Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice
Problematika mezilidských vztahů Jméno a příjmení:
Josef Zumr
Třída:
9.A
Školní rok:
2009/2010
Garant / konzultant: Datum odevzdání:
Mgr. Josef Král 28. 5. 2010
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracoval/a sám/sama pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.
………………………………………….. podpis
2
OBSAH 1. Úvod…………………………………………………………… 4 2. Problematika mezilidských vztahů podle psychologa Jara Křivohlavého…………………………………………………. 5 3. Co si já sám představuji pod pojmem mezilidské vztahy…. 6 4. Problematika nerovnosti mezi lidmi………………………… 6 5. Kdo se nejčastěji stává vedoucím party…………………...... 7 6. Důležitá oblast zájmů pro zařazení se do party mých vrstevníků…………………………………………………...... 7 7. Moje charakteristika některých stinných stránek mezilidských vztahů………………………………………...... 7 8. Co je to manipulace………………………………………....... 8 9. Šikana…………………………………………………………. 8 10.Jakým způsobem sbírám v životě ponaučení………………. 9 11.Jaká pravidla upřednostňuji v oblasti mezilidských vztahů.9 12.Jaké postoje zaujímám v oblasti mezilidských vztahů…….. 9 13.Závěr ……………………………………………………….. 11 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY…………………………………. 13
3
1. Úvod Téma: „Problematika mezilidských vztahů“ jsem si vybral proto, že mě velmi zajímá sledovat, jak se k sobě lidé v různých situacích chovají. Ve své práci jsem se proto snažil zachytit své dosavadní zkušenosti. Protože jsem ještě velmi mladý, zaměřil jsem se především na charakteristiku vztahů mezi spolužáky ve třídě nebo mezi vrstevníky uvnitř nějaké party. Snažil jsem se zde zachytit určitá pravidla, kterými se ostatní musejí řídit, aby nebyli outsidery. Zabýval jsem se i problematikou šikany a některými možnými způsoby, jak ji řešit. V závěru práce jsem pak vyjádřil své vlastní postoje, názory i to, jakým způsobem sbírám životní zkušenosti a poučuji se ze svých vlastních chyb.
4
2. Problematika Křivohlavého
mezilidských
vztahů
podle
psychologa
Jara
Nejprve se podívejme, jak na problematiku mezilidských vztahů nahlíží psycholog Jaro Křivohlavý v knížce nazvané Já a Ty. Problematiku mezilidských vztahů lze rozčlenit do těchto tematických částí: 1) problematika vztahů mezi dvěma lidmi 2) vzájemné vztahy mezi lidmi v malé sociální skupině: rodina, pracovní kolektiv, parta kamarádů a podobně 3) vzájemné vztahy mezi lidmi velké sociální skupiny: národ, církev, profesní skupina (učitelé ČR) a podobně. Vzájemné vztahy mezi lidmi se neustále vyvíjejí a mění, a proto se v psychologii používá termín interakce. Interakce mohou být buď slovní (verbální), kdy s druhými komunikujeme prostřednictvím slov nebo i psaného textu, nebo mohou být mimoslovní (neverbální), kdy s druhými komunikujeme pomocí mimiky, gest a podobně. V této vzájemné interakci je rovněž důležitá empatie, což znamená vcítění se do situace druhého nebo do vzájemných vztahů sledované dvojice lidí či skupiny. Empatie je rovněž metodou studia sociální interakce. Po narození každý člověk bývá začleňován a postupně se i sám začleňuje do určitého společenství, kterým je nejprve rodina, potom škola, vrstevnická skupina a nakonec pracovní skupina, vlastní rodina a skupina přátel. Tento proces nazývají psychologové socializace. Aby byla socializace úspěšná, musí člověk zvládnout sociální adaptaci ve významu přizpůsobování se sociálnímu prostředí. Sociální adaptace může být často doprovázena nejrůznějšími konflikty mezi lidmi. Zejména v dětských skupinách bývají konflikty na denním pořádku. V každé sociální skupině se postupně utváří formy spolupráce a soupeření (Křivohlavý, 1986, s. 15-22). Při studiu vzájemné interakce lidí je třeba brát v potaz především věk osob. Dospělí lidé bývají v psychologických studiích bráni jako jakási norma. Zvláštnosti jiných věkových skupin jsou pak stavěny v poměru k této normě chování dospělého člověka. V životě přicházíme do styku nejenom s lidmi, kteří jsou z psychologického hlediska v mezích normy, ale i s těmi, kteří z těchto mezí normality více či méně vybočují. Sami se často přesvědčujeme, jak je interakce mezi dvěma osobami citlivá na sebemenší odchylky od normy v psychice účastníků interakce. Celá situace je pak mnohem závažnější, nejde-li jen o nepatrné odchylky od této normy, ale o odchylky mnohem závažnější (Křivohlavý, 1986, s. 238-240). Zvláštní pozornost v oblasti sociální psychologie vyžaduje studium následujících typů vzájemných interakcí: 1. Rodinná interakce
