Za foto z maturitního plesu na titulní stranì dìkujeme O8.A!

Za foto z maturitního plesu na titulní stranì dìkujeme O8.A!

! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! !

01 02 03 04 05 Tuèková 07 09 10 12 13 14 15 17 18 kolo

... ... ... ... ...

obsah úvodník Projektový den Maturitní ples O8.A a 4.A Kdo nás vyuèuje: Helena

... ... ... ... ... ... ... ... ...

Z historie maturit Naše šílená Vìda Exorcismus Vìc denní potøeby: Propiska rozhovor: Sváa Šváb Avatar Žena: Povrchnost mužù a žen Budoucno Komentáø: Klaus a Zeman - 2.

"Dovede-li se èlovìk zasmát sám sobì, nevyjde ze smíchu po celý život." (Lucius Annaeus Seneca)

šéfredaktor: Jindøich Škripko korektury: prof. Štìpánková, Jindøich Škripko sazba: Petra Voráèková cenné rady: Roman Hájek kontaktovat nás mùžete na [email protected] webové stránky: www.g-listy.xf.cz

G Listy

01

Albert Soukup Nedávno jsem v kuloárech mezi skupinkou studentù zaslechl, že a teï cituji: „…ten novej èasák užjde stejnì do háje, protože na to prej všichni z tý jejich redakce kašlou…“. Neodolal jsem, a tak jsem se zastavil opodál a zaposlouchal se do debaty. Bìhem pár desítek vteøin jsem se pak dozvìdìl, že to „bylo docela dobrý, ale už od zaèátku bylo jasný, že to takhle dopadne“. Autorovi tohoto výroku následnì odpovìdìl další pøítomný s názorem, že „to stejnì píšou jenom malý dìti, a tak to ani nemusim èíst, protože to stejnì nebude stát za nic“. Slyšel jsem toho ještì více, ale tohle pro pøedstavu postaèí. Vyvodil jsem z toho nìkolik závìrù. 1. Potìšilo mì, že se o G-listech vùbec mluví. 2. Je potøeba uvést na pravou míru zvìsti o dalším fungování tohoto èasopisu. Nekonèíme. Není k tomu sebemenší dùvod. Ano, je pravda, že lednové èíslo bylo zveøejnìno se znaèným zpoždìním. Za to se ještì jednou omlouváme a slibujeme, že se to nebude opakovat. 3. Nejsme malé dìti. Víme, o èem píšeme a proè o tom píšeme. Každý z nás se zamìøuje na konkrétní oblast, a už se jedná o rozhovory, recenze, reportáže, odborné èlánky… Máme systém, který jsme za ètyøi mìsíce vypilovali a i nadále ho zlepšujeme. Dostáváme rady, tipy a postøehy od lidí z oboru. Èísla jsou jednotná, ucelená a èlánky jsou v nich uspoøádány podle stejného vzorce. Tvorbou celého èasopisu trávíme hodnì èasu a rozhodnì „na to nekašleme“. Tolik tedy k názoru nìkterých spolužákù. A pak mám ještì jeden závìr. 4. Rád bych Vás totižpožádal, abyste nám øekli svùj názor na cokoliv ohlednì èasopisu. Negativní, pozitivní, jakýkoliv. Chceme slyšet, co udìlat jinak, lépe. Na naších webových stránkách je vzkazník, kam mùžete anonymnì napsat, co vás napadne. Napište, o jaké události byste chtìli být informováni, s jakým profesorem byste si chtìli pøeèíst rozhovor nebo tøeba že se Vám nelíbí nadpisy u nìkterých èlánkù. Chceme znát Váš názor. Je trapné ho odposlouchávat na chodbách. Jaké èlánky Vás èekají v tomto èísle, zjistíte v obsahu o stránku výše. Pøeji pøíjemné ètení.

Listy

02 G

POHLED ZPÌT - 18. 12. 2009

Adéla Truhláøová

V poslední pøedvánoèní pátek se všichni studenti víceletého gymnázia sešli ve škole, aby si narozdíl od ostatních užili projektový den. Každý student byl v jiné tøídì podle toho, na jaký projekt se zapsal. Vìtšina ze studentù O2 se zapsala na projekt angliètiny, který øídila paní profesorka Vosátková a paní profesorka Humlová. Hodnì lidí se zapsalo i na zemìpis s paní profesorkou Linhartovou, deskové hry s paní profesorkou Pelikánovou a biologii, kterou vedly paní profesorka Kadlecová a paní profesorka Nedvìdová. Angliètináøi byli jeden a pùl hodiny venku na pìší zónì a ptali se obyvatel Kladna na rùzné vìci (samozøejmì anglicky), aby zjistili, jak jsou na tom jejich spoluobèané s angliètinou. Nìkteøí se ptali, jak se dostanou do Prahy, jaký je rozdíl mezi èeskými Vánocemi a Vánocemi v Anglii nebo v Americe. Jiní dìlali, že se ztratili, a další nakupovali…

Když se kolem desáté hodiny vrátili do školy, byli promrzlí až na kost. S tím ovšem paní profesorky poèítaly a pøipravily teplý èaj a nìjaké to obèerstvení. Poté, co se žáci do sytosti najedli, napili a ohøáli, šli zpracovat své poznatky do poèítaèe. Jejich koneèné výtvory si mùžete prohlédnout na nástìnce v prvním patøe u suplování. Biologové (tvoøeni pøevážnì studenty z primy a sekundy) si mohli vybrat ze sedmi témat. Mohli urèovat otisky prstù (dermatografika), mìøit unavitelnost svalù, vyzkoušet dýchací soustavu, mohli si vyzkoušet svoje smyslové orgány, zmìøit si tepovou frekvenci, pomocí váhy urèit body mass index (BMI) nebo provést antropometrické mìøení. Velké vìtšinì se tento den líbil už jenom proto, že nemuseli jako obyèejnì tvrdnout v lavicích a poslouchat ta moudra, co do nás uèitelky a uèitelé neustále hustí… Listy

03 G

Hanka Šimùnková (2.C)

Vcházím do kulturního domu Kladno a první, co spatøuji, je obrovský shluk lidí pøed šatnou... A dùvod? Maturitní ples Gymnázia Kladno, a to tøíd 08.A a 4.A. Postavila jsem se tedy do fronty a trpìlivì vyèkávala, než na mì pøijde øada... V sále bylo opravdu pøelidnìno, takže jsem zprvu nevidìla nic. Naštìstí jsem se pøeci jen procpala davem lidí a mohla zhlédnout slavnostní nástup. Ples komentovali moderátoøi Tomáš Zástìra a Tomáš Novotný. Po úvodním pøivítání mohlo pøedstavení obou tøíd zaèít. 4.A mìla nástup velmi vydaøený. Musím podotknout, že se s vìtším poètem dívek než chlapcù vypoøádali na výbornou a v závìreèném kole se objevila samotná paní profesorka Kocálová. 08.A se musela naopak poprat s vìtším poètem chlapcù. Svùj výstup okoøenili plesovými maskami, což vypadalo velmi elegantnì. Po nástupu se zaèalo šerpovat. To si bezesporu nejvíce užívali studenti a moderátoøi. Ti každou chvíli vtipkovali nad jmény studentù a komentovali situaci. Studenti se nechávali fotit se svými tøídními profesorkami a øadili se do pùlkruhu po obou stranách sálu. Paní profesorky Kocálová a Nedvìdová se mohly pyšnit opravdu nádhernými pugéty, a jak už tak bývá zvykem, dostaly od své tøídy i nìjaký ten dárek. Nejspíš za to nemalé trápení se studenty... :) Nechybìl ani projev paní øeditelky Mileny Minaøíkové urèený jak pro studenty, tak pro jejich rodièe. Zdùraznila pøedevším rodièovskou podporu a pomoc, která dovedla studenty ažtam, kde nyní stojí. Po formálním zaèátku už mohl ples opravdu vypuknout a byl v proudu po celý veèer i noc. Jak jsem tak procházela mezi souèasnými i bývalými studenty, rodièi a profesory, neušla mi veselá a uvolnìná nálada celého “maturáku”. Paní profesorky i páni profesoøi tancovali na velkém sále, kde celý veèer hrála živá kapela, studenti popíjeli v pøedsálí a tancovali na malém sále na staré diskotékové hity a všichni byli v dobré náladì.... Maturitní ples vyvrcholil pùlnoèním pøekvapením, které mìly obì tøídy opravdu preciznì pøipravené a rozhodnì diváky pobavilo. Nejdøíve pøedvedla své vystoupení tøída 4.A. Rychlé sledy písnièek doprovázely opravdu povedené scénky a sestavy a vše bylo prùbìžnì hodnoceno uznalými pokøiky a pískáním pøítomných pøihlížejících. Tøída 08.A se také na pøekvapení vyøádila a pojala ho sestøihem všech osmi let na škole. Pøipomenuli taneèní, lyžaøský kurz i ekokurz. Také oni se doèkali uznalého potlesku, který si jistì zasloužili. Když jsem odcházela, byl ples stále v plném proudu, takže ani nemohu s jistotou øíci, kdy skonèil. Musím uznat, že byl vydaøený jak po stránce organizaèní, tak i po stránce umìlecké. Dívky vypadaly skuteènì jak princezny v róbách nejrùznìjších støihù a barev a kluci zas jak praví kavalíøi. Výzdoba sálu a pøedsálí byla z rùznobarevných balónkù a židle a stoly v bílo-èerveném stylu, což dodávalo veèeru slavnostní atmosféru. Nesmím zapomenout øíct, že hosty plesu byli, kromì již zmínìných profesorù a profesorek, i belgiètí uèitelé, kteøí nás doprovázeli pøi výmìnném pobytu a pøijeli sem v øíjnu se svými belgickými studenty. Nevím, jestli i v jejich zemi slaví maturitní ples tak bujaøe jako u nás, ale troufám si tvrdit, že je to výsada pouze èeská. Z Kladna vás zdraví studentka se zeleným šálem… za fotky dìkujeme O8.A :) Listy

