Z OBSAHU ÚVODNÍK TIRÁŽ. Vážení přátelé, rok se sešel s rokem a my jsme zase při slavnostním

ÚVODNÍK Vážení přátelé, rok se sešel s rokem a my jsme zase při slavnostním finále udělili Zlaté záchranářské kříže. Kromě mnoha kategorií vázaných na záchranu lidských životů v České republice si letos jedno z ocenění odvážejí záchranáři na Slovensko. Jistě se mnou budete souhlasit nejen vy, záchranáři-profesionálové, ale i ostatní čtenáři, že popradským hasičům tato cena právem náleží. Náleží jim za enormní nasazení při likvidaci následků živelní pohromy, za vyčerpání, stres a těžkou dřinu… Toho si sice ve své práci občas užijete vy všichni, ale věřím, že zrovna na Slovensku, kde podobné ocenění ještě nemá tradici, bude nejen pro popradské hasiče velkým stimulem v další práci. V tomto čísle se podrobněji vracíme k této slavnostní události, přinášíme rozhovor s ministrem obrany, ale jako obvykle jsme pro vás připravili i další články, odborná pojednání, těšit se můžete také na pravidelné rubriky o operačních střediscích a záchranné službě. Přeji vám příjemné počtení a mnoho energie do další práce… Jana Bradáčová

Z OBSAHU STRANA 4 Pět let uplynulo od výbuchu v továrně na zábavní pyrotechniku v nizozemském Enschede, který zdevastoval území o rozloze pěti kilometrů čtverečních a při němž zahynulo dvaadvacet lidí, včetně čtyř hasičů STRANA 6 V první březnový pátek vyvrcholil projekt Zlatý záchranářský kříž slavnostním večerem, při němž byly nejen vyhlášeny výsledky soutěže o nejlepší záchranářský čin roku 2004, ale v jehož programu se představili několikanásobní mistři světa v akrobatickém rokenrolu a zazpívat přišel i Elvis Presley STRANA 14 Přestože se tomu ještě v lednu ani nechtělo věřit, přece jen se i letos na Slnečných jazerách uskutečnilo Potápanie pod adom Senec 2005

STRANA 26 Společný zásah složek IZS ve spolupráci s polskými záchranáři při záchraně dvou osob z laviny v Krkonoších z pohledu ředitele Policie České republiky letecké služby

TIRÁŽ Vydává: IKARIA CZ, a. s., MUDr. Jana Bradáčová, MBA Šéfredaktor: Luboš Šebesta Externí spolupráce: MUDr. Jiří Franz, Ing. Vlasta Neklapilová, MUDr. Josef Štorek Předseda redakční rady: Ing. Jindřich Lesný Redakční rada: Mgr. Jiří Brožek, pplk. Ing. Milan Fiala, Ing. Bohuslav Koutecký, genmjr. Ing. Miroslav Štěpán, MUDr. Jiří Štětina, MUDr. Petr Zelníček, CSc. Adresa redakce: Lidická 51, 602 00 Brno Tel.: +420 531 010 917 Fax: +420 531 010 919 E-mail: [email protected] Cena výtisku: 44 Kč, 50 Sk, Celoroční předplatné 260 Kč/320 Sk. Předplatné: Olga Jandlová, tel.: +420 531 010 910 E-mail: [email protected],

Inzerce: Zdeňka Hüblová, tel.: +420 531 010 913 Grafická úprava: Polygrafická výroba Aleš Hart – www.poly.site.cz Tiskne: Ag. SQUARE, tel. +420 776 188 426 Foto na titulní straně: Zlatý záchranářský kříž – z přijetí prezidentem republiky Václavem Klausem na Pražském hradě (foto J. Kostík) Registrační číslo: MK ČR 7905, ISSN 1212-0456. Vychází 6x ročně. Uzávěrka tohoto čísla: duben 2005 Příští číslo vyjde v červnu 2005. Předplatné na Slovensku: IKARIA SK, s. r. o., Holubyho 27, 902 01 Pezinok, tel./fax: +421/33/642 24 53, tel. záznamník: +421/33/641 23 73 Podepsané články vyjadřují názory autorů a nemusí se ztotožňovat se stanoviskem vydavatele a redakce. Kopírování, další publikování nebo rozšiřování kterékoliv části časopisu lze pouze se souhlasem. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na stylistické úpravy a krácení článků. Za obsah inzerce redakce nezodpovídá.

3

Závažná průmyslová Závažné průmyslové havárie provázejí lidstvo již mnoho desetiletí. V posledních 30 až 40 letech se stalo mnoho těchto nechtěných a nežádoucích událostí. Za připomenutí stojí minimálně následující velké a závažné průmyslové havárie: ❒ Nypro Flixborough (1974) – chemická havárie s požárem a výbuchy výbušnin ❒ Seveso (1976) – chemická havárie s únikem vysoce jedovatého dioxinu ❒ Bhópál (1984) – chemická havárie s únikem vysoce jedovatého metylizokyanátu (viz RR č. 6/2004) ❒ Černobyl (1986) – radiační havárie s únikem radioaktivních látek mimo území bývalého Sovětského svazu ❒ Enschede (2000) – chemická havárie s požárem a výbuchy zábavní pyrotechniky ❒ Toulouse (2001) – chemická havárie s výbuchem dusičnanu amonného (viz RR č. 1/2005) Během slunečného sobotního odpoledne 13. května 2000 byl v 15 hodin na dispečink hasičů v nizozemském Enschede nahlášen požár na pozemku firmy S. E. Fireworks (továrna na výrobu zábavní pyrotechniky), v sousedství pivovaru Grolsch. Do 16 hodin následovalo několik výbuchů, které vlivem tlakové vlny a požáru, který vznikl také v sousedním pivovaru, zdevastovaly prostor o rozloze asi 5 čtverečních kilometrů. Mrak

dýmu bylo vidět na vzdálenost 60 kilometrů. Kvůli akutnímu nebezpečí výbuchu zásobníku amoniaku v pivovaru Grolsch bylo nutno vydat příkaz k okamžitému opuštění postiženého prostoru. Celkové počty obětí, zraněných a vyčíslené škody byly následující: ❍ 22 mrtví (včetně 4 hasičů) ❍ přes 900 raněných (mnozí těžce) ❍ asi 500 zničených a neobyvatelných bytů ❍ asi 1 500 poškozených domů ❍ 60 zničených podniků ❍ 400 podnikatelů a umělců ztratilo existenci ❍ 4 163 osoby přišly o majetek ❍ mnoho lidí utrpělo psychické škody V místě neštěstí byl velký počet lehce raněných s řeznými ranami nebo odřeninami a pouze malý počet těžce raněných. Druhá a další ambulance byly po příjezdu raněnými obklopeny jako magnet a zahlceny žádostmi o pomoc. Vzhledem k velké rozloze místa neštěstí se lidé rozprchli na všechny strany. Ačkoli bylo určeno pět oficiálních záchytných míst, byli zranění vyhledáváni záchranáři a ošetřováni mimo oficiální stanoviště.

4

Stalo se

Záchranáři byli v Enschede nuceni řešit hromadné neštěstí. Při likvidaci jeho následků s nizozemskou záchrannou službou a sbory spolupracovaly také německé záchranné služby a sbory, užívající odlišných záchranných systémů. Od poloviny 70. let funguje v Nizozemí promyšlený přístup k řešení katastrof – nejprve šlo o krizové plány, později o zákon o katastrofách (1985). Ten byl v roce 1987 rozšířen i o problematiku těžkých úrazů a následné péče po katastrofě (Wet Rampen En Zware Ongevallen – WRZO). Tento zákon spolu se zákonem o zdravotní pomoci při katastrofách (Wet Geeneskundige hulpverlening bij rampen) tvoří v Nizozemí základ krizového řízení a organizace péče o těžce poraněné. Analýza neštěstí v Enschede z hlediska teorie medicíny katastrof Rozsah podobné katastrofy by mělo být možno předběžně stanovit, protože na katastrofy je pohlíženo rozdílně podle jejich typu (Rutheford 1983). Katastrofa je bu technologická, způsobená člověkem (následky bývají nadhodnoceny), nebo přírodní (následky obvykle podhodnoceny). Rozsah katastrofy lze popsat matematickými metodami – podle de Boera zde rozlišujeme tyto veličiny: ❍ MRC – Medical Rescue Capacity (dostupnost lékařů a zdravotnického personálu) ❍ MTC – Medical Transport Capacity (dostupnost prostředků pro transport postižených) ❍ HTC – Hospital Treatment Capacity (dostupnost nemocniční péče)

á havárie v Enschede Sledovaná položka Teorie Praxe v Enschede Počet poraněných 900 947 >0,1 0,08 Index závažnosti MRC (dostupnost zdrav. personálu) 4–5 týmů 4 MTC (dostupnost zdrav. transportu) 30 vozidel ZS 137 vozidel ZS HTC (dostupnost >3 000 lůžek nemocničních lůžek) <2 000 lůžek Další následné choroby žádné 1–3 Náklady ? několik mil. euro V ideálním případě platí, že MRC = MTC = HTC. Je důležité si uvědomit, že nízká kapacita jednoho dílu záchranného řetězce ovlivňuje jeho celkovou kapacitu. Celková situace se vyhodnotí podle vzorce: N x S / TC, kde N je počet poraněných, S závažnost incidentu a TC celková kapacita (souhrn všech). Při nehodě (neštěstí) platí, že N x S < TC, zatímco při katastrofě A x S > TC. Katastrofou je, pokud „událost je spojena s narušením infrastruktury a nemůže být zdolána prostředky a silami záchranné služby" (podle DIN 13050, 3. 2. Návrh novely směrnice z dubna 2000). Při řešení následků závažné havárie v Enschede mohla být situace zvládnuta prostředky a silami nizozemské záchranné služby bez cizí pomoci. Proto z medicínského hlediska lze mluvit o hromadném neštěstí, ale nikoli o katastrofě.

Přesto záchranná akce v Enschede vedla ke spolupráci a pomoci dvou evropských národů a může sloužit jako poučení a příklad. Vlasta Neklapilová, Otakar Mika

Zpracováno podle zahraničních materiálů: Woltering, H. P. – Schneider, B. M.: Das Unglück von Enschede am 13. 05. 2000 (Neštěstí v Enschede dne 13. 5. 2000) Unfallchirurg 2002, V.1 05, N. 11, s. 961–7 Boer, J.: Order in Chaos, Modelling Medical Disaster Management (Řád v chaosu. Modelování organizace zdravotní péče při katastrofě). Free Univ. Hospital Amsterdam 1998

Stalo se

5

ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ

Pátek 4. března 2005 Přijetí prezidentem republiky

VYDAVATELKA ČASOPISU RESCUE REPORT MUDR. JANA BRADÁČOVÁ, MBA, PŘIPOMÍNÁ, ŽE ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ KŘÍŽ JE PROJEKTEM, KTERÝ SI KLADE ZA CÍL POUKÁZAT ZEJMÉNA NA TY ZÁCHRANÁŘSKÉ ČINY, KTERÉ SI ZASLOUŽÍ POZORNOST, NA NEJPROFESIONÁLNĚJŠÍ ČI NĚJAKÝM ZPŮSOBEM MIMOŘÁDNÉ ZÁCHRANÁŘSKÉ ČINY. ZA PROJEV VELKÉ CTI NEJEN PŘÍTOMNÝM NOMINOVANÝM ZÁCHRANÁŘŮM, ALE VŠEM, KTERÉ ZDE REPREZENTUJÍ, OZNAČUJE PŘIJETÍ PREZIDENTEM REPUBLIKY VÁCLAVEM KLAUSEM NA PRAŽSKÉM HRADĚ.

NA PRAŽSKÉM HRADĚ…

PREZIDENT REPUBLIKY VÁCLAV KLAUS: DÁMY A PÁNOVÉ, DOVOLTE, ABYCH VÁS POZDRAVIL A POBLAHOPŘÁL K TOMUTO OCENĚNÍ. ALE HLAVNĚ PODĚKOVAL ZA TY LIDSKÉ, VELMI ODVÁŽNÉ HRDINNÉ ČINY, KTERÉ JSTE VYKONALI. JSEM PLNĚ PŘESVĚDČEN, ŽE JE POVINNOSTÍ VŠECH NÁS, ABYCHOM TOTO DOSTATEČNĚ OCENILI. VÍM, ŽE PRO ŘADU Z VÁS JSOU TYTO ZÁSAHY SOUČÁSTÍ VAŠÍ PROFESIONÁLNÍ AKTIVITY, JSTE NA TO ŠKOLENI, VYCHOVÁVÁNI, MÁTE TO UMĚT. MNOZÍ Z VÁS VŠAK NA TO PŘIPRAVOVÁNI NEJSTE. JAKO TEN MLADÍK Z VLAKU NA PRACHATICKU, TEN URČITĚ V TOMTO SMĚRU ŠKOLEN NEBYL, ALE ZVLÁDL TO MIMOŘÁDNÝM ZPŮSOBEM. Jako s prvními z oceněných záchranářů se PREZIDENT REPUBLIKY VÁCLAV KLAUS ZDRAVÍ PRÁVĚ S TOMÁŠEM MAULEM, který po srážce vlaků poskytl první pomoc spolucestujícím, svému kamarádu a průvodčímu vlaku a k místu havárie navedl záchranné sbory, s JOSEFEM ŠIŇOŘEM A ZDEŇKEM VOJTĚCHEM, kteří vyprostili z hořícího osobního auta tři osoby a před příjezdem hasičů a záchranky stabilizovali jejich základní životní funkce a poskytli první pomoc.

S VELITELEM PRVNÍHO ZÁSAHU POPRADSKÝCH HASIČŮ PŘI ŽIVELNÍ POHROMĚ VE VYSOKÝCH TATRÁCH: Peter Ščigulský - Bola to najhoršia noc, kedy naša jednotka bola v teréne a museli sme prerezáva cesty aj napriek tomu, že padali stromy. Okrem iného sme počas tej tatranskej kalamity prerezali zhruba 66 kilometrov ciest, aby mohla by aspoň akás takás prevádzka. Václav Klaus - Řada z nás má k Tatrám hluboký osobní vztah, zná tam kdejaký chodník nazpamě. Prožívali jsme to jako věc, která se týká každého z nás. Přejeme vám, aby se vám následky této přírodní katastrofy podařilo překonat co nejdřív.

Ý KŘÍŽ ZA ROK 2004

Uznání prezidenta si zasloužila také DANA JORDÁNKOVÁ, členka Českého červeného kříže, která poskytla kvalifikovanou první pomoc mladíkovi zraněnému při výbuchu granátu, později pak ještě devatenáctileté dívce v bezvědomí, které uvolnila zapadlým jazykem blokované dýchací cesty.

Ještě jedna společná fotografie předtím, než pan prezident pozval také rodinné příslušníky přijatých záchranářů na číši šampaňského.

VÁCLAV KLAUS: Tady už nám uklidili mikrofon. Já ale již ani nic dalšího k tomu nemám co říci. Jen bych opravdu chtěl ještě jednou moc poděkovat a na straně jedné si přát, aby to nebylo v budoucnu potřeba. Na straně druhé je ale třeba nesmírně ocenit tu schopnost, pohotovost, rychlost zásahu, protože mnozí z nás bychom právě té pohotovosti, rychlosti, rozhodnosti, co udělat, prostě nebyli schopni. Já Všimněte si, že během několika minut focení tady stojím si to velmi uvědomuji, proto to ještě jednou takto říkám. Moc vám děku- a ani se nehnu. A najednou takhle zamávám a oni všichni začnou fotit. Ano. V této chvíli všichni cvaknou a v noviji a te si na to připijeme. nách to potom není normální fotka, ale je tam přesně tahle s těma zvednutýma rukama. To je typické. Ano. Ano. Oni na to vždycky čekají, že to udělám.

