Z OBSAHU: Náhradní zdroj proudu a ovládání čerpadla ústředního topení Lyžiarsky vlek všade so sebou Lyžařský vlek na elektromotor

Z OBSAHU: Náhradní zdroj proudu a ovládání čerpadla ústředního topení Lyžiarsky vlek všade so sebou Lyžařský vlek na elektromotor Drevené hračky Rohová lavica Sedacia súprava švédskeho typu Světelná fontána Topné těleso pro žehlící mandl Elektrický pohon pletacieho stroja Univerzálny nosič Měřič benzinu do Trabanta Doplňkové zařízení elektrické vrtačky Vykrajovač otvorů do obkladaček Kopírování na soustruhu Z praxe pro praxi

ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ OBSAH 1. NA Z I M U Náhradní zdroj proudu pro čerpadlo ú. t 2 Automatické ovládáni čerpadla ú. t 5 Rodinný lyžiarsky vlek 1 6 Lyžařský vlek u chalupy 13 2. PRO DĚTI Jednoduché drevené hračky Šarkany z Ďalekého východu Kolíska ľahko a rýchlo Cestovní detská postýlka Aby se děti nezranily

19 22 25 26 28

3. DO BYTU Rohová lavica so stolom Sedacia súprava švédskeho typu K televizi: světelná fontána ... Topné těleso pro žehlíc! mandl

29 34 39 40

Predlžovacia šnúra Lampička Elektrický pohon pletacieho stroja 4. AUTO-MOTO Kryt odkladacej schránky do Trabanta Univerzálny nosič Benzinomôr do Trabanta

41 42 43

45 46 47

5. STROJE A NÁSTROJE Přídavné zařízení k elektrické vrtačce II 49 Kopírovací zařízení k soustruhu 57 Vykrajovač otvoru do obkladaček 60 Z praxe pro praxi IV 61 IX. konštruktérska súťaž vypísaná 59

NA ZIMU NÁHRADNÍ ZDROJ PROUDU PRO ČERPADLO Ú.T. Pri návrhu ústředního a etážového topení se stále častěji používá oběhových čerpadel. Tento způsob má mnoho výhod, které jsou uživatelům dobře známy Nevýhodou je, že při výpadku elektrické energie ze sítě prestane voda cirkulovat a může dojít k přehřátí kotle Proto jsme zhotovili náhradní zdroj elektrického proudu který je schopen dodávat čerpadlu energii po dobu asi 6 hodin; tato doba ovšem závisí na kapacitě použitého akumulátoru. Tento náhradní zdroj se může kutilům hodit i pro jiné použití. Zařízení se skládá z automobilového akumulátoru 12 V, 45 Ah, tranzistorového měniče a obvodu hlídacího

relé, které při výpadku sítě samo zapne náhradní zdroj a po obnovení dodávky proudu opět měnič vypne Jako další doplněk zařízení, který je vhodný, i když ne nutný, je malá nabíječka akumulátoru a obvod, který signalizuje výpadek čerpadla. Jestliže se rozhodneme tato zařízení vypustit musíme akumulátor pravidelně dobíjet samostatnou nabíječkou a při výpadku proudu kontrolovat činnost čerpadla. Celkové zapojení náhradního zdroje je na obr. 1. Měnič Měničem se přemění napětí akumulátoru 1 2 V na napětí 220 V. Schéma jeho zapojení je na obr. 2. Většinu součástek zakoupíme, jen transformátor T>2 a odpor R2 musíme vyrobit. Základem pro transformátor Tr2 bude kostra nějakého starého transformátoru, jehož průřez jádra bude 1 2 cm 2 . (Průřez jádra zjistíme vynásobením stran dutiny cívky v cm.) Transformátor opatrně rozebereme, vyjmeme plechy, které jsou nejčastěji ve tvaru E a i a odstraníme staré vinutí. Potom navineme nové vinutí Obr. 3 (vpravo). Mechanické provedeni 1 — plechová skříňka; 2 — plechové výztuhy skříňky 3 — plechové viko skřiňky; 4 — chladič tranzistorů z hliníkového plechu; 5 — držák chladiče z textitu6 — sestavený chladič; 7 — držák rozběhového kondenzátoru z hliníkového plechu; 8 — plechový držák svorkovnice; 9 — plechová pojistná spona přívodních vodičů

Obr. 2. Zapojeni měniče

Obr. 1. Celkové zapojeni zdroje, čerpadla, dobiječky a signalizace

—íl—• U-I2V I

3

z měděného smaltovaného drátu. Začátky i konce vinutí vyve'deme samostatně, abychom je při oživování měniče mohli vzájemně prohodit. Vineme pečlivě závit vedle závitu a každou vrstvu prokládáme co nejtenčím, nejlépe kondenzátorovým papírem. Po navinutí všech vinutí nabijeme plechy do cívky a stáhneme šrouby nebo svorníky. Hodnoty vinutí: LI — 2x40 závitů CuS 0 1,5 mm; vinout současně L2 — 2x27 závitů CuS 0 0,6 mm; vinout současně L3 — 1 *880 závitů CuS 0 0,45—0,5 mm. Začátky vinutí jsou označeny tečkou. Pro tranzistory E1 a E2 musíme zhotovit chladič (obr. 3). Chladič tvoří dva hliníkové plechy 4 upevněné nýty na textitovém držáku 5. Desky 4 nesmí být vodivě spojeny ani mezi sebou, ani s kostrou zařízení. Vývody tranzistorů se nesmějí dotýkat desek. Při zapojování transformátoru musíme spojit začátek jednoho vinutí L1 s koncem druhého. Do tohoto uzlu připojíme kladný pól akumulátoru a kondenzátor C5. Na zbylé dva vývody L1 připojíme kolektory E1, E2. Stejným způsobem zapojujeme vinutí L2 jen s tím rozdílem, že do uzlu připojíme odpor R2 a záporný vývod C5. Zbylé dva konce připojíme na báze tranzistorů E1 a E2. Při oživování měniče musíme správně sladit odpor R2, vinutí transformátoru a kondenzátory. Dbáme na dodržení začátků vinutí a na správnou polaritu kondenzátorů. Odpor R2 získáme z topné spirály vařiče 1 000 W. Pro první odzkoušení zapojíme asi 1 cm spirály. Na konce vinutí L3 připojíme žárovku 220 V/60 W. Nyní zapojíme zařízení na akumulátor 12 V. (Pozor na správnou polaritu ! Při přehození hrozí zničení tranzistorů.) Při správném zapojení se žárovka 220 V/60 W rozsvítí. Nestane-li se tak, pokusně zkrátíme délku spirály. Jestliže je tento zásah neúspěšný, prohodíme postupně začátky a konce vinutí L1 a L2. Jestliže se žárovka rozsvítí, nastavíme zkusmo hodnotu odporu R2. Když je kmitočet měniče příliš nízký (žárovka kmitá), odpor zvětšíme, při vysokém kmitočtu (měnič píská, žárovka svítí slabě), odpor zmenšíme. Nastavíme takovou hodnotu, aby měnič při zapnutí akumulátoru spolehlivě startoval. V případě, že žárovka ještě kmitá, bude se čerpadlo točit sice pomaleji, vlastní funkci to však příliš neovlivní. Potom spirálu zkrátíme a umístíme na nějaké vhodné tělísko, např. větší odpor. Místo spirály vařiče můžeme pro odpor R2 použít zakoupené odpory TR 509 5J6/15 W spojené paralelně. Správnou hodnotu najdeme zkusmo připojováním odporů i jiné hodnoty. Výsledná hodnota se pohybuje okolo 2 íí. Hlídači relé Hlídání napětí obstarává relé B1, jehož cívka je trvale pod napětím 220 V a kotva relé je tedy přitažena. Při ztrátě síťového napětí relé odpadne. Kontakty přeloží a odpojí síť od čerpadla. Místo ní připojí měnič. Třetí kontakt tohoto relé sepne napětí akumulátoru do cívky stejnosměrného relé B2, jehož cívka je na 12 V. Aby se zmenšilo tepelné namáhání, jsou kontakty relé B2 spojeny paralelně. Kontakt 1B3 odpojí na okamžik kondenzátor čerpadla M a ihned jej zase připojí. Tento způsob je výhodný vzhledem k odlišnému průběhu napětí ze sítě a z měniče. Obnoví-li se napětí v síti, přitáhne relé B1, relé B2 odpadne a vše se uvede do původního stavu. Obvod akumulátoru je jištěn pojistkou P4. Nabíječka baterie Pro nabíječku baterie můžeme použít jakýkoli transformátor Tri s výstupním napětím 16—24 V a proudem min. 1 Á. Nabíjecí proud pak nastavíme změnou hodnoty C1, a to asi na 1 A. Nemáme-li žádný

4

Použitý materiál

transformátor k dispozici, musíme si ho navinout sami. Průřez jádra má být 6 cm 2 (transformátorové plechy M20, výška skloupku 30 mm). Primární vinutí má 1 650 závitů měděným smaltovaným drátem 0 0,2 mm, sekundární vinutí 130 závitů stejným drátem 0 0,7 mm. Transformátor dává naprázdno napětí 17 až 19 V. V sérii s primárním vinutím zařadíme krabicový kondenzátor C1 na provozní napětí 1000 V. Diodu D1 použijeme např. KY 708.

Akustická signalizace Pro zajištění ještě větší bezpečnosti můžeme k zařízení připojit signalizační obvod, který akusticky upozorní na výpadek čerpadla. Signalizační obvod se skládá z relé B3, které je zapojeno na svorky čerpadla,a zvonku. Za chodu čerpadla M je relé B3 v sepnutém stavu. Přestane-li z nějakého důvodu protékat čerpadlem proud, znamená to ztrátu napětí na relé B3, jehož kotva odpadne. Kontakty relé sepnou zvonek, který tento stav signalizuje. Po vyzkoušení celé zařízení sestavíme do plechové skříňky (obr. 3), kterou pak můžeme zavěsit na zeď. V plechové skříňce 1 i v krytu 2 jsou označeny pouze otvory pro upevnění ovládacích a jističích prvků a pro přívodní vodiče. Ostatní otvory vyvrtáme až po rozložení jednotlivých součástek. Při rozmísťování součástek musíme šetřit místem, aby se nám vše do skříňky vešlo. Závěrem je nutno ještě poznamenat, že připojením čerpadla na měnič nesmí být dotčena bezpečnostní opatření, která byla na čerpadle v starém zapojení provedena, hlavně pak ochrana před nebezpečným dotykovým napětím nové rozváděčové skříňky. Musíme si stále uvědomovat že měnič, i když je napájen z akumulátoru, produkuje napětí 220 V, a proto musíme být při jeho montáži i provozu opatrní. Konstrukci VLADIMÍRA SVOBODY a ARNOŠTA ŠIMŮNKA upravil VLADIMÍR CAFOUREK

K článku MALÝ BAZÉN PRO PLOVÁNÍ — v č 26 Prosíme čtenáře, aby si opravili chybně uvedený vzorec na str. 20 vpravo dole: Místo n = 0,46 . d2 má být správně n = 0,018. d 2 . Děkujeme. Redakce

AUTOMATICKÉ OVLÁDÁNÍ ČERPADLA Ú.T. Ústřední topení (etážové) s motorovým čerpadlem je velice příjemná věc. Při jeho obsluze se ale vyskytuje několik nedostatků. Jedním z nich je nutnost zapínat a vypínat motor čerpadla při zatápění nebo při ukončení vytápění. S uvedeným problémem se setkávají majitelé etážového topení s teplovodním kotlem na tuhá nebo kapalná paliva. Po zatopení musí spustit čerpadlo, jinak by otopná tělesa nehřála a také by bylo nebezpečí poruchy v důsledku přehřátí vody v kotli. Po ukončení topení, např. v noci se musí bud čekat až voda v okruhu vychladne, nebo nechat zapnuté čerpadlo až do rána. Následující' zapojení řeší tento problém. Současně vzhledem k možnosti vhodného nastavení optimálnějšího pracovního režimu čerpadla v závislosti na teplotě vody v okruhu etážového topení sníží se opotřebení čerpadla, spotřeba elektřiny se zmenší a omezí se hlučnost topného systému (vlivem práce čerpadla). Hlavní ekonomický přínos však bude pravděpodobně ve snížení spotřeby topného prostředku (uhlí nafta, eventuelně i plyn).

