Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice
BAŽANTI Jméno a příjmení:
Petr Buryan
Třída:
9. A
Školní rok:
2014/2015
Garant / konzultant:
Mgr. Martina Zacharníková
Datum odevzdání:
24. 4. 2015
1
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracoval sám pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.
………………………………………….. Podpis
2
PODĚKOVÁNÍ Děkuji paní učitelce Mgr. Martině Zacharníkové za rady během psaní absolventské práce a také svému tátovi Petru Buryanovi za námět a odbornou pomoc.
3
Obsah I.
Úvod ………………………………………………………………………………...............5
II. Introduction…………………………………………………………………...............……..5 III. Základní pojmy o myslivosti podle Sbírky zákonů ČR …………………………..................6 IV. Myslivecká mluva…………………………………………………………………................7 V. Historie……………………………………………………………………………..............11 VI. Bažant obecný .......................................................................................................................12 VII. Chov bažanta obecného………………………………………………..............…………..15 VIII. Závěr…………………………………………………………………………..............…..36 IX. Conclusion……………………………………………………………………….................36 X. Použité zdroje………………………………………………………………….............……37
4
I. Úvod Původním tématem mé absolventské práce měly být chladné palné historické zbraně, ale protože jsem nenašel dostatek pramenů a mám velmi kladný vztah k přírodě, zejména ke zvířatům a taktéž se zajímám o ochranu životního prostředí, téma bažantů pro mě byla jasná volba. S jejich odchovem jsem se seznámil prostřednictvím mého otce Petra Buryana, který je členem Mysliveckého sdružení Hájek Košík a každoročně se věnuje této činnosti. S touto aktivitou mu rád pomáhám.
II. Introduction Das Originalthema meiner Diplomarbeit sollten kalte historische Schusswaffen sein. Weil ich aber nicht ausreichende Quellen gefunden habe und weil ich sehr positive Beziehung zur Natur habe - insbesonders für Tiere - interessiere ich mich für den Umweltschutz. Das Hauptthema für mich waren also Fasane. Mit Fasanenzucht machte mich mein Vater Petr Buryan bekannt, der ein aktiver Mitglied der Jagdverband Hájek Košík ist. Ich helfe ihm gerne dabei.
5
III. Základní pojmy podle Sbírky zákonů ČR V úvodu absolventské práce bych rád objasnil pojem myslivost. Je to soubor činností prováděných v přírodě a ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému. Směřuje k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součást českého národního kulturního dědictví. Taktéž omezuje nepříznivé vlivy životních projevů některých druhů zvířat. Myslivost je považována za právně opodstatněnou činnost pro dlouhodobé užívání a ochranu přírody. Člověk, který se věnuje činnostem výše zmíněným, se nazývá myslivec. Celoročně chová, hájí a ochraňuje zvěř podle svých odborných znalostí. Je taktéž nutné od sebe odličit dva pojmy – myslivost a lovectví. Myslivost má své období lovu, které představuje “mysliveckou sklizeň“. Lovectví je výslednou činností celoroční myslivecké práce. Myslivectvím rozumíme řadu celoročních činností vykonaných ve prospěch myslivosti. Myslivec zná způsob života zvěře, její chov a ochranu, mysliveckou mluvu (slang) a tradice, plní honební zákony. Lov provádí humánním způsobem, aby se zvěř netrápila. Při zacházení se zbraní dbá pravidel bezpečnosti. Zvěř, která je lovena, jsou druhy volně žijících ptáků a savců, které jmenovitě uvádí zákon o myslivosti. Rozlišuje dvě hlavní skupiny zvěře a to zvěř užitkovou a zvěř škodnou, každou skupinu dále dělí na zvěř velkou a drobnou. Zvěř užitková slouží člověku za potravu, zvěř škodná zahrnuje dravě se živící druhy a z hlodavců ondatru.
Zvěř užitková: 1. Velká zvěř užitková srstnatá: například jelen evropský, sika východní, daněk skvrnitý, jelen viržinský, los evropský, srnec obecný, muflon, kamzík horský, prase divoké. 2. Drobná zvěř užitková srstnatá: zajíc polní, králík divoký, svišť horský. 3. Velká zvěř užitková pernatá: tetřev hlušec, krocan divoký, drop velký. 4. Drobná zvěř užitková pernatá: tetřívek obecný, jeřábek lesní, bažant obecný, koroptev polní, sluky, lyska černá, divocí holubi, divoké kachny, divoké husy, kvíčala.
