Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice
Památky mého města a okolí Jméno a příjmení: Třída: Školní rok: Garant / konzultant: Datum odevzdání:
Nikola Sekaninová 9. A 2011/2012 Mgr. Martina Zacharníková 24. 5. 2012
1
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala sama pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených. …………………………………… podpis
2
Obsah : 1. Úvod…………………………………………………………
4
1.1. Introduction………………………………………………. .. 4 2. Historie města……………………………………………….
5
3. Významné památky…………………………………………
6
3.1. Barokní kostel sv. Havla……………………………………. 6 - 7 3.2. Barokní zámek……………………………………………. .. 8 - 9 3.3. Galerie Melantrich……………………………………….. ... 10 3.4. Muzeum a knihařská dílna Jendy Rajmana……………. ….. 11 4. Zajímavosti…………………………………………………... 11 5. Závěr…………………………………………………………. 12 5.1. Conclusion………………………………………………… . 12 6. Seznam použité literatury…………………………………..
3
13
1.Úvod Téma památky v mém městě a okolí jsem si vybrala, jelikož mám k tomuto místu velice blízký vztah. Rožďalovice velice dobře znám, jelikož je navštěvuji téměř každý den. Téma této práce se mi zdálo nejvhodnější. (práci jsem upravila podle podmínek absolventské práce).
1.1. Introduction The topic of my graduation work is called „Monuments in my town and its surroundings“ I have chose Rožďalovice, because I have a very near relationship to this area, I know very well, because I visit it almost every day. The topic of this work seemed to me the most convenient. (I have corrected my work according to the conditions of the graduation work.)
4
2. Historie města
Stopy
zdejšího
osídlení
se
objevují
již
od
počátku
mladší
doby
kamenné.
Dokládá to např. nález kulturní jámy s kostmi zvířat, drobnými i pazourkovými nástroji a nádobami volutové i vypichované keramiky, také se zde nalezly dvě kostry skrčenců a to vše v blízkém okolí nynější Lindnerovy základní školy. Z dalších archeologických nálezů je nejvíce zastoupena kultura zvoncových pohárů, které byly objeveny na tzv. Židáku. Doba bronzová je objevována spíše v okolí např. ve Křinci. V době slovanského osidlování se zde usadili Charváti, jejich sousedy se stali Zličané a ještě známější Slavníkovci se sídlem na Libici. Po vypálení slavnikovského hradiště přešlo území k havraňské župě a do Boleslavského
kraje.
Odtud
pochází
první
písemná
zpráva
o
Rožďalovicích.
Název městečka Rožďalovice pochází, dle jednoho z výkladů, ze staročeského slova „rožďál" tedy medvěd. Ve zdejší krajině, stejně jako v celých Čechách žili v dávné době medvědi. Jeden z posledních medvědů ve zdejších lesích byl zastřelen při honbě u Tuchomi myslivcem Janem Kulichem dne 8. listopadu 1623. Pravděpodobnější však je, že název tohoto města pochází od příjmení Rožďál, což by se mohlo odvozovat od slova „rozha", tedy větev. Vzhledem k tomu, že byly Rožďalovice vždy zalesněny, pokládám to za pravděpodobnost. Dle Palackého v Dějinách národu českého se Rožďalovice uvádějí jako dědictví Soběhrdovo z neurčitého rodu. Dále se pak objevují zmínky o držení Rožďalovice. Také se domníváme, že tu proto nejspíš byly dvě vsi stejného jména. Jedna v okolí tvrze a druhá u řeky. Mezi nejvýznamnější osobnosti mého města zajisté patří Jan Lucemburský. Za své zásluhy získal od krále privilegia a proto se r. 1340 Rožďalovice stávají městem. Po vyhoření města dochází k obnově r. 1666, kdy všechna práva obnovil císař Leopold I a Josef I., s Josefem II ., je potvrdili.