Také s náměstkem ministra vnitra a generálním ředitelem Hasičského záchranného sboru genmjr. Ing. Miroslavem Štěpánem si měl pan prezident co říci… Pan prezident pozval na sklenku šampaňského také rodinné příslušníky oceněných záchranářů. Nebyl zdaleka jediný, kterého při tom zaujala manželka Zdeňka Vojtěcha, očekávající možná dalšího záchranáře, který si jednou zaslouží uznání jako jeho táta…

7

6. ROČNÍK ZLATÉHO ZÁCHRANÁŘSKÉ ZÁCHRANÁŘSK

…V NÁRODNÍM DOMĚ NA V PÁTEČNÍ VEČER 4. BŘEZNA USPOŘÁDALA REDAKCE ČASOPISU RESCUE REPORT A SERVER WWW.POZARY.CZ VE SPOLUPRÁCI S MAGISTRÁTEM HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY V NÁRODNÍM DOMĚ V PRAZE NA SMÍCHOVĚ SLAVNOSTNÍ VEČER A PLES U PŘÍLEŽITOSTI PŘEDÁNÍ OCENĚNÍ ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ KŘÍŽ ZA ROK 2004

Nejlepší záchranářský čin

jednotlivců laiků NOCI NESPAL Dvě noci se 17letému gymnazistovi Tomáši Maulemu vracely scény, jejichž aktérem se stal při srážce vlaků 22. července 2004 mezi jihočeskými Číčenicemi a Prachaticemi. Tomáš nejdříve z mobilu zavolal záchranku, poté z vykolejeného vagonu vynesl zraněnou cestující, poskytl první pomoc průvodčímu, který měl zapadlý jazyk…

DVĚ

Také vzhledem k tomu, že Tomášovu nominaci navrhlo Ministerstvo zdravotnictví České republiky, není divu, že mu Zlatý kříž předávala ministryně zdravotnictví ČR doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc.

Nejlepší záchranářský čin profesionálního týmu ZÁCHRANA

Nejlepší záchranářský čin profesionálů jednotlivců ZÁSAH U HOŘÍCÍHO AUTA Při plnění služebních povinností stálého operačního dozorčího zpozoroval 16. června 2004 pprap. Josef Šiňor spolu s voj. Zdeňkem Vojtěchem před obcí Třešetice hořící vůz Škoda Favorit. Vozidlo bylo po nárazu do stromu zdeformováno a s hořícím motorem stálo mimo vozovku. Když zjistili, že uvnitř leží tři zraněné osoby, hasicím přístrojem nejprve uhasili u nohou řidiče oheň, který již pomalu postupoval z motorového prostoru do přední části vozu. Potom společně vyprostili zraněné a uložili je v dostatečné vzdálenosti od místa nehody, nebo hrozilo nebezpečí exploze. Před příjezdem hasičů a záchranky u nich stabilizovali základní životní funkce a poskytli první pomoc.

Z NÁDRŽE K záchraně osob ze dna železné nádoby ve Starém Plzenci vyjeli 14. září 2004 odpoledne profesionální hasiči ze stanice Plzeň-Slovany. Na místě zjistili, že na dně železného vodojemu o průměru tři a půl metru a výšce tři metry leží dva bezvládní muži, kteří se při natírání vnitřku nádrže z důvodu nedostatečného odvětrávání nadýchali toxických výparů z barev, až ztratili vědomí. Při pádu těl Na nominaci je navrhl OS ČČK Karlovy Vary a Zlatý záchranářský kříž předošlo navíc k rozlití většího množství barvy na celou plo- vzali z rukou náměstka ministra vnitra a generálního ředitele Hasičského chu dna, čímž se odpařování toxických látek velmi zinten- záchranného sboru ČR genmjr. Ing. Miroslava Štěpána. zivnilo. Nádrž vodojemu, zabudovaná v devítimetrové výšce ve zděné stavbě, byla uzavřena železným přišroubovaným poklopem a přístup do vodojemu byl možný pouze malým průlezem u stěny. Tím však zraněné muže, kteří nebyli schopni pohybu ani komunikace, nebylo přes maximální vynaložené úsilí příslušníků HZS možno vytáhnout. Velitel zásahu proto rozhodl spustit do nádrže záložní IDP-Dräger k vytěsnění nedýchatelných par a postiženým nasadit křísicí přístroje S-OXY, zasahující hasiči navíc do nádoby ze svých dýchacích přístrojů vypouštěli vzduch. Na místo byla povolána lezecká skupina ze stanice Košutka, která však už uvnitř nádoby zasahovat nemusela. Oba nešastníky, kteří již byli při vědomí a částečně i schopni pohybu, se totiž mezitím hasičům podařilo malým otvorem vytáhnout na podestu, kde byl vodojem ukotven. Příslušníci lezecké skupiny se však postarali o bezchybné a bezpečné slanění mužů do přilehlé zahrady, nebo jiný způsob snesení ze stavby byl velmi nebezpečný, kde je předali lékaři ZZS. Zásah si vyžádal od všech zasahujících maximální fyzické a psychické vypětí. HZS Plzeňského kraje navrhl na ocenění velitele zásahu Miloslava Auterského, Josefa Hermana, Pavla Karáska a Jana Havela, příslušníky ze stanice Plzeň-Slovany, kteří byli na místě první a pracovali přímo v nádobě. Ocenění jim předal ředitel Úrazové nemocnice Brno a člen redakční rady Rescue reportu MUDr. Petr Zelníček.

8

KÉHO KŘÍŽE

Nejlepší záchranářský čin na území Slovenska

VICHŘICE VE VYSOKÝCH TATRÁCH Mimořádná situace po vichřici ve Vysokých Tatrách trvala v podstatě od odpoledne 19. listopadu do 2. prosince 2004. Během ní popadalo v tatranské oblasreportu ti na silnice a cesty, budovy a objekty množství stromů. Vystrašení a promrzlí lidé zůstali uvězněni v desítkách aut a autobusů na silnicích, lépe na tom nebyli ani ti, kteří vichřici prožívali v chatách, obklopení nejen hukotem větru, ale i zvukem lámajících se a padajících stromů. Z budov padající střechy a jejich části ohrožovaly všechno živé i neživé. A v takové situaci s nasazením nejen vlastního zdraví, ale mnohokrát i života, zasahovali jako první příslušníci HaZZ SR Poprad. Jejich prvotní úlohou bylo dostat se k ohroženým lidem, zprůjezdnit cesty zdravotníkům ke zraněným a nemocným, vytvořit podmínky pro přílet vrtulníku pro těžce nemocnou, už podchlazenou paní. Díky mimořádnému nasazení a vysoké profesionalitě, se kterou tento kolektiv ve velmi těžkých a náročných podmínkách pracoval, se mu podařilo zdolat i ty největší překážky při záchraně životů.

NA SMÍCHOVĚ Cena RESCUE

PLAVÁČEK

Popradské hasiče na udělení Zlatého záchranářského kříže nominoval Hasičský a záchranný zbor Slovenskej republiky. Jejich zástupcům v čele s velitelem prvotního zásahu kpt. Peterem Ščigulským předal ocenění náměstek ministra vnitra a generální ředitel HaZS ČR genmjr. Ing. Miroslav Štěpán.

Z OPAVY Dokonalou první pomoc poskytli v prosinci 2004 čtyřiadvacetiletý Jan Baláš a osmapadesátiletá Eva Mazurová jedenáctiměsíční holčičce. Ta se ocitla i s kočárkem v řece Opavě, poté co jejího dědečka postihla při procházce kolem řeky cévní mozková příhoda spojená s epileptickým záchvatem. Mladý muž vytáhl dítě z plujícího kočárku a na břehu je – protože nedýchalo a začínalo modrat – začali s E. Mazurovou oživovat.

Cena ministra obrany Zlatý záchranářský kříž v této kategorii získali Ing. Zdeněk Kuba a Ing. Josef Vávra, oba dlouholetí velitelé vojenských záchranných útvarů, za dlouhodobý přínos k podpoře Integrovaného záchranného systému ČR.

Ocenění zachráncům, které nominoval MěÚ Krnov a Územní středisko záchranné služby, středisko Bruntál, za nemocného předsedu redakční rady časopisu Rescue report předala jeho vydavatelka MUDr. Jana Bradáčová, MBA.

Ocenění převzali z rukou náměstka ministra obrany pro obrannou politiku Ing. Martina Bělčíka.

Nejkurióznější záchranářský čin KRUMPÁČEM

ZA OPASEK Za použití neobvyklého prostředku zachránili v květnu loňského roku dva lidské životy šestadvacetiletý Michal Vašák a o rok starší Jaromír Vytěrna ze středočeského Týnce nad Sázavou, oba členové Svazu dobrovolných hasičů. Ze dna cisterny ve Hvozdci vyprostili dva bezvládné muže – otce se synem, kteří se při čištění nádrže nadýchali škodlivých látek. Pro jejich koncentraci nebylo možno bez odpovídajících ochranných prostředků do nádrže vlézt, proto si záchranáři pomohli tím, co bylo po ruce. Krumpáčem zachytili za opasek mladšího muže a vytáhli jej úzkým otvorem na vzduch. Po vyproštění i druhého muže poskytli oběma také první pomoc. Když se na místo dostavili přivolaní hasiči a záchranka, byli již oba zachránění při vědomí.

Cena primátora hlavního města Prahy ZÁCHRANÁŘSKÝ

ČIN NA ÚZEMÍ PRAHY Při cestě do služby poskytl s vysokou dávkou profesionality první pomoc při náhlé srdeční slabosti s následným infarktem staršímu muži na zastávce tramvaje příslušník HZS Jiří Vítek. Společně s dalším občanem pak zajistili okamžitý převoz postiženého RZS do nejbližší nemocnice.

Nominován byl HZS hl. m. Prahy a cenu primátora mu předal vedoucí odboru krizového řízení Magistrátu hlavního města Prahy Ing. Petr Beran.

Zachráncům, nominovaným Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska, předal ocenění Ing. Tomáš Ječný, výkonný ředitel divize prodeje společnosti Eurotel Praha, která byla letošním generálním partnerem projektu.

9

ZLATÝ ZÁCHRANÁŘSKÝ KŘÍŽ

J. Baláš: Bydlíme asi sto metrů od řeky a všiml jsem si, že můj otec, který autem odjížděl od domu, se místo po cestě rozjel po louce směrem k řece. Když zastavil a utíkal k řece, věděl jsem, že se něco děje. Rozběhl jsem se za ním a viděl jsem ve vodě potopený hluboký kočárek. Někdo

P LAVÁČEK volal, že je tam dítě. Moc jsem tomu nevěřil, ale přece jen jsem vlezl do vody a vydal se ke kočárku, který proud odnesl skoro ke druhému břehu. Bylo tam asi po pás vody. Ale pořádně ledové. Kočár byl potopený, jen dvě kolečka koukala z vody. Ani nešel otočit, abych ho vytáhl. A opravdu nebyl prázdný. Dítě bylo i s nánožníkem pod vodou. Protože vak byl napitý vodou a nemohl jsem jej vytáhnout, nahmatal jsem tělíčko mimina, vytáhl je z vody a donesl na břeh. Tam už se ho ujala paní Mazurová. E. Mazurová: Když jsem jela na kole kolem řeky, uviděla jsem u vody dva muže, z nichž jeden ležel na zemi. Všimla

SRÁŽKA

VLAKŮ

Jak to vlastně bylo? TOMÁŠ MAULE, student sportovního gymnázia v Plzni:

Spolu s kamarádem jsme loni v červenci jeli v jednom ze dvou vagonů motorového osobního vlaku, který se čelně srazil s druhým vlakem. Kamarád si nárazem do mého sedadla zlomil nohu ve stehně. Nejdřív jsem proto zavolal na linku 112. Potom jsem si všiml paní, které tekla z uší a nosu krev. Vynesl jsem ji tedy z vlaku a uložil v určité, podle mě bezpečné vzdálenosti, protože z vlaku něco teklo a já jsem se bál, aby to nevybuchlo. Pak jsem šel do druhého vagonu, kde jsem našel průvodčího v bezvědomí se zapadlým jazykem. Chtěl jsem mu otevřít pusu, ale měl křeč ve žvýkacích svalech. Proto jsem ho začal fackovat. Když se začal probírat, vy-

10

ještě jednou (a podrobněji)

jsem si taky boku kočárku, který koukal z vody. Ani nevím, jak mě napadlo, že to asi spolu souvisí. Začala jsem křičet, že je tam dítě. Pak už pan Baláš skočil do vody. Sundala jsem bundu a čekala na něj. Když mně dítě podal, začala jsem s oživováním mimina. Nějak mně to „naskočilo" – chytit za nožičky, zvednout, vylít vodičku, vyzkoušet, jak má jazýček, očistit pusinku. A protože dítě začínalo modrat a mělo růžovou pěnou z plic kolem nosíčku a pusinky, znovu jsem je několikrát „prodýchla". Když začalo dýchat, byli jsme s panem Balášem oba moc šastní. J. Baláš: Holčičku jsme zabalili do bundy a čekali na příjezd sanitky, kterou mezitím zavolal můj otec. E. Mazurová: Když jsem ji tam u řeky držela v náruči, poté co už začala dýchat, smáli jsme se a plakali štěstím. V tu chvíli jsem si říkala – žiješ, ale hlavně abys byla dobrá. Dítě jsme pak byli několikrát navštívit v nemocnici, a když jsme tam viděli, že malá je šikovná, že běhá, že hopsá, kašlal jazyk a začal normálně dýchat. Ještě jsem pryč od vlaku odnesl kamaráda, který se mezitím vyplazil na schůdky. Potom jsem běžel naproti sanitkám – asi pět set metrů po trati a pak přes obilní pole, za nímž jsem asi v kilometrové vzdálenosti viděl věžičku kapličky. V jednom ze stavení vesnice mně paní dala

tak ze mě spadlo přece jen určité napětí z nejistoty, zda bude úplně v pořádku. Musím říci, že to všechno vyšlo. Nejsem ani zdravotnice, ani se zdravotnictvím nemám nic společného, ani první pomoci jsem se speciálně neučila. V tu chvíli to nějak přišlo samo. Vybavilo se mi to, co jsem někdy někde viděla či slyšela, a te se to hodilo. Člověk se snaží pomoci, jak to jde. zraněných a pomáhali jsme, kde bylo potřeba. Nejsem žádný záchranář. Jednou jsem ale byl svědkem epileptického záchvatu muže v trolejbusu a moc mi vadilo, že nevím, jak mu pomoci. Proto jsem chtěl, aby mě strýc, který je lékař a dlouhá léta působil v Plzni na jednotce intenzivní péče, naučil zásady první pomoci. A proto jsem ji mohl loni po srážce vlaků poskytnout svým spolucestujícím. Kamarádka Ivana:

lékárničku a poslala se mnou dva syny. To už jsme ale viděli, že jedou hasiči a sanitky, tak jsme je tam pomohli navést. Oni měli určené místo nehody, nevěděli ale, jak se tam dostat. Pak jsme s těmi kluky nosili materiál potřebný k vyprošování

Oznámení o nominaci Tomáše na tohle ocenění bylo pro mne překvapením. Nevěděla jsem o tom. Stalo se to předtím, než jsme se seznámili, a vůbec se s tím nechlubil Dozvěděla jsem se to až takhle, úplně náhodou. Pro něho je samozřejmé poskytnout někomu pomoc, on už je takový. On byl ale pozváním k prezidentovi taky hrozně překvapený, nečekal to. A tady na Hradě? V životě jsem si nepodala ruku s prezidentem, takže to bylo velice hezké… (lš) Foto Jan Kostík

Armáda České republiky – jedna ze složek Integrovaného záchranného systému

POHLEDEM MINISTRA OBRANY Jedno z ocenění Zlatým záchranářským křížem je udělováno za činnost v Armádě České republiky. Při této příležitosti jsme začátkem března ministru obrany České republiky Karlu Kühnlovi položili několik otázek. RR: V současné době prochází Armáda České republiky obdobím reforem, z nichž pro veřejnost tu nejviditelnější představuje její plná profesionalizace. Jaké jsou, pane ministře, vaše osobní profesionální ambice, v čem spatřujete hlavní role armády a kam směřujete její vývoj?

