3.5 3.6 3.7 3.7.1 3.7.2 3.7.3 3.7.4 3.8 3.9 3.10

3.1      

3.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Subjekty občanskoprávních vztahů Fyzické osoby Právnické osoby Stát Zastoupení Zastoupení zákonné Zastoupení na základě plné moci Objekt občanskoprávního vztahu Obsah občanskoprávního vztahu Čas jako objektivní skutečnost Promlčení Zajišťovací prostředky Promlčecí doba Běh promlčecí doby Shrnutí učiva Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly vymezení charakteristiky občanskoprávního vztahu definice jeho prvků charakteristika subjektů občanskoprávních vztahů definice zastoupení a jeho formy vysvětlení významu běhu času v právu charakteristika a rozlišení prekluze a promlčení

Klíčová slova

Informace

občanskoprávní vztah, subjekt občanskoprávního vztahu, objekt, obsah, fyzická osoba, právnická osoba, stát, způsobilost k právům a povinnostem, způsobilost k právním úkonům, zastoupení, plná moc.

Prvky občanskoprávního vztahu jsou: - subjekt (účastníci), - objekt (předmět), - obsah (práva a povinnosti).

31

http://is.vos.cz/te sty2/prac/jx/

3.3 Subjekty občanskoprávních vztahů

Subjekty občanskoprávních vztahů

Jsou nositelé práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů. Vyznačují se vztahy s rovným postavením, což znamená, že žádný z nich nemůže tomu druhému jednostranně ukládat povinnosti nebo rozhodovat o jeho právech a povinnostech. Jedná se o: 1. fyzické osoby, 2. právnické osoby, 3. stát. U subjektů je zapotřebí rozlišit následující způsobilosti: - způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivita) – schopnost být nositelem práv a povinností, - způsobilost k právním úkonům – způsobilost vlastními úkony zakládat, měnit nebo rušit občanskoprávní vztahy (vlastními úkony nabývat práv a povinností), - způsobilost k protiprávním úkonům (deliktní způsobilost) – být způsobilý k deliktu a nést následky za své protiprávní chování.

Fyzické osoby

Způsobilost k právům a povinnostem

Způsobilost k právním úkonům

Deliktní způsobilost

3.3.1

Fyzické osoby

Za fyzickou osobu se považuje každý člověk bez ohledu na další specifikaci, tj. státní občanství, národnost, pohlaví, politickou příslušnost atd. a) Způsobilost fyzické osoby k právům a povinnostem vzniká zásadně narozením, trvá po celý život člověka bez jakékoliv změny a zaniká smrtí. Nelze-li smrt prokázat prohlídkou mrtvého, prohlásí soud člověka za mrtvého, zjistí-li smrt jinými prostředky a nebo, je-li po určitou dobu osoba nezvěstná na základě vysoké pravděpodobnosti smrti. Každý člověk má tedy po dobu svého života způsobilost mít práva a povinnosti. Právní subjektivita je nezadatelné a nezcizitelné právo, jehož se občan nemůže platně vzdát a ani ho nemůže být zbaven. b) Způsobilost k právním úkonům vzniká postupně podle stavu psychické vyspělosti. V plném rozsahu se jí dosahuje dosažením zletilosti, tj. dosažením věku 18 let. Osoba mladší 18ti let a starší 16ti let nabývá zletilosti uzavřením manželství, a to i neplatného. Takto nabyté zletilosti se zánikem manželství nepozbývá. Tato způsobilost může být omezena, (resp. jí může být fyzická osoba zbavena), a to: - přímo ze zákona - v důsledku nedostatku věku, - rozhodnutím soudu o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům v důsledku duševní poruchy, která není jen přechodná, anebo z důvodu nadměrného používání omamných prostředků či jedů (omezení), - přímo ze zákona, jestliže osoba, která takto nebyla omezena, vykonává právní úkony v duševní poruše, která jí činí k těmto právním úkonům neschopnou. Takovýmto osobám je ustanoven opatrovník v mezích nedostatku jejich vlastní způsobilosti k právním úkonům. c) Způsobilost k zaviněným protiprávním úkonům (deliktní způsobilost), tj. způsobilost vlastními právními úkony založit svou odpovědnost. Tato způsobilost se nabývá zletilostí, před tím, dle konkrétního případu. Totéž platí o duševní poruše. Př.: Dítě ve věku 12ti let může zřejmě platně uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem je drobný nákup – např. pamlsky. Nebude však způsobilé uzavřít kupní smlouvu, kterou by prodalo jízdní kolo. Takovou smlouvu nepochybně může uzavřít sedmnáctiletý 32

mladík, který však nemůže platně koupit nebo prodat nemovitost. 3.3.2

Právnické osoby

Občanský zákoník právnickou osobu nedefinuje, pouze charakterizuje, který subjekt je možné považovat za právnickou osobu a jaké vlastnosti musí vykazovat. Při vzniku právnické osoby byly a jsou v různých právních řádech uplatňovány zásadně tři principy: a) princip volnosti (liberality), podle něhož ke vzniku právnické osoby postačí, jestliže se alespoň dvě osoby dohodnou na stanovách. Princip volnosti bývá omezen úředním povolením potřebným nikoliv ke vzniku, nýbrž k zahájení činnosti právnické osoby, b) princip koncesní předpokládá pro vznik právnické osoby vyslovení souhlasu k tomu povolaného orgánu státu, c) princip legality považuje za vzniklou takovou právnickou osobu, která splnila zákonem stanovené podmínky (např. registrace, imatrikulace apod.), tyto podmínky však jsou výrazem souladu této právnické osoby se zákonem. Právnické osoby vykazují následující znaky: a) mají právní subjektivitu, b) mají majetkovou samostatnost – jsou vlastníky majetku, které získaly od osob, které je tvoří (vklady) nebo svou činností, c) mají organizační strukturu, jejíž základ tvoří statutární orgány oprávněné jménem právnické osoby činit všechny právní úkony.

Právnické osoby

Principy vzniku právnické osoby

Znaky

Rozlišujeme: a) soukromoprávní - korporace - s osobním substrátem (zpravidla sdružení fyzických či právnických osob), - nadace, fondy - tvořeny hmotným substrátem - účelově vázaný majetek, kterému je propůjčena právní subjektivita. b) veřejnoprávní - považují se za korporace, které vyvíjejí svou působnost v oblasti veřejného práva -> např. územní samosprávné celky (obce). Člení se na: a) sdružení fyzických nebo právnických osob, b) účelová sdružení majetku, c) jednotky územní samosprávy, d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon. Právnická osoba vzniká registrací v obchodním rejstříku, popř. s předchozím souhlasem správního orgánu – až na odbory a organizace zaměstnavatelů = princip volného zakládání. Založením právnické osoby (sepsáním smlouvy, zakládací listiny…) právnická osoba nevzniká, až zápisem do příslušné veřejnoprávní evidence (u některých to není nutné). Způsobilost k právům a povinnostem mají ke dni, ke kterému jsou zapsány do obchodního rejstříku nebo jiného zákonem určeného rejstříku a tato u nich zaniká 33

Členění

Způsobilost k právům a povinnostem

výmazem z rejstříku. Způsobilost k právním úkonům

Způsobilost k právním úkonům u nich vzniká u právnických osob dnem zápisu do příslušného rejstříku, přičemž je nelze této způsobilosti zbavit či ji omezit. Při zřízení právnické osoby je nutno určit: a) název, b) sídlo, c) předmět činnosti právnické osoby (dovolený a možný a prostý rozporu s dobrými mravy), d) statutární orgány, tj. osoby, které jsou oprávněné ze zákona, smlouvy o zřízení nebo zakládací listiny činit ve všech věcech právní úkony za právnickou osobu. Ke vzniku právnické osoby je třeba písemné smlouvy nebo zakládací listiny o jejím zřízení, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Právnická osoba vzniká dnem účinnosti zápisu do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku. Právní subjektivita právnických osob může být omezena jedině zákonem. Zánik právnické osoby je možný, pokud zákon nestanoví jinak, dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena. 3.3.3

Stát jako účastník právního vztahu Úřad pro zastupování ve věcech majetkových

Stát

Pokud stát vystupuje jako účastník právních vztahů, je právnickou osobou. Za stát v těchto řízeních vystupuje buď příslušná organizační složka státu nebo Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je specializovanou institucí. Jedná se o organizační složku státu, která vedle procesního jednání státu v řízeních před soudy, rozhodčími organy, správními úřady a jinými orgány, plní ještě další úkoly zpracovává právní stanoviska a hospodaří s majetkem státu v souladu se zákonem o majetku ČR. Stát je tedy právnická osoba, která má oddělený majetek a vlastní majetkovou odpovědnost. Majetek je pro každý stát nezbytný, nejen jako pro právnickou osobu k jejímu fungování, ale i k plnění funkcí, které jsou mu svěřeny. Vzhledem k významu těchto funkcí vyžaduje i hospodaření se státním majetkem zvláštní úpravu.

3.4 Zastoupení

Zastoupení

Smyslem zastoupení je:  umožnit zastoupení osoby, která nemá způsobilost jednat (např. nezletilci),  umožnit zastoupení osoby, která má způsobilost jednat, avšak zastoupení jí ulehčuje situaci (např. plně způsobilá osoba nemá čas). Zástupcem i zastoupeným může být fyzická i právnická osoba. Zástupce musí mít způsobilost k právním úkonům v rozsahu, ve kterém má zastoupeného zastupovat4 nemusí tedy mí plnou způsobilost k právním úkonům. 4

Viz § 22 odst. 2 občanského zákoníku 34

Zastoupený mít způsobilost k právním úkonům nemusí vůbec při zákonném zastoupení, musí ji mít při smluvním (jak pro uzavření smlouvy, tak pro úkon, který je předmětem zastoupení). Zástupce je povinen jednat osobně, činit osobně právní úkony, k nimž byl zmocněn. Dalšího zástupce si může ustanovit jen tehdy, je-li to stanoveno právním předpisem nebo dohodnuto se zastupovaným5. Tento další zástupce mít dalšího zástupce již mít nemůže. Zastoupení je dvojí: 1. přímé – znamená, že zástupce činí úkony jménem a na účet zastoupeného, (je typické pro občanské právo). 2. nepřímé – zástupce koná jménem svým a na svůj účet, avšak je zavázán nabytá práva a povinnosti převést na zastoupeného.

Rozdělení zastoupení

Přímé zastoupení se dělí na: 1. zastoupení zákonné – vzniká přímo ze zákona nebo z rozhodnutí státního orgánu, 2. zastoupení na základě plné moci - zmocnitel udělí za účelem zastoupení plnou moc zmocněnci. 3.4.1

Zastoupení zákonné

Zákonný zástupce se zřizuje: a) osobám, které nemají způsobilost k právním úkonům - osoby nezletilé a osoby, jejichž způsobilost k právním úkonům byla omezena nebo, které jí byly soudem zbaveny. Zákonného zástupce dítěte upravuje ust. § 27 zákona o rodině. Osoba zbavená způsobilosti nebo s omezenou způsobilostí bude mít soudně obligatorně přiděleného opatrovníka,

Zastoupení zákonné

b) osobám, jejichž pobyt není znám a osobám neznámým - bude jim zřízen opatrovník, je-li to nutné k ochraně jejich zájmů nebo to vyžaduje veřejný zájem6, c) z jiných vážných důvodů - tyto případy posoudí soud, d) jako kolizní opatrovník - je-li to odůvodněno kolizí zájmů zákonného zástupce a zastoupeného, resp. více osob zastoupených týmž zákonným zástupcem. Rozlišujeme obligatorní ustanovení opatrovníka (bez návrhu) a ustanovení fakultativní (na návrh). 3.4.2

Zastoupení na základě plné moci Zastoupení

na

Plnou mocí zmocňuje jedna osoba druhou k vykonání určitého právního úkonu. Z plné základě plné moci moci musí být jednoznačně zřejmé, kdo koho k čemu opravňuje. Je zde tedy nezaměnitelným způsobem uveden zmocnitel, což je osoba, která někomu dává oprávnění vykonat určitý právní úkon, který by za běžných okolností vykonala sama. Další důležitou osobou je zmocněnec, což je jedinec, který na sebe převzal právo 5 6

Viz § 24 občanského zákoníku Viz § 29 občanského zákoníku 35

vykonat určitý úkon, ke kterému byl zmocnitelem zmocněn. Máme-li již v plné moci jednoznačně uvedeny zmocněnce i zmocnitele, pak je potřeba také uvést, čeho se dané zmocnění týká a po jakou dobu zplnomocnění k uvedenému právnímu úkonu trvá.

Speciální plná moc Generální plná moc

Podle rozsahu zmocněncova oprávnění je odlišována: 1. plná moc speciální – tj. plná moc udělená pouze k jednomu nebo několika specifikovaným úkonům, 2. plná moc generální - tj. plná moc udělená ke všem úkonům, které by mohl vykonat sám zmocnitel. Je-li plná moc udělována právnické osobě, vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu takové právnické osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc. Plná moc může být udělena i několika zmocněncům společně. Jestliže v takovém případě není v plné moci určeno jinak, musí všichni zmocněnci jednat společně.

Písemnost plné moci

Plná moc musí být udělena písemně tehdy, 1. je-li udělována pro právní úkon, který je třeba učinit v písemné formě, 2. jestliže se plná moc netýká jen určitého úkonu, protože vyřízení záležitosti zmocnitele bude vyžadovat větší počet právních úkonů. Z uvedených podmínek je zřejmé, že písemnou formu nevyžaduje jednání zmocněnce, které má být vyřízeno jediným určitým úkonem nevyžadujícím písemnou formu. Řadou ustanovení jsou chráněny zájmy zmocněnce. Vychází se přitom z faktu, že zmocnitel svěřuje část své způsobilosti k právním úkonům zmocněnci, právní účinky jednání zmocněnce však váží zmocnitele. To vyžaduje důsledně odlišit právní pozici zmocnitele a zmocněnce, jednání zmocněnce v zastoupení a svým vlastním jménem, specifikovat důsledky překročení oprávnění jednat za zmocnitele ze strany zmocněnce, vztah dobré a zlé víry zmocnitele a zmocněnce a další související situace, kdy zmocněnec má dvojjedinou právní pozici: svou vlastní a svěřenou zmocnitelem. Jestliže z právního úkonu nevyplývá, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem. Z principu přímého zastoupení vyplývá, že jestliže zmocněnec jedná jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z právní moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaže by byly známy osobám, vůči kterým zmocněnec jednal. Z povahy zmocnění je odvozováno i řešení vztahu dobré víry zmocněnce a zmocnitele. Je-li zmocnitel v dobré víře nebo musel-li vědět o určité okolnosti, přihlíží se k tomu i u zmocněnce, ledaže jde o okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Naopak zmocnitel, který není v dobré víře, se nemůže dovolávat dobré víry zmocněnce. Jestliže zmocněnec překročí své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o překročení oprávnění zmocněncem dověděl, platí, že překročení schválil. Jestliže zmocněnec překročil při 36

jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku, nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním. To však neplatí v případě, že osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla. Zmocněnec může udělit plnou moc jiné osobě, aby za něho jednala v zastoupení zmocnitele (tzv. substitut) v případě, 1. bylo-li tak výslovně při převzetí zmocnění mezi zmocnitelem a zmocněncem sjednáno, 2. je-li zmocněncem právnická osoba. Z právních úkonů učiněných dalším zmocněncem je vázán přímo zmocnitel. Zastoupení na základě plné moci (zmocnění) zaniká: 1. provedením úkonu, na který bylo zmocnění omezeno, 2. odvoláním plné moci zmocnitelem, 3. výpovědí plné moci zmocněncem, 4. smrtí zmocněnce.

Zánik zastoupení na základě plné

Smrtí zmocnitele zaniká plná moc tehdy, není-li sjednáno mezi zmocnitelem a zmocněncem jinak. Zánikem právnické osoby, je-li zmocnitelem nebo zmocněncem, zaniká plná moc jen tehdy, nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu, jde-li tedy o zánik právnické osoby bez právního nástupce. Plnou moc může zmocnitel odvolat kdykoli, tohoto práva se nemůže platně vzdát. Odvolání Odvolání plné moci je vůči zmocněnci účinné, jakmile se o tom dověděl. Do té doby moci jeho úkony v rámci zmocnění mají účinky, jako by plná moc ještě trvala. Toho se však nemůže dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo vědět musel. Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, že udělil plnou moc zmocněnci na určité úkony, může se vůči němu dovolávat odvolání plné moci jen oznámil-li jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo když tato osoba v době jednání zmocněnce o tomto odvolání věděla.

plné

V případě smrti zmocnitele nebo výpovědi plné moci zmocněncem je zmocněnec povinen učinit vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci. Zvláštním druhem plné moci je prokura, která je zmocněním k vedení podniku v běžných záležitostech. Nositel této plné moci je označován jako prokurista. Náležitosti plné moci jsou: 1. zmocnitel – jméno (název), zástupce, sídlo, IČO 2. zmocněnec – sídlo, zastoupené (kým), IČO 3. rozsah zmocněncova oprávnění 4. datum 5. podpisy zmocnitele a zmocněnce

37

Prokura

Náležitosti plné moci

Vzor plné moci

Vzor plné moci Plná moc Já .............................., datum narození ....................... bytem ................................., ZMOCŇUJI pana/paní ..............................., datum narození ...................... bytem ................................., k zastupování ve všech záležitostech a jednáních před úřady, orgány státní správy a místní samosprávy a dále ve všech záležitostech a jednáních s právnickými a fyzickými osobami, dále jednat mým jménem, činit veškeré úkony včetně podávání písemných návrhů a žádostí, podávat i vzdávat se řádných a mimořádných opravných prostředků v rámci soudních, správních či jiných řízení, přijímat plnění nároků a vymáhat neplnění povinností třetích osob, případně se nároků vzdávat, uzavírat smíry a narovnání. Tato plná moc se uděluje na dobu neurčitou V ..................... dne .................... .................................. Zmocnitel Prohlašuji, že výše uvedené zmocnění přijímám: V ..................... dne .................... .................................. Zmocněnec Je-li zástupců více, může rozsah oprávnění každého z nich zastoupený v plné moci určit, neučiní-li tak, jednají společně.

38

3.5

Objekt občanskoprávního vztahu

Původně byla za objekt (v souladu s tradičním římskoprávním pojetím) považována jednání, která se projevují v podobě: 1. aktivního chování subjektů jako a) předání určité věci jednou osobou druhé (dare), b) konání určité faktické činnosti (facere). 2. pasivního právně významného chování jako a) strpění určitého chování druhého subjektu, které by jinak subjekt nebyl povinen strpět (patí), b) zdržení se určitého aktivního chování, kterého by se jinak subjekt zdržet nemusel (ommitere).

Objekt občanskoprávního vztahu

Objektem je to, k čemu vzájemná práva a povinnosti subjektů směřují, tzn. Věci, práva Charakteristika nebo jiné majetkové hodnoty. Pojem věci není v našem právním řádu definován. věci Obecně se má za to, že věcí je ovladatelný hmotný předmět, či ovladatelná přírodní síla, které obojí slouží potřebám lidí. Charakteristickými znaky věci jsou tedy její ovladatelnost a užitečnost pro člověka. Třídění věcí se provádí na: Rozdělení věcí 1. movité a nemovité Občanský zákoník nevymezuje pojem movité věci, podává zákonnou definici pouze věcí nemovitých. Definice je formulována na základě pozitivního vymezení věcí Nemovitosti nemovitých, následně všechny věci, které nelze od nemovitosti zahrnout, jsou věcmi movitými. Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.7 Pozemkem se rozumí část zemského povrchu oddělená od ostatního zemského povrchu hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, popřípadě rozhraním způsobu využití pozemků. Podle způsobu využití pozemku se odlišují zastavěné plochy, nádvoří, orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny, lesní pozemky, vodní plochy a ostatní plochy. Parcelou se nazývá pozemek, který je geometricky a polohově určen, zobrazen v katastrální mapě a označen parcelním číslem. Trvalé porosty jsou součástí pozemku do doby, dokud nejsou odděleny, a po tuto dobu jsou tedy považovány za nemovitost. Trvalé porosty jsou okrasné, užitkové nebo plevelné porosty v případě, že jejich vegetační období je delší než dva roky. České občanské právo je budováno na prolomení tradiční římskoprávní zásady superficies solo cedit, podle které se právní režim stavby vybudované na pozemku řídil právním režimem tohoto pozemku, tedy současná právní úprava zakotvuje zásadu samostatného právního režimu stavby a pozemku, na němž je stavba vybudována. Pojem stavba je ve vztahu k pojmu nemovitosti širšího obsahu. Za nemovitost se považuje pouze ta stavba, která je spojena se zemí pevným základem. Za nemovitost tedy bude považována budova, hala, jiné stavby jako zemní sklep, oplocení, venkovní úpravy, to však jen za podmínky jejich spojení se zemí pevným základem. Občanský zákoník se problematiky nemovitostí dotýká zejména prostřednictvím úpravy věcných práv8. a) zuživatelné a nezuživatelné – jsou věci spotřebovatelné a nikoliv, b) zastupitelné a nezastupitelné – jsou věci , které lze nahradit beze změny jejich 7 8

Viz § 119 občanského zákoníku Viz část II. občanského zákoníku 39

Další dělení

ekonomického určení a užitečnosti stejným množstvím jiných věcí téhož druhu a téže kvality a na druhé straně věci jedinečné, které se vyznačují nezaměnitelností, např. umělecká díla. c) druhově a individuálně určené - toto třídění je obdobné předcházejícímu, ale posouzení charakteru věci není dáno objektivním kritériem, ale je dáno účastníkům konkrétního vztahu. d) reálně dělitelné a reálně nedělitelné – věci, které dělením neztrácí hodnotu a naopak.

3.6

Obsah občanskoprávního vztahu

- tvoří subjektivní práva a povinnosti účastníků. Rozdělení práv

Dělí se na: 1. absolutní – práva, která působí vůči všem, tzn., že právu individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost neurčitého počtu neurčených subjektů, např. věcná práva. 2. relativní – práva, při kterých právu individuálně určeného subjektu odpovídá opět právo individuálně určeného subjektu, např. závazkový vztah mezi dlužníkem a věřitelem. Subjektivní práva a povinnosti mohou být stanoveny buď zákonem nebo smlouvou.

3.7 Význam času

Čas jako objektivní skutečnost

Čas je právně významný jako: a) pevně stanovený čas (datum), b) plynoucí čas (lhůta). Lhůty se zpravidla vymezují na určitý počet dnů, týdnů, měsíců 3.7.1

Promlčení

Promlčení

Právní následek marného uplynutí doby. Nezpůsobuje zánik práva, ale pouze nároku se práva domoci. Promlčení působí pokud marně uběhne promlčecí lhůta a zároveň je dlužníkem u soudu vznesena námitka promlčení. I když došlo k zániku nároku promlčením, závazek trvá dál jako tzv. naturální obligace, tedy může být dlužníkem uznán a plnění na něj není bezdůvodným obohacením. Závazek nadále trvá a může zaniknout i z jiných důvodů právem předvídaných (např. privativní novace, narovnání, prominutí dluhu), promlčenou pohledávku nelze započíst ledaže by k tomu došlo dohodou účastníků (§ 581 odst. 2 a 3 Občanského zák.). Soud poučuje účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech. To neznamená, že upozorní účastníky na možnost uplatnění námitky promlčení neboť jde o hmotněprávní institut. Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co 40

podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. 3.7.2

Zajišťovací prostředky

a) Zástavní právo se nepromlčí dřív, než jím zajištěná pohledávka, ručitel může uplatnit námitku promlčení, i když tak neučinil dlužní (§ 548 odst. 2 Občanského zák.), taková námitka promlčení se vztahuje pouze na ručitele, zatímco uplatnění námitky promlčení dlužníkem se vztahuje i na ručitele. b) Na ručitele se též nevztahuje uznání promlčeného dluhu dlužníkem, ledaže by s ním vyslovil souhlas (§ 548 odst. 3 Občanského zák.) Jde-li však o ručení podle Obchodního zák., uznání se vztahuje i na ručitele. c)

Promlčují se všechna práva majetkového charakteru s výjimkami uvedenými v zákoně. Nepromlčuje se právo vlastnické a práva z vkladů na vkladních knížkách a na běžných účtech, pokud vkladový poměr trvá.

3.7.3

Promlčecí doba

Promlčecí doba

Obecná promlčecí doba je tříletá. Právo

Počátek běhu promlčecí doby Obecně Dnem, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé Práva, která musejí být Dnem, kdy bylo právo nejprve uplatněna u takto uplatněno fyzické či právnické osoby Plnění ve splátkách Ode dne splatnosti jednotlivých splátek, dojdeli nesplacením některé ze splátek k akceleraci dluhu, běží promlčecí doba celého dluhu ode dne splatnosti takové splátky Právo na plnění Rok po pojistné události z pojištění Právo oprávněného Ode dne nabytí právní moci dědice na vydání dědictví rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno Právo na náhradu škody - Dnem, kdy se poškozený (vyjma škody na zdraví) dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (subjektivní Obdobně i právo na lhůta) vydání bezdůvodného - Ode dne škodní události obohacení (objektivní lhůta) - Ode dne škodní události, 41

Délka promlčecí doby 3 roky (obecná doba) různé, doba

většinou

obecná

různé, doba

většinou

obecná

Obecná doba Obecná doba 2 roky 2 roky 10 let

v případě, že byla škoda způsobena úmyslně (objektivní lhůta) Právo na náhradu škody Dnem, kdy se poškozený 2 roky na zdraví dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (výlučně subjektivní lhůta) Právo odpovídající Dnem, kdy mohlo být 10 let věcnému břemenu právo vykonáno poprvé Právo přiznané Dnem, kdy mělo být podle 10 let pravomocným rozhodnutí plněno rozhodnutím státního orgánu Právo přiznané Ode dne splatnosti 10 let pravomocným jednotlivých splátek, dojderozhodnutím státního li nesplacením některé ze orgánu s plněním ve splátek k akceleraci dluhu, splátkách běží promlčecí doba celého dluhu ode dne splatnosti takové splátky Právo písemně uznáno Ode dne uznání (kdy 10 let dlužníkem co do důvodu uznání došlo věřiteli), bylaa výše li v uznání uvedena lhůta k plnění, uplynutím posledního dne této lhůty Úroky a opětující se Ode dne splatnosti 3 roky plnění (vyjma pravomocně přiznaných nebo uznaných) Úroky a opětující se Ode dne, kdy mělo být 10 let plnění pravomocně podle rozhodnutí plněno, přiznané nebo uznané nebo ode dne uznání, či (platí jen pro ty, které uplynutí lhůty k plnění dospěly do dne nabytí v uznání právní moci rozhodnutí nebo do dne uznání. 3.7.4 Běh promlčecí doby

Běh promlčecí doby

Změna v osobě dlužníka nebo věřitele nemá vliv na běh promlčecí lhůty. Právo dovolat se promlčení má kterýkoli dlužník z daného právního vztahu. Stavení promlčecí doby (běh lhůty se pouze pozastavuje, po odpadnutí překážky běží promlčecí doba dále: a) nemožnost započetí běhu promlčecí doby (práva osob, jež mají mít zákonného zástupce, do doby, než si je jim ustanoven) b) nemožnost skončení promlčecí doby (např. uplatnění práva u soudu) c) nemožnost pokračování promlčecí doby (např. mezi manžely)

42

Přerušení promlčecí doby (běh lhůty je přetržen a po odpadnutí překážky běží znovu): a) pravomocné přiznání práva b) uznání dluhu co do důvodu i výše Námitky promlčení se nelze předem vzdát (§ 574 odst. 2). Dohodou účastníků nelze zákonnou promlčecí dobu ani zkrátit ani prodloužit. Promlčecí doba je hmotněprávní lhůtou.

3.8

Shrnutí učiva

Prvky občanskoprávního vztahu tvoří subjekt (účastníci), objekt (předmět) a obsah (práva a povinnosti).

3.9

Samostatná práce studenta

1. Definujte občanskoprávní vztah a definujte jeho jednotlivé prvky.Jaké znáte druhy zastoupení? 2. Definujte zmocnitele a zmocněnce. 3. Jaké jsou náležitosti plné moci? 4. Co je to právní úkon? 5. Jaké známe typy právních úkonů? 6. Jaké jsou následky právních úkonů? 7. Jakým způsobem je zajištěna ochrana spotřebitele v České republice? 8. Co je to promlčení? 9. Kdy použijete promlčení?

3.10 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/. 43

44

4

Věcná práva

Obsah kapitoly 4.1 4.2 4.3 4.3.1 4.3.2 4.3.3 4.4 4.4.1 4.4.2 4.5 4.5.1 4.5.2 4.5.3 4.5.4 4.5.5 4.6 4.6.1 4.6.2 4.6.3 4.6.4 4.6.5 4.7. 4.8. 4.9. 4.10. 4.11.

4.1

Cíle kapitoly    

4.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Vlastnické právo Omezení vlastnického práva Vyvlastnění Způsoby nabývání vlastnického práva Spoluvlastnictví Podílové spoluvlastnictví Společné jmění manželů Držba Oprávněný držitel Neoprávněný držitel Společná držba Držba práva Ochrana držby Věcná práva k věci cizí Zástavní právo Vznik zástavního práva Zástavní právo vespolné Práva a povinnosti ze zástavního práva Zánik zástavního práva Podzástavní právo Zadržovací právo Shrnutí učiva Samostatná práce studenta Doporučená literatura

vymezení věcných práv charakteristika vlastnického práva definice spoluvlastnictví a společného jmění definice a charakteristika jednotlivých práv k cizím věcem

Klíčová slova

věcná práva, vlastnické právo, spoluvlastnictví, společné jmění manželů, držba, detence, zástavní právo, podzástavní právo, zadržovací právo, věcná břemena. Pojem věcných práv vznikl na základě práva římského, ale vyvinul se až v době recepce. Věcná práva znamenají přímé ovládání věci, které není zprostředkováno jiným subjektem. - jedná se o tzv. absolutní práva, které působí proti všem kdo nejsou jeho subjekty, - přísluší individuálně vymezeným subjektům a právu odpovídá povinnost všech 45

Informace

http://is.vos.cz/tes ty2/prac/jx/

Kategorizace věcných práv

neoprávněných subjektů se zdržet každého zásahu do oprávnění, předmětem právního vztahu je věc v právním smyslu.

Do kategorie věcných práv se řadí: 1. vlastnické právo, 2. spoluvlastnictví, 3. držba věci jinou osobou než vlastníkem, 4. věcná práva k cizí věci, Toto je taxativní výčet, který nemůže být smluvně rozšiřován. Pro věcné právo, kde jde o nemovitou věc, je charakteristické, že k jeho vzniku je potřebný zápis do katastru nemovitostí (vklad). Právo vzniká dnem, kdy byl podán návrh na vklad (zápis má zpětné účinky).

4.3

Vlastnické právo

(hlava I., část 2. občanského zákoníku) Charakteristika vlastnického práva

Vlastnické právo je v právním řádu ČR regulováno především v článku 11 Listiny základních práv a svobod9, který zaručuje každému právo vlastnit majetek a přiznává vlastnickému právu všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu. Dále zaručuje možnost dědění. Vlastnické právo je trvalé, nezaniká, pokud nenastal důvod jeho zániku, a to ani pokud vlastník pozbyl všechna oprávnění. Toto právo se ani nepromlčuje, vlastník jej však může pozbýt v důsledku vydržení věci oprávněným držitelem. Zahrnuje: a) objektivní vlastnické právo – souhrn právních norem regulujících vlastnické vztahy, b) subjektivní vlastnické právo – je možnost vlastníka v mezích stanovených právním řádem držet, užívat a nakládat s věcmi podle své úvahy a ve svém zájmu mocí, která není závislá na moci kohokoli jiného v téže věci.

Obsah vlastnického práva

Práva a povinnosti vlastníka

Obsah subjektivního vlastnického práva je souhrn konkrétních oprávnění a povinností, která přísluší vlastníku věci. Tyto tvoří vlastnickou triádu: 1. právo věc držet – znamená právo mít věc ve své faktické moci, 2. právo věc užívat, požívat její plody a užitky - umožňuje vlastníkovi realizaci užitné hodnoty věci, konkrétně využívat užitečných vlastností věci a brát z ní přírůstky = stávat se jejich vlastníkem, 3. právo s věcí disponovat – umožňuje vlastníkovi realizovat směnnou hodnotu věci a tak rozhodovat o jejím právním osudu. Vlastník může věc nejen prodat či jinak směnit, ale také pronajmout, spotřebovat, zničit či opustit. Práva a povinnosti vlastníka: 1. všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana, 2. vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva 9

Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů; usnesení předsednictva ČNR o vyhlášení Listiny základní práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb. 46

neoprávněně zasahuje, zejména se může domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadržuje, 3. obdobné právo má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe, 4. vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za úhradu použita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak. Právní řád stanoví nejen vlastníkova práva a povinnosti, ale poskytuje mu také ochranu k jejich nerušenému výkonu. Umožňuje vlastníkovi využívat konkrétní právní prostředky, kterými je vlastníkovi umožněno bránit se proti neoprávněným zásahům do jeho vlastnictví. Tato ochrana je vymezena právě rozsahem stanoveného obsahu vlastnického práva. Právu vlastníka většinou odpovídá povinnost všech ostatních osob nezasahovat do jeho vlastnické sféry. Vlastník právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje.10 4.3.1

Omezení vlastnického práva

Vlastníkovi je právními a jinými prostředky poskytována ochrana, aby mohl nerušeně vykonávat vlastnické právo. Může se však stát, že vlastnické právo se dostane do střetu buď se zájmy jiných vlastníků či se zájmy veřejnými.

