Základní anatomické termíny a názvy (pomocný „slovník“ k přednášce BIA1 apod.) RNDr. Vladimír Blažek, Csc. Tento přehled vybraných anatomických termínů a názvů nenahrazuje systematický popis anatomického názvosloví. Odborná anatomická terminologie se vyvíjela delší dobu a vytváří ucelený a logický systém, který odráží hierarchické uspořádání jednotlivých orgánových soustav. Užívání anatomického názvosloví vyžaduje i základní znalosti latiny, zvl. výslovnosti a skloňování (navíc mnohé základy slov mají řecký původ a byly polatinštěné). Následující seznam je proto nutné brát pouze jako neúplnou pomůcku pro orientaci v anatomických učebnicích a atlasech a v odborných textech bio-medicínských oborů včetně biologické antropologie. Pro bližší seznámení je nezbytně nutné použít příslušnou odbornou literaturu (viz též doporučená literatura k BIA1, ANT1, POH1).
Roviny Mediánní rovina – rovina procházející středem těla a dělící ho na dvě zrcadlové poloviny – levou a pravou Sagitální roviny – roviny jdoucí svisle odpředu dozadu souběžně s rovinou mediánní (ta je vlastně zvláštním případem sagitální roviny), jsou kolmé na transversální a frontální roviny, dělí tělo na dvě (nestejné) části – levou a pravou Transversální roviny (příp. horizontální) – jdou napříč tělem (trupem), jsou kolmé na roviny frontální a sagitální, tj. jsou horizontálními rovinami, dělí tělo na horní a dolní část; u končetin se tentýž termín používá pro roviny kolmé na longitudinální roviny (viz níže) Frontální roviny – svislé roviny rovnoběžné s čelem a kolmé na sagitální i transversální roviny, dělí tělo na přední a zadní část Roviny longitudinální – podélné roviny končetiny, ve vzpřímeném stoji odpovídají rovinám sagitálním
Směry na trupu a končetinách: superior – horní inferior – dolní cranialis – směrem k hlavě caudalis – směrem k dolní části trupu („ocasu“) rostralis – směr „dopředu“ u mozku anterior – přední posterior – zadní medius (= intermedius) – prostřední, nacházející se „mezi“ ventralis – směrem k břichu dorsalis – směrem k zádům internus – vnitřní externus – vnější, zevní profundus – hluboký superficialis - povrchový medialis – směr ke střední rovině lateralis – směr od střední roviny (na trupu + paži a stehně) (na trupu + paži a stehně) dexter – pravý sinister - levý proximalis – bližší k trupu (u končetin) distalis – vzdálenější od trupu (u končetin) ulnaris – vnitřní (na předloktí a ruce) radialis – vnější (na předloktí a ruce) palmaris (volaris) – dlaňový (na ruce) dorsalis – hřbetní (u ruky i nohy) tibialis – vnitřní (na bérci a noze) fibularis – vnější (na bérci a noze) plantaris – chodidlový (na noze) dorsalis – hřbetní (viz výše)
+ na zubech: mesialis – bočně směrem k předchozímu zubu, dopředu ke středu zubního oblouku distalis – bočně směrem k následujícímu zubu, dozadu k okraji zubního oblouku lingualis, palatinalis – směrem do dutiny ústní labialis, buccalis (dříve též vestibularis) – směrem do předsíně dutiny úst (ke rtům a tvářím) + různé (jen zcela výběrově): basalis – ležící na spodině (např. na spodině lebeční) centralis – směrem do středu oralis – směrem k ústům (u trávicí soustavy) ascendens - vzestupný descendens - sestupný