Obr. 2. Tištěný spoj a rozmístěni součástek

ZAPOJENI OVLADAČE Schéma ovládače, nadále nazývaného teplocitlivé relé, je na obr. 1. Jde v principu o Schmittův klopný obvod. Je tvořen dvěma tranzistory T1 a T2 se společným

emitorovým odporem. Stejnosměrné pracovní podmínky prvého tranzistoru jsou určeny odporovým děličem tvořeným termistorem Rt, odporem R1 a potenciometrickým trimrem R2. Termistor Rt je tyčinkový termistor typu TR-NZ 10 000. Je možné jej nahradit jinou základní ohmickou hodnotou, musí se však potom opravit hodnoty odporu R1 a R2.

Obr. 1. Schéma zapojeni ovladače Pracovní bod tranzistoru T2 je nastaven odporovým děličem R4 a R 6, R7 na napětí kolektoru tranzistoru T I . V kolektorovém obvodu tranzistoru T2 je stejnosměrné relé B1 na 12 V se dvěma přepínacími kontakty typu S9. Ohmická

hodnota R = 620 fi, spotřeba proudu pod 50 mA. Cívka relé je vzhledem k možným zákmitům přemostěna diodou D1 a paralelně zhášecím obvodem (R9, C2). Pokud je voda chladná, je odpor termistoru Rt vysoký (asi

5

10 k f i ) . Tranzistor TI nevede, T2 vede. Relé B1 je sepnuto a kontakt ovládající motor čerpadla M rozepnut. Po ohřátí vody klesne odpor termistoru Rt, tranzistor T1 vede, T2 nevede. Relé B1 rozepne, a tím sepne kontakt, který přivede napětí na motor čerpadla. Výhoda zapojení se sepnutým relé při studené vodě v radiátorech (t. j. motor neběží) se projeví zvláště při poruše zdroje. Relé v klidu ie rozepnuto, t. j. kontakt pro chod motoru sepnutý, a tím je vlastně chráněno dražší zařízení —teplovodní kotel. Pomocí proměnného odporu (trimr) R2 lze ovlivnit okamžik překlopení, t. j. vlastně teplotu, při které se rozeběhne čerpadlo. Odporovým trimrem R7 lze ovlivnit okamžik rozepnutí. Pro správnou funkci celého topného systému je důležité, aby se okamžik zapnutí a vypnutí čerpadla odlišoval. Po ohřátí vody zapne relé čerpadlo a tím se do kotle dostane studená voda. Nastane pokles teploty. Pokud by nebyly okamžiky zapnutí a rozepnutí různé, i při malém poklesu teploty vody by byl vypnut motor, a protone teplota rychle stoupá, za okamžik by znovu byl zapnut. Je zřejmé, že tento rychlý sled napínání a vypínání by určitě motoru čerpadla neprospěl. Zdroj je tvořen převodním transformátorem Tr 220 V/8 V. Jako převodní transformátor byl užit

Použitý materiál:

zvonkový transformátor 220 V/5 V, 8 V pro snadnou dostupnost. Grätzův usměrňovač ( D 3 — D6) s kapacitním filtrem C1 a Zenerova dioda D2 stabilizují pracovní podmínky Schmittova obvodu a tím reprodukovatelnost spínacích vlastností obvodu. Vypínač Pí umožňuje vypnutí celého ovládání čerpadla. Je vhodné, když je vypínač realizován jako jistič, který chrání vedení proti zkratu motoru čerpadla. Vlastní automatika ovládání je jištěna skleněnou pojistkou P2. Pomocí přepínače A1 je možné provést volbu režimu. Bud původní

(t. j. ruční ovládání motoru), nebo automatické ovládání. Doutnavky H 1 , H2 indikují zvolený režim. Svítili samotná doutnavka H 1 , je zapnut režim ručního ovládáni. Svítí-li samotná doutnavka H2, je zapnut režim automatického ovládání. V tomto případě indikuje doutnavka H2 chod motoru čerpadla při současném svícení doutnavky H 1 . Na obr. 2 je tištěný spoj a rozmístění součástek. Celé zařízení umístíme do vhodné krabice nebo je alespoň chráníme krytem z plechu proti neúmyslnému doteku. ING. ZORJAN JOJKO

RODINNÝ LYŽIARSKY VLEK I Predstavte si situáciu: K zasneženému svahu (dlhému asi 300 m), príde auto. Kým osádka vyberá z batožinového priestoru motor s navíjacím bubnom (60 x 40 x 30 cm) a pripevňuje ho na lyže, jeden člen už stúpa na svah a ťahá za sebou oceľové lanko; hore ho pripevní o strom. Vtedy už ostatní majú na nohách lyže, jeden si sadá na vlek, ostatní sa chytia kotvy a celá rodina vy-

6

chádza na svah. Hore sa vlek zastaví, vodič zosadne a spolu s ostatnými sa spustí dolu svahom. Zatiaľ vlek sám pomaly sklzne zo svahu po lane a na určenom mieste sa zastaví. Za chvíľu sa celá skupina opäť vytiahne hore. Tak pracuje vlek poháňaný motocyklovým motorom a vyrobený z motocyklových súčiastok; váži asi 70 kg a v porovnaní s ostatnými druhmi vlekov je zrejme najpohyblivejší (aj keď je redakcia toho názoru, že časy, keď sa dalo do kopcov chodiť vlastnou silou, dýchať pritom čistý vzduch a využívať ticho prírody, mali k športu a rekreácii oveľa bližšie ako dnešný spôsob „lyžovania"). Na konštrukciu vleku som použil motocykel Jawa-ČZ s obsahom 175 c m 3 ; pre tento typ je spracovaná aj výkresová dokumentácia. Môže sa použiť aj iný typ motocykla s obsahom 125 až 250 c m 3 ; samozrejme, potom treba niektoré uvedené rozmery prispôsobiť. Z motocykla použijeme tieto diely: motor v bloku s rýchlostnou skriňou, riadidlá, náboj kolesa.

brzdový bubon s čeľusťami, akumulátor, osadenie nalievacieho a výpustného otvoru nádrže, kohútik, obidve sekundárne reťazové kolesá, sedadlo, ampérmeter so skrinkou zapaľovania, reťaz a pružiny z predného pérovania. KONŠTRUKCIA VLEKU Vlek sa skladá z týchto častí: — motor s rýchlostnou skriňou 001 (obr. 1), — kostra vleku 100 (obr. 2 a 3), — úplný bubon 200 (obr. 4), — príslušenstvo motora 300, — ovládanie 400 (obr. 5). Motor s rýchlostnou skriňou Úpravy na motore (obr. 1) sú minimálne, ide o: — úpravu výfuku, — odstránenie bowdenu náhonu tachometra hneď za prevlečnou maticou, — odrezanie hriadeľčeka náhonu, — utesnenie proti unikaniu oleja, — pritiahnutie zaraďovacej páky, aby neprekážala konštrukcii pripevnenia bubna.

Na zimnú prevádzku treba do rýchlostnej skrine naliať riedky olej, aby sa spojka nelepila. Kostra vleku Kostra vleku (obr. 2 a 3) sa skladá z horného 110 a dolného rámu 130 a z lyží 140. Horný a dolný rám je zvarený z pásovej ocele 25x4. Zadný nosník sedadla 111 má dva obdĺžnikové otvory na ostne sedadla. Predný nosník sedadla 112 je vybavený západkou 119 ručnej brzdy 440. Na pozdlžnik 113 sú privarené dve opory 116, ktoré sa opierajú o hlavu motora, držiak vetráka a poistky 115 a držiak nádrže 117. Pozdlžnik 113 je vpredu tvarovaný a spolu s výstuhou 114 privarený na objímku 120 puzdra 150 riadidiel 410. Na objímku 120 s narážkami 123, ktoré obmedzujú krajné polohy riadidiel, je pripevnené rebro 122 s objímkou držiaka výfuku 121. Predný a zadný nosník sedadla 111 a 112 sú striedavo uhlopriečne- vystužené dvojicou vzpier 160. Dolný rám 130 je zvarený z dvoch pozdlžnikov 131, z dvoch nosníkov 133, z jednej priečky 132 a zo štyroch príchytiek 134. V príchyt-

kách 134 sú vyvŕtané otvory 0 8,5 mm na pripojenie lyží 140. Na nosníky 133 sú privarené držiaky motora 135 a 136 otvormi 0 8,5 mm umiestnenými tak, aby

pod motorom zostala 10 mm medzera. Na zadný nosník 133 je privarené oko 137 na prichytenie lanka kotvy 455. V prednej časti obidvoch pozdlžnikov 131 sú priva-

Rozpis materiálu

7

8

1£

113/ J15/

Obr. 2. Kostra vleku s detailmi

9

Obr. 3. Kostra vleku a detaily bubna

10

Obr. 4. Úplný bubon s detailmi

11

rené skrutky M8 x 32 126, ktoré slúžia na napínanie reťaze 444 pohonu bubna 200. Otáčaním skrutky nahor sa reťaz napína a tým zdvíha bubon. Lyže 140 sa skladajú z dvoch sklzníc 141 a z dvoch zvrchu pribodovaných výstuh 142. Sklznice sú tvarované na ohýbačke a špičky nahriate a ohnuté cez dve brzdové čeľuste upnuté do zveráka. Špičky a konce lyží sú spojené prednou 145 a zadnou 143 spojkou. Na prednú spojku 145 sú privarené dve oka 146 a prichytenie tažného povrazu. Zadná spojka 143 má dve objímky 144 so skrutkami M8 na nosič 460. Rám 130 je s lyžami 140 spojený skrutkami M8 149 s hlavami upravenými podľa výkresu. Medzi rámom a lyžami sú štyri opory 147. Detail celého spojenia ukazuje rez B-B na obr. 3. Úplný bubon Skladá sa z navíjacieho bubna 210, brzdového bubna 230, kotúčovej brzdy 240, zastavovača 260 a z konštrukcie pripevnenia bubna 270 (obr. 4). Navíjací bubon 210 je zvarený z hrubého čela 211, tenkého čela 212 a z plášťa 213 s puzdrami 214 a 215. Bubon poháňa reťazové koleso 221, krútiaci moment sa prenáša perom 223. Axiálne zabezpečenie je urobené skrutkou 224, ktorá zároveň slúži na prichytenie lana 290 (najprv jednoduchý uzol okolo plášťa bubna). Na náboji reťazového kolesa 222 je pripevnené reťazové koliesko 225, ktoré slúži ako prípadný náhon automatického zaraďovania lana pri navíjaní. Brzdový bubon 230 má zarážku 237, aby sa neotáčal. V hrubom čele 211 bubna sú vyvŕtané dva otvory na čapy brzdových čeľustí 232 a kľúč čeľustí. Čeľuste sú vyliate olovom alebo cínom (záťaž zoskrutkovaná). Pružina, ktorá ich k sebe priťahuje, má nepatrný ťah. Čeľuste 232 sa otáčajú a pri vyšších otáčkach sa odstredivou silou roztvárajú a tlakom na brzdový bubon 230 brzdia. Brzdový bubon vyberieme z kolesa motocykla tak, že hliník, v ktorom je zaliaty, na troch miestach rozrežeme pílkou a bubon z odliatku uvoľníme. Nad brzdovým bubnom je trecia kotúčová brzda 240; skladá sa zo segmentu 241 s dvoma čapmi 242 a s obložením 243. Čapy 242 prechádzajú vodidlami 239 privarenými k brzdovému bubnu 231. Segment 241 je odťahovaný od čela 211 dvojicou pružín 244. Do záberu sa brzda dostane tlakom excentrického kľúča 248, ovládaného alebo bowdenom 250 ručnej brzdy z riadi diel, alebo pákou 440 pri jej vyvrátení zastavovačom 260 zo západky 119 silou pružiny 445 za lanko 444 s uzlom 449 a podložkou 447.

12

Hlavnou súčiastkou zastavovača 260 je vhodne tvarovaná páka 261, ktorá má na jednom konci koliesko 263 a druhým koncom je otočné uložená na skrutke 266 na vodidlách 239, privarených na brzdový bubon 230. V strednej časti páky 261 je privarená matica 264, ktorá plní funkciu vodidla skrutky s okom 262, ktorou možno nastaviť miesto vyvrátenia páky 440 ťahom lanka 446. Koliesko 263 je tlačené skrut-

nou pružinou 268 na lanko v bubne. Pružina je z predného pérovania motocykla, je upravená pomocou elektrickej zváračky. Všetky vodidla brzdy a zastavovača môžu byť z matíc a čapy zo skrutiek. Bubon je pripevnený pomocou konštrukcie 270 vytvorenej z dvoch pozdlžnikov 272, štyroch bočníc 273, dvoch opôr 274, spojnice 275, dvoch držiakov 276 a dvoch nábojov 271. Spojnica 275 má vyhnutie

Začalo to vlastně jednu neděli ve Špindlerově Mlýně, kdy jsem čekal na vlek na konci dlouhé, mnohokrát zatočené fronty, pohybující se vpřed téměř neznatelnou rychlostí. Z dlouhé chvíle jsem si spočítal, že — půjde-li vše hladce — dorazím k pokladně v poledne, lanovka mne vyveze za 20 minut na Pláně, a to vše pro několik minut sjezdu I A tehdy mne napadlo, že bych si asi mnohem více zajezdil na vršku u chalupy, kdybych si tam postavil vlastní vlek. Nebyl by asi tak dlouhý, ale zato bych nečekal ve frontě. Nevymyslel jsem nic nového: Nekonečné oběžné lano, na kterém se lyžař zachytí jednoduchou kotvou. Vleky tohoto typu u nás sériově vyrábí n. p. Transporta. Jejich pořizovací cena je však většinou nad možnosti jednotlivce a navíc neznám obchod, ve kterém by bylo možné takový vlek koupit. Zbývalo tedy jediné — vlek si udělat.

