Základní umělecká škola Sokolov, Staré náměstí 37, 356 01 Sokolov Název projektu Registrační číslo
Podpora profesního rozvoje pedagogických pracovníků ZUŠ Karlovarského kraje při zavádění nových studijních oborů v rámci kurikulární reformy CZ.1.07/1.3.42/02.0008
METODICKÁ PŘÍRUČKA PC grafika a využití a zpracování videa
Využití a zpracování videa
Vypracoval: kolektiv autorů
Projekt je financován z prostředků EU
Anotace: Publikace se zabývá problematikou digitálních videí a videokamer. První dvě kapitoly se snaží podat přehled o nejběžnějších typech a jejich vlastnostech, přičemž by měly laskavému čtenáři pomoci při výběru vhodné kamery. Třetí a čtvrtá kapitola uvádí téma samotného natáčení, včetně nástrah, které čekají na začínající filmaře a rady, jak se jim pokud možno vyhnout. Cílem publikace není podat vyčerpávající informace k danému problému, autoři budou velmi spokojeni, pokud poslouží jako prvotní průvodce při natáčení krátkých filmů, záznamů koncertů, divadelních představení, vernisáží apod.
Obsah Obsah .................................................................................................................. 3 Úvod.................................................................................................................... 4 1
2
3
4
Digitální video - vlastnosti ............................................................................. 5 1.1
Komprese ....................................................................................................... 5
1.2
Prokládání ...................................................................................................... 7
1.3
Rozlišení ......................................................................................................... 8
1.4
Poměr stran .................................................................................................... 8
1.5
Datový tok ...................................................................................................... 9
1.6
Snímkovací frekvence...................................................................................... 9
Digitální kamery ......................................................................................... 10 2.1
Parametry digitálních kamer ......................................................................... 10
2.2
Záznamová média ......................................................................................... 16
2.3
Typy digitálních kamer .................................................................................. 17
Natáčení ..................................................................................................... 22 3.1
Držení kamery............................................................................................... 22
3.2
Základní záběry ............................................................................................. 23
3.3
Velikost záběru ............................................................................................. 24
3.4
Tipy a rady pro natáčení ................................................................................ 27
Námět Miroslava Čapka na krátký film........................................................ 30
Použité zdroje .................................................................................................... 32
Úvod V rámci projektu "Podpora profesního rozvoje pedagogických pracovníků ZUŠ Karlovarského kraje při zavádění nových studijních oborů v souvislosti s kurikulární reformou", jež řešil nedostatek informací a pedagogické praxe při zavádění nových studijních zaměření a oborů v rámci nově vznikajících ŠVP ZUŠ.
Formou
seminářů
se
pedagogičtí
pracovníci
ZUŠ
seznámili
s problematikou výuky ve třech oblastech: hra na elektrické a elektronické nástroje, nahrávání a další zpracování zvuku a konečně PC grafika a zpracování videa. Metodická příručka, kterou jste právě otevřeli, se týká využití a zpracování videa. Podkladem k jejímu zpracování byly kurzy pánů lektorů MgA. Aleše Loziaka a Miroslava Čapka. Účastníci se nejprve seznámili s vlastnostmi video formátů, různými typy kamer a hlavními zásadami při natáčení. Vyvrcholením pak bylo natočení a sestříhání vlastního krátkého filmu v programu Pinnacle Studio. V této publikaci jsou shrnuty a uspořádány informace a poznatky výše uvedených kurzů tak, aby sloužily pedagogům jako jeden z materiálů pro přípravu učebních plánů nově zaváděných studijních zaměření na Základních uměleckých školách. Jednotlivé kapitoly tak kopírují výše uvedený průběh obou kurzů.
4
1 Digitální video - vlastnosti V následující kapitole si uvedeme ve zkratce nejdůležitější pojmy, týkající se vlastností videosouborů. Tyto parametry vypovídají o tom, jakým způsobem byla nahrávka pořízena a pro jaké účely se bude nejlépe hodit. Jiné vlastnosti má nahrávka určená pro webové stránky, jiné pro přehrávání v mobilních telefonech a zcela jiné vlastnosti má nahrávka na DVD apod.
1.1 Komprese Důvodem pro komprimování videosouborů, jak vyplývá z názvu, je zmenšení jejich velikosti.1 Na to, do jaké míry bylo video komprimováno, ukazuje velikost souboru (určuje do jisté míry jeho kvalitu), rychlost zpracování. Pro komprimaci a dekomprimaci používáme tzv. kodeky2. Typy kodeků:
systémové knihovny v podobě VfW (Video for Windows) obrazového kodeku – DivX, XviD
zvukové kodeky, jako třeba lame ACM
samostatné knihovny nebo programy, př. lame, libtheora nebo libavcodec (z projektu FFmpeg)
Bezztrátové standardy – výsledné video je identický obraz, snížení objemu dat je jen omezené. Naproti tomu nám umožňuje opětovnou obnovu dat.
