Základní škola ZŠ Libice nad Cidlinou Školní 465, 289 07 Libice nad Cidlinou
ZÁVĚREČNÁ PRÁCE
Školní rok 2014/2015
Vojtěch Vraník
Základní škola Libice nad Cidlinou
Život za první republiky
Vojtěch Vraník
Závěrečná práce 2014/2015
2
Prohlašuji: Tuto práci jsem vypracoval samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využil, jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím se zveřejněním své práce na internetových stránkách školy. V Libici nad Cidlinou dne 20. května 2015 Vojtěch Vraník Vedoucí práce: Mgr. Eva Jiránková
Obsah: 1. Úvod ……………………………………………………………………………. 4 2. Konečně svobodní – spokojenost před krizí …………………………………...... 5 2.1. Vznik prvních okresů
……………………………………………………. 5
2.2. Hospodářství na vzestupu …………………………………………………. 5 2.3. Řemeslo má zlaté dno ……………………………………………………… 7 2.4. Nejen prací je člověk živ ………………………………………………….. 10 2.5. Služby obyvatelstvu ………………………………………………………
12
3. Od krize po válku ………………………………………………………………
14
3.1. Krize přichází ……………………………………………………………
14
3.2. Zánik první republiky ……………………………………………………...
15
4. Slovo pamětnice
………………………………………………………………… 16
5. Závěr ……………………………………………………………………………… 17 Příloha ……………………………………………………………………………….
18
Seznam použitých zdrojů …………………………………………………………….. 19
3
Úvod
Protože mám rád historii českých zemí, vybral jsem si pro svou závěrečnou práci téma Život za první republiky. Mám dost znalostí o středověku, novověku i současnosti, ale z období vzniku samostatného Československa až po Mnichov 1938 toho vím velmi málo. Toto období mě zaujalo poté, co jsem sledoval televizní seriály První republika, Četnické humoresky a České století, v nichž byl popsán život nejen bohatých, ale i chudých, jejich práce, nesnáze, ale i radosti, které k té době patřily. Tyto seriály ale ukazovaly především život v různých částech Prahy a na Moravě. Mě ale více zajímá, jak se v té době žilo lidem ve městech a vesnicích v mém nejbližším okolí. Proto jsem se ve své práci zaměřil na Poděbradsko a Královéměstecko.
Obr. 1 Prezident T. G. Masaryk na návštěvě v Poděbradech v roce 1923
4
2. Konečně svobodní – spokojenost před krizí 2.1 Vznik prvních okresů Po skončení 1. světové války, nabytí svobody a vzniku samostatného Československa 28.10.1918 začaly po celé zemi vznikat samosprávní celky, tzv. okresy. Mezi první patřil okres poděbradský a královéměstecký. Do každého z nich spadaly přilehlé obce a vsi.
2.2 Hospodářství na vzestupu Naše hospodářství vyrostlo z těžké krize 19. století. Především v zemědělském družstevnictví se díky poctivé a obětavé práci lidí nesmírně dařilo, a to hlavně ve vedení a správě kampeliček a družstev. I v obou okresech, Poděbrady a Městec Králové, se stalo družstevnictví velkým pomocníkem venkovského lidu, kde lidé stále zápolili se starostmi a nesnázemi. Kampeličky, spořitelní a záložní spolky, z kterých se vracely uložené peníze opět do obcí ku prospěchu občanů, levnými úvěry pomáhaly rolníkům zajišťovat sklizně obilí, cukrovky a podporovaly i jiné družstevní činnosti. Síť kampeliček byla na venkově téměř úplná, jen pár obcí nespadalo do obvodu některé z nich. Na okrese poděbradském bylo v té době 22 kampeliček. Jedna z největších se nacházela v Sánech, měla dokonce i vlastní budovu. Kampeličku spravovali František Barták, Václav Barták a František Bulíček, rolníci ze Sán.
5
Obr. 2 Jednopatrová budova kampeličky v Sánech .
