Základní škola a Mateřská škola, Moravský Písek
Číslo projektu
CZ.1.07/1.4.00/21.0624
Název šablony klíčové aktivity:
I/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji čtenářské a informační gramotnosti.
Název DUM: PL – přiřazování textů a autorů
Třída: III.
Vypracoval/a: Mgr.Jitka Domanská Ověřil/a: Mgr.Jitka Domanská
KOSÍ BRATŘI – LUDVÍK STŘEDA / JAK SI VYŠLI DO ZOO/ BUBETKA V PRAZE - MILOŠ NESVADBA / PRAHA JE MALÁ/ ČLOVÍČEK A ČLOVÍČKA – Zdenka a Pavel Teisingerovi JAK SI ZAČALI PSÁT OBRÁZKY Z ČESKÝCH DĚJIN A POVĚSTÍ - Jiří Černý, Pavel Zátka, Zdeněk Adla
O KŘESOMYSLOVI A HORYMÍROVI
PŘÍBĚHY OD PAVOUČÍHO KAMENE – AIDA BRUMOVSKÁ
/ZÁCHRANA KONÍKA TONÍKA/ NEOBYČEJNÁ DOBRODRUŽSTVÍ PRO NEOBYČEJNÉ KLUKY A HOLKY – RADEK DANIEL /O PODPOSTELNÍKOVI/
DINOSAUŘI - Insa Bauerová /Allosaurův konec/
Rozstříhej a přiřaď ke správným názvům knih Potom následovala krátká prohlídka Prahy. Mžitka říkala: ,,dívejte se vlevo“, ,,dívejte se vpravo“, ,,koukněte se před sebe“, ,,ohlídněte se za sebe“. A Bubákovi otáčeli hlavy hned sem, hned tam, dívali se, kde jsou jaké obchodní domy, kina, úřady, galerie a muzea, kde je zoologická zahrada a Divadlo Spejbla a Hurvínka, kde je Petřín a Stromovka, kde se rok co rok koná Pražské jaro. Dále jim pak ukázala Vyšehrad, Planetárium, Chrám svatého Víta, Vyšehrad, Prašnou bránu a pomník knížete Václava na Václavském náměstí. A Národní muzeum a Národní divadlo. Sotva setřásl jednoho nepřítele, druhý se mu hned zakousl do zátylku. Allosaurus chrčel, a odplazil se stranou. Jako smyslů zbavený se válel v prachu. Tím se zbavil několika útočníků, ale ti se vrátili… Velký masožravec byl brzy tak vyčerpaný a otupělý, že už ani necítil, jak se na něj malí draví dinosauři znovu a znovu vrhali. A tak z allosaura zůstala jen kostra. Avšak i jeho útočníci, hbití velociraptoři časem vyhladověli a potravu už nenašli. ,,To jste hodní, chlapci, ani nevím, jak bych se vám odvděčila. Jestli chcete, povozím vás na ocásku.“ Jak by nechtěli. Nasedli na liščí ohon a už si to uháněli. Tu liška zastavila za hustým křovím. ,,To mi najednou vyhládlo…,“ vzdychla a v očích jí podivně zajiskřilo. Do kosů jako když střelí. ,,Napálila nás!“ křičeli a uháněli pryč. ,,Přece si takovou pochoutku nenechám ujít,“ pomyslela si liška a rozběhla se za nimi. Kosí bratři letěli nejdříve kolem voliéry kosa Čeňka a důkladně ho vystrašili. ,,To máš za tu ostudu, co jsi nám předtím udělal,“ zavolal na Čeňka Josef a hned si to s Václavem namířili k liščí kleci.
Tatínek dumal a dumal až na to přišel. ,,Víš co?“ povídá mamince, ,,my podle těch obrázků, které Lea namalovala ta její strašidla vyrobíme! Lea si s nimi začne hrát a přestane se jich bát, to je přece jasné.“ Maminka nad tím chvíli kroutila hlavou, ale nakonec s tatínkovým nápadem souhlasila. Přinesla všemožné látky a začala šít. Nejprve udělala zelenou nafouklou obludu, která bydlela ve skříni s oblečením. Potom ušila červené čertisko, které sídlilo v domečku pro panenky. A nakonec vyrobila Podpostelníka. Na něm si dala obzvlášť záležet. Vypadal skoro jako živý. Slunce se blížilo k vrcholu borovice, a když se Malvínce dalo bříško do škrundání, ozvalo se za ní:,,Hele, ty, brusinková vílo, počkej!“ ,,Odkud mě znáš a kdo jsi?“ podivila se Malvínka. ,,Já vás znám přece všechny a jsem cvrček Cvrlík.“ Mám písniček plnou hlavu, tónů plný krk. Cvrkám broučkům pro zábavu, Cvrky, cvrky, cvrk. Kníže Křesomysl sám miloval zlato nade vše. Nechal Horymíra uvěznit na Vyšehradě a odsoudil jej k smrti. Před vykonáním rozsudku vyslovil Horymír poslední přání. Chtěl se projet na svém oblíbeném koni. Kníže mu vyhověl. Horymír pohladil Šemíka a objel na něm nádvoří. Náhle Šemíka pobídl a ten se mocným skokem přenesl přes hradby. Skočil ze skály rovnou do Vltavy, plaval s vladykou k druhému břehu a cválal k Neumětelům. Horymír byl zachráněn i kníže mu odpustil. Statečný Šemík však svůj skok nepřežil.
Človíčka trápilo, že toho kance nedostihl a pořád na to myslel. Človíčka zrovna nebyla doma, když se rozhodl, že to ještě jednou zkusí. Vzal kopí, luk a šípy a vydal se na cestu. Sotva zavřel dveře, tak ho napadlo, že Človíčce nic neřekl, že si bude dělat starosti, a tak se vrátil. Sedl ke stolu, drbal se na hlavě a při tom přemýšlení jezdil prstem po stole. Pak uviděl ohořelé dřevo u ohniště. Nakreslil tím kouskem dřeva na stůl panáčka, dva stromy, pak domeček, za kterým se schovávalo sluníčko. ,,Snad si toho všimne. Je to přeci jasné. Jdu do lesa na lov a vrátím se, až slunce zapadne,“ řekl si spokojeně Človíček a odešel. ILUSTRACE Marie Tichá
ILUSTRACE Jiří Kalousek
ILUSTRACE – Jitka Walterová
ILUSTRACE – Lenka Procházková
ILUSTRACE Miloš Nesvadba
ILUSTRACE – Udo Kruse-Schulz
ILUSTRACE Josef Lamka
