Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice
Sametová revoluce Jméno a příjmení:
Milan Krupka
Třída:
9. A
Školní rok:
2012/2013
Garant / konzultant:
Mgr. Martina Zacharníková
Datum odevzdání:
31. 5. 2013
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracoval/a sám/sama pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.
…………………………………… podpis
Děkuji své konzultantce Mgr. Martině Zacharníkové za vedení mé práce a paní učitelce Mgr. Václavě Vinecké za zapůjčení literatury a cenné rady jak při sestavování práce postupovat.
Motto: „ Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou, ať už pominou. Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých zpět se k tobě navrátí, lide, navrátí. Ať mír dál zůstává s touto krajinou.“ [z Modlitby pro Martu]
OSNOVA: 1. Úvod 2. Rozpad sovětského bloku 3. Společnost v Československu před listopadem 1989 4. Charta 77 5. Občanské fórum 6. Od demonstrací roku 1988 k sametové revoluci 7. Václav Havel 8. Od sametové revoluce k rozdělení Československa 9. Možnost volby (ze života dětí po listopadu 1989) 10. Závěr 11. Slovníček 12. Literatura a jiné zdroje
1) ÚVOD Tématem mé absolventské práce je „ Rok 1989 a tak zvaná sametová revoluce.“ Budu psát i o událostech, které této revoluci předcházely, které vlastně ke konečnému řešení v roce 1989 vedly. Doufám, že se mi práce podaří, i když téma není lehké. O událostech budu čerpat informace z různých zdrojů (literatura, časopisy, internet a také dokumenty a VHS kazety z roku 1989 i z let minulých), ale těžko k nim mohu přidat vlastní hodnocení. Pokusím se však v závěru práce vyjádřit svůj názor na základě získaných poznatků.
1) INTRODUCTION The topic of my graduate thesis was "The year 1989 and the so-called Velvet Revolution." I'm going to write about the events that preceded the revolution that actually the ultimate solution in 1989 led. I hope my work done even when the topic is not easy. The events will draw information from various sources (literature, magazines, internet and documents and VHS cassettes in 1989 from years past), but they can hardly add your own review. I will try, however, in the conclusion to express your opinion based on the findings.
2) ROZPAD SOVĚTSKÉHO BLOKU Roku 1985 se do čela Sovětského svazu prosadil Michail Gorbačov, který zahájil politické reformy sovětského systému a obratnou zahraniční politikou, především svými jednáními s USA, přispěl k uvolnění mezinárodního napětí. Jeho politika však nemohla zabránit vnitřnímu hospodářskému zhroucení Sovětského svazu, které bylo způsobeno především předchozím horečným zbrojením. Důsledkem byl i všestranný rozklad sovětské velmoci. V roce 1989 se z jejího područí vymanily všechny státy střední a východní Evropy. Baltské republiky, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko i Československo. Samotný Sovětský svaz se rozpadl na řadu více či méně samostatných celků.
Michail
Gorbačov
zahájil
perestrojku společnosti, požadoval glasnosť, která měla umožnit diskuze ve sdělovacích prostředcích, dosáhl zrušení vedoucí úlohy komunistické strany, nastolil prezidentský systém. Gorbačovovy reformy nebyly však dostatečně připravené, uskutečňovaly se nedůsledně,
docházelo
k růstu
k nezaměstnanosti.
cen
a
Mezinárodní
Gorbačovova popularita a vážnost se ocitla v rozporu
s jeho
rostoucí
v SSSR.
Vyvrcholením
nepopularitou odporu
proti
Gorbačovovi se stal v létě 1991 nezdařený pokus o státní převrat zorganizovaný komunistickým vedením za pomoci armády a Bezpečnosti. Ten vynesl do popředí nového vůdce – budoucího ruského prezidenta Borise Jelcina. Následovalo rozpuštění sovětské komunistické strany a brzy nato roku 1991 i rozpad a zánik Sovětského svazu. Rok 1989 znamenal konec sovětského bloku, rok 1991 již zmíněný konec Sovětského svazu, v bývalých satelitních zemích začala přejímat moc protikomunistická opozice.