Omezrní vlastnického práva

Nejzazším zásahem do vlastnického práva a nejzávažnějším omezením je vyvlastnění. 4.3.2

Vyvlastnění

Vyvlastnění

Vyvlastnění je odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem11. Zákon tedy neshledává vyvlastněním jen přechod vlastnického práva z jedné osoby na druhou, ale užívá pojmu vyvlastnění i pro omezení vlastnického práva, případně omezení nebo odnětí práva odpovídajícího věcnému břemenu. Subjektem vyvlastnění mohou být osoby soukromého práva či osoby veřejného práva. Vždy se jedná minimálně o dva subjekty, jichž se vyvlastnění týká: vyvlastňovaného a vyvlastnitele. Vyvlastňovaným je vlastník věci, která má být vyvlastněna. Vyvlastňovaným je také ten, kdo k věci, která má být vyvlastněna, má právo odpovídající věcnému břemenu. Ten, komu budou nově svědčit práva z vyvlastňované věci, je vyvlastnitel. Dle zákona o vyvlastnění je vyvlastnitelem ten, kdo se domáhá, aby na něj přešlo vlastnické právo k vyvlastňované nemovitosti, aby k ní v jeho prospěch bylo zřízeno věcné břemeno nebo aby věcné břemeno vyvlastňovaného bylo zrušeno. I když ve veřejném zájmu může o vyvlastnění usilovat prakticky jakýkoli subjekt, nejčastěji je tímto subjektem stát. Třetí osoby jsou subjekty, které mají nějaké oprávnění ve vztahu k vyvlastňované nemovitosti. Vyvlastněním zaniká zajišťovací převod práva, zástavní a podzástavní právo. Zánikem uvedených práv se dosud nesplatné pohledávky stávají splatnými. Pokud k jejich zániku z důvodu vyvlastnění dojde, tak náhradu za 10 11

§ 126 občanského zákoníku § 2 písm. a) zákona o vyvlastnění 47

zánik zástavního a podzástavního práva a zajišťovacího převodu práva poskytne třetím osobám oprávněným z těchto práv vyvlastnitel až do výše neuhrazené zajištěné pohledávky. Tuto částku si pak v podstatě odečte od náhrady náležející vyvlastňovanému. Výše ocenění za zaniklá práva se určí obdobně jako u náhrady za vyvlastnění dle § 10 zákona o vyvlastnění, viz dále. Vyvlastněním zaniká také nájemní vztah, ovšem kromě práva nájmu bytu a nájmu pozemku, jeho části a nebytového prostoru. Zanikají taktéž věcná břemena, kromě těch věcných břemen, u kterých veřejný zájem vyžaduje, aby i po vyvlastění pozemek nebo stavbu nadále zatěžovaly. U nájmu bytu je respektován stejný princip jako v Občanském zákoníku. Nový pronajímatel si může uspořádat vztahy s nájemci tak, že v situaci, kdy dalšímu užívání bytu nájemcem brání účel vyvlastnění, nájem vypoví. Nájemce i nadále má právo na bytovou náhradu. Nájemci a oprávněnému z věcného břemene náleží náhrada ve výši ceny těchto práv. Pokud vyvlastnitel splní zákonné podmínky, je oprávněn věc vyvlastnit, tedy odejmout nebo omezit vlastnické právo nebo právo odpovídající věcnému břemeni. Tomuto právu vyvlastnitele odpovídá povinnost vyvlastňovaného vzdát se za zákonných podmínek svých práv. Zároveň vyvlastňovanému náleží náhrada za vyvlastnění. Podmínky pro vyvlastnění uvedené v Listině základních práv a svobod a v Občanském zákoníku, jsou společné pro jakékoliv vyvlastňované věci. Zákon o vyvlastnění se vztahuje pouze na nemovitosti, tedy nevztahuje se na věci movité. Podmínky pro vyvlastnění dle Listiny základních práv a svobod jsou: veřejný zájem, zákonná úprava a náhrada. Podmínky pro vyvlastnění dle občanského zákoníku jsou obdobné jako podmínky uvedené v Listině základních práv a svobod. V občanském zákoníku jsou opět uvedeny podmínky veřejného zájmu, existence zákona a náhrady. Navíc dle občanského zákoníku musí být u vyvlastnění znám a uveden účel vyvlastnění, použití vyvlastněné věci jen pro tento účel a dále musí být splněna podmínka subsidiarity, tedy že účelu nelze dosáhnout jinak než vyvlastněním. Subsidiarita je důležitá v tom, že k vyvlastnění se přistupuje až k jako ke krajnímu řešení situace po vyčerpání všech ostatních možných řešení. Pokud je nalezena alternativa, která je jiná než vyvlastnění, a i když je finančně, časově či jinak náročnější, je ji třeba využít nebo se o to alespoň pokusit a toto prokázat, jinak k vyvlastnění nemůže dojít. Podmínky pro vyvlastnění dle stavebního zákona jsou upraveny v ustanovení § 170, ve kterém jsou uvedeny účely vyvlastnění, pro které je možno odejmout nebo omezit práva pro uskutečnění staveb případně jiných veřejně prospěšných opatření. Účely musí být vymezeny v územně plánovací dokumentaci. Podmínky pro vyvlastnění dle zákona o vyvlastnění jsou uvedeny přímo v daném zákoně v ustanovení § 3 až 5. Podmínkami jsou účel, veřejný zájem, vyčerpání všech ostatních prostředků, soulad s cíli a úkoly územního plánování, přiměřenost a náhrada. Některé podmínky v zákoně o vyvlastnění se kryjí s podmínkami v Občanském zákoníku nebo v Listině základních práv a svobod. Zákon o vyvlastnění je však blíže specifikuje ve vztahu k pozemkům a stavbám. Účel vyvlastnění v zákoně o vyvlastnění je stanoven tak, že je třeba jej posoudit dle zvláštního zákona, který stanoví, jaký účel pro vyvlastnění musí být dán. Neupravuje tedy žádný konkrétní účel, ale stejně jako Listina základních práv a svobod a Občanský 48

zákoník je i tady zakotvena přípustnost vyvlastění jen pro zákonem stanovený účel. Souhrnně řečeno – určitý zákon stanoví, na základě jakého účelu může být vyvlastněno a pokud je tento účel splněn, může být vyvlastněno dle zákona o vyvlastnění. Podmínku veřejného zájmu v zákoně o vyvlastnění upřesňuje zákon v tom smyslu, že veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění musí převažovat nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného. Veřejný zájem musí být navíc prokázán ve vyvlastňovacím řízení. Vyvlastnění nemusí mít vždy dopad na změnu ve využití nebo prostorovém uspořádání území. Často zde však takový dopad nastane, a proto musí být vyvlastnění v souladu s cíli a úkoly územního plánování. Zpravidla se soulad prokazuje územním rozhodnutím nebo regulačním plánem. Územní rozhodnutí se připojuje k žádosti o vyvlastnění. Vyvlastnění musí být provedeno jen v nezbytném rozsahu. Nezbytný rozsah je třeba poměřovat dle intenzity a kvantity. Jestliže postačí pouze méně intenzivní zásah v podobě omezení, nesmí být přistoupeno přímo k odnětí práva. Kvantitativně je vyvlastnění limitováno velikostí pozemků a staveb nezbytných pro dosažení daného účelu. Na druhou stranu má vyvlastňovaný možnost požádat o rozšíření vyvlastnění, pokud by zbytek pozemku nebo stavby nemohl využívat buď vůbec, nebo jen s obtížemi. Taková situace může nastat, pokud je osobě vyvlastněna část pozemku a zůstala by jí část pozemku o takové velikosti, že by nemohla být dobře využitelná, může osoba, které je vyvlastňováno, požádat, ať jí je vyvlastněn celý pozemek. Vyvlastňovaný má právní nárok na to, aby mu byl vyvlastněn pozemek, stavba nebo jejich část či právo odpovídající věcnému břemeni k nim, pokud by je v důsledku vyvlastnění nebylo možno užívat vůbec nebo jen s nepřiměřenými obtížemi. Vyvlastňovaný musí posoudit, zda vyvlastnění celého pozemku pro něj bude výhodné, nebo ne. Náhrada by měla vyvlastňovanému vyrovnat majetkovou újmu, která mu v souvislosti s vyvlastněním vznikla. Zároveň by měla představovat ekvivalent, jehož hodnota by mu umožňovala obstarání obdobné věci. Právo na náhradu přísluší nejen vlastníkovi, ale také třetím osobám, jejichž práva vyvlastněním zanikla. Vyvlastnění by osobám, které přicházejí o svá práva nebo se jejich práva omezují, nemělo způsobit škodu. Současná právní úprava umožňuje několik forem a druhů náhrad za vyvlastnění. Náhrady mohou být poskytnuty nejen v peněžní formě, ale i formou věcného plnění. Generální klauzule Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Z této obecné zásady vyplývají pro vlastníka následující omezení:  zákaz obtěžovat jiného nad míru přiměřenou poměrům  zákaz vážného ohrožování výkonu práv jiného Podoby generální klauzule: a) ohrožení sousedovy stavby nebo pozemku b) imise c) podrosty a převisy 49

d) oplocení e) vstup na pozemky a stavby 4.3.3

Způsoby nabývání vlastnického práva

- právní skutečnosti, jejímiž účinky dochází k nabytí vlastnického práva se nazývají právní důvod nebo právní titul. Rozdělení způsobů nabývání vlastnického práva

Způsoby nabývání vlastnického práva dělíme na: a) originární nabytí – znamená, že nabyvatel neodvozuje své právo od předchozího vlastníka, jedná se buď o vlastníka prvního nebo k nabytí vlastnictví došlo nezávisle na původním vlastníkovi, např. zhotovení věci, b) derivativní nabytí – nabyvatel odvozuje své právní postavení od právního předchůdce , tzn., že vlastnické právo přechází od předchozího vlastníka, např. dědění, koupě, darování. c) převod vlastnického práva – nabytí vlastnického práva na základě projevu vůle, (uplatňuje se zásada, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám), d) přechod vlastnického práva – nabytí vlastnického práva na základě jiných skutečností. ,,Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných právních skutečností stanovených zákonem.“12

Nabytí smlouvou

Nabytí děděním

Nabytí rozhodnutím státního orgánu Nabytí na základě jiných skutečností

1) Nabytí vlastnického práva smlouvou: a) transakční – k převodu dochází samotnou smlouvou, b) obligační účinky – smlouva je pouze právním titulem, k převodu dochází na základě další právní skutečností, kterou označujeme jako způsob nabytí 2) Nabytí vlastnického práva děděním K převodu vlast. práva dochází okamžikem smrti zůstavitele na dědice. 1) Nabytí rozhodnutím státních orgánů Způsob nabytí vlastnického práva rozhodnutím soudu. Vlastnictví se nabývá dnem určeným v rozhodnutí tohoto orgánu a není-li určeno, tak dnem právní moci rozhodnutí. 4) Nabytí na základě jiných skutečností stanovených zákonem a) nabytí vlastnického práva k přírůstkům – přírůstky jsou samostatným předmětem vlastnického práva, až po té, kdy došlo k jejich oddělení od původní věci. Vlastnické právo se nabývá až oddělením. b) přisvojením – připadá v úvahu jako speciální nabývací způsob na základě zvláštních předpisů. c) vydržením Užíváme věci movité (3 roky) a nemovité (10 let) v dobré víře nabudeme do vlastnictví. Pokud zde dobrá víra není, tak k vydržení nedojde.

12

viz ust. §123 občanského zákoníku 50

4.4

Spoluvlastnictví

Charakteristika spoluvlasnictví

(hlava I., část 2. občanského zákoníku) Vlastníkem může být nejen jediná osoba, ať fyzická nebo právnická, ale i více těchto osob. Podle toho, kolik osob vlastní danou věc pak rozlišujeme tři možné varianty vlastnictví, v praxi nejběžnější individuální vlastnictví, dále podílové spoluvlastnictví a konečně společné jmění manželů. Věc, k níž existuje vlastnické právo, může být vlastnictví jednoho subjektu nebo může vlastnicky patřit více subjektům společně, aniž by byla mezi ně rozdělena. V těchto případech se jedná o spoluvlastnictví, přičemž se všichni spoluvlastníci pokládají za jediného vlastníka věci, tatáž práva, jako má vlastník v případě individuálního vlastnictví, příslušejí u spoluvlastnictví více osobám. Spoluvlastnické vztahy jsou prvkem systému vytvářeném vlastnickými vztahy obecně, současně však spoluvlastnické vztahy představují zvláštní systém na nižší úrovni, jehož prvky jsou jednotlivé druhy spoluvlastnických vztahů. Z tohoto pohledu je třeba zkoumat podstatu spoluvlastnických vztahů, nicméně v jejím vymezení dosud nebylo dosaženo jednotného názoru. U spoluvlastnického vztahu je třeba rozlišovat společenské vztahy vznikající mezi samotnými spoluvlastníky a společenské vztahy vznikající mezi nimi a třetími osobami. První skupina tvoří tzv. vnitřní vztahy, druhá skupina vnější vztahy. Pokud se týká druhů spoluvlastnictví, je rozlišováno podílové a bezpodílové spoluvlastnictví. Na úrovni společenských vztahů vystupují vztahy podílového a bezpodílového spoluvlastnictví podle ekonomického obsahu jako totožné. Diferenciační kritérium mezi uvedenými druhy spoluvlastnických vztahů bývá spatřováno až v úrovni právní nadstavby. Při právní regulaci vztahů podílového spoluvlastnictví hrají rozhodující roli majetkové vztahy mezi subjekty, kdežto při regulaci bezpodílového spoluvlastnictví bere zákonodárce zřetel ještě na osobní vztahy mezi subjekty. Právní vztahy spoluvlastnictví vznikají na základě regulace společenských spoluvlastnických vztahů právními normami. Pokud se týká subjektů, mohou jimi být fyzické osoby, právnické osoby i stát a mohou existovat různé kombinace spoluvlastnických vztahů mezi těmito subjekty. Občanský zákoník rozlišuje dvě formy spoluvlastnictví: 1) podílové, 2) bezpodílové. 4.4.1

Formy spoluvlastnictv

Podílové spoluvlastnictví

Podílové spoluvlastnictví

(ust. § 137 – 142 občanského zákoníku) Základním pojmovým znakem podílového spoluvlastnictví je podíl, který vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Podíl tedy nevymezuje určitou část věci, k níž by byl spoluvlastník oprávněn vykonávat své vlastnické právo, ale vyjadřuje právní postavení spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům, určuje, jak se spoluvlastníci podílejí na užitcích věci a jaké nesou náklady apod. Důležitou úlohu hraje spoluvlastnický podíl 51

v závěrečné fázi spoluvlastnického vztahu – při jeho zrušení a vypořádání. Obsahem podílového spoluvlastnictví jsou práva a povinnosti subjektů. Obsah podílového spoluvlastnictví tvoří jednak ta práva a povinnosti, která jsou obsahem individuálního vlastnictví, jednak práva a povinnosti specifické pro spoluvlastnický vztah. Tato specifická práva a povinnosti se obvykle rozdělují do tří skupin podle toho, zda se týkají: 1) vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky, 2) vztahu všech spoluvlastníků k třetím osobám ohledně společné věci, 3) vztahu jednoho spoluvlastníka k ostatním spoluvlastníkům ohledně jeho spoluvlastnického podílu Podílové spoluvlastnictví může zaniknout obvyklými způsoby, kterými dochází k zániku individuálního vlastnictví. Zrušení spoluvlastnictví

Z povahy podílového spoluvlastnictví jako občanskoprávního vztahu vyplývá, že nelze nikoho nutit, aby nadále setrvával ve spoluvlastnickém vztahu. Proto zákon připouští také jeho zrušení. Ke zrušení spoluvlastnictví může dojít na základě těchto právních skutečností: 1) dohodou (§ 141) 2) rozhodnutím soudu na návrh některého spoluvlastníka (§ 142) Podílové spoluvlastnictví je chráněno obdobně jako vlastnické právo, přičemž každý ze spoluvlastníků má právo domáhat se ochrany zákonem stanovenými prostředky. 4.4.2

Charakteristika SJM

Společné jmění manželů

Právní forma majetkového společenství mezi manžely. Jde o širší majetkové společenství, než spoluvlastnictví, jeho předmětem jsou i práva a závazky. Společné jmění manželů vzniká ze zákona, vznikem manželství a to i když bylo později prohlášeno za neplatné. Lze si dohodnout vznik společného jmění manželů až ke dni zániku manželství, do té doby pak nabývá každý manžel pro sebe, nebo vzniká ke společně nabytým věcem podílové spoluvlastnictví. Předmětem společného jmění manželů je majetek získaný některým z manželů za trvání manželství výjimkou daru, dědictví a majetku, který byl získán za majetek ve výlučném vlastnictví jednoho manžela a věcí osobní potřeby jen jednoho manžela a závazky, které některému z manželů vznikly za trvání manželství s výjimkou závazků týkajících se majetku ve vlastnictví jen jednoho z manželů nebo závazků, které přesahují přiměřený rozsah vzhledem k majetkovým poměrům manželů a které jeden z manželů převzal bez souhlasu druhého manžela. Majetek nepatřící do společného jmění manželů zůstává ve vlastnictví jen jednoho z manželů. Užitky z takového majetku ale už do společné jmění manželů spadají. Zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů lze omezit dohodou. Domněnka společného jmění - § 144 Občanského zák., - Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů, je-li pochybnost při výkonu rozhodnutí, je třeba podat vylučovací žalobu a 52

prokázat, že majetek do společného jmění manželů nespadá. Obsahem společného jmění manželů jsou práva a povinnosti vznikající mezi manžely navzájem a mezi manžely a třetími osobami. Majetek patřící do společného jmění manželů udržují oba manželé společně v případě neshody rozhoduje soud. Obvyklou správu majetku může vykonávat každý z manželů, k vyřizování ostatních záležitostí je třeba souhlasu obou manželů. Tam, kde je souhlas potřeba a není dán jde o absolutní neplatnost právního úkonu. V případě použití majetku ve společném jmění manželů k podnikání je třeba souhlasu druhého manžela, ale jen při prvním úkonu, nadále se poté již nevyžaduje. Souhlasu manžele je třeba i v případě, že má být majetek ze společného jmění manželů vložen do obchodní společnosti. Manželé jsou navzájem zákonnými zástupci v běžných věcech, z práv jim vzniká solidarita věřitelská, z povinností solidarita dlužnická. Společné jmění manželů může být modifikováno dohodou mezi manžely nebo soudním rozhodnutím. Smlouvou ve formě notářského zápisu si mohou manželé nebo muž a žena, kteří chtějí uzavřít manželství, rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění ne-bo mimo věcí tvořících vybavení domácnosti. Lze si dohodnout vznik společného jmění manželů až ke dni zániku manželství mimo věcí tvořících vybavení společné domácnosti, do té doby pak nabývá každý manžel pro sebe, nebo vzniká ke společně nabytým věcem podílové spoluvlastnictví. Předmětem společného jmění manželů ke dni zániku manželství bude to, co přesahuje majetek, který každý z manželů měl v době uzavření manželství. Lze si dohodnout i odlišný způsob správy společného jmění manželů. Smlouva má účinky vůči třetím osobám jen tehdy, byla-li jim známa. Rozhodnutím soudu může být společného jmění manželů zúženo na návrh jednoho z manželů a to až na vybavení domácnosti v případě, že druhý manžel s majetkem v společného jmění manželů nakládá hrubě nehospodárně, manželé spolu nežijí nebo jeden z manželů začal vykonávat podnikatelskou činnost nebo se stal společníkem společnosti s neomezeným ručením. Avšak jde-li o závazek, který vznikl jen jednomu z manželů. Za majetek ve společném jmění manželů se navíc považuje i majetek, který by tam spadl, kdyby nedošlo k omezení společného jmění manželů nebo vyhrazení společného jmění manželů až ke dni zániku manželství, lze však podat vylučovací žalobu, pokud bylo oprávněnému známo, že společné jmění manželů bylo zúženo, nebo vyhrazeno ke dni zániku manželství. Na rozdíl od podílového spoluvlastnictví nelze podat soudu návrh na jeho zrušení, ke zrušení dochází pouze zánikem manželství. Společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Za trvání manželství může zaniknout jen prohlášením konkurzu na majetek jednoho z manželů, nebo propadnutím majetku.

53

Zánik SJM

Zanikne-li společné jmění manželů, provede se jeho vypořádání: 1) dohodou bývalých manželů, 2) soudním rozhodnutím, 3) na návrh jednoho z manželů podaný do tří let od zániku manželství, soud není vázán návrhem. Spolupůsobení notáře jako soudního komisaře. Společné jmění manželů se většinou vypořádá rozdělením věcí v kombinaci s peněžitým vypořádáním. Výjimečně lze věc přikázat i do podílového spoluvlastnictví obou manželů, popř. vymezit v budově jednotky. 4) uplatněním nevyvratitelné zákonné domněnky – § 150 odst. 4 občanského zákoníku, 5) uplynutím tříleté lhůty od zániku společného jmění manželů, pokud nedošlo k jeho vypořádání dohodou ani nebyl podán návrh na vypořádání soudem nastupuje zákonná domněnka. Ohledně movitých věcí a přiměřeně i práv platí nevyvratitelná domněnka, že manželé se vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich výlučně jako vlastník užívá věci ze SJM, pro potřebu svou, své rodiny nebo své domácnosti. Nemovitosti jsou ze zákona předmětem spoluvlastnictví s rovnými podíly. Dohoda o vypořádání je podmínkou pro tzv. zjednodušený rozvod.

Dohoda o vypořádání SJM

Zásadou je, že podíly obou manželů na společném jmění manželů jsou rovné, každý manžel má právo požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co vynaložil ze svého majetku na majetek ve společném jmění manželů a povinnost nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Je třeba přihlédnout i k potřebám nezletilých dětí a vynaložené péči o rodinu a zásluhy o nabytí a udržení společného jmění. V případě konkurzu zaniká společné jmění manželů a je třeba provést jeho vypořá-dání, přičemž na místě manžela - úpadce vystupuje správce konkurzní podstaty. V případě vyrovnání společné jmění manželů nezaniká, nicméně se společné jmění manželů použije pro účely vyrovnání. Druhý manžel proto podepisuje návrh na vyrovnání.

4.5 Charakteristika držby

Držba

Faktický stav nesouladný s právním stavem, který je přesto, z důvodu zájmu na zachování pokojného stavu právem chráněn. Držitelem je ten, kdo s věci nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.13

Detence

Držba oprávněná a neoprávněná, v pochybnostech se má zato (vyvratitelná domněnka), že jde o držbu oprávněnou. Dobrá víra se posuzuje objektivně. Držitel věc fakticky ovládá a zároveň má vůli s ní nakládat jako s věcí vlastní. Chybí-li držitelská vůle, jde o detenci. Detentorem věci je např. nájemce.

13

viz ust. § 129 odst.1 občanského zákoníku 54

4.5.1

Oprávněný držitel

a) může věc vydržet b) s případným vlastníkem se vypořádá tak, že mu náleží užitky a plody věci i náhrada nákladů během držby oprávněně vynaložených v rozsahu zhodnocení věci c) vlastník nemá proti němu nárok na náhradu za užívání věci a to ani tehdy, když věc spotřeboval d) proti třetím osobám se může bránit obdobou vindikační (žaloba na vydání) a zápůrčí žaloby, svépomocí nebo ochranou pokojného stavu 4.5.2

Neoprávněný držitel

a) nemůže věc vydržet b) má právo pouze na náhradu nákladů na zachování věcí c) vlastník má proti němu právo na náhradu škody, která mu vznikla neoprávněnou držbou. d) proti třetím osobám se může bránit je svépomocí nebo ochranou pokojného stavu 4.5.3

Neoprávněná držba

Společná držba

Není vyloučena, pokud jsou u všech spolu držících dány znaky držby. 4.5.4

Držba práva

Držba práva

Držba práva – vykonávání práva pro sebe. Předmětem držby může být jen takové právo, které připouští trvalý nebo opětovný výkon. 4.5.5

Ochrana držby

Ochrana držby

a) soukromoprávní ochrana svépomocí b) soukromoprávní ochrana pokojného stavu c) ochrana veřejnoprávní – přestupky, trestné činy, správní delikty Jen oprávněný držitel má také možnost soukromoprávní soudní ochrany, obdobu reividikační i zápůrčí žaloby.

4.6

Věcná práva k věci cizí

Občanský zákoník je označuje jako práva k cizí věci, jsou skupinou subjektivních práv, která umožňují užívání cizích věcí stanoveným způsobem. Charakteristickým znakem je jejich „věcně právní“ povaha, což představuje sepětí jejich obsahu s určitým subjektivním právem k věci s právem vlastnickým. Věcná práva k věci cizí v objektivním pojetí jsou souborem několika právních institutů, 55

Věcná práva obecně

které plní samostatné funkce. Věcná břemena umožňující využívání užitné hodnoty věci patřící vlastnicky jinému subjektu, právo zástavní, podzástavní právo a právo zadržovací slouží jako zajišťovací prostředky. 4.6.1 Zástavní právo

Zástavní právo

Zástavní právo slouží k zajištění práv na plnění a povinností splnit závazek vyplývající ze závazkového právního vztahu. Funkcí zástavního práva je zajistit pohledávku a její příslušenství tím, že v případě prodlení dlužníka s plněním jeho závazku se může zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy. Funkce zajišťovací a uhrazovací. Princip akcesority zástavního práva – vznik a existence zástavního práva je vázán na příslušný obligační (smluvní) vztah. Subjekty a) zástavní věřitel – ten v jehož prospěch je zřizována zástava b) zástavce – ten kdo zřizuje zástavu, může a nemusí to být dlužník. c) dlužník – ten, kdo dluží zástavnímu věřiteli plnění z obligačního vztahu, přičemž tento závazek je zajištěn zástavním právem 4.6.2

Vznik zástavního práva

Musí existovat a) zajišťovaná pohledávka (postačí, když vznikne v budoucnu) - musí jít o pohledávku platnou a žalovatelnou, peněžitou, o nepeněžitou může jít jen tehdy, lzeli její výši vyjádřit penězi b) způsobilý předmět zástavního práva - zástavou může být jen jednotlivě určená věc, movitá, či nemovitá, soubor věcí, věc hromadná, spoluvlastnický podíl, cenný papír, obchodní podíl, byt nebo nebytový prostor nebo pohledávka, ovšem pouze, pokud je převoditelná na jiného, předmět průmyslového vlastnictví některé z právních skutečností požadovaných zákonem pro vznik zástavního práva c) smlouva – písemná smlouva, v níž je třeba uvést předmět zástavního práva, pohledávka, která se zajišťuje, včetně právního důvodu, výše, splatnosti a výše úroků,smlouva sama obsahuje pouze závazek ke zřízení zástavního práva, u movitých věci vzniká až předáním věci, u nemovitostí vkladem do katastru, u listinných cenných papírů předáním nebo předáním třetí osobě do úschovy, u zaknihovaných cenných papírů registrací zástavy v evidenci SCP (Středisko cenných papírů), tam kde není movitá věc předána zástavnímu věřiteli nebo jde o podnik či jinou věc hromadnou či o nemovitosti, jež se nezapisuje do katastru je třeba zástavní smlouvu uzavřít formou notářského zápisu a zástavní právo vzniká vkladem do rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou. d) smlouva ve spojení s rozhodnutím soudu – na základě schválené dědické dohody e) rozhodnutí soudu (soudcovské zástavní právo) – v rámci exekuce, jen u nemovitostí, zřizuje se již nařízením exekuce, zapisuje se do katastru, ale pouze s deklaratorními účinky f) jiné skutečnosti stanovené přímo zákonem (zákonné zástavní právo) – např. k zajištění daňové pohledávky, pronajímatele k movitým věcem na pronajímané 56

věci k zajištění nájemného, zákonné zástavní právo skladovatele ke skladovaným věcem, zasílatele či přepravce k zásilce apod. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství a přírůstky věci, z plodů jen na ty, jež nejsou odděleny. Hypoteční zástavní listy – závazek výstavce je zajištěn hypotékou váznoucí na nemovitosti jeho dlužníka nebo výstavce. 4.6.3

Zástavní právo vespolné

K zajištění jedné a téže pohledávky může sloužit více zástav patřících dlužníku, popř. jiné osobě, která se tímto způsobem za splnění závazku dlužníka zaručila. 4.6.4

Práva a povinnosti ze zástavního práva

Před splatností pohledávky má zástavní věřitel, který má věc u sebe postavení schovatele. Má povinnost věc řádně opatrovat, nesmí z ní čerpat užitky, má právo věc držet a proti rušení se může bránit obdobami reivindikační a zápůrčí žaloby. Pokud má věc u sebe zástavce, musí se zdržet všeho, co by mohlo zástavu zhoršit. Splnění této povinnosti může zástavní věřitel vynutit obdobou zápůrčí žaloby. Po splatnosti pohledávky má zástavní věřitel právo uspokojit se ze zástavy, k tomu může sloužit normální žaloba na plnění s návrhem exekuce zpeněžením zástavy, soudní prodej zástavy (zástavní žaloba proti tomu, komu patří zástava), či veřejná dražba. Je-li na věcí více zástavních práv, rozhoduje pořadí jejich zřízení. 4.6.5

Zánik zástavního práva

Zánikem pohledávky a) zánikem zástavního práva bez zániku pohledávky b) v případě movité věci, která byla předána zástavnímu věřiteli nebo uložena v úschově okamžikem, kdy tato věc přejde do držby zástavce c) vzdáním se zástavního práva jednostranným právním úkonem zástavního věřitele d) zpeněžením zástavy soudní dražbou e) uplynutím času, bylo-li zástavní právo časově omezeno f) zánik zastavené věci – zničením (v takovém případě se věřitel může domáhat poskytnutí odpovídající nové zástavy) g) složení obvyklé ceny zastavené věci zástavnímu věřiteli h) prohlášením konkurzu na majetek zástavce Promlčením zastavené pohledávky zástavní právo nezaniká.

57

4.7

Podzástavní právo

Podzástavní právo vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem, přiměřeně se použijí ustanovení o zástavním právu.

4.8

Zadržovací právo

Zadržovací právo slouží k zajištění splatné peněžité pohledávky tím, že zadržovatel, ačkoli je povinen věc vydat, odpírá tak učinit, pokud mu vlastník věci neposkytne požadované protiplnění. Má pouze zajišťovací, nikoli uhrazovací funkci. Vzniká jednostranným aktem zadržovatele spočívajícím v zadržení věci. Ten kdo věc zadržuje má povinnost ji pečlivě opatrovat, nesmí ji užívat ani zcizit. Má právo na úhradu nákladů na údržbu věci proti vlastníkovi. Soud může zadržovateli uložit, aby věc vlastníku vydal, ale pouze tehdy, splní-li vlastník povinnost, kterou vůči zadržovateli měl Zadržovací právo zanikne zánikem zajištěné pohledávky, zánikem zadržené věci, poskytnutím jiné jistoty dlužníkem. Věřitel, který vykonává zadržovací právo má právo na přednostní uspokojení z výtěžku zadržené věci a to i proti zástavnímu věřiteli.

4.9

Shrnutí učiva

Věcná práva umožňují úplné nebo částečné právní panství nad věcí. Do kategorie věcných práv se řadí:  vlastnické právo,  spoluvlastnictví,  držba věci jinou osobou než vlastníkem,  věcná práva k cizí věci. Vlastnické právo znamená:  právo věc držet (ius possidendi),  právo věc užívat a požívat její plody a užitky (ius utendi et fruendi,)  právo s věcí nakládat (ius disponendi).

4.10 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Samostatná práce studenta

Uveďte, co tvoří věcná práva? Definujte vlastnické právo. Vysvětlete, co je to generální klauzule. Jakým způsobem se dá nabýt vlastnické právo? Co je to vydržení? Definujte pojem spoluvlastnictví. 58

7. Jaký je rozdíl mezi spoluvlastnictvím a společným jměním manželů? 8. Proveďte rozdělení věcných práv k věci cizí. 9. Definujte pojem držby a detence. 10. Jaký je rozdíl mezi zadržovacím, zástavním a podzástavním právem?

4.11 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

59

60

5

Závazkové právo

Obsah kapitoly 5.1 5.2 5.3 5.4 5.4.1 5.4.2 5.5 5.5.1 5.5.2 5.5.3 5.6 5.6.1 5.6.2 5.6.3 5.6.4 5.6.5 5.6.6 5.7 5.8 5.9

5.1     

5.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Charakteristika a vznik závazkového vztahu Změny závazku Změny v subjektech závazku Změny v obsahu a předmětu závazku Zánik závazků Splnění dluhu Započtení Dohoda o narovnání Zajištění závazků Smluvní pokuta Ručení Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů Uznání dluhu Dělení závazků Regres Shrnutí Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly vymezení pojmu závazkový vztah vznik závazkových vztahů zajištění závazkových vztahů změna závazkových vztahů zánik závazkových vztahů

Klíčová slova

závazkový vztah, závazek, pohledávka, dluh, věřitel, dlužník, ručení, uznání dluhu, smluvní pokuta, započtení Závazkové právo jsou takové občanskoprávní vztahy, které nazýváme závazky neboli obligace. Svou povahou umožňují realizovat přechod ekonomických hodnot z jednoho subjektu na druhý. Vyjadřují právní formu realizace zbožně-peněžních vztahů. Patří k nejstaršímu typu právních vztahů.

5.3

Charakteristika a vznik závazkového vztahu

Jedná se o vztahy relativní, tzn., že právu jednoho subjektu odpovídá povinnost druhého subjektu. 61

Charakteristika závazkového vztahu

Závazkový vztah je právní vztah mezi věřitelem a dlužníkem, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek (dluh). Schéma závazkového vztahu:

Povinnosti dlužníka splnit závazek (dluh) odpovídá právo věřitele na plnění (pohledávku). Po dosažení okamžiku splatnosti se právo věřitele stává soudně vymahatelným (nárokem). Vznik závazkových vztahů

Závazkové vztahy vznikají: 1. z ekonomických důvodů = kauzy - odpovídá na otázku proč je závazek uzavírán (aby něco získal) 2. z právních důvodů = tituly - obsahuje je ust. § 489 občanského zákoníku:  z právních úkonů, ať již jednostranných (příslib) či dvoustranných (smlouvy),  ze způsobené škody,  z bezdůvodného obohacení a  z jiných skutečností uvedených v zákoně.

5.4 Změny závazku

Změnou závazku rozumíme změnu v některém jeho prvku, tj v subjektu, obsahu nebo předmětu. Ke změně dochází tak, že za trvání původního závazku nastane určitá právní skutečnost způsobující změnu některého z prvků původního závazku a ostatní ponechává beze změny. Jedná se o:  změny v subjektech,  změny v obsahu,  změny v předmětu závazku. 5.4.1

Postoupení pohledávky

Změny závazku

Změny v subjektech závazku

1) Postoupení pohledávky (§ 524 - § 530 občanského zák.). Postoupením pohledávky (cessí) postupuje původní věřitel (postupitel - cedent) svou pohledávku třetí osobě novému věřiteli (postupníkovi - cesionáři). Postoupením pohledávky tak dochází ke změně v osobě věřitele. V praxi jde o dost frekventovanou otázku, cesse je institut známý již z římského práva. Pohledávku lze převést bez souhlasu dlužníka, ten se na to musí pouze upozornit. Postoupení vyžaduje písemnou formu. Věřitel postupuje pohledávku s veškerým příslušenstvím, které k ní patří. Aby zákon některým převodům zabránil („tunelování“), uvádí případy, kdy nelze pohledávku postoupit (sankcí by byla neplatnost právního úkonu):  zaniká-li nejpozději smrtí věřitele 62

  

jejíž obsah by se změnou věřitele změnil pokud nemůže být postižena výkonem rozhodnutí (exekucí) jestliže by postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem

2) Převzetí dluhu (§ 531 – § 532 občanského zák.). Ke změně subjektu dochází na straně dlužníka. Převzetím dluhu vstupuje do původního závazkového právního vztahu namísto původního dlužníka nový dlužník, který na sebe dluh přebírá. Dluh ve svém obsahu zůstává nezměněn. Věřitel k tomu musí dát souhlas. Kdo bez dohody s dlužníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, stane se dlužníkem vedle původního dlužníka. 3) Přistoupení k závazku (§ 533 – § 534 občanského zák.). Při přistoupení k dluhu přistupuje k původnímu dlužníkovi nový dlužník, a to na základě písemné smlouvy s věřitelem, kterou se zavazuje, že splní za dlužníka jeho peněžitý závazek (podle § 531 odst. 2 lze převzít i závazek nepeněžitý). Stává se tak dlužníkem vedle původního dlužníka (a oba dlužníci jsou zavázáni společně a nerozdílně (§ 533 Občanského zák.). 5.4.2

Přistoupení k závazku

Změny v obsahu a předmětu závazku

a) Dohodou stran. Strany vedle dosavadního závazku vytvoří nový závazek = kumulativní novace, nebo na místo původního závazku, který zaniká, se zřídí závazek nový = privativní novace. b) Z prodlení dlužníka. Nesplní-li dlužník řádně a včas, dostává se do prodlení. Právní následky prodlení jsou obecně v § 517-519 Občanského zák.. Věřitel je povinen poskytnout dlužníkovi přiměřenou dodatečnou lhůtu - po její uplynutí může od smlouvy odstoupit (smlouva se ruší od samého počátku). U plnění peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat penále - narůstá nová povinnost dlužníka. c) Z prodlení věřitele. Věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Dlužník je oprávněn žádat od věřitele náhradu škod způsobených prodlením.

5.5

Převzetí dluhu

Změny v obsahu a předmětu

Zánik závazků

Předpokládá, aby k původní právní skutečnosti, která vedla ke vzniku závazku přistoupila další odlišná od skutečnosti zakládající jeho vznik, se kterou občanskoprávní předpisy spojují zánik závazkového vztahu. Nejjednodušší a nejčastější způsob, jakým závazek zaniká, je ten, že je splněn. Závazek musí být splněn řádně a včas. Není-li závazek splněn řádně, nastupuje odpovědnost za vady, není-li splněn včas, nastupuje odpovědnost za prodlení. Pokud dlužník věřitele požádá o vydání písemného potvrzení o tom, že dluh byl zčásti nebo zcela splněn, je věřitel povinen toto potvrzení vydat.

63

Zánik závazku

Zánik závazku dle uspokojení věřitele

Zánik závazkových vztahů se rozlišuje podle následujících kritérií: I. podle toho, zda došlo při zániku k uspokojení věřitele: 1. s uspokojením věřitele:  splnění (§ 559 občanského zákoníku),  dohoda (§ 570 občanského zákoníku),  narovnání (§ 585 občanského zákoníku), 2. bez uspokojení věřitele:  odstoupením od smlouvy (§ 47,48 a 497 občanského zákoníku),  nemožnost plnění (§ 575 občanského zákoníku),  vzdání se práva (§ 574 občanského zákoníku),  prominutí dluhu (§ 574 občanského zákoníku),  smrtí ( § 579 občanského zákoníku).

Zánik závazku podle právního důvodu

II. podle druhu právních skutečností, které jsou právním důvodem zániku závazků: 1. právním úkonem: a) jednostranným úkonem:  splnění (§ 559 občanského zákoníku),  složení do úřední úschovy (§ 568 občanského zákoníku),  odstoupení od smlouvy (§ 47,48 a 497 občanského zákoníku),  jednostranné započtení (§ 580 občanského zákoníku),  výpověď (§ 582 občanského zákoníku), b) dvoustranným úkonem:  dohoda – novace (§ 570 občanského zákoníku),  vzdání se práva (§ 574 občanského zákoníku),  prominutí dluhu (§ 574 občanského zákoníku),  narovnání (§ 585 občanského zákoníku),  započtení dohodou (§ 581 odst.3 občanského zákoníku), 2. právní událostí:  nemožnost plnění (§ 575 občanského zákoníku),  uplynutí doby (§ 578 občanského zákoníku),  smrt dlužníka nebo věřitele (§ 579 občanského zákoníku), 3. složenou právní skutečností:  neuplatnění práva – prekluze (§ 583 občanského zákoníku),  prodlení u tzv. fixní smlouvy (§ 518 občanského zákoníku), 4. jiným způsobem:  splynutí (§ 584 občanského zákoníku),  rozhodnutí státního orgánu. 5.5.1

Splnění

Splnění dluhu

Dluh musí být splněn řádně a včas. § 560 pojednává o synallagmatických (opakujícím se plnění) závazcích (vzájemně podmíněné plnění). Věřitel může přijmout i částečné plnění, když to neodporuje předběžné dohodě nebo povaze závazku. Upravuje místo plnění - v prvé řadě záleží na dohodě účastníků (výběrný-odnosný, nebo donosný dluh). 64

5.5.2

Započtení

Rozeznáváme  nutnou kompenzaci  dobrovolnou kompenzaci

Započtení

Pohledávky obou účastníků musí být vzájemné, tj. věřitel jedné pohledávky vystupuje zároveň jako dlužník druhé pohledávky a naopak. Musí jít o stejný druh plnění, pohledávky musí být způsobilé k započtení (§ 581 odst. 2 Občanského zák. říká, které nejsou). Ani dohodou nelze započíst pohledávku vůči nezletilému dítěti (zákon o rodině). 5.5.3

Dohoda o narovnání

Dochází ke změně obsahu závazku. Dohodou se odstraní rozpory, které mezi účastníky vznikly. Jsou zde 2 závazky - původní a nový - § 585 odst. 3 - dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.

