Ročník III. Díl IV.
2013
Z výstavy Comenius – To není šperk
Na přední straně: Koně (soukromá sbírka) Gema z výstavy glyptičky Evy Mrákotové-Víškové Eva Mrákotová, rozená Víšková se narodila a celý svůj dosavadní život zůstala věrná Pardubicím. V mládí studovala na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově. V roce 1967 byla přijata na obor rytí a broušení drahokamů. Zde vynikla v oboru rytí do drahokamů, který si oblíbila a věnovala se mu pak celý život. Byla žákem profesora K. Tučka a Marty Dostrašilové. Maturitní práce – achátová figurka a jaspisová střenka – udivily porotu bohatstvím nápadů. Po absolvování školy dlouhá léta pracovala v DUV Granát, kde byly její rytiny komponovány do granátových šperků. Její práce jsou ve sbírkách muzeí v Turnově, Pardubicích, v pražském Národním muzeu. Je snad jedinou zde žijící glyptičkou, která se výhradně zabývá rytím do přírodních drahokamů.
Šperkař 4/2013 Regionální odborný zlatnický časopis Libereckého kraje pro zlatníky a příbuzná řemesla. Liberec, Jablonec n/N, Železný Brod, Turnov Obsah: Co víte o stříbru Turnovští zlatníci Katalánští granátníci Křest Českého granátu Komenius: To není šperk – ilustrační foto Recenze knihy: Korálky, perle, rokail Recenze knihy Český granát Co bylo před šperkem? Výstava: Minerál klub – Kozákov 82 5. šperkařské symposiun v DUV Granát Seminář LEONARDO v Turnově Modré zlato 9. ročník Kámen a ŠPERK v Českém ráji Výstava v Lomnici n / Popelkou Mezinárodní výstava skla s bižuterie Vánoční rozjímání A. Karč: Příručka pro zlatníky (pokračování)
str. 2 10 11 12 12 14 14 16 17 18 19 20 21 21 22 23 24
ŠPERKAŘ vydává Atelier PEGA Turnov redakce RNDr. I. Turnovec, DRAHOKAM Turnov, Ing. M. Frydrych a kol., Atelier PEGA Turnov, foto Aleš Bartoš Turnov schváleno MK ČR 20569 ročenka 2013 díl 4
1
Šperkař 4/2013 Co víme o stříbru RNDr. Ivan Turnovec Latinský název stříbra je argentum, což znamená bílý. V jeho jménu českém (ale i v řadě jazyků dalších) je však uchovaná paměť věků. Asyrský výraz sarpú označoval jednak srp, ale i Lunu, a u alchymistů byl i znakem pro stříbro. Později se tento symbol rozšířil i na bohyni Ištar, jejíž kult byl uctíván jak v Asýrii, tak i v Babyloně. Pěkná barva, třpytivý kovový lesk, kujnost, snadná Stříbro jako platidlo tavitelnost a další vlastnosti vedly k tomu, že se stříbro stalo velice oblíbeným a široce užívaným kovem. Stříbro se vyskytuje v přírodě hojněji než zlato, a proto je jeho cena nižší, i když některými vlastnostmi zlato předčí. Je to například nižší teplota tání, takže se snadněji zpracovává, a také úžasná kujnost. Z 1 kg ryzího stříbra je možné vytáhnout drátek 2 km dlouhý a navíc ohebný a tvárný, takže z něho lze vyrábět krásné filigránové šperky, drobné ozdobné předStříbro jako přírodní minerál měty, lze jej používat i jako nití a pod. Čisté, ryzí stříbro však nacházíme v přírodě vzácněji než zlato. Krystalizuje jako jemné chmýří v dutinách hornin, jindy se objevuje v podobě všelijak pokroucených drátků, vzácněji ve formě plíšků nebo hrudek. Tyto podivuhodné kryslalické tvary patří také k zajímavým vlastnostem tohoto bílého kovu. Hrstka jemných krystalických nitek někdy připomíná pramen vlasů nebo dokonce loknu, spleť kořínků, trs trávy, mech či větvičku stromu. Proto
2
Šperkař 4/2013 se také těmto tvarům odborně říká dendrity. V Evropě jsou známy dvě stříbrné haluzky. Jedna připomíná růži, druhá smrkovou snítku. Stříbrná růže pochází z bohatého stříbrného dolu Markirch v Alsasku, v němž probíhala těžba od r. 963. Podle zápisů se zde našel v roce 1539 stříbrný nugget o hmotnosti asi 100 kg a v roce 1696 dokonce hrouda asi 500 kg těžká. Stříbrná růže byla dlouho majetkem hornické rodiny a věky jí opředly legendou o horském duchu, který vzplanul láskou ke krásné horníkově dceři, které stříbrnou růži věnoval. Protože byl odmítnut, zavalil všechny šachty a stříbrný důl zničil. Stříbrná smrková větvička pochází ze starého stříbrného dolu v německém pohoří Harz. Krystalické stříbro tvoří jednak krátké jehlice, jednak vzácné srostlice klasických osmibokých krystalů, které připomínají šišky. Narůstání krystalů v jednom směru, do tvaru vlásků, se obvykle vysvětluje stísněným prostředím mateřské horniny, v níž stříbro krystalizuje – vrůstá do drobných puklinek a dutinek, které zcela vyplňuje. Jednotlivé drátky se někdy nazývají whiskers (v angličtině to znamená vous) a některé vousy jsou až čtvrt metru dlouhé. Ještě vzácnější než tyto krystalické tvary jsou nálezy nuggetů, valounů (na rozdíl od ryzího zlata, které se téměř výhradně nachází v podobě valounků). Zprávy o stříbrných valounech pocházejí většinou ze středověku, tedy z počátků těžby v nově otevřených dolech. Kromě už zmíněných nálezů v Alsasku jsou známy i zprávy středoasijského učence Al-Biruniho, který se zmiňuje o hroudách stříbra velikosti klečícího velblouda. Všechny tyto tvary ryzího stříbra – dendrity, whiskery, nuggety a pod. – se vytvářejí v horní vrstvě rudného ložiska, což odpovídá zákonitostem o prvotním třídění a krystalizaci rud, které tvoří jakousi aureolu kolem tuhnoucí žhavotekuté hmoty v zemské kůře. Proto se také většina ryzího stříbra nachází hned při zahájení těžby na nově objeveném ložisku – a jelikož většina stříbrných dolů byla ve starém světě známa už ve středověku, a někdy dokonce ve starověku, jsou v současnosti unikátni nálezy téměř vyloučeny. Ovšem na americkém kontinentě je ještě mnoho skrytého bohatství a zdejší stříbrné doly poskytují velké množství ryzího stříbra. Většinou to však nejsou whiskery ani velké nuggety, ale velice drobná zrnka a lupínky, které necvičené oko vůbec nerozezná od „hlušiny“. Stříbro se totiž pokrývá
3
