TIGY
Léto 2014
Obsah Zájezd do Alp
3
Zájed do Londýna a okolí 2014
3
Zájezd do Polska
3
Maturita, maturita, maturita!
4
Stužkovák
5
Pohár hejtmana JMK
5
Den ptactva v ZOO Brno
5
Spolužák, hejtman
6
Spolupráce s partnerskou školou v Seredi pokračuje
7
Tišnov žije, Je škola budoucnost vzdělání?
8
Rozhovor se Sylvií Prokešovou
10
Moje zkušenost s detektorem kovů
11
Filmová rubrika
12
Evžen Oněgin - A.S. Puškin
13
The Hunger games - Suzanne Collins
13
Kterak jsem byl svědkem autorského čtení
14
Perličky
14
Úvodník
Všichni jistě víme, že spousta našich spolužaček a spolužáků má talent na psaní textů z různých oblastí literární tvorby. Někteří píší krásné básně, jiní poutavé eseje, příběhy, zajímavé úvahy nebo upřímná a jímavá líčení. Mnozí z nich se zúčastnili různých literárních soutěží a často byli velmi úspěšní. Takže co si přát jiného k Vánocům pro nás všechny, než první sborník prací těch nejlepších? Doufáme, že se vám bude náš výběr líbit a že v našem sborníku naleznete zábavu a pohodové počtení jak na slunné víkendové dny, tak i na ty šedé, všední. Přejeme všem uvedeným i neuvedeným autorům mnoho dalších úspěchů v literární tvorbě a nepolevující zápal v tomto uměleckém odvětví.
Rika
Zájezd do Alp Zájezd do Alp se konal 10. - 14. 3. tohoto roku. Těšili jsme se na něj už hodně dlouho.
„nalodili“ do autobusu a jelo se.
Když jsme vyrazili, bylo v Česku takové teplo, že jsme se báli, abychom měli vůbec na čem jezdit. Pan řidič nás však během poměrně dlouhé jízdy rozptýlil filmy tak dokonale, že jsme ani nepostřehli přechod do zasněžené krajiny Rakouska.
Lyžařský areál Lachtal nabízel každému to, co si přál. Od pohodových šesti sedaček po kotvy, od modrých po černé sjezdovky, lehátka na hřebenech i útulné hospůdky u turniketů. Jediné, čeho jsme se během tohoto zájezdu opravdu báli, byly kartáčky spolucestovatelů. Tento zájezd se totiž nesl v atmosféře sériových vražd a zákeřných přepadení- v průběhu pobytu totiž hráli hru „kartáčkovanou”.
Po příjezdu na místo ubytování, kterým byla budova patřící k ekofarmě, jsme se rozdělili do pokojů a zhruba jsme si vybalili. Na večeři a snídani jsme byli sice rozděleni na dívky a chlapce, ale i tak nám chutnalo.
Zájezd se mi velmi líbil a mohu jej všem vřele doporučit.
Jak jsme zjistili první večer na informačním večeru, sjezdovka byla asi půl hodiny cesty autobusem od ubytování. Lyže a snowboardy jsme si nechávali v autobusu a každé ráno jsme se řádně namazáni opalovacím krémem
Rika
Zájed do Londýna a okolí 2014 Začátkem příštího školního roku proběhne ve dnech 14. – 19. září poznávací zájezd do Londýna a okolí. Doprava je zajištěna autobusem přes Německo a trajektem z Calais do anglického Doveru. Studenti budou ubytováni po dvou až čtyřech osobách v hostitelských rodinách s plnou penzí. V průběhu pobytu navštíví nejznámější londýnská místa jako například Tower of London, Tower Bridge, Oxford Street, Soho, Piccadilly Circus a další. Plánují se také dva výlety do okolí, konkrétně do univerzitního města Oxford a letní rezidence britské královny Winsdor Castle.