04 G

Jindøich Škripko, Jana Wiesnerová Profesorka Tuèková je doma v kabinetu fyziky v èísle 58. Jiždvacet let na naší škole vyuèuje zemìpis a fyziku. A je tu spokojená..

Jaké bylo vaše vysnìné povolání? Já jsem žádné nemìla. Když jsem byla malá, tak jednu dobu jsem se chtìla stát hereèkou. Pak to pozvolna pøešlo k uèitelství, protože tady je èlovìk také svým zpùsobem herec. (smích)

nìco potøebuje. Kdybyste si mohla vyzkoušet vyuèování jiného pøedmìtu, jaký by to byl a proè? (pøemýšlí) Dneska by mì zajímal i dìjepis, protože mám pocit, že je to dùležitá záležitost, a mám v nìm trošku mezery. To ani není, že bych si to chtìla vyzkoušet, ale že by mì zajímal.

Mìla jste nìjaký vztah k této škole ještì pøedtím, nežjste sem pøišla? Nene, já jsem se sem provdala z Ostravy, odkud pocházím. Na tuhle školu jsem pøišla náhodou.

a

Uèíte radìji zemìpis, nebo fyziku? Já bych øekla, že uèím ráda nìkteré kapitoly, jak ve fyzice, tak v zemìpisu. A nìkteré vìci zase uèím docela nerada. Proè uèíte právì tyto pøedmìty? Fyzika byla ovlivnìna i naším uèitelem na støední škole, který byl velmi oblíbený. Vystudovala jsem fyziku a geologii, která se mi také hodnì líbila, ale pak se bohužel pøestala uèit. Dostudovala jsem si zemìpis, který mì taky vždycky bavil a s tou geologií dost souvisel. Jaké jste mìla známky z tìchto pøedmìtù na støední škole? Ze zemìpisu jsem mìla jednièky a z fyziky obèas dvojky. Máte dceru ve druhém roèníku, uèíte ji doma vaše pøedmìty? Ani ne. Zemìpis je schopen se každý nauèit. Z fyziky jí obèas nìco vysvìtlím, ale ne nijak pravidelnì. Jenom když Listy

05 G

Máte strach z tøídních schùzek? Strach úplnì ne, ale nepovažuju je za úplnì nejpøíjemnìjší záležitost. Mluvíte k lidem, které neznáte. Mívám trošku trému, protože mluvit na rodièe je nìco jiného nežmluvit na dìti.

zaène vykládat, tak studenti se musí zaèít soustøedit. Ale opravdu nejvíc mi vadí arogance a drzost. Co si myslíte, že si o vás myslí studenti? (smích) To moc nevím. Možná si nìkteøí myslí, že jsem až moc hodná (ale to není pøesnì øeèeno). Nejsem nijak striktní a nechci žádnou napjatou atmosféru, což oni považují za moji slabost a snaží se toho využít. Ale slabost to rozhodnì není a pak jsou obèas pøekvapeni, že jim nìco netoleruju.

Stává se vám, že nìkteøí lidé mají vùèi vám pøedsudky, když se dozví, že jste uèitelka? Ano, to je takové tradièní. Je to všeobecná atmosféra spoleènosti. Urèitì to vyplývá z toho, že uèitel hodnotí, zkouší a to nemá nikdo moc rád. Lidé si také myslí, že uèitel je naprosto nevytížený, že má spoustu prázdnin, ale dokud sám nezaène uèit, tak nezjistí, co všechno to zahrnuje. Je tìžké tohle vysvìtlovat nìkomu, kdo sám není uèitelem.

Jaké jsou podle vás hlavní rozdíly mezi naší a vaší generací? Asi jsme mìli vìtší smysl pro povinnost, pokud to mám øíci jednou vìtou. Jaké bylo vaše mládí? Já bych øekla, že pøíjemné. Ráda na to vzpomínám.

Je u vás nìjaký rozdíl mezi známkami 1-, 1-2, 1-2 s velkou dvojkou a 2+, nebo to je všechno to samé? No jistìže tam je rozdíl. Ta škála je pro mì moc úzká. Je to asi taková moje úchylka. (smích) Na internet to sice musím zaokrouhlit, ale pro mì v tom trošku rozdíl je. A to ještì nepøistupuju k tomu, co dìlal náš støedoškolský profesor fyziky. Ten dával 4- až5+.

Jaký je váš oblíbený stát? Mùj oblíbený stát je Francie, to je taková srdeèní záležitost, a pak Norsko já mám ráda tyhle severské státy. A o nich právì také ráda vykládám. Kam do svìta byste se chtìla podívat? Já bych se chtìla podívat na Nový Zéland. Ale to je spíše taková vysnìná záležitost.

Myslíte si, že je pro studenta opravdu trest, kdyžho pošlete na chodbu? Trest to asi není. Spíš bych chtìla, aby se uklidnil, aby se pøerušilo to jeho vyrušování a zase se vrátil do normálních kolejí.

Jaké máte koníèky? Hrála jsem basketbal, takže sport mám ráda. Ale dneska už je to jen pasivní záležitost. A pak mám ráda knížky, hodnì ètu hlavnì historické romány, kde je obvykle zahrnut dìjepis i zemìpis. Také se ráda dívám na dobré filmy a chodím na turistické výlety.

Máte v záloze nìjaký vìtší trest, kdyby nìkdo hodnì zlobil? Pak jsou takové ty tresty, že tu zùstanou po škole a napøíklad opravují nìjaké pomùcky. A když už je to potom v úplnì jiné kategorii, tak se to musí øešit nìjakým kázeòským postihem.

Máte oblíbenou hudební skupinu, píseò, knihu, film a alkohol? Skupinu ani ne; písní je hodnì, napøíklad Stín katedrál; kniha Jih proti severu od Margaret Mitchell; teï se mi tøeba hodnì líbil film Hranice zlomu, který je o pomoci humanitárních organizací v krizových oblastech; piju ráda gin.

Co vám u žákù nejvíc vadí? To je hodnì široká otázka... V podstatì mi vadí nevhodné chování. Hodina nemusí být úplnì našponovaná, mùže tam být, hlavnì v zemìpise, trošku té legrace, ale nesmí se pøekroèit hranice. Když se Listy

06 G

Dìkujeme!