3) SPOLEČNOST V ČESKOSLOVENSKU PŘED LISTOPADEM Normalizace (70. – 80. léta) donutila část reformistů k emigraci nebo k odchodu do ilegality. Nejvíce byly sledovány masové sdělovací prostředky, jakékoliv narážky na politické dění nebo zmínky o lidech žijících v emigraci přinášely existenční problémy a politický postih. Poklesla úroveň filmové a televizní tvorby, řada i mezinárodně uznávaných tvůrců odešla do ciziny, např. režisér Miloš Forman. Televize se soustředila na prorežimové seriály, např. Okres na severu, Muž na radnici, Třicet případů majora Zemana. Řada literárních děl a překladů vycházela pod jménem jiného autora. Ke změnám docházelo i v oblasti divadelnictví, vzniklo tzv. bytové divadlo, kdy umělci spolu s amatéry hráli pro úzký okruh diváků ve vlastních bytech. Oblíbená byla malá divadla, např. Semafor, Činoherní klub. Ilegálně vycházely časopisy, sborníky a knihy, tajně opisované a šířené, vžil se pro ně ruský název samizdat. Pravdivé zpravodajství zaznívalo ze západních rozhlasových stanic Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, BBC, Svoboda. Poměrně větší nezávislost si uchovala moderní a populární hudba. Řadu písňových textů, např. dvojice Vodňanský a Skoumal, Paleček a Janík, Jaroslav Hutka, Vladimír Merta, Vladimír Karel Kryl
Mišík, provázel politický podtext. V oblibě zůstávala písňová tvorba
Jiřího Suchého, Jiřího Šlitra a v exilu žijícího Karla Kryla. Domácí hudební festivaly se těšily jak zájmu posluchačů, tak i informátorů Státní bezpečnosti. Řadě hudebních skupin byl vydán zákaz vystupování.
Do života společnosti, hlavně politického, vstoupila začátkem ledna 1977 Charta 77, o které píši v další části práce.
4) CHARTA 77 Charta 77 byla nejvýznamnější disidentská skupina v předlistopadovém Československu. Byla utvořená stoupenci různých politických názorů, různých profesí a náboženských přesvědčení. Spojeni byli kritikou tzv. normalizačního komunistického režimu. Charta vznikla v prosinci 1976 pod dojmem závěrů Helsinské konference o evropské bezpečnosti a spolupráci (Helsinská konference, 1975 – vydala dokumenty o dodržování občanských a politických práv, vláda Československa je ratifikovala, ale nedodržovala). 1. ledna 1977 vydala Prohlášení Charty 77, které upozorňovalo na porušování občanských práv a svobod v tehdejším Československu. Chartu podepsalo 243 signatářů, mezi nimi byla řada významných osobností kulturního, vědeckého a politického života, např. Václav Havel, Jaroslav Seifert, prof. Jan Patočka, prof. Jan Hájek. Tehdejší režim hned po vydání Prohlášení zahájil kampaň proti Chartě 77 včetně policejní perzekuce. Chartisté však v činnosti pokračovali. Policie tvrdě pronásledovala hlavní organizátory Charty, např. V. Havel byl opakovaně vězněn, další byli donuceni k odchodu z republiky, ostatním Státní bezpečnost znepříjemňovala život každodenním sledováním, kontrolou pošty, odposlechem telefonů, propouštěním ze zaměstnání aj. Charta 77 se stala hlavním centrem demokratické opozice u nás, do roku 1989 podepsalo její Prohlášení 1883 občanů, z nichž později 25 z nich podpisy odvolalo. Přesto však Charta neměla takový politický úspěch, jaký byl očekáván, nepřidávaly se k ní tisíce občanů, to vedlo V. Havla k morálnímu zdůvodňování činnosti chartistů. Charta se
neprohlašovala
za
opozici,
ale
tehdejší
režim
na
ni
tak
nahlížel.
Ohlas Charty byl silný i mimo Československo, její Prohlášení otiskly i nejznámější světové deníky. Charta měla v cizině velkou podporu známých osobností, mezi nimi byli politici, např. francouzský prezident Francois Mitterand. U nás podporovalo Chartu mnoho těch, kteří nesouhlasili s režimem (většinou tajně). 3. listopadu 1992 ukončila Charta 77 svoji činnost.