Zájezd do Polska
Ve dnech 1. – 8. června proběhne zájezd do tišnovského partnerského města Sulejów a jeho okolí. Zájezdu se zúčastní 18 studentů z nižšího gymnázia a prvních ročníků vyššího gymnázia. Studenti navštíví například Wolinský národní park, město Štětín na řece Odře, kde se podívají
do podzemních chodeb, anebo absolvují plavbu lodí kolem lázeňského města Swinoujscie. Také se zúčastní projektu „Zelená škole“, jehož cílem je vést mládež ke kladnému vztahu k přírodě. Budou ubytování v hotelu ve Wolinském národním parku nad jezerem Wiselka
N. –3–
Maturita, maturita, maturita! Maturita, zkouška z dospělosti. Týden, po kterém si většina studentů 4. ročníků tišnovských středních škol zhluboka oddechne. Na gymnáziu se pod čtyřletým kantorským dohledem ženského tria "Daňková, Lanková, Vašíčková" vydá na potítko zhruba 90 studentů. Jste nervózní za svoje studenty? Určitě, každý učitel prožívá se studenty celou dobu jejich studia a období maturity obzvlášť. Čeká určité výsledky a doufá, že se jich dočká. Co byste si přála, aby si studenti odnesli z období na gymnáziu? Hlavně co nejlepší mezilidské vztahy, o tom naše škola je, to je pro ně nejdůležitější. Také vědomosti, které se jim postupně spojí dohromady v mozaiku. Jaký je podle vás obecný význam maturit? Je to první velká zkouška, která ověří nejenom vědomosti, ale hlavně psychickou odolnost. Spousta studentů těžko snáší psychický tlak, hůře se s ním vyrovnává, proto si myslím, že je maturita nejnáročnější zkouška v životě. Takže nesouhlasíte s názorem "Každá zkouška na vysoké je rovna maturitě"? Každá zkouška na vysoké je vědomostně mnohem těžší než maturita, jsou takové. Ale ten tlak rodiny, školy, ta očekávání jsou tady mnohem silnější. Učitelka matematiky Zítra tě čeká maturita, cítíš tlak rodiny a příbuzných? Co ti pomáhá překonat nervozitu? Čeká, čeká. Tlak rodiny je enormní protože pořád ještě všichni považují můj úspěch/neúspěch u maturity za klíčový milník na mé cestě životem. Nervozitu přebíjím tak, že jsem se to naučil, cvičím jógu a vím, že to zvládnu. Nervózní nejsem. Jak vnímáš maturitu jako takovou? Co říkáš na státní formu? Myslím si, že k maturitě je připuštěno příliš mnoho lidí a minimálně polovina by tam být neměla. Státní forma maturity je holý nesmysl. Nerozumím tomu, proč by gympláci, středoškoláci i učni měli mít stejnou úroveň zkoušky. To je přece hloupost. Kolik času jsi věnoval učení a považuješ studium, kterým si prošel, jako dostatečnou přípravu? 8 let! Né, teď vážně. 8 let jsem se flákal, učil jsem se zhruba týden ale to je asi kvůli tomu, že maturuju z jednoduchých předmětů. Na druhou stranu je to každého volba, z čeho bude maturovat a pokud se někdo vymlouvá na to, že on má těžší předměty, je to k smíchu. Co se týká studia jako přípravy na maturitu, myslím, že by stačil poslední půl rok. Zbývajících 7 a půl let bylo spíš, aby učitelé měli práci. Silvie Čechová, 7. ročník –4–
Stužkovák Stužkovák. Nikdy jsem tohle slovo neslyšela. Máma mi to musela vysvětlit: ples pro maturanty. Později pro mě bylo velký překvapením, že se budeme účastnit. Jsem teprve ve třetí třídě a tohle byl můj první ples. Hlavně jsem se těšila na svou sestřenici, kvůli které jsme tam také šli.
vážně se mi to moc líbilo. Všichni postupně přecházeli a usmívali se. Potom někdo přišel na podium a zanedlouho se k němu dostavili i další kluci a začali zpívat a vyslíkat se před nějakou paní, asi jejich paní učitelkou. Moc se mi líbil nápad, jak to všechno šlo pozpátku a vážně by mě zajímalo, jestli ten stromek doopravdy shodili. Druhá třída se hezky představila a všechny reklamy jsem znala z televize, takže jsem se na konci doopravdy smála. Poslední třída se představovala opravdu dlouho, možná až moc dlouho. Video s Harrym Potterem mi přišlo taky super, protože bylo vážně vtipné a poznávala jsem v něm některé učitele, o kterých doma mluví moje sestra.
V hale, ve které se ples konal, bylo hrozně moc lidí. Všichni byli vyšší než já a vládl tam velký zmatek. Cítila jsem se hrozně nepatrně: chtěla jsem mít takové šaty, jaké měli ostatní holky. Bohužel moje okukování přerušila mamka, protože jsme šli kousek dál, zřejmě do hospody potkat s tetou a strýcem. Bylo to ještě horší než předtím. Všichni stály a pokřikovali k pultu. Bylo mi hrozně líto pana číšníka. Musela jsem tam hodně dlouho stát a nikdo se se mnou nebavil jako obvykle.
Potom hrála moc pěkná hudba a všichni tancovali. Také se mi moc líbilo vystoupení irských tanců a jednoho páru. I když jsem chtěla ještě zůstat, tak jsem musela jít domů, protože máma říkala, že je na mě moc pozdě. Doufám, že mě příští rok vezmou zase sebou.
Pak začalo další čekání, protože se prý měli představovat třídy, ale pořád to nezačínalo. Mimo to jsem stála za někým hrozně vysokým, takže jsem nic neviděla. Konečně se začalo a
S.
Pohár hejtmana JMK Jako každý rok se i letos konal florbalový zápas „O pohár hejtmana JMK”. Letošní, již pátý ročník se konal dne 10. 4. 2014. Organizace tento rok „padla“ na paní prof.Wágnerovou, která tuto povinnost bravurně zvládla společně s týmem pomocníků ze třídy Sexty. V turnaji se utkalo 7 týmů středních škol a gymnázií JMK. Tento rok putovní pohár získal tým z „ Jarošky“ z Brna. Ti se ve finále utkali s naším týmem a pravděpodobně štěstí stálo při nich. Jak se říká: „Sláva vítězům, čest poraženým.”
Ceny předali ředitel našeho gymnázia pan Karel Švábenský a starosta města Tišnova pan Tomáš Komprs. Hejtman JMK pan Michal Hašek letos bohužel nedorazil, ale věříme, že příští rok mu to pracovní záležitosti dovolí. Chtěli bychom poděkovat panu hejtmanovi JMK Michalu Haškovi za podporu, panu řediteli Švábenskému za skvělé zázemí, paní profesorce Wágnerové za organizaci, starostovi města Tišnova panu Komprsovi za ceny pro hráče, našemu týmu za úžasné 2. místo a také všem, kteří fandili a podporovali naše hochy při hře. Rika
Den ptactva v ZOO Brno tým z NG ve složení Kristýna Lipovská (se), Jitka Večeřová (se), Šimon Magyar ( te), Lukáš Pospíšil (te) obsadili 2. místo. Soutěže se zúčastnilo 18 skupin z gymnázií a ZŠ z JMK.
