Z

S T U D I E c\

-

(

" P H

>

pq. W Q PDCIUČUK ^

co

PINĎAK

por.rncicY

KATOLICISMUS

ültüNOMICKIJ «WORMY V KOMUNISTICKÝCH ZHMÍCII

II!);'.: li.VAl.

TUZLIX A MÍÍNA

VNSEF.Ý

CRSTAMI MODHIIN! MHAI'SYCIIOUHHI!

Z
$

ČÍSLO

4 5

Pravda vás

STUDIE I-II

/

osvobodí" (Jan 8,32)

1976

Studie a č l á n k y

JAROSLAV PECHÁČEK.

POLITICKÝ

KATOLICISMUS

V

PARLAMENTNÍ

DEMOKRACII

Málokterý pojem v novodobém v ý v o j i politických hnutí byl tak nesprávně interpretován a posuzován j a k o »politický katolicismus«. B y l o to vinou jak extrémních odpůrců, tak přehorlivých vyznavačů. Pro jedny byl politický katolicismus odsouzeníhodným klerikalismcm, který zneužívá náboženství a církve k materiálním a sobeckým cílům, pro druhé měřítkem horlivosti ve víře. Politický katolicismus označuje organisovanou činnost katolíků za tím účelem, aby se v politickém a sociálním životě uskutečnily principy katolické státní a sociální doktríny. Moderní politika zasahuje nejen do vládního a stranickopolitického ústrojí, ale také do kultury, do hospodářských a sociálních záležitostí. Proto j e úsilí katolíků o prosazování křesťanských zásad ve veřejném životě namířeno do všech oblastí organisované společenské aktivity a angažovanosti. Konkrétní politická aktivita katolíků může být hodně nezávislá na organisaci a institucích Církve. Naopak musí se často do velké míry přizpůsobit specifické vládní, organisační a stranicko-politické struktuře státu. Politický katolicismus j e proto nutně determinován historickými skutečnostmi, jak se odehrávaly v jistém čase a v daném prostředí. Není tedy ani církevní institucí, ani náboženským nebo politickým linutím pod církevní záštitou, ani nutně permanentní součástí politického života v každém státě. Větší a systematičtější angažování katolíků ve veřejných záležitostech nové doby se zvláště projevilo v období pontifikátu Lva třináctého (1878i

1903). L e v XIII. několikrát autoritativně vyhlásil, že hnutí a aktivita p o litického katolicismu naprosto nepodléhá c í r k e v n í m u poručnictví a o p a trovnictví. Katolíci mají v rámci křesťanské filosofie s v o b o d u a nezávislost v politickém sdružování a v politické akci. V z t a h mezi C í r k v í a politickou stranou definoval L e v XIII. v listě z 8. prosince 1882: » N e s m í m e se dát zmást paradoxním názorem těch, k d o směšují náboženství s příslušností k té nebo oné politické straně d o takové míry, že j s o u téměř v pokušení pokládat své politické odpůrce za odpadlíky o d katolického náboženství. T o j e zatahování politiky do oblasti náboženství. Porušuje bratrskou harmonii a otvírá dveře m n o h ý m p o h o r š l í v ý m nepřístojnostem. Je proto nutné, aby náboženské a politické záležitosti b y l y o d sebe odděleny podle své rozdílné p o v a h y a přirozenosti. « Se stejnou přesností se týž papež vyslovil ke v z t a h ů m mezi C í r k v í a p o l i t i c k ý m i stranami v encyklice Sapicntiae Christianae (1890): »Politická m o c j e C í r k v i naprosto cizí. B y l o b y naprosto v r o z p o r u s j e j í m posláním a ú k o l y , k d y b y se podílela na stranické politice a k d y b y měla sloužit názor ů m politiků, které se ostatně velmi často mění a přizpůsobují. C í r k e v nepokládá za svůj úkol rozhodovat o t o m , j a k á vládní forma j e nejiepší anebo j a k é instituce j s o u nejvhodnější pro vládu, která se hlásí k e křesťanské p o litice. C í r k e v neodmítá žádnou f o r m u státu, p o k u d zajišťuje ochranu náboženství a m o r á l k y . Zatahovat C í r k e v d o stranické politiky a používat j i k tomu, aby se získaly v ý h o d y proti politickému protivníkovi by b y l o krajním zneužitím náboženství. « Podle toho tedy, k d y k o l i v se má utvořit »katolická« strana k t o m u účelu, aby organisovala politické síly v e prospěch národních kulturních a sociálních snah anebo k obraně z á k o n n ý c h práv a privilegií C í r k v e , děje se tak z konkrétních politických nutností chránit křesťanské principy ve státe a v e společnosti. P r o církev j a k o takovou, t. j . pro papeže, biskupy a dokonce i pro nižší kněžstvo by b y l o nesprávné, aby vstupovali do politické arény na straně nějakých zvláštních zájmů. N a druhé straně m o h o u biskupové a kněží j a k o obyčejní občané zcela dobře pokládat za své p r á v o i za s v o u povinnost podílet se aktivně 11a veřejném životě s v ý c h zemí, třeba i ve vedoucích posicích. K d y ž se prosazoval v 19. století n o v ý přístup ke státu a k vládě zejména ve f o r m ě pluralistického systému politických stran, byli katolíci v m n o h ý c h zemích nuceni, aby » sevřeli řady « k politické obraně s v ý c h zájmů. Při t o m se museli přít o své nezávislé politické a sociální síly a tradice a museli své vlastní instituce přizpůsobit, p o případě proměnit j e v nástroje společného prospěchu a blaha vlasti a národa. Historie těchto úsilí - rozvinout politické a občanské u v ě d o m ě n í katolíků, j a k p o stránce ideologické tak organisační - j e u kořene zákládání •j

katolických a křesťansko-sociálních politických stran v e střední E v r o p ě . Z r o d těchto hnutí b y l doprovázen napětím mezi konservatívními tradicemi a demokratickými a sociálně p o k r o k o v ý m i trendy. U neobjektivních historiků se objevovala a objevují tvrzení, že některé průvodní z j e v y při v z n i k u a činnosti katolických politických stran, j a k o jistý politický konfesionatismus a klerikalismus, b y l y hlavním znakem a charakterem teto aktivity katolíků na konci 19. a během 20. století. Je to velká nespravedlnost vůči jejich j e d i nečnému přínosu k rozvoji evropské demokracie a sociálního p o k r o k u .

Náboženský

a politi cko-sociálut

přerod

Evropy

v 19. a 20.

století.

Francouzská revoluce znamená nástup nové, neklidné éry. B o ř í řády a instituce, jejichž kořeny sahají do středověku. Monarchisticke režimy jsou v y t l a č o v á n y ze s v ý c h privilegií a samovlády, šlechta ztrácí své výsadní postavení, na místo městských samospráv se objevuje na scéně buržoasie j a k o společenská třída a nositel n o v ý c h p r o u d ů v sociální, politické a hospodářské skladbě E v r o p y . Encyklopedisté a rozmach přírodních v ě d v y v o laly proticírkevní a protináboženské klima. O slovo se hlásí nacionalismus s hesly národní a státní j e d n o t y . Je netrpělivý, j d e za s v ý m i cíly revolučně se zbraní v ruce. Evropa devatenáctého století prochází sérií revolucí, z nichž nejprudší a nejobecnější j e revoluce 1848. Ú s p ě c h y nastupujícího řádu se střídají s porážkami a zvraty. A l e 11a konci století j e obraz E v r o p y zcela j i n ý : N ě m e c k o a Itálie j s o u sjednoceny, Francie má republikánskou vládu. M o n a r c h o v é jsou kontrolováni parlamenty, v o l e n ý m i ve všeobecných, p ř í m ý c h a postupně i r o v n ý c h volbách. Nositeli n o v é h o politického systému j s o u politické strany. N i c m é n ě n o v ý řád není ani stabilní ani klidný. O b j e v u j e se n o v ý zdroj napětí a neklidu: dělnický proletariát, produkt průmyslové revoluce. P r ů myslová revoluce začala v A n g l i i p ř e c h o d e m k e strojové v ý r o b ě ve v e l k o podnicích, přibližně v době, k d y se Francie otřásala v e l k o u revolucí a na druhé straně oceánu b y l y p o l o ž e n y základy k e S p o j e n ý m státům a m e r i c k ý m . Strojová v ý r o b a začala v textilním průmyslu, ale rychle se rozšířila v k o v o v ý r o b ě , hornictví a dopravě. V z n i k a j í velká p r ů m y s l o v á centra a vedle nich hromadná sídliště p r ů m y s l o v ý c h dělníků. V nástupu masové v ý r o b y a kapitálové koncentrace j s o u pracovní a lidské p o d m í n k y p r ů m y s l o v ý c h dělníků p o d m í n k a m i v y k o ř i s ť o v a n ý c h a bezprávných. K a t o l i c k ý filosof, profesor v o n Baader z M n i c h o v a popisuje v e své knize z r. 1835 Das Proletariat p o d m í n k y a život p r ů m y s l o v ý c h dělníků: » K d o k o l i v nahlédne d o propasti fysické a mravní bídy, v e které musí žít většina proletariátu v A n g l i i a Francii, musí přiznat, že starý o t r o c k ý systém i v e své nejhrubší f o r m ě

3

tělesného nevolnictví, provázeného i o t r o c t v í m m r a v n í m - protože j e d n o n e m ů ž e existovat: bez drahého - b y l méně k r u t ý m a n e l i d s k ý m a p r o t o méně nekřesťanským než j e současný stav proletariátu, bezbranných, bezm o c n ý c h a vyděděných.... V ý v o j p r ů m y s l o v é h o systému s dnešními m z d a m i prohlubuje propast mezi b o h a t ý m i a chudými... « V t a k o v ý c h p o d m í n k á c h křesťanství h y n u l o a b y l o nahrazováno b o j o v n ý m atheismem. B ý t křesťanem znamená b ý t l i d s k ý m a spravedlivým. K d e j s o u život a p o m ě r y nelidské a nespravedlivé, tam není křesťanů. A tak musí katolická C í r k e v v b o u ř l i v é m devatenáctém století čelit náporu liberálního b o j o v n é h o atheismu zasetého encyklopedisty, nacionalismu s historickými proticírkevními resentimenty a nepřátelství proletariátu, které v y v o l a l o dravé sobectví ranného kapitalismu. U k á z a l o se, že ne všude byla C í r k e v na tento nápor připravena. Situace byla p r o ni krajně složitá. B o j o n o v ý řád v E v r o p ě byl většinou spojen i s úsilím vytlačit C í r k e v z j e j í c h posic a z j e j í h o v l i v u , zlaicisovat a v některých zemích p ř í m o o d k ř e sťanštit společnost. N á r o d n í aspirace po sjednocení v Itálii a N ě m e c k u v y ústily m i m o jiné v zabrání církevních ú z e m í a v konfiskaci a sekularisaci círk e v n í h o majetku, biskupství a klášterů. V obraně proti těmto zásahům octla se pak C í r k e v v nežádoucí společnosti konservativních a restauračních sil. ještě složitější b y l proces, který vedl ke ztrátě v l i v u církve na evropský proletariát. R a n n ý kapitalismus stál nejméně o mínění a stanovisko C í r k v e . Jeho ideologií byla zásada, že nikdo, ani stát, tím méně jiná instituce j a k o C í r k e v , n e m á do hospodářství co mluvit. V o l n á hra, j a k j i p r o k l a m o v a l liberalismus 19. století, který sám b y l v jádře protináboženský, byla zásadou britské a později téměř celé evropské hospodářské v ě d y , v 18. a v první p o l o v i n ě 19. století. Oficiálně formuloval postoj katolické církve k problém ů m v y t v o ř e n ý m n o v o d o b ý m kapitalismem, papež L e v XIII, teprve ke k o n c i století. A l e m n o h e m dříve v e l k ý počet t h e o l o g ů i katolických laiků u p o z o r ň o v a l na nemorálnost a nebezpečí hltavého a dravého v ý r o b n í h o systému. T a k na příklad profesor na sorbonnské universitě Frederic O z a n a m f o r m u l o v a l v c s v ý c h přednáškách na universitě v L y o n y v r. 1838, tedy 10 let před K o m u n i s t i c k ý m manifestem, postoj křesťanského demokrata k tehdejšímu sociálnímu zlu. Profesor O z a n a m vychází, tak j a k o pozdější sociální e n c y k l i k y , z těchto zjištění: 1. Hospodářský liberalismus j e materialistický systém, který degraduje lidskou osobnost, člověk j e tu j e n v ý r o b n í m prostředkem a nástrojem. 2. Současný v ý r o b n í systém j e v zásadě nespravedlivý. M z d a j e určována z á k o n e m nabídky a p o p t á v k y . D ě l n í k nemá b ý t zbožím, j e h o ž cena se určuje trhem.

4

3„ C h a r i t a m ů ž e o b v á z a t rány, ale není a d e k v á t n í m lékem. M e z i zam ě s t n a v a t e l e m a z a m ě s t n a n c e m m ů ž e v y t v o ř i t správné lidské v z t a h y j e n spravedlnost. 4. P r a c o v n í

trh m ů ž e

být

regulován jen

svobodnými

organizacemi

pracujících a j i s t o u d á v k o u státní k o n t r o l y . O b r a n n ý b o j proti m n o h o s t r a n n é m u úsilí vytlačit C í r k e v z v l i v u

na

e v r o p s k o u společnost, museli vést katolíci na r ů z n ý c h frontách a r ů z n ý m i cestami p o d l e místních p o d m í n e k . S n a h y o zaktivisování k a t o l í k ů a j e j i c h a n g a ž o v á n í v e společnosti v e d l y v e většině států k zakládání

politických

stran a hnutí, s t a v o v s k ý c h organisací a spolků, zejména d ě l n i c k ý c h . V kterých zemích

dosáhly

t y t o snahy p o z o r u h o d n ý c h

úsilí proti nepřátelské záplavě

výsledků, jinde

nětato

nestačila.

Francie V e l k á R e v o l u c e se v y z n a č o v a l a nejen i m a n e n t n í m nepřátelstvím proti C í r k v i , ale p ř í m ý m a k t i v n í m úsilím o v y h l a z e n í náboženství v ů b e c . Jisté toleranci se těšili j e n ti, k d o složili přísahu věrnosti r e v o l u c i , na rozdíl

od

těch věřících, kteří odešli do exilu anebo se vystavili nebezpečí f y s i c k é l i k v i dace. T o t o r o z d v o j e n í na t. z v . konstitucionalisty, kteří b y l i o c h o t n i se n o v é situaci přizpůsobit, a 11a t. z v . intransigenty, kteří o d m í t a l i j a k ý k o l i v k o m p r o m i s s n o v ý m i p r o u d y , provázel f r a n c o u z s k ý katolicismu až do

druhé

světové v á l k y , zeslaboval h o a bránil j e h o v ě t š í m u v l i v u 11a v ý v o j

země.

T a k se stalo, že zejména protiklerikální strana radikálních republikánů p r o sadila řadu proticírkevních opatření - o d serie š k o l s k ý c h z á k o n ů , zakazujících v s t u p k n ě z e d o školní

budovy, výuku

náboženství, j a k o u k o l i v

zmínku

v učebnicích o náboženství, v y l o u č e n í k a t o l i c k ý c h fakult ze s v a z k u

uni-

versit, a p o d . přes opatření p r o t i ř e h o l í m - v y h n á n í jesuitů ze z e m ě a v y p u zení 10.000 ř e h o l n í k ů z klášterů, až p o nepřátelskou o d l u k u c í r k v e a státu z r. 1905, která zbavila církev vlastního m a j e t k u a o d ň a l a j í j a k o u k o l i v státní p o d p o r u . N á b o ž e n s k á s v o b o d a b y l a garantována, p o k u d j e j í p r o j e v a v y k o návání »je v souhlase s v e ř e j n ý m p o ř á d k e m « . N a rozdíl o d v ý v o j e v

Ne-

m e c k u , k d e se C í r k e v m o H a b ě h e m t. z v . K u l t u r k a m p f u za B i s m a r c k a , anebo o d B e l g i e v b o j í c h o katolické š k o l y , opřít o m a s y l o y á l n í c h a o r g a n i s o v a n ý c l i v ě n c í c h , m o h l y projít laicisační a p r o t i - k a t o l i c k é z á k o n y bez většího o d p o r u . B o j o ně b y l v e d e n spíše m e z i v l á d o u a S v a t o u stolicí, tu s m e n š í m , t u s ž á d n ý m úspěchem. P r á v ě r o k před přijetím zákona o o d l u c e c í r k v e a státu b y l y diplomatické s t y k y s V a t i k á n e m přerušeny. Francie přestala b ý t oficiálně k a t o l i c k o u zemí... 5

N i c m é n ě b y l o b y o m y l e m d o m n í v a t se, že francouzský katolicismus b y l m r t v ý a že ztratil j a k ý k o l i v v l i v na d u c h o v n í a sociální v ý v o j země. T i , k d o zůstali katolíky, prohloubili svůj d u c h o v n í ž i v o t a pevněji přilnuli ke křesťanské nauce. C h u d í faráři už nemohli v y v o l á v a t protiklerikální resentimenty, C í r k e v zbavená politické m o c i už nemohla b ý t představována j a k o hrozba republikánskému režimu. R o z l u k a od státu uvolnila velk o u d u c h o v n í energii, která se soustředila 11a intensivnější náboženskou a sociálně u v ě d o m o v a c í činnost. V politickém v ý v o j i d o první světové v á l k y byla účast francouzských katolíků minimální. Nepodařilo se j i m politické hnutí, které b y m o h l o hrát významnější roli. N i c m é n ě b y l o b y o m y l e m d o m n í v a t se, že na t o m t o poli b y l francouzský katolicismus sterilní. Rada vynikajících osobností, laiků i knězi, celá řada studijních a manifestačních konferencí a shromáždění, v y n i k a j í c í žurnalistika - přispěly v ý z n a m n o u m ě r o u k f o r m u l a c í m křesťanské d o k t r í n y a k j e j í aplikaci v sociálním a politickém životě. U ž j s e m připomněl j m é n o profesora Ozanama, který j e v y n i k a j í c í m t y p e m angažovaného katolického vzdělance. B y l profesorem dějin literatury na Sorbonně, ale zajímal se vášnivě o sociální p r o b l é m y d o b y , analysoval j e z hlediska katolické m o r á l k y , prakticky naplňoval povinnosti křesťana v sociálně-charitatívní práci v e spolcích sv. Vincence, účastnil se veřejného života j a k v politických akcích, tak žurnalisticky, zejména v časopise L'Ere nuovelle, v e spolupráci se z n á m ý m kazatelem, novinářem a p r a k t i c k ý m politikem Lacordairem. Lacordaire spolupracoval úzce také s A b b é Lamennaisem, s n í m ž založil v r. 1830 vynikající časopis L'Avenir, bojující o práva C í r k v e , o sociální p o k r o k a demokratickou f o r m u vládní. Lamennais patři k největším postavám a n g a ž o v a n ý c h veřejných pracovníků v 19. století. Jeho rozchod s církví papežem Ř e h o na sklonku života, stejně j a k o odsouzení časopisu L'Avenir ř e m X V i , b y l nejen osobní tragedií jedné z nej významnějších postav francouzského katolicismu 19. století, ale i nenahraditelnou škodou p r o sociálně politické snahy přizpůsobit církevní praxi p o ž a d a v k ů m a p o t ř e b á m d o b y . R o k u 1880 b y l založen další, dodnes vycházející časopis, La Croix. Z á j e m francouzských katolíků o sociální p r o b l é m y , zejména o situaci dělnictva, byl v padesátých létech minulého století z velké části charakterisován kritikou e k o n o m i c k é h o liberalismu, ale mezi dělníky nenašel příliš velké o d e z v y , protože tehdejší, přístup velké části kněžstva i laiků zaváněl často j a k ý m s i konservatívním. paternalismem. D a l e k o úspěšnější b y l o později v devadesátých létech sociální linutí Rallies, vedené skupinou mlad ý c h kněží. V tehdejším sporu mezi katolíky o v h o d n o u vládní f o r m u se postavili jednoznačně za demokracii a republikanismus. N a shromáždění v R e i m s v r. 1896 za přítomnosti 1.000 m l a d ý c h kněží zaútočil jejich v ů d c e A b b é L c m i r c na současný kapitalismus a žádal státní zákrok na ochranu

ó

slabých a v y d ě d ě n ý c h . V říjnu téhož roku svolalo hnutí » Ralliés « svůj první kongres do L y o n u . Sešlo se na 8.000 delegátů, z toho 700 kněží. Z d á l o se, že tímto úspěchem b y l y i ve Francii položeny základy politického katolického hnutí. A l e tyto naděje se rozplynuly v d v o u událostech, které rozvířily francouzský politický ž i v o t : v boji o zdanění majetku katolických řádů a zejména D r e y f u s o v o u aférou. V otázce, zda má být zdaněn majetek řádů, se probudily protiklerikální vášně a monarchisti a konservativci volili raději antiklerikály než katolické republikány. V D r e y f u s o v ě aféře stáli francouzští katolíci zpočátku v e stejné frontě s ostatními i d e o v ý m i a politickými směry, t. j . v přesvědčení, že židovský důstojník j e vinen velezradou. K d y ž se však ukázalo, že obvinění proti n ě m u byla vyfabrikována a veřejné mínění sc postavilo na stranu D r e y f u s o v u , většina liberálů, radikálů a socialistů změnila svůj dřívější postoj. A l e katolický tisk psal nadále proti Dreyfusovi a velká většina katolíků, včetně biskupů, mlčela. N a k o n e c přišly ještě události k o lem theologického modernismu a naděje na moderní politické hnutí byly zmařeny. R o k u 1910 poslal totiž papež Pius X . francouzským biskupům dopis, v e kterém j e žádal o zákrok k » usměrnění« křesťansko d e m o k r a ckého linutí Sillon, vedeného geniálním organisátorem Sangnierem, ačkoliv ještě několik let před tím se státní sekretář kardinál M e r r y del Val Segniera zastal proti kritice konservativem. Segnier před tím už byl vyznamenán papežem L v e m X I I I ; kardinál R a m p o l l a , většina francouzských biskupů i Pius X . j e h o činnost chválili a uznávali. Pak se však Sangnier dostal do sporu s biskupy pro některé krajní názory na př. na charakter francouzské revoluce, na Rousseaua, na ruskou revoluci 1905. Sangnier reagoval útoky na konservatívní část biskupského sboru a zákrok z Ř í m a v tehdejším ovzduší proti-modernismu nedal na sebe dlouho čekat. Konservativci k o l e m listu Action francaise využili příležitosti a zahájili palbu na » Sillonisty«. T i z větší části papežových instrukcí uposlechli, s v o u činnost omezili nebo zastavili a j e n část z nich pokračovala s n o v ý m listem La jeune Répubtique v aktivitě v posicích katolické levice. A l e většího v ý z n a m u už n i k d y nenabyli. N a sklonku třetí republiky, t. j . před v y p u k n u t í m v á l k y r. 1939, b y l o v e francouzském parlamentu j e n asi 12 křesťansko sociálních poslanců, sdružených k o l e m časopisu L'Aube. M e z i nimi pozdější vůdce podzemního boje proti nacistům Bidault a první předseda poválečného hnutí M R P Francisque G a y , kteří spolu s generální sekretářem francouzského zahraničního ministerstva Champetierem de R i b e s přispěli v ý z n a m n o u m ě r o u k p r v n í m k r o k ů m organisovaného čsl. exilového odboje p o d vedením Msgra Šrámka proti nacistickým okupantům. A ž do druhé světové v á l k y nehrálo tedy katolické politické hnutí v e l k o u roli. A l e v l i v katolíků na v ý v o j ve Francii nebyl přesto nijak zanedbatelný. I přes zásahy proti modernismu j e bilance účasti katolíků na kulturně-po7

litické f r o n t ě Francie na k o n c i 19. a na začátku 20. století p o z o r u h o d n á . P č g u y , C l a u d e l , L e o n B l o y , Maritain, G a r r i g o u - L a g r a n g e , Gabriel M a r c e l , Mauriac

a celá řada dalších s l a v n ý c h j m e n

o s v ě d č u j í nejen

intulektuální

b o h a t s t v í f r a n c o u z s k é h o katolicismu, ale j s o u z á r o v e ň c h l o u b o u f r a n c o u z s k é k u l t u r y n e d á v n é a současné e p o c h y . Stejné svědectví ž i v o t n o s t i f r a n c o u z s k é h o k a t o l i c i s m u v y d á v a j í i v y n i k a j í c í časopisy j a k o Etudes, tuelle,

Esprit

Action

založená

populaíre

Semaines

La vie

intelkc-

a další;, o katolické aktivitě 11a poli sociálním a p o l i t i c k é m svědčí

sociales,

1903 j a k o i n f o r m a č n í a p r o p a g a č n í středisko,

k a ž d o r o č n í setkání intelektuálů a n g a ž o v a n ý c h v e

a

studiu

a p r o p a g a c i k a t o l i c k é sociální n a u k y a j e j í realisace v současné sociální p r o b l e m a t i c e . T a k é j o c i s t i c k é hnutí C a r d i j n o v o z a k o t v i l o úspěšně m e z i f r a n c o u z s k o u mládeží. Á k o n e č n ě v n ě j š í m v ý r a z e m k o n c e k u l t u r n í h o b o j e m e z i C í r k v í a stát e m a n á v r a t e m k a t o l í k ů d o n á r o d n í h o společenství b y l a účast

francouz-

s k ý c h k n ě ž í v p r v n í s v ě t o v é v á l c e : 32.700 j i c h sloužilo v a r m á d ě , 4.618 j i c h p a d l o , 10.414. b y l o v y z n a m e n á n o za statečnost.

Itálie P r o italské dějiny devatenáctého století j e tragické, že v e l k é úsilí itals k é h o národa p o sjednocení

z e m ě probíhalo' v

dramatickém konfliktu s

p a p e ž s t v í m a c í r k v í . S j e d n o c e n í Itálie stál v cestě p a p e ž s k ý stát. Přežil v í c n e ž tisíc let p o h n u t ý c h e v r o p s k ý c h dějin. U v z n i k u papežského státu n e b y l y m o c e n s k é n e b o v l á d y c h t i v é m o t i v y . V z n i k l z darů a o d k a z ů

panovníků

a z p o t ř e b y v y p l n i t politické v a k u u m p o r o z p a d u Ř í m s k é říše. V té d o b ě b y l o papežství j e d i n o u autoritou, řecko-římské

antiky

a raného

s c h o p n o u zachránit a r o z v í j e t

křesťanství. P a p e ž o v ý m

dědictví

poddaným

se n e -

žilo hůře než p o d d a n ý m světské vrchnosti. N a o p a k . M ě l i větší a bohatší příležitost k e v z d ě l á n í a i j e j i c h materiální p o d m í n k y b y l y v p r ů m ě r u lepší n e ž j a k é měli j e j i c h sousedé p o d p a n s t v í m k n í ž a t a v é v o d ů . N i c m é n ě permanentní politické a vojenské konflikty v

Evropě a nevyhnutelná

účast

p a p e ž ů 11a j e d n é či druhé straně historických e v r o p s k ý c h koaličních seskupení ubíraly na m o r á l n í autoritě papežské instituce. Francouzské revoluci a j e j í m u dědici N a p o l e o n o v i dala existence p a p e ž s k é h o státu v í t a n o u příležitost n a p a d n o u t a l i k v i d o v a t p a p e ž s k ý R í m j a k m o c e n s k y tak morálně.

T o b y l signál k b o u ř l i v é m u procesu, v n ě m ž se

C í r k e v octla na straně »starého r e ž i m u « proti nastupujícím silám e v r o p s k é h o liberalismu a nacionalismu. V í d e ň s k ý k o n g r e s , k t e r ý dočasně p r o u d n o v ý c h ideí zastavil, o b n o v i l sice p o m o c í zahraniční v o j e n s k é

intervence

p a p e ž s k ý stát, ale t í m ještě z v ý š i l z e j m é n a v o č í c h Italů odiosní p o s t a v e m 8

papeže j a k o spojence reakčních sil a j a k o hlavní překážku ke splnění aspirací italského národa. Pius I X .

se postavil proti P i e m o n t s k é m u

sjcdnoco-

v a c í m u linutí nejen p r o t o , že usilovalo o likvidaci světské m o c i p a p e ž o v y , ale také p r o t o , že b y l o v y s l o v e n ě protiklerikální. V očích Italů byl o v s e m právě p r v n í d ů v o d

rozhodující pro p a p e ž o v u

reakci. V ý s l e d k e m

zápasu

b y l nejen pád papežského státu (1970), ale c o horšího, dlouhé o b d o b í laické protikatolické

politiky

části italského národa.

italských

vlád

a bojovný

antiklerikalismus

Italský parlament přijal řadu zákonů

velké

namířených

proti církvi, j a k o z á k o n o p o v i n n é m občanském sňatku, z á k o n y o zrušení řádů, sérii z á k o n ů o m e z u j í c í c h a upravujících v y u č o v á n í náboženství

na

školách, a řadu dalších. I k d y ž většina těchto zákonů se v praxi plně neprováděla, zůstaly v ý r a z e m b o j o v n é h o antiklerikalismu a příležitostí k

útokům

na papežství a na k a t o l i c k o u n a u k u v ů b e c . V této situaci b y byla církev naléhavě potřebovala p o d p o r u v parlamentě a v e vládě. A l e p o d o b n ě j a k o v e Francii, politické hnutí katolíků v Itálii d l o u h o n e m o h l o zakotvit. Z pontifikátu Pia I X . přežíval o d p o r proti n o v é m u řádu, isolace a nedůvěra. L e v XIII. s v ý m p o s t u p e m

směřujícím

k překlenutí propasti mezi C í r k v í a tehdejšími i d e o l o g i c k ý m i a p o l i t i c k ý m i p r o u d y v E v r o p ě sice podstatně zlepšil v z t a h y mezi V a t i k á n e m a italskou v l á d o u , ale doba nebyla p r o větší angažovanost katolíků v e v e ř e j n é m živ o t ě ještě zralá. Pius X . m ě l p o d v l i v e m svého o k o l í n e d ů v ě r u k p o l i t i c k ý m h n u t í m k a t o l í k ů a pokoušel se zapojit katolické laiky do veřejného života prostřednictvím K a t o l i c k é akce na dieccsním základě a p o d kon trolou biskupů. Jeho p o k u s neuspěl. Přesto n e d o v o l i l Pateru M u r r i m u

vytvořit

politické

křesťansko-demokratické hnutí. T e p r v e B e n e d i k t X V . projevil při založení strany Popolari

v lednu 1919 p o d v e d e n í m kněze D o n a Stürza » b l a h o v o l n o u

neutralitu«. T o stačilo k t o m u , a b y takřka přes noc v y r o s t l o v Itálii radikálně d e m o k r a t i c k é a progresivní v ý z n a m n é hnutí. Jeho p r o g r a m e m ochrana

individua proti

státnímu centralismu

a zajištění p l n ý c h

byla

svobod

v civilní i náboženské sféře. Ž á d a l o v o l e b n í r e f o r m u , ochranu rocliny, r o z v o j s a m o s p r á v y a p o d p o r u Společnosti národů. V sociální oblasti usilovalo D o n S t u r z o v o linutí o sdružování dělníků a rolníků, o družstevní f o r m u p o d n i kání, o p o z e m k o v o u r e f o r m u , z v ý š e n o u péči státu o potřebné, o zrušení m o n o p o l ů . A č b y l sám k a t o l i c k ý m k n ě z e m , usiloval D o n Sturzo o to, aby j e h o strana n e b y l a stranou konfesionální, ale a b y b y l a otevřena všem, k d o chtějí p o d p o r o v a t v l á d u proti radikální levici i proti rostoucímu fašismu. Mussoliniho puč v r. 1922 zastavil slibný v ý v o j Popolari.

náporu

Katolická

politická hnutí a sdružení byla zakázána. D o n Sturzo musel do exilu.

9

Německo. N a rozdíl od Francie a Itálie v y b u d o v a l i si němečtí katolíci silné p o l i tické organisace, které hrály přední

roli

v

národním

a

parlamentárníni

procesu v 19. a 20. století v před i p o b i s m a r c k o v s k é m N ě m e c k u .

Už

na

f r a n k f u r t s k ý sněm b y l o v y s l á n o na 70 k a t o l i c k ý c h poslanců. Je charakteristické, že právě němečtí b i s k u p o v é - snad p r o t o , že z h i s t o r i c k ý c h d ů v o d ů a pro jisté napětí se m é n ě řídili v p o l i t i c k ý c h a sociálních záležitostech n á z o r y Ř í m a - nabádali katolíky co k nejaktívnější účasti na v e ř e j n é m životě. T a k na př. kolínský arcibiskup Geisel v y z v a l v d u b n u 1848 v e zvláštním pastýřském listě k a t o l í k y , aby pokládali za s v o u p o v i n n o s t účastnit se v e ř e j n é práce. T é h o ž r o k u byla v K o l í n ě utvořena K a t o l i c k á d e m o k r a t i c k á strana. V p r u s k é m parlamentu b y l o 60 členů t. zv. K a t o l i c k é frakce. Katolíci v y dávali v j e d n o t l i v ý c h n ě m e c k ý c h státech řadu v l i v n ý c h deníků. V 1870 byla Centrum.

pro celé sjednocené N ě m e c k o Stala

Bismarckův

se j á d r e m

proticírkevní

protipruské

založena politická strana

oposice

»Kulturkampf«

v

v

berlínském

létech

červnu zvaná

parlamentu.

1871-1887

dal

nové

straně j a s n ý b o j o v n ý profil a ukázal j e j í p o h o t o v o s t a v l i v . K u l t u r n í b o j v y v o l a l sérii z á k o n ů proti C í r k v i , zejména t. z v . k a z a t e l n i c o v ý z á k o n , k t e r ý zavedl ccnsuru kázání, zákon o v y h n á n í jesuitského řádu, školský

zákon,

který podrobil školy státnímu dozoru, z á k o n o p o v i n n é m civilním sňatku, a jiné. V l á d a sesazovala neposlušné biskupy a kněze, odsuzovala j e k p o k u t á m a clo vězení pro neposlušnost, zabavovala církevní majetek. K a t o l í c i však nepodlehli, semkli se k o l e m své strany a j e j i c h o d p o r vedl k o d b o u r á v á n í proticírkevní politiky. J a k o jinde, i v katolickém směrem

politickém

a mezi

linutí

křídlem

směru, vedeni m o h u č s k ý m

zápas

mezi

konservatívním,

sociálně p o k r o k o v ý m .

postupnému

N ě m e c k u probíhal

Stoupenci

v

patriarchálním pokrokového

biskupem K e t t e l e r e m a skupinou kněží

anga-

ž o v a n ý c h v práci mezi dělnictvem, j a k o b y l zakladatel S p o l k ů k a t o l i c k ý c h tovaryšů K o l p i n g n e b o pozdější ministr práce v e V ý m a r s k é republice Brauns, a j i n ý c h , tento boj o charakter strany v y h r á l i . Centrum

patřilo i p o p r v n í

s v ě t o v é válce k ncjsilnějším p o l i t i c k ý m h n u t í m a z j e h o řad v y š l o n ě k o l i k kancléřů V ý m a r s k é republiky. M u s e l o b o j o v a t j a k proti levici, sociální demokracii a zejména proti k o m u n i s t ů m , tak proti k o n s e r v a t i v c ů m a hitler o v s k ý m nacionalistům. P o H i t l e r o v ě nástupu k m o c i , zejména po hlasování o z m o c ň o v a c í m z á k o n u , který u m o ž n i l Hitlerovi v l á d n o u t bez pralamentní k o n t r o l y , se Centrum

rozložilo a p o z d ě j i b y l o rozpuštěno. Většina členstva

a p r a c o v n í k ů , kteří přežili nacistické t e m n o , přešli p o válce d o n o v ě založené Křesťanskodemokratické U n i e -

10

CDU.