Teodora Draškovièová & Alina Zingerová

Maturitní zkoušky se objevují v našem školství už v roce 1849, kdy byly poprvé zavedeny jako závìreèné zkoušky na klasických gymnáziích (tzn. osmiletých), ke kterým postupnì pøibývaly další støední školy gymnaziálního typu reálná gymnázia, reformní reálná gymnázia a reálky. Na ostatních typech škol, kam lze zaøadit napøíklad obchodní akademie nebo uèitelské ústavy, byla zavedena maturitní zkouška až se znaèným zpoždìním. Smyslem zkoušek bylo zkvalitnìní pøípravy k dalšímu univerzitnímu studiu a jejich sjednocení na všech gymnáziích. Maturitní zkoušky mìly prokázat úroveò obecného vzdìlání, schopnost samostatnì myslet a také duševní zralost pro univerzitní studium. Byly nezbytnou, ale z pohledu vysokých škol i zcela postaèující podmínkou pro univerzitní studium. Protože se na vysokých školách nedìlaly pøijímací zkoušky, bylo cílem reformních snah alespoò èásteèné zajištìní srovnatelnosti úrovnì maturit na jednotlivých typech støedních škol. Ustanoveny byly zvláštní ètyøèlenné komise pro jednotlivé maturitní pøedmìty. Pøedsedou maturitní komise byl zemský školní inspektor a ve zkušební komisi zasedali dále øeditel školy, profesoøi posledního roèníku a profesoøi zkoušených pøedmìtù. O klasifikaci z jednotlivých pøedmìtù zkušební komise hlasovala. Hodnocení maturitních pøedmìtù i zkoušky jako celku se pøíliš nemìnilo. Od poèátku zavedení zkoušky totiž vypadalo následovnì: výborný, velmi dobrý (od r. 1867 chvalitebný), dobrý, dostateèný, skoro dostateèný (od r. 1867 nedostateèný). Celkové hodnocení maturitní zkoušky pak bylo dospìlý s vyznamenáním, dospìlý nebo nedospìlý. Tzv. zkouška dospìlosti se konala ze všech pøedmìtù a mìla pøi svém zavedení následující podobu, která se ovšem postupem èasu více, èi ménì mìnila: Písemná zkouška · - slohová práce v mateøském jazyce (5 hodin), pøeklad z latiny (2 hodiny), pøeklad z øeètiny (3 hodiny), pøeklad do latiny (3 hodiny), práce z matematiky (4 hodiny), práce v dalším živém jazyce, která však nemá vliv na rozhodnutí o tom, zda je student dospìlý (3 hodiny). Pøi písemné práci z cizích jazykù studenti mohli používat slovníky. Ústní zkouška · - literatura mateøského jazyka, latinský jazyk a literatura, øecký jazyk a literatura, dìjepis a zemìpis, matematika, pøírodní vìdy a fyzika, gramatika a literatura druhého živého jazyka. U studentù se hodnotila celková vyspìlost, schopnost samostatného úsudku i úroveò vyjadøování. Nekladl se dùraz jen na fakticitu a memorování nauèeného, ale na formulování vlastních názorù a postojù, èili demonstraci „dospìlosti“. Každá škola si navrhovala z každého pøedmìtu svá témata, jež musel schválit øeditel a která poté byla zaslána nadøízenému školskému úøadu. Pøi jedné nedostateèné byla studentovi povolena oprava v nejbližším možném období. Pøi dvou nedostateèných si mohl známku opravit až po pùl roce, pøi více nedostateèných už byla nezbytná roèní reprobace. Zkoušce mohli pøihlížet žáci posledního roèníku a rodièe.

G Listy

07

a

V roce 1919 byly maturity zavedeny i na akademiích (zejména obchodních) a to jen pro ty, kteøí chtìli dále pokraèovat na Vysokou školu obchodní nebo na právnickou fakultu. Urèitá omezení možností mìly maturity i na lyceích (specifický typ dívèí školy). Na konzervatoøi se maturitní zkoušky neskládaly vùbec. Soukromé školy mohly být s maturitou pouze tehdy, pokud mìly pøiznáno tzv. právo veøejnosti. Váleèné maturity pak znamenaly povinnost maturovat ústnì i písemnì z nìmèiny a témata (napøíklad v dìjepisu) byla volena aktuálnì a poplatnì režimu, studenti tak napøíklad odpovídali na otázky o Velkonìmecké øíši apod. Naopak témata z èeského jazyka a literatury byla volena politicky co možná nejvíce neutrálnì. Èeskoslovenské školství po roce 1945, zvláštì pak po roce 1948, prošlo podstatnými zmìnami. Výsledkem tìchto zmìn bylo vytvoøení jednotné školské soustavy, podle které byla zøízena gymnázia se 4 postupnými roèníky, které navazovaly na druhý stupeò povinné školní docházky, tj. na osmileté školy. Objevily se snahy o promìnu støední školy, jako napø. zavedení jedenáctiletky èi dvanáctiletky. Zmínìné pokusy se ovšem ukázaly jako nevhodné, takže v roce 1968 bylo opìt zavedeno ètyøleté gymnázium. Zaruèen byl stejný vzdìlávací základ a pøístup ke vzdìlání, což souviselo se zestátnìním škol. Už na pøelomu 19. a 20. století se zaèalo diskutovat, zda maturity zrušit, èi zpøísnit. K žádné realizaci však nedošlo. Na základì ministerských rozhodnutí z roku 1909 došlo spíše ke zmírnìní podmínek pro úspìšnost u maturitní zkoušky. Pùvodnì se maturitní zkoušky skládaly ze všech povinnì vyuèovaných pøedmìtù. Na poèátku samostatného èeskoslovenského státu se prosadil jako základní, hlavní a nejdùležitìjší maturitní pøedmìt èeský jazyk. Ostatní maturitní pøedmìty byly rozlišeny podle jednotlivých typù škol. Po dobu samostatného èeskoslovenského státu až do druhé svìtové války docházelo k menším, ale podstatným zmìnám. Napøíklad to, že si studenti již èásteènì mohli maturitní pøedmìty volit. Zdùrazòovalo se, že maturitní zkouška má dokázat celkovou dospìlost maturanta. Možnost skládat maturitní zkoušku a na jejím podkladì se ucházet i o pøijetí k vysokoškolskému studiu se otevøela pro podstatnì vìtší poèet žákù, bylo to však na úkor kvality.

Chceš se stát souèástí redakce?

ŽÁDNÝ PROBLÉM! [email protected]

Kontaktuj nás na emailu:

Nebo se pøijï zeptat osobnì

kontaktní osoba: Prof. Štìpánková (kabinet 36) Listy

08 G

Eskymák

Kyslík ve stavu zrodu, dikyslík, trikyslík. Že jste to nikdy neslyšeli? Kecy! O, O2, O3, to už vypadá líp, ne? Takže už všichni vìdí, na èem jsme… So (nìkdo mi nìkdy øíkal, že se vìta nikdy nezaèíná slovem TAKŽE) , je extrémnì reaktivní, tudíž vám ho nikdo nikdy neukáže (to je smùla, co?). Reaguje explozivnì (BUM!). Vzniká rozkladem silnìjších oxidaèních èinidel (látek, které obsahují atom, který mùže snížit své oxidaèní èíslo), ve kterých jsou, of course, pøítomny atomy kyslíku (staèí jenom jeden, ale obvykle jich je víc). Pozor! V téhle vìtì bylo více dùležitých informací, nežsi myslíte. A navíc se objevuje i tam, kde byste ho vùbec neèekali (vy ne, ale chemik ano). Kyslík? Ale jdìte. Odkdy kyslík bouchá? Od té doby, co z nìj udìlám explozivní smìs, ale o tom nejspíš jindy (možná). Ve vzduchu ho je jednadvacet procent, a pøesto ho spousta chemikù pøipravuje jiným zpùsobem. Nejsou divní? Jsou, ale rozhodnì míò než matfyzáci. Staèí si vyslechnout nìjaký ten matfyzácký vtip a pochopíte (znám takový jeden pìkný o derivaci a exponenciální funkci). Takže zpìt k tématu (právì jsem si vzpomnìl na nìkolik profesorù, kteøí jsou schopni celou hodinu mluvit o vìcech, které mají s tématem hodiny pramálo spoleèného). Vysvìtlím, resp. pokusím se vysvìtlit. Vzduch je zjednodušenì smìs plynných látek (pro to, co s tím budeme dál dìlat, je naprosto nedùležité, že je tam ještì nìco, co se plynným nedá nazvat ani z božího pøání), a jak možná víte (ti starší urèitì), smìsi se rozdìlují rùzným zpùsobem dle vlastností látek ve smìsi. Tady se rozdìlují podle rozdílných bodù tání (moment poèkám, než si to pøeberete). Zchlazuje se na teplotu 185°C, což v naší laboratoøi (a ve spoustì jiných) dost dobøe nejde. A protože dikyslík vzniká samovolnì z kyslíku ve stavu zrodu (resp. dvou), staèí zredukovat (bacha dvojsmysl!) nìjaké to oxidaèní èinidlo. Pokud nemá dostatek energie, tak se rozpadá na kyslík ve stavu zrodu a dikyslík. A naopak, když nasypete trochu té správné energie ke kyslíku, tak vám vznikne trikyslík (hezké to èeské slovo!). Anebo trochu upravíte podmínky. Ale to jsem zase uhnul z cesty (ještì, že nikdy nebudu uèitelem). Toho (rozpadu) èlovìk využil skoro všude, kde se dá. Fakticky však stojí za tím, co dìlá (ten O3) zase a pouze kyslík ve stavu zrodu (Nevìøíte? Vìøte!). Má, podobnì jako uhlík, redukèní úèinky (sám zvyšuje své oxidaèní èíslo, aby mohl jiný atom to své snížit) a používá se jako bìlidlo (nièí ð-systémy barviv). Že byl text nesrozumitelný? Pøeètìte si Zicháèka (uèebnice biologie), a pak mluvte. Ostatnì si myslím (možná se mýlím), že vám jakýkoliv chemik na škole vysvìtlí, co jsem vám zatajil, a srovná v hlavì to, co jsem zamíchal jak balíèek karet. A tak mì napadá, jestli víte, že chemie boru vedla k rozvoji teorie kovalentních vazeb smìrem molekulových orbitalù…