Zvěř škodná: 1. Škodná zvěř srstnatá velká: medvěd brtník, vlk, rys ostrovid. 2. Škodná zvěř srstnatá drobná: kočka divoká, liška obecná, mývalovec kuní, nuny, lasice, tchoři, jezevec lesní, vydra říční, veverka obecná, ondatra pižmová. Škodná zvěř pernatá velká. Orli, Orlovec říční, Výr velký. 3. Škodná zvěř pernatá drobná: krahujci, káně, motáci, sokoli, sovy, potápka roháč, kormorán velký, volavka popelavá, racek chechtavý, krkavcovití. 6
IV. Myslivecká mluva – slang Myslivost vytvářela od pradávna různé zvyky pro svoji mluvu. Ta se od běžného jazyka odlišovala, nebyla ostatním srozumitelná. Mysliveckou mluvou hovoří myslivci na všech mysliveckých akcích. Jde hlavně o výstižné názvy a termíny pro různé části těla různých druhů zvěře, rozlišení pohlaví a stáří. Popisuje i životní projevy. Své názvy má také myslivecká výstroj a výzbroj, potřeby k lovu, způsoby lovu atd. Typickým rysem české myslivecké mluvy je vyjádření kladného vztahu k přírodě a zvěři. Výrazy a pojmy myslivecké mluvy jsou pro každého myslivce závazné.
Myslivecké pojmy podle abecedy: babka – stará zaječice bachyně – samice prasete divokého bachyňka – malá bachyně bakadla – oči zaječí zvěře bachor- žaludek prasete divokého barva – krev barvit – krvácet běhy – nohy srstnaté zvěře běl – tuk brloh – obydlí lišky, vydry, jezevce a medvěda březňačka – velká kachna divoká cílit – mířit čárovat – liška čáruje, když klade stopy v jedné řadě jednu za druhou čenich – nos šelem černá – zvěř černá /prase divoké samec i samice/ červená zvěř – veškerá parohatá zvěř má-li v létě červenohnědou srst dlaně – sploštělé části širokých lopat dančích parohů drnošlap – žertovné pojmenování bažanta drobná – drobná zvěř – zvěř malá srstnatá i pernatá fialka – žláza nahoře na liščí oháňce hájit – šetřit, hlídat, ochraňovat a pečovat o zvěř hlodáky – řezáky zajíce, králíka, hlodavců holá zvěř – samice a mláďata zvěře parohaté, nemající parohy holátko – neopeřený pták 7
honcování – doba páření zajíců a králíků horňák – horský zajíc houf – více pernaté zvěře pohromadě hrobař – pes, který nalezenou zvěř zahrabává místo, aby ji přinesl /aportoval/ hřadování – zalétnutí zvěře pernaté k nocování na strom hřeben – zježená část na předku hřbetu zvěře černé hříva – jelen v zimě má vespod krku delší srst, zvanou hříva hubertka - v srdci staré zvěře spárkaté bývá zvápenatělá chrupavka mající tvar křížku hvězda – bílá skvrna v ohbí křídel tetřeva a tetřívka chrutí – doba páření prasete divokého a jezevce chvostky - prodloužená srst na slechách rysa janek – žertovné pojmenování zajíce kalhotky – delší peří na stojáku některých dravých ptáků kaňkování – doba páření šelem psovitých, kočkovitých a lasicovitých kapitální – mohutný v trofeji, u samčí spárkaté zvěře kelce – dva horní špičáky zvěře jelení kelka – ocas zvěře parohaté a dutorohé a také medvěda a bobra kladení – porod parohaté a dutorohé zvěře klektání – kňour cvaká zbraněmi (zuby) klín – ocas bažanta kmotřička – žertovný název pro lišku kotel – nejhlubší část brlohu jezevce kvítek - bílý konec oháňky lišky myslivecká latina – pojmenování pro vyprávění zkrášlených pravdě nepodobných loveckých příhod lesňák – zajíc zdržující se v lese letky – krajní dlouhá péra křídel lízák – jazyk zvěře spárkaté a šelem psovitých lončák – sele zvěře černé v druhém roce stáří lopatáč – daněk s lopatovitým parožím lože – místo, kde ležela zvěř jelení, dančí, srnčí, černá nebo zajíc metání – porod mláďat zvěře černé, hlodavců, šelem a psů morda – tlama větších šelem a psů nora – chodba do brlohu nos – čenich psů a zvěře srstnaté kromě spárkaté 8
obřítek – v létě žlutavá nebo šedá, v zimě bílá srst na hýždích zvěře jelení, dančí a srnčí ohryz – poškozování kůry listnatých dřevin okus – poškozování výhonů dřevin zvěří osiny – svrchní hrubé štětiny zvěře černé ouška – delší pírka na hlavě výra pálená liška – zbarvení hnědočerného, uhlířka pařáty – drápy na prstech dravých ptáků paše – pastva pekáč – lože zajíce píchák – zobák slukovitých ptáků pírko – ocas zvěře černé, zaječí a králičí plováky – nohy vodního ptactva podkova – hnědá skvrna na hrudi koroptvího kohoutka poušky – červené lysiny nad světly kohoutů hrabavých pucky – kožní žlázy ležící pod patou na vnější straně zadních běhů jelenovitých rez – moč roček – rok starý kus zvěře spárkaté rousy – stojáky opeřeny až k prstům slechy – uši srstnaté zvěře a loveckých psů slzníky – podlouhlé jamky šikmo pod světly zvěře jelení stojáky – nohy zvěře pernaté světla – oči zvěře a loveckých psů svírák – ústní dutina spárkaté zvěře škára – kůže prasete divokého a jezevce štětec – ocas jezevce tatrč - ocas tetřeva, tetřívka, krocana tlupa – několik kusů zvěře spárkaté pohromadě tok – čas páření pernaté zvěře toulce – točené rohy muflona uhlířka – liška pálená vesla – nohy velkých vodních ptáků větevnice – kuna lesní větrník – nos zvěře spárkaté vlna – srst zajíce a králíka zálomek – ulomené či uříznuté větvičky označující jistá místa 9
závoj – okolí světla výra je obrostlé řídkým peřím zbraně – špičáky zvěře černé ždímání – močení zvěře žír – potrava zvěře sbíraná na zemi nebo pod zemí.