Za velmi důležité považuji budovat armádu tak, aby byla vyrovnaná ve všech svých základních úkolech. Prvním – ovšem pouze v pořadí, tedy bez vyjádření priority – je připravovat plošnou teritoriální obranu České republiky, samozřejmě v součinnosti s jednotkami NATO včetně možnosti přijetí aliančních jednotek na území republiky a součinnosti s nimi. Dalším úkolem je připravovat armádu, která je schopna nasazení v místech, odkud mohou vycházet nebezpečí pro Českou republiku, a to třeba i nebezpečí nepřímá. Jsou to místa od republiky vzdálená, kde máme vojáky nasazené v jednotlivých zahraničních misích. Příprava k nasazení armády na takových místech je velmi náročnou otázkou přípravy lidí, techniky a celého jejich zabezpečení. Je třeba si uvědomit, že, abychom mohli vyslat třeba prapor v počtu čtyř set osob, musíme mít do budoucna připravených nejmíň čtyřikrát tolik lidí s příslušnou technikou, nebo jedna jednotka se právě z nasazení vrátila, druhá tam zrovna je, třetí se intenzivně připravuje na vystřídání a čtvrtá příslušnou přípravu zahajuje. K hlavním úkolům armády patří také připravenost na poskytování pomoci nevojenské části společnosti v případě nevojenských ohrožení. A už se jedná o jednotlivé tragické události, jakými jsou třeba dopravní nehody, různé přírodní kalamity či plošné události typu velkých záplav, případně rozsáhlý teroristický útok, průmyslová havárie a podobně. Ve všech těchto případech musí být armáda schopna poskytnout účinnou pomoc. Za normálních okolností je to záležitost záchranných praporů, za vypjatých, obtížnějších okolností pak existuje smlouva mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem obrany o poskytování dalších jednotek na pomoc policii a Integrovanému záchrannému systému.

Mou ambicí je tedy s počtem vojáků a civilních zaměstnanců, které armáda má, nebo bude mít, naplnit uvedené tři hlavní úkoly armády. Je to především úkol organizační, logistický. Musí být přesně naplánováno, kdy a která část má zajistit tyto takzvané operační schopnosti. A právě to je také součástí reformy Armády České republiky, která se v současné době nachází na prahu třetího roku jejího průběhu. Mým úkolem je pak zajistit, aby tento plán byl splněn do puntíku. RR: Každý ministr rád vidí nejen krásně, bezchybně funkční resort bez finančních potíží. Každý má ovšem nějaké slabší místečko, něco či někoho, co nebo koho má raději, něco, na co může být nejen na celoevropské, ale i celosvětové úrovni právem hrdý. Všichni dobře víme, že existují složky AČR, které jsou celosvětově uznávány. Jistě jste na ně patřičně hrdý. Nemáte ale ambici posílit jiné složky, či na podobné úrovni vybudovat úplně nové?

Jsem přesvědčený, že ministr obrany by k některým částem armády neměl mít lepší, nebo horší vztah. Armáda je celek. I když na druhé straně je třeba konstatovat, že jsou oblasti, na které se armáda plánovitě specializuje, v nichž chceme trvale udržet tu nejvyšší, špičkovou úroveň v rámci NATO. K nim patří i oblasti, které souvisejí také se záchranářstvím, jako je třeba ochrana proti zbraním hromadného ničení, která se z bezmála sta procent dotýká právě civilní společnosti. Tato oblast samozřejmě i nadále patří v rámci AČR k prioritním a budeme do ní investovat úsilí i finanční prostředky, abychom ji technicky, materiálově i lidsky udrželi na té nejvyšší příčce. RR: Chemici ovšem nejsou jedinou špičkovou jednotkou. Vysoce ceněna je také práce polních nemocnic a vojenských farmaceutů. Počítáte s investicemi i do této oblasti?

Máme tři oblasti specializace, v nichž chceme dosahovat opravdu špičkové úrovně. Vedle pasivních radarových sledovacích systémů jsou to se záchranářstvím, s civilní ochranou a se spoluprací s IZS již přímo související ochrana proti zbraním hromadného ničení a vojenské zdravotnictví, tedy polní nemocnice a vše, co je s touto problematikou spojeno. RR: Při procesu profesionalizace armády, který je veřejností zjednodušeně chápán jako její redukce, jako hledání úspor, je obecně ponecháván poněkud stranou trend zvyšování odbornosti. Jak profesio-

nalizace AČR ovlivní její činnosti související právě s ochranou civilního obyvatelstva?

Profesionalizace armády přináší soustředění sil, kdy do osoby jednoho profesionála dokážeme vložit daleko víc, než kolik jsme byli schopni vložit do vojáků základní služby. Jeho výkon proto také bude dlouhodobější a podstatně větší. RR: Dovolte, abychom jako příklad kritické situace užili povodně. V první fázi při nich zasahují hasiči, pak nastupují další, sekundární složky Integrovaného záchranného systému. Jde o třeba až rok trvající činnosti při likvidaci následků, na které byli vždy nasazováni vojáci. Zvládnou nyní tento úkol i profesionálové, jichž bude méně? Budou dostatečně motivováni?

Samozřejmě že zvládnou. Vždy jejich počty nejsou zase o mnoho nižší, než byly ty před rokem přede dvěma. Nasazeni by byli na základě již zmíněné smlouvy mezi ministerstvem vnitra a ministerstvem obrany, která je konkretizována jednoročními protokoly a dalšími smlouvami. V případě největších nevojenských ohrožení civilní společnosti, a už třeba průmyslovými haváriemi, záplavami, teroristickými útoky apod., smlouva počítá při postupném rozvinutí s nasazením až 10 000 příslušníků AČR. A to je mimochodem mnohem víc, než jich bylo nasazeno při povodních v roce 1997 nebo v roce 2002. Tehdy se jednalo o 3 000 až 5 000 vojáků. Samozřejmě že uvedený maximální počet vojáků by nebyl nasazen v jednom okamžiku, ale při takzvaném překrývajícím se způsobu nasazení. Podstata existence armády je dána její připraveností na události, o kterých všichni doufáme, že nenastanou. To je ale současně také problém armády – když dlouho nenastávají, v takzvaném zbytku společnosti se začínají projevovat tendence projevující se otázkami typu Na co my tu armádu vlastně máme? Odpově je prostá – musíme si uvědomit, že ji máme právě na to, aby byla připravena na události, o kterých doufáme, že nikdy nenastanou. Ale ony by mohly nastat tím spíše, zejména v oblasti vojenského ohrožení, čím menší bychom armádu měli. RR: Záchranné prapory, chemické a zdravotnické složky armády jsou často konfrontovány se službami pro veřejnost. Došlo v poslední době k posílení jejich materiálnětechnického vybavení?

K posilování technického vybavení jak šesti záchranných praporů, které máme dnes po republice rozmístěny, tak samo-

Rozhovor

11

POHLEDEM MINISTRA OBRANY

zřejmě šesti polních nemocnic průběžně dochází. Například polní nemocnice jsou postupně dovybavovány tím nejšpičkovějším zdravotnickým zařízením, schopným provozu za extrémních podmínek. Stejně tak investujeme do vybavení záchranných praporů. Například určité druhy nejtěžší techniky má vlastně jenom armáda, která je také za účelem vyprošování povolávána na pomoc okamžitě, a to právě i ze strany IZS. Armáda je připravena, především s určitými druhy techniky, které nemají ani hasičské záchranné sbory, vyjet prakticky okamžitě. Doby prvního „akutního" výjezdu jsou velmi krátké. Tuto techniku nejenže udržujeme na potřebné úrovni, ale budeme ji samozřejmě nadále vylepšovat. Součástí činnosti záchranných praporů je také poskytování základní zdravotnické pomoci, ochrany proti nebezpečným plynům a různým jedovatým látkám, které se mohou uvolňovat při průmyslových haváriích, a potom samozřejmě proti zbraním hromadného ničení, což je ale už úkolem specializovaných jednotek. RR: Vedle vámi zmíněného vybavování všech složek velmi kvalitním materiálem ovlivňuje rozhodným způsobem úroveň zmíněných jednotek profesní příprava, praxe, trénink, dennodenní vzdělávání,

výměna zkušeností na mezinárodní úrovni a podobně. Jsou také tyto otázky programově zvládnuty, rozvíjejí se na potřebné úrovni?

To přímo souvisí s budováním profesionální armády. Je samozřejmé, že chceme-li – a my opravdu chceme – mít skutečné odborníky, kteří budou v armádě působit dlouhodobě, musíme jim, a to ve spolupráci s armádami jak v rámci NATO, tak Evropské unie, pro to připravit podmínky. Musí mít motivaci pracovat v armádě. Proto si myslím, že velmi nebezpečné jsou občasné nekvalifikované pokusy zasáhnout do systému odměňování v armádě, do systému výsluh a do jiných systémů, které motivují odborníky, aby v armádě zůstali, aby nezaměnili uniformu za civil, nebo jde o takové odborníky, kteří by se v nevojenské oblasti zcela určitě uplatnili. RR: Vrame se však k roli armády v IZS, která je teoreticky dána zákonem. Jak ji vidíte vy, jaká je reálná, praktická role AČR v IZS?

Vyčleněné části armády, zejména záchranné prapory, jsou vedle hlavních částí, které reprezentuje Hasičský záchranný sbor, takzvanou ostatní součástí Integrovaného záchranného systému. Jejich úkolem je okamžitě reagovat na požada-

vek vyslovený IZS. A já jsem měl možnost se, například v Olomouci, na místě přesvědčit, že toho jsou schopny. V praxi se asi nenajde žádný konkrétní případ, ani mně takový nebyl doložen, kdy by nebyly tyto záchranné prapory schopny zareagovat. To je podle mne ten nejdůležitější bod spolupráce s IZS a úlohy armády v součinnosti s ním. Přesto si myslím, že do budoucna je potřeba ještě dotáhnout do konce – zejména pro případy velkoplošných událostí – systém opravdu jednotného řízení, řekl bych od jednoho stolu. Není to ale otázka vůle, nebo nevůle, je to otázka technického sladění informačních a komunikačních systémů. Ty sice jsou na dobré technické úrovni a dobře se uplatňují ve všech jednotlivých částech IZS, je jich však mnoho a některé z nich spolu neumějí komunikovat automaticky. A to je úkol, který se mimochodem stal také součástí programového prohlášení vlády. Považuji jej za jeden z hlavních úkolů, který je společný armádě i Integrovanému záchrannému systému. A zcela určitě je jednou z mých osobních priorit. Už proto, že jsem tento problém sám právě do armádní části zmíněného programového prohlášení vlády zahrnul. (lš)

Zvláštní uznání

pro žáky osmé třídy ZŠ ve Křtinách na Blanensku Ester Kružíkovou a Tomáše Zlámala Letošní ročník ZZK se může jako první ve své šestileté historii pochlubit tím, že tento projekt vzbudil pozornost také ministra obrany. Projevem postoje Karla Kühnla k záchranářům bylo jejich přijetí na ministerstvu obrany. Zvláštního ocenění se pak dostalo hrdinskému činu dvou žáků křtinské základní školy. Přímo v ní totiž náměstek ministra obrany Ing. Martin Bělčík předal Ester Kružíkové a Tomáši Zlámalovi osobní dárky ministra obrany. Škola jim k tomu také při-

pravila odpovídající prostředí – shromáždění, jehož se zúčastnili nejen všichni žáci včetně učitelek a učitelů, ale také starosta obce Ing. Stanislav Klíma, CSc., a šéfredaktor časopisu Rescue report Luboš Šebesta. Poté co ten stručně představil projekt Zlatý záchranářský kříž, Ing. M. Bělčík vysoce ocenil to, jak se Ester a Tomáš zachovali, a předal jim osobní dárky ministra obrany Karla Kühnla. Je jistě zbytečné připomínat, že přes určité rozpaky vyvolané celou tou slávou kolem se oba mladí zachránci netajili nemalou radostí, kterou z fotoaparátu i z hodinek měli. O toto možno říci vyvrcholení pozornosti, kterou jim všichni od onoho loňského dubnového dne věnovali, se Ester a Tomáš

12

ZZK

VÍCHRICA VO VYSOKÝCH TATRÁCH Prvé hlásenie o padnutom strome na ceste k hraničnému priechodu Lysá Poana bolo prijaté OS OR HaZZ Poprad v piatok 19. novembra 2004 o 14.55 hodine. Výjazd vykonala posádka Mercedesu-G (1+2). Ďalšie hlásenie bolo zaznamenané o 15.35 hodine, a to z lokality Podbanské (výjazd HS Svit T-815 - 1+2). Nasledujúce hlásenie prišlo o 15.59 hodine z lokality Tatranská Kotlina (výjazd Mercedesu Sprinter - 1+1). Všetky vozidlá boli po príchode, resp. už počas cesty na zásah, odrezané padajúcimi stromami, no najväčšia intenzita sily vetra ich zastihla už počas vykonávania zásahu, a to asi o 16.10 hodine, ke sa situácia vyhrotila a okolie bolo už značne kriticky ohrozujúce aj pre zasahujúce jednotky. Ihne boli vyrozumení riadite OR HaZZ a vedúci OPT, ktorí po oboznámení sa so situáciou zvolali na 18. hodinu Krízový štáb okresu Poprad. Ten vyhlásil mimoriadnu situáciu v okrese Poprad a na miesto udalosti boli povolávané posilové jednotky ZHÚ Železnice SR Poprad, Horská služba, Policajný zbor SR Poprad, RZP Poprad, OR HaZZ Prešov, Liptovský Mikuláš, Levoča, Kežmarok, Stará ubovňa, Košice, Humenné, Vranov nad Top ou, Svidník, Záchranné brigády HaZZ Humenné, Žilina a Malacky. Po celý čas OS OR HaZZ Poprad prijímalo z celých Vysokých Tatier množstvo tiesňových telefonátov o uviaznutých posádkach motorových vozidiel, autobusov a o obrovskom množstve zavalených budov, stavieb, obydlí… Tieto informácie umožňovali utvorenie základného obrazu o ve kosti a následkoch veternej smršte. Po ich vyhodnotení Krízovým štábom boli ved a sekundárnych cie ov za prioritu určené tri ciele: ◗ transport ženy z lokality Starý Smokovec-Pekná Vyhliadka, zranenej pádom stromu na ich idúce auto (manžel bohužia zraneniam pod ahol) ◗ záchrana 110 detí a personálu v Šrobárovom Detskom liečebnom ústave v Dolnom Smokovci ◗ záchrana staršieho manželského páru uviaznutého pod Vyšnými Hágami, ke sa vracal z lekárskej kontroly po operácii nohy a dutiny brušnej imobilnej manželky Velite om zásahu pplk. Ing. Ondrejom Šprochom, riadite om OR HaZZ Poprad, boli za účelom splnení týchto prioritných cie ov vytvorené tri bojové úseky a po príchode posilových jednotiek alších pä. Na úseku o dĺžke 66 kilometrov tak bolo vytvorených celkovo osem bojových pracovísk. Najskôr jednotky HaZZ dosiahli Šrobárov ústav, a to o 22.30 hodine, alší cie – transport zranenej ženy z Peknej Vyhliadky – sa podarilo splni pol hodiny po polnoci a transport manželského páru z Vyšných Hágov skončil o 8.10 hodín. V sobotu 20. novembra bola od 6 hodín velite om zásahu vykonaná rekognoskácia terénu, bol vykonaný monitoring z vrtu níkov ATE Poprad, letky MV SR a vrtu níkom vojenskej základne Prešov. Na zasadnutí okresného Krízového štábu velite zásahu rozhodol o leteckom výsadku v oblastiach, kde uviaznuté osoby v automobi-