Šperkař 4/2013 černošedou vrstvou a pouze na čerstvém vrypu se objeví stříbřitě bílý kov s typickým leskem. Nejkrásnější ukázky přírodního ryzího stříbra pocházejí z Kongsbergu v jižním Norsku. Tamní stříbronosné žíly poskytly snad nejnádhernější dráty a shluky stříbra. Zatímco jáchymovské stříbrné drátky jsou většinou tenké nebo velmi jemné, v Kongsbergu jsou dráty silné i několik centimetrů. Těžba v Kongsbergu pokračuje dodnes. Ve světě jsou pak důležitá ložiska stříbra v Mexiku, Peru, Bolívii a Chile. Dále ještě v Severní Americe u Hořejšího jezera. Zde se stříbro nachází velmi čisté a ve velkém množství, obyčejně zarostlé do ryzí mědi. Hojné je také v Kalifornii a na Aljašce, v Arizoně, Nevadě i jinde. V Sovětském svazu je významné ložisko Zmeinogorsk. Stříbro se samozřejmě nevyskytuje pouze v ryzí formě – to je spíš výjimkou. V přírodě tvoří většinou tzv. stříbrné minerály, ve kterých se nejčastěji pojí s jinými prvky. Obvykle se vyskytuje ve společnosti síry, arzénu, olova, mědi, někdy i zlata. Přírodní „slitina“ zlata a stříbra se nazývá kustelit (do 10 % zlata) nebo elektrum (nad 10 % zlata). Nejbohatší stříbrná ruda se nazývá argentit. Je to sulfid stříbrný (Ag2S), který obsahuje až 87,8 % stříbra. Tento minerál objevil už v roce 1530 G. Agricola, otec rudné mineralogie, který působil v Jáchymově. Argentit tvoří proplástky a žilky v mateřské hornině a je velmi nenápadný, protože stejně jako stříbro ztrácí na povrchu lesk a tmavne. Na jeho přítomnost nejspíš upozorní tzv. „stříbrná čerň“, práškovitá forma „zvětralého“ argentitu. Argentit je stejně jako stříbro tažný, kujný a lze jej krájet nožem. Jedny z nejkrásnějších ukázek argentitu pocházejí z Jáchymova. Další ušlechtilé rudy stříbra představuje proustit a pyrargyrit. Proustit nese jméno chemika, který dokázal, že tyto dva minerály, dlouho považované za totožné, jsou vlastně dva druhy. Ve jménu pyrargyrit je zakódovaná podoba minerálu (řecky pyr = oheň, argyros = stříbro). Ohni se však podobají oba minerály — jsou červené, s nádherným diamantovým leskem, a ostré šestiboké pyramidy krystalů připomínají jazýčky plamenů. Proustit je sulfoarzenitan stříbrný, obsahující přes 65 % stříbra. Je to překrásná ruda, která nejenže obsahuje tolik vzácného kovu, ale především upoutává svou nápadně rudo-červenou barvou se silným diamantovým leskem. Je to pravý skvost mezi rudnými nerosty a drúzy jeho krystalů
4
Šperkař 4/2013 jsou pak skutečnou chloubou sběratelů. Protože na denním světle, zejména na přímém slunci, poměrně rychle tmavnou a ztrácejí svou nádheru, je nezbytné uchovávat je v temnotě. Krásné krystaly proustitu pocházejí se saského Freibergu a také z Mexika (doly ve státě Chihuahua). Z chilského ložiska v okolí Chanarcillo jsou neobyčejně průsvitné krystaly višňově červené barvy, které jsou pýchou mineralogických sbírek všech světových muzeí. Další krystaly proustitu poskytují rudné žíly v severoamerických státech Colorado, Nevada, Arizona a Ontario. Z českých ložisek vydávají krásné krystaly proustitu doly v Jáchymově, zatímco v Příbrami je vzácným nerostem – vzniká totiž tam, kde se na žilách objevují i rudy arzénové. Tam, kde se místo arzénu objevuje antimon, vzniká jiná ušlechtilá stříbrná ruda, pyrargyrit. To je právě případ Příbrami. Pyrargyrit je tmavší než proustit. Je temně višňové barvy a na světle tmavne ještě intenzívněji. Od proustitu jej také odlišují jeho krystaly, které jsou bohaté drobnými trojúhelníkovými ploškami s diamantovým leskem. Ovšem v rudných žilách většinou tvoří zemitou rudu, která obsahuje přes 65 % kovu. Vzácně krystaly, které někdy vyplňují dutinky matečné horniny, nacházejí místo ve vitrínách muzeí i u soukromých sběratelů. Jak ryzí stříbro, tak i ušlechtilé stříbrné rudy jsou ve světových zásobách dost vzácné. Největší podíl na světové těžbě stříbra mají takzvané polymetalické rudy, nejčastěji sulfidy olova. Z nejznámějších je to například galenit, v němž sice příměs stříbra představuje pouze desetiny procenta, ale jako vedlejší produkt se jej vyplatí těžit. Těžba stříbra má velmi starou historii. Jen zlato a měď byly objeveny a užívány dříve. První nálezy opracovaného stříbra jsou staré přes čtyři tisíce let, ovšem je třeba si uvědomit, že stříbro se v zemi rychle rozpadá. Poměrně dost stříbrných šperků pochází z hrobů chaldejských králů. Naproti tomu v pyramidách egyptských faraónů se stříbrné výrobky objevují velice vzácně. O stříbru se zmiňují i perské zápisy z 9. stol. př. n. l. Ve starém Řecku byly velké stříbrné doly u Laurionu, nedaleko Atén, k jejichž rozkvětu nemálo přispěly. Jedny z největších evropských stříbrných dolů starověku byli ve Španělsku, tehdejší Hispánii. Těžbu tam prováděli Féničané a na zdejších dolech nesmírně zbohatli. Podle zpráv prý i měděné kotvy na lodích vyměnili za
5
Šperkař 4/2013 stříbrné. Toto velké bohatství samozřejmě budilo závist sousedního Říma a nakonec se stalo jednou z příčin punských válek. Když bylo Kartágo pokořeno, připadlo hispánské stříbro Římu. Ve střední Evropě začala těžba stříbra a jeho rud poměrně brzy. Podle pověstí bylo v Čechách stříbro dobýváno již od 7. století. Na saských rudných žilách, zejména v okolí Freibergu, se těžilo od 12. století. Skutečný rozvoj těžby stříbra v Čechách spadá do 13. a 14. století. Když král Václav I. povýšil roku 1249 Jihlavu na město, současně jí udělil zvláštní horní právo, které se stalo prvním horním právem na světě a později bylo základem mnoha jiných horních práv doma i za hranicemi naší vlasti. Dobývání stříbra hrálo v minulosti v naší zemi důležitou úlohu. Jeho těžba byla u nás velmi intenzivní. Bývaly doby, kdy Čechy patřily k nejbohatším zemím v Evropě a Kutná Hora proslula nejslavnějším a nejhlubším dolem na světě. Kutnohorský důl Osel dosáhl první na světě hloubky pětiset metrů. V Kutné Hoře se razily známé stříbrné groše. Těžba probíhala také v Příbrami, ve Staré Vožici, ve Stříbře, Rudolfově, Jihlavě, Dobré Vodě, v Božím Daru, a především v Jáchymově, kde se těžilo od 16. století. V Jáchymově byly bohaté rudné žíly, které poskytovaly značné množství stříbra, těženého těsné pod povrchem. Ryzí stříbro, jak bylo řečeno, se nejčastěji vyskytuje v povrchových