Chem. Listy 103, 636640 (2009)
Zahrada
ZAHRADA okolo 50 meV. Mezi další velmi užitečné metody pro určení termodynamických charakteristik iontů v plynné fázi patří rovnovážná měření3,4, termokinetické experimenty6,7 a Cooksova kinetická metoda8, kterou lze použít také na komplexy přechodných kovů9. Detailní přehled o těchto metodách lze získat v článku K. M. Ervina10. Daleko komplikovanější situace nastává v okamžiku, kdy nás zajímá výška aktivační bariéry, která je experimentálními metodami určována obvykle s velkou chybou, nebo dokonce není možné získat žádné spolehlivé údaje. Právě v této oblasti dosáhly moderní metody kvantové chemie v posledních dvaceti letech obrovského pokroku1113 a velké množství současných publikací v oboru chemie v plynné fázi spoléhá na klíčová data získaná z výpočtů. Nicméně stále je nezbytně nutné mít přístup také k experimentálním údajům pro reakční prahové energie a aktivační bariéry, abychom mohli testovat přesnost a spolehlivost hodnot předpověděných teoretickými metodami. V souvislosti se současnou iniciativou pro postavení českého synchrotronu14 bychom zde rádi představili jednu z experimentálních metod, která umožňuje stanovovat vztažné termodynamické hodnoty pomocí kombinace fotoionizace fotony z vakuové ultrafialové (VUV) oblasti spektra a sledování reaktivity.
SLEDOVÁNÍ REAKCÍ POMOCÍ SYNCHROTRONOVÉHO ZÁŘENÍ JAKO JEDINEČNÝ ZDROJ PŘESNÝCH ENERGETICKÝCH ÚDAJŮ O REAKCÍCH V PLYNNÉ FÁZI JANA ROITHOVÁa,b a DETLEF SCHRÖDERb a
Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, katedra organické a jaderné chemie, Hlavova 8, 128 43 Praha 2, b Ústav organické chemie a biochemie, v.v.i., Akademie věd České republiky, Flemingovo nám. 2, 166 10 Praha 6
[email protected] Došlo 17.7.08, přepracováno 13.2.09, přijato 12.3.09.
Klíčová slova: acetamid, aréniové ionty, dikationty, fotoionizace, oxidy kovů, synchrotron
Obsah
2. Princip VUV-fotoionizace a monitorování reakcí
1. Úvod 2. Princip VUV-fotoionizace a monitorování reakcí 3. Příklady experimentálních studií 3.1. Isomerizační bariéry pro ionizovaný acetamid 3.2. C−H aktivace v OV(OCH3)3+ 3.3. Termální reaktivita dikationtů 4. Shrnutí a výhled
Fotoionizace neutrálního atomu na monokation se řídí Wannierovým zákonem, který říká, že pokud energie fotonů dosáhne prahové energie E0, výtěžek stoupne jako kroková funkce na 0+. Při ionizaci molekul se situace komplikuje přítomností mnoha vibračních stavů (obr. 1), přičemž ionizace do každého vibračního stavu se rovněž řídí Wannierovým zákonem. V praxi tedy nezískáváme krokovou závislost ionizačního výtěžku na energii fotonů, ale nárůst výtěžku je lineární. Ionizační energii (IE = E0) určujeme většinou lineární extrapolací nárůstu výtěžku k nule (obr. 1). Analýza a detekce iontů je založena na metodách hmotnostní spektrometrie. Ionty jsou vytvářeny v iontovém zdroji ionizací fotony a následně vytaženy elektrostatickým polem do hmotnostního analyzátoru a detektoru. Nejčastěji používaným hmotnostním analyzátorem je kvadrupól. Zařazení hmotnostního analyzátoru poskytuje selektivitu pro požadované ionty a eliminuje možný vliv nečistot v iontovém zdroji. Umožňuje také jednoduché stanovování prahových energií pro fragmentace iontů pouhým přeladěním hmotnostního analyzátoru na hmotu fragmentu a sledováním tvorby fragmentu v závislosti na stále se zvyšující energii ionizujícího záření. Studium bimolekulární reaktivity iontů s neutrálními atomy/molekulami v závislosti na jejich vnitřní energii
