Zajímavé osobnosti pohřbené na židovském hřbitově

Zajímavé osobnosti pohřbené na židovském hřbitově JUDr. Bedřich Bass (1910 – 1979, Brno) právník, předseda Rady ŽNO v ČSR Oddělení 39, řada 3, číslo hrobu 12 Samuel Brunner (1858 – 1939, Brno) malíř Oddělení 8, řada 10, číslo hrobu 15

PhDr. Věra Capponi (1946, Brno – 1998, Brno) psycholožka, spoluzakladatelka českého manželského a rodinného poradenství Oddělení 35, řada 7, hrob 21

Ing. arch. Otto (Ota) Eisler (1893, Bystřice nad Pernštejnem – 1968, Brno) architekt, předseda Družstva pro zřízení zoologické zahrady v Brně a první ředitel ZOO v Brně. Společně s bratrem Mořicem spolupracovali také na stavbě vily Tugendhat. Vyprojektoval a s rodinnou firmou postavil v roce 1936 synagogu v Brně na Skořepce. Oddělení 35, řada 4, číslo hrobu 3

PhDr. Richard Feder (1875, Václavice –1970, Brno) zemský rabín, spisovatel Studoval souběžně na Filosofické fakultě ve Vídni a na Židovské teologické fakultě. 19. září 1903 nastoupil na své první rabínské místo v Kojetíně na Moravě. Později sloužil v Lounech a Roudnici nad Labem, aby pak na dlouhá léta zakotvil v Kolíně. Zde, kromě vykonávání svých rabínských povinností, vyučoval od roku 1917 až do roku 1938, kdy odešel do důchodu, německý jazyk a německou obchodní korespondenci na obchodní akademii. Ve věku 66 let byl 13. června 1942 zařazen s celou rodinou do transportu Aad – Kolín do Terezína. I zde dostál svému postavení rabína a v omezených a krutých podmínkách pomáhal svou moudrostí svému okolí. Neváhal ani uzavírat židovské sňatky a dle možnosti udržoval mezi souvěrci náboženský život. Po válce, kterou přežil ze celé rodiny jediný, se vrátil do Kolína, kde pracoval až do svého zvolení oblastním rabínem moravskoslezských náboženských obcí v roce 1953.

Do nového úřadu v Brně byl uveden 19. dubna 1953. Po dalších 17 let pak působil v Brně, navštěvoval moravské židovské obce a synagogální sbory, přednášel, učil a psal. V roce 1961 byl ustaven zemským rabínem, Brno však neopustil. Při příležitosti 90. narozenin mu bylo v roce 1965 uděleno státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“. K jeho nejznámějším knihám patří: Židé a křesťané (1919), Hebrejská učebnice (učebnice novohebrejštiny, 1923), Sinaj (učebnice židovského náboženství, 1955), Židovská tragedie (jedna z prvních knih u nás pojednávajících o holokaustu, 1947), Židovské besídky pro děti a další. Pravidelně přispíval do Věstníku židovských náboženských obcí a do Židovské ročenky. V roce 2002 mu byl prezidentem České republiky Václavem Havlem propůjčen in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V roce 2003 mu byla při příležitosti 100. výročí narození odhalena pamětní deska na Židovském hřbitově v Brně a následně byl jmenován čestným občanem města Brna. Oddělení 34, řada 1, číslo hrobu 12

