Základní škola a Mateřská škola Březolupy ŠKOLÁK. Školní časopis ZŠ a MŠ Březolupy červen Krajské kolo dopravní soutěže

Základní škola a Mateřská škola Březolupy

ŠKOLÁK Školní časopis ZŠ a MŠ Březolupy červen 2015

Krajské kolo dopravní soutěže

Milí čtenáři a čtenářky, do rukou se Vám dostává další číslo našeho časopisu a věříme, že Vám přinese příjemné čtení o naší škole. O téměř všech akcích Vás informovala paní ředitelka prostřednictvím školních internetových stránek, a proto se vrátíme jen k těm nejdůležitějším akcím tohoto půl roku. Do konce školního roku zbývá už jen pár dní. Tenhle rok strašně rychle utekl a je to tu, deváťáci odcházejí, známky jsou uzavřené, kázeňské tresty rozdané. Na žáky čekají už jenom tresty od rodičů (na některé ) a krásné dlouhé volno. Slyšeli jste někdy někoho, že by se netěšil na prázdniny? My tedy určitě ne. Dříve však, než s radostným pokřikem opustíte svoji školu, poohlédneme se, jaký ten uplynulý rok byl, co nám přinesl, v čem nás zklamal, čím nás překvapil, či potěšil. Nelze vyjmenovat všechny radostné okamžiky, které nám přineslo toto pololetí a kterých bylo naštěstí velmi mnoho. Zimní období bylo spojeno s olympiádami ze všech předmětů. Žáci 2., 5. a 8. ročníku si vyslechli preventivní program Policie ČR. Všichni žáci školy se zúčastnili preventivních programů etické výchovy. Žáci 1. stupně se zúčastnili scénické četby Čarodějnice autora Roalda Dahla v podání herců Slováckého divadla. Žáci 2. a 3. třídy ukončili plavecký výcvik v Uherském Hradišti. V únoru proběhl zápis do 1. třídy, bylo přijato 26 dětí. V dubnu se uskutečnilo testování žáků 3., 5., 7. a 9. třídy. Žáci 8. ročníku absolvovali exkurzi do ZOO Lešná, v rámci volby povolání se zúčastnili výukového programu na Úřadu práce v Uherském Hradišti. V rámci dne Země se žáci 2. stupně prošli jarní přírodou, pozorovali jarní rostliny, stromy a probouzející se hmyz. Žáci 1. stupně se zúčastnili přírodovědného programu Vůně medu. V programu se seznámili se včelami a způsobem jejich života. Žáci 9. ročníku navštívili knihovnu ve Zlíně. Na přelomu května a června jsme se zúčastnili Filmového festivalu ve Zlíně. Červen patřil školním výletům. Žáci 1. a 2. ročníku navštívili zámek Milotice a ZOO Hodonín, žáci 3. a 4. ročníku Strážnici, žáci 5. a 6. ročníku zámek Vizovice, žáci 7. ročníku Velehrad a Modrou, žáci 8. ročníku Olomouc – rafty a žáci 9. ročníku měli tří denní výlet do Adršpašsko-teplických skal. Ne vše je však ideální. Vysoká absence, neplnění školních povinností slabšími žáky, nedostatek slušnosti a úcty k učitelům i k ostatním dospělým lidem, špatné zacházení se školním majetkem, to jsou oblasti, ve kterých budeme muset v příštích letech zapracovat. Milí žáci a žákyně, před námi jsou nyní dva měsíce zasloužených prázdnin. Přejeme Vám hodně pohody, sluníčka a nových přátelství.

Autor: Žáci, 4. třída 2

ZPRÁVIČKY ZE ŠKOLY Ples SRPŠ Pro některé sobota jako každá jiná. Ale ten, kdo nezaváhal a přišel se v sobotu 17. ledna 2015 pobavit do sportovní haly v Březolupech, má ještě dlouho na co vzpomínat. Uskutečnil se zde ples rodičů. Začátek byl ve 20.00 hodin. Začal tancem žáků naší školy především 9. třídy. Celkem bylo 8 párů, které usilovně nacvičovaly už od října pod vedením paní učitelky Stiglerové. Žáci tancovali na skladbu od Antonína Dvořáka - Rusalka a píseň Coldplay – Viva la Vida, kterou si žáci sami vybrali. V průběhu večera vystoupil tanečník Matyáš Grossmann (žák 3. třídy) se svou tanečnicí. Předvedli ukázky několika tanců, za což byli odměněni potleskem ve stoje. V průběhu celého večera hrála skupina Motýl Erika. Skupina nenechala nikoho sedět a hity zněly nepřetržitě až do časných ranních hodin. Aby bylo setkání co nejpříjemnější, postaralo se nám sdružení rodičů o výzdobu sálu. Nechybělo občerstvení všeho druhu, bohatá tombola a bujaré veselí. Účast na plese byla hojná a velká řada návštěvníků vydržela až do rána. Malá ukázka z plesu:

Ples

Ples 3

Školní družina Karneval Ve čtvrtek 26. února 2015 se v naší ŠD uskutečnil maškarní karneval. Akce začala v 13.00 hodin, kdy už všechny děti byly přichystané ve svých kostýmech a netrpělivě čekaly, co se bude dít. Porota, ve složení paní vychovatelky, Štěpána Binara a Žanety Zachovalové, tak měla nelehký úkol – určit tři nejlepší účastníky karnevalu. Soutěžilo se ve třech disciplínách. V první disciplíně se nám nejdříve všechny masky představily, ve druhé ukázaly, co umí, nebo čím jsou zajímavé, a ve třetí společně zatančily. Rozhodování nebylo jednoduché, protože určit mezi tolika krásnými kostýmy a maskami tři nejlepší, byl opravdu nelehký úkol. Nakonec se nám to společnými silami podařilo a první tři výherci si odnesli sladké odměny. Protože se ale snažili všichni a každá snaha by se měla ocenit, rozhodli jsme se odměnit i zbývající členy karnevalu. V očích dětí bylo vidět, že se jim karneval velice líbil, a proto se už těšíme na uskutečnění karnevalu příštího.

Karneval Nejzajímavější stavba ŠD V pátek 20. března 2015 se v naší ŠD uskutečnila soutěž o nejzajímavější stavbu. Stavělo se z malých plastových kostek a podmínkou bylo postavit stavbu, která by byla něčím zajímavá. Buď svým vzhledem, nápadem, zkrátka něčím, čím by se odlišovala od těch ostatních. Děti byly rozděleny do sedmi skupin, ale nechyběli ani jednotlivci, kteří chtěli být autory své stavby sami. Postupně se začaly objevovat různé hrady, věže, ale i netradiční stavby jako např. človíček, srdce apod. Porota, ve složení paní vychovatelky a Štěpána Binara, proto neměla lehký úkol. Vyhodnotit tu nejoriginálnější stavbu nebylo vůbec jednoduché. Nakonec se nám to přece jenom podařilo a vítězem se stal hrad Karlštejn, jehož autorkami byly Sofie Miklová, Kateřina Juráková a Nikola Ambruzová. Vítězky dostaly ceny v podobě sladkostí, ale smutní nemuseli být ani ostatní soutěžící, kteří byli rovněž odměněni sladkostmi.

4

Velikonoční tvoření Ve středu 1. dubna 2015 se v naší ŠD uskutečnilo velikonoční tvoření. Vyráběli jsme velikonoční zajíce z lepenky a vlny. Děti si nejdříve zajíce vystřihly a poté si jej ,,oblékly“ do vlněného oblečení. Některým se líbil zajíc ,,Sportovec“, jiným zase zaječice ,,Manekýnka“. Celková přehlídka zajíců tak vypadala opravdu fantasticky.

Velikonoční tvoření

Tvoření ke dni matek

Tvoření k svátku maminek Ve čtvrtek 7. května 2015 proběhlo v naší ŠD tvoření k svátku maminek. Děti si společně se svými maminkami nabarvily skleněné srdíčko, které si doma po uschnutí barvy daly na ozdobnou šňůrku a maminky tak dostaly dárek v podobě krásného přívěšku na krk. I když dárek nebyl pro maminky překvapením, chvíle, kterou se svými dětmi při tvoření strávily, jim jistě udělala velkou radost, stejně jako jejich děti.

Barevné dny Počátek jara přivítali žáci barevně. Ve čtvrtek 19. března to byla žlutá barva a v pátek 20. března to byl proužek. Počítaly se body za celou třídu – poměr žáků na třídu = body. Zde jsou výsledky: Jednotlivci: 1. místo - Michaela Blizňáková, Barbora Pastyříková 2. místo - Monika Mikulincová 3. místo - Kristýna Vaňková Třídy: 1. místo - 9. třída 2. místo - 5. třída 3. místo - 1. třída

1. třída

5

Koncentrační tábor Osvětim V úterý 28. dubna jsme se vydali (8. a 9. ročník) se žáky Základní školy z Bílovic do koncentračního tábora Osvětim. Vyjeli jsme ráno v 5.45 hod. Jelikož jsme jeli brzy ráno, cesta se nezdála být tak dlouhá. Když jsme přijeli do Osvětimi, nejprve jsme navštívili pracovní tábor. Při vstupu jsme byli zkontrolováni ochrankou, rozděleni na dvě skupiny a pak jsme dostali sluchátka. V tomto táboře jsme viděli například věci, co si přinášeli Židé a ostatní vězni (boty, kufry, oblečení atd.), dvě tuny vlasů a různé fotografie. Pak jsme se přesunuli do vyhlazovací části. Ke konci prohlídky jsme se šli podívat do plynové komory, která měla být pro Židy sprcha. Plynová komora byla pro nás nejhorší část z celého dne. Když jsme uviděli škrábance od nehtů po celé jedné stěně plynové komory, zamrazilo nás. Cestou zpět jsme navštívili Štramberk, kde jsme se navečeřeli, a někteří si koupili Štramberské uši. Pak jsme se vraceli zpět. Domů jsme přijeli asi kolem sedmé hodiny večer. Myslím si, že se výlet vydařil a všem účastníkům se líbil, přestože byli v koncentračním táboře.