Československo. U ž v roce 1894 založil mladý novojičínský kaplan Jan Šrámek křesťansko-sociální politickou stranu. Organisovala zpočátku především dělníky. P o d tlakem národnostních b o j ů v prostředí, kde Šrámek působil, byla nová strana silně nacionální. S l o j í nejen o sociální a politickou emancipaci dělníků, ale také o jejich národní práva, na př. posílat i v převážně n ě m e c k é m p r o středí děti do českých škol, číst český tisk a posílat do vídeňské Říšské rady a do z e m s k ý c h sněmů české poslance. Souběžně vznikla 11a M o r a v ě pod vedením D r a M o ř i c e Hrubana konservatívní Katolická strana. V C e c h á c h se postupně utvořily čtyři strany s k a t o l i c k ý m p r o g r a m e m . Mezi vůdci těchto stran vynikali představitelé křesťansko-sociálního směru poslanec na Říšské radě, kněz B r . H o r s k ý a dělnický organisátor a redaktor Václav M y slivec. D o čela českých katolických politiků se brzy dostal vyšehradský kaplan B o h u m i l Stašek. V roce 1918 splynuly české i moravské katolické strany v j e d n o t n o u Československou stranu lidovou, která přešla zejména dík s v é m u » l e v é m u « křesfansko-sociálnímu křídlu bez větších otřesů do n o v ý c h realit samostatného demokraticko-republikánského státu. Hned v začátcích n o v é h o státu b y l y strana, lépe řečeno celá C í r k e v a čsl. katolicismus, vystaveny nepřátelskému náporu b o j o v n é h o českého pokrokářství. M ě l o se zúčtovat s Ř í m e m právě tak j a k o se zúčtovalo s Vídní. Historický o d p o r proti H a b s b u r k ů m byl provázen historickými resentimenty proti C í r k v i . Husitství, Bílá hora, rekatolisace českých zemí, josefinismus a n o v o d o b ý liberalismus zrodily české pokrokářství, k t e r ý m v naší zemi doznívaly proticírkevní evropské zápasy 19. století. V M a s a r y k o v ě představě mělo b ý t i d e o v ý m základem n o v é h o státu husitství. Při návratu do vlasti prohlásil: » T á b o r j e náš p r o g r a m « . V p ů v o d n í m návrhu ústavy byl článek o odluce církve a státu, j a k o v ý r a z laicizace veřejného života. N a milion Crista tisíc katolíků odešlo do n o v ě založené církve československé. V listopadu 19:1:8 strhl pouliční dav na Staroměstském náměstí Mariánský sloup, postavený na p a m á t k u vítězství Pražanů nad Š v é d y v době třicetileté války, a j e n zásahem hrstky v o j á k ů b y l y zachráněny před stejným osudem i sochy na pražském K a r l o v ě mostě. Z četných škol b y l y v y h a z o v á n y kříže, množství náboženských s y m b o l ů z d o b y českého baroka, j a k o byla B o ž í muka, která tak charakterizovala českou a m o r a v s k o u krajinu, b y l o zničeno, o 500 k o stelů b y l y sváděny tuhé n ě k d y i k r v a v é boje. Parlament v y d a l řadu zákonů namířených proti církvi, na př. t. zv. s v á t k o v ý zákon, zákon o rozluce manželství a j i n é : církevní majetek byl v rámci p o z e m k o v é r e f o r m y z velké části vyvlastněn. Napětí mezi V a t i k á n e m a P r a h o u v y v r c h o l i l o v r. 1925, k d y se vláda oficiálně zúčastnila H u s o v ý c h oslav namířených tehdy j e d n o značně proti » Ř í m u «. Papežský nuncius M a r m a g g i odjel na protest z Prahy

11

a diplomatické styky b y l y přerušeny. V této situaci se osvědčila existence katolické politické strany a taktika jejího předsedy. M s g r e Šrámek b y l t y p e m politika, který dává přednost konferenční místnosti před shromážděním davu, trpělivosti a v y č k á v á n í před vzrušením a pathosem, manévrování před dramatickými gesty. V celkové poválečné bilanci první republiky b y l y škody na kulturní frontě ve srovnání s převahou, které musely církev a politická strana katolíků čelit, omezeny na minimum. Poválečná protináboženská vlna opadla, katolicismus se vnitřně a duchovně obrodil a zapojil se j a k o kladná součást do národního a státního života. V r. 1928 b y l urovnán spor se Svatou stolicí, roku 1929 v roce svatováclavského milénia otvíral dokončenou svatovítskou katedrálu j a k o zástupce v l á d y úřadující ministerský předseda M s g r Šrámek. T ý ž politik zastupoval pak v r. 1935 na nezapomenutelném P r v n í m celostátním sjezdu katolíků Československa presidenta republiky a spolu s většinou ostatních členů v l á d y vítal v Praze papežského delegáta pařížského kardinála Verdiera. Po M n i c h o v u odešel Šrámek do exilu, vytvořil v Paříži první oficiální čsl. o d b o j o v o u organisaci, a k d y ž byla v L o n d ý n ě ustavena čsl. vláda v exilu, stal se j e j í m předsedou. A ž do komunistického puče 1948 byla p o skončení v á l k y lidová strana, j a k o jediná česká nesocialistická strana zastoupena ve vládě a v parlamentu. Slovenská strana 1'udová: P o d vedením Msgra Andreje H l i n k y utvořila slovenská 1'udová strana společně s čsl. stranou lidovou j e d n o t n ý poslanecký klub a obě strany získaly ve volbách 1920 překvapivého úspěchu. Jejich klub měl 33 členů, v r. 1925 dosáhly obě strany 54 poslaneckých křesel. N a neštěstí se vztahy slovenského katolicismu k pražské vládě n e v y v í j e l y dobře. L'udová strana se brzy dostala do oposice, její poslanci opustili společný klub s lidovci. V létech 1926-1929 vstoupila 1'udová strana do vládní koalice, ale v o l b y v r. 1929 znamenaly přesun politických sil ve státě natolik, že nová vláda mohla být utvořena jen za účasti socialistických stran a sociální demokraté si položili za p o d m í n k u účasti ve vládě vyloučení slovenských l'udakö. O d té doby vedla Hlinková strana oposiční politiku proti Praze, někteří radikálové v jejich řadách začali navazovat proti čsl. vládě kontakty s cizinou a v březnu 1939 p o okupaci českých zemí přijal Msgre Tiso - M s g r Hlinka zamřel několik měsíců před tím - z r u k o u A d o l f a Hitlera nabídku 11a utvoření Slovenského státu, týž D r . Tiso, který se v r. 1935 zasloužil o zvolení D r a Beneše za presidenta republiky. P o válce nebyla Slovenská 1'udová strana obnovena. Někteří její b ý v a l í mladší pracovníci přešli do D e m o k r a t i c k é strany. S nimi také největší část b ý v a l ý c h voličů l'udové strany.

.12

Evropská

křesíansko-sociáhú

hnutí

před

válkou.

Stejně j a k o v Č e s k o s l o v e n s k u hrála mezi o b ě m a v á l k a m i důležitou roli v sousedním R a k o u s k u Katholische Volkspartei, silné k a t o l i c k o - p o l i t i c k é hnutí b y l o v e Slovinsku, v ý z n a m n o u složkou politického života v e s v ý c h z e m í c h b y l y i křesťansko sociální a katolické strany v B e l g i i a Holandsku. S p o l e č n ý m z n a k e m všech e v r o p s k ý c h tehdejších k a t o l i c k ý c h a křesťansko-sociálních stran b y l j e j i c h konfesijní charakter. V j e j i c h čele stáli většinou kněží: D o n Sturzo, Ketteler, Kaas, Š r á m e k , Hlinka, Stašek, Seipel, Korošec, a další. B y l y to o b v y k l e strany menšinové. P r o t o byla j e j i c h taktikou obrana, zdržování, v y u ž í v á n í v h o d n ý c h situací. Většinou m ě l y ve s v ý c h řadách silné s l o ž k y dělnické. Jejich sociálně p o k r o k o v ý charakter musel však často ustupovat d o pozadí, k d y ž b y l o nutno hájit proti ú t o k ů m na základní práva C í r k v e p o l i t i c k ý a společenský status q u o . Ú s p ě c h y či neúspěchy k a t o l i c k ý c h p o l i t i c k ý c h linutí v té době se o b v y k l e v y j a d ř o v a l y v bilanci: » N e p t e j t e se j e n , čeho j s m e dosáhli, ale spíše na to, č e m u j s m e zabránili! « T y t o strany b y l y p r o d u k t e m své d o b y . Jejich č l e n o v é patřili k chudším v r s t v á m o b y v a telstva; o b v y k l e n e m ě l y ani v e l k ý c h stranických aparátů ani dostatek finančních prostředků k t o m u , a b y m o h l y ráznčji usilovat o silnější posice. N i c m é n ě patří t y t o strany neoddělitelně do o b r a z u a charakteru e v r o p s k é h o politického a sociálního v ý v o j e druhé p o l o v i n y devatenáctého a čtyř desetiletí dvacátého století. B e z nich b y nebyla ani historie C í r k v e ani historie E v r o p y v t o m t o o b d o b í myslitelná.

Křesťanská

demokracie

po druhé světové

válce.

D ě j i n y p o v á l e č n é E v r o p y n e m o h o u b ý t napsány b e z důležité kapitoly o k ř e s ť a n s k o - d e m o k r a t i c k ý c h hnutích. O b n o v a zpustošeného N ě m e c k a j e nemyslitelná bez D r a A d e n a u e r a a j e h o K ř e s ť a n s k o - d e m o k r a t i c k é U n i e . Italská D e m o c r a z i a Cristiana zachránila v e v o l b á c h 1948 italskou demokracii. V e Francii b y l o R e p u b l i k á n s k o - l i d o v é hnutí p o d v e d e n í m Bidaulta a R o berta S c h u m a n a p i l í ř e m poválečné Č t v r t é r e p u b l i k y . O b r o z e n á lidová strana R a k o u s k a stála v čele vládní koalice p o 25 let. B e l g i č t í křesťanští sociálové, katolická strana holandská a křesťansko-sociální strana lucemburská p o léta v e d l y a řídily politiku B e n e l u x u . V e Š v ý c a r s k u patří K o n s e r v a t í v n ě křesťansko sociální strana m e z i tři v e d o u c í politické síly země. V Českoslov e n s k u b y l a Československá strana l i d o v á p o v o l b á c h 1946 na třetím místě v č e s k ý c h z e m í c h p ř e d sociální d e m o k r a c i í . V y h l í d k y na v e d o u c í posici m ě l y křesťansko-demokratické strany, j a k uzkázaly p r v n í a b o h u ž e l i p o slední v o l b y i v Maďarsku a Polsku, než b y l y l i k v i d o v á n y , stejně j a k o u nás, 13

k o m u n i s t i c k ý m násilím. Křesťanská demokracie vznikla po válce i v některých zemích nově, na příklad v Norsku, a pronikla i do Latinské A m e r i k y . P o válce utvořily evropské křesťansko-demokratické strany volné sdružení p o d n á z v e m Nouvelles Equipes Internationales, které později z m ě n i l y své iméno na Evropskou unii křesťanských demokratů. Později se za účasti křesťansko-demokratických stran Latinské A m e r i k y utvořila křesťanskodemokratická světová Unie. N e j d e tu o nějakou n o v o u internacionálu. Představitelé křesťansko demokratických stran v y m ě ň u j í si na půdě U n i e spíše j e n názory, stanoviska a zkušenosti. Případné resoluce ze sjezdů U n i e nejsou pro členské strany nijak závazné. Poválečné křesťansko-demokratické strany se v ý r a z n ě liší o d starých křesťansko-sociálních stran, i k d y ž b y l y zakládány, po případě o b n o v o v á n y na základech, j e ž křesťanští sociálové vytvořili na sklonku devadesátých let minulého století nebo, v některých případech p o první světové válce. Především ztratila moderní křesťansko-sociální hnutí b ý v a l ý konfesionální charakter. Křesťanský světový názor j e nadále základem politiky křesťanských demokracií. A l e j d e o strany otevřené všem, nikoliv j e n k a t o l í k ů m anebo především katolíkům, j a k o t o m u bylo dříve. V jejich čele, až na přechodné v ý j i m k y , stojí laici, katolíci stejně tak j a k o protestanté. Jejich strategií už není defensiva, zabraňování, po případě dílčí úspěchy, n ý b r ž rozhodující nebo spolurozhodující vliv na v ý v o j poválečné E v r o p y . Jsou to hnutí sebevědomá, s k l í č o v ý m i posicemi ve státě. Jejich p r o g r a m j e širší než b y l p r o g r a m jejich předchůdkyň; zatím c o předválečné křesťansko- sociální strany se musely o m e z o v a t na obranu o h r o ž e n ý c h posic církve a zadržovat nápor hospodářského liberalismu a marxismu, poválečná křesťanská demokracie přichází s vlastním iniciativním p r o g r a m e m poválečné sociální a hospodářské o b n o v y . T e n t o p r o g r a m b y l nejdůkladněji definován a aplik o v á n v N ě m e c k é spolkové republice za A d e n a u e r o v y éry C D U profesorem a pozdějším kancléřem L u d w i g e m Erhardem. V hospodářské sféře j c tento hospodářský systém nazýván tržním. N a rozdíl od předválečného liberalismu nespočívá j e n o m na volné hře hospodářských sil, ale do zásady volného trhu zasahuje intervence státu, z á j m o v ý c h svazů, j i n ý m i slovy v o l n ý trh má volné pole k tvorbě hospodářských hodnot, ale zájem společnosti a sociální aspekty j e d n o t l i v ý c h skupin obyvatelstva j s o u zajišťovány o m e zujícími nebo v případě potřeby stimulujícími zásahy veřejné moci. N e n í bez zajímavosti, že první moderní systém p o d n i k o v é spolusprávy (Mitbestimmung) kapitálu a pracujících zavedla v některých k l í č o v ý c h p r ů m y slových sektorech Adenaucrova N ě m e c k á spolková republika. N a rozdíl od předválečného liberalismu j e v poválečné Evropě zavedena zábrana a kontrola trustů a m o n o p o l ů . Evropská 14

křesťanská

demokracie

má hlavní zásluhu na

poválečném

úsilí p o l o ž i t základy sjednocené E v r o p y . Adenauer,, R o b e r t S c h u m a n , D e Gasperi a další představitelé evropské křesťanské demokracie patří s C h u r chillem a S p a a k e m k h l a v n í m p r o t a g o n i s t ů m m y š l é n k y e v r o p s k é h o sjednocení. B e z nich si není m o ž n o p r v n í fázi t o h o t o historického úsilí ani představit. N a rozdíl od b ý v a l ý c h křesťansko-sociálních hnutí j e vztah křesťanskod e m o k r a t i c k ý c h p o v á l e č n ý c h stran k c í r k v í m a zejména ke katolické církvi, nepoměrně volnější. C í r k e v už 11a rozdíl od minulosti, k d y potřebovala p o m o c a n a g a ž o v a n ý c h k a t o l í k ů o r g a n i s o v a n ý c h v p o l i t i c k ý c h stranách k ochraně základních p r á v , j e respektována v současném světě j a k o v ý z n a m n á morální síla, která nepotřebuje divisí anebo intervence státní moci. E n c y k l i k y Jana X X I I I . a z á v ě r y druhého vatikánského koncilu p o t v r z u j í a z d ů razňují širší f o r m y občanské angažovanosti katolíků než j e j e n politická strana. T o o v š e m neznamená, že C í r k e v klade dnes menší důraz na to, aby se katolík plně a n g a ž o v a l v m o d e r n í společnosti. P r a v ý opak je pravdou. N u t n o však také na druhé straně dodat, že křesťansko-demokratieke p o v á lečné hnutí ztratilo své ideologické v y h r a n ě n í ve srovnání s p ř e d v á l e č n ý m i k a t o l i c k ý m i stranami. Dnešní trend směřující k m e n š í m u p o č t u p o l i t i c k ý c h stran a k v y t v o ř e n í v e l k ý c h hnutí o 40 procentech voličstva, p o případě s n a d p o l o v i č n í většinou, vedl nutně k j a k é m u s i i d e o l o g i c k é m u » rozředěn! «. D o n o v ý c h stran nevstupují a n o v o l í j e j e n v y z n a v a č i a stoupenci nějaké ideologie, ale často různí souběžci s r o z d í l n ý m s v ě t o v ý m n á z o r e m a k o n e čně v e l k ý počet oportmiistů, které láká 1110c a v l i v velké politické strany. D r u h ý m d ů v o d e m ke ztlumení b ý v a l é h o ostrého i d e o l o g i c k é h o zabarvení j e ústup z i d e o l o g i c k ý c h posic také u protivníka. H l a v n í soupeř e v r o p s k ý c h křasťanských d e m o k r a t ů , sociálnědemokratické strany se vzdálily 11a h o n y od b ý v a l ý c h b o j o v n ý c h , disciplinovaných d ě l n i c k ý c h stran. G o d e s b c r s k ý p r o g r a m n ě m e c k é sociální demokracie j e p r o g r a m e m celonárodní, netřídní a n e r e v o l u č n í strany středu. A o austromarxismu v dnešní K r a j s k é h o rak o u s k é sociální demokracii se dá patrně ještě m l u v i t v historickém, semináři. A k o n e č n ě : b l a h o b y t a m o c k o r u m p u j e . Ž á d n á instituce není 11a trvalo odolná proti zneužívání m o c i a proti opotřebení, jestliže j e u vládního křesla příliš d l o u h o . P r o t o j s m e dnes s v ě d k y j i n é E v r o p y : až na v ý j i m k y j s o u k ř e sťansko-demokratické strany v menšině, v oposici - a j i n d e , na př. v e Francii, p o u h o u frakcí v e srovnání s v e d o u c í m i p o l i t i c k ý m i silami v zemi.

Konec jedné

éry?

K r i t i c k é m u p o z o r o v a t e l i dnešní evropské politické scény se vtírá otázka, zda j s m e s v ě d k y začínajícího s o u m r a k u křesťanské demokracie. M á m za 15

to, že nikoliv. Politická linutí získávají a ztrácejí p o d l e situace; j e d n o u v o liči honorují zásluhy a snahy politické strany, j i n d y se k ní obrátí zády. Pád C h u r c h i l l o v ý c h konservativen v Anglii po j e d i n e č n ý c h zásluhách běh e m války hned v prvních poválečných volbách r. 1945 j e víc než v ý m l u v n ý m svědectvím nevděku a náladovosti voličů v d e m o k r a t i c k ý c h zemích. J e d n o u jsi dole, j e d n o u nahoře - to platí i pro evropské křesťansko-demokratické strany. A l e zdá se mi, že spíše se vnucuje jiná otázka: nenastává soumrak všech politických stran - a vůbec soumrak západního demokratického systému založeného 11a politických stranách? Je pravda, že m á m e dosud v e většině zemí západní E v r o p y parlamenty, do nichž vysílají poslance politické strany, a v l á d y j s o u ústavně parlamentům o d p o v ě d n y . A l e j s o u tyto instituce jediné, které vládnou a rozhodují? Nejsou na scéně n o v é síly a v l i v y , které j s o u často mocnější než strany, parlamenty a v l á d y ? V dubnu 1975 pořádala Vídeňská Katolická akademie společně s Institutem pro sociální politiku a sociální r e f o r m y a s D í l e m katolické p o m o c n é a vzdělávací služby seminář o politickém katolicismu s hlavní přednáškou docenta D r a W o l f g a n g a Mantla. D r . Mantl se d o m n í v á , že d r u h ý vatikánský koncil znamená konec stranicko-politického katolicismu tak j a k se v y v í j e l v období 1930-1962. Vatikánský koncil klade důraz na politickou pluralitu. K politické angažovanosti katolíka se nabízejí v d e m o k r a t i c k é m p r á v n í m státě n o v é f o r m y a nove oblasti, na příklad masové sdělovací p r o středky, spolky, zájmové organsiace, veřejná shromáždění, petice, občanská iniciativa, nové f o r m y »přímé demokracie«, j a k o na příklad referenda, a podobné. Docent M a n t l upozorňuje oprávněně na z j e v y , j i c h ž j s m e v poslední době stále častěji svědky a jež v podstatě znamenají strukturální z m ě n u v e f o r m ě a metodách, j i m i ž občan v y k o n á v á v l i v 11a v ý v o j společnosti. D o s u d stačil v ý k o n volebního práva nebo povinnosti, p o případě členství v politické straně, která representovala a transponovala názory a vůli skupiny občanů 11a v ý k o n státní moci. Dnes j s o u f o r m y a způsoby, j a k občan působí na v ý v o j věcí ve státě, daleko početnější a složitější. Politické strany už de facto nemají m o n o p o l 11a řízení a o v l i v ň o v á n í veřejných věcí, naopak v e l m i často ustupují a uvolňují místo n o v ý m činitelům na politické scéně. V nedávných létech j s m e byli ve Spojených státech svědky toho, j a k masové sdělovací prostředky m o h o u rozmetat politiku vlády, která se opírala o p o d p o r u většiny v kongresu, j a k o t o m u b y l o ve Vietnamské válce, anebo přinutit k resignaci presidenta, který b y l krátce přeci tím zvolen manifestační většinou národa. Sdělovací prostředky v y h r o t i l y a v y b i č o v a l i t. zv. watergateskou aféru do rozměrů a intensity, j a k ý c h j s m e dosud nepoznali. ló

P r v o t n í m ú k o l e m a posláním odborových oraauisad byla ochrana pracujících, zejména dělníků. Dnes r o z h o d u j í v některých západních z e m í c h o vládní a státní politice, d o k o n c e o t o m , k d o bude v čele vlády. V A n g l i i přinutila odborářská organisace h o r n í k ů ministerského předsedu Heathe k resignaci a j e h o konservatívní stranu k ústupu d o oposice a k v o l b ě n o v é h o vedení. H e a t h ů v nástupce W i l s o n musí se v e vedení hospodářské i obecné politiky ohlížet víc na o d b o r y než na parlament. V e S p o j e n ý c h státech o d m í t l y nedávno o d b o r y A F L - C I O nakládat d o d á v k y obilí do Sovětského svazu a president Ford b y l nucen vyhlásit na další p r o d e j obilí m o r a t o r i u m přes vehementní protesty a m e r i c k ý c h farmářů. Politické s t á v k y v Itálii, Francii a v řadě j i n ý c h zemí j s o u b ě ž n ý m z j e v e m . Jejich cílem není j e n z á j e m o pracující, ale masívní nátlak na řízení státní politiky. Politické strany j s o u nejednou b e z m o c n é a kapitulují anebo se p ř e d e m přizpůsobují. V poslední době se stalo m ó d o u zakládat t. z v . výbory občanské iniciativy. Pod z á m i n k o u , že j d e o ochranu životního prostředí anebo o zvelebení podmínek bydlení n e b o místní d o p r a v y , v y n u c u j í si hlučná shromáždění občanů protesty, peticemi, obsazením b u d o v y , staveniště či určitého ú z e m í a pod. zásahy do lokální či ústřední politiky, afi j d e o daně, stavbu p r ů m y slového objektu, letiště, a t o m o v é h o reaktoru, kasáren nebo j i n ý c h v o j e n ských zařízení. Lokální z á j m y , ale velmi často politické z á j m y ukryté za nevinnou iniciativou a akcemi místních samosprávných či jiných, s v a z ů a organisací, převažují nad z á j m y státní politiky, a vláda a parlament j s o u bezmocný. V době, k d y permisívní charakter společnosti d o v o l u j e a nabízí tolik s v o b o d y , že hraničí často s nevázaností a s anarchií, propaguje se z n ě k t e rých míst t. zv. přímá demokracie. O b č a n é » mají vzít věci do s v ý c h r u k o u «, a to v hospodářství, v politice, kultuře, v ý k o n u veřejné m o c i . V ý s l e d k y voleb a vůlé většiny, v y j á d ř e n á normální f o r m o u veřejné k o n t r o l y , se o d m í tají. »Lid « m á r o z h o d n o u t na místě, p ř í m o , bezprostředně. V š e c h n y t y t o uvedené f o r m y občanské angažovanosti mají n e p o c h y b n ě hodně positivních stránek. M o h o u zajistit větší k o n t r o l u v l á d y , zamezit p o k u s ů m o » kabinetní politiku «, odhalovat postranní v l i v y na státní a v e řejné instituce, zabraňovat manipulacím, r o z h ý b a t b y r o k r a t i c k o u mašinérii, reagovat o k a m ž i t ě na z m ě n ě n o u hospodářskou či politickou atmosféru a umožnit a r o z v i n o u t o b č a n s k o u iniciativu. A l e současně v sobě s k r ý v a j í dosud co d o rozsahu neexistující nebezpečí. P r a c o v n í k v tisku, rozhlase, televizi a v j i n ý c h sdělovacích a propagačních prostředcích, m ů ž e p o d r o u škou absolutní s v o b o d y informací napáchat nenapravitelné š k o d y , jestliže nerespektuje aspoň nejprimitivnější z á k o n y ethiky, odpovědnosti a o b j e ktivnosti. N a v y s o k ý c h školách se prosazují násilné zásahy d o administra-

17

t í v n í b o a a k a d e m i c k é h o c h o d u hrstkou často placených a školených tátorů proti vůli, z á j m ů m a s v o b o d ě většiny. V o b č a n s k ý c h v ý b o r e c h j e d e n d e m a g o g , aby svedl d o b r o u snahu na scestí. N i c m é n ě t y t o n o v é a formy občanské aktivity b u d o u stále důležitější. A p r o křesťana tu j e d i n é : Hic R h o d u s , hic salta! T o t o j e T v á příležitost, ukaž co umíš! široké pole možností, k d e se můžeš p r o j e v i t a angažovat.

18

agistačí cesty platí Máš

FRANTIŠEK

PINĎÁK:

EKONOMICKÉ REFORMY V EVROPSKÝCH

KOMUNISTICKÝCH

ZEMÍCH

I.

i. i Základy,

NĚKTERÉ

cíle a prostředky,

ZÁKLADNÍ

hospodářské

POJMY.

subjekty.

H o s p o d á ř s k ý v ý v o j v Sov. svazu a v ostatních zemích R V H P m ů ž e m e popsat a analysovat v termínech T i n b e r g e n o v y hospodářské politiky, r o z šířené o některé příbuzné p o j m y z teorie hospodářských systémů. M ů ž e m e tedy m l u v i t o základech sociálně-ekonomického systému či řádu. R o z u m í se j i m i » nejdůležitější p r v k y organisace lidské společnosti; ty, které j s o u spojeny s duchovníma h o d n o t a m i a které definují základní v z t a h y mezi l i d m i « ( i ) . Patří sem tedy na j e d n é straně lidská práva, která j s o u v určité společnosti účinně uznávána, a na druhé straně základní e k o n o m i c k é skutečnosti, j a k o j e dělba práce nebo stupeň a f o r m y sociálního zabezpečení. V y j á dříme-li to p o n ě k u d volněji, základy e k o n o m i c k é h o řádu j s o u převažující ideály, h o d n o t y , zásady a tradice, které určují cíle hospodářských procesů v ý r o b y , rozdělování a spotřeby. T o t o v y m e z e n í základu se tedy shoduje s těmi koncepcemi, v nichž j e hospodářský řád určován především d u c h o v n í m i hodnotami, at! j i ž pouze politickými n e b o etickými. U nás v y v o z o v a l K . Engliš rozdíly mezi hospodářskými soustavami p ř í m o z etických principů (2). B o h u ž e l právě m y l n é ztotožňování komunistické soustavy s dokonalejšími morálními zásadami propůjčuje k o m u n i s t i c k ý m linutím v y s o k o u přitažlivost pro v e l k é skupiny lidí, která trvá tak dlouho, d o k u d neblahé v ý s l e d k y pokusů o realizaci těchto doktrín neprokáží j e j i c h o m y l y a selhání. V l i v základů se projevuje při v ý b ě r u cílů a prostředků, a v důsledku toho v celé institucionální a organisační struktuře systému. Cíle v y j a d ř u j í kvantitu nebo kvalitu, k t e r ý c h mají dosáhnout určité hospodářské proměnné, např. plná zaměstnanost, cenová stabilita, atd. Jsou více či méně p ř e s n ý m v y j á d ř e ním potřeb a preferencí účastníků e k o n o m i c k ý c h procesů. Jsou-li j e d n o u stanoveny, ať j i ž trhem, p o l i t i c k ý m procesem n e b o autoritativním r o z h o d n u tím centrálního orgánu, stávají se kriteriem efektivnosti systému. Prostředky j s o u pak taková data, která m ů ž e hospodářský subjekt měnit, ovládat, a b y (1) J. TINBERGEN: Economic policy: principles (2) K . ENGLIŠ: Hospodářské soustavy, 1946.

and design. 4. v y d á n í , 19Ö7, A m s t e r d a m .

19

dosáhl v y t č e n é h o cíle. Jsou opět buď kvantitativního nebo kvalitativního charakteru. Prostředky, které lze kvantitativně číselně v y j á d ř i t , se n a z ý v a j í nástroje, instrumenty, p o n ě v a d ž se dají použít pro časté, k r á t k o d o b é z m ě n y . J s o u to např. daňové a ú r o k o v é sazby, m ě n o v é kursy, investiční v ý d a j e ze státního r o z p o č t u a pod. Kvalitativní prostředky j s o u tzv. instituce, např. vlastnická práva, tržní struktura, systém sociálního zabezpečení. T e n t o přístup ovšem předpokládá, že existují účastníci či subjekty hospodářských procesů. Jsou to jednotlivci, domácnosti, p o d n i k y soukromé, družstevní či veřejné a j i n é organisacc. T y subjekty, které r o z h o d u j í o použití instrumentu na úrovni celého národního hospodářství, n a z ý v á T i n b e r g e n » tvůrci hospodářské p o l i t i k y « , T . K o o p m a n s a J. M . Montias m l u v í o v l á d n o u c í , řídící organisaci (3). N e j s o u to pouze v l á d y , ale i např. o d b o r o v é s v a z y nebo velké p o d n i k y .

i . 2 Ekonomické

prostředí,

hierarchie

cílů a ekoniomické

reformy.

U k a z u j e se účelné rozšířit tento základní T i n b e e r g e n ů v teoretický rámec v e d v o u směrech, o p o j e m e k o n o m i c k é h o prostředí a o hierarchické řazení cílů na základní a vedlejší. K a ž d é národní hospodářství pracuje s určitou (počáteční) zásobou v ý robních činitelů, c o ž jsou přírodní zdroje, obyvatelstvo s r ů z n ý m stupněm znalostí a dovedností, kapitál, technologie, a závisí r o v n ě ž na externích faktorech, j a k o j e geografická poloha země, její zahraničně politická situace a j i n é v l i v y sousedních i vzdálenějších zemí. T u t o zásobu v ý r o b n í c h činitelů a externí f a k t o r y m ů ž e m e - po v z o r u K o o p m a n s e a Montiase - souhrnně označovat j a k o ekonomické prostředí. E k o n o m i c k é prostředí o m e z u j e rozsah dosažitelných cílů a může způsobit, že stejná či o b d o b n á e k o n o m i c k á politika vede k rozdílným výsledkům. Ekonomické reformy definuje T i n b c r g e n j a k o z m ě n y v základech a o d p o vídající z m ě n y v institucionální struktuře. T o t o v y m e z e n í j e příliš široké. Je zřejmě nutné rozlišovat mezi změnami, které přizpůsobují a zdokonalují instituce v rámci daných základů, a reformami, měnícími celý systém, j e ž měn! i j e h o vlastní základy. V této souvislosti lze použít současných teorií plánování a teorií systémů, které pracují s hierarchií cílů. V o b d o b n é m smyslu dělí i W . Eucken (4) a H . O h m (5) cíle na základní a vedlejší. V r c h o l n é cíle v této hierarchické stupnici j e pak m o ž n o ztotožnit s e k o n o m i c k ý m i (3) "Tjalliiig C . K o o p m n n s , J. M . Montias, » O n the description and c o m p a r i s o n o f e c o n o m i c systems«. A . Eckstcin, cd., Comparison of economic systems, 1 9 7 1 , str. 1 7 - 7 8 . (4) W . E U C K E N : Die GntiiiHugai der Nationalökonomie, 7. v y d á n í D e r l i n - G ö t t i n g e n - H c i d c l b e r g , 1959. (5) H . O H M , Allgcimwe Volkswirtsthtiftspolitik, sv. I a II, Berlin, 1962 a 1969.

20

základy systému. T í m se p o z m ě ň u j e i p r o b l é m konsistence cílů; vedlejší cíle musí b ý t především slučitelné se základními.

2. MARXŮV

2. i . Základní

» V Ě D E C K Ý SOCIALISMUS« A TZV. VÁLEČNÝ K O M U N I S M U S V RUSKU.

rysy

Marxova

» vědeckého

socialismu «.