10
V. Historie Během staletí prošla naše myslivost různými změnami nejen, pokud jde o počet a druhové složení zvěře, ale také ve vztahu člověka ke zvěři a jeho zásahy do životního prostředí. Bohatství naší zvěře bylo během doby rozmnoženo o daňka, muflona, králíka divokého, ondatru a bažanta. Tyto nové druhy se u nás dobře aklimatizovaly a jsou důležitou součástí naší fauny. Již od počátku novověku byl v Evropě dobře znám pojem „český bažant“, i když se vlastně jednalo o bažanta kolchidského, který se u nás rozšířil zejména v období panování Karla IV. V nejstarším období pravěku byl lov záležitostí společnou a základním prostředkem k životu. Lovilo se primitivními zbraněmi (kámen, kyj, kopí, luk, šíp, později bronzová a železná sekera a nůž). Ulovená zvěř patřila všem a mohl ji lovit každý. V období středověku mohl lovit pouze ten, kdo byl majitelem nějakého území. Tedy panovník, či člověk s jeho svolením nebo výsadním právem. Lov se stal zejména zábavou a zdrojem zisku. Byl výsadou, kterou si příslušníci vládnoucí vrstvy pečlivě střežili. Lov jako zdroj obživy ztrácel na důležitosti a měl jen podružný význam. Rozšiřováním polí a pastvin vypalováním lesů a pastva zdomácnělých zvířat znemožňovaly přirozenou obnovu lesních porostů a volně žijící zvěř připravovaly o příznivé životní podmínky. Ve 14. století docházelo k zakládání obor, což se časově krylo se zaváděním kuší jako loveckých zbraní. Obory umožňovaly uspořádat lov a získat zvěřinu kdykoliv. Mnoho nových obor bylo založeno v 16. století. V oborách se vysazovaly i nové druhy zvěře. První stopy loveckého práva se objevují již za vlády Boleslava I., který kolem r. 950 vydal nařízení, kterým prohlásil lov za výhradní právo panovníka. Král Václav IV. vydal v r. 1388 nařízení, podle kterého je lov výsadou šlechty. Císařský patent z r. 1849 zrušil výhradní lovecké právo šlechty a spojil myslivost s vlastnictvím půdy. Určil, že vlastníkem honitby se stává ten, kdo vlastní nejméně 115 ha souvislých pozemků. Až ve 20. století došlo ke zlidovění a vzniku jednotlivých mysliveckých spolků.