loch a autobusoch prečkali noc. Pred ich transportom do bezpečia im tak boli poskytnuté teplé nápoje, strava a pokrývky. Do obeda bol taktiež vykonaný letecký transport liekov, stravy, nápojov a iného potrebného materiálu osobám a zariadeniam, ktorí zabezpečovali nevyhnutnú lekársku starostlivos. Od soboty do pondelka boli všetky sily a prostriedky nasadené na siedmich bojových úsekov na prerezanie a tým sprejazdnenie štátnych komunikácií a prístupových komunikácií v celej oblasti Vysokých Tatier. V uvedených prvých dňoch bolo zachránených, resp. transportovaných, cca 100 osôb uviaznutých v automobiloch a autobusoch, sprejazdnených 101 kilometrov ciest (uvedené číslo nezahrňuje komunikácie v intraviláne osád a prístupových ciest k objektom) a odstránené stromy zo 170 objektov. OR HaZZ Poprad už v prvých hodinách v piatok 19. novembra prešlo do „krízového režimu", ktorý trval až do konca mimoriadnej situácie. V praxi to znamenalo, že práve slúžiaca zmena bola vo výjazdovom nasadení a ráno končiaca zmena zostávala v pohotovosti na hasičskej stanici, tj. systém zdvojenej zmeny. Režim operačného strediska bol upravený, a to tak, že bolo posilnené alšími dvoma operačnými dôstojníkmi, pričom vedúci OS bol práve slúžiaci OD, ktorý mal rozhodovaciu právomoc. (Práve slúžiaci OD má 24-hodinovú službu, alší dvaja OD slúžia od ranného rozdelenia do ukončenia zásahovej činnosti.) Počas trvania mimoriadnej situácie sú neustále vyažené všetky telefónne linky a v kombinácii s komunikáciou v rádiovej sieti je nemyslite né pokry všetky požiadavky na operatívne riadenie jedným človekom. Plusovým faktom je skutočnos, že všetci traja OD sú stále v centre diania, a tak odpadá ranný prenos dôležitých informácií. Ďalšou výhodou je fakt, že práve slúžiaci OD pozná práve zasahujúcu zmenu, systém jej riadenia a práce. Tým sa zvyšuje efektivita vzájomnej komunikácie medzi skupinami a OS. Nevyhnutnú podmienku úspešného zásahu zohráva perfektná znalos terénu, resp. postihnutej lokality, čo sa úplne prejavilo v riadení samotného zásahu velite om zásahu, ale aj jednotlivých bojových úsekov, resp. skupín, čo umožňovalo operatívne riadenie celého zásahu prostredníctvom operačného strediska po rádiovej a mobilnej sieti. Potrebné je poukáza na skutočnos, že aj napriek nasadeniu značného množstva síl (až 162 príslušníkov v jeden deň) a prostriedkov v ažkom teréne (sneh, teploty pod 0 st. Celsia, vietor), nasadeniu aj počas prvej noci, práci vo výškach, práci s motorovou pílou nedošlo k žiadnemu zraneniu zasahujúcich príslušníkov. To poukazuje na vysokú profesionalitu a pripravenos HaZZ vyrovna sa aj s mimoriadnou situáciou, aká sa odohrala vo Vysokých Tatrách 19. novembra 2004, a jeho schopnosou poskytnú nevyhnutnú pomoc pri záchrane života, zdravia a majetku občanov.

Tak nějak to vypadalo, když Ester a Tomáš společnými silami zachránili malou Lidušku…

Npor. Ing. Marián Lopuch OR HaZZ Poprad

Pri záchranných prácach boli spadnuté stromy odstraňované z objektov za pomoci výškovej techniky, a to 3 ks AV-15, 1 ks AD-8, 1 ks AD-20, 1 ks AD-30, 2 ks PVP-27, 1 ks UDS s hydraulickou rukou, 1 ks UNnakladač, 1 ks KN-nakladač. Na prácach sa podieali jednotky OR HaZZ Poprad, Kežmarok, Stará ubovňa, Levoča, Vranov nad Topou, Svidník, Košice, Prešov, Humenné, Nové Mesto nad Váhom, Prievidza, Považská Bystrica, Trenčín, Banská Bystrica, Zvolen, Martin, Ružomberok, Dolný Kubín, Žilina, Čadca, Spišská Nová Ves, Košice-okolie, Michalovce, Trebišov, SŠPO Žilina, ZB HaZZ Humenné, Žilina a Malacky.

zasloužili záchranou šestileté holčičky, která se loni na jaře topila v požární nádrži v Bukovince. Bezprostředněji než uhlazený novinářský styl vypovídá o jejich činu vlastní vylíčení příhody z pera Ester: Chytali jsme u bukovinské hasičské nádrže ryby. Teda vlastně jen Tomáš. Já jsem přihlížela. Byly tam i menší děti. Mladá Horáčková, Fialová a Holubová. Hrály si tam u té vody. Lidušce (Horáčková, 6 let) tam spadla nějaká věc. Říkali jsme jí, aby se nenakláněla, že spadne. Asi jí uklouzla noha nebo se špatně držela. Prostě spadla a začala se topit. Byla v šoku. Já jsem ji hned chytla za ruku a Tomáš po mně také hned reagoval. Pomalu jsme ji vytáhli a hned jsme šli k nim domů. Její maminka to vše viděla. Asi z toho byla také v šoku, protože nám ještě nadala, že jsme ji nehlídali. Potom asi po dvou třech dnech nám začali všichni děkovat. Moc jsem se s paní Horáčkovou nebavila. Od té doby se s ní stýkám častěji. Myslím si, že to, co jsme udělali, bylo dobré. Byly tam i další děti, ale ty se jen smály!!! Doplňme ještě, že Ester Kružíková i Tomáš Zlámal jsou žáky osmé třídy, že Ester chce být veterinární techničkou, Tomáš řidičem kamionu. Je si jen přát, aby ani v dospělosti neztratili onen, snad jen člověku vlastní smysl pro pomoc druhému v nouzi.

ZZK

13

Potápali sa pod adom

Začiatkom februára sa na Slnečných jazerách uskutočnil 6. ročník služobného zamestnania hasičov-potápačov Potápanie pod adom Senec 2005. Toto zamestnanie si našlo už dlhodobo svojich priaznivcov i obdivovateov. Stretlo sa tu 28 potápačov-záchranárov, ktorí majú vyššie potápačské oprávnenia z HaZZ SR Pezinok, Senec, Malacky, Bratislava, Trenčín, Trnava, Hlohovec a Galanta. Odborného lekárskeho zabezpečenia sa zhostil MUDr. Miroslav Rybár zo Záchrannej brigády HaZZ Malacky. V úlohe pozorovate ov a hostí sme privítali plk. RNDr. Leoša Vlčeka a mjr. PhDr. Alenu Bučekovú z Prezídia HaZZ MV SR, riadite a KR HaZZ v Bratislave pplk. Ing. An-

tona Lofaja, riadite a KR HaZZ Trnava plk. Ing. Ondreja Hurbanisa a delegáciu Hasičského zboru z Maarska, ktorú doprevádzal riadite KR HaZZ Nitra plk. Ing. Daniel Kňažko. Potápači boli po privítaní rozdelení do skupín a ich úlohou bolo zdola 100metrovú vzdialenos pod adom v hĺbke

PŘÍPRAVY NA FACE 2005

5 metrov vo vode s teplotou 4 st. C a vidite nosou do 3 metrov. Teplota vzduchu dosahovala –7 st. C, hrúbka

adu 12 až 14 centimetrov. Testované lekárom boli fyziologické funkcie, najmä tepové frekvencie i krvný tlak. Z výsledkov vyplynulo, že potápači boli zdravotne spôsobilí absolvova ponor. Mierne zvýšené hodnoty boli pred ponorom pri systolickom tlaku krvi i pulze srdca, čo bolo ovplyvnené samotným

náročným zamestnaním a stresovými faktormi. Po ponore dochádzalo k úprave hodnôt tlaku krvi, čo svedčí o dobrej trénovanosti potápačov. Pri tepe srdca boli hodnoty zvýšené na adekvátnu hodnotu fyzického zaaženia organizmu. U žiadneho z potápačov však neprekročili hodnotu aeróbneho prahu. Z poh adu zvýšenia bezpečnosti samotných potápačov organizátori nasadili potápačskú techniku firmy KIRBY MORGAN SUPERLITE s dorozumievacou súpravou (vi foto) a bezpečnos potápačov bola tiež zabezpečená inštruktormi pod vodnou hladinou so sledovaním správnosti vykonania jednotlivých úkonov. Organizátori tohto podujatia pri

Humanitární jednotky Českého červeného kříže jsou druhosledové týmy, připravené poskytovat pomoc v místě mimořádné události v návaznosti na základní složky Integrovaného záchranného systému i následnou pomoc obětem této události. Barča Šimanovská, Dana Morká, Dráža Černá, Eva Šastná, Vašek Ibermajer, Zuzana Kupková a školitel MUDr. Karel Štěpánek… Kdo jsme? Členové zdravotnického družstva Humanitární jednotky Oblastního spolku ČČK Prahy 3, 6 a 8. V září loňského roku jsme vyhráli republikovou soutěž v první pomoci zdravotnických družstev Humanitárních jednotek ČČK – Kubínův memoriál. Tímto vítězstvím jsme se nominovali na evropskou soutěž FACE 2005 (First Aid Convention in Europe) ve slovenském Svidníku, kde od letošního

14

samotnej príprave zamestnania mali na pamäti v prvom rade vzrastajúcu zásahovú činnos potápačov a jej zvyšujúcu sa náročnos. Nie je tajomstvom, že potápačskú činnos vykonávame pri doh adávaní utopených osôb, vecí pochádzajúcich z trestnej činnosti, doh adávaní utopených vozidiel, potápaní v kontaminovaných vodách, uzatvorených priestoroch a pod. Je pochopite né, že na takéto nároky musí by organizmus i primerane fyzicky a psychicky pripravený.

Čo doda záverom? Sná iba to, aby sme sa stretali vždy len v priate skom duchu pri plnení výcvikových úloh. A tak si dovolíme požela ve a zdravia a šastia pri plnení služobných povinností všetkým hasičom-potápačom, ktorí si vybrali toto ne ahké povolanie. Mjr. Jozef Rybárik OR HaZZ v Pezinku

30. června do 3. července budeme reprezentovat Českou republiku. V současné době se věnujeme nejen intenzivnímu hledání sponzorů, kteří by podpořili český reprezentační tým, ale zejména praktické přípravě na samotnou soutěž. První z plánované série školicích víkendů se o posledním únorovém víkendu uskutečnil na skautské chatě Seleška poblíž Petrovic u Jablonného v Podještědí. Toto školení pro nás připravili členové Místní skupiny ČČK První pomoc z Liberce (MS ČČK PP), kterým chceme i touto cestou moc poděkovat. O víkendu jsme se kromě sněhu a zimy museli vypořádat také s autonehodou, hromadnou intoxikací halucinogenními látkami na diskotéce, znásilněním a dalšími situacemi, které věrohodně namaskovaní figuranti simulovali velmi přesvědčivě. První pomoc jsme „poskytovali" v angličtině, která bude oficiálním jazykem mezinárodní soutěže. Na závěr víkendu pro nás MS ČČK PP ještě v samotném Liberci připravila cvičení s větším počtem poraněných při výbuchu a třešničkou na dortu byla prohlídka liberecké Letecké záchranné služby, která momentálně disponuje novým vrtulníkem. Za českou delegaci ČČK Eva a Dráža Kontakty: [email protected] a [email protected]

15

PRO OCHRANU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ DEKONTA, A. S.,

JAKO PŘEDNÍ ČESKÁ SPOLEČNOST POSKYTUJÍCÍ SLUŽBY V OBLASTI OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ SE ZABÝVÁ ZPRACOVÁNÍM A ODSTRAŇOVÁNÍM NEBEZPEČNÝCH ODPADŮ A SANACÍ KONTAMINOVANÝCH LOKALIT A POSKYTUJE NEPŘETRŽITOU EKOLOGICKOU HAVARIJNÍ SLUŽBU A KONZULTAČNÍ A LABORATORNÍ SLUŽBY.

Společnost DEKONTA byla založena v roce 1992 jako firma specializovaná na oblast biologického čištění kontaminovaných zemin. DEKONTA touto metodou dosud zpracovala více než 2 miliony tun kontaminovaných zemin. Dnes společnost disponuje rozsáhlým materiálním a technickým zázemím, ročně řeší stovky zakázek a projektů a dosahuje obratu převyšujícího 500 milionů korun.

24 hodiny denně, 365 dní v roce. Havarijní službu je možno aktivovat telefonicky předáním informace na dispečink společnosti. Disponuje jednotkou požární ochrany, která zajišuje veškeré činnosti při havarijním zásahu a je zárukou profesionálního přístupu při řešení komplikovaných havarijních situací. Nakládání s odpady je jednou z oblastí, v níž DEKONTA poskytuje kvalifikované služby. Kromě vlastního odstraňování kontaminovaných materiálů, průmyslových a nemocničních odpadů zajišuje také komplexní servis podle potřeb a požadavků zákazníka, a to včetně přistavení kontejnerů, nakládky, vážení a přepravy odpadů od zákazníka na místo odstranění, úpravy odpadů a rozborů a posouzení jejich nebezpečných vlastností. DEKONTA vlastní a provozuje sí padesáti schválených zařízení na odstraňování a úpravu odpadů na území celé České republiky, k nimž patří vlastní spalovna

Pracoviště společnosti DEKONTA, která je na základě smlouvy o spolupráci s Generálním ředitelstvím Hasičských záchranných sborů ČR součástí Integrovaného záchranného systému ČR, se nacházejí v Praze a v dalších významných průmyslových centrech České republiky, jako v Brně, Ostravě, Ústí nad Labem, Kladně a Čáslavi. Společnost se při své práci opírá o certifikovaný systém managementu jakosti a environmentu, vybudovaný v souladu s požadavky norem ISO 9001:2001 a ISO 14001:1997. Společnost DEKONTA zajišuje havarijní pohotovost pro celé území ČR nepřetržitě

16

nebezpečných odpadů, skládka průmyslových odpadů a střediska pro biodegradaci odpadů. Kompletní servis poskytuje DEKONTA také v oblasti sanace kontaminovaných lokalit a konzultačních služeb. Specialisté společnosti mají více než desetiletou zkušenost se sanačními technologiemi pro čištění kontaminované zeminy, vody i půdního vzduchu. Mezi běžně využívané postupy patří odtěžba a následné zneškodnění kon-

taminovaných materiálů, biodegradace, venting, čerpání a čištění kontaminované podzemní vody a jiné. Ve společnosti DEKONTA pracuje 125 kvalifikovaných a zkušených zaměstnanců, kteří ročně realizují stovky ekologických pro-

jektů, a to jak v České republice, tak i v zahraničí, například ve Slovenské republice, v Srbsku a Černé Hoře, Rumunsku, Rusku, Ázerbájdžánu, Bosně a Hercegovině, Slovinsku či Polsku. Při své činnosti jsou zaměstnanci společnosti připraveni se zahraničními partnery komunikovat v českém, anglickém, francouzském, španělském, ruském, polském, německém a rumunském jazyce. Mezi zákazníky, kteří mohou poskytnout reference o úspěšně realizovaných projektech společnosti DEKONTA v oblasti sanace podzemní vody a kontaminovaných zemin, jsou takové firmy a organizace, jako jsou OSN/UNEP (sanace podzemní vody v podniku PetroHemija Pančevo v Srbsku), Canadian National Defence (sanace zemin v táborech SFOR kanadské armády v Bosně a Hercegovině), SOCAR (sanace zemin v Baku v Ázerbájdžánu – projekt financovaný Světovou bankou), LUKOIL (sanace zemin v Republice Komi), Čepro (celkový objem sanačních prací převyšuje částku 300 milionů korun), Benzina (sanace 9 distribučních skladů a více než 80 čerpacích stanic), Unipetrol, Transgas, Lovochemie, Mero, Slovnaft a celá řada dalších.