1
Pro názornost – pro uložení jedné sekundy nekomprimovaného záznamu beze zvuku v rozlišení 640x360 bodů při frekvenci 25 snímků/s bychom potřebovali cca 17 MB místa na disku. 2 z angl. coder – encoder, tzn., kodek pracuje oběma směry
5
Ztrátové standardy – pomocí speciálních algoritmů zmenšujeme objem dat, spoléhá na nedokonalost lidských smyslů, př. tmavé plochy, detaily velkých ploch apod. Zde je přehled nejužívanějších: -
MJPEG – video je sekvencí JPEG obrázků, tzn., jeden snímek tvoří jeden záběr. Je často používán v digitálních kamerách a je vhodný k dalším úpravám videa (střih)
-
MPEG1 - každý snímek je zpracováván odděleně
-
MPEG 2 – zpracovává celé sekvence snímků s využitím faktu, že sousední snímky se mění jen nepatrně. Využívá proměnný datový tok
-
MPEG 4 – dělí obraz na pozadí a jednotlivé objekty, velmi efektivní způsob komprimace
1.1.1 Multimediální kontejnery a nejpoužívanější formáty Pojmem multimediální kontejner se zde rozumí jakási obálka souboru, která nám umožňuje uložit audio i video stopy (případně stopy s titulky…) do jednoho souboru. Kontejner obsahuje informace o použitých kodecích. Přehled nejpoužívanějších formátů kontejnerů: AVI – jeden z nejrozšířenějších, jeho výhodou je široká kompatibilita s různými operačními systémy a díky své stavbě pro následné zpracování videa. Nevýhodou je nemožnost přehrát byť jen úsek souboru, pokud není úplný, dále nemožnost vložit titulky.
1
zkr. skupiny Motion Pictures Experts Group, jež se zabývala touto oblastí
6
MPEG PS – podporuje standardy MPEG a MPEG 2. Využíván pro DVDvideo. MPEG TS – rovněž pracuje se standardy MPEG a MPEG 2. Je využíván pro internetové vysílání. MKV – známý jako Matroška, velmi oblíbený. Umožňuje nést jakákoliv data (titulky, menu, fonty písma apod.). MP4 – je součástí MPEG 4 standardu, využíván zjm. v mobilních telefonech, digitálních kamerách a fotoaparátech. Není vhodný pro další zpracování videa. Z dalších uveďme RealMedia, QuickTime, ASF.
1.2 Prokládání1 Využíváno hlavně v období analogového televizního vysílání, obraz není zobrazován po celých snímcích, ale je tzv. prokládán po půlsnímcích. Tyto obsahují buď sudý, nebo lichý řádek z původního snímku. Analogová televize vysílá s frekvencí 50 Hz/s, použitím půlsnímků tedy dostáváme 25 snímků za sekundy, což lidské oko vnímá jako dostačující.
Obr. č. 1 Prokládání – liché řádky, sudé řádky, výsledek 2
1 2
angl. „interlacing“ http://hucak.osu.cz/video/prokladani.php
7
Komplikace se objevují v současné době, kdy LCD monitory a plazmové televize zobrazují neprokládaně1, tj. po celých snímcích. V rychlejších pasážích se objevují vady videa, kdy se obraz tzv. rozsype. Je vhodné prokládání odstranit pomocí filtrů.
1.3 Rozlišení Rozlišení digitálního videa je určeno počtem pixelů na výšku a na šířku. Rozlišení analogového videa je udáváno v počtech řádků. SD Standard Definition -
720x576 PAL užívaný v Evropě
-
720x480 NTSC
HD High Definition -
1280x720
-
1440x720
-
1920x1080
V označení se horizontální (tzn. první číslo) vynechává a udává se jen vertikální. Př. 720p, 1080i apod., kdy písmena za číslicemi označují, zda jde o prokládané i nebo o progresivní p.
1.4 Poměr stran Neboli obrazový formát je dán poměrem vodorovné a svislé strany. Tato informace je důležitá pro správné zobrazení videa. Nejčastěji používané poměry stran jsou 4:3 a 16:9. Např. SD videokamera může zaznamenávat v obou poměrech, rozlišení je ale u obou stejné, tj. 720x756. Při následném zpracování videa je nutné správné nastavení, abychom předešli deformacím obrazu.
1
angl. „progressive“
8
1.5 Datový tok Tzv. bitrate, je údaj o objemu dat přenesených za určitý čas, čili nám udává velikost souboru. Běžně je udáván v Mbps, případně kbps. Může být konstantní (CBR) nebo variabilní (VBR). Variabilní datový tok využíváme při střídání rychlejších a pomalejších sekvencí, umožňuje použít při obrazově náročnějších scénách vyšší datový tok. A naopak při méně náročných scénách je použit menší datový tok. Lidské oko tuto změnu nepostřehne a nám to umožňuje snížit výslednou velikost souboru.
1.6 Snímkovací frekvence Tzv. framerate je údaj o počtu snímků za sekundu (obvykle). Určuje, nakolik bude video plynulé, přičemž lidské oko vnímá pohyb jako plynulý při frekvenci 16 a 18 snímků za vteřinu. Pro PAL normu je stanoveno 25 a (50) snímků za vteřinu, NTSC pak 29,97 (59,94) snímků za vteřinu. Při pořizování záznamu, ať už na kameru, nebo fotoaparát, je třeba si uvědomit, jakou frekvenci používá dané zařízení.