Na okrese Městec Králové bylo 19 kampeliček. Jednou z největších s vlastní budovou byla kampelička ve Slovči, kterou spravovali František Stránský, Josef Pižl, rolnící ze Slovče, pokladníkem byl Josef Dlouhý, řídící učitel ve Slovči. Velkou zásluhu získaly kampeličky i tím, že při pozemkové reformě umožnily mnoha chudším lidem, aby si zaplatili přidělené pozemky. Nejen kampeličky, ale i nově vznikající družstva pomáhala v činnostech rolníkům a družstevníkům. Na Poděbradsku bylo založeno okresní hospodářské družstvo s filiálkou v Městci Králové a filiálními sklady v Sadské a v Sánech, kde se skladovalo převážně obilí. V Sánech nebyla jen filiálka okresního hospodářského družstva, ale i rolnické družstvo pro zpracování a prodej zemědělských plodin, které mělo sušárnu na čekanku, automatický mlýn, parní pekárnu, čističku na osiva, obilní skladiště a různé hospodářské stroje. I v jiných obcích byla družstva, která stojí za zmínku. Především Rolnické družstvo pro zpracování a prodej zemědělských plodin pro Sokoleč a okolí, Rolnické družstvo pro zpracování hospodářských výrobků v Libici a okolí a Mlékárenské družstvo v Poděbradech, které obstarávalo odbyt a zpracování mléka.
6
Na okrese Městec Králové působilo hospodářské družstvo skládající se ze dvou družstev, mlýnského a skladištního, filiálku mělo v Dymokurech. Hospodářské zemědělství a rozkvět venkova v prvních patnácti letech samostatného Československa velmi vzrostl. Nejen zpracování a pěstování obilí bylo za první republiky výnosným byznysem. Došlo k prudkému vzrůstu pěstování cukrové řepy, a proto vzniklo v Polabí mnoho drobných cukrovarů, protože cukr byl v té době výhodným obchodním artiklem. Pro dopravu cukrové řepy do cukrovaru se stavěly úzkorozchodné polní drážky. Například v Libněvsi se také rozhodli využít tento moderní způsob dopravy, a proto byla postavena drážka z Libněvse přes Žehuň do Choťovic, okolo Korcí do Končic. Zprvu provoz obstarávaly dvouosé lokomotivy, od roku 1924 lokomotiva parní.
Obr. 3 Mašinka řepařské drážky, která bývala velkou atrakcí .
Jen pěstováním a zpracováváním hospodářských plodin nemohli být družstevníci a rolníci živi. Proto se chovala i hospodářská zvířata, především hovězí dobytek, vepři, kozy, ovce a koně. Ve 30. letech 20. století došlo dokonce ke sčítání těchto zvířat.
2.3 Řemeslo má zlaté dno Nejen tvrdá práce rolníků a zemědělských družstevníků však dovedla hospodářství za první republiky k takovému vzrůstu. Velký podíl na tom měly i průmyslové podniky, obchodníci, drobní živnostníci a řemeslníci. I když oba okresy, poděbradský i královéměstecký, se neřadily mezi nejvíce průmyslové, nacházely se i tady podniky, které se zachovaly do
7
současných let. Co bylo kdysi nedostatkem Poděbrad, málo průmyslu, stalo se kladem pro rozvoj lázeňství ve městě. Z velkých průmyslových podniků zde byly pouze sklárny a brusírny Inwald, které zaměstnávaly asi 300 lidí, Jenowitzova rafinérie olejů, s padesáti zaměstnanci, obchody s uhlím, dřívím a stavebninami rodiny Petzoldovy. I zde jako i v mnoha obcích na okrese se nacházel cukrovar. V Městci Králové patřily mezi nejvýznamnější podniky Czernínův cukrovar, tři brusírny skla, továrna na knoflíky a knihtiskárna. Jako dříve i v novém státě převládali ve městech i obcích drobní živnostníci, obchodníci a řemeslníci, kteří se sdružovali v různých společenstvech.
Obr. 4
Nejvíce ze všech prosperovaly především potravinářské a ubytovací živnosti. Jen v lázeňských Poděbradech bylo nespočet hotelů, ve kterých se ubytovávali nejen nemocní s chorobami srdce, ale i ostatní návštěvníci města.
8
Obr. 5 Pohlednice z lázní Poděbrady 1927
Téměř všechny obce a vsi byly v oblastech řemesla a živností soběstačné. Ve většině z nich byly hostince, pekárny s krupařstvím, cukrárny, holič, kovář, zedníci, koláři, ševci, obchodníci a spousta dalších… Nejrozšířenějšími řemesly té doby byli řezníci a uzenáři. V obci Choťovice bylo řemeslo řeznické tak populární, že měl řeznický mistr Jan Sýkora i své učně a tovaryše.