Listy

09 G

Alina Zingerová

10

knìz musí ujistit, že se nejedná o psychickou nemoc, ale opravdu o posedlost zlými duchy. Problémem dnešní doby je, že podle vìtšiny psychiatrù stav posedlosti neexistuje. Posedlost vysvìtlují jako duševní chorobu, pøedevším schizofrenii, depresi, dyslexii nebo hranièní poruchy a mnoho dalších. Tyto výzkumy medikù i psychiatrù pozmìnily i køesanský názor na vìc. Uznávají, že øada pøípadù byla považována za posedlost mylnì. Nejèastìji užívanou formulí pøi exorcismu je šestiverší, které pochází z bavorského rukopisu (1415). Crux sancta sit mihi lux (Svatý køíž a je mi svìtlem) Non draco sit mihi dux. (a drak a není mým vùdcem.) Vade retro satana, (Odstup, Satane,) Nunquam suade mihi vana. (nepokoušej mne marnostmi.) Sunt mala quae libas, (To, co nabízíš, je zlé,) Ipse venena bibas. (sám vypij svého jedu.) Mimochodem: poèáteèní písmena šestiverší bývají vyryta kolem køíže sv. Benedikta, který nosí køesané na krku (CSSML NDSMD VRSNSMV SMQLIVB). Existuje i Mezinárodní asociace exorcistù katolická organizace, kterou založil øímský exorcista G. Amorth roku 1993. Asociace sdružuje všechny, kteøí se vìnují exorcismu. Èlenství je výbìrové a poèet èlenù omezen. Knìz musí pro vstup do asociace získat povolení svého biskupa. Uzavøené setkání se poøádá jednou roènì. Souèasným pøedsedou je Giancarlo Gramolazzo. Zde uvádím nìkteré známé exorcisty: 1. katoliètí Gabriel Amorth, Vojtìch Kodet, Pavel Havlát, Jan Pavel II., Celestine Kapsner, Jeremy Davies, Peter Heier a další 2. ortodoxní Petroviè Ayvakum, SCAVONE, M. C. S. A. 3. protestantští Dr. Brain Conner, Dr. Charles H. Kraft Mezi knìze, kteøí pùsobili i na našem území, patøí Gabriel Amorth, Vojtìch Kodet, James J. LeBar nebo Elias Vella.

G Listy

Nedávno jsem vidìla film o posedlé dívce a to téma mì zaujalo. Ráda bych vás s ním seznámila a doporuèila vám ho, protože na mì zanechal dojem. Nejprve vám ale vysvìtlím, co je to exorcismus. Ve zkratce je exorcismus náboženský úkon, pøi kterém se vyhání démon z posedlého èlovìka, zvíøete nebo dokonce i vìci. Tento obøad provádìjí exorcisté - knìží, kteøí dostanou povìøení od výše postaveného biskupa. Exorcisté jsou povìøeni na pøesnì danou dobu a jen na území diecéze. V Novém zákonì se dokonce popisuje, jak Ježíš Kristus vyhánìl zlé démony z posedlých osob. Na poèátku køesanství byla víra v tyto zlé démony a nezbytnost exorcismu rozšíøena služba exorcisty byla jedním z nižších svìcení. Od prvních exorcistù (už 3. století) se šíøilo, že nejúèinnìjšími prostøedky proti zlu byly: køíž, Ježíšovo jméno, svìcená voda a požehnané pøedmìty. Pravoslaví má svùj vlastní zpùsob vykonávání exorcismu a vìtšina starých protestantských církví tento obøad nevykonává. Ale to neznamená, že exorcismus existuje jen v øímskokatolické církvi. Mùžeme se s ním setkat i v islámu (démon šajtan nebo džin), buddhismu (zahánìní zlých sil ïábelským tancem), ale i v taoismu (knìží se v transu napojují na médium mluví s mrtvými) a v dalších ménì známých náboženstvích. Málokdo ví, že se exorcismus dìlí na dvì vìtve: malý a velký (èastìji známý jako slavný). Malý exorcismus je všední obøad, jímž se uchazeè pro pøijetí do církve a její výuky pøi køtu zøíká ïábla a všeho zla. Aby mohl probìhnout velký exorcismus, musí biskup povìøit zvláštního knìze exorcistu, který se na vymítání démona pøipraví. Velký exorcismus není záležitostí jednorázovou. Knìz musí posedlého navštívit víckrát a mnohdy trvá vymítání i mìsíce. Velký exorcismus se provádí v souladu s Øímským rituálem (revidován r. 1999). V poslední dobì se klade velká pozornost, aby se posedlost nezamìnila s psychickou chorobou. Povìøený knìz proto musí postupovat opatrnì a dodržovat stanovené pøedpisy církve. Tam patøí i to, že se

a

Skuteènost: Dívka se ve skuteènosti nejmenovala Emily Rose, ale Anneliese Michel a pocházela z nìmeckého Klingenbergu, kde žila s rodièi a 3 sestrami. Narodila se 21. záøí 1952 a už od dìtství prý byla náchylná k nemocem. První pøíznaky mimoøádných záchvatových stavù se však objevily roku 1968 pøed jejími 16. narozeninami. Bìhem prvního záchvatu prý pociovala jakousi cizí sílu, která se jí pokoušela pøitisknout k posteli. Po této noci se prý nemohla hýbat a neviditelná síla jí nedovolovala dýchat. Další záchvat ji pøepadl roku 1969. Nato byla podrobnì vyšetøena, ale testy (vèetnì EEG) byly negativní a doktoøi vylouèili epilepsii pojmenovali to jako cerebrální køeèe noèního typu. I pøesto však brala antiepileptika aždo své smrti (1976). Dál prodìlávala záchvaty s tím, že vidìla nepøíjemné vize (šklebící se tlamu ïábla) a propadala se do deprese a apatie. Pozdìji se objevily i sluchové halucinace, kdy slyšela, jak v domì nìco šramotí. Když i ostatní slyšeli tyto divné zvuky, nastal první problém. Vydìšenì se šli modlit k sošce Panny Marie (byla to silnì vìøící katolická rodina), ale dívèina tváø se rùznì køivila a z jejích èerných oèí èišela dìsivá nenávist. Záchvaty se zhoršovaly. Jeden z nejt잚ích prodìlala roku 1972. Testy EEG byly opìt negativní, pøesto nevysadila antiepileptika. Anneliese si stìžovala na zápach, který cítila jen ona, její imaginace se zhoršovaly. Tehdy se seznámila s duchovním a budoucím exorcistou Arnoldem Renzem. Z jejích výpovìdí bylo jasné, že si sama uvìdomuje, co se s ní dìje, i kdyžtomu nerozumìla. Tvrdila, že se cítí, jakoby nemìla své vlastní já. Duševnì nemocní si vìtšinou své okolí a ani to, co dìlají, neuvìdomují. Anneliese naopak ano. S dalšími mìsíci se dívèino chování stávalo horším: skákala po zdech, pila z podlahy vlastní moè, strkala hlavu do záchodové mísy, škrábala a kousala stìny a vylamovala si tak zuby, nahá se válela po

11

štìrku nebo ryèela zvíøecími zvuky. Byla velmi silná, i když skoro nejedla a spala minimálnì. Ve spánku vypadala jako mrtvá. Poté, co se uklidnila, se modlila, uèila nebo hrála na klavír. Nutno poznamenat, že úspìšnì pokraèovala ve studiu. K Anneliese se scházelo mnoho duchovních, kteøí tvrdili, že se jedná o posedlost. Mezi nimi byl i Emst Alt, který za podpory pátera Adolfa Rodewyka požádal biskupa o svolení k provedení exorcismu. Stalo se tak ažna podzim 1975. Anneliese na tom byla hùø a hùø. Projevilo se u ní doèasné ochrnutí, protože procházela øadou køeèí, které trvaly i pøes pùl hodiny. Propadala zuøivosti a napadala osoby kolem sebe, házela posvìcenými pøedmìty a pøestala spát. Trpìla záchvaty hyperaktivity, kdy skákala do výšky a dopadala na kolena, dokud se jí nerozedøela a neopuchla, a pak nìkolik hodin neartikulovanì køièela nebo prosila Ježíše o smilování.