1. Úvod Chemie volných iontů v plynné fázi představuje důležité pojítko mezi experimentem a teorií, protože experimenty jsou prováděny za dobře definovaných podmínek a studované systémy jsou většinou dostatečně malé pro použití přesných kvantově-chemických výpočtů1. Energetické informace o volných iontech v plynné fázi (především ionizační energie) lze získat pomocí spektroskopických metod2, které v současnosti dosahují přesnosti blížící se 0,1 meV, ale pouze za podmínky, že existuje vhodný neutrální prekurzor. Velmi přesná experimentální data (přesnost až ± 10 meV) lze také získat studiem elektronů vyražených fotonem z hmotově vybraných aniontů3 (metoda Photodetachment). Pro stanovení energetiky fragmentů lze použít různé metody fotoionizace4 nebo také kvantitativní analýzu prahového chování při disociaci indukované srážkou5, kde lze dosáhnout nejlepších přesností 636
Chem. Listy 103, 636640 (2009)
Zahrada
než odpovídající enol-forma. Při ionizaci se u molekulových kationtů pořadí obrátí tak, že enol-forma radikálkationtu představuje stabilnější tautomer. V případě acetamidu lze na příkladu chemické reaktivity ukázat, že radikál-kation vytvořený elektronovou ionizací (EI) se převážně vyskytuje v enol-formě (Schéma 2)15.
Schéma 2
Nevyhnutelně vyvstává otázka, s jak vysokou bariérou je spojený tento přesmyk. Vedle celé řady teoretických metod lze získat experimentální hodnotu výšky isomerizační bariéry pomocí sledování reaktivity za použití synchrotronového záření. Acetamid je ionizován ve zdroji pomocí VUV záření a vytvořený radikál-kation (buď v původní keto-formě nebo rovnou v enol-formě) je hmotově vybrán pomocí kvadrupólu. Vybraný kation reaguje s vhodným reakčním partnerem, který poskytuje selektivní reakce s oběma formami radikál-kationtu. Produkty jsou monitorovány v závislosti na energii ionizujících fotonů. Zatímco všechny parametry (výběr hmoty reaktantu, srážková energie, tlak reaktantů, apod.) jsou konstantní, mění se pouze energie fotonů. Vhodným reaktantem pro rozlišení reaktivity obou isomerů radikál-kationtu je methylvinylether, který s keto-formou přenáší pouze náboj, kdežto s enol-formou dochází k přenosu protonu. Pro zamezení překryvu hmot je nutné použít deuterovaný acetamid (Schéma 3). Výšku bariéry tedy snadno určíme v následující sekvenci: neutrální značený acetamid ionizujeme VUV synchrotronovým zářením, molekulární kation CD3CONH2+• (m/z = 62) vybereme pomocí hmotnostního analyzátoru (kvadrupól Q1) a necháme reagovat s neznačeným methylvinyletherem (MVE). Druhý hmotnostní analyzátor (Q2) naladíme na hmotu produktu specifického pro enol-formu reaktantu (CH3OCHCH2D+, m/z = 60) a detegujeme produkt. Při experimentu měníme pouze energii ionizujícího záření a detegujeme také vyražené elektrony, abychom mohli normalizovat efektivitu ionizace (obr. 2). Experiment musíme provést také bez přítomnosti MVE (bez plynu), abychom mohli korigovat data o signál, který pochází ze samovolné ztráty deuteria z reaktantu CD3CONH2+. Opakováním experimentu a použitím dalších kombinací reaktantů (neznačený acetamid se značeným MVE,
Obr. 1. Schéma nárůstu výtěžku monokationtů (černá plná čára) vznikajících z neutrálních molekulových prekurzorů pomocí fotoionizace. Krokové nárůsty odpovídající ionizacím do jednotlivých vibračních stavů jsou naznačeny v šedé barvě a lineární extrapolace nárůstu výtěžku je ukázána pomocí přerušované čáry
vyžaduje prodloužení experimentálního zařízení o kolizní celu, kam lze v plynném stavu zavádět neutrální reaktant, a o další hmotnostní analyzátor, který slouží k analýze vzniklých produktů (Schéma 1). Pro lepší kontrolu energie iontu vytvořeného fotoionizací, detegujeme rovněž elektrony, které jsou vyraženy z neutrální molekuly při ionizaci. Pouze v případě, že elektrony mají nulovou kinetickou energii, lze uvažovat, že celá energie fotonu byla přenesena do vytvořeného iontu.