částech některých sulfidických rudných žil, kde se hromadí v jejich nejvyšších partiích, přístupných zvětrávání ložisek. A tak v Jáchymově nacházeli horníci dráty a chomáče stříbra přímo pod drnem, a proto mu začali říkat drnová ruda. A byla velmi bohatá! Vyskytovaly se tam dráty stříbra až 30 cm dlouhé. V sousedním Sasku dokonce až 40 cm dlouhé a také stříbrné hroudy i 100 kg těžké. Ani si dobře nedovedeme představit bohatství tamních nalezišť. V Jáchymové se razily stříbrné tolary, které právě tak jako kutnohorské groše něco ve světě platily! (Jáchymovský tolar dal jméno i americkému dolaru.) Podle zpráv ze 14. století se v Příbrami začalo těžit stříbro již dávno. Avšak na vydatnější těžbu stříbrné rudy se město zmohlo teprve v 16. století, pak těžba opět poklesla a znovu se začala rozvíjet koncem 18. století a vydržela v plné slávě po celé 19. století. Nejskvělejší období dolování trvalo v Příbrami od roku 1875 do roku 1891, kdy doly a hutě odváděly statní pokladně ročně přes milión zlatých, několikrát dokonce přes dva milióny zlatých. V tehdejší době to byly velké peníze. Nejvyšší produkce stříbra byla v Příbrami
6
Šperkař 4/2013 dosažena v roce 1912, kdy bylo získáno přes 5 000 kg stříbra a současné s ním i téměř 60 000 metrických centu olova. V Příbrami byl totiž hlavním zdrojem stříbra sulfid olova, galenit, který obsahoval více než 0,5 % přimíšeného stříbra. O stříbrném bohatství příbramských rudných žil svědčí mimo jiné i krásný stříbrný oltář na Svaté hoře u Příbrami. Není jistě bez zajímavosti ani fakt, že v Příbrami bylo v roce 1875 poprvé na světě dosaženo na dole Vojtěch kolmé hloubky dolu tisíc metrů. Tyto skutečnosti vyjadřovaly jasně před celým světem nejen mimořádné přírodní bohatství, ale také zdatnost a dovednost našich horníků. Na Slovensku se soustředily hornické práce především do oblastí Banské Štiavnice a Kremnice – bohaté stříbrem a zlatem. Kremnické doly a mincovna se datují k roku 1328. V Banské Štiavnici se začalo s dolováním dokonce o několik desetiletí dříve než v Kremnici. Sláva českého a slovenského dolování stříbra se promítla i do kulturní oblasti. V Jáchymově působil lékař a skvělý montanista Georgius Agricola (1494 – 1555), vlastním jménem Jiří Bauer, který se vypracoval na světoznámého odborníka v hornictví a hutnictví. Jeho díla jsou dodnes citována po celém světě jako vrchol znalosti středověkého hornictví a hutnictví. V 16. století působil v Čechách též montanista Lazar Ercker von Schreckenfels, který se mimo jiné zasloužil i o udržení příbramských dolů přes odpor alchymistů ze dvora Rudolfa II. V novověku nastal rozmach v těžbě stříbra záhy po objevení Ameriky. Nová a bohatá ložiska poskytovala až několikatunové valouny a pláty bílého kovu a všechno toto bohatství se dováželo do Evropy. Cena stříbra rychle klesala, což podstatně ovlivnilo dolování v celé Evropě, a kdysi bohatá báňská města rychle chudla. Hlavním zdrojem stříbra bylo Mexiko a Peru. Mexiko má velké zásoby. Od 16. století dodnes vyváží stříbro do Evropy. V Peru a v sousední Bolívii se od poloviny 16. století do začátku druhé světové války vytěžilo kolem 100 000 tun stříbra. V Peru byly nalezeny hroudy stříbra až několikatunové hmotnosti. Historické prameny uvádějí, že v havanském přístavu se formovaly pověstné flotily, které odvážely do Španělska poklady nesmírné ceny. Platas flotas, stříbrné flotily, sestávaly vždy z více korábů, aby se spíše ubránily před anglicko-holandskými piráty.
7
Šperkař 4/2013 Již poté, co Francisco Pizzaro dobyl říši Inků, se v Peru objevovala stále nová a bohatší ložiska stříbra i zlata. Tak v roce 1630 bylo objeveno bohaté ložisko Cerro de Pasco, které je dodnes nejvýznačnějším střediskem hornické a hutnické práce ve středním Peru. Ložisko objevil indiánský pastýř ovcí Huari – Capcha. Pásl v Andách, ve výšce kolem 4000 metrů nad mořem. Večer si rozdělal oheň, aby se ohřál a shromáždil své stádo. Ráno při přehrabávání popela našel v ohništi propletené drátky a kousky stříbra. Použití stříbra je mnohostranné. Od nejstarších dob se stříbro používalo k výrobě drahých předmětů a ražbě mincí – znaku moci a bohatství –, což odůvodňuje jeho příslušnost k drahým minerálům. Ovšem moderní doba našla pro stříbro mnohostranné použití i v technice. Zlato a stříbro procházejí tisíciletými dějinami lidstva společně. Často se vzájemné nahrazují a v mnoha případech tvoří slitiny, kde stříbro vylepšuje vlastnosti zlata (slitina je levnější a tvrdší), v jiných případech slabý povlak zlata na stříbru dělá levnější na pohled drahocennějším. Nominální hodnota stříbra a zlata sice zaznamenala různé odchylky, ale v průměru se od antických dob po současnost udržuje zhruba na poměru 1 : 10. V nejstarších dobách, kdy bylo stříbro vzácnější a jeho těžba obtížnější, bylo stříbro u některých národů ceněno výš než zlato. Zmiňuje se o tom například řecký historik Strabón, podle něhož prý některé arabské národy směňovaly díl stříbra za dva díly zlata. S rozvojem hornictví a hlavně hutnictví se stříbro objevovalo na trhu mnohem více, tudíž bylo levnější, ale některými vlastnostmi zlato předčilo. Vytlačilo zlato z chrámů, z interiéru paláců a bohatých domů a záhy, už ve starověku, ale hlavně ve středověku, se stalo nejrozšířenějším platidlem, v některých zemích dokonce jediným – například v Číně. Vedle ražených mincí se zpočátku platilo kusovým stříbrem, pouze jeho váhou, a tyto kusy a kousky se podle potřeby krájely a sekaly – „rubaly“. U staroruských národů daly tyto „rubané“ peníze název i dnešním rublům. Podoba stříbrných (ale i zlatých) mincí se vyvíjela postupně. Zvyk zdobit rub mince, kde není vyražena nominálni hodnota, se zpočátku omezoval jen na symboly státu (portrét vladaře, erbovního zvířete či rostliny), později se objevovaly i znaky mincovních měst – mosty, věže aj. Například podobu Faerského majáku – jednoho z divů starověkého světa – známe jen ze stříbrných mincí.