Za tři odpoledne jsem sestrojil jednoduchý vlek, který mně věrně slouží už dvě zimy a spolehlivě tahá na sice krátkém, ale strmém svahu se sklonem 40 vedle chalupy mne i mé přátele. Vlek tvoří tři části: dolní stanice s pohonnou jednotkou, horní stanice a tažné lano. V úvodu popisu konstrukce bych rád zdůraznil, že jsem se při stavbě snažil o maximální jednoduchost a tím i spolehlivost a láci. Vlek jsem sestrojil ze součástí a dílů, které se většinou najdou v každé garáži nebo kůlně. Proto také návod na stavbu nemá být dogmatem, ale spíše informací a předáním zkušeností, které jsem získal při stavbě a provozu vleku. I specifičnost terénu může konstrukci vleku ovlivnit. Abych zjistil základní parametry, udělal jsem následující úvahu: při poměrně malé délce vleku budou na laně současně zavěšeny dvě osoby, přičemž jen jedna osoba ve strmé části kopce. Místo výpočtu tření a odporů jsem vyšel z předpokladu, že tažné lano by zvedalo osobu hmotnosti 100 kg. Při 5 0 % účinnosti a koeficientu bezpečnosti 4 vychází potřebný výkon elektromotoru 1 kW. Pozdější praxe potvrdila správnost tohoto odhadu. Vhodná rychlost vleku je 5 km/h, tj. 1,4 m/s. Při otáčkách motoru (950 min" 1 ), který jsem měl k dispozici, vyšly mně tyto hodnoty: průměr tažného kola: 230 mm, obvod kola 0,72 m, při rychlosti 1,4 m/s vycházejí dvě otáčky za sekundu a tedy ptáčky tažného kola: 120 min" 1 , otáčky motoru 950 min" 1 , převod 1 :8, průměr velké řemenice 440 mm, průměr řemenice na motoru 55 m m .

Dolni stanice

DOLNl STANICE Nosný stožár dolní stanice tvoří trubková konstrukce ve tvaru písmene A (obr. 8). Horní konce šikmých trubek 0 5 0 mm zploštíme

na reťaz pohonu. Napínanie reťaze sa robí presúvaním opier 274 nahor. Uloženie bubna je valivé na pevnom hriadeli 280. Použité ložiská sú z kolies motocykla. Ďalšie časti — príslušenstvo motora a ovládanie vleku — i spôsob prevádzky vleku opíšeme v budúcom zborníku. Konštrukciu M. PETRUZÁLKA opísal ING. JOSEF NOVÄK

Horní stanice a privaríme k nim dvě vidlice z ploché oceli, ve kterých prořízneme otvory pro osu náboje. Vidlice musí být rovnoběžné; jejich rozteč záleží na šířce ložiskového náboje. Do vidlic ještě vyvrtáme otvory 0 10,5 mm pro přišroubování napínáku lana. Přibližně v polovině privaríme k šikmým trubkám příčku z trubky 0 40 mm. Tato příčka jednak zpevňuje nosný stožár, jednak nese dva držáky elektromotoru. Z jedné strany přesahuje příčka stojan o 200 až 300 mm; přesah závisí na rozměrech použitého elektromotoru. Přesné výškové umístění příčky závisí na průměru řemenic a délce klínového řemenu. K stožáru ještě privaríme dva nosiče plechového krytu (na fotografiích je pro názornost ple-

13

chovy kryt sejmut), úhelník, který kotví napínák řemene a nosný plech pro vypínač a jistič. Vlastní konzolu elektromotoru tvoří dva úhelníky, ke kterým přivaříme objímky. Vnitřní světlost objímek je dána průměrem příčky. Délka úhelníků závisí na rozměrech patky motoru. Uložení motoru je kyvné: motor svou vlastní hmotností napíná klínový řemen. Protože při provozu vleku vznikají určité vibrace, je lépe ještě napnutí řemene zajistit řetězem, který jedním koncem připevníme buď šroubem, nebo okem k jednomu držáku motoru. Druhý konec řetězu zaklesneme za hák (obr. 12) se závitem M8, který je zajištěn maticí a kontramaticí v dolním úhelníku stožáru (obr. 13). Tento způsob napínání je jednoduchý a v praxi se velmi osvědčil. Náhonová jednotka. Ložiskový náboj vyrobíme ze starého brzdového motocyklového bubnu. Na soustruhu upíchneme brzdicí část (obr. 2), takže zůstane pouze náboj s kuličkovými ložisky a kruhovou deskou. Tažné kolo lana (obr. 5) vypálíme z ocelového plechu 15 mm tlustého. Drážka pro lano má trojúhelníkový průřez. Dosáhne se tak dobré frikce mezi lanem a tažným kolem. Průměr vnitřního otvoru závisí na průměru náboje a je tak lícován, aby šlo kolo na náboj lehce nasunout. Velkou hliníkovou řemenici (obr. 4) jsem použil ze staré bubnové pračky; stejně dobře může posloužit i velké kolo ze šicího stroje nebo vyřazeného zemědělského

stroje. Samozřejmě, můžeme jí zhotovit i z ocelového plechu, bylo by však vhodné vypálit v ní odlehčovací otvory. Nevyváženost kola by asi vzhledem k malým otáčkám nevadila. Průměr středového otvoru závisí opět na průměru náboje. Desku náboje, velkou řemenici i tažné kolo spolu svrtáme 0 9,6 mm. V tažném kole vyřízneme závity M12, v desce a řemenici otvory prevŕtame na 0 12,2 mm. Sestavení náhonové jednotky je na obr. 1. K náboji 2 přišroubujeme čtyřmi šrouby 11 řemenici 8 a tažné kolo 9. Distanční trubky 10 musíme vyrobit pokud možno přesně, aby tažné kolo neházelo. Jejich délka opět závisí na náboji. Proti uvolnění zajistíme šrouby pérovými podložkami 12. Náhonovou jednotku připevníme do vidlic 14 nosného stožáru osou 1. Vůli vymezíme distančními trubkami 4. Použil jsem třífázového elektromotoru s výkonem 1,1 kW a 950 otáčkami za minutu. Průměr malé řemenice (obr. 14) vychází z počtu otáček motoru, průměru velké řemenice a tažné rychlosti vleku. Výhodné je zhotovit tuto řemenici třístupňovou, protože pak můžeme rychlost vleku snadno měnit a přizpůsobit ji terénním podmínkám a lyžařskému umění uživatelů. Motor s větším počtem otáček není vhodný, protože by pak bylo obtížné realizovat požadovaný převod pouze dvěma koly. Elektromotor vypínáme dobře přístupným vypínačem (musí být ve vodotěsném provedení) připevněném na přivařeném plechu. Z druhé strany namontujeme jistič s hodno-

Detail napínáku lana

Detail upevněni motoru

14

Vyhazovač kotev

tami odpovídajícími použitému elektromotoru. Z hlediska bezpečnosti provozu muSÍ být elektromotor dobře upevněn — podle předpisů ESČ. Velmi důležitou částí dolní stanice je napínák, kterým se vytvoří jednak požadovaný tah na lano a jednak dovoluje pružení celého tažného systému. V podstatě jsou to (obr. 11) dvě misky, kterými je stlačována pružina z motocyklového tlumiče. Jedna miska je pomocí

POLOMĚR URČIT PODLE PŘÍRUBY NÁBOJE

0 URČIT PODLE PŘÍRUBY NÁBOJE PODLE 0 NÁBOJE lM 14*1,5

OTVOR UPRAVIT PODLE 0 NÁBOJE

REZ A

A

L15

PODLE DÉLKY NÁBOJE

15

OPĚRKA VYHAZOVAČE

OTVORY • | gjl /„1O,5 PRO NAPÍNÁK LANA

POHLED K

NOSIČE KRYTU

KONZOLA MOTORU

i00

DVOJITÝ HÁK* 8-10

PLECH PRO JISTIČ A VYPÍNAČ OTVORY PRO NAPÍNÁK REMENE

BODEC

16

DRÁŽKA PRO KLÍN. ŘEMEN

17

privarených táhel spojena šrouby s nosným stožárem. Druhá má ve středu navařenou trubku, do které je zavařena matice M12 s levým závitem. Táhla musíme ohnout tak, aby osa napínáku ležela v ose tažného lana. Jen v tomto případě se při provozu vleku nevytváří síly působící nepříznivě na stabilitu dolní stanice. Napínací šroub je z hlazené oceli a opatřen pravým a levým závitem. Uprostřed má navařen šestihran (např. provrtaná matice), aby bylo možné šroubem otáčet. Matici s pravým závitem navaříme k druhé trubce stejného průměru jako trubka objímky. Na druhém konci této trubky je držák kotevního řetězu. Konce řetězu zachytíme šroubem M10. Aby se nosný stožár nezarýval do země, stoji na patkách, které přišroubujeme k tlusté základové fošně (obr. 8). Způsob nakreslený na obrázku je jistější, ale pracnější. Jednodušší je zasunout navařené výčnělky patky dovnitř trubek stožáru. Pak odpadá vrtání nosného stožáru a šroubování patek. Ze spodní strany připevníme k fošně lat která zamezuje posuvu fošny po terénu. HORNÍ STANICE Podstatně jednodušší je horní stanice lanovky (obr. 9 ) . Stožár je pouze z jedné trubky, ke které dole privaríme základní trubku opatřenou bodci. Ty zabraňují posuvu stožáru na terénu. Tímto jednoduchým způsobem je stanice dobře fixována, protože zmrzlá půda tvoří velmi pevnou kompaktní hmotu. Pro zakotvení této stanice navaříme na stožár dva háky, za které se