11
VI. Bažant obecný Nyní již k samotnému objektu mého zájmu. Bažant obecný není naší původní zvěří. Pochází z jihozápadního Kavkazu, k nám se dostal ve středověku z Francie a Německa. V českých zemích se jeho chov osvědčil a tak byl v mysliveckých kruzích u nás i v zahraničí označován jako bažant český. V minulém století k nám byly dovezeny další asijské poddruhy bažanta obecného: bažant obecný obojkový, bažant obecný tzv. sedmiříčský. Kromě toho k nám byl ze sportovně loveckých důvodů zaváděn bažant pestrý (Phasianus versicolor). Všichni tito dovezení bažanti se prokřížili s původním českým bažantem, takže zbarvení kohoutů v našich populacích je dnes značně proměnlivé. Bažanta obecného a bažanta pestrého, kteří se stali předmětem mysliveckého hospodaření, označujeme jako bažanty lovné. Dále existují bažanti okrasní, například bažant zlatý a stříbrný. Jsou většinou chováni ve voliérách pro okrasu a nemají větší praktický význam. Zmínku zasluhuje taktéž bažant královský, chovaný v některých bažantnicích pro zpestření. Žije výlučně v lese. Kohout je nápadný dlouhým klínem, který dosahuje délky 140 – 180 cm. Bažant obecný se vyznačuje pohlavní dvojtvárností. Kohout má hmotnost 1,1 až 1,8 kg. Jeho základní zbarvení je sytě bronzové, hlavu a krk má tmavomodré až tmavozelené s červenými kožními laloky kolem očí, tzv. poušky, za hlavou vztyčitelné růžky z prodloužených pírek. Ostatní peří na těle je měděně červené s černou šupinovitou kresbou, ocasní péra jsou černě příčně pruhovaná. Původní bažant kolchidský byl bez bílého obojku, vlivem prokřížení se dnes setkáváme většinou s částečným nebo úplným obojkem, u některých dosud chybí úplně. Dost často se chová forma „tenebrosus“, větší a celkově velmi tmavě olivově modře zbarvená. Klín s 18 rýdovacími pery má délku asi 40 cm. Lysé stojáky mají u kohoutů nad zadním prstem ostruhu. Kohout dosahuje délky 75 – 90 cm. Slepice má hmotnost 0,8 – 1,2 kg. Zbarvena je zcela nenápadně hnědavě se světlými a tmavými skvrnami a má kratší klín, asi 30 cm dlouhý. Někdy se v chovech vyskytne tzv. kohoutice. Jde o starou slepici připomínající zbarvením kohouta, nemá však ostruhy. Samice dosahuje délky kolem 60 cm. Stáří kohoutů se odhaduje podle hmotnosti, klínu a ostruh. Mladí, to jsou letošní kohouti, dosahují menší hmotnosti, mají kratší klín a tupé kratší ostruhy. Věk slepic se odhaduje podle délky klínu a zbarvení spodní strany prstů. U jednoleté slepice je nažloutlé, u starší šedé. Vhodným prostředím pro bažanta jsou nížiny až pahorkatiny do výše 600 – 700 m n. Můžeme jej potkat ve světlých lesích s bohatým keřovým porostem. Daří se mu zejména tam, kde se střídají pole, háje, remízy a lučiny s menšími lesíky a tekoucími vodami. Vyskytuje se hojně i na městských periferiích, především na nevyužívaných plochách a v oblasti zahrádkářských kolonií. V lese hřaduje a zimuje. Na některých místech se přizpůsobil životu v polích a přespává na zemi nebo 12
hřaduje na zemědělských plodinách (slunečnici, kukuřici). Kromě vysokých horských poloh se vyskytuje na většině území ČR. Bažant je zvěří poměrně plachou s výborným sluchem a zrakem. Přes den vyhledává potravu na zemi, rád se popelí a sluní. Potrava je smíšená a závislá na prostředí, roční době a vyspělosti bažantů. Na podzim a v zimě převládá složka rostlinná (semena plevelných a kulturních rostlin, plody dřevin a keřů, zelené části rostlin), v jarním a letním období a u kuřátek složka živočišná (hmyz, červi, plži, hraboši, menší hadi, ještěrky i malé žáby apod). K trávení potřebuje malé kaménky, které sbírá po cestách. Při hromadných chovech může bažant škodit na zasetém obilí, luštěninách i na hlízách brambor a bulvách řepy, ve vinicích oklováváním dozrávajících plodů. Tyto škody však vyrovnává a převyšuje hubením nebezpečných škůdců zemědělských plodin. Potravu bažanti sbírají ráno a později odpoledne. Přes poledne odpočívají v úkrytu. Potřebují také pravidelně pít. K vodě přicházejí většinou v odpoledních hodinách Bažant obecný žije v polygamii v poměru 1 kohout na 4 – 6 slepic. Tok nastává v březnu a trvá dva měsíce. Tok kohoutů probíhá na stálých místech – tokaništích. Kohouti v toku rozestírají peří, krouží kolem slepiček a ozývají se hlasitým daleko slyšitelným kodrcáním. Vábí k sobě slípky hlasitým kvokáním, doprovázeným prudkým třepáním