Základní umělecká škola Sokolov, Staré náměstí 37, 356 01 Sokolov Název projektu Registrační číslo
Podpora profesního rozvoje pedagogických pracovníků ZUŠ Karlovarského kraje při zavádění nových studijních oborů v rámci kurikulární reformy CZ.1.07/1.3.42/02.0008
METODICKÁ PŘÍRUČKA Problematika hry a výuky na elektronické hudební nástroje
Hra na elektrickou kytaru
Vypracoval: kolektiv autorů
Projekt je financován z prostředků EU
1
OBSAH OBSAH ........................................................................................ CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 1.
VOLBA NÁSTROJE ...................................................................................................................... 3 ELEKTRICKÁ KYTARA ................................................................................................................................... 3 KOMBO ................................................................................................................................................... 3 EFEKTY .................................................................................................................................................... 4
2.
DRŽENÍ NÁSTROJE ..................................................................................................................... 5 PRAVÁ RUKA ............................................................................................................................................ 5 LEVÁ RUKA ............................................................................................................................................... 6 SYNCHRONIZACE RUKOU ............................................................................................................................. 6
3.
HRA SOUZVUKŮ A AKORDŮ ...................................................................................................... 7
4.
STUPNICE .................................................................................................................................. 8
5.
SPECIÁLNÍ TECHNIKY A OZDOBY ................................................................................................ 9
SEZNAM ZDROJŮ .............................................................................................................................. 11
2
1. Volba nástroje Elektrická kytara Na dnešním trhu je možné naleznout hudební nástroje už i v prostorech supermarketů či v obchodních střediscích, které nejsou pro prodej hudebního příslušenství speciálně určeny. Volba takového hudebního nástroje je však pro účely studia v základních uměleckých školách naprosto nevhodná, neboť tyto nástroje nesplňují ani základní požadované kvality a jejich jediným pozitivem se může jevit nízká cena, což je v těchto případech zavádějící argument. Ve speciálních hudebních prodejnách máme širokou škálu možností a je třeba uvážlivě dbát na výběr nástroje. I když je otázkou zda student u studia vydrží, je doporučeno raději koupit kvalitní nástroj, který nemusí být příliš drahý, než kupovat např. levné boxy: kytara + příslušenství, neboť tyto komplety jsou často velice nekvalitní. Při koupi nového nástroje je vítané jeho seřízení odborníkem. Převážně zkontrolovat ladění, dohmat strun, prohnutí krku, seřízení nultého pražce a seřízení snímačů, oktávy. Dnes jsou cenově dostupné nástroje světových značek, nebo jejich kopie jako jsou např. Fender, Ibanez, Jackson, Gibson a jiné. Značkový nástroj je správnou volbou, má svůj speciální servis a předpokládá kvalitu úměrnou ceně.
Kombo Pro začínajícího hráče na elektrickou kytaru není nutné pořizovat kombo, či box se silným výkonem. Důležitá je barva čistého zvuku a vlastnosti korekcí. Stejně jako u elektrických kytar dnes nabízí mnoho cenově dostupných produktů světoznámé firmy, jako jsou např. Marschall, Laney, Crate a další. Volba aparatury se časem může přizpůsobit hudebnímu vkusu studenta, nebo jeho působení v hudebním tělese na zálkadě intencionálního výběru. Lampové, nebo tranzistorové přístroje jsou atributy kompletní kytarové sestavy. Vhodný je linkový výstup a efektová smyčka, pokud je předpoklad praktického využití přístroje, tedy veřejného hraní či studiového nahrávání.