Samson Frankl (Franckel) (1784 – 1862, Brno) předseda Židovské náboženské obce a jeden z nejvýznačnějších organizátorů jejího vzniku Oddělení 1A, řada 1, číslo hrobu 12 Philipp Gomperz (1782 – 1857, Brno) velkoobchodník a jeden z organizátorů zřízení Židovské náboženské obce v Brně. Jako jeden ze zakladatelů hřbitova je uveden na pamětní desce odhalené zde v roce 1852. Oddělení 1A, řada 1, číslo hrobu 13 Heinrich Gomperz (1843, Brno – 1894, Brno) podnikatel, člen brněnské městské rady, mecenáš umění, zakladatel městské galerie Stal se členem brněnského obecního zastupitelstva a od roku 1887 byl také členem městské rady. Veřejnosti je znám jako milovník a sběratel umění, který před smrtí daroval sbírku 437 obrazů a trojice souborů kreseb rodnému městu. Jeho přítel Eduard Sýkora zpracoval katalog a provedl instalaci Galerie Heinricha Gomperze, jejíž slavnostní otevření se uskutečnilo v lednu 1896 za přítomnosti starosty města i vdovy po mecenáši Julie Gomperzové. Dnes je sbírka součástí fondů Moravské galerie. Brno ocenilo zásluhy Heinricha Gomperze pojmenováním ulice jeho jménem v roce 1896 (nesla toto označení do roku 1919, poté byla přejmenována na Bezručovu), poté mělo město Gomperzovu ulici znovu v letech 1921 až 1940 (dnešní Mahenova). Oddělení 1B, řada 4, číslo hrobu 2

Julius rytíř Gomperz (1824, Brno – 1909, Brno) průmyslník, politik, předseda Židovské náboženské obce v Brně v letech 1869 až 1909 Jako významný majitel továrny na jemná sukna a společník firem „Auspitz Enkel“ a „Philipp Gomperz“ byl zvolen do výboru Obchodní a živnostenské komory a roku 1872 se stal jejím prezidentem. Roku 1861 byl zvolen poslancem zemského sněmu, roku 1872 byl také zvolen do říšské rady, kde vždy hájil zájmy rodného Brna a Moravy. Jeho veřejná činnost zahrnovala například členství ve Výboru pro přípravu průmyslové výstavy v Londýně roku 1862, v Paříži roku 1867, světové výstavy ve Vídni roku 1873 a ve Philadelphii 1876. Jeho jméno je spjato se založením řady institucí (Moravský živnostenský spolek, Průmyslová škola v Brně aj.). Působil v různých výborech (pokladna pro spořící dělníky a služebné, vedení statistiky vinařského průmyslu a další) i v četných obecně prospěšných spolcích. Gomperzova veřejná činnost byla oceněna řadou vyznamenání: rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1863), Řád železné koruny III. třídy (1872), důstojník francouzské Čestné legie (1878) a v září 1879 byl povýšen do rytířského stavu. Od roku 1869 byl předsedou Židovské náboženské obce v Brně a zůstal jím celých čtyřicet let. Ke konci svého života vykonával tuto funkci jako čestnou. Jeho dům patřil k velmi váženým. Scházela se zde brněnská duchovní a umělecká elita. Nemálo k tomu přispívala i jeho manželka Karolina, rozená Bettelheim, oblíbená vídeňská pěvkyně, která se těšila také přízni dvora. Po sňatku s Juliem Gomperzem v roce 1867 ukončila svou kariéru a své umění postavila zcela do služeb dobročinnosti. Vystupovala na velkých dobročinných koncertech v Brně a ve Vídni. Tato její činnost byla oceněna v roce 1882 zlatým záslužným křížem s korunou. Oddělení 26B řada 3, číslo hrobu 3, čestné místo Oddělení 27B, řada 1, číslo hrobu 6 Hugo Haas (1901, Brno – 1968, Vídeň) herec, scénárista a režisér Do povědomí diváků se zapsal jako vynikající představitel v rolích divadelních i filmových komických milovníků, středoškolských profesorů a starých mládenců. Po absolutoriu brněnské konzervatoře hrál nejdříve v Národním divadle v Brně, pak v Ostravě, Olomouci a v letech 1924–29 v Městském divadle na Vinohradech. Ve 30. letech vystupoval v činohře pražského Národního divadla. Patřil k nejpopulárnějším hercům své doby. Haasovo herectví je zachováno v řadě filmů, na nichž se často podílel i jako scénárista či režisér (Velbloud uchem jehly, Kvočna, Jedenácté přikázání, Dům na předměstí, Poslední muž, Svět, kde se žebrá, Život je pes a řada dalších). Počátkem roku 1939 byl Haas z rasových důvodů vypovězen z Národního divadla a uprchl přes Paříž a Lisabon do Spojených států. Ocitl se v neznámu, bez prostředků – a uspěl. Prosadil se jako divadelník i filmař. Spolupracoval se světoznámými autory i herci. Režíroval a produkoval v Hollywoodu vlastní filmy. Pronikavý úspěch měl se svým asi nejlepším zahraničním filmem pro Columbia Pictures – Pick Up (Sebranec)