Pro pochopení poválečných e k o n o m i c k ý c h reforem j e nutné se stručně vrátit až k M a r x o v ý m představám o socialismu a k historii j e j i c h sovětských aplikací. M a r x a Engels věnovali j e n malou část svého díla popisu n o v é s p o lečnosti, která b y měla žít v p o d m í n k á c h jejich » vědeckého socialismu «. Přesto však měli o základních rysech zejména » nižší fáze socialismu « zcela přesné představy a uložili j e do Komunistického manifestu, K r i t i k y gothajského programu, d o třetí části » Anti-DLihringa « a roztroušené do dalších prací. Vystavíme-li se nebezpečí přílišného zestručnění, dostaneme tento konvenční nárys: 1) Z á k l a d n í m cílem j e v y b u d o v a t společnost hojnosti. Jeho splnění j e věcí teprve vyšší fáze socialismu, nyní nazývané komunismus. A v š a k již v nižší fázi bude uspokojování potřeb na m n o h e m vyšší úrovni než za » kapitalismu, zbídačujícím masy «. N a rozdíl od běžných představ na Z á p a d ě , tato socialistická společnost nebude rovnostářská; M a r x se v této věci v y s l o v i l jasně v duchu Ricarda v e své Kritice gothajského programu, i k d y ž m o ž n á při sepisování Manifestu smýšlel jinak. Odstranit v y k o ř i s ť o v á n í znamená ponechat pouze p ř í j m y z práce a potlačit všechny ostatní druhy příjmů, zisk, úrok a rentu. 2) Splnění základního cíle vyžaduje, aby společnost řídila a k o n t r o lovala v ý r o b n í proces stejným způsobem, j a k o j e t o m u při dělbě práce v t o várně. R e v o l u c e , diktatura proletariátu a vyvlastnění v ý r o b n í c h prostředků jsou pouze p o d m í n k a m i pro nastolení tohoto typu ústřední společenské kontroly. 3) Společnost, nebo vlastně stát, se stane v ý h r a d n í m organizátorem v ý r o b y a rozdělování a bude tak činit na základě následujících j e d n o d u c h ý c h pravidel. B u d e zavedena pracovní povinnost a direktivní dělba práce pro všechny členy společnosti bez rozdílu. H o d i n y n o r m o v a n é společenské práce budou f u n g o v a t j a k o , plánovací a účetní j e d n o t k y místo peněz, peněžních cen a mezd. R o z d ě l o v á n í spotřebních předmětů se bude provádět podle splnění pracovních n o r e m , v ý k o n u . V y t v o ř í se centralisované »společné f o n d y « pro společenskou spotřebu a investice srážkou části v ý r o b k u , t. j . srážkou z mezd. 21

4) Vyšší efektivnost socialistické v ý r o b y , měřena produktivitou práce, bude pramenit z centrálně plánované organisace v ý r o b y , z nadšení p r a c o v n í k ů o s v o b o z e n ý c h od vykořisťování, kteří j i ž nebudou znát stávky a jiné f o r m y třídního boje a konečně z rozsáhlé koncentrace v ý r o b y . 2. 2

Neúspěch

tzv.

» válečného

komunismu

«.

P o u z e menšina současných autorů považuje tzv. » válečný komunismus » v R u s k u v letech 1918-1920 za systematický, bezprostřední pokus uskutečnit M a r x o v y a Engelsovy představy o socialismu. T e n t o v ý k l a d však zastáv á j í e k o n o m o v é z dvacátých a třicátých let j a k o v o n Mises, F. H a y e k , J. Feierabend aj. Lze se o n ě m přesvědčit z nejdůležitějších dekretů za L e n i n o v y v l á d y ještě před v y p u k n u t í m občanské v á l k y . D e k r e t o všeobecné pracovní povinnosti pro všechny občany obou pohlaví v e v ě k u šestnácti až padesátipeti let, dekret o spotřebních družstvech, rekvizice zemědělských v ý r o b k ů j a k o daně, připravovaný dekret o p o v i n n ý c h bankovních účtech o b y v a t e l stva a bezhotovostní placení, jsou p ř í m ý m ohlasem pravidel doporučených M a r x e m a Engelsem pro nastolení socialismu. N o v á ekonomická politika, vyhlášená Leninem v r. 1921, byla přiznáním neúspěchu a v y v o l a l a h l u b o k o u demoralisaci a rozpory mezi komunistickými e k o n o m y a ideology. Bucharin, podle L e n i n o v ý c h slov »nejcennější teoretik strany «, který v e s v ý c h dřívějších pracích vyhlašoval konec v š e m kategoriím buržoasní ekonomie po socialistické revoluci, se stal stoupencem tržního hospodářství j a k o definitivního řešení a m i m o jiné navrhoval obnovení cel. L. T r o t s k ý , j e n ž p ů v o d n ě naléhal na zavedení pracovních armád podle předpisu »Komunistického manifestu «, se stal ochráncem Preobraženského a j e h o n o v é teorie » původní socialistické akumulace «, dle níž se měl tržním způsobem financovat rozsáhlý industrializační program. T e p r v e deset let po revoluci zahájil Stalin svou socialistickou industrialisaci způsobem, který b y l bližší učení M a r x e a Engelse a sovětský systém centrálního plánování začal nabývat s v ý c h tradičních rysů.

3.

3. i

CENTRÁLNĚ

Odchylka

od

PLÁNOVANÉ

HOSPODÁŘSTVÍ

SOVĚTSKÉHO

TYPU.

Marxe.

Především b y l o nutno se zbavit těch M a r x o v ý c h pouček, které se ukázaly j a k o veskrze utopické a neproveditelné. Nejnázornějším příkladem j e odsun »zrušení peněz« až do vzdáleného stadia komunismu. Teoretičtější 22

a všeobecnější problém neplatnosti »zákona h o d n o t y « za socialismu byl pochován na čtvrt století do mlčení, než J. V . Stalin výslovně zrevidoval Marxe a zahájil tak období ekonomických reforem a revisí. Řada koncepcí se objevila v n o v ý c h schůdnějších formách. Pracovní povinnost se j i ž nevyhlašovala v e vojenských termínech, n ý b r ž byla zabezpečena celou škálou opatření, počínaje od ekonomického tlaku, který dovolil j e n minimu žen zůstat v domácnostech, přes administrativní omezení v o l b y a z m ě n y zaměstnání, zvláště u zemědělského obyvatelstva, až po zákony o absenci, chuligánech a příživnících, nemluvě o táborech nucené práce. Konečně některé důležité p r v k y se vynořily díky ekonomickému prostředí, které M a r x pro výskyt socialismu nepředpokládal. Socialistická revoluce v jedné nevyvinuté zemi poskytla argumenty pro autarkii a bezpříkladné úsilí o zprůmyslnění. V e snaze v y b u d o v a t společnost, která b y připomínala původní teorii, vznikly takové typické sovětské instituce, j a k o příkazové plánování, hmotné bilance, chozraščot, strojně traktorové stanice a kolchozy.

3. 2 Základní

a vedlejší

dle.

Panuje všeobecná shoda, že tradiční sovětský systém potlačil nebo alespoň odsunul základní cíl socialismu, totiž dosáhnout vyššího blahobytu než v kapitalismu. Místo něj byla sledována urychlená industrializace nebo správněji přednostní tvorba kapitálu. Jedním z přímých důsledků této orientace j e nerovnoměrný r o z v o j o d v ě t v o v é struktury v e prospěch těžkého průmyslu. D r u h ý hlavní cíl plně odpovídá M a r x o v u učení. Je to snaha zorganisovat celé národní hospodářství j a k o j e d n u uzavřenou, ústředně ovládanou jednotku. M ů ž e m e jej nazývat principem totální ústřední kontroly. Stát a k o m u nistická strana se stávají v ý l u č n ý m i tvůrci hospodářské politiky a stát m o n o polním organisátorem v ý r o b y . T a t o centrální hospodářská kontrola se nedá ani ztotožňovat s neomezenou státní regulací, protože stát přímo přejímá podnikatelské funkce a ekonomické subjekty ztrácejí svou hospodářskou samostatnost. T y t o dva postuláty představují vrchol hierarchie e k o n o m i c k ý c h cílů a zároveň určují jednak souhrnné zaměření konečné p o p t á v k y a jednak zásadní způsob jejího uspokojování na straně nabídky. Všechny ostatní vedlejší a dílčí cíle jsou přijímány, j e n p o k u d j s o u p o v a ž o v á n y 'za konsistentní se základními a přispívají k j e j i c h dosažení. Kolektivizace zemědělství j e důležitým p r v k e m této růstové strategie, poněvadž umožňuje odčerpávat v y s o k ý o d v ě t v o v ý » přebytek « ve formě potravin a surovin, ale i pracovníků, což j e n e z b y t n ý m d o m á c í m zdrojem kapitálové tvorby, zvláště v první etapě. N e r o v n o m ě r n é rozdělení pracovních příjmů má napomáhat přílivu 23

pracovníků do preferovaných odvětví a podněcovat k vyšší pracovní intenzitě, ale v y j a d ř u j e též funkční stupně stranické, státní a hospodářské b y r o kracie. Podíl spotřeby 11a národním důchodu j e udržován na co m o ž n á n e j nižší úrovni, aby se maximalizovaly zdroje pro industrialisaci a v souvislosti s t í m i struktura spotřeby j e určována centrem. Nemovitosti a některé předm ě t y dlouhodobé spotřeby jsou v y l o u č e n y ze státem organisovaného trhu. N e n í nutné podrobně popisovat dílčí cíle na nižších úrovních. Jeden rys si však zaslouží pozornosti. Konkrétní cíle pro osvojování n o v ý c h technologií a dokonce pro rozvoj celých odvětví j s o u o d v o z o v á n y ze v z o r u předních kapitalistických zemí. Z a první sovětské pětiletky pomáhaly firmy j a k o Ford, D u Pont a General Electric zavádět v Sovět, svazu v ý r o b u nákladních aut a traktorů, těžké chemie a elektrotechniky. V současné době odůvodňují tento postup někteří maďarští e k o n o m o v é - F. Jánossy, E. Ehrlich, Z . B c k k c r , J. Kornai - teorií » mezinárodních hlavních proudů « technologického a ekonomického v ý v o j e (ó).

3. 3 Nástroje

a instituce.

V centrálně řízeném hospodářství sovětského t y p u j e rozhodující institucí příkazové centrální plánování, které údajně lépe v y h o v u j e cílům urychlené industrialisace než tržní systém, avšak především plně uspokojuje m i m o c k o n o m i c k e p o ž a d a v k y na všestrannou ústřední kontrolu. Ú č e t n í a statistické údaje, odhady, projekce a jiné informace jsou organisovány a zpracovány t a k o v ý m způsobem, aby plánovací centrum m o h l o určit detailní ú k o l y a přidělit potřebné zdroje j e d n o t l i v ý m p o d ř í z e n ý m organisacím v e shodě se s v ý m i m a k r o e k o n o m i c k ý m i záměry. V tomto rámci existuje pouze j e d i n ý typ ekonomického nástroje, plánovací příkaz, i k d y ž j e h o forma může b ý t různá. Proti T i n b e r g e n o v u pojetí ekonomického nástroje v y k a z u j e tento typ důležité rozdíly: a) Všeobecně se ztotožňuje konkrétní cíl a nástrojová proměnná. Cíle, určené a kvantifikované centrem, se přímo stávají plánovacím příkaz e m , k d y ž jsou rozepsány 11a podřízené j e d n o t k y . b) Místo kausálního vztahu mezi cílovou p r o m ě n o u a nástrojem, který nepřímo nutí ekonomické subjekty, aby přizpůsobily svou činnost a rozhodování sazbám nástroje, plánovací příkaz se ukládá j a k o závazný úkol. c) Číselné sazby T i n b e r g e n o v ý c h nástrojů mají obecnou (6) J. KoitNAi, Rush versus harmonic growth, Amsterodani-Londýn

24

1972, str. 15 n.

platnost

pro celé hospodářství anebo při nejmenším pro celé průmyslové odvětví, kdežto plánovací příkazy se stanovují individuálně pro každou jednotku. d) Plánovací příkazy jsou vyjádřeny ve »stálých cenách« a pokud m o ž n o v e h m o t n ý c h jednotkách, kdežto T i n b e n g e r o v y nástroje jsou udáv á n y v penězích a běžných cenách. A b y se odlišil tento zvláštní charakter plánovacích příkazů, j e v h o d n é j e nazývat p ř í m ý m i nástroji. Plánovací příkazy se snaží p ř í m o řídit »reálné« e k o n o m i c k é procesy bez »peněžního závoje « a nahrazují tržní transakce. Fysikální a měnové instrumenty jsou při t o m zbaveny svého řídícího vlivu na hospodářskou činnost, jsou však částečně použity v n o v ý c h funkcích. V e sféře »socialistických organisací« mají zcela pasivní roli; hotovostní peněžní proudy slouží j a k o mezisektorová a p o d n i k o v á kontrola konsistence plánů a signalizují rovněž o d c h y l k y od plánů. U domácností používá centrum peněžní nástroje k usměrňování spotřeby obyvatelstva a j a k o doplňujícího instrumentu k řízení nabídky práce.

3. 4

Organisaan

struktura.

E k o n o m i c k é subjekty, jejich počet a charakter jejich vzájemných vztahů, j s o u další důležitou složkou ekonomického řádu. Sovětská organisační struktura j e přísně centralistická, což opět jen znamená, že každá organisace sc řídí příkazy nejvyššího organisačního článku a to event, prostřednictvím mezistupňů, a že tyto vztahy podřízenosti jsou v organisační struktuře jednoznačně určeny. Z ř i z o v á n í a reorganisace podřízených organisací, právo j m e n o v a t vedoucí a ukládat plánované úkoly, jsou výsadami centra. V tradičním systému j e i operační řízení podniků do velké m í r y centralizováno v »hlavních správách « hospodářských ministerstev. T e n t o tzv. ministerský systém řízení j e v y b u d o v á n na základě o d v ě t v o v é h o monopolu. P r o rozsáhlé skupiny p ř í b u z n ý c h v ý r o b k ů anebo pro druh hospodářské činnosti (např. zahraniční obchod, vnitřní o b c h o d atd), existuje pouze j e d n o o d v ě t v o v é centrum řídícíministerstvo, a pro každou podskupinu v ý r o b k ů - p o k u d m o ž n o - pouze j e d n a v ý r o b n í či obchodní organisace, alespoň v dané oblasti. O d v ě t v o v ý m o n o p o l zcela v y l u č u j e konkurenci, zjednodušuje plánování a údajně z v y šuje efektivnost národního hospodářství koncentrací v ý r o b y , obchodu a j i n ý c h služeb. Státní m o n o p o l zahraničního obchodu a m ě n o v ý m o n o p o l se výslovně p ř i z n á v a j í i v oficiální v ý c h o d o e v r o p s k é terminologii.

25

4- EKONOMICKÉ

4. i

Protichůdné

pokusy

o zdokonalení

REFORMY,

centráínč-plánovaného

systému.

O d Stalinovy smrti v r. 1953 se tradiční sovětský systém značně změnil j a k v Sovět, svazu, tak i v ostatních komunistických zemích, k a m b y l zaveden po druhé světové válce. T y t o z m ě n y probíhaly velmi protichůdně, c o ž j e patrné už z o b v y k l ý c h západních názvů pro j e d n o t l i v é etapy v ý c h o d o evropského poválečného v ý v o j e : k r á t k o d o b ý » n o v ý kurs« v letech 1954 až 1956, období C h r u š č e v o v ý c h reforem v letech 1957 až 1963, rozdílné r e f o r m y v r. 19Ó3 až 1970, zahrnující i K o s y g i n o v u reformu v S S S R , a k o nečně současné období recentralisace. O b r a t v hospodářské politice se dá nejsnadněji zjistit na změnách organisační struktury. Z a v e d e n í a pozdější zrušení C h r u š č e v o v ý c h »sovnarchozů«, které měly nahradit ministerský systém územním řízením, nenechávají p o c h y b o datech zásadních z l o m ů . I co se týká nástrojů a institucí, nacházíme podobné zvraty. Stačí připomenout např. jen odbourání administrativní kontroly m z d o v é h o f o n d u v některých v ý c h o d o e v r o p s k ý c h zemích po r. 19Ó5 a její obnovení b ě h e m d v o u až tří let. N ě k d y se přesto tvrdí, že v ý c h o d o e v r o p s k é r e f o r m y mají j e d n o t n ý směr. V y b u d o v á n í velkých hospodářských jednotek, přeměna řady r o z p o č t o v ý c h organisací na chozraščotní, stejný druh reorganisací a j i n ý c h opatření v zemědělství, by svědčily o shodném v ý v o j i . Všeobecně se též snížil počet plánovacích příkazů a využívají se nepřímé nástroje a instituce, všude se vytvářejí fondy hmotné zainteresovanosti, zavedlo se samofinancování investic a s v ý j i m k o u R u m u n s k a zúročení kapitálu. P o k u d j d e o základní cíle, růst spotřeby obyvatelstva získal na váze před dřívější zcela jednostrannou maximalisací růstu kapitálu. Překvapující j e i časová shoda reforem v j e d n o t livých zemích; období rozcházejících se reforem bylo relativně krátké. T y t o shody patrně svědčí pouze o usměrňování reforem ze strany Sovět, svazu. Podle K o m p l e x n í h o programu R V H P z července 1971 jsou reformy v j e d n o t l i v ý c h zemích k o o r d i n o v á n y tzv. » v ý b o r e m R V H P « pro spolupráci v oblasti plánovací činnosti, který začíná i působit j a k o nadstátní plánovací centrum. Argumentace o jednotné linii reforem, v y c h á zející především ze sovětské strany, zcela přehlíží protichůdné obraty hospodářské politiky na V ý c h o d ě a pokusy o radikálnější reformy označuje j a k o kontrarevoluci nebo alespoň j a k o r e v i s i o n i s m s . Přesto j e však zřetelné, že během minulých d v o u desetiletí reformní pokusy postupně zachvacovaly stále rozsáhlejší oblasti e k o n o m i k y . N e o m e z u j í se j a k o z počátku j e n na organisační strukturu a na některé sektory, zvláště zemědělství a průmysl, nýbrž stále více nabývají charakteru úplné přestavby systému. O potřebě 26

přinejmenším

» zdokonalit

sousta\ r u

plánování

p o c h y b o v a t ani nejzatvrzelejší marxističtí

4. 2

Ekonomické

prostředí,

efektivnost

a řízení«

se j i ž

neodváží

ideologové.

a drahý

reforem.

T u t o n e v y h n u t e l n o s t r e f o r e m lze přičíst d v ě m a n a v z á j e m se d o p l ň u j í c í m příčinám,

nedostatečnému

přizpůsobení

systému

ekonomickému

a n í z k é , p ř í p a d n ě klesající c e l k o v é efektivnosti n á r o d n í h o

prostředí

hospodářství.

J a k o h l a v n í d ů v o d p r o r e f o r m y u d á v a j í p ř í v r ž e n c i centrálního

pláno-

vání o b v y k l e n o v é historické s t a d i u m » intensivního růstu «. J i n ý m i

slovy,

u z n á v a j í n u t n o s t p ř i z p ů s o b i t s y s t é m e k o n o m i c k é m u prostředí, které se m ě n í v čase. Z největší části však m l č í o n u t n ý c h adaptacích v z h l e d e m k r o z d í l n é m u e k o n o m i c k é m u prostředí v r ů z n ý c h z e m í c h a to z ř e j m ě z t o h o d ů v o d u , že b y se t í m oslabil s o v ě t s k ý n á r o k na v š e o b e c n o u platnost s o v ě t s k ý c h zkušeností. P o u z e v p ř í p a d e c h radikálních r e f o r e m se t y t o d ů v o d y nepřesně o z ý v a j í v p o l i t i c k é m hesle o »vlastní cestě k socialismu «. K o n e č n ě schopnost centrálně p l á n o v a n é h o s y s t é m u a b s o r b o v a t i n o v a c e ,

nízká

tzn. p r u ž n ě

zavádět n o v é v ý r o b k y a n o v é hospodárnější t e c h n o l o g i e , p o m i n e m e - l i

ně-

k o l i k p r e f e r o v a n ý c h o d v ě t v í , j e třeba p o v a ž o v a t za j e d n u z h l a v n í c h příčin r e f o r e m . J d e o p ě t o c h a r a k t e r i s t i c k ý nesoulad m e z i tradičními

institucemi

a e k o n o m i c k ý m prostředím, který však měl postihnout podle

komunistic-

k ý c h teoretiků m o n o p o l n í Teoreticky

vzato,

kapitalismus.

nedostatečná

adaptace

prostředí

by

se dala

měřit

ztrátou e k o n o m i c k é efektivnosti, která t í m v z n i k á . U p l a t n í m c - l i zde

Tir-

b e n g e n o v o p o j e t í e f e k t i v n o s t i e k o n o m i c k é p o l i t i k y , měřila b y se účinnost ekonomických jako

vyšší

či

nástrojů a institucí na c í l o v ý c h nižší »čistý

přírůstek«

proměnných,

blahobytu.

Praktická

a

souhrnně

proveditelnost

s o u h r n n é h o m ě ř e n í j e však dosti sporná. N i c m é n ě lze p ř i z p ů s o b e n í s y s t é m u prostředí p l n ě v y s v ě t l o v a t

politiky j a k o

výběr

o p t i m á l n í c h i n s t r u m e n t ů . P r o b l é m , k t e r é m u musí čelit k o m u n i s t i č t í

v

termínech hospodářské

pláno-

vači se s v ý m t r a d i č n í m d i r e k t i v n í m s y s t é m e m se pak p o d o b á situaci v z á padních zemích s tržním hospodářstvím před druhou světovou válkou, k d y tradiční p ř e d k e y n e s i á n s k é m o n e t á r n í nástroje selhávaly. Při

radikálnějších v ý c h o d o e v r o p s k ý c h

reformách

se p ř e d p o k l á d á ,

že

i z á k l a d n í a sekundární cíle, k t e r ý m i se řídí c e n t r u m , j s o u c h y b n é a n e o d povídají skutečným

požadavkům

obyvatelstva,

tečné f u n k c i s p o l e č e n s k é h o b l a h o b y t u . V

čili že n e o d p o v í d a j í

sku-

d ů s l e d k u t o h o j e pak -změna z á -

k l a d n í c h cílů p ř e d p o k l a d e m t r v a l é h o zlepšení. Můžeme

tedy

komunistických

rozlišovat

dva základní druhy

ekonomických

reforem

zemích: 27

j.) Dílčí reformy, které se snaží zachovat existující systém. Nástroje, instituce a organisační struktura jsou m o d e r n i z o v á n y , avšak p o u z e v mezích daných základních cílů. 2) Reformy

měnící

systém,

kdy

nová

institucionální

a

organisační

struktura se v y t v á ř í ve shodě s n o v ý m i základními cíly. Potřeba měřit efektivnost též vysvětluje, proč se opět všeobecně zavádějí peněžní kategorie ve všech centrálně p l á n o v a n ý c h zemích. Nahradit peníze M a r x o v ý m i pracovními j e d n o t k a m i se ukázalo j a k o n e m o ž n é a zanedbání kalkulací hospodárnosti v plánovacím systému h m o t n ý c h bilancí b y l o rozpoznáno j a k o škodlivé.

4. 3

Centralisované

a decentralisované

dílčí

reformy.

Dílčí r e f o r m y tedy zachovávají j a k přednost kapitálové t v o r b y před spotřebou, tak i zásadu úplné ústřední kontroly. N o v é vedlejší cíle však m o h o u b ý t f o r m u l o v á n y , např. specialisace v zemědělství, směnitelnost m ě n y , nové funkce zahraničního obchodu, nové principy hmotné zainteresovanosti, atd. N e b o v á h y existujících cílů se m o h o u podstatně změnit, j a k j e zvláště patrné z vyššího stupně spotřeby, či ze zlepšení sociálního zabezpečení pro členy zemědělských družstev, atd. R o z h o d u j í c í j e pouze slučitelnost n o v ý c h nebo p o z m ě n ě n ý c h vedlejších cílů se základními. T o t o v y m e z e n í může zahrnovat celou řadu r ů z n ý c h dílčích reforem, avšak pro sledování v ý v o j e , zvláště po roce 19Ó5, j e účelné rozlišit pouze dva extremní t y p y . Z nedostatku lepšího názvu j e m ů ž e m e n a z ý v a t centralisované a decentralisované dílčí reformy; j a k j i ž však b y l o řečeno, oba t y p y zachovávají princip úplné ústřední, centralisované k o n t r o l y , avšak rozdílnými prostředky. Centralisoťatié dílčí reformy se snaží p o u z e o minimální modernisaci tradičního systému. Peněžní instituce a nástroje j s o u přijímány pouze ve funkci měřítka efektivnosti, hospodárnosti a j a k o prostředek hmotné zainteresovanosti. K v ů l i v ý p o č t u nezkreslené efektivnosti j e nutné zvýšit v e l k o o b chodní ceny a v ý k u p n í ceny zemědělských v ý r o b k ů , aby v y j a d ř o v a l y i investiční náklady a zúročení kapitálu. Hospodářské organisace dostávají právo vytvářet skutečné finanční f o n d y na rozdíl od dřívějšího nenávratného r o z p o č t o v é h o financování. O b j e m prodejů - s určitými m o d i f i k a c e m i dle z e m í - s e stává hlavní statistickou veličinou, kterou se měří v ý r o b a podniků. Zisk a kapitálové v y b a v e n í se používají j a k o n o v é kriterium efektivnosti v rozličných formulích a způsobem t y p i c k ý m pro tradiční systém se uplatňují j a k o p o d m í n k y pro t v o r b u f o n d ů hmotné zainteresovanosti. Charakter základní instituce, centrálního příkazového plánování, se nemění. I přes 28

snížený p o č e t p l á n o v a c í c h příkazů, v š e c h n y rozhodující e k o n o m i c k é cesy - investice,

pro-

zaměstnanost, r o z d ě l o v á n í p ř í j m ů , zahraniční o b c h o d - j s o u

o v l á d á n y direktivně. Z a v e d e n í h m o t n é zainteresovanosti však v y ž a d u j e , a b y plánované d i r e k t i v n í ú k o l y , tj. » sazby « p l á n o v a c í c h příkazů, b y l y » m ě k č í « a aby b y l p o n e c h á n o m e z e n ý prostor pro j e j i c h p o k r a č o v á n í . T o t o snížení dřívějších m a x i m á l n í c h t e m p růstu má patrně, a to i v e shodě se z á p a d n í m i teoriemi růstu, stabilizační ú č i n k y . O m e z e n í detailních p l á n o v a c í c h p ř í k a z ů a relativní samostatnost n o v ý c h kriterií efektivnosti však přece j e n o h r o ž u j e posici řídícího centra,

neboť

do jisté m í r y z v y š u j e a u t o n o m i i nižších h o s p o d á ř s k ý c h subjektů. T o t o

ne-

bezpečí j e t í m vyšší, že ústřední a o d v ě t v o v í plánovači se dostávají do potíží, jak

vypracovat

pro

odvětví

a pro

základní j e d n o t k y

plánovací

příkazy,

které b y b y l y plně sladěny s kriterii efektivnosti a h m o t n é zainteresovanosti. A b y byla účinná, kriteria b y měla platit p r o delší o b d o b í a b ý t j e d n o t n á , alespoň p r o dané o d v ě t v í , k d e ž t o p l á n o v a c í p ř í k a z y j s o u a d r e s o v á n y j e d n o t l i v ý m s u b j e k t ů m a p o k r ý v a j í nejdéle j e d e n r o k n e b o i kratší o b d o b í . V současné době se p r o t o hledá řešení v rccentralisaci organisační v ý s t a v b y .

Vytvářejí

se v e l k é e k o n o m i c k é j e d n o t k y a velká sdružení p r o celé o d v ě t v í n e b o p o d o d v ě t v í , v nichž dřívější p o d n i k y se b u d stávají v n i t r o p o d n i k o v ý m i ú t v a r y anebo j e j i c h samostatnost j e

dále p r o n i k a v ě

omezena.

Platnost

peněžních,

nástrojů - a n e b o , v sovětské terminologii, platnost » plného c h o z r a š č o t u « b y pak b y l a o m e z e n a j e n na t y t o m o n o p o l n í o b r y . Ú ř e d n i c k ý aparát jejich ředitelství b y za p o m o c i počítačů přebíral i operativní řízení nižších j e d n o t e k . D o c h á z í tak vlastně o p ě t k v y t v á ř e n í » h l a v n í c h správ «, avšak chozraščotních. Z b ý v á j e n otázka, zda počítače a v ý p o č e t n í m e t o d y j s o u s c h o p n y zabránit byrokracii a nehospodárnosti. N a d r u h é straně, k d y b y se plně realizovaly decentralizované

dílčí

rejonuy,

plánovací příkazy b y b y l y plně n a h r a z e n y n e p ř í m ý m i nástroji. P o d l e j e d n é verze teorie o p t i m á l n í h o p l á n o v á n í m ů ž e řídící c e n t r u m dosáhnout stanovených výrobních

cílů, k d y ž

určí p ř í s l u š n ý m

způsobem

ceny

a přikáže

p o d n i k ů m , a b y m a x i m a l i s o v a l y zisk. Skutečné r e f o r m n í p o k u s y t o h o t o d r u h u se n e u c h y l o v a l y k manipulaci cenami, c o ž j e v praxi stěží p r o v e d i t e l n é , n ý b r ž p o u ž í v a l y celé ř a d y e k o n o m i c k ý c h nástrojů a » regulátorů «. P l á n o v a c í přík a z y p a k m o h o u ztratit s v o u závaznost a sloužit p o u z e j a k o

indikativní,

orientační ukazatelé c e l k o v é h o o č e k á v a n é h o v ý v o j e , p r o t o ž e řídící c e n t r u m plně k o n t r o l u j e n e p ř í m é nástroje a instituce, ať j s o u to c e n y , d a ň o v é sazby, pravidla p r o p ř í d ě l y p o d n i k o v ý m f o n d ů m , ú v ě r y atd. H m o t n á

zaintereso-

vanost j e o p ě t v á z á n a na ukazatele stanovené c e n t r e m . Je p r o t o c h y b n é m l u v i t v těchto p ř í p a d e c h o t r ž n í m socialismu a správněji charakterisujc t a k o v ý systém definice W l . B r ü s e j a k o » m o d e l centrálně p l á n o v a n é h o hospodářství s v e s t a v ě n ý m r e g u l o v a n ý m t r ž n í m m e c h a n i s m e m «. O b v y k l e se zdůrazňuje, 29

že tento » decentralisovaný socialismus « v y t v á ř í prostor pro iniciativu nižších a připadne i menších jednotek. E k o n o m i c k é reformy v letech 1966 a 1967 v Československu a v M a ďarsku po i . lednu 1968 b y l y tohoto typu. R o v n ě ž neustálé přestavby j u g o slávského systému m o h o u být p o v a ž o v á n y , s v ý j i m k o u d v o u kratších o b dobí, za radikální varianty decentralisovaných dílčích reforem. P o invazi do Československa došlo ve v ý c h o d n í Evropě k postupnému odklonu od tohoto druhu reforem. Pochybuje se zřejmě o tom, zda lze sloučit použití

nepří-

m ý c h nástrojů s tradičními základními cíli socialismu. J i n ý m n e v y ř e š e n ý m p r o b l é m e m zůstává, zda kausální vztah mezi c í l o v ý m i p r o m ě n n ý m i a nep ř í m ý m i nástroji může vůbec existovat v organisační struktuře na o d v ě t v o v é m monopolu, t. j . v podmínkách

4. 4

Reformy

měnící

monopolního

založené trhu.

systém.

Posuzováno z tohoto hlediska, pokusů o skutečnou přeměnu tradičního systému b y l o v komunistických zemích velmi málo. Patří mezi ně především jugoslávské r e f o r m y v r. 19Ó1 a v období 1965 až 1971, a československý pokus přibližně v rozmezí ledna 1968 až dubna 1969. T a t o reformní hnutí se pokoušela nahradit tradiční cíle n o v ý m i : 1) Přednost kapitálové tvorby by byla vystřídána suverenitou spotřebitele. 2) Princip úplné ústřední kontroly by byl nahrazen nezávislostí hospodářských subjektů, která b y zahrnovala m i m o jiné i nezávislou cen o v o u tvorbu, ale především v o l n ý vstup na trh. Přijetí n o v ý c h základních cílů způsobuje úplnou přestavbu systému. Má-li být podnik nezávislý a o d p o v ě d n ý za své hospodářské v ý s l e d k y , musí se ministerská soustava řízení a o d v ě t v o v é m o n o p o l y odbourat, včetně státního m o n o p o l u zahraničního obchodu. V k a ž d é m p o d n i k u plní v o l e n ý orgán zastupující zaměstnance podniku, funkci podnikatele a rozhoduje o zásadních otázkách, kdežto běžné řízení v y k o n á v á ředitelství, j m e n o v a n é v o l e n ý m orgánem. Paralela se správní radou a ředitelstvím akciové společnosti j e zcela zřejmá. Teoreticky se proti samosprávnému zřízení zvláště namítá, že je nemožné spojit podnikatelskou funkci s maximalisací pracovních příjmů. Praktické nesnáze v y p l ý v a j í hlavně z toho, že socialistický stát se nehodlá zříci podnikatelské funkce. R o z l i č n í jugoslávští autoři p r o k a zují, žc až do r. 1965 b y l y jugoslávské samosprávné p o d n i k y v e skutečnosti řízeny federální vládou, republikami a lokálními úřady a dle j e j i c h instrukcí bankami, obchodními k o m o r a m i atd. V r. 1971 byla tato podřízenost j u g o -

30

slávských p o d n i k ů ústavy.

vládě a s p r á v n í m ú ř a d ů m o b n o v e n a

a zakotvena

do

T e n t o systém b y plně spočíval 11a n e p ř í m ý c h institucích a nástrojích, které b y o v š e m n e b y l y k o n t r o l o v á n y j e d i n ý m centrem. P ř e d p o k l á d á se, že tržní mechanismus, j a k o ž i kausální v z t a h m e z i cíli a nástroji, b y b y l o b n o ven d í k y zrušení o d v ě t v o v ý c h m o n o p o l ů a též v l i v e m zahraniční k o n k u rence. Suverenita spotřebitele b y p r o n i k a v ě o v l i v n i l a v ý b ě r sekundárních, cílů a hospodářské organisace b y musely řídit s v o u činnost podle e f e k t i v n í p o p t á v k y . Jak suverenita spotřebitele, tak i nezávislost h o s p o d á ř s k ý c h subjektů v e s v ý c h k o n e č n ý c h důsledcích předpokládají d e m o k r a t i c k é politické zřízení. R e f o r m y m ě n í c í systém b ý v a j í o d s u z o v á n y nejen s o v ě t s k ý m i e k o n o m y a p o l i t i k y , n ý b r ž i ř a d o u západních autorů. N a p ř . D . M . N u t i v y v o z u j e , že československé v ý b ě r o v é řízení p r o n e j v ý h o d n ě j š í investice » z n a m e n á ztrátu hlavní v ý h o d y socialistického plánování, totiž státní k o n t r o l u nad c e l k o v ý m p o d í l e m k a p i t á l o v é a k u m u l a c e a nad růstem «. P r o G u r O f t c r a )> není jasné, zda Jugoslávie patří m e z i socialistické země. U r č i t ě nemá c e n tralizované e k o n o m i c k é p l á n o v á n í a organizaci «. T o l e r o v á n í s o u k r o m ý c h p o d n i k ů b y l o v y l o ž e n o j a k o r o z h o d n ý d ů k a z nesocialistického charakteru těchto r e f o r e m . Č e s k o s l o v e n s k ý p o k u s b ý v á na Z á p a d ě často napadán pro nedostatečnou teoretickou přípravu. Je k u p o d i v u , že t y t o v ý t k y jsou v y h r a z o v á n y č e s k o s l o v e n s k ý m r e f o r m á t o r ů m , k d y ž všechny v ý c h o d o e v r o p s k é r e f o r m y se uskutečňují v í c e m é n ě z k u s m o a n i k o l i v j a k o realisacc d o k o n a l ý c h teorií. K d y b y c h o m měli soudit p o u z e p o d l e h o s p o d á ř s k ý c h v ý s l e d k ů , j c tato kritika zcela n e o p r á v n ě n á . Č e s k o s l o v e n s k o , stejně j a k o Jugoslávie, v y k á z a l y v létech 1965 až 1970 značné zlepšení proti p ř e d c h o z í m u o b d o b í , p o m ě r n ě d y n a m i c k ý růst a p ř e d e v š í m zlepšené v y u ž i t í zdrojů, v č e m ž předčí maďarskou r e f o r m u . Je o v š e m pochopitelné, že ani teoretická analýza ani praktická opatření zdaleka nebyla b e z c h y b n á . V Č e s k o s l o v e n s k u b y l y o d v ě t v o v é m o n o p o l y j e d n í m z h l a v n í c h p r o b l é m ů . T y však b y l y ještě posíleny reorganisací v r. 1965. Zásada v o l n é h o sdružování p o d n i k ů b y l a vyhlášena příliš p o z d ě a v důsledku invaze n e b y l a už legalisována. Jak v Č e s k o s l o v e n s k u , tak i v J u goslávii b y l o o b n o v e n í finančních trhů a c e n n ý c h papírů b r z d ě n o i d e o l o g i c k ý m i p ř e d s u d k y a patrně o b a v a m i centra, že ztratí k o n t r o l u nad příliš n e z á v i s l ý m i p o d n i k y . Finanční nástroje n e b y l y r o v n ě ž dostatečně p ř i z p ů s o b e n y n o v ý m p o d m í n k á m . N a p ř . z v ý š e n í r o z d í l ů v příjmech, j e j i c h » denivelizace «, c o ž j e n u t n ý m j e v e m v e všech v ý c h o d o e v r o p s k ý c h r e f o r m á c h , se stalo o b l í b e n ý m p ř e d m ě t e m ú t o k ů západních l e v i c o v ý c h e k o n o m ů (Paul S w e z z y , Charles B e t t e l h e i m , Ernest M a n d e l ) a j e d n í m z oficiálních d ů v o d ů p r o u k o n č e n í r e f o r m y v Jugoslávii. A v š a k daň ze m z d y n e b o daň z p ř í j m u

31

n e b y l y nikde p o u ž i t y j a k o c í l e v ě d o m é nástroje opravující rozdělení d ů c h o d ů podle sociálních hledisek. V š e c h n y t y t o nedostatky m o h l y b ý t z ř e j m ě přek o n á n y , k d y b y t o m u nezabránily j a k v případě Československa, tak i J u g o slávie, vnější m i m o e k o n o m i c k é příčiny.