5.6

Zajištění závazků

Dohoda

Funkce zajištění

K dosažení účelu uzavřeného závazku slouží právní nástroje, které zvyšují a zajišťují vyšší míru pravděpodobnosti splnění závazku, jedná se o zajišťovací prostředky, které plní následující funkce:  zajišťovací – tzn., že zabezpečují včasné a řádné plnění povinnosti dlužníkovi.  uhrazovací – tzn., že věřitelova pohledávka může být uspokojena přímo z majetku dlužníka, nebo jiné osoby. Výčet zajišťovacích prostředků:  smluvní pokuta sjednaná stranami pro případ porušení smluvní povinnosti,  ručení, tj. písemné prohlášení ručitele o převzetí povinnosti plnit při selhání dlužníka,  dohoda o srážkách ze mzdy,  zástava jako zřízení věcného práva zajišťujícího pohledávku,  zajišťovací převod práva zřízený písemnou smlouvou,  dání jistoty,  uplatnění zadržovacího práva, 5.6.1

Výčet zajišťovacích prostředků

Smluvní pokuta



Jde o dohodu mezi věřitelem a dlužníkem - dlužník se zavazuje v případě nesplnění některé z povinností zaplatit smluvní pokutu, která může být sjednána pouze v určité výši peněžité částky. Tato konvenční pokuta má obligatorně stanovenu písemnou formu. Musí v ní být stanovena její výše, popřípadě způsob jak bude výše určena.



Plní funkci paušalizované náhrady škody - znemožňuje uplatnění nároku na náhradu škody, jestliže není dohodnuto jinak; věřitel je oprávněn domáhat se 65

Smluvní pokuta

náhrady škody přesahující smluvní pokutu jen když to je mezi účastníky dohodnuto. Občanský zákoník nepřipouští moderační (soud není oprávněn rozhodnout o snížení smluvní pokuty) právo soudu, Obchodní zák. je postaven na objektivní odpovědnosti. 5.6.2

Ručení

Vzniká písemným prohlášením vůči věřiteli, že určitá osoba bere na sebe povinnost splnit hlavní závazek, ke kterému bylo rukojemství zřízeno. Věřitel má povinnost obrátit se nejprve na dlužníka, aby splnil - pakliže není schopen či ochoten, obrací se na ručitele. Ručiteli jsou zachovány veškeré námitky, které by mohl vůči věřiteli uplatnit dlužník (promlčení,…). Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn požadovat na dlužníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli. 5.6.3 Dohoda o srážkách ze mzdy

Jde o písemnou dohodu, která směřuje vůči plátci mzdy, jenž je zavázán realizovat srážky poté, co mu byla dohoda předložena. 5.6.4

Uznání dluhu

Dělení závazků

Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů

Uznání dluhu

Jednostranný právní úkon adresovaný dlužníkem věřiteli. Musí být písemný, musí obsahovat vyjádření příslibu zaplatit, důvod a výši dluhu. U promlčeného dluhu má takové uznání právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. Z uznání vyplývá vyvratitelná právní domněnka, že dluh existuje. Podle § 110 Občanského zák. se přerušuje běh promlčecí doby a nastupuje nová. 5.6.5

Dělení závazků

Závazky dělíme na  závazky ze smluv  závazky z porušení právní povinnosti  závazky z jiných právních důvodů (např. subjektivních povinností)  

Obecná část – vznik změna a zánik závazkového vztahu Zvláštní část – závazky konkrétně upraveny

Klasifikace závazkových právních vztahů Strukturu těchto závazkových vztahů tvoří tyto prvky:  Subjekty resp. Strany, mezi nimiž závazek vzniká a trvá  Předmět ( přímý, nepřímý), ke kterému směřuje právem regulovaný zájem stran  Obsah závazkových vztahů 66

Strany závazkového vztahu Podle uvedených variant dělíme závazkové vztahy na:  jednoduché na každé straně vztahu vystupuje pouze jeden subjekt  společné platí zde pluralita subjektů, nejméně a jeden subjekt více než je stran Pluralita subjektů  aktivní více subjektů je na straně věřitelské  pasivní více subjektů na straně dlužníka Závazky společné dále dělíme na  závazky s plněním nedělitelným  závazky s plněním dělitelným  prakticky jen závazky s plněním dělitelným dále rozdělujeme na:  závazky solidární  závazky dílčí Závazky s plněním nedělitelným Bude se zpravidla plnit individualizovanou věcí. Pnění musí být jako celek; zásadně nedělitelné plnění spočívá také v v trpění určité činnosti či držení se činností. Závazky s plněním nedělitelným dělíme na Aktivní dávají dlužníkovi oprávnění, jestliže nebylo dohodnuto jinak, plnit kterémukoliv věřiteli. Pasivní můžeme zde dále rozlišit  závazky s jediným nedělitelným plněním, které se svými důsledky prakticky neliší od následků pasivní solidarity ( s výjimkou regresu).  závazky s jediným nedělitelným plněním, které lze poskytnout pouze součinností všech spoludlužníků. Tedy zánikem závazku jednoho z dlužníků zaniká celý závazek, tedy vůči i ostatním dlužníkům. Závazky s plněním dělitelným  závazky dílčí (každý zaplatí pouze svůj závazek)  závazky solidární (např. společné jmění manželů, „jeden za všechny, všichni za jednoho“) Společné závazky solidární Jsou takové, kde na straně dlužnické či na straně věřitelské vystupuje více dlužníků. Solidaritu rozdělujeme na  Pasivní (pluralita subjektů je na straně dlužnické)  Aktivní (pluralita subjektů je na straně věřitelské) Podstatou solidarity jsou obvykle tyto náležitosti  pluralita subjektů na jedné či obou stranách závazkového vztahu,  totožnosti poskytovaného plnění,  společný právní důvod vzniku závazku, resp. povinnosti k plnění či oprávnění plnění žádat,  jednotný spol.ečensko-ekonomický cíl, sledovaný účastníky solidárního závazkového vztahu

67

Společné závazky

Pasivní solidarita - věřitel si může vybrat jednoho dlužníka, který zaplatí i za ostatní Aktivní solidarita - 1. nebo 2. věřitel může vyzvat dlužníka k zaplacení. Dlužník může poskytnoutzaplatit dluh komukoliv z věřitelů

Regres

5.6.6

Regres

- je vyrovnání mezi dlužníky Rozdělujeme ho na a) předběžný uskuteční se před splněním dluhu věřiteli. 1. solidární dlužník vyzve ostatní, aby mu dali část dluhu b) následný dlužníci dají peníze 1. solidárnímu dlužníkovi, z kterého se stal po splnění vlastně jejich věřitel, později Společné závazky dílčí Každý dlužník splatí jenom částku předem určenou. Každý plní svůj díl. Aktivní plnění závazku v rámci dílčím  dlužník plní svůj díl každému věřiteli  u pasivního plnění je to naopak

5.7

Shrnutí

Závazkové právo tvoří normy, které upravují závazky neboli obligace. Závazek je vztah mezi věřitelem a dlužníkem. Věřitelem je ten, kdo má pohledávku, dlužníkem je ten, kdo má dluh. Závazky vznikají jednak z ekonomických, a dále z právních důvodů, zejména na základě právních úkonů, ať již jednostranných (příslib) či dvoustranných (smlouvy), způsobené škody, z bezdůvodného obohacení a z jiných skutečností uvedených v zákoně.

5.8 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Samostatná práce studenta Definujte závazkové vztahy. Uveďte, jak dělíme závazky. Vysvětlete pojem regres. Uveďte, jaké máme typy smluv? Jakým způsobem lze zajistit závazek? Jaké zajištění závazku je podle vás nejvýhodnější? Jak může závazek zaniknout? Uveďte praktický příklad na závazkový vztah.

68

5.9 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

69

70

6

Smluvní typy

Obsah kapitoly 6.1 6.2 6.3 6.4 6.5 6.6 6.7 6.8

6.1    

6.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Smlouva a její uzavření Vztah občanského a obchodního zákoníku při uzavírání smluv Rozdělení smluv Shrnutí učiva Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly vymezení definice smlouvy popis postupu jejího uzavření vysvětlení vztahu občanského a obchodního zákoníku při uzavírání smluv kategorizace občanskoprávních smluv

Klíčová slova

smlouva, nabídka, přijetí,

6.3

Smlouva a její uzavření

Smlouva není nic jiného, než jeden ze způsobů, jakým vznikají závazky (obligace). Smlouva je dvoustranný či vícestranný právní úkon, jímž si smluvní strany sjednávají určitá práva a povinnosti. Jednoduše řečeno jde o dohodu, která zakládá právní vztah mezi stranami smlouvy. Byl by mylný dojem domnívat se, že smlouva musí být pouze písemný, formálně zpracovaný dokument. Je tomu právě naopak. Naprostá většina smluv je v každodenním životě uzavírána bez písemné formy, např. při nakupování zboží v obchodním domě.

Uzavření smlouvy

Smlouva je považována za právní úkon složený ze dvou jednostranných úkonů, jimiž je oferta (nabídka) a akceptace (přijetí). Smlouva je mezi akceptantem a oferentem uzavřena, jen tehdy pokud se vůle oferenta i akceptanta shodují. Shoda vůle stran se nazývá smluvní konsens. Ke vzniku smlouvy je třeba, aby se její účastníci shodli alespoň o jejích podstatných náležitostech, Návrh na uzavření smlouvy je projev vůle, který:  je určen jedné nebo více určitým osobám (nikoliv vývěska či hromadné rozesílání nabídkových letáků),  je dostatečně určitý (co, za kolik, kdy a kde),  vyjadřuje vůli navrhovatele uzavřít takovou smlouvu. 71

Návrh na uzavření smlouvy

Jakmile oznámení o řádném a včasném přijetí návrhu dojde navrhovateli, smlouva je uzavřena a strany od ní mohou odstoupit jen tehdy, pokud jim to zákon výslovně dovoluje, či si to sami předem ujednaly. Odstoupením se smlouva ruší od počátku, tj. jako by nikdy nebyla. Až do okamžiku, kdy se navrhovatel dozví o přijetí jeho návrhu, smlouva nevzniká a veškerá plnění jsou považována za zálohu. Smlouvu lze uzavřít s tím, že vznik, změna či zánik práva nebo povinnosti bude vázán na splnění podmínky. Rozlišujeme dva druhy podmínek podle jejich účinků. Odkládací podmínka způsobí, že účinky vázané na její splnění nastanou až ve chvíli, kdy bude tato podmínka splněna. Naproti tomu, je-li sjednána podmínka rozvazovací, právo nebo povinnost existuje až do chvíle splnění této podmínky a splněním podmínky toto právo či povinnost zanikne či se změní. Nepřihlíží se k odkládací podmínce, pokud je nemožné, aby nastala. Účastníci mohou uzavřít též smlouvu ve prospěch třetí osoby. Smlouva ve prospěch třetího může být jakéhokoliv typu či může jít i o smlouvu nepojmenovanou. Smlouva platí pouze mezi dvěma osobami až do chvíle, kdy s ní třetí osoba projeví souhlas. Typickým příkladem je např. objednávka květin pro osobu odlišnou od toho, kdo květiny objednává. Květiny je třeba doručit této třetí osobě, a pokud ta s tím neprojeví souhlas, je třeba je doručit tomu, kdo je objednal. Může však být dohodnut i jiný právní režim. Smluvní strany mohou uzavřít tzv. smlouvu o smlouvě budoucí. Tím se smluvní strany zavazují, že do určité doby uzavřou smlouvu, jež je ve smlouvě o smlouvě budoucí specifikována. Ve smlouvě o smlouvě budoucí musí být stanoveny podstatné náležitosti smlouvy, jež má být uzavřena. U každé z typových smluv příslušný zákon stanoví, které náležitosti smlouvy jsou jejími podstatnými náležitostmi. Podstatné náležitosti nejsou v zákoně výslovně vyjmenované, ale lze je poměrně snadno dovodit výkladem. Členění obsahu smlouvy

Každá smlouva má svůj obsah, který se člení na:  podstatné náležitosti  pravidelné náležitosti - souvisí s určitým typem smluv  náhodné náležitosti

6.4

Vztah občanského a obchodního zákoníku při uzavírání smluv

Obchodní zákoník a občanský zákoník jsou zásadními normami soukromého práva a zvlášť v oblasti úpravy závazkových vztahů na sebe vzájemně navazují, odkazují a prolínají se. Důvodem je dosavadní nepřijetí jednotné úpravy majetkoprávních vztahů a stávající přetrvávání „dvojkolejnosti“ obou odvětví práva. Obecná právní úprava uzavírání smluv je upravena v občanském zákoníku, speciální pak v zákoníku obchodním. Zamýšlí-li subjekt uzavřít smlouvu podle obchodního zákoníku, nevystačí pouze s jeho úpravou, ale základy sjednávání smluv musí „hledat“ vždy v občanském zákoníku. Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakož i vztahy vyplývající z práva na 72

ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony – např. právě obchodní zákoník. Obchodní zákoník upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související. Jeho subjekty jsou především podnikatelé, což jsou:  osoby zapsané do obchodního rejstříku (zejména obchodní společnosti),  osoby, které podnikají na základě živnostenského oprávnění,  osoby, které podnikají na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních právních předpisů,  osoby, které provozují zemědělskou výrobu a jsou zapsány do evidence podle zvláštního předpisu. V případech stanovených zákonem nebo na základě dohody stran může být subjektem obchodního práva i fyzická osoba nebo právnická osoba – nepodnikatel. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální, je při uzavírání smluv základní právní úprava stanovena v ust. § 43 až 51 občanského zákoníku. Tato ustanovení občanského zákoníku platí s výjimkou ust. § 49 i pro uzavírání obchodních smluv. Tzn., že strany při uzavírání smluv postupují podle občanského zákoníku, pokud pro některé vztahy neexistuje právní úprava v obchodním zákoníku. Jak tedy postupovat? Je třeba si uvědomit, že podle § 43 občanského zákona jsou účastníci povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vše, co by mohlo vést ke vzniku rozporů. V zájmu právní jistoty a odstranění rizika důkazní nouze je vhodné naformulovat úvodní ustanovení (preambuli) písemné smlouvy např. ve znění: „Smluvní strany se výslovně dohodly, že veškerá práva a povinnosti stanovené touto smlouvou, jakož i práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající, budou řešit podle příslušných obecných ustanovení o obchodních závazkových vztazích a speciálních ustanovení o smlouvě podle části třetí obchodního zákoníku.“ Pokud to není nutné nebo účelné, pro úpravu práv a povinností obchodní zákoník není vhodné volit, neboť jeho aplikace předpokládá důkladnou znalost právní úpravy pro toho, kdo jej užívá. Obchodní zákoník a občanský zákoník dovolují uzavírat i takové smlouvy, které nejsou upraveny jako zvláštní smluvní typ. Nazýváme je smlouvy nepojmenované, přičemž název jim můžeme dát podle vlastního rozhodnutí tak, aby co nejlépe odpovídal jejich obsahu. (viz  ust.§ 51 občanského zákoníku: „Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona“ a  ust. § 269 odst. 2 obchodního zákoníku: „Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřená není“.) V žádném případě není možné uzavřít nepojmenovanou smlouvu, pokud některý z uvedených předpisů obsahuje požadovaný smluvní typ. Taková smlouva by byla naprosto neplatná pro rozpor se zákonem. 73

Úvodní ustanovení smlouvy

6.5 Rozdělení smluv

Rozdělení smluv

Občanský zákoník obsahuje úpravu: 1. pojmenovaných (typových) smluv, 2. nepojmenovaných (inominátních) smluv, 3. spotřebitelských smluv Pojmenované (typové) smlouvy

Pojmenované smlouvy

Typové či pojmenované smlouvy jsou smlouvy, jejichž znaky jsou zákonem upraveny. Jedná se o nejpoužívanější smlouvy, úprava jejich struktury a vzájemných práv a povinností bývá s výjimkou základních ustanovení dispozitivní (tzn. lze se od ní odchýlit dohodou smluvních stran). Občanský zákoník upravuje tyto typové smlouvy:  Kupní smlouva  Směnná smlouva  Darovací smlouva  Smlouva o dílo  Smlouva o půjčce  Smlouva o výpůjčce  Nájemní smlouva  Příkazní smlouva  Jednatelství bez příkazu (ve skutečnosti nejde o smlouvu, ale smlouvám je nejblíže)  Smlouva o úschově  Smlouva o ubytování  Smlouva o přepravě osob  Smlouva o přepravě nákladu  Smlouva zprostředkovatelská  Vklady  Smlouva o sdružení  Smlouva o důchodu  Cestovní smlouva Občanský zákoník dále obsahuje úpravu sázek a her, veřejné soutěže a veřejného příslibu, které nejsou přímo smluvními typy, ale jde o způsob vzniku závazků.

Nepojmenované smlouvy

Nepojmenované smlouvy Možnost uzavření nepojmenovaných smluv je logickým důsledkem principu smluvní svobody uplatňovaného v soukromém právu. Na základě ust. § 51 občanského zákoníku mohou smluvní strany svá vzájemná práva a povinnosti upravit i jinou smlouvou než jsou typové smlouvy shora vyjmenované. Nepojmenovaná smlouva však nesmí směřovat k obcházení zákona, tj. nelze nepojmenovanou smlouvou upravit vzájemný vztah, který svým obsahem odpovídá některé typové smlouvě a v této nepojmenované smlouvě se odchýlit od kogentních ustanovení upravujících typovou smlouvu, tj. od ustanovení od nichž se odchýlit nelze. Například tak nelze obejít ustanovení upravující nájemní smlouvu k bytu, jež slouží k ochraně nájemce, a uzavřít nepojmenovanou smlouvu, jejímž obsahem bude závazek jedné strany přenechat druhé straně byt a závazek druhé strany platit pravidelné platby. Pokud by taková smlouva obsahovala ustanovení, jež snižují ochranu nájemce bytu pod zákonem povolenou úroveň, byla by taková ustanovení neplatná. Současně by na celou smlouvu bylo nutno nahlížet jako na nájemní smlouvu, ačkoliv by třeba byla 74

pojmenována jinak, neboť právní úkony (včetně smluv) je třeba vždy posuzovat podle jejich obsahu. Spotřebitelské smlouvy Pojem spotřebitelské smlouvy a právní úprava těchto smluv se v občanském zákoníku objevily zapracováním příslušných směrnic Evropských společenství v roce 2001 v rámci procesu harmonizace českého právního řádu s předpisy Evropských společenství. Nejedná o žádný zvláštní typ smlouvy. Spotřebitelskou smlouvou může být v zásadě kterýkoliv typ smlouvy uvedený výše, spotřebitelskou smlouvou může být i smlouva nepojmenovaná. (Spotřebitelské smlouvy jsou podrobně rozebrány v kapitole č. 7).

6.6

Shrnutí učiva

Smlouva je považována za právní úkon složený ze dvou jednostranných úkonů, jimiž je oferta (nabídka) a akceptace (přijetí). Smlouva je mezi akceptantem a oferentem uzavřena, jen tehdy pokud se vůle oferenta i akceptanta shodují. Shoda vůle stran se nazývá smluvní konsens. Ke vzniku smlouvy je třeba, aby se její účastníci shodli alespoň o jejích podstatných náležitostech.

6.7

Samostatná práce studenta 1. 2. 3. 4. 5.

6.8 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Charakterizujte smlouvu. Popište postup při sestavení smlouvy. Vysvětlete vztah obchodního a občanského zákoníku při uzavírání smluv. Jak se smlouva uzavírá? Jak smlouvy rozdělujeme?

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

75

Spotřebitelské smlouvy

76

7

Spotřebitelské smlouvy

Obsah kapitoly: 7.1 7.2 7.2.1 7.2.2 7.2.3 7.3 7.4 7.5

7.1  

7.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Na co se dané ustanovení vztahuje Zmeškání lhůty Ochrana spotřebitele Shrnutí učiva Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly vymezení spotřebitelských smluv ochrana spotřebitele

Klíčová slova

dodavatel, spotřebitel, spotřebitelská smlouva

V roce 2000 byla přijata novela občanského zákoníku, která zásadním způsobem posílila možnosti spotřebitelů vyvázat se z takto uzavřených a nevýhodných smluv.

Uzákonění potřebitelských smluv

S platností od 1. ledna 2001 platí, že byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele, může spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 7 dnů od jejího uzavření. V případě, že dosud nedošlo k plnění podle smlouvy, tato lhůta se prodlužuje na 1 měsíc. 7.2.1

Na co se dané ustanovení vztahuje

a) Podstatou spotřebitelských smluv je jakýkoliv závazkově právní vztah podle části osmé občanského zákoníku, kdy na jedné straně smlouvy stojí dodavatel v pozici podnikatele a na straně druhé je spotřebitel, který toto zboží kupuje pro svou osobní potřebu, nikoliv pro účely podnikání. Takovou smlouvou může být prakticky jakákoliv smlouva, i když je v ní obyčejná koupě „zamaskována“ například pronájmem věci s následnou koupí či jiným způsobem. Takové praktiky jsou používány k tomu, aby co nejlépe zamaskovaly konečnou cenu (např. cena 25 000 Kč se rozloží na několik splátek s patřičně vysokým úrokem zamaskovaným do smluvních podmínek, a tak je třeba nakonec zaplatit mnohem více peněz). b) Spotřebitelskou smlouvou je tedy i nákup cigaret v trafice či televizoru v hypermarketu. Zde se jedná o stálé provozovny a tak od smlouvy nelze odstoupit tak, jak bylo uvedeno výše (samozřejmě v případě, že obchodník tuto možnost nenabízí v rámci služeb péče o zákazníky). Pokud k uzavření smlouvy dojde mimo 77

Podstata spotřebitelských smluv

stálou provozovnu dodavatele (např. během zájezdu, na předváděcí akci v restauraci nebo na „party“ u některého z přátel), je možné bez jakýchkoliv problémů do sedmi dnů od této smlouvy odstoupit. Pokud by však zboží takto zakoupil pořadatel „party“, pak od smlouvy odstoupit nemůže, neboť se na něj vztahuje výjimka, která hovoří o nepoužitelnosti takových ustanovení v případě, že si „spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky“. Odstoupení smlouvy

od

c) Odstoupení musí obchodník obdržet do 7 dnů d) Z právního hlediska je uvedená sedmidenní lhůta hmotněprávní lhůtou, a nikoliv procesní. Proto je třeba, aby odstoupení od smlouvy došlo dodavateli nejpozději do sedmi dnů, nestačí tedy odstoupení od smlouvy odeslat do sedmi dnů. Příklad: V pondělí 10. října byla uzavřena smlouva, v úterý 11. října začíná běžet sedmidenní lhůta, během níž je možné od smlouvy odstoupit a tato lhůta končí v pondělí 17. října. Nejpozději 17. října tak musí být odstoupení od smlouvy doručeno dodavateli. Pokud by poslední den lhůty připadl na víkend nebo státní svátek, tato lhůta se posunuje na první následující pracovní den. e) Na možnost odstoupit od smlouvy do sedmi dnů musí být spotřebitel písemně upozorněn. Nejčastěji se tak děje prostřednictvím obchodních podmínek psaných drobným písmem na druhé straně formuláře. f) Pokud by spotřebitel nebyl upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy, tak je možné od takovéto smlouvy odstoupit ve lhůtě jednoho roku. g) Jak postupovat při odstoupení od smlouvy h) Nejlepší způsob, jak se vyvarovat podobných problémů, je neúčastnit se takových zájezdů, kdy člověk podlehne psychologickému masírování a podepíše smlouvu, kterou by za normálních podmínek nepodepsal. i) Pokud je již taková smlouva podepsána, je třeba si ji důkladně pročíst, a to včetně pasáží psaných velmi drobným písmem. j) V části, která je věnována odstoupení od smlouvy, je třeba nalézt všechny podmínky, které je třeba splnit pro platné odstoupení od smlouvy (kam odstoupení odeslat, jakým způsobem, zda je třeba spolu s odstoupením odeslat i zboží atd.). k) Pečlivě si spočítat, do kdy je třeba doručit toto odstoupení. l) Vyhotovit text odstoupení od smlouvy a podepsat jej. m) Je-li spolu s odstoupením nutné odeslat i zboží, pak tento papír pevně připojit ke krabici se zbožím. V případě několika krabic raději papír připojit ke každé z nich. n) V dostatečné lhůtě odeslat odstoupení nebo zboží dodavateli na adresu, kterou uvedl v textu smlouvy týkajícím se odstoupení od smlouvy. V případě, že si nejsme jistí tím, že bude odstoupení doručeno dodavateli včas, je vhodné využít některou z expresních dodávkových služeb (např. Obchodní balík České pošty, PPL, DPD, Ravi expres, DHL a další). Je vhodné odeslat odstoupení od smlouvy nebo i zboží spolu s odstoupením doporučeně a s dodejkou. Za několik desítek korun navíc tak získáme doklad o tom, kdy bylo zboží odesláno a kdy bylo doručeno, popřípadě kdy 78

byl dodavatel k převzetí zásilky vyzván (vyzvání je pro tyto účely chápáno jako doručení). o) Pečlivě schovat všechny doklady týkající se této smlouvy pro případné spory. V žádném případě po Vás nemůže dodavatel požadovat zaslání originálu kupní smlouvy. Bude-li mít takový požadavek, zašlete mu maximálně okopírovanou smlouvu, originál si za všech okolností ponechte. 7.2.2

Zmeškání lhůty Zmeškání lhůty

Co dělat v případě zmeškání lhůty? 





7.2.3

Prodloužení lhůty - Pokud již uplynula lhůty zákonem stanovená pro možnost odstoupit od smlouvy, je sice málo pravděpodobné, ale možné, že dodavatel sám z vlastní vůle tuto lhůtu ve smlouvě prodloužil. Opak ale bude v drtivé většině pravdou. Smlouva uzavřená v tísni - Další možností je, že spotřebitel prohlásí, že smlouvu uzavřel v tísni za nápadně nevýhodných podmínek nebo při nesvobodné vůli. To, že se tak nestalo, je téměř vždy obsahem smluvních podmínek. Takto uzavřené smlouvy jsou neplatné a lze se této neplatnosti kdykoliv dovolat, musíme ale své tvrzení případně i před soudem prokázat (což je téměř nemožné). Hodnota zboží neodpovídá ceně - Další možností je tvrzení spotřebitele, že hodnota odebraného zboží je v příkrém rozporu se zaplacenou cenou (zboží má mnohem menší hodnotu než cena, kterou jsme zaplatili), tudíž nedošlo k uzavření smlouvy v souladu s dobrými mravy. I zde je možné se dovolat neplatnosti z tohoto důvodu v jakékoliv době, je však třeba počítat se soudním sporem, a to je běh na dlouhou trať. Zda-li skutečně hodnota zboží a přiměřený zisk dodavatele neodpovídají zaplacené ceně, by musel rozhodnout soud na základě posudku soudního znalce. Ochrana spotřebitele

Zvláštní úprava smluv uzavíraných mezi podnikateli a spotřebiteli, tj. režim spotřebitelských smluv byl nově začleněn do občanského zákoníku, a to zejména z důvodu požadavků EU na ochranu spotřebiteli, pro které nedostačovala dosavadní ochrana omezená na prodej zboží v obchodě. Ochrana spotřebitele je zajištěna výslovnou zákonnou úpravou v jeho prospěch umocněnou omezením principu smluvní svobody - spotřebitelské smlouvy se nesmí odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, která mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení, a dodavatelova odpovědnost nemůže být smluvně omezena. Navíc je nepřípustné si ujednat podmínky či cenu stanovenou dodavatelem bez vědomí a znalosti spotřebitele. Připouští se uzavírání spotřebitelských smluv prostředky na komunikaci na dálku (televize, internet, telefon atd.) pod podmínkou informování spotřebitele v předstihu o dodavateli, zboží a ceně. Navíc po uzavření spotřebitelské smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku a před plněním musí být spotřebiteli písemně poskytnuty následující informace: 79

Ochrana spotřebitele

   

obchodní jméno a IČ dodavatele podmínkách a postupu při odstoupení od smlouvy - 14 dní od převzetí (jinak i 3 měsíce) poprodejních službách a záruce podmínkách pro zrušení smlouvy.

Poskytne-li dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není spotřebitel povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom vyrozumět. Všeobecně platí, že pokud spotřebitelská smlouva nebyla uzavřena v prostorech dodavatele (v obchodě), spotřebitel může od ní odstoupit do 7 dnů od jejího uzavření. Odstoupení od spotřebitelské smlouvy zásadně též umožňuje zrušit související úvěrovou smlouvu.

7.3

Shrnutí učiva

Spotřebitelská smlouva je smlouva mezi spotřebitelem a dodavatelem. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Právní úprava v občanském zákoníku vymezuje odchylky od obecné smluvní úpravy.

7.4

Samostatná práce studenta 1. 2. 3. 4.

7.5 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Definujte pojem spotřebitelská smlouva. Popište odchylky od obecné úpravy smluvního práva. Které smlouvy lze považovat za spotřebitelské? Které smlouvy se označují za distanční?

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/. 80

8

Smlouvy kupní, darovací a směnná

Obsah kapitoly: 8.1 8.2 8.1 8.2.1 8.2.2 8.2.3 8.2.4 8.2.5 8.2.6 8.2.7 8.3 8.4 8.5 8.5.1 8.5.2 8.5.3 8.6 8.7 8.8

8.1   

8.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Kupní smlouva Podstatné náležitosti Předmět koupě Práva a povinnosti stran Nabytí vlastnického práva Odpovědnost za prodlení Odpovědnost za vady předmětu koupě Vedlejší ujednání při kupní smlouvě Vzor kupní smlouvy Směnná smlouva Darovací smlouva Práva a povinnosti stran Odpovědnost stran Vzor smlouvy Shrnutí Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly charakteristika a náležitosti kupní smlouvy charakteristika a náležitosti směnná smlouvy charakteristika a náležitosti darovací smlouvy

Klíčová slova

kupující, prodávající, koupě, dárce, obdarovaný, synallagmatická smlouva, výměna, směna, vrácení daru

8.1

Kupní smlouva

(§ 588 a násl. obč. zákoníku) Kupní smlouva je hospodářsky nejvýznamnějším a nejvyužívanějším smluvním typem. Kupní smlouva je synallagmatickou smlouvou, která zakládá vzájemné závazky stran, spočívající v povinnosti prodávajícího odevzdat kupujícímu předmět koupě a převést na něj vlastnické právo a v povinnost kupujícího zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Základní znaky kupní smlouvy: 1. 2.

Charakteristika kupní smlouvy

Základní znaky kupní smlouvy

synallagmatičnost, úplatnost, 81

3. 4. 5. Podstatné náležitosti kupní smlouvy

stranami jsou prodávající a kupující (kupní smlouva je smlouvou dvoustranou, to však nebrání tomu, aby na každé straně bylo několik osob), prodávající má povinnost odevzdat předmět koupě do vlastnictví kupujícího, kupující má povinnost zaplatit kupní cenu.

Podstatné náležitosti kupní smlouvy: předmět koupě kupní cena

Kupní smlouva vzniká dvoustranným právním úkonem. Pro vznik kupní smlouvy je nutné, aby se strany dohodly na podstatných náležitostech. Předmět koupě

Předmět koupě je obecně vymezen v ustanovení § 118 občanského zákoníku. Předmětem kupní smlouvy tedy může být jakýkoli předmět občanskoprávních vztahů. Tzn., že jím mohou být jak věci movité, tak nemovité, práva, pokud to jejich povaha připouští nebo jiné majetkové hodnoty. Mohou jím být i byty a nebytové prostory.7 Jsou-li předmětem koupě práva, jedná se postoupení pohledávky podle § 524 občanského zákoníku a jsou-li jím dluhy, je to převzetí dluhu podle § 531 občanského zákoníku.8 Některé věci jsou však z předmětu kupní smlouvy vyloučeny zákonem, např. orgány za účelem transplantace.9 Kupní smlouva mezi dodavatelem a spotřebitelem také vylučuje ze svého předmětu, na základě zákona o ochraně spotřebitele, výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami.10 Předmětem koupě nemohou být také platné peníze. Co se týče věcí, mohou být předmětem koupě jak věci individuálně určené, které jsou nezastupitelné, tak věci druhově určené, které jsou zastupitelné. Individuálně určená věc musí být ve smlouvě dostatečně identifikována a odlišena od jiných věcí stejného druhu, aby nedošlo k její záměně. Zánik individuálně určené věci po uzavření smlouvy má za následek zánik závazku v důsledku dodatečné nemožnosti plnění. Je li věc určena druhovými znaky, je zapotřebí určení jejího množství. Kupní cena

Kupní cena

Druhou podstatnou náležitostí kupní smlouvy na které se strany musí shodnout, je kupní cena. Kupní cena je hodnota tvořená penězi, která je protiplněním za předmět koupě. Občanský zákoník stanoví, že cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a. Některé ceny jsou totiž regulovány nejvyššími možnými cenami. Překročení této ceny má za následek relativní neplatnost smlouvy. Takováto smlouva je tedy platná, pokud se oprávněná strana neplatnosti nedovolá. „Jestliže se oprávněný účastník dovolá neplatnosti, není smlouva neplatná zcela, ale jen v rozsahu, ve kterém odporuje závaznému právnímu předpisu o cenách (zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, a vyhláška 580/1990 Sb., kterou se provádí zák. č. 526/1990 Sb., o cenách ve znění vyhlášky č. 581/1992 Sb.).“ Pokud cena není regulována cenovými předpisy, závisí stanovení její výše pouze na dohodě stran. Kupní cena musí být dostatečně určitě určena. Nejčastějším způsobem určení ceny je stanovení konkrétní finanční částky, ale cena může být také určena tak, že si strany dohodnou třetí osobu, která stanoví cenu, nebo si stanoví postup stanovení kupní ceny.

82

Forma Zákon pro kupní smlouvu nestanoví zvláštní formu. Může být tedy uzavřena jak písemně, ústně, ale i konkludentně. Písemná forma je stanovena pouze pro kupní smlouvu jejímž předmětem je nemovitost s tím, že podpisy stran musí být na jedné listině. 8.2.1   

Podstatné náležitosti vymezení předmětu koupě stanovení kupní ceny - nejčastěji se výše ceny stanový určitou peněžitou částkou. K platnosti smlouvy však stačí, když smlouva obsahuje postup při určení výše. Některé ceny jsou regulovány cenovými právními předpisy. Sjednaná cena musí být s nimi v souladu (zákon pro případ nedodržení stanový relativní neplatnost - § 40a občanského zák.).