Osvětim

Dukelský závod branné zdatnosti Žáci naší školy oslavili 70. výročí osvobození obce Březolupy a ukončení 2. světové války netradičním způsobem. Základní škola ve spolupráci se Sportovně střeleckým klubem a Sdružením technických sportů a činností uspořádala Dukelský závod branné zdatnosti, který se uskutečnil 30. dubna 2015 v okolí střelnice v Březolupech. Devadesátka žáků vyrazila do terénu, kde na ně postupně čekala střelba ze vzduchovky vleže na trojici kovových terčů za použití 3 nábojů, jaké známe z biatlonu, dále pak hod granátem a hlavně běh. Ti mladší absolvovali 700 metrů, ti starší pak o dvě stě metrů delší trať. Po skončení závodů, během kterého je přišly povzbudit děti z prvního stupně i mateřské školy, jim dopoledne zpříjemnily ukázky práce hasičů a policie. Výsledky: Mladší dívky: 1. Kristýna Slezáková 2. Markéta Juráková 3. Viktorie Kalinová 4. Natálie Kročilová 5. Lucie Kolková

Mladší chlapci: 1. Lukáš Stuchlík 2. Tomáš Masařík Tomáš Petrů 4. Filip Grygar 5. Václav Procházka 6

Starší dívky: 1. Věra Husková 2. Kateřina Kolková 3. Adéla Juráková 4. Lucie Juráková 5. Vendula Geržová

Starší chlapci: 1. Petr Gajdošík 2. David Grygar 3. Jakub Ondrašík 4. Jiří Řezník 5. Jakub Omelka

Dukelský závod

Dopravní soutěž Ve středu 20. května se konalo okresní kolo Dopravní soutěže mladých cyklistů v Uherském Brodě. Z naší školy byly vyslány čtyři týmy. Dvě družstva za mladší kategorii a dvě za starší kategorii. Naši školu reprezentovali tito žáci: Mladší: A (obsadili 3. místo) B (obsadili 8. místo) Josef Mizera Martin Kročil Šimon Řezníček Lukáš Řezník Viktorie Kalinová Pavlína Hoferková Natálie Kročilová Kateřina Popelková Starší: A (obsadili 1. místo) Radim Hubáček Ondřej Vojtík Adéla Juráková Kateřina Kolková

B (obsadili 3. místo) Zdeněk Andrýsek Lukáš Stuchlík Kateřina Kuklová Lucie Juráková

7

Soutěžilo se ve čtyřech disciplínách:  Jízda zručnosti  Jízda po dopravním hřišti dle pravidel silničního provozu  Test pravidel silničního provozu  Poskytování první pomoci zraněnému Naši žáci si ve všech čtyřech disciplínách vedli velmi dobře! Týmy mladších obsadily 3. a 8. místo. Tým starší B se umístil na 3. místě a tým starších A vybojoval krásné 1. místo, které znamenalo postup do krajského kola. Žáci obdrželi bohaté ceny a s úsměvy na tváři odjížděli domů. Krajské kolo se konalo 1. června ve Valašském Meziříčí. Zde žákům přibyla pátá disciplína - práce s mapou. Žáci bojovali statečně, ale nestačilo to ani na první tři místa. Umístili se těsně pod stupni vítězů a to na 4. místě. Všem gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy.

Dopravní soutěž – Uherský Brod

Dukovany Ve středu 27. května 2015 absolvovali žáci 6. - 9. třídy exkurzi do elektrárny Dukovany a vodní elektrárny Dalešice. Výrobní komplex nedaleké elektrárny Dukovany dotváří přečerpávací vodní elektrárna Dalešice, která byla postavena v souvislosti s výstavbou jaderné elektrárny. Nádrž průtočné vodní elektrárny Mohelno slouží nejen k vyrovnání odtoku z přečerpávací vodní elektrárny Dalešice, ale je i spodní nádrží pro čerpání. Je rezervoárem vody pro odběr chladící vody jadernou elektrárnou Dukovany a slouží k ředění jejích odpadních vod. Při zpáteční cestě jsme se zastavili u Mohyly míru ve Slavkově u Brna, kde se v minulosti odehrála bitva tří císařů.

8

Sběr papíru V měsíci květnu proběhl na naší škole sběr papíru s rekordním výsledkem. Mezi jednotlivci byli nejlepší: 1. místo - Miroslav Ondroušek - 3. třída (400 kg) 2. místo - Barbora Hájková - 2. třída (390 kg) 3. místo - Radim Blažek - 1. třída, Jan Minařík - 2. třída (320 kg) 4. místo - Patrik Fusek - 4. třída (273 kg) 5. místo - Tomáš Masařík - 7. třída (195 kg) 6. místo - Amálie Gajdošíková - 1. třída (180 kg) 7. místo - Nikol Ambruzová, Jan Šíšák - 2. třída (122 kg) 8. místo - Zdeněk Andrýsek - 8. třída (121 kg) 9. místo - Lucie Zapletalová - 2. třída (112 kg) 10. místo - Rozálie Lacinová - 1. třída (111 kg) Mezi třídami: 1. místo – 2. třída - (1572 kg) 2. místo – 1. třída - (900 kg) 3. místo – 3. třída - (645 kg) 4. místo – 4. třída - (333 kg) 5. místo – 8. třída - (301 kg)

6. místo – 7. třída - (295 kg) 7. místo – 9. třída - (238 kg) 8. místo – 6. třída - (115 kg) 9. místo – 5. třída - (105 kg)

Celkem nasbírala naše škola: 4504 kg papíru. Všem žákům děkujeme. Nejlepší jednotlivci i třídy byli odměněni. Utržená částka bude použita na nákup pomůcek pro žáky základní školy.

Rodilí mluvčí do škol ZŠ Březolupy byla zapojena do projektu „Rodilí mluvčí do škol – zvyšování jazykové vybavenosti žáků základních škol pomocí rodilých mluvčích a zapojením škol do mezinárodních projektů“. Projekt je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Tento projekt se týkal žáků 5., 6., 7., 8. a 9. třídy. Jednou za čtrnáct dní přicházela do hodiny anglického jazyka rodilá mluvčí MARY, která vedla celou hodinu v angličtině. V rámci tohoto projektu naše žáky navštívil i jiný rodilý mluvčí – FELIX. Žáci se dozvěděli zajímavé informace o Felixově rodné zemi - Keni, o keňském školství, o aktuálním tamním politickém dění i o jeho zkušenostech z cestování po světě a životě v České republice. V poslední hodině navštívil žáky MICHAEL z Ghany. Seznámil žáky se svou rodnou zemí. V hodinách s rodilým mluvčím měli žáci možnost vyzkoušet a zlepšovat své komunikační dovednosti v anglickém jazyce, rozšířit si slovní zásobu a znalosti gramatiky i naučit se vnímat rozdíly ve variantách angličtiny. Kromě toho se žáci dostávali do situací, kdy se museli spolehnout sami na sebe a překonat ostych z konverzace s rodilým mluvčím. Právě tato skutečnost se zdála být největší překážkou.

9

Den dětí V pondělí 1. června uspořádala škola pro své žáky Dětský den. Na všechny příchozí žáky 1. stupně a mateřské školky čekalo plnění nejrůznějších úkolů, jako poznávání rostlin a zvířat, shazování kostek míčkem, prolézání tunelem, skákání přes kruhy, házení míčku do otvoru a další úkoly. Každé dítko dostalo na konci trasy odměnu. O zpestření dne se postarala Stanice ochrany fauny Hluk, která představila dětem dravé ptáky lišku. Do rukou se tak dětem dostala sova, orel a jiní dravci. Občerstvení pro žáky zajistil Červený kříž Březolupy.

Antonín Koňařík s orlem Výchovný koncert V pondělí 8. června vyjeli žáci 6., 7. a 8. ročníku se svými třídními učitelkami do Zlínské filharmonie na koncert Drum in Miloše Dvořáčka. Miloš Dvořáček se profesionálně zabývá hrou na bicí nástroje více než 20 let. V jednotlivých ukázkách představil hudební nástroje, uvedl nás do různých hudebních žánrů. Kladl důraz také na interaktivitu mladých posluchačů. Předvedl výjimečné vystoupení, roztančil celý sál. Za jeho výkon jej žáci odměnili potleskem ve stoje. Ve středu 10. června vyjeli na koncert s názvem Království Zlatého slunce v podání Miloše Machka žáci 1. stupně (1. - 5. ročník). V Království Zlatého slunce šlo všechno jako na drátku až do doby, kdy se král Dobromil rozhodl provdat princeznu Milenu. Když však Milena odmítla jako nápadníka podivného prince z Království černého mraku a vybrala si za manžela zahradníka Honzu, princ z Království černého mraku nejenže Honzu unesl, ale celé království i očaroval! Každá pohádka přece vždycky dobře skončí - zvítězí dobro a pravda ne silou a mečem, ale moudrostí a láskou!

Koncert 10

Jak jsme si vedli v soutěžích Název soutěže Počet žáků ve školním kole 20 Olympiáda v českém jazyce

Účastníci okresního kola Radim Hubáček Kristýna Vaňková

Olympiáda v anglickém jazyce Dějepisná olympiáda Zeměpisná olympiáda

Zuzana Bilavčíková 15

Matematická olympiáda Pythagoriáda

Martin Zábojník Anna Vaculíková Kateřina Kuklová Adéla Juráková Anna Vaculíková Kateřina Kuklová Zdeněk Andrýsek

Matematický klokan Přírodovědný klokan Sudoku

Výtvarná soutěž – EX LIBRIS 2015 (Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana)

všichni žáci v hodinách výtvarné výchovy

Autor: Žáci, 9. třída 11

Roman Bilavčík Barbora Pektorová Kristýna Slezáková Natálie Kročilová Michaela Kovačíková Kateřina Kuklová Zdeněk Andrýsek Martin Zábojník několik vybraných žáků

SPORT I letošní rok byl velmi bohatý na sportovní klání…

Bílovická laťka V úterý 21. dubna 2015 se uskutečnil XII. ročník Bílovické laťky. Soutěž pro žáky 2. stupně ZŠ ve skoku do výšky. V mladší kategorii získal:  Přemysl Kadlčík ze 7. třídy - 1. místo - výkonem 140 cm  Josef Mizera z 6. třídy - 3. místo - výkonem 130 cm Ve starší kategorii získala:  Veronika Stuchlíková z 9. třídy - 2. místo - výkonem 130 cm  Vít Střítežský z 9. třídy - 3. místo - výkonem 155 cm Všem děkujeme za reprezentaci školy a umístěným gratulujeme.

Starší kategorie: vlevo – Vít Střítežský

Florbal Po celý školní rok jsme hráli školní ligu v Uherském Hradišti. Soutěž se jmenuje ŽA-LI-FLO. Hraje se kategorie starší žáci (8. a 9. třída) a mladší žáci (6. a 7. třída). Hraje se třikrát 10 minut, hrají tak obě kategorie. Zápas pískají dva rozhodčí. Hrací systém je 4+1, což znamená 4 hráči a 1 brankář. Mladší žáci skončili na 3. místě se skórem 48:62 a s 10 body + Pavel Hubáček vyhrál 1. místo nejlepšího střelce (28 gólů) a Robin Hromeček 2. místo (16 gólů). Starší žáci na tom byli o něco hůře, umístili se na 6. místě se skórem 26:75. Žáci mají trénink každý čtvrtek od 14.30 hodin ve sportovní hale pod vedením pana učitele Masaříka. Mladší hráči: Pavel Hubáček, Robin Hromeček, Tomáš Masařík, David Brázdil, Lukáš Žák, Josef Mizera, Filip Grygar, Dominik Pekař, Václav Procházka… Starší hráči: Petr Gajdošík, Michal Paľo, Ondřej Vojtík, Vít Střítežský, Radim Hubáček, David Grygar, Jiří Řezník, Matěj Slavík …

12

Klukům gratulujeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy a přejeme mnoho úspěchů v dalších soutěžích.

Mladší hráči (zleva: Filip Grygar, Šimon Řezníček, Pavel Hubáček, Dominik Pekař, Tomáš Masařík, Josef Mizera a Robin Hromeček)

McDonald’ s Cup Tak se jmenuje tradiční fotbalové klání kluků a holek na 1. stupni ZŠ. Kdy mezi sebou zápasí fotbalové týmy formou malé kopané. Naši školu reprezentoval výběr starších žáků ve složení (Tomáš Hoferek, Lukáš Žák, Martin Kročil, Lukáš Řezník, Daniel Mezírka, Jakub Melichařík, Ondřej Slezák, Ondřej Gajdůšek a Jakub Brázdil). Mladší tým byl v následujícím složení (Jakub Postava, Adam Yassine, Jan Minařík, Jakub Duda, Oliver Parac', Miroslav Ondroušek, Jaroslav Řezníček, Martin Pekař, Patrik Šmíd. Oba zápasy se odehrály na umělé trávě stadionu Širůch ve Starém Městě v měsíci dubnu.