3. Příklady experimentálních studií Následující příklady ukazují, jak lze pomocí synchrotronového záření ve VUV oblasti provést experimenty, které poskytují důležitá termodynamická data a také informace o mechanismech organických a organometalických reakcí. Rozhodující vlastnost, pro kterou je synchrotronové záření nenahraditelné, je možnost snadného a přesného ladění fotonové energie v poměrně širokém energetickém spektru. 3.1. Isomerizační bariéry pro ionizovaný acetamid Z organické chemie je dobře známé, že u normálních karbonylových sloučenin je keto-forma značně stabilnější
Schéma 1. Schéma geometrie experimentálního zařízení pro studium reaktivity iontů v závislosti na jejich vnitřní energii. TOF je „time of flight“ analyzátor kinetické energie vyražených elektronů
637
Chem. Listy 103, 636640 (2009)
Zahrada
Obr. 3 ukazuje výtěžek molekulárních iontů OV(OCH3)3+ (obr. 3a) a primárního fragmentu HOV(OCH3)2+ (obr. 3b), který vzniká po ztrátě formaldehydu a představuje tedy produkt oxidační reakce. Analýzou křivek iontových výtěžků získáme ionizační energii 9,56 ± 0,04 eV pro neutrální sloučeninu a prahovou hodnotu (10,1 ± 0,1 eV pro disociativní fotoionizaci na HOV(OCH3)2+ (cit.17). Obě hodnoty představují vztažné hodnoty pro teoretické metody. První popisuje energii potřebnou pro odstranění jednoho elektronu z vanadičních sloučenin, což představuje analogii k vytvoření defektu v pevném stavu. Pomocí teorie lze ukázat, že druhá hodnota, prahová energie pro vznik HOV(OCH3)2+, nepředstavuje pouze termochemickou hranici pro energetiku rozpadu, ale jedná se přímo o výšku bariéry pro aktivaci CH vazby v OV(OCH3)3+. Experimentálně určená výška bariéry 0,5 ± 0,1 eV byla zreprodukovaná s dostatečnou přesností výpočty pomocí teorie hustotního funkcionálu B3LYP (0,82 eV). Ačkoliv v tomto případě i jiné funkcionály (BLYP, BP86) poskytují konzistentní energie, některé předchozí práce ukázaly, že u vyšších oxidů vanadu různé funkcionály poskytují velmi odlišné výsledky18 a právě proto jsou vztažné experimentální hodnoty důležité. Užitečnost získaných dat byla demonstrována pozdější prací, kde kombinovaným přístupem experimentu a teorie bylo možné určit termochemické hodnoty pro OV (OCH3)3 od pevné fáze přes plynnou fázi až ke kvazitermálním fragmentům VO+ a VOH+ (cit.19).