Z projevu stran musí vyplývat, že má dojít k převodu práva (toto vyznívá např. z názvu smlouvy). 8.2.2

Forma

Předmět koupě

Podstatnou náležitostí smlouvy je dostatečné určení předmětu koupě - věci, kterou má prodávající odevzdat kupujícímu. Předmět koupě můžeme rozlišovat z různých hledisek. Např.:  Jde-li o věc individuálně určenou, musí smlouva obsahovat údaje, které ji dostatečně odliší od jiných věcí stejného druhu. Věc jednotlivě určená musí v době uzavření smlouvy existovat, jinak je smlouva neplatná pro počáteční nemožnost plnění (§ 37 odst. 2 Občanského zák.). Jednotlivá věc je většinou nezastupitelná (ve smlouvě může být dohodnuta zastupitelná povaha). Při zániku věci jednotlivě určené po uzavření smlouvy nastává dodatečná nemožnost plnění a závazek zaniká. Může jít také o věc hromadnou, která je souborem samostatných věcí tvořících určitý celek - např. knihovna, podnik.  Na druhé straně může jít o věc určenou druhově (určen počet kusů, hmotnost, množství,…). Její jakost nemusí být ve smlouvě uvedena, stanoví ji zákon (§ 496 Občanského zák.). Věc určená podle druhu má zastupitelnou povahu - závazek trvá i po zániku věci, kterou měl prodávající připravenu, musí obstarat novou věc stejného druhu. Věc nemusí ani existovat v době uzavření smlouvy. Musíme však odlišit koupi věci budoucí od koupě naděje: a) koupě věci budoucí - riziko nese prodávající (je odpovědný za nesplnění závazku, jestliže věc kupujícímu neodevzdá); sem patří tzv. kupní smlouvy na nádobí b) koupě naděje - riziko nese kupující Předmětem kupní smlouvy může být věc movitá (§ 133 Občanského zák.) i nemovitá. Toto rozlišení má význam z hlediska formy smlouvy a doby přechodu vlastnického práva. Je-li předmětem věc nemovitá, platí některá zvláštní zákonná ustanovení - např. vklad do katastru nemovitostí. Předmětem koupě nemůže být reálná část věci (nemůže být předmětem práva). Ale existují výjimky, např. byty (podle zákona č. 72/1994 Sb.). Ideální část věci (např. 83

Podstatné náležitosti

spoluvlastnický podíl) může být předmětem koupě (problém nastává při aplikaci § 140 Občanského zák.). Příslušenství věci (§ 121 Občanského zák.) je v zásadě předmětem koupě věci spolu s věcí hlavní, protože sdílí její právní osud (neplatí to např. při převodu nemovitosti plot, studna). Je přípustný samostatný prodej věci, která byla dosud příslušenstvím. Peníze nemohou být předmětem kupní smlouvy, které jsou zákonným platidlem = kdyby ano, jednalo by se o směnnou smlouvu. Mohou jím být však mince historické. Předmětem koupě může být i právo, pokud to jeho povaha připouští (§ 118 odst. 1 Občanského zák.). Je-li předmětem pohledávka (nejčastější případ), použijí se přednostně ustanovení o postoupení pohledávky. 8.2.3 Práva a povinnosti

Práva a povinnosti stran

Základní povinností prodávajícího je odevzdání prodané věci a převod vlastnického práva k ní na kupujícího. Podle § 591 tak musí učinit v době stanovené ve smlouvě nebo bez zbytečného odkladu; když má věc odeslat (§ 594 Občanského zák.) - předat věc ve stanovené době dopravci (srovnej § 567 odst. 2 Občanského zák.) = k odevzdání věci dochází až když ji kupující převezme od dopravce. Je-li věc prodána v obchodě na objednávku, je prodávající povinen odevzdat věc ve lhůtě přiměřené okolnostem (§ 613 Občanského zák.). Prodávající je oprávněn odepřít odevzdání věci, jestliže kupující je v prodlení s placením kupní ceny (§ 591 Občanského zák.). Prodávající má povinnost odevzdat věc v místě plnění (to může být stanoveno ve smlouvě) = není-li, je místem odevzdání bydliště prodávajícího, nebo jeho sídlo (§ 567 odst. 1 Občanského zák. - prodávající je v tomto případě dlužníkem). Od místa plnění je nutno odlišit místo určení, tj. místo, kam se má věc odeslat = když není shodné s místem plnění, nese náklady odeslání kupující (§ 593Občanského zák.). Odevzdaná věc musí mít stanovenou jakost (souhrn vlastností, které jsou rozhodující pro její použití). Ta může být určena ve smlouvě (např. odkazem na vzorník), nebo jí stanoví zákon (§ 496 Občanského zák. určuje střední jakost). Nemá-li věc předepsanou jakost, vzniká prodávajícímu odpovědnost za faktické vady věci. Prodávající má povinnost umožnit nabýt vlastnické právo k prodávané věci. Pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného, věc nesmí být zatížena právy jiných osob (např. právem zástavním). Není-li splněna tato podmínka, vzniká prodávajícímu odpovědnost za právní vady věci (ta je omezena v § 500 Občanského zák.). Prodávající je též povinen poskytnout součinnost potřebnou k převodu vlastnického práva (např. při zápisu nemovitosti do katastru nemovitostí). Také kupující musí poskytnout součinnost (např. převzít věc). Jeho základní povinností je však zaplatit kupní cenu, bez zbytečného odkladu, není-li sjednáno jinak. Splatnost se většinou určuje k době odevzdání věci:  má-li se platit až v době po odevzdání věci, jedná se o koupi na úvěr  je-li cena splatná již v době před odevzdáním věci, pak jde o koupi prenumerační (před přechodem vlastnictví)  může být dohodnuta koupě z ruky do ruky (za hotové - § 560, § 591 Občanského zák.) 84

Kupující má povinnost kupní cenu zaplatit v místě sjednaném ve smlouvě (nebo se použije § 567 odst. 1 Občanského zák. - v pozici dlužníka je teď kupující). Kupní cenu lze zaplatit i prostřednictvím pošty nebo banky - v tomto případě je rozhodující, kdy byla částka poukázána, pokud se strany nedohodly jinak (§ 567 odst. 2 Občanského zák.). Odevzdání předmětu koupě při prodeji zboží v obchodě (§ 614 odst. 1 Občanského zák.). Pokud není dohodnuto ve smlouvě něco jiného (místo, které určí kupující), je kupující povinen převzít věc v místě prodeje. Prodávající je povinen seznámit kupujícího se zvláštními pravidly, jejichž dodržování je třeba při užívání věci. Tuto povinnost nemá, kdy jde o pravidla obecně známá (§ 617, např. že musí zapnout přístroj do zásuvky). 8.2.4

Nabytí vlastnického práva

Uzavřením kupní smlouvy nedochází ještě k převodu vlastnického práva, vzniká pouze povinnost prodávajícího převést toto právo. Kupní smlouva je však právním titulem nabytí vlastnického práva (k jeho převodu nedochází, je-li smlouva neplatná).

Nabytí vlastnického práv

Vlastnické právo k nemovitosti nabývá kupující tím, že je mu zapsán vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Úřad před zápisem zkoumá, zda je prodávající oprávněn nakládat s nemovitostí. K získání práva k movité věci postačuje její převzetí - buď fyzické, nebo symbolické. Převod vlastnického práva lze ve smlouvě dohodnout i k pozdější době (může se týkat jakékoliv movité věci). Často má toto ujednání povahu tzv. výhrady vlastnictví (musí být sjednána písemně) = vlastnické právo přechází na kupujícího až po zaplacení kupní ceny (§ 601 Občanského zák.). Výhradu vlastnictví nelze sjednat při koupi nemovitosti - zde se to řeší tzv. odkládací podmínkou zaplacení kupní ceny. S převodem vlastnického práva nabývá kupující některá oprávnění, zejména s předmětem koupě nakládat. Oprávnění užívat věc nabývá kupující od jejího převzetí bez ohledu na to, zda vlastnické právo k ní již přešlo. Vlastník věci nese v zásadě nebezpečí škody na věci = nebezpečí nahodilé zkázy (např. odcizení) a nahodilého zhoršení předmětu koupě přechází na kupujícího současně s nabytím vlastnického práva (§ 590 Občanského zák.). Zákon umožňuje, aby se strany dohodly na přechodu nebezpečí uvedené škody na věci odchylně od zákona. 8.2.5

Odpovědnost za prodlení

Prodávající je v prodlení, jestliže nesplní včas (nastupuje § 517 Občanského zák.) a řádně (věc má faktické či právní vady) svůj závazek odevzdat předmět koupě a převést na kupujícího vlastnické právo k němu. Kupující je oprávněn odstoupit od smlouvy, jestliže prodávající, který je v prodlení, mu neodevzdá věc nebo nepřevede na něho vlastnické právo k předmětu koupě ani v dodatečné přiměřené lhůtě (§ 517 odst. 1 Občanského zák.). Při prodeji věci na 85

Odpovědnost za prodlení

objednávku v obchodě může kupující od smlouvy odstoupit, jestliže mu není věc odevzdána ve stanovené lhůtě (přitom nemusí poskytovat lhůtu dodatečnou - § 613 Občanského zák.). Je-li kupující v prodlení s placením kupní ceny, má prodávající právo požadovat vedle kupní ceny i úroky z prodlení. Výše úroku z prodlení činí dvojnásobek diskontní sazby stanovené ČNB. 8.2.6 Vady věci

Faktické vady věci = když nemá stanovenou jakost, nebo byla-li odevzdána v jiném množství. Rozhodující pro odpovědnost za vady předmětu koupě je doba jeho převzetí kupujícím. V některých případech může vzniknout záruka za jakost (§ 502 odst. 1 Občanského zák.). Při ní odpovídá prodávající za vady, které se vyskytnou do stanovené doby po odevzdání věci. Prodávající neodpovídá za vady, které byly v době prohlídky věci kupujícím zjevné, ledaže kupujícího ujistil, že předmět je bez vad. Jestliže věc má vadu odstranitelnou, může se kupující domáhat jejího odstranění (§ 507 Občanského zák.). Má-li věc vadu neodstranitelnou, která však nebrání tomu, aby věc byla užívána dohodnutým způsobem, má kupující nárok pouze na slevu. Nelze-li věc takto užívat, může kupující odstoupit i od smlouvy (§ 507 odst. 1, § 597 odst. 1 Občanského zák.). Kupující má právo i na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady (§ 598 občanského zák., i zde platí notifikační povinnost). Právní vady věci = jestliže prodávající nesplní v souladu se zákonem svoji povinnost převést na kupujícího vlastnické právo k věci, nebo když je věc zatížena v rozporu se smlouvou právy jiných osob. Při právních vadách může kupující požadovat řádné splnění povinností prodávajícího = převod vlastnického práva či odstranění jiných právních vad. Když není splněna povinnost ani v dodatečné lhůtě, může kupující odstoupit od smlouvy (§ 517 odst. 1 Občanského zák.). Prodej zboží v obchodě (tj. prodej zboží podnikatelem spotřebiteli). Zde platí obecná úprava odpovědnosti za prodanou věc (§ 596 - § 600 Občanského zák.), ale s některými odchylkami (viz zákon na ochranu spotřebitele). Jednostranným prohlášením v záručním listě může prodávající poskytnout záruku v širším rozsahu, než který stanoví zákon. Záruční doba začíná běžet o převzetí věci kupujícím. Při vadě odstranitelné má kupující nárok na opravu věci. Při vadě neodstranitelné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo má právo na odstoupení od smlouvy. 8.2.7

Vedlejší ujednání

Odpovědnost za vady předmětu koupě

Vedlejší ujednání při kupní smlouvě

Tato ujednání zakládají samostatný právní vztah. Patří mezi ně 1. předkupní právo 2. právo zpětné koupě 3. jiná vedlejší ustanovení

86

8.3

Vzor kupní smlouvy KUPNÍ SMLOUVA O PRODEJI AUTOMOBILU (podle ust. § 588 a ust. § 612 občanského zákoníku)

……………………., s.r.o., IČ: ………………., se sídlem …………………………., jejím jménem jednatel pan (paní) …………………………………, jako prodávající, a pan (paní) ……………….., r. č. ……………….., bytem ………………………………………, jako kupující, uzavřeli dnešního dne tuto kupní smlouvu: I. Prodávající touto smlouvou a za podmínek v ní dohodnutých prodává kupujícímu osobní automobil zn…………… a kupující tento automobil uvedené značky za dohodnutých podmínek kupuje. Bližší určení prodávaného automobilu a jeho vybavení podle požadavků kupujícího jsou uvedeny v technické příloze, která je součástí této smlouvy, kupující ji spolu se smlouvou převzal a její obsah výslovně potvrzuje. II. Kupní cenu (včetně DPH) prodávaného automobilu uvedeného v čl. I. této smlouvy s vybavením podle technické přílohy této smlouvy dohodli účastníci částkou …………..Kč, slovy: ……………..korun českých. III. Kupní cenu uvedenou v čl. II. se kupující zavazuje zaplatit prodávajícímu na jeho účet u …………………………, zálohou ve výši………………Kč do 3 dnů ode dne podpisu této smlouvy a doplatek ve výši ……………..Kč do 10 dnů od doručení výzvy k převzetí automobilu. K zaplacení podle této smlouvy dochází dnem, kdy je příslušná částka připsána na účet věřitele. IV. Prodávající se zavazuje vyzvat kupujícího k převzetí automobilu do 4 týdnů ode dne zaplacení zálohy na kupní cenu podle čl. III. této smlouvy. V. Kupující se zavazuje převzít automobil v sídle prodávajícího do 10 dnů ode dne doručení výzvy k převzetí podle čl. IV. shora. Při převzetí vozidla kupující předloží prodávajícímu doklad o zaplacení doplatku kupní ceny a podepíše doklad o převzetí automobilu. Prodávající není povinen vydat kupujícímu automobil, dokud nebude zaplacen doplatek kupní ceny podle čl. III. shora, a tedy celá kupní cena, a pokud kupující nepodepíše doklad o převzetí automobilu. V případě nezaplacení doplatku nebo odmítnutí podepsat doklad o převzetí automobilu je kupující po uplynutí desetidenní lhůty k převzetí v prodlení s převzetím automobilu. 87

Vzor kupní smlouvy

VI. Je-li kupující v prodlení s převzetím automobilu, je povinen platit prodávajícímu úhradu za uskladnění, která činí 100 Kč za každý den prodlení. VII. Prodávající předá kupujícímu automobil s veškerým povinným a dohodnutým příslušenstvím a vybavením (specifikace je uvedena v technické příloze této smlouvy), návodem, záručním listem a doklady nezbytnými pro jeho užívání a provoz. VIII. Převzetím automobilu, tak jak je uvedeno shora, se stává kupující jeho vlastníkem a přechází na něj nebezpečí škody na prodané věci. IX. Každá ze smluvních stran má právo od této smlouvy písemně odstoupit, jestliže druhá strana nesplní povinnost, kterou podle této smlouvy či zákona má, ani v přiměřené dodatečné lhůtě stanovené ve výzvě ke splnění. X. Dojde-li ke zrušení nebo zániku této smlouvy z důvodů na straně kupujícího, je kupující povinen zaplatit prodávajícímu smluvní pokutu ve výši ………………Kč, a to do jednoho týdne ode dne, kdy jej prodávající k zaplacení smluvní pokuty vyzve. Povinnost zaplatit smluvní pokutu je dána bez ohledu na zavinění kupujícího. Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo prodávajícího na náhradu škody. XI. Práva kupujícího z vad prodaného automobilu se řídí záručními podmínkami na osobní vozy zn……………, které jsou součástí této smlouvy, kupující je převzal a řádně se s nimi seznámil, a příslušnými zákonnými ustanoveními. XII. Obě strany si smlouvu přečetly, s jejím obsahem souhlasí, což stvrzují svými podpisy. V ……………dne …………………………….

..................... prodávající

.................... kupující

88

8.4

Směnná smlouva

Uzavřená podle § 611 Občanského zák. Je to smlouva, kterou si strany vyměňují věc za věc. Od kupní smlouvy se odlišuje tím, že protiplněním za odevzdanou věc je také věc, ne peníze. Podstatné náležitosti - dostatečné určení věcí a vyjádření vůle stran, že má dojít k převodu vlastnického práva. Zákon stanoví, že se na směnnou smlouvu přiměřeně použijí ustanovení o kupní smlouvě. Každá ze stran má postavení prodávajícího i kupujícího. Úprava v OZ se nevztahuje na obchodní směnnou smlouvu (§ 261 odst. 6 Obchodního zák.).

8.5

Darovací smlouva

Uzavřená podle § 628 a násl. Občanského zák. Dárce bezplatně přenechává nebo se zavazuje bezplatně přenechat něco obdarovanému a ten s tím souhlasí. Zákon nepoužívá termín věc, ale pojem „něco“ - předmětem darování může být i právo, nebo jiná majetková povaha. Pojmovým znakem darovací smlouvy je bezplatnost. Může být vázána na splnění odkládací i rozvazovací podmínky. Dalším pojmovým znakem je dobrovolnost (darováním nejsou alimenty). Na základě darovací smlouvy dochází k převodu vlastnického práva. Pro vznik smlouvy se vyžaduje především dostatečné určení předmětu (může jít i o peníze) a projev vůle dárce jej darovat a obdarovaného jej přijmout. Forma smlouvy závisí na předmětu darování - jde-li o nemovitost, musí být písemná a sepsaná na jedné listině (§ 46). Také podstoupení pohledávky musí být písemné. Jde-li o movitou věc, může být uzavřena smlouva reálné povahy (okamžité předání věci) či konsensuální povahy - vzniká závazek odevzdat předmět po uzavření smlouvy pak zákon vyžaduje písemnou formu (§ 628 odst. 2). Neplatné je tzv. darování pro případ smrti. 8.5.1

Směnná smlouva

Darovací smlouva

Pojmové znaky

Práva a povinnosti stran

Povinností dárce je předat dar a převést vlastnické právo (dochází k němu stejně jako u Práva a kupní smlouvy). Obdarovaný má povinnost dar převzít. Dárce se může domáhat vrácení povinnosti stran daru (§ 630 Občanského zák.), jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Na obdarovaného se pak použijí ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 451 odst. 2 Občanského zák.). 8.5.2

Odpovědnost stran

Jestliže dárce nesplní svůj závazek z darovací smlouvy, nastává u něho prodlení Odpovědnost dlužníka. V praxi k tomu může dojít pouze u konsensuálních smluv. Pak může také stran dojít k prodlení věřitele (obdarovaného), když řádně nabídnutý předmět nepřevezme. Obdarovanému nevznikají nároky z vad věcí (faktických ani právních). Dárce je pouze povinen upozornit obdarovaného na vady daru, o kterých ví = když toto nesplní, může mu vzniknout odpovědnost za škodu způsobenou obdarovanému těmito vadami. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit. 89

8.5.3 Vzor smlouvy

Vzor smlouvy

Uzavřená podle § 628 a násl. Občanského zákoníku v účinném znění smluvní strany této smlouvy, kterými jsou: Darující Jméno Příjmení, rodné číslo : 123456/1234, trvalé bydliště : přesná adresa (v případě právnické osoby nutno uvést : název, sídlo, IČ, zastoupení) a Obdarovaný Jméno Příjmení, rodné číslo : 123456/1235, trvalé bydliště : přesná adresa 

se dohodly, že spolu uzavřou tuto darovací smlouvu a projevily vůli řídit se všemi jejími ustanoveními. Otázky touto smlouvou neupravené se řídí právním řádem České Republiky Předmět smlouvy

Předmětem této smlouvy je : dům číslo popisné ................, objekt bydlení na stavební parcele p. č. .... a stavební parcela p. č. .... o výměře ..... m2, vše zapsané na LV č. ..... pro obec .... a k.ú. ...... u Katastrálního úřadu ............ včetně příslušenství, zejména studny, oplocení, ..................... Prohlášení darujícího I. Darující prohlašuje, že věci, které jsou předmětem podle této smlouvy jsou v jeho výlučném vlastnictví, a to na základě kupní smlouvy ze dne .......... uzavřené mezi ním a .......................... II. Prodávající prohlašuje, že na věcech, které jsou předmětem podle této smlouvy včetně příslušenství neváznou žádné právní vady, bránící nebo omezující vlastníka ve volné dispozici s tímto majetkem, zejména se na ně neváže zástavní právo nebo věcné břemeno ani nemají žádné faktické ani skryté vady. III. Prodávající se zavazuje, že darované nemovitosti vyklidí do 10 dnů od podpisu této smlouvy. Prohlášení obdarovaného I. Obdarovaný prohlašuje, že mu je stav darovaných nemovitostí znám a že je do svého výlučného vlastnictví bezplatně darem s díky přijímá a přebírá. II. Obdarovaný prohlašuje, že na vlastní náklady podá návrh na vklad vlastnického práva 90

do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v ............ do 7 dnů od podpisu této smlouvy. Vklad do katastru nemovitostí na základě této smlouvy bude zapsán na LV č. .... pro k.ú. ........... u Katastrálního úřadu ............... Jméno Příjmení (obdarovaného), rodné číslo : 123456/1235, trvalé bydliště : přesná adresa, ostatní části beze změny Závěrečná ustanovení I. Účinky této smlouvy nastanou okamžikem podpisu. II. Tato smlouva je vyhotovena ve .... vyhotoveních. III. Účastníci této smlouvy prohlašují, že si text smlouvy důkladně přečetli, s obsahem souhlasí a že tato smlouva byla uzavřena podle jejich skutečné, svobodné a vážné vůle, nikoli v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a na důkaz toho pod ni připojují své podpisy. V …………..dne .......….. Darující (podpis)

8.6

Obdarovaný (podpis)

Shrnutí

Kupní smlouva upravuje vztahy mezi prodávajícím a kupujícím, kdy prodávající se zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupující je zavázán předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. Písemná forma se vyžaduje jen v případě, že se jedná o nemovitost. Ustanovení o kupní smlouvě se přiměřeně použijí také na směnu či výměnu. Darování vzniká na základě smlouvy, kterou dárce přenechává nebo slibuje něco bezplatně přenechat obdarovanému a obdarovaný tento dar nebo slib přijímá. Ve shora uvedených případech se jedná o dvoustranné smlouvy.

91

8.7 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

8.8 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Samostatná práce studenta Vyjmenujte podstatné náležitosti kupní smlouvy. Sestavte jednoduchou kupní smlouvu. Vyjmenujte podstatné náležitosti směnné smlouvy. Sestavte jednoduchou směnnou smlouvu. Vyjmenujte podstatné náležitosti darovací smlouvy Sestavte jednoduchou darovací smlouvu. Definujte rozdíly mezi kupní a darovací smlouvou.

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A.; SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

92

9

Nájemní smlouva

Obsah kapitoly: 9.1 9.2 9.3 9.3.1 9.3.2 9.4 9.4.1 9.4.2 9.5 9.6 9.7

9.1 

9.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Nájemní smlouva Základní pojmy Vzor smlouvy Podnájemní smlouva Podstatné náležitosti Vzor smlouvy Shrnutí Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly vymezení charakteristiky nájemní smlouvy

Klíčová slova

Nájemní smlouva, nájemce, pronajímatel, nájem, nájemné, nájemí smlouva.

9.3

Nájemní smlouva

Nájemní právo je součástí občanského práva. V případech nájmu se předpisy občanského práva řídí i vztahy mezi podnikateli, které jsou jinak upraveny obchodním zákoníkem. Od 31.března 2006 vstoupila v účinnost novela občanského zákoníku, která přináší důležité změny do práv a povinností nájemníků. Jde hlavně o tyto případy, kdy může pronajímatel vypovědět nájem bez přivolení soudu:  nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě  nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčních plateb nebo nedoplnil peněžní prostředky na účtu sloužící jako kauce  nájemce má dva nebo více bytů, vyjma případů, kdy na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt  nájemce neužívá byt bez vážných důvodů nebo jen občas  jde o byt (dům) zvláštního určení a nájemce není zdravotně postižená osoba  pokud nájemce včas písemně neoznámí pronajímateli veškeré změny v počtu osob, které žijí s nájemcem v bytě a to do 15 dnů, kdy ke změně došlo 93

Nájemní právo



 

    



9.3.1 

  

9.3.2 Vzor smlouvy

Beze změny zůstává, že jestliže nájemce zemře či opustí trvale společnou domácnost, stávají se nájemci jeho děti, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti (opuštění domácnosti) ve společné domácnosti a nemají vlastní byt, to se týká i vnuků a dalších osob pečujících o domácnost nájemce, pokud se do bytu přistěhovaly nejpozději 30. března 2006. Od 31. března 2006 se totiž změnily některé podmínky přechodu nájmu: vnuci musí žít s nájemcem ve společné domácnosti po dobu tří let, o výjimce může rozhodnout jedině soud na druhy a družky může přejít nájem pouze tehdy, jestliže se na tom nájemce a pronajímatel písemně dohodli. Neexistence takové dohody může tedy fakticky zabránit přechodu nájmu. u registrovaného partnerství může přejít nájem bytu na partnera nájemce, pokud spolu žili v den smrti nebo odchodu ve společné domácnosti Kdy je nutný souhlas soudu s výpovědí: pronajímatel potřebuje byt pro sebe, manžela, děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence nájemce přestal vykonávat práci pro pronajímatele a pronajímatel potřebuje služební byt pro jiného nájemce, který pro něho bude pracovat je potřebné z důvodu veřejného zájmu s bytem nebo domem naložit tak, že byt nelze užívat, nebo vyžaduje-li byt nebo dům opravy, při jejichž provádění nelze byt nebo dům delší dobu užívat jde o byt, který souvisí stavebně s prostory určenými k provozování obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo vlastník těchto nebytových prostorů chce tento byt užívat Základní pojmy půjčka - přenechání druhově určené věci; dlužník je povinen vrátit věřiteli druhově určenou věc. Může se jednat o půjčku za úplatu, může však být i bezplatná. Nejobvyklejší je půjčka peněz. V tomto případě dochází k přechodu vlastnictví. výpůjčka - jedná se o věc individuálně určenou; výpůjčka je bezplatná -> vlastním nákladem o věc pečuji nájem - věc individuálně určená, vlastnictví nepřechází, vztah je časově ohraničen a je zásadně úplatný koupě, dar - věc individuálně určená, jedná se o změnu vlastnictví; stav je definitivní (z hlediska časového) Vzor smlouvy

Uzavřená ve smyslu § 663 a násl. občanského zákoníku níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi smluvními stranami, kterými jsou: Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená jako pronajímatel na straně jedné (dále jen „pronajímatel“) a 94

Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená jako nájemce na straně druhé (dále jen „nájemce“) takto: I. Předmět smlouvy Předmětem této smlouvy je pronájem majetku pronajímatele nájemci. Pronajímatel je mimo jiné vlastníkem: ............................................... (dále jen „předmět nájmu“). Pronajímatel přenechává touto smlouvou předmět nájmu do nájmu nájemci a nájemce předmět nájmu do nájmu přijímá, a to za podmínek uvedených v této smlouvě. II. Nájemné a služby spojené s nájmem Nájemné za předmět nájmu činí ..... Kč/rok. Dílčí měsíční platba nájemného tedy činí .................... Kč. Nájemné bude hrazeno nájemcem pronajímateli měsíčně vždy k 15. kalendářnímu dni měsíce, za který je hrazeno, a to na základě faktury vystavené pronajímatelem. Počínaje rokem následujícím po uzavření této smlouvy může být nájemné valorizováno o úředně přiznaný roční klouzavý průměr celkové inflace (dále jen "inflace") za předchozí rok. Vzhledem k tomu, že údaje o míře inflace jsou zveřejňovány až v průběhu roku, doplatí nájemce rozdíl v nájemném za předchozí měsíce příslušného roku v prvním platebním termínu po zveřejnění oficiálních údajů o míře inflace za předchozí rok. Obě strany se zavazují respektovat pro tento účel oficiální údaje Českého statistického úřadu. Veškeré výpočty valorizací provádí pronajímatel. III. Doba nájmu Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou počínající .................. Každá ze stran této smlouvy ji může kdykoli vypovědět písemnou výpovědí zaslanou druhé smluvní straně doporučenou poštou. Výpovědní lhůta činí 3 měsíce a počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bude výpověď doručena příslušné smluvní straně. Nájemní vztah lze rovněž ukončit výpovědí s výpovědní lhůtou jednoho dne ode dne doručení písemné výpovědi druhé smluvní straně, pokud je důvodem k výpovědi hrubé porušení této smlouvy druhou smluvní stranou. Za hrubé porušení smlouvy se považuje zejména: - prodlení nájemce se zaplacením nájemného podle této smlouvy po dobu delší než 1 měsíc, - chování nájemce, v jehož důsledku vzniká na předmětu nájmu škoda nebo hrozí vznik značné škody nebo které jinak odporuje dobrým mravům, - činnost pronajímatele, která nájemci znemožňuje řádné užívání předmětu nájmu. - Nájemní vztah může být rovněž ukončen dohodou smluvních stran. 95

IV. Práva a povinnosti nájemce Nájemce se zavazuje užívat předmět nájmu řádně a v souladu s jeho povahou a obvyklým určením tak, aby nedošlo k jeho poškození. Nájemce je povinen provádět běžnou údržbu předmětu nájmu. Nájemce se zavazuje po skončení nájemního vztahu předmět nájmu neprodleně předat pronajímateli ve stavu, v jakém jej převzal, pokud se s pronajímatelem nedohodne jinak. Nájemce není oprávněn dát předmět nájmu do podnájmu. Jakékoli změny předmětu nájmu mimo běžné údržby je nájemce oprávněn provádět pouze s písemným souhlasem pronajímatele; úhradu takto vynaložených nákladů může požadovat, pouze pokud se k tomu pronajímatel při svolení ke změně písemně zavázal, jinak nájemci náleží pouze úhrada toho, o co se pronajímatel provedenou schválenou změnou obohatil. Každá taková úhrada je splatná až po skončení nájmu, a to na základě souhrnného vyúčtování. Nájemce je povinen oznámit pronajímateli bez zbytečného odkladu potřeby oprav, které má provést pronajímatel. Při porušení této povinnosti odpovídá nájemce za škodu tím způsobenou. Nájemce je povinen snášet omezení v užívání předmětu nájmu v rozsahu nutném pro provedení oprav předmětu nájmu, které provádí pronajímatel. V. Práva a povinnosti pronajímatele Pronajímatel je oprávněn požadovat umožnění prohlídky předmětu nájmu za účelem kontroly jeho stavu, a to vždy za přítomnosti oprávněného zástupce nájemce. Pronajímatel se zavazuje umožnit nájemci řádné užívání předmětu nájmu a zavazuje se poskytnout nájemci veškerou potřebnou pomoc k ochraně nájemce před zásahem třetích osob do výkonu nájmu. VI. Všeobecná a závěrečná ustanovení Otázky neupravené touto smlouvou se řídí příslušnými ustanoveními Občanského zákoníku. Nevynutitelnost nebo neplatnost kteréhokoli článku nebo ustanovení této smlouvy neovlivní vynutitelnost nebo platnost ostatních ustanovení této smlouvy. V případě, že jakýkoli takovýto článek nebo ustanovení by mělo z jakéhokoli důvodu pozbýt platnosti (zejména z důvodu rozporu s aplikovatelnými českými zákony a ostatními právními normami), provedou smluvní strany konzultace a dohodnou se na právně přijatelném způsobu provedení záměrů obsažených v takové části smlouvy jež pozbyla platnosti. Tato smlouva může být měněna jedině formou číslovaných písemných dodatků opatřených podpisy za obě smluvní strany. Tato smlouva je vyhotovena ve dvou exemplářích s platností originálu, z nichž každá smluvní strana obdrží po jednom. Zástupci smluvních stran prohlašují, že si smlouvu přečetli, souhlasí s ní a že tato smlouva vyjadřuje jejich pravou a svobodnou vůli, na důkaz čehož připojují své podpisy. 96

V ................. dne………………. Pronajímatel

9.4

Podnájemní smlouva

9.4.1

Podstatné náležitosti

Nájemce

Podnájem bytu je upraven v občanském zákoníku v § 719. Pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na dobu určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez časového určení jen s písemným souhlasem pronajímatele. Porušení této povinnosti se považuje za porušení povinnosti podle § 711 u odstavce 1 písm. d) občanského zákoníku (jeden z výpovědních důvodů). Smlouva o podnájmu upravuje podmínky skončení podnájmu, zejména možnost dát výpověď ze strany pronajímatele; nebylo-li dohodnuto jinak, platí, že podnájem lze vypovědět bez uvedení důvodů ve lhůtě podle § 710 u odst. 3 občanského zákoníku (nejméně tři měsíce tak, aby skončila ke konci kalendářního měsíce). Byl-li podnájem sjednán na určitou dobu, skončí také uplynutím této doby. Po skončení podnájmu podnájemce nemá právo na náhradní podnájem. 9.4.2

Charakteristika podnájemní smlouvy

Vzor smlouvy

Pronajímatel: Jaroslav Vzor, r.č. 000000/0000, bytem Nová 12, 41501 Teplice (dále jen pronajímatel) a Podnájemce: Pavel Podnájemník, r.č. 000000/0000, bytem Zelená 2, 43201 Cínovec (dále jen podnájemce) uzavřeli níže uvedeného dne podle § 719 a násl. Občanského zákoníku tuto smlouvu o podnájmu I. Pronajímatel je na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi ním a majitelem domu panem Janem Doubkem řádným nájemcem bytu 2+1 s příslušenstvím v prvním patře domu č. p. 2058 ve Škroupově ulici v Teplicích. Souhlas majitele domu s podnájmem tvoří přílohu této smlouvy. II. Tento byt pronajímá pronajímatel podnájemci na dobu určitou od 1.10.1999 do 30.9.2000. Pronajímatel předá byt podnájemci ve stavu vhodném k řádnému užívání. Podnájemce se se stavem pronajímaného bytu seznámil a v tomto stavu jej přebírá. III. Podnájemce se zavazuje platit po dobu trvání podnájmu částku ........,- Kč měsíčně, na účet nájemce č. 0000000/0000 vedený AA bankou v Teplicích a to vždy k 15 dni měcíce, předcházejícímu měsíci za který se podnájem platí. Částka uvedená v předchozím odstavci v sobě zahrnuje také úhradu za služby spojené s 97

Vzor smlouvy

užíváním bytu a veškeré další platby spojené s užíváním bytu. IV. Podnájemce se zavazuje užívat byt řádně všechny povinnosti spojené s užíváním bytu včetně provádění drobných oprav, které by jinak byly povinností pronajímatele. V. Před uplynutím doby podnájmu je možné smlouvu vypovědět pouze v následujících případech: a) Pronajímatel může podnájem vypovědět podkud podnájemce neplní povinnosti vyplývající z této smlouvy, b) Podnájemce může smlouvu vypovědět, nebude-li moci, bez vlastního zavinění, řádně předmět podnájmu užívat. Výpovědní lhůta v těchto případech činí jeden měsíc a počítná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi. VI. Po skončení podnájmu odevzdá podnájemce pronajímateli byt ve stavu v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. VII. Účastníci smlouvu přečetli a s celým jejím obsahem souhlasí, což stvrzují svými podpisy. V …………..dne ………. Pronajímatel

9.5

Podnájemce

Shrnutí

Nájemní smlouva je závazek pronajímatele přenechat nájemci za úplatu věc k dočasnému užívání. Pojmovými znaky jsou: přenechání práva věc užívat, individuální Určení věci, dočasnost a úplatnost. Předmětem nájmu může být věc movitá i nemovitá. Speciálními případy jsou nájem bytu, podnájem, nájem obytných místností určených k trvalému bydlení, nájem a podnájem nebytových prostor a podnikatelský nájem movitých věcí.

9.6 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Samostatná práce studenta Jak nájem vzniká? Definujte nájemní smlouvu, vymezte její pojmové znaky. Jak nájem zaniká? Uveďte speciální případy nájmu. Uveďte, čím se vyznačuje nájem bytu. Vysvětlete pojem podnájem.

98

9.7 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Prah a: C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

99

100

10

Další typy smluv dle občanského zákoníku

Obsah kapitoly: 10.1 Cíle kapitoly 10.2 Klíčová slova 10.3 Smlouva o dílo 10.3.1 Podstatné náležitosti 10.3.2 Vzor smlouvy 10.4 Smlouva o půjčce 10.4.1 Podstatné náležitosti 10.4.2 Vzor smlouvy 10.5 Smlouva o výpůjčce 10.5.1 Podstatné náležitosti 10.5.2 Vzor smlouvy 10.6 Příkazní smlouva 10.6.1 Podstatné náležitosti 10.6.2 Vzor smlouvy 10.7 Smlouva o úschově 10.7.1 Vzor smlouvy 10.8 Smlouva o ubytování 10.8.1 Vzor smlouvy 10.9 Smlouvy o přepravě 10.9.1 Podstatné náležitosti 10.9.2 Vzor smlouvy 10.10 Smlouva o sdružení 10.10.1 Vzor smlouvy 10.11 Smlouva o důchodu (o zaopatření) 10.11.1 Vzor smlouvy 10.12 Cestovní smlouva 10.12.1 Podstatné náležitosti 10.12.2 Vzor smlouvy 10.13 Veřejná soutěž 10.14 Veřejný příslib 10.15 Shrnutí 10.16 Samostatná práce studenta 10.17 Doporučená literatura

10.1       

Cíle kapitoly vymezení smlouvy o dílo vymezení smlouvy o půjčce vymezení smlouvy o výpůjčce vymezení smlouvy příkazní vymezení smlouvy o úschově vymezení smlouvy o sdružení charakteristika veřejné soutěže a veřejného příslibu

101

10.2

Klíčová slova

smlouva o dílo, dílo, půjčka, výpůjčka, příkazní smlouva, smlouva o úschově, smlouva o sdružení, veřejná soutěž, veřejný příslib

10.3 Charakteristika smlouvy o dílo

Smlouva o dílo

Tento typ smlouvy je upraven také v obchodním zákoníku (§ 536 a násl. Občanského zák.) pro případ, kdy jsou na obou stranách podnikatelé. Úprava je dispozitivní, nestanoví žádnou zvláštní formu. Podle § 631 občanského zák. se zhotovitel zavazuje objednateli, že pro něho provede určité dílo a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za provedení díla. Riziko nese zhotovitel - provede dílo na své nebezpečí; závazkem objednatele je dílo převzít a zaplatit. 10.3.1 

Podstatné náležitosti 



Podstatné náležitosti

vymezení předmětu smlouvy - dílo (výsledek fyzické či duševní práce; může mít formu jak materiální, tak může mít i podobu práce či výkonu; dílo může být určeno druhově - podle určitých znaků, nebo individuálně); v době uzavření smlouvy dílo neexistuje, také není rozhodující, kdo poskytne materiál. ujednání o úplatě (o ceně) - smlouva nemůže být sjednána bezúplatně; cena nemusí být určena přesně, stačí, když je stanoven způsob jejího výpočtu (nepochybné určení) prohlášení zhotovitele, že dílo provede na své nebezpečí - své povinnosti ze smlouvy zhotovitel splní tím, že objednateli poskytne výsledek své práce - hotové dílo (nestačí, že na něm bude pracovat). Zhotovitel nese riziko zmaření provedení díla, nahodilého zničení díla (zhoršení jeho stavu),…

10.3.2

Vzor smlouvy

První vzorová, s.r.o., IČ, se sídlem Praha 8, Trojská 13 zastoupená Ing. Jaroslavem Vzorným, jednatelem společnosti jako objednatel a Výroba a služby, a.s., IČ, se sídlem Dolní 12, České Budějovice zastoupená Pavlou Novou, předsedkyní představenstva jako zhotovitel uzavírají dnešního dne tuto: Smlouvu o dílo Článek 1 Předmět smlouvy Předmětem smlouvy je zhotovení .................................................................................... na základě popisu a přesné specifikace a technické dokumentace (příloha 1), která je 102

nedílnou součástí této smlouvy. Zhotovené dílo je určeno pro účel ....................................... Článek 2 Čas plnění Dílo bude zhotoveno do ....................... a téhož dne předáno objednateli. V případě nedodržení tohoto termínu zaplatí zhotovitel smluvní pokutu ve výši 0,1 % z ceny díla za každý den prodlení. Článek 3 Povinnosti objednatele Objednatel předal při podpisu smlouvy následující věci určené k provedení díla ............................................... Dále předal zhotoviteli následující podklady (specifikace/technickou dokumentaci, popřípadě určité věci ) ........................................................... Článek 4 Povinnosti zhotovitele Zhotovitel je povinen provést předmět smlouvy podle pokynů a technické dokumentace objednatele a v dohodnuté lhůtě jej objednateli předat. Zhotovitel je povinen zhotovit předmět smlouvy sám (pozn.varianta: ...je oprávněn zhotovit předmět smlouvy ve spolupráci s .......................... Objednatelem předané podklady a dokumentace jsou předmětem jeho obchodního tajemství. Zhotovitel se zavazuje udržovat v tajnosti předané podklady, technickou dokumentaci i další informace, které se dozvěděl v souvislosti s touto smlouvou a prováděním díla. Zhotovitel je povinen k ochraně tohoto obchodního tajemství zavázat i osoby, které použije k provedení díla. Článek 5 Cena a způsob placení Celková cena díla činí 125.000,- Kč a zahrnuje objem prací podle zadání a předané dokumentace. Objednatel zaplatí do tří dnů od podepsání smlouvy zálohu ve výši 25 % z ceny díla na účet zhotovitele. Zbývající část ceny díla zaplatí objednatel do 15 dnů po doručení faktury/daňového dokladu. Právo fakturovat vzniká zhotoviteli dnem řádného předání a převzetí díla. V případě prodlení se zaplacením zálohy nebo zbývající části ceny díla podle předchozích odstavců zaplatí objednatel smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Článek 6 Ustanovení společná a závěrečná Zhotovitel vyzve písemně objednatale nejméně pět dní předem k předání a převzetí díla. O předání a převzetí díla se sepíše písemný zápis obsahující případné vady díla a 103

způsob nápravy. Odstoupit od smlouvy může objednatel, jen jestliže předmět smlouvy je zcela nezpůsobilý k zamýšlenému účelu použití a vady nebyly odstraněny ani po uplynutí přiměřené lhůty k jejich odstranění. Otázky v této smlouvě neupravené se řídí Obchodním zákoníkem v platném znění, zejména ustanoveními § 536 a násl. Změny a doplnění této smlouvy je možné provádět pouze písemnými, oběma stranami odsouhlasenými dodatky. Tato smlouva nahrazuje veškeré předchozí písemné i ústní dohody a ujednání vztahující se k předmětu smlouvy. Tato smlouva je vyhotovena ve dvou vyhotovení, z nichž každá stana obdrží po jednom. Účastníci si smlouvu přečetli, souhlasí s celým jejím obsahem a na důkaz toho připojují své podpisy. V .................. dne .................. objednatel ................................