5
2. Interakce v pracovním prostředí Rodina by měla být ideálním prostředím vzájemné interakce. Právě rodina dává počátek a základ nové generaci jedinců, kteří v ní musí získat pocit bezpečí a jistoty pro úspěšné fungování v dalším životě. V rodině se setkáváme s interakcemi na 3 různých úrovních: dítědítě, rodič-dítě a rodič-rodič. V pracovním prostředí bývá situace mnohem složitější, protože se zde setkáváme se složitým propletencem vzájemných vztahů různých lidí. V zásadě však zde rozlišujeme vztah nadřízeného k podřízenému, vztah lidí na stejné úrovni pracovního zařazení a dále i vztah lidí v hodnotové interakci. Jedná se například o vztah zákazníka a prodavače, číšníka a hosta, průvodčího a cestujícího a podobně (Křivohlavý, 1986, s. 243246). 3. Co si já sám představuji pod pojmem mezilidské vztahy Do oblasti mezilidských vztahů patří například jednání prodavačů vůči svým zákazníkům, jednání zaměstnavatelů se svými podřízenými, jednání učitelů s žáky, vztahy mezi manžely, vztahy v třídním kolektivu a v kolektivu kamarádů, vztahy mezi rodiči a dětmi, vztahy kolegů na pracovišti a podobně. Většinou lidé chtějí, aby tyto vztahy byly co nejlepší, aby se k sobě lidé chovali slušně a ohleduplně, ale doopravdy tomu tak bohužel není. Velmi důležitý je osobní příklad. Těžko bude rodič přesvědčovat dítě, aby se nevztekalo, těžko mu bude vysvětlovat, že lhát se nemá, když dítě bude svědkem toho, že rodič tak nečiní. Těžko bude učitel vyžadovat klid během psaní prověrky, když ji žákům zadá 10 minut před zvoněním. Těžko mohu kritizovat souseda za to, že mi na zahradu hodil slimáka, když já jsem mu předtím hodil na zahradu mandelinku bramborovou. To jsou jen malé příklady z velkého množství situací a jednání, na které člověk narazí. Ze všech těchto příkladů vyplývá, že bychom měli jednat slušně a chovat se patřičným způsobem. Musíme si uvědomit, že základem dobrých mezilidských vztahů je snaha začít u sebe! Starší člověk by měl být shovívavější vůči mladým a naopak mladší člověk by si při jednání se starším měl uvědomit, že nemluví s kamarádem, a do jednání by měl vložit trochu úcty.
4. Problematika nerovnosti mezi lidmi Abychom se mohli zamyslet nad otázkou rovnosti či nerovnosti v oblasti mezilidských vztahů, podívejme se, jak na ni nahlížejí sociologové. Sociolog Radomír Havlík shrnuje ve své knize Úvod do sociologie některé názory a myšlenky filozofů na toto téma. Platon pokládal nerovnost lidí za přirozený stav. Křesťané naopak hlásali, že před Bohem jsme si všichni rovni. Osvícenství a francouzská revoluce nesla hesla svobody, rovnosti a bratrství. Liberální koncepce prosazovaly rovnost před zákonem a v příležitosti v tržní soutěži. Pokusy nastolit rovnost vedly však v historii k násilnému omezování lidské svobody a projevů a jednostrannému nadřazování zájmu celku nad zájmy jednotlivců, s čímž jsme se setkali u Marxe a v krajní podobě u Stalina. V současném světě se setkáváme s rozmanitými podobami i velmi příkrých nerovností a s tím spjatými rozpory a konflikty zájmů a způsoby řešení těchto rozporů a konfliktů (Havlík, 1999, s. 58-59).
6
5. Kdo se nejčastěji stává vedoucím party Jak jsem se již zmínil v úvodu, vzhledem k mému věku mohu k této charakteristice využívat pouze své zkušenosti z třídního kolektivu a party kamarádů. Aby se někdo mohl stát vedoucím party, musí splňovat tyto podmínky: a) b) c) d)
Všichni mu věří. Mají k němu respekt. Mají vědomí, že se ho mohou na všechno zeptat. Jsou si jisti, že se za každého z nich v případě potřeby dokáže postavit.