Schéma 3
H/D výměna enolformy s methanolem) jsme získali prahovou energii AE = 10,5 ± 0,1 eV, což dohromady s ionizační energií acetamidu IE = 9,69 ± 0,02 eV, vede k experimentální hodnotě výšky bariéry Ea = 0,8 ± 0,1 eV pro unimolekulární přesmyk z keto- do enolformy ionizovaného acetamidu. Pro srovnání výška bariéry vypočtená pomocí G2-teorie dosahuje hodnoty Ea,th = 1,16 eV, což je sice v uspokojivém souladu s experimentem, ale poukazuje to na lehké přecenění spočítané bariéry. 3.2. Aktivace C−H vazby v OV(OCH 3 ) 3 + Zatímco teoretické výsledky z oblasti nepřechodných prvků jsou v současnosti rovnocenné s experimentálními daty, pokud nejsou dokonce přesnější, v oblasti přechodných kovů vykazují kvantově chemické metody stále ještě značné nedostaky. Pro vývoj účinných teoretických metod jsou naprosto nezbytná přesná experimentální data vazebných a aktivačních energií. Také v tomto ohledu mohou fotoionizační experimenty se synchrotronovým zářením poskytovat podstatné informace, které nelze zjistit jiným způsobem. Jako příklad uvádíme oxid trimethoxyvanadičný, OV(OCH3)3, který můžeme považovat za modelový systém pro aktivaci vazby C−H pomocí oxidu vysokovalenčního přechodného kovu.
3.3. Termální reaktivita dikationtů Předchozí příklady ukazovaly použití fotonů s relativně nízkou energií (912 eV), protože prahové hodnoty pro fotoionizaci a následnou fragmentaci molekulárních iontů většiny sloučenin spadají právě do této oblasti energií. Použití více energetických fotonů ukážeme na příkladu studia bimolekulární reaktivity středně velkých
Obr. 2. Schématický nákres titrace reakce pomocí synchrotronového záření, viz text. Relativní intenzity iontů s m/z = 60 za a bez přítomnosti reakčního partnera methylvinyletheru (MVE) v oblasti energie ionizujících fotonů 9,5-11,5 eV
638
Chem. Listy 103, 636640 (2009)
Zahrada
a
b
50
100
a
b
9.56
10.1
0.04
0.1
10
11
10
11
Obr. 3. Fotoionizační výtěžky (a) molekulárního iontu OV(OCH3)3+ a (b) fragmentu HOV(OCH3)2+ v závislosti na energii fotonů použitých pro ionizaci neutrálního plynu OV(OCH3)3 (cit.5)
uhlovodíkových dikationtů CmHn2+ s neutrálními uhlovodíky. Tyto reakce představují možný mechanismus růstu uhlovodíků v mezihvězdném prostoru nebo planetárních atmosférách, např. v ionosféře Titanu2024. Speciální role synchrotronového záření ve výzkumu bimolekulárních reakcí násobně nabitých iontů spočívá v definování jejich vnitřní energie. Je dobře známo, že reaktivita iontů se s jejich zvyšující se vnitřní energií může značně lišit od jejich termální reaktivity. Ionty mohou vznikat ve vysoce vzbuzených vibračních stavech, nebo dokonce mohou být elektronicky excitovány. V téměř všech typech hmotnostních spektrometrů se standardně k „zchlazení“ iontů používají násobné srážky s nereaktivním plynem (obvykle vzácným plynem)25. Při srážkách dochází k přerozdělení energie mezi studovanými ionty a atomy plynu, což vede ke snížení vnitřní energie iontů až na energii odpovídající teplotě prostředí (termalizace). Malé násobně nabité ionty nesou vysokou potenciální energii, což z nich činí velmi reaktivní částice (superelektrofily), které ve skutečnosti dokonce velmi často reagují i se vzácnými plyny nemluvě o stopových nečistotách v nich obsažených. V násobných srážkách proto často nedosáhneme termalizace, ale studované ionty ztrácíme díky přenosu náboje nebo chemické reakci26. Dokonce i v případě ionizace elektrosprejem, což je technika známá jako málo energetická ionizační metoda (tj. poskytuje ionty s malou vnitřní energií), představuje tvorba násobně nabitých iontů za dobře definovaných podmínek velký problém27. V souhrnu lze říci, že termalizace iontů může představovat kritický bod ve výzkumu bimolekulárních reakcí násobně nabitých iontů. Jedinečné řešení nabízí synchrotronové záření, které umožňuje přesně definovat vnitřní energii iontů už při jejich tvorbě a tím jasně určit závislost mezi vnitřní energií dikationtů a jejich reaktivitou. Atmosféra Titanu se skládá převážně z dusíku (98,4 %). Druhým nejzastoupenějším plynem je methan. Nedávno zjištěné složení atmosféry Titanu ukázalo vedle nižších uhlovodíků překvapivě vysoký výskyt uhlovodíků s šesti a více atomy uhlíku. Mechanismus jejich vzniku
nemůže být založen na reaktivitě neutrálních a jednou nabitých molekul, protože tyto částice za daných podmínek (extrémně nízká teplota a tlak) nereagují. Na druhou stranu, dvojnásobně nabité střední uhlovodíky podstupují reakci s methanem (rovnice (1))23,24, acetylenem20,21, nebo benzenem22 a poskytují větší uhlovodíky.