C O M Á Z Á CH R A N Á Ř V Ě D Ě T O B L O K A N T E CH (II)

CO MÁ ZÁCHRANÁŘ VĚDĚT O BLOKANTECH (II) VÝBĚR

A UŽITÍ BLOKANTŮ

Blokantů je na trhu celá řada, a proto by si každý začínající lezec měl nejdřív ujasnit, které činnosti chce provádět. Jde-li mu jen o příležitostné pohyby v náročnějším terénu, kdy vystačí s blokantem k jištění na fixních lanech, nebo bude potřebovat kompletní lezeckou výstroj k výstupu po laně. Evropští lezci po dlouhé době hledání dospěli k závěru, že pro výstupy po laně, vyjma extrémně dlouhých nečleněných vertikál (200 a více metrů), je z hlediska úspornosti sil lezce nejvýhodnější metoda DAD (viz. obr.), která vyžaduje: 1x blokant prsní (nejlépe CROLL od Petzla, nebo CAM-CLEAN od Konga, které

B. B17 Ascension PETZL – Nová verze původního typu B 07 (viz obrázek v předchozím díle). Správná funkce plastové pojistky palce je při činnosti v podzemí ohrožena blátem (lepí se pod ni a tím může dojít k vypadnutí lana z blokantu). C. JUMAR 79 – Dnes je již málo k vidění. Pláš z kvalitní duralové slitiny vyžaduje podstatně slušnější zacházení než ostatní plechové výlisky. Pozor na jeho modifikaci – úpravu pro přístroj ROLLGLISS – kde plastová pojistka nearetuje palec v otevřené poloze! D. B 06 CROLL Petzl – Prsní blokant, který se již nevyrábí a který byl pro uživatele mnohem pohodlnější – nešlo-li v rukavicích povolit pojistku palce, mohla se do ní cvaknout karabina a táhnout za ni. Srovnej toto provedení s B17 CROLL Petzl, který je nyní na trhu (obrázek E) - ne každé vylepšení designu je pro uživatele výhodné! F. 824 Cam-Clean KONG – Prsní blokant dobře pracující i v těžkých podmínkách na špinavém laně (bláto, led).

J

F

mají spodní otvory – pro karabiny spojující je se sedacím postrojem – natočeny tak, že blokant leží na těle lezce naplocho). 1x blokant s rukojetí (ASCENSION od Petzla, LIFT od Konga, JUMAR apod.) – vyzkoušíme si jej, jak nám sedí v ruce navlečené do rukavice a zda jsme schopni takto jej při vkládání nebo vyjmutí lana ovládat jednou rukou, a hlavně si zkontrolujeme, zda nám lano nemůže z blokantu samovolně vypadnout. Otvor pro připojení pedálu je nutností. 1x blokant záložní – třeba bez rukojeti (BASIC od Petzla, nebo MODULAR od Konga), který využijeme například pro konstrukci kladkostrojů, v případě záchrany kolegy na laně nebo ztráty jednoho z blokantů potřebných pro výstup apod. Také není od věci mít v záloze nouzový supermalý blokant – bu ROPEMANA od Wild Country, nebo TIBLOC od Petzla. Vejdou se pohodlně do kapsy, jsou lehké (39 g u TIBLOC), mnohem odolnější vůči poškození (než prusíky) a ve svízelných situacích nám mohou prokázat výbornou službu. Pro delší výstupy je možné si samozřejmě pořídit i „pomocníčka" pro druhou nohu k lezení po laně. K tomu je přímo vyroben PANTIN od Petzla, případně si jej každý může při troše šikovnosti zhotovit sám z některého výše uvedeného blokantu bez rukojeti. Při užití blokantů vycházíme vždy z návodu na jejich použití, který si důkladně prostudujeme a „nasucho" procvičíme. Zjišování užití blokantu podle návodu až v akci by v lepším případě mohlo být veselým námětem pro domácí video. Několik názorných ukázek blokantů s komentářem: A. Strmeň Žiara – Patří pouze do muzea. Je nebezpečný – má nízkou pevnost, otvírá se již při zatížení asi 2,5 kN.

G

H

I

G. B01 TIBLOC Petzl – Miniblokant s vysokou pevností. Karabina procvaknutá klínovým otvorem blokantu přitlačuje lano na zoubky uvnitř. (Nejdražší dosud známý otvírač korunkových uzávěrů lahví.) H. ROPEMAN WILD COUNTRY – Šikovný, u nás málo známý miniblokant. I. B54 Mikrocendr Petzl – Blokant pro velké zatížení, použitelný při konstrukci kladkostrojů, lanových přemostění apod. Klasická konstrukce je obdobná klasickému GIBBS, pouze zajištění středového čepu kolíkem je ve srovnání s jeho předchůdcem poněkud archaické (GIBBS používá středový čep s kuličkovou západkou). J. B03 SHUNT Petzl – Blokant určený pro jedno nebo dvě lana. Výrobce jednoznačně definuje jeho použití jako blokant určený k jištění při slanění. K tomuto problému se vrátíme v následujícím dílu. Nožní blokant B02 PANTIN Petzl Připíná se na nohu a usnadní nám výstup dlouhých vertikál. Péro vtlačující palec do záběru je ve srovnání s ručním blokantem slabší, palec není jištěn pojistkou. Pro bezpečnou funkci blokantu je nutný předchozí výcvik uživatele. Lezec je schopen vypnout tento blokant z lana směrovaným „kopnutím".

A

Ing. Radomil Matýsek Obrázky: Firemní literatura PETZL

B

C

D

E

Škola pro záchranáře 17

TRUTNOV PROVOZUJE DIGI V minulém čísle Rescue reportu jsme v článku Uživatelské požadavky na informační systémy krizového řízení rámcově popsali požadavky na informační systémy krizového řízení (IS KŘ) z hlediska potřeb uživatelů v prvních třech fázích tzv. cyklu krizového managementu, tj. ve fázích HODNOCENÍ RIZIK, PREVENCE a PŘIPRAVENOST. V dnešním čísle se zaměříme na zbývající dvě fáze – ODEZVU a OBNOVU.

ODEZVA Digitální povodňový plán (dále dPP) je aplikací sloužící k podpoře krizového řízení, která se specializuje na mimořádnou událost „povodeň", která může, či nemusí přerůst svým rozsahem a intenzitou v krizovou situaci. Digitální PP nejen že nahrazuje klasický povodňový plán (v textové a mapové formě), ale navíc umožňuje vizualizovat zájmové objekty, společně se získáváním údajů o nich a o jejich okolí v prostředí GIS. Poskytuje celou řadu funkcí, jako jsou selektivní výběry, sumarizace, připojování textových, grafických a tabulkových dokumentů, on-line propojení na srážkoměrné stanice a hlásné profily provozované Českým hydrometeorologickým ústavem a Povodím Labe, s. p., apod.

VÝSLEDEK Lze konstatovat, že veškeré požadavky na aplikaci dPP kladené byly splněny. Jádrem aplikace dPP jsou statické HTML stránky, které jsou nositelem textu, tabulek a všech potřebných odkazů na vnitřní i vnější informace a dotazů do prostředí GIS provozovaného na bázi (programu) WebMap. Grafická část dPP je strukturována do tematických mapových pohledů, jako jsou např. Hlásné profily, Povodňové komise obcí, Důležité organizace, Objekty na tocích, Povodňové plány vlastníků nemovitostí a další. Každý z těchto mapových pohledů je vnitřně strukturován do vrstev. Ty jsou dvojího druhu – takové, které obsahuje každý mapový pohled (např. „záplavové území", „skutečná povodeň", „adresné body" atd.), a potom speciální, které jsou vlastně charakteristické pro konkrétní mapový pohled (např. pro mapový pohled Objekty na tocích jsou to vrstvy „jezy", „mosty", „malé vodní elektrárny", „čistírny odpadních vod", apod.).

JAK SE POSTUPOVALO Počátkem roku 2004 se město Trutnov rozhodlo zpracovat a do praxe uvést Povodňový plán pro správní obvod obce s rozšířenou působností (ORP) Trutnov v digitalizované podobě, v prostředí HTML stránek a na bázi GIS. Své představy pracovníci oddělení krizového řízení (odd. KŘ) Městského úřadu Trutnov prodiskutovali s představitelem firmy Hydrosoft Veleslavín, s. r. o., která již dříve obdobný digitální povodňový plán vyvinula pro město Dvůr Králové nad Labem a nedávno také pro Královéhradecký kraj. Výsledkem byla více než roční spolupráce, z níž vzešel dPP správního obvodu ORP Trutnov. Cílem bylo vytvořit dPP, který bude představovat nástroj pro povodňový orgán ORP Trutnov (Povodňovou komisi ORP Trutnov), jenž poskytne veškeré potřebné informace jak v období příprav na řešení mimořádné události „povodeň", tak, a to zejména, v okamžiku, kdy hrozí reálné nebezpečí povodně a v jejím průběhu. Kromě obecných požadavků kladených na výsledný produkt byly v zadání specifikovány rovněž speciální požadavky, z nichž některé vyplývaly z toho, že má jít o produkt, který se bude používat v nestandardních situacích. Jednalo se o následující požadavky: x jednoduchost ovládání, x přenositelnost (provozování z CD nebo DVD), x stabilita, x provozování na standardním PC (bez mimořádných požadavků na speciální HW a SW), x možnost přímé aktualizace ze strany MěÚ Trutnov, x možnost poskytnout informace ze stejného zdroje široké veřejnosti prostřednictvím internetu, x možnost dalšího rozvoje aplikace. Na straně odd. KŘ MěÚ Trutnov ležela úloha nadefinovat své požadavky na dPP, a to tak, aby byla dodržena závazná ustanovení ze zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, krizových zákonů, metodických pokynů ústředních orgánů a odvětvových norem. Rovněž stanovení skladby, obsahu a zpracování textové části dPP a naplňování aktuálními daty posléze bylo a je úkolem pracovníků odd. KŘ MěÚ Trutnov. Na straně firmy Hydrosoft Veleslavín, s. r. o., ležela úloha digitalizace zpracovaných částí dPP, zpracování předaných dat a převod do prostředí GIS.

18

Krizové řízení

Obr. č. 1: Úvodní strana dPP, vlevo sloupec s výběrovým menu, vpravo aktivní okno k zobrazení textové nebo grafické části. Digitální PP je provozován ve třech verzích, a to intranetové, internetové a volně přenositelné na CD, resp. DVD nosiči. Verze internetová je přístupná širokému okruhu uživatelů na www stránkách. Obsahuje informace využitelné jak veřejnou správou, tak podnikajícími právnickými a fyzickými osobami a ostatními občany – k získání přehledu o organizaci protipovodňové ochrany, záplavových územích, objektech apod. Umožňuje on-line propojení na vybrané srážkoměrné stanice a hlásné profily. Neobsahuje neveřejné informace, tedy zvláštní skutečnosti a osobní údaje. Minimální požadavky k provozování jsou MS Internet Explorer 5 a vyšší, Java Virtual Machin a připojení na internet. Verze intranetová je přístupná nadefinovanému okruhu uživatelů – Povodňové komisi ORP Trutnov, Krizovému štábu ORP Trutnov. Může být však poskytnuta také ostatním participujícím útvarům (odborům) MěÚ, jako je životní prostředí, výstavba nebo rozvoj města. Jde o tzv. plnou verzi. Pomocí speciálního modulu je umožněno cílené zasílání varovných a informativních SMS podle výběru v mapě nebo adresáři. Součástí je rovněž modul, který slouží k aktualizaci povodňových komisí obcí (složení, spojení apod.) v krajském dPP a zároveň zajišuje přístup pro všechny oprávněné uživatele systému. Minimální požadavky k provozování jsou MS Internet Explorer 5 a vyšší, Java Virtual Machin a připojení na intranet MěÚ Trutnov.

GITÁLNÍ POVODŇOVÝ PLÁN Verze volně přenositelná na CD, resp. DVD nosiči, umožňuje používat dPP bez nutnosti instalace nebo nutnosti připojení na internet či připojení k počítačové síti MěÚ Trutnov. Děje se tak při zachování plné funkčnosti mapového serveru (programu) WebMap (pozn.: on-line propojení na srážkoměrné stanice a hlásné profily je však bez připojení na internet samozřejmě vyloučeno). Funkčnost mapového serveru (programu) WebMap spouštěného z CD, resp. DVD, však umožňuje použití dPP jako informačního zdroje k řešení mimořádné události či krizové situace „povodeň", kdy nelze předpokládat plnou funkčnost IT infrastruktury. CD, resp. DVD nosič, na němž je vypálen dPP, je spustitelný z libovolného počítače. Verze je určena pro vybrané účastníky povodňové ochrany, kteří řídí provádění povodňových opatření za povodně, a to především pro členy Povodňové komise ORP Trutnov, členy Krizového štábu ORP Trutnov, případně pro předsedy povodňových komisí obcí ve správním obvodu ORP Trutnov. Minimální požadavky k provozování jsou MS Internet Explorer 5 a vyšší, Java Virtual Machin.

PRVNÍ ZKUŠENOSTI Digitální PP správního obvodu ORP Trutnov měl možnost svoji „sílu" poprvé „předvést" při povodňových událostech z konce letošního března. Na Trutnovsku sice k vážnému povodňovému vývoji nakonec nedošlo, pouze na relativně krátkou dobu se poměrně prudce zvýšily hladiny místních toků. Vybřežení se ale týkalo jen několika míst a na Labi bylo dosaženo pouze I. stupně povodňové aktivity. Avšak, jak většina zainteresovaných ví, takovýto vývoj se nedal dopředu předvídat (a takto „mírný" průběh už vůbec nebyl na celém území ČR), proto Povodňová komise ORP Trutnov, resp. její řídicí skupina, pracovala na plné obrátky. Veškeré činnosti, které při nebezpečí povodně vyvíjela, vycházely z dPP. Ten byl plně nasazen jako hlavní nástroj a zdroj informací pro zvládnutí povodňového nebezpečí. Konkrétně byl využit pro vyrozumívání a informování obcí (jejich povodňových komisí) ve správním obvodu ORP Trutnov, vyrozumívání a informování majitelů nemovitostí v územním obvodu města Trutnova, informování vybraných provozovatelů vodních děl ve správním obvodu ORP Trutnov, získávání informací o stavu vodních hladin na tocích, o srážkové činnosti, k přijímání rozhodnutí o monitoringu vybraných míst, k vyhledávání spojení na účastníky povodňové ochrany a k orientaci v systematické činnosti Povodňové komise ORP Trutnov (sběr informací, předávání informací v systému povodňové hlásné služby apod.).

JAK DÁL

Obr. č. 2: Ilustrační obrázek mapového pohledu Povodňové plány nemovitostí s legendou v levé části aktivního okna. Modrým podbarvením je označeno záplavové území Q100.

Klasický povodňový plán, a to na každé úrovni povodňových orgánů či ostatních účastníků povodňové ochrany, je dokumentem „živým". Podléhá časté aktualizaci údajů a změnám různého druhu. Stejně tak je tomu u jeho moderní digitální podoby, kterou je nutno neustále aktualizovat, upřesňovat a rozvíjet. To zajišuje odd. KŘ MěÚ v Trutnově (za přispění odboru životního prostředí aj.), jehož pracovníci „naplňují" databáze daty, která mohou být efektivně využita nejen za povodňové situace k rozhodování, ale i za standardní situace například pro organizaci preventivních opatření. Pokud jde o rozvoj aplikace, ten je zaměřen především na maximální využití GIS prostředí. Mapové pohledy a jejich mapové vrstvy, do kterých je grafická část dPP uspořádána, nejsou zdaleka jednou provždy uzavřenou záležitostí. Již nyní, kdy dPP správního obvodu ORP Trutnov byl nedávno zveřejněn na internetu a jeho intranetová a volně přenositelná verze na CD jsou k dispozici, je v hrubých rysech připraven další mapový pohled – Organizační a technická opatření při povodni s vrstvami, jako jsou „objížky", „protipovodňové zábrany", „sirény" aj. Připravuje se rovněž mapový pohled Povodňové prohlídky, jenž vlastně bude grafickou interpretací kapitoly, kterou textová část dPP obsahuje.

ZÁVĚR

Obr. č. 3: Ilustrační obrázek mapového pohledu Objekty na tocích s legendou v levé části aktivního okna. Modrým podbarvením je označeno záplavové území Q100, červeným podbarvením skutečná povodeň 1997.