5) OBČANSKÉ FÓRUM „ Občanské fórum chce být mostem od totality ke skutečné demokracii a pluralitě, kterou posléze zajistí svobodné volby. Chceme pravdu, lidskost, svobodu. Od této chvíle se
všichni účastníme řízení této země a všichni proto neseme odpovědnost za její osud…“ [z projevu V. Havla]
Občanské fórum (OF) bylo politické hnutí u nás ustanovené 19. 11.1989. Uvnitř hnutí působilo několik občanských iniciativ, sdružení, klubů a politických stran. OF se zásadně podílelo na změnách politického a hospodářského systému u nás v roce 1989, postupně obsadilo významné pozice ve vládě, po roce 1990 se uvnitř OF vytvořilo pravicové a levicové křídlo, v říjnu 1990 byla zřízena funkce předsedy OF, do které byl zvolen V. Klaus, v lednu 1991 bylo OF přetvořeno v politickou stranu a rozešlo se s jakoukoliv podobou socialismu, v únoru 1991 se OF rozdělilo na pravicovou ODS (Občanskou demokratickou stranu) a liberárnědemokratické hnutí OH
( Občanské hnutí), v roce 1997 se OH reorganizovalo
do České strany národně sociální (ČSNS), předsedou se stal Jiří Diensbier.
6) OD DEMONSTRACÍ ROKU 1988 K SAMETOVÉ REVOLUCI Ve druhé polovině 80. let začala česká společnost dávat stále zřetelněji najevo svůj odpor k vládnoucí skupině a její straně. Vznikala různá hnutí a seskupení, např. Hnutí za občanskou svobodu (HOS), Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), Československý helsinský výbor, Iniciativa kulturních pracovníků, Demokratická iniciativa, Nezávislí studenti aj. Všechny tyto skupiny kriticky vystupovaly proti komunistickému režimu a organizovaly různé projevy nesouhlasu. K veřejným projevům nespokojenosti došlo v létě roku 1988 u příležitosti 20. výročí sovětské okupace a potom i k dalším, např. k 28. říjnu (28.10.1988, tisícová demonstrace), osmidenní série protestních shromáždění (15. – 22. ledna l989) pořádaných na počest smrti Jana Palacha (tzv. Palachův týden) aj. Vyvrcholením těchto projevů nespokojenosti bylo prohlášení Několik vět, které v červnu 1989 připravila skupina disidentů. Podepsalo ho na 40 000 občanů.
„Vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným změnám… Prvním krokem… musí být zásadní změna společenského klimatu,
do kterého se musí vrátit duch svobody,
důvěry, tolerance a plurality…“ V 7Palach bodech Jan
jsou
pak
uváděny
kroky,
které
je
potřeba
učinit:
(Okamžité propuštění politických, vězňů, svoboda shromažďování, otevření sdělovacích prostředků svobodné výměně názorů a bez cenzury, respektování oprávněných požadavků věřících, nezávislé iniciativy aby vládou byly chápány jako součást veřejného života, neodkladné předložení všech projektů k všestrannému posouzení a zahájení svobodné diskuze
nejen
o
50.
letech,
ale
i
o
Pražském
jaru,
invazi
a
normalizaci).
Živelné demonstrace jako projevy odporu byly od 21. srpna 1988 tvrdě potlačovány policií, někdy se psy a vodními děly. Účastnily se jich tisíce lidí, zejména mladých. Podzim 1989 začal v Československu ve znamení pověstného ticha před bouří. Ve všech sousedních „socialistických“ zemích již probíhaly zásadní změny režimu, které směřovaly k jeho konci. Na začátku listopadu dokonce padla berlínská zeď, jenom v Praze se zdálo být vše při starém. V této době si československá veřejnost připomněla 50. výročí nacistické represe proti českým vysokoškolským studentům 17.11.1939. Pražští vysokoškoláci uctili toto výročí v pátek 17.11.1989 odpoledne úředně povolenou manifestací na Albertově a následným průvodem na Vyšehrad, které měly charakter pokojné protirežimní demonstrace. Účastníci akce pak pokračovali ve spontánním průvodu do centra Prahy, kde proti nim uprostřed Národní třídy brutálně zasáhla policie a jednotky zvláštního nasazení, ačkoliv politické orgány předtím vzhledem k povaze výročí vyloučily policejní zákrok. Dosud se nepodařilo prokázat, zda šlo o záměr policie či určitých kruhů v komunistickém vedení. - Táhli mě po kolenou až k autobusu a tam řekli: „Ruce nahoru a nehýbat se.“ Dal jsem ruce dolů a dostal bombu do obličeje, až se mi zajiskřilo. Krev mi tekla po bundě, ale to nikoho nezajímalo. Vedle mě stál kluk s tržnou ránou na Studenti před kondorem členů VB 17. 11 1989
krku… Nevím, jak to vypadalo přímo v centru, ale muselo to být hrozné. Ty zakrvácené hlavy a lidi s krví v obličeji. Co se tam muselo dít, to bylo asi nejhorší peklo… Dnes, to je 18. listopadu, by se měli manifestující sejít v 16 hodin na Václavském náměstí. Jenže nevím, zda někdo najde odvahu po tom včerejším masakru. Já tam půjdu za každou cenu… [Popis listopadových událostí od přímého účastníka studenta Martina, který byl čten během stávky v divadle Semafor.