3
Efekty Barvu zvuku samotné kytarové sestavy je možné rozšířit pomocí kytarových efektů. Tyto komponenty slouží k nejrozmanitějšímu využití, jak v obecném, tak v preferenčím rámci, dle požadavků a úrovně studenta. Pro začínající kytaristy je vhodnou volbou kytarový multiefekt, který v sobě obsahuje primárně téměř všechny používané efekty a nabízí prakticky neomezené množství variací zvuků, které jsou volitelně programovatelné a zároveň banku zvuků továrních, které jsou velice dobře prakticky použitelné. Student se tak seznámí s možnostmi zkreslených a čistých zvuků, s užitím efektů: delay, hal, chorus a dalších, různých redukcí výstupního zvuku, jako jsou např. noisegate či kompresor a s mnoha dalšími procesy vytváření zvuku. Výhodou je výběr multiefektu, který v sobě obsahuje automatického bubeníka a ladičku. Úspěšné firmy na trhu s multiefekty jsou např. Bosch a Dygitech. Pro pokročilejší studenty, či výkonné muzikanty je vhodnější sestavovat efektové boxy z jednotlivých efektů, tzv. „krabiček“, neboť zvuk multiefektu je poněkud chemický. Zde už jde o kombinaci nástroje, hlavy zesilovače a reproduktoru s efekty, které tento výsledný zvukový efekt ještě umocní ke spokojenosti individuálního hudebníka, či potřebám hudebního tělesa. Jedná se především o žánrové vymezení. Jiné potřeby má akustický doprovod, jiné rocková kytara a jiné jazzová hudba či funky. Vrcholem kytarových efektů jsou tzv. efekty do raka, což jsou profesionální a velice nákladné komponenty, které se sestavují do jedné konstrukce, a používá je mnoho výkonných umělců. Někdy však může frazém „méně je více“, znamenat myšlenku, že kvalitní lampový zesilovač, kvalitní reproduktor a kvalitní hudební nástroj nám vytvoří zvuk nejvíce se blížící ideálu a zachovávající si svou autentičnost a energii. Také se ne nadarmo říká, že zvuk dělají ruce a srdce hudebníka. Proto je třeba volit s rozumem a nebýt zbytečně megalomanističtí. Na druhou stranu se nijak neomezuje fantazie hudebníka a široká škála zvuků vytvořených efekty nabízí jistě rozmanité aranže při komponování skladby. Je tedy plurální a svobodnou volbou jednotlivce, čemu dá přednost, nebo jaký si zvolí kompromis, důležité je, že existuje mnoho užitečných pomůcek a prostředků k dovršení uměleckého vyjádření a naplnění potřeb hudebníka.
4
2. Držení nástroje Tak jako každý hudební nástroj, má i elektrická kytara svá specifika a doporučené zásady držení nástroje. V jejím případě jsou však mnohem méně dogmatické, než např. u klasické kytary, u které je vyžadována mnohem větší modelovost úchopů. Opět jde o žánrové rozlišení a rozlišení vkusu hudebníka ( i estetického), podobně, jako u výběru kytarové aparatury. Co se týče začínajících studentů, je užitečnější dosáhnout určitého univerzálního držení nástoje, od kterého se může později žák individualizovat v rámci svého hudebního vývoje. Byť se to může jevit jako klišé, elektrická kytara je „image“. Mnoho studentů, kteří na ni chtějí začít hrát často touží napodobovat své hudební idoly z populární hudby. Ne každý hned touží hrát jazz. Tento nekonzervativní a svobodný přístup je nutno respektovat, ale tak, aby si student časem rozšířil svůj obzor a dosáhl sebereflexe a také schopnosti rozlišit kvalitní hudbu od té méně kvalitní, což ovšem je opět termín velice relativní. Důležitá je motivace, a tu má v tomto případě každý jednotlivec různou. Doporučuje se též v rámci cvičení hry na elektrickou kytaru měnit polohy držení nástroje, od hry ve stoje, po různé pozice v sedě. Člověk tak dosáhne motorických schopností jak k živému hraní, tak ke studiovému nahrávání.
