Začínáme! Přidáte se? Zdravíčko, do rukou se vám dostal první moták* Městské knihovny Litvínov. Startujeme náš další velkolepý projekt. Kurz tvůrčího psaní, kde se každý může dozvědět, co je to fejeton, sloupek, reportáž, jak napsat vlastní román, nebo o psaní scénáře pro televizi. Zjistíte, jaké byly začátky slavných spisovatelů. Co považují za příčinu svého úspěchu. Podělí se s vámi o své tipy pro dobré psaní. Co by to bylo za kurz psaní, kdyby se tam jenom mluvilo? I proto vznikl náš časopis. Abyste si psaní mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Každý účastník kurzu bude i redaktorem MuKLu**. Kdy že bude ten slavný kurz probíhat? Každé pondělí od 16:00 do 18:00. Začínáme už 14. října.
MUKL hledá redaktory!!! Chcete psát pro časopis, ale nemáte v pondělí čas? Nevadí! Pokud svůj příspěvek zašlete na
[email protected], přečteme si ho, a pokud bude pěkný, rádi ho otiskneme. Časopis bude vycházet každý měsíc, takže pište, ať máme spoustu úžasných článků! vězeň č. 1
_______________________________________________________________________________________________
*Moták je:
a) Člověk narozený čarodějům, který nedisponuje kouzelnými schopnostmi. b) Nespisovné slovo pro dopis, který si tajně smotaný do ruličky předávají vězni. c) správně je a) i b) **Mukl je nespisovné označení pro vězně
Jak se zbavit Mstivý Soni, napsal Jiří Holub a ilustroval Juran Martiška Prázdniny končí a nový školní rok začíná. Říká vám paní učitelka, že strašně zlobíte? Nevěřím, že provádíte takové vylomeniny jako žáci 5. třídy v Žábokudlech. Tito malí raubíři rozpoutali válku proti nové třídní učitelce. Jenže tentokrát narazili. Soňa Ticháčková se mstí a neváhá použít drsnější metody. „…Ona se jmenuje Ticháčková, ale příjmení klame, protože tahle ženská je učiněnej tajfun! Jen co první den přišla do školy, zavedla takovej pořádek, až to v pořádku vůbec nebylo. Je prej vystudovaná nějak speciálně, což taky dává okamžitě najevo, a hned si myslí, že o nás všechno ví…“ Proto si brzy vysloužila přezdívku Mstivá Soňa. A mise na odstranění učitelky může začít. Skvělá knížka, kterou byste rodičům radši ukazovat neměli Kritik
Představujeme se: Vězeň č. 1 Já nic neudělal! Já jsem tady ta oběť. Maximálně jsem zhřešil jen myšlenkou. Nápadem. To ostatní mě do toho zatáhli. A teď? Jsem šéfredaktor. Každý měsíc čtu a vybírám příspěvky. Vymýšlím grafiku. Dávám to dohromady. Ježišmarjá, vždyť já jsem nevinnej!!! Vymítač Otče náš, jenž jsi na nebesích, dej, ať se MuKL všem jeho čtenářům líbí, jak v nebi, tak i na zemi. Dej čtenářům sílu, aby nepodlehli pokušení tento časopis natrhnout, počmárat či jinak poničit. Pokud se tak stane, nechť jsou všichni ve Tvém jméně vymeteni z knihovny. K tomu nám dopomáhej Bůh. Ámen! Kritik Příběh sem, příběh tam, na všechny se podívám. Když se mi něco nelíbí, neváhám to říct. Zato pochvala, tak ta je ode mne opravdu cenná. Tak pište, posílejte a možná se někdy na vaše příspěvky usměju. Zpěvanka Kdyby to byl časopis o hudbě, tak tomu šéfuju, ale takhle:
Vrchní dozorce Chyba? Je tu někde chyba? Nesnáším je! Jestli tu někdo udělá hrubku, tak to má za padesát dřepů a bude měsíc bez televize. A žádný flákání netoleruju. Pěkně pište, až se z vás bude kouřit.