relativní intenzita
CnHm2+ + CH4 Cn+1Hm+22+ + H2 (1) Možný mechanismus růstu uhlovodíků by tedy mohl zahrnovat tvorbu dvojnásobně nabitých iontů následovanou CC spojením s methanem nebo jiným malým uhlovodíkem. Vzhledem k prostředí je důležité ukázat, že reakce probíhají pro základní stav dikationtů s malou vnitřní energií. Chlazení vytvořených iontů je obtížné (viz výše), proto je výhodnější tvořit ionty rovnou s definovanou vnitřní energií za pomocí ionizace fotony. Obr. 4 ukazuje iontový výtěžek reaktantu C7H62+ v závislosti na energii
konverze
energie fotonů, eV
Obr. 4. Závislost iontového výtěžku C7H62+, produktu C8H82+ z reakce (2) a odpovídající konverze v závislosti na energii ionizujících fotonů
639
Chem. Listy 103, 636640 (2009)
Zahrada
ionizujících fotonů a výtěžek produktu C8H82+ pocházejícího z reakce (2). Konverze reaktantu na produkt klesá se stoupající energií fotonů, což ukazuje, že reakce (2) je nejúčinnější pro reaktanty v základním stavu s nízkou vnitřní energií. C7H62+ + CH4 C8H82+ + H2
15. Mourgues P., Chamot-Rooke J., Nedev H., Audier, H.-E.: J. Mass Spectrom. 36, 102 (2001). 16. Engeser M., Schröder D., Schwarz H.: Chem. Eur. J. 11, 5975 (2005). 17. Schröder D., Loos J., Engeser M., Schwarz H., Jankowiak C., Berger R., Thissen R., Dutuit O., Döbler J., Sauer J.: Inorg. Chem. 43, 1976 (2004). 18. Feyel S., Schwarz H., Schröder D., Daniel C., Hartl H., Döbler J., Sauer J., Santambrogio G., Wöste L., Asmis K.: ChemPhysChem 8, 1640 (2007). 19. Schröder D., Engeser M., Schwarz H., Rosenthal E. C. E., Döbler J., Sauer J.: Inorg. Chem. 45, 6235 (2006). 20. Roithová J., Schröder D.: J. Am. Chem. Soc. 128, 4208 (2006). 21. Roithová J., Schröder D.: Chem. Eur. J. 13, 2893 (2007). 22. Roithová J., Schröder D.: Phys. Chem. Chem. Phys. 9, 731 (2007). 23. Ricketts C. L., Schröder D., Alcaraz C., Roithová J.: Chem. Eur. J. 14, 4779 (2008). 24. Roithová J., Ricketts C. L., Schröder D.: Int. J. Mass Spectrom. 280, 32 (2009). 25. Schröder D., Schwarz H., Clemmer D. E., Chen Y.M., Armentrout P. B., Baranov V. I., Böhme D. K.: Int. J. Mass Spectrom. Ion Processes 161, 177 (1997). 26. Roithová J., Schröder D., Gruene P., Weiske T., Schwarz H.: J. Phys. Chem., A 110, 2970 (2006). 27. Stace A. J.: Phys. Chem. Chem. Phys. 3, 1935 (2001). 28. Dutuit O., Alcaraz C., Gerlich D., Guyon P. M., Hepburn J. W., Métayer-Zeitoun C., Ozenne J. B., Schweizer M., Weng T.: Chem. Phys. 209, 177 (1996).