Spojeni lana

Kotva

18

zachytí konce kotevního řetězu. Ke pokusů s různým tvarem kotviček stožáru privaríme držák kladky, je- nakonec vyřešil. Na tažné lano jsem hož tvar je dobře patrný z obr. 9. namotal kousky pozinkovaného K držáku kladky ještě privaríme dvě ocelového drátu (obr. 18) a dobře opěrky vyhazovače kotev z 2 mm proletoval cínem. Takto upravené tlustého ocelového plechu. tažné lano lehce prochází kotvičkou, Kladku tažného lana opět vykterá je i po nárazu na vyhazovač robíme z motocyklového brzdového spolehlivě uvolňována a proklouzbubnu (obr. 3). Drážku, na jejímž nutí kotvy v tahu je prakticky tvaru nezáleží, protočíme až na vyloučeno. Pokud bude vlek provoocelovou vložku brzdicího bubnu. zován na menších svazích, není Přebytečná chladicí žebra odsou- třeba popsanou úpravu provádět. stružíme. Osa kladky se závitem, Podle vlastních pozorování dochápodložkami a distančními trubkami zelo k prokluzovaní kotvičky v mísje podobná jako u dolní stanice tech, kde se na svahu při jeho (obr. 6). „šlapání" začínal sníh lavinovitě Velmi důležitý je vyhazovač sesouvat. Zachytit se kotvičkou kotev (obr. 15). Zhotovíme ho přesně v místě, kde je na laně z kotouče z umělé hmoty (teflon, namotán drát je celkem prosté. PVC, apod.) s otvorem tak velikým, Stačí nasunout kotvičku na tažné aby jím spolehlivě a lehce projížděla lano kolmo a v okamžiku, kdy spojka lana. Kotouč rozřízneme na přijíždí namotaný drát, kotvu zakotdvě poloviny, abychom ho mohli vit! Prakticky nikomu, kdo na vleku navléci na nekonečnou smyčku jezdil (včetně děti), nečinilo kotvení lana. Oba díly kotouče spojíme potíže. objímkou, která se stahuje šroubem INSTALACE VLEKU M8. Vyhazovač přitáhneme ke stoPodle délky lana a terénu určíme janu pružinou nebo gumou, zachypřibližná místa horní a dolní stanice. cenou za dva háčky, které jsou na Ve vzdálenosti asi 3 m zatlučeme do objímku navařené. Toto jednoduché země kotvicí kolíky (obr. 16). Pak uchycení umožňuje vyhazovači být rozmotáme tažné lano tak, aby nev poloze, dané lanem. bylo nikde překřížené, a navlékneme T A Ž N É LANO je na kladku. Kladku upevníme Největším problémem při stavbě utažením osy do stožáru, který řevleku bylo spojeni tažného lana tězem zakotvíme. Sklon stožáru 0 8 mm. Nejprve jsem zkoušel lano vůči lanu je takový, aby lano a kozaplést. Protože však záplet nebyl touč vyhazovače svíraly pravý úhel. odborně proveden, brzy se rozpletlo. Aby se kotevní řetěz nemohl z koNakonec se nejvíce osvědčil způ- tevního kolíku vysmeknout, zajissob znázorněný na obr. 17. Oba tíme ho hřebíkem zatlučeným do konce lana navlékneme do mosazné kolíku. nebo měděné trubky 20 mm dlouhé Pak se podobným způsobem a ztvarované do oválu. Konce lan navlékne lano na tažné kolo a náhoroztřepíme a z obou stran je zaklínu- nová jednotka do vidlice stožáru jeme hřebíčky. Nakonec celé spoje- a utáhne osou. Šroub napínáku při ní pečlivě a důkladně zapájíme tom je téměř zcela vyšroubován. cínem. Vznikne tak jakási „bambuCelou dolní stanici opět ukotvíme le", která dobře přejíždí přes tažné dvojitým řetězem. Napínákem pak kolo, kladku a lehce prochází vyhanapneme tažné lano tak, aby lano zovačem kotev. v tažném kole při provozu neprokluTakto spojené lano má všakjednu zovalo. Smysl pohybu lana je patrný nevýhodu: při provozu vleku se není z obr. 16. (Smysl pohybu lze obrátit možné kotvit před touto spojkou, prohozením dvou ze tří fází na protože by neprošla kotvičkou. Mu- elektromotoru.) Tím je celý vlek síme na to tedy dávat při provozu připraven k provozu. pozor! Lyžař se postaví k tažnému lanu K tažnému lanu se lyžař zachycu- tak, aby ho měl po pravé ruce. Mezi je kotvou (obr. 7 ) . Skládá se nohy zasune dřevěnou opěrku, ktez kotvičky z pásové oceli, ke které je rou přidržuje za šňůru levou rukou připevněn kroužek, 2 až 3 m dlouhé do doby, než se šňůra napne. šňůry a dřevěné opěrky. Šňůra je V pravé ruce drží kotvičku, kterou nejvhodnější konopná nebo padá- nasune z vnější strany kolmo na ková, protože nepruží — z tohoto lano. Zatažením se kotvička zapříčí důvodu se neosvědčila silná silono- na tažném laně a je unášena. V pravé vá prádelní šňůra. Šňůru přivážeme ruce se nechá prokluzovat šňůra tak, jedním koncem ke kroužku, druhý aby kotvička byla v mírném tahu až konec prostrčíme otvorem v dřevěné do okamžiku napnutí celé šňůry. opěrce (můžeme např. použít násaPak vlek lyžaře spolehlivě vynese du ke kladivu) a zajistíme uzly. k horní stanici. Zde se kotva uvolní Při provozu vleku na strmém nárazem na vyhazovač. Před sjezsvahu docházelo u těžších osob dem si lyžař připevní šňůrou kotvu k prokluzovaní kotvičky na tažném k pasu. ianě. Tento nedostatek jsem po řadě ING. VLADIMÍR DAŠEK

PRO DĚTI JEDNODUCHÉ DREVENÉ HRAČKY Kecf sa blížia Vianoce, je čas darčekov. Darčeky podobné tým, ktoré tu opisujeme, sa iste dajú pomerne lacno kúpiť v hračkárstve. Ak ich však vyrobí s vašou pomocou váš syn (alebo vnuk) pre malého bračeka či sestričku, bude z nich mať možno väčšiu radosť ako ten, komu ich daroval. A najmä: naučí sa pracovať s drevom, čo je prvý krok k manuálnej zručnosti. CESTNÝ VALEC Prvou prácou je, pripraviť si materiál podľa obr. 1. Najskôr vyrobíme teleso valca 1 vrátane otvorov na komín a stĺpiky strechy. Potom dlátom vysekáme a rašpľou zaoblíme dve zadné kolesá 3. Ich obvod začistíme pilníkom a skleným papierom a do stredov vyvŕtame otvor na

skrutku 10. Podobne urobíme predný valec 2. Ľahšie ho však urobíme, keď odrežeme potrebnú dĺžku z guľatiny (noha starého stola a pod.) Aj do predného valca opatrne vyvŕtame priebežný otvor na skrutku 10. Potom si z plechu vystrihneme a ohneme držiak valca 5. Hrany, prirodzene, začistíme pilníkom a vyvŕtame otvory na vodorovnú a zvislú os. Keď sme vyrezali a opilovali striešku 4 a vyvŕtali do nej otvory na nosné stĺpiky 7 a 8, môžeme prikročiť ku konečnej montáži. Najskôr závrtkami pripevníme na teleso valca 1 držiak 5 tak, aby sa držiak mohol otáčať. Do držiaka 5 pripevníme predný valec 2 skrutkou 9 a zabezpečíme maticou. Potom na skrutku 10 navlečieme koleso 3, skrutku prestrčíme telesom valca,

•navlečieme druhé koleso a na koniec skrutky dáme maticu. Tú môžeme na mieste styku so závitom skrutky naseknut aby sa neotáčala; to platí aj pre maticu prednej osi. Teraz už len zalepíme do otvorov v telese valca stĺpiky 7 a 8, na ne

Obr. 1

19

striešku 4 a nakoniec komín 6. Potom model jemným skleným papierom nahladko obrúsime a zafarbíme. VEŽOVÝ ŽERIAV Z drevených klátikov si urobíme podvozok žeriava (obr. 2) — diely 1, 2 a 5. Kolieska 2 alebo načisto opracujeme dlátom, rašpľou, pilníkom a skleným papierom, alebo ich odrežeme z guľatiny (noha starej stoličky a pod.), alebo ich dlátom vysekáme len nahrubo a zalisujeme do kúskov novodurovej či inej rúrky. V tom prípade potom škáry zatmelíme a po zaschnutí povrch obrúsime a nafarbíme. Podobne môžeme urobiť aj otočnú platňu 5. Kolieska 2 s predvŕtanými otvormi pripevníme na platňu 1 závrtkami 4><30. Teraz si urobíme vežu žeriava — diely 3 a 4. Otvory vyvŕtame špirálovým vrtákom a obidva diely 3 zlepíme s dištančnými hranolčekmi a zabezpečíme klinčekmi. V spodnej časti veže prilepíme a klinčekmi zabezpečíme obidve časti držiaka navijaka 6. Podobne zhotovíme rameno žeriava 8s dištančnými hranolčekmi 9. Pred zlepením vyvŕtame do obidvoch časti ramena 8 otvory na kladky 10. Navijak 7 urobíme z dvoch drevených koliesok a valčeka, ktoré zlepíme, prevŕtame a potom přetlačením drôtu pripevníme v držiaku 6. Drôt potom ohneme do tvaru slučky. Zmontovanú vežu s ramenom žeriava teraz pripevníme na otočnú platňu 5 štyrmi závrtkami 3.x35 a celú platňu s vežou na podvozok závrtkou 6x40. Nakoniec urobíme nádobu 11 z obalu od jogurtu a pod. alebo z preglejky. Držiak 12 je z drôtu prestrčeného otvormi v nádobe. Teraz už môžeme pripevniť motúzy, ktoré tvoria laná žeriava. Jeden zdvíha rameno — výložník. Na strane výložníka je priviazaný na malý čalúnnický klinček napevno a vedie cez očko na vrchole veže. Druhý koniec má očko, ktoré sa

Obr. 2

20

Obr. 3 zachytáva za niektorý zo štyroch klinčekov, zatlčených do veže žeriava; čím nižší klinček slúži na prichytenie motúza, tým vyššie sa výložník zdvihne a naopak. Druhý motúz sa pripevní na klinček pritlčený vo valčeku navijaka a pretiahne sa cez kladky veže aj výložníka. Na koniec motúza navlečieme ako závažie jednu alebo dve matice, ktoré kryjú očko háčika 13. Povrchová úprava hotového žeriava je taká istá ako pri valci. KOLÍSKA PRE BÁBIKY Najskôr z preglejky hrubej 5 až 8 mm urobíme čelá kolísky 1;

podľa siete na obr. 3, kde jeden štvorček značí 5 cm, nakreslíme na preglejku tvar čiel 1 a lupienkovou pílkou ich vyrežeme. Na čelá 1 pripevníme výstuhy 2. Potom si urobíme obidve bočnice z dielov 4, 5, 6 a 7, prilepíme ich na čelá a zabezpečíme klinčekmi alebo závrtkami. Nakoniec pribijeme preglejkové dno 3, a to tak na čelá, ako aj zospodu na bočnice. Pri výrobe kolísky je dôležitá povrchová úprava. Čelá kolísky môžeme vyzdobiť ľudovými ornamentmi. FRANTIŠEK SOVA

21

ŠARKANY

Z ĎALEKÉHO VÝCHODU

Kecľ začína fúkať zo strnísk, je čas robiť šarkany. Prvé šarkany stavali Číňania a Japonci. Dávali im vzhľad rozprávkových bytostí s najfantastickejšími tvarmi a zafarbením. Zhotovenie takého šarkana nevyžaduje veľké náklady, stačí niekoľko špajdlí alebo líšt bambus, hodvábny papier, tenký motúz a dobré lepidlo. Daimyo je šesťuholníkový šarkan so štvorlinkovými váhami. Je 900 mm dlhý a 700 mm široký (obr. 1). Kostru tvorí lišta 5><8 mm a dve bambusové priečky — prípadne takisto lišty. Poťah je z hodvábneho papiera alebo z potahového papiera, aký sa používa na modely lietadiel. Na obrázku je znázornený nákres ozdôb a zafarbenie (štvorček na plániku je 50 mm). Dôležité (pri všetkých opisovaných šarkanoch) je ich prehnutie, docielime ho napnutím pevnej nite na zadnej strane šarkana. Samuraj má tvar obdĺžnika so stranami 400x800 mm (obr. 2). Kostra je z líšt bambusu. Zvláštnosťou oproti ostatným šarkanom je použitie dvanásťlinkových váh, ktoré rozložia pôsobenie síl na celý povrch, pretože kostra je veľmi ľahká a krehká. M i k k o je pomerne malý siluetový šarkan, ktorý predstavuje panáka s krídlami. Výška je 350 mm, šírka 540 mm (obr. 3). Kostra je z dvoch bambusových prútov (pediku alebo trstiny), ohnutých do zobrazeného tvaru. Krídla po potiahnutí papierom přehneme napnutou niťou. Postavu namaľujeme podľa obrázka pomocou mriežky, kde jeden štvorček je 25 mm. Kyoto predstavuje vtáka s rozpätím krídiel 800 mm (obr. 4 ) . Stavebným materiálom sú tri bamTaxt k obrázkom na str. 22 až 24: 1 — bambus; 2 — lišta; 3 — pevne obviazané nifou; 4 — papierový pofah; 5 — nákres ozdoby; 6 — pohľad zozadu; 7 — nif-výstuha; 8 — otvor na linku (zrebná nif) závesu; 9 — linka (zrebná niť) závesu; 10 — dvanásflinkový záves (váhy); 11 — vypúšťacia šnúra; 12 — chvost; 13 — šarkan počas letu; 14 — strapec; 15 — vietor; 16 — zrebná nit; 17 — kostra hlavy; 18 — kotúč; 19 — spojenie kotúčov; 20 — ostrapenie; 21 — očko; 22 — závlačka; 23 — záves pri silnom vetre; 24 — záves pri slabom vetre; 25 — guma

