04/2012
úvodník. Napsal bych, že si Začalo jaro a já po roce opět píšu le, takže budu muset najít koupím fošnu, ale to jsem psal minu vykrást článěk o obřím mohl bych že si, jsem Říkal . téma jiné penisu, na který si malým jejím nebo Gaga Lady roidu heme Co tedy s tím, když vás . nemá se krást ale tány, lilipu napichuje mo a Marčélo netrpělivě múza opustí a uzávěrka tlačí? Ansel hoprázdno a marně si vzduc hlavě v mám já a refreshují inbox několika málo větách těch v měl bych co lámu hlavu nad tím, vlastně ten úvodník to by že jak lit, sepsat. Zkusil jsem si goog toho jelen. Vlastně jsem si měl vypadat a řeknu vám, jsem z jsem dosud žádný úvodník uvědomil, že podle těchto pravidel už jsem ho třikrát psal nenapsal a to je docela zvláštní, když to nebyl úvodník? Ať je když bylo, tedy to Co nutý! otisk byl a rychle. Rok ě řiteln neuvě letí čas tak to, je to, jak a sto dní zhrub a níku úvod dního posle od mého ty Sounds do již osmého mejdanu zvaného Migh vás budou festival. Tyhle tři dny se někteří z hvězd, neb náš válet vykalený pod oblohou plnou pší počasí osobní hvězdář Hromek vyvěštil nejle pobíhat z kapely v historii festivalu. Ostatní budou na kapelu, z dj stanů na divadlo nebo . Zkrátka z doprovodnýho programu na pivka adou dobrých a dobře – kvalitní letní idylka s hrom s maximálně řadě í sledn nepo v a k felače a ů felák ně, jestli dobrým hudebním programem. Ostat to poslední ti majský feláci měli pravdu, tak je dobrej pofel v dějinách lidstva, chat ujít. takže by bylo záhodno si jej nene e. Tak Bueno Chicos, uvidíme se v Táboř Fido
Každej rok se vám snažíme přivést některou ze zásadních kapel světa hardcoru. První ročník v Táboře to byli H2O, na které vloni navázali Madball – docela logická návaznost, když jsou obě kapely živoucími legendami New Yorku. Letos jsme přemýšleli, koho zlanařit, aby obstál i vedle těchto dvou předních kapel NYHC součanosti. Rozhodování nám ale značně usnadnili právě Biohazard, kteří v lednu vydali novou desku Reborn in Defiance. Abychom řekli pravdu, spadali pro nás Biohazard spíš už trochu do minulosti, ale tahle placka má prostě koule a nedá se nic
dělat, posadila nás na zadek. O tom, že Biohazard jsou zpět, vás přesvědčí už otvíračka nové desky Vengeance In Mine. A tak započal zdlouhavý kolotoč vyjednávání a domlouvání podmínek s managementem kapely. Ale pěkně popořadě... Brooklynští bardi se dali dohromady v roce 1987. Pro mnoho z nás byli právě Biohazard onou příslovečnou vstupenkou do světa tvrdých beatů, ostrých kytarových riffů a jiných prerekvizit s HC spojených. Patří mezi průkopníky hardcore kapel, které začaly fůzovat s heavy metalem a vkládat do své tvorby hip hopové elementy. Jejich texty jsou plné drsných příběhů z ulice, nasranosti a frustrace. Po dvou demo nahrávkách vydali v roce 1990 svůj debut, klasicky pojmenovaný po kapele. Již o dva roky později Biohazard vydali desku Urban Discipline. A právě druhá deska kapelu vynesla k pomyslnému hudebnímu nebi. Není divu, deska byla průlomová – rytmizované vokály na těžkých, hip hopem ovlivněných beatech a metalcorový zvuk zafungovaly perfektně. Pak už se kapela jen „vezla“ na zasloužené vlně přívalu fanoušků. Proto nikoho ani nepřekvapilo, že to byli právě Biohazard, kdo sekundoval kapele Onyx v zásadní pecce Judgment Night (zazněla ve stejnojmeném filmu z roku 1993, vyšla i na soundtracku na Epic Records). Po Urban Discipline vychází deska State of the World Address z roku 1994, ta už dostala kapelu do nejširšího hudebního i fanouškovského podvědomí. Následovaly desky Mata Leão z roku 1996, živé album No Holds Barred z roku 1997, Uncivilization (2001), Kill or Be Killed (2003) a Means to an End (2005). Zatím poslední album, Reborn in Defiance, které vyšlo v tomto roce, je mnoha hudebními kritiky považováno za další zásadní předěl v historii kapely. A z osobní zkušenosti na drážďanské zastávce Persistence Tour, kde Biohazard vystopili po boku Terror nebo Suicidal Tendencies, musíme dát kritikům za pravdu. Je to masakr! Co máme ale na Biohazard rádi, je jejich schopnost plynulého přechodu mezi metalcorovým tsunami, při kterém máte chuť rozběhnout se proti zdi a za podpory návalu hudební energie ji prorazit, a něčím, čemu můžeme říkat třeba hardcorová balada, při které BPM padá na poloviční hodnoty, krevní tlak se vrací do normálnu, ale na drivu hudba neztrácí. Naopak, ten je o to koncentrovanější. Pokud stále nevíte, o čem mluvíme, zkuste songy Vows of Redemption, You Were Wrong nebo zavíračku celýho CD Season The Sky. Ta schopnost střídat tempa i v rámci jednoho songu je ohromující. Biohazard jsou newyorskou metal / HC legendou, která ovlivnila mnohé další kapely. Nemálo kapelám, které v té době ani nebyly na světě, ukázala, zač je toho newyorský hardcore loket a jakým směrem se bude dál ubírat. Moderně se tomu říká trendsetter (tedy někdo, kdo diktuje, jakým směrem se bude scéna dále ubírat). Ve svém působení se nedávno nakrátko odmlčeli, ale dvacetileté výročí založení kapely přinutilo bioborce k reunion tour a posléze k dalším štacím. A vemte jed na to, že jejich vystoupení na letošním Mighty Sounds bude, dámy a citlivější jedinci prominou, kulervoucí příval HC v čisté podobě! D
We hunt the weak, we never lose Už strašně dlouho, vlastně několik let, se u nás v kanclu mluví o tom, že bychom si měli zaplatit uklízečku, která by alespoň jednou za čas trošku zredukovala ten šílenej bordel, kterej se tam bez zjevnýho vnějšího přičinění neustále generuje. Když si člověk odmyslí krabice od pizzy a plechovky od redbullu,tvoří tohle obludně gigantický množství bordelu z velký části promo cédéčka různejch kapel, který nám chodí s naprosto absurdní frekvencí. Prohrabovat se jima je popravdě dost depresivní činnost, jelikož až přitom si člověk uvědomí, že kdyby na světě existoval nějakej hypotetickej totalitní orgán, kterej by najednou zrušil 50 miliónů kapel, nikdo by nic nepoznal, a co hůř, nikomu by to nevadilo. Pokud mám správný informace, v celý historii festivalu Mighty Sounds se stalo jednou, že jsme bookli kapelu, kterou nikdo z nás neznal, jen se ve schránce objevilo její cédéčko. Docela živě se na ten moment pamatuju – byl jsem navštívit našeho bookera knížete Přemka, solidně jsme si upravili fasádu, chvíli kecali o blbostech a on dal pak do přehrávače nějaký cédéčko. * rozhovor vedl Vojta Holub
„Ty vole, tohle mi přišlo poštou, vole. Ty krávo, vole. Je to brutální nálož, vole. Poslouchej to, vole,“ dostalo se mi legendy k tomu, jak trávit následující půlhodinu. To, co se potom dělo, ani nemůžou slova popsat – a nemá to nic společnýho s tím, že jsme předtim měli každej asi deset bílejch rusáků. Zkrátka a dobře, tak neskutečnou přemrdu, který jsem se stal svědkem, jsem zažil v životě jen párkrát a můžu vám říct, takový chvíle se neopakujou. Na tomhle místě už je samozřejmě jasný, že cédéčko, který jsme poslouchali, byli dOMi, jejich debutový album Welcome to Annoying Town. Říznej, chytrej punkrock, mírně štrejchnutej tím lepším ze ska a okořeněnej výrazným metalickým zvukem, kterej se valí kupředu důrazněji, než všichni roboti z Transformers dohromady. Nesou ho mocný, ale přitom nepodbízivý melodie a sborový chorály, který se během prvního refrénu vryjou do paměti silněji, než škleb Clinta Eastwooda v Hodným, zlým a ošklivým (a koneckonců všech ostatních filmech). Každá písnička, kterou do vás dOMi vpálí, rozmašíruje každýho férovýho pankáče na totálně miniaturní kousíčky těch nejblaženějších hoven. No, a jelikož se letos konečně zadařilo, Přemysl (nebo možná Marek Vohralík) objednal dOMi zase, do Čápova dvora na Mighty Sounds 2012. Na naše otázky odpovídal Magnus Nevstad, sympatickej chlapík, kterej stejnou kytarou, jakou vládne Kerry King, rozsejvá zkázu v dOMi. Celej rozhovor probíhal v přátelským duchu přes e-mailový schránky a kromě záležitostí týkajících dOMi, muziky obecně a podobně jsme se dostali i do odlišnejch vod. Tady je na místě ještě technická poznámka, že krátká část rozhovoru, která se týká Beavise a Butt-heada, zůstala v angličtině, jelikož jí nelze bez ztráty poetiky důsledně přeložit. Tak příjemný čtení všem.
Zdravím! Musím říct, že mi udělalo velkou radost slyšet, že dOMi budou letos zase na Mighty Sounds. Už jste u nás hráli jednou a to v roce 2009 na pověstným bahenním ročníku. Jak na to vzpomínáte? Pokud si dobře pamatuju, zůstali jste po festivalu ještě pár dní v Praze… No tyjo, pamatuju si vůbec na Muddy Sounds ’09…? Ne, jasně, bylo to výborný! Bahna může bejt kolik chce, nikdy by nám to nezkazilo skvělej zážitek z tak parádní akce. Líbilo se nám, že Mighty Sounds vypadalo celý trochu jako Woodstock. I naše cajky jsou vlastně ještě pořád trochu zabahněný. A jo, pár dní jsme ještě potom zůstali v Praze, prohlídli jsme si památky a pili pivo, zkrátka všechno, co správnej turista dělá, a rozhodně se těšíme zpátky! To je dobře, protože my na vás rovněž. No a máte přes léto naplánovaný turné, nebo přijedete do srdce Evropy jen kvůli Mighty Sounds? Jedeme tam jen kvůli Mighty Sounds, zahrát koncert na sympatickým festivalu, na kterej chodí skvělý lidi. Posledně jsme si to fakt užili, dostalo se nám nejlepšího servisu a vůbec se nám na Mighty Sounds líbilo tak, že jsme došli k závěru, že tahle akce si žádá samostatnej trip. Je fakt, že když už jedeme, asi zkusíme domluvit pár dalších koncertů, ale kdo ví. A co budete hrát? Vaše debutová placka Welcome to Annoying Town vyšla v roce 2008, ale mě jímá podezření, že právě pracujete na novým albu. Kdy by mělo vyjít? Stalo se při nahrávání tohohle alba něco zvláštního nebo zkrátka něco, co jste nečekali? Jo, právě jsme v námáhavým, ale uspokojujícím procesu psaní, nahrávání a produkování novýho alba. Všechno si děláme DIY, takže to trvá o něco dýl, ale nakonec se to vyplatí. Naše první album Welcome to Annoying Town jsme nahrávali ve špičkovým studiu se špičkovým zvukařem, měli jsme výbornej mastering, všechno jsme x-krát předělávali a tak dál. Teď jsme
*
hrát na koncertech a který když si pustíme, říkáme si „ty vole, to je nálož jako kráva“! Taky chceme, abychom oslovovali nový lidi, abychom je lákali na koncerty a aby se na nich bavili tak, jako my. A máš pravdu, některý z nás maj děti, jiný maj psi, ale všichni jsme si slíbili, že dOMi budou mít každej tejden vyhrazenej čas pro sebe. dOMi… asi se vás na to sem tam lidi ptaj, ale co vaše jméno znamená? Jak jste k němu přišli? Ptaj se nás na to dost často a my bychom si teď už docela přáli, aby se neptali. To jméno totiž přišlo na svět před mnoha lety, v době pubescentních hrátek, a v angličtině by se mělo vyslovoat “do me” (udělej mě). Asi už to nemusím dál objasňovat… To je výbornej humor. Chtěl bys, aby se dOMi dostali do nový série Beavise a Butt-heada? Ty krávo! Jelikož sleduju Beavise a Butt-heada úplně od první epizody, která se odvysílala na začátku 90. let, byl bych fakt vodvázanej, kdyby se to stalo. Myslím (rozuměj, přál bych si), že ta konverzace by vypadala asi takhle:
si ale chtěli zkusit udělat si většinu věcí po svým. Chtěli bychom to udělat víc minimalisticky, dalo by se říct ve stylu „míň je někdy víc“. Rozumím, na vašem prvním albu je ale pozoruhodný právě to, že se vám daří skloubit hodně, člověk by řek, jinak nesourodejch stylů. Na jaký muzice jste vyrostli? No, tak všichni jsme děti 80. let, takže bych řek, že naše koketování s muzikou začalo u podobnejch kapel. Já osobně jsem začal na AC/DC, Kiss a podobně, pak jsem se dostal ke klasickejm osmdesátkovejm kapelám jako Mötley Crüe a k Ozzymu. Pak přišla velká láska – Metallica, a věci jako Megadeth a Pantera. Celou tu dobu jsem byl ale velkým fandou klasickejch punkovejch kapel typu NOFX, Bad Religion, Pennywise. Stejně tak jsem ale v jednom kuse lovil i v jinejch vodách, od hip-hopu přes klasiku po elektroniku. Co nás ale v kapele stoprocentně spojuje je názor, že skutečně dobrá muzika přesahuje žánry, že na škatulkách nezáleží. Pořádná pecka je prostě pořádná pecka a je jedno, jakou nálepku na ní člověk nalepí. Myslím, že díky tomuhle jsme vlastně zajímavá kapela, protože se snažíme udržet posluchače ve střehu. A co teď posloucháš? Propadl jsi něčemu v poslední době? Právě teď mám dvě kapely, který poslouchám častěji než jakýkoliv ostatní, a to Mastodon a Kvelertak. Zaposlouchat se do Mastodon tak, abych je moh mít tak rád, jako mám, mi trvalo nějakou dobu, Kvelertak mě ale rozsekali hned při prvním poslechu prvního alba. Ta kapela je naprostá bomba, už jsem na nich byl asi stokrát a párkrát jsem si s nima i dal pivo. Líbí se mi sledovat, jak byla tahle kapela malá, ale dost se o ní šuškalo, a pak hodně rychle vyletěla a stala se z ní naprostá mezinárodní senzace. Když už jsme u těch úspěchů, jaký máte vy jako kapela ambice? Vím, že normálně chodíte do práce, některý z vás mají rodiny a tak… jaký místo má muzika? Jedním z našich cílů vždycky bylo užít si prdel jak hovado. Jestli jednou tahle kapela začně bejt víc práce a pruda než zábava, myslím, že to pověsíme na hřebík. Na druhou stranu máme samozřejmě nějaký ambice, chceme psát písničky, na který můžeme bejt hrdý, který nás baví
huh.” Butt-head: “Huh huh, do me, huh huh kinda like Beavis: “Yeah yeah heh heh. I, uuh, Heh heh, rules! name the the song, but like, um, do me, heh heh. Score!”