8
Šperkař 4/2013 Ještě jedné vlastnosti stříbra využívají lidé už od starověku – stříbření vody. Stříbro ponořené do vody vyvolává slabou chemickou reakci. Nepatrná příměs stříbrných haloidů vodu „oživuje“ (tvoří se bublinky), a dává jí i antibakteriální účinky. Tyto účinky stříbra se potvrdily už při tažení Alexandra Makedonského do Indie. V jeho armádě se šířily mnohé infekční choroby, které kosily zejména prosté vojáky, zatímco velitelé, pijící ze stříbrných pohárů, trpěli infekcemi mnohem méně. Ze stříbrných nádob se ve středověku získávala tzv. svěcená voda, i když její „výroba“ byla navíc spojená s rituálními obřady. Oživování vody pomocí stříbra se využívá dodnes – ovšem moderními metodami: mezi dvěma stříbrnými elektrodami ponořenými ve vodě probíhá elektrický proud. Tato metoda se používá v zásobách vody u zaoceánských parníků i v kosmických korábech. Stará tradiční metoda, kdy se voda uchovává buď ve stříbrné nádobě, nebo je do ní ponořen stříbrný předmět – nejčastěji lžička, se dodnes uplatňuje v mnoha rodinách, kde se ještě dbá na tradici. A od vylepšování vlastností vody stříbrem je už jen krok k medicíně. I některé moderní léky mají ve svém složení značné procento stříbra. K dalším hodnotám stříbra patří i jeho typický zvonivý zvuk. Stříbrný zvonek je symbolem čistého jasného zvuku. Proto se také stříbro přidává do zvonoviny a rovněž některé strunné nástroje mají struny, v nichž je až 78 % stříbra. Bílý zářivý lesk je další neocenitelnou vlastností tohoto kovu. Dnešní skleněná zrcadla bez stříbrného nátěru jsou nemyslitelná. Také veškerý filmový průmysl by se bez stříbra zhroutil. Na filmových a fotografických páscích se využívá jiné pozoruhodné vlastnosti stříbra, že totiž účinkem světla tmavne. Nejnověji se tato vlastnost využívá v optice – známá halogenní (zatemňovací) skla se vyrábějí s příměsí stříbra, které na slunci tmavne a ve stínu bledne. Jen těchto několik příkladů svědčí o širokém uplatnění stříbra v našem životě, a proto není divu, že rok od roku stoupá jeho těžba, ale i spotřeba. Většinou se používá v technice. Užitkové stříbro
9
Šperkař 4/2013
Jubileum RNDr. Ivan Turnovec, geolog, gemolog, externí učitel na Univerzitě Konstantina filozofa v Nitře, spisovatel odborné literatury z oboru, se 6. 7. 2013 dožil 70 let. Do dalších let mu přejeme pevné zdraví a tvůrčí vitalitu. Kolektiv redakce časopisu
TURNOVŠTÍ ZLATNÍCI Mnoho se mluví o Turnově, jako o městě brusičů drahokamů. Méně se mluví o Turnově, městě zlatníků a výrobců granátových šperků. V roce 1892 nákladem Václava Kudrnáče vyšel „Adresář Turnova, místopisný a poučný ukazovatel“, který dokumentuje i zlatnické řemeslo vedle řemesla broušení drahokamů. V Turnově pracovalo, nebo mělo dílny, s tovaryši 17 zlatníků a to: Alt Eduard, Bárek Antonín, Durych Antonín, Jelínek Josef, Jochman Josef, Kroupa Josef, Kubíček Jan, Kubáček Vojtěch, Nejedlo Vojtěch, Nejedlo Josef, Rejl Antonín, Svoboda František, Staněk Josef, Šída Julius, Škoda František, Vaníček Alois, Vondrák František. Brusiči drahokamů byli již organizováni v továrnách a to: Továrna František Kraus C. K. privátní první parní továrna na broušení démantů a drahokamů, založená roku 1834. Vedoucí síly 4, brusičů 52 a Velkobrusírna drahokamů František Šlechta. Dílovedoucí František Kičner a brusičů 33. Obchodní zastoupení Čeněk Šlechta, Paříž. Brusiči drahokamů podle Jubilejní zemské výstavy v Praze v roce 1891, kde byli u této příležitosti jmenováni: Černovický Josef, Durych Jan, Juna Maxmilián, Kraus Karel, Laufer Josef, Malý Josef, Svoboda Antonín, Šafář Josef, Šlechta František, Tichánek Jaroslav. V Turnově bylo celkem 26 obchodů s drahokamy a českými granáty. Vedle zlatníků a brusičů drahokamů zde byla také C.K. Odborná škola pro brusiče a zasazování drahokamů vedenou ředitelem p. Malinou. Dále zde existoval cech brusičů. Zlatnický cech nebyl instalován.
10
Šperkař 4/2013 „Pro porovnání v roce 2013 vedle DUV Granát jsou další větší zlatnické dílny Studio šperk, Soliter Routa Granát, Garnet Jewelery sro. Podle statistiky turnovského FÚ je registrováno 121 zlatnických živností. Počet živností brusičů drahokamů není ve statistice zveřejněn .....“ (Turnovsko v akci, 21. - 23. 8. 2013, č. 17, VI. ročník, strana 2) (Fry.)
Katalánští granátníci Pyropy i almandiny jsou broušeny a zasazovány nejen u nás do šperků, ale také v sousedním Rakousku (Vídeň) a v Měmecku (Pforzheim). Staletou tradici má granátnické řemeslo v Perpignanu, který je centrem francouzského Katalánska. Těžba a zpracování pyrenejských almandinů má staletou tradici a rovněž tak i výroba granátových šperků z nich.V Perpignanu institut DU Grenats udržuje a rozvíjí tuto granátovou tradici. Dnes jsou již lokality pyrenejských almandinů vyčepány. Perpignanští zlatníci v dnešní době granáty – almandíny dovážejí z Idaru – Obersteinu. Granátový šperk má v Katalánsku velkou tradici. Od barvy zlata a rudých granátů jsou odvozeny i pruhy na katalánské vlajce. Tradičním granátovým výrobkem je zlatý přívěšek – kříž s granáty, který tvoří součást slavnostního katalánského kroje.
Tradiční katalánský granátový šperk. Ramena kříže tvoří oválné, typicky nízké výbrusy granátů, kombinované s filigránem. Granátníci jsou na svoji tradici pyšní a granátové šperky vyrábějí a rozvíjejí.
11
Šperkař 4/2013 V Galerii Granát byla slavnostně pokřtěna nová kniha od autora Radka Hanuse – Český granát. Křest se uskutečnil 9. 7. v odpoledních hodinách. Knihu pokřtila bývalá předsedkyně družstva Libuše Adamičková s autorem. Křtu se účastnili vážení hosté – starosta Turnova p. Ing. T. Hocke, předseda družstva Ing. M. Šorejs, vedení družstva a další pozvaní hosté a polutvůrci knihy. Po křtu proběhla autogramiáda knihy s hojnou účastí přátel granátu i odborníků z oboru. Kniha je dostupná v Galerii Granát. (red.)
Křest nové knihy Český granát
Evropský projekt Comenius v Turnově V minulém čísle jsme uvedli, že Muzeum Českého ráje v Turnově připravilo pro návštěvníky zajímavou výstavu „To není šperk“. Šlo o objekty, které vznikly v rámci evropského programu Comenius, zhotovené studenty jedenácti evropských šperkařských škol. Obrázky z této výstavy nám došly až po uzávěrce. Z toho důvodu je otiskujeme až nyní.