22

potom napneme obvodové zrebné nite a kostru polepíme. Vonkajšiu stranu kostry potiahneme hrubším papierom, ale príliš ho nenapíname. Podľa obrázka ešte pripevníme váhy a vypúšťaciu šnúru. Malajský šarkan — a k je správne urobený a vyvážený — dobre lieta aj pri slabšom vetre a mierne sa ponojdáva do bokov. Ak je vietor silnejší, môžeme na šarkana pripevniť chvost. Jeho správnu dĺžku si musíme vyskúšť sami — čím je vietor sMnejší, tým musí byť chvost šarkana dlhší. Chvost zostavíme zo zvyškov potahového papiera tak, že nastriháme asi 20 až 30 malých obdĺžnikov s rozmermi asi 5 * 1 0 cm. Zložíme ich do harmoniky a nadviažeme v strede do slučky na zrebnú niť vo vzdialenosti asi 10 až 15 cm od seba. Na konci pripevníme ešte strapec zo zvinutého papiera, na jednej strane nastrihnutého asi do troch štvrtín tak, aby vznikli strapce. Čínsky šarkan je zostavený z mnohých bambusových kruhov potiahnutých papierom a navzájom pospájaných zrebnou niťou (obr. 6). Každý kruh má lištu s ostrapením. Šarkan je nesený hlavne hlavou, ktorá má najväčšiu plochu. Kostru musíme zhotoviť z tenkých bambusových štiepkov a drevených líšt pretože hmotnosť šarkana má byť čo najmenšia. Celého šarkana pomaľujeme fantastickými motívmi, aby vo vzduchu vyzeral efektne.

busové štiepky. Poťah je papierový a kresba vtáka je znázornená na pripojenom obrázku. Malajský šarkan je oveľa väčší než ostatné (obr. 5). Zvislá lišta má

100 mm, priečna lišta 1 330 mm; obe majú priemer 6 x 6 mm. Na koncoch priečnej lišty urobíme zárez na zrebnú niť, ktorou sa lišta přehne ako luk (asi o 100 až 150 mm). Až

Lietanie so šarkanmi Vypúšťacia šnúra má byť pripevnená na váhach vždy v ich hornej polovici — zväčší sa tým vztlak. Ak sa šarkan rozkýva do bokov alebo sa začne na šnúre točiť, posunieme vypúšťaciu šnúru na váhach trocha nahor — stabilita šarkana sa zlepší. Najlepšie je upraviť vyváženie podľa obr. 7. Na záves môžeme urobiť 3 až 4 očká, do ktorých navlečieme závlačku vypúšťacej šnúry. Pri silnom vetre použijeme horné, pri slabom vetre dolné očko. Toto zariadenie je veľmi praktické, pretože umožní rýchlo vyvážiť šarkana pri rôznej sile vetra. Ak sa stane, že sa šarkan počas letu nakloní na bok a začne padať, povolíme šnúru alebo urobíme niekoľko krokov v smere vetra, až sa let šarkana opäť vyrovná a šarkan začne stúpať hore. Ak sa otáčanie šarkana často opakuje, musíme prekontrolovať vyváženie, predĺžiť chvost alebo zväčšiť strapec na konci chvosta. Pri zalietavaní nie je vhodné vypúšťať šarkana hneď do príliš veľkých výšok. Vypustíme ho asi na 10 až 20 m dlhej šnúre, ak pokojne

23

24

lieta, môžeme dĺžku plynule pridávať. Šnúru nepovoľujeme trhavo, lebo šarkan by sebou trhal. Ak vo vzdialenosti 2 až 3 m pred šarkanom vložíme na šnúru 20 cm dlhý kúsok gumy, bude lietať pokojnejšie. Šarkana púšťame na strojovej priadzi, ziebnej niti alebo tenkej šnúre — podľa toho, aký veľký

a silný je vietor. Zbytočne hrubá vypúšťacia šnúra je ťažká, šarkan ju neunesie, zle lieta, nestúpa do výšky. Na púšťanie šarkana sa nehodí bavlna, chlpatý motúz, ani povrázok, ktorý sa ľahko skrúca. Šarkany púšťame vždy len na voľnom priestranstve, nikdy v blízkosti elektrického vedenia. Keby sa

šarkan odtrhol a spadol na drôty, nikdy sa nepokúšajte vybrať ho — liezť na stĺpy elektrického vedenia je životu nebezpečné. Šarkana nepúšťame, ani keď sa blíži búrka. Po mokrej šnúre môže zísť blesk. Z poľského originálu preložila MÁRIA KORČEKOVÁ, upravil OTA ZÝKA

KOLÍSKA ĽAHKO A RÝCHLO Nastávajúci rodičia majú často problém, kde vhodne, prakticky a najmä bezpečne ukladať dojča do štyroch až piatich mesiacov. Tento

problém som vyriešil zhotovením koliskového rámu, do ktorého vsunieme zhora prútený obdĺžnikový kôš na bielizeň. Rám kolísky je

stabilný; náhodnému prevrhnutiu zabraňuje ochranná lišta 3. Kolísku najviac oceníme pri uspávaní dieťaťa:môžeme ju kolísať ru-

25

Rozpis materiálu

kou alebo nohou opretou o ochrannú lištu, prípadne môžeme kolísať aj z vedľajšej miestnosti potahováním za povraz.

Výhodou je aj to, že kolísku môžeme pohodlne prevážať — rám pripevníme na záhradku automobilu a dieta bezpečne prevážame v košíku. Keďže košík má držadlá, je prenášanie ľahké. Výroba rámu je jednoduchá a rýchla — trvá vrátane dvoch náterov najviac jeden deň. Najskôr si podľa výkresu a rozpisu materiálu zaobstaráme potrebne ohobľované lišty a doštičky. Oblúk kolísadla 6 najlepšie nakreslím&ceruzkou podľa polmetrového pravítka, ktoré ohneme podľa krajných kót a strednej kóty. Jednotlivé diely rámu spojíme zglejením; spoje ešte zabezpečíme

závrtkami so zapustenou hlavou. Musíme pritom dbať na to, aby hlavičky niekde nevyčnievali. Spájacie lišty rámu 5 musíme hore zrezať (pozri det. A), inak by sa košík zle zasúval do rámu. Hotový rám kolísky natrieme dvakrát bielym nitrolakom; rýchlo schne a aj životnosť náteru je vzhľadom na dfžku použitia kolísky dostačujúca. Aby sme mohli chrániť oči dieťaťa pred priamym svetlom alebo slnkom, ohneme zo zváracieho drôtu tri rámy 8, ktoré zasunieme za obrubu košíka. Cez tieto rámy môžeme potom prehodiť plienku. ING. JIŘÍ PRIEGELHOF

CESTOVNÍ DĚTSKÁ POSTÝLKA Cestovat s miminkem je někdy nezbytností, kterou však lze zvládnout; problémem bývá, kam dítě uložit tam, kde jsme se ocitli jen na chvíli, na kratší dobu. Návštěvy u babičky i dovolenou ve vypůjčené chatě nám usnadnila cestovní postýlka, která se dá složit do úhledného balíčku rozměrů 1 8 0 x 1 8 0 x 1 0 5 0 mm. A ten se dá přenášet pod paží, vozit tramvají a autobusem, vejde se do kufru auta, a i doma se snadno schová. Vztyčení postýlky trvá asi pět minut; postýlka je stabilní a zcela vyhovuje dítěti do dvou let věku. Konstrukce je z hranolů spojovaných šrouby, dno je překližkové, bočnice a čela textilní ze síťoviny nebo kretonu. POSTUP PRACE Nohy 1 i vodorovné vlysy 2, 3 a 4 čistě opracujeme podle rozpisky a výkresů. Do vodorovných vlysu zaklížíme kolíčky 8 a zapustíme závrtné matice patřící k okenním šroubům 9; podmažemeje lepidlem Epoxy 1200. Neseženeme-li tyto matice, použijeme běžné šestihranné; upevňujeme je se zašroubovaným Šroubem předem namazaným vazelínou, aby se při zalití epoxydem závit nezalepil. Do noh 1 vyvrtáme

26

otvory pro kolíčky 8 i šrouby 9 vrtákem vždy o 0,1 mm větším. Konstrukci postýlky (obr. 1) smontujeme a z překližky 7 mm tlusté vyřízneme dno 5, které podélně rozřízneme na čtyři stejné části 1 75 mm široké. Jednotlivé části dna spojíme závěsy 10. Do čtyř rohů dna vyvrtáme otvory pro krátké kolíčky 8 zaklížené do spodních vlysu 4; dno tak rozpírá postýlku do pravých úhlů. Konstrukci opět rozebereme, pečlivě obrousíme skelným papírem č. 80 a 120 a nastříkáme dvakrát nitrolakem. Rozpiska materiálu

Nyní již můžeme ušít látkové bočnice a čela 1 1 . Kreton můžeme na horní vlysy 2 a 3 upevnit dvojím způsobem: bud všijeme do horního lemu bukovou lištu 6 nebo 7 a za tuto lištu látku k horním vlysům z vnitřní strany přišroubujeme (jak ukazuje detail připevnění čela na obr. 2) nebo do horního lemu přímo všijeme horní vlys (detail připevnění bočnice na obr. 2). Do spodního lemu bočnic i čel však lišty 6 nebo 7 při obou způsobech všijeme. Látku čel přišroubováváme při smontované konstrukci, aby byla

Obr. 1

27

ZPŮSOB UPEVNĚNÍ KRETONŮ Obr. 2

látka mezi vlysem 3 a 4 vypnutá. K látce bočnic přišijeme na okrajích a uprostřed tři popruhy 12, na jedné straně k nim přišijeme přezky. Látku bočnic pak vypneme tak, že vždy dva popruhy pod dnem postýlky

k sobě zapneme. Látku však nesmíme vypnout tolik, aby se dno vyvléklo z kolíčků a složilo. Při rozkládání vyjmeme dno a složíme, rozepneme přezky a uvolníme dvanáct šroubů, které drží pohro-

ABY SE DĚTI NEZRANILY

o ostré hrany žeber plechových radiátorů ústředního topení, vyrobil jsem na žebra ochranné lišty. Díky nim končí pády jen boulí. Lišty jsou i esteticky pěkné. Rozměry si přirozeně upravíme podle radiátorů, na něž je chceme upevnit. Ze suchého, nejlépe tvrdého dřeva, nařežeme laťky o průřezu asi 20 x 15 mm. Pak na užší straně prořízneme uprostřed kotoučovou pilou drážku podle tloušfky a hloubky hrany žeber a opačnou stranu zaoblíme. Nemáme-li možnost frézování, ořízneme hranu na kotoučové pile s pomocí šikmé podložky v úhlu 45° a zbytek práce uděláme ručně. Pak laťky upravíme na přesnou délku a konce zaoblíme. Po začištění a nalakování laťky k žebrům přilepíme (např. lepidlem Epoxy 1200). JAN GROULlK

28

madě konstrukci. Látku bočnic navineme na horní dlouhé vlysy 2, látku čel navineme na krátké vlysy 3 a vše uložíme do plátěného ušitého pouzdra. J. L

DOBYTU ROHOVÁ LAVICA SO STOLOM V niektorých bytoch panelovej výstavby sa pri projektovaní kuchyne počíta s umiestnením stola s troma až štyrmi stoličkami. Rovnaký priestor, ako zaberie kuchynský stôl so stoličkami, môžeme využiť oveľa hospodárnejšie, ak si zhotovíme rohovú lavicu s odkladacím priestorom. Odkladací priestor je pomerne dobre prístupný, pretože operadla i sedadlá lavice sú pripevnené na klavírových závesoch; využijeme ho na odkladanie elektrických spotrebičov z kuchyne, vysávača, kempingových potrieb, kufrov a pod. Myšlienka rohovej lavice nie je nová. Na našom trhu je niekoľko typov rohových lavíc tuzemskej i zahraničnej výroby. Ich nevýhodou oproti domácky zhotovenej lavice je hlavne to, že alebo nemajú žiaden odkladací priestor, alebo len minimálny. Náklady na zhotovenie lavice sú polovičné, ba menšie ako pri hotových výrobkoch. V neposlednej miere môžeme atypickú lavicu výhodnejšie začleniť do interiéru kuchyne. UMIESTNENIE LAVICE Rohová lavica podľa priloženej dokumentácie je postavená vo výškovej panelovej bytovke T-06 B košický variant z r. 1967. Po malej úprave rozmerov hornej odkladacej časti, prípadne dĺžky sedenia, môžeme umiestniť takúto lavicu takmer do každej kuchyne. Ak máme pod oknom teleso radiátora, zabezpečíme prívod neohriateho vzduchu vynechaním obloženia (dolného sokla 33 alebo 35) v dĺžke radiátora a do dolného odkladacieho priestoru rovnobežne s podlahou vo výške 15 cm umiestnime poličku z preglejky. Ohriaty vzduch bude stúpať cez rám, na ktorý pripevníme pásiky sololitu. Rám urobíme odnímateľný, aby sme v prípade