–5–
Spolužák, hejtman Poslední den maturit. Většina čtvrtých ročníků našeho gymnázia už pomyslný "práh dospělosti" překročila a spokojeně očekává předání maturitního vysvědčení. Nervy několika studentů však byly napínány déle. Ať už jsou za to rádi nebo ne, kdo může říct: "Na moji maturitu se byl podívat pan Hašek, hejtman!" ? Cítíte melancholii, když procházíte těmito chodbami?Rád si připomínáte časy strávené na tišnovském gymnáziu? Určitě cítím. Nechtěl jsem, aby to byla nějaká strohá, úřední návštěva. Poměrně neutřele jsem, hned na chodníku, začal panu řediteli tykat, protože veřejně říkám, že si tykáme roky a budeme si tykat i dál, jako Karel a Michal, nikoli jako ředitel a hejtman. S časem se zkrátka funkce mění. Jsem hrdý na tišnovské gymnázium a dávám to patřičně najevo i v pozici jihomoravského hejtmana. Prošel jsem školou, podíval se do učeben, kam jsem i já chodíval, viděl ty změny, ale i místa, která zůstala téměř nedotčena. Nenechal jsem si ujít příležitost setkat se s učitelským sborem, jsou tu lidé, kteří si mě pamatují ještě ve školních lavicích. Krátce jsem viděl maturitu a klobouk dolů. Porovnával jsem rozdíl mezi současnou státní maturitou a tím, co jsme zažili my. V těchto dnech to bude dvacet let výročí mojí maturity. Vžil jsem se do role vás, studentů, které maturita čeká, vzpomněl jsem si na "svaťák", nástup na maturitní týden, dokonce si vybavuji jednotlivé otázky, které jsem dostal. Doma mám schované i papíry z potítka s razítkem gymnázia... A pak už jen ta výborná nálada po vyhlášení výsledků. Gymnázium Tišnov považuji za kvalitní, které dobře připravilo nejenom mě, ale jak mám možnost pozorovat, i další lidi, pro studium na vysokých školách. Nejen hejtman, ale i další významné funkce jako lékaři, vědci, podnikatelé, ti všichni jsou dobrou vizitkou. Co byste vzkázal těm, které maturita teprve čeká, máte nějaký tip na překonání nervozity, se kterou se jistě často setkáváte? To je u každého individuální věc, všem "spolužákům", protože vy jste moji spolužáci, bych chtěl vzkázat, že maturita je velmi důležitá věc, je to práh a vstup do dospělosti. A i když ta přísná maturitní komise vypadá, že chce potopit a hledat vše skryté v zákoutích našich mozkových závitů, není tomu vždy tak. Učitelé jsou tam často i proto, aby s vámi zrekapitulovali ty čtyři roky, pomohli a podpořili. Je třeba mít z maturity přirozený respekt, není třeba se jí bát, ale důležitá je i zodpovědnost a správný přístup. Nicméně všem držím palce, přeji gymnáziu co nejlepší statistiku, která byla vždy velmi slušná, také studenty, na které může být pyšné a obráceně, aby i studenti byli pyšní na něj. Když se vrátím hluboko do vašich studijních let. S politikou jste začínal poměrně brzy, měl jste už na gymnáziu politické ambice? Čisté politické ambice jsem ještě neměl, pro připomenutí, maturoval jsem v roce 1994. Ale pravdou je, že už tehdy jsem cítil zájem o veřejné věci v místě mého bydliště, vedlejším Drásově, kde jsem zhruba v té době započal spolupráci s radnicí. Jednalo se o natáčení místního zpravodaje, který se jednou za čtrnáct dní vysílal místní "kabelovkou". Dnes na to vzpomínám s velkou legrací. Politika mne oslovila až při studiu na právnické fakultě. To nás nenapadlo, když jsem naposledy vycházel ze dveří gymnázia, že se sem jednou vrátím jako statutární zástupce jeho zřizovatele. Jak byste se tedy charakterizoval jako žák? Byl jste jeden z těch velmi snaživých nebo vtipálek? Sám o sobě si nemyslím, že bych byl nějakým zdrojem vtipů, ani ve třídě, ani nyní, ale spíš si myslím, že jsem byl člověk, který se snažil dávat třídní kolektiv dohromady. Přišli jsme s pár nápady, třeba školní Miss. To byla úžasná věc. Když jsme to řekli panu řediteli poprvé, tak nám nevěřil, že to myslíme vážně. Nakonec se vše povedlo, akce byla fajn, oslovila celý Tišnov, my jsme byli šťastní, že dva dny chystáme Miss... Nebo zimní radovánky bez nového ústředního topení, kdy se stály fronty k panu školníkovi, aby si vybral, kdo s ním půjde skládat uhlí. Pan profesor Hanus z okna volával: "Chlapci, písemka!" a my jsme pod okny házeli to uhlí do staré kotelny. Vybavuje se mi milion takových vzpomínek, které bych vám mohl povídat, ale to si necháme zase do příštího rozhovoru. Silvie Čechová
–6–
Spolupráce s partnerskou školou v Seredi pokračuje Již několikátým rokem pokračuje spolupráce mezi naší školou a Gymnáziem Vojtecha Mihálika v Seredi. Na počátku byly společné práce v rámci mezinárodního projektu Comenius, následovaly studentské výměny, které umožnily zúčastněným žákům seznámit se s realitou života v sousední zemi, ke které nás poutají historicky přátelské vazby. Uskutečnilo se i několik sportovně zaměřených vzájemných návštěv.