perutí a natřásáním. Čepýří peří, přičemž se mu na hlavě vztyčují růžky. Slepice se přidružují k jednotlivým kohoutům. Tok probíhá za pěkného počasí po celý den. Slípka si zřizuje v mělkém důlku na zemi pečlivě hnízdo, které je umístěno na okraji cest, lesa nebo poblíž keřů. Od poloviny dubna do něho snáší zpravidla po jednom vajíčku denně. Jedna slepice snese průměrně 8 – 12, starší slepice až 18 vajec. V případě zničení snůšky snáší slepice asi poloviční počet vajec, tzv. podnésky. Na vajíčkách sedí 22 – 25 dnů. Bažantíci se líhnou koncem května až v červnu a ihned po oschnutí následují slípku. Kohout se o rodinu nestará. Bažantíci za 14 dnů poletují a po 6 týdnech létají. S počátkem hřadování se rodinné svazky uvolňují. Kohouti žijí přes zimu v malých skupinách, slepice ve větších oddělených hejnech, které se na jaře rozpadají. Bažant je stálý druh s celoročním výskytem bez výrazných přesunů. Chodí a přebývá na zemi. Na noc hřaduje na stromech. Od jara do podzimu spí i na zemi. Létá zpravidla jen při vyplašení a na krátkou vzdálenost. Let je prudký, přímý s rychlými hřmotnými rázy křídel, prokládaný klouzavým letem. V otevřené krajině se setkáme s jednotlivými exempláři i s početnými skupinami. Na zemi se samci ozývají ostrým dalece znějícím „kýry!“ s následným zabubnováním křídly. Ke hřadování vylétají na stromy s hlasitým a opakovaným „kyry, kyry, kyry“. Dorozumívají se mezi svými příslušníky i optickými signály. To znamená, že nastavuje různé části svého těla na odiv. Mnozí lidé viděli bažanta právě při kodrcání, kdy stojí na nějaké vyvýšenině, kodrcá, což je hlasový projev, ale při tom se čepýří, svěšuje křídla, roztahuje klínový ocas a podobně. Jiným hlasem se bažant ozývá, pokud je vyplašen. Tento hlas můžeme slyšet velmi často. Když bažanta 13
překvapíme na krátkou vzdálenost, prudce vzlétne za docela značného lomozu křídel a při tom vydává varovný hlas. Přestože se jedná o nepůvodní druh, přizpůsobil se dobře podmínkám středoevropské kulturní krajiny. Umělé odchovy a vysazování bažantů v ČR jsou nutné především kvůli dostatečnému zazvěření honiteb, ale i kvůli vysokému tlaku predátorů. Současnou českou populaci tvoří asi 150 – 300 tisíc exemplářů.
14
VII. Chov bažanta obecného Druhy chovu: Chov bažantů dělíme: Chov divoký neboli přirozený Chov polodivoký Chov umělý (voliérový)
1. Chov divoký Bažanty vysadíme na honbiště a staráme se o jejich celoroční ochranu, hájení, klid a výživu. 2. Chov polodivoký Bažanty chováme volně v přírodě, ale v době hnízdění jim odebíráme vejce, která se pak uměle líhnou. 3. Chov umělý (voliérový) Je to chov s krotkými bažantími slípkami, které jsou trvale nebo dočasně uzavřeny ve voliérách. Je zaměřený na maximální produkci vajec. V každé voliéře je jeden kmen (1 kohout a 6 slípek). Aby bažantí slepice měly dostatek vápna, přimíchává se jim do potravy nebo vody pícní vápno, dostávají na 100 ks 5 kg zrnin.
15
V následující části přistoupím k popisu samotného odchovu:
Základem je čisté prostředí. Je také důležité sehnat kvalitní a suché hobliny. Doporučuje se spíše z měkkého dřeva, nejlépe smrk. V pozdějším období se zabrání plísním, které mohou být pro bažanty velmi zhoubné.
Po dokonalém úklidu odchovny pro bažanty se zkontroluje, zda není někde v pletivu díra. Mohlo by dojít k jejich zranění. Poté se nejprve dají na zem hobliny a na ně se položí tvrdé papíry, tak aby se nemohl bažant na hobliny dostat. Pokud mladý bažant sní hobliny, tak se mu ucpou střeva a většinou umírá.
16
Po přípravě papírů následuje příprava misek, na které přijde krmení a příprava napáječek. Velmi důležitá je i kvalita vody. Doporučuje se provést její samotný rozbor.
Po zjištění, kdy mají bažanti přesně přijít a po celkové přípravě, kdy je vše na místě, se musí celá odchovna vyplynovat. K tomuto se používá fosforovodík, samotné vyplynování trvá několik hodin. Větší časový úsek, lépe několik dní se musí větrat. Pak již začněme odchovnu vytápět. Vytápění je kombinované a to elektřina a naftové dělo. Na elektřinu jsou elektrické kvočny a tzv. BIOS KE 500 a naftové dělo s termostatem MASTER.
17
Při vylíhnutí bažantů dosahuje teplota 33 - 34 stupňů. Tuto teplotu musíme dosáhnout také. Elektrické kvočny mají termostat, kde jde tuto teplotu nastavit. Máme celkem 3 kóje a tedy 3 kvočny. Nastavíme tedy 33 až 34 stupňů C.