Další vybrané důležité názvy: (podle abecedy) ante- - před (např. antebrachium – předloktí) brevis – krátký habitus – vzhled hypo- - pod- (např. hypophysis – podvěsek mozkový, hypofýza) epi- - nad (např. epiphysis – šišinka, epidermis – pokožka) extremus – krajní infra- - pod- (např. fossa infraspinalis – podhřebenová jáma na lopatce) longus – dlouhý marginalis, periphericus – okrajový mobilis – pohyblivý motoricus – pohybový, týkající se pohybu pars - část peri- - kolem, okolo, přes (např. pericentralis – ležící blízko středu, pericard – osrdečník, tj. blána kolem srdce) prae- - před (např. praeputium – předkožka) primordialis – počáteční ramus – větev (nervu, cévy) retro- (též post- ) - za- (např. retrosternalis – ležící za hrudní kostí) situs, positio – poloha semi- či hemi- - polo- (např. semilunatus – poloměsíčitý, hemisphaeria – polokoule) sub- - pod- (např. submentalis – podbradový, subcutaneus – podkožní) supra- (též super- nebo hyper-, tyto názvy spíše v klinických oborech) – nad- (např. glandula suprarenalis – nadledvina)
Části těla Pozn.: Jedná se o neúplný seznam, zaměřený na nejčastější a nejdůležitější termíny. caput – hlava facies - obličej collum, cervix – krk nucha - šíje truncus – trup omos – rameno (ale: ramenní – humeralis podle kosti pažní)
thorax - hrudník dorsum – záda, hřbet pectus - hruď abdomen, venter – břicho mamma – prso regio glutea (clunis) - hýždě membra (extremitates) – končetiny membrum superius – horní končetina axilla – podpaží brachium – paže cubitus – loket antebrachium – předloktí manus – ruka palma - dlaň digiti – prsty (u ruky i nohy) polux – palec ruky membrum inferius – dolní končetina femur – stehno genu – koleno crus – bérec sura – lýtko pes – noha planta – ploska nohy (chodidlo) halux – palec nohy
Pohyby (funkce svalů a svalových skupin): Pozn.: Názvosloví pohybů je poměrně komplikované a nelze je bez předvedení zcela přesně a současně stručně popsat. Navíc pro některé pohyby existují dvojí názvy. flexe (flexio) – ohnutí (pozor: u různých extenze (extensio) – natažení, narovnání kloubů se jedná o různorodé (pozor: obdobně jako u flexe, např. pohyby, např. v ramenním kloubu u ramenního kloubu jde o zapažení, o předpažení, u kyčelního kloubu u kyčelního kloubu o zanožení) o přednožení) abdukce (abductio) – odtažení (směrem addukce (adductio) – přitažení (směrem k trupu, od trupu, resp. zevně od střední resp. směrem ke střední rovině, i přes ni) roviny) radiální dukce – ohnutí ruky ulnární dukce – ohnutí ruky na stranu na stranu palce malíku rotace (rotatio) – rotační pohyby supinace (supinatio) – otáčení předloktí pronace (pronatio) – otáčení předloktí a ruky a ruky radiálním směrem (dlaň se ulnárním směrem (dlaní a palcem dolů), otevírá nahoru); u nohy vytáčení radius se přetáčí přes ulnu (překřižuje ji); tak, že se otevírá planta mediánně u nohy otáčení tak, že ploska směřuje (tibiálně) a zevní hrana směřuje dolů, vnější hrana nahoru dolů deprese (depressio) - u mandibuly elevace (elevatio) – u mandibuly přitažení odtažení od lebky (otevření úst); k lebce (zavření úst); jinak vyzdvižení, jinak stlačení, snížení, např. pohyb např. pohyb nahoru u ramene nebo dolů u ramene nebo sklopení pánve podsazení pánve opozice (opositio) – opozice palce (proti ostatním prstům a dlani)
protruze (protrusio) – vysunutí (např. hlavy či mandibuly dopředu); podobně protrakce – pohyb dopředu u ramene
retruze (retrusio) – zasunutí (např. hlavy či mandibuly dozadu); podobně retrakce – pohyb dozadu u ramene
používají se i další termíny, např.: laterální flexe (lateroflexe) – ohnutí do strany (úklon trupu a hlavy) dorzální flexe (retroflexe) – ohnutí dozadu (u trupu a hlavy záklon), odpovídá extenzi ventrální flexe (anteflexe) – ohnutí dopředu (u trupu a hlavy předklon), odpovídá flexi plantární flexe nohy – ohnutí nohy do plosky, odpovídá flexi nohy palmární flexe – ohnutí ruky do dlaně, odpovídá flexi ruky dorzální flexe nohy či ruky – ohnutí nohy či ruky nahoru (do hřbetu), odpovídá extenzi + dýchací pohyby: inspirace – vdech