10.4

Smlouva o půjčce

10.4.1

Podstatné náležitosti

zhotovitel ..................................

Smlouva, kterou věřitel přenechává dlužníku věc určenou podle druhu a dlužník se zavazuje vrátit věc stejného druhu. Předmětem jsou nejčastěji peníze. (§ 657 občanského zákoníku). Dlužník je oprávněn s těmito věcmi volně nakládat, může je i spotřebovat nebo i zcizit, protože je na něho převedeno vlastnické právo k této věci. Úplatnost závaznost

Předmětem závazku je vrácení jiných věcí. Bezplatná - nebo úplatná, jestliže jsou sjednány úroky. Podobná funkce jako smlouva o úvěru, kterou upravuje obchodní zákoník (věřitel se zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky a dlužník se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky). Vzniká až předáním půjčované věci dlužníku. Předmětem jsou věci druhově určené, které jsou zastupitelné. Ke vzniku nestačí jen uzavřít smlouvu, ale je třeba odevzdat předmět půjčky. Odevzdání může proběhnout i bezhotovostním stykem. Odevzdaná věc musí mít jakost sjednanou ve smlouvě, nebo, není-li sjednána, jakost střední (§496). Převzetím nabývá dlužník vlastnické právo a tím na něj přechází i nebezpečí škody na věci podobně jako při kupní smlouvě. Základní povinností dlužníka je vrátit věc téhož druhu v tomtéž množství a kvalitě. Je-li doba vrácení sjednána ve smlouvě, je dlužník povinen věc vrátit nejpozději v této době; není-li sjednána, pak je dlužník povinen vrátit věc prvého dne poté, kdy byl o to věřitelem požádán. 104

Je-li podle smlouvy doba vrácení ponechána na vůli dlužníka, určí splatnost tohoto závazku na návrh věřitele soud podle § 564. Vrácení věci zahrnuje i povinnost dlužníka převést na věřitele vlastnické právo k vráceným věcem. Je úplatná jen když úplatnost vyplývá z jejího obsahu – u peněžité půjčky může úplatnost spočívat povinnosti platit úroky. U věcných půjček lze dohodnout úplatu ve formě vrácení většího množství věcí, či věcí lepší kvality. OZ obsahuje zmocnění, aby prováděcí předpis upravil maximální výši úrokové sazby. Nevyžaduje se písemná forma, stačí ústní nebo i konkludentní uzavření 10.4.2

Vzor smlouvy

Uzavřená ve smyslu ustanovení § 657 Občanského zákoníku a násl. zákona č. 40 / 1964 Sb., níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi smluvními stranami, kterými jsou: Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená jako věřitel na straně jedné (dále jen „věřitel“) a Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená jako dlužník na straně druhé (dále jen „dlužník“) takto: I. Věřitel přenechává dlužníkovi peněžní prostředky ve výši ..................,-- Kč (slov: ..................... korun českých). Věřitel tyto peněžní prostředky předal dlužníkovi v hotovosti při podpisu této smlouvy, což dlužník svým podpisem pod touto smlouvou potvrzuje. II. Dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky věřiteli vrátit, a to nejpozději do ........................... Dlužník se dále zavazuje zaplatit věřiteli úroky z půjčené částky ve výši ................... Úroky jsou splatné společně s jistinou. V případě částečného plnění se každé plnění započítává nejprve na splatné příslušenství. III. V případě prodlení dlužníka s vrácením poskytnutých peněžních prostředků podle této smlouvy je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši ............... % z dlužné částky denně. IV. Tuto smlouvu lze změnit pouze číslovanými dodatky podepsaným oprávněnými zástupci obou smluvních stran. 105

Vzor smlouvy

Tato smlouva je vyhotovena ve čtyřech vyhotoveních, z nichž každá smluvní strana obdrží po dvou exemplářích. Veškerá předchozí ujednání mezi stranami této smlouvy týkající se jejího předmětu pozbývají podpisem této smlouvy platnosti. Nevynutitelnost nebo neplatnost kteréhokoli článku, odstavce, pododstavce nebo ustanovení této smlouvy neovlivní vynutitelnost nebo platnost ostatních ustanovení této smlouvy. V případě, že jakýkoli takovýto článek, odstavec, pododstavec nebo ustanovení by mělo z jakéhokoli důvodu pozbýt platnosti (zejména z důvodu rozporu s aplikovatelnými zákony a ostatními právními normami), provedou smluvní strany konzultace a dohodnou se na právně přijatelném způsobu provedení záměrů obsažených v takové části smlouvy jež pozbyla platnosti. V případě vyšší moci je každá strana zproštěna svých závazků z této smlouvy a jakékoli nedodržení (celkové nebo částečné) nebo prodlení v plnění jakéhokoli ze závazků uloženého touto smlouvou kterékoli ze smluvních stran, bude tolerováno a tato strana nebude odpovědná za škody nebo jinak, pokud takovéto nedodržení nebo prodlení bude přímým nebo nepřímým důsledkem některé z příčin uvedených níže. Za vyšší moc se považují zejména živelné události, svévolné jednání třetích osob, povstání, pouliční bouře, stávky, pracovní výluky, bojkotování práce, obsazení majetku důležitého pro plnění povinností vyplývajících z této smlouvy, rušení pracovního pořádku, války (vyhlášené i nevyhlášené), změna politické situace, která vylučuje nebo nepřiměřeně ztěžuje výkon práv a povinností z této smlouvy nebo jakákoli jiná podobná příčina. Pokud nebylo v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní vztahy z ní vyplývající a vznikající platným právním řádem CR. Tato smlouva nabývá účinnosti podpisem obou smluvních stran. Oprávnění zástupci smluvních stran prohlašují, že si smlouvu přečetli a její text odpovídá pravé a svobodné vůli smluvních stran. Na důkaz toho připojují své podpisy. V .............. dne …………… dlužník

Náležitosti

věřitel

10.5

Smlouva o výpůjčce

10.5.1

Podstatné náležitosti

Půjčitel se zavazuje předat vypůjčiteli věc k bezplatnému dočasnému užívání a vypůjčitel se zavazuje převzatou věc vrátit. Bezplatné a dočasné užívání. Je třeba vrátit tutéž věc. Půjčitel zůstává vlastníkem. Je třeba ji odlišit od smlouvy schovací, jejímž předmětem je opatrování věci, nikoliv její užívání. Účelem je poskytnout vypůjčiteli dočasné užívání věci za účelem uspokojení jeho potřeb. Předmětem je věc jednotlivě určená. Ze smlouvy musí vyplynout, že užívání věci je pouze dočasné – doba užívání může být ve smlouvě určena nebo může vyplynout účelu, ke kterému má věc podle smlouvy být použita. Není-li doba užívání 106

ve smlouvě dohodnuta, je sjednáno užívání na dobu neurčitou. Půjčitel je povinen předat věci vypůjčiteli v době stanovené ve smlouvě. Předaná věc musí být ve stavu způsobilém k řádnému užívání. Půjčitel není povinen vady věci opravit nebo a nahradit zapůjčenou vadnou věc jinou věcí. Jestliže mají být při užívání věci zachovávána zvláštní pravidla, je půjčitel povinen s nimi seznámit vypůjčitele. Půjčitel je povinen ponechat věc u vypůjčitele po stanovenou dobu užívání a nerušit vypůjčitele při užívání věci. Vypůjčitel je povinen užívat věc řádným způsobem a je povinen k běžné údržbě Vypůjčitel je oprávněn užívat věc jen ve smluveném, jinak obvyklém rozsahu a odpovídá za nadměrné opotřebení věci. Vypůjčitel je povinen chránit věc před ztrátou, poškozením či zničením, a to jak přírodními živly, tak i třetími osobami (§661 odst. 1 Občanského zák.). Poruší-li tuto povinnost, odpovídá podle obecných ustanovení (§420 a násl. Občanského zák.) za tuto škodu na věci. Z této úpravy vyplývá, že na vypůjčitele nepřechází nebezpečí škody na věci. Vypůjčitel je oprávněn užívat věc jen k uspokojení vlastních potřev a nesmí ji přenechat k užívání jiným osobám (§661 odst. 2 Občanského zák.). Doba vrácení bývá určena ve smlouvě. Pokud nevyplývá ze smlouvy, pak je tedy užívání dohodnuto na neurčitou dobu – půjčitel může vrácení požadovat kdykoliv = výprosa - vypůjčitel je povinen vrátit věc prvého dne po té, kdy vyl půjčitelem o vrácení požádán. Půjčitel může vyžadovat vrácení ještě před uplynutím doby, jestliže vypůjčitel porušil své povinnosti. Je-li vypůjčitel v prodlení s vrácením věci, přechází na něho nebezpečí škody na věci- odpovídá za ztrátu, poškození nebo zničení věci 10.5.2

Vzor smlouvy Vzor smlouvy

Uzavřená ve smyslu ustanovení § 659 občanského zákoníku a násl. zákona č. 40 / 1964 Sb., níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi smluvními stranami, kterými jsou: Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená jako půjčitel na straně jedné (dále jen „půjčitel“) a Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená jako vypůjčitel na straně druhé (dále jen „vypůjčitel“) takto: Půjčitel přenechává vypůjčiteli .......................................

I. k dočasnému 107

bezplatnému

užívání

tuto

věc:

Půjčitel tuto věc předal vypůjčiteli ve stavu způsobilém k řádnému užívání při podpisu této smlouvy, což vypůjčitel svým podpisem pod touto smlouvou potvrzuje. II. Vypůjčitel se zavazuje poskytnutou věc věřiteli vrátit, jakmile ji nebude potřebovat, nejpozději však do ........................... Vypůjčitel se dále zavazuje poskytnutou věc užívat řádně a v souladu s účelem, ke kterému je určena; je povinen chránit ji před poškozením, ztrátou nebo zničením. Vypůjčitel není oprávněn poskytnutou věc přenechat k užívání jinému. III. Tuto smlouvu lze změnit pouze číslovanými dodatky podepsaným oprávněnými zástupci obou smluvních stran. Tato smlouva je vyhotovena ve čtyřech vyhotoveních, z nichž každá smluvní strana obdrží po dvou exemplářích. Veškerá předchozí ujednání mezi stranami této smlouvy týkající se jejího předmětu pozbývají podpisem této smlouvy platnosti. Nevynutitelnost nebo neplatnost kteréhokoli článku, odstavce, pododstavce nebo ustanovení této smlouvy neovlivní vynutitelnost nebo platnost ostatních ustanovení této smlouvy. V případě, že jakýkoli takovýto článek, odstavec, pododstavec nebo ustanovení by mělo z jakéhokoli důvodu pozbýt platnosti (zejména z důvodu rozporu s aplikovatelnými zákony a ostatními právními normami), provedou smluvní strany konzultace a dohodnou se na právně přijatelném způsobu provedení záměrů obsažených v takové části smlouvy jež pozbyla platnosti. V případě vyšší moci je každá strana zproštěna svých závazků z této smlouvy a jakékoli nedodržení (celkové nebo částečné) nebo prodlení v plnění jakéhokoli ze závazků uloženého touto smlouvou kterékoli ze smluvních stran, bude tolerováno a tato strana nebude odpovědná za škody nebo jinak, pokud takovéto nedodržení nebo prodlení bude přímým nebo nepřímým důsledkem některé z příčin uvedených níže. Za vyšší moc se považují zejména živelné události, svévolné jednání třetích osob, povstání, pouliční bouře, stávky, pracovní výluky, bojkotování práce, obsazení majetku důležitého pro plnění povinností vyplývajících z této smlouvy, rušení pracovního pořádku, války (vyhlášené i nevyhlášené), změna politické situace, která vylučuje nebo nepřiměřeně ztěžuje výkon práv a povinností z této smlouvy nebo jakákoli jiná podobná příčina. Pokud nebylo v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní vztahy z ní vyplývající a vznikající platným právním řádem CR. Tato smlouva nabývá účinnosti podpisem obou smluvních stran. Oprávnění zástupci smluvních stran prohlašují, že si smlouvu přečetli a její text odpovídá pravé a svobodné vůli smluvních stran. Na důkaz toho připojují své podpisy. V .............. dne ……………….. Půjčitel

Vypůjčitel 108

10.6

Příkazní smlouva

10.6.1

Podstatné náležitosti

Tento smluvní typ má základ již v římském právu. Příkazník se zavazuje, že pro příkazce obstará nějakou věc, nebo vykoná jinou činnost. Předmětem smlouvy je tedy obstarání věci, nebo uskutečnění nějaké činnosti pro jinou osobu. Závazek spočívá pouze v provedení určité činnosti vymezené ve smlouvě, ale ne v dosažení výsledku riziko výsledku nese příkazce. Typickým příkladem je zastoupení na základě dohody o plné moci.

Podstatné náležitosti

Příkazní smlouva není závazek k činnosti, která spočívá např. v opatrování či zhotovení věci (to jsou další smluvní typy - smlouva zprostředkovatelská, smlouva o dílo,…). Činnost může být nejrůznějšího druhu - nejčastěji se jedná o zastoupení v jednání (uzavírání smlouvy s účinky pro příkazce, obstarání správy majetku,…). Příkazníkem je v tomto případě často profesionál - advokát. Příkazní smlouvou je také smlouva o ochraně objektů. Činnost se uskutečňuje pro příkazce, v jeho zájmu a v jeho prospěch. Zákon neurčuje, zda má příkazník provést činnost svým jménem nebo jménem příkazce. Výjimka je v § 737 Občanského zák. = smlouvu o obstarání prodeje věci musí provést vlastním jménem. Příkazní smlouva může být úplatná i bezplatná. 10.6.2

Vzor smlouvy

Uzavřená ve smyslu ustanovení § 724 Občanského zákoníku a násl. zákona č. 40/1964 Sb., níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi smluvními stranami, kterými jsou: Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená jako příkazce na straně jedné (dále jen „příkazce“) a Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená jako příkazník na straně druhé (dále jen „příkazník“) takto: I. Příkazník se zavazuje pro příkazce obstarat tuto záležitost: II. Příkazník je povinen záležitost uvedenou v čl. I. této smlouvy obstarat osobně. Pokud příkazník svěří provedení příkazu jinému, odpovídá příkazci, jako by příkaz prováděl sám. 109

Vzor smlouvy

Příkazník je povinen se při obstarávání uvedené záležitosti řídit podle pokynů příkazce; od těchto pokynů se může odchýlit pouze pokud je to nezbytné v zájmu příkazce a není možno včas obdržet jeho souhlas. Příkazník je povinen podat příkazci kdykoli v rozumné době na jeho žádost podrobnou zprávu o postupu plnění příkazu a převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu; po provedení příkazu je příkazník povinen předložit příkazci vyúčtování. III. Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi předem na jeho žádost přiměřené prostředky, nezbytné ke splnění příkazu a nahradit příkazníkovi potřebné a užitečné náklady vynaložené při provádění příkazu, a to i když se výsledek nedostavil. Příkazce je dále povinen na žádost příkazníka kdykoli v rozumné době poskytnout doplňující nebo upřesňující pokyny pro činnost příkazníka, pokud je jich nezbytně třeba k obstarání záležitosti uvedené v čl. I. této smlouvy. Příkazce je rovněž povinen udělit příkazníkovi plnou moc ve všech případech, kdy je toho nezbytně třeba k obstarání sjednané záležitosti, a poskytnout osobní součinnost tam, kde je to s ohledem na aplikovatelnou právní úpravu nezbytné k naplnění účelu této smlouvy. IV. Příkazce se zavazuje zaplatit příkazníkovi odměnu ve výši ................... Kč (slovy: .....................) Tato odměna je splatná do 10 dnů od úspěšného obstarání záležitosti uvedené v čl. I. této smlouvy. Pokud však nemohla být sjednaná záležitost úspěšně obstarána bez viny na straně příkazníka, je výše uvedená odměna splatná do 10 dnů ode dne, kdy se taková skutečnost stala zřejmou a byla příkazci sdělena příkazníkem. V. Tuto smlouvu lze změnit pouze číslovanými dodatky podepsaným oprávněnými zástupci obou smluvních stran. Tato smlouva je vyhotovena ve čtyřech vyhotoveních, z nichž každá smluvní strana obdrží po dvou exemplářích. Veškerá předchozí ujednání mezi stranami této smlouvy týkající se jejího předmětu pozbývají podpisem této smlouvy platnosti. Nevynutitelnost nebo neplatnost kteréhokoli článku, odstavce, pododstavce nebo ustanovení této smlouvy neovlivní vynutitelnost nebo platnost ostatních ustanovení této smlouvy. V případě, že jakýkoli takovýto článek, odstavec, pododstavec nebo ustanovení by mělo z jakéhokoli důvodu pozbýt platnosti (zejména z důvodu rozporu s aplikovatelnými zákony a ostatními právními normami), provedou smluvní strany konzultace a dohodnou se na právně přijatelném způsobu provedení záměrů obsažených v takové části smlouvy jež pozbyla platnosti. V případě vyšší moci je každá strana zproštěna svých závazků z této smlouvy a jakékoli nedodržení (celkové nebo částečné) nebo prodlení v plnění jakéhokoli ze závazků uloženého touto smlouvou kterékoli ze smluvních stran, bude tolerováno a tato strana nebude odpovědná za škody nebo jinak, pokud takovéto nedodržení nebo 110

prodlení bude přímým nebo nepřímým důsledkem některé z příčin uvedených níže. Za vyšší moc se považují zejména živelné události, svévolné jednání třetích osob, povstání, pouliční bouře, stávky, pracovní výluky, bojkotování práce, obsazení majetku důležitého pro plnění povinností vyplývajících z této smlouvy, rušení pracovního pořádku, války (vyhlášené i nevyhlášené), změna politické situace, která vylučuje nebo nepřiměřeně ztěžuje výkon práv a povinností z této smlouvy nebo jakákoli jiná podobná příčina. Pokud nebylo v této smlouvě ujednáno jinak, řídí se právní vztahy z ní vyplývající a vznikající platným právním řádem CR. Tato smlouva nabývá účinnosti podpisem obou smluvních stran. Oprávnění zástupci smluvních stran prohlašují, že si smlouvu přečetli a její text odpovídá pravé a svobodné vůli smluvních stran. Na důkaz toho připojují své podpisy. V .............. dne ……………. Příkazce

Příkazník

10.7

Smlouva o úschově

10.7.1

Vzor smlouvy

Uzavřená dle § 747 občanského zákoníku v platném znění. Níže uvedeného dne, měsíce a roku se smluvní strany: …………………………. (dále jen složitel) a ………………………………… (dále jen schovatel ) dohodly na této smlouvě o úschově: I. Předmět smlouvy Předmětem této smlouvy je ................................ II. Práva a povinnosti stran Předmět smlouvy, předává složitel schovateli do úschovy na dobu od ...... do ............. Schovatel předmět smlouvy do úschovy přijímá. Schovatel je povinen předmět smlouvy opatrovat, nemůže jej na základě této smlouvy užívat, ani ji nesmí dát k užívání jinému.

111

Vzor smlouvy

III. Odměna a úhrada nákladů Schvoteli náleží odměna ve výši…………………………………..,- Kč, a tato odměna byla splacena složitelem při podpisu této smlouvy k rukám schovatele. Složitel je povinen nahradit schovateli účelně vynaložené náklady, které na předmět smlouvy při jejím opatrování vynaložil. Tyto náklady za úschovu po dobu stanovenou touto smlouvou činí ........ Kč a budou uhrazeny tak, že x… % bude uhrazeno při podpisu této smlouvy a zbylých x….. % bude uhrazeno při vrácení předmět smlouvy. V případě dodatečných nákladů převyšujících celkovou sjednanou částku smluvní strany prohlašují, že se sejdou do ………… dnů od vrácení předmětu smlouvy na místě podpisu této smlouvy a na základě přesného vyúčtování předloženého schovatelem tyto náklady složitel schovateli uhradí. Všechny platby budou provedeny v hotovosti k rukám schovatele. Schovatel je povinen předmět smlouvy opatrovat pečlivě s přihlédnutím k jejímu charakteru. Je povinen zejména k vrácení předmětu smlouvy dojde v termínu stanoveném touto smlouvou na místě podpisu této smlouvy. IV. Závěrečná ustanovení Smlouva je platná a účinná dnem podpisu této smlouvy obou smluvních stran. Tato smlouva je vyhotovena ve .... vyhotoveních. Účastníci této smlouvy prohlašují, že si text smlouvy důkladně přečetli, s obsahem souhlasí a že tato smlouva byla uzavřena podle jejich skutečné, svobodné a vážné vůle, nikoli v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a na důkaz toho pod ni připojují své podpisy. V……………..dne……………. Podpisy:

Vzor smlouvy

10.8

Smlouva o ubytování

10.8.1

Vzor smlouvy

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE se sídlem Ovocný trh 3, 116 36 Praha 1 IČ součást: KOLEJE A MENZY, se sídlem v Praze 1, Voršilská 1, 116 43 zastoupené (dále jen "ubytovatel") a paní / pan jméno, příjmení, titul ........................................................................................ rodné číslo ........................................................................................ státní občanství ........................................ trvalé bydliště ................................................................................................................... (dále jen "ubytovaný") 112

uzavírají dne .............................. podle § 754 a násl. občanského zákoníku tuto SMLOUVU O UBYTOVÁNÍ I. Ubytovaný prohlašuje, že je studentem zapsaným1 na Univerzitě Karlově v Praze, fakultě ................................................................., forma studia2 prezenční - kombinovaná -distanční. Standardní doba studijního programu3, ve kterém ubytovaný studuje, je ..... let. Skutečná doba studia ubytovaného ke dni uzavření této smlouvy je ..... let a ...... měsíců. II. Tato smlouva se uzavírá na přechodné ubytování4 dlouhodobé - střednědobé. Ubytovatel poskytne ubytovanému jedno lůžko s příslušenstvím k přechodnému ubytování na období od ................................. do ........................... . Ubytování bude poskytnuto na koleji ...................................................................., adresa ................................................................................................................ (dále jen kolej), pokoj č. ..................... . Úhradou za ubytování je kolejné - režijní cena. Výše úhrady je stanovena ve smyslu čl. 3 odst. 2 Řádu vysokoškolské koleje Univerzity Karlovy v Praze (dále jen univerzita) a zveřejněna ubytovatelem na vývěsní desce koleje. Podúčtem ubytovaného se rozumí bankovní účet u Komerční banky, a.s., číslo ........................................................, variabilní symbol ................................. (dále jen "podúčet ubytovaného"). Úhradou za služby s ubytováním spojené se rozumí náhrada nákladů za užívání vlastních spotřebičů umístěných v prostorách koleje. Seznam těchto spotřebičů spolu s výší náhrady nákladů je v souladu s Domovním řádem zveřejněn ubytovatelem na vývěsní desce koleje. III. Ubytovaný má právo užívat prostory vyhrazené mu k ubytování, jakož i užívat společné prostory a zařízení koleje a používat služeb, jejichž poskytování je s ubytováním spojeno. Ubytovaný je povinen  řádně užívat prostory uvedené v odstavci 1,  seznámit se s Řádem vysokoškolské koleje univerzity a dodržovat jej,  seznámit se s Domovním řádem, jakož i s případnými podrobnostmi k Domovnímu řádu platnými na koleji, a dodržovat tyto předpisy,  seznámit se s pokyny pro ubytované ve vysokoškolských kolejích univerzity k dodržování a zabezpečení požární ochrany a dodržovat je,  hradit úhradu za ubytování a služby s tím spojené podle čl. VI.,  předem oznámit ubytovateli používání vlastních spotřebičů (čl. II odst. 5) včetně potřebných identifikačních a technických údajů; ubytovatel může z technických důvodů používání takového spotřebiče zakázat,  do 5 pracovních dnů od předmětné skutečnosti nahlásit ubytovateli změnu výše uvedených osobních údajů nebo údajů uvedených v čl. I odst. 1, 113

 

bez průtahů oznámit ubytovateli potřebu provedení oprav v prostorech vyhrazených ubytovanému k ubytování, bezodkladně oznámit ubytovateli poškození nebo škodu, kterou ubytovaný v prostorách koleje způsobil.

Ubytovaný nesmí bez souhlasu ubytovatele  provádět podstatné změny v prostorách uvedených v odstavci 1,  používat v prostorách koleje vlastní spotřebiče bez předchozího oznámení ubytovateli nebo přes jeho zákaz,  přenechat prostory vyhrazené k ubytování jiné osobě,  uvádět adresu koleje jako místo podnikání. Ubytovaný dále v prostorách koleje nesmí  nosit zbraň a střelivo nebo je jinak přechovávat ve stavu umožňujícím jejich okamžité použití  držet, vyrábět nebo přechovávat omamné nebo psychotropní látky anebo jedy, nejde-li o léčiva, jejichž užívání bylo ubytovanému předepsáno lékařem. IV. Ubytovatel je povinen odevzdat ubytovanému prostory vyhrazené mu k ubytování ve stavu způsobilém pro řádné užívání a zajistit mu nerušený výkon jeho práv spojených s ubytováním. Při odevzdání prostor bude podle Domovního řádu sepsán Záznam o převzetí pokoje, jehož součástí je popis stavu, ve kterém je pokoj ubytovaným přebírán. Ubytovatel dbá na odstranění závad oznámených podle čl. III odst. 2 písm. h) bez zbytečných průtahů. Ubytovatel dbá na odstranění poškození nebo škody oznámených podle čl. III odst. 2 písm. i) bez zbytečných průtahů a může ubytovanému uložit povinnost náhrady nákladů s tím spojených. Ubytovatel je povinen dodržovat Řád vysokoškolské koleje univerzity a Domovní řád. V. Ubytovaný má právo odstoupit od této smlouvy. Ubytovatel má právo od této smlouvy odstoupit, jestliže ubytovaný i přes písemnou výstrahu hrubě porušuje povinnosti uvedené v čl. III nebo v koleji hrubě porušuje dobré mravy. Ubytovaný je povinen se vystěhovat, jestliže  přestal být studentem univerzity7,  došlo ke změně prezenční formy studia2 na jinou, jde-li o dlouhodobé ubytování nebo ubytování za kolejné,  skutečná doba studia překročila standardní dobu studia3 navýšenou o jeden rok, jde-li o dlouhodobé ubytování nebo ubytování za kolejné. Odstoupení od této smlouvy musí být písemné a doručuje se druhému z účastníků. Odstoupení od této smlouvy nemá vliv na pohledávky z této smlouvy vzniklé. VI. Ubytovaný je povinen hradit převodem na podúčet ubytovaného nebo složením 114

hotovosti na tento podúčet úhradu za ubytování na následující kalendářní měsíc tak, aby platba byla připsána na podúčet ubytovaného nejpozději poslední pracovní den běžného měsíce, a to nejméně ve výši úhrady podle čl. II odst. 4 násobené počtem dnů následujícího kalendářního měsíce, popř. menším počtem dnů, dojde-li v tomto měsíci k ukončení ubytování. Tato částka se navyšuje o úhradu za služby spojené s ubytováním podle čl. II odst. 5, popř. o náhradu nákladů podle čl. IV odst. 3 nebo o poplatek z prodlení podle odstavce 3. Ustanovením tohoto odstavce není dotčeno ustanovení odstavce 2. Ubytovaný je povinen uhradit způsobem podle odstavce 1, nebo v případě hodného zvláštního zřetele v hotovosti, nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne podpisu této smlouvy úhradu za ubytování za období počínaje od začátku ubytování do konce běžného kalendářního měsíce, popř. do dřívějšího dne, kdy dojde k ukončení ubytování, a za služby s ním spojené, a to ve výši podle odstavce 1. Nesplní-li ubytovaný povinnost podle odstavce 1, popř. odstavce 2, vyzve jej ubytovatel písemně k bezodkladné nápravě a stanoví mu poplatek z prodlení ve výši 100 Kč za každý započatý měsíc. Tato výzva se též považuje za výstrahu podle čl. V odst. 2. Nebyla-li na podúčtu ubytovaného k poslednímu dni daného měsíce třikrát po sobě příslušná částka pro úhradu za ubytování a služby s ním spojené na následující kalendářní měsíc, příp. navýšená o dlužnou úhradu, náhradu nákladů nebo poplatek z prodlení, považuje se tato skutečnost za hrubé porušení povinností ubytovaného (čl. V odst. 2). Za hrubé porušení povinností ubytovaného se též považuje skutečnost, kdy nesplněním povinností podle předchozích odstavců vznikl ubytovanému dluh vůči ubytovateli ve výši úhrady za dva měsíce ubytování. VII. Ke dni ukončení ubytovaní, nebo ke dni ke kterému ubytovaný oznámil, že od této smlouvy odstupuje, nebo do 7 dnů od ode dne, kdy podle čl. V odst. 3 vznikla ubytovanému povinnost se vystěhovat, anebo do 3 pracovních dnů ode dne doručení oznámení ubytovatele o odstoupení od této smlouvy, je ubytovaný povinen vyklidit prostory vyhrazené mu k ubytování a ubytovateli je odevzdat. Neučiní-li tak, je ubytovatel oprávněn uvedené prostory vyklidit na náklady ubytovaného a věci ubytovaného uskladnit v prostorách k tomu určených. Pohledávky vzniklé z této smlouvy jsou oba účastníci povinni vypořádat v den odevzdání prostor ubytovateli, popř. do 7 dnů ode dne vyklizení prostor ubytovatelem. VIII. Ubytovatel může změnit prostory vyhrazené ubytovanému pro ubytování a přidělit mu jiné na žádost ubytovaného, v případech nezbytné provozní potřeby. V takovém případě bude sepsán nový Záznam o převzetí pokoje, s uvedením nového čísla pokoje. IX. Pro další skutečnosti neupravené touto smlouvou platí příslušná ustanovení právních předpisů. Tato smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem podpisu obou účastníků. 115

Tato smlouva se vyhotovuje ve dvou stejnopisech, z nichž každý z účastníků obdrží jeden výtisk. ubytovaný

10.9 Náležitosti

ubytovatel

Smlouvy o přepravě

Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Smlouvou o přepravě nákladu vzniká odesílateli právo, aby mu dopravce za přepravné zásilku přepravil do určeného místa a vydal ji určenému příjemci. 10.9.1

Podstatné náležitosti

Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné použije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas. Dopravce je povinen starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících a při hromadné přepravě jim umožnit používání společenských a kulturních zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády. Při pravidelné přepravě osob stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, jestliže přeprava nebyla provedena včas. Při nepravidelné přepravě osob je dopravce povinen nahradit škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. Právo musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu; nebyla-li práva uplatněna nejpozději do šesti měsíců, zaniknou. Vznikne-li cestujícímu za přepravy škoda na zdraví nebo škoda na zavazadlech přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u sebe, odpovídá za ni dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků. Za škodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od cestujících odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při nákladní přepravě. Podrobnější úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvláštní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. V rámci této úpravy mohou přepravní řády též převzít ustanovení platná v mezinárodní přepravě pro přepravu vnitrostátní; odpovědnost za škodu na zdraví stanovená tímto zákonem nesmí být omezena. O nevyzvednutých (neodebraných) zásilkách platí ustanovení § 656 odst. 2 a 3 Přepravní řády mohou stanovit pro vyzvednutí (odebrání) některých zásilek, zejména věcí nebezpečné povahy nebo věcí, které se rychle kazí, lhůty kratší než 6 měsíců.Smlouva zprostředkovatelská

Vzor smlouvy

10.9.2

Vzor smlouvy

Uzavřena podle § 774 a násl. Občanského zákoníku. Zprostředkovatel (Název společnosti, sídlo, IČ) 116

a Zájemce (jméno, rodné, číslo, bydliště - nebo společnost, IČ, sídlo, zastoupena) I. Předmět zprostředkování Adresa objektu: ....................................................................................................... Popis: ..................................................................................................................... Předané doklady: ..................................................................................................... Zájemce prohlašuje, že je vlastníkem shora uvedeného objektu. Zájemce a zprostředkovatel se dohodli, že objekt bude nabízen k pronájmu (prodeji) za nájemné (kupní cenu) ve výši ......................... Kč. Pod takto stanovenou nabídkovou cenu může klesnout zprostředkovatel pouze se souhlasem zájemce. II. Provize za zprostředkování 1. V případě, že bude přičiněním zprostředkovatele uzavřena smlouva o pronájmu (prodeji) objektu specifikovaného v čl. I., zavazuje se zájemce zaplatit zprostředkovateli provizi za zprostředkování ve výši jednoměsíčního nájemného stanoveného smlouvou o pronájmu mezi zájemcem a třetí osobou (4 % z dosažené kupní ceny). 2. Provize je splatná po podpisu příslušné smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou. Zprostředkovatel je oprávněn vystavit fakturu ve dni následujícím po podpisu příslušné smlouvy. Provize může být uhrazena též v hotovosti, v takovém případě vystaví zprostředkovatel zájemci příjmový doklad. 3. Zprostředkovateli patří kromě provize náhrada nákladů. Tyto náklady budou vykazovány na formuláři "Přehled úkonů a nákladů", který je neoddělitelnou přílohou této smlouvy. 4. Dojde-li k oddálení splnění závazku třetí osoby vůči zájemci z důvodů, za které neodpovídá zprostředkovatel, případně dojde-li porušením povinností zájemce ke zmaření účelu této smlouvy, náleží zprostředkovateli provize dle čl. II. bod 2. v plné výši. 5. V případě, že zájemce nevyužije z různých důvodů příležitost uzavřít smlouvu s třetí osobou, kterou vyhledal zprostředkovatel, náleží zprostředkovateli náhrada nákladů dle čl. II. bod 3. smlouvy. Zájemce je povinen uhradit tyto náklady na základě faktury vystavené zprostředkovatelem nejpozději do 14 dnů od data vystavení faktury. III. Ostatní ujednání 1. Zprostředkovatel je povinen bez zbytečného odkladu sdělit zájemci okolnosti důležité pro jeho rozhodování o uzavření smlouvy dle čl. I této smlouvy a zájemce je povinen sdělit zprostředkovateli skutečnosti, jež pro něho mají rozhodný význam pro uzavření smlouvy. 2. Zájemce uděluje zprostředkovateli zároveň s podpisem této smlouvy plnou moc ke všem jednáním s třetími osobami vedoucím k uzavření smlouvy dle čl. I. Zprostředkovatel není oprávněn činit jménem zájemce a na jeho účet žádné právní úkony, zejména uzavírat smlouvy. 3. Zprostředkovatel je oprávněn při vyřizování obchodního případu dle této smlouvy spolupracovat s jinými realitními kancelářemi, avšak bez nároku na zvýšení odměny sjednané v čl. II. 117