V posledních letech se spolupráce plánuje tak, že v jednom školním roce probíhá vzájemná výměna studentů a v následujícím školním roce je realizován program se sportovním zaměřením. Právě sportovní aktivity byly organizovány v letošním školním roce. Studenti partnerských škol mohli změřit své síly během školního roku 2013-14 dvakrát. Na podzim 2013 v rámci oslav MSD navštívila skupina slovenských studentů naše gymnázium. Do programu sportovních soutěží během MDS byla zařazena přátelská sportovní utkání. 23. 4. 2014 byli tišnovští sportovci přivítáni v partnerské škole v Seredi. Uskutečnila se zde přátelská sportovní utkání ve florbalu a ve volejbalu. Výkony sportovců byly výborné a vyrovnané. Tišnovský volejbalový tým zvítězil, ve florbalu byli úspěšnější slovenští sportovci. V příštím školním roce je v rámci spolupráce s partnerskou školou opět plánována studentská výměna. Akce proběhne v případě zájmu ze strany studentů. Může do ní být zapojeno 10-15 žáků (někteří se již přihlásili). Vzhledem k tomu, že se jedná o studentskou výměnu, jsou děti během pobytu na Slovensku ubytovány v hostitelských rodinách, které se podílí i na organizaci programu výměny. Při návštěvě slovenských dětí v Tišnově budou naopak bydlet slovenské děti v rodinách svých českých partnerů. Obě školy vytvoří pro účastníky výměny program. Případní zájemci o účast výše popsané studentské výměny se mohou hlásit u PhDr. Holubové, kde je možno získat další informace.
Kontakty partnerských škol jsou dlouhodobě finančně podporovány prostředky MěÚ Tišnov. Děkujeme.
–7–
Tišnov žije, Je škola budoucnost vzdělání? Škola a vzdělání. Dva termíny, které spolu úzce souvisí. Někdo by možná řekl, že se sobě rovnají, že škola je synonymem vzdělání, že jedno bez druhého nelze. První ze série přednášek nově vzniklé iniciativy Tišnov žije, "Je škole budoucnost vzdělání?", může působit provokativně. To že školství v České republice dlouhodobě strádá, je pro většinu z nás zřejmé, ale rovnou ho zrušit? Neposílat děti do školy si snad nedokáže představit nikdo a ten, kdo by to chtěl navrhovat, musí být zaručeně blázen. Jaké jsou jiné alternativy? A je vůbec toto pravou podstatou myšlenky Ondřeje Šteffla? Majitel společnosti SCIO, bývalý ředitel pražského gymnázia PORG- První obnovené reálné gymnázium s velmi liberálním pohledem na svět, navštívil 3. dubna Tišnov, aby informoval, varoval, nastoloval otázky a možná i částečně provokoval… Koncept přednášky byl jednoduchý: výklad, diskuse s odbornou porotou (zasvěcení lidé typu učitelé, podnikatelé, studenti) a prostor pro případné dotazy z řad publika. Že se celý tento plán poněkud změní a z výkladu se stane spíše diskuze, ale místo odborné poroty budou hlavními aktéry publikum (ponejvíce pak učitelé zdejšího gymnázia) a z prostoru pro případné dotazy se stane prostor pro postřehy odborníků, zaskočil nejen organizátory, ale i samotného Šteffla.
"Tolik lidí jsme nečekali, je to nádhera..." R. Kučera Prostory propůjčilo gymnázium, "kaskádovitá" třída zeměpisu a dějepisu by se výborně hodila, kdyby byla zhruba o polovinu větší, dorazilo totiž nad očekávání "vzděláníchtivých diskutérů", odhadem zhruba 100 lidí. Vydýcháno bylo během tří minut, takže okna dokořán a ejhle, přednáška doplněná hlukem z ulicí projíždějících aut. "Je to úžasné, vidím, jak Tišnov žije. Měl jsem strach, že tady budu sám, že přijdou tři lidi, děkuji, že jste dorazili." Za potlesku vstupuje drobný, starší pán s čiperným pohledem, možná malinko provokatér, napadá mě hned, jak ho vidím. " Přednášky se obvykle začínají tak, že dotazy jsou na konci, ale já to chci udělat naopak, ptejte se nejdřív vy. " Tím vlastně nevědomky startuje sérii otázek a dotazů, která v podstatě neskončí, i když reálně odpoví zhruba na polovinu z nich a to ještě přeháním.