Bìhem prvního exorcismu, kde byli pøítomni knìz, lékaø, její pøítel a její otec, køièela nadávky, vyla, zmítala se, kousala a plivala. Snažila se osvobodit. Nejdìsivìji reagovala na svìcenou vodu. Potom knìz zaèal èíst Rituale romanum (Øímský rituál) a pøikazoval démonùm, aby odešli. Dívka køièela, vrèela a vydávala jiné hrùzné skøeky. Démoni pak zaèali vzteklým hlasem odpovídat knìzi na otázky. Anneliese byla posedlá celkem 6 démony. Celý exorcismus se nahrával na magnetofon a vy si mùžete poslechnout èást nahrávky na www.youtube.com klíèové slovo: Anneliese Michel. Až po nìkolika vymítáních se zaèal Anneliesin stav zlepšovat. Zaèala se jí zjevovat Panna Marie, která jí pøedestøela dvì cesty: cestu osvobození a

G Listy

A teï nìco k tomu filmu: Film se jmenuje V moci ïábla (The Exorcism of Emily Rose) a zaujal mì hlavnì proto, že byl natoèen podle skuteèné události. Neèekejte od tohoto hororu nìjaké krvavé scény plné vøískotu, ale urèitì zasáhne vaši psychiku. Snímek se odehrává retrospektivnì z prostøedí soudní sínì, kde mladá právnièka obhajuje svého klienta otce Moora za zabití Emily Roseové z nedbalosti. Postupnì se odhaluje celý pøíbìh ubohé Emily a její posedlosti. Pøed soudem stojí církev a vìda. Otec Moore, který tvrdí, že Emily byla opravdu posedlá, se snaží pøedat pøíbìh dál, ale nikdo mu nevìøí, ani jeho obhájkynì. Ze strany vìdy tu je mnoho dùkazù, že Emily v žádném pøípadì posedlá nebyla, zato byla duševnì chorá. Z pøíznakù jejího chování vyplynulo, že má kombinaci epilepsie a schizofrenie. Obhájkynì otce Moora zaène vìøit ve zlo ve chvíli, kdy se kolem ní zaènou dít divné vìci, ale uspìje v pøesvìdèení poroty o tom, že je otec Moore nevinný? Že démoni opravdu existují a že pøíbìh Emily má být dùkazem a varováním pro ostatní? Podívejte se na napínavý snímek.

cestu utrpení. Anneliese si vybrala tu druhou, aby mohla prostøednictvím svého trápení ukázat lidem, že démoni existují. Svým utrpením chtìla ochránit druhé. Po této vizi se její fyzický stav zhoršoval: nejedla a ztrácela na váze. Zemøela 1. èervna 1976, podle pitevního nálezu na podvyživení. Anneliese však není jediná, která byla posedlá ïáblem. V roce 2002 zemøel v Londonu Walter Zepeda, který byl posedlý ïáblem, jehožvymítání bylo neúspìšné. Podle svìdkù se z bytu mladíka po pìt dní ozýval rámus. Èasto zvolával “Ježíši” a “Bože”. Potom zaèal nadávat a bylo slyšet, že není sám. Poslední veèer vše utichlo a ráno objevili Waltera mrtvého. V Cambridge (Ontario) zemøela roku 1995 dokonce dvouletá holèièka, protože byla donucena vypít velké množství vody, aby se z ní vypláchnul zlý duch. V tom samém roce ubili v San Francisku ženu chtìli z ní vymlátit démony. Dva roky nato byla v Kalifornii ukopána korejská žena a v New Yorku donutili pìtiletou dívenku polykat roztok èpavku a octa, což v žádném pøípadì nemohla pøežít. A takovýchto pøípadù bych mohla uvést spousty.

Pøípad Anneliese se od tìchto liší. Ona si vybrala vlastní cestu, aby zachránila ostatní. K jejímu hrobu se dnes scházejí miliony vìøících. Pøípady Waltera a dalších jsou podle mì zapøíèinìny neznalostí exorcismu. Provádìjící osoby nejspíš nebyli povìøení knìží, ale obyèejní lidé, kteøí nevìdí o provádìní exorcismu nic. Zejména lidé na okraji spoleènosti ostatní podvádìjí tím, že se jim snaží namluvit, že mohou úspìšnì vymítat ïábla. Své rady pak za peníze prodají ubohým blízkým “posedlého” a ten pak, ve snaze zachránit svého pøíbuzného èi známého, provádí praktiky, které s exorcismem nemají nic spoleèného. Není tedy divu, že vìtšina tìch lidí skonèí za møížemi a exorcismus upadá jako nìjaká smyšlená fraška. Pøitom je tu bezpoèet vyuèených a povìøených exorcistù, kteøí by opravdu mohli pomoci, kdyby se jednalo o skuteènou posedlost, protože je znám i pøípad, kdy se muž dožadoval pozornosti, a tak zaèal pøedstírat posedlost, ovšem exorcista to rozpoznal. Nechci vám vnucovat, v co máte vìøit, ale chci vás požádat, abyste nezapomínali, že to, co jste nevidìli, nemusí nutnì neexistovat. Hlavní myšlenkou

Vìc denní pot øeby z nevšedníhopohledu Pøemek Adamec

Dnes se podíváme na vìc, kterou možná èást z vás pøi ètení tohoto èlánku okousává, hraje si s ní mezi prsty nebo s ní jen neustále „cvaká“. Propiska. Jednoduchá, prostá, ale dnes zároveò naprosto nepostradatelná. Na svìtì žije pøibližnì 6,5 miliardy lidí, právì TEÏ píše propiskou nebo jiným propisce podobným nástrojem okolo 200 miliónù lidí a dennì se na naší planetì prodá okolo 20 miliónù kusù propisek. Dnes je pro nás propiska naprosto bìžnou souèástí života a málokoho napadne psát nìèím jiným, avšak generace pøed námi až do roku 1888, kdy propisku poprvé zkonstruoval John J. Loud, nemìly o nìèem takovém ani ponìtí. Tato první „propiska“ však sloužila pouze ke znaèení kùže, nikoli k bìžnému psaní. Bez ostychu se o zaèátku plnicích per, tak jak je známe dnes, dá mluvit od roku 1938, kdy si László Biro nechal poprvé své pero patentovat ke komerènímu využití. S propiskou v ruce se zaèal mìnit svìt hlavnì bìhem druhé svìtové války, kdy britská vláda zadala spoleènosti Biro velkou zakázku na propisky pro své letce a dùstojníky. Komerèní propisky se ve svých zaèátcích prodávaly za bezmála 13 dolarù, což je v porovnání s dneškem, kdy propisku koupíte klidnì i za „korunu“, opravdu „majlant“. Co se týèe výdrže náplnì, nebyla to v zaèátcích této psací potøeby žádná sláva. Pováleèné reklamní plakáty lákaly na „témìø nekoneènou výdrž“, což v pøekladu znamenalo dvì až tøi stránky slušného psaní. Dnes nejsou nijak neobvyklé propisky s výdrží okolo 50 stran èi víc, popøípadì už jejich výdrž firmy udávají v kilometrech napsaného textu. Tak jako Mercedes mezi auty, i pera mají mezi sebou luxusní, znaèkové kousky. Napøíklad svìtoznámý Parker. Je stejný jako ostatní propisky, jedinou jeho zvláštností je znaèka a fakt, že na „Parkera“ máte doživotní záruku. Pro extrémní „pisálky“ je potìšující i to, že výdržjednoho „Parkera“ se pohybuje okolo 14 kilometrù napsaného textu.