Obr. 6 List tovaryšský živnosti řeznické a uzenářské mého pradědy. 9
I když měli řemeslníci a obchodníci dobře vybavené obchody, konaly se týdenní a výroční trhy, hlavně v Poděbradech, kde prodávali své výrobky, výpěstky a drobná hospodářská zvířata lidé z nejbližšího okolí.
2.4 Nejen prací je člověk živ Jako v každé době, tak i za první republiky však lidé nemohli být živi pouze prací, ale chtěli se také bavit a odpočívat. V době, kdy naše domácnosti nezdobily televize ani počítače, věnovali se lidé hlavně ochotnickému divadlu. Velký rozvoj divadelnictví nastal v obcích se vznikem škol a příchodem učitelů zapálených pro divadlo. Velmi vyspělou ochotnickou společnost měli v Žehuni a Choťovicích, kde nastudovali a pod širým nebem zahráli v roce 1927 Jiráskovy Psohlavce. Ve hře vystoupilo 80 účinkujících.
10
Obr. 7 Ochotnická společnost v Choťovicích rok 1927 – hra Psohlavci Mezi známé divadelní spolky patřily odřepeský soubor Hálek, poděbradský divadelní spolek Jiří a městecký spolek Klicpera. Ve většině obcí a měst byly také knihovny, biografy, hudební kapely, které hrávaly nejen na tanečních zábavách a plesech, ale i při církevních obřadech, o Vánocích a Velikonocích, při svatbách i pohřbech. Mezi největší společenské akce v obcích patřily únorový masopust, květnové máje a srpnové dožínky.
11
Obr. 8 Dožínky v Žehuni 1. srpna 1937
Lidé však nechtěli vzdělávat pouze svého ducha, ale také udržovat svoje tělo. Nezbytnou součástí života byl i sport - tělovýchova. Již před 1. světovou válkou vznikla v Čechách Tělocvičná jednota Sokol, která zaznamenala po roce 1919 v okrese Poděbrady a Městec Králové veliký rozmach. V letech 1919 – 1938 cvičili pravidelně muži, ženy i děti. Jednota vyvíjela od počátku bohatou sportovní, kulturní a společenskou činnost, v předválečném období i brannou výchovu. Kromě Sokola vznikaly i sportovní kluby sdružující např. fotbalisty, volejbalisty, cyklisty, hokejisty atd. V Poděbradech slavila velký úspěch koňská dostihová dráha založená v roce 1936.
12
Obr. 9 Dostihová dráha v Poděbradech
Ti, kteří nebyli sportovně až tak zdatní, sdružovali se podle svých zálib do různých svazů. Velmi rozšířenými byly Český svaz chovatelů, Český svaz včelařů, Český rybářský svaz nebo Svaz dobrovolných hasičů. Mnoho z těchto spolků a sborů přetrvaly v mnoha obcích až do současné doby.
2.5 Služby obyvatelstvu V oblasti služeb byly všechny obce okresů soběstačné. Nejrozvinutější byly obchody se smíšeným zbožím a pohostinská činnost. Každá obec měla několik obchodů, pekárnu, řeznictví, hospody, některé dokonce i se zájezdními hostinci, například v Žehuni hostinec U Vaníčků č.p. 11 nebo menší hotely např. v Sánech Adamcův hotel. V Poděbradech to byly větší hotely pro lázeňské i jiné hosty a menší penziony. Ve větších obcích byly na konci 19. století také založeny poštovní úřady a četnické stanice, které měly své obvody, do kterých patřily okolní obce. Velký rozvoj za první republiky zaznamenalo školství a zdravotnictví. Obecní školy byly zaměřené nejen na výuku, ale staly se mnohdy i kolébkou divadelnictví v obcích. Krásná nová budova měšťanské školy byla
13
vybudována v Dymokurech.