potreby mohli použiť radiátor na vysušenie utierky. Ak nemáme vedľa lavice ďalší nábytok alebo stenu, je potrebné uzavrieť lavicu podobnými dielmi, z akých je obloženie 30 a 31. Pritom obloženie 25, 26, 29, 34 a 35 predĺžime o 3 mm. Rám operadla 39 a rám sedadla 42 predĺžime o 20 mm. Konštrukciu lavice i stola zhotovíme z lát 20x50 mm a z dosák s hrúbkou 20 mm. Hrubá spotreba hlavného materiálu na zhotovenie rohovej lavice so stolom: lata 20x50 mm (asi 60 bm), doska 20x120 mm (asi 3 bm), doska 20x160 mm (asi 60 cm), hranol 40><40 mm (asi 1 bm), latovka 20x600x1200 mm (1 ks), preglejka 8x650x1000 mm (1 ks), sololit 1220x2440 mm (3 ks), kožienka š. 130 cm (2,7 m), molitan 30x1000x2000 (2 ks). LAVICA Zložitejšie diely, ako sú nosné profily a segmenty, nakreslíme podľa obr. 3 v mierke 1:1 na baliaci papier. Dostaneme tak šablóny, podlá ktorých diely zostavíme. Najprv zhotovíme nosné profily P1 až P6 z lát 20x50 mm. Potom ich rozmiestnime (obr. 3) a zabezpečíme hornými zvlakmi 1, 2, 9 a 10, strednými zvlakmi 3, 4, 7, 8, 11 a 12 a dolnými zvlakmi 5, 6, 13 a 14. Zvlaky sú z lát len stredné zvlaky 7 a 8 sú z dosák. Pevné polkruhové operadlo (obr. 2) zhotovíme tak, že k segmentom 7 a 8 pripevníme asi šestnásť lát 15; potom už môžeme pripevniť obidve polovice segmentového zvlaku 20 z dosky s hrúbkou 20 mm. Segmentový pásik 16 a výplň operadla 17 sú zo sololitu a urobíme ich najpresnejšie tak, že na miesto, kde budú pripevnené, priložíme tvrdší kartón a ich tvar obkreslíme priamo na lavici. Podľa získanej šablóny vyrežeme jednotlivé diely. Obloženie 21 zo sololitu (obr. 1) zhotovíme podobne ako segmenty 20, len polomery r budú 430 mm a 480 mm, aby sme dostali segment široký 50 mm; jeho koniec nebudeme skracovať o 10 mm ako pri dieloch 20. Podľa dielu 17 vystrihneme z molitanu diel 18. Čalúnenie z kožienky 19 zhotovíme tak isto podľa dielu 17, ale po obvode pridáme na pripevnenie 7 až 8 cm. Najprv pripevníme dolný okraj kožienky, ktorú priklincujeme čalúnnickými klincami lícom dovnútra k latám 15 vo výške 15 mm od dolného okraja dielu Í 7 . Obloženie 16 a 17 pripevníme na svoje miesto, na sololit 17 položíme molitan 18, kožienku 19 napneme a jej horný okraj pripevníme k hornej časti 15 zozadu. Nakoniec pripevníme kožienku na zvislé hrany dvoch krajných lát 15. Zvyšujúcu kožienku odstránime ostrým nožom. Dôležité je, aby sme kožienku pri pripevňovaní rovnomerne napínali. Začíname vždy od stredu k okrajom. Ďalej môžeme zhotoviť otváracie operadla 38 a 39,

29

30

31

Obr. 3

32

550až600

Obr. 4

otváracie sedadlá 40 a 42 a aj .odnímateľné sedadlo 4 1 . Na všetky tieto diely zhotovíme nosný rám z lát ktorý potiahneme sololitom. Rovnako veľkú ako rámy vystrihneme aj molitanovú výplň. Kožienkový poťah striháme o 7 až 8 cm širší po celom obvode. Pri čalúnení postupujeme podobne ako pri pevnom operadle. Zo sololitu zhotovíme všetky ostatné diely obloženia a pripevníme ich na určené miesta. Na otváracie diely pripevníme klavírové závesy 43, 44, 45 a 46. Nakoniec urobíme na lavici poličky z preglejky, dno alebo priehradky podľa toho, čo chceme v lavici uskladňovat. Spájací materiál Pri zhotovovaní nosných profilov PI a P6 používame zápustné závrtky 4x36 mm. Aj diely 7a, 7b, 8a, 8b pripevníme závrtkami. Pri ostatných spojoch vystačíme s klincami. Na pripevnenie kožienky potrebujeme čalúnnické klince 12 až 15 mm dlhé. Obloženie pripevníme závrtkami 3x 30 mm, pod ktoré vkladáme čalúnnické podložky. Klavírové závesy pripevníme zápustnými závrtkami 2,5x20—25 mm. Povrchová úprava Najvýhodnejšie je celú nosnú časť lavice (profily a zvlaky), vnútorné strany operadiel, sedadiel a poličky natrieť bielym latexom. Všetky časti obloženia nastriekame nitroemailom alebo syntetickou farbou. Na zhotovenie obloženia môžeme použiť miesto sololitu smrekolit alebo iný polovýrobok s povrchovou úpravou.

Vždy sa však snažíme zosúladiť povrchovú úpravu lavice s ostatným nábytkom v kuchyni. STÔL K rohovej lavici sa klasický stôl so štyrmi nohami veľmi nehodí, výhodnejší je stôl s nohami v tvare T (obr. 4). Plát stola 1 zhotovíme z latovky, ktorej povrch zošľachtíme dyhou, umakartom a pod. V domácich podmienkach je však výhodnejšie použiť niektorý polovýrobok s upraveným povrchom, prípadne 60 cm širokú dosku nábytku MONTI UNIVERSAL z predajne sektorového nábytku. Štyri nohy stola 3 zhotovíme z lát 20x50 mm. Stredný zvlak 4 z dosky 20 mm hrubej pripevníme najprv len k dvom nohám 3 vždy dvoma závrtkami so zapustenou hlavou (4x60) na každej strane stredného zvlaku. Dolné zvlaky 5 zhotovíme z hranolov 40x40. Vydlabeme do nich zapustenie na čapy nôh a vždy dvoma zápustnými závrtkami 3 x 30 priskrutkujeme štyri papuče 6. Do dolných zvlakov zasunieme najprv dve nohy s pripevneným stredným zvlakom, a potom zasunieme ďalšie dve nohy a priskrutkujeme ich. Nakoniec nasunieme na horné čapy nôh horné zvlaky 2 z lát 20x50 mm. Čapy pred spojením zglejlme. Po zaschnutí spodnú časť stola natrieme. Nakoniec pripevníme plát 1 ôsmimi závrtkami 4x36 mm. G. L.

33

SEDACIA SÚPRAVA Táto sedacia súprava je vhodná tak do moderného bytu, ako aj do chaty. Skladá sa z dvoch kresiel, stola a rozkladacej lavice, ktorá po rozložení tvorí lôžkovú úpravu pre dvoch ľudí. Ako materiál je vhodný smrekovec, dub alebo borovica. Dosky na lavicu majú maximálnu šírku 10 cm a hrúbku 35 mm, na kreslá a na stôl šírku 10 cm a hrúbku 20 mm. Laty roštov, lavice i kresiel a ich drážky sú zo smreka. Vhodným lepidlom je Umacol C, ale možno použiť aj iné lepidla. Potrebný materiál pretiahneme na požadovanú hrúbku podľa výkresov, boky po narezaní na potrebnú šírku zarovnáme na zarovnávačke. Hrany zrazíme pod uhlom 45 ° tak, aby vzniknutá plôška bola asi 2 mm široká. Takisto zabrúsime rohy. Na povrchovú úpravu sa najlepšie osvedčil synteticky lak na podlahy — Palubal; má vysoký lesk a dobrú odolnosť proti otieraniu. KRESLO Jednotlivé diely kresla 1, 2, 3, 5 a 6 zhotovíme podľa obr. 1. Vyrežeme do nich dlaby; zvlášť pozorne musíme postupovať (ak nedlabeme zadlabávačkou) pri dlabách v bočniciach 6. V zadných nohách 1 prevŕtame otvor 06 mm cez celú šírku —slúži na pripevnenie výkyvného operadla 4, do ktorého takisto vyvŕtame otvory 06 mm do hfbky 70 mm. V držiaku roštu vankúša 8 narežeme a dlátom vysekneme zárezy na laty roštu. Do hornej časti predných nôh 2 vyvŕtame tri otvory 0 1 0 mm do hĺbky 35 až 40 mm. Zodpovedajúce slepé otvory 0 1 0 mm v lakťových operadlách 3 najlepšie vyvŕtame tak, že celé kreslo zložíme bez lepenia, do otvorov v nohách 2 vložíme kúsky kruhovej ocele spilovanej do hrotov; týmito hrotmi potom vyznačíme polohu otvorov v lakťových operadlách 3. Pri vŕtaní otvorov musíme dať pozor, aby sme vrtákom neprevŕtali celú hrúbku lakťových operadiel, ale iba otvor 1 5 mm hlboký. Do otvorov v nohách 2 zatlčieme drevené kolíky 0 1Omm asi 50 mm dlhé. Najprv zostavíme základný rám z dielov 5 a 6, zlepíme ich, našunieme predné 2 a zadné nohy 1 a zatlčieme kliny 7, ktoré môžeme takisto zalepiť. Nasadíme lakťové operadla 3 a zaklinujeme ich. Potom prilepíme a piatimi skrutkami znútra na vzpery 5 priskrutkujeme držiaky roštu 8.

34

Zložený rám kresla a latky 9 prebrúsime a nalakujeme. Latky 9 vložíme do roštov voľne, nemusíme ich nijako zabezpečovať. Na výkyvné operadlo 4 nalepíme (stačí iba v rohoch na prichytenie) z jednej strany molitan s hrúbkou 5 cm a potom celé operadlo z obidvoch strán (aj boky) potiahneme poťahovou látkou. Ešte pred potiahnutím operadla 4 látkou sa musíme presvedčiť, či poťahová látka nezabráni vloženiu operadla na jeho miesto a či aj potiahnuté operadlo môže plniť svoju funkciu — meniť svoju polohu podľa sklonu chrbta. Ak je všetko v poriadku, prepichneme na bokoch látku v mieste otvorov, operadlo vložíme medzi nohy a do otvorov zasunieme čapy 10 z kruhovej ocele 0 6 mm s dĺžkou 1 70 mm. Vankúš na kreslo zhotovíme z gumovlásia, na ktoré prichytíme molitan s hrúbkou 5 cm, a potiahneme ho látkou. Veľkosť vankúša má byť 460x555 mm, ale o rozmeroch sa presvedčíme až po zhotovení kresla, aby sa vankúš dal voľne vložiť na rošt a laty 9. LAVICA Jednotlivé diely lavice 1, 2, 3, 4, 6 a 7 zhotovíme rovnako ako pri kresle; líšia sa iba rozmermi (obr. 2 a 3). Na zadných nohách 1 musíme zhotoviť navyše dlabu 2 0 x 4 0 mm do hĺbky 10 mm na priskrutkovanie doštičky 14, ktorú vyrobíme z plochej ocele 2 0 x 8 mm. Otvor uprostred dlaby zvŕtame s otvorom v doštičke až po jej naskrutkovaní. Zadnú vzperu 5 zhotovíme tak, že

odrežeme vnútornú časť na šírku 80 mm a výstupky na zapadnutie sklopného operadla prerežeme a dlátom odsekneme až po priskrutkovaní celého zadného operadla. Z týchto dielov zostavíme a zlepíme základnú kostru rovnakým spôsobom ako pri kresle. Vyrobíme výstuhu na pripevnenie operadla 8 a držiaky roštu 9 a 10 tak, aby sa dali vložiť do rámu medzi bočné vzpery 6. Výstuhu 8 s držiakom roštu 9 zlepíme a zoskrutkujeme, na koncoch ich prevŕtame a stiahneme vždy medzi dva uholníky 15. Takto pripravený celok zoskrutkujeme medzi bočnice 6 mosadznými skrutkami 16 ( M 8 x 5 0 s pologuľatou hlavou). Otvory v bočniciach 6 už máme vopred vyvŕtané. Aj držiak roštu 10 zvŕtame a zoskrutkujeme s uholníkmi 15 a prilepíme a priskrutkujeme na vnútornú stranu prednej vzpery 4. Uholníky potom priskrutkujeme skrutkami 16 k bočniciam 6. Do držiakov roštu vložíme latky 22 a môžeme začať s výrobou sklápacieho operadla. Najprv do pozdlžnikov 17 a 18 zhotovíme dlaby do hĺbky 20 a 10 mm (obr. 3), a potom si pripravíme bočné priečky 19, stredné priečky 20 aj výplňové priečky 2 1 . Aby nebolo na bočnej časti operadla vidieť krajné dlaby, začína sa dlaba na bočné priečky 19 až 20 mm od konca pozdlžnikov a čapy na priečkach 19 o túto vzdialenosť osadíme. Pri zostavovaní operadla musíme byť trpezliví. Horný pozdlžnik 18 upneme zvierkami o stôl a do dláb zalepíme všetky priečky 19, 20 a 2 1 . Voľné konce priečok potrieme lepidlom a potom z jednej strany začneme opatrne cez dosku naklepávať spodný pozdlžnik 17. Po zosadení starostlivo skontrolujeme a poklepáním prípadne opravíme

Obr. 1

35

Obr. 2

36

Obr. 3

37

Obr. 4

pravouhlosť. Operadlo prebrúsime a nalakujeme. Na spodnú hranu dolného pozdlžnika 18 priskrutkujeme klavírový záves 24 s dĺžkou 1800 mm, operadlo vložíme do kostry lavice a priskrutkujeme zboku k výstuhe 8 tak, aby na obidvoch stranách medzery medzi operadlom a zadnými nohami boli rovnaké.