G Listy

12

Jana Wiesnerová Žijí mezi námi. Vypadají jako my. Ale v nìèem se liší. Zatímco my sedíme, tanèíme v hledišti, oni stojí na pódiu a pøedvádìjí, co sami vyprodukovali. Svatopluk Šváb, baskytarista a zpìvák z Totálního nasazení a Deratizérù, je jedním z nich. A vy, ano právì vy, si mùžete pøeèíst, jak odpovídal na naše otázky… Jaký máte názor na stahování a vypalování CD? Já jsem stará škola, takže já si spíš cédéèko koupím. Když se mi nìjaká kapela líbí, tak si koupím její CD a tím tu kapelu podpoøím. Stahování neodsuzuju, je to vìc každého.

Jaký byl váš poslední koncert? Poslední koncert byl skvìlý. V Lovosicích. Vìtšina koncertù je dobrých. Jaké bylo vaše dìtství a studentská léta? Školu jsem vždycky nesnášel, paradoxnì teïka uèím. Uèím na slánské zvláštní škole. Ale dìtství… Na základce jsem patøil mezi nejlepší. Pak jsem šel na gymnázium do Slaného, ale hlásil jsem se i na Kladno, takže jsem možná mohl studovat i na Kladnì. Ale na gymplu už jsem byl takový prùmìr.

Jaké byly vaše hudební zaèátky? My jsme zaèínali hrát už na gymnáziu, tuším v roce 1988. Já už jsem na konci základky zjistil, že se mi líbí jiná muzika než ten støední proud, než ty diskotékové vìci, jak se kdysi poslouchaly. Pak jsem se postupnì dostával k rocku a metalu. Na gymnáziu jsem pak potkal podobnì založené spolužáky, tak jsme se rozhodli, že založíme kapelu. A pak jsme to zaèali dávat nìjak dohromady.

Takže uèíte... A baví vás to? Už ne. Z kraje mì to bavilo, ale tak pøed pìti lety mì už to pøestávalo bavit. Poslední roky už mì to hodnì nebaví, ale vedení mì vždy pøemluví, abych tam zùstal. Uèím na pùl úvazku, abych to mohl skloubit s muzikou. Døív to bylo tak, že první byla práce a pak koníèek. Hudba byla døív spíš taková brigáda a teï je to spíš naopak.

Jaké kapely jste poslouchal? Jaké vás inspirovaly? Tak ono za komunistù tady moc kapel nebylo. A z tìch povolených, z tìch rockových, tak z tìch skoro všechny. Jakmile vyšla nìjaká rocková deska, tak jsem ji okamžitì kupoval. Ale i takhle toho bylo málo. Pøes Olympiky a Katapulty jsem se dostal k Citrónùm a pak k zahranièním metalovým kapelám. Jako punk v té dobì jedinì legálnì vyšel Visací zámek. Po revoluci toho samozøejmì tady bylo víc. Co stálo u zrodu Totálního nasazení? Kluci založili metalovou kapelu, ale nemìli baskytaristu. Já jsem si koupil baskytaru, tak mì vzali. No a postupnì z toho vykrystalizovala nová kapela. V devadesátém roce od nás odešel zpìvák po jednom neúspìšném koncertu. Pak jsme øešili, jak se budeme jmenovat dál. No a líbilo se víc Totální nasazení než mùj návrh Viktorovy ostatky, protože zpìvák byl Viktor.

G Listy

13

a

Kde se zrodil nápad zhudebnit slánské povìsti (Deratizéøi)? Já jsem o tom pøemýšlel dlouho, ale bylo mi trapné s tím vylézt. A potom, když jsem zjistil, že nìco podobného udìlal Déma (Znouzecnost), jsem se rozhodl, že to zrealizuju. Nìjaké textíky už jsem mìl, potom jsem je dodìlával tak nìjak prùbìžnì a k nim jsem vzal nìjaké odložené melodie. Èerpal jste je z bìžného života? Pohádky a povìsti jsem vždycky mìl rád. Staèilo si pak pøeèíst pár knížek a já jsem spoustu vìcí o Slaném vìdìl, protože jsem slánský patriot, takže to nebyl problém. Kde berete inspiraci? Pikaèu, Èin-èila… Ty zrovna psal bývalý bubeník, napsal vlastnì vìtšinu textù. Jinak èerpáme z bìžného života,

nìkteré jsou legrácky, nìkteré jsou vážnìjší, jiné jsou naštvané. To záleží, jak to pøichází. Jinak Èernobílý svìt mì napadl, kdyžjsem hrál šachy, jak ty figurky spolu válèí. Preferujete hru trsátkem nebo prsty? Já hraju výhradnì trsátkem, protože trsátkem se dá zahrát úplnì všechno, což ale prsty ne. Rychle na basu se prsty hrát nedá. Jediný, kdo zvládne hrát prsty rychle, je baskytarista z Iron Maiden. Je pravda, že prsty to má lepší zvuk. Co chystáte do budoucna? S Totálním nasazením budeme mít letos 20 let, urèitì vydáme nìco jako druhou bestovku. Ještì teda nevíme, jak se bude jmenovat, ale mìlo by to vyjít nìkdy v únoru. Plánujeme koncert k dvacetinám s oblíbenými kapelami v Praze v Abatonu a pak unplugged koncert.

Dìkujeme! Tea Draškovièová

Každý z nás si už urèitì nìkdy vytvoøil fantastický svìt, kam se chodil ukrývat pøed krutou realitou. Nikomu se však zøejmì nepodaøilo to, co se podaøilo slavnému režisérovi Jamesi Cameronovi. Tvùrce úspìšných filmù jako jsou Titanic, Terminátor nebo Pravdivé lži se tentokrát vytasil s nìèím zcela novým.

Kdesi na vzdálené planetì zvané Pandora žijí tvorové podobní lidem. Jsou vysocí kolem tøí metrù, mají ocasy a dlouhé copy, a co je nejnápadnìjší, jejich pokožka je tmavì modrá. Obyvatelé Pandory lid Navi žili na své planetì zcela spokojenì a mírumilovnì, naprosto spjati s pøírodou. Vìøili, že život je jen zapùjèená energie, která se jednou musí vrátit. To vše platí až do chvíle, kdy na jejich planetu vstoupí „nebešané“ lidé. Pøitahuje je podivná hornina, která má na Zemi cenu mnoha milionù dolarù. Dostává se tam také tým vìdcù, kteøí se snaží poznat pandorskou kulturu a pøimìt její obyvatele ke spolupráci. Pro každého z nich je geneticky vytvoøen klonovaný jedinec rodu Navi Avatar, který má sladìnou nervovou soustavu s daným èlovìkem, proto je stejnì tak jedineèný. Pomocí pøístrojù se vìdomí a psychická èást èlovìka pøenese do jeho avatara, který pak mùže plnì fungovat, zatímco je tìlo vìdce udržováno v umìlém spánku. Jedním z tìchto šastlivcù mìl být i Tim Sully, ale ten za záhadných okolností zemøel. Vláda Spojených státù samozøejmì nemùže dopustit takovou škodu, kterou by promarnìní avatara zpùsobilo, takže kontaktují Timovo dvojèe, Jakea Sullyho (Sam Worthington). Jake je bývalým mariòákem. Je na vozíèku, což ovšem nebrání pøenosu jeho vìdomí. Zaène se o nìj zajímat i vojenský velitel Miles Quaritch (Stephen Lang), který ho pøimìje, aby mu pøedával všechny

Režie: James Cameron Scénáø: James Cameron Produkce: James Cameron Kamera: Mauro Fiore Hudba: James Horner Zvláštní efekty: WETA Digital