Pravá ruka Na elektrickou kytaru hrajeme převážně trsátkem, které se odborně nazývá plektrum a plectrum. Také můžeme hrát prsty, nebo kombinovat hru prsty a trsátkem. Trsátko uchopíme mezi palec a ukazováček. To je nejčastější a univerzální úchop. Jsou kytaristé, kteří drží trsátko ještě navíc prostředníčkem, ale jich je zanedbatelné procento. Není to tedy nemožné, ale nedoporučuje se to v rámci metodiky výuky hry na elektrickou kytaru. Tvrdost trsátka je důležitá, podobně jako tvrdost strun, měkká trsátka se doporučují spíše na vyhraněné žánry, stejně jako měkké struny. Zvuk nástroje podpoří spíše tvrdší trsátko i tvrdší struny, řekněme zlatá střední cesta. Extrémy jsou účelné pro speciální hudební žánry. Měkké trsátko např. na funky, tvrdé trsátko a tvrdé struny např. na tvrdší odnože metalu. Je to ale opět otevřené téma a je na rozhodnutí každého hudebníka co mu motoricky nejvíce vyhovuje, tedy žádné dogma.
5
Převažuje doména, že by se mělo při hře hýbat pouze zápěstím. Jsou výjimky, kdy hudebníci hýbou lokty a celou rukou, ale to není technicky příliš vítané. Existuje mnoho variant nácviků hry pravé ruky, přes cvičení na jednu strunu i více strun. Základní úhoz je brnknutí na strunu ze zhora, který postupně kombinujeme na všech strunách. Následně tento pohyb doplníme protipohybem, tedy brnkáme trsátkem ze zhora a na horu, tam a zpět. V tomto protipohybu spočívá převážná část rychlejších temp, řekněme od osminových hodnot not výše, ale je to opět relativní. Opět procvičujeme na všech strunách. Oba úhozy obohacujeme o nejrůznější rytmické figury, včetně tečkovaných rytmů. Podobně můžeme tato cvičení praktikovat i na intervalové figury a akordy, ale ty již samozřejmě souvisí s levou rukou. Při nácviku je třeba dbát na čistotu hry a sluchově analyzovat každý znějící tón nástroje. Zkreslení je nevhodné, nejlépe cvičit na čistém zvuku. Kvalitní tón a úhoz by měl být po nácviku jistý a co se týče tónu plný a kulatý.1
Levá ruka Co se týče držení levé ruky, není ve hře na elektrickou kytaru striktní skrývat palec v polovině zadní části krku ve vertikální poloze, jako je tomu u klasické kytary. Prakticky to ani není možné, neboť má elektrická kytara mnohem užší krk. Jako základní prvek nácviku levé ruky jsou chromatická cvičení, kdy pokládáme všechny čtyři prsty ve stejné poloze a zpět. Toto můžeme praktikovat na všech strunách. Začínáme obvykle ve vyšších polohách, kde je rozsah pražců kratší a postupujeme níže, aby si prsty zvykli na polohy širší.
Synchronizace rukou Uvedená technická cvičení pro jednotlivé ruce, vedoucí k motorickým schopnostem hry na elektrickou kytaru, se dají následně redukovat na kombinaci hry obouručně. Tím vzniká pestrý rejstřík možností nácviků a disciplín, které determinují samotné praktické hraní, tím, že již určují speciální požadavky na specifické hudební útvary, jakými jsou stupnice či akordy, riffy, nebo ozdoby a speciální efektní techniky.
1
Petržela, A. Elektrická kytara 1, s. 28.