9
2 Digitální kamery Základní rozdíl mezi analogovou a digitální kamerou spočívá ve způsobu ukládání dat na paměťové médium. Zjednodušeně můžeme říct, že analogové kamery ukládají data proměnlivou intenzitou zmagnetizování povrchu pásky. Při přehrávání je potom zpětně měřena intenzita zmagnetizování pásky. Hlavní nevýhodou je nepřesnost zpětného měření, která se navíc při každém dalším kopírování násobí. Digitální kamera naproti tomu převádí obraz i zvuk do digitální podoby, takže celý záznam je obrovské množství nul a jedniček uložených na paměťovém médiu. V tomto případě při kopírování dostaneme vždy identický soubor.
2.1 Parametry digitálních kamer Na trhu je v současné době k dispozici velmi široká nabídka videokamer s různými parametry a pro různou cílovou skupinu. Proto je velmi důležité před nákupem takového zařízení pečlivě uvážit, jaké jsou naše nároky a k čemu budeme kameru nejvíce používat. U digitálních kamer by nás mělo zajímat, do jaké nahrávají kvality, jak velké a kolik mají snímacích čipů a na jaký typ média ukládá snímané video. Velmi důležité je rovněž, jestli je kamera schopna natáčet do obrazového standardu PAL, například u zařízení dovážených z USA je lepší být opatrný, neboť se tam používá standard NTSC. 2.1.1 Objektiv Je tou nejdůležitější (a často také nejdražší) částí videokamery. Jeho parametry naprosto zásadním způsobem předurčují kvalitu celé videokamery (tedy výslednou kvalitu obrazu).
10
Širokoúhlost obrazu Údaj o maximálním úhlu, který je schopná kamera zachytit. Hodnoty se udávají v přepočtu na kinofilm 35mm. Je-li v přepočtu širokoúhlost menší než 35mm, je objektiv širokoúhlý, je-li větší než 35mm, je spíš méně širokoúhlý (což je u videokamer nevýhodné). Běžná širokoúhlost u rodinných videokamer je kolem 40mm, od 35mm níže je dobrá širokoúhlost, v rozmezí 32mm - 28mm je vynikající širokoúhlost.
Obr. č. 2 Vlevo normální objektiv, vpravo širokoúhlý1
Zoom – proměnná ohnisková vzdálenost Neboli
transfokátor
zajišťuje
možnost
přiblížit
si
natáčený
objekt.
U transfokátorů rozlišujeme dva druhy a to optický a digitální. Optický zoom funguje na principu změny ohniskové vzdálenosti u čoček objektivu, čímž dojde ke zvětšení obrazu. U běžných kamer umožňuje optické přiblížení zvětšit si snímaný předmět až 26x či 30x. Na rozdíl od digitálního přibližování obraz neztrácí kvalitu. Digitální zoom funguje na bázi digitálního zvětšení výřezu, v podstatě obraz dopočítává. Použití toho druhu přibližování se však nedoporučuje, neboť velmi zhoršuje kvalitu zaznamenávaného videa.
1
http://tipyjakfotit.cz/foto-slovnik/sirokouhly-objektiv/
11
Stabilizátor obrazu Stabilizátory opět dělíme na optické a digitální. Optické stabilizátory jsou většinou založené na pohyblivé čočce uvnitř objektivu. Díky volnému uložení může čočka kompenzovat a zmírňovat vliv otřesů, a tím zajišťovat stabilnější obraz. Tyto stabilizátory jsou součásti dražších kamer. Digitální stabilizátory pracují na podobném principu jako digitální zoom. Základ je tedy opět v práci s výřezem z natočených dat, který je posouván a tím dochází k jeho stabilizaci.