Demonstrant před zátarasy 17.11.1989 na Václavském náměstí
Brutální policejní zákrok proti části účastníků manifestace na Národní třídě vyvolal všeobecné rozhořčení veřejnosti a protestní akce. Byla vyhlášena okupační stávka na všech vysokých školách v ČSSR, rozšířila se i na školy střední, do stávky vstoupili herci všech divadel. Od 21.11. se v centru Prahy každý den konaly stotisícové manifestace, zapojoval se i tisk, jako poslední i ČT. Občané požadovali vyšetření a potrestání zásahu na Národní třídě, odchod normalizačních politiků, demokratizaci politického života, odstranění vládnoucí KSČ, celospolečenský dialog. Mluvčím se stalo OF vedené Řečnickou balkon Melantrich.
V. Havlem. tribunou
byl
nakladatelství Státní
hymnu
zpívalo s Martou Kubišovou
Václav Havel nad zaplněným václavským náměstím r.1989
celé náměstí. Vedení KSČ stále vyčkávalo. Nakonec po největších demonstracích 25. a 26. listopadu na Letenské pláni KSČ kapitulovala. Byla zahájena jednání mezi předsedou federální vlády Ladislavem Adamcem a představiteli OF v čele s V. Havlem. Následovala generální stávka 27.11. jako projev souhlasu s jednáním, se zásadními politickými změnami, FS jednalo o situaci a vytvořilo komisi pro vyšetření událostí 17.11., dne 29.11. zrušilo ústavní článek o vedoucí úloze KSČ. Již 3.12. došlo k částečným změnám ve složení federální vlády a 10.12. jmenoval prezident Gustáv Husák novou federální vládu v čele s Mariánem Čalfou, ve stejný den prezident abdikoval. Dne 28.12. se předsedou Federálního shromáždění stal Alexander Dubček a 29.12. byl novým prezidentem zvolen Václav Havel. Státní převrat uskutečněný postupně od 17.11. do konce prosince 1989 byl pro svůj mírný průběh nazván „ sametovou
či „ něžnou revolucí (pro city, které ji provázely). Název nevznikl u nás, ale
pochází od zahraničních novinářů.
17. Listopad byl vyhlášen státním svátkem jako Den
boje
za
svobodu
a
demokracii.
„Celé pohnuté občanské vzedmutí, jehož jsme byli v posledních dnech svědky, bylo revoltou proti totalitě, proti starým pořádkům. Cílem byla lidská svoboda, lidská důstojnost…“
Pamětní deska na Národní třídě
7) VÁCLAV HAVEL Václav Havel, český dramatik, esejista a politik, československý a český prezident se narodil
5.10.1936 v Praze v přední podnikatelské rodině, která byla masarykovsky
orientována a měla rozsáhlé kulturní a umělecké styky. Styl života rodiny se změnil po únoru 1948, její majetek byl zestátněn, děti měly ztíženou možnost studia. Václav Havel roku 1954 odmaturoval na večerním gymnáziu a v roce 1966 absolvoval dálkově DAMU. Vykonával různá zaměstnání. V letech 1960 – 68 pracoval v Divadle Na Zábradlí jako technik a dramaturg, soustředil se na literaturu a divadlo, publikoval v časopisech. Do popředí zájmu kulturní veřejnosti se dostal hrami Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965), působily
jako výsměšná kritika komunistického režimu, se kterým se dostával stále častěji do konfliktu. Působil v Klubu angažovaných nestraníků (KAN), byl jedním z organizátorů Charty 77 a v roce 1978 se stal spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a za činnost v něm byl o rok později odsouzen do vězení. Po onemocnění byl na jaře 1983 propuštěn. O jeho činnosti v Chartě 77, OF, v předlistopadových a listopadových událostech roku 1989 jsem se už zmínil, prezidentské funkce uvedu v přehledu. Z osobního Havlova života uvádím informaci o dlouhé nemoci jeho manželky Olgy, zemřela koncem ledna 1996. Druhou manželkou byla herečka Dagmar Veškrnová.