4. Uzavře-li zájemce v průběhu trvání této smlouvy smlouvu či dohodu dle čl. I. s třetími osobami sám, bez přičinění zprostředkovatele, zavazuje se o této skutečnosti informovat zprostředkovatele bez zbytečného odkladu. 5. Uzavře-li zájemce smlouvu či dohodu dle čl. I. ohledně objektu označeného v čl. I. po ukončení trvání této smlouvy s osobou, kterou vyhledal zprostředkovatel nebo na kterou zprostředkovatel prokazatelně upozornil, je povinen zájemce uhradit zprostředkovateli smluvní pokutu ve výši odměny, která by jinak zprostředkovateli náležela, pokud by taková smlouva či dohoda byla uzavřena za trvání smlouvy. Zájemce je povinen takovou smluvní pokutu zaplatit, bude-li taková smlouva či dohoda uzavřena dříve, než jeden rok po uplynutí platnosti této smlouvy. 6. Zprostředkovatel se zavazuje zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech a údajích, týkajících se obchodního případu, který zprostředkovává dle této smlouvy. Tento závazek se netýká informací, které si oprávněně vyžadují orgány činné v trestním řízení v případech stanovených příslušnými zákonnými ustanoveními. 7. Zájemce prohlašuje, že v souvislosti s údaji o předmětu smlouvy nezamlčel a nezatajil žádné podstatné údaje a seznámil zprostředkovatele se vším, co by mohlo mít vliv na stanovení podmínek obchodního případu dle čl. I. IV. Společná a závěrečná ustanovení 1. Zprostředkovatel bude vyvíjet svoji činnost ve prospěch zájemce po dobu tří měsíců od okamžiku podepsání této smlouvy. Nesdělí-li písemně kterákoliv ze smluvních stran druhé straně, že již netrvá na pokračování smlouvy nejpozději do 7 dnů před skončením její platnosti, prodlužuje se platnost smlouvy automaticky vždy o jeden měsíc. 2. Veškeré změny, doplňky, eventuelně zrušení smlouvy je možné pouze písemnou formou, a to s podpisy obou smluvních stran na téže listině. 3. Záležitosti výslovně neupravené smlouvou se řídí příslušnými ustanoveními Občanského zákoníku v platném znění, zejména §774 a násl. 4. Smlouva se vyhotovuje ve dvou stejnopisech a každá ze smluvních stran obdrží jedno vyhotovení. 5. Smluvní strany prohlašují, že se s obsahem této smlouvy důkladně seznámily, jejich smluvní volnost není nikterak omezena, uzavírají smlouvu svobodně a vážně a na důkaz toho připojují své vlastnoruční podpisy. V Praze dne:

118

10.10

Smlouva o sdružení

10.10.1

Vzor smlouvy

Vzor smlouvy

Uzavřená ve smyslu § 829 a násl. Občanského zákoníku níže uvedeného dne, měsíce a roku mezi stranami, kterými jsou: První účastník: Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená bankovní spojení jako první účastník na straně jedné (dále jen „první účastník“) a Druhý účastník: Obchodní firma/jméno se sídlem IČ zastoupená bankovní spojení jako druhý účastník na straně jedné (dále jen „druhý účastník“) (společně dále jen „účastníci“) takto: I. Účel sdružení Účastníci sdružují svou činnost a prostředky za účelem realizace akce „.................................“ (dále také jen „akce“), jejíž podrobné vymezení je obsaženo v Příloze 1 této smlouvy. II. Doba trvání sdružení Smlouva o sdružení se uzavírá na dobu určitou, a to do doby řádného a úplného provedení akce a splnění či jiného vyřízení všech závazků vzniklých v souvislosti s akcí. III. Jednání za sdružení K jednání navenek ve všech věcech sdružení je pověřen správce sdružení. Tímto správcem je první účastník. První účastník je oprávněn k vedení všech obchodních jednání ve věcech sdružení, není však bez zvláštní plné moci oprávněn druhého účastníka zavazovat. Druhý účastník udělí, pokud toho bude třeba, prvnímu účastníkovi plnou moc k jednání ve věcech souvisejících s naplněním této smlouvy o sdružení. IV. Činnost sdružení Činnost účastníků sdružení směřuje k realizaci akce a k řádnému splnění všech závazků vyplývajících z její realizace. Koordinací činnosti účastníků a kontrolou plnění závazků je pověřen správce sdružení. 119

Správce je povinen na požádání předložit účastníkům veškerá vyúčtování a účetní doklady týkající se společné činnosti a vyhotovit pro účastníky podklady ke splnění daňových povinností. V. Podíly účastníků a hospodaření sdružení Úkony a opatření související s obchodním vedením sdružení budou schvalovat statutární orgány účastníků či osoby statutárními orgány pověřené, a to na pracovních schůzkách, které se uskuteční minimálně 1 x za 14 dnů. Konkrétní podíly účastníků sdružení na realizaci akce jsou stanoveny v Příloze 2, která je nedílnou součástí této smlouvy. Takto stanovené podíly jsou pro účastníky závazné. VI. Povinnosti a práva účastníků Účastníci se zavazují k řádnému plnění všech závazků, které jim vyplynou z realizace akce. Pokud v důsledku porušení tohoto či jiného závazku převzatého účastníky sdružení vznikne některému z účastníků sdružení škoda, zavazují se ji účastníci uhradit v takovém rozsahu, v jakém se podíleli na jejím vzniku. Účastníci se zavazují k řádnému provádění své činnosti. Souhlasí s tím, že správce sdružení je oprávněn sledovat a kontrolovat činnosti prováděné v rámci realizace akce a zavazují se respektovat jeho připomínky a odstraňovat všechny zjištěné závady. Účastníci jsou povinni jednat ve prospěch zájmů sdružení s náležitou odbornou péčí, chránit dobré jméno všech účastníků sdružení a starat se o dosažení účelu sdružení. VII. Zánik sdružení a účasti na něm Sdružení zaniká okamžikem řádného a úplného provedení akce a splnění či jiného vyřízení všech závazků vzniklých v souvislosti s akcí. Účast ve sdružení účastníkovi zaniká vystoupením účastníka ze sdružení písemným oznámením (výpovědí) doručeným ostatním účastníkům sdružení, a to uplynutím 2 měsíců od doručení oznámení okamžitým vystoupením ze sdružení, které je možné jen z vážných důvodů zánikem právnické osoby bez právního nástupce, či smrtí fyzické osoby, která je účastníkem sdružení Při skončení účasti účastníka ve sdružení provede správce k datu ukončení účasti účastníka účetní závěrku a do 1 měsíce předloží účastníkům návrh vypořádání vůči účastníkovi, jehož účast ve sdružení zanikla. Toto vypořádání provede správce nejpozději do 2 měsíců od skončení účasti účastníka ve sdružení podle návrhu majetkového vypořádání odsouhlaseného zbývajícími účastníky sdružení. Při zániku sdružení provede správce sdružení vypořádání všech závazků, vztahujících se k činnosti sdružení, účetní závěrku včetně inventarizace a předloží do 1 měsíce od zániku sdružení účastníkům k odsouhlasení písemnou závěrečnou zprávu s rekapitulací hospodaření a návrhem rozdělení majetku získaného činností sdružení. Vypořádání provede správce podle účastníky odsouhlaseného rozvrhu do dvou měsíců od zániku sdružení. VIII. Společná a závěrečná ustanovení Pokud není v této smlouvě stanoveno jinak, platí příslušná ustanovení obč. zákoníku. 120

Veškeré změny a doplňky této smlouvy mohou být provedeny pouze písemně, ke své platnosti vyžadují podpis všech účastníků. Tato smlouva je vyhotovena ve čtyřech stejnopisech s platností originálu, z nichž každý účastník obdrží po dvou vyhotoveních. Nevynutitelnost nebo neplatnost kteréhokoli ustanovení této smlouvy nepůsobí nevynutitelnost nebo neplatnost jiných ustanovení této smlouvy. Pokud by kterékoli ustanovení této smlouvy mělo pozbýt platnosti, zejména z důvodu rozporu s aplikovatelnou právní úpravou, zavazují se smluvní strany provést konzultace a následně změny této smlouvy tak, aby bylo co nejlépe dosaženo jejího účelu. Pokud bude k naplnění účelu této smlouvy, jak je v ní vyjádřen, zapotřebí uzavření jedné nebo více smluv mezi stranami této smlouvy, zavazují se tyto smluvní strany k uzavření takové smlouvy nebo smluv tak, aby mohl být účel této smlouvy co nejlépe naplněn. Veškerá předchozí ujednání mezi stranami této smlouvy týkající se jejího předmětu pozbývají podpisem této smlouvy platnosti. Nevynutitelnost nebo neplatnost kteréhokoli článku, odstavce, pododstavce nebo ustanovení této smlouvy neovlivní vynutitelnost nebo platnost ostatních ustanovení této smlouvy. V případě, že jakýkoli takovýto článek, odstavec, pododstavec nebo ustanovení by mělo z jakéhokoli důvodu pozbýt platnosti (zejména z důvodu rozporu s aplikovatelnými zákony a ostatními právními normami), provedou smluvní strany konzultace a dohodnou se na právně přijatelném způsobu provedení záměrů obsažených v takové části smlouvy jež pozbyla platnosti. V případě vyšší moci je každá strana zproštěna svých závazků z této smlouvy a jakékoli nedodržení (celkové nebo částečné) nebo prodlení v plnění jakéhokoli ze závazků uloženého touto smlouvou kterékoli ze smluvních stran, bude tolerováno a tato strana nebude odpovědná za škody nebo jinak, pokud takovéto nedodržení nebo prodlení bude přímým nebo nepřímým důsledkem některé z příčin uvedených níže. Za vyšší moc se považují zejména živelní události, svévolné jednání třetích osob, povstání, pouliční bouře, stávky, pracovní výluky, bojkotování práce, obsazení majetku důležitého pro plnění povinností vyplývajících z této smlouvy, rušení pracovního pořádku, války (vyhlášené i nevyhlášené), změna politické situace, která vylučuje nebo nepřiměřeně ztěžuje výkon práv a povinností z této smlouvy nebo jakákoli jiná podobná příčina. Účastníci prohlašují, že si smlouvu před jejím podpisem přečetli, a že byla sepsána po vzájemném projednání podle jejich pravé a svobodné vůle, nikoliv v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, což stvrzují svými podpisy. V .............. dne první účastník

druhý účastník

121

Vzor smlouvy

10.11

Smlouva o důchodu (o zaopatření)

10.11.1

Vzor smlouvy

Uzavřená dle § 842 a násl. Občanského zákoníku. Níže uvedeného dne, měsíce a roku, smluvní strany : …………………………… a …………………………… uzavřely tuto: smlouvu o důchodu I. /1/ Paní……………….je dcerou pana…………………. /2/ Paní ……………….se výslovně zavazuje, že za podmínek v této smlouvě uvedených bude vyplácet pololetní (čtvrtletní, měsíční apod..) důchod svému otci panu………….. II. /1/ Vyplácením důchodu oceňuje paní……………. životní zkušenosti, jež jí byly otcem poskytnuty, zejména vzdělání a nezměrnou pomoc při zakládání rodiny, zejména pořízení bytu a vybavení domácnosti a další neocenitelné rodičovské konání jako např. vedení příkladného rodinného života. /2/ Paní ……………se zavazuje vyplácet důchod svému otci doživotně. III. Výše důchodu je sjednána částkou ve výši …………………,- Kč (slovy:………….). Paní …….vyplatí tuto sjednanou částku důchodu panu……………………..v hotovosti k jeho rukám vždy nejpozději ……..x tého dne ….měsíce apod. roku………… Prvním termínem splatnosti je ………… IV. V případě, že okolnosti na straně pana………………………by paní…………..neumožnily splnit její závazek dle bodu III., ve stanovené lhůtě, souhlasí pan………….. s tím, aby důchod byl vyplácen v jiném termínu, na kterém se strany následně dohodnou. Pan ………se zavazuje, že přijetí částky důchodu za dané období vždy písemně potvrdí. V. Právo na důchod dle této smlouvy je nepřevoditelný. Částky, které jsou splatné za příslušné sjednané období lze postoupit. VI. Smluvní strany prohlašují, že tato smlouva je v souladu s jejich vůlí a že s jejím obsahem souhlasí , a na důkaz toho ji stvrzují svými podpisy. V………………dne…………….. Podpisy: 122

10.12

Cestovní smlouva

10.12.1

Podstatné náležitosti

Cestovní smlouva je upravena v ustanovení § 852a a následujících občanského zákoníku, přičemž tato ustanovení byla do občanského zákoníku doplněna zákonem č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu.

Podstatné náležitosti

Cestovní smlouva musí být uzavřena písemně a musí v ní být přesně uvedeno jméno a bydliště zákazníka a název (obchodní firma), sídlo a identifikační číslo cestovní kanceláře, která zájezd pořádá. Dále ve smlouvě musí být podrobně vymezen zájezd, který je předmětem smlouvy, zejména termín jeho zahájení a ukončení, uvedení všech poskytovaných služeb cestovního ruchu, které jsou zahrnuty do ceny zájezdu, a místo a doba jejich trvání. Vymezení zájezdu může být nahrazeno odkazem na číslo zájezdu nebo jiné označení v katalogu cestovní kanceláře pouze za podmínky, že katalog obsahuje všechny uvedené informace a byl zákazníkovi předán nejpozději současně s uzavřením smlouvy. Cestovní smlouva musí též obsahovat přesné určení ceny zájezdu. V cestovní smlouvě musí být dále popsán způsob, jakým má zákazník uplatnit své nároky plynoucí z porušení právní povinnosti cestovní kanceláře (tedy poučení o právech zákazníka pro případ neplnění smlouvy ze strany cestovní kanceláře), přičemž tato práva nemůže cestovní kancelář omezovat (avšak může je nepochybně rozšířit ve prospěch zákazníka) oproti minimálnímu rozsahu, který je stanoven občanským zákoníkem a popsán dále. Další povinnou náležitostí cestovní smlouvy je výše odstupného, které by byl povinen zákazník uhradit cestovní kanceláři, pokud by odstoupil od cestovní smlouvy a zákon s takovým odstoupením povinnost k platbě odstupného spojuje (jsou pochopitelně i možnosti, kdy zákazník může od cestovní smlouvy odstoupit bez povinnosti k platbě odstupného). 10.12.2

Vzor smlouvy Vzor smlouvy

Uzavřená dle § 852 a násl., občanského zákoníku v platném znění. Níže uvedeného dne, měsíce a roku smluvní strany : .......................................... (dále jen cestovní kancelář) a ......................................... (dále jen klient) uzavřely tuto : cestovní smlouvu I. Předmět a účel smlouvy /1/ Cestovní kancelář(dále jen “CK“) se touto smlouvou zavazuje klientovi poskytnout zájezd dle této smlouvy a klient se zavazuje zaplatit cestovní kanceláři smluvenou cenu dle, této smlouvy. 123

/2/ CK, zajistí x..............denní pobyt pod propagačním označením........ v katalogu pro rok..... ...........v (místo)............ /1/ /2/ /3/ /4/ /5/

II. Vymezení zájezdu přesné datum odjezdu, odletu......místo, linka, návrat časový program (obsah činnosti dle v dnech, týdnech apod...) veškeré služby poskytnuté v ceně zájezdu přesné určení ubytování, kategorie, vybavenost, umístění..... stravování, způsob, rozsah (snídaně, svačina, oběd, večeře apod.)

III. Cena /1/ Celková cena zájezdu činí............,- Kč /2/ Cena zahrnuje : - jízdenku, letenku z...... a do........., do........ a z........ - ubytování .......počet dnů, týdnů......apod. - stravování ...(snídaně, svačina, oběd, večeře apd..) - pojištění............ - služby určeného zástupce CK..... - transfery ................. /3/ Klient se zavazuje zaplatit CK cenu dle bodu I., této smlouvy takto : - zálohu ve výši.........,- Kč v hotovosti ke dni podpisu této smlouvy - zbývající část ceny v částce........,- Kč na bankovní účet CK č.:...............vedený u .......do ............dnů před odjezdem. Splněním této povinnosti je den připsání dlužné částky na zde uvedený účet /4/ CK je oprávněna zvýšit cenu zájezdu, uvedenou v čl. III., avšak nejpozději do 20 dnů před odjezdem, to tehdy, pokud dojde ke zvýšení :  cen za dopravu a pohonných hmot  plateb spojených s dopravou  směnného kurzu české koruny použitého pro stanovení ceny zájezdu o více jak 10%, přičemž splní-li se jedna z podmínek výše uvedených, tak se zvýšení ceny vypočte tak, že k sjednané ceně dle této smlouvy, bude připočtena částka rovnající se inflačnímu indexu nárůstu ceny poskytnuté služby, jež je zahrnuta v ceně zájezdu vyjádřená procentuálně v poměru dosavadní ceny služby se započtením DPH, nebo promítnutím procenta zvýšení směnného kurzu ve vztahu ke kurzu, z nějž vycházelo stanovení ceny zájezdu v době uzavření této smlouvy.  CK je povinna písemné oznámení o zvýšení ceny zájezdu odeslat klientovi nejpozději 21 dní před zahájením zájezdu, nebude-li tak učiněno, nevzniká CK právo na zaplacení rozdílu v ceně zájezdu. IV. Změna sjednaných služeb /1/ CK si v nezbytném rozsahu vymezuje sjednané služby dle této smlouvy změnit, pokud k jejich změně nedošlo jejím zaviněním.Veškeré změny, důvody a jejich rozsah a řešení nahrazující, řeší podrobně v případě těchto změn čl. VII., Všeobecné podmínky CK. /2/ CK je povinna neprodleně po té co nastal důvod změny, písemně informovat doporučeným dopisem klienta o uvedených změnách.

124

V. Reklamace /1/ CK je povinna poskytnout klientovi služby, které jsou součástí zájezdu, řádně a včas v souladu s touto smlouvou a obecně závaznými právními předpisy. /2/ Pokud se v průběhu předmětného zájezdu vyskytnou vady, je povinnen klient tyto vady reklamovat na místě u uvedeného stálého zástupce CK a má právo žádat jejich odstranění. CK je povinna dle svých možností reklamované vady na místě řešit. /3/ Pokud CK nesplní své povinnosti plynoucí z této smlouvy nebo z občanského zákoníku řádně a včas, musí klient uplatnit své právo u CK neprodleně, bez zbytečného odkladu, avšak nejpozději do 3 měsíců od skončení zájezdu, nebo v případě, že se zájezd neuskutečnil, ode dne, kdy měl být zájezd dle cestovní smlouvy ukončen, jinak toto právo zaniká. CK je povinna rozhodnout o reklamaci klienta nejpozději do 30 dnů po jejím obdržení. VI. Odstoupení od smlouvy /1/ CK i klient mohou před uskutečněním zájezdu od této cestovní smlouvy odstoupit. CK může od smlouvy odstoupit před uskutečněním zájezdu pouze z důvodu zrušení předmětného zájezdu či z důvodu porušení povinností klientem. Pokud klient odstoupí od smlouvy, přičemž důvodem by nebylo porušení povinností ze strany CK dle této smlouvy nebo občanského zákoníku, nebo pokud CK odstoupí od této smlouvy před uskutečněním předmětného zájezdu z důvodu porušení povinnosti klientem , je klient povinen zaplatit CK odstupné, a to takto : Doba před stanoveným Výše odstupného odjezdem ve které bylo druhé straně doručeno písemné odstoupení více než-li 50 dní 50 - 40 dní atd.......

10% z ceny 20% z ceny zájezdu atd.......

/2/ Pokud klient odstoupí od této smlouvy z důvodů porušení povinností CK dle této smlouvy nebo občanského zákoníku, či nedojde k uzavření nové smlouvy , je CK povinna vrátit klientovi neprodleně vše, co do něj obdržela na veškeré úhrady předmětného zájezdu dle zrušené cestovní smlouvy , aniž by klient byl povinen platit CK odstupné, přičemž právo klienta na náhradu škody tímto není dotčeno. VII. Ostatní ujednání /1/ Práva a povinnosti smluvních stran plynoucích z této smlouvy, které nejsou jejím obsahem výslovně upraveny se řídí Všeobecnými podmínkami CK pro období.............(rok), občanským zákoníkem a popřípadě dalšími obecně závaznými předpisy v platném znění. /2/ Klient podpisem této smlouvy stvrzuje, že mu byl předán platný katalog CK (název) pro období roku.............a potvrzuje, že se s obsahem všeobecných podmínek CK seznámil a že s těmito podmínkami souhlasí.Klient se zavazuje, že bude dodržovat pasové, celní, zdravotní, aj., právní předpisy země, do které cestuje. Klient bere na 125

vědomí, že v době zahájení zájezdu, v průběhu jeho trvání a v době jeho ukončení bude držitelem platného cestovního pasu (nebo platného osobního dokladu v případě vycestování do EU). CK nenese za porušení předchozího ustanovení odpovědnost. VIII. Závěrečná ustanovení /1/ Tato smlouva se podepisuje v.........vyhotoveních, z nichž po jednom obdrží každá ze smluvních stran. /2/ Tato smlouva je platná a účinná dnem podpisu smluvních stran. /3/ Smluvní strany prohlašují, že si tuto smlouvu před podpisem přečetly, že je v souladu s jejich vůlí a s obsahem této smlouvy souhlasí a na důkaz toho připojují své podpisy. V ..............dne................ Podpisy:

10.13

Veřejná soutěž

Je to jednostranný neadresovaný právní úkon, který FO nebo PO vyhlašuje soutěž na určité dílo nebo výkon, za což slibuje odměnu. Náležitosti smlouvy

Vyhlášením, neboť není adresován vymezenému druhu subjektů. Musí být splněny obecné náležitosti právního úkonu a musí obsahovat:  přesně vymezení předmětu a lhůty soutěže  cenu, eventuelně ostatní podmínky  vyhlášení, kdo a podle jakých měřítek posoudí splnění podmínek soutěže a provede ocenění  stanovení, kdo a za jakých podmínek se může veřejné soutěže zúčastnit Pro vyhlášení veřejné soutěže je stanovena forma veřejné vyhlášky, aby byla dána záruka, že bude o obsahu veřejné soutěže informovat veřejnost. Právní vztah mezi vyhlašovatelem soutěže a soutěžícím vznikne až tehdy, jestliže soutěžící projeví platně vůli soutěže se zúčastnit. Je povinen poskytnout ceny vyhlášené veřejnou soutěží těm, kteří podle provede-ných ocenění splnili podmínky soutěže stanovené pro udělení cen:  byl-li výsledek dosažen činností několika soutěžících, rozdělí se cena  nebyl-li vyhlášen jiný postup a není-li dohody, podle toho, v jakém poměru se každý na dosaženém výsledku podílel  o sporech rozhoduje soud

Povinnosti vyhlašovatele

Povinnosti: a) odpovídá za škodu, která vznikla porušením jeho práv a povinností - podle obecných ustanovení je zde právo na odškodnění b) pokud dojde k odvolání soutěže, musí poskytnout přiměřené odškodnění soutěžícím, kteří před odvoláním soutěže jeho podmínky zcela nebo zčásti splnili c) vyhlašovatel má povinnost upozornit soutěžící při odvolání soutěže na právo požadovat odškodnění 126

Soutěžící  

nemá povinnost realizaci dokončit výsledky své činnosti je povinen přenechat vyhlašovateli jen tehdy, jestliže to plyne z podmínek soutěže nebo z povahy věci

Činnost soutěžícího

Odvolání Veřejná soutěž může být odvolána jen ze závažných důvodů, přičemž odvolání musí být provedeno týmž způsobem, jakým došlo k vyhlášení nebo jiným stejně účinným způsobem.

Odvolání soutěže

Změna podstatného obsahu je považována za její odvolání a zároveň vyhlášení nové soutěže.

10.14

Veřejný příslib

Je to jednostranný právní úkon, při kterém se veřejným prohlášením slibuje, že bude zaplacena odměna nebo poskytnuto jiné plnění za splnění podmínek stanovených ve veřejném příslibu, a to osobám blíže neurčeným.

Náležitosti veřejného příslibu

Veřejný příslib může učinit fyzická i právnická osoba Může z něj vzniknout závazkový právní vztah, nikoliv však ihned po vyhlášení. Právní vztah vznikne až tehdy, jestliže určitá osoba zahájí realizaci požadovaného výkonu, resp. až po splnění podmínek uvedených ve veřejném příslibu. Slibující   

je povinen splnit slíbenou odměnu odměnu obdrží ten, kdo nejdříve splní podmínky veřejného příslibu (ovšem tyto podmínky mohou takto zakotvenou zásadu modifikovat) splní-li všechny podmínky současně několik osob a z obsahu podmínek vyplývá, že odměnu má dostat jenom jedna osoba, rozdělí se odměna mezi ně rovným dílem

10.15

Shrnutí

Občanský zákoník nestanoví jen obecné podmínky vzniku smluv, ale i specifické rysy, které jednotlivé druhy smluv od sebe odlišují. Kapitola definuje jednotlivé smluvní typy, uvádí jejich pojmové znaky a vzory k vyhotovení.

10.16 1. 2. 3. 4.

Samostatná práce studenta

Charakterizujte smlouvu o dílo. Uveďte pojmové znaky půjčky a výpůjčky. Čím se liší půjčka od výpůjčky? Charakterizujte smlouvu příkazní. 127

Činnost slibujícího

5. Popište smlouvu o obstarání věci 6. Vysvětlete, v čem tkví jednatelství bez příkazu. 7. Kdo je zprostředkovatel a kdo zájemce? 8. Definujte smlouvu o sdružení. 9. Kdy ji můžeme použít? 10. Co je to smlouva o důchodu? 11. Kdy nejčastěji se s ní můžeme setkat? 12. Popište práva a povinnosti účastníků cestovní smlouvy. 13. Definujte pojem pojistitel. 14. Jaké máme druhy pojištění? 15. Proveďte srovnání veřejné soutěže a veřejného příslibu.

10.17 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

128

11

Odpovědnostní vztahy

Obsah kapitoly: 11.1 Cíle kapitoly 11.2 Klíčová slova 11.3 Funkce odpovědnosti 11.4 Předcházení škodám 11.4.1 Generální prevence 11.4.2 Speciální prevence 11.4.3 Protiprávní jednání 11.4.4 Škoda 11.4.5 Příčinná souvislost 11.4.6 Zavinění 11.5 Druhy odpovědnosti 11.5.1 Obecná odpovědnost 11.5.2 Odpovědnost za převzaté věci 11.5.3 Odpovědnost způsobená okolnostmi 11.5.4 Odpovědnost za škodu způsobenou nezletilými a osobami stiženými duševní poruchou 11.5.5 Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům 11.5.6 Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků 11.5.7 0dpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným 11.5.8 Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech 11.6 Náhrada škody 11.7 Bezdůvodné obohacení 11.8 Shrnutí učiva 11.9 Samostatná práce studenta 11.10 Doporučení literatura

11.1      

11.2

Cíle kapitoly vymezení významu předcházení hrozícím škodám definice předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu charakteristika subjektů odpovědnosti definice náhrady škody, její rozsah a způsob náhrady charakteristika jednotlivých případů odpovědnosti za škodu charakteristika závazků z bezdůvodného obohacení

Klíčová slova

prevence, protiprávní úkon, škoda, ušlý zisk, příčinná souvislost, zavinění, náhrada škody, moderační právo, bezdůvodné obohacení.

Právní odpovědnost lze obecně charakterizovat jako reakci na jednání subjektů, které je v rozporu s právními normami objektivního práva. Pojem právní odpovědnost lze tedy chápat jako povinnost snést právní normou stanovené nepříznivé právní následky, jež se 129

uplatní vůči subjektu, který porušil právní povinnost vyplývající ze zákona nebo z právního závazku.14

11.3 Funkce odpovědnosti

Funkce odpovědnosti

Úprava občanskoprávní odpovědnosti poskytuje ochranu majetkovým a osobním vztahům. Plní funkci: 1) preventivně výchovnou  spočívá v takovém počínání, aby nedocházelo ke škodám na majetku, zdraví, přírodě. Každý kdo toto nerespektuje, se dopouští protiprávního jednání a je odpovědný za škodu. 2) reparační  zajišťuje, aby poškozenému byla škůdcem způsobená škoda nahrazena. a) v penězích (relutární restituce), b) uvedení v předešlý stav (naturální restituce). 3) satisfakční  tomu, kdo utrpěl škodu na zdraví, přiznává právo i na přiměřené peněžité zadostiučinění za vytrpěnou bolest a ztížení společenského postavení 4) represivní  je typická pro trestní právo, zatímco v občanském právu nepřichází v úvahu, neboť náhradu škody nelze uložit jako trest. Byla-li škoda způsobena jednáním, které naplňuje znaky skutkové podstaty některého trestného činu či přestupku, pak je škůdce povinen nahradit poškozenému škodu.

11.4 Předcházení škodám

Předcházení škodám

1) ve smyslu obecného (generálního) odvrácení všech fyzických a právnických osob od porušování právní povinností, které zpravidla vedou i ke vzniku škod – tzv. generální prevence škod v občanském právu 2) ve smyslu provedení speciálního opatření, které směřuje ze strany fyzických či právnických osob k odvrácení již hrozící škody na zdraví, životě, majetku, přírodě a životnímu prostředí v konkrétním případě – tzv. zvláštní neboli speciální prevence škod v občanském právu. 11.4.1

Generální prevence

Generální prevence

Je realizována:  v ust. § 415 občanského zák. uložením právní povinnosti každé fyzické a právnické osobě počínat si vždy natolik bedlivě, aby nedocházelo nejen ke škodám vůbec, nýbrž ani ke zvětšení jejich rozsahu na zdraví (životě) a na 14

Harvánek, J. a kol. Teorie práva. 2. opravené vydání. Brno : Masarykova univerzita, 2004, str. 234. 130

majetku jiných, jakož i na dalších společenských hodnotách, které představují příroda a životní prostředí. 

rozvedením této obecně uložené povinnosti v § 415 Občanského zák. do různých konkretizovaných zvláštních právních povinností již určitých fyzických a právnických osob s cílem působit k předcházení vzniku škod s přihlížením k situacím v jednotlivých oblastech společenského života,



stanovením a v případě splnění zákonných podmínek též rychlou a neodvratnou realizací občanskoprávní odpovědnosti za způsobenou škodu v případě porušení generální prevenční povinnosti znamená protiprávní jednání a tedy odpovědnost za tím způsobenou škodu podle obecné úpravy § 420 Občanského zák.

Z důvodu ochrany poškozených v určitých případech, se v případě způsobené škody ze zvlášť zákonem kvalifikované škodní události způsobené jinak dovolenou riskantní činností (tím spíše nedovolenou) nevyžaduje ve vztahu k poškozenému zjištění, že došlo k zavinění škůdce a porušení právní povinnosti škůdce. Ten, kdo vykonává tuto stanovenou činnost, má povinnost k náhradě škody způsobené v souvislosti s jejím výkonem, i když dám žádnou právní povinnost neporušil. Jde o tzv. přísnou objektivní odpovědnost. Někdy bývá tato odpovědnost označována jen jako povinnost k náhradě škody, aby nedocházelo ke směšování tohoto pojmu s klasickou odpovědností, kde je vyžadováno zavinění nebo alespoň porušení právní povinnosti škůdcem. 11.4.2

Speciální prevence

Speciální prevence je realizována:  ust. § 417 občanského zák.oníku stanovuje právní povinnost pro každého, komu škoda v konkrétním případě již hrozí (ohroženého), zakročit k odvrácení této hrozící škody, nebo ke zmírnění škody, který již nastala.  ohrožený je povinen aktivně zakročit k odvrácení hrozící škody sám (prevence svépomocí) a to způsobem, který je přiměřený konkrétnímu ohrožení. Přiměřenost se posuzuje podle toho, co by v daném případě učinil rozumně uvažující ohrožený. Tato prevenční povinnost je uložena všem fyzickým a právnickým osobám.  nesplnění speciální prevenční povinnosti ohrožením může být posouzeno jako spoluzavinění škody poškozeným (§ 441 Občanského zák.), tedy, v poměru k míře svého zavinění ponese škodu sám. Má-li jednání ohroženého proti hrozící škodě znaky nutné obrany či krajní nouze (§ 418 Občanského zák.) neodpovídá za škodu způsobenou při odvrácení neoprávněného útoku jiného subjektu (při nutné obraně), nebo za škodu způsobenou jinému při odvracení přímo hrozícího nebezpečí, které sám nevyvolal (při krajní nouzi). V případě vážného ohrožení škodou se ohrožený může domáhat u soudu, aby byla ohrožovateli uložena povinnost provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení závažně hrozící škody (§ 417 odst. 2 občanského zák.). Soud může uložit jak zdržení se určitého jednání, tak provedení určitého opatření. Škoda nemusí hrozit bezprostředně, stačí, když hrozí. Soud musí v takovém případě jednat bez průtahů, proto to bude realizováno zpravidla předběžným opatřením. Tam, kde však již byl neoprávněný zásah uskutečněn a trvá, je třeba se domáhat ochrany vlastnického práva negatorní žalobou (§ 126 odst. 1 občanského zák.) nebo z titulu sousedských práv (§ 127 občankého zák.). 131

Speciální prevence

Soudní ochrany podle § 417 odst. 2 občanského zákoníku. se nelze domáhat proti úředně povolené činnosti. V případě provedení prevenčního zákroku má zakročující právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a zároveň škody, kterou při odvracení škody utrpěl (§ 419 občanského zák.) a to v rozsahu nejvýše odpovídajícím škodě, která byla zákrokem ohroženého odvrácena. Toto právo má proti tomu, kdo zákrok odvracejícího vyvolal, ale i proti tomu, v jehož prospěch bylo preventivně jednáno (oba budou zavázáni solidárně). Předpoklady odpovědnosti Předpoklady odpovědnosti

Mezi hlavní principy, které lze zařadit ke stěžejním zásadám občanského práva tedy patří princip prevence a v případě, že i přes jeho dodržení dojde ke vzniku škody, princip náhrady takto vzniklé škody.15 Nauka rozlišuje dva druhy odpovědnosti za škodu a to:  odpovědnost subjektivní a  odpovědnost objektivní. Základním kritériem pro rozlišení těchto dvou typů odpovědnosti za škodu je předpoklad zavinění, který se u objektivní odpovědnosti za škodu nevyžaduje. Obecně je předpokladem povinnosti nahradit škodu existence těchto předpokladů: 1. porušení právní povinnosti (protiprávní jednání) nebo jiná zákonem kvalifikovaná skutečnost, 2. škoda, 3. příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem nebo jinou zákonem kvalifikovanou skutečností (kauzální nexus), 4. zavinění. Ohledně prvních třech předpokladů platí, že důkazní břemeno leží na poškozeném, jsou totiž objektivního charakteru. Oproti tomu zavinění je subjektivní, jeho existence se tedy předpokládá, a to ve formě nevědomé nedbalosti. Jelikož škůdce musí dokazovat, že škodu nezavinil, jedná se o odpovědnost založenou na presumovaném zavinění. Pokud právní norma vyžaduje úmyslné chování, musí ho prokázat poškozený16. 11.4.3 

Protiprávní jednání

Okolnosti vylučující protiprávnost

Protiprávní jednání

je jednání v rozporu s objektivním právem, přičemž občanské právo vychází z pojetí tzv. generálního deliktu, což znamená, že každé protiprávní jednání může být deliktem, pokud splňuje další předpoklady. K porušení právní povinnosti může dojít aktivním jednáním či opomenutím, pokud existuje určitá povinnost konat.

Okolnosti vylučující protiprávnost: a) plnění povinnosti, b) použití služební zbraně, 15

POKORNÝ, M., HOCHMAN, J. Odpovědnost za škodu v právu občanském a pracovním. 3. vydání. Praha: Linde, 2008. 13 s. 16 ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. 1203 s. 132

c) d) e) f) g)

výkon práva, souhlas poškozeného, svépomoc, krajní nouze, nutná obrana.

11.4.4 

a

Škoda

je újma v majetkové sféře poškozeného, která je vyjádřitelná v penězích. Nemajetková újma, až na výjimky, kterými jsou bolestné a ztížení společenského uplatnění, zásadně nemá povahu škody.

Občanský zákoník rozlišuje škodu na věci, na majetku a na zdraví. V případě věcné škody rozeznáváme dva pojmy, a to skutečnou škodu a ušlý zisk. Skutečná škoda je újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného, která vznikne v důsledku škodné události a v příčinné souvislosti s ní. Skutečnou škodou se tedy rozumí majetkové hodnoty, které by bylo nutné vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Naproti tomu ušlý zisk je to, co poškozenému šlo, tedy co by mu náleželo nebýt vzniku škody, např. i úroky 11.4.5 

(neboli kauzální nexus) znamená, že mezi protiprávním úkonem a škodou musí existovat vztah příčiny a následku. Jedná se o nezbytný předpoklad pro vznik odpovědnosti. Nestačí tedy pouhá pravděpodobnost či okolnosti nasvědčující její existenci, je nutné ji prokázat. Příčinnou souvislost soud zjišťuje v každém konkrétním případě. Vždy se musí jednat o přímou příčinu a současně musí být prokázáno, že ke škodě by bez této příčiny nedošlo.

11.4.6 

Příčinná souvislost

Příčinná souvislost

Zavinění

psychický vztah škůdce k vlastnímu protiprávnímu úkonu i ke škodě, která je důsledkem takového jednání. Na základě rozumového či také intelektuálního prvku a volního či určovacího prvku rozeznáváme jednání: a) úmyslné a b) nedbalostní.

Jednání úmyslné, kdy škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit a chtěl ji způsobit se označuje jako přímý úmysl. V případě, že škůdce věděl, že svým jednáním může škodu způsobit a pro tento případ s tím byl srozuměn je nepřímý úmysl. Nedbalost je pak definována jako vědomá, pokud škůdce věděl, že svým počínáním může způsobit škodu, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí a nevědomá v případě, že škůdce nevěděl, že svým jednáním může škodu způsobit, 133

Zavinění

ačkoliv to podle okolností měl předvídat a mohl.17 Aby mohl určitý subjekt zavinit vznik škody, musí být především schopen posoudit (předvídat, rozeznat) následky svého jednání a zároveň toto své jednání ovládnout. Chybí-li u subjektu některá z těchto složek, ať již rozpoznávací nebo ovládací, není takový subjekt vůbec schopen něco zavinit, není způsobilý k zavinění. Naopak jsou-li obě dvě složky zachovány, lze takovému subjektu zavinění přičíst. Ust. § 420 občanského zákoníku presumuje nevědomou nedbalost, kterou poškozený nemusí prokazovat.