exspirace - výdech
+ podle vztahu při činnosti: synergisté – svaly spolupracující, součinné při vykonávání určitého pohybu antagonisté – svaly zajišťující opačné pohyby, působící opačně, proti sobě
Kosterní systém Pozn.: Podrobnější a systematický popis viz studijní materiály k přednáškám ANT1 a POH1 od Mgr. Vl. Sládka, Ph.D. Dílčí a celkové útvary na kostech (zde řazeno abecedně; uvedené termíny jsou mnohdy používány i u jiných orgánových soustav) ala – křídlo, část (ale u nosu i chřípí) apertura – otvor, ústí apex – hrot arcus - oblouk canaliculus – kanálek canalis – kanál capitulum – hlavička caput – hlava collum – krk (příp. ve smyslu krček) condylus – kloubní hrbol corpus – tělo (např. obratle) crista - hřeben eminentia - vyvýšenina epicondylus – nadkloubní hrbol fenestra – okno, otvor fissura – štěrbina fossa - jáma, prohloubenina foramen – otvor fovea - jamka hamulus - háček hiatus – otvor, skulina
impressio – otisk incisura – zářez, rýha malleolus - kotník margo - hrana os – kost, ossa - kosti pecten – hřeben processus – výběžek protuberantia – hrbol, výstupek, výčnělek spina – trn (též hřeben) sulcus – žlábek, rýha (i např. u mozku apod.) trochanter – chocholík trochlea - kladka tuber - hrbol tuberculum - hrbolek tuberositas - drsnatina Spojení kostí (zde řazeno abecedně) articulatio (junctura synovialis) – kloub bregma – velká fontanela (lupínek) discus vertebralis – meziobratlová ploténka fontanela – lupínek (u novorozeněte) gomphosis – vklínění (zubů do kosti) ligamentum – vaz sutura - šev symphysa – spona stydká syndesmosis – spojení kostí vazivem synchondrosis – spojení kostí chrupavkou synostosis – srůst kostí
Kostra (skeleton, sceletum) (zde řazeno podle částí kostry) ossa capitis – kosti hlavy cranium – lebka calva – vrchní klenutá část lebky basis cranii – spodina lebeční neurocranium – mozková část lebky splanchnocranium – obličejová část lebky os occipitale – kost týlní os parietale – kost temenní os frontale – kost čelní os ethmoidale – kost čichová os temporale – kost spánková os sphenoidale – kost klínová os lacrimale – kost slzní os nasale – kost nosní vomer – kost radličná concha nasalis inferior – dolní skořepa nosní maxilla – horní čelist os palatinum – kost patrová os zygomaticum – kost lícní mandibula – dolní čelist malleus - kladívko incus - kovadlinka stapes - třmínek os hyoideum - jazylka ossa trunci – kosti trupu columna vertebralis - páteř vertebrae – obratle (vertebra – obratel) cervicales – krční thoracales – hrudní lumbales – bederní os sacrum – kost křížová os coccygis – kost kostrční sternum – kost hrudní costae – žebra (costa – žebro) pelvis - pánev ossa membri superioris – kosti horní končetiny clavicula – kost klíční scapula – lopatka humerus – kost pažní radius – kost vřetenní ulna – kost loketní ossa carpi - kosti zápěstní ossa metacarpi – kosti záprstní ossa digitorum manus – kosti prstů ruky
ossa membri inferioris – kosti dolní končetiny os coxae – kost pánevní ilium – kost kyčelní os ischii – kost sedací os pubis – kost stydká femur – kost stehenní patella - čéška tibia – kost holenní fibula – kost lýtková ossa tarsi – kosti zánártní talus – kost hleznová (hlezení) calcaneus – kost patní ossa metatarsi – kosti nártní ossa digitorum pedis – kosti prstů nohy
Svalový systém Obecné názvy: (abecedně) fascie - povázka insertio – úpon svalu musculus - sval origo – počáteční úpon svalu tendo – šlacha venter – bříško
Svaly Podrobný seznam svalových skupin, jednotlivých svalů a jejich funkcí – viz samostatný studijní text od RNDr. V. Blažka, CSc.