Mladší hráči (zleva: Jakub Postava, Oliver Parac', Adam Yassine, Jan Minařík, Jaroslav Řezníček, Martin Pekař, Jakub Duda, Patrik Šmíd, dole: Miroslav Ondroušek)

13

Naši školu opouští tito žáci: Jméno žáka Otto Bartoš Filip Baťa Zuzana Bilavčíková Michaela Blizňáková Vendula Geržová Radim Hubáček Nikola Hubáčková Vilém Kovář Dominik Mikulec Monika Mikulincová Barbora Pastyříková Radim Říha Matěj Slavík Ondřej Soukup Vít Střítežský Veronika Stuchlíková Kristýna Vaňková Ondřej Vojtík Martin Zábojník Michal Paľo

Škola Střední průmyslová škola Zlín - Technické lyceum Střední průmyslová škola Zlín - Elektrotechnik Obchodní akademie Tomáše Bati a VOŠE Zlín - Veřejnosprávní činnost Obchodní akademie Tomáše Bati a VOŠE Zlín - Cestovní ruch Střední Průmyslová škola Otrokovice – Analytická chemie Gymnázium Uherské Hradiště Střední průmyslová škola polytechnická - Grafik Střední škola průmyslová polytechnická Zlín - Mechanik Střední škola MESIT Uherské Hradiště - Obráběč kovů Střední umělecko-průmyslová škola Uherské Hradiště - Modelářství a návrhářství obuvi a módních doplňků Obchodní akademie Tomáše Bati a VOŠE Zlín - Cestovní ruch Střední průmyslová škola Zlín - Elektrotechnik Střední průmyslová škola polytechnická Zlín - Elektromechanik Střední průmyslová škola Zlín - Elektrotechnik Střední průmyslová škola polytechnická - Mechanik seřizovač Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Zdravotnický asistent Gymnázium a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Zlín Střední průmyslová škola polytechnická - Obráběč kovů Střední průmyslová škola Zlín - Strojírenství Střední škola MESIT Uherské Hradiště - Obráběč kovů

Dolní řada zleva: Dominik Mikulec, Radim Říha, Filip Baťa, Vilém Kovář, Ondřej Soukup, Radim Hubáček, Ondřej Vojtík, Matěj Slavík, Vít Stříztežský Horní řada zleva: Martin Zábojník, Monika Mikulincová, Barbora Pastyříková, Zuzana Bilavčíková, Vendula Geržová, Kristýna Vaňková, Michaela Blizňáková, Veronika Stuchlíková, p. uč. Radmila Mikulincová, Otto Bartoš 14

A máme to za sebou! Pocity z přijímacích zkoušek: …Ráno jsem se vzbudil s klidem a pohodou, o pět minut později se ale nervy dostavily. Nasnídal jsem se a vyrazil na cestu do Zlína. Na střední školu jsem dorazil 30 minut před zahájením testu. Byl jsem vynervovaný, sedl jsem si, napil jsem se a uchopil propisku. Šel jsem tam s tím, že buď to udělám, nebo ne, ale bez boje to nevzdám. Když jsem to dopsal, tak se mně ulevilo. Před matematikou jsem nebyl nervózní. Zdálo se mi, že český jazyk byl ale jednoduší než matematika. Co mě zaujalo, bylo to, že místo pana školníka je tam paní školnice. Netrpělivě jsem čekal na výsledky a byl jsem přijat. Od září teda nastupuji na Střední průmyslovou školu polytechnickou do Zlína – obor elektromechanik. Autor: Matěj Slavík, 9. třída …15. dubna jsem psal přijímací zkoušky na Gymnázium Uherské Hradiště. Když jsem tam došel, tak jsem byl strašně nervózní. Sedl jsem si do lavice. Nachystal jsem si potřebné věci k přijímacím zkouškám. Napil jsem se. Vysmrkal jsem se. Snědl jsem hroznový cukr. Došla do třídy paní učitelka. Rozdala nám testy. Přečetla pravidla, co se může a nemůže dělat. Řekla, ať do testu napíšeme evidenční číslo. Jakmile jsem dopsal testy, tak jsem odešel ze školy a jel jsem domů. Nakonec jsem při testech nedopadl špatně. Za týden jsem se dozvěděl výsledky. Hurá byl jsem přijat! Autor: Radim Hubáček, 9. třída …Pár měsíců zpátky jsme si vyplňovali přihlášky na střední školy, kam bychom chtěli jít. Jedna moje přihláška putovala na Střední polytechnickou školu do Zlína a ta druhá na Obchodní akademii do Zlína. Pár dní před přijímacími zkouškami nám přišel dopis ze školy, kterou jsme si vybrali na první místo. Takže mně došel dopis z Polytechnické školy ve Zlíně, ve kterém se psalo, že máme dojít 15. dubna, hned ráno, složit přijímací zkoušky. Celý týden jsem se učila, jak divá. Konečně přišel den zkoušek a my se ráno připravovali. Tu noc jsem se skoro vůbec nevyspala. Byla jsem moc nervózní, a proto se mi nedařilo usnout. Na přijímací zkoušky se mnou jela mamka, která čekala venku na lavičce. Přijeli jsme na školu včas, který jsem měla napsaný v dopise, co mi přišel. Hned u vchodu byl vyvěšený papír, kde byla napsána naše jména a třídy, kam se máme dostavit. Chvíli jsme čekali na chodbě a pak přišla paní a začala si nás volat podle abecedy. Jako první nám vše řádně vysvětlila a začali jsme psát. Na český jazyk i na matematiku jsme měli 60 minut. Čeština se mi zdála celkem jednoduchá, nebylo tam nic, nad čím bych dlouho váhala. Všemu jsem rozuměla a měla jsem vše vyplněno. O to horší byla matematika, kterou jsem nestihla celou. Některé příklady mi trvaly déle, než jsem se k nim dopočítala. Po dopsání přijímacích zkoušek se s námi paní rozloučila a popřála nám hodně štěstí. Výsledky jsme se dozvěděli přesně za týden ve středu 22. dubna. Nakonec jsem se dostala na Střední průmyslovou školu polytechnickou do Zlína – obor grafik. Autor: Nikol Hubáčková, 9. třída

15

Z TVORBY DĚTÍ LYŽAŘSKÝ VÝCVIK BRANNÁ 2015 Vzpomenu-li si na tu dobu, kdy jsem zapínala kufr, který byl narván k prasknutí, a slibovala rodičům, že se budu chovat slušně, protože je týden neuvidím, zasteskne se mi. Je to jako teď, co jsem si říkala, že se tam netěším a že tam budu týden s lidmi, se kterými si nemám ani co říct, ale nakonec to bylo přesně naopak. S lidmi, se kterými jsem sdílela 8 let třídu a nějak zvlášť jsem si s nimi nerozuměla, jsem najednou teď mnohem víc zadobře a mnohem víc si s nimi rozumím a upřímně, je mi líto těch, kteří se na to vykašlali, protože měli strach z lyžování, nebo se jim nechtělo, přišli o spoustu zážitků na celý život. V neděli 22. 2. 2015 v 10.00 hod přijel k naší škole autobus a rodiče nadšeni, že nás týden neuvidí, nám mávali při odjezdu do Jeseníků do Branné. Někteří byli plní očekávání, někteří plní strachu z lyžování. Hned když jsem nasedla do autobusu, netěšení vyměnila báječná nálada a začal nejlepší týden s mojí třídou. Nejen v autobuse, ale všude jinde nás neustále někdo fotil, některé momenty jsme si někteří docela vychutnali a udělali na paní učitelku pořádný ksichtík.  Po příjezdu do Branné nám pan učitel Masařík rozdělil pokoje (Doteď nechápu, proč kluci měli lepší pokoje než holky!) a všichni jsme si šli vybalit. Po nějaké době jsme šli na naši první procházku po místě, které jsme týden obývali, šli jsme na svah. Pro mě, protože lyžuji plus minus od svých 6 let, to bylo docela zklamání, jsem zvyklá na větší kopce, ale bylo to nakonec dobré, zalyžovala jsem si. Když nám paní učitelka Kubáňová řekla: ,,Teď se smějete, ale tenhle kopec budete sjíždět i půl hodiny a možná ho budete ještě nenávidět.“ Ano, opravdu nám v tu chvíli to přišlo směšné, ale na druhý den jsme poznali, oč jí šlo. Ať se ale snažila sebevíc, naše sebevědomí nekleslo a o tom, že lyžovat neumíme, nás stejně nepřesvědčila. Většina rodičů, řekla svým ratolestem, ať se snaží, aby byli v 1. družstvu. Myslím si, že se to všem podařilo, ale pak litovali, když viděli, jak volně si můžou lyžovat lidi ve 2. družstvu pod křídlem pana učitele Masaříka, zatím co my, někdy trpící přehnanými nároky paní učitelky, jsme se učili carving. Na snídaně, obědy a večeře jsme chodili do restaurace, ve které jsme byli i ubytovaní. Jídla byla dobrá, ale většina z nás se stejně pak dojídala trubičkami z místní cukrárny. Jeden den jsme šli na bowling s kulečníkem a na wellnes, ale i ostatní dny jsme se nenudili. Hráli jsme spoustu zajímavých a vtipných her. Večerka bývala většinou o půl desáté, ale na našem pokoji nešťastně už druhý den, končila večerka později. Naše spolubydlící měla totiž střevní problémy, takže u nás byly většinu noci paní učitelky a my jsme toho moc nenaspaly, než spolubydlící odvedly na jiný pokoj, to byla první a taky poslední oběť, která z kurzu musela odjet. Mimo jiné se žádné jiné úrazy nekonaly, chřipky a kašel úspěšně zdolali i ti, co na pokoji neměli funkční topení. Ve středu, protože to byl údajně nejkritičtější den, se odpoledne šlo na výlet do Ramzové. Tam jsme jeli vlakem a zpět jsme šli dobrých 8 km. Nebylo to špatné, šli jsme lesem okolo bunkru z 1. republiky. Lyžování samo o sobě bylo zábavné, jak bylo usouzeno, největší pokrok udělal Petr Gajdošík a samozřejmě všichni lidi ze třetího družstva, kteří na lyžích stáli ten týden poprvé. Všichni se určitě zlepšili a lyžování je bavilo. Na lyžařský kurz v Branné budu dlouho a hezky vzpomínat. Moc se mi líbil a myslím si, že naše paní učitelky, pan učitel a Jára si ho s námi taky užili. Autor: Karolína Popelková, 8. třída 16