Butt-head: “Uhhh. You’re never gonna score, Beavis, huh huh.” too! Beavis: “Shut up, Butt-Head, I will heh!” Heh heh, do me... dooo meeee heh
wanna Butt-Head: “Nobody’s ever gonna get do you, Beavis, huh huh. Might as well the rest used to spanking your monkey for of your life, huh huh huh” Beavis: “Shut up bunghole!”
...a pak se začnou řezat a vydrží jim to až do dalšího klipu No a když zůstaneme u norskejch kapel, myslíš, že by se Beavisovi s Butt-headem líbili třeba Kvelertak? No, jelikož já už jsem se o tom, jak mám rád Kvelertak zmínil, řek bych, že jim by se líbili fakt hodně! To Norsko by mě ještě zajímalo. Získal jsem totiž dojem, že až překvapivě hodně dobrejch – a zaslouženě populárních – rock’n’rollovejch kapel je z Norska. Čím to je a kdo na tom má zásluhu? Řek bych, že velká část norskejch kapel, o kterejch lidi vědí i mimo sever a který vlastně naší zemi reprezentujou v zahraničí, plave v ponurejch a pochmurnejch vodách black metalu. Samozřejmě existujou výjimky, ale i tak se zdá, že tenhle temnej, studenej black metal se stal specifickým severským produktem, po kterým je poptávka a kterej zaplnil určitou mezeru na trhu. To nicméně neznamená, že by v Norsku nebylo plno skvělejch umělců – protože ono je. A mám radost, že máš ten dojem, kterej máš, protože si myslím, že je správnej. *
Když už zmiňuješ black metal, napadá mě, že v Carburetors, což je norská rock’n’rollová sebranka, kterou už jsme před časem potvrdili na Mighty Sounds, zpívá Eddie Guz. Ten dřív zpíval v Chrome Division, kde pro změnu hraje na kytaru zpěvák black metalovejch Dimmu Borgir. Dalo by se říct, že je v Norsku úzký sepětí rock’n’rollovejch kapel a těch, který hrajou extrémní formy metalu? Tak ono existuje úzký sepětí všech kapel, na který by se dal nalepit rock’n’roll, tak nějak obecně. Tohle není ojedinělej příklad a to, že je muzikant ve víc kapelách, je naprosto běžná věc a možná bys byl překvapenej, v jak rozdílnejch hudebních projektech mají lidi tendenci se angažovat. Když zůstaneme ještě u black metalu, nedávno jsem se koukal na krátkej dokument True Norwegian Black Metal. Co si myslíš o Gaahlovi a o Gorgoroth? Zná je v Norsku skutečně úplně každej, jak to tady odsud vypadá? Tenhle film jsem neviděl, ale jinak je to tak, black metal je fenomén, kterej tu zná skoro každej. Mě osobně nezajímá většina blackovejch kapel, který jsem kdy slyšel, i když výjimky by se našly. Dimmu Borgir udělali hodně dost dobrejch songů, ale já si radši než black poslechnu thrash. Nicméně, náš bejvalej bubeník se s Gaahlem zná a dokonce když jsme jednou hráli na takový soutěži kapel, seděl Gaahl v porotě. No a tu soutěž jsme nakonec vyhráli. Mám ještě jednu otázku k norskejm kapelám. Tuhle jsem našel v komentářích na YouTube pod videem, kde zpívá Hank von Helvete z Turbonegra Come As You Are, tohle: „Hank by měl začít zase fetovat, vysrat se na písničky od Nirvany a vrátit se do Turbonegra.“ Co si o tom myslíš? Tak na jednu stranu by byla určitě spousta z nás ráda, kdyby se Hank vrátil do Turbonegra a udělal s nima další pecky podobný těm, co dělali kdysi. Na druhou stranu musím říct, že tohle přání je trochu sobecký. Hank asi udělal, co musel, aby se dostal pryč od drog a od toho šílenýho života, kterej by ho zabil. Vypadá to, že teď je na tom mnohem líp, takže já mu přeju hodně síly a doufám, že nový Turbonegro bude ještě větší masakr. Je Axl blázen? Naprosto, je to totální šílenec. Nepopiratelně. A je Skrillex v pohodě? Hm, a víš, že mě to vlastně ani moc nezajímá? Jo, kurnik, ať si lidi dělaj, co chtěj, a když v tom sbíraj úspěchy, dobře pro ně. Ale rozumím tý frustraci – vlastně jí sám vnímám pořád – když se muzika, která je podle mě úplně příšerná a nemá vůbec žádnou hudební hodnotu, neuvěřitelně proslaví. No tak ale kurva co? Rozhodně se kvůli úspěchu jinejch nebudu v noci budit, když už, mělo by to člověka nakopnout k tomu, aby taky předved, co v něm dříme. D
dOMi
Welcome To Annoying Town 2008 Crash Rec. Málokdy se stane, že člověka nějaká deska zasáhne hned na první dobrou. Jasně, občas člověku ušima prolítne našláplý album, ze kterýho má napoprvý vlčí mlhu před očima a říká si, že má na nějakej čas o muziku postaráno. Jenže když to se zářící retinou narve do přehrávače další den, musí chvíli přemejšlet, jestli vůbec poslouchá to samý – jestli mu místo toho přes noc nějakej ďablův služebník nepodstrčil novou sólovku Chrise Martina. U dOMi mi ale bylo hned jasný, že vystřízlivění nepřijde a že tuhle desku nedám z ruky další den ani další tejden a dá-li bůh, tak ani po letech. Tak se i stalo. Od Mighty Sounds 2009, kde se mi poprvý dostala do pracek, už jsou to nějaký tři roky a já se furt nemůžu dokopat k tomu, abych to smazal z přehrávače. Tuze příjemnou věcí pro mě je, že Welcome to Annoying Town není ani ryba ani rak, nebo chcete-li: „album je stylově rozmanité“. Deska by se v nouzi dala onálepkovat jako punk-rock, metal, rock’n’roll; mimo by nebylo ani ska, folk a při troše fantazie neoklasika. Do žádnýho šanonu se ale jako celek narvat nenechá, na to jsou dOMi moc chytrý muzikanti. Všechno zmíněný je smíchaný dohromady bez debilní pozérské pachuti, bez ocasu, a jedinou červenou nití tak zůstává svěží, pekelnej drajv. dOMi uměj nápaditě použít ostrej metalovej zvuk, žvejkavý thrashový riffy, punk-rockovou flow, odlehčenou rozkejvanost ska (musím uznat, že bez dOMi bych pozitiva ska hledal jen v potu krve) a celkem obstojně zavdávaj i učesanej šarm klasi-
kou inspirovanejch frází, kterejm ale zpod kvádra vykukujou Gaahlovský rohy. Když mám tuhle desku v přehrávači, chvílema podléhám spásný myšlence, že Chris Martin třeba ani neexistuje. Ve zkratce a bez zbytečnejch žvástů: Welcome to Annoying Town je od začátku do konce šinkanzen jak cyp. Album má takový koule, že by se nemuselo stydět ani před Stalinovou kolchoznicí (než se z nebožačky stal metronom) a je zároveň tak chytře napsaný a skvěle produkovaný, že bude i po dobrejch dvaceti, třiceti posleších pořád bavit i zmlsaný elitářský čůráčky. Poměrně primitivní metalový riffy tady dávaj smysl, jsou použitý s citem, ne podle tupě předvídatelnejch schémat (zdravím namátkou třeba kluky z Gamma Bomb) a celkově působěj dojmem dobře svařenýho kovu. Lehkost, se kterou Magnus a spol. tyhle ocelový monstra kalej v destilátech a odpalujou, tomu dává punkovej nádech a tak nějak zdravě a neortodoxně punkovej mi přijde i jejich přístup celkově (nepotřebuju si ani číst rozhovor s muzikantama, aby mi došlo, že je pro ně ta kapela neskutečná prdel). Dokonce i sborový vokály, což je odporný punk-rockový klišé nejhrubšího zrna, jsou na desce zpracovaný vcelku s grácií a daj se v poklidu překousnout. dOMi nejsou jelimánci, co horko těžko vypotěj slepenec okopírovanejch riffů, aby následně mohli skrz pečlivě získaný známý proniknout do „místní scény“ a přetáhnout v backstagi nějaký nebožačky z místního bandwagonu. Jsou to talentovaný a evidentně lecčims protřelý muzikanti, který věděj, na čem si ničej prsty a plácaj játra. Uměj napsat strmou metalovku (Sweatshop Boy), inteligentní emíčko (Uninspired), čistokrevnou sypačku s letmým pozdravem Guns’n’Roses (Gambia), zábavnou a odlehčenou Jamajku (Bendeco), alkoholickej marš (Now You Drink), technicky vyblejsklou skladbu, která si zachovává drzej punkovej ksicht (The Shepherd) nebo našláplou intimní zpověď o adrenalinovejch odvětvích sexu (Jail Bait). Něco takovýho se v rokenrolový žumpě urodí jednou, dvakrát za příchod Krista a idiotem zove se ten, jenž své uši před Slovem z Norska zatvrzele zakrývá. Markýz de Dogian 9/10
rozhovor vedl Vojta Holub
ědčení stali nekompromisní levě orientované přesv Irie Révoltés, kteří se patrně pro svoje vé explozi Mighty punko ska letní na ukáží opět letech právě u nás tak populárními, se po dvou trhače a škarohlídy i některé věčné pochybovače, nactiu Sounds. V rozhovoru, který by mohl teno, se dostalo na vyme hlavě v jí nema ka tés zdale elegantně přesvědčit o tom, že Irie Révol rezignace ministra ové březn ě pozdn ýká ani okrajově nedot mnohá témata – žádné z nich se ale to drako- tomu k by tés Révol Irie a Dobeše. Že právě bškolství, mládeže a tělovýchovy Josef u obcí, měli co říct, je nade vší pochy micko akade u česko otřásá právě nickému činu, který
demisí, debatu proběhl asi dva týdny před ministrovou nost. Bohužel holý fakt, že rozhovor pro někoho podmíněno voru rozho ho dující násle ní přečte na toto téma znemožnil. Pokud bylo se za nejlepšího nosil či nenosil placku s nápisem Stydím tím, zda se dozví, jestli by Mal Élevé je tento odrazen nechť ity, matur státní pořil nepod řil či ministra školství či zda by Carlito podpo uzsko-německé franco této y mozk í hlavn dva í jak smýšl právě v tomto místě. Zajímá-li vás ale, tování, můžete se dohodě ACTA, stahování hudby či squat úderky kupříkladu o hojně debatované * . bez bázně vnořit do následujících řádků