38

Operadlo sklopíme do dolnej polohy a presne si označíme miesta zárezov na zadnej vzpere 6, aby sa operadlo dalo sklopiť do vodorovnej polohy. Na označených miestach urobíme zárezy a dlátom vysekneme otvory na priečky operadla. Tak je celá kostra lavice pripravená na prebrúsenie a nalakovanie.

Z plochej ocele 60*20 mm zhotovíme držiak aretácie operadla 11, do ktorého vyvŕtame otvor na oceľovú rúrku s vnútorným priemerom 6 mm a s dĺžkou 80 mm. Do vyvŕtaného otvoru rúrku nalisujeme. Podľa vyžadovaného sklonu priskrutkujeme držiak 11 zozadu operadla do bočných priečok 19. Musí-

me dať pritom pozor, aby nad držiakom bolo dost miesta na skladacie nohy, najvhodnejšia vzdialenosť je asi 55 mm pod pozdlžnikom 18. Ohnutý aretačný kolík 12 zasunieme do držiaka 11 a do otvoru v doske 1 4 ; tým je zabezpečená horná poloha operadla. Aby bolo operadlo lavice zabezpečené vo vodorovnej polohe, musíme ešte zhotoviť dve sklopné nohy 13. Na koncoch nôh vyrežeme vyznačený diel a priskrutkujeme kovanie 25 z 1 mm hrubého plechu, ohnutého do tvaru U podľa nohy. Vznikne tak dutina na zabezpečenie nohy v sklopnej polohe pomocou západky, pripevnenej zospodu na pozdlžniku 18. Na horné časti nôh priskrutkujeme záves 26 dlhý 50 mm a nohy aj so závesom priskrutkujeme na bočné priečky 19 operadla. Zostáva už iba zhotoviť vankúše — s rozmermi 1980*565 mm na sedadlo a 1910x450 mm na operadlo.

STÔL Jednotlivé diely stola vyrobíme podľa obr. 4. Do čiel rámu 4 zhotovíme štyri dlaby do polovice hrúbky materiálu na uloženie zvlakov dosky stola 3. Zárezy 10 mm široké do hĺbky 10 mm vyrežeme na kruhovej píle; slúžia na vlepenie bokov rámu 2. Pri zostavovaní vlepíme najprv zvlaky 3 do čela 4 a potom vlepíme bočné časti rámov 2. Na voľné časti zvlakov 3 a bokov 2 nanesieme lepidlo a priložíme druhé čelo 4. Cez doštičku paličkou dorazíme druhé čelo 4 až na doraz dielu 2, uholníkom celý rám prekontrolujeme, prípadne poklepom opravíme a stiahneme zvierkami. Ak nemáme väčšie zvierky, položíme rám na bok a zaťažíme ho. Pozor na dodržanie pravouhlosti strán! Aby sme mali väčšiu istotu, že rám bude dobre držať, vyvŕtame ešte pred lepením a potom pri lepení zoskrutkujeme čelá 4 so zvlakmi 3 v mieste.

kde budú priskrutkované vonkajšie strany nohy. Po zaschnutí vyvŕtame do čiel rámu 4 vždy po štyroch otvoroch na skrutky na nohy stola. Nohy 1 prilepíme a priskrutkujeme z vonkajšej strany rámu stola. Na rovnej ploche skontrolujeme, či stôl dobre stojí a prípadne dobrúsime nohy do roviny. Doska stola 6 so šírkou 410 mm a s dĺžkou 950 mm je zlepená z deviatich dosák so šírkou 50 mm. Po zaschnutí zlepenú dosku pretiahneme a upravíme na šírku 410 mm. Ďalšou možnosťou je použiť vhodnú latovku, očistenú na bokoch, alebo odyhovanú drevotrieskovú dosku. Dosku stola priskrutkujeme na zvlaky 3. Nakoniec vlepíme a priskrutkujeme krycie kolíky 5, ktoré dobrúsime presne podľa šírky medzery okolo dosky stola. Celý stôl prebrúsime a nalakujeme. ING. PAVEL BUREŠ

K TELEVIZI: SVETELNÁ FONTÁNA Je tomu asi patnáct let kdy byl objeven nový způsob přenosu světla světlovodným kabelem. Je to v podstatě svazek skleněných vláken, uzavřený po délce v světloneprostupném obalu. Vlastností těchto světlovodných kabelů využijeme při výrobě světelné fontány, která je vhodným doplňkovým zdrojem světla, např. při sledování televize. : Zhotovení fontány není obtížné, problémy však jsou s opatřením světlovodného kabelu. V ČSSR se zatím neprodává, lze jej však běžně zakoupit v modelářských prodejnách v NDR. Kabely še prodávají o různých průměrech v cenách 3 až 7 DM za metr. Na zhotovení lampičky stačí metr nejtlustšího kabelu. Ostatní součásti lze běžně koupit v našich obchodech. Základní těleso lampičky tvoří dóza z umělé hmoty. Nejvýhodnější je použít tvaru podle obrázku, neboť vyžaduje nejméně mechanických úprav. Protože dóza nesnese velké přehřátí, použijeme jako zdroje světla zvonkový transformátor 220 V/8 V (použijeme odbočku na 3 V) a žárovku 3,5 V/0,3 A. Z transformátoru odstraníme kryt a přišroubujeme jej ve spodní části dózy, do které také vyvrtáme a vypilujeme otvor pro plochou dvoulinku. Žárovkovou objímku připevníme na stahovací šroubek transformátoru přesně uprostřed tak, aby baňka žárovky byla ve vyklenuté části víka dózický. Dvoulinku zajistíme proti vytažení uzlem uvnitř lampičky. Veškeré spoje musíme pájet a dokonale izolovat, např. „bužírkou". Ve vyklenutí víka vyvrtáme otvor o průměru asi 6 mm a celý vnitřek vylepíme alobalem. Velmi pečlivě musíme vyrobit vlastní „světelnou fontánu" ze skleněných vláken. Světlovodný kabel, který obsahuje asi 50 křehkých skleněných vláken, rozřežeme na čtyři kousky po 25 cm. Z každé části velmi opatrně odstraníme povlak z umělé hmoty. Necháme pouze 1 cm na jednom z konců každé části. Neodizolované konce kabelů dáme k sobě a omotáme izolepou nebo leukoplastí. Tento konec vsuneme do otvoru v horní části víka dózy a zalepíme lepidlem na umělou hmotu. Musíme však dát pozor, aby konce

vláken zůstaly absolutně čisté a aby končily těsně nad žárovkou. Druhé konce vláken vytvoří krásný vějíř. Nakonec polepíme spodní díl lampičky tapetou s imitací dřeva a do přívodní dvoulinky zařadíme šňůrový vypínač. Z bezpečnostních důvodů je vhodné oba díly lampičky sešroubovat. Žárovku můžeme také napájet z ploché baterie umístěné uvnitř místo transformátoru. Při rozsvícení lampičky se všechna vlákna rozzáří a na konci každého vlákna se vytvoří zářivá perlička. Tvar vějíře je možno upravit zastřižením nůžkami. ING. PETR PATOČKA

39

TOPNÉ TĚLESO PRO ŽEHLÍCÍ MANDL Pro žehlicí mandl, jehož konstrukce byla uveřejněna ve sborníku č. 18/1976, se obtížně shánějí topná tělesa. Občas jsou k dostání tělesa o výkonu 800 W, ale ta jsou poměrně slabá, a tak jsem se rozhodl zhotovit si je sám. Výroba není příliš složitá a získáme tělesa o potřebném výkonu 1000 W. POSTUP PRACE

t o p n é těleso vyrobíme z plechu 1 tlustého 1 mm, ohnutého do tvaru W. Do takto připraveného plechu vložíme keramické tyčinky 2, používané v elektrických kamínkách; jsou k dostání v obchodech s náhradními díly k elektrospotřebičům. Tyčinky jsou průměru 14 mm a na povrchu mají šroubovitou drážku pro odporový drát a uprostřed otvor. Protože je tyčinka jen 250 mm dlouhá, musíme dát na každou stranu tři tyčinky. Aby otvory tyčinek navazovaly na sebe, prostrčíme prostředními otvory svařovací drát. Nyní prostor kolem tyčinek zaplníme šamotem

ŠAMOTOVÁ VÝPLŇ

40

(obr. A ) . Dbáme při tom, aby kolem tyčinek nikde nezůstala prázdná místa. Těleso nevyplňujeme až do konečného tvaru, ale ponecháme si místo ještě na jednu vrstvu asi 2 mm tlustou. Po vyschnutí první vrstvy vytáhneme svařovací dráty a připravíme si jemnou šamotovou směs, kterou naneseme na první vrstvu. Šablonou, která Tiá stejný poloměr jako žehlicí plech, vytvoříme tvar tClesa (obr. B). Šablonu zhotovíme z lepenky nebo tenké překližky, na kterou narýsujeme R = 82 mm a vystřihneme. Po částečném zaschnutí šamotové vrstvy položíme po celé délce tělesa pás alobalu a k tělesu přišroubujeme pomocí příložek z plechu 2 mm tlustého žehlicí plech 3. Po zaschnutí žehlicí plech opět odšroubujeme a přebytečný alobal odstřihneme. Tím máme hotové těleso se dvěma otvory, do kterých natáhneme odporové spirály o výkonu 1000 W. Na konce spirál navlékneme keramické korálky a připevníme do svorek. B. J.