Na lyžařský výcvik do Branné jsme odjížděli 22. února 2015 v deset hodin od školy. Než jsme odjeli, muselo se naložit naše vybavení a zavazadla, po naložení jsme konečně vyjeli. Cesta trvala necelé tři hodiny, ale nám to nevadilo. Po příjezdu do Branné začalo vybalování a uskladňování lyžařského vybavení, pak jsme se ubytovali. Já jsem byla na pokoji s Katkou a Sárou. Jakmile si všichni vybalili a dostatečně se oblékli, vyšli jsme na procházku po okolí. Prohlédli jsme si sjezdovku a pokračovali lesem nahoru a pak po louce dolů okolo vleku. Procházka trvala asi dvě hodiny, po příchodu na hotel, kde si všichni odpočinuli, byla večeře. Po večeři měli večerní program učitelé a byla to zábava, všichni se nasmáli a potom jsme šli do postele, protože o půl desáté byla večerka. Druhý den byl budíček v sedm hodin a o půl hodiny později byla snídaně. Po snídani bylo bodování pokojů, takže jsme si museli uklidit a po úklidu následoval odchod na svah a rozdělení družstev. Samozřejmě jsme si tam museli táhnout naše vybavení, ale učitelé řekli, že si ho tam pak můžeme nechat. Třetí družstvo se dopoledne učilo nejdříve takové základní věci, například zvednout a držet lyže ve vzduchu. Dopolední a odpolední výcviky trvaly vždy dvě a půl hodiny. Po dopoledním výcviku byl příchod na hotel, oběd a odpolední klid. Po odpoledním klidu se šlo zpátky na svah a třetí družstvo se učilo na laně zpevnit tělo, protože další den se mělo jít na pomu. Některým to nešlo, ale nakonec se to všichni naučili a naučili se i brzdit. Když výcvik skončil, vrátili jsme se na hotel, kde jsme až do šesti hodin měli odpočinek a čas na hygienu. Po večeři jsme měli chvíli čas na přípravu večerního programu, který jsme měli my sedmáci, byla to pantomima s pohádkou. Skončilo to remízou, následovala druhá večeře a odchod do postele. Druhý den výcviku jsme si koupili bodovku a potom se šlo na pomu, na které jsme měli vyjet až nahoru, když se všichni seřadili, učili jsme se zatáčet a přitáhnout jednu lyži ke druhé, některým to přitahování nešlo, ale naučili se to. Totéž jsme dělali i odpoledne, akorát jsme mohli nahoru vyjet i na sedačkové lanovce, bylo to dobré. Poslední hodinu jsme si jezdili, jak jsme chtěli. Po večeři se šlo na bowling. Byla to zábava, hodně jsme se nasmáli a ti co zrovna nebyli na řadě, hráli kulečník. Byli jsme tam asi dvě až tři hodiny. Ve středu jsme se učili otočit se na místě pomocí hůlek a trénovali jsme zatáčení. Odpoledne se jelo vlakem na Ramzovou a zpátky jsme šli pěšky, byla to sice dlouhá cesta, ale za to jsme viděli vojenské bunkry. Po příchodu na hotel jsme byli všichni unavení. Večerní zábavu měli osmáci, hráli jsme americkou svatbu a další hry, u kterých jsme se nasmáli. Ve čtvrtek se trénovali obloučky na páteční slalom, ale jenom dopoledne. Odpoledne jsme měli volno. Večer jsme šli do bazénu a ti co nechtěli, šli do vířivky nebo do sauny. V pátek dopoledne bylo volno a odpoledne jsme jezdili třikrát slalom, někteří spadli, ale rychle se zvedli a dojeli. Ten, kdo zvládnul, měl volno až do konce dne. Večer bylo rozdávání diplomů a pak následovala diskotéka v maskách, která trvala do desíti. Poslední den, neboli v sobotu, byl budíček o půl osmé, Po snídani jsme si měli sbalit kufry a vybavení, pak se mělo čekat venku na autobus. Jakmile jsme všechno naložili, vyrazilo se domů. Cesta domů mi připadala delší než cesta tam, ale i přesto jsem se domů těšila. Z lyžařského výcviku mám spoustu krásných zážitků a doufám, že si do Banné, nebo někam jinam zalyžovat ještě pojedu. Autor: Jana Šimíková, 7. třída

17

Od začátku školního roku jsem se těšila na tento den. 22. února v 10.00 hod jsme měli čekat před školou a vyrazit na lyžařský výcvikový kurz do Branné v Jeseníkách. Cesta probíhala dobře a za 2 a půl hodiny jsme dorazili na místo do Relax centra Kolštejn. Po rozdělení pokojů a ubytování jsme šli na večeři. Po jídle jsme se všichni sešli ve společenské místnosti a pan učitel Masařík nám přečetl řád. Nastala večerní zábava, hráli jsme hru, která se jmenuje poklička, o půl 10 nastala večerka, a tak jsme se odebrali na své pokoje a uložili ke spánku. Druhý den začal budíčkem v 7 hodin a 20 minut, později jsme spěchali na snídani. A pak vzhůru na svah. Rozdělili jsme se do 3 skupinek a šli lyžovat. Lyžovali jsme asi do půl 12 a ve 12 hodin jsme šli na oběd. Bylo odpolední lyžování a následovala večeře po té večerní program, který připravili sedmáci. V době večerky jsme se opět uložili do svých postelí. Další den jsme lyžovali jen dopoledne, prý je 3. den oddechový, takže jsme místo lyžování jeli 8 km vlakem do obce Ramzová a zpátky jsme šli pěšky. Po náročné cestě jsme byli unaveni, a tak jsme se šli nasytit večeří. Večerní zábavu jsme měli tentokrát mi 8. třída. Hráli jsme 3 hry, řekni, koho miluješ, ruky-nohy a americkou svatbu. Ve čtvrtek jsme dodrželi naši každodenní rutinu a večer šli do Welness centra, nebo na Billiard. A nastal pátek, poslední den lyžování. Místo dopoledního lyžování jsme měli závody ve slalomu a odpoledne volné jízdy. Sbalili jsme si lyže i lyžáky a dali si je na ubytovnu. Po večeři bylo vyhlašování cen za slalom a úklid pokojů. Potom jsme se šli připravit na karneval. Jak jsme byli v maskách, začala diskotéka. Večerka byla posunutá na 10.30 hodin. V sobotu ráno byl budíček posunutý až na 7.30 a snídaně v 8.00 hod. Potom jsme se už balili a uklízeli pokoje. Autobus nás vyzvedl v 10.00 hodin a pak jsme už vyrazili k domovu. Byl to dobrý lyžák a myslím, že na něho budeme všichni dlouho vzpomínat. Autor: Adéla Juráková, 8. třída

Lyžařský výcvik 18

JAK SE VIDÍM JÁ? (charakteristika) Jmenuji se Barbora Pastyříková. Narodila jsem se před patnácti lety ve Zlíně. Mám dlouhé tmavě hnědé vlasy a na mém obličeji vynikají velké zelené oči. Měřím 165 cm a mám světlou pleť. Většinou nosím rifle a jakékoliv tričko. Někdy přes něj přehodím košili, mikinu nebo svetr. Podle ostatních jsem někdy namyšlená a sebevědomá. Většinou jsem docela pesimistická. Nedokáži přesně určit, jaká jsem. Mé chování závisí většinou na mé náladě a náladě ostatních. Většina lidí říká, že jsem někdy až moc upřímná, nebo drzá. Někdy bývám egoistická. Často jsem ironická a sarkastická. Jsem v deváté třídě, takže jsem se rozhodovala, na jakou školu půjdu. První přihlášku jsem si dala na hotelnictví a cestovní ruch a druhou na obchodní akademii. Autor: Barbora Pastyříková, 9. třída Jmenuji se Martin Zábojník. Mám černé vlasy, černé oči, černé vousy. Postavu ani nevykrmenou, ani překrmenou. Jsem klidný, ale dokáži být i vznětlivý. Velice nerad jsem zbrklý, a proto raději přemýšlím dopředu. Lidé rádi pomáhají a já taky. Z toho lze usuzovat, že jsem i přátelský a taktní. I když je pravda, že i o mně, jako o všech se neustále povídá. Proč udělal tak málo práce, když… Moje skromnost a nesmělost jsou zajímavé vlastnosti, ale ani to by se nemělo přehánět. Občas přiznám chybu, i když je lepší být trošku umíněný. Čistotný ani zanedbávaný nejsem, jen mám něco blíž k čistotě. Rád odpočívám, cestuji a hraji si na počítači. Ve škole se mi daří. Jednička sem, dvojka tam, až na jeden předmět, kde může být i trojka. Jinak umím něco vypočítat, něco napsat, něco uvařit, umýt, sklidit a další takové drobné práce. Mám rád práci, ale jen s přiměřeným odpočinkem. Pořádný, trpělivý, důsledný jsem, jelikož jsou to vlastnosti značně namáhavé, tak moc často se jimi neřídím, ale občas ano. Jsem realista. Chtěl jsem se dostat na střední průmyslovou školu ve Zlíně, i když je to divné, tak jsem nevěděl na jaký obor. Chtěl bych pracovat ve Zlínské teplárně jako někdo, jehož název povolání jsem zapomněl. Autor: Martin Zábojník, 9. třída Jmenuji se Filip Baťa a mám 14 let. Kdybych měl vybrat tři vlastnosti, které mě nejvíce charakterizují, určitě by to byla spolehlivost, upřímnost a sebevědomí. Mezi mé špatné vlastnosti patří náladovost a urážlivost. Jsem střední sportovní postavy. Mám modrozelené oči a hnědé vlasy. Chodím do 9. třídy v Březolupech. Chtěl jsem se dostat na střední průmyslovou školu do Zlína na obor elektrotechnika. Výběr školy pro mě nebyl zrovna těžký, vybral jsem si podle toho, co chci v životě dělat a také podle kamarádů. Myslím si, že jsem docela kreativní. Narodil jsem se 8. července 2000 ve znamení blížence, tudíž jsem dle horoskopu velmi intelektuálně nadaný, komunikativní a originální se smyslem pro humor. I když někde píšou, že blíženci nejsou agresivní, já občas takový jsem a většinou se to odráží na situacích v rodině, občas se vytočím kvůli každé maličkosti a vždy musím mít poslední slovo. Mám rád své přátelé a rodinu, stále potřebuji být v kontaktu s někým, kdo mě zná a chápe. Věcí, které mám rád, je spousta. Většinou mě něco začne bavit, ale postupem času mě to omrzí. Ale v mém srdci rozhodně navždy zůstane hudba, filmy, fotbal a videohry. Nic moc bych na sobě měnit nechtěl, jenom aby ubylo špatných vlastností a těch dobrých přibylo. Autor: Filip Baťa, 9. třída 19

Jmenuji se Zuzka Bilavčíková a světlo světa jsem spatřila před patnácti lety v porodnici ve Zlíně. Už odmala žiji v Bohuslavicích. Do mých osmi let jsme bydleli v jednom domě s babičkou a dědou, ale pak jsme se přestěhovali do domu po prababičce hned vedle, kde bydlíme doteď. Doma máme hodně zvířat, proto jsem si k zvířatům vybudovala vztah již odmalička. Když jsem byla malá, chodila jsem do různých tanečních kroužků. Nejvíc mě bavily asi mažoretky, které již nenavštěvuji. Jako malá jsem měla sen, že budu dělat něco se zvířaty. Chtěla jsem být veterinářka, ošetřovatelka v ZOO, nebo dokonce i zpěvačka, ale to už mě dávno přešlo a teď v deváté třídě mám již trochu jiné představy. V budoucnu bych chtěla být právnička, nebo archeoložka, vlastně si ještě nejsem jistá. Moje postava je vyšší, měřím asi 170 cm. Jsem světlejší typ, moje pleť se v létě příliš neopaluje. Můj obličej je spíše hranatý a široký, ale mám vysoké čelo. To vše doplňují tmavě plavé vlasy a modré oči. Vlasy ráda nosím rozpuštěné, nebo zapletené do copu. Ráda nosím pohodlné oblečení a nemám nějaký styl, který si výhradně oblékám. Moje povaha je různá, rodiče říkají, že jsem ,,flegmoš“, ale podle mě jsem spíš melancholik, těžko říct. Jsem spíše klidná a přemýšlivá, ale umím se i rozzlobit, ale to mě většinou brzy přejde. Jsem uzavřená spíše do sebe, ale když mě někdo lépe pozná, jsem přátelská. Většinou jsem nesmělá a moc toho nenamluvím, ale nebojím se říct svůj názor, avšak kvůli nižšímu sebevědomí si za ním málokdy stojím. Čeho mám vždy dostatek, je smysl pro humor. Dokáži přiznat chybu, ale nic moc si nenechám líbit. Mezi mé špatné vlastnosti patří určitě i lenost a nerozhodnost, ale jsem pořádná. Ve škole mě baví angličtina a dějepis. Mými koníčky jsou sport, hra na klavír i na kytaru. Ze sportu mám nejradši krasobruslení, tenis a kickbox. Mým oblíbeným zvířetem je kočka, odjakživa mám strašně ráda kočky. Dále ráda poslouchám hudbu a cestuji. Touto slohovou prací jsem se sama sebe snažila vylíčit ve všech barvách a snažila jsem se přiznat i svoje špatné vlastnosti. Hodně jsem se řídila podle toho, co o mně říkají ostatní, protože je těžké vidět sama sebe a přiznat všechny svoje špatné i dobré vlastnosti. Autor: Zuzana Bilavčíková, 9. třída