Barbar Šnekan a 9 žihadel
Je tomu bezmála již čtyřicet tisíc let a dva měsíce, co válkami a utrpením zmítaná země zrodila hrdinu. Jím byl Šnekan, velký válečník a ochránce posledních ctností, které ještě nespolkl strach a oheň. Já, jeho kronikář a knihovník, jsem jediný, kdo Vám může vyprávět o jeho činech. O příbězích plných slávy a krve. … Pod máchnutím ostří dvoukřídlé motýlí sekery zasténal vzduch a ozvalo se chrupnutí, jak byla vosí hlava utnuta od zrůdného žluto černě pruhovaného těla. Netvor dopadl na zem a zkroutil se. Naposledy vyjelo a zajelo respekt vzbuzující žihadlo. Šnekan otřel křídlo sekery o bezvládnou mršinu a jako důkaz svého činu sebral vosí hlavu a uložil si ji do vaku, který si hodil přes ram- … ulitu. Když se vrátil do malebné šnečí vesničky Ulitov, jeho čin vzbudil veliký ohlas a veselí. Netvor, který obyvatele již několik měsíců sužoval, je mrtev. „Vosa je mrtvá!“ volali všichni a radovali se. „Volejte sláva! Vosa je mrtvá! Šnekan jí setnul hlavu! Sláva!“ … Mezitím kdesi ve vzdálenosti asi dvaceti metrů. „Cože?!“ rozhořčila se vosí královna. „On zabil jednu z nás?! Za to zaplatí! Otevřete brány Maňas Morgúl! Vypusťte devítku!“ „Ano, Vaše Výsosti,“ vycouvala v úklonách z trůnní místnosti vosa. … Šnekan, starosta Ulitova a vlastně všichni vesničané slavili úspěch. Stoly se prohýbaly pod nejšťavnatějším listím, rosa tekla proudem a šnečice vypískávaly, když je šneci štípali do ocásků. Hudba hrála a vesnicí se nesl smích a zpěv. „Brány Maňas Morg-úl! Brány jsou otevřeny! Maňas Morg-úl!“ začal vyřvávat udýchaný šnek, který se tryskem vrátil odněkud z lesa. Ještě za ním ani cesta nevychladla, jak rychle se plazil, když se oslava změnila v naprostou paniku. „Devítka letí!“ „Zachraň se, kdo můžeš! Černo žlutí letci z Maňas Morg-úl!“ Z dálky se nesl hrůzostrašný zvuk přibližujících se devíti párů křídel. „Devět žihadel smrti!“ Všichni šneci se vrhli do svých domovů. Naštěstí je všichni měli sebou na zádech, a tak to stihli, než Devítka dorazila. Jediný, kdo zůstal na otevřeném prostranství uprostřed vesničky, byl Šnekan třímající ohromnou dvoukřídlou motýlí sekeru na jednom tykadle a těžký válečný bodlák na tykadle druhém. „Jak to, že neutíkáš, šneku?“ zavrčel velitel černo žlutých. „Teď zemřeš!“ „Uvidíme, kdo umí lépe píchat!“ zařval Šnekan. Vosy se podívaly jedna na druhou a pak zase upřely zrak na šneka. „Jestli vy, nebo můj válečný bodlák!“ Dodal a zamával zbraněmi ve vzduchu. „Na něj!“ zařvala velitelka vos. „Bij! Zabij!“ Celá Devítka se na něj vrhla naráz. Šnekan se rozehnal bodlákem i sekerou. První dvě vosy padly na zem smeteny a naskrz probodány bodlákem, další dvě byly zasaženy sekerou. Jedné křídla zbraně uťala polovinu hlavy, druhé rozpárala celý trup. Zbylá pětice couvla. Ne však ze strachu, ale aby se přeskupily. Začaly dorážet na Šnekana střídavě ve dvojicích a velitel se pokusil bojovníkovi dostat do zad. Motýlí křídlo přepůlilo další vosu. Úder těžkým bodlákem šesté vose zarazil hlavu do trupu. Poslední dva černožlutí letci se rozhodli bleskově zaútočit žihadly z obou stran. Šnekan unikl rychlým půlobratem1 a dostal se přímo před velitelku vos. Za jeho zády se útočící vosy srazily a navzájem se probodly vlastními žihadly.
„Bojovals dobře, šneku. Bude tě škoda!“ zabzučela vosa a vrhla se na Šnekana. Šnekan její žihadlo paríroval2 sekerou, přešel do piruety3, využil setrvačnosti4 a vší silou udeřil vosu bodlákem. Vosa odlétla asi dva centimetry a zarazila se až o stvol pampelišky, tedy smetanky lékařské. „Asta la vista, čmeldo!“ prohlásil drsným hlasem Šnekan, rozmáchl se sekerou a udeřil takovou silou, že nepřesekl jen vosí krk, ale také onu pampelišku. „Pozór! Páádáááá!“ zařval někdo. Šnekan už se nedověděl kdo, protože pampeliška se zřítila na něj a úder květem do hlavy ho omráčil. … Když se ze zranění vyléčil, starosta Ulitova mu nabídl, že se může stát jejich králem. Šnekan odmítl se slovy, že zde ho již není potřeba, ale pokud se v Ulitově zase ukáže zlo, on se vrátí. Teď však musí jít dál a trestat bezpráví kdesi za obzorem. To je už ale jiný příběh. Vymítač
____________________________________________________________________________________________ 1
Půlobrat: otočení o 90°
2
Parírovat: odrazit ránu, krýt
3
Pirueta: otočka, obrat
4
Setrvačnost: pohyb tělesa, i když už mu není dodávána energie (jako když strčíte do nákupního vozíku, tak ještě nějakou chvíli jede)
Za sedmero horami a sedmero doly bylo nebylo malé království. V něm žil starý moudrý král se svými třemi dcerami, Janičkou, Hankou a Ivčou. Jednoho dne král povídá: "Holky, v království se nám přemnožily děti, musíme s tím něco udělat." Ale co? Děti jsou rozuteklé po celé zemi a strašně obtížně se loví. Tak se Janička, Hanka a Ivča rozhodly, že půjdou pracovat do knihovny. Budou dělat spoustu akcí pro dětičky a až je tam všechny nalákají,tak zamknou všechny východy, děti uvězní, uvaří a sní.