5.

5. i

Zpět

REFORMY

k » bmžoasm

A

«

EKONOMICKÉ

TEORIE

O

SOCIALISMU.

ekonomii.

Východoevropské ekonomické reformy jsou hmatatelným důkazem, žc e k o n o m i c k ý řácl nelze v y b u d o v a t na marxistických axiómatech. B u c h a r i 11cm ohlášený konec buržoasních e k o n o m i c k ý c h v ě d nejenže nenastal, n ý b r ž současně západní e k o n o m i c k é teorie se v k o m u n i s t i c k ý c h z e m í c h pečlivě studují a zvláště ckonometrie a matematické m e t o d y , teorie řízení a teorie e k o n o m i c k é politiky b y m ě l y p o m o c i zachránit centrálně p l á n o v a n ý systém. Ukázalo se také n e m o ž n ý m sestavit koherentní soustavu statistických e k o n o m i c k ý c h veličin, která byla založena na M a r x o v ý c h e k o n o m i c k ý c h p o j m e c h , a tím j e současně ověřovala. I ve statistice se proto stále více přejímají západní koncepce. N e l z e se divit, že většina západních teoretiků nachází p o č á t e k v ě decké e k o n o m i c k é teorie socialismu až v polemice z třicátých let. A v š a k v ý v o j sovětského systému dává spíše za p r a v d u o p o n e n t ů m socialismu. Alespoň kritiky centrálně plánovaného hospodářství, s k t e r ý m i přicházejí b ě h e m posledních dvaceti let v ý c h o d o e v r o p š t í reformátoři, j s o u j a k o b y o z v ě n o u argumentů, které vyslovili Pareto, Barone, v o n Mises a F. A . H a y e k j i ž před čtyřiceti, padesáti a více lety. V r. 1921 d o k a z o v a l L u d w i g v o n M i ses (7), že socialismus b y naprosto znemožnil hospodářské kalkulace, t. j . v ý p o č t y efektivnosti, a že j e tudíž p o p ř e n í m racionální e k o n o m i e . O d v o d i l tento závěr z neexistence tržních cen za centrálního plánování. R o v n ě ž pokusy zavést » decentralisovaný « socialismus s u m ě l ý m i trhy p r o v ý r o b n í prostředky musí dle něj ztroskotat. A b y se vyřešil p r o b l é m h o s p o d á ř s k ý c h kalkulací, které j s o u v podstatě o t á z k o u hospodářské d y n a m i k y , vedoucí p r ů m y s l o v ý c h j e d n o t e k b y museli dostat p l n o u o d p o v ě d n o s t za svá r o z h o d nutí, za vzniklé zisky a ztráty, a museli b y p ř í m o reagovat 11a spotřebitelskou p o p t á v k u . » Předpokládá to přesně to, c o má socialismus za cíl odstranit «. Ještě dřívěji byla prokázána n e m o ž n o s t dosáhnout m a x i m a společenského b l a h o b y t u za centrálního direktivního plánování d í k y analyse f o r (7) L. VON Misns: Economic calculation in socialism. A . N o v e and D . M , N u t i , cd. Socialist economics, 1972, str. 73-91.

J2

máiního modelu. V r. 1908 přizpůsobil E. B a r o n e (S) Paretův algebraický model tržního hospodářství p o d m í n k á m socialistické e k o n o m i k y , řízené » ministerstvem v ý r o b y « . D o v o z o v a l , že » všechny e k o n o m i c k é kategorie starého režimu se musí z n o v a o b j e v i t . . . : ceny, m z d y , ú r o k , nájemné, zisk, úspory atd. N e p o u z e to, ... a b y se dosáhlo m a x i m a ( blahobytu) ... tytéž dvě základní p o d m í n k y , které charakterizují v o l n o u soutěž se musí o b j e v i t . . . p o d m í n k a minimálních nákladů v ý r o b y a v y r o v n á n í cen nákladům v ý r o b y . « Staré e k o n o m i c k é katerogie b y l y o v š e m o b n o v e n y v Leninově N o v é e k o n o m i c k é politice a zůstaly částečně zachovány i v tradičním sovětském systému. Jejich plné z n o v u o b j e v e n í v e funkci e k o n o m i c k ý c h nástrojů se stalo základním p r o b l é m e m e k o n o m i c k ý c h reforem. A v š a k Pareto i B a r o n e v ý slovně konstatovali, že j e j i c h soustavy simultálních rovnic se nedají řešit číselně pro skutečné národní hospodářství. Pareto pokládal za absurdní, že b y b y l o m o ž n o j e n shromáždit potřebná data o preferencích každého j e d n o t livce p r o všechny druhy zboží a o všech v ý r o b n í c h p o d m í n k á c h pro všechny k o m o d i t y . I k d y b y tyto údaje b y l y k disposici » p o h á d k o v é množství rovnic, které v z n i k n o u p r o obyvatelstvo o počtu čtyřicet milionů a několik tisíc druhů v ý r o b k ů . . . prakticky přesahuje možnosti matematické a n a l y s y « (9). Barone vedle toho zdůraznil zvláště nemožnost v y p o č í t a t řešení e x ante, p ř e d e m - v j e h o slovech a priori. Zdůrazniijc-li se nyní, j a k to činí soustavně např. O . Šik, ale i někteří sovětští akademici, že množství direktiv, ukazatelů a j i n ý c h z á v a z n ý c h příkazů j e nutno snížit, anebo že j e třeba j e zcela od bourat, j e l i k o ž plánovací komise byla v ž d y schopna plánovat centrálně j e n z l o m e k všech v ý r o b k ů , opakují se j e n P a r e t o v y a B a r o n o v y a r g u m e n t y .

5.2

Langův

»tržní

socialismus«

a matematické

metody.

K o n c e m třicátých let se pokusil tuto kritiku překonat O . L a n g e s v ý m m o d e l e m »tržního socialismu« (10). Jeho Ústřední plánovací v ý b o r p o u ž í v á cen j a k o hlavního e k o n o m i c k é h o nástroje, avšak nepokouší se j e přesně vypočíst, stanovuje j e z k u s m o a opravuje dle v ý v o j e zásob. D l e j e h o slov » Ústřední plánovací v ý b o r v y k o n á v á funkci trhu. Stanovuje pravidla p r o kombinaci v ý r o b n í c h faktorů a pro stanovení velikosti v ý r o b y z á v o d u , pro určení v ý r o b y p r ů m y s l o v é h o odvětví, p r o alokaci z d r o j ů a p r o parametrické užití cen při účtování. K o n e č n ě určuje ceny tak, a b y se v y r o v n a l o poptávané a nabízené množství u každého v ý r o b k u « . Jednotlivé z á v o d y , (8) E. BARONE: Tlie ministry of production in the coliectivist state. A . N o v e and D . M . N u t i , ed., op. cit., str. 52-74. (9) A. PARETO: Manuel d'economie politique, 2. v yd. 1927, str. 233-234. (10) O . LANGE: On the economic theory of socialism. A. N o v e and D . M . N u t í , ed., op. cit., str. 9 2 - 1 1 0 .

33

ale spíše j e j i c h nadřízené trusty, mají p r á v o v o l n ě stanovit c e n y spotřebního z b o ž í a m z d y ; současně však L a n g e popsal centralizovanou alternativu, v níž všechny ceny a m z d y určuje Ústřední plánovací v ý b o r . Nexistuje v o l n ý vstup na trh. R o z h o d o v á n í o investicích za celé o d v ě t v í j e svěřeno trustům, které tedy rozhodují i o v ý s t a v b ě n o v é h o z á v o d u , n e b o o uzavření stávající v ý r o b n í j e d n o t k y , j e těžko pochopitelné, p r o č se t y t o centrálně m a n i p u l o v a n é o d v ě t v o v é m o n o p o l y m a j í n a z ý v a t tržním socialismem. O . L a n g e zřejmě nebyl přesvědčen o praktické proveditelnosti svého m o d e l u . Přes své v y s o k é f u n k c e v lidově d e m o k r a t i c k é m P o l s k u j e j n i k d y n c n a v r h l k uskutečnění, ani v p o h n u t é m roce 1956. V p o z n á m c e u svého eseje se zmínil o j e d n o m teoretickém o m e z e n í a praktické překážce; totiž j e h o m o d e l f u n g u j e p o u z e za předpokladu v ý n o s ů p ř í m o ú m ě r n ý c h rozsahu v ý r o b y . F. H a y e k (11) našel v e své kritice řadu dalších nerealistických z j e d n o dušení a nedostatků. Předpokládá se h o m o g e n n o s t všech v ý r o b k ů , j a k o b y neexistovaly v ý r o b k y nestandartní. O d v ě t v o v é m o n o p o l y b y brzdily inovace. N e n í vyřešen p r o b l é m ztrát či zisku z nutného z p o ž d ě n í c e n o v ý c h z m ě n a způsob v y r o v n á n í c e n o v ý c h rozdílů. N e b e r o u se d o ú v a h y v y s o k é náklady na nutnou administrativu atd. O třicet let později se Lange jednoznačně vyjádřil v e prospěch použití počítačů a označil trh za » těžkopádný a p o m a l u pracující servomechanismus «. R o z v o j m a t e m a t i c k ý c h m e t o d a počítačů nabízí centrálním p l á n o v a č ů m n o v é účinné nástroje a v Sovětském svazu v z n i k á na t o m t o základě teorie optimálního plánování. V y c h á z í m e - l i z p r o b l é m u lineárního p r o g r a m o v á n í a o d p o v í d a j í c í duální ú l o h y , dostaneme d v a základní přístupy k uplatnění m a t e m a t i c k ý c h m e t o d v plánování: 1) Plánovací c e n t r u m m ů ž e p o u ž í t v y p o č t e n á optimální množství j a k o plánovací příkazy. 2) Plánovací centrum stanoví v y p o č t e n é duální c e n y j a k o závazné a nařídí p o d n i k ů m , aby m a x i malisovaly zisk při použití těchto cen, čímž se n e p ř í m o dosáhne z a m ý š l e n ý c h h o d n o t v ý r o b y . M a t e m a t i c k é m e t o d y t o h o t o druhu tedy m o h o u sloužit j a k o teoretický základ p r o centralisované i dccentralisované dílčí r e f o r m y , ale zdá se, že v y l u č u j í skutečnou z m ě n u systému. Při t o m se plánovací přík a z y ještě j e v í j a k o jednodušší a všeobecnější metoda. T a t o p o z o r u h o d n á tendence j e způsobena t y p e m současných a l g o r i t m ů matematického p r o g r a m o v á n í . V těchto m o d e l e c h se p o v a ž u j e celé národní hospodářství za j e d i n ý p o d n i k s j e d n o u ú č e l o v o u f u n k c í ; o d preferencí j e d n o t l i v c ů se taktéž abstrahuje. N a p r o t i t o m u teorie všeobecné e k o n o m i c k é r o v n o v á h y v y ž a d u j e , a b y se řešily v z á j e m n é v z t a h y a konsistence v e l k é h o p o č t u maxinialisačních úloh, které b y o d p o v í d a l y činnosti nezávislých e k o n o m i c k ý c h sujbektů. P r v n í ( t i ) F. A . HAJIÍK, Saáitlist N o . 26 ( M a y KJ40),

34

calculation: The str. 125-149.

campetetive

v solution a. Economic;», N e w

Serie, V o l .

7

m e t o d a p r o n u m e r i c k é řešení této složité ú l o h y byla navržena teprve v roce 1973 (H. S c a r f ) . I přes p o k r o k v m a t e m a t i c k ý c h m e t o d á c h a v e v ý p o č e t n í kapacitě počítačů zůstávají v platnosti všechny dřívější n á m i t k y Parcta, B a r o n e h o , v o n Mises, H a y e k a a dalších. Jako parafráze Pareta zní např. tento úsudek o v ý p o č t e c h v centru z pera předního p o l s k é h o o d b o r n í k a W . T r z e c i a k o w s k é h o , týkající se p o u z e o d v ě t v o v é h o m o d e l u zahraničního o b c h o d u : »Jelikož realisticky f o r m u l o v a n ý souhrnný optimalisační p r o b l é m by zahrnoval přibližně sto tisíc d r u h ů v ý r o b k ů , které b y b y l y r o z m í s ť o v á n y zhruba do 3 až 100 m ě n o v ý c h oblastí, m ů ž e tak v z n i k n o u t úloha lineárního p r o g r a m o v á n í s několika m i l i o n y m o ž n ý c h p r o m ě n n ý c h , které b y podléhaly stům tisícům omezení. T a k o v á úloha j e m i m o dosah m o ž n o s t í j a k é h o k o l i v existujícího v ý p o č e t n í h o p r o g r a m u . . . Z těchto d ů v o d ů j s m e omezili v ý z k u m na o d v o z o v á n í v š e o b e c n ý c h pravidel p r o optimalisaci, které b y u m o žnily p o d n i k ů m zahraničního o b c h o d u , a b y n a v ý k o n n ý c h stupních činily svá r o z h o d n u t í v souladu s p o ž a d a v k y c e l k o v é efektivnosti «. T r z c c i a k o w s k y se p r o t o stal p ř í v r ž e n c e m decentralisovaných r e f o r e m , n e b o j a k říká » m e t o d y n e p ř í m é h o řízeni, operujícího s cenami a kriteriem zisku, aniž b y se ohrozily priority stanovené centrálními plánovači«. P o k u d j d e o o d v o z e n á obecná optimalisační pravidla, j s o u to o p ě t « e k o n o m i c k é k a t e g o r i e starého režimu «, směnné kursy, celní sazby a subvence. Jak zdůraznil I. v o n Mises, p r o b l é m cen m á zásadní důležitost, a ten nebyl vyřešen ani v ý p o č e t n í elegancí lineárního p r o g r a m o v á n í . U k a z u j e se, že T . J. K o o p m a n s a další nesprávně ztotožnili duální ceny lineárníhc p r o g r a m o v á n í s o p t i m á l n í m i (stínovými či p l á n o v ý m i ) cenami, které b ) daly v š e m e k o n o m i c k ý m s u b j e k t ů m h m o t n é p o d n ě t y , a b y j e d n a l y podle záměru centrálního plánu. R o z d í l y patrně vznikají ze d v o u d ů v o d ů . Z a prvé, řešení ú l o h y lineárního p r o g r a m o v á n í se nemusí v ů b e c s h o d o v a t se situací všeobecné r o v n o v á h y . T e n t o r o z p o r j e zvláště z j e v n ý u m o d e l ů r o z v o j o v ý c h z e m í s p ř e b y t k e m p r a c o v n í c h sil, k d e duální cena práce se rovná nule; m z d y o v š e m n e m o h o u b ý t n u l o v é . Z a druhé, samotné vstupní údaje m o h o u b ý t j i ž zkresleny n e r o v n o v á ž n o u v ý c h o z í situací. V p o d m í n k á c h centrálního plánování m ů ž e toto zkreslení v ý c h o z í c h ú d a j ů n a b ý v a t f o r e m úmyslné manipulace ze strany p o d ř í z e n ý c h o d v ě t v í a základních j e d n o t e k , j a k názorně dosvědčila československá přestavba v e l k o o b c h o d n í c h cen v roce 1967. T o t o nebezpečí j e t í m větší, že c e n t r u m z v ý p o č e t n í c h d ů v o d ů musí v o l i t o d v ě t v o v é desagregace a d e k o m p o z i c e na nižších organisačních úrovních. Jak z k u s m é c e n y O . Langa, tak duální ceny lineárního p r o g r a m o v á n í dokazují, j a k vzdálené j s o u i dílčí r e f o r m y o d M a r x o v ý c h teorií. Ž á d n ý z těchto t y p ů cen n e o d p o v í d á p r a c o v n í teorii h o d n o t y . O b a d r u h y dílčích 35

r e f o r e m se však shodují na p o ž a d a v k u přísné ústřední k o n t r o l y cen a m e z d j a k o n e z b y t n é p o d m í n k y zmodernisovaného systému centrálního plánování.

5. 3 Nedostatečný

teoretický

základ

pro reformy

měnící

systém.

S y s t é m u hospodářské samosprávy, k t e r ý b y b y l charakterizován suverenitou spotřebitele a nezávislostí e k o n o m i c k ý c h subjektů, nevěnovala e k o n o m i c k á teorie přílišnou pozornost. Nejobsáhlcjší teoretický r o z b o r v y p r a c o v a l J. V a n ě k (12) na základě zkušeností Jugoslávie, avšak přesto nepodal u s p o k o j i v o u o d p o v ě ď na některé k l í č o v é o t á z k y , j a k o j e p ř e d p o kládaná vyšší efektivnost tohoto systému, způsob o d m ě ň o v á n í , optimální velikost p o d n i k ů s přihlédnutím k t e c h n o l o g i c k ý m p o ž a d a v k ů m , způsob vstupu na trh pro n o v é p o d n i k y atd. Jeho doporučení ohledně institucionálního uspořádání j s o u poznamenána p ř í k l o n e m k pevné ústřední kontrole p o m o c í centralisovaného finančního sektoru, c o ž j e v r o z p o r u s j e h o v l a stní teoretickou analysou. Skutečný v ý v o j mezi r o k y 1965 až 1968, případně v Jugoslávii až do r o k u 1971, překonával existující teorie. Lze to vidět např. i na dřívějších pracích O . Sika. Jeho abstraktní koncepce trhu, paradoxně v y j á d ř e n á v marxistické terminologii, zdůrazňuje p o u z e warlasovskou f u n k c i trhu j a k o mechanismu v y r o v n á v a j í c í h o nabídku a p o p t á v k u a stěží m ů ž e posloužit j a k o konkrétní n á v o d , který b y se dal převést do n o v ý c h institucí, nástrojů a organisační v ý s t a v b y . N e m l u v í sc ani o v o l n é m vstupu na trh, ani o rušení o d v ě t v o v ý c h m o n o p o l ů či d o k o n c e o hospodářské samosprávě. T e p r v e p o d v l i v e m p r a k t i c k ý c h zkušeností, a zvláště až v exilu obohatil i s v o u teorii o tyto podstatné p r v k y . N a p r o t i t o m u O . K ý n ani v U S A nepochopil vlastní přínos československé r e f o r m y , dá-li se tak soudit z j e h o p o z d n í h o o b j e v u Langc-Lcrnerova, m o d e l u » tržního socialismu«. P o k u s y o z m ě n u systému v Jugoslávii i Československu v y j a d ř u j í především negativní odsudek tradičního systému a dílčích reforem. T a t o »společenská v o l b a « by sc neměla podceňovat, protože se nedostává dokonalé teoretické syntese.

(12) J. VANUK: Tlíc London, :p70.

36

gciicritl theory of labor-managed market economies.

C o r n e l l U n i v e r s i t y Press, Ithaca and

ALOIS

ROZEHNAL

TUZEX A I.

VZNIK

MĚNA TUZEXU

T u z e x j e t y p i c k o u organizací socialistického státu a sleduje j e n o m státní prospěch. Zřízení p o d n i k u zahraničního o b c h o d u T u z e x v roce 1957 b y l o m ě n o v ě p o l i t i c k ý m opatřením, j e ž mělo p o d c h y t i t devizové zdroje, které by jinak československému národnímu hospodářství unikly, v y r o v n á n í m cenové maloobchodní relace československé s relacemi v kapitalistických státech(i). Státu j e vyhrazeno podnikání podle zákonů o úpravě vnitřního a zahraničního obchodu, j a k o ž i mezinárodního zasilatelství. Státní m o n o p o l zahraničního o b c h o d u j e upraven z á k o n e m z 28. dubna 1948. (2) Znárodnění zahraničního o b c h o d u b y l o proto k v ý r o č í čtvrt století v r. 1973 oceněno takto: H r u b ý zisk s o u k r o m é h o sektoru v době znárodnění se o d h a d o v a l na 1,8 miliard Kčs. T o byl zisk legální, ale s o u k r o m í podnikatelé dokázali růz n ý m i machinacemi ponechat si v cizině na 3 miliardy Kčs a tím ochudili naše národní hospodářství o velké nákupní možnosti. (3) Státní m o n o p o l zahraničního o b c h o d u se p r o v o z u j e v celé řadě státních podniků, jejichž organizace se mění. N a základě tohoto státního m o n o p o l u b y l y zřízeny zejména státní p o d n i k y , jejichž hlavním p ř e d m ě t e m podnikání j e obstarávat tuzemský prodej zboží v d r o b n é m za cizí m ě n y . D A R E X , obchodní akciová společnost v Praze, byla p r v n í pověřena obstaráváním tuzemského prodeje exportního zboží v drobněni za cizí v a luty a drahé k o v y . T o t o oprávnění trvalo však j e n o m čtyři r o k y (od 1. července 1949 do i . července 1953), načež b y l o odňato v y h l á š k o u , která byla publikována teprve za 11 dní p o nabytí účinnosti. (4) D a r e x n e m o h l tudíž (1) Finance a úvěr, Praha 1967, č. 9, str. 601. (2) Zákon z 28. dubna 1948, č. 119 Sb., o státní organizaci zahraničního obchodu a mezinárodního zasílatelství. Vyhláška ministra zahraničního obchodu z 18. srpna 1968, č. 121 Sb., o oprávněni k zahraniční obchodní činnosti, ve znění vyhlášky z 2j. listopadu 1969, č. 164 Sb., a vyhlášky z 23. listopadu 1969, č. 165 Sb. (3) Lidová demokracie, Praha, 27. dubna 1973. (4) Vyhláška ministra zahraničního obchodu z 9. října 1949, č. 1042 ÚF. 1., o určení Darcxu, obchodní akciové společnosti v Praze k výhradnému obstarávání přímého a nepřímého v ý v o z u některých druhů zboží. Vyhláška ministerstva zahraničního obchodu z 25. června 1953, č. 208 Úředního listu (vyhlášení XI. července 1953), o odnětí výhradního oprávnění Darcxu, obchodní akciové společnosti v Praze, k obstarávání přímého a nepřímého v ý v o z u některých druhů zboží.

37

přivést kc k o n c i nevyřízené o b c h o d y , t í m méně pak zpravit včas zákazníky o zrušení svého oprávnění. Z b y t e k o b c h o d n í činnosti m u b y l ponechán a p r o v o z u j e j i dále pod f o r m o u D a r e x , d o m y m ó d n í h o odívání v Praze. T u z e x , p o d n i k zahraničního o b c h o d u p r o prodej zboží v d r o b n é m za cizí m ě n y , b y l zřízen p o přestávce čtyř let a p r o v o z u j e o b c h o d y od i . července 1957. H l a v n í m p ř e d m ě t e m j e h o podnikání podle v y h l á š k y ministra zahraničního o b c h o d u z 27. června 1957 b y l o : a) t u z e m s k ý prodej zboží v d r o b n é m za cizí m ě n y , A) v ý v o z z b o ž í v drobném. P o d n i k patří do působnosti ministerstva zahraničního obchodu, ale j e sam o s t a t n o u p r á v n i c k o u osobou a samostatnou hospodářskou organizací. Z á k l a d n í j m ě n í p o d n i k u činí 1.000.000 Kčs, stát však neručí za jednání a z á v a z k y p o d n i k u . (5) T u z e x , akciová společnost k provádění některých zahraničních o b c h o d ů v Praze, byla v ý s l e d k e m reorganizace s účinností o d 1. ledna 19Ó9. Podle v y h l á š k y z 27. prosince 1968, hlavním p ř e d m ě t e m podnikání společnosti j e tuzemský i zahraniční prodej zboží všeho druhu v d r o b n é m za cizí m ě n y ( § 2 ) . T u z e x , podnik zahraničního obchodu, se k e dni 1. ledna 1969 slučuje se společností T u z e x s j e j í m souhlasem. Jeho majetek a z á v a z k y přecházejí na a k c i o v o u společnost, která se tak stává j e h o p r á v n í m nástupcem. (§4) (5) T u z e x , podnik zahraničního o b c h o d u se sídlem v Praze b y l v ý s l e d k e m další reorganizace, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 1971. Podle v y h l á š k y z 30. prosince 1970, hlavním p ř e d m ě t e m podnikání j e tuzemský i zahraniční prodej zboží všeho druhu v drobném, za cizí m ě n y . (§ I) Podle dalšího ustanovení byl oprávněn k p ř í m é m u d o v o z u některého zboží. Základní j m ě n í podniku bylo zvýšeno na 66.000.000 K č s (§6), (6), a svědčí o rozmachu tohoto podniku z p ů v o d n í v ý š e 1 milionu Kčs. T u z e x , podnik zahraničního o b c h o d u sice zůstal, ale s účinností o d 8. k v ě t n a 1:974. b y l omezen v e své činnosti tak, že byl v y l o u č e n z p ř í m é h o d o v o z u . Podle v y h l á š k y z 25. dubna 1974 j e d o v o z z b o ž í o m e z e n takto: — P r o p o t ř e b y prodeje v drobném zabezpečuje p o d n i k d o v o z prostřednitevím. příslušných organizací zahraničního o b c h o d u ; d o v o z e x k l u z i v n í c h v ý r o b k ů a novinek v rozsahu p r o zaváděcí prodej zboží, včetně p o t ř e b n ý c h náhradních dílů, a d o v o z zboží podle individuálních p o ž a d a v k ů m ů ž e zabezpečovat p ř í m o . (7) (5) VyhláSka ministra zahraničního obchodu z 27. června 1957, č. 122 Ú ř . ]., o zřízení T u z e x u , podniku zahraničního obchodu pro prodej zboží v d r o b n í m za cizí m ě n y . VyhláSka ministra zahraničního obchodu z 27. prosince 1968, £. 202 Sb., o určení T u z e x u , akciové společnosti, k provádřní nřkterých zahraničních obchodů. (ó) Vyhl^äka ministra zahraničního obchodu z 30. prosince 1970, č. 163 Sb., o zřízení T u z e x u , podniku zahraničního obchodu. (7) Vyhláška federálního ministerstva zahraničního obchodu z 2$. dubna 1974, č. 48 Sb., kterou se mění

38

T u z e x m á však v ý s a d a v ý v o z u z b o ž í v turistickém ruchu, v n ě m ž j c v ý v o z spotřebního z b o ž í nad cestovní p o t ř e b y b u ď v ů b e c zakázán, n e b o hospodářsky ztížen správními p o p l a t k y v e výši i o o % h o d n o t y v y v á ž e n é h o zboží. C í l e m těchto prohibitivních opatření j e zabránit mezinárodní ostudě, k d y ž českoslovenští občané v cizině p r o nedostatek cizích valut přidělených v c e s t o v n í m r u c h u prováděli » v ý p r o d e j e « , a b y se v cizině uživili. P o d l e v y h l á š k y z 10. února 1972 se však tato opatření n e t ý k a j í » v ě c í z a k o u p e n ý c h prokazatelně v p r o d e j n á c h organizace T u z e x n e b o v j i n ý c h organizacích o p r á v n ě n ý c h k prodeji za v o l n é m ě n y «. (8) T u z e x m á v zahraničí zástupce, kteří p r o v o z u j í j e h o o b c h o d n í činnost. Společnost U t s c h (Utsch & Associates, Inc., 15 M a i d e n Lane, N e w Y o r k , N . Y . 10038) b y l a o d začátku j e h o h l a v n í m zástupcem p r o U . S . A . , kde měla asi 120 zástupců. O d r. 1964 se hodnota p o u k a z ů (bonů) p o h y b o v a l a k o l e m 3 mil. dolarů ročně, v r. 1973 činila 4.5 mil. dolarů a p r o r o k 1:974 se předvídalo 5 mil. dolarů. O d 1. července 1973 j e hlavní zastupitelství u oddělení vládní a g e n t u r y O m n i t r a d e Industrial Inc. v M o n t r e a l u , C a n a d a ; filiálka T u z e x Center j e však v N e w Y o r k u , U . S . A . , k d e převzala o r g a n i zační v ý s t a v b u se v š e m i zástupci. (9) T u z e x v Č e s k o s l o v e n s k u p r o v o z u j e o b c h o d v prodejnách, j i c h ž j e v Č e c h á c h 28 (z toho v Praze 20), na M o r a v ě 5 a na S l o v e n s k u 10. Z rozmístění j e patrno, že s o h l e d e m 11a turistický ruch j e s k o r o tolik p r o d e j e n v Praze (20) j a k o v celé ostatní republice (23). V ý b ě r a kvalita z b o ž í b y l y v r. 1974 podstatně horší než dříve a c e n y podstatně vyšší. Stejně t o m u j e u p o t r a v i n o v ý c h balíků zasílaných z ciziny, nebof srovnatelný standardní balík z r. 1968 za 10.00 dolarů stál v r. 1974 28.50 dol. M ó d n í h o textilního z b o ž í b y l o začátkem r o k u t a k o v ý nedostatek, žc n e b y l o lze uspokojit p o p t á v k u zákazníků čekajících v e frontách před p r o d e j n a m i a řadu j i c h (zejména na M o r a v ě ) b y l o n u t n o zavřít.

2. C E N O V É

HLADINY

V e l k á c e n o v á diference mezi n ě k t e r ý m i č e s k o s l o v e n s k ý m i a zahraničními v ý r o b k y j e způsobena odlišnou c e n o v o u hladinou. V n i t ř n í c e n o v é vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 163-1970 Sb., o zřízeni T u z c x u , podniku zahraničního obchodu (nove ztiční § 3, odst. 2). (8) Vyhláška ministra zahraničního obchodu z 10. února 1972, č. 4 Sb., o zákazu nebo omezení v ý v o z u některých druhů zboží v turistickém ruchu, § 5. (9) Vyhláška ministra zahraničního obchodu z 5. srpna 1971, č. 74 Sb., o zřízení O m n i c , podniku zahraničního obchodu, se základním j m ě n í m podniku 30 mil. Kčs (§ 7). Hospodářské noviny, Praha, 20. května 1966. Americké listy, N e w Y o r k , 10. srpna 1973, 30. listopadu 1973, 22. 11. 1974. Katalog T u z e x 1973-1974.