Ten, kdo naopak není v kolektivu oblíbený, stává se nejnižším článkem party. Může se to stát v těchto případech: a) Občas na někoho něco donese. b) Je příliš slušný. c) Nechodí často ven. d) Nezajímají ho věci, které zajímají ostatní v partě. 6. Důležitá oblast zájmů pro zařazení se do party mých vrstevníků Aby se někdo mohl správně zařadit do party kamarádů, měl by se zajímat především o tyto věci: a) hudba určitého žánru: Rock, Heavy Metal, Hip Hop b) technika: kolo, počítač, mobil, motorka Sportovci nebývají v partách příliš vítáni a oblíbeni, protože bývají nafoukaní, navonění a povýšení. Často to tak bývá zejména u fotbalistů.
7. Moje charakteristika některých stinných stránek mezilidských vztahů Na základě svých zkušeností a pozorování jsem dospěl k těmto charakteristikám mezilidských vztahů. Podle mého názoru mají žáci málo práv oproti učitelům. Když učitel něco řekne, nikoho se na nic nemusí ptát a s nikým se radit. Mezi manžely často dochází k hádkám kvůli zbytečnostem, dále kvůli penězům a nevěře. V třídním kolektivu se vždycky najde někdo, kdo žaluje, donáší, ale přitom se tváří jako kamarád. V třídním kolektivu navíc panují i určitá pravidla. Kdo si venku nezapálí cigaretu, nezapadá do kolektivu. Také záleží, kdo co nosí na sobě, jaký má doma počítač, mobil nebo motorku. V případě, že kolektiv zjistí, že se někdo tváří jako kamarád a donáší, venku mimo školu ho nenápadně zbijí nebo ho pomlouvají a vyřadí z kolektivu. Aby nebyl někdo vyřazen z kolektivu, musí být se všemi zadobře. Pokud někdo není s někým zadobře, záleží, kdo 7
z nich má v kolektivu více kamarádů a větší převahu. Aby si někdo mohl v kolektivu kamarády udržet, musí se podle toho chovat. Když se za ním domů zastaví kamarádi, aby s nimi šel ven, měl by jít, i když se mu nechce. Když to odmítne, začne být podezřelý z donášení nebo ztratí sympatie. V třídním kolektivu nebo kolektivu kamarádů neuspěje ten, kdo je příliš slušný. Příliš slušný je ten, kdo chce být brzy doma ze školy, vyhýbá se některým kamarádům a baví se jenom s těmi, koho mu určí jeho rodiče. V třídním kolektivu většinou bývají všichni současně i kamarádi, kteří spolu chodí ven. Prodavači bývají vůči svým zákazníkům zbytečně protivní. Často se na ně rozčilují kvůli natržené bankovce nebo přehnaně sledují každého zákazníka, který si prohlíží zboží. Zaměstnavatelé často nedokážou vyřešit některé problémy na pracovišti. Například někdy šéf ví o podřízeném, který nepracuje, ale z nějakého důvodu ho nemůže vyhodit. Někdy zase naopak zaměstnavatel o šéfovi ví, že dělá nějaké špatnosti, ale nemůže to říci, protože by ho vyhodil. Někdy šéf dává za dobře odvedenou práci méně peněz, ale jeho podřízený s tím nic nezmůže.
8. Co je to manipulace Když se budeme zabývat otázkou, proč někteří lidé mají schopnost, že je ostatní poslouchají a plní jejich rozkazy, dostaneme se k tématu manipulace. Podívejme se, jak definuje manipulace francouzská psycholožka Isabelle Nazare-Aga ve své knize Nenechte sebou manipulovat. Manipulace se objevuje v každodenním životě a způsobuje mnohým z nás potíže. Manipulátoři se obvykle skrývají pod různými maskami. Platí za pravé mistry v měnění škrabošek podle toho, jak se jim to právě hodí. Mnohdy se necháme oklamat sympatickými stránkami manipulátora. Okouzlující manipulátor je obvykle přitažlivého zevnějšku a má šarm. Dívá se lidem přímo do očí, klade jim otázky, které je mohou zaskočit, a sám při tom odpovídá na dotazy vyhýbavě, což mu umožňuje zachovávat kolem vlastní osoby tajemství. Od ostatních si bere, co chce, ale nedává nic kromě lichotek. Poklony, které většinou nemyslí vážně, představují pro něj účinnou zbraň k dobývání druhých. Dokonale ovládá všechny postupy, jak se lidem zalíbit a okouzlit je, ba dokonce je přímo fascinovat (Nazare-Aga, 1999, s. 13-23). Manipulátoři bývají nebezpeční proto, že pokud se v kolektivu vyskytne někdo, kdo jim nesedí, jsou schopni ostatní přimět k jeho vyřazení z kolektivu, v horším případě i k šikanování.