Digitální PP pro správní odvod ORP Trutnov je bezesporu úspěšnou aplikací. V tomto ohledu je možno rovněž poznamenat, že principy, na kterých je dPP založen (HTML stránky propojené do prostředí GIS na bázi programu WebMap), lze efektivně použít i pro jiné aplikace informačních systémů pro podporu krizového řízení. Veřejně dostupnou verzi dPP správního obvodu ORP Trutnov si lze prohlédnout, případně využít k získání informací a přehledu na http://www.wmap.cz/dpp_trutnov nebo na internetových stránkách http://www.trutnov.cz, kde má dPP samostatné tlačítko. Ing. Jiří Aberle, oddělení krizového řízení Městský úřad Trutnov

Krizové řízení

19

VELKÉ HAVÁRIE A KATASTROFY Rostoucí lidská populace je stále více závislá na energetických surovinách. Spotřeba neobnovitelných zdrojů trvale stoupá a jejich využívání je krajně nerovnoměrné. Vždy 20 procent populace v několika vyspělých zemích severní polokoule spotřebovává přes 80 procent těchto zdrojů. Na čelné místo se již ve druhé polovině 20. století dostala ropa a prvá krize v letech 1972-73, kdy světová cena ropy naráz stoupla ze 2 na 12 až 13 USD za barel, byla varovným mementem pro země zcela závislé na jejím dovozu. Od té doby cena stále roste, a dokonce již několikrát přesáhla magickou hranici 40 USD za barel. Ropa se tak stává nejen prioritní strategickou surovinou, ale koncem 20. století dokonce v monetárním systému USA díky politicko-ekonomickému, a v poslední době i vojensko-politickému ovládání značné části světových naleziš nahradila fakticky jako základ systému dřívější měnové zlato.

TORREY CANYON BYL PRVNÍ

(V) To je soubor základních faktorů, jimiž se stala přeprava ropy obřími tankery od poloviny 60. let pro globální životní prostředí vážnou a trvalou hrozbou, která se záhy naplnila první velkou havárií tankeru Torrey Canyon. Torrey Canyon, postavený v roce 1959 v USA, plující pod liberijskou vlajkou, vezoucí ropu ke zpracování koncernem BP, najel 18. března 1967 v 8.45 hodin severozápadně od ostrovů Scilly plnou rychlostí na podmořský útes Seven Stones u pobřeží britského Cornwallu. Jak ukázalo pozdější vyšetřování, kapitán Pastegno Rugiatti byl v té době na velitelském můstku sám a měl za sebou nepřetržitou, už třicetihodinovou

HAVÁRIE OBŘÍCH TANKERŮ Narůstající globální spotřeba ropy, jež je cennou energetickou a chemickou surovinou, ovlivňuje její transport, který je nemyslitelný bez lodní dopravy. Největší objemy ropy do Severní Ameriky a západní Evropy byly vždy z hlavních světových naleziš na Středním východě přepravovány především lodní cestou, vedoucí Suezským průplavem, což limitovalo velikost ropných tankerů. Zejména po izraelsko-arabském konfliktu v roce 1967, kdy v jeho důsledku došlo k dlouhodobému uzavření Suezu, nastal zásadní zlom. Nutnost obeplouvat Afriku, čímž omezující požadavky na rozměry a hloubku ponoru tankerů ztratily své opodstatnění, vedla k technicko-ekonomickému vývoji stále větších lodNa tři kusy rozlomený tanker Torrey Canyon ních gigantů. Jestliže ještě službu. Hodinu před osudným nárazem přijal příkaz k plavbě začátkem 60. let vý- do Milford Haven. Určil směr plavby a nastavil autopilota. Zřejtlak nepřevyšoval mě však při stanovení polohy zaměnil signály majáku Wolf 60 000 až 80 000 Rock se signály majáku Bishop Rock a lo byla navedena Uhynulá fauna na pobřeží Aljašky po BRT, dnes světové přímo na útes. Než se posádka vzpamatovala, lo se silně havárii Exxon Valdez oceány brázdí ko- naklonila a její bok byl rozpárán v délce přesahující 200 lem pěti tisíc tankerů, jejichž výtlak se při šířce do 50 metrů, metrů. Stáhnout tanker z útesu se poté nepodařilo ani třem délce dosahující 400 metrů a ponoru až 25 metrů pohybuje remorkérům. Ropný koberec pokrývající hladinu v délce přes okolo 300 000 BRT. Ty ve svých útrobách převážejí statisíce 50 kilometrů zasáhl za několik dnů pobřeží Cornwallu. Protože tun ropy, jíž se takto každoročně přepraví kolem 2 miliard tun. šlo o prvou havárii tohoto typu, s níž nebyly dosud žádné zkuPřepravci, především z USA, používají z daňových důvodů tan- šenosti, byly činěny pokusy zapálit ropnou skvrnu napalmovýkové lodi plující pod vlajkou Nejvýznamnější havárie ropných tankerů Libérie, Panamy a jiných rozvoNázev lodi Místo Datum Množství dopravované jových zemí, čemuž také odpo(uniklé) ropy v tisících tun vídá nízká úroveň lodního perTorrey Canyon (61 260 BRT) Cornwall 18. 3. 1967 120 (ca 100) sonálu a z toho také plynoucí d) Olympic Bravery (276 000 BRT) La Manche 23. 1. 1976 porušování přísných regulí Amoco Cadíz La Manche 16. 3. 1978 234 (ca 180) námořní navigace. I při využití a)Tobago Aegean Captain/Atlantic Empress 19. 7. 1979 300 všech soudobých technických Exxon Valdez Aljaška 23. 3. 1989 206 (ca 42) vymožeností, jako zpětného Mobby Prince / Agip Abruzzo b) Itálie 10. 4. 1991 82 chodu, hydraulických brzd a roBraer Shetlandy 5. 1. 1993 (ca 85) zevíracích křídel, je obtížné při Sea Empress Wales 15. 2. 1993 128 vzniku mimořádné situace Erika Bretaň 12. 12. 1999 (12) zastavit neobratný gigant plující d) Limburg c) Aden 6. 9. 2002 rychlostí 20 uzlů, tj. 36 km/h, na Selendang Ayu Aleuty 8. 12. 2004 (ca 2) vzdálenost kratší než 5 až 7 km. Pozn.: a) srážka dvou tankerů, b) srážka trajektu s tankerem, c) teroristický úder, d) není k dispozici přesný údaj

20

Stalo se

OCHRANA PROTI VÁLEČNÝM A MÍROVÝM ŠKODLIVINÁM

(XX)

DEKONTAMINACE OSOBNÍ ZBRANĚ A MATERIÁLU

Je nesporné, že pro přežití po chemickém napadení zejména moderními nervově paralytickými látkami je v rámci souboru ochranných opatření životně důležitá okamžitá detoxikace nechráněného povrchu těla, uskutečněná co nejrychleji po zasažení (RR 4/2004). K dalším opatřením pro zachování bojeschopnosti, která se uskutečňují rovněž na nejnižší taktické úrovni, tj. jednotlivcem, náleží dekontaminace osobní zbraně, resp. dalšího materiálu a předmětů, které mohou vojáka ohrozit při bezprostředním kontaktu. K tomu účelu existují ve většině vyspělých armád dekontaminační soupravy, které jsou součástí protichemické výbavy jednotlivce. Podobně jako dekontaminační prostředky na nechráněnou kůži jsou (vesměs odlišné) prostředky pro dekontaminaci osobní zbraně ve světě konstruovány v mnoha vyspělých zemích na základě vlastního výzkumu, vývoje a výroby. Všeobecně jsou založeny na reaktivních detoxikačních principech ve formě roztoků (emulzí, suspenzí), mastí (past), výjimečně pevných substancí se snahou realizovat univerzální detoxikační princip, daleko obtížněji dosažitelný u prostředků prvotní detoxikace povrchu těla. Vzhledem k možnosti použít razantnější reaktivní činidla, která nepřipadají v úvahu na nechráněnou kůži, lze využít i reaktivní směsi s vyšší toxicitou a kožní dráždivostí. Dekontaminace osobní zbraně a podobných materiálů se totiž uskutečňuje zásadně až jako následné opatření

po případné dekontaminaci nechráněné části povrchu těla, tedy vždy již s nasazenými ochrannými prostředky (přinejmenším ochrannou maskou a ochrannými rukavicemi). Český vševojskový prostředek pro dekontaminaci osobní zbraně, který je znám pod označením Univerzální odmořovací souprava UOS-1, je výsledkem vlastního výzkumu. Byl vyvinut na přelomu 50. a 60. let armádním vědeckovýzkumným pracovištěm, které předcházelo dnešnímu Vojenskému technickému ústavu ochrany v Brně, a zaveden začátkem 60. let (a od té doby dvakrát modernizován). Detoxikačním principem je odmořovací roztok (suspenze) na bázi vysokoprocentního chlornanu vápenatého Ca(OCl)2. Roztok vytvořený přidáním patřičného množství vody je za podmínek reakce opravdu univerzální. Reaguje s nervově-paralytickými látkami typu G na principu katalyzované hydrolýzy a podobně i s látkami typu V. Chloračně-oxidačním detoxikačním reakcím podléhají

Souprava UOS-1 rovněž zpuchýřující látky (yperit, lewisit) a také jiné látky. Výzkumem bylo prokázáno, že k dokonalé detoxikaci yperitu nedochází při teplotách nižších než +10 stupňů Celsia. Proto je UOS-1 vtipně vybavena chemickým ohřevem, který je aktivován po přidání vody (700 ml v létě, 500 ml v zimě). Dojde tak k potřebnému

mi pumami. Ta se však šířila dále a největší ekologické škody napáchala ve Francii na bretaňských plážích. Na ropnou skvrnu byl posléze letecky rozprášen přípravek BP 1002, který ji zčásti, za cenu vzniku toxických produktů, rozložil. Po řadě pokusů se podařilo letounům Royal Air Force zápalnými pumami, raketami a leteckým palivem zapálit zbytek tankeru, který se v té době již rozlomil na tři části, čímž se zabránilo úniku zbývající třetiny jeho nákladu. Uvedená havárie, která iniciovala jednání o bezpečnosti tohoto druhu přepravy, vedla k dohodám o užívání bezpečných lodních tras a také mimo jiné k vytvoření britsko-francouzské komunikační linky pro koordinaci záchranných akcí v oblasti Lamanšského průlivu, který je nejfrekventovanější oblastí lodní dopravy. K haváriím včetně vzájemných kolizí však dochází i nadále na nebezpečných trasách, zejména pak v úzkých průlivech. Na svědomí to má zejména neobratnost rozměrných plavidel a nedostatky v lodní navigaci nezkušený-

ohřátí o asi 40 stupňů Celsia, tj. i v zimních podmínkách na teplotu, za níž jsou účinně detoxikovány všechny známé otravné látky. UOS-1 má vzhledem k použitému chloračně-oxidačnímu principu i vysoký dezinfekční účinek. Konstrukce soupravy UOS-1 (která je předmětem československého patentu) je velmi jednoduchá, řešená tak, aby každý voják byl i bez náročného výcviku schopen jejího účinného použití. V obalu z opryžovaného textilu je vnitřní průhledný plastový sáček s dvěma značkami (pro zimu a pro léto), ukazujícími míru pro naplnění vodou, dále balíček s vysokoprocentním Ca(OCl)2 a ohřívací slož, generující teplo po reakci s vodou. Dále jsou v obalu textilní přířezy, jimiž se dekontaminovaný povrch smáčí a otírá připraveným roztokem (suspenzí). (Ohřívací slož byla pro zvýšení protipožární bezpečnosti při výrobě, spolehlivosti při použití a snížení toxicity již dvakrát modernizována.) Je sympatické, že ČSLA a její nástupnické armády v Česku a na Slovensku tak disponují pro daný účel jednoduchým, účinným a vtipně řešeným prostředkem, který je výsledkem domácího výzkumu, vývoje a výroby a funguje dokonale v jakýchkoliv podmínkách. O jeho kvalitě svědčí mj. i to, že byl napodoben řadou jiných armád. Ve světě je předmětem stálého dlouhodobě probíhajícího výzkumu a vývoje orientace na univerzální dekontaminační prostředky, založené na reakcích, které probíhají účinně i za nízkých teplot. Prof. Ing. Jiří Matoušek, DrSc. Foto: archiv autora

PŘÍŠTĚ: VOJSKOVÉ SOUPRAVY DEKONTAMINACI VOZIDLA

PRO

mi posádkami z třetího světa. Stálé ohrožení globálního životního prostředí je tak cenou za ušetřené daně nadnárodních monopolů. Od konce šedesátých let stále pokračují havárie obřích tankerů, působící ekologické katastrofy. Světové společenství, které je pod diktátem jak všemocných nadnárodních společností (sedm největších z nich má sídlo v USA), tak vlastní závislosti na spotřebě ropy, dosud nedokázalo přijmout účinné politické, právní a technické nástroje k prevenci a ochraně globálního životního prostředí. Stejně jako nedokázalo pohnat k dostatečné odpovědnosti zřejmé viníky velkých havárií se závažnými ekologickými důsledky. Prof. Ing. Jiří Matoušek, DrSc. Foto: archiv autora

PŘÍŠTĚ: NEJVĚTŠÍ LETECKÉ NEŠTĚSTÍ

Civilní obrana

21

XIX.

...KONČETINOVÁ PORANĚNÍ ZNOVU - 2 Přednemocniční diagnóza – Jedná se možná – a mám na mysli první kontakt – o vzletný pojem („kdo by nepoznal končetinovou zlomeninu" apod.), ale už ta skutečnost, že v terénu máme před sebou jen výjimečně poraněného, který je nahý, může naše prvotní poznání výrazně limitovat. Ale o tom ještě později. U dlouhých kostí – de facto především dolních končetin – tedy bérec a stehna, bych rád nasměroval pozornost k frakturám, kterým se trochu zjednodušeně říká nitrokloubní. Právě tento typ zlomenin vede zhusta k bizarním dislokacím, rotačním deformitám a instabilitám. Bývají bolestivé, jsou spojeny s rychle nastupujícím krevním výronem, s omezením hybnosti v přilehlých kloubech, s nebezpečím různých poúrazových obrn a jsou šokující. Tibie nebo femur, ale též humerus se ne vždy lámou ve své střední části, tzv. diafýze. Jak známo, existují oblasti bezprostředně nad kotníky, pod kolenem, ale též nad ním. Ne vše, co již „ode dveří" vypadá jako světoznámý – a někdy nestydatě podceňovaný (pravda?) – „krček", může být ve skutečnosti subtrochanterická zlomenina, anatomicky s linií lomu pod kyčelním kloubem, pro starého člověka poranění šokující, spojené s nemalou krevní ztrátou a výraznější bolestí! Zlomeniny dolního konce pažní kosti jsou vždy spojeny s poškozením loketního kloubu nebo možností útlaku radiálního nervu. Postižený může mít omezenou hybnost zápěstí již před naším příjezdem! Poúrazová paréza nervus radialis je jeden z četných příkladů požadavku na vypovídající a přesnou zdravotnickou dokumentaci. Nelze pak při případných mezioborových tahanicích či dokonce forenzních dozvucích připustit, že tuto nepříjemnou komplikaci způsobili „saniáci" nesprávně naloženou transportní dlahou. Musím s pokorou, ale i s hrdou radostí konstatovat, že moje meditace na dané téma mnohé z vás oslovují. A proto mně dovolte – jako intermezzo – malé povzbuzení: ne každý zkušený záchranář má dostatečné zkušenosti kupříkladu právě s končetinovými traumaty, tak jako třeba ze mě nebude nikdy kardiolog či porodník. Každý máme v podvědomí stavy, které bychom si v případě „mít tu šanci" nevybrali. Které „nemusíme" a nejraději bychom od nich utekli a přenechali je někomu jinému. Jak důvěrně známý stresogen každého záchranáře! A tak zodpovědně říkám, že strach „ze zlomenin" není na místě. Museli bychom se skutečně chovat jako šílenci nebo bezcitný buldozerista typu „zvíře", abychom při poskytování přednemocničního ošetření končetinových poranění pacientům ublížili. A tak radím. I v těchto případech se vyplácí energické, leč obezřetné posouzení lokálního nálezu. Ideální je možnost garantovat