(2)
4. Shrnutí a výhled Představené příklady ukazují, že studie reaktivity za pomocí VUV synchrotronového záření mají velký potenciál pro výzkum důležitých témat chemie v plynné fázi, přičemž nezbytným předpokladem k provedení takových studií je přístup k synchrotronové fotonové lince s vhodnými charakteristikami fotonového svazku a vybavené vhodným koncovým zařízením ve formě multipólového hmotnostního spektrometru. Experimenty uvedené v této práci byly provedeny na aparatuře CERISES28 a na synchrotronech SuperACO a SOLEIL ve Francii. Parametry a vlastnosti CERISES už nejsou pro současné MS/MS experimenty ideální a přístup k zahraničním synchrotronům je pouze omezený, proto by optimalizované koncové zařízení na možném českém synchrotronu14 představovalo obrovskou výhodu a perspektivu pro chemii v plynné fázi. Tato práce byla podpořena Akademií věd České republiky (Z400550704) a Ministerstvem školství a tělovýchovy České republiky (MSM0021620857). JR děkuje za stipendium L’Oréal pro ženy ve vědě. LITERATURA 1. Zahradník R.: Acc. Chem. Res. 28, 306 (1995). 2. Held A., Schlag E. W.: Acc. Chem. Res. 31, 467 (1998). 3. Berkowitz J., Ellison G. B., Gutman D.: J. Phys. Chem. 98, 2744 (1994). 4. Blanksby S. J., Ellison G. B.: Acc. Chem. Res. 36, 255 (2003). 5. Armentrout P. B.: Top. Curr. Chem. 225, 233 (2003). 6. Bouchoux G., Salpin J. Y., Leblanc D.: Int. J. Mass Spectrom. Ion Processes 153, 37 (1996). 7. Brown J. R., Schwerdtfeger P., Schröder D., Schwarz H.: J. Am. Soc. Mass Spectrom. 13, 485 (2002). 8. Wong P. S. H., Cooks R. G.: Acc. Chem. Res. 31, 379 (1998). 9. Schröder D., Schwarz H.: J. Organomet. Chem. 504, 123 (1995). 10. Ervin K. M.: Chem. Rev. 101, 391 (2001). 11. Alcami M., Mo´ O., Yañez M.: Mass Spectrom. Rev. 20, 195 (2001). 12. Schwarz H.: Int. J. Mass Spectrom. 237, 75 (2004). 13. Mercero J. M., Matxain J. M., Lopez X., York D. M., Largo A., Erikson L. A., Ugalde J. M.: Int. J. Mass Spectrom. 240, 37 (2005). 14. http://www.synchrotron.cz/
J. Roithováa,b and D. Schröderb (a Department of Organic and Nuclear Chemistry, Faculty of Science, Charles University, Prague, b Institute of Organic Chemistry and Biochemistry, Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague): Reactive Monitoring with Synchrotron Radiation as a Unique Source of Accurate Benchmark Data for Gas-Phase Reactions The important role of experiments with vacuum ultraviolet (VUV) radiation from synchrotron sources for the determination of thermodynamic benchmarks for ions in the gas phase is briefly reviewed. Smoothly tunable VUV photons from a synchrotron are used to ionize neutral precursor molecules. Monitoring the ion yields as a function of the VUV photon wavelength permits an accurate determination of ionization energies and fragmentation thresholds. The ions formed on photoionization above the ionization threshold bear a precisely determined internal energy, which can be used for investigation of their reactivity in bimolecular collision processes as a function of their internal energy content. This technique is referred to as “reactive monitoring”, which, among others, allows the determination of energy barriers in chemical reactions.
640