natočeným podle Koptova románu Hlídač č. 47. Pracoval i pro filmové společnosti 20th Fox, MGM, United Artists. Ve Vídni, kde prožil svá poslední léta po boku manželky Marie roz. Bibikoffové, hrál Haas v několika televizních filmech. V roce 1963 byl v rámci oslav 80. výročí otevření Národního divadla pozván do Československa a dostalo se mu slavného přivítání. Zemřel 1. prosince 1968 ve Vídni a jeho urna je uložena na brněnském židovském hřbitově. Dne 8. února 2000 mu bylo in memoriam uděleno čestné občanství města Brna. Oddělení 27A, řada 1, číslo hrobu 13

Max Hickl (Meir) (1874 – 1924, Brno) majitel vydavatelství Jüdischer Buch und Kunstverlag v Brně Oddělení 28B, řada 2, číslo hrobu 11

MUDr. Alois Isidor Jeitteles (1794, Praha – 1858, Brno) lékař, básník a dramatik, novinář Medicínu studoval v Praze a ve Vídni a od roku 1821 působil jako lékař v Brně. Své odborné medicínské kvality osvědčil zvláště při velké epidemii cholery, která město postihla v letech 1831 až 1836. Od mládí se zajímal o stará italská a španělská dramata, překládal je (zvláště Calderóna) a také se jimi inspiroval ve vlastní tvorbě. Stal se autorem řady úspěšných divadelních her, převážně komedií, inscenovaných i ve vídeňském Burghtheater. Věnoval se také poezii, mnohé jeho verše zhudebnil jeho přítel Ludwig van Beethoven (např. cyklus písní „An die ferne Geliebte“). Roku 1848 s Castellim uvedl komedii „Der Schicksalstrumpf“, která úspěšně parodovala tehdy módní osudové tragédie. Oddělení 1A, řada 1, číslo hrobu 7 Heinrich Kafka (1813 – 1895, Brno) podnikatel v textilním průmyslu, majitel továrny na sukna Oddělení 1D, řada 1, číslo hrobu 1 Heinrich Landesmann – Hieronymus Lorm (1821, Mikulov – 1902, Brno) novinář, autor prstové abecedy pro hluchoslepé Působil jako novinář v Berlíně, Vídni a v Drážďanech. Po revoluci v roce 1848 byl za své volnomyšlenkářské články pronásledován rakouskou policií. Pod pseudonymem Hieronymus Lorm psal německy romány, novely, dramata, básně, filozofické úvahy,