5
3. Významné památky 3.1 Barokní kostel sv. Havla Dvouvěžová dominanta kraje prochází z let 1725-34. Nad vchodem je valdštejnský znak. Do vybavení kostela patřila cínová křtitelnice a náhrobek Johany Křinecké z Ronova. Na místě bývalého gotického kostela byl vystavěn na přání hraběte Václava Josefa z Valdštejna kostel nový. V letech 1836-38 proběhly rekonstrukce obou kostelních věží. Další renovace byly provedeny v letech 1912 a 1942. Budova kostela se tyčí na severní stranu. Kostel má obdélníkovou loď s rozšířenou střední částí, na kterou navazuje presbytář. Jižní hlavní průčelí je členěno pilasty a portály, vysoký štít je uzavřen trojúhelníkovým tympanonem. Ve výklencích kostela jsou sochy sv. Josefa, sv. Václava, sv. Zikmunda, sv. Petra a Pavla, sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory. Dále se zde nacházejí sochy řádových světic, ve štítu jsou sochy tří svatých biskupů, které pocházejí většinou z konce první poloviny 18. století.
Hlavní oltář kostela pochází z roku 1725 a v roce 1763 byl kompletně zrestaurován. Oltáři dominuje obraz V. Mayera z roku 1743. Po stranách oltáře jsou sochy sv. Petra a Pavla. V presbytáři vlevo je oltářek Panny Marie z roku 1760, se vzácnou byzantskou ikonou pocházející z majetku hrabat z Meggau. Boční oltář je zasvěcen sv. Janu Křtiteli z roku 1763 a obraz J. Hellicha z roku 1844. Další boční oltář je vysvěcený Panně Marii Karelské z roku 1760 a pochází od libereckého autora F. Leubnera z roku 1774. Kazatelna pochází z druhé poloviny 18. století. Sochy ve výklencích pocházejí z roku 1890. Barokní varhany byly vyrobeny před rokem 1750 a pocházejí z augustiánského kláštera 6
v Lysé nad Labem. V sakristii nalezneme obraz Krista na kříži z roku 1833. V okolí kostela je zavřený hřbitov s několika dochovanými náhrobky z 1. poloviny 19. století. Pod schody vedoucími ke kostelu můžeme vidět sochu Mistra Jana Husa na podstavci od mistra F. Bílka z Vojic. Výzdoba vnějšího exteriéru
Socha Mistra Jana Husa z roku 1923 od Františka Bílka z Vojic.
památka padlým v 1. a 2. sv. válce
Valdštejnský alianční erb nad vchodem do kostela
7
3.2 Barokní zámek
První písemná zmínka o vsi Rožďalovicích se objevuje v Palackého Dějinách, kdy se k r. 1223-1226 uvádějí jako dědictví Soběhrdovo z blíže neurčeného rodu. Známý je Ješek z Rožďalovic z družiny krále Jana Lucemburského. Měl titul "mistra zlaté mince", která se u nás razila poprvé podle florentského vzoru. Za své zásluhy získal v r. 1340 od krále městská privilegia, čímž se Rožďalovice staly poddanským městem.
Radnice
s
městskými
právy
však
shořela
při
požáru
v
r. 1666.
Městská práva později obnovil císař Leopold I. a potvrdili je Josef I. a Josef II. V době husitské vládli v Rožďalovicích páni z Mochova a Košíkové z Lomnice. Mikuláš z Mochova připojil svou pečeť na protestní list 452 českých a moravských pánů koncilu v Kostnici proti upálení Husovu a uvěznění Jeronýma Pražského. Koncem 15. stol. se pány rožďalovicka a dymokurska stali Křinečtí z Ronova. Ti se hlásili k Jednotě bratrské a podporovali vzdělání. Finančně pomáhali např. Václavu Rožďalovickému a Jiřímu Melantrichovi kteří vystudovali na pražské univerzitě. S jejich podporou vystudoval na pražské
universitě
Václav
Rožďalovský
a Jiří
Melantrich.
Křinečtí byli v Rožďalovicích pohřbíváni, ale do dnešní doby se zachoval pouze jediný náhrobek a to Lukrecie Křinecké z Jandorfu z r. 1585, který je zazděný do východní zdi kostela sv. Havla stojícího vedle zámku. Majetek rodu Křineckých byl po Bílé hoře zkonfiskován. Roku 1622 se dostal do rukou vojevůdce Albrechta z Valdštejna, po roce jej však vyměnil se svým příbuzným. Valdštejnové z této větve tu pak vládnou až do r. 1760. Později se tu v kratších intervalech střídají různí majitelé, např. Lobkovicové, kteří panství drželi
až
do
r. 1930.