Ahoj! Začněme s Mighty Sounds – hráli jste tam už několikrát, jak na to vzpomínáte? Silence: Na letošní Mighty Sounds se strašně těšíme! Můžu říct, že v Čechách máme během posledních let už celkem stabilně jedny z nejlepších koncertů. Nezbejvá než doufat, že letos nehrajeme na Mighty naposled! Mal Élevé: Pravda, na Mighty Sounds máme spoustu skvělejch vzpomínek. Když jsme tam hráli poprvé, tak dost vydatně pršelo, načež se udělalo tolik bahna, že nám museli vytáhnout autobus traktorem. Při našem vystoupení lidi ale v tom všem bahně tancovali a skákali, takže se z toho nakonec vyklubala perfektní show. No a všechny další ročníky, kde jsme hráli, jsme si moc užili. Carlito: Přesně tak! Od pódia až dozadu tam, kde stáli poslední lidi, jeden jak druhej, všichni skákali jak blázni! Jo, v Čechách máte obrovskou fanouškovskou základnu. Co myslíte, že je pro lidi na vaší muzice nejdůležitější? Jak velkou roli byste řekli, že hrajou vaše názory? Silence: Nikdy se nedá dost dobře říct, co si ten kterej člověk myslí, nebo co přesně cejtí, když nás poslouchá. Pro nás je hodně důležitý, když nám lidi řeknou, že pro ně naše muzika něco znamená. A jelikož se svůj světonázor snažíme šířit, jak to jde, je pro nás kladná zpětná vazba velkým zadostiučiněním. Mal Élevé: Souhlasím, reakce lidí jsou ve většině případů pozitivní a zdá se, že hodně často našemu poselství rozumí, podporujou ho a souhlasí s ním. Na koncertech vždycky mluvíme anglicky kvůli tomu, aby nám pokud možná co nejvíc lidí rozumělo a my jim tím dali možnost proniknout do našich názorů. U vás se občas snažíme mluvit i česky. Carlito: Taky myslím, že lidi fascinovala od úplnýho začátku naše energie a zápal pro věc. Neuvěřitelný! Když už jste zmínili jazyky – to, že mícháte francouzštinu a němčinu je snad první věc, který si ve vaší muzice člověk všimne. Mohli byste nám trochu osvětlit váš původ? Jaký máte občanství? Mal Élevé: Předně, občanství a národnost jsou nám u prdele! Ale abych odpověděl na otázku, důvod, proč zpíváme francouzsky a německy je ten, že máme s bráchou Carlitem mámu němku a tátu francouze. Jsme tudíž oba bilingvní. Carlito: No a hned na první album jsme udělali jednu písničku v angličtině, ale od tý doby máme pocit, že není třeba zpívat jinejma jazykama, než těma, který známe odmalička. Je u vás v kapele ještě někdo další bilingvní? A co tedy považujete za svůj rodnej jazyk? Mal Élevé: Francouzštinu a němčinu neumí jako svoje rodný jazyky nikdo další, ale jeden z nás je rodilej mluvčí angličtiny a zároveň němčiny a další dva kluci to maj stejně se švýcarskou němčinou a standardní němčinou. A jelikož jsme vyrostli v Německu, řek bych, že náš mateřskej jazyk je němčina. A navíc tak mluví naše matka. Carlito: Hahaha! Podle čeho se rozhodujete, v jakým jazyce napíšete ten kterej song? Mal Élevé: Ono je pro nás oba zkrátka jednodušší se přesně vyjádřit ve francouzštině. Ale jelikož hrajeme nejčastěji v Německu, rozhodli jsme se, že budeme psát většinu věcí německy, aby textům rozumělo co nejvíc lidí. A anglicky nezpíváte proč? Je to politický rozhodnutí? Mal Élevé: Ne, určitě to není politický rozhodnutí! Důvod je prozaickej, je to tím, že moje angličtina není dost dobrá na to, abych v ní moh zpívat písničky. Chci zpívat v jazyce, kterým sám dobře vládnu a umím se v něm obratně vyjádřit. Když už jsme nakousli politiku, Irie Révoltés mají spoustu mimohudebních aktivit, mohli byste nám nějaký představit?
Mal Élevé: Jedním z vedlejších mimohudebních projektů Irie Révoltés je I-Revolt, což je internetová komunita, kde lidi pomocí fóra diskutujou o různejch politickejch tématech. Vzájemně se informujou o všemožných akcích, demonstracích a tak podobně. Pak máme Rollis für Afrika, to je zase projekt, kterej jsme vytvořili s jedním kamarádem, když jsme byli v roce 2004 v Senegalu a seznámili jsme se tam s jedním místním klukem na vozíčku. A jelikož invalida je i ten můj kamarád, napadlo nás, že budeme sbírat starý vozíčky, berle a francouzský hole, který lidi v Německu vyhoděj. Většina z nich je v dobrým stavu, takže je stačí jen připravit na přepravu, vrazit do kontejneru a poslat do Dakaru, hlavního města Senegalu. Odtud je posléze distribuujeme po celý zemi postiženejm lidem, abychom jim usnadnili strasti každodenního života. Díky tomu se můžou jednak líp pohybovat, ale taky získaj větší nezávislost a líp se sdružujou. A nakonec zmíním iniciativu Viva con Agua, kterou podporujeme od roku 2006. Tenhle projekt založil jeden bejvalej fotbalista klubu St. Pauli, o jehož fanklubu se všeobecně ví, že směřuje doleva. Viva con Agua je asociace, jejímž cílem je za prvý zajišťování přísunu pitný vody do chudejch oblastí světa, a za druhý je to boj proti privatizaci vodních zdrojů. Její členové mají spoustu různorodejch aktivit, ze kterejch získávaj finanční dary a díky nim pak přispívají na vrtání studní v oblastech, který trpí nedostatkem pitný vody. Pokud zůstaneme u aktivismu, mám pocit, že u nás jsou lidi všeobecně skeptický vůči svý politický angažovanosti a moc nevěří na demonstrace, hladovky a tak dál. Jakej názor na to máte vy? Mal Élevé: Podle mýho soudu je celá řada způsobů, jak protestovat a každej si musí sám přijít na to, co mu nejvíc vyhovuje. Já si samozřejmě myslím, že aktivismus jako forma protestu dokáže věci měnit. Může se stát, že změna nebude vidět bezprostředně po nějaký demonstraci nebo jiný akci podobnýho ražení, ale to, že je člověk angažovanej, může přispět ke změně v dlouhodobým horizontu. Tyhle věci vždycky začínají pozvolna, kdy se angažuje jen hrstka lidí, ale maj tendenci se postupně vyvinout ve velký, masový protesty. Existuje spousta příkladů ze všech koutů světa, kdy aktivismus výrazně pomoh změnit věci k lepšímu. A co si myslíte o squattování? Mal Élevé: Pro mě osobně squattování znamená způsob, jak protestovat proti privatizaci a nespravedlivejm nájemním podmínkám, který panujou v mnoha městěch. Je to alternativní způsob ubytování, jedna z cest, jak žít v komunitě namísto toho, aby žil člověk sám. V Německu už ale moc squatů nezbylo. Ty, který tu existovaly, se buď nechaly soudně vystěhovat, anebo se v nich nastolil „legální“ nájem a lidi musí platit. *
Když pochybuješ o etický hodnotě zákonů, v poslední době se třeba hodně mluvilo o dohodě ACTA. Jak jí vnímáš? Znamenala by omezení svobody slova? Carlito: Podle mýho názoru je ACTA pokus těch, který moc nerozumí internetu, mít pod kontrolou jeho obsah. Dohoda vzešla z iniciativy filmovýho a hudebního průmyslu, kterej se snaží zabránit „ilegální“ distribuci multimediálního obsahu. Jako největší hrozbu vnímám to, že internetová aktivita každýho člověka bude jasně vysledovatelná. Data, neboli informace, o jednotlivejch lidech se v dnešní době dají přímo převést na peníze, proto jsou dneska vidět jasný snahy o to vydělávat na informacích o druhejch. A to je důvod toho, proč ACTA nezajišťuje ochranu soukromí jednotlivců. A vlastně celej problém „ilegální“ distribuce multimediálního obsahu se nevyřeší, jelikož ty, kdo se v internetu vyznaj, vždycky najdou způsoby, jak ten obsah distribuovat. Dobře, myslíte si ale, že současnej stav, tedy možnost v podstatě neomezenýho stahování muziky z internetovejch zdrojů, je správná věc? Mal Élevé: Pro kapely a muzikanty tohle samozřejmě není jednoduchá otázka. Já jsem toho názoru, že možnost poslouchat muziku zadarmo by měl mít každej, ale zároveň vím, jak je pro kapely obtížný si muzikou alespoň trochu vydělat. Já jako hudebník chci přece trávit svůj čas psaním písniček a ne tím, že budu hledat práci, která mi snad zaplatí nájem a jídlo. Výsledkem toho rozporu je a bude to, že koncerty se zdražujou, protože jsou v podstatě jedinou možností pro kapelu, jak utržit za svojí práci nějakou peněžní odměnu. Koncert je navíc něco výjimečnýho, kde fanoušek může přímo podpořit svoje oblíbený interprety. Carlito: Rozhodně si nemyslím, že by se problém stahování měl a dal vyřešit tak, že se uvede v platnost ACTA nebo jiný podobný nařízení. Nejdřív bychom se měli ptát, proč lidi vlastně nechtěj za muziku platit. Nerozeznat tohle za celejch deset let je největším pochybením hudebního průmyslu. Nezbejvá než si položit otázku, proč se ještě nezavedly nějaký plošný služby, kdy by si člověk zaplatil nějakou částku třeba na měsíc a moh by si stáhnout jakoukoliv muziku v dobrý kvalitě. Jsem si jistej tím, že lidi by na to slyšeli. Když už jsme u muziky, mám ještě pár otázek k vaší tvorbě. Vaše poslední album, Mouvement Mondial, má výrazně víc elektronickej zvuk, než vaše dvě předchozí alba. Budete se tímhle směrem ubírat i nadále? Mal Élevé: Budoucnost je nepopsaný list papíru. Elektroniku už teď považujeme za součást naší muziky, ale budeme čerpat i z dalších hudebních směrů. Vždycky se snažíme bejt otevřený vůči různejm vlivům. Carlito: Přesně tak! Jak jste vlastně spokojený s Mouvement Mondial rok a půl po tom, co jste to album vydali? Flex: Mouvement Mondial je vlastně nejúspěšnější album, který jsme kdy vydali. A soudě dle reakcí na koncertech, lidem se skutečně hodně líbí. Carlito: Když kapela vydává album, nejde odhadnout, jak to s ním dopadne. A když budu upřímnej, musím říct, že album vlastně nikdy není a nemůže bejt úplně hotový. Je jako fotka, záblesk. Mouvement Mondial takovej záblesk nás všech z doby, kdy jsme to album vytvářeli. Když si to uvědomím, vždycky mě to dojme. Máme štěstí, že se ta deska líbí tolika lidem. A co máte v plánu na nadcházející rok? Carlito: Na začátek května plánujeme vydat naše první živý DVDčko! Splní se nám tím sen. Stálo nás to hodně práce a už se nemůžeme dočkat, až to bude venku! V létě pojedeme pár festivalů a na podzim od nás můžete čekat překvapení… D
MILLION MARIHUANA MARCH 2012 DEMONSTRACE ZA LEGALIZACI KONOPÍ
5. KVĚTNA v PRAZE 13:00 KARLOVO NÁMĚSTÍ 13:30 START POCHODU 14:30 OSTROV ŠTVANICE
Kapely, DJs, konopný trh, přednášky, info stánky, program pro děti, after parties
VÍCE INFO NA: MMM.LEGALIZACE.CZ
Tony „Reflex“ Cadena, zpěvák The Adolescents, trpí zvláštním syndromem. On mluví. Mluví hodně, občas spletitě, někdy málem bez pauz na nadechnutí a povětšinou bez pobízení. Otázky se v jeho případě příliš nekladou. Když máte štěstí, podaří se vám však tok jeho myšlenek usměrnit do vod, které vás zajímají. Původně málem hodinový rozhovor, ze kterého si zde můžete přečíst to zajímavější, vzniknul už vloni po posledním koncertě The Adolescents v Praze na 007. Kapela od té doby stihla vydat novou desku The Fastest Kid Alive, kterou přijede představit na Mighty Sounds 2012.