fejetony a kritiky. Zvláště významné jsou jeho filozofické práce, např. Příroda a duch ve vztahu ke kulturním epochám (1884), Bezdůvodný optimismus (1894). Na cestě životem ho postihly těžké rány osudu, když v šestnácti letech přišel o sluch a řeč a výrazně se mu zhoršil zrak, jenž definitivně ztratil v roce 1882. V roce 1856 se oženil. Se svými blízkými se dorozumíval zvláštní dotykovou abecedou pomocí prstů, kterou sám vymyslel a jež se s drobnými úpravami dodnes používá mezi hluchoslepými jako tzv. Lormova abeceda. Jeho dcera Marie Landesmannová mu tlumočila prstovou abecedou všechno, co potřeboval přečíst. Tento prstový systém pro hluchoslepé uveřejnila až v r. 1908 pod názvem Dr. Phil. Heinrich Landesmanns (Hieronymus Lorms) leicht fassliche und einfach ausflachbare FingerZeichensprache für Taubstumme, Taube, Taubblinde und Sehwerhörige. Poslední léta života Hieronymus Lorm prožil v Brně u svého syna, lékaře. Zemřel 3. prosince 1902. Oddělení 21A, řada 1, číslo hrobu 15 Dynastie Löw Beer podnikatelé v textilním průmyslu Rodina Löw Beerů se zásadní mírou podílela na rozvoji textilního průmyslu v Brně. Tři její členové, bratranci, původem z Boskovic, započali svou kariéru v textilním průmyslu jako nákupčí vlny pro brněnské textilky. V roce 1840 někteří členové rodiny otevřeli svou vlastní nezávislou přádelnu. Firma založená Aaronem a Jacobem v roce 1853 zaměstnávala 1 200 pracovníků. Další firma byla založena Mosesem a později ji řídil Max Löw Beer (1829–1887), který rovněž založil cukrovar. Firmu, kterou založil Samuel (zemřel 1884), převzal později Ignatz Low-Beer. Ostatní členové rodiny založili textilní továrny koncem 19. století. Všichni členové rodiny byli aktivními v židovském i veřejném životě města. Polévkovou vývařovnu, kterou Jonas Löw Beer založil pro uprchlíky po první světové válce, převzala v roce 1924 do své správy židovská obec. Greta (1903–1970), dcera Alfreda Löw Beera, byla společně s manželem Fritzem Tugendhatem majitelkou vily Tugendhat v Brně. Různé podniky rodiny Löw Beerů fungovaly až do okupace v roce 1939. Část členů rodiny je pochována v rodinné hrobce. Oddělení 25 A, řada 1, hrob. č.1 – hrobka, další v oddělení 1c David Mandl (1824, Brno – 1906, Brno) obchodník a bankéř Od založení Židovské náboženské obce v roce 1861 byl členem představenstva a dlouholetým náměstkem jejího předsedy. Patřil do skupiny osob, které pokládaly základy náboženské obce v Brně a jako předseda Společnosti ke zřízení hřbitova si získal takové zásluhy, že jeho jméno zvěčnili v roce 1852 na pamětní desce na hřbitovní zdi. Po roce 1869, kdy byl vládou předán do správy židovských obcí peněžní fond, zřízený kdysi za Josefa II., pracoval v kuratoriu tzv. Moravské židovské podstaty (Mährischer jüdischer Landesmassafond), z jejíž peněz byla na Moravě financována například výstavba nových synagog, hřbitovů atp. Roku 1880 založil

židovský spolek pro péči o nemocné „Bikur Cholim“, jehož se stal předsedou a čestným členem. Císař Mandlovy zásluhy ocenil udělením titulu císařského rady. Oddělení 2A, řada 1, číslo hrobu 16 JUDr. Ludwig Merores (1840, Praha – 1900, Brno) ředitel První moravské spořitelny, poslanec zemského sněmu, člen městské rady v Brně, kurátor Moravského průmyslového muzea. Založením obecně prospěšného spolku pro výstavbu levných bytů v Brně si získal nemalé zásluhy, které byly oceněny také pojmenováním jedné z ulic v Černých Polích v letech 1905 až 1918 Meroresovým jménem (dnešní Lužova). Od roku 1877 aktivně pracoval v obecním výboru, roku 1884 byl vyslán také do zemského sněmu. Oddělení 1B, řada 5, číslo hrobu 13

Alexander Neufeld (1898, Dolný Kubín – 1983, Brno) kantor, šochet, mohel Narodil se v ortodoxní židovské rodině. Díky svým hlasovým dispozicím byl předurčen ke studiu na kantorské škole ve Vídni, kde vedle zpěvu zvládl i teorii.Rovněž tam navštěvoval soukromé hodiny zpěvu. Po ukončení studií ve Vídni se vydal ještě do Maďarska, kde se vyučil na šocheta (židovského řezníka) a mohela (provádí rituální obřízku chlapců Oddělení 34, řada 1, číslo hrobu 15 Arnošt Neufeld (1926, Dolný Kubín – 2005, Brno) kantor, předseda židovské obce v letech 1973–1993 Přestože nebyl školeným kantorem, byl jedním z posledních znalců přednesu hebrejských modliteb v tradičním pojetí kantorů Sulzera, Lewandovského a Rosenblatta. Oddělení 34, řada 1, číslo hrobu 16