Prezident Václav Havel Prezidentské funkce: 29.12.1989 - zvolen aklamací na období dvou let 5.7.1990
- po změně názvu státu z ČSSR na ČSFR zvolen demokratickým prezidentem
tajným hlasováním 3.7.1992
- při této volbě on ani několik dalších kandidátů neuspěl, krátce nato z funkce
prezidenta odstoupil, v závěru roku se rozpadl stát leden 1993 - zvolen hned v prvním kole prvním prezidentem České republiky 20.1.1998
- zvolen až ve druhém kole většinou jediného hlasu V. Havel byl tedy prezidentem od roku 1989 do roku 2003. Ve stejném roce po
dlouhodobé nemoci zemřel. I když některými svými vystoupeními a činy nebyl již tak oceňován, nelze mu upřít, že po dobu, kdy vykonával funkci prezidenta, vyvinul rozsáhlou zahraničněpolitickou aktivitu směřující k zapojení naší republiky do spolupráce s vyspělými
demokratickými státy. Ve vnitřní politice usiloval o obnovu parlamentní demokracie, o položení základů novodobé občanské společnosti a o vyřešení státoprávních sporů. Na Havlovu počest nese pražské ruzyňské letiště jeho jméno a např. v Poděbradech byla ZŠ Na Valech přejmenována na školu V. Havla. ZAJÍMAVOST: V. Havel při své první volbě poněkud modifikoval ústavní slib oproti ústavnímu znění. Slib - „Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Československé socialistické republice. Budu dbát blaha národů a národností v ní žijících, své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu a zachovávat ústavu a ostatní zákony.“ [ Původní znění - „Slibuji … republice a věci socialismu. Své povinnosti budu konat podle vůle lidu a v zájmu lidu, budu dbát blaha republiky a zachovávat ústavu a ostatní zákony
socialistického
státu.“
]
Citát - „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“
8) Od sametové revoluce k rozdělení Československa (demokratizační proces) Demokratizační proces u nás provázely důležité změny ve společnosti, které se týkaly Jmenuji
hlavně
těchto
oblastí
-
politiky,
hospodářství
a
ty
sociálních
změn.
nejdůležitější:
1990 - zrušena Státní bezpečnost/ ukončena činnost Národní fronty/ uzavřena dohoda o odchodu sovětských vojsk z Československa/ Federální shromáždění schválilo nový název republiky Česká a Slovenská Federativní republika (ČSFR)/ na návštěvu přijel poprvé v dějinách země papež Jan Pavel II./ byl zrušen trest smrti/ konaly se první svobodné volby do FS a obou národních rad/ podruhé byl zvolen prezidentem Václav Havel/ Československo navštívil poprvé v jeho historii americký prezident George Bush/ 1991 - Československo bylo přijato za člena Rady Evropy/ naše území opustil poslední transport se sovětskými vojáky/ v Praze byl podepsán protokol o rozpuštění Varšavské smlouvy/ byla zahájena velká privatizace/ byl přijat tzv. lustrační zákon/ 1992 - Konaly se druhé parlamentní volby/ představitelé vítězných politických stran Václav Klaus a Vladimír Mečiar se dohodly na ústavním zániku ČSFR/
1993 - 1. ledna vznikly dva nezávislé a samostatné státy (ČR a SR) Prvním lednem 1993 začalo nové období moderních dějin obou národů, které usilovaly o vstup do Evropské unie (1993 uzavřena dohoda o přidružení k EU) a do NATO (ČR se jeho členem stala v roce 1999).