Autor: Žáci, 9. třída

20

BEZ PŘÁTELSTVÍ NESTOJÍ ŽIVOT ZA NIC! (úvaha) Co je to vlastně přátelství? Přátelství je něco, co nás dokáže povzbudit a zlepšit nám náladu. Pravé přátelství si musíme vybojovat. Nejde jen někomu položit otázku, budeš se se mnou kamarádit? Přítel, který chce být tvým pravým kamarádem, ti nedokáže po pár dnech přátelství říct, že už se s tebou nechce kamarádit. I kdybych měl milion korun, tak si pravého kamaráda nekoupím. Na co je někomu kamarád, který ho za zády pomlouvá? Myslím si, že pravý přítel je takový, který nás dokáže i v nejhorších chvílích povzbudit a zlepšit nám náladu. To budu mít raději jen jednoho pravého kamaráda než deset falešných, kteří jen předstírají, že jsou mí nejlepší přátelé. Kamarád, se kterým se seznámím třeba jen na facebooku, ale nikdy jsem ho neviděl osobně, nemůže být mým pravým kamarádem, protože ani pořádně nevím, jak vypadá, jak se chová a ani nevím, jestli by dokázal být mým kamarádem. Pravý přítel je takový, kterému se můžu svěřit i s vlastními problémy a on to pochopí a nikomu jinému o tom neřekne. Myslím si, že bez přátelství je život na nic. Autor: Štěpán Binar, 8. třída

Autor: Žáci, 8. třída

Autor: Žáci, 9. třída

Co je to přátelství? Myslím, že přátelství je nejlepší druh vztahu. Přátelství je víc než nenávist, dokonce víc než láska. O lásce bylo natočeno nespočet dojemných filmů, ale jaké populární filmy jsou jenom o přátelství? Pravý přítel nemusí mít hromadu peněz, nemusí být populární nebo mít spoustu času. Mnohem lepší jsou přátelé, kteří vždycky stojí při mně. Na co mi budou přátelé, kteří mi sice na narozeniny koupí krásný dárek, ale když uvidí první překážku, tak běží maraton opačným směrem? Takoví lidé nejsou přátelé a nikdy ani nebudou. Raději budu mít jednu pravou kamarádku než sto falešných. Bez pravých přátelství je život jako jít nakupovat bez peněz, můžete se sice dívat, ale vždycky budete závidět těm, co platí. Když sem byla menší, měla jsem přátele, které jsem měla ráda a myslela jsem si, že jsou praví, že jim můžu věřit, dost naivně jsem si myslela, že mě nepomlouvají za zády. Teď jsem ale poznala pravé přátele, nezáleží totiž na tom, jak dlouho někoho znáte, ale jak moc jsou schopni se za vás obětovat, umí mě podržet i v těch nejhorších chvílích a jsou v mých nejlepších vzpomínkách. 21

Dobří přátelé se hledají špatně a musíme potkat hodně těch obyčejných, abychom našli ty výjimečné, se kterými si vždycky budeme rozumět, a budou nás chápat. Jsou lidé, kteří jsou od nás kilometry, a vidíme je maximálně dvakrát za rok, ale máme je radši než ty, které vidíme dennodenně. Nejhezčí přátelství mají podle mě děti ve školce, nemají žádné starosti, právě tehdy jsou k sobě upřímnější, než kdy v životě budou, ještě nemají žádné předsudky. Ano, děti jsou sobecké a nespolehlivé, ale ví, co chtějí. Když z dětí vyrostou v nespokojené dospívající, tak přátelství prochází opravdovou zkouškou, protože se nejvíc mění. Dospělí už nemají tolik přátel a jejich přátelství je už platonické a spíš ze zkušenosti. Mezi staršími manžely se láska později taky promění v přátelství. I přestože někteří říkají, že přátelství je jenom druh lásky, já si myslím, že láska je jenom druh přátelství. A co je moje strana přátelství? K lidem jsem taková, jací jsou oni ke mně. Trvá roky vybudovat přátelství a ve vteřině ho můžeme ztratit, ale stojí to zato. Nejlépe strávený čas je s přáteli a kdo si to nemyslí, nikdy žádné neměl. Přátelé jsou ti lidé, kvůli kterým každé ráno vstanu a mám chuť žít. Autor: Věra Husková 8. třída MOJE POUZDRO Moje pouzdro má tvar obdélníku. Barva je černá a bílá. Na vrchní straně je velký žlutý smajlík. Tvoří ho přihrádky. Dvě z nich mají gumičkové úchyty na pastelky, pera a tužky. V třetí je kapsička, ořezávátko, guma a pravítko. Na výšku měří dvacet a půl centimetru, na šířku čtrnáct centimetrů a na hloubku tři a půl centimetru. Toto pouzdro je velké, přehledné a dobře organizované. Autor: Josef Mizera, 6. třída Moje pouzdro má na výšku 9 cm, na délku 20 cm a na šířku 7 cm. Má oválný tvar, zapíná se na zip a je vyrobeno z modrého a hnědého textilu. Z obou stran je potištěno obrázky běžících koní, logem výrobce a heslem výrobce napsaným v angličtině. K jezdci na zipu je připevněný kovový plíšek s anglickým nápisem. Po rozepnutí zipu mám uvnitř hlubokou kapsu bez organizéru. S pouzdrem jsem spokojená, i když je staré a mám v něm věčný nepořádek, stále slouží dobře. Autor: Anna Vaculíková, 6. třída Mé pouzdro má tvar kvádru, má 20 cm na délku a 15 cm na šířku a je vysoké asi 6 cm. Moje pouzdro se otevírá červeným umělohmotným zipem, je vyrobeno z textilu. Uprostřed je obrázek princezny a přes celou plochu má spoustu kytiček. Když rozepnu zip, otevřu čtyři organizované přihrádky na tužky, pera, pastelky, propisky a nůžky. Dva vnější organizéry se rozvírají a z vnější strany jsou plastová pouzdra na rozvrh a jiné malé pomůcky. Autor: Lucie Kolková, 6. třída

Autor: Žáci, 7. třída 22

KDO JE MI V ŽIVOTĚ VZOREM A PROČ? (úvaha) Dlouho jsem nad touhle otázkou přemýšlela hlavně kvůli tomu, že v životě nemám jen jeden vzor. Mezi mé vzory patří například mí rodiče, prarodiče a dokonce když jsem si četla životopis mé babičky, tak ji hodně obdivuji, protože neměla lehký život. Jelikož mým koníčkem je sportovní střelba, tak mám i v tomhle ohledu svůj velký vzor, kterému bych se chtěla v budoucnosti vyrovnat. Mezi mé velké vzory patří trojnásobná olympijská vítězka Kateřina Emmons. I přestože Kateřina začala střílet ve svých čtrnácti letech, tak se do svých osmnácti stihla vyhoupnout na samou špičku světového žebříčku. Ale nejvíce mne zaujal příběh jejího manžela Mattewa Emmonse. Proč právě Matt? Proč píši o Američanovi, přestože i my v České republice máme spoustu dobrých střelců? Asi kvůli jeho životnímu příběhu a hlavně jeho vytrvalosti. Matt je jeden z nejlepších střelců na světě a dostal se i na ty největší světové závody. Ale i nejlepším střelcům se nemusí pokaždé dařit. Na olympiádě v Athénách se Matt probojoval do finále a už bylo skoro jisté, že bude novým olympijským vítězem, ale při své poslední ráně se strefil soupeřovi do terče, takže jeho rána byla hodnocena za nula bodů a Matt se z prvního místa propadl na osmé. Něco podobného se stalo i na olympiádě v Pekingu. Přestože již měl stříbrnou medaili ve střelbě z malorážky vleže, tak ve své druhé disciplíně zopakoval kolaps z minulé olympiády. Matt opět ve finále vedl o několik bodů a každý ho považoval za vítěze, ale jeho poslední rána se mu nepovedla, tak se propadl na čtvrté místo. Ale Matta v životě čekal těžší boj. Diagnostikovali mu rakovinu štítné žlázy. Ale Matt se vyléčil a pokračuje ve střelbě dál. Na Mattowi se mi líbí to, že i když mu život postavil hodně překážek do cesty, tak se jim dokázal vyhnout a s klidem je přejít, aniž by ho to poznamenalo. Mně kdyby se na závodech stalo to samé co mu, tak bych si přestala věřit, byla před každým závodem velmi nervózní, což si myslím, že by vedlo jen k neúspěchům, ale Matt se dokázal nad všechno to povznést a teď nadále vyhrává i ty nejvyšší světové a republikové soutěže. Tak právě proto jsem zařadila Matta mezi své velké životní vzory a chtěla bych být tak dobrý střelec a bojovník v životě, jako je on. Autor: Kateřina Kolková, 8. třída

Autor: Žáci, 8. třída Kdo je vlastně můj vzor? Když jsem nad tím přemýšlela, tak mě napadli lidi jako Selena Gomez, Katy Pery nebo třeba Taylor Swift. Ale když jsem se nad tím pořádně zamyslela, tak jsem přišla na to, že můj největší vzor je moje babička. Jaká vlastně byla? Moje babička Anička byla strašně hodná a milá. Měla krásné, krátké, vlnité hnědé vlasy a oválný obličej. Byla menšího vzrůstu. Nejraději nosila fialovou zástěru. Málokdy se mračila, skoro pořád se smála. Bydlela v Mistřicích v malém domečku. Moc často jsem tam nejezdila, protože jsem se tam bála. A proč jsem se tam vlastně bála? Protože můj děda v tom domě, kde bydlela babička, spáchal sebevraždu. Jednou když jsem tam byla na prázdninách, tak jsme si s babičkou hrály na princezny. Já jsem babičku učesala a šly jsme na ples. Babička mě strašně rozmazlovala. Pokaždé když jsem se v noci probudila, tak se mě ptala, jestli nemám hlad, že kdybych chtěla, tak mi usmaží řízky. 23

Většinou jsem se probudila kolem 3. hodiny ráno, jelikož jsem už pak nemohla spát, tak jsme se s babičkou dívaly na ,,Volejte Věštce“. Nebo mi babička často povídala, jak byla maminka zlobivá, nebo jak si mamka poprvé dovedla domů taťku. Bohužel před rokem náhle babička zemřela. Ale jsem ráda, že než umřela, tak mi darovala řetízek. Přijde mi, že když ho mám na krku, tak je to, jako by byla pořád se mnou. Byla to úžasná žena, která celý život dřela. Každý by si měl své babičky vážit, protože je to to nejcennější, co v životě máte. Autor: Dominika Podlasová, 8. třída