Obr. č. 3 Rozdíly v použití optického a digitálního přiblížení 1
1
http://www.fotosmolik.cz/clanky/kompakt/digital_zoom_vs_optical_zoom.jpg
12
Ostření – focus Každá optika má jistou hloubku ostrosti. Pokud se předmět před kamerou nachází v tomto poli ostrosti, jeví se jako ostrý. Čím více je za hranicí tohoto pole ostrosti, tím méně je ostrý. Místo zaostření můžeme měnit pomocí optického členu v soustavě objektivu. Můžeme tak při nastavené ohniskové vzdálenosti zaostřit na předmět blízko u kamery (např. 1metr vzdálený) nebo na předmět daleko od kamery (například 200m vzdálený). Každá ohnisková vzdálenost má svou spodní hranici zaostření - pokud je předmět blíž, optická soustava kamery na něj není schopná zaostřit. Důležitá je spodní hranice
Obr. č. 4 Použití malé hloubky ostrosti1
Kamery
jsou
vybaveny
také
automatikou
ostření
(AUTOFOCUS,
zkratka AF), kdy elektronika kamery zjišťuje ostrost a nastavuje ostření automaticky (pomocí servomechanismu v optické soustavě ovládá zaostřovací člen). Pokud ale máme nastavenou příliš malou hloubku ostrosti, může automat někdy "dýchat" - obraz se opakovaně nepatrně zaostřuje a rozostřuje, jak automatika hledá správné zaostření. Pokud je hloubka ostrosti velká, pak tyto malé změny nejsou vidět a obraz se jeví ostrý. Pozor, v hledáčku při natáčení tyto malé změny nemusí být vidět, na velké TV doma je ale uvidíme určitě. Pozor také
1
http://www.videoproduce.cz/videokamery.htm
13
na různé "instant autofocus" (automatiky rychlého zaostření), které mívají své vlastní čidlo vedle objektivu. Pokud toto čidlo náhodou nasměrujeme na bližší předmět, může kamera změnit zaostření na jiný předmět, než který máme v hledáčku. Autofocus bude špatně fungovat tam, kde NEJSOU žádná kontrastní rozhranní v obraze (večer za malého světla, vodní hladina s drobnými vlnkami, lidská tvář příliš blízko před objektivem), tam, kde se do objektivu odráží "silné záblesky světla" (například odrazy slunce na naleštěném automobilu, odrazy slunce od okna a lesklých předmětů, záblesky reflektorů při večerním natáčení apod.), nebo tam, kde je pravidelný kontrastní rastr v obraze (například nějaké kontrastní pruhy, tyče apod.). Autofocus také špatně ostří při nasazené WIDE předsádce. TIP - v těchto podmínkách je lepší buď zaostřit na jiný kontrastní předmět, zhruba ve stejné vzdálenosti (a pak autofocus zablokovat a kameru namířit na původní nekontrastní předmět), nebo (pokud kvalita hledáčku či náhledu na LCD dovolí) ostřit manuálně. TIP - optiku je dobré ofouknutím balónkem, který je snadno dostupný nebo specielní utěrkou z mikrovlákna. Velmi vhodné je rovněž koupit levný UV filtr a mít ho trvale našroubovaný na kameře jako ochranné sklo proti náhodnému poškrábání. Kresba optiky Každá optická soustava kreslí v určitém rozsahu ohnisek lépe, než v jiných. Může se měnit ostrost rohů (na WIDE ohnisku) nebo naopak může dojít k rozmazání obrazu při maximálním přiblížení. Prokreslenost ovlivňuje poměrně významně i nastavená clona. Pokud použijeme příliš vysokou clonu (F6 - F11), mohou některé optické soustavy znatelně trpět difrakcí1, která kresbu 1
odrazy světla v optice
14
významně sníží. Toto vše je třeba si předem vyzkoušet a s kamerou se postupně sžít, včetně kvality náhledů. Ty mohou obraz ořezávat víc nebo méně a nasnímáme obraz trošku jinak, než jej vidíme - je vždy lepší ho snímat nepatrně širší, než užší, zvětšit obraz dodatečně v nouzi jemně lze, zmenšit ho, abyste viděli širší pohled, už ne). Na testování kresby optiky se požívají různé čárové testy, které jsou snímány při různé cloně z různých ohniskových vzdáleností. 2.1.2 Snímací čip Je součástka, díky které můžeme na kameru nahrávat video, neboť zachycuje objektivem přiváděné světlo. Kamery pak většinou mají 1 nebo 3 čipy v závislosti na ceně zařízení a jeho kategorii. Tento čip je pokryt miniaturními snímacími senzory. Na čip se jich vejde 300 - 500 tisíc. Pokud je kamera vybavena jen jedním čipem, je na něj snímaný obraz přiváděn přes filtrační folii a následně pak snímány všechny tři barevné složky modelu RGB1.
Obr. č. 5 CCD1 2
Dražší modely kamer pak bývají vybaveny třemi čipy. V tomto případě je pak snímané video přiváděno na optický hranol, který od sebe oddělí barevné složky obrazu a každou přivede na samostatný snímač. Každý snímač je tedy určen pro jednu barvu. Proto je záznam z tříčipové kamery vždy kvalitnější než z
1 2
z angl. red, green, blue, tedy červená, zelená, modrá Obrázky č. 5, 6 a 7 vytvořili autoři příručky
15
jednočipové. Mimo čipy CCD jsou vyráběny i kamery s čipem založeným na technologii CMOS. Tyto snímače se vyznačují především vyšší dynamikou záznamu, ale na rozdíl od CCD nezaznamenávají tak kvalitně barvy.
Obr. č. 6 CCD1
Obr. č. 7 CCD3
2.2 Záznamová média 2.2.1 Paměťové karty Kamery založené na těchto záznamových médiích se vyznačují především svými kompaktními rozměry a běžně jsou schopné zaznamenávat video do HDV. Paměťové karty jsou velmi malá a energeticky nenáročná, opakovaně přepisovatelná média. Nejčastěji jsou využívané SD a SDHC karty, které dosahují kapacit až několik desítek GB. 2.2.2 Magnetický pásek Kamery se záznamem na magnetický pásek používají jako médium MiniDV kazetu, na kterou lze ukládat jak do DV, tak do HDV. Na kazetu se vejde kolem jedné hodiny záznamu. MiniDV kazeta je stále velmi rozšířené médium, používané i u moderních kamer.