9) MOŽNOST VOLBY (ze života dětí po listopadu 1989) Od listopadu roku 1989 se začala společnost u nás měnit téměř ve všech oblastech života. Týkalo se to i dětí, kterým poslední desetiletí 20. století nabízelo více možností, kde se možnost volby stala samozřejmou součástí života. Děti se staly sebevědomějšími, jednají s větší jistotou a neobávají se říct svůj názor. Současné děti žijí v jiném světě, mají jiné možnosti a vybrat si z nich není jednoduché. Jsou silně pod vlivem informačních technologií, které jim na jedné straně umožňují lepší propojení s celým světem, ale na druhé straně je od něj vzdalují. I současné děti však touží po svých jistotách a po zázemí. Hodně dětí je nešťastných, protože nefunguje jejich rodina nebo žádnou nemají. Dostávají se do neřešitelných situací, ale mohou najít pomoc např. po telefonu Existuje Linka bezpečí, Linka důvěry pro děti týrané a zanedbávané. S nástupem nových technologií se rychle rozšířily osobní počítače v domácnostech i ve školách a děti se většinou rychleji než dospělí chopily jejich možností. Skoro všechny děti využívají nové možnosti internetu, po sítích proudí hudba i filmy. E-mail se spolu s SMS a smajlíky staly významným komunikačním prostředkem dětí a mládeže. Poslední desetiletí 20. století přineslo změny i v literatuře. Objevila se řada nových autorů, vycházejí i knihy dříve zakázané. Zanikly některé dětské časopisy, ale objevilo se mnoho nových. Televizní tvorba navázala už tradičně dobrou úroveň tvorby pro děti. Byly natočeny nové hrané pohádky, vznikly nové seriály. I hudba přinesla změny, tedy spíš návraty, např. k rokenrolu. Gramofonové desky jsou nahrazeny disky, děti mají nové idoly. Hudbu poslouchají z mobilů a MP 3. Rozšířily se i nové sporty, např. jízdy na horských kolech, na skateboardech, na snowboardech. Jsou pro ně budována nová sportoviště, cyklostezky aj.
Po roce 1989 se pro děti změnilo mnoho. Měly a mají možnost volby, větší volnost, ale také mají své problémy, které nedokážou vyřešit, vrhají se proto k úniku, např. ke špatné partě, ke kouření, alkoholu, drogám, krádežím, šikaně. Je zapotřebí jim pomáhat, chápat je, hlavní úlohu má rodina a škola. Myslím si, že většina dětí u nás žije celkem spokojeně a šťastně.
10) ZÁVĚR Dokončil jsem svou práci a zbývá mi zamyslet se nad tím, jak jsem ji dával dohromady
a
jestli
se
mi
podařilo
splnit
její
téma.
Pro práci jsem měl zapůjčeno velké množství literatury, např. různá vydání učebnic dějepisu, krásné bohatě ilustrované historické encyklopedie, časopisy. Prohlédl jsem si je a několik si jich vybral. Po sestavení osnovy jsem si z nich dělal výpisky, ze kterých jsem práci dával dohromady.
Pro
doplnění
textu
fotografiemi
jsem
využil
internet.
Nemohl bych říct, že by mě práce nějak zvlášť bavila, byla to samá „politika“, a tak jsem vlastně i vzhledem k mému věku sestavil práci z názorů autorů literatury. Jedno téma, které jsem objevil později a také do práce zařadil, mě však zaujalo. Bylo o životě dětí po roce 1989, vlastně do současnosti, to se mi líbilo, protože bylo (je) i
o mně.
Doufám, že se mi práce podařila. Slíbil jsem v úvodu, že se pokusím přidat i svůj názor. Myslím si, že od roku 1989, od toho velkého nadšení a různých nadějí, od očekávání svobody a demokracie, od té doby se hodně změnilo a není všechno tak ideální, že pravda a láska tak úplně nezvítězila nad lží a nenávistí, jak si to přál Václav Havel. Ale určitě se mnoho v životě lidí u nás změnilo k lepšímu a to je nejdůležitější.