9. Šikana Šikana se může objevovat v jakémkoliv kolektivu. Nejvíce šikany se objevuje mezi dětmi ze základních škol a mezi žáky středních škol. Šikana může začít nevinnými nadávkami či urážkami, které nemají skoro žádný význam, ale mohou pokračovat například tím, že jedno dítě tomu druhému vezme svačinu nebo v horším případě mu bere peníze a nutí ho, aby mu nosilo další pod výhružkou toho, že na něj něco řekne. Třeba to, že kouřil nebo opsal domácí 8
úkol. Mezi další typy výhružek patří zbití nebo jiné násilí. Jak tomuto šikanování zabránit? V podstatě je to jednoduché. Stačí se nebát a jít za učitelem nebo výchovným poradcem. Dále je potřeba se nedat, ignorovat výhružky a myslet si své. Jenomže šikanované děti se většinou bojí, a tak splňují, co se jim řekne, a to je to nejhorší, co šikanované dítě může udělat. Šikanované dítě se ale z důvodu strachu může připojit k nějaké větší partě, ve které většina dětí kouří nebo pije alkohol, dítě se tam snaží zapadnout a může začít kouřit či pít alkohol. Dalším typem šikany může být posměch například kvůli velkým uším nebo brýlím. Takové děti bývají nazýváni „ušáci“ nebo „brejlovci“ a ochrana proti těmto posměchům je vymyslet si na člověka, který se posmívá, také nějakou posměšnou přezdívku, případně vše oznámit třídnímu učiteli nebo výchovnému poradci. Šikanované děti jsou většinou uzavřené do sebe, s nikým moc nemluví. Snadněji se uchylují ke kouření či pití alkoholu nebo drogám. Ještě horší však je, že se svými problémy se nikomu nesvěřují.
10. Jakým způsobem sbírám v životě ponaučení Moje vlastní ponaučení závisí na tom, kolikrát se v životě s něčím podobným setkám nebo kolikrát se spálím. Abych se ponaučil, často se musím mnohokrát spálit. Záleží ale na oblastech. Ve škole jsem sice pořád poučován, co a jak mám dělat, ale musím se mnohokrát spálit, abych se poučil. V práci s technikou mi ale stačí jen jednou něco poplést a už vím, jak to dělat. Ve skupině kamarádů se často spálím, když kamarádovi něco svěřím a on to řekne někomu jinému nebo to nebere moc vážně. 11. Jaká pravidla upřednostňuji v oblasti mezilidských
vztahů V oblasti mezilidských vztahů upřednostňuji tato pravidla: a) b) c) d)
nedonášet nesvěřovat se každému na potkání pravdomluvnost mezi kamarády soudržnost ve skupině kamarádů
12. Jaké postoje zaujímám v oblasti mezilidských vztahů V oblasti mezilidských vztahů zaujímám následující postoje. Lidem, kteří jsou mi sympatičtí, dávám najevo sympatii. Lidem, kteří mi sympatičtí nejsou, vracím nesympatii. Lhostejní jsou mi lidé, kteří se tváří, že všechno vědí, všechno znají, všude byli, všechno umí a nejsou schopni přiznat vlastní chybu. Naopak u druhých oceňuji uznání vlastní chyby a omylu, charakternost ve smyslu nedonášení druhým, dodržování slibu, udržení tajemství a trvání si na svém vlastním názoru. Odsuzuji donášení, lhářství, podrazy a pomlouvání. Pokud
9
všichni v kolektivu dodržují pravidla, cítí se v něm každý dobře. Pokud v kolektivu vznikne nějaké napětí, je dobré se hned zeptat vedoucího kolektivu, co se tam stalo a o co jde.
10
13. Závěr Moje práce zabývající se problematikou mezilidských vztahů ukázala, že na každém z nás záleží, jaké místo ve společnosti zaujmeme. Již od svého narození se učíme poznávat svět a lidi, postupně se učíme, jak se máme chovat ke svým nejbližším a potom, když začneme chodit do školy, učíme se, jak se máme chovat ke svým učitelům a k jiným dospělým osobám. Zároveň ale patříme i do kolektivu třídy, hledáme si kamarády, stáváme se členy různých part a vše, co se naučíme si neseme do budoucího života. Setkáváme se s pravidly, která musíme dodržovat, abychom se nedostávali do konfliktů s lidmi, ale setkáváme se i se zlem a násilím, kterému se musíme umět postavit. Je proto velmi důležité, abychom se také naučili rozumět mezilidským vztahům. Jen tak budeme moci fungovat v dalším životě.
11
Moje motto do dalšího života: „Chci se cítit svobodný.“
12
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
HAVLÍK, Radomír. Úvod do sociologie. Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-814-X.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Já a Ty (O zdravých vztazích mezi lidmi). Vydání druhé. Praha: Avicenum, 1986.
NAZARE-AGA, Isabelle. Nenechte sebou manipulovat. Vydání první. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-256-4.
13