Víme, jak
ts znít
ma
olescen jí The Ad
Bavili jsme se o tom co kapela vs. rodina. Zajímají se tvoje děti o to, co s kapelou děláte? Mam tři děti a všechny sledují, co děláme. Když jsme na turné, tak jim každý den posílám nějaké odkazy o městě, kde zrovna jsme. O Praze ale vědí, protože všechny moje děti četly pověst o Golemovi. Moje nejstarší dcera, té je 16, nedávno začala číst Proměnu od Kafky. Ve státech se lidi ke Kafkovi dostávají většinou až na vysoké, ale já mám doma stohy jeho knížek, takže moje děti se ho pokouší číst už teď. Nejdřív jsme jim dávali číst Golema a teď se začínají pouštět do Kafky. Tvoje verze punkrockové výchovy? Jo, punk-rock a Kafka mají hodně společného. Kafka byl někdo, kdo nezapadal do širší společnosti a snažil se najít si vlastní místo. Nezapadal ani do komunity německých židů, což už byli sami o sobě outsideři, takže byl absolutní outsider. A punk-rock je muzika, kterou vymysleli lidi jako on. Pro mě je Kafka a punk-rock téměř to samé. Když jsem v patnácti začal poslouchat punk, objevil jsem i Kafku a do dneška mi přijde, že to patří k sobě. Měli The Adolescents podobnou startovací pozici, tj. nezapadali jste ani mezi ty vyděděnce společnosti? Naprosto stejnou. Do „normální“ společnosti jsme nezapadali ani náhodou. Museli jsme si vytvořit vlastní prostor, vlastní pohled na svět. Ale ani mezi rané punkové kapely z L. A. jsme nezapadali. Teda měli nás rádi a hodně nám pomohli. Tedy, alespoň ta starší generace. My jsme ale přišli z předměstí, kam jsme taky nezapadali, a to už nám nikdo neodpáral. Vždycky nám to připomínali. Takže jsme se vždycky dostali k tomu „Jasně, kluci hrajete skvěle, ale to je samozřejmý, protože jste z L. A.“ „No, my z L. A. tak nejsme.“ Oblíbili jsme si to místo, ale nezapadli jsme tam. Vzali jsme si něco ze surf rocku, ale zbytek Orange County nám byl ukradený. Surf rock, a zbytek byly hovadiny. A co ostatní punk kapely z Orange County? Agent Orange, Social Distortion? Vlastně by se dalo říct, že The Adolescents začali jako vedlejší projekt Agent Orange, protože Steve byl jeden z hlavních členů Agent Orange. Já jsem jejich skalní fanda, takže na nás měli obrovský vliv. Mike Palm je geniální kytarista. Jeho interpretace surfové muziky nás hrozně ovlivnila. Žádná kapela před tím neměla tak dobře vystavěné a vygradované kytary. Mike přišel na to, jak se to má dělat. Když jsem je poprvé viděl, tak jsem měl pocit, že jsem umřel a dostal se do nebe. Steve, který v AO hrál, ale chtěl dělat i jinou muziku, tak oslovil mě. Tenkrát mi bylo 15 a nevěděl jsem, která bije, ale bylo mi jasné, že tohle je něco, co bych neměl propásnout, protože na nic podobného jsem nikde nenarazil. Jak vás ovlivnila tehdejší politická situace? Reagan atd... ? Včera jsem se bavil s bubeníkem z The Spermbirds o tom, že když Dead Kennedys natočili California Über Alles, bylo to v době, kdy lidi jako Jerry Brown nebyli považovaní za pravičáky. Naopak byli to levičáci. Takže když se podíváš na to, co Brown prosazoval, byla ta písnička vlastně parodie na pravici a politiku Ronalda Reagana, který byl prezident a zároveň guvernér Kalifornie. Kennedys přišli a zpívali „Dejte si bacha, když vyhrajou levičáci, tak *
bude všechno bio, Kalifornie bude vládnout světu atd...“ Protože tisk, zejména pravicový, si z Jerryho Browna dělal srandu, takže když to pak Kennedys zpracovali, bylo to geniální. Ale abyste tohle mohli pochopit, musíte chápat, jaké v té době bylo politické klima. Ta situace byla hrozná. Vezměte si absolutně příšerného herce, představte si toho nejhoršího, co vás napadne, a udělejte z něj prezidenta Spojených států. Vize Kennedys, co by se stalo, kdyby Brown byl guvernér, byla tedy sice sranda, ale za Reaganovy administrativy se i tohle bralo hodně vážně. Zejména potom, co proběhl pokus o atentát na Reagana, se spustil útok na všechno, co alespoň zdánlivě přicházelo z opačné strany politického spektra. Takže v té době bylo všechno černobílé. Amerika musí stát za svým prezidentem, Amerika musí podporovat jeho reformy. Ale na začátku, když se zlepšovala ekonomická situace, tak si lidi mysleli, že je to díky Reaganovi, ale pak se to začalo zhoršovat, a tím nechci naznačovat žádnou spojitost s tím, jak se zhoršovalo Reaganovo duševní zdraví, ale je tam jistá paralela. Myslíš, že existovala přímá úměra mezi represemi režimu a agresivitou a radikalismem subkultur? Určitě, proto byly kapely jako Crass tak populární v USA, zejména letech 78 až 82 bylo tohle hnutí hodně silné. Hlavně kvůli válce na Falklandách. Tenkrát jsme měli pocit, že nám ta kapela mluví z duše. Z těch anglických kapel, ovlivnili vás spíš Crass nebo Buzzcocks? Oboje, ale na rozdílných úrovních. Nebyl jsem muzikant, ale textař. A po textové stránce zosobňovali Buzzcocks všechno, co mám rád na popu. Buzzcocks vědí, jak napsat popovou písničku. Crass zase věděli, jak do písniček zapracovat sociální a politická témata. Nebo třeba Sham 69. To byly kapely, u kterých jsem měl pocit, že mluví jazykem, kterému rozumím. Hudebně jsou Buzzcocks v podstatě veselá, nebo povznášející záležitost, Crass jsou oproti nim mnohem ostřejší. The Adolescents byli vždycky relativně pozitivní kapela, protože i když muzika je občas tvrdší, tak se v textech snažíme ukázat, že vždycky existuje naděje. I když samozřejmě, občas jsou to písničky o vztazích, rozchodech, věcech, co se nepovedly. To se pak snažíme dohnat hudbou. Na všech našich deskách můžete slyšet vliv Buzzcocks, ale texty ovlivnily spíš kapely jako The Flesheaters, The Germs, The Sham 69, The Rolling Stones, The Kinks, The Beatles The Beatles? Jasně, Beatles miluju. Ale Beatles po textové stránce? Tak ne jejich rané věci, ale když si pustíš třeba Revolver, tak to je pro mě a Steva jedna z Top 5 desek všech dob. A to se se Stevem, vyjma Buzzcocks a The Beatles, zas tak moc neshodneme. A vůbec, Revolver je geniální deska a kdo to nechápe, by neměl muziku vůbec poslouchat. Tak to podstatné bychom měli. Připravujete novou desku, a teď vám vyšlo 12“ splitko s Burning Heads. Ty tu nejsou moc známí. Jak jste se s nimi dali dohromady? S Burning Heads jsme se potkali ve Švýcarsku v roce 2005. Znali jsme je už před tím, ale když jsme je viděli živě, tak nás to odrovnalo. Byli skvělí. Hudba, texty, všechno. Je na nich znát, že je ovlivnili The Clash a reggae, ale hrajou punk-rock. Byl to úžasnej koncert! A pak zahráli No Way, naší písničku, a tím nás absolutně dostali. Potom jsme se o ně začali opravdu zajímat, udělali jsme spolu pár koncertů a za ta léta z nás jsou dobří kamarádi. Takže když Burning Heads jeli turné ve státech, tak bydleli u mě doma, a když jsme hráli u nich, tak jsme se taky seznámili s jejich rodinami, takže je to na jiné úrovni než jenom
společná nahrávka dvou kapel, co jsou si hudebně spřízněné. Chtěli jsme s nimi odehrát celé turné, ale zjistili jsme, že to nebude tak jednoduché. Promotéři s tím měli problém, takže jsme s nimi na tomhle turné hráli jen akce ve Francii a Itálii, ale v Německu a Švýcarsku to neprošlo. Taky proto jsme tu dnes hráli sami. Zaplatili bychom je klidně z vlastních peněz. Vážně tomu nerozumím. Je to nejlepší evropská kapela, která nezajímá místní promotéry. Je to hodně smutné. Když se nám rozbila dodávka, hádej, kdo nám pomohl. Náš label? Promotéři? Ne, Burning Heads. Důležitá věc, kterou by si všichni, a nejenom v Evropě, měli uvědomit, je, že je potřeba podporovat dobré kapely, ať už jsou odkudkoli. Německo, Brazílie, Amerika, Francie, je to jedno. Podporujte dobré kapely a kašlete na zbytek. Myslím tím kapely, které mají, co říct a co nabídnout. Existuje záplava kapel, ale nejsme hloupí a všichni si umíme zhodnotit, kdo je a kdo není důležitý. Třeba Lady Gaga, i přes veškerou popularitu, není vůbec důležitá, protože nepřináší nic nového. Je to produkt. Když to srovnám s tím, co dělají Burning Heads, tak jejich hudba má nejenom generační přesah, ale přesah i mimo kulturu a představuje všechno, co je pro mě důležité. Ty základní hodnoty jako je nezávislost, přátelství, rodina, dotahování věcí do konce, to nás spojuje. The Adolescents jsou vlastně taková rodinná kapela. Kolik že z vás má příjmení Agnew? V The Adolescents hráli tři Agnewové. Rick, Frank a Alfie. Je to velmi talentovaná rodina. Počkej, a ten mladý kytarista? Jo, vlastně čtyři. Frank Agnew mladší s námi jel turné ve státech. Ty myslíš Joeyho, to je kluk ze San Diega, úžasný kytarista z kapely Wrecking Crew, kterou The Adolescents hodně ovlivnili. On je ale jazzový muzikant, a nakonec si mohl vybrat, jestli pojede s partou důchodců na 6 týdnů do Evropy nebo zůstane v San Diegu se svojí krásnou přítelkyní. Těžko se mu divit. V kapele skončil předloni. Vzali ho do Bostonu na Berklee College of Music, rozumíš – Berklee!!! Nebyl to syn nikoho z kapely, ale nakonec byl trochu kapelní dítě, a jsme na něj všichni hrdí. Sám jsem dlouho studoval a strašně rád bych si dodělal Ph.D. A ostatně, jako učitel na něj nemůžu být než hrdý. V civilu jsem učitel na základní škole. Mám vystudovanou speciální pedagogiku a taky pracuji s dětmi s vážnými poruchami učení, s Aspergerovým syndromem a autisty a s dětmi, co nemají angličtinu jako rodný jazyk. Do toho řešíme hodně aktivistických věcí. Takže na studium není čas. Když si ale vezmete texty na našich posledních dvou deskách, tak je tam hodně o vzdělávání. Když zmiňuješ poslední dvě desky... O.C. Confidential (2004) byl hodně silný comeback, ale co vás skutečně proslavilo, byla úplně první deska z roku 1981 a částečně i dvě, které následovaly, ale ty nejsou tak kultovní. V podstatě až do O. C. Confidential byli pro spoustu lidí The Adolescents kapela o jedné desce. Chápu, co tím myslíš. Ono to bylo ze začátku složité. Na Balboa Funzone (třetí deska, pozn. red.) jsem už ani nehrál. Když jsme nahrávali druhou desku Brats in Battalions, tak jsem byl na vysoké a snažil se soustředit na dvě věci najednou. Snažil jsem se dodělat školu, a nedával jsem ani jednomu 100%. A ta snaha to nějak dodělat, jen aby to bylo, se na tom odrazila. Takže souhlasím, že ani Brats in Battalions ani Balboa Funzone nezachycují The Adolescents v nejlepší formě. Může za to hodně faktorů, ale hlavně se na tom podepsal fakt, že jsem neměl jasnou představu o tom, jak má celek znít. Když jsme před pár lety dělali na O.C. Confidential, tak jsem měl naprosto jasno v tom, co chci říct, stejně tak jako když jsme dělali na písničkách, co letos vyjdou na Fastest Kid Alive. A stejně tak už teď, víc než kdykoli před tím, přesně víme, jak mají The Adolescents znít. D Kejmy