"Loď se potápí a my řešíme, jestli má posádka papíry!" O. Šteffl "No ano, to už jsem ale viděla," reaguje jedna z profesorek "hostitelské školy", když se na interaktivní tabuli objeví schéma dvou bublin navzájem asi z jedné pětiny propojených. V jedné je napsáno VZDĚLÁNÍ a v druhé ŠKOLA. "To je takové běžné nedorozumění, že pod pojmem vzdělávání je jen to, co se naučíme ve škole, ale všechny výzkumy ukazují, že potřebné pro naši práci a život se učíme někde jinde." Rčení "život je ta největší škola" známe, ale stačí to? Další obrázek, potápějící se loď, kolem kry, uvnitř zaručeně chaos. Je toto naše školství? "Místo toho, abychom tuto nepřipravenou loď, které hrozí ze všech stran nebezpečí, opravili, řešíme stále věci uvnitř. Jestli má být na první palubě k obědu svíčková nebo řízek. Vznikají samozřejmě i nepříjemné otázky, například že v kajutě došel toaletní papír, ale problémy kolem ní jsou mnohem závažnější a mluví se nich velmi málo." Míst, kde se dnes mimo školu dá docela solidně vzdělat je hodně: MOOC, Minerva, Khan Academy, Naučmese.cz, Mimoškolu.cz, HelpOuts, PZPEducaion, TED… Internetové stránky, z jejíchž odkazů, videí a online kurzů se z vás může stát "odborník" na libovolné téma. "Já bych chtěl jenom říct, že jsem si skoušel některé tyto kurzy a mně se to líbí víc od naší paní profesorky Švábenské." Krásná reakce na internetové vzdělávání rozesmála celou učebnu a samotný Šteffl paní profesorce zatleskal. "Tak dobře, já couvnu a řeknu, že každý nemá takové štěstí a nemá profesorku Švábenskou." Výše zmíněné stránky by v současnosti mohly jednoduše suplovat učitele, od nichž děti látku nechápu, a mají v ní mezery, jestli je časem i nahradí, je ve hvězdách.
–8–
Máme se ve školách půl roku učit jak někoho zabít? Asi všechny překvapilo, s jakou vervou se pan Šteffl opřel do známe hry WOW. "Když to spočítáte, tak rozpočet této hry je 24 miliard ročně, to je čtvrtina rozpočtu českého školství. Musí vzniknout organizovaná skupina a naučit se tuto hru ovládat je velmi obtížné, když se na to podíváte, tak to není o nic jednodušší než kokpit letadla. Trvá půl roku, než se dostatečně zdokonalíte." Co je tedy motivací pro děti, které se nejsou ochotny naučit látku zadanou ve škole, pro zvládnutí ovládání "herního kokpitu" World of Warcraft? A co jim to dá? "Ano, takže neučme se číst, učme se půl roku počítačovou hru. Mě to pobuřuje, že bych se měl půl roku učit něco, co mi k ničemu nebude, jen abych mohl někoho zabít. To mi přijde zbytečné." Jako výměna za čtení a počítání určitě. Myšlenka však spočívala v poukázání na chybějící motivaci ve školách, která se dnes vesměs proměnila v honbu za známkami, zdařilými přijímacími zkouškami, tituly, což ovšem nesdílí všichni žáci. A také na to, že se ve WOW nevědomky naučíte mimo angličtinu velmi dobře organizovat skupinu lidí, vymýšlet složité strategie a v podstatě je z vás "hotový manažer". Další "krou" kolem naší potápějící se lodi je rychlost změn v dnešním světě. Dítě ví, že roste do jiného prostředí, než je dnes a na jaké ho škola připravuje, mělo by počítat i s možností nezaměstnanosti. Škola by ho měla na tuto alternativu připravit, aby bylo schopné čelit životu bez práce a umělo se seberealizovat i jinak. Jak velký je to problém, nakolik hrozí, že se s ním budeme my studenti jednou potýkat a jeho samotné řešení je ale na další přednášku.
"Kdyby se děti učily mluvit ve škole, byla by půlka národa němá." O.Šteffl Jak to na vás působilo? Když jste přišel, vypadal jste překvapeně možná až vyděšeně… Vyděšeně ne, mně to přišlo úžasné, kolik se tu sešlo lidí. Tišnov je vlastně malinké městečko a takový zájem je prostě skvělý.
Setkáváte se i jinde s negativními názory? Tady na vás lidé docela "útočili". Ale to je běžné. Tady dokonce kromě toho jednoho studenta (reakce na hru WOW, pozn. red.), který byl ještě dost mladý, byly vesměs běžné reakce. Někdo mě nazval "jdoucím proti proudu", já bych to tak silně neformuloval a myslím si, že většina lidí o tomto nikdy nepřemýšlela a buď je to pro ně překvapení, nebo jsou zaskočení, takže ty negativní reakce jsou hodně časté.
Já jsem vaše sdělení pochopila jako neshledávat školu jediným zdrojem vzdělávání a snažit se v jakémkoli věku, ne, jen v tom studentském, vzdělávat mimo školu, brát život jako místo, odkud bereme informace a kde se vzděláváme. Je to správně? A myslíte, že jste byl pochopen? Nebo jsme se pořád motali v tématu školství a co je špatně? Bylo tu hodně lidí a všem do hlavy nevidím, myslím, že jste to zformulovala správně a hezky. Zdrojů vzdělávání je celá spousta a studenti i dospělí, všichni, z nich můžeme čerpat úžasné věci a míň spoléhat na to, že se vše dozvíme ve škole. Je pravda, že všichni si to asi neodnesli, ale jsem si jist, že mnozí ano.