12
Šperkař 4/2013 Recenze:
Z výstavy COMENIUS – To není šperk
13
Šperkař 4/2013 Karen a Ann Mitchelová:
Korálky, perle, rokail Základní dovednosti a techniky pro zhotovení šperků a korálkových ozdob. Z anglického originálu Beda Jewelery přeložila Leona Maříková, knihu lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bix.cz. Vydalo nakladatelství IKAR, 200 stran, barevné foto. Tuto knihu lze charakterizovat jako podrobnou učebnici zhotovování korálkových ozdob a šperků. Kniha je koncipována moderně. Popisuje a na barevných obrázcích názorně ukazuje techniky zhotovování šperků a ozdob v kombinaci s kovovými komponenty. Popisuje nástroje a nářadí používaných při jejich zhotovování. Je inspiračním zdrojem korálkových ozdob a šperků. Milovníkům korálků a korálkování knihu doporučujeme. (FRY)
Recenze:
PhDr. Radek Hanus:
Český granát Vydalo nakladatelství GRANIT / 2013, 200 stran, barevná vyobrazení. Souběžně k 60. výročí založení družstva byla s jeho spoluprací vydána tato publikace. Obsahuje kompletní přehled o historii, geologii, gemologii českého granátu, jeho zpracování a historii výroby i současné historii družstva umělecké výroby GRANÁT. Je nutné podotknout, že o českém granátu bylo vydáno mnoho publikací
14
Šperkař 4/2013 a není možné, aby autor nevycházel z poznatků již dříve uvedených. Jde o publikace PhDr. V. Vokáčové, J. Kouřimského. Dr. Doc. V. Boušky, CSc. a RNDr. I. Turnovce (Mineralogický symbol Čech český granát, Drahokamy kolem nás) a prací zabývajících se historií družstva GRANÁT promovaných pedagogů p. Čepické a Syrotiukové. Kniha je rozdělena do 14. Kapitol, ve které autor rozšiřuje a uvádí nová fakta o českém granátu v celém jeho rozsahu, ze všech úhlů pohledu na tento český mineralogický fenomén. Nebylo však v silách autora, aby se nedopustil některých nepřesností: První nepřesností je v kapitole o historii DUV Granát a nástupu RNDr. I. Turnovce do družstva, který sám uvádí: „Do družstva Granát jsem byl přijat až v roce 1983, jako dělník na strojním broušení granátů. Bylo mi to nabídnuto jako alternativa. Z důvodu vyjádřeného nesouhlasu se vstupem „spřátelených vojsk“ jsem předtím dělal silničního dělníka u Pražských silničních a vodohospodářských staveb (u kterých jsem jako dělník získal titul RNDr., což pobouřilo některé stranické funkcionáře.) Až po dvou letech jsem v družstvu, kde panovaly osvícenější poměry, než v okolním státě, jsem začal pracovat jako technik ve vyhledávacím projektu drahých kamenů a později jsem se stal i vedoucím oddělení ručního broušení drahokamů. Druhá nepřesnost je z dipl. práce PhDr. Sabové, kde prvenství v zatavování granátů do skla v r. 2011 je připsáno ak.soch. Zdeně Laštovičkové. Skutečnost je taková, že v r. 1977 byl v Granátu vyhlášen tematický úkol na zpracování granátů nepoužitelných pro broušení. První pokusy spolu s výtvarnicí Jiřinou Žertovou a jejím manželem prováděl RNDr. I. Turnovec a realizovaly je ve sklárně v Škrdlovicích. Připojuji dva odkazy: Turnovec I. (1980): Využití českých granátů nevhodných pro výrobu šperků. Geol. Průzkum, 22, 12. s. 375-376, Praha a článek z r. 1981: Netradiční využití českých granátů, časopis ŠPERKAŘSTVÍ, 11, 3, str. 23 – 26, Praha. Třetí nepřesností je počet výtvarných symposií ČESKÝ GRANÁT. Konaly se v letech 1984-1986-1988-1991-1996. V družstvu se konalo celkem 7 symposií. Tyto byly v dalších letech organizovány Muzeem Českého ráje v Turnově.
15
Šperkař 4/2013 Autor vzal na sebe nesnadný úkol rozšířit poznatky o českém granátu až do současné doby. Pro mladé čtenáře zajímající se o tento český drahokam, to bude jistě kompletním poučením. (FRY)
Co bylo před šperkem ? (Úvaha) Ing. Miloslav Frydrych
Pokud přijmeme definici, že „šperk je ozdobou oděvu a těla“, pak můžeme usoudit ze zachovalých prehistorických artefaktů, že šperk sloužil jako magická ozdoba již v době kamenné. Ale byly to jen tyto ozdoby? Vždyť se z prehistorie zachovalo jen velmi málo. Zaujala mně krátká upoutávka z časopisu pro moderní dívku DANA, kde se propagují šperky z plátkového zlata, lepené přímo na tělo (tzv. Bodygolding). Odkud se vzala tato myšlenka? Nepochází z hlubin našeho myšlení ? Z pravěké minulosti, jak bylo uvedeno se toho zachovalo velmi málo a proto bude nutné se obrátit na zprávy o způsobu života přírodních národů. Tetování. James Cook, anglický mořeplavec z 18. století si vedl podrobný lodní deník ze svých plaveb kolem světa. Popisuje také Maory – původní obyvatele Tasmanie a Nového Zelandu. Popisuje jejich tetování celého těla, které má zdobný a hlavně magický význam. Postupem času tetování převzali námořníci. Tetování bylo zavrhováno a bylo považováno za vhodné tak pro zločineckou spodinu. Dnes jsou tetovací salony, které tetují obrázky a ozdoby na kůži a to i v barvě. Líčení. Po celém světě je rozšířené u přírodních národů magické malování těla i obličeje. Malují se domorodci Nově Guineje, Austrálci i američtí Indiáni. Nejbližší je nám líčení Indek, které používají líčení očí jako ochranu proti očním nemocem. Z tohoto malování postupně vzniklo současné líčení žen, které má zřejmě za cíl na sebe upozornit. Dekorativní zjizvení. Dekorativní zjizvení je výsadou mužů. Jde spíše o zjizvení po úrazu. Jizvy u pravěkých mužů ukazovaly na jejich statečnost při lovu či boji. Toto zjizvení přešlo do dekorativní ozdoby, kde jeho
16
Šperkař 4/2013 nositel tím vyjadřoval svoji chrabrost (např. rakouští „buršáci “ na začátku 20. století.) Jde tedy o šperky, nebo jen ozdobu?
VÝSTAVA MINERÁL KLUB – KOZÁKOV 82 V roce 2012 došlo k rozpuštění stávajícího sběratelského klubu minerálů – drahokamů na Kozákově, protože nevyhovoval stávajícím předpisům registrace, podle nichž nebyl starý Minerál klub řádně registrován. Nový přípravný výbor ustanovil nový klub sběratelů, včetně nových stanov pod názvem „ MINERÁL KLUB – KOZÁKOV 82“. Tento nový klub, který čítá na 20 sběratelů drahokamů, fosílií a lastur, v prázdninových měsících červenci a srpnu uspořádal v základní škole na Kozákově výstavu, která dokumentuje jejich sběratelské úsilí. Na výstavě jsou v prosklených vitrinách vybroušené nádherné acháty, zkamenělá dřeva, železité křemeny, fosílie i mušle. Vystavovali zde sběratelé : Jaroslav Krejčík – Kozákovská Lhota, Václav Krotil – Lomnice n. Popelkou, Luboš Hromádko – Lomnice n. Popelkou, Miroslav Janata – Libštát, Marie Hoření – Železný Brod, Jindřich Krajčovič – Jičín, Milan Lukeš – Vrchlabí, Oldřich Reš – Nová Paka, Jiří Černoch – Semily, Miroslav Janata – Libštát, Marie Hoření – Železný Brod, Jiří a Jakub Boudný – Vyskeř u Turnova, Marek Knín – Semily, Roman Cabálek – Železný Brod, Jiří Přidálek – Turnov, Jindřich Janata – Benešov u Semil, Pavel Tomiček – Semily, Eliška Marková – Semily, Kamil Marek – Semily.