16
2.2.3 DVD Kamery zaznamenávající na DVD disky mají vestavěnou optickou mechaniku a natočená data zaznamenávají v digitální podobě na DVD disk. Tento disk má v průměru 80mm a kapacitu 1,4 GB. Velkou výhodou tohoto systému je možnost použít disk z kamery rovnou do PC či DVD přehrávače. Nevýhodou ovšem je náchylnost mechaniky k poškozením nebo zanesením optické části prachem. Ani DVD disky nepatří k nejtrvanlivějším médiím, neboť jsou velmi náchylné k mechanickému poškození. 2.2.4 HDD Tento druh kamer ukládá natáčené video přímo na vestavěný pevný disk. Tento systém je velmi oblíbený pro snadnou manipulaci s natočenými záběry a možnost dlouhého záznamu. Ta odpovídá velikosti vestavěného disku. V současné době jsou běžné i kapacity přesahující 160 GB a mimo klasických disků jsou do kamer montovány i disky SSD, které fungují na stejném systému jako Flash Paměti. Nicméně při koupi této kamery je třeba mít na mysli, že je pevný disk náchylný na otřesy a mechanická poškození.
2.3 Typy digitálních kamer V současné době se digitální kamery liší v mnoha parametrech, ale konstrukčně jsou vyráběny v několika základních typech. 2.3.1 Digitální kamery s magnetickou páskou Před nedávnou dobou byly nejrozšířenějšími kamerami. Jako paměťové médium se používá magnetická páska, která je obdobná jako u analogových kamer. Záznamový formát těchto digitálních kamer je buď Digital8, nebo DV.
17
Výhody a nevýhody Data jsou na pásce ukládána za sebou, přístupová doba k jednotlivým datům je tedy mnohem větší, než při použití například DVD média (přetáčení pásky). Množství dat na pásku je větší, než na DVD médiu. Bohužel, doba přehrávání z kazety do počítače je realizována 1:1, tzn., doba přesouvání do počítače odpovídá délce záznamu. Specifika záznamu ve formátu DV:
Formát DV je ztrátový formát, dochází ke kompresi obrazu.
Každý snímek je komprimován samostatně a nezávisí na okolních snímcích.
Datový tok je cca 25 Mbps, hodina záznamu má tedy velikost cca 11 GB.
Při standardní kvalitě můžeme zaznamenat přibližně 60 minut videa
2.3.2 Digitální kamery s DVD médiem Tato skupina digitálních kamer je méně rozšířená. Jako záznamové médium slouží disk DVD, případně miniDVD s průměrem disku 8 cm. DVD kamery jsou vyráběny různými výrobci se specifickými možnosti použitelných médií a formátu záznamu. Standardem pro záznam na DVD se stal kodek MPEG-2. Přestože má o poznání horší kvalitu díky vyšší kompresi, má několik výhod:
možnost různé komprese a tedy i datového toku
používají konstantní (CBR) anebo proměnný (VBR) datový tok, což umožňuje pružněji reagovat podle složitosti a dynamiky jednotlivých scén
maximální datový tok asi 15Mb/s, přičemž dostatečnou kvalitu záznamu můžeme získat již při datovém toku 3Mb/s
záznam při standardní kvalitě na DVD-R 8cm přibližně 30 minut
18
Velkou výhodou DVD kamer je možnost vyjmutí DVD média z kamery a okamžité přehrávání videa v DVD přehrávači nebo v počítači. Rychlost kopírování je také mnohem vyšší. 2.3.3 Digitální kamery s HDD Další rozšířenou skupinou digitálních videokamer jsou kamery HDD kamery, tj. s pevným diskem. Jedná se o dokonalejší verzi kamer s DVD médiem. Formát záznamu je obdobný, opět je využíván kodek MPEG-2 a data jsou ukládána na pevný disk, který je umístěný přímo v kameře. Výhodou těchto kamer je vysoká kapacita pevných disků a tím možnost delších záznamů. Jinou možností, než pevný disk, je možnost použití paměťové karty s vysokou kapacitou. Dnešní paměťové karty mají vysokou rychlost čtení a záznamu, kdy kapacita začíná na 64 GB. V současné se těší velké oblibě videokamery s HD rozlišením. 2.3.4 Volitelné přídavné prvky Externí mikrofon - výstup pro něj se nám hodí, pokud se chystáme více pracovat se zvukovou stopou. Kamery sice bývají vybaveny poměrně kvalitními interními mikrofony schopnými pořizovat stereofonní záznam, pokrývají však pouze oblast kolem kameramana, včetně vlastních zvuků kamery. V neposlední řadě jsou většinou nedynamické, zjednodušeně - dorovnávají zvuk na předem nastavenou hladinu hlasitosti. Což je naprosto nevhodné např. pro záznam koncertu, kdy tiché pasáže by mikrofon „dotahoval“ (a současně s tím zesílil i různé ruchy) a náhlá sforzata by naopak tlumil. Tímto vstupem bývají vybaveny profesionálnější modely a bývá realizován buď pomocí konektoru typu jack nebo klasickým, mikrofonním tříkolíkovým konektorem. Předsádka - spoustu možností při natáčení nám otevře závit pro předsádku k objektivu. Předsádka je vlastně čočka, která mění vlastnosti objektivu.