Obr.10 Škola v Choťovicích (1937)
V Poděbradech se v té době nacházely nejen měšťanské školní budovy pro chlapce a dívky, ale v roce 1919 se toto město také dočkalo první střední školy – Švehlovy vyšší hospodářské školy – dnešní střední zemědělská škola. Roku 1922 byla do Poděbrad umístěna také vysoká škola – Ukrajinská hospodářská akademie – tu však mohli navštěvovat pouze cizinci. Co se týkalo zdravotní péče, nemocnice se nacházely v obou okresních městech. V Poděbradech se po první světové válce obnovily snahy města o vybudování moderní okresní nemocnice. Bohužel pro nedostatek peněz a kvůli německé okupaci v roce 1939 k realizaci záměru nedošlo a 22. září 1947 byla poděbradská nemocnice definitivně zrušena. V Městci Králové byla všeobecná nemocnice přestavěna a značně rozšířena. Byl vystavěn infekční pavilon, nemocnice patřila mezi nejlepší v Čechách a stala se velmi vyhledávanou. Městecká nemocnice slouží lidem i v současné době. V některých městech byly vybudovány poradny pro matky a kojence a znamenitě plnily své poslání. Po stránce komunikací patřily zdejší okresy mezi první v republice s hustou sítí státních a okresních silnic. Jen málo obcí nemělo silniční připojení. Nejznámější státní silnicí byla silnice z Prahy přes Poděbrady na Hradec Králové až do Náchoda. Většinou obcí procházela i železniční trať. V mnoha obcích se do dnešních dnů zachovaly původní budovy železničních zastávek. Jedno z nejhezčích nádraží bylo vystavěno v Poděbradech.
14
Obr. 11 Budova poděbradského nádraží - pohled z Kolonády.
3. Od krize po válku 3.1 Krize přichází Život za první republiky však nebyl jenom plný radosti, blaha a spokojenosti. Všude nebyl jenom klid, bezpečnost, pořádek a svoboda pro každého. Život byl plný ruchu, velmi těžké práce, mnoho odříkání, strastí a starostí. Ve 30. letech 20. století se světem začala šířit hospodářská krize, která roku 1930 těžce zasáhla do hospodářského, veřejného i soukromého života v naší republice. V poděbradském i královéměsteckém okrese nastaly změny nejen v průmyslu, ale hlavně v našem vysoce vyspělém zemědělství. V průmyslu zanikla některá odvětví. V Poděbradech se projevila krize hned v roce 1930, práci musely omezit nebo zastavit téměř všechny místní podniky. I v poděbradských sklárnách se střídalo období prosperity s útlumem výroby. Pýcha našich okresů – cukrovary a proslulá rafinérie v Pečkách, až na jediný cukrovar v Dymokurech, zanikly a současně s tím i pěstování nejvýnosnější zemědělské plodiny – cukrovky. Krize s sebou přinesla nejen rušení podniků a propad zemědělství, ale pro lidi i ztrátu zaměstnání, a tím začala vzrůstat nezaměstnanost. Spousta malých podnikatelů přišla o svou živnost a žili jen z příležitostné práce.
15
Úředníci a státní zaměstnanci byli propuštěni nebo jim byly sníženy platy, absolventi škol nenacházeli práci ani uplatnění. Mezi nejnižší sociální skupinou obyvatelstva se rozšířila opravdová bída a hlad. V letech 1930 – 1931 bylo v Poděbradech bez práce kolem 200 osob, většinou živitelů rodin. V dalších dvou letech se počet nezaměstnaných mnohonásobně zvýšil. Každá z obcí měla povinnost se o své nezaměstnané postarat. Vláda se snažila krizi řešit státními půjčkami. Lidé také dostávali poukázky na jídlo tzv. žebračenky. Jako poslední se objevila krize na finančním trhu v roce 1934, kdy došlo k devalvaci koruny.
Obr. 12 Ukázka žebračenek z roku 1933
3.2 Zánik první republiky Krize však ustupovala velmi pomalu a úplně nezmizela ani do konce třicátých let. Hlady u nás však nikdo nezemřel a hospodářství se obracelo k lepšímu. V roce 1938 se začaly v okresech připravovat oslavy 20. výročí vzniku první republiky. V Poděbradech se okresní výbor usnesl, že vydá slavnostní publikaci o hospodářském a kulturním snažení minulých dvaceti let. Nikdo však v té době netušil, že rok 1938 bude pro první republiku rokem posledním. Období od Mnichova 29. září 1938 do 15. března 1939, kdy došlo k odsunu českého obyvatelstva, ke ztrátě průmyslových podniků, hor a pevností – vlastně celého pohraničí, bývá totiž označováno jako období druhé republiky.