Jak vymyslely, tak se také stalo. Všechny děti jásavě přiběhly do knihovny nic netušíc ohavného plánu těch tří knihovnic. Lákaly je na své krásné úsměvy a sladká slůvka, ale skutečnost byla jiná. Děti byly lapeny do pasti a Janička, Hanička a Ivuška se již chystaly, že je uvaří a sní, když v tu chvíli ke knihovně dorazil statečný a neohrožený princ Ondra. Princ Ondra si naivně myslel, že děti rychle osvobodí a pak půjdou společně na zmrzlinu. Jenže ty tři Grácie mu to tak zavařily, že se nestačil divit.
Tak se raději rychle rozhodl, že se k nim přidá. "Milé princezny", řekl jim, "zabíjení dětí mi nevadí, i vařit trochu umím a rád pomůžu. Ale mám dietu a děti mi nedělají dobře na žaludek. S jejich snědením Vám tedy pomoci nemohu." Ale aby se zbavili důkazů, vymyslel princ Ondra soutěž. "Ta, která sní nejvíce dětí, se stane mojí ženou a královnou," řekl jim. To se moc zamlouvalo princezně Haničce, která byla pořád hladová. S dětmi už to vypadalo moc špatně, když v tom se u knihovny ukázala mocná bojovnice, princezna Vladěnka, zocelená žárem bitev a bojechtivě zařvala: "Vylezte ven, vy požírači dětí! Dovedl mě sem sám mocný Bůh válek a moudrosti, Nedvěd!" Dětem Vladěnčina výzva zalila do té doby zoufalá srdce novou nadějí, avšak Hanička, Janička, Ivča a Ondra se začali třást hrůzou. Chvilku se tiše radili, až se nakonec rozhodli, co udělají. Byl to opět chrabrý princ Ondra, kdo vymyslel plán. Nejdřív si zahrával s myšlenkou opětovné změny stran, aby pomohl princezně bojovnici Vladěnce, ve které viděl jasnou favoritku souboje, ale bylo mu jasné, že by se z knihovny nedostal živý. Proto řekl: "Co kdybychom Vladěnku pozvali na svačinku? Taková bojovnice určitě spálí spoustu kalorií, na dietu nedbá, tak by se jí proteiny z křehkého masa mohly hodit." Všichni nadšeně souhlasili a pozvali udatnou bojovnici na gáblík. Vladěnka pozvání nadšeně přijala, protože už 3 dny se živila pouze seniory, jejichž maso bylo již dost vysušené, scvrklé a díky různým nemocem ne moc chutné. Princezničky namluvily bojovnici Vladěnce, že vyndaly ve sklepě z mrazáku jehněčí maso, které si schovávaly na oslavu tatínkových narozenin, ale ve skutečnosti si celou dobu špitaly o tom, které nebohé děti tajně uvaří a upečou a naservírují na stůl.
To bylo radosti: Dianka ta má maso libový, lepší bude než starý skopový. Natálku si podusíme, nic nezbyde, všechno sníme. Míra, Venca co hlavní chod, ti nám přijdou jistě vhod. Terezka se bude smažit, vždyť princ Ondra umí vařit. Takhle si ti bídáci zpívali. Ale netušili, že je zaslechla slečna Lenka. Ta byla mocná jako sami bohové. Počítala totiž všem v knihovně výplaty a jako zástupkyně ředitele se jí báli všechny princezny i přeudatný princ Ondra. A slečna Lenka se rozhodla, že to tak nenechá. Zavolala si na pomoc samotnou paní ředitelku a vytáhly do boje. Byla to krutá řež. Paní ředitelka a slečna Lenka měly k dispozici strašné zbraně jako provozní řád, zákoník práce, pracovní smlouvu, knihovní řád, základní hodnoty organizační kultury a haldy nařízení. Neváhaly použít ani manuál činností, kde o vaření a pojídání dětí nebylo ani slovo.
Nejhorší ale bylo, že vyhrožovaly i odebráním prémií a osobního ohodnocení. Princezny i princ Ondra byli záhy rozdrceni a na hlavu poraženi. Nezbylo jim, než se potupně vzdát. Slíbili, že budou dětem v knihovně vzorně sloužit až do konce svých dnů, že budou hodní, milí a nepronesou křivého slova. Tak se stalo, že děti mohly dál klidně pít krev těmto pěti dobrým lidem.
Program herny na září Středa 4. 9. 16:00 až 18:00: Hrdinové světa Toskel Středa 11. 9. 16:00 až 18:00: Hrdinové světa Toskel Středa 18. 9. 16:00 až 18:00: Hrdinové světa Toskel Úterý 24. 9. 16:00 až 18:00: Kurz paličkování Středa 25. 9. 16:00 až 18:00: Hrdinové světa Toskel
Kurzy mimo hernu Rangers Litvínov: 12. 9., 19. 9. a 26. 9. 9. vždy od 15:00 do 17:00
V sobotu 28. 9. vás zveme ke knihovnickému stánku na Svatomichaelských slavnostech. Přijďte si zasoutěžit. _______________________________________________