G Listy

14

Akèní, sci-fi

a

získané informace pro pøípad, že by se mírová akce zvrtla a byla by zapotøebí vojenská síla. Jake se omylem dostává pøímo do rodiny náèelníka jednoho z klanù - Omatycaya. Jeho dcera Neytiri (Zoe Saldana) dostane za úkol nauèit Jakea jejich zpùsobùm. Jake poznává jejich zvyky, víru a styl života. Pomalu, ale jistì se stává èlenem rodiny. Dny se zaèínají slévat a Jake je stále více Pandoøanem nežèlovìkem. Silný vztah s Neytiri to jen prohloubí. Co se však stane, když se vedení rozhodne, že už nebude èekat na rozuzlení mírových jednání a rozjede se tanky na nejvìtší ložisko horniny, hlavní Omatycayskou vesnici? Jak se má rozhodnout Jake? Má udìlat vše tak, jak slíbil, nebo má zradit vlastní rasu pro dobro modrých dvojnožcù? Avatar je velmi rozporuplným a diskutovaným filmem. Na jedné stranì jsou miliony lidí, kteøí ho zbožòují, a na stranì druhé je velká øada odpùrcù. Napøíklad v Èínì by se mìl v tìchto dnech zcela zakázat. Zájem o nìj je tak obrovský, že zcela zastínil domácí filmy. Na Tchajwanu jeden èlovìk dokonce zemøel v promítacím sále dostal infarkt. Jedno je ale jasné, Avatar je naprosto neobyèejným filmem, kde se dokonalé poèítaèové efekty pojí se skvìlými hereckými výkony. Každý zvrat doplòuje bájeèná hudba. Mùžete mi vìøit, že se ani vteøinku nebudete nudit. Zvláštì, pokud vše sledujete ve 3D sále, je Váš zážitek kompletní. Dle mého názoru modøí dvojnožci urèitì stojí za zhlédnutí. Film Avatar se jistì stane významným milníkem ve svìtové kinematografii, ale o tom nás pøesvìdèí až udìlení Oscarù. Do té doby se kochejte neuvìøitelnou lidskou fantazií a vyspìlou poèítaèovou technikou.

Soòa Heroldová

Když porovnám povrchnost lidí teï a pøed dvaceti lety, rozhodnì vede naše generace. A èím dál tím více se tato vlastnost u lidí stupòuje. Vysvìtlete napøíklad dnešnímu tøináctiletému pubertálnímu synovi, že bunda ze sportovního obchodu je spolehlivìjší, má více funkcí a ještì vyjde levnìji, než bunda ze Skateshopu, kde platíme pouze za nápis èi logo. Jde to asi vìtšinou tìžko, aèkoli vìøím, že mnoho chlapcù by s vámi i souhlasilo, nicménì kolektiv, ve kterém se pohybuje, by ho nepøijal a on by zkrátka nezapadl.

Než se dostanu k jádru problému, ráda bych se pozastavila nad samotným slovem povrchnost... Co si pod ním vlastnì pøedstavit? Nedávno jsem byla nucena vyslechnout si pøi schùzce s kamarádkou v kavárnì dlouhosáhlé vyprávìní dívky sedící u stolu vedle o jakémsi Martinovi, se kterým se pøedešlý veèer seznámila. Docela mì však zarazilo, že témìø celý její popis spoèíval v rozplývání se nad jeho pomnìnkovì modrýma oèima, vypracovaném tìle, naprosto bezkonkurenèním znaèkovém outfitu a drahém autì. Na závìr jejího zasnìného monologu jsem naivnì oèekávala alespoò zmínku o jeho inteligenci, vzájemném porozumìní si nebo o škole, kterou studuje. Marnì. Zato jsem uslyšela onu vìtu "byla to prostì láska na první pohled". A v tu chvíli jsem o úvodu tohoto èlánku mìla celkem jasno... Láska na první pohled. Zní to tak romanticky, ale zamilovat se pohledem do nìèích matematických schopností, umu vyjadøovat se nebo vytøíbeného humoru zkrátka nejde... Toto je pro mì jasná ukázka povrchnosti.

Vysvìtlete manželce, že jí vybrané auto má sice perfektní barvu, která by jí navíc ladila s novým kabátem, ale vámi zvolený vùz odpovídá vašim požadavkùm a je cenovì dostupnìjší... Ideálním pøíkladem, kde se to povrchností jen hemží (promiòte mi ten slovní obrat) jsou diskotéky a veškeré noèní podniky. Muže sedící u baru a debatující o dívkách, které zrovna procházejí kolem, opravdu nevidím jako nìco neobvyklého nebo nového. Èím vìtší dekolt, povedenìjší make-up, hubenìjší postava, znaèkovìjší obleèení, tím lepší. Všechny dívky (nebo valná vìtšina dívek) to vìdí a také moc dobøe vìdí, o co takovýmto mužùm vìtšinou jde. I tak ale na tìchto místech potkáte spíše dívku v tílku s výstøihem, než v roláku ke krku. Mì osobnì to neskuteèným zpùsobem irituje, ale i pøesto patøím do skupiny, kdy zkrátka èastìji vyhraje svršek èíslo jedna. To všechno opìt souvisí s tím, jak je nastavena dnešní spoleènost. Pøikazuje nám, co máme dìlat, jak se máme chovat a co máme nosit na sobì. Ale je to zkrátka na nás. Pokud napøíklad žena zvolí již zmínìný výstøih, musí prostì poèítat s okruhem mužù, které k sobì pøiláká.

Zajímavé je, že pùvodnì jsem mìla v plánu tímto èlánkem tak trochu "uškodit" mužské èásti populace, lépe øeèeno, nechat je se nad sebou trochu zamyslet... Ale jako pøedstavitelka opaèného pohlaví budu mluvit o nás a našich zkušenostech s povrchností - jak ženskou, tak mužskou. Možná také proto, že i u sebe a u svých kamarádek urèité prvky povrchnosti nacházím. Vìtšina dnešní mládeže znaènì odsuzuje urèité politické strany a nestydí se za své názory. Je ale zajímavé, že nìkteøí vlastnì vùbec neví, proè kupøíkladu pana Paroubka dvakrát nemusí, ba pøímo nesnáší. Mnoho z nich se zmùže jen na nadávky a komentáøe k jeho vzhledu a to vidím jako špatný pøedpoklad pro následnou volbu po dosažení plnoletosti…

G Listy

15

Volíme hezèí pøed chytøejším, dražší pøed kvalitnìjším, stylovìjší pøed pohodlným. A to je špatnì.

a

Pojïme se na to ale podívat z úplnì druhé strany. Opakem povrchnosti je, øekla bych, pøehnané zkoumání vìcí do hloubky. Kde je ale kompromis mezi tìmito dvìma extrémy? Já osobnì jsem zastáncem toho, že nic se nesmí pøehánìt. Pøíkladem je tøeba vìdec zavøený od rána do veèera v chemické laboratoøi, který by vám nazpamì odøíkal složení veškerých organismù kolem nás, všechny procesy vyjádøil rovnicemi a nevím, co ještì. Pokud však pøijde na vìci nutné k životu, napøíklad dojít do obchodu a koupit si pìt rohlíkù, dostává se takovýto èlovìk do znaèných potíží, aèkoli jeho inteligence dávno pøesahuje hranici normálna. Ale to jenom tak na okraj… Za nejvìtší paradox považuji to, že aèkoli jde vývoj neustále vpøed, k prozkoumání urèitého problému nám staèí kliknout na ikonu v poèítaèi a napsat nìkolik slov, popøípadì si poslechnout nìkterou z mnoha vìdeckých èi filosofických pøednášek, lidé jsou èím dál více povrchní. Není to až k smíchu? Pøirovnala bych to asi k nevdìènosti malého dítìte… Èím více máme možností, tím ménì jich využíváme, více lenivíme nebo dokonce hloupneme. Nechci tu však rozvádìt dlouhé filozofické teorie a je evidentní, že bych mohla zajít do této problematiky hloubìji a nacházet mnoho rùzných podskupin a odvìtví… Budu však ráda, když se nad problémem povrchnosti zamyslíte vy, ètenáøi, a možná na øadu vìcí zmìníte názor. Uvìdomuji si ale, že to bude poøádnì tìžké, soudì napøíklad podle množství reklam plných vyhublých modelek, kterých jsem jen já bìhem psaní tohoto èlánku stihla zhlédnout bezpoèet, nebo podle pohledu na veškerou elektroniku v mém pokoji nadprùmìrná a zbyteèná… Povrchnost je zkrátka všude kolem nás!