Ráda bych, aby vám k tomuhle textu hrál song Bastards, protože mně hraje a hodí se. Ale to asi nezařídim. Jedině, že si jej pustíte. Nebo, že se v červenci potkáme na Mighty. Zázraky se totiž dějou a vedle fotek „já u moře“ a „já na kole“ si budete moct přidat „já, jak skáču z podia a nikdo mě nechytá, páč si všichni drží kilty. Protože jsem na The Real McKenzies.“ Jo jo, je to tak, pořád totiž platí: „If you want to find ´em, you kin find ´em in the pub“, ale taky k tomu můžete přidat „at Mighty Sounds“, protože tam budou. Konečně! Jsou z Kanady a nosí kilty, aby ukázali světu svý keltský kořeny. Už dvacet let. Někdy v době, kdy Mike Ness se Social Distortion vydával Between Heaven and Hell, někdy, když vznikali Oxymoron, když Dropkick Murphys ještě ani neměli jméno ani členy, začli Paul McKenzie a dalších pět Kanaďanů hrát. Hrát punk plný dud, whiskey a vůbec – folku. Od tý doby vydali osm desek a procestovali kus světa. U nás byli naposled v půlce ledna, kdy si pro sebe zabrali pražský Rock Cafe. Navázali tak na rok starou akci, kdy nám představili Shine not Burn. Na Mighty už ale přijedou se svojí deskou Westwinds, co vyšla skoro před pár hodinama, 27. března 2012 u labelu Fat Wreck Chords (mimochodem patřícímu Fat Mikovi z NOFX, ale to všichni víme, že). Strastiplný příběh o tom, jak byl Paul McKenzie na party a slyšel z jednoho pokoje hrát Roberta Burnse a z druhýho Sex Pistols a rozhodl se založit The Real McKenzies, už omrzel. Ale ten chytlavý chraplák, co zpívá o alkoholu, těžkých ránech a veselých životech zaujme asi vždycky a všude a vypadá to, že ani nezáleží na období. Nebyla jsem ani na světě, když začli hrát. Ale z toho, do čeho já jsem za tu dobu dorostla, The Real McKenzies nevyrostli. „And when I go, I wanna go to whisky heaven I said I know I’ve got a really thirsty soul Hell I dunno maybe we’ll all end up in whisky heaven Yeah just sittin’ around and drinkin’ watchin’ rivers of whisky flow“ A to je dobrý. Sakra dobrý. A bude to dobrý! Seda
lí na nás
Keltské inferno se va
rozhovor vedl Vojta Holub a Kejmy
Samozřejmě, na různých hudebnících oceňujete různé věci. Tady schopnost vystavět skladbu, tu techniku hraní na ten či onen nástroj, jinde třeba barvu hlasu. Ač z určitého úhlu pohledu by se všechny tři zmíněné aspekty daly obdivovat i u Franka Turnera, to, co pravděpodobně nejvíc uchvacuje převážnou část jeho fanouškovské základny, je upřímnost textů a zapálení a vášeň, se kterou hudbu dělá. Frankovy jednoduché, přímočaré písničky v sobě mají tolik otevřenosti, bezprostřednosti, pokory a člověčenství, že se těžko může člověk podivovat nad tím, kde všude si Franka a jeho kytaru žádají. A jelikož životopisný profil tohoto osobitého muzikanta vyšel v čísle únorovém, přinášíme vám nyní rozhovor, který poodhalí opět jiná zákoutí jeho osobnosti. Ahoj Franku, jestli se nemýlím, z našich sousedů už jsi hrál v Rakousku, Polsku, Německu, ale k nám do Čech ses nikdy nedostal. Čím to? Nic konkrétního, jen na to nikdy nepřišlo. Na svou první návštěvu se ale moc těším a doufám, že to bude jen první z mnoha. Návštěva Čech mě láká, jelikož jsem na univerzitě studoval dějiny střední Evropy a taky proto, že mám hodně rád Václava Havla a Milana Kunderu. To mě těší. Na YouTube jsem našel tvoje videa, kde zveš v různých jazycích lidi na svoje koncerty. Jak tě to napadlo? Můžeme se těšit i na pozvánku pro Čechy? *
První pozvánku jsem udělal už před delší dobou v polštině. Ten nápad vzešel od jednoho kamaráda, který chtěl, abych tímhle způsobem pozval lidi na svůj koncert. Českou už jsem samozřejmě udělal, podívejte se na YouTube. Podívejme se na tvoje texty. Ty často vyjadřují tvoje ideály a hodnoty – zachováváš si ty ideály, nebo se mění? V písničce Photosynthesis zpíváš o tom, jak se kolem tebe lidi usadili a přirovnáváš ten proces k fotosyntéze. Ty fotosyntetizuješ? Mé názory a hodnoty se vyvíjejí s věkem a přibývajícími zkušenostmi – samozřejmě. Bylo by zvláštní, kdyby mě sedm let na cestách a dvanáct set koncertů během nich nijak nezměnilo. Zároveň musím říct, že v současné době se cítím víc než kdy dřív spjatý s kočovným způsobem života. Už několik let nemám vlastní byt a připadalo by mi divné, kdybych se měl najednou usadit a žít na jednom místě. Na albu ‘Love, Ire and the Song’ zpíváš, že punk rock se nikdy nestal tím, čím mohl být. Čím se tedy stal? Zklamal tě? A lze dát tohle tvrzení do souvislosti s tvým aktuálním textem, kde zpíváš, že rock’n’roll nás mohl všechny spasit? Myslím, že ten první verš reflektuje moje období, kdy jsem si jako mnoho jiných myslel, že punk rock může spasit svět. To je samozřejmě kravina, která je daná povahou kultury bílého muže ze západu. Tím ale nechci punk znevažovat – chovám k němu obrovskou lásku a považuju ho za kulturu, ve které mám kořeny, jen nedokáže vyřešit problémy, se kterými se svět potýká. Rock’n’roll zkrátka dělá můj svět lepším místem k životu. Zdá se, že v čím dál tím více textech pojednáváš o tom, co pro člověka znamená být z Anglie. Jak je pro tebe důležité, že jsi Angličan? Nemyslím si, že fakt, že jsem Angličan, by pro mě byl důležitý jako takový, spíš je to něco, co se nade mnou vznáší jako strašák, ať chci, nebo ne. Nepovažuji se za vlastence, ale zajímá mě naše kultura a její historie. Věděl jsem, že se s tím tématem musím poprat a jednou pro vždy se s ním vypořádat, a to jsem udělal na své poslední desce. Nedovedu si přestavit, že na tohle téma napíšu v nejbližší době ještě nějaký text. A bylo by vedle ptát se, jestli tvoje texty na tohle téma také nereflektují stesk kočovného muzikanta po domově? Ano, myslím si, že ústředním tématem mého posledního alba je přece jenom tenhle konflikt – když jsem na cestách, stýská se mi po domově a chtěl bych se vrátit, ale jakmile se vrátím, začnu toužit po tom, abych už byl zase pryč. Určitě to ještě nemám vyřešené. Od kdy znáš Prufrocka? To je dobré! Prufrock je postava z básně od T. S. Eliota. Ten název je takový literární vtip, kterému přijde na kloub jen hrstka zasvěcených. V písničce I Am Disappeared zpíváš o Bobu Dylanovi. Co pro tebe Dylan znamená? Já vnímám Dylana jako prototyp písničkáře. Je na něm ale něco zvláštního, jelikož jeho písničky zněly starobyle už v době, kdy jako mladý začal vystupovat. Vypadalo to, jakoby je jednu po druhé objevil, spíš než sám napsal. Dylan je fascinující, tajuplná osoba. Jednou se mi dokonce zdál sen o tom, že s ním jedu na stop. V písních jako Glory Hallelujah nebo One Foot before the Other vyjadřuješ odmítavý postoj k náboženství a přesvědčení, že jsme sami strůjci svého osudu. Identifikuješ náboženství s útlakem? Neřekl bych, že přímo identifikuju náboženství s útlakem, ale taky nejsem militantní ateista – tedy v tom smyslu, že bych někomu říkal, co si o čem myslet a v co věřit, nebo že bych se někomu snažil jeho přesvědčení vyvrátit. Já jsem sám z pobožné rodiny a rozhodně mě to
nijak neznepokojuje. Ty písně vyjadřují mé pevné přesvědčení o tom, že ateismus není nutně zatrpklý nebo negující pohled na svět. Myšlenka toho, že tenhle vesmír je místem bez boha, mi připadá svým způsobem osvobozující a povzbudivá. Pojďme se ještě podívat na muziku. Tvá poslední deska zní mnohem víc punk rockově než ty předchozí, ovlivněné zejména folkem a country. Je tohle cesta, kterou se budeš ubírat i nadále? Hodně se snažím netlačit svou hudbu nějakým konkrétním směrem – nechávám písničky, aby samy do nějaké podoby vykrystalizovaly. Tudíž, kdo ví? Jaké kapely tě inspirují nebo v minulosti inspirovaly? A co posloucháš v poslední době? Myslím, že opravdu podstatně mě ovlivnil Bruce Springsteen, Loudon Wainwright III, Townes Van Zandt a Henry Rollins. A v současné době hodně poslouchám tvorbu svého kamaráda Jima Lockeyho, ten dělá vážně úchvatnou muziku. Kdy jsi došel k tomu, že by sis hudbou mohl vydělávat? Ono se to vyvinulo postupně. Hrát a jezdit po koncertech jsem začal ve svých šestnácti v době, kdy jsem měl prázdniny a tedy i volno ve škole. Pak jsem dělal to, co spousta jiných začínajících muzikantů – abych si něco vydělal a přežil, musel jsem mezi jedním a druhým turné vzít jakoukoliv pitomou práci, která se naskytla. Postupně se ale poměr mezi časem stráveným prací a na turné výrazně měnil a po nějaké době se prostoje mezi jednotlivými turné ztratily úplně. Musím dodat, že mi všechno hodně usnadnilo to, že jsem neměl vlastní byt. V květnu 2010 jsi uspořádal soutěž. V ní jsi tomu, kdo nemá smlouvu s nahrávací společností a pošle nejlepší písničku, slíbil, že danou skladbu umístíš na b-stranu sedmipalce Try this at Home. Kolik interpretů se přihlásilo? Bylo hodně těch, co za moc nestáli? To byla skvělá věc, i když mě na začátku nenapadlo, že to bude tolik práce. Dostali jsme nakonec asi 1500 písniček a já měl pocit, že mám morální povinnost si je všechny poslechnout. Zabralo mi to vážně hodně času. Samozřejmě jsem narazil i na skladby, které se mi moc nelíbily, ale celkově jsem byl velice příjemně překvapen, jak kvalitní věci se nám dostaly do rukou. Nebyl to jednoduchý výběr. Z tvého Facebooku je patrné, že existuje už hodně lidí, kteří mají vytetovaný motiv, který se k tobě nějak váže. Jaký máš pocit, když vidíš, že má někdo tvoje slova nebo logo vryté do kůže? Dřív jsem z toho měl opravdu zvláštní pocit – a do jisté míry pořád mám. Na druhou stranu mám sám několik tetování, která jsou pro mě nesmírně důležitá, takže tomu impulzu rozumím. Je to koneckonců kompliment mě a mojí hudbě, takže ho rád přijmu. Na Wikipedii se o tobě píše, že jsi studoval společně s princem Williamem. Byl to tvůj spolužák? Můžeme očekávat, že když máš známosti v královské rodině a tak slibně se ti rozbíhá kariéra, budeš brzy jmenován Sirem? Musím si povzdechnout, ne, není to úplně tak, jak se zdá. Chodili jsme nějaký čas na stejnou školu, kde jsem já byl jako stipendijní student, ale neznáme se. Nicméně bych žádná vyznamenání od státu stejně nikdy nepřijal. Máš punk rockové a hardcorové kořeny, hraješ folk rock a velká část tvého publika se rekrutovala z řad punkerů. Jaká byla nejzvláštnější kapela, se kterou jsi kdy hrál? Byl jsem na turné s metalovými kapelami, s folkovými kapelami, s kapelami, co hrají hardcore i s těmi, co hrají country. Jednou jsem hrál v Belgii na koncertě, kde byla i kapela, která hrála coververze písniček od Ramones a místo zpěváka měli dítě, co hrálo na dudy. To bylo vážně bizarní.