39

hladiny j e d n o t l i v ý c h socialistických států se v y v í j e j í do značné m í r y nezávisle j a k na vnitřních c e n o v ý c h hladinách kapitalistických států, tak i na vnitřních c e n o v ý c h hladinách ostatních socialistických. V n i t ř n í cenové hladiny socialistických států j s o u v p o m ě r u k e světové ceně v e l m i rozdílné a rovněž tak rozdílné j s o u v ů č i v n i t ř n í m c e n á m kapitalistických států. T y t o cenové rozdíly mají o v š e m značný v ý z n a m v n e o b c h o d n í c h platech, u nichž reálná v ý š e p l á t u j e závislá na vnitřní cenové hladině příslušného státu. Jedná se například o t a k o v é platy, j a k o j e p ř e v o d mezd, důchodů, různých honorářů, dědictví, v ý t ě ž k ů z prodeje osobního vlastnictví a zejména také o zahraniční cestovní ruch. U kapitalistických států není tato problematika tak ožehavá j a k o u států socialistických. I k d y ž j s o u vnitřní c e n o v é hladiny kapitalistických států odlišné, není třeba j e řešit zvláštními m ě n o v ý m i úpravami s r o z d í l n ý m i kursy. D o j d c - l i totiž k větší disproporci mezi vnitřní c e n o v o u hladinou a s v a t o v o u cenou, prosadí si automatické (živelné) působení zákona h o d n o t y z m ě n u kursu, aby nenastaly hospodářské š k o d y . U socialistických států s ř í z e n ý m hospodářstvím, k d e kurs m ě n y není v ý s l e d k e m automatického (živelného) působení, j e tato problematika složitější, neboť rozdílnost vnitřních c e n o v ý c h hladin n u t n o řešit uměle (úředním r o z h o d n u t í m , h o s p o d á ř s k ý m diktátem). Z p ů s o b y řešení cenové disparity v p o m ě r u ke kapitalistickým m ě n á m spočívají v t o m , a b y se v n e o b c h o d n í c h platech prostřednictvím připlatit a přirážek k oficiálnímu kursu přiblížila československá vnitřní cenová hladina vnitřní c e n o v é hladině kapitalistického státu. C í l e m j e , aby si cizinec na československém v n i t ř n í m trhu nakoupil za svoji m ě n u asi tolik zboží, kolik si m ů ž e za tutéž částku nakoupit v e své vlastní zemi. Z p ů s o b příplatků a přirážek v y t v á ř í d r u h ý (neoficiální) kurs k o r u n y , který j e nižší než kurs oficiální. N a p o d o b n ý c h zásadách byl v y b u d o v á n i p o d n i k zahraničního o b c h o d u T u z e x . jestliže při systému příplatků a přirážek se v y r o v n á v á disparita v c e n o v ý c h hladinách příplatky a přirážkami k e kursu, pak u T u z e x u j e postup opačný. D e v i z y v T u z e x u se v y m ě ň u j í za oficiální kurs a j e j i c h majitel za ně dostane t u z e x o v é p o u k á z k y znějící na k o r u n y . Z a tyto p o u k á z k y j e m o ž n é nakoupit zboží v e speciálních prodejnách T u z e x u za ceny, které j s o u v p o d statě průměrné ceny kapitalistického vnitřního trhu. V e s v ý c h hospodářských důsledcích znamená T u z e x totéž, co systém příplatků a přirážek, neboť má v y r o v n a t dispatim c e n o v ý c h hladin: — T u z e x mobilisuje i ty devisové prostředky, které b y československé hospodářství j i n a k těžko získávalo a které b y zůstaly mezi o b y v a t e l s t v e m , p o n ě v a d ž b y nebyla splněna o d v o d o v á povinnost. Z p ů s o b u j í to j e d n a k velmi v ý h o d n é ceny některého zboží v p o r o v n á n í s československými vnitřními cenami, j e d n a k i zahraniční provenience p r o d á v a n é h o zboží, která hraje 40

velmi důležitou roli v p s y c h o l o g i c k é m o v l i v ň o v á n í obyvatelstva (otázka m ó d y , odhšných druhů zboží, cizí značka atd.). (xo) T u z e x m á však na prodej i některé československé v ý r o b k y spotřebního obchodu. Stejně tak se zde prodává zboží pocházející z o b c h o d n ě politických d o v o z ů , které se muselo i m p o r t o v a t ze zahraničí, p o n ě v a d ž b y l o vázáno na d o v o z některých » t v r d ý c h « položek. V ý z n a m n ý j e také sortiment T u z c x u , který se liší od sortimentu vnitřního trhu zejména tím, že se zde prodává zboží, které není na vnitřním trhu. Zásadního v ý z n a m u j e však hospodářská prosperita státu: —• T u z e x j e z hlediska e k o n o m i c k é h o neobyčejně v ý h o d n ý . Z b o ž í se zde prodává v podstatě za m a l o o b c h o d n í c e n y v y b r a n ý c h kapitalistických zemí. T o znamená, že v těchto cenách se realizuje i zisk, který v kapitalistických státech dosahují všechny o b c h o d n í m e z i č l á n k y . D e v i z o v á stabilita, dosahovaná v T u z e x u , j e na j e d n o m z předním míst celého zahraničního obchodu. ( n ) — T u z e x p r o d u k u j e více než 30 mil. dolarů ročně a překonává částku inkasa v o l n ý c h měn, které dociluje několik j i n ý c h našich p o d n i k ů zahraničního o b c h o d u d o h r o m a d y . T u z e x p ř i t o m p r o d u k u j e d e v i z y s v y s o k o u efektivností a v ý h o d n o s t í . Proti b ě ž n é m u československému v ý v o z u j e z b o ž í realizované prostřednictvím T u z e x u d e v i z o v ě z h o d n o c e n o asi dvakrát lépe, což souvisí m i m o j i n é s tím, že realizuje z b o ž í za západoevropské m a l o obchodní c e n y , kdežto ostatní p o d n i k y zahraničního o b c h o d u realizují zboží za světové m a l o o b c h o d n í ceny. Inkasuje d e v i z y před vlastním p r o d e j e m zboží, zatímco j i n a k j e běžná platba až p o dodání zboží, případně na úvěr. O b r a t T u z e x u se opírá o textil ( 3 8 % ) , vozidla ( 3 1 % ) a p o t r a v i n y (20%). (12) T u z e x o v á hladina cenová j e stejně umělá j a k o vnitřní hladina cenová na v o l n é m d o m á c í m trhu. Ideologie tržního m e c h a n i s m u byla zavržena j a k o neslučitelná s p l á n o v i t ý m řízením, protože překračuje j e h o hranice. C e n o v ý v ý v o j b y l v y d á n na milost stranickému pokusnictví a politickému diktátu. — V rámci konsolidačných opatření z p o l o v i c e r o k u 1969 sa aj pre cenovú oblast v y t ý č i l i ú l o h y m a x i m á l n ě stabilizovat c e n o v á ú r o v e ň . V podstatě išlo o to, že přijatými r e g u l a č n ý m i opatreniami a z á k a z o m zvyšovania cien z k o n c a r. 19Ó9 se stabilizovala ú r o v e ň v e l k o o b c h o d n ý c h cien k 1.1.1969 a m a l o o b c h o d n ý c h cien k 30.v1.1969. Sprísnila sa aj cenová disciplína. (13) (10) E k o n o m i c k á revue, Praha, 19ÖÖ, č. 4, s. 159. (11) D o c . Ing. R u d o l f Z u k a l : D ů s l e d k y černých kursů čs. koruny. Plánované hospodářství, Praha, 19Ö8, č. 12, s. 74. (12) R u d é p r á v o , Praha, 20. června 1968. Zemědělské n o v i n y , 20. června 1968. (13) Michal Pavlík — Stanislav Pieš: S m ě r y a ciele razionalizácic v e l k o o b c h o d n ý c h cien a cenovej sústavy u nás. E k o n o m i c k ý časopis, S A V Bratislava, 1973, č. 7, s. 623.

41

— Z á k l a d n í zásady z d o k o n a l o v á n í systému státního řízení v oblasti cen stanovilo usnesení v l á d y Č S S R z 24. února 1972, č. 54. N a j e j i c h základě b y l připraven společně Federálním c e n o v ý m úřadem a c e n o v ý m i úřady republik soubor n o v ý c h předpisů, které p o t ř e b n o u právní f o r m o u stanoví základní principy státního řízení cen ve všech j e h o oblastech, to j e v plán o v á n í v ý v o j e , v t v o r b ě cen n o v ý c h v ý r o b k ů , v k o n t r o l e a evidenci cen a úpravě působnosti. (14) — N a o d k l o n m a l o o b c h o d n í c h cen od v e l k o o b c h o d n í c h působí v současné d o b ě i c e n o v é rozdíly (nadtržky), které v z n i k l y ž i v e l n ý m v ý v o j e m m a l o o b c h o d n í c h cen v letech 1968-1969. V r. 1972 činily cca 2 . 2 % z m a l o o b c h o d n í h o obratu příslušných organizací; j a k o složka m a l o o b c h o d n í c h cen j s o u n y n í p o d společenskou k o n t r o l o u . Jejich t v o r b u určují c e n o v é úřady a to podle usnesení předsednictva v l á d y C S S R č. 108-1971 a 109-1971. Jako systém se osvědčily při zajišťování cenové stability a při tlumení d o p a d u změn m a l o o b c h o d n í c h cen na státní rozpočet. P o z i t i v n ě o v l i v ň u j í i společensky o d ů v o d n ě n ý rozsah pružné c e n o v é p o l i t i k y v e sféře o b c h o d u . (15) M a l o o b c h o d n í ceny n e o d p o v í d a j í skutečnému v ý v o j i v ý r o b n í c h nákladů, ani situaci na trhu a n e m o h o u sledovat n a b í d k u a p o p t á v k u . Jsou to a d m i nistrativně stanovené c e n y , k j e j i c h ž o b r o v s k é m u z n e t v o ř e n í přispívají o b r o vské rozdíly z obratu, j a k o ž i inflační tendence zdražování z b o ž í nebo služeb poc! o b v y k l ý m označením ú p r a v y cen. Časté z m ě n y cen v y v o l á v a j í h r o madění zboží a nedůvěru k měně.

3. M Ě N O V É

KURSY.

Československá k o r u n a j e vnitrostátním platidlem, j e h o ž v ý v o z j e zakázán p o d l e d e v i z o v ý c h předpisů, ( i ó ) . D e v i z o v á koruna není označení úřední, n ý b r ž technický v ý r a z p r o přepočet cizí m ě n y na K č s p o m o c í úředního (oficiálního) kursu. Oficiální kurs j e dán s t a n o v e n ý m obsahem zlata československé k o r u n y v p o m ě r u ke zlatému obsahu příslušné m ě n y . Peněžní j e d n o t k o u na ú z e m í Československé republiky j e počínajíc d n e m 1. června 1953 československá (14) Hugo Kysilka: Základní úkoly státního řízení cen. Plánované hospodářství, Praha, 1974, č. 2, s. 55. K n o v ý m předpisům, nabývajícím účinnosti od 1. ledna 1974 patří: Z á k o n Č N R č. 134-1973 Sb., o působeni orgánů Č S R v oblasti cen, zákon S N R č. 133-1973 Sb., o působnosti orgánů S S R v oblasti cen. Nařízení vlády Č S S R č. 136-1973 Sb., o státním řízení v oblasti cen. Vyhláška Federálního úřadu cenového č. 137-1973 Sb., která stanoví základní pravidla pro tvorbu a kontrolu cen a nahrazuje vyhlášku Státní komise pro finance č. 47/1967 Sb., o cenách. Nařízen! vlády Č S S R £. 168/1969 Sb., o přechodném zákazu zvyšování cen, bylo zrušeno nařízením vlády Č S S R č. 136/1973 Sb. (15) Vladislav A ppi: V ý v o j a tvorba maloobchodních cen. Plánované hospodářství, Praha, 1974, č. 3, str. 25.

42

koruna (Kčs), která se rovná 0,123426 g r y z í h o zlata. (17). Jelikož zlatý obsah dolaru j e 0,888671 g r a m u r y z í h o zlata, j e k u r s o v ý p o m ě r 1 K č s k U S dolaru propočten 11a 7.20 Kčs. (18) Oficiální (paritní) kurs takto propočtený j e však nereálný, neboť československá hladina cenová není v souladu s vnitřními c e n o v ý m i hladinami ostatních států. V e l k á cenová diference m e z i československými a zahraničními v ý r o b k y a službami j e způsobena zejména odlišnou c e n o v o u t v o r b o u : — »Este v r o k u 1948 neexistovala podstatná disparita mezi v n ú t o r n ý m i a zahraničnými cenami. U ž v r. 1955 bola hladina v e l k o o b c h o d n ý c h d e n o 5 0 % a v r. 1964 o 99-4% vyssia ako hladina cien docielovaných na zahraničných trhoch. « (19) — M e c h a n i c k o u aplikací m o n o p o l u zahraničního o b c h o d u a devizového m o n o p o l u j s m e dokonale izolovali československé hospodářství od světového trhu a umožnili relativně samostatný v ý v o j našich cen od cen světových. Kurs československé k o r u n y j s m e v administrativně direktivním modelu zbavili j e h o základní e k o n o m i c k é funkce, h o d n o t o v é h o měřítka, spojujícího naši e k o n o m i k u se zahraničím. Při m ě n o v é reformě v r . 1953 byl stanoven zlatý obsah československé k o r u n y neúměrně v y s o k o a neodpovídal reálné kupní síle československé m ě n y . Kurs k o r u n y b y l tak v y t v o ř e n uměle, bez přihlédnutí k československým a zahraničním c e n o v ý m relacím. Přestože u nás existovaly o d r. 1945 silné inflační tendence, b y l o z m ě n ě n o h o d n o t o v é m ě řítko v e vnitřním hospodářství cca 1:5, zatímco v e vztahu k zahraničí b y l p o m ě r 1 : 7 . P r o v e d l i j s m e tedy vůči zahraničí podstatné zhodnocení československé k o r u n y , ačkoliv e k o n o m i c k ý správný postup měl b ý t právě opačný. D o š l o tedy k podstatnému zvýšení kursu Kčs vůči zahraničním m ě n á m , které n e o d p o v í d a l o reálným h o d n o t o v ý m v z t a h ů m . — T o se samozřejmě muselo projevit v e všech e k o n o m i c k ý c h i vztazích s cizími státy. T é m ě ř při každé o b c h o d n í transakci sc v z n i k a l y značné rozdíly mezi vnitřními a zahraničními cenami, j e d n a k československým o d l i š n ý m c e n o v ý m v ý v o j e m , j e d n a k

kulturních zahraničím způsobené nereálným

(16) Zákon, z 21. prosince 1970, č. 142 Sb., o devizovém hospodářství, §, 12. Vyhláška C ministerstva financí a federálního ministerstva zahraničního obchodu z 22. prosince 1970, č. 143 Sb., kterou se provádí zákon o devizovém hospodářství. Účinnost od 1. ledna 1971. Z á k o n z 22. prosince 1953, č. 107 Sb., o d e v i z o v é m hospodářství, ve znění zákona č. 64/1958 a vyhlášky ministerstva financí z I I . prosince 1958, £. 80 Sb., §§ 3, 6, byl zrušen. (17) Z á k o n z 30. května 1953, č. 41 Sb., o peněžní reformě, v e znění zákonného opatření z 10. března 1961, č. 25 Sb. (18) Vyhláška ministra financí z 15. listopadu 1954, č. 230 Ú ř . listu. Z á k o n z 21. prosince 1970, £. 144 Sb., o Státní bance československé, nabyí účinnosti dncni i . ledna 1971, stanoví zejména: S B Č S - § 3 b) na pokladě stanoveném zákonem určuje poměr československé k o r u n y k cizím měnám, a stanoví ceny zlata v bankovních operacích s cizinou, k) plní funkce v devizové oblasti podle předpisů o devizovém hospodářství. Zrušen byl zákon z 10. listopadu 1965, č. 11 7 Sb., o S B Č S , k t e r ý m b y l zrušen zákon z 9. března 1950, č. 31 Sb., podle něho S B Č S v y d á v á kursovní lístek, vyjadřující p o m ě r y zlatých obsahů m i n . (19) Plánované hospodářství, Praha, 1967, č. 1 1 , s. 11.

43

kursem k o r u n y . R o z d í l y b y l y v y r o v n á v á n y státním rozpočtem. Ž e n i k d y nešlo o malé částky, to například dokazují v ý s l e d k y za r o k 1967, k d y dotace ze státního rozpočtu na zahraniční obchodní operace činily 5.287 milionů Kčs. — Nereálně stanovený kurs k o r u n y měl však velmi brzy negativní důsledky, které se veřejnosti bezprostředně d o t ý k a l y u tzv. neobchodních platů. U značné části těchto platebních titulů dochází totiž ke srovnání československé a zahraniční maloobchodní cenové hladiny a tyto platy se dotýkají především s o u k r o m ý c h osob. Jde zejména o zahraniční cestovní ruch, zahraniční honoráře, úspory dědictví, clary apod. V z h l e d e m k v y s o k o stanovenému kursu Kčs dostal příjemce těchto platů u nás v korunách m n o h e m méně než odpovídalo hodnotě, která byla poukázána ze zahraničí. R o s t o u c í zahraniční cestovní ruch a zvýšené kulturní styky s cizími zeměmi si brzy v y n u tily řešení této rozdílnosti. — Proto od i. července 1957 byly u v y b r a n ý c h neobchodních platů zavedeny příplatky ke kursům kapitalistických měn a Jugoslávie. Současně byl zřízen T u z e x , podnik zahraničního obchodu, pro prodej zboží v drobném. Ú č e l e m o b o u opatření bylo odstranit chybu, k níž došlo v r. 1953, k d y ž byl stanoven kurs k o r u n y nereálně v y s o k o . (20) Československo m á řadu d e v i z o v ý c h kursů, které slouží k v ý m ě n ě cizích valut a podle dostupných (často nepublikovaných) opatření se v y víjely takto: 1. Úřední (paritní) kurs, který byl zaveden p o m ě n o v é reformě z 1. června 1953. činil za i U S dolar 7,20 Kčs. (18). 1974: Kursovní lístek Státní banky československé, od 1. do 30. září 1974, za i U S dolar: nákup 5.70 Kčs. prodej 6.00 Kčs. (21). r.ooo ital. lir. 8,91 8.99 100 rak. šil. 31-54 31.86 2. Neobchodní kurs, který byl zaveden p o zřízení p o d n i k u zahraničního obchodu T u z e x od 1. července 1957 a od 1. května 19Ó6 upraven opatřením ministerstva fmancítak, žc byla zrušena maximální hranice přídělu t u z e x o v ý c h poukázek 25.000 T - K č s . Při v ý m ě n ě zahraničních kapitalistických platidel při' úhradě z ciziny z určitých neobchodních titulů (dědictví, v ý ž i v n é , d ů c h o d y atd.) a při neturistických cestách se obdrží 1 0 0 % bonifikace k úředn í m u kursu, takže 1 U S dolar činil 14.40 Kčs. (22). (20) R u d o l f Z u k a l : Důsledky černých kursů čs. koruny. Plánované č. 12, s. 72-73. (21) Hospodářské noviny, Praha, 1974, záři. (22) Finance a úvčr, Praha, 1967, č. 9, str. 601; č. u . , str. 765.

44

hospodářství, Praha, 1968,

1974 : Podle kursovního lístku Státní banky československé by to melo být za i U S dolar ir.40 Kčs, nedošlo-li ke změně 100% bonifikace. 3. Turistický kurs, který byl zaveden od 1. ledna 19Ó5. Při výměně zahraničních platidel kapitalistických při úhradě z ciziny u turistických cost činila bonifikace 125%, takže zde byl poměr 1 U S dolar za 16.20 Kčs, rcsp. 16.08 Kčs. (23). 1974: Podle zahraničních zpráv (24) byla bonifikace snížena na 7 5 % příplatku, takže i U S dolar činí 9,97 Kčs, od 1. ledna 1973, kdy byla také zvýšena povinná výměna za každý den pobytu na U S dolaru 7.00 s bonifikací 7 5 % (1957-3 dolary, 1965-4 dolary, 1970-5 dolarů), 4. Prodejní kurs, který zavedla Státní banka československá. Při nákupu dolarů pro soukromé cesty turistické do zahraničí činí přirážka 1 2 5 % k úřednímu (paritnímu) kursu, k níž se vybírá 1 2 5 % další přirážky jako správní poplatek ze součtu oficiálního kursu a přirážky, takže jde o zvýšení 400% čili pateronásobek úředního kursu. O d 1. června 1953 1 U S dolar se prodával za 36.80 Kčs. (25). 1974: Státní banka československá prodává 1 U S dolar za 22,80 Kčs (23 Kčs), to je 400% oficiálního (paritního) kursu. 5. Zvláštní kursy jsou stanoveny pro zvláštní účely, j a k o úřední cesty do zahraničí nebo pro zvláštní obchodní jednání při v ý v o z u , pro nějž jsou příznačné náklady, které vyplynuly z poslechů úpravy velkoobchodních cen: - Všeobecně se přešlo na tvorbu cen, která má svůj základ v reprodukčních nákladech ceny devizy, ta stojí na bázi zhruba 30 Kčs za dolar. Máme však velkou škálu vývozního zboží, které reprodukujeme značně nevýhodně. Zadržte export zboží, které reprodukuje dolar za 85 Kčs. (26). Systém příplatků k oficiálnímu kursu koruny, jehož cílem bylo přiblížit československou maloobchodní cenovou hladinu k maloobchodním c e n o v ý m hladinám kapitalistických států, j e ve skutečnosti přiznáním ncreálnosti kursu koruny. Příplatky vytvářejí totiž kurs Kčs, který je podstatně nižší než kurs oficiální. Je to nepřímá vnitřní devalvace koruny (20). N o v á úprava devizových kursů měla být reakcí na devalvaci amerického dolaru, o níž bylo prohlášeno: (23) Plánované hospodářství. Praha, 1968, č. 12. str. 75. (24) Frankfurter Allgemeine Zeitung, 7. II. 1974. Americké listy, 15. března 1974, s. 2. Katolík, Chicago, 1. II. 1974, 15. II. 1974, 22. II. 1974, 3. IV. 1974. (25) R u d é právo, Praha, 30. září 19Ö9. (26) Lidová demokracie, Praha, 19. července 19(18.

45

Zrušení směnitelnosti amerického dolaru za zlato z. 15 srpna 1971 představuje nejhlubší zásah do m ě n o v é h o systému kapitalistického světa, v y t v o ř e ného v r. 1944 d o h o d o u v B r e t t o n W o o d s , v n ě m ž dolar v á z a n ý na zlato tvořil základní a rezervní m ě n u (27). T y t o de facto devalvace, revaluace n e b o z m ě n y d e v i z o v ý c h kursů, v e d o u c í ke z m ě n ě nebo tvořící de facto z m ě n u oficiální ceny zlata, b y l y v e S p o j e n ý c h státech uskutečněny hodně o p o ž d ě n o u právní formalizací, u z á k o n ě n o u K o n g r e s e m a podepsanou presidentem N i x o n e m 3. dubna 1972, která z m ě nila » ú ř e d n í « p o m ě r zlatého dolaru z 35 na 38 dolarů za unci a tak devalv o v a l a dolar v » ú ř e d n í « ceně zlata o 7 . 8 9 % (28). U S A snížily úřední cenu dolaru - provedly devalvaci, a to b ě h e m 14 měsíců dvakrát (druhá z 13. dubna 1973: 1 0 % ) - c e l k e m 1 7 . 1 % . U nás podle z á k o n n é ú p r a v y z r. 1953 1 Kčs má 0.123426 g zlata, a m e r i c k ý dolar má n y n í 0.73666 g r a m ů zlata (29). R u s k ý rubl m á úředně dále 0,987 412 g r a m ů zlata a podle k u r s o v n í h o lístku Státní b a n k y československé měl v září 1974 h o d n o t u 8 K č s (21). Je p r o t o směnitelný j e n při v z á j e m n é m v y ú č t o v á n í mezi státy R a d y v z á j e m né hospodářské p o m o c i , kde v p r v n í m r o k u činnosti M e z i n á r o d n í b a n k y hospodářské spolupráce (1964) transakce dosáhly 35 miliard rublů (30). N o v á úprava d e v i z o v ý c h kursů rozšířila a prohloubila propast mezi n a d h o d n o c e n í m nesměnitelné Kčs a p o d h o d n o c e n í m směnitelných cizích měn, nebol! snížila d e v i z o v é příplatky místo snížení obsahu zlata Kčs. Ztížila zejména turistický ruch, neboť turista v Československu se dostal do nůžek, j e j i c h ž j e d n o rameno j e snížení bonifikací o 5 0 % (ze 125 11a 75) a druhé r a m e n o j e zvýšení cen u b y t o v á n í a stravování v hotelích o 5 0 % o d 1. dubna 1973 ( 3 i ) Československo uplatňuje proti S p o j e n ý m státům nárok na v y d á n í 18.433,4735 k g (18 tun) zlata nalezeného p o skončení v á l k y v N ě m e c k u (32). Spojené státy americké uplatňují protinárok na náhradu znárodněného m a j e t k u p o d l e zákona z r. 1949 (33), na základě n ě h o ž byla prostřednictvím Foreign C l a i m s Settlement C o m m i s s i o n uhrazena nepatrná částka asi 4 % . N a IÓ. zasedání delegací Č S S R a U S A v Praze 10. června 1974, j e d n a j í c í m o otázkách spojených s vyřešením m a j e t k o - p r á v n í c h a finančních záleži(27) R u d é právo, Praha. 19. srpna 1971. (28) Charles E v a n : Protection o f Value in Era o f Transformation o f Legal Concepts and N e w D o m c s t i c Intcniational Groupings R e p r i n t from 1971/72 Proceedings and C o m m i t t e e Reports o f American B r a n c h o f International L a w Association, p. 14. (29) R u d é právo, Praha, 17. března 1973. (30) Pravda, Bratislava, 22. IV. 1970. (3rj Hospodářské noviny, Praha, 13. dubna 1973. (32) Práce, Praha, 9. listopadu 1968. (33) International Claims Settlement A c t , Public L a w 85-605.

tostí mezi Č e s k o s l o v e n s k e m a U S A došlo k uzavření d o h o d y (34). Finanční v ý b o r Senátu U S A zamítl však j a k o n e v ý h o d n ý předložený návrh na uzavření d o h o d y , neboť zlato v h o d n o t ě 72.5 mil. dolarů m ě l o b ý t v y d á n o hned a náhrada činící 4 0 % h o d n o t y znárodněného majetku v e výši r o v n ě ž 72.5 mil. dolarů měla b ý t vyplacena 2.Ó30 A m e r i č a n ů m za 12 let. Č e s k o s l o v e n s k o b y tudíž nemusilo platit nic, k d y b y k náhradě za znárodněný majetek p o užilo úroků ze v k l a d u za zlato (35).

4. Ttizcxová

koruna.

H l a v n í m d ů v o d e m zřízení p o d n i k u zahraničního o b c h o d u T u z e x v r. 1957 byla snaha získat zahraniční » tvrdé « valuty. K t o m u cíli slouží zejména t u z e x o v é p o u k á z k y ( T u z e x Express Vouchors), které za oficiální (paritní) kurs v nominální h o d n o t ě 10, 20, 50 dolarů lze nakoupit u zástupců T u z e x u v zahraničí nebo v d o m á c í c h p r o v o z o v n á c h . T u z e x o v o u p o u k á z k u lze v domácích p r o v o z o v n á c h T u z e x u nebo u Živnostenské banky v Praze (36) v y m ě n i t za k u p o n y (bony), za něž pak lze k o u p i t zboží v prodejnách T u z e x u , nebo za p o u k á z k y na benzin, k t e r ý lze k o u p i t v Čerpacích stanicích. Z a cizí (kapitalistickou) m ě n u v ú ř e d n í m (paritním) kursu lze také v cizině zakoupit z b o ž í p o d l e k a t a l o g u T u z e x u , zejména, standardní balíky potravin, nebo jiné zboží spotřeby k r á t k o d o b é (látky, šatstvo) nebo d l o u h o d o b é (domácí zažízení, stavební materiál, auta) a poslat potvrzení o b d a r o v a n é m u . Inflační zvýšení t u z e x o v é hladiny c e n o v é n e j m é n ě o j e d n u třetinu j e patrno zejména u p r ů m ě r n ý c h cen m a l é h o a u t o m o b i l u Škoda, který v r. 1:970 stál asi r.500 dolarů a v r. 1974 2.500 dolarů. T u z e x o v á p o u k á z k a platí j e d e n rok, není však v o l n ě převoditelná a nelze j i použít k placení j i n ý c h v ý l o h , zejména v hotelích n e b o restauracích. T u z e x u ž s v o u existencí v y t v o ř i l p o d m í n k y pro černý o b c h o d s t u z e x o v ý m i p o u k á z k a m i n e b o s t u z e x o v ý m i b o n y . D ů v o d y použité před devalvací a m e r i c k é h o dolaru platí dále, neboť p o devalvaci dolaru v p o m ě r u k e koruně více než o i/ó c e n o v á hladina T u z e x u stoupla více než o 1/3, takže rozdílnost c e n o v ý c h hladin se přiostřila: Odlišnost c e n o v é hladiny v T u z e x u o d vnitřních cen musí nutně vést k prodeji t u z e x o v ý c h p o u k á z e k za k o r u n y . Průměrná černá cena k o r u n o v é t u z e x o v é p o u k á z k y se ustálila na 5 Kčs, c o ž o d p o v í d á zhruba relaci 1 U S dolar za 36 Kčs. T e n t o černý kurs se ustálil na uvedené výši proto, žc ještě (34) R u d é p r á v o , Praha, n . června 1974. (35) T h e Sunday Star-Ledger, W a s h i n g t o n , (36) Vyhláška ministerstva financí z 2. srpna národní podnik, v činnosti v nezměněné k o v n í službu pro soukromou zahraniční

D . C . , September 15, 1974. 1956, č. 3<3Sb., kterou se ponechává Živnostenská banka, f o r m e j a k o peněžní ústav se zvláštním zaměřením 11a banklientelu.

47

v teto relaci se vyplatí nakupovat v T u z e x u zboží, k d e odlišnost o b o u cen o v ý c h hladin j e nejvyšší (tuzexová a vnitřní cenová hladina) a že j e zde m o ž n o koupit některé luxusní zboží, j e ž na vnitřním trhu neexistuje. N a stejné ú r o v n i j a k o u t u z e x o v ý c h poukázek se p o h y b u j e černý kurs československé k o r u n y v zahraničí, to j e na úrovni i U S dolar za asi 40 Kčs. I tímto č e r n ý m kursem se argumentuje při důkazech, že kurs Kčs j e asi pětkrát nadhodnocen. Z a p o m í n á se však na to, že kurs m ě n y j e v zahraničí nesměnitelný (37). - Jeden z hlavních argumentů při zavádění m o n o p o l u zahraničního o b c h o d u byl, že m o n o p o l nás má chránit před živelností kapitalistických trhů. T e n t o m o n o p o l však v ě d o m ě narušuje T u z e x . U v n i t ř československého hospodářství necháváme působit zvláštní f o r m u platidel (tuzexové k o r u n y ) a odlišné ceny (tuzexové ceny). N a věci nic nemění, že použití těchto platidel j e omezeno j e n 11a tuzexové prodejny (20). T u z e x o v á koruna v y p l ý v á ze skutečné h o d n o t y bonů T u z e x , které se dostanou za Vouchers znějící na j m é n o a cizí valutu u Živnostenské b a n k y v Praze nebo v prodejnách T u z e x u (dříve v p o m ě r u 1 U S dolar za 7.15 bonu, nyní za 5,50-5.75 bonu). T u z e x o v á koruna slouží k v y r o v n á n í československé hladiny cenové se světovou úrovní cen a není proto shodná s v n i trostátní m ě n o v o u j e d n o t k o u k o r u n y : Zřízením T u z e x u dochází k určitému narušení d e v i z o v é h o m o n o p o l u , v y t v á ř í se zvláštní měnová enkláva. Je to proto, že unvitř svého řízeného hospodářství a řízených cen ponechává stát jiné, odlišné o d m a l o o b c h o d n í c h cen. (38). Narušování devizového m o n o p o l u b y l o v ý s a d o u T u z e x u j e n do té d o b y , než se rozšířil o b c h o d s poukázkami či b o n y T u z e x u . D e v i z o v á prémie, která má sloužit ke zvýšení nákupu zboží v d r o b n é m v prodejnách T u z e x u , svádí k porušování devizového m o n o p o l u tak, že j e mocnější než trestní sankce: Cena tuzexové k o r u n y se v průběhu d o b y ustálila na pětinásobku své oficiální h o d n o t y . (20, str. 74). Podle dalších doznání sc černý kurs dolaru v r. 1968 p o h y b o v a l od 36 Kčs v ý š e (20 .str. 79) a tuzexová kuruna byla pětkrát až šestkrát vyšší (39). V r. 1970 se za 1 U S dolar platilo až 80 Kčs. D e v a l v a c e dolaru neměla v l i v u na černý kurs, který se dále p o h y b o v a l od 36 Kčs výše za 1 U S dolar a činil více než šesteronásobek j a k u dolaru tak u tuzexevé k o r u n y .

(37) Ekonomická revue, Praha, 1966, i. 4. (3tí) Politická ekonomie, Praha, 1967, i . 6, s. 544. (39) Plánované hospodářství, Praha, 1968, ř. 12, s. 79, Pravda, Bratislava, 7. července 1967. Mladá fronta, Praha, 31, řijna 1969.

48

Societas leonina se osvědčuje zvláště v m ě n o v ý c h transakcích, k d e socialistickému státu připadá lví podíl, Nereálnost československé m ě n y prokazuje prodejní kurs Státní b a n k y československé, která prodává zahraničním turistům v o m e z e n é m počtu i U S dolar za 33 Kčs s přirážkou 4 0 0 % k ú ř e d n í m u kursu. Z e skutečné h o d n o t y cizí m ě n y připadá v p r o d e j n í m kursu na občana i/5 a na stát 4/5, v n e o b c h o d n í m kursu na občana 2/5 a na stát 3/5, v turistickém kursu na občana p o d 2/5 a na stát nad 3/5. Při přev o d u cizí m ě n y na t u z e x o v é p o u k á z k y (bony) se podíl na občana připadající zmenšuje na 1 /3 a u státu z v y š u j e na 2/3, neboť stát v obchodě, realizuje ještě zisk ze zvýšené cenové hladiny T u z e x u .

5. Převody

majetku

T u z e x slouží také k p ř e v o d ů m m a j e t k u z ciziny do Československa. Z počátku se však n e m o h l plně uplatnit, neboť n e b y l y stejně h o n o r o v á n y všechny platy v m ě n á c h kapitalistických států pocházející od d e v i z o v ý c h cizozemců v e prospěch d e v i z o v ý c h tuzemců. T a k zejména částky došlé do československa na základě neobchodních platů b y l y h o n o r o v á n y txv/.cx o v ý m i p o u k a z y j e n d o určitého limitu: Ú h r a d y z realizace nemovitostí, cenných papírů a jejich výnosů, penze, v ý ž i v n é , autorské a j i n é honoráře, dědictví (kromě U S A a K a n a d y ) , j s o u propláceny v p o m ě r u 4 0 % došlých částek v odběrních poukazech p o d n i k u zahraničního o b c h o d u T u z e x až do v ý š e 25,000 Kčs a zbývajících 6 0 % v K č s se 1 0 0 % příplatkem. N a p r o t i t o m u (od x. září 19Ó3) úhrady z dědictví a o d kazy z U S A a K a n a d y , v k l a d y u zahraničních peněžních ústavů sjednané s p o d m í n k o u , že při úmrtí vkladatele bude v k l a d vyplácet) určité osobě, která b y l a v pojistce pojistníkem p ř í m o j m e n o v i t ě uvedena, úspory reemigrantů a p r a c o v n í k ů v zahraničí a dary se proplácejí bez omezení v plné hodnotě za odběrní p o u k a z y p o d n i k u zahraničního o b c h o d u T u z e x . B y l y a j s o u časté případy, že českoslovenští občané žádají svého p l n o m o c n í k a v cizině, a b y j i m dědictví b y l o poukázáno j a k o dar prostřednictvím zahraničních zástupců T u z e x u , čímž naše devizové hospodářství j e o c h u z o váno o částky rovnající se 1 2 % p r o v i z e zahraničních zástupců T u z e x u z každého dědictví (40). O m e z e n í T u z e x u a v ý m ě n a cizích peněz z neobchodních titulů (platů) za t u z e x o v é p o u k á z k y byla n o v ě upravena takto: -

Ú h r a d y z neobchodních titulů, odpočtené československými

peněžními

{40) Finance a úvěr, Praha, 1967, č. 9, str. 601.