Autor: Žáci, 9. třída Kdo je můj vzor? Mým vzorem je můj bratr. Můj bratr není nějak známá osobnost ani se zde nebudu rozepisovat, co pro mě udělal, protože naše rodinné problémy nemusí nikdo řešit, ale vážím si ho jako člověka a hlavně jako mého bratra. Proč je mi vzorem zrovna můj bratr? Můj bratr mě nejen vždy podpořil, ale dokázal něco, co každý nedokáže a jeho upřímnost a čestnost ho dotáhne daleko. Můj bratr byl vždy velmi chytrý a už, co nastoupil do první třídy do Jarošova, byl jeden z nejchytřejších a paní učitelka na něho nedala, protože vše hned uměl a písemky, pracovní listy a takové věci měl hotové první. Jelikož to byl malý, hravý kluk, tak nevydržel chvíli sedět, takže měl mnoho poznámek. A paní učitelka nezvládala, že Jirka má samé jedničky a zároveň zlobí, tak se Jirkovi snažila dávat těžší úlohy, než měli ostatní, a to tak bylo do druhé třídy, než moji rodiče dali Jirku na ZŠ UNESCO, zde se dal do výběrové jazykové třídy, kde ho zaměstnali, jak potřeboval a bylo to tam těžší. Takže se soustředil na učivo a až do deváté třídy měl samé jedničky. Šel na střední průmyslovou školu, protože chtěl nějakou školu, kde bude maturita, druhého ročníku byl rozhodnutý, že na vysokou školu nepůjde, ale ve třetím ročníku se rozhodl, že půjde na programátora. Dostal se na obě vysoké školy, na které se hlásil a nakonec si vybral Brno. Šel tam se svými čtyřmi kamarády, kteří tu školu nezvládli a museli odejít, on jediný z nich se tam udržel a teď je ve třetím ročníku a pomalu se připravuje na bakalářské zkoušky. Takže nejenom, že se o mě už od malička staral, ale je i velmi nadaný a samostatný. Jaký je konečný názor na můj vzor? Myslím, že jsem si vybrala dobře, ne každému to přijde zrovna jako vzor, ale mně ano a to je to hlavní, protože já vím, že on je člověk, na kterého se mohu vždy obrátit, vždy mě podrží a chtěla bych dokázat to co on. Autor: Lucie Juráková, 8. třída

24

MŮJ KAMARÁD (charakteristika) Osoba, o které budu psát, se jmenuje Monika Křůmalová. Je jí 14 let a chodí do 7. třídy na Základní školu v Březolupech. Je vysoká asi 160 cm, má delší světle hnědé vlasy a protáhlejší obličej se zelenýma očima. Má štíhlou postavu. Nosí brýle. Je kamarádské povahy. Když ji o něco požádám, tak vím, že se na ni mohu spolehnout, není lakomá a ráda si povídá. Ráda jezdí na bruslích kolečkových i zimních a někdy i na kole. Mezi její záliby patří i plavání, vaření a pečení nebo třeba práce na zahrádce a procházky. Je to moje nejlepší kamarádka a doufám, že budeme kamarádkami ještě dlouho. Autor: Jana Šimíková, 7. třída Osoba, kterou budu popisovat, se jmenuje Jana Šimíková. Je jí 13 let. Chodí se mnou do třídy na Základní školu v Březolupech. Bydlí na Šarovech. Jana má střední postavu, hnědé oči a hnědé dlouhé vlasy. Je milá, ochotná, ráda se směje, dobře se učí, ale někdy se také rozzlobí. Ráda jezdí na kole, kolečkových bruslích. Ráda vyšívá, kreslí, luští osmisměrky a pomáhá na zahrádce. Se svým taťkou a sestrou chodí na ryby, které také ráda připravuje. Chodí do hasičského kroužku, kde plní zajímavé úkoly. Ráda vyrábí různé výrobky, např. náramky, hračky. Je to moje nejlepší kamarádka, která mi v nouzi pomůže. Autor: Monika Křůmalová, 7. třída Můj kamarád se jmenuje Tomáš Petrů. Chodí se mnou do 7. třídy na Základní školu do Březolup. Tomáš je středního vzrůstu. Má krátké hnědé vlasy a modré oči. Mezi jeho koníčky patří hraní počítačových her, chodí ven a jezdí na kole. Mezi jeho oblíbené předměty patří informatika a zeměpis. Učí se dobře a při vyučování je pozorný. Je přátelský a rád pomůže, ale také si hodně vymýšlí. Má bujnou fantazii a myslím, že by mohl být dobrý spisovatel. Je to můj nejlepší kamarád od 5. třídy a doufám, že nám kamarádství vydrží. Autor: Jan Valouch, 7. třída

Autor: Žáci, 9. třída

25

ČÍM BYCH CHTĚL/A BÝT A PROČ? (úvaha) Čím bych chtěla být a proč? Jsem žákyně 8. třídy Základní školy v Březolupech. Bude to možná znít vtipně, ale tohle téma na slohovou práci jsem si vybrala, aniž bych já sama věděla, na jakou školu chci jít. Všichni si prošli dětskými sny. Některým, nebo spíše většině už došlo, že povolání princ, princezna nebo kosmonaut nejde lehce zrealizovat a bude jednodušší se rozhodnout pro nějakou střední školu, nebo učiliště. V poslední době se nás na to, kam chceme jít na školu, ptá hodně lidí. Někteří odpovídají přímo, někteří obloukem, ale většina stejně řekne: ,,Ještě nevím.“ Protože ani netuší, kam by mohli jít. Spousta lidí ani neřekne pravdu, protože se bojí názorů a začali by o sobě hned pochybovat. Všichni jednou budeme chtít slušnou práci. Práce by měla splňovat dvě podmínky – měla by být slušně placená, ale především by nás měla bavit. Jak ale mají vážně uvažovat 14leté děti a jejich rodiče nad výběrem školy? Vždyť přece nevíme, co bude zítra natož za 10, 20 let. Nevíme, co nás bude bavit a už vůbec ne, jestli z vybraného vzdělání najdeme vůbec uplatnění... Je to složité, ale myslím si, že doba, ve které budeme pracovat, si spíše žádá lidí, co umí něco rukama a ne věčných studentů. Nevím, čím chci být, ale vím jedno. Nechci být zavřená někde v kanceláři, ale chci být mezi lidmi a zažít občas nějaký adrenalin. Doufám, že se během tohoto roku správně rozhodnu, budu mít jasno a nebudu litovat, nedej bože přecházet ze školy na školu. Autor: Karolína Popelková, 8. třída Když jsem byla ve školce, chtěla jsem být veterinářkou, protože miluji zvířata. Když jsem byla asi ve 3. třídě, byl u nás zedník a od té doby jsem chtěla být zedníkem. Když mi bylo 11 let, chtěla jsem být učitelkou, ale teď, když se už příští rok budu muset rozhodnout, kam na střední školu půjdu, váhám. Musím se řídit podle toho, co se využije, ale hlavně podle toho, co mě baví. Jenže toho je hodně, tanec, přírodopis, matematika a úplně nejvíc miluji zvířata, a tak se mi vrátil můj sen z dětství, být veterinářkou. Původně jsem chtěla jít na Gymnázium do Uherského Hradiště a odtud do Brna na Mendelovu univerzitu. Ale kam chci jít teď? A co bych chtěla v životě dělat? Chtěla bych jít na Tauferovu odbornou školu veterinární do Kroměříže. Ale kam dál? To ještě nevím, ale rozhodně něco se zvířaty. Myslím, že jsem už rozhodnuta, ale možná své rozhodnutí ještě změním. Nicméně mám ještě jeden rok čas, ale prozatím jsem rozhodnutá a půjdu za svým cílem, splnit si sen. Autor: Adéla Juráková, 8. třída

Autor: Žáci, 7. třída

Autor: Žáci, 5. třída 26

Snad každý už si v životě položil otázku: ,,Čím bych chtěl být?“ nebo ,,Co bych chtěl v životě dělat?“ Ať už je to povolání, nebo jen koníček pro zábavu, je to to, co člověka baví, naplňuje. Já bych chtěl být cestovatelem a kameramanem. Vyjet někam do světa a natáčet dokumenty o různých zajímavostech. Líbil by se mi třeba výlet na Aljašku, natáčet medvědy a jejich život, nebo expedice za Polární kruh, pozorovat a dozvědět se něco o polární záři, nebo o ledních medvědech. Pak je tu otázka: ,,Proč bych tím chtěl být?“ Na tuhle otázku se dá odpovědět jen málo způsoby: ,,Protože mě to baví a naplňuje, nebo pro peníze.“ Já preferuji tu první možnost, protože práce, za kterou bych měl dost peněz, a nebavila mě, by nestála za nic. I když je povolání cestovatele s kamerou náročnější než ostatní povolání, i přesto doufám, že se mi jednou splní. Autor: Štěpán Vyoral, 8. třída JAK BYCH CHTĚL/A PROŽÍT LETOŠNÍ PRÁZDNINY? (úvaha) Co bych chtěla dělat o prázdninách? Tak já už mám celkem tyto prázdniny naplánované, ale málokdy mi moje plány vyjdou. Jelikož budu asi každou neděli na závodech, jak mi řekla moje trenérka a budu mít ještě tréninky, tak mi nějak moc času nezbude. Někdy na začátku prázdnin bychom s rodinou měli letět do Řecka. Ale nějak se mi tam nechce. Proč? Protože chci jezdit na závody, vlastně musím, když odjedu, tak nebudu moct. O letošních prázdninách bych chtěla jet k babičce a k tetě. Jelikož jsem to minulé prázdniny nestihla. Hlavně k té babičce, protože tam jezdím strašně málo, ale pokaždé když tam jedu na prázdniny, tak si to moc užiji a odpočinu si. Doufám, že tento rok pojedu na Pálavu a vezmeme si tam kola, stejně jako minulý rok. Protože tam prostě jedeme dvacet kilometrů a žádný kopec, co tady není zvykem. A co bych chtěla ještě dělat o prázdninách? Chtěla bych chodit s kamarádkami a kamarády ven, ale to bývá často hodně těžké. Protože když jsou prázdniny, tak je pořád někdo odjetý a je složité se domluvit. Doufám, že se mi nějaké mé plány splní, ale aspoň vím, že se nebudu nudit. Přála bych si, aby se mi tahle prázdniny vydařily a abych si je pořádně užila. Autor: Eliška Vítková, 8. třída

Autor: Žáci, 8. třída

Autor: Žáci, 4. třída

Čím rychleji utíká čas do prázdnin, tím více přemýšlím, jak je asi strávím. Jestli pojedeme k moři, kempovat, nebo potkám nové kamarády. Mé plány na prázdniny dopadnou vždy stejně, splním si snad jen jednu věc. Minulé prázdniny byly asi ze všech nejlepší. Byly skvělé a opravdu nezapomenutelné. Třeba když jsem o prázdninách byla poprvé na koncertě, nebo když u nás spala pořád má nejlepší kamarádka Domča. 27