D
Photo:
Model:
Nikol Obrová
Misa Petrik
(www.nikolobrova.cz)
Make-up:
Marika Janečková (www.krasnahned.cz)
SLEVA PRO KAŽDÉHO 14% na veškerý sortiment od 14.3. - 14.4. 2012 www.advancedhydro.com
WWW.GROWSHOP.CZ
[email protected] | Bořivojova 89, Praha 3 Žižkov | Tel: +420 222 717 694 | +420 226 804 151
www.bozkov.cz
ANIMALS
VSTUPENKY ZA
1400 Kč DO 30. 4.
AS LEADERS VEIL OF MAYA Betraying The Martyrs Volumes |Structures
26-04-2012 BRNO - FAVÁL
28.04.2012 p ra ha - rock c a fe
CURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ BSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ | OBSCURE.CZ |
DIMMU BORGIR MINISTRY IMMORTAL AMON AMARTH
ABORTED AHUMADO GRANUJO ARCTURUS ARKONA AT THE GATES BE'LAKOR THE BLACK DAHLIA MURDER CATTLE DECAPITATION CONVERGE CORROSION OF CONFORMITY CROWBAR DARKEST HOUR DEICIDE DODHEIMSGARD FIELDS OF THE NEPHILIM FINNTROLL GENERAL SURGERY GODFLESH GORGUTS HATEBREED HEATHEN HEAVEN SHALL BURN IMMOLATION INCANTATION INSOMNIUM KAMPFAR LOCK UP MOONSPELL MORGOTH MUNICIPAL WASTE NILE NORTHER PARADISE LOST PIG DESTROYER PROTEST THE HERO RISE AND FALL RIVERSIDE ROOT SHAPE OF DESPAIR SKARHEAD SICK OF IT ALL SIX FEET UNDER SODOM SÓLSTAFIR TEXTURES TOXIC HOLOCAUST VALLENFYRE VILDHJARTA VIRUS WARBRINGER
28.06.2012 praha - ROCK CAFE
005.06 5.06.22012 012 praha PRAHA Rrock OCK C AFE cafe
08.-11. 08. 2012 PEVNOST JOSEFOV - JAROMĚŘ WWW.BRUTALASSAULT.CZ
Smečka žíznivých zombie psů se vyhrabala z hrobů již před jedenácti tedy, tedy v roce 2001. Za vše může jeden narozeninový mejdan, kde kapela měla zahrát nadupanej set písniček od Misfits a poté se v tichosti rozpadnout. Jak už to tak ale bejvá, osud tomu chtěl jinak (nepřipomíná vám to něco? Viz. zvnik Irie Révoltés), takže The Crimson Ghosts se v tomto docela úzkým žánrovým šuplíku drží zuby nehty dál. Přes mrtvoly jiných se dál derou na přední pozice a od dob, kdy Misfits mají problém zahrát i těch svých pár akordů a své nejlepší už mají pár let za sebou, patří CG k těm nejvýraznějším kapelám horrorpunku vůbec. Na svých hrobnických lopatách mají již hezkou řádku zářezů, ať už v podobě vydaných desek, úspěšných koncertů či turné po boku hudebních velikánů. Čtveřice zombíků, ghoulů a zvrácených masových vrahů s kytaristou Jackalem v čele, který je hnacím motorem celý kapely, se vrací do Česka, protentokrát k nám na festival. Pokud si blahem učuráváte při filmech jako Texaský masakr motorovou pilou, Saw nebo třeba Braindead, The Crimson Ghosts si nemůžete nechat ujít! Pokud byste se někdo chtěl o kapele dozvědět víc, mrknětě do archívu Freezinů na webu www.mightysouds.cz – v zářijovém čísle z roku 2010 totiž najdete obsáhlý rozhovor!
STOMPER 98
23. 7. 2O12
LUCERNA - PRAHA VESELÉ VELIKONOCE!
kombo tickets: MIGHTY SOUNDS + KONCERT RANCID V PRAZE za zvýhodněnou cenu 1.400 v předprodeji od 21. března na stránkách www.mightysounds.cz
DEGRADACE vs KAKTUS
(Obluda Records/Tchichimania 2012) Degradace je kapelou, která si prošla několik období vlastní evoluce. Abych to nepopletl, ale mám dojem že začínali řízněji, později přibrali špetku „oi“ a nakonec zakotvili na pomezí klasickýho punk´n´rollu ve stylu třeba the Boys s přídavkem glam rocku, kde mě napadnou třeba the Slade. Kapele rozhodně prospěl odchod původního zpěváka. Ač jsem si říkal, že bez něj to nebude ono, nová nahrávka mě přesvědčila, že je to dokonce mnohem lepší... Když totiž někdo dokáže takhle skloubit naštvanost na tenhle svět a bezchybný melodie, má můj největší respekt! To tedy máme prvních 6 songů split alba ze strany Degradace. Kaktus, kteří se prakticky rozpadli na dvě části hned po vydání desky resp. jejím křtu dokazují, že slovenská škola punk rocku by si měla zažádat o grant a postavit si nějakou důstojnou budovu university, kde by Whisky ze Slobodné Európy dělal rektora. Opět 6 zářezů a opět bez chyby... Dirty Sanchez
BOMBS FROM HEAVEN
We Call the World!!! (Bombrock Records/Tchichimania 2012) Bombs From Heaven jsou brněnská punk rocková kapela fungující necelé dva roky. Zjevná inspirace imidží a tetuáží Duana Peterse jak v názvu, tak na postavě lídra, textaře a dvorního skladatele „českejch Bomb“ Johnyho je nepopiratelná. Co je mi na kapele sympatický a vlastně i na moderní době, je fakt, že novou desku si sami nahráli ve zkušebně. Alespoň jsem se nedočetl víc informací kdo byl třeba vrchním producentem, ale to asi není podstatné. Důležité je, že to vůbec nezní špatně po zvukové stránce a i hudebně jde o lepší průměr toho co se dá slyšet v naší kotlině nebo na vrchovině, potažmo pahorkatině. 13 songů, 6 na straně A respektive 7 na straně B. Spousta hostů, spousta halekaček a 100 deka upřímnosti. Mám z toho pocit, že dokud budou existovat kapely jako Bombs From Heaven ještě se neumřelo. Dirty Sanchez
ROCK CAFÉ PRAHA Národní 20, 110 00 Praha 1 ~ www.rockcafe.cz
út 03. 04. „FreeZone“: SIMPLE
MUFFIN, VYHOUKANÁ SOWA, ORIGAMI vstup zdarma CHAOTIC, KINGSTON CRUISERS (HU), THE SPANKERS, SKALENÁ TRESKA + vítěz soutěže studentských kapel
[do 26 let 150Kč / ostatní 250 Kč]
st 04. 04. “StudentFest 2012“ Era Main Stage:
čt 05. 04. “My Friends Fest“: IMODIUM,
POST-IT, BAGS, O5 A RADEČEK [130Kč/160Kč] BLONDES (křest CD “Don´t Be A Pussy”) + guests: THE POOH a GERDA BLANK [100Kč] so 07. 04. MOJA REČ (SK) + DJs: PUFAZ, LIL ROWA [120Kč/160Kč] út 10. 04. „FreeZone“ / Žurna Fest: SOON DAY TO, DUCKIES, BRUS KEMBL, TIE FOR DIE pá 06. 04. DIRTY
(festival studentských kapel katedry Žurnalistiky na FSV UK) vstup zdarma
čt 12. 04. „Všemi směry 2012“ – 8. ročník Festivalu nezávislé publicistiky, workshopy, diskuze, di-
OF SOUL live… Začátek 10.00! www.vsemismery.cz [95Kč/100Kč] SPS, APPLE JUICE [150Kč] so 14. 04. TIME SWITCH (DE/ES/UK, feat. Minerva Díaz Pérez a Mike Romeo, ) & Support: GADJO.CZ & JAM SOUND SYSTEM (CZ) [330Kč + poplatky/předprodej v Rock Café
vadlo, WHISPERING
pá 13. 04. PLEXIS,
a síti Ticketstream, 390Kč v místě]
út 17. 04. „FreeZone“: ZBUBAKY, st 18. 04. SLAM
FAKE TOWN, IN TOUCH vstup zdarma POETRY EXHIBICE vol.6: česká špička oboru, Jan Jílek, Mirek Kynčl, Metoděj
Constantine, René Jahoda, Mruczivák, Taktika, Ondra Lidický, Monika Serbusová a další...
www.facebook.com/slampoetry [150Kč]
čt 19. 04. BOPPIN´B (rock´n´roll/rockabilly/DE), SLAPDASH (neo-rock-a-billy/CZ) [130Kč/160Kč] pá 20. 04. THE
STRANGLERS (UK) [695Kč včetně poplatků/předprodej pouze v síti Ticketportal] DANCE OR DIE (DE/darkwave legenda po 17 letech opět v Praze!), LATEXXX TEENS (IT/industrial-metal), DEPRESSIVE DISORDER, afterparty: CHRIS L. (AGONOIZE) [270Kč v předprodeji v Nosferatu, 270Kč + poplatky pouze
v síti Ticketstream / 350Kč v místě]
so 21. 04. “Nosferatu Night no.9”:
út 24. 04. „FreeZone“:
AMIE (křest maxisinglu „While You Dance“), FOX TAIL ROCKETS BRUSO vstup zdarma
+ dubstep afterparty: IGOR
čt 26. 04. UFO (UK) evropské turné k nové desce „Seven Deadly“ jediný koncert v ČR! [650Kč/
vstupenky u pořádající agentury Pragokoncert na tel: 577432580, 777701591, přes
www.mastersofrock.cz na dobírku, v Masters Of Rock Café Zlín a v předprodejních sítích
Ticket-Art, Ticketportal a Ticketstream]
pá 27. 04. “Rock Café Contest“: 1.
MALÉ FINÁLE 2012 (www.rockcafe.cz) [50Kč] AS LEADERS (USA), VEIL OF MAYA (USA), BETRAYING THE MARTYRS (FRA), VOLUMES (USA), STRUCTURES (CAN) 19.00 [420Kč / Obscure.cz,
420Kč plus poplatky/ Rock Café, Ticketpro, Ticketstream, Ticketportal], 450Kč v místě
so 28. 04. ANIMALS
KLUB 007 STRAHOV
OBSCURE PROMOTION
po 02. 04. Hard Core SLAPSHOT (usa), DEAD
st 18. 04. Tombs,
Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz
SET AGAINST (cz) pá 06. 04. Punk / Folk / Rock / R´n´R GET DEAD (usa), SAFETY FIRST GONZALES (de) so 07. 04. Punk Rock / Oi! / R´n´R TOWER BLOCKS (de), MUERTI (cz), PUNTO D´ONORE (cz) + DJs ne 08. 04. Experimental / Jazz BROKEN HEART COLLECTOR (aut), ARAN EPOCHAL (cz) út 10. 04. Post Rock / Screamo IF THESE TREES COULD TALK (us), ESAZLESA (cz) st 11. 04. Hard Core / Punk HEART IN HAND (uk), POLAR (uk), WAVE GOODBYE (cz) pá 13. 04. HC Punk / Crust NĚMÁ BARIKÁDA (cz), HUDEBNÍ PROJEKT VAP (cz), WORLDHOOD (cz), DALEKO (cz) so 14. 04. HC Punk / Alternative Rap NIHIL BAXTER (de), PALAHNIUK (cz), BONUS (cz) st 18. 04. Indie Rock THE TWILIGHT SAD (sco) čt 19. 04. Alternative Jazz / Dance OSWALD SCHNEIDER (cz) pá 20. 04. Ska / Soul / 2tone SKAPARÁDA!! DJs Rude Boys Bohemians so 21. 04. Hip Hop / Rap GOODFELLAS MAFIA & RUFFICTIONS ALLSTARS (de), IRONKAP & GRIMY (cz), KRUSCIFIX (sk) + DJ Smog ne 22. 04. HC / Metal / Punk SAVIOURS (usa), TIME OF MY LIFE (sk), DANAVA (usa) út 24. 04. Psycho Drone / Dark Country GNOD (uk), SKUPINA ŠTĚSTÍ (cz) st 25. 04. Sonic Adventure A WHISPER IN THE NOISE (usa), FIVE SECONDS TO LEAVE (cz) čt 26. 04. Post Rock / Experimental TERA MELOS (usa), DEPAKINE CHRONO (cz) pá 27. 04. Punk / Rock´n´Roll / HC KUNG-FU GIRLZ (cz), CIRGUZ (cz) + DJ Hrochopanda ne 29. 04. Hard Core RAVELIN 7 (cz) + special guest
CLUB BOŽÁK TEPLICE Sochorova 1516 | 415 01 | www.bozak.cz
so 07. 04. Rock/Rock ANTARES
/IT/, SEDITIUS /IT/, NOT!, TABULA RASA
Ozziho b-day party! 21h/100Kč
pá 13. 04. Mix 3OŽÍ FASHION
MARKET I DEFAULT PLAYERS_Live!