49

ú s t a v y , počínajíc i . k v ě t n e m 1966 se ve všech kapitalistických relacích h o norují plně (100%) t u z e x o v ý m i poukázkami. D o s a v a d n í maximální hranice přídělu t u z e x o v ý c h poukázek 25.000 T - K č s byla zrušena. (22, 41). T u z e x slouží zejména k převádění pozůstalostí z ciziny do Československa. Podle zmocnění zákona m ů ž e ministerstvo financí v d o h o d ě s ministerstvem spravedlnosti p o s k y t n o u t osvobození o d p o p l a t k u nebo p o s k y t n o u t ú l e v y . Podle ustanovení prováděcí v y h l á š k y o osvobození od notářského poplatku, která j e však k d y k o l i v odvolatelná správním úřadem, který j i v y d a l (43), platí v t o m t o směru toto ustanovení: a) B y l - l i zůstavitel v době své smrti československým státním o b č a n e m , v y b í r á se poplatek z veškerého j e h o m o v i t é h o majetku, i k d y ž j e majatek v cizině. N c b y l - l i zůstavitel v době své smrti československým státním občan e m , v y b í r á se poplatek z j e h o m o v i t é h o majetku, p o k u d j e v tuzemsku. (§ 8, odst. 4) b) O d poplatku j s o u o s v o b o z e n y cizozemské peníze a platební d o k u m e n t y znějící na cizí měnu, p o k u d j s o u d a r o v á n y do tuzemska a j s o u p r o pláceny prostřednictvím podniku zahraničního o b c h o d u T u z e x nebo v československých korunách se stanoveným příplatkem k oficiálnímu kursu (§ 17). T u z e x slouží dále k převádění j i n é h o majetku z ciziny do Československa podle k d y k o l i v odvolatelných Směrnic Federálního ministerstva f i nancí z 28. dubna 1972 (44), které stanoví v § 2: x) O d b ě r n í p o u k a z y p o d n i k u zahraničního o b c h o d u T u z e x se p o s k y tují d e v i z o v ý m t u z e m c ů m - f y z i c k ý m osobám za devizy nesocialistického státu a SFRJ (Jugoslávie), došlé: - z úspor platů, m e z d , diet, - z honorářů, z úspor honorářů, z palmáre, j a k o ž i z cen získaných v zahraničních soutěžích, - z důchodů, penzí, rent, v ý ž i v n é h o , p o d p o r a j i n ý c h platů sociální p o v a h y , - z dědictví, testamentárních odkazů a přijatých darů, - z v ý n o s u m a j e t k u v zahraničí, zejména z nájemného a pachtovného, ze zahraničního n e m o v i t é h o majetku d e v i z o v ý c h tuzemců, z ú r o k ů z v k l a d ů v zahraničí, z úroků a dividend ze zahraničních cenných papírů, (4.1) Finance a úvěr, Praha, 1967, č. 11, s. 765. (42) Z á k o n z 3r. ledna 1964, č. 24 Sb., o notářských poplatcích, § 36, odst. 3. (43) Vyhláška ministerstva financí z i r . února 19Ö4, č. 25 Sb., k provedení zákona o notářských poplatcích, § 8, odst. 4, § 17. v e znění vyhlášky ministerstva financí SSIV z 9. června 1972, č. 34 Sb. (44) Směrnice Federálního ministerstva financí o poskytováni odběrních poukazů podniku zahraničního obchodu T u z e x u některých platů ze zahranič! v neobchodní oblasti. Směrnice byly registrovány ve Sbírce zákonů Č S S R z 16. V . 1972, s. 205, publikovány však b y l y ve Finančním zpravodaji ministerstva financí, 1972, č. 5, který j e těžce dostupný.

50

- z prodeje m a j e t k u , z v ý p l a t vkladů, - z úspor repatriantů a reemigrantů, - z o d š k o d n é h o za persekuci, - z v ý p l a t pojištění na ž i v o t či na d ů c h o d a z v ý p l a t z ú r a z o v é h o pojištění, - z náhrad z j i n ý c h pojistných s m l u v uzavřených p ř í m o se zahraniční p o j i š ť o v n o u v souladu s p l a t n ý m i d e v i z o v ý m i předpisy, - z úhrad f y z i c k ý m o s o b á m (které nejsou v p r a c o v n í m p o m ě r u ke správě hřbitova či příslušnému p o d n i k u ) za udržování hrobů. 2) O d b ě r n í p o u k a z y p o d n i k u zahraničního o b c h o d u T u z e x se p o skytují d e v i z o v ý m t u z e m c ů m - f y z i c k ý m o s o b á m za v a l u t y ncsocialistických států a S F R J a za zlato při plnění nabídkové povinnosti podle § 15/r/b zákona č. 142/1970 o d e v i z o v é m hospodářství. 3) D e v i z o v ý m c i z o z e m c ů m se p o s k y t u j í na j e j i c h přání odběrní p o u k a z y p o d n i k u zahraničního o b c h o d u T u z e x za d e v i z y či valuty ncsocialistických států a S F R J n e b o za zlato, které Státní banka československá nakupuje. Spisovatelé a umělci sc však musí dělit se státem o honoráře, neboť z autorských o d m ě n p l y n o u c í c h č e s k o s l o v e n s k ý m o b č a n ů m ze zahraničí se o d v á d í k u l t u r n í m f o n d ů m příspěvek v e v ý š i 4 0 % h ubě o d m ě n y (45). D ů c h o d y a penze se týkají j e n d ů c h o d c ů jsoucích v Č e s k o s l o v e n s k u a j e j i c h n á r o k ů podle cizozemského pojištění. Českoslovenští občané j s o u c í legálně v cizině mají nárok 11a přiznání důchodu podle československého sociálního zabezpečení, jestli splní p o d m í n k y n á r o k u (dosažení v ě k u 60 nebo 65 let a délku d o b y zaměstnání 25 nebo 10 let) v době trvání zaměstnání nebo nejdéle do d v o u let p o skončení zaměstnání v Československu. N á r o k na v ý p l a t u přiznaného d ů c h o d u d o ciziny m a j í j e n podle mezistátní s m l o u v y vylučující zákaz v ý p l a t y podle zákona o sociálním zabezpečení (46). Č e s k o slovenští občané, kteří j s o u v cizině legálně déle než d v a r o k y , p r o m l č í s v ů j nárok na d ů c h o d přes opačné ustanovení zákona (§ 62), a kteří j s o u v cizině ilegálně j s o u z československého sociálního pojištění v y l o u č e n i podle zvláštního ustanovení zákona (47).

(+5) N a ř í z e n í Č S P L z 28. února 1973, č. 20 Sb., k t e r ý m se m í n í a d o p l ň u j e vládní nařízení Č S R č. 159/ 19Ö9 Sb., o k u l t u r n í c h f o n d e c h , § 14/2. (46) Z á k o n z 4. č e r v n a 1964, č. 101 Sb., o sociálním zabezpečení, v e znění v y h l á š k y č. 5/1972 Sb. , § § 1 1 , 12, óo, 62. D o h o d a m e z i Č S S R a U S A z 20. června 19Ö8 o v ý p l a t ě d ů c h o d ů . A l o i s R o z e h n a l : V z á j e m n o s t v d ů c h o d o v é m pojištění. N o v ý d o m o v , T o r o n t o , C a n a d a , 28. č e r v e n c e 1973. (47) Z á k o n z 18. prosince 19Ö9, č. 161 S b . , o n ě k t e r ý c h důsledcích n e o p r á v n ě n é h o p o b y t u p r a c o v n í k ů v cizině.

51

6. Zánik

Tuzexu?

T u z e x j e kapitalistickým optřením v socialistickém řádu; má přednosti hospodářské, neboť opatřuje cizí valuty, ale zároveň působí š k o d y v oblasti politické a mravní. Z ř í z e n í m T u z e x u se porušuje socialistická zásada: K a ž d é m u p o d l e j e h o zásluh. Sebelepší pracovník, p o k u d n e m á m o ž n o s t si opatřit cizí v a l u t y , nemůže j í t nakupovat do T u z e x u . T u z e x má celou řadu dalších n e p ř í z n i v ý c h důsledků: T í m , že j s m e u nás připustili dvě naprosto rozdílné cenové hladiny, tím j s m e a u t o m a t i c k y v y t v o ř i l i ž i v n o u půdu pro spekulaci, pro černý trh. O b j e k tivní z á k o n y trhu, v y u ž í v a j í c í n a b í d k y a p o p t á v k y a cenové rozdílnosti, nutně v e d o u k tomu, že dochází k nelegálnímu o b c h o d u t u z e x o v ý m i p o u k á z k a m i . T u z e x o v é p o u k á z k y v z b u z u j í nedůvěru ve stabilitu naší m ě n y . Lidé, kteří neznají u v e d e n o u problematiku, rozeznávají » t v r d o u « (tuzexov o u ) a » m ě k k o u « (vnitřní) korunu. Značná část r ů z n ý c h m e l o u c h ů se platí v t u z e x o v ý c h korunách, aby se rychleji docílilo žádaného výsledku. T u z e x názorně ukazuje nedostatek sortimentu zboží na vnitřním trhu. M á rovněž negativní vliv v oblasti morální. V mnoha případech vede ke šmelině a příživnictví. V e ř e j n o s t zná dobře v ý r a z » tuzexdáma«, což není nic j i n é h o než označení prostitutky. (20, str. 75). T í m o v š e m nesrovnalosti na úseku československé k o r u n y nejsou v y č e r p á n y . Existuje ještě černý kurs k o r u n y , který v y p l ý v á z nelegálních nák u p ů valut za k o r u n y j a k v Československu tak v zahraničí. D ů v o d y těchto nelegálních transakcí se odvolávají na praksi Státní b a n k y československé: Nedostatečné příděly zahraničních platidel a j e j i c h v y s o k á cena u m o ž ň u j í rozsáhlý černý o b c h o d s Kčs. Č s . občan, který odjíždí do zahraničí nedostatečně finančně v y b a v e n , snaží se opatřit valuty za každou cenu. Pokouší se j e n a k o u p i t o d zahraničních návštěvníků a j e ochoten zaplatit nejméně o 4 0 0 % více než činí oficiální kurs, p o n ě v a d ž za stejnou cenu b y m u j e p r o dala banka, k d y b y měl p o v o l e n í . T a k o v ý t o nelegální prodej valut j e pro zahraničního turistu n e o b y č e j n ě v ý h o d n ý , neboť v e směnárně b y dostal pouze 1 2 5 % příplatek (nyní j e n 7 5 % ) a zde se m u nabízí příplatek 4 0 0 % . A nemusí v y m ě ň o v a t v a l u t y v T u z e x u , prodávat t u z e x o v é p o u k á z k y a tak získávat bonifikaci. (20, str. 76). Č e r n ý o b c h o d s cizími valutami nebo s p o u k á z k a m i T u z e x u j e tak s v ů d n ý , že n e d o v e d o u o d něj odradit ani v y s o k é trestní sazby podle trestního zákona (48). O h r o ž e n í d e v i z o v é h o hospodářství (§ 146) se trestá odnětím s v o b o d y 11a tři, případně šest let, příživnictví (§ 203) až na tři leta. Odsuzující (+8) Trestní zákon z 29. listopadu 196t, č. 140 Sb., ve znění vyhlášky předsednictva Federálního shromáždění ř. 113/1973 Sb., §§ 146, 203.

52

rozsudky těchto sazeb plně používají, j a k prokazují zprávy československého tisku z počátku r o k u 1974, (49), ale přes to se nepodařilo v y v r á t i t starou stížnost: - O b y v a t e l s t v o znepokojené p o k l e s e m kupní síly k o r u n y se snaží co nejrychleji z b a v o v a t s v ý c h peněz, k u p o v a t všechno, co j e 11a trhu k dostání. Rozrůstá se spekulace s n e d o s t a t k o v ý m z b o ž í m , podplácení lidí, kteří s n í m manipulují, k v e t e černý o b c h o d se zahraničními penězi,, o nichž se lidé d o m n í vají, že n e b u d o u tak ztrácet na hodnotě j a k o naše koruna (50). - Jak odstranit t u z e x o v ý kurs k o r u n y ? M n o h o lidí se d o m n í v á , že nejjednodušším způsobem b y b y l o zrušení T u z e x u . C o b y to však mělo za následek. P o k u d b u d o u existovat tak velké cenové rozdíly mezi zahraniční a vnitřní československou c e n o v o u hladinou, potud b u d o u existovat d ů v o d y v y u ž í v a t c e n o v é h o rozdílu. K d y ž nebude existovat T u z e x , bude se toto zboží převážet přes hranice v m n o h e m větším rozsahu než dosud a stát nebude mít ani ty valuty, které v e l m i efektivně v T u z e x u získává. K d y b y c h o m zvýšili ceny v T u z e x u , zmizel b y d ů v o d zde nakupovat. Z b o ž í b y b y l o v zahraničí lacinější a tam b y se především nakupovalo a v o z i l o k nám. Z d e p o m ů ž e j e n o m e k o n o m i c k é řešení. K poklesu t u z e x o v é h o kursu k o r u n y může vést p o u z e snížení vnitřních cen m a l o o b c h o d n í c h u těch druhů zboží, kde rozdílnost proti cenám T u z e x u j e nejvyšší. (20, str. 78). Pověsti o zrušení T u z e x u z n o v u v y p u k l y na sklonku r. 1973 a b y l y opět v y v r á c e n y československým tiskem: - » F á m y o zrušení T u z e x u j s o u nesmyslné. K d y ž n ě k d o stojí před tuzexov ý m i o b c h o d y frontu, n u nechť si j i stojí. T u z e x a vše, co z j e h o existence v y p l ý v á , j e k o m p l e x složitých otázek. A l e byť b y j e d n o u v budoucnosti přišla na řadu otázka, zda T u z e x či ne - o j e j í existenci nebude nikdy r o z h o dovat šeptanda a zahraniční propaganda, ale náš stát« (51), Stát však t y j e z cizích valut, které m u přináší T u z e x , a proto j e j nemůže zrušit. T u z e x j e tak m o c n ý , že si v y t v o ř i l d r u h o u měnu, ale T u z e x j e nutný, i k d y ž prodej v n ě m j e n e m r a v n ý . I k d y b y j e j stát zrušil, tento prodej b y šel dále i b e z T u z e x u . Jen stát b y přišel o desítky milionů cizích valut, které j s o u v ý s l e d k e m r ů z n ý c h c e n o v ý c h hladin. A t y nelze řešit p o l i t i c k y , n ý b r ž j e n hospodářsky. Hospodářství není však j e n o t á z k o u h m o t n o u , n ý b r ž p o v ý t c e m r a v n í - j a k o j e v e s v é m závěru i T u z e x .

(+9) R u d é právo, Praha, z 31. ledna 1974, Krajský soud Ústí, n. L., 6 let. R u d é právo, Praha, z 23. března 1974, Okresní soud Most, 7 let i za p o d v o d . (50) R u d é právo, Praha, 9. září 1969. (51) R u d é právo, Praha, 12. prosince 1973. N o v ý d o m o v , T o r o n t o , Canada, 16. února 1974: Poslat nebo neposlat? Luděk Pacbman v úvaze o balíčku T u z e x u dává přednost c h u d ý m příbuzným před státním vydíráním.

53

JIŘÍ

VESELÝ

DUCH NAD

HMOTOU

Cestou moderní parapsychologie

I.

Úvodem.

Je historicky dokázáno, že j i ž předchůdce historického člověka věřil v p o s m r t n ý život. Jiří N e ú s t u p n ý ve s v é m Pravěku lidstva (cit. lit. z r. 1946) upozorni], že j i ž tak z v a n ý č l o v ě k neandcrtalský p o c h o v á v a l zesnulé, z čehož se dá usuzovat, že mě! jakousi představu o smrti a šetrnost k m r t v ý m . P o z dější c r o m a g n o n s k ý č l o v ě k vstoupil do historie s c e l ý m systémem n á b o ženského kultu, do něhož zahrnoval i pohřbívání zesnulých. Přesto j e dosti obtížné v y v o z o v a t z historicky zjištěných fakt, j a k á asi víra a j a k é představy v e d l y k r ů z n ý m n á b o ž e n s k ý m o b y č e j ů m a o b ř a d ů m , zejména p o k u d se t ý k a l o pohřbívání zesnulých. M n o h d e zesnulému přidávali d o h r o b u různé životní p o t ř e b y i zbraně, j a k o b y předpokládali, že se opět p r o b u d í a bude j i c h potřebovat. O k o l n o s t , že ž i v ý m se často zdálo o zesnulých, p o d p o r o v a l a víru, že zesnulý se j i ž probudil a za určitých okolností se vrací mezi živé, a b y j i m dal nějaké p o naučení, napomenul či poradil. Č l o v ě k staré d o b y p o v a ž o v a l sen za j i n ý typ skutečnosti a věřil v j e h o obsah, j a k o b y b y l realitou. O k o l n o s t , že sny se občas lidem plnily, ať j i ž náhodně či v důsledku nějaké neznámé z á k o nitosti, ještě p o t v r z o v a l a víru primitivního člověka v existenci duchů, kteří přežilí smrt svého těla a žijí v j i n é m prostředí. K t o m u se p ř i p o j o v a l y p ř e d stavy, které se týkaly úkazů přírodních; č l o v ě k promítal s v o u představu d u c h o v n í c h bytostí do přírody, od duchů, kteří kdysi žili v lidském těle, odlišoval duchy, kteří v těle n i k d y nežili a měli p r a v d ě p o d o b n ě j i n o u funkci v ž i v o t n í m systému než člověk sám. V r ů z n ý c h kulturních oblastech se v y t v á ř e l y různé systémy náboženské. V e d l e systémů m n o h o b o ž s k ý c h , j a k é se v y s k y t o v a l y např. v oblasti staré M e z o p o t a m i e a E g y p t a , existovaly systémy monotheistické, např. mezi lidem Izraelským, a na druhém konci tohoto pestrého i d e o v é h o spektra existovala víra v c e l k o v o u neurčitost lidské existence, která třeba procházela r ů z n ý m i f o r m a m i reinkarnace, ale nakonec se rozplývala v nirváně (budhismus). Z d e n e b y l o žádného konkrétního boha a místo o lidské duši nebo duchu se h o v o ř i l o spíše o d u c h o v n u , o b e c n ý c h vesmírných principech, d u c h o v n í podstatě vesmíru atd. V d o b ě p ř í c h o d u Galilejského Mistra mel svět j i ž m n o h o náboženských a kulturních systémů i v ý k l a d ů , j e d n o t l i v é náboženské a filosofické školy 54

se p ř e k r ý v a l y a mísily, existovala všeobecná víra v nadpřirozené j e v y a podle nich jednotlivé směry dokazovaly svoji oprávněnost. B y l o však m n o h o tzv. nadpřirozených j e v ů a přitom se nezdálo, že by dávaly přednost j e d n o m u systému před d r u h ý m . Galilejský Mistr přišel první s podstatnou m y šlenkou, j i ž světu předkládal j a k o » radostnou zvěst « (což j e překlad termínu » E v a n g e l i u m « ) : že totiž lidskou smrtí vše nekončí a že po smrti lidského těla přežívá lidský duch, který bude j e d n o u zodpovídat za způsob svého života 11a zemi. I při myšlence tíživé zodpovědnosti v budoucnu šlo pořád o skutečně radostnou zvěst, neboť lidé měli příležitost v z p a m a t o v a t se z filosofické pestrosti a neurčitosti a měli možnost upnout oči k několika určit ý m b o d ů m učení, j e ž bylo později nazýváno křesťanským. Kladl se důraz 11a víru, pokání, křest a dar D u c h a svatého, lásku k bližnímu a odpouštění. T a k é křesťanské hnutí b y l o hned zpočátku doprovázeno j e v y , které b y b ý v a l o m o ž n o tehdy označit za nadpřirozené. Galilejský Mistr sám, na rozdíl od předchozích učitelů a proroků, nepovažoval tyto j e v y za důkaz, že určité náboženské učení j e správné. Věděl předobře, že těmto s k u t k ů m j e m o ž n o se naučit bez ohledu na přesvědčení, a proto používal s v ý c h » činů sily «, j a k se v y j a d ř u j e j e h o poetický životopisec Giovanni Papini, aby prospěl n e m o c n ý m a strádajícím. Nepřál si však, aby zvěsti o j e h o činech působily na lidskou mysl. Chtěl, aby člověk přijal j e h o učení prostě proto, že b y l o správné a pocházelo » o d O t c e « , nikoli pod d o j m e m zázraků. Křesťanství si neudrželo svoji celistvost, opět se dělilo na směry a různé školy, nauka se komplikovala, doplňovala, přetvářela, ale j a k uvnitř křesťanství, tak mezi m í r u m i l o v n ý m i m y s t i k y mimokřesťanskými se za určitých p o d m í n e k , často v klášterním ústraní a leckdy až po těžkém a systematic k é m v ý c v i k u jedinců k tomu určených, v y s k y t o v a l y j e v y , které současná společnost neuměla vysvětlit p o m o c í běžně známých přírodních zákonu a řadila tedy tyto j e v y dále mezi j e v y nadpřirozené. T a k se pozvolna dostáváme k údobí, k d y skoro celým, světem p r o bíhala vlna z m ě n y v lidském myšlení, se sociálními revolucemi se dostavovala údobí myšlenkového liberalismu, společnosti j i ž nestačily d ů k a z y filosofické, ale rodily se n o v é systémy vědní a proto se p o ž a d o v a l y také n o v é vědecké důkazy pro nejrůznější hypothesy. Jednotlivé h y p o t h e s y neb y l y j i ž přijímány j e n proto, že zněly l o g i c k y , ale p o z v o l n a se rozvíjel systém laboratorních pokusů a statistických v ý z k u m ů , a každá domněnka, p o k u d měla b ý t přijata, musila b ý t ověřena v laboratoři a později, p o k u d se týkala lidské společnosti, musila b ý t též ověřena statisticky v určitém populačním vzorku. Ú d o b í , které autoři knih o parapsychologii označovali za m y t h i c k é a filosofické, ustupovalo údobí vědeckému. A l e k u p o d i v u , i za nejdůslednější skepse se stále p o r ů z n u v y s k y t o v a l y ú k a z y , j e j i c h ž existenci nebylo sice 55

m o ž n o v y v o l a t a ověřit v laboratorním prostředí, nicméně o nichž refer o v a l o tolik v ě r o h o d n ý c h svědků, že n e b y l o dosti dobře m o ž n o j e popřít. V té d o b ě existovala j i ž systematická psychologie j a k o věda o lidské mysli. Existence úkazů, o nichž j e všeobecně řeč, souvisela, j a k se zdálo, s lidskou m y s l í , ale nedala se vysvětlit z á k o n y , j i m i ž se lidská mysl řídí. Připustilo se t e d y , že tyto j e v y v y p l ý v a j í ze zákonitosti, která dosud čeká na p r ů z k u m a která se sice týká lidské mysli a zejména j e j í subjektivní k v a l i t y v ě d o m í , ale s v ý m z p ů s o b e m stojí nad lidskou myslí, j e širší a mocnější než lidská m y s l a j e d n o u se snad i nad dosavadní v ě d u o lidské mysli p o v ý š í . T e d y různé theorie, které se zabývaly, ať j í ž r o z u m n ě či pověrečně, o n ě m i z v l á štními ú k a z y , b y l y zařazeny p o d kategorii jakési » nad-psychologie «, tedy parapsychologie. Parapsychologie, dosud neuznaná za o b o r universitní, dosud nepřijatá j a k o skutečná věda, nicméně oblast n o v é h o typu v ý z k u m n i c t v í , měla za ú k o l o v ě ř o v a t , sledovat a dle možnosti individuálně či d o k o n c e p o m o c í širší theorie v y s v ě t l o v a t o n y j e v y , které se nějak t ý k a l y z á k o n ů lidské psyc h i k y , ale přerůstaly j i a jaksi se v y v y š o v a l y nad ni samu. H o v o ř i l o se o j e v e c h p a r a p s y c h i c k ý c h a americká terminologie dala přednost termínu » E S P « , c o ž znamená extra-sensory-perception, m i m o s m y s l o v é vnímání, ač t e n t o termín znamená zúžení. Je n y n í na čase, a b y c h o m si řekli, o j a k é j e v y to tedy konkrétně j d e , j e stliže j s o u p o t v r z o v á n y četnými svědectvími i osobními zkušenostmi, ale z á r o v e ň j s o u tak obtížně zaregistrovatelné a v y s k y t u j í se tak nečekaně a n e p r a v i d e l n ě , že j s o u dosud pochybnosti už j e n o j e j i c h samotné existenci? Jde o různé j e v y a události, které b y m o h l y ukazovat na takové schopnosti lidské mysli, že b y se lidská mysl téměř úplně v y m k l a dosahu současné v ě d y a v y ž a d o v a l a b y zcela n o v o u v ý z k u m n o u oblast, j e ž o v š e m b y m o h l a vést až nebezpečně zpět, do pracoven starých mystiků, p r o r o k ů a věštců, přírodních léčitelů, okultistů a m a g i k ů . T a k např. j d e o telepatii, j í ž se označuje tzv. přenos myšlenek z j e d n o h o v ě d o m í do druhého, aniž b y se p o u ž i l o běžného prostředku sdělovacího. N e b o j d e o prekognici, jasné zření clo budoucna, či o jasnozřivost v širším slova smyslu, p o d l e níž j e č l o v ě k schopen dovídat se o událostech m i n u l ý c h nebo o v z d á l e n ý c h událostech p ř í t o m n ý c h bez zprostředkování běžnou s m y s l o v o u cestou. N e b o j d e o schopnost léčit druhé lidi působením na j e j i c h mysl, aniž b y se t a k o v ý či v ů b e c n ě j a k ý důraz kladl na běžné prostředky medicínské. N e b o j d e o schopnost p o h y b o v a t p ř e d m ě t y na dálku, aniž b y se j i c h k d o koli r u k o u dotkl. A j d e i o některé j e v y p r ů v o d n í a podřadnější, j a k o např o to, č e m u se dříve říkávalo svatozář k o l e m lila v y světců a č e m u m o d e r n í m y s t i k a říká prostě aura, n e b o o různé j i n é světelné a tepelné j e v y , které d o p r o v á z e j í parapsychické experimenty a k t e r ý m se říká » j e v y fysikální

m e d i u m i t y «. A k o n e č n ě j d e i o revoluční a zdánlivě absurdní

myšlenku,

buď s v ů d n o u nebo hrůznou, j a k se na ni k d o dívá, že by totiž mysl nějakého vyspělého jedince působila na celou skupinu lidí nebo celý národ či více národů způsobeni n e v i d i t e l n ý m , odlišným od běžných prostředků

komu-

nikačních, že b y lidská mysl dokázala v některých případech v y v i n o u t tak o v o u t o sílu. B ě ž n ý lidský r o z u m se vzpírá už jen uznání existence toho všeho. A p o n ě v a d ž existují t y p y duševní c h o r o b y či narušenosti, při níž si oběti c h o r o b y samy a bez důkazu t y t o schopnosti rády připisují, není nic snadnějšího než odkázat tyto j e v y do oblasti halucinací a c h o r o b n ý c h duševních stavu, jak na t o m dodnes trvá materialistická filosofie, zejména marxistická, která se novými možnostmi Co

tedy

lidské mysli cítí ve své suverenitě nejvíce

odporuje

takovéto

paušalisaci, p o d p o r o v a n é

ohrožena.

i rů/.nýnii

tá-

b o r y p o l i t i c k ý m i ? O k o l n o s t , že m n o h é z uvedených jevů průkazně n e b y ly p r o v á z e n y ž á d n ý m t r v a l ý m ani p ř e c h o d n ý m duševním

onemocněním,

dále okolnost, že tyto j e v y , někdy neutrální a jen scnsacní, se jindy projevily lidstvu užitečnými, a konečně okolnost, že v e s v o b o d n é m světě, kde lidské bádání m ů ž e třeba j í t i cestou p o c h y b e n o u , ale přesto s v o b o d n ě , se leckdy prokázalo, že m n o h é předpovědi se plnily, že v malém a s k r o m n é m měřítku b y l o m o ž n o zapůsobit na malé a lehké předměty p o u h ý m soustředěním mysli, nebo že na různé nemocné je m o ž n o působit

koncentrací,

c v i č e n í m mysli, p r a v i d e l n ý m i o b ř a d y a podobně. T o t o vše b y l o nutné k t o m u , aby člověk, který nebyl p ů v o d n ě zainteresován nebo nebyl v ů b e c i n f o r m o v á n , dostal jakýsi hodně kusý a neúplný přehled o t o m , j a k se problematika určité oblasti, o níž bude řeč, vyvíjela. Skeptický čtenář nechť si laskavě všimne, že h o v o ř í m

o v ý v o j i problému,

nepředkládám tedy cokoli k uvěření apriori.

II. Od

sugesce

L> hypnose

a průvodním

jevům.

P o n ě v a d ž v ú v o d u , j a k k o l i snad d l o u h é m , ale přesto tak krátkém, j a k j e n m o ž n o , b y l o nutno učiniti příliš d l o u h ý k r o k přes celé údobí historie, m o h l o b y se zdát, že autor snad j e n lehkověrně a p o v r c h n ě spojuje věci, j e ž spojovat nelze. A l e v době, k d y k o l e m parapsychologie b y l o ještě m n o h e m více p o chybností než dnes (a tyto pochybnosti o v š e m stále přetrvávají c o ž j e přirozené) n e b y l o už p o c h y b n o s t í o duševních stavech, které v slabší míře b y l y p o p i s o v á n y j a k o stavy navozené sugescí, a v e vyšším, obtížněji n a v o ditelném stupni, b y l y o z n a č o v á n y j a k o hypnosa, která se velice podobala

57

t o m u , co náboženská a filosofická terminologie označovala s l o v e m trans. I naší nejstřízlivčjší p s y c h o l o g o v é uznávali důsledky sugesce: » U r č i t o u t e c h n i k o u j e m o ž n é uvést druhého do stavu lehké sugesce, vsugerovati m u např., že má sevřené ruce a že j e nedovede rozevříti. V š e c h n o tu závisí na sugestibilitč z k o u š e n c o v ě oproti hypnotisérovi.. « (Kratina, cit. lit. 1947). V době, k d y lidská společnost hledala d y c h t i v ě souvislost všech takov ý c h j e v ů s l i d s k ý m m o z k e m , se p o u ž í v a l o termínu m a g n e t i c k ý c h tahů či mesmerismu podle francouzského lékaře M e s m e r a , k t e r ý věřil, že své n e m o c n é léčí s v ý m osobním magnetismem, tedy jakousi neviditelnou h m o t n o u vibrací, j e ž z j e h o r u k o u na p o k y n mysli v y z a ř u j e (Mesmer žil v létech 1734-1815). P o n ě v a d ž se tehdy ž á d n ý m i c i t l i v ý m i přístroji nepodařilo prokázat, že by existovala v hrubším smyslu slova m o z k o v á vibrace, alespoň taková, jaká by o d p o vídala povaze skutečného magnetismu, pozornost zájemců se obrátila k síle a působivosti sugesce. A č k o l i stoupenci tzv. h m o t n é tbcoric vibrační hájili své posice dost neústupně (připomenu j e n » m o z k o v é p a p r s k y « prof. Cazzamaliho, nebo fluidární theorii prof. A l r u t z e z G r o ningen, j a k j e j cituje R u d o l f Souček, cit. lit. 1947), nakonec b y l o n u t n o připustit, že theorie fluidární by i v případě, že b y byla prokázána, m o h l a vysvětlit uspokojivě p o u z e některé j e v y z celé této široké oblasti, třeba telepatii a telekinesi, ale ne j i ž např. jasné zření d o budoucna. Seriosnější skupina mezi parapsychology i m n o z í p s y c h o l o g o v é a lékaři obrátili pozornost k podrobnějšímu v ý z k u m u sugesce a h y p n o s y (dosti p o d r o b n ý a seriosní systém lze najiti např. u L u d v í k a M e y e r a , cit. lit. 1943) Z a t í m co psychoanalytický velebůh S i g m u n d Freud přiznával existenci telepatie z vlastních klinických zkušeností, ale houževnatě se vzpíral j i uznat, poněvadž nezapadala do j e h o v e l m i důmyslného, ale přesto p o n ě k u d j e d n o stranného systému, j e h o v z p u r n ý žák Karel Gustav J u n g v y p r a c o v a l celou theorii » a r c h e t y p ů « a snažil se postavit mystiku na j e j i c h základ, a celá řada pozdějších psychoanalytiků prokazovala existenci telepatie, z vlastní k l i nické zkušenosti (Ehrenwald, cit. lit. 1947, Eise bud, cit. lit. 1946). Fakt, že přece jen existuje m o z k o v á vibrace, j i ž dnes m o ž n o zachytit a popsat p o m o c í elektro-encefalogramu, a další fakt, že r ů z n ý m i t y p y v i brace lze vysvětlit hodně, ale ne vše z oblasti parapsychických j e v ů , z p ů sobila, že stoupenci o b o u theorii uzavřeli j a k ý s i neformální smír, nepolemisují tolik mezi sebou, ale v y t v o ř i l i j e d n o t n o u frontu, která se oproti skeptikům snaží prokázat existenci p a r a p s y c h i c k ý c h j e v ů statisticky, z a t í m co sugesce a hypnosa p ř i t o m hraje důležitou roli. Ž e sugescí a h y p n o s o u j e m o ž n o zapůsobit přes lidskou m y s l organismu, j e h o ž mysl byla sugcsci n e b o hypnose vystavena, j e běžně z n á m o . Příklad o tom, že experimentátor se dotkl p o k o ž k y s o v a n é h o k n o f l í k e m , sdělil m u , že šlo o ž h a v ý uhlík, a na p o k o ž c e 58

i 11a stav dnes j i ž hypnotise ukázal

p u c h ý ř , j e úplně otřepaný a opakuji j e j skoro v š e c k y příručky parapsychologie (Kronfeld, podle Součka, cit. lit. r. 1947). Rafinovanější j s o u případy, k d y subjekt u m í 11a své p o k o ž c e v y v o l a t j e v y hlubšího smyslu, na příklad pod v l i v e m sugesce se na p o k o ž c e objevují s y m b o l i c k é j e v y či psaná hesla (pokusy D r . O s t y h o , podle K u c h y ň k y , cit. lit. 1947). V ě d e c k y ověřené v ý s k y t y stigmat, které se i v m o d e r n í době o p a k o v a n ě v y s k y t u j í u jedinců nábožensky z a l o ž e n ý c h ( R . W . H y n e k , cit. lit. z r. 1927), nejsou j i ž jen důsledkem autosugesce n e b o jakékoli h y p n o s y , n ý b r ž souvisejí s hlubšími stavy p o d v ě d o m í a osoby, na níž se stigmata ukazují. U v e d e n é j e v y nepopírá dnes žádný soudný kritik, byť by j e h o materialistické s v ě d o m í b y l o sebevíce pobouřeno. I v moderních příručkách americké psychologie se p o u k a z u j e na to, že m i m o ř á d n ý m i a dodnes ne zcela z n á m ý m i cestami m ů ž e lidská mysl zapůsobit na svůj n e r v o v ý systém do té m í r y , že v y v o l á i složité tělesné j e v y , kožní, smyslové či vegetativní. A m e r i č t í m y s t i k o v é i p a r a p s y c h o l o g o v é o b y č e j n ě k o m e n t u j í tento jev a jiné p r ů v o d n í j e v y heslem » M i n d o v e r matter«, tj. duch nad h m o t o u . D o této kapitoly patří ještě j i n é j e v y , označované obyčejně j a k o j e v y fysikální m e d i u m i t y . N ě k t e ř í autoři konstatují, žc j i s t ý m j e d i n c ů m sc při mystické koncentraci utvoří k o l e m hlavy a ramen světelný pás, označovaný j a k o aura. M n o h o m y s t i k ů a medií ujišťuje, že j s o u schopni rozeznat auru a j e j í b a r e v n ý odstín u k a ž d é h o člověka a podle j e j í h o odstínu odhadnout j e h o ú r o v e ň myšlení a cítění, zdraví či n e m o c , či d o k o n c e bezprostřední budoucnost. Z a t í m co p r o tuto oblast c h y b í o v š e m dostatek zcela přesvědč i v ý c h v ý z k u m n ý c h experimentů, pořád ještě nelze popřít fakt,'že visuální j e v y fysikální m e d i u m i t y se podařilo zachytit speciální fotografií (viz Souček, cit. lit. r. 1947). Jejich existence není pro zasvěceného vůbec j i ž p o c h y b n o u , i k d y ž o v š e m o v ý z n a m a interpretaci těchto j e v ů j e dosud m o ž n o se přít. D á l e se referuje běžně o j e v e c h v z d u c h o v ý c h a tepelných. Při tzv. seancích, ale p r á v ě tak při seriosních pokusech v této oblasti se leckdy v místnosti nevysvětlitelně z v e d n e vítr nebo ochladí teplota v z d u c h u , která k přesunům v z d u c h u vede. Informace o těchto a p ř í b u z n ý c h j e v e c h j s o u rozsety po všech m o ž n ý c h o d b o r n ý c h i populárních příručkách parapsychologie. A u t o r těchto řádek několikrát p o z o r o v a l p o d o b n ý j e v ve své pokusné místnosti, která b y l a p o d p ř í s n ý m v ě d e c k ý m dohledem, takže j a k ý k o l i běžný »průvan« byl v y l o u č e n . T y t o j e v y mají o v š e m j e d n u citelnou n e v ý h o d u : nelze j e v y v o l a t laboratorně p o d l e přání, n ý b r ž dostavují se j a k o ž t o vedlejší jen za určitých okolností, které nemusejí b ý t moderní laboratorní technikou v ž d y úspěšně v y t v o ř e n y . A p o n ě v a d ž tyto posledně uvedené j e v y , tedy nepřihlížeje k j e v ů m světelným, nelze zachytit žádnou technikou, která b y odpovídala fotoaparátu, n e z b ý v á než o d v o l á v a t se na z p r á v y spolehlivých svědků. 59