17
Šperkař 4/2013 Klub sběratelů má nového předsedu p. M. Hořeního. Klub je otevřenou organizací, která přijímá nové členy. V příštím roce klub KARNEOL z Nové Paky uspořádá XVI. Novopacké setkání – burzu sběratelů minerálů a drahokamů v rámci hrubé pouti 17. srpna 2014 v sále společenského centra bývalé Velvety.
Páté symposium v družstvu GRANÁT. Po pravidelných 3 symposiích, které šly po sobě v dvouletých intervalech v letech 1984-86-88 se v letních měsících v roce 1991 konalo 4. a po pěti letech v roce 1996 páté symposium v družstvu Granát. Nepravidelnost v konání symposií lze přičíst měnícímu se vedení jak v družstvu tak i na VŠUP v Praze a i na ministerstvu kultury. O IV. Symposiu se zatím nedochovaly žádné zprávy . V. Symposium se konalo ve spolupráci Ing. Zděnka Hlubučka, předsedy představenstva Granát, doc. V. K. Nováka z Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a p. Hejrala (firma 3xH) ze Smržovky. Šlo vskutku již o mezinárodní šperkařské Symposium. Za Českou republiku se zúčastnili symposia ak.soch.: Jan Hásek, Simona Kafková, Jolana Nováková, Pavel Kopřiva, Jolana Čtvrtečková. Za Slovenskou republiku Daniela Holúbková, Martin Potas. Za Spolkovou republiku Německo Bettina Steckner a Boris Rieder Hoffman.
Symposium se konalo ve dnech 19 – 28. 6. 1996 v dílnách Granátu. Jako materiálu bylo tradičně použito stříbra, omezeně zlata ale také umělá hmota, molitan,
18
Šperkař 4/2013 telefonní karta, sklo. Jediným omezením byla podmínka, že aspoň v jednom šperku musí být použit český granát. Zhotovené šperky byly vystaveny na výstavě HODINY A KLENOTY – podzim 1996 v Praze. Použitá literatura: Časopis KLENOTNÍK HODINÁŘ, roč.1 1996. Mgr. Václav Kolombo : V. Mezinárodní šperkařské symposium.
VOŠ a MČR V Turnově hostila účastníky semináře programu Leonardo Sešli se zde zástupci odborných škol z Německa, Litvy, Maďarska, Bulharska, Francie a Čech, kteří si předávali poznatky o výzkumu vlivu povrchových úprav na starožitných předmětech ze slitin mědi, mosazi a bronzu. Čeští účastníci z turnovské Vyšší odborné školy – Jaroslav Prášil a Jiří Kmošek, PhDr. Miroslav Cogan z Muzea Českého ráje seznámili přítomné s výukovým materiálem k restaurování granátových šperků a bronzových archeologických artefaktů.
Na snímku uvádí svůj příspěvek stříbrník a restaurátor Michael van Oyen z německého Valleandru, naproti sedí vedoucí celého projektu Constanze Kusel z Handwerkskammer – Koblenz, za ní profesorka Jurate Sendvantiene, ředitelka restautorského institutu ve Vilniusu. (Převzato z Muzejních novin MČR v Turnově)
19
Šperkař 4/2013 Modré zlato Na veletrhu Basel Word ve švýcarské Basileji, v roce 1986, byly velkým překvapením vystavené šperky z modrého zlata. Pro odborníky byly tyto šperky velice zajímavé. Je však otázka širšího komerčního využití. Vžitá je představa žlutého nebo červeného zlata – podobně zbarvené nachází se i v přírodě. Bílé zlato je již méně atraktivní, protože revokuje stříbro. U briliantových šperků je bílé zlato a platina adekvátním materiálem k čiré barvě briliantů
Náhrdelník z modrého zlata v kombinaci se žlutým zlatem. Ryzost zlata 750/ 000.
Modré zlato je vskutku modré. Barvu zlata lze přirovnat k barvě zralé švestky. Tato barva je pro zlato však nezvyklá. Na veletrhu v Basileji jsem byl informován že jde o slitinu zlata s molybdenem. Sháněl jsem informace o tomto zlatě, a zjistil jsem že v roce 1970 se podařilo nalegovat modré zlato klenotníkovi Ludwigu Mullerovi, který má na tuto slitinu celosvětový patent. Modré zlato je slitina ryzího zlata se železem. Nalegováním se docílí zářivě bílého zabarvení slitiny. Nenapodobitelná modrá barva vzniká oxidací molekul železa uvnitř slitiny. Půjde zřejmě o náběhové oxidační barvy, jaké známe při kalení oceli. Barva povrchové vrstvy se stabilizuje a vytvrdí. Povrch se může však častým nošením šperku setřít. Dá se však obnovit. Údajně se toto zlato využívá v Japonsku k zvýraznění přírodních nebo kultivovaných perel.
20
Šperkař 4/2013 V Evropě se toto zlato málo používá. Poptávka po této barvě zlata je zatím mizivá. (fry)
9. ročník Kámen a šperk v Českém ráji. V sobotu 6. července na náměstí v Turnově byl otevřen 9. ročník „ Kámen a šperk v Českém ráji “. Tato akce navazuje na tradici města, známého svojí kamenářskou a zlatnickou tradicí. Přímo na náměstí se konaly módní přehlídky s prezentací granátových šperků. Ukázky zlatnických dovedností. Brusiči drahokamů předváděli práci na inkrustacích z drahých kamenů a brusičské umění. Sváteční den byl zakončen ohňostrojem. Výstava v Lomnici nad Popelkou:
Minerály a drahé kameny Václava Krotila. Výstava v Lomnici n. Popelkou byla odlišně koncipována než poslední výstava drahokamů v lomnickém Muzeu. 17. výstava je výstavou jediného sběratele z regionu lomnicka. Výstava byla přínosnou srovnáním naších lokalit achátů a zkamenělých dřev z lokalit v Brazilii a mexických achátů. Vernisáž zahájil ředitel lomnického muzea PhDr. J. Drahoňovský a kustod sbírek drahokamů turnovského MČR p. Dr. Tomáš Řídkošil. Ve svém úvodním slovu vyzvedli Drůza ametystů důležitost sběratelství a sběratelů, kteří objevují a zachraňují hodnoty nebývalé krásy našich minerálů a drahokamů. Výstava byla doplněna videozáznamem dokmentující řezání, hlazení a leštění sbírkových drahokamů. Výstava byla tematicky doplněna obrazy p. Homolky. Z přípravy výstavy v Lomnici n. Popelkou
21
Šperkař 4/2013
Mezinárodní výstava skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou 8. – 11. 8. 2013 Po dlouhodobé odmlce, ve dnech 8. – 11. srpna letošního roku, nově vzniklý SVAZ VÝROBCŮ BIŽUTERIE instaloval výstavu skla a bižuterie v prostorách Eurocentra – bývalého výstaviště Jablonexu. Byla to mezinárodní výstava výrobců jablonecké bižuterie a výrobců skleněných dekorativních a užitkových předmětů. Výstava, sice proti bombastickým Světovým výstavám skla a bižuterie, které se konaly do roku 1976, je podstatně menší, zato je však instalovaná s velkým vkusem.