Silvie Čechová, Gym. Tišnov –9–
Rozhovor se Sylvií Prokešovou Proč jste se rozhodla pro studium francouzštiny? Pro studium francouzštiny jsem se rozhodla na gymnáziu, přestože tam, kde jsem studovala, se tenkrát nevyučovala. Zajímala mě především francouzská literatura, film a hudba, s tím související obecně kultura. Začala jsem se učit proto soukromě, abych mohla číst v originálech knihy, vidět filmy, rozumět textům písní. Brzy jsem zjistila, že francouzský jazyk je to, čím se chci v budoucnu profesně zabývat. Odkdy francouzský jazyk studujete? Začala jsem se sama učit asi v 16 letech, dokonce někdy i tajně pod lavicí ve škole. Po maturitě jsem nastoupila na roční kurz státní jazykové školy, kde jsem se věnovala studiu i 8 hodin denně. Na konci tohoto roku jsem udělala všeobecnou státní zkoušku z francouzštiny, přijímací zkoušky na FF MU v Brně, kam jsem byla přijata, později jsem měla to štěstí studovat přímo ve Francii. Co je podle vás na tomto jazyce nejtěžší? Domnívám se, že pro porozumění ústí je nejtěžší zvyknout si na vázání ve francouzských větách, kde hranice mezi jednotlivými slovy i větnými celky zanikají, rozeznat slova ve větách. Je důležité poctivě se naučit a procvičovat správnou výslovnost. Kdo sám nesprávně vyslovuje, mívá dlouho potíže s porozuměním rodilým mluvčím. V gramatice je to komplexně struktura slovesných časů a způsobů, potíže činí zvláště časová souslednost. V písemném projevuje to jednoznačně struktura a logická výstavba textu. Máte vztah k francouzské kuchyni? K francouzské kuchyni mám velmi kladný vztah, velmi ráda a často vařím, francouzská jídla asi vůbec nejraději, zvláště ta domácká a pocházející z prostředí francouzského venkova. Někteří studenti si myslí, že studium francouzštiny je nepraktické. Jak byste jim tuto myšlenku vyvrátila? Napadá mě, že tato myšlenka není ani tak myšlenkou samotných studentů jako jejich rodičů, kteří často výběr druhého jazyka svých dětí ovlivňují. Často je to způsobeno obavou, že nebudou jazyk sami zvládat, že v rodině jim nemá kdo pomoci (narozdíl od němčiny a ruštiny), mýtem o složitosti tohoto jazyka. Přitom znalost francouzštiny otevírá studentům obrovské možnosti např. v oblasti vysokoškolského studia a stáží nejen ve Francii, v nepřeberném množství oborů. Je zajímavé vědět, že na většinu VŠ ve Francii není třeba dělat složité přijímací zkoušky, cizinci však prokazují znalost francouzského jazyka na úrovni min.B2, u některých oborů C1. Francouzština je také úředním jazykem EU, stejně jako angličtina, je jazykem diplomacie a práva, vrcholné politiky, ale také jazykem sportu úředním jazykem mnoha mezinárodních sportovních federací, olympijských her atd. "L'anglais est la langue de communication, le francais reste la langue d'excellence".
Pokračování na další straně
– 10 –
Studentům můžete poskytnout zázemí pro vykonání zkoušky z francouzského jazyka. Prosím popište nám zkoušku DELF. Jazyková zkouška DELF je francouzská státní jazyková zkouška, ověřující úroveň znalosti francouzštiny dle evropského referenčního rámce jazyků. Má celkem 4 úrovně - A1, A2, B1, B2. Pro úrovně C1 a C2 slouží zkouška DALF. Na základě úspěšného složení zkoušky obdrží kandidát francouzský diplom s doživotní platností. Kromě zkoušek určených pro dospělé existují verze DELF Prim - pro děti do 12 let, DELF Junior a DELF Scolaire pro mládež a studenty středních škol. Zkoušky DELF Scolaire je možno konat přímo na půdě školských zařízení, při dostatečném množství kandidátů a jsou cenově zvýhodněny. U DELF Junior i DELF Scolaire lze zvolit odpovídající úroveň od A1 do B2. Jejich platnost je rovněž doživotní, stejně hodnotná jako klasická verze DELF pro dospělé. Může tedy sloužit, v případě DELF B2 jako doklad o znalosti jazyka pro studium na VŠ ve Francii například, pro získání stáže nebo zaměstnání. Více informací poskytne v ČR Francouzský Institut v Praze nebo Francouzské Aliance. Jaká je Vaše nejoblíbenější kniha a film? Těžko bych uvedla pouze jednu knihu a film. Obecně jsou to knihy se silným emocionálním nábojem, kterými člověk dokáže žít a celý se zaujmout, podobně je to s i filmy. Co ráda děláte ve volném čase? Mým současným koníčkem je život na venkově :-). Mám to štěstí mít prostor a moci chovat zvířata, které miluji. Obzvláště koně a jezdectví, francouzská jezdecká škola například, " école de légérté". Společně s manželem provozujeme jezdeckou školu a klub (www.mansberk.com). Ve volném čase působím jako poradce alternativní veterinární medicíny. Dá se říct také, že i moje rodina je mým koníčkem. Děkuji za poskytnutí rozhovoru.