19
K dispozici jich máme nepřeberné množství. Mezi základní vybavení by měla patřit předsádka širokoúhlá, která značně zvětší šířku záběru, a oceníme ji především, pokud budeme natáčet v malém prostoru. Dále jsou k dispozici makro předsádky či třeba tzv. rybí oko, které je tvořeno vypouklou čočkou a úhel záběru je kolem 135 a více stupňů. Sice deformuje obraz, ale například pro natáčení sportovních videí je naprosto nepostradatelné, protože díky velké šířce záběru může být kameraman velmi blízko. Dálkové ovládání - velice užitečné, chceme-li např. použít při natáčení zoom. Pokud máme kameru připevněnou na stativu a dálkové ovládání v ruce, získáme neroztřesený záběr. Na dálkovém ovladači většinou najdeme všechny potřebné ovládací prvky nezbytné pro používání kamery.
20
Přídavné světlo - natáčení v horších světelných podmínkách je problém. Z toho důvodu bývají kamery vybaveny konektorem pro připojení externího reflektoru. Tato světla bývají buď napájena z akumulátoru kamery, nebo mají vlastní zdroj energie a na kameře jsou pouze uchycena. V současné době je velký trend používat na přisvícení záběru LED panely. Toto zařízení je tvořeno maticí cca 70 a více vysoce svítivých bílých LED diod. Obr. č. 8 Přídavný hledáček, kamera se směrovým mikrofonem, širokoúhlá předsádka, LED reflektor
21
3 Natáčení Z hlediska přípravy můžeme natáčení videa rozdělit na dva druhy: Realistické – jedná se o těžší způsob videozáznamu na kameru. Kameraman dopředu neví, jak se bude děj odehrávat a proto musí sám volit záběr, umístění kamery pohotově s ohledem na okolnosti. Příkladem takového natáčení může být svatba, promoce, koncerty, sportovní utkání a další akce, kdy se děj nedá plánovat dopředu. Hrané – natáčení, které je plánované dopředu. Z pohledu kameramana se jedná o snazší úkol, protože scény jsou předem připraveny a dopředu je možno promyslet pohyby kamery, úhly záběru, umístění kamery. Celkově pak bývá kvalita takových záběrů vyšší a propracovaná. Příkladem takového natáčení jsou například připravované laboratorní pokusy, scénky a podobně, kdy je děj přesně naplánovaný a natáčení probíhá dle scénáře.
3.1 Držení kamery Kameru můžeme držet v ruce nebo použít stativ. Profesionální kamery jsou robustní konstrukce a váží několik kilogramů a proto kameraman, přestože nepoužívá stativ a má kameru „jen“ na rameni, může zachytit stabilní obraz. Malé amatérské kamery mají však velmi malou hmotnost a nemají průhledový hledáček, ale video se natáčí přes displej. Pokud držíme tuto kameru v ruce, obraz je značně rozechvělý a nestabilní, zejména pokud použijeme optický zoom. Pokud budeme natáčet předem připravené scény, tedy hrané natáčení, využijeme zcela určitě stativ na většinu případů. Stabilita obrazu bude mnohem větší, často natáčíme na více kamer z různých úhlů záběru. Ale občas potřebujeme do scény přidat dynamiku, napětí, neklid, tak je použití záznamu z ruky vhodnější, než ze stativu.
22
3.2 Základní záběry Panorama – klasické záběry krajiny, kamera se hýbe zleva doprava nebo zprava doleva. Záběr vedeme jedním směrem, s kamerou se nevracíme. Na začátku a na konci záběru by měla kamera zůstat několik vteřin na objektu a vytvořit statický záběr. Dorovnání záběru – jedná se o záběr, kdy kamera sleduje objekt a dorovnává při pohybu záběr. Transfokace1 – při používání transfokátoru nikdy neprovádíme pohyb tam a zpět. Nepoužíváme digitální zoom, kvalita záznamu by se značně zhoršila. Nájezd kamery – jedná se o přiblížení objektu podobně jako u transfokace, ale přiblížení provádíme pohybem kamery. Tento záběr mění perspektivu a působí na diváka zcela jinak než transfokace. Kruhová jízda – velmi zajímavý záběr pro zaujetí diváka, kamera může být umístěna na vozíku, autě.
1
používání optického zoomu – přiblížení
23
3.3 Velikost záběru Při natáčení jednotlivých záběrů je nutné zvolit správnou velikost každého záběru. Jednotlivé záběry na sebe musí navazovat ne jen tematicky, ale také velikostně. Záběry dělíme dle velikosti následujícím způsobem: Velký celek – jedná se o záběr, ve kterém převládá celkové prostředí. Často se používá na začátek a konec filmu, tzv. otvírá nebo zavírá scénu.