Djs CUMSHOTTA & FISHSTICK, přehlídka lokálních značek & designérů!
Mocná afterparty, 20h/dobrovolné
so 14. 04. Rock/Punk ŽÁDNÝ
SMĚR, HEKI HEK, 21h/50Kč PUŠKY, NEŽFALEŠ, 21h/100Kč so 21. 04. Rap AFU-RA /USA/, DJ MACH-ALL /USA/, AYA WASKA /CH/ pá 20. 04. Rock/Punk STARÉ
Release party k novému albu “Body of the Life FOrce part 2”, 21h/150Kč
st 25. 04. Hardcore MY
DISTANCE /IT/, MEMORY /IT/, FACES ARE FICTION, 21h/60Kč
obscure.cz
Hierophant Praha, Chapeau Rouge Dark Fortress, Ides Of Gemini Praha, Modrá Vopice čt 26. 04. Terror, Death Before Dishonor, Take Offense Brno, Faval so 28. 04. Animals As Leaders, Veil Of Maya, Betraying The Martyrs, Volumes, Structures Praha, Rock Café čt 22. 05. 3 inches Of Blood, Goathwhore, Angelus Apatrida Praha, Hoodoo út 05. 06. Devildriver Praha, Rock Café st 06. 06. Lamb Of God, Devildriver Bratislava, Majestic út 12. 06. Trivium Brno, Melodka čt 28. 06. Lamb Of God Praha, Rock Café po 02. 07. August Burns Red, I Killed the Prom Queen Bratislava, Randal 8 – 11. 08. Brutal Assault festival Jaroměř ne 22. 04. Nachmystium,
Divadlo pod lampou
PLZEŇ předprodej vstupenek: Music Records (Dominikánská ul.), rezervace vstupenek: www.podlampou.cz
ARROYO (D) screamo-post rock, ABE KAMUI (D) screamo-hardcore, ESAZLESA emo-screamo / 100Kč pá 06. 04. „IN MEMORY OF CURT COBAIN vol. 2“ ANEURYSM grunge-punk, AFTERSPOON rock´n´roll-grunge, SCREAMING SILENT alternative-rock / 60Kč so 07. 04. BENEFIČNÍ KONCERT PRO ZVÍŘATA V NOUZI: AT8ONTHEPINGPONGTABLE death-alternative, BIRDS & WOLVES southern rock-punk, MINUTE OF FAME post hardcore-metalcore, FACE TOMORROW hardcore, OTHERPARTS alternativečt 05. 04.
hardcore. Výtěžek z akce putuje do plzeňského útulku / 100Kč
ZNC plzeňská klasika / 80Kč/100Kč čt 12. 04. MÚZA 9. postupové kolo WANTED alternative rock, ŠATLAVA rock, CREYDEN hard rock, CULTIVAR pop rock, THE CONTACT rock pop, PAHEYL pop rock / 50Kč pá 13. 04. PRVNÍ HOŘE future psychedelic punk cabaret, NEGERO – experimental-psychedelicst 11. 04.
alternative / 100Kč/120Kč
ALTER IN MIND metal-crossover, SNAIL metal-crossover, GATE OF ILLUSIONS metal / 90Kč st 18. 04. A BANQUET futu-roll / 80Kč čt 19. 04. MÚZA 10. postupové kolo CALL MY NAME hip hop-funky house, WHITESTARS hip hop jazz, COLORFLASH freemusic-alternative, ST. JAMES elektronica, WHAT’S YOUR FAVORITE NUMBER? 8bit-punk, NA ROZCESTÍ alternative-rock-funky / 50Kč pá 20. 04. HOUBA punk rock, PUNK FLOID punk rock, host: STICX horny punk rock so 14. 04.
SLAM AND HOWIE (CH) Bastard Speed Country, MORDORS GANG rockabilly ANKER (D) punk rock st 25. 04. ZATOKREV (CH) metal-doom-sludge, FDK post metal čt 26. 04. MÚZA 11. postupové kolo ČAROVÁTKO alternative rock, ERROR 55 underground rock, KATIE & THE ACCESSORIES psychedelic folk, V CÁVLANOKOSÉM SLOUPOŘADÍ alternative rock, IN BASEMENT post rock-indie, SCREAMING SILENT alternative rock / 50Kč pá 27. 04. FALEŠNÝ OBVINĚNÍ punk rock, VISION DAYS punk rock, GENETICKÁ CHYBA so 21. 04.
swing, GOLDNER
punk rock / 90Kč
NEON REDNECKS Myslivecký bál + Air Guitar Midnight Battle! / 20Kč út 01. 05. THE PSYKE PROJECT (DK) hardcore-metal, ANIME TORMENT death-metal, RATS GET FAT (SK) hardcore-violence so 28. 04.
CROSS CLUB Plynární 1096 / 23, Praha 7 | www.crossclub.cz
ne 01. 04. po 02. 04. út 03. 04. st 04. 04. čt 05. 04. pá 06. 04. so 07. 04. ne 08. 04. po 09. 04. út 10. 04. st 11. 04.
CROSS´N´ART – JAMASTERAP (Bastards Crew a hosté) WORLDMUSIC STAGE (Afronomad Soundsystem a hosté) LOS TEKKENOS (NSK sound a hosté) BASS CASEMATE Coda live band(UK), Yukimura, Fyah Sound, Telka) KILLLOUT STAGE (Stifler Selecta, Dirty Little Toaster, Clockmaker, Woostep) UFOSS (DIY Karneval 2012? Woekshop) ELECTRO HOUSE (Fatty M, Alex Neivel (RU)) PSYTRANCE (Ondrej Psyla, Circuit Jerk (AUS), Ciril Skyguide (SWI)) BIOKÁF (film Život v jednom dni) EAST EUROPEAN REGGAE CONTEST (Natural Dread Killlaz & Riddim Bandits (PL), Dubaku Band (HU), Irie FM (RS), Peeni Walli & Suppafly)
RAGGAJUNGLE STAGE (Raggamafia) JUNGLE DNB SESSION (Hectix (RU), T2B sound kru: Pixie, Wash!, Technical, Massive Elements kru (Gasr & Pysthone),
ELECTRO STAGE (Dmit.ry, Felix!, Meikos, Thiew, Spoon) UNITED WE STAYD! ZULU NATION (DJ Pandit G (Asian Dub Foundation UK), Mustakillah Sound, Cocojammin Production, W23 & Dr Kary, Mad4ce, Telka, Bourama) JACK NATION (Evil Eddie Richards (UK), Francis Woof (UK), DJ Tuco (UK), Sly Joe Thompson (UK), James Ringo Baseley), BEAT NATION (Soul Hunter, DJ Limyth) ETHNIC FRIENDLY GHETTOLLEGE (Mario Bihari & Gadjo.cz & Jam Soundsystem, kapely Kale, Bitumen Beat, Philip TBC & Vojta Lavička, Babe LN, Medis, Gadjo.cz & Jam, Soundsystem, Dokumenty a debaty v kavárně od 15:00) LOS TEKKENOS (MHD Sound System, Chalupáři a hosté) CULTURE MOVE (Marimba Mama, DJ Mikulas a hosté), BREAK STAGE (Messbrothers) UFOSS (Válka o svobodný internet – debata) IMAX (Sophie Watkins aka Miss Duckin (FR), Carmaba, V31, Autist)
2ND STAGE (Beduan, ATM) čt 12. 04. REGGAENERACE (Stockholm Highgrades (SWE), Forward March Posse, Wicked Sound) DNB STAGE (Spontal Sound Systém) S EXPEDICÍ DO KAVÁRNY (Kavkaz s horyinfo.cz) pá 13. 04. CZECH DRUMANDBASS AWARDS 2011 Vyhlášení (VERY SPECIAL GUEST, Akira, Beast 67, Bifidus Aktif, Computer Artist, Merak, Mersi, Panorama, Peejay, QO, Rido, Rudeboy, Suki a mnoho dalších..) so 14. 04. DOBREJK VEČER (Jurassik (UK) / Mesmer (RO/CZ), Kaplick & Saku, Dyzlegtic Divizion a hosté) ne 15. 04. CROSS´N´ART (divadlo Toys For Boys – Umělá hmotnost) ELECTROSWING FEVER ( Bobby Hukot, MGL a hosté) po 16. 04. LOS TEKKENOS (FDM a hosté) út 17. 04. SK8 PUNK (MXPX (USA), Tchchiman a hosté) DUBSTEP DUB TECHNO (Bud & Jafman) UFOSS (dokument Žhářské útoky v ČR) DIVADLO NP (Adel Hakim Popravčí č.14) st 18. 04. RNR PARADE (Slam & Howie (SWI), Moonshine Howlers) PSYTRANCE (Ondrej Psyla, Starf, Gulliwer) BIOKÁF (film Hačiko – Příběh psa) čt 19. 04. SKAČY KRYČY (The Tchendos, Pedro Zakatchku, Bodaj MCs, Tchendos DJs) BREAKBEAT.CZ STAGE (Kaplick, Saku, Brada, Adelight) pá 20. 04. MOOOVE IT! (Tom (UK), Rugkutta DJs (UK), M&gors & Quadrant), NWP.CZ STAGE (Twisted (UK), MC Markie J (UK), Merak, Matoa, Frock, Medik, Flesh) so 21. 04. DER KLANG 2 (Mutaro (GER), Fractal live, Psyrix, Ondrej Psyla, Plech & Ejczka) DEEP & TECH HOUSE (Alex Neivel & Alexi, Ian Metty, Jungleboy) ne 22. 04. ROCK N ROLLS ROYCE (Farler’s Fury (CAN), Jet 8) WORLD MUSIC STAGE (Afronomad Sound Systém) po 23. 04. LOS TEKKENOS (MikkiM live a hosté) út 24. 04. HULIDI (120dnů svobody, Moog, Boldrik a hosté) BREAK HOUSE (Melofobia) st 25. 04. CROSSKA (Discoballs, Random Hand (UK) a hosté) TECHNO STAGE (Ark, Schade) čt 26. 04. POST ROCK METAL (FDK, Zatokrev (swi) a host) ELECTRO BÁL (Skret, Electro Dee, Dr Smeghead) ne 27. 04. DEFRAGMENTATION (Fedayi Pacha (Fr), Manu Chehab (FR), Killah Dub, Kaliyuga Sound a hosté) 1. MÁJ STAGE (Fakné, Křik z Ticha, Tma, Crome, Elza) so 28. 04. TY VOLE?! (Smack & Chik (live), Trusty (live) feat. C. Monts, Emdee, Sax, Acme, Negative, Tuco, Merak, Ghonzales, Blackfool, Sevenape) DNB DRUMSTEP STAGE (Dryman, Ponyk, Z-kat, Ghonzales) ne 29. 04. PSYCHOBILLY & SURF (Cenobites (NL), The Surfing Henchmen (DK), Tchichiman) SWING TANČÍRNA (Wootep, Aurora JasBand) po 30. 04. LOS TEKKENOS (benefice)
BARRÁK MUSIC CLUB
CIRCUS...