11.5 Druhy odpovědnosti

Druhy odpovědnosti

Občanský zákoník rozlišuje: 1. obecnou odpovědnost a 2. zvláštní typy odpovědnosti. Zvláštní případy mají přednost před úpravou obecnou, v případě souběhu je výběr nároku, který bude uplatňovat, ponechán na poškozeném. 11.5.1

Obecná odpovědnost

Obecná odpovědnost

(ust. § 420 - § 420a občanského zákoníku) a) v ust. § 420 občanského zákoníku je upravena obecná odpovědnost na subjektivním základě, což znamená, předpokladem vzniku této odpovědnosti je nejen porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislosti mezi porušením právní povinnosti a škodou, ale také zavinění (postačí nevědomá nedbalost). Podle citovaného ustanovení každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.18 Zavinění se v případě obecné odpovědnosti presumuje, tj. předpokládá. Závisí tudíž jen na škůdci, aby prokázal, že škodu nezavinil, nebo-li, aby se exculpoval. Porušení právní povinnosti spočívá v komisivním nebo omisivním protiprávním jednání. Za vzniklou škodu je přímo odpovědná právnická či fyzická osoba při jejichž činnosti škoda vznikla, a to těmi, kteří byli k této činnosti použiti. Tyto osoby za způsobenou škodu podle občanského zákoníku samy neodpovídají. Jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů však není tímto dotčena. b) v § 420a občanského zákoníku je upravena obecná odpovědnost na objektivním základě Této odpovědnosti se užije tehdy, není-li v případě určitého provozu stanovena odpovědnost zvláštní. Předpokladem vzniku této odpovědnosti je vznik škody způsobené:  činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, 17 18

Viz § 15, 16 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. § 420 odst. 4 občanského zákoníku 134

 

fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti,19

a existence příčinné souvislosti mezi těmito činnostmi a škodou. Odpovědným za vzniklou škodu je fyzická či právnická osoba, která vyvíjí provozní činnost. Provozní činností se rozumí rozumět nejen provoz podniku, živnosti, zemědělské výroby, ale jakoukoliv organizovanou cílevědomou činnost.20 Zproštění odpovědnosti neboli tzv. liberace provozovatele je možné za splnění dvou podmínek:  škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí, která neměla původ v provozu,  škoda vznikla v důsledku jednání poškozeného.

Liberace

Oba důvody jsou rovnocenné, aplikace jednoho z nich nevylučuje aplikaci druhého.21 Není podstatné, zda se jednalo o zaviněné chování či nikoliv. Existenci liberačních důvodů musí prokázat provozovatel.22 V dalším výkladu jsou popsány jednotlivé druhy odpovědnosti zvláštní. 11.5.2

Odpovědnost za převzaté věci

Každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem závazku, je odpovědný za její poškození, ztrátu nebo zničení, ledaže by ke škodě došlo jinak. Takto upravená odpovědnost je objektivní, bez ohledu na zavinění. Předpokládá se existence závazkového smluvního vztahu, na jehož základě je subjektu, který věc předává, poskytováno nějaké plnění. Převzetím věci se rozumí její fyzické předání, přičemž není podstatné, zda je osoba, od které je věc přebrána, jejím vlastníkem.

0dpovědnost za převzaté věci

Odpovědný subjekt se může zprostit odpovědnosti na základě jediného liberačního důvodu, kterým je skutečnost, že by ke škodě došlo i jinak. Tedy i tehdy, kdyby k převzetí věci nedošlo. 11.5.3

Odpovědnost způsobená okolnostmi

Každý je odpovědný za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Tato odpovědnost se vztahuje na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních i jiných biologických služeb. Přístrojem nebo jinou věcí je jakýkoli hmotný předmět, který je použit k plnění závazku. Okolnosti mající původ v povaze přístroje mohou vyplynout například z vadnosti přístroje. 19

viz § 420a odst. 2 občanského zákoníku Viz § 28 odst. 1 písm.c) obchodního zákoníku 21 VLASÁK, M. Náhrada škody způsobené provozní činností - nad jedním rozhodnutím. Soudní rozhledy, 2008, č. 6, s. 204. 22 ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1220-1221. 135 20

0dpovědnost způsobená okolnostmi

Jedná se o absolutní objektivní odpovědnost, nelze se jí zprostit. Je však možné spoluzavinění poškozeného. 11.5.4

Odpovědnost nezletilých

Odpovědnost za škodu způsobenou nezletilými a osobami stiženými duševní poruchou

Tento případ zvláštní odpovědnosti za škodu se vztahuje na následující kategorie osob: 1. nezletilci, 2. osoby s trvalou duševní poruchou, 3. osoby s dočasnou duševní poruchou, která nebyla nevyvolána jejich vlastním zaviněním, 4. osoby povinné výkonem dohledu Povinnost výkonu náležitého dohledu ukládá určitým osobám přímo zákon, může to být však také úřední výrok či jiná právní skutečnost. Nad nezletilými dětmi jsou povinni vykonávat dohled především jejich rodiče, kteří jsou podle zákona o rodině jejich zákonnými zástupci s rozhodující úlohou v jejich výchově. Povinnost výkonu náležitého dohledu může být dohodou dočasně přenesena také na jiné osoby. Jejich odpovědnost ovšem trvá jen po dobu, po kterou jsou nezletilí v jejich péči. Typicky půjde o příbuzné nezletilých (prarodiče, strýce, tety, starší sourozence) anebo přátele jejich rodičů (kolegy z práce, sousedy). Kromě fyzických osob to mohou být i osoby právnické. Především se jedná o jesle, mateřské školy, základní a střední školy, školní družiny, internáty, domovy mládeže, ústavy pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, psychiatrická zdravotnická zařízení, dětská oddělení nemocnic, tělovýchovné organizace atd. Odpovědnost školy trvá po dobu školního vyučování, které se nevztahuje pouze na vlastní výuku, ale i na přestávky, školní výlety, lyžařské kurzy, brigády apod. Často se stává, že výuka ve školách nebývá souvislá. Vzniká tak otázka, kdo zajišťuje dohled nad žáky v době, kdy tito mají přerušené vyučování (tzv. volné hodiny). Ani nová právní úprava ve školském zákoně výslovně tento problém neřeší. Z ust. § 22, 29 a 30 školského zákona však vyplývá, že žáci a studenti jsou povinni dodržovat školní řád, předpisy a pokyny školy a pedagogických pracovníků k ochraně zdraví a bezpečnosti. Ředitel školy vydává školní řád, který zveřejní na přístupném místě ve škole, prokazatelným způsobem s ním seznámí zaměstnance, žáky a studenty školy a informuje o jeho vydání a obsahu také zákonné zástupce nezletilých dětí a žáků. Žák či student v průběhu vyučování v tzv. volných hodinách může opustit prostory školy, je-li to v souladu s pravidly uvedenými ve školním řádu a byla-li splněna ta ustanovení školského zákona, která ukládají škole povinnost řádně s těmito pravidly seznámit jak studenty, tak i jejich zákonné zástupce. Škola za žáka odpovídá v této době za předpokladu, že ze školního řádu nevyplývá něco jiného. Pokud tedy z konkrétního ustanovení školního řádu vyplývá, že je s ohledem na rozvržení výuky v určitou část dne přerušena výchovně vzdělávací činnost a tato skutečnost je žákům i jejich zákonným zástupcům známa, nenese škola odpovědnost za případné škody způsobené žáky v průběhu přerušeného vyučování, protože po tuto dobu nebyla povinna vykonávat náležitý dohled.

136

Pokud vykonává dohled škola či jiná právnická osoba, odpovídá poškozenému za porušení svých povinností přímo tato organizace a nikoliv konkrétní zaměstnanec, který byl tímto úkolem pověřen. Jeho odpovědnost vůči organizaci podle pracovněprávních předpisů však není dotčena. Pojem „náležitý dohled“ zákonodárce v žádném dalším ustanovení nerozvíjí a jeho vymezení přenechal soudní praxi. Ta vychází z toho, že náležitým dohledem není možno rozumět pedantské hlídání na každém kroku, kdy nelze od dotyčné osoby ani na chvíli odvrátit pozornost. Takový dohled vykonávaný stále, nepřetržitě a bezprostředně je nesmírně zatěžující a fakticky nemožný. Navíc při takovém výkladu by byla zákonem přepokládaná možnost zproštění se odpovědnosti ze strany osoby povinné výkonem dohledu prakticky vyloučena. Soudní judikatura proto konstatuje, že dohled je třeba provádět s ohledem na svěřenou osobu, tj. přizpůsobit jej věku, povahovým vlastnostem a celkovému chování, resp. povaze duševní poruchy a jejího vlivu na chování svěřené osoby. Příklad: - u nezletilce blížícího se věku zletilosti postačí vědomost rodičů o tom, kde se jejich dítě nachází, s kým tam je a kdy se vrátí domů. Naopak je třeba věnovat zvýšenou pozornost menším dětem, zvláště pokud jsou živější povahy. Častější kontrolu by měli rodiče provádět také u starších školáků, kteří mívají kázeňské prohřešky, násilnické či agresivní sklony nebo se ve volném čase věnují nebezpečným zálibám (zbraně, dělobuchy). Náležitý dohled nad nezletilým či osobou stiženou duševní poruchou však neznamená jen bezprostřední zabránění či zákaz určitého jednání. Posuzuje se i celkový přístup rodičů, poručníků a pěstounů atd. k dosavadní výchově nezletilého a jejich výchovné působení k tomu, aby závadné jevy v jeho chování byly odstraněny. Výchovné působení připadá v úvahu samozřejmě pouze u osob, kterým je nezletilý svěřen do výchovy či se na jeho výchově podílí dlouhodobě. Důležitá bude i skutečnost, zda rodiče své dítě řádně poučili před tím, než mu umožnili vykonávat určitou činnost a vysvětlili mu, co všechno může případnou nedbalostí způsobit (typicky jako účastník silničního provozu). Výkon náležitého dohledu ze strany rodičů, příp. dalších osob tak předpokládá celkový zájem o svěřenou osobu. Příklad: - samotná okolnost, že rodiče ani po určité době nezjistili, že si jejich syn opatřil od kamaráda funkční zbraň, nesvědčí o tom, že by neměli dostatečný přehled o jeho chování. Náležitý dohled tedy zahrnuje jak konkrétní opatření v určitou chvíli podle povahy okolností, věku a vlastností dítěte (např. při hře na dětském hřišti před domem), tak celkový zájem a působení osob povinných dozorem na svěřenou osobu. Z dikce ust. § 422 občanského zákoníku vyplývají následující varianty odpovědnosti: 1) za škodu výlučně odpovídá nezletilec, resp. osoba stižená duševní poruchou, Jedná se o případ, kdy v okamžiku způsobení škody byl nezletilec, resp. osoba stižená duševní poruchou, schopen ovládat svou vůli i posoudit následky svého jednání, (tzn., že u něho byla zjištěna deliktní způsobilost) a osoba, která byla povinna vykonávat náležitý dohled, se odpovědnosti zprostí tím, že prokáže, že dohled nezanedbala. Musí však jít o volní jednání u škůdce. 137

Varianty odpovědnosti

2) za škodu výlučně odpovídá osoba povinná vykonávat dohled, V tomto případě osoba povinná výkonem dohledu bude odpovídat výlučně sama, pokud neprokáže, že náležitý dohled nezanedbala. Odpovědnost subjektů povinných dohledem je založen na principu presumované protiprávnosti. 3) za škodu odpovídá s nezletilcem, resp. osobou stiženou duševní poruchou společně a nerozdílně ten, kdo byl nad ním povinen vykonávat náležitý dohled. Tato varianta přichází v úvahu, pokud osoba povinná výkonem dohledu neprokáže, že nezanedbala náležitý dohled a zároveň je dána deliktní způsobilost nezletilce. 4) odpovědným nebude nikdo, Jde o případ, kdy přímý škůdce nebyl deliktně způsobilý a současně se osobě, jež je povinna vykonávat nad ním dohled, podaří prokázat nezanedbání náležitého dohledu. Nejsou-li splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti u žádného z uvedených subjektů, jde o náhodu v právním smyslu a škodu si v takovém případě nese poškozený sám. Žáci střední školy, středního odborného učiliště, odborného učiliště, vyšší odborné školy nebo učiliště nebo studenti vysoké školy odpovídají škole nebo právnické nebo fyzické osobě za škodu, kterou jí způsobili při teoretickém nebo praktickém vyučování anebo v přímé souvislosti s ním. Pokud ke škodě došlo při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídají žáci za škodu školskému zařízení. Za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá škola. Při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá žákům zřizovatel školy, popřípadě školského zařízení. Příslušná škola odpovídá žákům středních škol (gymnázií, středních odborných škol, středních odborných učilišť), vyšších odborných škol, konzervatoří a jazykových škol s právem státní závěrečné zkoušky za škodu, která jim vznikla porušením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve škole nebo v přímé souvislosti s ním. Došlo-li ke škodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Došlo-li ke škodě při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za škodu příslušné školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá za škodu zřizovatel školy nebo školského zařízení. Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost nebo pro duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal. 138

Vykonává-li dohled právnická osoba, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena. Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, že není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit škodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli. 11.5.5

Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům

Dobrými mravy se dle soudní praxe rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji vykazují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních.23 Postižitelná jsou nejzávažnější jednání proti dobrým mravům, která splňují předpoklady odpovědnosti, v praxi případy, kdy škůdce jedná úmyslně např. ze závisti či pomstychtivosti a také případy šikany. Nemusí však jít o úmyslné způsobení škody. Důkazní břemeno je na poškozeném. Má úzkou souvislost s obecnou prevenční povinností o předcházení škodám, 11.5.6

Odpovědnost za úmyslnou škodu

Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků

Jde o objektivní odpovědnost, kde je kladen velký důraz na ochranu poškozených. Dále respektuje zásadu, že provozovatel dopravního prostředku by měl nést riziko nebezpečí, které z něj vyplývá pro okolí. Subjektem odpovědnosti je tedy vždy provozovatel dopravního prostředku, nikoliv řidič, který zavinil dopravní nehodu. Základem vzniku odpovědnosti je škoda vyvolána zvláštní povahou provozu. Dopravním prostředkem se rozumí tato vozidla:  motorová vozidla (v praxi je třeba jimi rozumět např. i buldozery, výtahy či eskalátory24)  motorová plavidla  motorová a nemotorová plavidla (i vrtulníky, rogala). Odpovědnost provozovatele však není absolutní. Liberačními důvody jsou“  způsobení škody nemá původ v povaze přístroje, škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Veškeré úsilí je nutné vykládat objektivně a má se jím na mysli veškerá možná péče, která přichází v úvahu za daných okolností, s ohledem na konkrétní stav vědy a techniky.25 Provozovatel odpovídá jak za škodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za škodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věci, pozbyl-li občan při poškození možnosti je opatrovat.

23

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997 sp. Zn. 3 Cdon 69/96. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 1977, sp. zn. 20 Cdo 31/77. 25 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 1969, sp. zn. 3 Cz 21/69. 139 24

Dopravní prostředek

Místo provozovatele odpovídá ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestliže takové užití dopravního prostředku svou nedbalostí umožnil. Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy provozovatel podniku, v němž se oprava provádí, a to stejně jako provozovatel dopravního prostředku. Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé škody. 11.5.7

0dpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným

Za škodu vyvolanou povahou provozu zvlášť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku. Zvlášť nebezpečný provoz

Pojem provozu zvlášť nebezpečného není zákonem vymezen, proto definice vychází z judikatury – takový provoz, jehož povaha, způsob výroby, povaha výrobků či odpad vznikajících při této výrobě, má zvlášť nebezpečný charakter.26 Zákon předpokládá, že se jedná o opakovanou činnost. Odpovědnost je objektivní, této se zprostí ten, kdo prokáže, že škoda nemá původ v povaze provozu a že jí nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. 11.5.8

Odpovědnost za věci vnesené a vložené

Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech

Subjekty odpovědné za škodu lze rozdělit do tří následujících skupin:  provozovatel ubytovacího zařízení co se týče věcí vnesených do tohoto zařízení,  provozovatel činností, se kterými je spojeno odkládání věcí,  provozovatelé garáží a podniků podobného druhu co se týče dopravních prostředků v nich umístěných. Oprávněným subjektem je osoba, která využívá výše zmíněných služeb, přičemž není podstatné, zda je vlastníkem vnesených či odložených věcí. Jedná se o objektivní odpovědnost, kdy jediným liberačním důvodem je skutečnost, že ke škodě by došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele. Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za škodu na věcech odložených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Odpovědnosti se nelze zprostit jednostranným prohlášením ani dohodou. Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše stanovené prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se 26

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. Zn. 25 Cdo 972/2000. 140

bez omezení. Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do úschovy. Právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl. Za škodu způsobenou na věcech odložených v dopravních prostředcích hromadné dopravy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě škody způsobené jejich provozem.27

11.6

Náhrada škody

Náhradou škody se rozumí právně relevantní chování, jehož cílem je odstranění a zmírnění následků způsobených škodou. Při poškození věcí (majetku vůbec) se poškozenému hradí veškerá skutečná škoda, ale i ušlý zisk. Výše škody způsobené poškozením, zničením či ztrátou vychází z ceny, jakou měla věc v době poškození. Jde o tzv. obecnou cenu, tedy cenu, za jakou lze věc v určitém místě a čase opatřit na trhu. Vychází z pořizovací ceny věci a přihlíží se k jejímu stáří, stavu, amortizaci, ale také k nákladům, které na ni byly vynaloženy a zhodnotily ji.

Náhrada škody

V důsledku škody způsobené na zdraví, či při úmrtí poškozeného se hradí, kromě věcné škody, dále účelně vynaložené náklady spojené s léčením, náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění, ztráty na výdělku, přiměřené náklady spojené s pohřbem a náklady na výživu pozůstalých. Věcná škoda může spočívat např. ve zničeném oděvu, ztrátě osobních věcí apod. při dopravní nehodě, při níž poškozený utrpí rovněž újmu na zdraví.

Věcná škoda

Účelně vynaložené náklady spojené s léčením jsou nejen náklady na léky a jiný zdravotnický materiál, který si hradí pacient sám, ale i zvýšené náklady na dietní stravování, náklady spojené s dopravou do zdravotnického zařízení k ambulantní léčbě. Mezi tyto náklady lze ovšem zařadit i takové, které vynaložili příbuzní při návštěvách poškozeného v nemocnici, odměny za pomoc třetí osobě v domácnosti (péče o domácí zvířectvo po dobu pobytu poškozeného v nemocnici), náklady na ošetřovatelku při bezmocnosti atd.

Náklady spojené s léčením

Při bolestném se odškodňují újmy spočívající v bolestech vytrpěných při poškození zdraví, jeho léčení či odstraňování jeho následků, tedy např. i bolesti při následných plastických operacích, rehabilitační péči, opakovaných operacích atd. Poškození zdraví se hodnotí bodovým způsobem podle stanovených sazeb, přičemž platí, že 1 bod = 120 Kč. Z judikatury vyplývá, že nárok na bolestné je osobním nárokem, tudíž nemůže být přiznáno jiné osobě, než které byla újma způsobena.28 Má-li újma na zdraví trvalé a výrazně nepříznivé důsledky pro další život poškozeného, Ztížení má poškozený právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Přiznává se společenského tehdy, jde-li v důsledku poškození zdraví o omezení možností a schopností uplatnění 27 28

Viz § 427 - § 431 občanského zákoníku Rozsudek Vrchního soudu v Praze Rt 25/94, sp. zn. To 66/93. 141

poškozeného v životě rodinném i profesním, ale i kulturním, společenském, sportovním, při možnosti studovat nebo dále vykonávat své povolání, při volbě budoucího partnera atd. Nezahrnuje však další újmy nemajetkového charakteru, jakými jsou např. smutek, duševní útrapy aj. Bolestné a ztížení společenského uplatnění se odškodňují jednorázovou částkou. Minimální náhrada není vyhláškou stanovena. Stejně jako bolestné je i tento nárok ryze osobním nárokem, nepřechází tedy na dědice29 a nespadá do společného jmění manželů.30 Ztráta výdělku

na

Náhrada za ztrátu na výdělku náleží jednak za dobu pracovní neschopnosti v důsledku škodné události a jednak za dobu po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti se přiznává od doby, kdy byl poškozený lékařem uznán práce neschopným do doby, kdy byl opět uznán práce schopným nebo mu byl přiznán invalidní důchod. Náhrada spočívá v rozdílu mezi výší vypláceného nemocenského a výší průměrného měsíčního výdělku, kterého poškozený dosahoval před vznikem škody.

Tzv. renta

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě (tzv. renta) spočívá v rozdílu mezi průměrným výdělkem dosahovaným před poškozením zdraví a výdělkem, kterého dosahuje poškozený po návratu do zaměstnání s připočtením invalidního nebo částečného invalidního důchodu, je-li vyplácen z téhož důvodu (nejde-li o invalidní důchod přiznaný např. pro nemoc z povolání). Na rozdíl od pracovního práva není stanovena horní hranice poskytování tohoto odškodnění na dosažení věku 65 let.

Ztráta za důchod

Náhrada ztráty za důchodu záleží v tom, že je poskytována částka, která činí rozdíl mezi výší důchodu, na který poškozenému vznikl nárok a výší fiktivního důchodu, na který by mu vznikl nárok, nebýt snížení výdělků (z nichž se důchod vypočítává) v důsledku poškození zdraví.

Následek usmrcení

Dojde li následkem škodné události k usmrcení, náleží pozůstalým jednorázové odškodnění v následující výši:  manželovi nebo manželce 240 000 Kč,  každému dítěti 240 000 Kč,  každému rodiči 240 000 Kč,  každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč,  každému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,  každé další blízké osobě žijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou škody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč31 Toto právo je originárním právem pozůstalých. Při usmrcení vzniká pozůstalým (nejde o stejný okruh osob jako u dědictví) právo na náhradu nákladů na jejich výživu, pokud zemřelý tuto výživu skutečně a pravidelně 29

Rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 25. 4. 1974, sp. zn. 4 Cz 11/74. BREJCHA, A. Odpovědnost v soukromém a veřejném právu. Praha: ASPI Publishing, s.r.o, 2000, s. 79-81. 31 Ustanovení § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 142 30

poskytoval, anebo byl ze zákona povinen poskytovat. Týká se to tedy zejména vztahu rodiče k nezletilým dětem, manželů navzájem, ale třeba i družky, jejích dětí apod. Tyto náhrady ovšem nepřísluší, pokud jsou náklady na výživu hrazeny vdovským nebo sirotčím důchodem. Přiměřenými náklady spojenými s pohřbem jsou náklady, po odečtení vyplaceného pohřebného (jde o státní sociální příspěvek), které účtují pohřební ústavy, včetně poplatku za účast duchovního při pohřbu, náklady na zřízení pomníku (zde maximálně 10.000 Kč), úpravu hrobu, převoz zemřelého, třetina nákladů na pořízení smutečního oblečení nejbližším příslušníkům rodiny apod. Není vyloučeno přiznám i přiměřených nákladů vynaložených na smuteční hostinu, pokud je to v určitém místě zvyklostí. V souvislosti s rozsahem náhrady škody je třeba zmínit tzv. moderační právo soudu. Jde o oprávnění dané soudu, rozhodovat v konkrétním případě o snížení náhrady škody, kterou je škůdce povinen hradit. K tomu musí být splněny dvě základní podmínky. Jednak nesmí jít o škodu způsobenou úmyslně. Pokud by byla škoda způsobena úmyslně, nesmí soud moderační právo použít. Druhou podmínkou je, že jde o případ mimořádného zřetele hodný. Tato mimořádnost musí vyplývat ze společenského významu škody, z okolností, za jakých ke škodě došlo (stupeň nedbalosti škůdce), v sociálních poměrech škůdce apod. Účelem je dát možnost odstranit tvrdost zákona, která by se v konkrétním případě vůči í škůdci mohla projevit velmi nepříznivě. Moderační právo soudu však neumožňuje zprostit škůdce povinnosti hradit škodu úplně. Vznikl-li nárok na náhradu škody, upřednostňuje občanský zákoník tuto náhradu (jak skutečné škody tak i ušlého zisku) v penězích (relutární restituce). V některých případech však bude pro poškozeného výhodnější, aby škoda byla uhrazena jinak. Proto požádá-li o to poškozený a je-li to zároveň možné i účelné, nahrazuje se škoda uvedením l věcí v předešlý stav (naturální restituce), tedy provedením opravy věci, dodáním nové věci za zničenou apod. Není vyloučena ani kombinace obou způsobů, když např. opravená věc nebude mít stejnou hodnotu jako věc před poškozením. Ztráty na výdělku, bolestné, ztížení společenského uplatnění, náhrada nákladů spojených s léčením, náhrady na výživu pozůstalých a náklady pohřbu se samozřejmě hradí výlučně v penězích.

11.7

Bezdůvodné obohacení

Právní úprava bezdůvodného obohacení je obsažena v ust. § 451 – § 459 občanského zákoníku. Obecným předpokladem vzniku závazků z bezdůvodného obohacení je získání majetkového prospěchu vyjádřitelného v penězích, jenž byl získán právem reprobovaným způsobem. Bezdůvodné obohacení se může projevit buď zvětšením majetku obohaceného nebo nezmenšením jeho majetku v případě, že se tak mělo stát. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch:  získaný plněním bez právního důvodu,  plněním z neplatného právního úkonu,  plněním z právního důvodu, který odpadl, (např. z důvodu rezolutivní podmínky),  majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů,  bezdůvodně se obohatí i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám. 143

Náklady spojené s pohřbem

Moderační právo soudu

Majetkový prospěch

Za bezdůvodné plnění se nepovažuje, přijal-li někdo plnění promlčeného dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy. Rovněž jím není plnění ze sázky či hry mezi fyzickými osobami. Vzájemnými právy a povinnostmi subjektů bezdůvodného obohacení jsou:  povinnost bezdůvodně obohaceného vydat vše co získal tomu, na jehož úkor se bezdůvodně obohatil, není-li možné ho zjistit, tak je oprávněným stát,  vrátit si vše, co si strany závazkového právního vztahu plnily,  poskytnout peněžitou náhradu, jestliže není možné bezdůvodné obohacení vrátit,  povinnost obohaceného vydat užitky bezdůvodného obohacení, ne však v případě, kdy tento jednal v dobré víře,  právo obohaceného, který bezdůvodné obohacení vydává, na náhradu nutných nákladů, jež ne věc vynaložil. Promlčecí lhůty na vydání bezdůvodného obohacení jsou upraveny v § 107 OZ. Subjektivní lhůta je dvouletá a běží ode dne, kdy se oprávněný dozví o bezdůvodném obohacení a o tom, kdo se na jeho úkor obohatil. Objektivní promlčecí lhůta je tříletá a počíná dnem, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Pokud půjde o úmyslné bezdůvodného obohacení, promlčí se právo na jeho vydání za deset let ode dne kdy k němu došlo.

11.8 Druhy odpovědnosti

Shrnutí učiva

Právní odpovědnost lze obecně charakterizovat jako reakci na jednání subjektů, které je v rozporu s právními normami objektivního práva. Ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti plní funkci preventivně-výchovnou, reparační, satisfakční a v případě trestní odpovědnosti i represivní. Obligatorními předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, škoda, příčinná souvislost mezi škodou a porušením právní povinnosti. Fakultativním předpokladem je zavinění. Naše právní úprava odpovědnosti za škodu stojí na zásadě předpokládaného zavinění – presumpce zavinění. Subjektem odpovědnosti za škodu jsou fyzické osoby, právnické osoby a stát. Při vzniku škody se poškozenému hradí nejen skutečná škoda, ale i ušlý zisk. Občanský zákoník rozlišuje:  obecnou odpovědnost a  zvláštní typy odpovědnosti.

11.9 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Samostatná práce studenta

Jakým způsobem můžeme předcházet hrozícím škodám? Jaký je rozdíl mezi obecnou a zvláštní odpovědností za škodu? Jaké jsou předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu? Popište, jak byste si počínali při uplatnění nároku na náhradu škody. Vysvětlete, v čem spočívá bezdůvodné obohacení. Jaké jsou zvláštní skutkové podstaty bezdůvodného obohacení? Jakým způsobem odpovídá za způsobenou škodu nezletilý?

144

11.10 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

145

146

12

Dědické právo

Obsah kapitoly: 12.1 12.2 12.3 12.4 12.4.1 12.4.2 12.4.3 12.4.4 12.5 12.6 12.7 12.8 12.9 12.10 12.11

12.1     

12.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Základní rysy dědického práva Předpoklady dědění Smrt zůstavitele Existence dědictví Dědický titul Dědická způsobilost Dědění ze závěti Dědění ze zákona Vydědění Ochrana oprávněného dědice Shrnutí učiva Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly vymezení právní problematiky dědění definice předpokladů dědění charakteristika dědění ze zákona charakteristika dědění ze závěti a rozlišení jednotlivých druhů závětí ochrana oprávněného dědice

Klíčová slova

dědic, zůstavitel, dědictví, majetek, dědické skupiny, závěť, neopominutelný dědic, vydědění, odúmrť, nepravý dědic,

12.3

Základní rysy dědického práva

Dědické právo v objektivním smyslu představuje souhrn všech právních norem upravujících přechod práv a povinností zemřelého jedince na jeho právního nástupce. V subjektivním smyslu jde o souhrn práv a povinností svědčících určité osobě, které tato práva a povinnosti přibudou v důsledku události smrti jejího předchůdce. Toto subjektivní právo působí mezi všemi a má absolutní povahu, přechází i na dědice původního dědice (transmise dědictví). Základ dědického práva je v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod „dědění se zaručuje“. České dědické právo spočívá na kompromisu mezi zásadou testovací volnosti umožňující odkázat majetek komukoli bez omezení a zásadou familiarizace spočívající 147

v zákonném vymezení dědické posloupnosti podle příbuzenských vazeb. Kompromis spočívá v tom, že je sice možno odkázat majetek komukoli, ale určité osoby, jež jsou neopominutelnými dědici, musí obdržet zákonný díl dědictví. České dědické právo se řídí zásadou univerzální sukcese, práva a povinnosti, které přechází na dědice, tvoří nerozlučný celek. Dědic plně vstupuje do práv a povinností zůstavitele. To platí i tehdy, je-li více dědiců, takoví vstupují do práv a povinností zůstavitele podle svých dědických podílů. Dokonce i na toho, kdo nabude jednotlivou věc z majetku zůstavitele se pohlíží jako na dědice a i tato osoba se v poměru ceny nabyté věci podílí na odpovědnosti za dluhy, které tíží dědictví.  dědic vstupuje do všech práv a povinností zůstavitele, které jeho smrtí nezanikly anebo nepřešly zvláštní sukcesí jinak, než podle dědického práva. 

dědictví se nabývá smrtí zůstavitele, ale dědic může dědictví odmítnout. Po dobu, kdy běží lhůta k odmítnutí dědictví může neodkladné úkony spojené s dědictvím činit správce dědictví (§ 460 Občanského zák.).



I když se dědictví nabývá smrtí zůstavitele, významný je prvek soudní ingerence (řízení o dědictví podle OSŘ). Rozhodnutí soudu jsou deklaratorní a všechny úkony v řízení mají účinky ex tunc ke dni nápadu dědictví.



Je-li více dědiců, mohou se o majetek na ně dědictvím připadající rozdělit dohodou. Soud dohodu schválí, neodporuje-li dobrým mravům.



Spolu s majetkem přechází na dědice i dluhy, k nimž se navíc přidávají i povinnosti za podstatou dědictví (např. náklady spojené s pohřbem).



Odpovědnost za dluhy a náklady za podstatou je ohraničena cenou dědictví. Tomu je třeba rozumět tak, že se jedná o výši aktiv dědictví, neznamená to však to, že by dědici odpovídali jenom tím, co z majetku zůstavitele nabyli. Přijetím dědictví dojde k splynutí majetku zůstavitele a dědice (dědiců). Věřitelé se tak mohou domáhat svých práv ve výkonu rozhodnutí i zpeněžením majetku dědiců, který vůbec zůstaviteli nepatřil, ovšem pouze do výše hodnoty dědictví. Tomuto riziku lze čelit tím, že dědici buďto provedou likvidaci dědictví, anebo je celé přenechají věřitelům k úhradě dluhů (lze učinit tehdy, je-li dědictví předluženo).



Závazky dědiců jsou vždy dílčí, nikoli solidární, to se týká i nákladů za podstatou.



Dědic je povinen uspokojovat nároky věřitelů v pořadí, jako by se uspokojovaly při likvidaci dědictví. Poruší-li toto pořadí, nemůže se odpovědnosti zprostit tím, že cena nabytého dědictví již byla vyčerpána. Tomuto riziku lze čelit tím, že se svolá schůze věřitelů (konvokace), ti věřitelé, kteří se svými pohledávkami na výzvu soudu nepřihlásili, již nemohou proti dědici své pohledávky uplatnit, pokud by byla hodnota dědictví již vyčerpána.



Stát je odpovědný za dluhy dědictví obdobně, jako ostatní dědici, avšak jen majetkem z dědictví.



Když dědí stát a není dědice nazýváme toto odúmrť.

148

12.4

Předpoklady dědění

Základními předpoklady dědění jsou: 1. smrt zůstavitele, 2. existence pozůstalosti neboli dědictví, 3. dědický titul a 4. dědická způsobilost. 12.4.1

Smrt zůstavitele

Jde o právní skutečnost, ke které se váže vznik, změna nebo zánik občanskoprávních vztahů, jichž byla zemřelá osoba účastníkem. Důkazem o smrti zůstavitele je úmrtní list. V úmrtním listu je zapsán přesný datum smrti. Pokud nelze smrt z nějakého vážného důvodu prokázat, může tuto osobu soud prohlásit za mrtvou. Den uvedený v rozhodnutí jako den smrti je rozhodující pro nabytí dědictví. Za mrtvou může soud prohlásit i osobu nezvěstnou, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem soudit, že již nežije. 12.4.2

Existence dědictví

Dědictvím jsou všechny hodnoty. Ty mohou být ocenitelné a nebo předmětem prodeje. Předmětem dědění jsou věci ve výlučném vlastnictví nebo v podílovém spoluvlastnictví zůstavitele. Patří sem i pohledávky, dluhy a také podnik, který zůstaviteli patřil. Co se týče dluhů, tak ty se dědí jen do výše nabytého majetku. 12.4.3

Dědický titul

Dědickým titulem rozumíme to, zda dojde k dědění ze zákona, ze závěti a nebo k souběžnému dědění. Jako první v úvahu přichází dědění ze závěti. Avšak tato závěť mít musí všechny potřebné náležitosti a musí být v souladu s tím, jak by se dědilo ze zákona. Jestliže se v závěti najdou nějaké nedostatky, může se ze závěti vycházet, ale dojde k menším (např. podílovým) úpravám podle zákona. Pokud zůstavitel nesepsal závěť, dědí se zákona a to podle dědických skupin. 12.4.4

Dědická způsobilost

Způsobilý k dědění je ten, kdo má právní subjektivitu, přičemž nezáleží na tom, zdali se jedná o osobu fyzickou či právnickou. Závěť je ryze osobním právním úkonem zůstavitele, musí ji proto učinit osobně, nikoliv prostřednictvím svého zástupce (zákonného ani smluvního).