11) SLOVNÍČEK Při psaní práce jsem se setkával s pojmy, které jsem nedovedl vysvětlit (nebo ne přesně), vypisoval jsem je a vyhledal jejich význam. Sestavil jsem z nich slovníček a rozhodl jsem se přidat ho k práci. Abdikace
- vzdání se úřadu, funkce, trůnu
aklamace
- veřejné hlasování, projev souhlasu
alternativní
- jiný, zástupný, náhradní
angažovanost - účastnost, zaujetí stanoviska anti
- proti, opak, protiklad
apel
- výzva
BBC
- British Broadcasting Corporation
demokracie
- vláda lidu
dialog
- rozhovor
disident
- odpůrce, odpadlík
emigrace
- vystěhovalectví, vyhnanství, vynucený pobyt v cizině
esej
- druh úvahy, např. o kulturních a filozofických otázkách
euforie
- příjemný pocit, rozjařenost
exil
- vyhnanství, vypovězení ze země
fórum
- veřejné mínění, veřejnost
glasnosť
- veřejná informovanost ( z RJ )
charta
- listina zásadního významu, zakládací listina
ilegalita
- tajná, zákony nepovolená aktivita, nezákonnost
kapitulace
- přiznání porážky, vzdání se
laik
- neodborník, světský člověk, nekněz
liberální
- svobodomyslný, nezaujatý, umírněný
lustrace
- kontrola údajů, záznamů, výpis z rejstříku apod.
modifikace
- obměna, úprava, přizpůsobení
normalizace
- uvedení vzájemných vztahů do souladu s přijatými normami
oponent
- kdo nesouhlasí
opozice
- protiklad
perestrojka
- přestavba ( z RJ )
perzekuce
- pronásledování
privatizace
- odstátnění, převedení majetku státu do jiného vlastnictví
protokol
- zápis o jednání, forma smlouvy apod.
ratifikace
- potvrzení, schválení, podepsání, konečný souhlas s mezinárod. dohodou
realita
- skutečnost, nemovitost
reforma
- změna, náprava, zlepšení, přetvoření
represe
- potlačování, útisk, násilí, odveta
samizdat
- vydávání zakázané literatury nebo literatury zakázaných autorů ( z RJ )
satelitní (stát) - formálně samostatný, ale politicky a ekonomicky podřízený stát signatář
- kdo podepsal smlouvu, dohodu, veřejné prohlášení
virtuální
- zdánlivý, možný, neskutečný apod.
12) LITERATURA Čornej petr a kol.,
České a světové dějiny pro střední a odborné školy, SPN, Praha 2002, 238 str., ISBN 80 - 7235 - X
Churaň Milan a kol.,
Kdo byl kdo v našich dějinách I. Díl, Libri, Praha 1989, 467 str., ISBN 80 – 85983 – 44 – 3
Kocian Jiří, Kuklík Jan; Dějepis 9, SPN, Praha 1999, 142 str., ISBN 80 – 7235 – 077 - 3 Kolektiv autorů,
Dějiny českých zemí v obrazech, Albatros, Praha 2006, 970 str., ISBN 80 – 00 – 01704 - 0
Kolektiv autorů,
Encyklopedie českých dějin, Reader ds Digest Výběr, Praha 2010, 520 str., ISBN 978 – 80 – 86880 – 65 - 5
Kolektiv autorů,
Ottova encyklopedie Česká republika 4 (Historie, Stát a společnost), Ottovo nakladatelství, 632 str., ISBN 80 – 7360 – 456 - 6
Kolektiv autorů Encyklopedický dům, spol. s r.o.; Slovník cizích slov, Levné knihy, Praha 2006, 366 str., ISBN 80 – 7309 – 347 – 2 Lněničková Jitka,
Svět dětí, Albatros, Praha 2005, 63 str., ISBN 80 – 00 – 01786 – 5
Mandelová H. a kol.,
Dějiny 20. Století, Dialog, Liberec 2004, 179 str., ISBN 80 – 86 – 761 – 23 – 1
Olivová Věra,
Dějiny nové doby (1850-1993), Scientia, Praha 1995, 181 str., ISBN 80 – 85827 – 94 – 8
JINÉ ZDROJE
Příloha Lidových novin ( Pátek 25.1.2013, č. 4 ) Internet - ( mapka skelních států, foto – Karel Kryl, Jan Palach, Václav Havel, Studenti demonstrace v listopadu 1989, Pamětní deska na Národní třídě)