Ostatní orgánové systémy – základní názvy Oběhový systém cor, cardia - srdce pericard - osrdečník atrium, vestibulum - předsíň ventriculus - komora vas - céva arteria - tepna vena - žíla
arteriola - tepénka vas capillare – vlásečnice, kapilára aorta - srdečnice arteria coronalis - věnčitá céva truncus pulmonalis - plicní kmen vena portae - vrátnicová žíla lien - slezina sanguis - krev lympha – míza
Dýchací systém cavum nasi - dutina nosní larynx - hrtan epiglotis – příklopka hrtanová cartilago thyreoidea .- štítná chrupavka trachea - průdušnice bronchus - průduška bronchiolus - průdušinka pulmo – plíce (j.č.), pulmones – plíce (mn.č.) lobus – lalok (plic, ale i jater, mozku) hilus – branka (plic, ale i jater, ledvin, svalu) alveolus - plicní sklípek
Trávicí soustava zub – dens radix – kořen collum - krček corona - korunka dens incisivus - řezák dens caninus - špičák dens praemolaris - třenový zub dens molaris - stolička lingua, glossa - jazyk glandula - žláza (např. g. salivalis – žl. slinná) pharynx – hltan oesophagus - jícen ventriculus, gaster - žaludek cardia - česlo pylorus - vrátník intestinum tenue - tenké střevo duodenum - dvanáctník caecum - slepé střevo apendix - červovitý výběžek sl. střeva intestinum crassum - tlusté střevo colon – tračník (tl. střevo či jeho část)
rectum – konečník anus - řiť hepar - játra lobulus – lalůček (jater, slinivky apod.) vesica fellea, cholecystis - žlučník pancreas - slinivka břišní
Vylučovací soustava ren – ledvina pelvis renalis - pánvička ledvinná ureter - močovod vesica urinaria - močový měchýř urethra - močová trubice
Pohlavní soustava gonades – pohlavní žlázy orchis, testis - varle epidydymis - nadvarle scrotum – šourek ductus deferens - chámovod prostata – žláza předstojná penis, phallus - pyj ovarium - vaječník tuba uterina, oviductus - vejcovod uterus - děloha vagina - pochva clitoris - poštěváček
Nervová soustava nervus – nerv radix – kořen (míšního nervu) plexus – pleteň (např. nervová) ganglion - uzlina nucleus – jádro cortex – kůra (c. cerebri – k. mozková, c. cerebelli – k. mozečková) vermis – červ (mozečkový) hemisfaerium, hemisphaeria – hemisféra, polokoule (mozku, mozečku) gyrus – závit substantia grisea a alba – hmota šedá a bílá medulla spinalis – mícha hřbetní cerebrum (encephalon) - mozek truncus cerebri - mozkový kmen
medulla oblongata – prodloužená mícha pons Varoli – most Varolův cerebellum – mozeček mesencephalon – střední mozek diencephalon – mezimozek hypothalamus – podhrbolí thalamus – hrbol mezimozkový telencephalon – koncový mozek corpus calosum - vazník lobus occipitalis – lalok týlní lobus temporalis – lalok spánkový lobus parietalis – lalok temenní lobus frontalis – lalok čelní insula – ostrov
Kůže epidermis – pokožka dermis, corium – škára tela subcutanea – podkožní vazivo unguis -nehet pillus, – chlup, příp. na genitáliích – pubes, v podpaží hirci, na tváři a bradě mužů barba (vousy), cilia – řasy, supercilia - obočí atd. capillus - vlas, ale v mn. č. častěji trichia – vlasy glandula mammaria – mléčná žláza
Oko bulbus ocularis_ oční koule sclera - bělima cornea - rohovka lens - čočka pupila - zornice iris - duhovka choroidea – cévnatka, živnatka retina - sítnice palpebra - víčko (oční)
Ucho auricula - boltec tympanum, membrana tympani - bubínek cochlea – hlemýžď
Endokrinní žlázy (mimo již dříve uvedené) hypophysis – podvěsek mozkový (hypofýza) glandula thyreoidea – štítná žláza glandula suprarenalis - nadledvina thymus - brzlík
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pozn.: Znalost uvedeného přehledu vybraných anatomických názvů a termínů není sám o sobě podmínkou pro získání zápočtů či zkoušek z příslušných přednášek, ale jejich alespoň pasivní znalost usnadní studentům studium biologické antropologie. Rozsah znalosti anatomického názvosloví, povinného pro úspěšné absolvování předmětů z biologické antropologie, je dán vlastními přednáškami a zadáním lektorů (týká se to především rovin, směrů, základních pohybů, dále kosterního systému a názvů nejdůležitějších orgánů).