Opravdu se nemohu dočkat léta. Líbí se mi, jaké prázdniny máme i u nás doma. Bazén, posezení u něj a hromada kamarádů u nás doma. No, kdo by se zase netěšil na prázdniny? Ale zpět k tématu, mám tolik plánů na prázdniny, že nevím, jestli to všechno zvládnu. Jelikož v květnu jsme byli v Turecku, odpočinula jsem si a užila jsem si to tam nepopsatelně! Léto bych chtěla trávit asi víc s mými kamarádkami, protože jsou na mě naštvané, že jsem s nimi o prázdninách nebyla, jelikož jsem nebyla doma. Na prázdninách miluji to, že jsme celá rodina pohromadě (teda většina). Všichni odjedeme k dědovi do Rakouska, kde se koupeme v bazénu, nebo chodíme na procházky. Opravdu se těším na mého strýce, který nás vždy baví svými vtípky. Je to opravdu nádherné, jenže když je velké horko, tak nám nezbývá nic jiného, než se chladit v bazénu, nebo se schovat dovnitř. Nevím, jestli tady píši rovnou k tématu, ale to, že chceme jít s Nikčou na skatepark do Zlína a spát u mojí babičky, by vás asi už moc nezajímalo. Na prázdniny se opravdu těším! Autor: Veronika Zlámalová, 8. třída Letošní prázdniny bych chtěl prožít v klidu, v dobré náladě a hlavně ve štěstí. I když vím, že letošní prázdniny prožiji asi hodně podobně jako ty minulé, ale i tak doufám, že se hodně věcí změní. Proč chci lepší prázdniny než minulý rok? I když jsem minulý rok prožil spoustu nových zážitků, tak jsem se dost často nudil a nevěděl jsem, co mám dělat, ale vždy jsem si našel něco zábavného na práci. Takže doufám, že letošní rok se to změní a já si užiji prázdniny. Co bych chtěl dělat? Tak to záleží na počasí venku, když bude hezky, tak bych asi byl venku s kamarády, ale pokud bude venku pršet, tak bych nejraději pomáhal rodičům doma. Dovolenou bych nejraději prožil v dobré náladě, v pěkném slunečném počasí a hlavně, aby se všichni vrátili zdraví. Shrneme-li to do jednoho souvětí, takže doufám, že prázdniny a celou dovolenou přežiji ve zdraví a štěstí. Autor: Zdeněk Andrýsek, 8. třída

Autor: Žáci, 4. třída

Autor: Žáci, 8. třída

Na prázdniny se jako každoročně hrozně těším. Konec školního roku už bývá často taky pohodový, protože jezdíme na různé výlety a je taková ta letní nálada. Na co se vlastně tak těším? Hned na začátku prázdnin pojedu na moji první dovolenou do zahraniční a to přímo do Řecka! Nejlepší na tom je, že mi rodiče řekli, že si mohu vybrat kam, jestli pojedeme, nebo poletíme a datum vybírám z větší části taky já. Kam, že to chci? Chtěla bych na ostrov Zakyntos, protože se tam vyskytují mořské želvy a celý ostrov mi přijde krásný. 28

Po návratu z dovolené, to ještě nemám moc jisté ale, chtěla bych toho stihnout hodně. Hlavně bych se chtěla zlepšit v angličtině. Takže možná v průběhu prázdnin navštívím jazykový tábor. A co dál? Pokud nebudu mít takové štěstí a nic se mi nepodaří najít, tak si ve volném čase budu angličtinu procvičovat. Dále bych chtěla jet na nějaký tábor s kamarádkami, jenom takový pohodový bez jakéhokoliv zaměření. Ke konci prázdnin pojedeme na oddechovou dovolenou na Pálavu, dále si chci vyhradit čas na svoje přátele. Musím vyjet s kamarády nakupovat, nebo na koupaliště. Chci se taky někam vypravit na kole, pokud to ovšem horké letní počasí dovolí. Mezi vším tímhle zmatkem chci ještě trochu běhat a posilovat. O prázdninách budu mít rozhodně, co dělat, i když nemám přesné plány, vůbec mi to nevadí. Nedělá mi problém se prostě sbalit a do půl hodiny jsem pryč. Taky uvidím, co mi život přinese. Jen jedno vím jistě, že se budu mít dobře a prázdniny si užiji naplno! Autor: Věra Husková, 8. třída ZAPOMÍNÁNÍ fejeton Zapomínání je strašná věc, protože ji nemůžeme ovlivnit. Zapomíná úplně každý a třeba já celkem často. Pamatuji si jenom samé hlouposti a důležité věci se mi z hlavy vytratí. Ve škole se za zapomínání trestá, buď dostanete pětku, nebo poznámku. Jen málokterý učitel vás omluví. A tak se i nejlepším žákům může v ,,žákajdě“ objevit červený text: ,,Zapomněl domácí úkol.“ Také se všem jistě stává, že ztratí klíče, brýle nebo mobil. Jen si vzpomenout, kde jste ho dali. A potom zjistíte, že mobil máte v kapse, klíče v batohu a brýle přímo na čele. Takové zapomínání je ale pro ostatní vtipné, aniž by si uvědomili, že jim se to stává také. Na zapomínání je nejhorší to, že je zrádné. Zapomenete to nejdůležitější, a když chcete na něco, nebo na někoho zapomenout, tak to prostě nejde. Autor: Adéla Juráková, 8. třída Zapomínání je někdy dobré, ale někdy zase ne. Dobré je třeba, když chceme zapomenout na špatnou minulost, nebo na nějaké lidi. Ale většinou se nám to stejně nepodaří. Protože když se snažíme zapomenout, tak nad tím přemýšlíme ještě víc. Ale hodně špatné je, když zapomeneme, co máme koupit, kdy nám jede autobus, nebo kam jsme jen dali ten zatracený sešit. Zapomínání, nebo-li selhání paměti, je mnohdy ale taky hodně vtipné. Třeba když mamka chodí po domě, hledá mobil a nemůže ho nikde najít. Ptá se všech, koho v domě potká, jestli ho náhodou neviděli. Ale většinou všichni řeknou, že ne. A pak zjistí, že měla mobil na tom místě, kde předtím seděla a jen se začne smát. Mě třeba někdy naštve, když si pro něco jdu a zapomenu, pro co jsem šla. A prostě za nic na světě si nemůžu vzpomenout, pro co jsem zatraceně šla. A potom nad tím další hodinu přemýšlím, co jsem si to vlastně chtěla vzít, ale stejně si nikdy nevzpomenu. Ale tohle zná určitě každý. S pamětí je to hodně těžké. Říká se, že mozek si všechny informace skladuje. Ale jsou chvilky, kdy je prostě nadlidský úkol zjistit, v kterém koutku jsou uloženy. Autor: Eliška Vítková, 8. třída

29

MŮJ OBLÍBENÝ PŘEDMĚT fejeton Je těžké říct, co je můj nejoblíbenější předmět, protože mě baví od všeho trochu. Třeba taková čeština, ve které neumím vůbec pravopis a mnohdy ze své nepozornosti udělám chybu i v tom nejprimitivnějším vyjmenovaném slově, ale jakmile máme psát nějakou tu slohovku, nebo něco zarecitovat, či popsat, tak mívám splněno jako první. V matice bojuji asi nejvíce ze všech předmětů. Když rozepisuji složité příklady, které jsou mnohdy přes půl stránky, tak si připadám jako nejchytřejší člověk na zemi, ale málokdy mi to nadšení vydrží dlouho, protože po pár dalších spočítaných řádcích zjišťuji, že jsem někde udělala chybu, tak musím začínat od znova. Přírodopis, zeměpis, dějepis, chemie a fyzika jsou zase předměty, do kterých se stačí našprtat před písemkou a pak to zase stejně rychle zapomenout. Ale nejlepší na těhle předmětech je to, že se v nich dozvím spoustu zajímavých informací. A pak tu jsou už jenom oddechové hodiny jako je tělocvik, občanka, pracovky a výchova ke zdraví, ve kterých si vždy odpočinu. Když se nad otázkou co je můj nejoblíbenější předmět zamýšlím čím dál víc, tak docházím na to, že to bude ten předmět, do kterého se nemusím moc učit. Autor: Kateřina Kolková, 8. třída Mým „oblíbeným“ předmětem je matematika, protože v tomhle dokonalém předmětu mám samé krásné známky. Dále mám matematiku ráda, protože v písemkách je velký rozdíl mezi 1 a -1. Taková malá čárka před číslem nám může hezky pokazit známky i náladu. Matika předpokládá, že jsme roboti a nemůže se nám stát, že bychom se třeba spletli, nebo dokonce přepočítali. Všichni známe ten úžasný pocit, když dostaneme za tři a jásáme, že jsme prošli. Moji rodiče to ale vidí jinak. Prý jsem totálně blbá a neschopná. No, nechci nikoho urážet, jenže většina naší třídy je na tom ještě hůře. Hlavně, že umíme neustále čučet do mobilů a počítačů, tyhle činnosti nám vymývají mozek. Ano, je to tak, dnešní generace je děsně hloupá. Když se ale zeptám někoho staršího, tak tomu buď nerozumí, nebo se mu nechce, anebo se to prý neučil. Náhoda? Nemyslím si. Autor: Věra Husková, 8. třída

Autor: Žáci, 8. třída

Autor: Žáci, 5. třída

Můj oblíbený předmět je matematika! Protože mě baví počítání a přemýšlení nad slovními úlohami. Také ráda strávím celé odpoledne nad domácími úkoly. Hm a teď vážně?! Můj oblíbený předmět asi ani není. V češtině doplňujeme tvrdé a měkké i, ale vždycky se tam najde nějaká ,,výjimka“, která je napsaná ve slovníku spisovné češtiny. V matematice zase počítáme, za kolik hodin se napustí bazén, pokud bude několika minutová pauza, nebo za jak dlouho nějací borci něco udělají. 30

V dějepisu se zase učíme o dějinách, které stejně hned zapomeneme. Na co nám budou třeba různé letopočty? Vždyť o nás se taky nebude nikdo učit, kdy jsme se narodili, nebo co jsme udělali. Zeměpis byl podle mě zajímavý v 7. třídě, kdy jsme se učili hlavní města Evropy a kde, která leží. Například hlavní město kopajícího podpatku je Řím. Angličtina a němčina jsou asi mé nejvíce oblíbené předměty, jelikož se tam učíme pořád něco nového. Ale i tak bych byla nejradši někde s přáteli, než sedět zavřená ve škole, když je venku tak hezky. Autor: Veronika Zlámalová, 8. třída CO MI DÁVÁ A BERE ŠKOLA? úvaha Dříve jsem si myslela, že chodit do školy je zbytečné a neužitečné. Vstávat denně o půl sedmé a jít do školy je k ničemu. A myslím, že si to někteří myslí dodnes, ale já už vím, že nám škola také mnoho dává. Bez vzdělání bychom se životem jen potáceli. Ale dává nám i něco jiného? Pravděpodobně bych bez školy nepoznala ani některé své kamarády. Když si vzpomenu na všechnu tu legraci nejen o přestávkách, ale i v hodině a na obědě. Díky škole se podíváme na nejrůznější místa nejen v České republice a zažijeme mnoho dobrodružství. Ale když se zamyslím, mohla bych čas strávený ve škole využít lépe? Když dojedu ze školy ve 3 hodiny, převléknu se, pojím a udělám si domácí úkoly, mám ještě většinou nějaký kroužek a večer toho už moc nestihnu. Ale kdybych tento čas trávila s přáteli nebo s rodinou, určitě by mě to potěšilo více. Pravděpodobně bych také strávila více času venku, ale bohužel i na počítači. Jenže počítačové hry a brouzdání po internetu není podle mě nejlépe strávený čas. Určitě by pro mě bylo přínosnější, kdybych tento čas strávila ve škole, pak by ale škola čas nebrala, ale pomohla nám ho chytře využít. Jenže při tělesné nebo výtvarné výchově čas strávený ve škole není podle mě využitý dobře a už vůbec ne chytře. Ať už nám škola dává víc věcí, než bere, nebo bere víc, než dává, bez ní by nikdo nebyl takový, jaký je teď. Autor: Adéla Juráková, 8. třída