Moje zkušenost s detektorem kovů Různí lidé mají různé koníčky. Někdo sbírá známky, květiny, někdo vaří, jezdí na kole, chodí na ryby, jinými slovy lze u každého z nás najít nějaký koníček, kterému se ve volném čase věnuje. Zde bych se zmínil o mé (možná pro mnohé netradiční) zálibě – hledání s detektorem kovů. Nemyslete si, že jde jen o chození po lese s detektorem a hledání pokladů. V tom případě jste na omylu! Hlavním smyslem je sice najít něco zajímavého, ale jak se říká, cesta je cíl. Po několikahodinové „procházce" po lese, kdy najdete jen šroubky nebo víčka od piva, budete rádi, když narazíte například na německou psí známku (identifikační známka vojáka, kde je obvykle vyraženo číslo vojáka a jednotky). Nálezem však vaše pouť nekončí. Musíte nalezenou věc očistit, zakonzervovat. Když provedete všechny tyto kroky, přijde vaše odměna v podobě mnohdy časově náročného hledání informací, co jste to vůbec nalezli. Já osobně mám tuto část nejraději, neboť vedlejším produktem hledání jsou informace, kterým vás nikdo nikdy nenaučí a mohou vám být užitečné při dalším bádání. Shrnul bych tedy, že každému se nepoštěstí najít valouny zlata, skryté poklady, tajné skrýše s cennostmi. Hlavní odměnou by pro vás měla být radost z toho, když si můžete říct, že jste danou věc našli právě vy a znáte její příběh. Martin-Petr Tlustoš
– 11 –
Filmová rubrika Ve filmové rubrice vždy najdete článek o jedné filmové klasice a jedné novince, na kterou ještě můžete zajít do kina.
Vykoupení z věznice Shawshank Film na motivy povídky Stephena Kinga natočil roku 1994 režisér Frank Darabont (Zelená míle, The Walking Dead). Mladý bankovní manažer Andy Dufresne (Tim Robbins) je v roce 1947 odsouzen k dvojnásobnému doživotnímu trestu ve věznici Shawshank za vraždu své ženy a jejího milence, přestože tento čin popírá a důkazy předložené obžalobou nejsou příliš spolehlivé. Ve vězení se posléze spřátelí s doživotně odsouzeným Redem (Morgan Freeman) a společně se snaží přežít v nelidském prostředí vězeňského systému.
Už jen kvůli úžasnému hlasu Morgana Freemana doporučuji shlédnout tento film výhradně v originále. Zajímavost: I přesto, že Vykoupení z věznice Shawshank je nejlépe hodnoceným filmem na online databázi IMDb a také na Česko-Slovenské filmové databázi, v kinech nebyl nijak zvlášť populární. Roku 1994 byly totiž natočeny i další velmi úspěšné filmy jako Forrest Gump nebo Pulp Fiction. Velmi populárním se proto tento film stal až po odvysílání v televizi. N.
Pompeje Film natočil režisér Paul W.S. Anderson.Moc pěkná hudba, výprava, záběry na město a sopku. Není to moc náročný film, protože ve scénáři se nevyskytují příliš dlouhé rozhovory, ale spíše volání o pomoc. Nechce se mi počítat, v kolika filmech se vyskytl podobný děj – otrok, který musí čelit bohatšímu protivníkovi, který si chce vzít jeho milovanou, se kterou se mimochodem viděl jednou. Do toho se chce pomstít muži, který zabil jeho rodinu, ale plány mu začíná křížit probouzející se sopka. Ale to nevadí, ono to spraví těch pár zpomalených záběrů na město doplněných epickou hudbou. Ve snímku se objevuje hodně krve…vlastně se tam někdo mlátí skoro pořád, ale samozřejmě bojovníci nemají vršek od trička a všichni nejspíš chodí pravidelně do posilovny. Nebylo to špatné, ale dívat se na to znovu budu jenom kvůli Kitu Haringtonovi (Jon Snow z Hry o trůny). A zkuste hádat, kdo na konci umře.
G@i
– 12 –
Evžen Oněgin - A.S. Puškin Román ve verších, ve kterém se seznámíme s Evženem Oněginem. Je to mladý floutek znalý potěšení světa. Už ho nebaví ruská šlechta a zvyky vyšších tříd v Petrohradě. Dědí dům na venkově a stěhuje se tam. Na venkově se baví četbou a bloumáním po okolí. Zde se seznámí s Vladimírem Lenským a rodinou Larinových. Kam ho Lenský zavede, aby ho seznámil se svojí snoubenkou Olgou. Avšak Olga má sestru Taťánu. Táňa se dříve nezajímala o muže a žila pouze pro romány, kterým ženy podléhají od dávnověku. Po seznámení s Oněginem Táňa zažívá nové pocity. Přemožena skrývanými city píše Evženovi dopis, který je dodnes nejznámější části románu. Jak příběh dopadl? Jak Oněgin zareagoval na cituplné a upřímné vyznání? To se můžete dozvědět na stránkách knížky, která je i sice ve verších, ale přesto čtivá a poutavá. Jako mnoho dalších knih se i tato dočkala filmové adaptace. Ta je i přes drobné změny v ději skvělou variantou pro neochotné čtenáře. Knihu jsem četla dvakrát a i napodruhé se mi líbila a zaujala mě. Její verš dokonale umožňuje autorovi, který často do děje sám vchází, upravovat spád vyprávění. Rika
The Hunger games - Suzanne Collins V této trilogii se ocitáme na postapokaliptistické Zemi, kde svět, jako ho známe, neexistuje. Na místě dnešní Severní Ameriky leží země Panem s hlavním městem Kapitolem. Panem byl rozdělen na třináct krajů. Každý kraj měl svůj úkol a specifické zaměření. Například v prvním kraji se obyvatelé soustřeďují na výrobu luxusního zboží a zpracování drahých kovů. Sedmý kraj jsou dřevorubci, jedenáctý zemědělci a v třináctém byly jaderné elektrárny.
možnost získat si na svoji stranu bohaté sponzory a podpořit tím svoje možnosti ve „hrách”. Po výcviku jsou děti dopraveny do arény. Tam začíná údery gongu hra na život a na smrt. Přežít může jen jeden. V první knize se seznámíme s hlavní hrdinkou Katniss, která pochází z dvanáctého kraje. Aby uživila sebe, svoji matku a mladší sestru, loví nelegálně v lesích. Po nešťastném slosování se nabídne jako dobrovolnice a jde do arény bojovat o svůj vlastní život.