Naftové dělo jak vyplývá z názvu, je na naftu. Je potřeba naftu kvalitní, v čistých kanistrech, aby nedocházelo k ucpání trysek. Noční výpadek děla, by mohl mít katastrofické následky. Teplota na termostatu u naftového děla je o dva stupně menší, než na elektrických kvočnách. Nastavíme tedy 30 až 31 stupňů C. Teplota pod kvočnami je 33 až 34 C, okolní teplota je o 2 stupně menší. Jde o teplotu na zemi!! 18
Příjezd bažantů Je přivezeno 700 kusů a jsou rovnoměrně rozděleni do 3 kójí. Samotní jednodenní bažanti jsou skuteční malí, jsou již vylíhnutí od rána a k večeru jsou, ale velmi čiperní. Zde je již třeba hlídat kvalitu vody a misku na vodu vyčistit.
Snažíme se dostat bažanty pod elektrické kvočny, kde je tepleji a mají teplo, které nutně na počátku života potřebují.
19
V 1 kóji se nám to příliš nedaří. Blízkost topného děla činí teplotu okolního vzduch teplejší, než pod samotnou kvočnou. Bažanti jsou všude kolem, ale ne pod kvočnou.
Teplota v 1 kóji stále velmi vysoká a to 35 stupňů C. V dalších kójích, je 30 stupňů C. Snižujeme teplotu na termostatu na naftovém děle. Teplota jde skutečně dolů, ale ostatním bažantům v kóji 2 a 3 je již zima, a pokud je bažantům zima, vlezou na sebe, hřejí se vlastním peřím a jedinci, kteří jsou vespod, se udusí. Toto nesmíme dopustit. Musíme opět zvýšit teplotu. Dochází k špatné cirkulaci
20
vzduchu. Přepážky mezi jednotlivými kójemi jsou sníženy, tak aby mohl vzduch rovnoměrně proudit.
První týden života malých bažantů je hlavně o teple. Udržení teploty přes 30 stupňů C je nutností. Ovšem pozor i na moc velké teplo. Pokud bude teplota moc velká, může dojít k únavě bažantů z tepla, kdy nejedí a nepijí. A pokud někdo nejí a nepije, tak neroste a může dojít i k úmrtí. Je dobře, pokud je papír pod napáječkou mokrý, znamená to, že bažantí kuřata pijí.
Již 3 – 4 den života malých bažantů je poznat rozdíl mezi bažanty, kteří jedí a pijí a těmi, kterým se toto tak nezcela podařilo. Tito malí bažanti jsou dáni zvláště od ostatních a je jim věnována speciální péče.
21
Největší úhyn přichází 4 až 5 den života malých bažantů. Vzhledem k drastickým záběrům nebudou uveřejňovány fotografie. K úhynům dochází z důvodů malé životaschopnosti jedinců, Několik dní žijí ze zásob, které si vytvořili ve vajíčku, avšak pokud nejedí, nepijí, tak umírají. Průměrný počet úmrtí dosahuje 3 až 4 % vylíhnutých malých bažantů. Po prvním týdnu života pozorujeme již rostoucí křidélka a celkový růst všech přivezených jedinců.
Pro větší zábavu se přidávají malým bažantům plastové láhve. Velmi rádi do nich klovají a podporuje se jejich zobací reflex.
22
1. týden života je tedy úspěšně za námi. Je nepatrně snižována teplota a to na kvočnách na 30 – 32 stupňů C. Na naftovém děle na 28 až 30 stupňů C. Zjistili jsme, že krmení není zcela ideální. Je větší, než malí bažanti mají rádi. Toto se rozpozná, že krmení je hodně mimo krmítka. Musíme tedy granulky drtit na menší kousky. Ihned je toto poznat a malí bažanti jsou o hodně spokojenější.
2. týden života malých bažantů je opět o udržování nastavené teploty a hlídání technického stavu všech topících zařízení. Důležité je polévání chodby vedou a to i několikrát za den. Při vysokých teplotách je velmi suchý vzduch a musíme zvyšovat vlhkost. Došlo by k porušení sliznic u malých bažantů a to by se velmi špatně léčilo. 11 den života jsou odebrány papíry, na kterých bažanti žili. Nyní jsou na hoblinách, kde mohou hrabat a shánět další dobroty. Malým bažantům je 14 dní. Opět nám pěkně povyrostli a již začínají poletovat. Jsou, jim přidány dřevěná bidýlka, kde mohou odpočívat 23
Pro větší zábavu, kdy již umělé láhve nestačí, jim přidáme kopřivy. Toto je již ta pravá zábava.