6
3. Hra souzvuků a akordů Kytara všeobecně, jako harmonický hudební nástroj nabízí dva způsoby jak vyjádřit souzvuky, akordy či klastry. Buď to harmonicky, nebo rozloženě. Základním stavebním kamenem elektrické kytary, převážně tedy v rockové hudbě, je tzv. powerakord, u nás známý jako dvojhmat. Jedná se o souzvuk dvou tónů v intervalu čisté kvinty, který díky tomu nemá durovou ani molovou charakteristiku. Prakticky se dá použít do durového i molového rodu a nezpůsobí žádné komplikace, neboť jak durový tak molový akord obsahují oba jeho tóny a rozlišuje je tercie mezi nimi, která v powerakordu není obsažena. Už podle názvu je zřetelné, že je tento prvek silný i přes fakt, že je složen z pouhých dvou tónů. U hraní akordů je vhodné neopomíjet hudební teorii. Je dobré si určovat názvy tónů daného akordu a vědět, kde jaký tón máme. Tato orientace je velice užitečná při tvoření hudebních doprovodů, či jejich improvizace, která je nezbytná zejména v jazzu. 2 Akordy stavíme od tří tónů, převážně v durových a molových tóninách, nebo akordy zmenšené a zvětšené. Přidáváním tercií získáváme septakordy tzv. sedmičky, nónové akordy tzv. devítky a další např. 13. Existuje celá škála jejich použití a kombinací. Jako hlavní však považujeme tři základní akordy: tóniku, subdominantu a dominantu. Díky těmto funkcím můžeme vytvářet doprovody k melodii, modulovat do jiných tónin a využívat je k pochopení dalších stupňů tóniny, např. septakord druhého a sedmého stupně a podobně. Variant je velice mnoho a množství akordů nám nabízí jak možnost jednoduchého doprovodu, přes rockovou kytaru, až ke složitým jazzovým variacím a improvizacím. Existuje celá řada dostupných učebnic i na základě žánrových zaměření. Rozložené akordy můžeme hrát jak trsátkem, tak prsty, nebo kombinací obou, je třeba dbát na čistotu hry a barvu vytvářeného zvuku. Trsátko i prsty mají své specifické metody nácviku na podobných principech, které jsou uvedeny v kapitole o držení nástroje. Harmonické akordy a souzvuky je přirozenější hrát trsátkem. Získávají tak konkrétní a řízný zvuk, který je požadovaný od elektrické kytary a je diferencí ke kytaře klasické. Kromě akordů a souzvuků, jakými mohou být často i hudební intervaly, se velice často používají tzv. kytarové riffy. Jedná se hudební figury založené na kombinaci rytmu, akordu, či tónu, jsou to specifické hudební útvary vyjadřující stavební fragmenty hudební skladby. Využití akordů, riffů, hudebních intervalů a veškerých souzvuků má uplatnění podle vkusu a žánru studenta či hudebníka a je jich široké spektrum.
2
Petržela, A. Elektrická kytara 1, s. 38.
7
4. Stupnice Hra stupnic je dominantní součástí hry na hudební nástroje, které tuto možnost nabízejí. Jedná se prakticky o většinu hudebních nástrojů, kromě nástrojů bicích a perkusí, i když i u perkusních nástrojů se setkáme s nástroji, které mají široký hudební rozsah a hru stupnic umožňují, např. xylofon, marimba a jiné. Pro elektrickou kytaru je znalost a dovednost tvoření a hraní stupnic základním prostředkem pro stavbu kytarových sól a pro praxi improvizace. Jako stupnicový model pro začínající studenty je nejvhodnější tzv. pentatonika. Svou jednoduchostí je pentatonika však vhodná nejen pro začátečníky, ale pro všechny muzikanty. Pentatonické stupnice se využívají prakticky ve všech hudebních stylech od folku, po metal, jazz i klasickou hudbu. Pro začínající kytaristy je naprosto dostatečný box pěti základních pentatonik. Tyto jednotlivé pentatoniky na sebe navazují tím, že konec první je zároveň počátkem druhé lineárně až do páté.3 Viz. Obr. 1. Zde se student prakticky dostává k vlastní kreativní činnosti a je vhodné na jednotlivých pentatonikách odhalovat taje a možnosti improvizace, nejlépe od kombinace několika málo tónů, po složitější útvary.