Obr. č. 9 Velký celek1
1
http://www.videoproduce.cz/prvni_nataceni.htm
24
Celek – zachycuje postavu nebo postavy, a to včetně blízkého okolí
Obr. č. 10 Kontext prostředí je stále silný, postavy jsou vidět celé 1
Polocelek – člověk je brán většinou od pasu nahoru. Důležité je, aby byl prostor po stranách, například když postava rozpaží ruce, měly by být celé v záběru. Jindy se často se uvádí, že polocelek je záběr člověka od kolen nahoru. Podobný záběr je „americký plán“, kdy je člověk zabírán od kotníků.
Obr. č. 11 Polocelek interiéru2
1 2
http://www.videoproduce.cz/prvni_nataceni.htm tamtéž
25
Polodetail – jedná se vlastně o portrét, kdy je v záběru hlava a ramena.
Obr. č. 12 Polodetaily zabírají zajímavou část budovy1
Detail – v tomto záběru se již neuplatňuje okolní prostředí. Je zabrána část obličeje, nebo jiná část těla.
Obr. č. 13 Detail hodin2
1 2
http://www.videoproduce.cz/prvni_nataceni.htm tamtéž
26
Velký detail – používá se na zachycení předmětů či částí těla, které jsou velmi malé, například diamant, špendlík, oko, jizva.
Obr. č. 14 Velký detail1
Abychom mohli v počítači video stříhat, musíme mít nainstalovaný vhodný stříhací software. Na trhu je celá řada komerčních produktů, které jsou určeny jak pro amatérské, tak pro profesionální použití. Mezi nejznámější stříhací software patří:
Pinnacle Studio
Adobe Premiere
Ulead VideoStudio
Sony Vegas
Přehledný
videotutorial
je
dostupný
na
této
adrese
http://hucak.osu.cz/video/ke_stazeni.php
3.4 Tipy a rady pro natáčení
uvědomme si, že nenatáčíme hotový film, ale pouze jeho části, ze kterých teprve film vznikne
kvůli snadnější práci při stříhání filmu je vhodné začít záběr ze stativu, počkat cca 3 s a potom teprve pokračovat v záběru, stejným způsobem záběr ukončíme
1
http://www.videoproduce.cz/prvni_nataceni.htm
27
netěkáme po okolí, vzdálí-li se objekt ze záběru, nemusíme jej nutně „stopovat“, v případě, že se vrátí, může vzniknout zajímavý záběr
zajímavý záběr vznikne také, když natáčíme při chůzi a držíme kameru
při záběru např. zprava doleva bychom se měli snažit, máme-li čas, i o záběr v opačném směru, kvůli pozdějšímu střihu
vždy se snažíme o tři až čtyři záběry požadovaného, abychom měli z čeho vybírat
na změny směru záběru je vhodnější držet kameru svrchu
při pohybu neomezujeme, abychom předešli roztřesenému obrazu
pokud možno dáváme pozor na to, co lidem „kouká“ zpoza hlav, abychom předešli kouzlu nechtěnému
pozor si dejme i na to, že na displeji (v hledáčku) vidíme cca 94-98% obrazu (dle typu kamery)
použitím záběru z jiné výšky, než té, která odpovídá lidským očím (± cca 50cm) získáme odlišnou dynamiku
lépe je při záběru počítat s tím, že zabereme raději větší část, jednoduše řečeno, oříznout záběr můžeme vždycky, ale pokud nám do něj kus chybí, už s tím nic neuděláme
při natáčení na kameru s HDD je třeba počítat s automatickým ukládáním po cca 26 GB dat, vzniká tak určitá časová prodleva, sice minimální, nicméně znatelná
3.4.1 Záznamy vernisáží a výstav Při natáčení je vhodné nejprve natočit celkovou atmosféru, konverzující návštěvníky, je vhodné nechat je v záběru alespoň 10 vteřin. (Zajímavě může působit, pokud použijeme „psí pohled“, při kterém si kameru spustíme zhruba do výše kolenou.) Teprve po skončení vernisáže se věnujeme natáčení samotných vystavovaných děl, kdy si v klidu připravíme kompozici, eventuálně požijeme externí osvětlení apod.
28
Tento způsob práce nám umožňuje poté při stříhání záznamu z vernisáže různě kombinovat záběry návštěvníků se záběry vystavovaných děl. 3.4.2 Záznamy koncertů a divadelních představení Při natáčení použijeme určitě nejméně dvě kamery, z nichž jedna by měla mít pokud možno externí mikrofon1. Není-li to možné, pak by alespoň jedna kamera měla mít manuální nastavení mikrofonu, kdy zejména hlasitost, nastavíme těsně pod hranici horního limitu (aby „lízala červenou“). Použijeme ji jako hlavní kameru pro zaznamenání zvuku, necháme jí na jednom místě a druhou kamerou natáčíme obrazový záznam. Při stříhání potom pustíme zvuk pouze z hlavní kamery, u ostatních jej ztlumíme a pouštíme pouze obraz. Expozici volíme vždy podle nasvícených objektů, případně použijeme funkci korekce expozice, tzv. EB (je-li jí kamera vybavena). Pokud zvolíme, ve snaze zachytit objekty v šeru, expozici podle nich, vzniknou nám tzv. vypálené obrazy. S tím už si neporadí žádný software, protože v tomto případě není v záběru žádná informace. U objektů v šeru by takto nastavená expozice navíc zvýraznila šum. Naopak je-li něco ve stínu, dodatečné úpravy jsou možné. Nasvícení pouze některých účinkujících (částí scény), ať již v divadelním představení nebo na koncertě má svůj účel, a ten je třeba respektovat.