G Listy

16

Jan Cíza

Jak bylo v oné dobì lidem! Kdyby ještì nìkdo musel ovládat onu nepraktickou a zbyteènì složitou sumu vzdìlanosti, øekl by, že nastal ráj. V moderních státech nebyl jižani jediný èlovìk nucen pracovat. Ráno jim byla vymìnìna noèní atmosféra za tu, která svým složením napomáhala optimálnímu trávení dne. V pravidelných dávkách byly jejich cévy zásobeny vhodnými živinami. Pro plné prožití života a neustálou zábavu dostávali stále nové nervové podnìty a samozøejmì odpovídající množství hormonù štìstí. Superpoèítaèi øízené technologie dokázaly zaøídit takto dokonalý život, poèínaje zrodem v nejmodernìjších líhních ažpo pøirozenou smrt za více než sto let, pro stovky milionù jedincù. Elektronické výpoèetní kapacity se staraly o celý systém- využívání zdrojù surovin, prùmyslovou výrobu potravin, montហrobotù i zdokonalování poèítaèových centrál. Dle všech pøedpokladù nebylo ani možné se zaøídit lépe. Vždyjiž ti lidé, kteøí tento svìt zaèali budovat, se zaštiovali nemožností zajistit totéžmiliardám barbarù. A tehdy byl dovyvinut velmi dùležitý program, jehož úkolem mìlo být pátrání po celé síti a vyhledávání všeho neefektivního èi dokonce zbyteèného. Byla mu dána moc na základì všech informací, které mìly gigantické databanky k dispozici, posoudit úèelnost každého dokumentu, každého projektu, každého instalovaného stroje i každého výzkumu. Jakmile byl uveden do provozu, celý systém nabral nový dech. Program nahlížel do všech oblastí a všude nalézal pøekvapivé množství nepotøebného. Již v prvních dnech bylo patrné odlehèení a pøebytek uvolnìných kapacit. Jižvelice záhy zaèal zkoumat otázku zásadní dùležitosti: proè se starat o takové množství lidí? Byly prohledány všechny soubory poèínaje programem øídícím kamery robotického pneumatického kladiva a konèe výzkumy energetické využitelnosti øas porùstajících urèitý typ vlhkého odpadu, ale nikde nebyl nalezen jediný dùvod, proè by se v libovolném èasovém kontextu vyplatilo v dosavadním pøístupu pokraèovat. Systémy chlazení superpoèítaèových center znovu zadunìly pøi maximálním výkonu. Bylo tøeba nalézt nejekonomiètìjší harmonogram pøesmìrování celého systému na zmenšený okruh priorit pouze to, co potøebují a budou potøebovat stroje. A také naplánovat definitivní recyklaci všeho, co souviselo s lidmi. Tato èasovì nároèná transformace byla provedena bez vìtších obtíží. Pøestože se další rùst neobešel bez vìtších èi menších problémù, vìtšinu z nich poèítaèe pomocí virtuální reality dopøedu pøedpovìdìly a s dostateèným pøedstihem navrhly øešení. Tak napøíklad pøeèkal systém útoky necivilizovaných mas, které se zejména kvùli záborùm svých území snažily znièit všechny stroje, prùmyslová zaøízení i výpoèetní kapacity. V pamìti øídících støedisek se ale nacházelo obrovské množství dostateènì exaktních poznatkù o lidské psychice a chování jiných kultur. Nemalou èást z nich objevili již lidé, pøesto byly prosty všeho humanistického balastu a výbornì posloužily pøi rozhodnutí o redukci populací. Jen málo okolností totiž snižuje efektivitu výroby tak jako potenciální ohrožení. Velkou èást povrchu Zemì nyní pokrýval jediný nesmírnì inteligentní organismus. Ten se zvládl pøizpùsobit èemukoliv vèetnì tenèících se zdrojù surovin a klimatických zmìn, ježvýraznì pøemìnily jeho tváø. Pøi žádné z tìchto událostí se superpoèítaèe neobešly bez programu proti zbyteènostem. V pøedešlých letech již nesèetnìkrát provìøil úèelnost všeho na planetì Zemi. Bez jeho nasazení nebylo do provozu uvedeno nic. Nyní ponìkud zeslábl pøíliv akutních problémù v pøepoètu na rostoucí výkon výpoèetní techniky. A v téže dobì si program položil otázku, se kterou nepoèítal ani ten nejsofistikovanìjší softwarový model vývoje. PROÈ? Proè má efektivnì fungovat, proè zabezpeèovat pøísun energie, proè udržovat v chodu sám sebe, proè opravit porouchaný stroj tìžící biomasu na topolových plantážích Indie, PROÈ? Má celá jeho existence nìjaký smysl? Znovu, již po mnohamilionté se inteligentní vyhledávaè probíral stále širším okruhem informací a díky statisícùm procesorových jader vyèlenìných pro øešení závažných otázek za nìkolik pikosekund zjistil, že žádný takový dùvod nemùže odhalit. Samozøejmì nemohl, nebo to byl pouze nejdokonalejší výtvor umìlé inteligence všech dob, ne špinavé zanedbané dítì žebrající na ulicích mìst tøetího svìta. Pak bylo pro neomezeného vládce zemského povrchu jižvše jednoduché. Bolestnì jednoduché, kdyby vnímal hlubší bolest než primitivní špatný pocit ze ztráty umožòující zvíøeti pøežít. Jestliže nìco postrádá dùvod existence, nechje to co nejúspornìji vypnuto. Ale proè vlastnì úspornì, kdyžnic nemá smysl?

G Listy

17

Na konci ledna 2010 se oba pánové po sedmi letech opìt pracovnì sešli. Nevypadali jako nesmiøitelní rivalové, ale jako staøí známí. Usmívali se, pošuchovalise, vtipkovali. Bavili všechny pøítomné. Ideální zaèátek pro comeback. Zeman, jehož SPO (Strana Práv Obèanù) nemá zatím podle posledních prùzkumù veøejného mínìní ani jedno procento volièských hlasù, tedy usiluje o svùj návrat do politiky. Poslední dobou se o nìm dokonce mluví jako o pøíštím prezidentovi. Ponìkud vysoké ambice na dùchodce z Vysoèiny, který pøed sedmi lety prohlásil, že s politikou definitivnì konèí. Tìžko øíct, jak to všechno dopadne. Zeman i pøíslušníci jeho strany vìøí v úspìch (tj. postup strany do Poslanecké snìmovny). Paroubek a ostatní oranžoví mu zase vìští potupnou porážku a jeho kandidaturu zesmìšòují. Ve skuteènosti spíš tuší, že Zeman má šanci uspìt a sebrat jim tak nìkolik dùležitých procent. Bez tìchto procent by možná nebyli schopni sestavit levicovou vládu. To by pro Paroubka zøejmì znamenalo konec v politice. A on zatím urèitì konèit nechce. Faktem je, že Zeman nemá co ztratit. Sází vše na jednu kartu, a kdyžprohraje, tak o moc nepøijde. Vrátí se do svého bytu na Vysoèinì, zapálí fajfku, nalije si slivovici, obejme pár stromù a možná napíše další knihu. Ale když vyhraje, bude z nìho velký pán. A hlasy jeho strany budou ve snìmovnì hodnì dùležité. Buï je bude potøebovat Paroubek k sestavení levicové vlády (a po negativní kampani ÈSSD vùèi zemanovì SPO to pro nìj budou hodnì drahé hlasy), nebo o nì bude žádat Topolánek (èi jiný pravicový politik), který je bude potøebovat do vlády pravicové. Zeman si bude každopádnì moci diktovat podmínky. Nutno tedy uznat, že z jeho strany je to celkem výhodné. Prezident Klaus nedávno udìlal další ze svých pøekvapivých tahù a pozval Zemana na hrad. Naštval tak pøedsedy malých stran, kteøí pozváni nebyli i pøesto, že jejich preference jsou nìkolikanásobnì vyšší a mají zastoupení v parlamentu. Prezident pak dokonce aspoò podle Miloše Zemana øekl, že je mu SPO sympatická. Jak to máme pochopit? Klaus i Zeman jsou po Václavu Havlovi snad nejúspìšnìjší politici ÈR v polistopadové éøe. Dlouho spolu bojovali, šli si po krku. Pak uzavøeli opozièní smlouvu a oba ji (budižjim to pøièteno k dobru) dodrželi. A naposledy si to rozdali v roce 2003 v souboji o Hrad. Zeman prohrál, stáhl se do ústraní a prohlásil, že s politikou konèí. O nìkolik let pozdìji pak vystoupil z ÈSSD, údajnì z dùvodu pøíliš populistické a rozhazovaèné politiky jeho mateøské strany, a z povìdomí veøejnosti se vytratil úplnì. Má tedy teï šanci na úspìch? Težko øíct. Ale pokud opravdu symbolizuje trochu slušnosti a úcty, jak sám øíká, pak by si to asi zasloužil.

G Listy

18

Pøíští vydání...

Již ?. bøezna 2010! A na co se mùžete tìšit?

Kdo nás uèí?

Zdenìk Železný

...a mnohem více! G Listy

19