Růst se nezastavuje, opět nám narostla křidélka a již jsme letci, tak jak jsme se těšili.
24
Číhají zde však i různá nebezpečí. Umíme již létat, avšak pozor na podobné pasti.
Stále drtíme granulky, které již malí bažanti velmi dobře spotřebovávají. Ubíráme nepatrně teplotu a to na kvočnách 30 stupňů C a na naftovém děle 28 stupňů C. Vlhčíme stále beton. Copak nám přinese 3. týden života?
Typický obrázek pro toto období. Postupně snižovat teplotu, udržet zábavu, dostatek krmení a základem je hygiena a kvalitní voda.
25
26
Bažanti rostou jak z vody. Pozorujeme, jak jim rostou letky a krásně se opeřují. Pro podporu růstu se podává vitamín D. Postačí množství 2 ml, to je množství na 1000 jedinců. Konec 3. týdne života malých bažantů, znamená podání prvních léků. Z preventivního hlediska se podává lék Baicox, který má zabránit kokcidióze bažantů. Kokcidióza zapříčiní, že bažant nejí, hubne a poté umírá. Tato nemoc je hlavně zapříčiněna nedostatečnou hygienou. Vzhledem k velkému množství jedinců je třeba preventivně lék podat a to v množství 1 ml léku = 1 litr vody. Podáváme 30 ml léku do vody. Další velkou novinkou ve stravě malých bažantů je písek. Písek podáváme proto, abychom nastartovali větší chuť pro přijímání potravy.
27
4. týden života již znamená, že malí bažanti musí být kvalitně opeření, již velmi dobře létají a pozvolna, pokud je venku příznivé počasí, vypínáme topení. Již v noci nesvítíme a již je připravujeme na přechod do venkovních prostor.
28
K samotnému letu je potřeba křídel. Ovšem pro řízený let je důležité mít i ocasní klín, kterým svůj let bažanti kormidlují. Dost často dochází u bažantů ke vzájemnému klování peří. Často jeden druhému uklovnou klín a ten jim špatně narůstá. Zde máme klíny v pořádku, došlo ke klování peří na zádech. K tomuto jevu dochází, při velkém množství jedinců na malém prostoru.
29
V případě příznivějšího počasí pouštíme bažanty do voliéry, kde si zvykají na venkovní prostředí. Na noc mohou zpět do budovy.
Nadešel den vypuštění. Venku se příroda umoudřila a začínají příjemné 30 C teploty. Bažanti se pochytají, spočítají a již první noc tráví v připravené velké voliéře. Je jim přesně 5 týdnů a 1 den.
30
Noc přežili bez problému a druhý den se jim otevírá další nový svět. Jsou vypuštěni do dalších prostor, kde najdou kopřivy, několik druhů travin, plevele a dalších zelených dobrot.
Začínáme se změnou jídelníčku. Směs BŽ1 nahrazujeme větší BŽ 2, dále také přidáváme drcenou kukuřici a drobnou pšenici, je změna i napáječek. Malinké napáječky jsou nahrazeny většími. Bažanti ve voliéře jsou jen na písku.
31
Již je zde rozeznat co bude kohoutek a co slepička. Výborně by toto mělo být k rozeznání ve stáří 6 až 7 neděl bažanta. Zkušené oko již rozdíl pozná ve věku 5 neděl.
Zde na obrázku vidíme již krásně vybarveného kohoutka
32
Jak život bažantů utíká, tak utíká i tráva z voliér. Bažant je skutečný ničitel zeleně. Zelená tráva, sluníčko a déšť dávají bažantům energii a krásně nám rostou.
Přicházejí však i nemoci. Například kokcidióza, proti této nemoci se používá lék Baicox. Kokcidióza je nemoc ze špatné hygieny, ať je to špinavá voda, či trus v potravě. Je to problém typický pro velkochov. V letošním roce se na velmi malé množství případů tato nemoc
33
vyhnula. Bažant nejí, je přikrčený a nakonec umírá. Na fotografii vidíte, takto nakaženého jedince. Bažanti se mohou takto nakazit celoročně. Druhou nemocí, která nedá spát chovatelům bažantů, je singamóza. Jde o červa, který se usadí bažantům v hrdle a nutí je stále kašlat. Tuto nemoc přenášejí hlavně žížaly. Může být způsobena i kontaminovanou zeminou. Bažant stále kašle, přestává přijímat potravu, až může umřít.