V r. 1622 byl v Rožďalovicích přestavěn zdejší zámek na renesanční, který byl r. 1760 přestavěný do barokní podoby. Zámek je dvoupatrový, trojkřídlý objekt s hodinovou vížkou nad středním křídlem. Hlavní portál je zdoben alegorickými plastikami M. J. Brokoffa. Strop v přízemí je plochý, z vchodu vede trojramenné schodiště. V severním křídle se zachovala zámecká kaple s původním zařízením, v některých sálech se nachází rokokové nástěnné malby z r. 1770. V zámku nalezneme památky na malíře Jana Rektoryse (1817-1890). Ve středním křídle vstupujeme do místnosti s novodobou výmalbou jeskyně na klenbě. Fasáda zámku je upravena v novodobém stylu. Při zámku stojí hospodářské budovy, zahrada a park. 8
Za silnicí při hlavním vstupu do areálu stojí dvě vzácné a významné barokní sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, vytesané r. 1717 M. J. Brokoffem. V současné době je zámek účelově využíván jako Domov důchodců.
sv. Václav (nemovitá kulturní památka) sv. Jan Nepomucký (nemovitá kulturní památka)
3.3 . Galerie Melantrich Mezi další známou rožďalovickou památku patří Galerie Melantrich. Nachází se v dnes zrekonstruovaném, památkově chráněném, patrovém roubeném domě v Husově ulici čp. 30. Jedná se o dům s podloubím z původní dřevěné zástavby. Součastným majitelem je Polabské muzeum Poděbrady, které zde v r. 1996 po generální opravě vytvořilo detašované pracoviště. Během roku se zde vystřídají průměrně čtyři umělecké výstavy. Po dobu existence muzea zde proběhlo 39 výstav a zhlédlo je 15 000 návštěvníků. Mezi vystavujícími byli např. akademičtí malíři: Jiří Škopek a Markéta Škopková, Bohuslav Knobloch, Jaroslav Klápště, Jolana Lysková, Josef Kábrt a Oldřich Kulhánek. Dalšími vystavujícími byli Emma Srncová, Josef Váchal, ing. arch. Michal Ščigol či Vítězslava Klimtová. Velkým přítelem galerie byl akademický malíř Vladimír Komárek, který tu nejen vystavoval, ale i několik výstav sám zahajoval. Nejúspěšnější byla výstava Ivy Hüttnerové a loutkaře Jaroslava Koloděje, kterou během sedmnácti výstavních dnů navštívilo 1167 diváků.
9
3.4.
Muzeum a knihařská dílna Jendy Rajmana Na konci 19. stol. se v Rožďalovicích narodil v rodině knihaře budoucí Mistr Jenda Rajman. Po těžké životní etapě ve vojenském špitále za 1. světové války pokračoval po návratu domů pracovních
v otcově
zkušeností
řemesle. setrvával
Při
sbírání
u pražského
svých knihaře
Ludvíka Bradáče, který je považován za zakladatele české knižní vazby. Setkal se taktéž i s Mikolášem Alšem. Jako památku na toto setkání uchovává rodina exlibris (časopis), jenž Mistr Aleš mladému knihaři vytvořil. Rajman se zde setkával se skvělými výtvarnými umělci tehdejší doby. V jeho dílně byli častými hosty Cyril Bouda, Pavel Šimon, úzké přátelství navázal s rodinou Maxe Švabinského, jehož žena před svou smrtí
přijala
patronát
nad
obnovou
Rajmanovy
dílny.
Po návratu z učednických cest zakládá v Rožďalovicích Jenda Rajman se svým otcem novou knihařskou dílnu. Až do začátku 2. světové války zde tvoří překrásné knižní vazby – celokožené, pergamenové či plátěné, rytiny, tlačítka, linky a další nástroje pro výzdobu knih. Po 2. světové válce obnovuje činnost dílny, avšak s příchodem komunismu provoz dílny uvadá. Jenda Rajman se stává členem Svazu výtvarných umělců a může tedy sám pracovat. V té době vzniká mnoho mistrovských vazeb. Mistr Jenda Rajman umírá v r. 1965. Nemovitosti nakonec po různých dohodách zůstávají v majetku rodiny, dílnu provozují komunální služby a v ní zaměstnávají dceru Mistra Rajmana Blanku Hančarovou. Do dílny nebyla od r. 1948 investována ani koruna, všechny stroje a nástroje i uspořádání přežívaly v pomalu se rozpadající dílně až do r. 2002, kdy založila Rajmanova dcera Nadační fond Jendy
Rajmana
a začala
nemovitosti
opravovat.