22
Šperkař 4/2013 V předváděcích dílnách byli návštěvníci seznámeni s ukázkami výroby vinutých perlí, výrobou figurek a návlekem rokailu a dřevěných perlí. V jednotlivých pavilonech vystavovali výrobci bižuterních šperků a bižuterie. Pozadu nezůstaly ani školy vyučující zhotovování a vzorování bižuterie, jako jsou SUPŠ a VOŠ v Jablonci n / N., SUPŠS v Železném Brodě. Závěr tvořila výstavka českých a polských sklářských výtvarníků. Na výstavě byli zastoupeni čeští a polští výrobci. Nelze opomenout ani švýcarskou firmu SWAROVSKÝ. Výstavu svojí muzikou doplňovala polská folková skupina Berušky. Na financování výstavy se spolupodílela Evropská unie v rámci Euroregionu NISA. Vánoční rozjímání:
Drobná plastika a šperk Ak. soch. Michael Bílek Šperk je jako květina, vyrůstající z půdy představ umělce. Z počátku nesměle hledající cestičky, vhodné tvary – slova, jimiž chce ozdobit a oslovit svět lidí. Od začátku však ví, zdali chce potěšit srdce krásou, nebo vyslovit myšlenku jež obšťastňuje nebo bolí duši tvůrce. K radosti z duhových barev i nezvyklých tvarů nemusí dorůst do čarů velkých soch. Platí co je menší, je přítulnější a neohrožuje. Větší a složitější plasM. Bílek: Boží člověk 1991 tiky jsou pro diváka náročnější, vyžadují plnou pozornost a to nemusí být každému vhod. Jazyk sochařského tvarosloví a kompozice žádají nezvyklé vazby a asociace sdělení, jež autor do prostoru zaklel. A tak, pokud se nezastavíme a nezkoušíme pochopit, nemá dílo šanci promluvit a my odcházíme jako slepci nespokojeni.
23
Šperkař 4/2013 Přesto je však i malá plastika pro sochaře rozměrných děl důležitá. V malém provedení je paměťovou schránkou, se základními znaky budoucího díla. Nečekaně se tak může stát, že skica přeroste svým hutným záznamem cílenou monumentální plastiku. Vraťme se však k drobné radosti – šperku, jenž v malém přichází ze světa již jednou stvořeného, aby svou lehkostí a čistotou osvěžil v těžkých chvílích. Přemýšlím teď o podstatě vzniku šperku. Rozhlédni se člověče a nepřehlédni ani ty zdánlivě nejmenší. Mluví tenkými, zvonkovými hlásky, aby ulevily olověným dnům, kterými se lidé někdy prodírají. Jsou pevnou jistotou neuvěřitelně moudrého stvoření, které Tě ve svém propojeném celku potkává a ujišťuje o své pravdě. Materiálová paleta na zhotovení radosti je stále pestřejší. Změny kombinací a barevná rozjívenost přechází do nekonečna variací. Je těžké rozhodnout se v tvorbě mezi hrou a řeholní cestou pevné představy. Někdy nápad přiťapká z ničeho nic po špičkách, jindy je tvrdě vydřený a ani jedno nemusí být k zahození. Chtěl bych také připomenout jeden zásadní element pro jakoukoliv plastiku dominující. Je jím světlo, které není možno přehlédnout. Při čtení sochařského písma by vždycky mělo plně obtékat vystupující tvar, třpytit se na všem lesklém a zářit od těch nejtajemnějších do nejpestřejších barev. S tím představivost umělce nejúžeji pracuje a jím má být dílo plně nazíráno. Na závěr snad jen to, co se od drobné plastiky čeká. Jistě je to oslovení naší dušičky. Divák pookřeje, jako by se setkal se spřízněností, jakoby odlétal do vesmíru tajemství, neuchopitelnosti a štěstí. Takový dar je přívlastkem umění, ale i dobrého a kvalitního šperku.
PF 2014
Michael Bílek
24
Šperkař 4/2013 ANTONÍN KARČ
PŘÍRUČKA PRO ZLATNÍKY, BRUSIČE DRAHOKAMŮ, RYTCE A CIZELÉRY 1922 Odborná škola v Turnově
(POKRAČOVÁNÍ Z MINULÉHO ČÍSLA)
Zasazování drahokamů (fasování) jest zvláštní význačný způsob práce zlatnické a klenotnické a není původu nového. V dobách dávných šlo obyčejně více jen o jednotlivé nedokonale vybroušené kameny; proto způsoby zasazování bývaly víceméně primitivní, zlepšujíce se později zároveň s pokrokem brušířství drahokamů. To spějíc neustále k větší dokonalosti a rozmanitosti výbrusů, pomáhalo zároveň i zdokonalovati způsoby zasazování drahokamův. Původně bývalo hlavním jeho úkolem důmyslné zakrytí chyb nebo skvrn kamenů a vypomáhalo si často tím, že byly podkládány barevné vložky (folie). Tento způsob při pokročilosti brusířské techniky stále více zaniká. Zasazování drahokamů se koná ručně; strojův a přístrojů se užívá někdy k racionelní a levnější výrobě polohotových buněk, šatonů aj. Tak zvaní zasazovači (maskéři) musí míti zvláště vytříbený vkus a býti technicky dokonale zruční; musí znáti dobře všechny druhy kamenů a jejich zvláštní vlastnosti, při technickém provádění práce pak musí býti velmi přesní. Nářadí nutné na zasazování drahokamů jest na pohled velice jednoduché nečetné; různé vrtáčky, zrnkař (kornovák) přitlačovátka, rozšiřovače, ruční svěračka a tmelík – stačí úplně jako nářadí a pomůcky. Zato druhy a způsoby práce jednoduchým tím náčiním prováděné jsou přerůzné a dělí se na druhy práce buňkové, kornoutkové, zatloukané, inkrustační (čtvercové, kruhové), obloučkové, zrnkové aj. Rytectví. Rytectvím plochým, zdobným se rozumí zvláštní způsob ruční umělecké práce, která se děje za pomoci rýtek (špičatých plochých, dutých, vlasových aj.) „pícháním“ nebo seřezáváním ploch do vyhlazené desky kovové, čímž vznikají ozdoby, písmo aj. přerůzné plošné vzory, skládajcí se z linií a ploch, jež se důmyslně střídají tak, aby povstal ladný dojem kresebný. Sem náleží také původní způsob provádění mědirytin. Odborně – technicky se označují v plošném zdobném rytectví různé podřadné způsoby (manýry) např. „píchnutí na lesk“, moireé, mech ,,závitky“, nitky, rytina ledová
25
Šperkař 4/2013 a jiné názvy, obvyklé při zdobení prací zlatnických.Rytec se také zabývá rytím písmen, monogramů atd., vybíráním půdy pro smalt a niello (tula) aj. Ve všech závodech a továrnách se zrychluje pochod ručního rytectví pro účely ozdobné, zvláštními důmyslně sestavenými stroji tzv. propletadly (guillošírkami), které provádějí zdobení různých předmětů kovových mechanicky pomocí tzv. patron, jimiž vzniká opakování přímek i jiných různých linií, jednak přímočárně a kruhovitě, jednak kombinovaně. Dobrý rytec ozdob musí býti dobrým kresličem. Netvrdím však,že musí uměti výborně kresliti na papíře; dosti často jsme měli na škole výborné kreslíře rýtkem v kovu, kteří nekreslili dobře na papíře. Rytec má své znalosti a vědomosti doplňovati a rozšiřovati jako jeho spoludruzi, zlatníci a cizeléři, řádným školením a všímati si a zajímati se též o heraldiku, poznávati vzorné práce starých slavných mistrů, rytců, především našeho věhlasného rytce Václava Hollara (žil od r. 1636 v Anglii, od r. 1645 do r. 1652 v Antverpách). Proslul zvláště mistrnými rytinami podobizen, různých výjevů, pohledů na města (ryl též velký pohed na Prahu). Obdivuhodně zobrazoval kožešiny, jemná křídla motýlů apod. Z cizích rytců nechť si všimne zvláště Albrechta Dürera, slavného německého malíře a rytce (1471 – 1528), který rytectví značně zdokonalil, Hanse Holbeina staršího (1460-1524) a mladšího (1497 – 1543) atd. Jiný způsob jsou tzv. rytiny pro zlatotisk. Po nakreslení nebo přenesení vzoru na silnější kovovou (obyč. mosaznou desku) se odstraní půda (vybéře se rýtkem). Ostatní ozdoby apod. se ponechají v rovině původní a pouze kresebNářadí rytecké ně se rozčlánkují a doplní.