22

Záchranná služba

poraněnému nejprve dostatečnou analgezii, což by pro posádky s lékařem mělo být naprostou samozřejmostí. Je ošidné a přísně individuální se rozhodnout, zda ponechat poraněného oblečeného nebo se snažit ho šetrně oděvu zbavit. Až budu jednou sedět v domově důchodců se spadlým koutkem a permanentní cévkou, napíšu knížečku na téma svlékání poraněných. Bude tam pojednáno o občas zbytečném rutinérském nakládání neobalených Kramerových dlah přímo na kalhoty, o svlékání donaha poraněných s podvrtnutým kotníkem, o vyšetřování postižených přes oděv. Bude tam taky o tzv. „střihačích", kteří jsou schopni u dopravní nehody VIP-mladíkovi s tržnou ránou na čele během tří minut „rozsakrovat" nůžkami či rezavým skalpelem oděv za deset tisíc a ještě ho zapomenout u krajnice. Všichni si rozumíme. A proto: není stejných výjezdů, každý je jiný. Vždy nás musí zajímat osové postavení končetiny, úhlové či rotační dislokace, snaha alespoň odhadnout lokalitu, kde běží lomná linie. Zásadní je posouzení prokrvení daného údu. Lokální nález bude vždy limitovat další způsob ošetření u zlomenin otevřených, které budou na řadě příště, a pokud lze, tak do detailu. Možná úskalí a chvále repozice – S diskusemi v kuloáru i na poli odborném o tom, zda dislokované zlomeniny či luxace v přednemocniční fázi reponovat, to vypadá podobně jako se snahami nalézt univerzální manuál v otázce vytahovat či ponechat in situ trčící předměty z rozličných částí těla. I zde nelze předpokládat žádné všespasitelné rady. Především jsou a budou posádky, pro které je sebesložitější resuscitace včetně zavedení centrálního žilního katétru a hrudního drénu doslova potěšením – vaše starost, naše radost. Ale nad dislokovanými zlomeninami či luxacemi si zoufají a chodí kolem se zjevnými rozpaky. A naopak. Nic nového – je to známý jev multioborového nároku na invenci každého zdravotnického záchranáře. Chci proto každému v obecné rovině podsunout, že odvěkým mottem každé kvalitní anatomické repozice je tah a protitah, který ale ne vždy znamená „co nejde silou, jde ještě větší". V případě poranění

dlouhých kostí, při adekvátní analgezii, je třeba u bizarních dislokací provést tah za poraněnou končetinu, protitah skoro vždy vyvíjí sám ležící poraněný svou vlastní vahou. Tah předpokládá naplnění alespoň dvou dalších logických požadavků, a to tah v ose končetiny – myšleno v přirozené, každému logické ose!!! – se současnou minimalizací rotační, opět na první pohled nepřirozené dislokace. Tento požadavek je pro posádky sanitních vozů splnitelný ještě před definitivní transportní fixací – pak už de facto jakýmkoli vhodným způsobem. Není to, pravda, vždy tak jednoduché, ale ten, kdo jednou zkusil, měl šikovné pomocníky, dokázal při přednemocniční repozici v klidu a kompetentně velet, ví sám, jak překvapivě dobrých výsledků dosáhl. Především pro nemocného, pro útlum jeho subjektivních stesků, a nakonec i pro další osud zlomeniny. Kdo neumí, nebo nechce, kdo se zdravě bojí, nech nekoná. Na druhé straně ale ostře protestuji proti občasným – by dobře myšleným – snahám fixovat rozličná dislokovaná končetinová poranění v bizarních tvarech a s ponecháním ischemizace tkání pro další transport, který nemusí být vždy krátký. Nedoporučuji pokoušet se reponovat luxaci ramene nebo lokte. Poraněný loket je velmi často vhodné fixovat v té poloze, která postiženého nejméně bolí. A tak se často stává, že již nenásilným převedením lokte do extenze, nebo naopak flexe – s cílem dosažení co nejméně bolestivé fixace pro transport – luxaci úspěšně reponujeme. A máme pak dobrý pocit. U lokte je nepochybně možné, vyžaduje-li to charakter poranění, fixovat celou horní končetinu v extenzi. Není důvod se vždy pokoušet loket ohnout do jeho tzv. fyziologické polohy a ponechat na šátkovém závěsu. Vše je individuální. Obdobné nesnáze bývají s luxačními zlomeninami v oblasti hlezna. Dislokace, které nám poraněný „nabízí", jsou někdy bizarní, působí na první pohled jako hororové vrozené ortopedické deformity. Především u otevřených luxací hlezna, které často nebezpečně ischemizují celou vlastní nohu, bych repozici doporučoval vždy. Potrhané vazy talokrurálního kloubu nám to nezřídka dovolí.

I to se může stát… (a nejen na Plzeňsku) ▲ Pacienta psychiatrické léčebny v Dobřanech na Plzeňsku, který se pokusil utéci z léčebny, sundávali z plotu místní dobrovolní hasiči a profesionálové z Přeštic. Muž se totiž při pokusu přelézt plot nabodl v oblasti třísel na železný, asi dvacet centimetrů dlouhý hrot plotu. Celé akci asistovala také osádka RZS a zaměstnanci léčebny. Muž byl stabilizován a po domluvě s vedoucím lékařem bylo rozhodnuto, že bude částečně uspán a po odříznutí kusu plotu snesen na zem. Hrot byl poté odstřihnut destrukčními nůžkami SDH Dobřany a muž se železem v těle transportován do nemocnice. ▲ K ohlášenému požáru lesa v majetku obce Chrastavice vyjížděli v jednu neděli profesionální hasiči územního odboru HZS Domažlice. Na místě zjistili, že se nejedná o požár, že si zde myslivecká stráž pouze opékala uzeniny. (fv)

SESTRA V PODMÍNKÁCH RZP (VII) Tak vy pracujete u záchranné služby?! To je reakce lidí, se kterou jste se již všichni setkali – při představovacích ceremoniálech na společenských akcích, u kadeřníka, kdekoliv, kde z vás chtějí vytáhnout tu naprosto zásadní informaci o vašem zaměstnání. V době svých záchranářských začátků jsem nedočkavě a dychtivě čekala, kdy už TO konečně přijde a někdo se mne na TO zeptá. Ještě nikdo nikdy nezklamal, a tak přicházela moje chvíle a následně minuta slávy. Jen tak mimochodem a s patřičným nadhledem jsem odpověděla, že na záchrance, a čekala. A pak to začalo. Nejprve přišlo zbystření pozornosti mých posluchačů, po němž následoval kolotoč dalších otázek „Jak to můžeš dělat?", popřípadě dalších sdělení typu „To já bych nikdy nemohl! Tolik úrazů a krve!". A to hlavní: „Já tě tak obdivuji!" Chápu, že slabší jedinci, kteří ihned po škole usnuli na vavřínech, se dmou pýchou a opravdu si myslí, že dělají něco tak zázračného, že by se bez nich sesypal celý záchranný systém, a pohrDO RÁMEČKU Tak jsem se dozvěděla novinu, o kterou se s vámi musím podělit. Byla jsem na plese záchranářů, kde se předávala ocenění „obyčejným lidem", kteří s nasazením vlastního života zachránili život druhým. Není vůbec lehké vybrat a ocenit právě toho jednoho laického záchranáře a právě ten jeden nejsprávnější a nejlepší čin, protože všechny jsou správné a dobré. Mezi jedním z těch, kteří byli poctěni předáváním cen, byla i současná ministryně zdravotnictví. Při předávání sama sebe nazvala profesionální záchranářkou, a já te opravdu nevím, jak to myslela. Jestli tedy tak, že všichni ti, kdo jsou lékaři (zubaři, obvodní lékaři, veterináři), nebo prostě všichni zdravotníci se mohou považovat za profesionální záchranáře? Myslím, že to nedělají ani ti, kteří by na to právo měli. Lidé, kteří denně v rámci svých povinností pomáhají, kde se dá. Proto já osobně uznávám a obdivuji ty, kteří mnohdy ani netuší, že udělali něco výjimečného, natož aby za to byli odměňováni. Vážím si těch, kteří s holýma rukama jednají, ne těch, kteří se dokážou pouze chvástat! Linda Buřičová

dají ostatními smrtelníky. Opravdu malou chvilku jsem měla tendence podléhat stejným pocitům zaslepenosti a nepostradatelnosti, ale naštěstí brzy jsem se vzpamatovala a myslím, že jsem nepodlehla. Nepodlehla jsem paradoxně díky pacientům a hlavně klientům (pod slovem klient bychom si měli představit jinak zdravého, ale možná někdy v budoucnu potenciálně nemocného pacienta). Myslím, že nemusím nikomu nalhávat to, že celý den v jednom kuse resuscituji jak na běžícím páse, jednoho nemocného za druhým (jako v továrně)… Pokusím se vám nastínit přibližný harmonogram asi každého poctivého zdravotnického záchranáře. Ten se totiž v převážné většině skládá z času, kterému se říká čekání na práci. Při vší smůle (která je ovšem pro naše spoluobčany samozřejmě štěstím) vás může potkat to, že na práci čekáte celou dvanáctihodinovou pracovní směnu! A te to hlavní. Asi mám bujnou fantazii, nebo u mne opravdu začíná propukat syndrom vyhoření, ale polévá mne studený pot ne z toho, že pojedu k nějaké velké dopravní nehodě, ale při představě, že bych měla laikům vyprávět to, že (samozřejmě přeháním) moje práce na záchranné službě tak strašná a hrozivá není a spočívá v tom, že celý den ležím

v posteli v krásné nové oranžové, reflexními pruhy pošité teplé uniformě a čekám na práci! Jistě mně všichni potvrdíte, že toto je to nejhorší, co vás může potkat, protože domů pak odcházíte jako po absolvování soutěže Iron man, abyste si sami sobě s hrůzou přiznali, že jste vlastně celý den nic pořádného nedělali. Nemůžu se ani uklidnit tím, že jsem přece vezla babičku, která měla sbalenou tašku, v které měla noční košili, přezůvky, toaletní papír a hlavně meruňkový kompot proti případné zácpě po čtrnáctidenní hospitalizaci na neurologii, a která na nás čekala před domem, připravená k transportu! Asi čekáte, že vás začnu poučovat o tom, jak se zabavit při čekání na práci, bojovat proti trudnomyslnosti, připravovat zdravotnický materiál, učit se a opakovat si nabyté znalosti a hlavně se připravovat na „atraktivní zájezdy" (nemůžu si odpustit své soukromé pojmenování výjezdů, při kterých se poučíte, zazáříte a máte pocit z dobře odvedené práce). Myslím, že někdy není vůbec na škodu zatajit, co vlastně děláte, a vychutnat si chvíle klidu bez zbytečných otázek a přemýšlení o tom, jak zaujmout. Vždy bychom stejně vůbec nikomu neměli říkat o tom, co se to vlastně stalo v našem městě v pátek v pravé poledne v supermarketu… Linda Buřičová

ZDRAVOTNICKÁ OPERAČNÍ STŘEDISKA – V. VŠEDNÍ

DEN DISPEČERKY N A ZÁCHRANCE

- 1.

Ještě před vraty dispečinku… Všeobecně se nepředpokládá, že před nástupem do služby se některá operátorka převaluje v posteli, má nauseu, křeče v nadbřišku, dává si na cestu do práce panáka… Zkrátka do práce se netěší, volání na 155 se de facto bojí, a když jde domů, je ráda, že to má za sebou. A příště „se uvidí". Tak to odmítám! Vím, že takové dispečerky jsou, ale těm vřele doporučuji si tyto skutečnosti vyhodnotit, přiznat, zkusit na sobě zapracovat. A pokud to nejde, čestně jít dělat někam jinam, něco jiného. Jít do práce do zdravotnického operačního střediska po flámu, po noční v nemocnici, s teplotami při viróze anebo jakkoli s odporem či nechutí je cesta do pekel. A když náhodou ne – i tak je to nehoráznost. Znám operátorky, které jsou na svou směnu – bez násilí a křečovitosti – soustředěny již 10 až 15 minut předem cestou do práce, v klidu, bez cavyků a planého tlachání se převléknou a vstupují „na plac". Že je to nesmysl? Vím kompetentně, že ne! U všeho, co člověk koná, je základem úspěchu začátek.

Vstup na dispečink… Letečtí dispečeři v tichosti a bez halasného zdravení a plácání o proběhlém dni zasednou za záda kolegy, kterého střídají, a patnáct minut zrakem a sluchem „vstupují do éteru". Po operátorce na lince 155 toto nikdo pochopitelně nežádá, ale…! Ne vždy bych chtěl být mouchou na zdi při střídání na dispečincích záchranek. Přál bych si totiž vidět jen skutečné předání služby v provedení zralých a zodpovědných žen či mužů, které potvrzuje bonmot, že dispečink „musí být trvale centrálním mozkem lidstva a dispečerka zkrátka musí vědět úplně všechno…"! Ne pouze, kde ta či ona posádka právě dlí a proč, ale zda je skutečně složení posádek takové, jak stojí psáno, registrovat případné insuficietní střídání na stanovištích, postavit vše „do pozoru", dát jasně najevo, že operační středisko ví, vnímá a trvale přemýšlí. Není možné, aby dispečerka věděla méně než ostatní nebo dokonce nevěděla nic a podstatné provozní věci se dozvídala z doslechu nebo náhodou. Vše souvisí se vším a v průběhu dne či noční směny se pak jakákoli polovičatost či „lidskost" jenom mstí. Slečna či paní operátorka na záchrance musí být trvale aktivní, „protivná", pozitivně arogantní a bez výjimky nikomu

Záchranná služba

23

ZDRAVOTNICKÁ OPERAČNÍ STŘEDISKA – V. a žádné posádce neodpustit prakticky nic. Ona to je, kdo je v pekle telefonátů, ona to je, kdo rozdává práci a odpovídá za realizaci a úroveň výjezdů. Může chybovat, může jí být spíláno – ale jinak nelze. Téměř na každém ZOS je provozní řád, předávací knihy, sešity, dokonce obsažné manuály, jak předání a převzetí služby realizovat. Nerad to říkám, ale moje zkušenosti poukazují spíš na to, aby tyto papírové povely nebyly plněny. Řvaním či platovými sankcemi se nevyřeší nic. Pracovnice tohoto typu musí šestým smyslem tuto odpovědnost vnímat, realizovat, dodržovat a stále rozvíjet. Kdo toho – ani po ročním „rozpinkání" – není schopen, musí pracovat jinde. Sestry na dispečinku musí v celém daném systému zajišování PNP hrát trvale dominantní roli. Musí vědět všechno, a když ne, tak si to alespoň pro danou chvíli vymyslet a bez milosti stroze, verbálně, bez invektiv a zbytečného plácání či planého vysvětlování – nejlépe radiofonní cestou – chybující posádky a jejich pracovníky okamžitě ztrestat!

pečerka ví, má jistotu, že posádku s lékařem pošle. Jasně vnímá, že se jedná o závažný stav. Nic jí nebrání v tom, aby volajícího přerušila, požádala, aby zůstal u telefonu (linka 155 je pro volajícího zadarmo!!!), sdělila mu, že nejprve vyšle RLP, pak posádku pokynem, kupříkladu „321 výjezd, bezvědomí Kocourkov", zažene do auta – a to volající třeba i slyší (je to psychologicky bezkonkurenčně efektní!). Posádka jede a operátorka se po několika vteřinách v klidu věnuje dalším steskům, neklidu a líčení přesného místopisu ze strany volajícího. Má čas dodatečně záchranářům vše upřesnit, doladit a zkvalitnit. Zvyklým způsobem, v klidu a s požadovanou účinností. Je to chvála prvního rozhodnutí, jde o schopnost být po zvednutí sluchátka maximálně soustředěná, naučit se poslouchat nejen volajícího, ale i sebe, svůj mozek a své myšlení, pracující v té chvíli – pokud možno vždy, prosím – na plné obrátky. Jen tak je možné nepřistupovat k výzvám a priori s obavami otráveně, rutinérsky, s despektem („a jéje, to zas bude") apod. Každá výzva je jiná, odjinud, o něčem jiném, v jiné režii, s jiným scénářem, s jinými kostýmy, a především se zcela samojedinou neopakovatelnou momentální inteligencí a vyjadřovacími schopnostmi volajících. Známý povzdech záchranářů na téma „vždy je to furt stejný" je možná neodstranitelný, relaxační, protistresový, ale v praxi neplatí. Nic není stále stejné, a spoléhání se na vlastní zkušenosti a rutinu je první cesta k chybám právě u těch nejzkušenějších. Naučit se v pravou chvíli se na pár minut maximálně soustředit je možné. Málokdo se s tím narodí, a ostatně trvale se tomu věnují i geniální šachisté, kteří dokážou hrát tuto decimující hru najednou třeba s padesáti soupeři. MUDr. Jiří Franz

✆ 155

Dispečink jako součást zdravotnické dokumentace… A nejen dokumentace, ale dnes již i šance uspět při fakturaci zdravotním pojišovnám, dispečerské SW jsou podkladem pro budoucí statistiky, systémově použitelné výstupy, forenzní dozvuky. V neposlední řadě se kvalitní činnost dispečinku může stát nenahraditelným podkladem pro další vzdělávání pracovníků všech kategorií! Kvalitně vedená záchranka dává každé operátorce nemalé pravomoci, a to ne pouze v náplni práce či provozním řádu, ale i výkladem vlastní vyhlášky 434/92. Využití a uchopení těchto trumfů tak, aby operátorka mohla ku prospěchu věci sama ihned rozhodnout o zásadních problémech, bude vždy její ozdobou. Není de facto ani de iure nic, pro co by bylo nutné se s kýmkoli dohadovat, diskutovat, kohokoli prosit, když se jedná o zajištění tak zodpovědného provozu či výjezdů s cílem zachovat kohokoli při zdraví či životě. Dispečerka není policajt nebo dráb, ale není také submisivní malé kolečko s vylámanými zuby, které se málem za své pokyny i povely stydí, omlouvá, dává a priori najevo vlastní nejistotu či pochybnosti. Hlasový projev dispečerky musí být v mnoha případech nadsázkou, hrou, a ne vyjadřovat hrůzu z nesení oné pověstné kůže na trh. Dispečerka, která je všeobecně milována, které se nikdo nebojí, které není posádkami nikdy spíláno, která se propůjčí v nejméně vhodných okamžicích k liberálním asertivním diskusím či dokonce přemlouvání posádek s a priori hlasem plným stesku, omluv a nejistoty – to je, nerad to říkám, dispečerka nekvalitní! Operátorka ZOS nežaluje, závady přesně eviduje a zásadně je řeší ex post s kompetentními nadřízenými. Pokud samozřejmě nevypadne proud či telefonní sí v celém městě.