Bažanti jsou krmeni ve voliérách. Ale co vlastně jedí. V přírodě si mohou najít, co potřebují. V zajetí jsou odkázáni na potravu, kterou jim připraví ošetřovatel. V prvé řadě to jsou směsi, přeci jen jsou v nich veškeré vitamíny, které potřebují a to nejen bažanti, ale všichni mladí živočichové k růstu. Postupně jsou granule se směsí větší a větší. Granule dostávají od prvního dne života, tedy polovina měsíce května, až do konce srpna. Tedy déle jak 3 měsíce. Další důležitou složkou potravy je obilí a to pšenice. Tu jedí s výjimkou prvních 3 týdnu, již po zbytek života. Pro dobrý růst je důležitá kukuřice. Dodává energii a pomáhá při boji s nemocemi. Když jsou bažanti menší, musí se kukuřice drtit. Celou ji nepozřou, to až od konce srpna, tedy zhruba po vynechání směsi. Ta je nahrazena celými zrny kukuřice. Důležitá je krmná řepa. Je možno i cukrovku, ale krmná, červená řepa je lepší. Bažant se nenudí a učí se používat zobák k obstarání potravy. Pokud dáte 5 až 6 řep, zaměstnáte 300 bažantů s nimi na celý den. Poslední, ale ne do významu, je zelené krmení. A to nejen kopřivy, které již ochutnávají bažanti od malička. Ale jakákoli zelená hmota. Jetel, vojtěška i tráva. Zelená barva je to, co bažant potřebuje. Je to spousta vitamínů a hlavně je to příjemná zábava a nic lepšího na světě není. Kvalitní a čistá voda. Předchází všem nemocem a její dostatek je základem kvalitního odchovu.) Vitamíny, které se přidávají do vody, mohou být jak na růst vitamín C a D, tak i na kvalitní opeření vitamín E. Mnoho chovatelů krmí bažanty i jinými dobrotami, ale nemůžeme zde vyjmenovat veškeré. 34
Ke konci října již jsou bažanti správně vybarveni. Mají krásné opeření a v měsíci listopad a prosinec začínají hony. Bažant je před honem vypuštěn do přírody a hony mohou začít.
Přes zimu se postaráme o bažanty, kteří nám zbyli ve voliérách a kteří budou na jaře vypuštěni do volné přírody. K vypuštění bažantů dochází koncem měsíce února. V měsíci květnu, začíná koloběh na novo.
35
VIII. Závěr V absolventské práci jsem se věnoval tematice bažantů. Protože však téma velmi úzce souvisí s oblastí myslivosti, v kapitole III jsem se nejprve snažil objasnit tento pojem. Pod slovem myslivec si totiž mnohdy lidé představí pouze člověka, který střílí zvěř za účelem potěšení. Dále jsem se ve své práci věnoval mysliveckému slangu, kde jsem zmínil nejčastěji používaná slova. Neopomněl jsem ani historii, ve které prošla myslivost také značným vývojem. V kapitole VI jsem se věnoval bažantu obecnému, kde čtenář může zjistit základní údaje, ale i mnoho zajímavostí, co se týká jeho života. V následující kapitole jsem se již zabýval chovem samotného zvířete od kuřete vylíhlého po dospělého jedince, který je schopen života v přírodě. V této části vidím největší přínos mé práce.
IX. Conclusion In meiner Diplomarbeit habe ich das Thema Fasane bearbeitet, das sehr eng mit dem Jagdwesen verbunden ist. Im Kapitel 3 habe ich zuerst den Begriff geklärt, weil man unter dem Begriff Jagdwesen oft nur einen Menschen, der an einer Pirsch teilgenommen hat, sieht. Weiter habe ich mich dem Jagdslang gewidmet, habe die meist benutzte Wörter erwähnt. Nicht vergessen war dabei auch Historie des Jagdwesens und ihre Entwicklung. Im Kapitel 6 habe ich mich ausfürlich mit Fasan (Phasianus colchicus) befasst, im nächsten Kapitel habe ich Lebensphase dieses Hühnervögels sehr konkret vom Kücken bis zum erwachsenen Vogel, der für das Leben in der Natur vorbereitet ist, beschrieben. Diesen Teil finde ich besonders nützlich.
36
X. Seznam použité literatury a dalších pramenů Knihy: 1) Žalman, Josef: Základy myslivosti, Brno 1947. 2) Kovařík, Jaromír: Myslivecké zvyky a tradice, Praha 1973.
3) Ekkehard Ophoven : Lovná zvěř - Biologie, znaky, způsob lovu, Praha 2011. 4) H. Behnke, G. Claussen, Chováme bažanty a koroptve, Praha 2007.
Časopisy: 1) Myslivost, Praha, 1960 -2015. Internet: 1) http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2013/Listopad---2013/Odchov-bazantu--vyziva-a-prostredi, staženo dne 15. 3. 2015.
Seznam zdrojů obrazové přílohy Fotografie jsou majetkem autora a jeho rodiny.
37