26
Šperkař 4/2013 Dalším důležitým odborem rytectví jest rytí razidel a válců (pro medaile, plakety, mince, součástky předmětů ozdobných aj. k tomu účelu, aby mechanickou cestou, ražením, lisováním mebo válením byly získány celé předměty (medaile, plakety) nebo součásti uměleckých vzorů z oborů našich, příbuzných i jiných (kůže, tapeterie), aby Mědirytina se dosáhlo libovolného počtu kusů (reprodukcí). Na ražení nebo lisování se užívá razidel jednak vypuklých (patrice) nebo do hloubky provedených (matrice). Rytec je provádějící modeluje vlastně v oceli vhodnými k tomu nástroji (rýtky, čakany, sekáčky kladívky atd.), podobným nástrojům, jichž užívá cizelér, různící se jenom tzv. masem (tlouštkou) čakanů s ohledem na tvrdost a odpor zpracované oceli. Práce se počíná odebráním přebytečné oceli hrubým pilníkem nebo sekáčky; při některých pracích lze podobné odebírání přebytečného materiálu uspíšiti strojem krouhacím (frézkou). Pak se pracuje použitím nástrojů jemnějších (rýtek, pilníčků, čakanův a kladívka) postupně do větších jemností (detailů) a práce se končí vybroušením a vyleštěním razidla (pískem, karborundem, smirkem) a jinými prostředky mechanickými i chemickými. Pracuje s e v oceli měkké; po skončení práce se razidlo teprve zakalí. Razidla která nemusí býti zvláště jemně provedena, se odlévají v železe podle modelu z vosku, sádry apod., čímž odpadá zdlouhavý pochod rukodělný. Odlité razidlo se ovšem na povrchu přepracuje podle potřeby, jíž má sloužiti. Tohoto způsobu se užívá zvláště pro práce méně jemné nebo pro reprodukce z měkčích kovů obecných. Zhotoví-li rytec tzv. patrici (positiv) v oceli musí býti ocel nejprve zakalena; potom „razí se“ do jiného kusu měkké oceli, čímž se získá matrice (negativ). Ocelorytectví má v umělém (=uměleckém) řemesle a průmyslu podobnou asi úlohu jako grafika v umění, neboť jest určeno k tomu, aby učinilo
27
Šperkař 4/2013 umělecké tvary levnějšími a tím přístupnějšími užitím reprodukčních pochodů (ražením, lisováním, válením apod.). Úlohu svou po stránce umělecké ocelorytectví splňuje jen tehdy, užívá-li při výrobě razidel výhradně modelův uměcky dokonalých a vkusných. Mimo popsaná razidla pro práce plastické, zhotovuje rytec též válce ocelové nebo bronzové s plochými vzorci a ozdobami pro tisk kartonů, tapet aj. Dokonalý rytec musí uměti dobře modelovati; to jest první podmínkou zdárné práce. Znalost taková pomáhá mu rychle a správně vybavovati plastické nebo dekorativní představy a tím usnadňuje mu rychlejší správný postup při odebírání přebytečného materiálu i při práci další.Rytec musí míti též jisté vědomosti z odborů, pro něž razidla provádí. Pracuje-li razidla pro zlato jakosti č. 4 – 14 karatové – 585/000, musí si být toho vědom, že tato směs při ražení a lisování snadno se trhá nebo praská; proto nesmí v razidle býti žádných příliš kolmých stěn.U stříbra není mnohdy zapotřebí zmíněné opatrnosti. Razidla pro ozdoby apod. z materiálu podvojného (doublé) musí být zvláště pečlivě vybroušena a vyleštěna, aby nebylo třeba dalšího opracování odrážky na povrchu (tím by se vrstva hořejší ztenčovala nebo dokonce by se mohla na stranách a rozích snadno odkrýti nepravá spodní vrstva a tak by se porušoval celkový barevný vzhled). Podobné vědomosti může získati rytec školením na ústavech, kde příbuzné odbory jsou zastoupeny. Rukodělné provádění razidel nahrazují v novější době zvláštní stroje tzv. redukční, cestou mechanickou, samočinně. Podle většího modelu (pořízeného obyčejně odlitím do železné litiny) stroj zmenšuje samočinně (vyrývá) razidlo. Aby práce ta dobře dopadla, musí býti model řádně vypracován (cizelován), proto i před následujícím pochodem mechanickým musí předcházeti vždy dokonalá práce umělecko-rukodělná a zručný cizelér nebo rytec musí často přepracovávati i zdokonalovati razidla, pořízená redukční cestou mechanickou.
Rytiny v bronzu pro zlatotisk
28
Zlatnický časopis Šperkař lze zakoupit: v Turnově: Knihkupectví – antikvariát, ul. 5. května 704 Trafika Hrabal, Hluboká ulice 145 Trafika „U Vildy“, Skálova ulice č. 66 Kniha u Jizery, Palackého 440 Galerie Granát, Náměstí Českého ráje 4 Informační středisko, Náměstí Českého ráje 26 Informační středisko Na střelnici, Jičínská ulice Kiosek suvenýrů ve vestibulu vlakového nádraží v Turnově
v Železném Brodě: Informační středisko, Nám. 3. května Kiosek na autobusovém nádraží v Železném Brodě
v Jablonci nad Nisou: House of beads & Jewellery, Nádražní 6 (u prodejny Solitéru)
v Liberci: Opravy a prodej šperků Ateliér PEGA Nákladní 456
Časopis je vydáván na internetových stránkách: http://gemologie.turnovec.cz/2013/04/02/rocenka-sperkar-2013
Kamenný kvítek výstava Comenius – To není šperk Turnov 2013
cena výtisku: 35,- Kč