Výsledkem je obnovená knihařská dílna z let 1930-1940 se zařízením nashromážděným čtyřmi generacemi rožďalovických knihařů. Dílna je dnes funkční, vznikají zde umělecké i obyčejné knižní vazby a je přístupná veřejnosti. Návštěvník má možnost zblízka vidět a v některých případech si i vyzkoušet práci na ručních strojích – lisech, řezačce, zlatičce, šičce, oklepávačce aj. Zblízka uvidí nástroje na zdobení knih např. tlačítka, rytiny a sady písem. Malá místnost je vyhrazena pro expozici nejkrásnějších knih vázaných ve zdejší dílně
10
4. Zajímavosti Pověst „O potopeném zvonu“ Když jsem se probírala literaturou, nalezla jsem spoustu krásných pověstí o Rožďalovicích. Nejvíce mě zaujala pověst o potopeném zvonu. V údolí mezi zámkem a Židovským vrchem je pozemek, kterému se říká Jalovina. O tomto místu koluje následující pověst. V dobách, kdy se v české zemi rozhořely husitské války, táhl s polními vojsky k Jičínu zdejším krajem Jan Žižka. Obyvatelé Rožďalovic ze strachu před husitskými vojsky utekli i se svým skromným majetkem a dobytkem do okolních rozsáhlých lesů. V rožďalovickém kostele měli do té doby velkou vzácnost. Na kostelní věži byl zavěšen a věky vyzváněl zvon ulitý z ryzího stříbra. Jeho hlas byl slyšet po celém kraji. Byl tak nádherný, že se zdálo, jakoby zpíval překrásnou melodii. Rožďalovičtí měšťané chtěli tuto vzácnost před postupujícími husitskými vojsky uchránit. Zvon sňali z věže a snažili se jej ukrýt na protějším návrší. Museli však přes bažinaté místo zvané Jalovinu postavit dřevěný most, aby po něm mohl vůz s naloženým zvonem přejet na druhou stranu mokřiska. Most však neunesl váhu nákladu, prolomil se a vůz se zřítil do bažiny a s ním i tolik vzácný stříbrný zvon, který zmizel v černém bahně. Po skončených válkách dali obyvatelé Rožďalovic přes Jalovinu postavit nový most a pokoušeli se potopený stříbrný zvon vyzvednout. Jejich snahy byly však marné. Nejdříve nemohli nalézt místo, kam zvon zapadl, pak zase zjistili, že je příliš hluboko. Nenašel se nikdo, kdo by jej pro jeho váhu mohl vyzvednout na světlo denní a tak tam leží dodnes.
11
5.
Závěr
Po dopsání své absolventské práce jsem byla překvapena, kolik překrásných míst má naše město, kam se spousta lidí včetně mě rádo podívá a následně i vrací. Proto bych doporučila každému, komu se dostane moje práce do rukou, aby se nechal inspirovat a na rožďalovická místa se zajel podívat osobně. Určitě to pro něj, stejně jako pro mě bude skvělý zážitek .
5.1 conclusion After I had finished writing my thesis, I was surprised how many beautiful places are there in our town, so that many people including me like to see and visit . I recommend to everyone who reads this thesis to let himself inspirate and visit the places in Rožďalovice. I am sure that it will be a perfect experience for them as well as for me.
12
6. Seznam použité literatury webové stránky: http://www.rozdalovice.cz/ http://www.turistika.cz/mista/rozdalovice--1 http://www.mistopis.eu/mistopiscr/polabi/nymbursko/rozdalovice.htm http://www.radio.cz/cz/rubrika/cestujeme/kniharske-muzeum-v-rozdalovicich Knihy: Bohumil Tuzar: Truhlice pověstí a starých příběhů okr. Nymburk (pověst o potopeném zvonu) Rožďalovicko: Měsíčník rady MNV Rožďalovice Kronika města Rožďalovice Pamětní kniha Rožďalovic Příloha Součástí práce je prezentace v PowerPoint přiložena na CD-ROM
13