Vše se změnilo, když lidé třináctého kraje povstali proti nadvládě Kapitolu a proběhla krutá válka. Třináctý kraj byl srovnán se zemí a ostatním krajům je jejich podřadnost a podřízení Kapitolu připomínána každý rok. Kapitol koná každý rok krvavé a brutální HLADOVÉ HRY. Z každého kraje je vylosován jeden chlapec a jedna dívka ve věku od dvanácti do osmnácti let jako splátci daného kraje. Ti jsou odvezeni do Kapitolu a představeni celému Panemu. Projdou krátkým výcvikem přežití, během kterého mají
Jak hry skončí? Jak dopadne Panem? Co se doopravdy stalo s třináctým krajem? Přečtěte si sami. Ve všech knihách z této edice na vás čeká spousta překvapení, zvratů, které změní váš názor na hlavní postavy z knih, a hlavně naděje. Já jsem knihy četla jedním dechem a odtrhla jsem se až n konci posledního dílu. Takže heslem z knih: „Šťastné hladové hry, a ať vás stále provází štěstěna.”
Rika
– 13 –
Kterak jsem byl svědkem autorského čtení Jednoho dne se mi naskytla příležitost zakusit trochu té povznášející literatury, a jelikož nabídka přišla od samotné představitelky autorského čtení, nemohl jsem tuto příležitost propásnout. Vzhledem k tomu, že nic podobného jsem zatím nezažil, zmítala mnou zvědavost, ale zároveň pocit strachu. Nicméně přese všechno jsem nasedl do vlaku a po pár desítkách minut marného tápání po Brně jsem našel onen svatostánek, ve kterémže se měla tahle intelektuální a podle mých představ zatím snobská společnost sejít. Při vstupu do kavárny mě číšník nasměroval vzhůru po dlouhých schodech do zapadlé podkrovní místnůstky. Dorazil jsem přesně pět minut před začátkem a k mému zděšení jsme byli v místnosti tři, a to včetně autorky. Usadil jsem se do rožku na matrace a čekal, co se bude dít dál. Sledoval jsem svoje okolí a připadal si jako růže v trní, s tím rozdílem že já byl to trní a okolo mě kvetly samé růže. Růže popíjející víno a probírající vývoj všemožných literárních směrů, zatímco já si nad svým pivem marně lámal hlavu, jak se zapojit do konverzace. Po pár minutách se skupinka k mému klidu rozrostla. Moje dřívější pocity opadly při pohledu na některé „máničky“ a fialovlásku ve velice extravagantních gládácha. Říkal jsem si, že ve své představě namyšlených snobů jsem tuhle společnost vcelku podcenil. Poté, co se všichni svým způsobem aklimatizovali, začala předčítat autorka píšící pod uměleckým pseudonymem Bernadeta Tabáková. Z řeči jsem pochopil, že je představitelkou průkopnického zobrazení zvaného magický tišnovský realismus, což jsem ve svých nezkušených očích považoval za nějaký přechod mezi naturalismem a realismem s občasnou vsuvkou něčeho na zasmání. Musím uznat, že tvorbou jsem byl vcelku potěšen, jen jsem neustále marně očekával, kdy se mezi tou haldou poezie konečně objeví nějaký ten delší, celistvý, neveršovaný text, což je mi povahou mnohem bližší. Svou tvorbou se přišla pochlubit ještě jedna slečna. Mohla být vcelku dobrá, což jsem bohužel z jejího přednesu nedokázal vypozorovat, protože mezi každou básní předesílala, že brzy bude konec a jak je to hrozně špatné, přičemž já si musel neustále lámat hlavu nad tím, proč že to vlastně říká a než jsem se přiměl vnímat obsah, byl konec a celé to šlo nanovo. Takže můj konečný verdikt? Čtení překonalo mé očekávání, což na jednu stranu není příliš objektivní vzhledem k tomu, že jsem příliš velké neměl. Nicméně, ukázalo mi, že poesii se věnují i úplně normální lidé. Číst ji však kvůli tomu nezačnu. Přece jenom, jak se říká, čerte, drž se svého kopýtka, což mám taky v plánu. Petr Nováček Brno, kavárna Era, 20. 3. 2014
Perličky Žák: „Můžu jít na záchod?“ Zachoval: „Vy jste ale počuraná třída!“ Zachoval: „Cos dostal?“ Žák: „Dvojku.“ Zachoval: „Jak to! To už je skoro pětka!“ Urbánek: „Když Athény mají loďstvo a Sparta má pozemní vojsko, co bude tím rozhodujícím?“ Žák: „Letectvo!“ V učebnici AJ je věta: Leah is more intelligent than… Žák čte: „Líh is more intelligent than…“ Havlátová: „Abych z toho listu mohla něco vypařit, tak to musím nejprve… Žák: „Napařit!“
– 14 –