S e m spadá také parapsychologická obiast telekinese. Spočívá v t o m , že s c h o p n é m u subjektu se podaří p o h n o u t u r č i t ý m p ř e d m ě t e m na dálku. Hned p ř e d e m j e nutno v a r o v a t před populární a p o n ě k u d h u m o r n o u p ř e d stavou, j a k o b y si n ě k d o uměl p o u h o u » silou vůle « uvázat v á z a n k u , aniž b y hnul prstem, j a k se n ě k d y žertovalo v populárních časopisech. E x p e r i m e n t j e d v o j í h o druhu. B u d j e m o ž n o vrhat k o s t k y o d b o r n ý m přístrojem, j e h o ž techniku nelze citem a vůlí nikterak ovlivnit, ale před p r o v e d e n í m pokusu si subjekt určitý součet n e b o číslo přeje a zaznamená. Je pak m o ž n o zjišťovat, kolikrát m u padlo číslo podle j e h o přání a zda tento s p o l u v ý s k y t přesahuje tzv. počet pravděpodobnosti (viz později). N e b o j e m o ž n o připíc h n o u t stéblo špendlíkem ke k o r k u a snažit se v y v o l a t rotaci stébla j a k o u ručičky k o m p a s u p o u h ý m přiblížením r u k y . R ů z n é k n i h y uvádějí j i n o u techniku, tak např. experimentátoři se snaží působit na l e h k o u p a p í r o v o u loďku, která pluje na hladině v o d y v laboratorní misce, nebo se m ů ž e snažit uvést d o p o h y b u j e m n ý m a l ý větrník. P o d m í n k o u j e , aby o d p o r v y v o l a n ý třením byl co nejmenší. Existuje řada dokladů, že tento experiment se m ů ž e podařit se s p o l e h l i v ý m v y l o u č e n í m v l i v u v z d u c h u nebo j i n ý c h r u š i v ý c h činitelů. D o k l a d ů j e řada (např. B u c k l a n d - C a r r i n g t o n , cit. lit. r. 1975, příručka j e však značně okultně orientovaná). T a k o v é j e v y se sice nedají p r o v á d ě t v ž d y laboratorně podle přání, ale mají přesto tu v ý h o d u , že experimentátor j e m ů ž e předvést před m n o h a s v ě d k y , n e v y ž a d u j e se zaclonění místnosti, které j e často p o d m í n k o u u j i n ý c h mediálních j e v ů , a ani se nepožaduje, aby svědek či p o z o r o v a t e l přistupoval k e x p e r i m e n t u bez n e d ů v ě r y , která b y » rušila« pokus. P o n ě v a d ž lepších p o d m í n e k se nepodařilo dosáhnout, nelze v ý s k y t těchto j e v ů o v ě ř o v a t statisticky, č í m ž j e rigorosní věda v y ř a z u j e z dosahu tzv. přísné m e t h o d i k y . T y t o j e v y b y snad b y l o m o ž n o v y s v ě t l o v a t theorií fluidární, o níž učiněna již zmínka. A l e podstatná oblast parapsychologie se p r á v ě n e z a b ý v á těmito j e v y , n ý b r ž o t á z k o u přenosu myšlenek a jasného zření, které taktéž m o h o u nějak souviset s m y š l e n k o u sugesce a h y p n o s y , neboť p o d l e R ý z l o v a d ů k a z u j e subjekt u v e d e n ý clo h y p n o t i c k é h o spánku schopnější p r e - k o g n i c e než subjekt při bdělém stavu mysli ( R ý z l , obě citované studie z r. 1962). T y t o j e v y , j a k se někteří optimisticky d o m n í v a j í , b y m o h l y b ý t n a c v i č e n y a č l o v ě k u prakticky n á p o m o c n y v j e h o denním životě. A zde se právě d o t ý k á m e nesmírně citlivého b o d u : Je to v ů b e c m o ž n é ? A p o k u d to m o ž n é je, p r o spělo by to č l o v ě k u d o o p r a v d y ?

60

III. Statistika,

přítel

či odpůrce

parapsychologie?

Jak u nás a v E v r o p ě vůbec, tak i v U S A převážná většina knih zabývající se parapsychickými j e v y předkládá čtenáři víceméně kasuistiku, leckdy velmi ledabyle ověřenou, a tu a tam kusou, improvisovanou theorii. K a suistika není sama o sobě ničím špatným, mívali j s m e kasuistiky sociálních případů, k l i n i c k ý c h případů a j i n ý c h , a za účelem v ě d e c k ý m sloužila kasuistika j a k o ž t o pramen informací a materiálu. Sama o sobě ovšem nebyla důkazem. T o h o si zřejmě nejsou v ě d o m i Američane, kteří ntjrůznČjší kasuistiky, v e l m i dobré vedle podezřelých a p o c h y b e n ý c h , v y d á v a j í s optimistickými c h v a l o z p ě v y , j a k o b y to j i ž stačilo pro důkaz. Přesto b y kasuistika sama o sobě nebyla nesprávná, pokud by se na ní dále pracovalo. U nás katolický parapsycholog K a f k a (viz. cit. lit. 1946) vydal bohatou kasuistiku, o j e j í ž seriosnosti nebylo m o ž n o ani pochybovat, i k d y ž j i sám zbytečně z k o m p l i k o v a l tím, že j i proložil citáty z thomistické filosofie, a dále j i obohatil p r o b l e m a t i c k ý m i o d b o r n ý m i termíny, jak inu j e sdělili j e h o citliví subjekti. Jako příklad poměrně seriosní americké kasuistiky 'možno uvésti knihu žurnalisty Pollacka, který spolupracoval s h o l a n d s k ý m profesorem parapsychologie D r . W . H . C . T e n h a e f f e m a m i m o jiné sledoval úspěchy holandského paragnosta Croiseta (Pollack, cit. lit. r. 1964). A l e tam, kde se klade otázka hodnověrnosti, j e nutno čelit námitce, že p o k u d nějaký j e v nenásleduje v ž d y určité příčině, j a k j e tomu ve fysice nebo chemii, m o h o u případy positivního spoluvýskytu b ý t pořád ještě j e n důsledkem n á h o d y . M o d e r n í metodika má k disposici statistické vzorce, podle kterých j e m o ž n o propočítat, d o j a k é míry by při určitém počtu pokusů m o h l určitý počet úspěchů stále ještě odpovídat náhodě, jestliže p o čet úspěchů převyšuje tzv.hladinu pravděpodobnosti (želeje pravděpodobností míněna náhoda, j e n přestrojena do odborného termínu), pak se už nedá počítat s tím, že v ý s l e d k y p o k u s u b y l y o v l i v n ě n y n á h o d n ý m faktorem, a kritik, který nechce p ř i j m o u t ani p o t o m v ý z k u m n í k o v u liypotesu j a k o doloženou, musí sám poukázat, že výsledky v ý z k u m u j e m o ž n o vysvětlit ještě j i n a k , ne však j a k o náhodné. Jestliže to nedokáže a přesto trvá na s v ý c h námitkách, dá se j i ž h o v o ř i t o předpojatosti. N y n í j e o v š e m o t á z k o u odborné d o h o d y , j a k é h o vzorce j e m o ž n o použít. Statistikové nemají ke v š e m v z o r c ů m stejnou důvěru. R ý z l dlouho p r a c o v a l se v z o r c e m : S ! P

=

. a

.

p

a

.

q

p

ß ói

S P a. [i

= = = =

úhrnná pravděpodobnost počet provedených pokusů počet úspěšných pokusů počet neúspěšných pokusů

p q

= =

poměr počtu případů příznivých k počtu případů m o ž n ý c h poměr počtu případů nepříznivých k počtu případům m o ž n ý c h

Tedy: q m

= m

při č e m ž a plus b se rovná m, « plus ß se rovná S, p plus q se rovná i. D e j m e tomu, že pokusná osoba dostala za úkol v y t á h n o u t z balíčku dvaatřiceti zamíchaných karet určitou kartu. Pravděpodobnost úspěchu j e tedy :r : 32. Pokus b y l proveden desetkrát, b y l o zaznamenáno sedm úspěchů a tři neúspěchy. Jaká j e pravděpodobnost, že tohoto úspěchu b y l o dosaženo náhodou? 10 7! • 3!

P

(-)' • C )

10.9.8.7.6.5.4.3.2.1.

i

7.6.5.4.3.2.1.

32

31 3

= 32

3

I

P

= 315,000.000

Interpretace: Spolehneme-li na náhodu, bylo by třeba provést asi 315 milionů takovýchto pokusů s hádáním karet, aby bylo m o ž n o očekávat, že v j e d n o m z nich bude náhodou sedm karet správně vytaženo. Při nižším počtu pokusů j e m o ž n o použít vzorců z oblasti tzv. neparametrické statistiky neboli statistiky n í z k ý c h čísel. D e j m e tomu, že citlivý subjekt bude svému experimentátorovi hlásit obsah s v ý c h snů a pak b u d o u oba sledovat, v kolika případech se zjistí, že sen nějak anticipoval pozdější skutečnost, tedy že byl jasnovidný. Napřed se b u d o u musit dohodnout 62

na přesném h o d n o t í c í m k o d u , tj. na způsobu, jak rozhodnout, kdv určitý sen d o o p r a v d y anticipoval pozdější událost. Jestliže z dvaceti zaznamenanvcii případů se sen pětkráte nesplní, za použití tzv. binomiálního vzorce nám ukáže příslušná statistická tabulka, žc počet pravděpodobnosti je v tomto případe o.021, totiž že p o k u d b y c h o m takovouto shodu mezi snem a pozdější skutečností chtěli vysvětlovat náhodou, mohlo by k rakové náhodné shodě dojít 21 x v tisíci případech, což j e velmi nepravděpodobné. T ě c h t o d v o u příkladů b y l o použito jen za účelem vysvětlení čtenáři, j a k může statistika prospět dnešní parapsychologii. O b a příklady jsou zjednodušené. Se tran) r odpůrců parapsychologie stoupají nároky a používá se složitějších a přísnějších statistických vzorců, aby platnost úspěchů v oblasti experimentální parapsychologie mohla být už jednou všeobecně přijata. K d y b y hned zpočátku bývaly výsledky parapsychologické e x p e r i m e n tologic o v ě ř o v á n y statistikou jen bídně, brzy by tuto oblast bývala 'zavalila vlna skepse a parapsychologie by bývala zůstala d o m é n o u pohádek nebo prosté v í r y , j í ž by se občas některý jedinec utěšoval. K d y b y naopak statistické v ý s l e d k y b ý v a l y hovořily jednoznačně ve prospěch parapsychologie, dnešní materialistický tábor by asi již neexistoval nebo by zoufale bojoval o poslední možnost, totiž snažil by .se najít vysvětlení těchto jovií, které b y o d p o v í d a l o z á k o n ů m h m o t y či lidského organismu, aniž by se musilo sahat p o hypothese » D u c h nad h m o t o u « a zavádět tak činitele d u c h o v n í h o nad činitelem h m o t n ý m . A l e j a k se dalo v tak subtilní oblasti čekar, v ý s l e d k y jsou sice positivní, ale ne tak drtivě přesvědčivé, j a k by si parapsychologové přáli, Hxistuje dnes nepřehledná řada experimentů a souhrnně se dá konstatovat: Velká většina experimentů s telepatií v y c h á z í hodně nad počet pravděpodobnosli. A l e úspěchy kolísají od experimentu k experimentu. Velká většina experimentů s prc-kognicí v y c h á z í značně nad počet pravděpodobnosti, ale me/.i úspěchy se občas objeví ochlazující neúspěch, který z n o v u budí pozornost skeptiků. M o d e r n í parapsychologie ověřila experimentálně a statisticky i některé subtilní j e v y tclekincsc při p o m ě r n ě m a l é m počtu neúspěchů. A l e tyto positivní v ý s l e d k y nejsou postačující, aby parapsychologie mohla b ý t přijata j a k o řádná disciplina psychologie clo moderního systému v ě d y , neboť m o d e r n í věda musí plnit několik p o d m í n e k : její pokusy musejí b ý t za o b j e k t i v n í c h a měřitelných p o d m í n e k opakovatelné a musejí vždy dojít k e s t e j n ý m v ý s l e d k ů m . O těchto postulátech, které prosadil tvrdošíjný protinábožensky a proti-intuitivně založený positivismus a později bezd u c h ý empirismus, b y se dalo diskutovat o a jejich oprávněnosti p r á v e m p o c h y b o v a t . N i c m é n ě , oficiální stanovisko v ě d y se j i m i řídí. D á l e nejsou t y t o v ý s l e d k y postačující ani tam, kde by praktičtí autoři chtěli použít těch faktorů mysli, j e ž parapsychologie z k o u m á , k dosažení <53

p r a k t i c k ý c h výsledků. V í m e , j a k trpělivé a obtížné cvičení těla a mysli předpokládá např. y ó g a , jejíž znalost a důsledná aplikace b ý v á l e c k d y úspěšná. A přece i mezi vyznavači tohoto směru dochází k střídavým úspěchům a neúspěchům. T o t é ž se dá říci o r ů z n ý c h m y s t i c k ý c h školách, z m o d e r n i sované bílé magii, esoterickém učení dosud existujících klášterních řádů k a t o l i c k ý c h i budhistických v Tibetu, Indii atd. V ý s l e d k y parapsychologických v ý z k u m ů mají především v e l k ý v ý z n a m noetický a působí otřesně všude tam, k d e se střetává idealistický s v ě t o v ý názor s materialistickým. These » D u c h nad h m o t o u « byla tak důrazně podepřena, že materialisté zejména marxistické orientace, p o k u d r o z p o z n á vají nedostatečnost fluidové theorie, j e ž by mohla ještě materialistickou interpretaci zachránit, ale jejíž neúspěšnost rozpoznal i sovětský badatel Vasiljev, se z n o v u dovolávají Engelsovy zastaralé persifláže » Přírodověda v e světě duchů «, zařazené později do j e h o Dialektiky přírody. Jak z n á m o , Engels se j i ž tehdy tak obával imposantnosti parapsychologických začátků, že j i ž předem varoval před přijímáním » p o u h ý c h f a k t « a trval na t o m , že č l o v ě k musí k t a k o v ý m t o c h o u l o s t i v ý m oblastem přistupovat j i ž s určitou filosofickou erudicí, aby apriori mohl zamítnout cokoli, co b y podstatu materialistického učení m o h l o vyvrátit (tedy j i n ý m i s l o v y : j e nebezpečné přistupovat k parapsychologii bez předpojatosti).

IV. Vlastní

výzkum

M o d e r n í parapsychologie při všech těžkostech stojí na t o m tak, že jedinec se s v ý m v ý z k u m e m nemůže m n o h o potvrdit ani vyvrátit. P o v e l k ý c h bojích b y l y a jsou zakládány katedry parapsychologie na nejrůznějších universitách a při moderních učilištích 11a různých kontinentech. N e s t o r e m universitních učitelů parapsychologie j e pravděpodobně D r . W . H . C . T e n hacfF, který působí při universitě v Utrechtu v Holandsku. Prof. D r . A n t o n Ncuhacuslcr působí j a k o parapsycholog při universitě v M n i c h o v ě , v N ě m e c k é S p o l k o v é Republice. R ů z n é university v U S A zakládají katedry nebo semináře parapsychologie (v San José v Kalifornii působí náš nejlepší parapsycholog D r . Milan R ý z l ) . A u t o r těchto řádek sám nepatří mezi parapsychology, n ý b r ž j e klin i c k ý m p s y c h o l o g e m . A l e poněvadž se jeden čas v ý z k u m e m parapsychochologie zabýval, snad prospěje čtenáři j e h o studie, uvede-li stručně v ý s l e d k y i vlastního v ý z k u m u . O n e n v ý z k u m probíhal přísně důvěrně v k o m u n i stickém Československu v létech 1954-19Ó4, kde, j a k z n á m o , byla parapsychologie označována oficiálními m l u v č í m i marxismu za nejnovější a n e j Ó4

horší buržoasní pověru, j e ž byla » nastolena «, a b y zachránila nebo vystřídala chátrající náboženství. A u t o r těchto řádek neměl o v š e m tak v y b a v e n o u p a r a p s y c h o l o g i c k o u laboratoř, j a k é j s o u n y n í p a r a p s y c h o l o g ů m k disposici v U S A . N i c m é n ě , při velké pečlivosti m o h l provést sérii p o k u s ů v oblasti telepatie, p r e k o gnice a vlivu, nálady na reakci k j i s t ý m b a r v á m bez s m y s l o v é k o n t r o l y . V oblasti telepatie v y p r a c o v a l i o o pokusů s dvěma c i t l i v ý m i subjekty v Praze. K e k a ž d é m u experimentu přizval svědka, o b y č e j n ě n ě k o h o , k d o sám b y l proti parapsychologii mírně zaujat, aby j a k á k o l i drobná neregulérnost nebo neopatrnost mohla b ý t napravena. Podstata pokusu: do o b á l k y byl v l o ž e n lístek s titulem knihy, j i ž experimentátor přečetl. O b á l k a byla zalepena ještě než experimentátor vstoupil do místnosti. Pokus spočíval v t o m , ž e experimentátor ukázal s u b j e k t ů m obálku, sdělil j i m , že uvnitř j e název k n i h y , kterou předtím četl, a v y z v a l je, aby m u sdělili obsah k n i h y nebo čeho se obsah týká. S v ě d k o v i byla kniha v ž d y také známa. Subjckti, aniž m o h l i nahlédnout do o b á l k y nebo se snažit o d h a d n o u t nápis titulu průhledem, v y p o v í d a l i spontánně, jaké d o j m y mají ohledně dotyčné knihy. Experimentátor se s v ě d k e m pak hodnotil p r o t o k o l o v a n é v ý p o v ě d i a o z načil j e za úspěšné, k d y ž se s h o d o v a l y s k n i h o u v e všech p o d s t a n ý c h b o dech, na nichž se experimentátor se s v ě d k e m před p o k u s e m dohodli. Z a částečný úspěch b y l o označeno, k d y ž se subjckti shodovali s v y b r a n o u knih o u v hrubé většině bodů. A l e p o k u d byla shoda poloviční nebo nižší, byl experiment prohlášen za neúspěšný. P o dosažení sta pokusů zhodnotil experimentátor v ý s l e d k y v ý z k u m u a zjistil, že v 82 pokusech došlo k stoprocentnímu úspěchu, v pěti pokusech k částečnému a v třinácti pokusech k neúspěchu. V ý s l e d e k v y s o k o převažuje r o v i n u pravděpodobnosti, totiž: náhodnost. Dnes j e tento experiment jen podřadného v ý z n a m u , ale v té době to asi byl p r v n í případ statisticky ověřené experimentální telepatie u nás v Československu a snad i v e střední Evropě. S pěti r ů z n ý m i subjekty pracoval autor na experimentech v oblasti prekognice. A b y kvantitativní ohodnocení b y l o snazší, používal experimentátor speciálních karetních s y m b o l ů s j e d n o z n a č n o u interpretací. Ú h r n n ě došlo k 32 p o k u s ů m , z nichž 22 pokusů b y l o m o ž n o ohodnotit j a k o plně úspěšné a z b y l é částečné úspěšně nebo neúspěšné. K o n e č n ě prováděl autor experimenty, které se p o n ě k u d též t ý k a l y možnosti, j a k b y nálada citlivého subjektu m o h l a o v l i v n i t p r e - k o g n i c i n e b o m i m o s m y s l o v é v n í m á n í j a k é h o k o l i druhu. A u t o r měl k disposici j e n m a l ý počet subjetů. K t o m u t o v ý z k u m u totiž potřeboval autor subjekty, kteří trpěli l e h k o u depresí. K p o k u s u patřilo, že autor subjektu zavázal oči a p o žádal ho, aby poslepu r o v n a l jistý p o č e t b a r e v n ý c h kostek do r ů z n ý c h v z o r c ů . 65

K o s t k y m ě l y b a r v y červenou, bílou, m o d r o u a žlutou, k a ž d é m u subjektu b y l o vysvětleno, aby se zaměřoval na tu barvu, která b y odpovídala j e h o náladě, b y l o však dohodnuto, že žlutá bude platit za barvu smutně působící, červená za barvu vesele působící a zbylé b u d o u neutrální. P o provedení p o k u s u autor zaznamenal barvy, podal subjektu neškodný stimulující prostředek působící proti depresi a p o nějakou d o b u r o z m l o u v a l se subjektem o nejrůznějších věcech. N ě k d y i sejmul subjektu šátek a šli se projít, ale v ž d y tak za půl hodiny byl pokus za stejných p o d m í n e k opakován. Hypothesa zněla: je-li subjekt schopen m i m o s m y s l o v é h o vnímání, bude i bez smyslové k o n t r o l y pod v l i v e m deprese dávat přednost k o s t k á m ž l u t ý m , k d e ž t o při euforii červeným. T a t o hypothesa byla experimentálně a statisticky potvrzena, neboť v ý s l e d k y převyšovaly středně, nikoli drtivě, počet pravděpodobnosti. P o k u s musil b ý t d o m a tajen a v exilu o n ě m autor referoval j e n v e l m i kuse a sporadicky občas v tisku, takže nebyla ani možnost, aby některý parapsycholog s dobře v y b a v e n o u experimentální laboratoří se m y š l e n k y ujal a mnohonásobně j i prověřil.

V . Slovo

mají odpůrci parapsychologie.

Stojí za to shrnout aspoň přehledně argumenty, j i c h ž b ý v á p o u ž í v á n o proti parapsychologii. T a k moderní psychologie americká, která se tváří objektivně, tu a tam podotýká, že i k d y ž řada p o k u s ů v parapsychologii byla úspěšná, pořád ještě z b ý v á v e l k ý populační vzorek, u něhož b y l y úspěchy střídavé nebo žádné. T o h o t o argumentu např. používá americký psychol o g Kendler v nejnovější populární psychologii. Proti t o m u se dá namítnout, že nesporně existuje intuice, umělecká inspirace a pod., u nadaných umělců se v l i v těchto faktorů dá prokázat statisticky v ý z n a m n ě často, ale většinou nejsou lidé umělci a okolnost, že proti spisovatelům a h u d e b n í k ů m stojí populační vzorek, který u m ě l e c k y netvoří, nedokazuje, že by umění neexistovalo. Parapsychické j e v y nejsou asi obecné j a k se d o m n í v á R ý z l a j á v t o m t o bodě s n í m nesouhlasím, j s o u asi důsledkem m i m o ř á d n é n e r v o v é a duševní disponovanosti, a proto lze sice konstatovat, že j e n určité procento populace bude mít v parapsychologickém experimentování úspěchy, kdežto většina laiků ne, zejména netrpělivých, ale to j e n prokazuje, že existuje populační distribuce parapsychických schopností a nikoli že parapsychické j e v y j a k o takové neexistují vůbec. T o t o j e nakonec jediná objektivní námitka, která se proti parapsychologii v y s k y t u j e . Jinak však námitky proti parapsychologii b ý v a j í většinou f i l o s o f i c k y nebo citově či dokonce osobně zahrocené. 66

T a k např. v U S A mezi p s y c h o l o g y dnes převládají tzv. behavioristé, p o d o b n í p s y c h o l o g ů m o r i e n t o v a n ý m r u s k ý m P a v l o v e m , řízní materialisté. T i namítají proti parapsychologii, že p o k u d b y prokázala svá tvrzení, převrátilo b y to dosavadní vědecká měřítka, svět starých a uznaných (to jest: materiálních a biologických) hodnot b y ztratil r o v n o v á h u , ale přitom b y převládala nejistota ohledně toho, j a k b y nová fakta měla b ý t ohodnocena a zařazena mezi fakta dosavadní. T e n t o d ů v o d o v š e m obráží zcela jasnou zaujatost a strach konservative;!, kteří se bojí n o v é h o f i k t o r u , který by j i m rozvrátil jejich ustrnulý systém, svět p o u h ý c h reřicxň a vitálních reakcí. Badatelé orientovaní spíše filosoficky se nestarají tolik o věcné d ů k a z y , ale namítají, že např. uznáním parapsychologie b y se udělalo místo myšlence předurčení nebo jiné myšlence analogické. D u c h nad h m o t o u ? V e d l o by to k úděsné revoluci, k c e l k o v é m u pomatení, četl autor těchto řádek v j e d n é hostiím americké filosofii napsané tvrdošíjným materialistou, j a k k o l i v z d ě laným. V oblasti náboženství se často poukazuje na to, že p a r a p s y c h o l o g o v é se nestarají o náboženská dogmata a snaží se prokázat určité j e v y bez ohledu na to, zda d o dané dieologické soustavy b u d o u zapadat. T o pak j e m ů ž e zavádět až k neurčitému mysticismu či d o k o n c e okultismu a spiritismu. T a t o námitka má sice jisté oprávnění, ale j e n tam, kde by některý parapsycholog překročil meze své kompetence a pokoušel se o ustavení nebo p o d poření nějakého n o v é h o a n e k o n f o r m n í h o n a u k o v é h o systému. T e n by pak pochopitelně vzbudil konkurenční napětí a možná i oprávněné o b a v y i křesťanských denominací, ať katolických či evangelických. A č k o l i v má parapsychologie za sebou m n o h o nečekaných a sensačních úspěchů, stále ještě naráží při snaze o oficiální uznání v U S A . T o se projevilo nedávno, k d y určitá skupina psychologů se snažila prosadit uznání parapsychologické sekce při A m e r i c k é Psychologické Asociaci, ale nesehnala potřebný počet hlasů přes naprostou oprávněnost svého požadavku. Stále se ještě naráží na předsudky udržované v U S A zejména behavioristickou p s y c h o logií, která j e p o m ě r n ě blízká psychologii orientované marxisticky, i k d y ž určité rozdíly jsou. T e n t o stav, který se p o m a l u v y v í j í v jakousi stagnaci a ochabování, vede některé parapsychology k r o z h o d n é m u isolačnímu individualismu, asi ve smyslu: experimentuj, věř a p r o v á d ě j své koncentrace. Přinesou ti úspěch, ale nic nesčítej a žádné statistické důkazy nesháněj. Zůstane to t v o u věcí a budeš překvapen s v ý m i úspěchy (Manning, cit. lit. 1968). Je to reakce nejen na stále odpírané oficiální uznání, ale také na neúspěchy tam, p o k u d b y se mělo parapsychologie použít za k o m e r č n í m účelem. V U S A se to dnes hemží poměrně m á l o h o d n o t n ý m i knížkami, které v e smyslu: Do it yourself (udělej to sám) podávají všemožné n á v o d y , j a k se čtenář m ů ž e naučit 67

té či oné parapsychické schopnosti. Jakkoli se m n o h o věřících bojí magie, okultismu a pohanské m y s t i k y , autor těchto řádek se skromně d o m n í v á , že na starých a v á ž n ý c h rituálech, koncentraci a kontemplaci, j í ž se občas zabýval i sv. František z Assisi, na všech těch tichých ústraních se svícemi n e b o z p ě v e m ptactva, j e pořád více vkusné vážnosti než na k o m e r č n ě optim i s t i c k ý c h publikacích, j e ž zaplavují americký knižní trh a p r á v e m v y v o lávají kritiku, otřásajíce tak reputací skutečně vědecké parapsychologie. Právě tak skutečnou překážkou j e okolnost, že o parapsychologii se m o h o u v e zvýšené míře zajímat i lidé duševně n e v y v á ž e n í n e b o dokonce choří, j i m ž nejde o v ě d e c k ý zájem, n ý b r ž o rozvinutí jakési ilusorní moci nad ostatními. Okolnost, že i vynikající paragnosti m o h o u mít sklon k p o v a h o v ý m ú c h y l k á m a zvláštnostem, vedla prof. Tenhaeffa a jiné autory k z a j í m a v ý c h v ý z k u m ů m , všímajícím si v ý s k y t u určitých p o v a h o v ý c h rysů u citlivých subjektů (Tenhaeff, cit. lit. 19Ó2, Bloemsma).

/

VI.

Závěry

T o , že parapsychologie neuspěla natolik, a b y c h o m z ní mohli načerpat receptů k úspěšnému životu j a k o m á m e předpisy k pečení chutného pečiva, nás mrzet nemusí. Houževnatá kritika ze strany marxistických materialistů a p s y c h o l o g i c k ý c h behavioristů nás může p o p u z o v a t , zejména p o k u d o p o vážlivě ignoruje fakta a s neoprávněnou suverenitou prosazuje své pohodlné these. Filosoficky se dají výsledky parapsychologického bádání ohodnotit j a k o důležitý neotický přínos ( N o u y , cit. lit. 1947). T y čtenáře, kteří až doposud četli s p o c h o p e n í m nebo snad i se s y m p a tiemi, b y c h rád varoval před nepřípadným o p t i m i s m e m : I k d y b y bývala parapsychologie měla ještě výraznější úspěchy a nakonec stoprocentně v ě decky prokázala existenci » D u c h a nad h m o t o u «, asi by V á m neposkytla t a k o v o u útěchu ve chvíli smutku, ztráty někoho milého, osobního ponížení atch, j a k o u byste očekávali. Jen Hospodin j e slitovníkem. Parapsychologie j e j e n neosobní soubor fakt a dieorií. A l e tam, k d e čtenáři mají úctu k idealistickému s v ě t o v é m u názoru a dávají v ý r a z této úctě n ě j a k ý m náboženským přesvědčením, v í r o u v mystiku, nadějí 11a přežití lidské duše p o smrti těla, a až doposud byli rušeni v ě č n ý m i šarvátkami mezi p o l e m v ě d y a víry, skeptickými závěry materialistických filosofů a nebo i osobními pochybnostmi, tam j i m m o j e pojednání může pomoci. N e b o ť : ve světle moderní parapsychologie, podporované přísnou log i k o u i ušlechtilou intuicí, humánní theorií i praxí, p o k u d není zatížena 68

materialistickými předsudky, m ů ž e m e dnes bez nebezpečí, že by nás někdo i n f o r m o v a n ý obvinil z naivity či pověrčivosti, zcela oprávněně, r o z u m n ě a l o g i c k y připustit, že lidský duch se nekryje s p o u h o u lidskou myslí, n ý b r ž disponuje vlastnostmi, j e ž přesahují možnosti a dimense lidského těla, pravděpodobně přežívá smrt svého těla, ale žije dále v j i n ý c h a ušlechtilejších životních dimensích, kde naše bolesti a strachy usnou v ě č n ý m snem a to, co odložíme do hrobu, zůstane j i ž v prachu země. S hlediska moderních v ý z k u m ů není j i ž zapotřebí bát se rušivých rozporů mezi vírou a vědou, citem a r o z u m e m , intuicí a empirií, p o n ě v a d ž v m o d e r n í m obraze světa mají všechny tyto h o d n o t y své oprávnění. Je m n o h o ccst a některé v e d o u stínem lesa a tichem palouků, jiné v e d o u rušnými ulicemi měst a křiku, ale k d o překoná dočasnost p o d m í n e k , v nichž žije, může se propracovat k vnitřnímu míru a očekávat beze strachu poslední o k a m ž i k svého života.

POZNÁMKA

REDAKCE:

A b y sc v y l o u č i l a m o ž n o s t n ě k t e r ý c h n e d o r o z u m ě n í , rcdakcc

p o v a ž u j e za užitečné připojit d v ě p o z n á m k y . N ě k t e ř í čtenáři, kteří j s o u z v y k l í na z a u ž í v a n o u t e r m i n o l o g i i naší teologie, b y m o h l i b ý t z n e p o k o j e n i tím, j a k autor používá kategorie jako » n a d p ř i r o z e n o « a »idealismus«. Jakmile si však u v ě d o m í v ý z n a m , který j e autorem ( j e n ž j e p s y c h o l o g a nikoli teolog) t ě m t o s l o v ů m dáván, veškeré n e d o r o z u m ě n í b y m y s l í m e m ě l o zmizet. D r u h o u p o z n á m k o u b y c h o m pak rádi upřesnili v ý k l a d slova e v a n g e l i u m , j e ž autor na p o č á t k u podává. O b s a h e m evangelia neboli » radostné zvěsti « není ani tak to, že » l i d s k o u smrtí vše n e k o n č í a žc p o smrti lidského těla přežívá lidský duch «. T o už tvrdila m n o h e m dřív před Ježíšem Kristem řecká

filosofie

- stačí p o m y s l e t na P l a t o n ů v dialog IviiV/ciw. O b -

sahem radostné zvěsti spíš je, žc v tčlcsiiéin z m r t v ý c h v s t á n í Ježíše, způsobeném B o ž í m D u c h e m , počíná uvnitř našeho p r v n í h o stvoření žijícího v e stínu hříchu a smrti, přislíbené druhé ( v y k o u p e n é ) stvoření, j e ž sc už n y n í skrytě uskutečňuje v našich dějinách a j e ž v y v r c h o l í o n o u v š e o b e c n o u transformací p r v n í h o stvoření, o n ě m ž P í s m o m l u v í j a k o o v š c o b c c n é m z m r t v ý c h v s t á n í a j e ž se uskutečňuje a b u d e dovršeno t ý m ž D u c h e m , který přetvořil v o k a m ž i k u z m r t v ý c h v s t á n í Ježíšovo lidství. Prostě, o b s a h e m evangelia není ani tak nauka o nesmrtelnosti duše ( t a j e druhořadá), j a k o spíš skutečnost Ježíšova z m r t v ý c h v s t a l é h o lidství, j e ž j e p ř e d chutí a p ř í č i n o u v š e o b e c n é h o z m r t v ý c h v s t á n í . Křesťanství není spiritualismus, a h m o t a a tělo nejsou p r o něj zanedbatelné. T o l i k k v y s v ě t l e n í m o ž n ý c h n e d o r o z u m ě n í ze strany čtenáře.