149

12.5

Dědění ze závěti

(části sedmá, hlavě třetí občanského zákoníku) Závěť (neboli poslední pořízení, poslední vůle, testament) je formální, jednostranný, kdykoli odvolatelný projev vůle o tom, komu má v případě pořizovatelovy smrti zanechaný majetek připadnout. Závěť je ryze osobním právním úkonem. Nepřichází proto při něm v úvahu zastoupení pořizovatele zástupcem ze zákona nebo na základě plné moci právní účinnost tohoto projevu vůle není a nemůže být závislá na souhlasu, přivolení nebo povolení ze strany třetí osoby nebo orgánu. Záleží pouze na pořizovateli, koho určí jako svého dědice, nemůže toto oprávnění přenést na někoho jiného, kdo by v době nápadu dědictví určil osobu dědice nebo způsob rozvrhu zanechaných hodnot mezi více dědiců. Společná závěť více zůstavitelů je neplatná. Zřízení platné závěti pořizovateli nikterak nebráni, aby se svým majetkem za svého života volně naložil. Dědicům může připadnout jen to, co ze zůstavitelova majetku zbude v době nápadu dědictví. Závěť jako jednostranný projev vůle může být pořizovatelem kdykoli změněna nebo zrušena. Způsobilým je ten, kdo je plně způsobilý k právním úkonům, tj. dosáhl věku 18 let a nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo v ní nebyl omezen (včetně osoby starší 16ti let, která s přivolením soudu uzavřela manželství před dovršením 18. roku i když později manželství zaniklo). Nezletilý, který dovršil 15. rok svého věku, může o svém majetku pro případ smrti pořídit závěť. U něho však jako jediná možná forma závěti přichází v úvahu notářský zápis.32 Občanský zákoník připouští následující formy závěti: a) Závěť vlastnoruční (holografní) - musí být celá sepsána vlastní rukou pořizovatele a také jím vlastnoručně podepsána s uvedením vlastnoručně napsaným datem, kdy byla podepsána. Podpis musí uzavírat text závěti. b) Závěť allografní - může být zřízena dvojím způsobem: c) Může být napsána jinak než vlastní rukou pořizovatele (na psacím stroji, cizí rukou), ale musí být pořizovatelem vlastnoručně podepsána. V době podpisu musí být přítomni dva svědci, kteří musí závěť podepsat, aniž musí být seznámeni s obsahem závěti. U této formy závěti není na překážku ustanovení dědice skutečnost, že dědic sám působil jako pisatel závěti. d) Zvláštní povahu má závěť pořizovatele, který nemůže číst nebo psát. Ta musí být sepsána před třemi současně přítomnými svědky, kteří musí být seznámeni s obsahem závěti. Listina musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Zákon vyžaduje od pořizovatele výslovný projev, že listina obsahuje jeho poslední vůli. K vyloučení možných nesrovnalostí zákon vyžaduje, aby předčitatel nebyl pisatelem a naopak.. Zpřísněný požadavek týkající se této listiny spočívá v tom, že v ní musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo ji nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat. 32

Viz § 476d odst. 2) občanského zákoníku 150

e) Notářský zápis o závěti - může sepsat kterýkoli notář bez ohledu na místo trvalého bydliště pořizovatele. Jediná možná forma závěti, kterou zřizuje osoba starší 15 let, jakož i u závěti, zřizuje-1i se v ní nadace nebo nadační fond33. Je možná i u osob, které neumí číst nebo psát. Závěť na jedné patří do skupiny právních úkonů a musí proto splňovat požadavky na právní úkony kladené (§ 34 an.), na druhé straně však pro ni vzhledem k její specifické povaze právního úkonu, jehož účinky nastávají až po zřizovatelově smrti, platí i zvláštní pravidla, která doplňují a částečně i modifikují obecná ustanovení o právních úkonech. Závěť je ryze osobním právním úkonem zůstavitele, musí ji proto učinit osobně, nikoliv prostřednictvím svého zástupce (zákonného ani smluvního). Společná závěť více zůstavitelů je neplatná Vzor závěti – univerzální dědic Závěť Já…………………., pořizuji po zralé úvaze tuto závěť. Dědicem veškerého majetku v mém vlastnictví, a to movitého i nemovitého, tímto ustanovuji svého ............., Jméno a příjmení, narozeného v .............., bytem ................. V …………… dne ................ Vlastnoruční podpis (podle typu závěti doplnit o podpisy a adresy dvou svědků) Nestanoví-li závěť podíly, platí, že jsou stejné. Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky. Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků. Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát. Nebo odvoláním závěti. To musí mít formu závěti. Zůstavitel zničí závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána. Nepravý dědic má nárok na náhradu nákladů, které na majetek z dědictví vynaložil, rovněž na užitky z dědictví. Ty však musí vydat, věděl-li, že oprávněný je někdo jiný. Kdo v dobré víře nabyl od nepravého je chráněn jako by nabyl od pravého.

33

Viz § 3 odst. 1 i,f z. č. 227/ 1997 Sb. 151

12.6

Dědění ze zákona

K dědickému nástupnictví podle zákona dochází tehdy, zemře-li zůstavitel bez zanechání platné závěti nebo jestliže povolaný dědic dědictví nenabude, např. nedožije se zůstavitelovy smrti, je nezpůsobilý dědit, dědictví odmítne. Do okruhu zákonných dědiců se řadí manžel, partner, příbuzní v přímé linii (děti, vnuci, pravnuci – descendenti; rodiče, prarodiče - ascendenti, dále příbuzní v pobočné linii (1. stupně - sourozenci, 2. stupně - synovci, neteře, 3. stupně - strýcové, tety) a dále pak osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na zůstavitele. 1)

První skupina - manžel, (partner) a děti zůstavitele

Jsou k dědění povoláni rovným dílem. Předpokladem pro dědění manžela je trvající manželství se zůstavitelem v době jeho smrti, nemusí žít ve společné domácnosti. U dětí není důležité, z jakého jsou manželství, zda jsou osvojené či vlastní. Za dítě, které je nezpůsobilé dědit, bylo vyděděno, odmítlo dědictví, nastupují právem representace do uvolněného podílu jeho děti, tzn. ve vztahu k zůstaviteli jeho vnuci.Ti se pak dělí o zákonný dědický podíl svého předchůdce rovným dílem. Kdyby některý z vnuků dědictví nenabyl, a1e zanechal své potomky, připadne jim jeho dědický podíl rovněž rovným dílem. Potomci zůstaviteli bližší vylučují z dědění potomky vzdálenější. Manžel v této skupině nemá zvláštní postavení, velikost jeho dědického podílu závisí na počtu dětí zůstavitele. Sám však v této skupině dědit nemůže. Jeho dědický podíl může dosáhnout nejvýše jedné poloviny, dědí-1i s ním alespoň jeden z ostatních dědiců prvé skupiny. Smrtí zůstavitele zaniká manželství a tím i bezpodílové spoluvlastnictví. Vypořádání tohoto bezpodílového spoluvlastnictví je pak předpokladem pro zjištění, co z tohoto majetku spadá do dědictví a co se stává výlučným vlastnictvím pozůstalého manžela. 2)

Druhá skupina - manžel, (partner), otec, matka, dále osoba, která žila se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z toho důvodu pečovala o společnou domácnost nebo byla odkázána výživou na zůstavitele.

Manžel (partner) je v této skupině zvýhodněn tím, že mu připadá nejméně jedna polovina dědictví, konkuruje-1i mu alespoň jeden z dalších dědiců této skupiny. Není-1i tomu tak, připadne mu dědictví celé. Otec, matka. tzv. spolužijící osoba, neboli ostatní případní dědici v této skupině, se dělí rovným dílem o polovinu dědictví. Nedědí-li manžel, dělí se uvedení dědici o celé dědictví. Dědictví v takovém případě může připadnout žijícímu otci nebo matce. Nemůže však jako samostatné dědičce připadnout tzv. spolužijící osobě. Ta v této skupině pouze sama dědit nemůže. 3)

Třetí skupina - sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem ve společné domácnosti alespoň po dobu jednoho roku před jeho smrtí a z toho důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. 152

Nedědí-li některý ze sourozenců, nastupují na jeho místo právem representace jeho děti. Jimi je však nástupnictví v této skupině ukončeno. Nezáleží tudíž na tom, jde-li o sourozence plnorodé či polorodé. Tak by tomu nebylo, kdyby nastupovali do uvolněných podílů po některém z rodičů ve druhé skupině. Ten, kdo by měl oba společné rodiče se zůstavitelem, by nastupoval do podílu jak otce, tak matky; kdo by měl společného rodiče jen jednoho z nich, nastupoval by do dědického podílu jen po něm, nikoli po druhém ze zůstavitelových rodičů. 4)

Čtvrtá skupina - prarodiče zůstavitele (děd, bába, a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti, tj. strýc, teta.34

Dědici této skupiny jsou k dědictví povoláni za předpokladu, že dědictví nepřipadne ani jednomu z dědiců třetí skupiny.Nenabude-li dědictví některý z prarodičů, nastoupí na jeho místo jeho potomci právem representace. tj. v poměru k zůstaviteli jeho strýc nebo teta. Zde se již projeví, jde-li o příbuzné plnorodé či polorodé. Nástupnictví právem reprezentace je podle platné právní úpravy ukončeno potomky prarodičů v prvém stupni, tedy strýcem a tetou, a nepokračuje na potomky těchto osob, tj. bratrance a sestřenice v poměru k zůstaviteli. Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.35 Je tedy zřejmé, že stát v takovém případě nevystupuje jako dědic, ale že mu zanechaný majetek připadá jako tzv. majetek "bez pána". Tento přechod majetku z pozůstalosti na stát se označuje jako "odúmrť", latinsky: caducum. Stát za tohoto stavu věcí nemá možnost dědictví odmítnout. Toto neplatí, pokud připadne dědictví státu jako dědici ze závěti. Takové dědictví může odmítnout, v opačném případě má, co se týče pozůstalostních dluhů a odpovědnosti za ně, stejné postavení jako kterýkoli dědic.

12.7

Vydědění

Vydědit potomka a zbavit jej tak případného nároku podávajícího se z ochrany zabezpečované zákonem tzv. neopomenutelným dědicům v případě dědické posloupnosti podle závěti může pořizovatel jen z důvodů v zákoně uvedených:  Zůstavitel byl zabit dědicem  V případě, že dědic byl ve vazbě déle než 2 roky  Dědic porušuje hrubě dobré mravy  Dědic trpí nějakou závislostí (alkoholik, narkoman, …)  Dědic neposkytoval zůstaviteli dostatečnou péči při nemoci  Dědic nejeví o zůstavitele dostatečný zájem

12.8

Ochrana oprávněného dědice

Ten, kdo na základě rozhodnutí soudu v řízení o dědictví nabyl majetek z dědictví, aniž by byl skutečně dědicem (nepravý dědic), má povinnost vydat dědici tento majetek. 34 35

§ 475a) občanského zákoníku Viz § 462 občanského zákoníku 153

Proti němu má dědic možnost podat žalobu o vydání dědictví. Žalobu může dědit podat, nebyl-li účastníkem řízení o dědictví v tříleté promlčecí lhůtě, která začne běžet ode dne právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno. Právní mocí rozsudku, kterým se vyhovuje žalobě se žalobce stane sukcesorem zůstavitele se zpětným účinkem ke dni smrti zůstavitele. To zda je žalobce skutečně dědicem řeší soud jako předběžnou otázku. Ten, kdo již od nepravého dědice nabyl něco z majetku z dědictví je chráněn tak, jako by nabyl majetek od oprávněného dědice, pokud by byl v dobré víře. Jde o jediný případ nabytí od nevlastníka podle občanského práva. Je otázkou jaká náhrada přísluší oprávněnému dědici od nepravého dědice za to, co již bylo z majetku patřícího do dědictví zcizeno. Nepravý dědic má povinnost vydat užitky z dědictví, pokud věděl, nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný. Nepravý dědic má dále právo pouze na úhradu nutných výdajů spojených se správou dědictví, pokud nebyl v dobré víře. Pokud v dobré víře byl, má právo vedle náhrady nutných nákladů i na náhradu nákladů účelně vynaložených, a to ve výši odpovídající zhodnocení v době vydání věci. Vše výše uvedené platí i tehdy, připadlo-li dědictví státu.

12.9

Shrnutí učiva

Dědické právo je souhrn právních norem upravujících přechod práv a povinností zemřelé fyzické osoby na její právní nástupce. Předpoklady přechodu majetku na dědice jsou: smrt zůstavitele, existence dědictví, dědický titul a dědická způsobilost. Dědickými tituly je buď zákon nebo závěť. Při dědění ze zákona přechází majetek zůstavitele na osoby určené zákonem. Tito dědicové se dělí do čtyř dědických skupin v závislosti na stupni příbuzenství. Nedědí-li dědicové v žádné z těchto skupin a není-li dědic ze závěti, připadá dědictví státu – tzv. odúmrť. Závěť umožňuje upravit dědickou posloupnost odchylně od posloupnosti zákonné tím, že zůstavitel sám určí osoby, na něž má v případě jeho smrti majetek přejít. Náležitosti závěti upravuje občanský zákoník. Závěti se dělí na holografní, alografní a závěť psanou notářským zápisem. Možnost pořizovat závěť je omezena ve prospěch neopomenutelných dědiců – potomků zůstavitele.

12.10 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Samostatná práce studenta

Charakterizujte dědické právo. Jakým způsobem lze nabýt dědictví? Co je to tzv. odúmrť? Jakým způsobem se dědí ze zákona? Vyjmenujte a popište dědické skupiny. Jakým způsobem se dědí ze závěti? Jak dědí osoby nevidomé nebo neslyšící? Jaká je ochrana oprávněného dědice?

154

12.11 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Prah a: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

155

156

13

Ochrana osobnosti

Obsah kapitoly: 13.1 13.2 13.3 13.3.1 13.4 13.5 13.6

13.1  

13.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Osobnost a znaky její ochrany Obsah Shrnutí učiva Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly vymezení obsahu pojmu ochrany osobnosti a jeho základních znaků právní prostředky ochrany osobnostních práv

Klíčová slova

osobnost; licence, právo na život, právo na občanskou čest, právo na soukromí, právo na ochranu jména, právo na ochranu projevů osobní povahy

13.3

Osobnost a znaky její ochrany

Osobnost je celek fyzického i duševního života. Jejími znaky je:  jedinečnost,  výlučnost,  odlišnost od všech jiných osobností.36 Právo na ochranu osobnosti neboli všeobecné osobnostní právo fyzické osoby, upravuje občanský zákoník jako jednotné právo. Základní prameny jsou: 1. Ústava ČR - v čl. 1 klade důraz na úctu k právům a svobodám člověka a občana. 2. Listina základních práv a svobod – v čl. 6, 7 a 10 se věnuje ochraně osobnosti. 3. Nejdůležitějším pramenem všeobecného osobnostního práva však zůstává občanský zákoník, který v části první, hlavě druhé v ust. § 11-16 konkretizuje a rozvádí ústavní vyjádření základních práv a svobod37. Subjekty všeobecného osobnostního práva mohou být na straně oprávněných pouze fyzické osoby. Na straně povinných subjektů to mohou být jak fyzické, tak i právnické osoby, tudíž podle § 21 OZ i stát. Úprava postavení právnických osob je regulována převážně v obchodním zákoníku č. 513/1991 Sb. (dále jen ObZ) v § 8 a násl. Ochrana dobré pověsti a jména právnické osoby je opravena v § 19b OZ. Každá fyzická osoba 36 37

Hartl, P., Hartlova, H. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. s. 379 – 380. Knap, K. a kol. Ochrana osobnosti podle občanského práva. Praha : Nakladatelství Linde, 2004. s.16. 157

Prameny

nabývá všeobecných osobnostních práv shodně s právní subjektivitou (§ 7 OZ) tj. narozením, popřípadě početím, ovšem pouze za předpokladu, že se dítě narodí živé. Všeobecné osobnostní právo trvá po celou dobu života fyzické osoby a zaniká zároveň se zánikem právní subjektivity, tj. podle § 7/2 OZ smrtí. Ochrana osobnosti v sobě zahrnuje ochranu zdraví, života, občanské cti a lidské důstojnosti, soukromí, jména a projevů osobní povahy. Předmětem osobnostního práva je vlastně osobnost člověka. Zjednodušeně můžeme ochranu osobnosti definovat jako ochranu psychické i fyzické integrity každého člověka. Ochranu osobnosti tradičně chápeme jako tzv. všeobecné osobnostní právo. Základní znaky práva na ochranu osobnosti:  náleží výlučně fyzickým osobám,  náleží všem fyzickým osobám bez rozdílu (je tedy všeobecné),  jako celek je jednotné, zahrnuje však neuzavřený okruh dílčích práv osobní povahy a je tak flexibilní. Občanské právo zajišťuje kromě majetkových zájmů také ochranu osobnosti, zejména života a zdraví, cti, jména a projevů osobní povahy. Tato ochrana se poskytuje fyzickým osobám. Bez jejich souhlasu nesmějí být použity a zveřejňovány jejich dokumenty osobní povahy, např. písemnosti, podobizny, obrazové a zvukové záznamy. Jen pokud to není v rozporu s oprávněnými zájmy osoby, mohou být i bez jejich svolení použity tyto dokumenty přiměřeným způsobem pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Souhlas také není nutný k jejich použití k úředním účelům na základě zákona. Postižená osoba, jejíž právo na ochranu osobnosti bylo porušeno má právo na přiměřené zadostiučinění. Jestliže byla do značné míry snížena její důstojnost nebo vážnost ve společnosti, má také právo na peněžitou náhradu, popř. na odškodnění, pokud zásahem do práva na ochranu osobnosti vznikla škoda. Obsah

13.3.1

Obsah

Generální klauzule § 11 Občanského zákoníku (demonstrativní výčet): Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména:  právo na život a zdraví – Jde o ochranu tělesné integrity jako celku. Nejedná se pouze o ochranu živého těla, ale jde také o ochranu nascitura a postmortální ochranu, která v dnešní době obrovského rozvoje zdravotnictví nabývá na významu. 

právo na občanskou čest a lidskou důstojnost – Občanská čest se u každé fyzické osoby vyvíjí po celý život, závisí na vlivu společnosti a chování osoby, z čehož vyplývá, že každá osoba má jinou občanskou čest. Naproti tomu lidskou důstojnost, která je nezávislá na vlivu a postavení osoby ve společnosti, mají všechny fyzické osoby stejnou. Spolu s občanskou ctí požívá podle judikatury26 fyzická osoba v určitých odborných kruzích takzvanou profesní čest. V souvislosti s ochranou občanské cti a lidské důstojnosti, bychom zde neměli zapomenout na ochranu dobré pověsti. Ačkoli ji OZ v § 11 výslovně neuvádí, její ochrana je zakotvena v čl. 10 Listiny. 158



právo na soukromí – Jde o právo fyzické osoby, která se může sama dobrovolně rozhodovat, zda a jestli vůbec zpřístupní nějaké soukromé skutečnosti, které se týkají jejího osobního života. Právo na soukromí je velmi důležité vzhledem k rozvíjení osobnosti každé fyzické osoby.



právo na ochranu jména – Jméno je nutné chránit, protože slouží k identifikaci a individualizaci fyzické osoby. Chráněno může být i jméno vlastní (křestní), pokud se stalo dostatečným individualizačním znakem fyzické osoby. Jedním z nešvarů dnešní doby, proti kterým je nutno bojovat, je kupříkladu neoprávněné užívání jména v reklamě.



ochrana projevů osobní povahy – jedná se např. o písemnosti osobní povahy, právo na podobiznu, právo na obrazové snímky a zvukové záznamy, které se týkají fyzické osoby.

Přestože je § 11 OZ přímo nezmiňuje, je namístě zde uvést ještě některé dílčí osobnostní práva, zejména pokud přihlédneme k Listině. Jedná se hlavně o právo na svobodu a to ať už fyzickou, tak i psychickou, což ostatně plyne z charakteru integrity osobnosti fyzické osoby. Dále je potřeba zmínit právo na svobodu pohybu a pobytu, právo na podobu, právo na ochranu proti diskriminaci a v neposlední řadě právo na příznivé životní prostředí. Právní prostředky ochrany osobnostních práv: Zákonem je tedy upraven následující katalog instrumentů směřujících k zajištění právní ochrany osoby dotčené neoprávněným zásahem do osobnostních práv:  zdržovací nárok (nárok na to, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů),  odstraňovací nárok (nárok na odstranění následků zásahů),  nárok na přiměřené zadostiučinění, které může mít především formu satisfakce morální, a pokud je tato shledána nedostačující, pak i formu satisfakce relutární (nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích),  nárok určovací (nárok na určení, že došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostního práva, či nárok na určení nepravdivosti výroku),  možnost docílení satisfakce svépomocí.

Prostředky ochrany

Jedná se o odpovědnost objektivního charakteru. Ochranu může uplatnit především fyzická osoba, ale i právní nástupce a to manžel a dítě případně rodič. (§ 15 občanského zákoníku). Další nároky např. v autorském či patentovém zákoně. Omezení osobnostních práv  zákonná úřední licence (vztahuje se na písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a zvukové záznamy)  zákonná vědecké licence  zákonná umělecká licence  zákonná zpravodajská licence (tyto tři se nevztahují na písemnosti osobní povahy, jinak na to ostatní ano) Žádná z licencí nesmí být využita v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

159

Omezení osobnostních práv

13.4

Shrnutí učiva

Osobnost je celek fyzického a duševního života. Jeho znaky je jedinečnost, výlučnost a odlišnost od všech jiných osobností. Právo na ochranu osobnosti je v obecné rovině upraveno v Ústavě ČR, Listině základních práv a svobod. Občanský zákoník ho upravuje jako jednotné právo. Náleží bez rozdílu každé fyzické osobě. Odpovědnost za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti je odpovědností objektivní. Právními prostředky ochrany osobnostních práv jsou zdržovací nárok, odstraňovací nárok, nárok na přiměřené zadostiučinění, nárok určovací a svépomoc.

13.5 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Charakterizujte osobnost. Jaké jsou prameny práva v případě ochrany osobnosti. Kdo jsou subjekty práva na ochranu osobnosti? Co je obsahem práva na ochranu? Vymezte právní prostředky ochrany osobnostních práv. Proveďte rozdělení možností, jak omezit osobnostní práva.

13.6 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Samostatná práce studenta

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

160

14

Základy práva duševního vlastnictví

Obsah kapitoly: 14.1 14.2 14.3 14.4 14.5 14.6 14.7

14.1      

14.2

Cíle kapitoly Klíčová slova Autorská práva Průmyslové vlastnictví Shrnutí učiva Samostatná práce studenta Doporučená literatura

Cíle kapitoly vymezení pojmu a předmětu duševního vlastnictví definice pojmu a předmětu autorského práva charakteristika autora a jeho práv omezení autorského práva ochrana autorského práva průmyslové vlastnictví

Klíčová slova

duševní vlastnictví, nekalá soutěž, autorské právo, autor, průmyslové vlastnictví, Úřad průmyslového vlastnictví, vynález, patent, průmyslový vzor, užitný vzor, ochranná známka

Duševním vlastnictvím38 obecně rozumíme výsledky lidské tvůrčí činnosti, jež představují nehmotné statky uplatnitelné na trhu. Podle zakládací listiny Světové organizace duševního vlastnictví (Convention Establishing the World Intellectual Property Organization) z r. 1967, se vztahuje pojem duševní vlastnictví na:  literární, umělecká a vědecká díla  umělecká vystoupení, zvukové a rozhlasové záznamy  vynálezy ze všech oblastí lidského snažení  vědecké objevy  průmyslové vzory  obchodní známky, obchodní jména a označení  ochranu proti nekalé soutěži  veškerá další práva spojená s duševní činností v oblasti průmyslové, vědecké, literární nebo umělecké. Většina předmětů duševního vlastnictví, mezi něž se v dnešní době typicky řadí 38

Čl. 34 odst. 1 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších přepisů: „Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.“. 161

Pojem duševního vlastnictví

například vynálezy, užitné vzory, rostlinné odrůdy, nebo polovodičové topografie, jsou podstatnou součástí výrobních a průmyslových inovací. Některé jiné formy duševního vlastnictví, jako jsou například tzv. průmyslové vzory (design výrobku), mohou významně ovlivňovat vzhled a prodejnost výrobků a tím i jejich úspěch na trhu. Kategorie duševního vlastnictví

Autorská práva

Duševní vlastnictví se obecně dělí do dvou hlavních kategorií:  autorská práva  průmyslové vlastnictví.

14.3

Autorská práva

Autorské právo je v České republice upraveno zákonem č. 121/2000 Sb. – autorským zákonem. Tradiční autorské právo vychází z principu teritoriality, což znamená, že při ochraně díla se aplikuje právo toho státu, kde k užití díla dochází. Předmět autorského práva

Předmětem autorského práva jsou:  literární,  umělecká a  vědecká díla. Vyznačují se následujícími znaky:  jsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora,  jsou vyjádřena v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, bez ohledu na jejich rozsah, účel nebo význam.

Autor

Dílem jsou zejména díla slovesná, hudební, dramatická, choreografie, pantomima, fotografie, počítačový program, je-li původní, i databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem. Autorské právo se vztahuje nejen na dokončené dílo, ale i na jeho jednotlivé vývojové fáze. Subjektivní autorské právo vzniká již okamžikem vytvoření díla, pro přiznání jeho právní ochrany není zapotřebí žádná evidence či zápis. Souborné dílo je dílo, které vzniklo jako soubor nezávislých děl nebo jiných prvků a způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti. Práva autorů děl zařazených do souborného díla nejsou dotčena. Zaměstnanecké dílo je takové dílo, které autor vytvořil při plnění svých povinností vyplývajících z pracovněprávního nebo služebního poměru. Kolektivní dílo je dílo vzniklé spoluprací více autorů z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby, pod jejímž jménem je dílo uváděno na veřejnost. Jednotlivé příspěvky nejsou schopny samostatného užití. (Kolektivním dílem není audiovizuální dílo.) Školní dolije dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností. Škola může takové dílo využít nevýdělečně, ke své vnitřní potřebě. Dílem není námět díla, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický nebo obdobný vzorec, statistický graf a podobný předmět sám o sobě. (Mohou však být chráněny podle jiných právních předpisů.) Autorem může být pouze fyzická osoba, která dílo vytvořila. Vzniklo – li dílo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů, jedná se o spoluautorství. Musí však jít o takové dílo, kde příspěvky jednotlivých spoluautorů nejsou schopny samostatného 162

užití, přičemž tuto schopnost má dílo pouze jako celek. Spoluautorem není ten, kdo poskytl k vytvoření díla pouze podnět nebo pomoc povahy technické, administrativní nebo odborné. Autorský zákon se nevztahuje na :  právní předpisy,  sněmovní a senátní publikace,  státní symboly,  obecní kroniky,  výtvory tradiční lidové kultury a podobná díla, u kterých je veřejný zájem na vyloučení z ochrany. Obsah autorského práva tvoří: 1) práva osobnostní – jedná se o výlučná práva autora, kterých se během svého života nemůže vzdát, nebo je převést a se smrtí autora práva zanikají. Jedná se o:  právo osobovat si autorství,  právo na autorské označení,  právo na nedotknutelnost díla,  právo na autorský dohled,  právo na to, aby je-li dílo užito jinou osobou, nebylo užito způsobem snižující jeho hodnotu.

Obsah autorského práva

2) práva majetková – trvají zásadně ještě 70 let po smrti autora a jsou součástí autorovi pozůstalosti. Jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí (což neplatí pro užitky z těchto práv). Nelze je dát do zástavy. Jedná se o:  právo dílo užít,  právo na odměnu při opětovném prodeji originálu uměleckého díla,  právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla pro osobní potřebu. Autorské právo je sice právem absolutním, nicméně z autorského zákona vyplývají jeho následující omezení:  volné užití, tj.: pořízení rozmnoženiny díla pro osobní potřebu ( nevztahuje se na díla počítačové programy, elektronické databáze a architektonické stavby).  bezúplatná zákonná licence, tj.: užití díla bez souhlasu autora a bez povinnosti platit mu autorskou odměnu. Jedná se o“ citace, katalogové licence, úřední a zpravodajské licence, knihovní licence, licence pro zdravotně postižené, pro sociální zařízení výstavní licence atd. Pokud se autor domnívá, že jeho autorské právo je ohroženo nebo, že jeho dílo je neoprávněně užíváno, může se domáhat:  určení svého autorství,  zákazu ohrožení svého práva, např. zákaz dovozu, vývozu, propagace, reklamy atd. Autorský zákon dále upravuje práva příbuzná s právem autorským, tj.:  právo výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu,  právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu,  právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu,  právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání,  právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv,  právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny díla, 163

Příbuzná práva autorská

které vydal pro osobní potřebu. Nově je do autorského zákona zařazena ochrana pořizovatele databáze. Databází je pro účely tohoto zákona soubor nezávislých děl, údajů nebo jiných prvků, systematicky nebo metodicky uspořádaných a individuálně přístupných elektronickými nebo jinými prostředky, bez ohledu na formu jejich vyjádření. Pořizovatel databáze je fyzická nebo právnická osoba, která na svou odpovědnost pořídí databázi, nebo pro kterou tak z jejího podnětu učiní jiná osoba. Právo k databázi náležející fyzické či právnické osobě, která pořídí databázi či si toto pořízení zjedná a nese náklady s tím spojené. Účelem práva je ochrana investice vložené do databáze a obsahu databáze, na rozdíl od autorskoprávní ochrany, která chrání tvůrčí výběr či uspořádání databáze. Pořizovatel má právo užívat databázi a udělit jinému oprávnění k jejímu užívání (tzn. vytěžování a zužitkování) ve hmotné i nehmotné podobě. Právo není porušeno uživatelem, který užívá část databáze pro osobní potřebu nebo pro vědecké a výukové účely. Právo trvá 15 let od pořízení databáze; nevztahuje se na úřední databáze. Kolektivní správa Dále upravuje kolektivní správu autorských práv, kterou na území ČR vykonávají: autorských práv  OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním,  INTEGRAM – Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a   

Činnost kolektivního správce

zvukově obrazových záznamů, Dilia – Divadelní, literární a audiovizuální agentura, Gestor – Ochranný svaz autorský a OOA-S – Ochranná organizace autorská pro pro obory výtvarného umění a architektury.

Činnost kolektivního správce spočívá zejména v:  zastupování nositelů práv na základě smluvního ujednání nebo ze zákona,  uzavírání smluv, kterými se poskytuje oprávnění k výkonu spravovaného práva,  vybírání autorských odměn pro nositele práv od uživatelů předmětů ochrany,  rozdělování a vyplácení odměn vybraných od uživatelů předmětů ochrany. V současné době má Česká republika moderní systém ochrany autorského práva. Jeho prameny jsou kromě autorského zákona

14.4 Práva průmyslového vlastnictví

Průmyslové vlastnictví

Průmyslové právo se stejně jako právo autorské vztahuje k nehmotným výsledkům tvůrčí činnosti lidí. Jedná se o práva:  k vynálezům a biotechnologickým vynálezům,  k průmyslovým vzorům,  k užitným vzorům,  k zlepšovacím návrhům, k topografii polovodičového výrobku,  k nové odrůdě rostliny.39 39

JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha: C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. str. 397. 164

t

Prameny průmyslového práva jsou obsaženy v těchto zákonech:  z. č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách,  z. č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů,  z. č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu a zeměpisných označení,  z. č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích,  z. č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech,  z. č. 221/2006 Sb., o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví.

Prameny průmyslového práva

Ústředním orgánem státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví je Úřad průmyslového vlastnictví. V čele úřadu je předseda, kterého jmenuje a odvolává vláda. Úřad byl zřízen ke dni 1. 1. 1993 zákonem č. 21/1993 Sb. Plní zejména funkci patentového a známkového úřadu.

Úřad průmyslového vlastnictví

Mezi jeho základní funkce patří:  rozhoduje v rámci správního řízení o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky, zeměpisná označení a označení původu výrobků a vede příslušné rejstříky o těchto předmětech průmyslových práv,  vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích,  získává, zpracovává a zpřístupňuje fond světové patentové literatury,  zabezpečuje plnění závazků z mezinárodních smluv z oblasti průmyslového vlastnictví, jichž je Česká republika členem,  aktivně se účastní spolupráce s jinými orgány státní správy při prosazování průmyslových práv,  spolupracuje s mezinárodními organizacemi a národními úřady jednotlivých států na poli průmyslového vlastnictví.40

Funkce

V souvislosti s průmyslovým vlastnictvím je zapotřebí definovat následující pojmy: a) Vynález představuje výsledek vynálezecké činnosti. Jedná se o výrobek nebo technický postup, který představuje poprvé prakticky realizovanou novou myšlenku, která buď zlepšuje současný stav, nebo poskytuje úplně nové možnosti. Vynálezem nemůže být:  objev,  vědecká teorie,  matematická metoda,  vnější úprava výrobku,  program počítače nebo  pouhé uvedení informace. b) Patent se uděluje na vynálezy, které jsou nové, jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Patentovat lze nejen nové výrobky a technologie, ale i chemicky vyrobené látky, léčiva, průmyslové produkční mikroorganismy, jakož i biotechnologické postupy a produkty získané jejich pomocí. Patentovat naopak nelze objevy nebo vědecké teorie, programy pro počítače, nové odrůdy rostlin a plemena zvířat a způsoby léčení lidí a zvířat. Patent udělený v České republice platí 20 let od podání přihlášky a jeho základní účinek spočívá v tom, že bez souhlasu jeho majitele jej nikdo nesmí využívat. Souhlas k využití patentu se uděluje licenční smlouvou. Patent lze rovněž prodat. V případě porušení patentu je založena plná občanskoprávní a trestní odpovědnost. 40

Viz http://www.upv.cz/cs/upv/zakladni-informace.html 165

Vynález

Užitný vzor

c) Užitný vzor je nové, průmyslově využitelné technická řešení, které přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti.. Doba ochrany užitného vzoru však trvá jen čtyři roky, ale na žádost jeho majitele může být prodloužena dvakrát o tři roky. Maximální doba platnosti užitného vzoru je tedy 10 let. d) Průmyslový vzor e) Ochrannou známkou je označení grafického znázornění, tvořené zejména slovy, písmeny, číslicemi, barvou, kresbou nebo tvarem výrobku či jeho obalu, určené k rozlišení výrobků nebo služeb. Známkové právo je v ČR založeno na registračním principu  o zápis se žádá přihláškou  rozhodnou skutečností je zápis OZ do rejstříku, jde o konstitutivní úkon  úřad vydá o zápisu osvědčení, které je veřejnou listinou  okamžikem zápisu do rejstříku se přihlašovatel stává vlastníkem OZ (ZOZ je koncipován na vlastnické teorii – vlastník OZ nahradilo dřívější „majitel“)  institut všeobecně známé známky vzniká neformálně, získáním všeobecné známosti v ČR  zápis platí 10 let od podání přihlášky  na žádost vlastníka se obnovuje zápis o 10 let

14.5

Shrnutí učiva

Duševním vlastnictvím se rozumí výsledky lidské tvůrčí činnosti, jež představují nehmotné statky uplatnitelné na trhu. Duševní vlastnictví se obecně dělí do dvou hlavních kategorií:  autorská práva,  průmyslové vlastnictví. Předmětem autorského práva jsou literární, umělecká a vědecká díla, která se vyznačují:  jsou jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora,  jsou vyjádřena v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, bez ohledu na jejich rozsah, účel nebo význam. Obsah autorského práva tvoří práva osobnostní a práva majetková. Jedná se o právo absolutní. Do průmyslového vlastnictví patří právo k vynálezům a biotechnologickým vynálezům, k průmyslovým vzorům, k užitným vzorům, k zlepšovacím návrhům, k topografii polovodičového výrobku, k nové odrůdě rostliny. Ústředním orgánem státní správy na ochranu průmyslového vlastnictví je Úřad průmyslového vlastnictví.

14.6 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Samostatná práce studenta

Vysvětlete pojem duševní vlastnictví. Do jakých kategorií se duševní vlastnictví rozděluje? Co je obsahem autorského práva? Co je obsahem průmyslového vlastnictví? Vysvětlete význam Úřadu průmyslového vlastnictví. Charakterizujte vynález, patent, užitný a průmyslový vzor. Uveďte, co víte o ochranné známce.

166

14.7 [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

Doporučená literatura FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. ISBN 807357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-145-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. Portál pro občanské a obchodní právo: http://is.vos.cz/testy2/prac/jx/.

167

168

Závěr Česká republika prošla za období posledních 20 let rozsáhlými společenskými změnami. Současný občanský zákoník byl přijat v roce 1964. Od té doby byl již mnohokrát novelizován. Vychází z poměrů 60. let a z tehdejších názorů na soukromé právo, což zapříčinilo jeden z největších nedostatků tohoto zákoníku – roztříštěnost úpravy občanskoprávních vztahů v několika různých právních předpisech, což vyžaduje souběžnou práci s více právními normami. Ustanovení soukromého práva však provázejí člověka po celý život, a proto Ministerstvo spravedlnosti ČR v současné době pracuje na rekodifikaci soukromého práva. Mělo by se jednat o moderní úpravu soukromého práva, která klade důraz jak na naše demokratické právní tradice, tak i na principy a standardy soukromého práva v Evropě. Tato učební pomůcka si klade za cíl poskytnout srozumitelnou a přehlednou formou základy dosavadní úpravy občanského práva hmotného tak, aby student získal informace potřebné k dalšímu rozvoji znalostí soukromého práva.

169

170

Použitá literatura a zdroje [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15]

FIALA, J. a kol. Občanské právo. Praha : ASPI, a.s., 2006. Meritum. 963 s. ISBN 80-7357-212-5. FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009. 1692 s. ISBN 978-80-7357-395-9. HOLUB, M.; ŠKÁROVÁ, M.; VANĚK, J. a kol. Vzory smluv a podání - 12. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 12. 2008. Praha : Linde Praha, a.s., 2009. 1240 s. ISBN 978-80-7201-742-3. JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. Praha : C.H.Beck, 2008. 517s. ISBN 978-80-7400-078-2. PLECITÝ, V.; VRABEC, J.; SALAČ, J. Základy občanského práva. Plzeň : A. Čeněk, 2009. 295 s. ISBN 978-80-7380-145-8. SPIRIT, M. Úvod do studia práva. Praha : Grada, 2010. ISBN 978-80-2473290-9. SPIRIT, M. Základy práva pro neprávníky. Plzeň : A. Čeněk, 2008. 263 s. ISBN 978-80-7380-116-8. ŠÍMA A., SUK M. Základy práva pro střední a vyšší odborné školy. Praha : C.H. Beck, 2009. 396 s. ISBN 80-7179-567-4. ŠVESTKA, J.; DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2009. 459 s. ISBN 978-80-7357-468. TOMANCOVÁ, J. a kol. Základy práva (nejen) pro školy .Boskovice : František Šalé – ALBERT, 2007. 360 s. ISBN 80-7326-110-3. TOMANČÁKOVÁ, B. Ochrana spotřebitele v praxi se vzory a příklady. 1. vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. 228 s. ISBN: 978-80-7101-695-2. Důvodová zpráva k návrhu občanského zákoníku po zpracování připomínek [citovano ]. Dostupná z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/ Návrh občanského zákoníku po zpracování připomínek, verze z 31. prosince 2008 [citovano]. Dostupný z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/ Věcný záměr občanského zákoníku (s upravami po projednani v odbornych komisich LRV a v Legislativni radě vlady) [citovano ]. Dostupny z: http://server.juristic.cz/

171

172

Název: Základy občanského práva hmotného Autor: JUDr. Radomíra Veselá Vydavatel, nositel autorských práv, vyrobil: Evropský polytechnický institut, s.r.o., Osvobození 699, 686 04 Kunovice Náklad: 100 ks Počet stran: 172 Rok vydání: 2011 Vydání: první ISBN 978-80-7314-258-2