Chvála prvního rozhodnutí… Co to znamená? Zkusme to částečně kasuisticky. Jsou desítky, stovky telefonátů, ze kterých již po 20 až 30 vteřinách dis-

I to se může stát… (a nejen na Plzeňsku) DVOUNULKOU

PROTI

H2SO4

K rozbité lahvi s neznámou látkou do samoobsluhy Panorama byli přivoláni plzeňští profesionální hasiči ze stanice Košutka. Látka byla rozlita v prostoru prodejny a prodavačky skvrny zasypaly moukou. Hasiči zajistili místo a odebrali vzorek látky pro specialisty ze Školicího střediska a laboratoře Třemošná, kteří ho odvezli k rozboru. Látku hasiči zlikvidovali pomocí detergentů a objekt prodejny byl vytřen savem. Do přímého styku s látkou přišla jedna z prodavaček, která měla poleptanou část ruky a část nohy. Ženě poskytli hasiči předlékařskou pomoc, když jí pomohli zasažené části těla omýt vodou. Poté ji předali do péče ZZS. Rozborem látky specialisté zjistili, že se jednalo o koncentrovanou kyselinu sírovou. (fv)

24

Záchranná služba

DISPEČERSKÁ PROBLEMATIKA (2) …vážně Dnes bych se rád zaměřil na telefonickou komunikaci ve skutečně krizových situacích. Volající na linku 155 jsou vpravdě různí. Pokud by adepti psychologického řemesla chtěli získat zajímavé terénní poznatky, poslech krizové komunikace na lince 155 by pro ně byl určitě zajímavou školou. Operátor musí mít vždy na paměti, že už sama krize, to znamená setkání s nehodou či závažným onemocně-

SANITNÍ VOZY

ním, je pro laika zcela novou zkušeností, na kterou není většinou nijak připraven. Te samozřejmě nehovořím o volajících, kteří blokují nesmyslnými dotazy tísňovou linku dvakrát denně. Náhodnému svědkovi nečekané události působí stres již samotné volání na linku 155, a nelze se tudíž divit, že reaguje nestandardně. Setkáváme se mnohdy se zmateným líčením události, pláčem, jindy naopak s neadekvátní vulgaritou.

(XIV)

VŠE PRO POHODLÍ PACIENTA A POSÁDKY Když jsem v roce 1989 přišel ČÍ lích, nebo v prostěAHRANI radlech. S renaulty Z poprvé do profesE Z I T S ního kontaktu se a mercedesy počátkem 90. let přišel JÍMAVO A Z záchrannou služkvalitativní skok – odlehčená nosítka bou, vybavení avií, latvií a „dvanáctset- s podvozkem, kvalitní infarktové křeslo, trojek" transportní technikou bylo odolné vakuové matrace… Další úlevu opravdu tristní. Pacienti se nosili takzva- personálu přinesly zprvu zatracované, ně „v teplých", bu na kuchyňských žid- nyní velmi oblíbené schodolezy. Britská firma Modular a finský výrobce Profile došli zatím v cestě k pohodlí nejdále. Společnost Profile má v nabídce originálně řešený spouštěcí hydraulický mechanismus pro pohodlné naložení sedícího pacienta – u bočních dveří je umístěn nenápadný hydraulický válec, který po přesednutí nemocného z pojízdného křesla na sedačku udělá veškerou práci za vás. Stačí stisknout tlačítko, pacient vyjede nad podlahovou hranu a sedačku stačí zaaretovat. Modular se naopak ve svém vývoji zaměřil na pohodlnou manipulaci s ležícími pacienty. Konstrukčně složité a výrobně drahé zařízení vidíte na fotografii. Pravé křídlo zadních dveří se neotevírá do boku, ale sklápí se pomocí servomotoru dolů. Vytvoří tak v nejspodnější poloze plošinu pro nájezd s lůžkem, které se potom už pouze zatlačí do interiéru ambulance. Odpadá tak jakékoli zvedání pacientů. Špatnou zprávou pro naše záchranáře je extrémně vysoká cena, nebo vůz musí být ještě vybaven hydropneumatickým odpružením zadní nápravy, které sníží zadní hranu karoserie těsně nad terén. Ovšem zdá se, že dlouholetý sen mnoha saniáků už lze splnit. Vítězslav Sladký

Záleží na zkušenosti dispečera, aby od volajícího získal alespoň základní informace – místo nehody, počet zraněných a stav jejich vědomí. Další podrobnosti je podle mého názoru lepší získávat případným zpětným voláním až po vyslání posádky, vždy s oznámením, že pomoc je již na cestě. Snažme se být za každé situace zdvořilí, rozhodní, energičtí, a především profesionální – žoviální komunikace na tísňovou linku nepatří! Zapomeňme během telefonních rozhovorů na ranní roztržku s partnerem, porouchanou pračku, blbost našich nadřízených i na svůj mizerný plat. Volající ani za jednu z těchto věcí nemůže, takže na něj nepřenášejme svou rozmrzelost. Rovněž mějme na paměti, že čas na místě neštěstí plyne jinak. Nad volajícím musíme mít převahu, ale nesmíme mu ji dávat najevo. Nezasypávejme ho odbornými termíny a nechtějme po něm nepodstatné podrobnosti. Několikrát jsem byl svědkem, kdy oznamovatelem nehody byl náhodně přítomný pracovník záchranné služby, a i jeho volání bylo velmi zmatené! …i nevážně Danajský dar věnoval nejmladší mobilní operátor našim dispečerům, když na první místo v telefonním seznamu přednastavil Ambulanci, a tudíž číslo 155. Denně zaznamenáváme desítky hluchých volání právě z této sítě a nechtěně vyslechneme spoustu pracovních, rodinných i hospodských rozhovorů, pokud si majitel telefonu nezablokuje klávesnici. Pokud mám třeba rozpracovaný výjezd, ostatní operátorky hovoří a volá mně stejné číslo již potřicáté, obvykle si v době zklidnění provozu neodpustím zpětné volání. Nedávno jsem právě nechtěně vyslechl rozhovor dvou pubertálních dívčin o jakémsi znásilnění. Když jsem jim zavolal, dotázal se, zda událost řádně ohlásily, a nabídl spojení na policii, nastalo na druhé straně „drátu" naprosté zděšení. Nakonec mně vysvětlily, že si vyprávěly jakýsi film… Poučil jsem je o funkci blokace kláves, zatímco moje kolegyně umíraly smíchy. Takže, hlídejte si svůj mobil – kromě kroků, šramotu či zvuku motoru se občas dozvídáme fakt zajímavé věci. Možná i o vás! (vsý)

Záchranná služba

25

Společný zásah složek IZS při záchraně osob z laviny v blízkosti Luční boudy při hranici s Polskem Začátkem února došlo v Krkonoších v blízkosti Luční boudy a státní hranice s Polskem (Maly Staw-Samotnia) k pádu laviny. Obrovská masa sněhu strhla a zasypala dva dobrovolné členy polské Horské služby (GOPR Karpacz). Při pádu upěchovaného sněhu v centrálním žlebu vznikla lavinová kumulace (halda) asi 100 metrů dlouhá a 50 až 60 metrů široká, s navrstvením do výše 8 metrů. Na pomoc byl okamžitě přivolán lehký vrtulník typu EC 135 Letecké záchranné služby z Hradce Králové, zhruba po půlhodině byl vyžádán rovněž záchranný střední vrtulník typu Bell 412 EP z pražské základny Policie České republiky letecké služby. Oba stroje přepravily na místo zásahu členy Horské služby České republiky (HS ČR) s lavinovými psy a příslušným vybavením. Lavinový pes Jago člena HS ČR K. Nováka označil ve 12.50 hodin místo závalu jednoho z postižených, který pak byl po 15 minutách v hloubce asi 3,5 metru nalezen. Po jeho vyproštění posádka Letecké záchranné služby Hradec Králové okamžitě zahájila jeho resuscitaci a postižený byl v kritickém stavu předán Polské letecké záchranné službě, jejímž vrtulníkem MI-2 byl transportován do Wroclavi. Zhruba hodinu po nálezu prvního byl pomocí přístroje PIEPS lokalizován druhý zavalený. Jeho vyproštění zpod asi 5metrové vrstvy udusaného sněhu trvalo přes neuvěřitelné úsilí 30 záchranářů s lopatami 15 minut. Po okamžitém zahájení jeho odborné resuscitace lékařem Letecké záchranné služby Hradec Králové byl postižený v kritickém stavu letecky transportován do Fakultní nemocnice Hradec Králové. Oba lavinou zasažení členové polské Horské služby však bohužel, i přes maximální možnou lékařskou péči ve zdravotnických zařízeních, zemřeli. Nasazení obou vrtulníků ministerstva vnitra, provozovaných Policií České republiky leteckou službou, bylo indikované a velmi rychlé. Záchranná akce byla dobře koordinována a také díky dobrému počasí měla rychlý průběh. Zcela jednoznačně se ukázalo, že dlouhodobá spolupráce zúčastněných složek integrovaného záchranného systému je na velmi dobré úrovni a že tvrdý výcvik a udržení vysoké profesionality jsou nezbytnými předpoklady akceschopnosti a tím také úspěšnosti zásahů. Záchranná činnost v horách, létání nevyjímaje, je velmi náročná a každá chyba se tvrdě platí. V mnoha případech ji pak již nelze napravit. Samozřejmě i u této konkrétní, bohužel tragicky končící záchranné akce lze hodnotit všechny postupy a hledat i drobné nedostatky. Je zcela standardní, že všechny zúčastněné složky vyhodnotí svou činnost a že dojde k jejímu společnému projednání. Zásadně je však nutné konstatovat, že systém, zúčastnění lidé různých profesí – a plně na místě je zde označení profesionálové – a jejich vybavení zafungovali v tomto případě velmi dobře. Počáteční obava z komplikací při leteckém zásahu na straně sousedícího státu byla velmi rychle zažehnána a zásah byl s příslušnými orgány polské strany bleskově projednán. V oblasti příhraniční spolupráce záchranných a bezpečnostních složek tedy i tento zásah potvrdil funkčnost a dobrou koordinaci. Nejen letovým posádkám, ale všem zúčastněným proto patří poděkování za výbornou spolupráci. Plk. JUDr. Vladimír Panenka ředitel Policie České republiky letecké služby

26

ZE

STATISTIKY, ČASOVÝCH ÚDAJŮ

A ZÁZNAMŮ POSÁDEK A ZÁCHRANNÝCH DRUŽSTEV Činnost záchranného družstva Horské služby ČR ❖ 12.30 – příjem žádosti polské HS o pomoc při pátrání v lavině a vyžádání asistence Letecké záchranné služby (LZS) Hradec Králové ❖ 12.32 – příjem tísňové výzvy na KOZS ZZS KHK Hradci Králové ❖ lety vrtulníku LZS k transportu záchranářů s vybavením a lavinovými psy do prostoru pádu laviny ❖ vyžádáno nasazení dalšího vrtulníku ze základny Policie ČR letecké služby Praha ❖ po příletu středního vrtulníku Bell 412 transport záchranného družstva s vybavením a lavinovými psy do místa zásahu ❖ 12.50 – označení místa závalu prvního postiženého ❖ 13.05 – jeho vyproštění a zahájení resuscitace a medikace LZS, přivolanou přímo na místo nálezu ❖ 14.00 – pomocí přístroje PIEPS lokalizován druhý zavalený ❖ 14.15 – jeho vyproštění, zahájení odborné resuscitace lékařem LZS a letecký transport do FN Hradec Králové Letová činnost vrtulníku EC 135 LZS Hradec Králové ❖ 12.34 – okamžitý vzlet po vyžádání zásahu Horskou službou ❖ 12.53 – dosažení místa nasazení ❖ přeprava dvou záchranářů HS a psa z Pece pod Sněžkou do prostoru pádu laviny ❖ přeprava další tříčlenné skupiny HS ❖ po nálezu zasypané osoby přeprava lékaře s vybavením s přistáním přímo v místě nálezu včetně dopravy další zásoby kyslíku ❖ přeprava zraněného do FN Hradec Králové ❖ 15.05 – ukončení akce přistáním ve středisku LZS Hradec Králové Celkem přepraveno 5 záchranářů s výbavou a lavinovým psem na místo zásahu, transport druhé nalezené osoby v kritickém stavu do FN Hradec Králové Letová činnost vrtulníku Bell 412 EP Integrovaného záchranného systému ze základny Policie České republiky letecké služby Praha ❖ 13.06 – okamžitý vzlet po vyžádání Horskou službou ❖ 13.46 – dosažení místa nasazení ❖ přeprava záchranného družstva HS s vybavením z Pece pod Sněžkou ❖ přeprava psovodů, lavinových psů a vybavení z prostoru Luční boudy a Liščí hory k zásahu na padlé lavině s přistáním na území Polska ❖ 14.45 – ukončení akce v oblasti pádu laviny přepravou záchranářů, psů a vybavení zpět do středisek HS ❖ dotankování LPH na leteckém středisku LZS Hradec Králové ❖ 15.57 – ukončení akce přistáním na základně Praha Celkem přepraveno na místo zásahu a zpět 17 záchranářů Horské služby. Hodnocení letové posádky: Místa pro přistání zvolena a označena členy Horské služby velmi dobře, spolupráce celkově velmi dobrá – profesionální. Přivolané vrtulníky Police České republiky letecké služby a okamžitá odborná pomoc lékaře Letecké záchranné služby Hradec Králové významně zrychlily záchrannou akci Horské služby Krkonoše. Celkem se jí zúčastnili 33 členové HS Krkonoše, přímo na místě zásahu bylo vrtulníky vysazeno 17 záchranářů a dva lavinoví psi. Celá akce trvala od 12.00 do 16.30 hodin. Ve shodě s vedením ZZS Královéhradeckého kraje lze konstatovat, že i přes tragické následky se jednalo o profesionálně a velice úspěšně zvládnutý zásah.