16
4. Slovo pamětnice Informace pro mou práci jsem především čerpal z pramenů, které si může najít a přečíst každý. Chtěl jsem ale slyšet i zážitky někoho, kdo dobu první republiky zažil. Navštívil jsem proto paní Ludmilu Tvrdíkovou, osmdesátisedmiletou bývalou učitelku, která téměř 55 let vedla žehuňskou kroniku. Paní Tvrdíková se narodila 23. dubna 1928 v Žehuni v č.p. 11, v bývalé panské zájezdní hospodě, která patřila jejímu dědečkovi. Sídlil zde první žehuňský lékař. Otec paní Tvrdíkové byl četníkem a již za 1. světové války byl převelen na Slovensko. Matka byla ženou v domácnosti a svou dceru odjela porodit v roce 1928 do rodné Žehuně. Dětství ale paní Ludmila prožila s rodiči na Slovensku, bylo šťastné a pro ni bezstarostné. Navštěvovala církevní školu, hlady nikdy netrpěla, i když se vařila převážně bezmasá jídla, pekl se domácí chléb a čokoládu dostávala jen jako dezert. Politická situace se doma nikdy neřešila. Roku 1938 však došlo na Slovensku ke zhoršení situace, Slováci a Maďaři útočili na Čechy. V roce1939 tak nastal i v jejím životě zvrat, vraceli se spolu s rodiči zpět do Čech do rodné vesnice-do Žehuně. Jelikož byla matka prozíravá a posílala každý měsíc 100 korun na účet do Čech, měli po návratu z čeho žít, jelikož otec nedostal ihned práci. Až později byl přijat na četnickou stanici na Dlouhopolsko. V Žehuni vychodila paní Ludmila obecnou školu a měšťanku navštěvovala ve Velkém Oseku. I když paní Tvrdíková prožila v období první republiky jenom 11 let, a to téměř převážně na Slovensku, dokáže o tomto období krásně vyprávět, jelikož vedla kroniky a o minulosti dávné i nedávné by mohla vyprávět hodiny.
17
5. Závěr Celé období od skončení 1. světové války až po začátek 2. světové války měli lidé na Poděbradsku a Královéměstecku těžký, ale hezký a hlavně svobodný život. Nastal velký rozmach průmyslu a zemědělství, který vydržel až do hospodářské krize, kdy došlo k útlumu, mnohdy i k celkovému úpadku. Po krizi se však začalo hospodářství opět zvedat. Lidé začali věřit, že se vše vrátí do období před krizí. To však nikdo netušil, co přijde koncem roku 1938 a hlavně v březnu roku 1939, kdy se republika opět ponořila na šest let od období temna.
18
Příloha: Obr.1. - Kniha Poděbrady - Z alba minulých časů Obr.2. - Sánský zpravodaj č.12/2014 Obr.3. - Publikace: 650 let obce Choťovice Obr.4. - Politický okres Poděbradský ve dvacátém roce Československé samostatnosti (1938) Obr.5. - Internet. stránka: www.melcer.biz Obr.6. - Publikace: 650 let obce Choťovice Obr.7. - Publikace: 650 let obce Choťovice Obr.8. - Pohled na Žehuň a okolí v průběhu věků Obr.9. - Politický okres Poděbradský ve dvacátém roce Československé samostatnosti (1938) Obr.10. - Publikace: 650 let obce Choťovice Obr.11. - Internet. stránka: www.kouzlostarychpohlednic.wz.cz Obr.12 - Internet.stránka: cs.wikipedia.org
19
Použité zdroje Hrabětová, J. Poděbrady - Z alba minulých časů. 1.vyd. Praha: Ostrov: 2008 Kárník,
P.
Politický
okres
Poděbradský
ve
dvacátém
roce
Československé
samostatnosti.1.vyd. Poděbrady: nákladem okresu Poděbradského, 1938 Obecní úřad Choťovice, 650 let obce Choťovice. 1.vyd. Choťovice: AXA, Dukase a.s, 2008 Tvrdíková, L. Pohled na Žehuň a okolí v průběhu věků. 1.vyd. Žehuň: Oú Žehuň 2012 Skála, J. Sánský zpravodaj č. 2/2015. 1.vyd. Sány: Oú Sány 2015
20