Autor: Žáci, 8. třída

31

TABLETY DO ŠKOL komentář Česká vláda přišla s návrhem, aby žáci základních škol využívali při vyučování tablety. Do tabletů by byly nahrány obsahy učebnic, které by byly stejné pro jednotlivé třídy i školy. Nevím, jestli je tento návrh dobrý. Nebudou si mladší žáci brzy kazit zrak? Neměli by se raději prvňáci učit číst, psát a počítat z klasických učebnic? Nespornou výhodou tabletů by bylo to, že by žáci nemuseli nosit spoustu knih a sešitů. Následkem toho jsou často křivá záda a zdravotní potíže. Žáci druhého stupně se často vymlouvají na zapomínání učebnic a sešitů, což by v případě užívání tabletů odpadlo. Navíc jsou zkušenější ve využívání elektroniky. Nevýhodou je to, že by mimo vyučování hráli hry a nezbyl by jim čas na sport a zájmy. Největším problémem tohoto projektu je nedostatek peněz ve školství. Nejen drahý nákup tabletů, ale i vyškolení učitelů, kteří by toto zařízení s přehledem ovládali a využívali. Vždyť už dnes se v tisku dozvíme, že peníze určené na tento projekt zmizely neznámo kam a případ už policie vyšetřuje. Budou mít všechny školy možnost tablety zaplatit? Chceme, aby děti seděly stále u tabletů a zanedbávaly pohyb? Nebude záporný dopad na zdraví dětí? Na tyto otázky budeme znát odpověď, až za několik let. Nechme se překvapit. Autor: Radim Hubáček, 9. třída

Autor: Žáci, 9. třída Podle mého názoru, není vhodné, aby děti nosily do škol tablety, Myslím si, že každá škola je v dnešní době vybavena počítačovou učebnou, kde jsou počítače dostatečně využívány pro výuku učiva, které nenajdeme v učebnicích, nebo když si potřebujeme něco zjistit. Je pravda, že pomocí tabletu by byly dostupné veškeré potřebné informace, přehled by byl větší a ubylo by nošení těžkých učebnic a sešitů, ale na druhou stranu by jejich používání svádělo k tomu, aby jich děti zneužívaly. Například hraním různých her, vyhledáváním nevhodných programů pro komunikaci na sociálních sítích. Dalším negativem by podle mne bylo také to, že používání tabletu by mělo špatný vliv na zdraví, tedy na naše oči. Už tak v této době většina dětí po příchodu ze školy sedí jen doma u počítače a nemají žádné koníčky. Pokud by teda bylo nezbytné, aby nám při výuce pomáhala technika, ať nám učitelé zadají témata, která máme nastudovat pomocí počítače doma. A jako poslední důvod mého nesouhlasu musím uvést to, že některé děti jsou celkem nezodpovědné, neumí si dávat na své věci pozor a mohlo by se stát, že se tablet nějak poškodí, nebo ztratí. To by potom mohli rodiče chtít po škole náhradu, nebo jeho zaplacení. Autor: Dominik Mikulec, 9. třída

32

Myslím si, že to není moc dobrý nápad. V dnešní době má téměř každý žák mobil nebo tablet doma, myslím, že není potřeba používat ho i ve škole. Časté a pravidelné používání tabletů může také vést k psychickým zrakovým a návykovým problémům. Po pár minutách neustálého dívání se do tabletu by všechny bolely oči a byli by unavení, zejména malé děti. Jakoby nestačilo, že mnoho žáků na tabletech, mobilech nebo počítačích tráví většinu volného času. Další důvod je ten, že by za chvíli všichni chodili s vybitým tabletem, rozbitým displejem, nebo dokonce úplně bez něj. A co s dětmi, které tablet ztratí? Děti by se měly učit číst, psát a mluvit. Nebude jim v budoucnu chybět schopnost vyjádřit svůj názor? Tablet není člověk - člověk nemluví jen ústy, číst řeč těla je dovednost, kterou se člověk učí od dětství. Myslím, že by se peníze měly investovat například do zastaralých učebnic nebo jiného školního vybavení. Do tabletů určitě ne!! Autor: Monika Mikulincová, 9. třída Nemyslím si, že je vhodné, aby byly tablety ve školách. Děti by se měly od první třídy učit psát tužkou, rozvíjet jemnou motoriku a ne klikat na tabletu. To, jestli budou děti od mala sedět doma u tabletů, chytrých telefonů nebo počítačů, záleží čistě na rodičích, ale pokud by tomu tak bylo, není vhodné, aby u nich seděly i ve škole. No uznejte sami, nechali byste svoje děti sedět u tabletů i po tom, co by u nich seděly celý den ve škole? Navíc i po krátké době malé děti rozbolí hlava nebo oči a po dlouhodobém používání, k jakému by po tomto rozhodnutí došlo, se dítě může stát i autistou, protože nekomunikuje s ostatními a nerozvíjí slovní zásobu. Pokud by se navíc rozhodlo, že budou muset mít tablety připojení na internet, musela by být v každé třídě velmi silná wi-fi, která má na organismus také silně negativní vliv. Vyzařuje, stejně jako LED žárovky, modré záření, které způsobuje únavu a nespavost. Autor: Barbora Pastyříková, 9. třída ČIP ANO, NEBO NE? komentář Já si myslím, že by bylo lepší žít bez čipů. No řekněte mi, jak by se vám líbilo, kdyby byl monitorován každý váš krok? Sice by to bylo bezpečnější, ale položte si otázku: Za jakou cenu? Za cenu svobody? Mít čip na klíčku či jako hodinky na ruce klidně, ale implantovaný v ruce... to bych nikdy nedopustila. Myslím si, že když se někdo opravdu bude chtít dostat, dejme tomu do školy, tak si cestu najde. Samozřejmě to má i jisté výhody jako třeba, že ho nezapomenete doma, nebo neztratíte. Když nad tím tak přemýšlím, nevidím žádné významné plus. Ovšem toto je jen můj názor a já jsem proti čipům. Autor: Vendula Geržová, 9. třída Myslím si, že rodiče mají právo vědět, kde jejich děti jsou, ale to by jim mělo říct dítě samo a ne že je rodiče budou sledovat 24. hodin denně pomocí čipu. Pokud by se čipy opravdu zavedly, tak by se měly děti samy rozhodnout až v pozdějším věku, zda čip chtějí, nebo ne. Vážně chcete, aby vám někdo bez vašeho svolení implantoval nějakou elektroniku do vašeho těla ve věku, ve kterém o tom ještě ani nemůžete rozhodovat? Jako svobodní byste se pak cítili? Nejspíš byste měli pocit, že vás někdo sleduje na každém kroku. Někdo by pak mohl říct, že je to narušování svobody a nebyl by daleko od pravdy. Dávat elektroniku už i do lidí je podle mě jako dělat z lidí roboty. Autor: Radim Říha, 9. třída 33

PRO BYSTRÉ HLAVY Spojovačka pro nejmenší:

Najdi na obrázku 6 rozdílů a obrázek vybarvi:

34

Křížovka: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 1. Alkoholický nápoj… 2. Kdo rozhoduje o vítězi soutěže… 3. Žena, která nás obhajuje u soudu… 4. Co malují děti ve výtvarné výchově… 5. Co nosíme na sobě... 6. Hlavní město Anglie… 7. Ženské jméno na I... 8. Vodní sport… 9. Vyjmenované slovo po P… (slouží to na obilí)

Autor: Žáci, 4. třída 35

NĚCO PRO ZASMÁNÍ Co vznikne zkřížením žížaly a ježka? Ostnatý drát! Otec vysvětluje synovi: ,,Ten výprask jsem ti dal proto, že tě mám moc rád.“ ,,Ale tati, tolik lásky si snad ani nezasloužím“ Učitel v páté třídě zdůrazňuje význam široké slovní zásoby: ,,Použijte jedno slovo desetkrát za sebou a zůstane vám na celý život.“ A z konce třídy se ozve tichý chlapecký hlásek: ,,Alenka, Alenka, Alenka, Alenka, Alenka, Alenka, Alenka, Alenka, Alenka, Alenka!“ Maminka se ptá Pepíčka: ,,Pepíku, proč táhneš do školy to kolo?“ Pepíček jí odpoví: ,,Paní učitelka mi chce promluvit do duše.“

Pepíček přibíhá pozdě do školy. Na chodbě se srazí s učitelem. ,,Deset minut zpoždění,“ oznámí přísně učitel. ,,Já taky,“ rozzáří se Pepíček.

Maminka se ptá Pepíčka: ,,Kdy si konečně opravíš tu známku z matematiky? ,,Nevím, paní učitelka nechce dát ten notes z ruky!“ Kdo to jsou předškoláci? Předškoláci jsou školáci, kteří nechodí do školy, ale pouze před školu. ,,Tati, přeložili mě do zvláštní školy.“ ,,Výborně Pepíčku, když na to máš, tak studuj.“ Jaký je rozdíl mezi koněm a špendlíkem? Na koně nejdřív vyskočíš a pak si na něj sedneš, ale na špendlík si sedneš a pak teprve vyskočíš.

Kluk se chlubí kamarádům: ,,Můj děda je rytíř!“ ,,Nepovídej!“ ,,Fakt, má brnění v nohou i v rukou!“

Jaké má člověk podniknout kroky, když narazí na medvěda? Co nejrychlejší!

,,Máte velmi pěkné zuby, paní učitelko!“ Nová učitelka se polichoceně usmívá: ,,To mám po mojí mamince.“ ,,A sedí vám dobře?“

Zastaví policista auto a říká: ,,Občane, už po třetí vás upozorňuji, že vám teče chladič!“ ,,A já vám potřetí říkám, že řídím kropicí vůz!“

Autor: Žáci, 4. třída 36

Pohádkový kvíz: 1. Jak se jmenovala princezna, do které se zamiloval Shrek? a) Elsa b) Fiona c) Eleanora

8. Jak se jmenoval kůň v Popelce a) Kurášek b) Jurášek c) Kaštánek

9. Jak se jmenuje kamarádka Maxipsa Fíka? 2. Jak se dostal Pinocchio ke svému otci? a) Pája a) Našel ho b) Jája b) Byl ukraden c) Ája c) Vyřezal ho 10. Po jakých kalhotkách toužil Krteček? a) Po modrých 3. V jaké pohádce zazněla věta: b) S velkými kapsami Nastěnku chci za ženu? c) S velkými dírami a) Mrazík b) Byl jednou jeden král 11. Jak se jmenoval kocour v pohádce Alenka v říši divů? c) Šípková Růženka a) Šklíba b) Kocour v botách 4. Jak se jmenují animovaní kutilové, c) Kloboučník kteří všechno zkazí? a) Čuk a Gek 12. Kolik trpaslíků se objevilo v pohádce O Sněhurce? b) Kluci z květináčů a) 4 c) Pat a Mat b) 7 c) 10 5. Jak se jmenoval drak v pohádce: Za humny je drak? 13. O co se píchla Šípková Růženka? a) Mráček a) O trn na růži b) Obláček b) O ježka v trávě c) Mrak c) O bodlák 6. Jak se jmenuje nejlepší přítel Včelky Máji? a) Hop b) Maxa c) Vilík

14. Jak se jmenuje zelený mužíček? a) Nemo b) Cipísek c) Rákosníček

7. Jako co svého otce milovala Maruška v pohádce: Byl jednou jeden král? a) Jako zlato c) Jako diamanty b) Jako sůl

37

Sudoku:

Autor: Žáci, 4. třída

ŠKOLÁK, školní časopis ZŠ Březolupy Číslo 4., školní rok 2014 / 2015, vychází červen 2015 Řešení křížovky: PRÁZDNINY Řešení kvízu: 1B; 2C; 3A; 4C; 5C; 6C; 7B; 8B; 9C; 10B; 11A; 12B; 13A; 14C; Na tomto vydání se podíleli: Žáci a učitelé ZŠ Březolupy

38