MgA. Alice Pastorová – Flachová (1928, Český Těšín – 2006, Bratislava) sólistka baletu SND, dramaturgyně, pedagožka Se jménem Alice Pastorové je spjata jedna celá éra baletu Slovenského národního divadla – 50 roků. Jako Židovka byla odvlečena do Terezína. Tančila i zde, před vězeňským publikem, a tak je povzbuzovala, dodávala naději a pomáhala přežít. Prožila ještě hrůzy vyhlazovacích lágrů v Osvětimi, Bergen Belsenu i pochody smrti; tančila i v těchto koncentrácích. Svým tanečním uměním si dokázala získat sympatie všech a to jí několikrát zachránilo před jistou smrtí.

Působila jako dramaturgyně baletu Slovenského národního divadla, lektorka, pedagožka, kritička, překladatelka odborných publikací a autorka televizních scénářů o baletu. Oddělení 34, řada 1, číslo hrobu 1 Dr. Baruch Jacob Placzek (1834, Hranice na Moravě – 1922, Brno) moravský zemský rabín, kazatel Židovské náboženské obce v Brně, přírodovědec a literát Nemalou péči věnoval i povznesení brněnské židovské náboženské obce, která za dobu jeho působení získala dobré učitele pro vlastní obecnou školu, a také pro vyučování náboženství. Zasloužil se rovněž o vybudování druhé brněnské synagogy na Ponávce. Baruch Placzek, rytíř Řádu Františka Josefa I., byl zakladatelem Semináře israelitských studií ve Vídni, jehož součástí byla i škola pro kantory. Dr. Baruch Placzek se věnoval i přírodovědnému bádání. Jeho pojednání o ochraně a biologii ptactva jej ve své době řadila k oceňovaným evropským ornitologům. Vedl korespondenci s Charlesem Darwinem a byl blízkým přítelem J. G. Mendela, jehož pokusů si nesmírně vážil a v některých pak po jeho smrti sám pokračoval. Významné místo získal i v literární oblasti. Jako lyrický básník vydal například v 1867 pod pseudonymem Benno Plannek sbírku „Stimmungsbilder“. Oddělení 3B, řada 2, číslo hrobu 1

Israel Popper (1800 – 1860, Brno) brněnský měšťan, majitel továrny na jemná sukna Oddělení 1A, řada 1, číslo hrobu 11 Julius (Jules) Popper (1831 – 1899) podnikatel v textilním průmyslu, konzul Argentinské republiky v Brně Jeho zásluhou byly v šedesátých a sedmdesátých letech získány trhy ve Francii, Německu, Severní Americe a přes Hamburk v Jižní Americe. Za účast na světové výstavě ve Vídni roku 1873 získala firma Kafka a Popper zlatý Záslužný kříž. V roce 1878 jej jmenovala brněnská obchodní komora svým zpravodajem na světové výstavě v Paříži. Podílel se i na instalaci výstavní části, věnované rakouskému soukenictví. Za zásluhy o světovou výstavu v Paříži mu prezident Francouzské republiky propůjčil Rytířský kříž francouzské Čestné legie a brněnská Obchodní a živnostenská komora jej jmenovala svým dopisujícím členem. Na brněnské jubilejní císařské výstavě v roce 1888, v jejímž přípravném výboru pracoval, zpracoval kartografické vyobrazení rozmachu exportu textilního průmyslu v letech 1848 až 1888, které se setkalo s všeobecným zájmem. Oddělení 1A, řada 2, číslo hrobu 14

Jonas Strakosch (1820 – 1888) podnikatel Jonas Strakosch byl společníkem firmy „Strakosch Brüder in Brünn“, zřízené v roce 1855 k výrobě zboží z ovčí vlny. Její výrobky byly výborné kvality, jemného vzhledu a na všech výstavách, kde se prezentovaly, dosahovaly ocenění, těšily se dobré pověsti doma a v cizině. Sám Strakosch získal četné rakouské a zahraniční řády. Firma vlastnila také cukrovar v Hohenau. Oddělení 1B, řada 1, číslo hrobu 4