SEZNAM

POUŽITÉ

L I T E R A T U R Y

( K p o t ř e b ě čtenáře u v e d e n y i ty k n i h y , které autor zná a z nichž čerpal, i k d y ž p ř í m o necitoval)

BALCAR, OTAKAK: » P r a m e n y náboženství v pojetí H e n r i B e r g s o n a a v c světle e t h n o l o g i c « . K r o m ě ř í ž 1948. BERGSON, HENRI : » D v o j í p r a m e n m r a v n o s t i a náboženství, překl. V á c l a v a Č e r n é h o «. Laichter, Praha 1936.

69

BLOEMSMA, B . : » R o r s c h a c h - o n d c r z o c k naar d e p e r s o n l i j k h e i d s s t r u c t u u r v a n 40 p a r a g n o stcn «. T i j d s c l i r i f t v o o r P a r a p s y c h o l o g i e ,

2 7 , p.

BUKLAND, B . CARRINGTON, H . : » A m a z i n g York

162.

Secrets o f the P s y c h i c W o r l d «, P a r k e r ,

New

1975.

CAIIREL, ALEXIS: » Č l o v ě k t v o r n e z n á m ý , p ř e k l . V i . T ů m y « . A l b e r t , P r a h a 1948. EHRENWALD, JAN: » T e l e p a t h y a n d M e d i c a l P s y c h o l o g y , G e o r g e A l l e n and U n w i n London

Ltd.«.

1947.

EISENBUD, JULE: » T e l e p a t h y and P r o b l e m s o f P s y c h o a n a l y s i s «. T h e P s y c h o a n a l y t i c Q u a r t e l y , Vol. FREUD,

XV.,

1946.

SIGMUND: » T r a u m

und Telepathic«,

Imago

VIII,

1922.

HYNEK, R . W . : » S t i g m a t i s a v a n á z K o n n e r s r e u t u «. K u n č í ř , P r a h a KAFKA, BŘETISLAV: » N o v é

KRATINA, FERDINAND: » P s y c h o l o g i e , K o r n e n i u m « ,

Brno

AL:

1946.

1947.

KUCHYŇKA, KAREL: » Z á h a d y l i d s k é duše, W i n f u r t e r «. P r a h a MANNING,

1927.

základy experimentální psychologie«, Č e r v e n ý Kostelec

1947.

» H e l p i n g Y o u r s e l f w i t h P s y c h o - c o s m i c P o w e r «, P a r k e r , N e w Y o r k 19Ó8.

MEYER, LUDWIG: » D i e T e d l m i k der H y p n o s e « , B e r l i n NEÚSTUPNÝ, JIŘÍ: »Pravěk

1943.

lidstva «. O r b i s , Praha 194Ó.

DU N O U Y , LECOMTE: » H u m a n D e s t i n y « . T h e N e w A m e r i c a n L i b r a r y , 1. v y d . 1 9 4 7 . POLLACK, JACK I-I.: » C r o i s e t the C l a i r v o y a n t « . D o u b l e d a y and C o . , N e w Y o r k

1964.

PRATT, J. GAITHER: » P a r a p s y c h o l o g y « . D111to 11 a n d C o . , N e w Y o r k , II. v y d .

1967.

RHINE, J. B . - P R A T T , J. G . : » P a r a p s y c h o l o g y , Frontier S c i e n c e o f the M i n d «. T h o m a s , S p r i n g field,

111.

1957.

R Ý Z L , MILAN: » P a r a p s y c h o l o g i e , n e v y d a n ý r u k o p i s , n a p s a n ý k o l e m r. 1950«. P r a h a . R Ý Z L , M I L A N - R Ý Z L O V Á , JIŘINA: » A C a s e o f H i g h S c o r i n g E S P P e r f o r m a n c e i n the H y p n o t i c S t a t e « . J o u r n a l o f P a r a p s y c h o l o g y , V o l . 26, N o . 3, Sept.

1962.

R Ý z r . , MILAN-PIÍATT, J. G . : » C o n f i r m a t i o n o f E S P P e r f o r m a n c e i n H y p n o t i c a l l y S u b j e c t « . J o u r n a l o f P a r a p s y c h o l o g y , V o l . 26, N o . 4, D e c . R Ý Z L , MILAN: » P a r a p s y c h o l o g y * .

H a w t h o r n B o o k s , Inc., N e w

Prepared

1962. York

SMITH, J. ALSON: » I m m o r t a l i t y « . P r e n t i c c - H a l l , Sine., N e w Jersey,

1970.

1954.

SOUČEK, RUDOLF: » Z á h a d y d u š e v n í h o ž i v o t a v e světle v ě d y « . N o v á

O s v ě t a , Praha

1947.

TENHACTP, W . H . C . : t O n the personality s t r u c t u r e o f p a r a g n o s t s « . P r o c e e d i n g s o f the P a r n p s y c h o l o g i c a l Institute o f t h e State U n i v e r s i t y o f U t r e c h t , D e c .

1962.

TVRUULL, G . N . M . : » T h e P e r s o n a l i t y o f M a n « . P e n g u i n B o o k s , m i d d l e s e x , E n g l a n d a n d N e w Y o r k , 1946. WITTENBERG, J. J . : » D r i f d i a g n o s t i s c h o n d c r z o c k : ( v o l g e r s L . S z o n d i ) b e t r e f f e n d e d e p e r s o o n l i j k h e i d s s t r u c t u r v o n 40 p a r a g n o s t e n « .

70

Tijdschrift v o o r

Parapsychologie,

26,

p.

47.

Překlady Juirus

SEILER

PLATNOST PŘÍRODNÍCH ZÁKONŮ

A

ZÁZRAKY

aneb Hans K i i n g o zázraku.

Dlouholetá ukázala, a tézi.

diskuse o poměru mezi přírodními vědami a náboženskou

že mnoho problémů vzniklo Podaří-li

vírou nám tiž vícekrát

vtahováním přírodovědeckých pojmií do teologických definic

se tyto pojmy kritickým přezkoumáním

řádně osvětlit,

ukáže

se puk často, že

dříve téměř neřešitelný problém byl jen zdánlivý. Jeden takový pseudoproblém vytvořila i iwvoscholasticka teze o zázraku

jakožto

»prolomení

s podivem, žc i značně »pokrokoví« bez kritického přezkoumání nemůže přijmout. Když katechizmus,

přírodního zákona

zvláštním

a na j e j í m základě pak docházejí k závěrům,

Kiing psal svou

které věřící katolík

už jednoznační

tézi už

Holandský

odmítá. Úplné a pře-

vlak nalezli až v čísle 14/1975 časopisu Schweizerische K i r -

chcuzcitung z pera Julia Seilera. Mírně zkrácené znění jeho P. Vojtěcha Engelharta O. S.

Božím «. Je

svou poslední knihu Christ sein, jistě znal

který tézi o »prolomení přírodního zákona«

svědčivé vyvrácení této téže jsme

zásahem

teologové, jako prof.Hans Kiing, přebírají tuto zastaralou

článku

zde podáváme

v překladu

B.

TEOLOGIE, PŘÍRODNÍ V É D Y

A

LOGIKA

Čtenáři evangelií j e jasné, žc Ježíš konal svá znamení a své zázraky 11a potvrzení svého učení a tak j e i z n o v u a z n o v u sám o d ů v o d ň o v a l Popření historičuosti těchto zázraků ve svcni celku b y p r o t o m ě l o dalekosáhlé následky pro křesťanské učení. V c své knize Být křesůni (Christ sein, M n i c h o v - C u r y c h 1974) zastává tiibingský teolog Hans K i i n g v této věci názor, který b y c h o m zde chtěli blíže osvětlit. i. Zázraky

— kámen

úrazu

N o v ě j š í katolická literatura většinou přijala názor, žc zázrak j e » prolomení přírodních zákonů zásahem B o ž í m « T e n t o názor přejímá i K i i n g . » P r o l o m e n í « nebo » porušení« přirozené zákonitosti sc 11111 ovšem zdá nepřijatelné a proto se d o m n í v á , že nemůže v y l o ž i t n o v o z á k o n n í zázraky j i n a k n e ž m y t o l o g i c k y . Příslušná místa j s o u roztroušena po celé knize. U v e d e m e jicli zde alespoň, několik. O t á z k a zní, » zda Ježíšovy zázraky, které podle slovního znění (evangelií) porušují přírodní z á k o n y , jsou historické skutečnosti nebo n i k o l i ... Z á zraky ... v přísném n o v o d o b é m smyslu, tj. porušení přírodních z á k o n ů B o h e m - j s o u tak o v é t o nadpřirozené zásaliy v ů b e c myslitelné? M u s í m e j a k o ž t o křesťané věřit v

takovéto

z á z r a k y ? « (str. 217). »Je m o ž n o překonat dilema, na které j s m e zde p o u k á z a l i ? « (str. 365). T a k o v é t o nadpřirozené zásahy prý neodporuj í j e n » v š e m u v ě d e c k é m u myšlení «, ale i » všem u k a ž d o d e n n í m u přesvědčení a zkušenosti« (tak na d v o u doslova stejných místech na str. 335 a 364). Ježíšovi současníci p r ý m o h l i p o v a ž o v a t j e h o m o c n é skutky za zázraky j e n p r o t o , že n e m ě l i z á j e m o přírodní v ě d y a p r o t o nemuseli p o c i ť o v a t t a k o v é t o m o c n é skutky j a k o »porušení kauzální souvislosti b e z m e z e r « (str. 219). N a několika místech k n i h y se K i i n g odvolává na neporušitelnost přírodních zákonů, k d y ž p o j í m á m y t o l o g i c k y i panenské početí Ježíšovo (tak např. str. 335 n.). Neoscholastická téže o zázraku j a k o ž t o porušení přírodních z á k o n ů není v

odborné

literatuře nikde přesněji o d ů v o d n ě n a a i K ü n g j i převzal bez bližšího přezkoumání. M í s t o

71

a v ý z n a m t o h o t o učení v e scholastické t e o l o g i i u ž naznačuje b o h a t ý slovník, kterého užívá. M l u v í se tam o v ý j i m c e , zadržení, suspenzi, porušení, p r o l o m e n í n e b o d o k o n c e o zrušení p ř í r o d n í c h z á k o n ů , o » n a d p ř i r o z e n ý c h zásazích« proti

přírodním zákonům

(takto častěji

i K i i n g ) , o o d p o r u k p ř i r o z e n é m u p o ř á d k u atd.

2. Přírodní zákon

a logika

N á s vlastní postoj k teto otázce nezáleží v útěku

z historie d o říše m ý t ů , n ý b r ž v e f r o n -

tálním ú t o k u na shora j m e n o v a n o u tezi o » p r o l o m e n í přírodních z á k o n ů « . U ž d á v n o totiž b y l o třeba o d p o v ě d ě t na d v o j í o t á z k u : C o j e přírodní z á k o n ? A j a k ý j e j e h o p o m ě r k zázraku? Z o d p o v í m e tyto otázky pomocí posudkové

l o g i k y , která d o v o l u j e osvětlit s dostatečnou

jasností j a k p o v a h u přírodního zákona, tak j e h o p o m ě r k zázraku. Zdají-Ii se čtenáři následující v ý v o d y příliš obtížné, p a k ad uváží, ž e se l o g i k

nespoléhá

na p o c h o p e n í v ě c i samé, n ý b r ž na f o r m á l n í správnost l o g i c k ý c h operací. T o není nikterak k o m i c k é . V ž d y ť k a ž d ý z nás násobí vicemístná čísla v ž d y »> na papíře «, tedy formální operací, a nikoli s v

h l a v ě « , tj. p o c h o p e n í m v ě c i .

N e n í zcela snadné d e f i n o v a t p o j e m přírodního zákona, j a k m u r o z u m í přírodní věda. E x i s t u j e celá » h i e r a r c h i e « nejrůznějších d r u h ů přírodních z á k o n ů . Přesto si zde s m í m e s v o u ú v a h u zjednodušit. O m e z í m e se totiž především na o n y z á k o n y , které popisují přírodní

po-

chody, p r o t o ž e j e n takové z á k o n y souvisí s naší otázkou. V e své j a z y k o v é f o r m u l a c i j s o u t y t o přírodní z á k o n y určitý druh v ý p o v ě d í , p ř e d e m v y j á d ř e n ý c h r o v n i c í , a popisují p o m ě r mezi

příčinou

(důvodem)

a ú č i n k e m (důsledkem). Ř e k l i j s m e » u r č i t ý druh

výpovědí«

a m y s l í m e tím, že přírodní z á k o n y j e n u t n o chápat j a k o v ě t y p o d m í n e č n é podle v z o r u : » V ž d y k d y ž . . . , pak...«. S m y s l této f o r m y v ě t y p o d m í n e č n é , které se v dnešní l o g i c e říká » i m p l i k a c e « , popsali docela přesně už starověcí logici stoičtí. Z d e p r o j e d n o d u c h o s t o z n a č í m e slov e m » věta p o d m í n e č n á « p o u z e tuto j e d n u f o r m u p o d m í n e č n ý c h v ě t , i k d y ž vedle ní e x i stuje druhů víc. P o d l e o b e c n é h o popisu přírodních z á k o n ů v e f o r m ě r o v n i c e tedy v y j á d ř í m e tuto p o d m í n e č n o u v ě t u o b e c n o u f o r m u l í : V ž d y k d y ž působí v p r a v o udaní činitelé

sami

( v ý l u č n ě ) , stane se to, c o stojí v r o v n i c i v l e v o . P ř e d v ě t í (P) této p o d m í n e č n é v ě t y , použité na určitý konkrétní případ, zní: V p r a v o udaní činitelé působí s a m i » ;

doplněk (D) pak z n í :

» Stane se to, co stojí v rovnici v l e v o «. Jak j s m e už naznačili, j e třeba rozlišit p o c l m í n e č n o u j v ě t u j a k o ž t o o b e c n o u

výpověď

o m n o ž s t v í r ů z n ý c h j e d n o t l i v ý c h případů na straně j e d n é , a t y t o j e d n o t l i v é p ř í p a d y na straně druhé. K t e r é skupiny j e d n o t l i v ý c h případů spadají p o d v č t u p o d m í n e č n o u (a t í m p o d p ř í rodní z á k o n ) , v y s v í t á z níže podaného schématu, v n ě m ž j s o u p o d á n y v š e c h n y

myslitelné

k o m b i n a c e správného n e b o nesprávného předvětí se s p r á v n ý m n e b o n e s p r á v n ý m

doplňkem.

T a k o v é přehledné schéma, v logice n a z ý v a n é » matrice «, n á m u k a z u j e čtyři skupiny k o n k r é tních případů, tj. a priori p ř i j a t ý c h k o m b i n a c í P - D , n e b o které n á m jasně opisují smysl p o d m í n e č n é

chcete-li přírodních p o c h o d ů ,

věty:

1. skupina: P správné

a D

správný

2. skupina: P správné

a D

nesprávný

3. skupina: P nesprávné a D

správný

4. skupina: P nesprávné a D

nesprávný

» S p r á v n ý « z d e z n a m e n á : shodující se v t o m t o k o n k r é t n í m případě se skutečností, » nespráv n ý « z n a m e n á : neshodující se v t o m t o případě se skutečností. Jak v y p l ý v á ze svrchu řečen é h o , n e z n a m e n á věta p o d m í n e č n á nic j i n é h o , n e ž : Neexistují

konkrétní případy spadající pod

2. skupinu (naznačeno z á v o r k a m i ) . T í m j s m e opsali se v s í žádoucí jasností s m y s l v ě t y : » V ž d y k d y ž . . . , p a k . . . « . Platnost v ě t y p o d m í n e č n é j e tedy přesně totéž j a k o v y l o u č e n í 2. s k u p i n y ;

72

toto j e j e d e n z nejdůležitějších » l o g i c k ý c h z á k o n ů « . P o z i t i v n ě b y se dal smysl v ě t y p o d m í n e č n é opsat i t a k t o : K a ž d ý k o n k r é t n í případ, v y h o v u j í c í včte p o d m í n e č n é , patří b u d d o i , , 3. n e b o d o 4. s k u p i n y (tzv. disjunkční f o r m a ) . Smysl toho všeho n á m osvětlí následující příklad: P o d m í n e č n á věta m ů ž e třeba znít: » V ž d y k d y ž n ě k d o j e Hanák,, pak je

Moravan.*

Č t y ř e m s k u p i n á m schématu p a k o d p o v í d a j í následující konkrétní p ř í p a d y : 1. A n t o n í n j e H a n á k a j e také M o r a v a n . 2. B e d ř i c h j e H a n á k a není M o r a v a n . 3. C y r i l není H a n á k , j e však

Moravan.

4. D i m i t r i j není H a n á k a také není M o r a v a n . N a š e věta p o d m í n e č n á popírá p o u z e v ě t u č. 2, ostatní tři p o t v r z u j e n e b o alespoň nepopírá. P o d o b n é j e to i s p o d m í n e č n o u v ě t o u , opisující přírodní zákon. N e p o p í r á totiž možnost, že j a k p ř c d v ě t í , tak d o p l n ě k m o h o u

b ý t » nesprávné«. »To znamená, že m o h o u

působit

i p ř í č i n y n e j m e n o v a n é v e větě p o d m í n e č n é , aniž b y tím b y l porušen přírodní zákon. N a š e dosavadní ú v a h y se dají l o g i c k y přenést na pole b i o l o g i e a tím na zilzručmí

nzdiii-

vcní, která nás zde především zajímají. Přírodní z á k o n j a k o ž t o věta podmínečná b y tli zněl asi t a k t o : Přcdvětí:

V ž d y , k d y ž působí p o u z e přirozené příčiny s a m y ,

doplněk:

pak p o k r a č u j e uzdravení

pomalu.

I z o l o v a n ě zní p ř c d v ě t í : Přirozené p ř í č i n y působí samy ( v ý l u č n ě ) ; d o p l n ě k zní: U z d r a v e n í p o k r a č u j e p o m a l u . Z á z r a č n á uzdravení j s o u j e n ta, u k t e r ý c h b y b y l o nesprávné říci: » U z d r a v e n í p o k r a č u j e p o m a l u «, u k t e r ý c h tedy j c d o v ě t e k » nesprávný «. Zázračné uzdravení sc totiž - alespoň u n ě k t e r ý c h n e m o c í - pozná právě podle náhlosti u z d r a v o v a c í h o

procesu.

P r o t o ž e však v našem č t y ř d í l n é m schématu není m o ž n á skupina 2., z b ý v á už j e n skupina 4., v e které m á m e » n e s p r á v n ý « d o p l n ě k . V této skupině však nám naše schéma

ukazuje

i » nesprávné « přcdvětí. T o znamená, žc se v ě t a : » Přirozené příčiny působí samy « neshoduje se skutečností. (V našem příkladě: V ž d y , k d y ž j c n ě k d o H a n á k , j e také M o r a v a n . D i mitrij není M o r a v a n , t e d y také není H a n á k . ) Kauzální princip p r o t o v d a n é m případě v y žaduje d o d a t e č n o u ú č i n n o u příčinu, ležící m i m o celek příčin p ř i r o z e n ý c h . Z

toho

plyne,

že zázračná uzdravení patří d o 4. skupiny událostí popsaných p o d m í n e č n o u větou (tj. příslušným p ř í r o d n í m z á k o n e m ) . Spadají

tedy pod zákon.

P a k o v š e m není u zázraku

možno

m l u v i t ani o v ý j i m c e , n a t o ž pak o porušení, p r o l o m e n í n e b o d o k o n c e o zrušení přírodního zákona. P ř í r o d n í m z á k o n ů m se občas trochu n e o d b o r n ě připisuje naprostá, » nutná « platnost. T o však n e j v ý š z n a m e n á , žc udané f a k t o r y určují přírodní dění a j e h o v ý s l e d e k jistě a j e d n o značně jen tehdy, když působí samy a výlučně. V j e d n o t l i v é m případě však j s o u sotva k d y z n á m y v š e c h n y působící příčinné f a k t o r y ; k r o m ě t o h o m o h o u k d y k o l i b ě h e m p ř í r o d n í h o p o c h o d u vstoupit d o h r y další p ů s o b i v é příčiny. T o znamená, žc přírodní z á k o n zůstává zásadně o t e v ř e n ý i j i n ý m , n e j m e n o v a n ý m a n e z n á m ý m příčinám. Dňkaz tčjší výsledek

našich dosavadních

o této otevřenosti je

nejdůlcži-

úvah.

V z h l e d e m k této otevřenosti ztrácí všechen s m y s l tvrzení o tzv. » p r o l o m e n í přírodního zákona «. P r o t o j e to také n e z o d p o v ě d n é , k d y ž n ě k d o o d k a z u j e J e ž í š o v y z á z r a k y d o říše m ý t ů a p ř i t o m se stále o d v o l á v á na tvrzení, které samo o sobě n e m á smysl a k r o m ě toho ani n e b y l o a u t o r e m k r i t i c k y z k o u m á n o . Jak p a k m á ncudržitelnost této téže prohlédnout prostý čtenář?

73

3- Přírodní zákon

a každodenní zkušenost

K c stejnému výsledku o otevřenosti přírodních zákonů lze dojít i cestou pohodlnější, totiž cestou každodenní zkušenosti a názorných příkladů. Podle zákonů ballstiky opisuje dráha vrženého předmětu parabolickou křivku. K o l i k otevřeného prostoru tento zákon ponechává v jednotlivém případě, ukazuje např. dráha vrženého bumerangu. T u t o dráhu totiž mezí j i n ý m spoluurčuje i otáčivý p o h y b a sklon, libovolně určený vrhacem. N i k d o nebude tvrdit, že vrhač nebo dráha bumerangu » p o r u šuje « zákon balistiky. Všichni vědí, že parabolická dráha j e v tomto případě j e n »překryta « dodatečnými faktory. Jak známo padá kapka deště k zemi stejnoměrnou rychlostí a často šikmo. » Porušuje « tím snad zákon gravitace, který přece padajícímu předmětu » předepisuje « pád stejnoměrně zrychlený a kolmo k zemskému povrchu? K d o si pak nevzpomíná na káču, kterou jsme j a k o děti s rozkoší honili a která neupadla ani v šikmé poloze? A j a k nás to fascinovalo, k d y ž úspěšně vzdorovala všem našim pokusům porazit j i ! D o k u d jsme byli dětmi nás tato podivná tančící hračka nikterak neznepokojovala. Dnes však jsme » přírodovědecky vzděláni« a vrtá nám snad hlavou problém, proč vlastně káča neupadne, k d y ž přece víme, že podle přírodních zákonů musí padnout předmět, p o d e přený v jediném bodě ležícím níže než těžiště, které nadto ještě j e vyšinuté. T a k t o však m ů žeme uvažovat jen dokud přece jen ještě nejsme dostatečně »přírodovědecky

vzděláni«,

V z p o m e ň m e si zde na o n ě m citát z knihy Hanse Kiinga (str. 219), podle kterého Ježíšovi současníci mohl i uvěřit ve skutečnost zázraků j e n proto, že ještě nebyli přírodovědecky v z d ě láni, kdežto nám, » lépe osvíceným «, činí problém zázraků nemalé potíže. Jsme však opravdu » lépe osvíceni « než Ježíšovi současníci, k d y ž uvažujeme takhle? Tajemství, které nám obestírá podivné chování dětské káči, okamžitě zmizí, k d y ž nám odborník v y l o ž í zákon tzv. precese a m y j e h o výkladu porozumíme. N e j v e l k o l e p ě j i příklad pro otevřenost přírodních zákonů v ů č i dodatečným příčinám však j e příklad životních pochodit biologických.Vc všem biologickém dění platí zákony f y z i k y a chemie zásadně a neomezeně dále. Podbiologická zákonitost tu však stojí přímo v e službách tajemných vyšších sil. Příroda j a k o b y si tu dělala blázny z lidské inteligence. Přesc všechny dosažené vědecké poznatky nakonec v ž d y jen poznáváme, £e fyzikálně-chcmické pochody jsou p o drobeny službě sféry psychické; nikcly však nepochopíme jak a j a k ý m i prostředky. T a t o skutečnost j e tak úchvatná a zároveň tak všední a zdánlivě samozřejmá, že dosud nikoho nenapadlo i jen pomyslit 11a » porušení « nebo » zrušení« přírodních zákonů. N i k o h o také nenapadne kazit si umělecký požitek z poslechu B e e t h o v e n o v y t Deváté « úvahami, zda a j a k démon hudby » porušuje« přírodní zákonitost p o h y b u vzdušných molekul.

Tento

služební poměr přírodních zákonů v ů č i silám vyšším nepociťujeme v životní zkušenosti nijak j a k o něco výjimečného, naopak nám připadá j a k o pevná instituce. N e m u s í nás tedy znepokojovat ani v případě zázraků, i k d y ž sc zázraky nedějí zrovna každý den. Působí zde proseč vyšší síla samotného Boha, který stvořil přírodní zákony a který j e postavil do služebního poměru k silám vyšším. Všechny tyto příklady a ú v a h y nás znovu vedou k poznání, že přírodní zákony nejsou totožni' se zákazem působení jiných a vyšších příčin. Teologie, která musí opírat své téže o předpoklad takového zákazu, stojí v podivném poměru k přírodní vědě a nutně sc vystavuje kritice l o g i k y . 4. Příminí

v&la a

zázmk

K i i n g mluví na několika místech své knihy o »napětí« mezi přírodní vědou a vírou v zázraky. Znamená to, že přírodní vědci zázraky odmítají? O d p o v í d á m e : Pokud teologové

74

prezentují z á z r a k y j a k o ž t o porušení přírodních z á k o n ů , musí j e přírodovědec nutně a zcela o d m í t n o u t , a to p l n ý m p r á v e m . Z d e platí dodnes v ý r o k slavného f y z i k a M a x e Plancka. (1S581947): » S t á l ý postup poznání přírody způsobil, že j e nám naprosto n e m o ž n o ještě dnes uznat za p r a v d i v é početné z p r á v y o událostech, o d p o r u j í c í c h přírodním z á k o n ů m « (Ntíbo ženstvi a věda, L i p s k o 193,8, str. 5). N i k t e r a k se t a k o v é m u postoji nedivíme, k d y ž u v á ž í m e že cílem p ř í r o J n í c h v ě d j c p r á v ě p r o z k o u m á m přírodních

zákonů.

V í m e však také, že dějiny v ě d e c k ý c h v ý z k u m ů naučily přírodovědce m i m o ř á d n é o p a trnosti v e všech v ý r o c í c h , které přesahují rámec dnešního stavu poznání. A110, m ů ž e m e tvrdit, že v ě d e c k ý v ý z k u m z této zdrženlivosti přímo žije. Proto si exaktní vědec n i k d v n e m ů ž e d o v o l i t m l u v i t v c s v ý c h publikacích o nemožnosti zázraků. T é m ě ř se zdá, že se zástupci exaktních v č d cítí p ř í r o d o v ě d e c k y m é n ě »osvíceni « než někteří t e o l o g o v é .

Zní

to p r o t o dost nepromyšleně, prezcntujc-li K i i n g bez důkazů tzv. »nadpřirozené zásahy « j a k o něco, co » o d p o r u j e v š e m u v ě d e c k é m u m y š l e n í « (str. 335 a 365).

5. Co Hans Kiing překl

mlčením

Je nápadné, že prof. K i i n g nikde nezaujímá postoj ke z p r á v á m o zázračných uzdraveních d o b y nejnovější. B y l i b y c h o m m u vděční, k d y b y se byl vyjádřil třebas i nagativně. T o b y alespoň posloužilo j a k o základ pro v ě c n o u diskusi. ]\íká~li se 11a str. 217, žc » z rozpaků nad zázraky v ů b e c « m u s í m e cítit i zábrany » v z h l e d e m k zázrakům dnešním«, nepoznal K i i n g , oč vlastně j d e . C o tiibingský profesor říká 11a str. 45r o » Marianismu a papalismu «, osvětluje z a j í m a v ý m z p ů s o b e m j e h o způsob myšlení. O zázracích třeba v Lurdech m á m e dnes v e l m i spolehlivé publikace, které z k o u m a j í zázračná uzdravení podle nejpřísnějších. k r i t i c k ý c h měřítek. J m e n u j e m e zde alespoň knihu n ě m e c k é h o lékaře Franze E. Schleyora Die Heilungen von Lourdes, Eine kritische Untersuchung* (Bonn 1949), která patří k ncjlepšíni o t o m t o předmětu. Jc z b y t e č n é ztrácet zde slova o principielní souvislosti lurdských uzdravení se zázraky J e ž í š o v ý m i . P r o f . K i i n g o p ě t o v n ě lituje, žc se zázraky N o v é h o zákona udály už před téměř 2000 lety a žc sc proto v y m y k a j í v ě d e c k é m u historickému p ř e z k o u m á n í . U » m o d e l o v ý c h p ř í p a d ů « l u r d s k ý c h však p o d o b n á těžkost neexistuje. N e v y p a d á to tak, že nám Bůh schválně strčil p ř í m o p o d nos - dovolíte-li tento v ý r a z - takové p o d o b n é případy, a to v plném světle m o d e r n í empirie a se všemi m o ž n o s t m i v ě d e c k o - k r i t i c k c h o přezkoumání, a b y c h o m si z ů stali v ě d o m i své zodpovědnosti:,, k d y ž p o s u z u j e m e m o c n é skutky Ježíšovy ? Každý

pokus,

u n i k n o u t s p o u k a z e m 11a porušené přírodní z á k o n y do říše m ý t ů , se zde musí rozbít o pevnou skálu skutečnosti. D n e s už j e j e n o m m o ž n o tuto skutečnost bucT uznat - nebo j i prostě i g n o rovat. O d p o v í d á však tento postoj titulu K i i n g o v y k n i h y » B ý t křesťan « ?

6. Závěrem V y v r á c e n í h y p o t é z y o » p r o l o m e n í přírodních z á k o n ů « o v š e m ještě neřeší všechny p r o b l é m y , související s b i b l i c k ý m i zázraky. E x e g c t c m a j í i nadále za úkol rozvážně a pečlivě p r o z k o u m á v a t literární druhy všech částí celého Písma svatého, tedy i j e d n o t l i v ý c h k o n krétních v y p r a v o v á n í o zázracích. Z d e n á m šlo o otázku zásadní. Důležitost úkolu exegeze zdůrazňují i d o k u m e n t y r o z h o d u j í c í c h církevních institucí, j a k o např. encyklika Divino affiante Spiritu (1943) a d o g m a t i c k á konstituce II. V a t i k á n s k é h o k o n c i l u o B o ž í m zjeven; (1965). (přeložil Vojtěch

Engellmrt)

75

CONTENTS

No

45

Studies and articles: JAROSLAV PECHÁČEK:

POLITICAL

FRANTIŠEK PINĎÁK:

ECONOMIC REFORMS COUNTRIES

CATHOLICISM

ALOIS ROZEHNAL:

TUZEX

JIŘÍ VESELÝ:

MIND O V E R M A T T E R

AND

IN

IN

PALIAMENTARY

EUROPEAN

DEMOCRACY

COMMUNIST

FINANCE (011 the m e t h o d s o f m o d e r n p a r a p s y c h o l o g y )

Translations: JULIUS SEILER:

VALIDITY OF THE K i i n g on miracles

NATURAL

INHALT No Studien und

LAW

AND

MIRACLES

or

Hans

45

Artikeln:

JAROSLAV PECHXČEK:

POLITISCHER SCHEN

KATHOLIZISMUS

IN

EINER

PARLAMENTARI-

DEMOKRATIE

FRANTIŠEK PINĎAK:

EKONOMISCHE REFORMEN DERN EUROPAS

ALOIS ROZEHNAL:

TUZEX

Jifef VESELÝ:

GEIST Ü B E R

UND

IN D E N K O M U N i S T i S C H C N

LÄN-

WÄHRUNG MATERIE

( a u f den W e g e n

moderner

Parapsychologie)

Übersetzungen JULIUS SEILER:

DIE G E L T U N G V O N N A T U R G E S E T Z E N o d e r Hans K i i n g über das W u n d e r

CONTENU

No

UND

DIE

WUNDER

45

E t u d e s et articles JAROSLAV PECHÁČEK:

LE C A T H O L I C I S M E

POLITIQUE DANS LA D E M O C R A C I E

PAR-

L AMEN TAI RE FRANTIŠEK PINĎAK:

LES R E F O R M E S E C O N O M I Q U E S N1STES E U R O P E E N S

ALOIS ROZENHAL:

TUZEX

JISÍ VESELÝ:

L'ESPRIT AU-DESSUS psychologie m o d e m e )

ET L A

DANS

LES

PAYS

COMMU-

MONNAIE DE LA

MATIERE

(sur Jcs voies de la para-

Traductions: JULIUS SEILER:

L A V A L I D I T Ě DES LOIS N A T U R E L L E S Hans K i i n g au. sujet d u m i r a c l e

ET

LES

MIRACLES

on

SOMMARIO

No

45

Studí e articoli JAHOST.AV Pv.CHÁče.K

IL C A T T O L I C I S M O MENTÄRE

FKANTISEK PINDÁK :

LE R I F O R M E E C O N O M I C H E

ALOIS ROZEHNAL:

TUZEX

Jiiií VISRL-Í:

L O SPIRTTO moderna)

E LA

POLITICO

NELLA

DEMOCRAZIA

NEI PAESI C O M U N I S T I

PARLA-

EUROPE!

MONETA SOPRA

LA

MATERIA

(sulle

vie

della

parapsicologia

Překlady J u n us SUILEK:

LA V A L I D I T Á DELLE Hans K l i n g sul m i r a c o l o

LEGGi

NATURALI

E

I

MIRACOLI

ossia