1
viz kapitola 2.3.4 Volitelné přídavné prvky
29
4 Námět Miroslava Čapka na krátký film Nejprve ke stavbě příběhu, jež bude sloužit jako námět pro náš první film:
volíme krátké, cca 3-5 minutové příběhy
podrobně si rozmyslíme, o čem budeme filmem vyprávět
postavy pro naše účely ve filmu nebudou hrát
emoci vyjadřujme raději pomocí hudby, spíše ji nechme vyplynout ze situace, vyvarujeme se tak přílišné „upovídanosti“ našeho výtvoru. Př. Dívka spěchá na autobus do školy a cestou míjí rozestavěnou pouť. Vzpomene si na dobu, kdy byla malá a jde se podívat blíž a úplně se ztratí ve vzpomínkách a zapomene na čas. Po chvíli si s úlekem všimne, kolik je hodin a běží na autobus. Dívčino vzpomínání můžeme beze slov vyjádřit hudbou. Ve chvíli, kdy se blíží ke kolotočům, zní s narůstající silou zvuky poutě, dětský smích, hudba. V momentě, kdy si s úlekem vzpomene, že pospíchá na autobus, zvuky utichnou.
A teď již námět na krátký film, jak jej uvedl M. Čapek na svém kurzu. Ze dveří školy vychází slečna, slyšíme zaklapnout dveře. V ten moment se začne prohledávat (není podstatné, co hledá), nic nenachází. Otočí se zpátky, avšak dveře jsou zabouchnuté. V tu chvíli z nich však vychází muž, kterého se ptá, jestli se může vrátit, že si něco zapomněla. On jí odpoví, že může, ale ať si pospíší, že za chvíli se zamyká. Ona se tedy vrátí do budovy a běží rychle na horu. Nikde, nikdo. Potom vejde do místnosti, rozhlíží se a hledá tu věc, pro kterou se vrátila, nic nenachází. Posadí se ke stolu, položí na něj kabelku a vyndává její obsah, stále nic. Rozhlíží se po místnosti, dívá se všude možně, ale stále nic. Vychází tedy z místnosti a z budovy. U vstupních dveří bere za kliku, ale ty jsou již samozřejmě zamčené. Otočí se tedy a bere postupně za kliky všech dveří v přízemí. Nic, všude zamčeno. Tak jde do patra, první dveře, nic, druhé, taky nic, až u třetích dveří klika povolí a ona vejde do místnosti. Rozhlédne se a jde k oknu. Otevře jej,
30
podívá se z něj dolů a potom vyskočí. V tu chvíli slyšíme zvuk šoupajících židlí a zjistíme, že jsme v místnosti (do které se původně vrátila hledat). Končí zde nějaká přednáška a slečna spí u stolu s počítačem. Probouzí se, kouká kolem sebe, jak si všichni balí věci a odchází z místnosti. Potom odejde i ona. Kamera zabere prázdnou místnost a na stole zapomenutý telefon. Potom sledujeme slečnu, jak vychází z budovy, slyší zaklapnout dveře, poplácá se po kapsách a v tu chvíli film končí. Poznámky k realizaci:
Do filmu je třeba logickým způsobem dostat čas, aby scéna působila věrohodně, je třeba si představit, jak by to probíhalo v reálném životě. Nejprve hledáme rychle – vždyť se má budova zamykat. Je možné dodat poté zvuk tikajících hodin. Ale když je hledání neúspěšné, čas se jakoby zpomalí a po počátečním překotném hledání se zastaví.
Záběr, kdy vyskakuje z okna, můžeme natočit tak (pokud nebudeme najímat na roli kaskadérku ), že slečnu necháme vyskočit z okna v přízemí.
31
Použité zdroje Kurz „Základy práce s videokamerou“ MgA. Aleše Loziaka, 13. 6. 2013, ZUŠ Sokolov Kurz „Zpracování videa“ Miroslava Čapka, 2. - 4. 12. 2013, ZUŠ Sokolov http://jech.webz.cz/kodek.php http://projekty.osu.cz/adaptivita/dokumenty/metodika_pro_tvorbu_videa.pdf http://www.videoproduce.cz/videokamery.htm http://umt.wikispaces.com/Datov%C3%A9+form%C3%A1ty+videa,+jejich+speci fikace+a+mo%C5%BEnosti+vyu%C5%BEit%C3%AD http://cs.wikipedia.org/wiki/Multimedi%C3%A1ln%C3%AD_kontejner http://www.cdmvt.cz/node/307
32