Obr. 1 Pentatonika 1 - 54
3 4
Petržela, A. Elektrická kytara 1, s. 68. Staženo z http://www.folktime.cz/serialy/kytarova-skola-dil-8.html
8
Studenti seznámeni s pentatonikou nacvičují následně bluesové, durové, molové, celotónové a další stupnice. Pro hudebníky, kteří se chtějí věnovat jazzové hudbě je nezbytná orientace v církevních tóninách: dórské, frygické, jónské, aiolské a mixolidické. Při hudební improvizaci (ne však při živé hudební produkci, kde je lépe hrát emotivně) se doporučuje vnímat stupně jednotlivých tónin a také dokázat vnímat tyto tóny jako fragmenty tónin alternativních, nespoléhat pouze na ucho, ale dbát i na teoretickou znalost harmonie a zákonitostí mezi hudebními prvky jakými jsou hudební intervaly, stupnice a akordy. Všechny tyto dovednosti nám umožňují vytvářet kvalitní kytarová sóla. K jejich stavbě je však kromě znalostí teorie, také nezbytný cit pro kontext a vkus pro gradaci. Je doporučeno začít dlouhým tónem či malou skupinou tónů a postupně kytarové sólo rozvíjet až do finální podoby. Vůbec není na škodu nějaký motiv opakovat, či variačně rozvíjet. Často se používají figury, které se nazývají finty. Jsou to různé speciální techniky s vysokým efektem a atraktivitou.
5. Speciální techniky a ozdoby Od vzniku elektrické kytary již uplynulo mnoho let. Elektrická kytara jejíž kořeny jsou v blues se vyvíjela přes jazz, rock&roll, big beat, rock, hardrock, punk, heavy metal a mnoho dalších odnoží těchto či jiných žánrů. Za tu dobu urazila obrovský kus cesty. Mnoho osobností ji proslavilo a během toho času se vyvíjely techniky a specifika pro různé žánrové oblasti jejího působení. Některé prvky převzala elektrická kytara od kytary klasické, ale třeba i od nástrojů jiných jako jsou např. housle či saxofon. Některé jsou typicky její. Mezi základní ozdobu, která zkrášluje zvuk, můžeme považovat kytarové vibráto. Na rozdíl od kytary klasické je tvořeno protahováním struny, je více aktivní než vibráto klasické. Kytarové legáto je další technika hojně používaná při hře na elektrickou kytaru. Na rozdíl od klavíru znamená hru samotné levé ruky bez úhozu ruky pravé. Dalším efektním prostředkem k obohacení hry je tzv. hra flažoletů. Ty dělíme stejně jako u klasické kytary na umělé a přirozené. Velmi atraktivní disciplínou je tzv. tapping a trylek, jenž spočívá v úhozu obou rukou na krku kytary, či dnes moderní technika hry rozložených akordů, tzv. arpeggia, jež jsou v rychlém tempu velice efektivní. Existuje mnoho dalších triků a efektů a stejně tak mnoho literatury a webů, kde se s nimi můžeme seznámit a naučit se je praktikovat.
9
Důležité je, a to apriorně, umění tlumení strun. To souvisí už s úchopy levé i pravé ruky. V různých stylech se tlumí různou rukou, ve funky více levou, v metalu více pravou, kombinace je v mnoha stylech častá. Prostředků zpestření hry na elektrickou kytaru je opravdu nespočet a elektrická kytara dnes nabízí velice široké možnosti uplatnění a neklade žádné hranice fantazii a zaměření kytaristy. Artikulace, akcentace, agogika a vůbec hudební výraz, tyto aspekty už záleží na pečlivém studiu tohoto nástroje a také v rámci vlastní osobnosti studenta či hudebníka, jeho nadání a nasazení. Elektrická kytara se stává fenoménem, který již nelze nazvat pouze moderní, ale téměř klasický. Jako každý hudební nástroj je především zrcadlem člověka, který hudbou sděluje svůj vlastní příběh a rozvíjí kolektivní povědomí o kulturu a krásu, stejně jako to činí i ostatní umění. Tyto aspekty jsou nezbytné pro pestrý a spokojený život člověka a zejména pro jeho svobodu a je jedno zda je účasten pasivním či aktivním přístupem.
10
Seznam zdrojů Literatura PETRŽELA, Aleš. Elektrická kytara 1. vyd. Blansko: GVR Label, 2008. ISMN 979-066051-841-0.
Internetové stránky http://www.folktime.cz/serialy/kytarova-skola-dil-8.html
11