St 04. 04. Jungle/dnb SHUT
Út 03. 04. Jam party So 14. 04. Love Makers - funky Pá 20. 04. Earthstrike 12 So 21. 04. Lillion Brosis, Duropu, 2149226193 Bit St 25. 04. Afterparty Majáles – dj´s Prago, Basscoffee Čt 26. 04. EňoŇuňo – Zrcadlo - divadlo Pá 27. 04. Psycho a Plastic (DE) – electro So 28. 04. Ghost party – birthday dj´s
Havlíčkovo nábřeží 28, Ostrava | www.barrak.cz | tel.: 777 930 936
UP AND DANCE vol. 2 – VSTUP ZDARMA! Čt 05. 04. Indie VOODOOYOUDO, NO DISTANCE PARADISE, PHILLIPE BELRAUX (D), PONNY n MOOSE Pá 06. 04. rock THE TAPES + support So 07. 04. pornofolk ZÁVIŠ, KOZÍ DECH Ne 08. 04. Metalcore THE LONG HAUL (UK), VEILS (UK) -ZDARMA Út 10. 04. Post-hardcore HEART IN HANDS (UK), POLAR (UK), THE FALL OF GHOSTFACE Čt 12. 04. punk DAVOVÁ PSYCHÓZA (SK) + support Pá 13. 04. Metalcore UNICORE NIGHT no. 5 DROWN MY DAY (Polsko), SHIT YOURSELF LITTLE PARROT (Mallorca), Suffocate With Your Fame, F.O.B., I Survived Cremation So 14. 04. Metal HYPERION + support Út 17. 04. Gypsy-punk WORLDLY SAVAGES (UK), THE AMAZONS St 18. 04. Drums OK PERCUSSION DUO Čt 19. 04. Retro-pop TOXIQUE Pá 20. 04. Grindcore DEFLORACE, INGROWING, ISSACARUM a další So 21. 04. Hip-hop/reggae REGGAE MEAT HIP HOP KHOMATOR & DJ VENCZA + LAZY-O, RASTAK COLTCHA UNITED, Mike 34 Po 23. 04. Jungle/dnb SHUT UP AND DANCE vol. 3 – VSTUP ZDARMA Út 24. 04. Ska THE TOASTERS (USA), VYSOKÉ NAPĚTÍ + support Čt 26. 04. Alternativa ZRNÍ So 28. 04. Metal PRVNÍ HOŘE, MAROW, CANDY MEATWORKS Ne 29. 04. Grindcore MOŘE GOŘALKY RABID DOGS (IT), BASTARD PEELS (AUT), NUCLEAR VOMIT (PL) HIBAKUSHA, 8 DNÍ VENKOVA Po 30. 04. Punk-rock RENO DIVORCE (USA), BOMBS FROM HEAVEN, MADFALLS, JZD St 02. 05. AFTERPARTY OSTRAVSKÉHO MAJÁLESU! EVOLUTION DEJAVU a další ZDARMA! Čt 03. 05. Rock THE PARANOID Pá 04. 05. Modern-metal- MNEMIC (DK), RAUNCHY (DK), ARCADIA (IT), GEHTIKA (UK), RUST 2 DUST (SK), NOOSTRAK So 05. 05. post-metal THE.SWITCH, THE TRUTH IS OUT THERE, ONLY FOR LIFE St 09. 05. deathcore SARAH WHERE IS MY TEA (RUS) + support – ZDARMA So 12. 05. punkrock COUNTERPUNCH (USA), PUNKHART, support Ne 13. 05. punk- ARMIA (PL) ne 20. 05. punk EDDIE AND THE HOT RODS (UK), GUITAR GANGSTERS (UK), CROOKED BEATS st 23. 05. pop-punk STILL RINGS TRUE (USA) – VSTUP ZDARMA čt 24. 05. Grindcore INTO SICKNESS (MEX) pá 25. 05. metal DYING PASSION, FORGOTTEN SILENCE
Masarykova 3125/18, Ústí nad Labem (nově v prostoru Doma Music Pub)
Band, Tryskáči - b-day party
...DOMA MUSIC PUB Masarykova 3125/18, Ústí nad Labem
út 03. 04. st 04. 04. čt 05. 04. pá 06. 04. so 07. 04. út 10. 04. st 11. 04. pá 13. 04. so 14. 04. út 17. 04. st 18. 04. pá 20. 04. so 21. 04. út 24. 04. st 25. 04. pá 27. 04. so 28. 04. po 30. 04.
ELECTRON... Prezident T.N.F STUDENT DAY dj, johnik …p. KAŠE- UJEP.. seminář od cca 15.00 do 03. mejdan REEVOLUTION ... Stage No.1: HALA REACTOR : U.S. of ALIENS ... prezident T.N.F STAGE No.2. OLD SCHOOL CHALOUPKA Vilem Čok a Aleš Brichta ELECTRON ... Prezident T.N.F STUDENT DAY, dj.johnik REEVOLUTION ... Stage No.1: HALA REACTOR : U.S. of ALIENS ... prezident T.N.F STAGE No.2. OLD SCHOOL CHALOUPKA JOJOVÁNÍ T. pejsa°,,zav,.. seznam.cz-jojování + …. hip hopXXX ELECTRON ... Prezident T.N.F STUDENT DAY Wohnout STAGE No.2. OLD SCHOOL CHALOUPKA remstein + (Dj) ELECTRON ... Prezident T.N.F STUDENT DAY - MAJÁLES REEVOLUTION Stage No.1: HALA REACTOR : U.S. of ALIENS ... prezident T.N.F STAGE No.2. OLD SCHOOL CHALOUPKA …rom. zabava ČARODĚJNICE DJ JOHNIK 1MÁJ… šestá pětiletka za čtyři roky na tři směny ve dvou lidech za jeden plat
Hej malej Jacku, povim ti teď příběh, co se stal v daleký minulosti. Dolej dědovi kafe, přines sirky a dřepni si tou svojí urousanou zadnicí tady na ten soudek se střelnym prachem.
Budu ti vyprávět vo prokletý bandě desperádů, který byli postrachem všech bohatejch a pámbíčkářskejch smrtelníků vod Santa Fe až po Rio Grande. Řikali si Reserve Men a velel jim Slam a jeho zatracenej parťák Howie.
Jo, byly to drsný časy. Žádnej dostavník, žádná karavana ani vlak si nemohly bejt jistý svym vosudem, jediný, čim si mohly bejt jistý je, že pokud uslyšej tóny Slamovo kytary, je to dost pravděpodobně to poslední, co jejich usmolený ušiska na tomdle světě uslyšej..
st 18. 04. Praha (Cross Club) + The Moonshine Howlers čt 19. 04. Č. Budějovice – Mighty Bar Velbloud pá 20. 04. Sušice – Tradiční Kloub + Mordor’s Gang so 21. 04. Plzeň – Pod Lampou + Goldner Anker (DE), Mordor’s Gang Jo jo, je to už dávno, co tenhle příběh koloval rokenrolovym světem. Dnes už je situace v týhle bandě desperádů krapet jiná. Howieho chytli v posteli se šerifovo starou a eště ten den visel. Django, karetní hráč, co měl v rukávě dycky aspoň jedno eso navíc a na basu hrál jak když bublá parní lokomotiva, si jednou trochu víc přihnul a spadnul po hlavě rovnou ze schodů a zkapal. Zbytek party se prostě musel zdekovat. Už po nich nešli jenom rangeři a šerifové, ale brousila si na ně zuby i kavalérie toho prokletýho plukovníka, kterej vzal dost vosobně, že mu dcera utekla s Ringem. No prostě kouř v saloonu zhoustnul tak, že Slamovci radši vyklidili pole, nebo by do jednoho pošli. Vzali to na západ a ztratili se ve světlech a smradu Las Vegas. Tam už na ně nikdo nemoh. Kvéry skovali do beden (vod whiskey), voprášili kytary, klobouky vyměnili za pomádu a vyrazili do ulic, vydělávat prachy. Viva Las Vegas! A teď k věci... V dubnu se tahle smečka švýcarskejch desperádů prožene Českou Republikou a už po několikátý nám naservíruje svuj epesní Bastard Speed Country Rock’n’Roll (nebo Outlaw Country, řikejte si tomu jak chcete). Jsou tu jako doma, pivo jim chutná (jak jinak), holky se jim líběj (jak jinak), takže se sem moc těšej (jak jinak). Od jejich posledního českýho „tour“ vydali novou desku, proběhlo pár změn v line-upu a poměr rokenrolu a kántry se ustálil na téměř vyrovnaný hladině. Šlape jim to prostě jak svině a navíc jak švýcarský hodinky. Líbil se vám loni na Mighty Bob Wayne? Slam & Howie mu nakopou prdel!
OTEVÍRACÍ DOBA: PONDĚLÍ – SOBOTA: od 17.00
NEDĚLE:ZAVŘENO
WWW.VELBLOUD.INFO
DIRTY BLONDES křest CD! + Bitch Queens (CH), Gerda Blank (NZ)
pátek 13. 04. / vstup 100Kč
Outlaw Country
Rock'n'Roll Renegades are back!
Čtvrtek 19. 04. / vstup 100Kč
po 02. 04. JEDEN SVĚT / HIPPIE DIKTAT (F) – Dokumentární filmy/Jazz-Core LIVE st 04. 04. BLACKOUT – Drum’n’Bass night čt 05. 04. PESHATA, PIKNIK – Punkrock pá 06. 04. LAHAR, The SHINING (NL), BARREL – Thrash/Fast/Hardcore so 07. 04. IMODIUM, KYANID Indie/Pop/Rock po 09. 04. TEMPLE HUDEBNÍ KLÁNÍ - The TRUST vs. NA HADRY út 10. 04. INTESSAR – Orientální tanečnice a bubeníci st 11. 04. INDIE NIGHT with VEES DJs + LEALOO – Trip Hop LIVE guest pá 13. 04. DIRTY BLONDES, BITCH QUEENS (CH), GERDA BLANK (NZ) – Dirty Rock’n’Roll so 14. 04. uzavřená společnost po 16. 04. TEMPLE HUDEBNÍ KLÁNÍ st 18. 04. PINKOUT – Gay & Lesbian and friends night čt 19. 04. SLAM & HOWIE AND THE RESERVE MEN (CH) – Bastard Speed Country pá 20. 04. SILENT DISCO so 21. 04. HOUBA, PUNK FLOID – Punk/Punk po 23. 04. TEMPLE HUDEBNÍ KLÁNÍ st 25. 04. REGGAE BASHMENT with PUB ANIMALS DJs pá 27. 04. SMUTNÝ KAREL – 60. Psychedelic Rock so 28. 04. BUDĚJOVICKÝ MAJÁLES 2012 – Warm-Up po 30. 04. DJs RUDE BOY RHYTHM – Ska/Skinhead Reggae/Northern Soul/Punk
IRSKÁ WHISKEY
BEZKONKURENČNÍ BEZKONKURENČNÍNABÍDKA NABÍDKA vvMighty MightyBaru BaruVelbloud Velbloud U NÁS TOČÍME:
přímý přímýdovoz dovoz zzIrska Irska
Člověk vlastnící variaci na tradiční vánoční pokrm se zapsal nesmazateně do pozitivní složky mojí paměti naprosto nečekanou změnou vkusu .Původním účelem návštěvy Hellu byla tvorba celoplošné clony přes dílo blíže neurčeného mistra. Sled sezení, při nichž jedinou změnou v kroužení po stále přibývající asfaltce bylo jen drncání po zjizveném reliéfu přerušil až dotaz ,jestli bych pro změnu nechtěla třeba vytetovat něco na tu čistou ruku - třeba nějaký japonsko. Když si lidé najdou zálibu v barvách a tvarech, tak s příjemností je to jednou jistý.
Kéry na téhle dvoustraně spojuje nejen radost z jejich vzniku , ale navíc i příjemná skutečnost doprovázející výrobní proces.
Vlasta Pasta je kamarád, budhista a tatérův sen. Zadání znělo: „Mám tady volný místo. A taky tady. Tak vymysli něco sem a nebo tam.“ Takže jsem vymyslela pastu tam a následně jsme si vesele užili výlet na konvenci, konvenci, kalbu po konvenci a návrat z konvence. Zkrátka je příjemné, když vám vaše plátno poskytne nejen volnou ruku, ale i společnou řeč, společný humor a společnou zálibu v ochuceném ethanolu.
Martin je můj kamarád a kolega a kolega a kamarád . Tenhle nápad se dvěmi vražednými zbraněmi byl tím prvním , o čem jsme si pokecali v hospodě poté, co k nám Martin přesídlil, a zároveň první ze série následných zrealizovaných protislužeb. Je velmi příjemné, když si se svým kolegou najdete společnou zálibu ve vzájemném poškozování itegrity kůže.
(Ne)obyčejný písničky se španělkou doplněný o punkovou rytmiku okořeněnou bustrovaným ukulele. Tom77, někdejší zpěvák kapely Nosympathy, natočil album s neotřelými texty, kterých najdeme v současné scéně pomálu. Za doprovodnou kapelu si vybral členy ústecké Houby a společně natočili desku, která je punková, ale trochu jinak... Album vychází 16.3.2012 u Papagájův Hlasatel Records. www.phr.cz www.bandzone.cz/tom77
www.advancedhydro.com
PLATÍ JAKO POZVÁNKA PRO DVĚ OSOBY DO LUCERNA MUSIC BARU
& very special guest
SOUND SYSTEM
29.3.2012 MORTAL COMBAT
LUCERNA MUSIC BAR