PREDLŽOVACIA ŠNÚRA Novšie typy dvojitých zásuviek, V dnešných novostavbách bývajú sieťové zásuvky umiestnené 10 až typ 5514—2230, resp. typ 5514 — 20 cm nad podlahou. Uvedené 2235, prípadne inovované typy umiestnenie zásuviek je pri stene 5514—2225, resp. 5514—2220 sú zastavanej nábytkom nevýhodné. na spomínaný účel nevhodné, lebo Ak máme pracovný stôl, resp. pra- ich svorky sú z jedného kusa a sú covnú dosku ako súčasť nábytku, pripevnené jednou skrutkou M3. Keď sa nám nepodarí zaobstarať nezaobídeme sa bez predlžovacej šnúry. Takáto predlžovacia šnúra je si predpísaný typ dvojitej zásuvky, spravidla trvale zapojená, preto by môžeme použiť dve jednoduché nemala rušiť interiér a mala by zásuvky, prípadne na zmenšenie rozmerov zariadenia zásuvky bez využívať dvojitú zásuvku. Pri zhotovovaní predlžovacej krytu, typ 5517—23 109, ktoré sa šnúry som dospel k názoru, že za vmontúvajú do prístrojov. Zásuvku zabudujeme do skrinky; nepatrné zvýšenie nákladov ju možno upraviť tak, aby mala univerzál- vhodná je znížená škatuľa na potranejšie použitie: Dvojitú zásuvku viny. Dno je zhotovené z texgumoisom elektricky rozdelil tak, že pomo- du a z vonkajšej strany polepené cou vhodných prepínačov možno červenou 2 mm plsťou. Na vnútorné použijeme vodič Y (SY) zásuvky medzi sebou zapájať para- prepojenie 2 lelne alebo do série. Pri paralelnom 0 1 mm . Ostatné diely sú bežné, zapojení zásuviek ide vlastne o bež- takže použijeme také, aké budeme nú zdvojenú zásuvku. Pri sériovom mať k dispozícii. Zapojenie tlejivky H jedným svozapojení spotrebič zapojený do jednej zásuvky je zapojený do série so jím vývodom na fázu a druhým na spotrebičom zapojeným do druhej uzemňovací vodič považujem za vhodnejšie, hoci sa toto zapojenie zásuvky. Uvedené zapojenie možno zriedkavejšie používa. Výhoda je s výhodou využiť pri rôznych domá- v tom, že svit tlejivky súčasne cich prácach. Ako príklad uvádzam signalizuje správne zapojenie zánapř. osvetľovanie dvoma 500 W suvky podľa ČSN (fáza na ľavej žiarovkami pri fotografovaní. Pri dutinke), do ktorej je predlžovacia zaostrovaní, resp. pri príprave objek- šnúra zapojená. V prípade nesprávtu pred vlastným fotografovaním neho zapojenia zásuvky tlejivka žiarovky prepínačom zapneme do nesvieti, i kecľ je možné zo zásuvky série. Svetelný a tepelný výkon odoberať elektrický výkon. Tým sme každej žiarovky klesne zhruba na automaticky upozornení na chybu, 25 % pôvodnej hodnoty, čo je pre ktorú pri bežnom používaní zásuvky prípravné práce veľmi výhodné. ani nemusíme zistiť. Ďalšou výhodou je jednoduchšia Súčasne predĺžime životnosť žiaroviek tým, že na plné napätie ich montáž tlejivky do zariadenia, lebo pripájame už predžeravené, takže nepotrebujeme objímku a tlejivku prúdový náraz, ktorý má hlavný môžeme mechanicky priamo spojiť vplyv na životnosť žiarovky, je s kostrou zásuvky. Totq zapojenie podstatne stlmený. Iný príklad po- nie je v rozpore s bezpečnostnými užitia: Máme podozrenie, že predpismi. Na maloobchodnom trhu sa ani niektorý spotrebič má skrat alebo je prerušený. Aj v tomto prípade môže- jeden druh signalizačnej tlejivky H me použiť predlžovaciu šnúru. Po- nepredáva bez vstavaného predrastupujeme tak, že do jednej zásuvky pripojíme skúšaný spotrebič a do druhej např. stolnú lampu so žiarovkou 60 až 100 W. Spotrebič zapneme a pokiaľ je v poriadku, žiarovka bude s menšou intenzitou svietiť. V opačnom prípade, keď je prerušený, žiarovka nesvieti, resp. pri skrate svieti plnou intenzitou. Najvhodnejšie je použiť dvojitú zásuvku D2 s typovým číslom 5514—2225 (krémová) alebo 551 4 —2220 (čierna). Tento typ má charakteristicky zaoblený, súdkovitý tvar vonkajšieho krytu a nosnú časť systému z dvoch kusov. Obidva sú vzájomne prepojené plechovými spojkami. Tieto plechové spojky odstránime.

'•-#

. - ; . •

-.

děného odporu. Preto nieje potrebné doplniť odpor R do obvodu tlejivky. Ak by niekto použil netypizovanú tlejivku, musí použiť obmedzujúci odpor R v sérii s tlejivkou podľa jej veľkosti, 50 až 200 kn, 0,25 W. Dôležité upozornenie: Predlžovacia šnúra je určená na napätie 220 V. Z toho vyplýva, že jej vyhotovenie musí byť v súlade s príslušnými bezpečnostnými predpismi. Neodporúčam používať kovovú skrinku, resp. také konštrukčné riešenie, pri ktorom je spájací materiál z vonkajšej strany prístupný rukou. Ďalej musíme použiť trojprameňovú sieťovú šnúru a uzemňovacie kolíky spojiť so zeleným vodičom. Fáza pri prevádzkovom, teda paralelnom zapojení zásuviek je pripojená na ľavú dutinku pri pohľade na vonkajšiu stranu zásuvky a uzemňovací kolík hore. Pri skúšaní celistvosti obvodov, resp. skratov touto predlžovacou šnúrou musíme mať na pamäti, že pracujeme s napätím 220 V! ĽUBOMÍR SKYVA Použitý materiál

41

LAMPIČKA Sehnat vhodnou stolní lampičku, která se hodí do moderního interiéru není snadné. Zhotovil jsem si proto z upotřebené láhve od pěny do koupele AVELA lampičku, jejíž vzhled jsem přizpůsobil interiéru pomocí samolepicí tapety. POSTUP PRÁCE Na spodní části láhve od Avely 1 smyjeme acetonovým ředidlem (stačí i odlakovač na nehty) písmeno a. Výronky na spodní části lahve odřízneme, narýsujeme střed a kružítkem orýsujeme kružnici 0 33 mm. Tento průměr opatrně nožem vyřízneme. Ve vroubkované části prořízneme nebo vyvrtáme otvor 0 1 3 mm pro vypínač, a z druhé strany otvor 0 4 mm pro vývod dvoulinky.

42

Víko od Avely 2 musíme odvrtat na 0 3 0 až 32 mm a srazit hranu. Třemi 8,5 mm širokými proužky tapety polepíme střední — rozšířenou — část láhve. Třemi až šesti šroubky 9 (M3 nebo menší) přišroubujeme na spodní část láhve kroužek 8; spoj zajistíme maticemi 10. Potřebné otvory propíchneme ostrým předmětem. Dbáme však, aby kroužek byl ve středu otvoru 0 3 3 mm. Ve vzdálenosti asi 20 cm od jednoho konce dvoulinky 16 jeden z vodičů přestříhneme a přišroubujeme k vypínači 7. Druhý konec dvoulinky zašpičatíme a protáhneme otvorem 04 mm tak, až se vypínač dostane zhruba do montážní polohy. Poté zevnitř prostrčíme vypínač ven a zašroubujeme. Víko na láhev přišroubujeme obráceně, než bylo původně. Otvorem 0 33 mm prostrčíme závaží 4, které zhotovíme z kruhové oceli. Z druhé strany nasadíme plechovou podložku 5 a zajistíme maticí 6 (M12).

Dvoulinku spojíme s objímkou 11 se závitem na povrchu, lehce ji zašroubujeme do kroužku 8 a opatříme vhodnou žárovkou 12. Ke druhému konci dvoulinky připevníme vidlici a lampičku vyzkoušíme.

Stínítko 14 s konstrukcí 13 pro nasazení na žárovku koupíme hotové; vhodné je stínítko s horním průměrem 1 25 mm, dolním 185 mm, v/ysoké 205 mm (stojí 2 7 , — Kčs). Stínítko polepíme tapetou 15,

kterou ustřihneme podle rozvinutého tvaru na výkrese. Zvolíme-li vzorovanou tapetu, koupíme ji raději více, než je třeba, abychom mohli rozvinutý tvar různě posouvat.

EDUARD JELEN

ELEKTRICKÝ POHON PLATACIEHO STROJA Pletací stroj uľahčuje a podstatne urýchľuje pletenie svetrov a úpletov. Pretože posun jazdca ručne je pomerne namáhavý, nahradil som ručný posun strojovým (obr. 1 ) . Práca s tým spojená nebola príliš veľká a potrebné súčiastky sú pomerne lacné. Najdôležitejšie je zaobstarať si vhodný motorček M na napätie 12 V s príkonom asi 20 W. Najlepší je stieračový motorček z automobilu Robur (dostať ho kúpiť ako celok aj s prevodovkou), pretože výstupný hriadeľ má kovové ozubené koleso. Nevhodné sú moderné stieračové motorčeky, ktoré majú ozubené koleso z plastov, pretože sa skoro opotrebuje, a ani motorčeky, ktoré majú spätný pohyb ramienka riešený mechanicky. POSTUP PRÁCE Najprv si podľa rozpisu a obr. 2 zaobstaráme a pripravíme jednotlivé súčiastky. Potom skrutkovačom alebo nožom odstránime bočné viečka z pletacieho stroja 1 a odskrutkujeme gumové nožičky. Pletací stroj umiestnime na základovú dosku 3 asi 16 cm od ľavého okraja dosky tak, aby predná strana stroja bola v jednej rovine s hranou dosky. Označíme si ceruzkou podľa dier po nožičkách otvory v doske. Na označených miestach dosku prevŕtame a skrutky z nožičiek umiestnime medzi základovú dosku a stroj, hlavy dlhších skrutiek zapustíme do základovej dosky. Na ľavú konzolu 4 priskrutkujeme motorček stierača 7 a na jeho hriadeľ umiestnime reťazové koleso 12 s vložkou 6.2, ktoré zabezpečíme bodovými zvarmi elektrickým oblúkom vzhľadom na vložku aj na hriadeľ. Na pravú konzolu 8 priskrutkujeme čap 13 do reťazového kolesa, naskrutkujeme vložku 6 . 1 , ktorú takisto zabezpečíme bodovými zvarmi. Z jazdca 2 pletacieho stroja odskrutkujeme držadlo a nahradíme ho držadlom jazdca 10, zhotoveným podľa obr. 2. Na držadlo jazdca pripevníme reťaz tak, že troma skrutkami M3 priskrutkujeme články reťaze. Na náhon použijeme dve úplné reťaze z bicykla plus ďalších tridsať článkov reťaze, teda treba kúpiť tri

reťaze. Jazdce osadíme do líšt pletacieho stroja na ľavý okraj. Reťaz nasadíme na reťazové koleso motorčeka, ktorý priložíme aj s ľavou konzolou 4 vedľa pletacieho stroja zarovno s kratšou hranou základovej dosky. Označíme si otvory na základovej doske, prevŕtame ich a ľavú konzolu pripevníme štyrmi skrutkami M5><35. Reťaz z reťazového kolesa snímeme a jazdce premiestnime na druhú stranu pletacieho stroja. Podobne osadíme aj pravú konzolu 8. Medzera medzi pletacím strojom a pravou konzolou, ktorú vidieť na obr. 1, slúži na vyberanie jazdca pri jeho čistení.

Podľa obr. 2 zhotovíme kryty 15 reťazových kolies, otvory na ich pripevnenie ku konzolám si označíme (na výkrese konzol nie sú tieto otvory zakreslené), prevŕtame ich a kryty pripevníme. Reťaz spojíme a pomocou napínadla 11 napneme. Podľa obr. 1 pripevníme vypínacie mikrospínače 14, ktoré sú akousi poistkou pri nepozornosti obsluhy stroja. Rozmery držiaka mikrospínačov neuvádzame, záleží na druhu mikrospínača, ktorý použijeme. Ďalej zhotovíme ovládaciu skriňu 5 stroja. Skladá sa z pedála 5 . 1 , mostíka 5.2, tlačidiel 5.3, základne a vlastného krytovania. Ak nedostaneme dvojité tlačidlá, môžeme po-

Rozpis materiálu

Obr. 1. Základné usporiadanie elektricky ovládaného pletacieho stroja

43

Obr. 2. Detaily potrebných súčiastok

užiť zvončekové tlačidlá (umiestnime ich podľa obr. 3). Rozmery a usporiadanie ovládacej skrine podrobne neuvádzame, pretože záleží na použitých súčiastkach. Motorček napájame alebo cez transformátor Tr (220 V/24 V) a diódy, alebo ak máme nabíjačku akumulátorov na 12 V, stačí zhotoviť iba tlačidlové ovládanie a celé

Obr. 3. Umiestnenie tlačidiel a pedálov ovládacej skrine

44

zariadenie napájame nabíjačkou. Na schéme elektrického zapojenia (obr. 4) je čiarkované naznačená časť, ktorú možno nahradiť nabíjačkou. Ak použijeme motorček zo stierača, musíme zapojiť prívody priamo k uhlíkom, t. j. odstrániť reverzačný a dobehový kontakt. Najnižšie rovnomerné napätie na pohon je 16 V, najvyššie 24 V. Pri

napätí 16 V má motorček M asi 70 otáčok za minútu podľa toho, aký odpor kladie priadza, z ktorej sa pletie. Pri týchto otáčkach prejde jazdec 2 celú dráhu pletacieho stroja asi za 5 sekúnd. Na lepšiu činnosť pletacieho stroja odporúčam ešte doraz'ovládajuci počítadlo nahradiť dôrazom s plynulým nábehom. JAN JAREŠ

Obr. 4. Schéma •lektrlokého Mpojenla

AUTO-MOTO KRYT ODKLADACEJ SCHRÁNKY DO TRABANTA Automobil Trabant 601 patrí medzi vozidlá nižšej cenovej triedy. Preto je interiér vozidla veľmi jednoduchý a výrobne úsporný. Pre túto úspornosť sa však v niektorých prípadoch zhoršili funkčné vlastnosti niektorých zariadení. Ako príklad uvádzam odkladaciu schránku na prednom paneli, ktorá nemá uzatvárací kryt. A tak do schránky nemôžeme uložiť ani najbežnejšie doplnky, ako např. rukavice, škrabku na okná, Glykosol a pod., bez rizika, že nám počas jazdy zo schránky nevypadnú. Tým sa samozrejme stáva účelnosť odkladacej schránky problematickou. Ani estetický dojem pri pohľade na zívajúci otvor v prednom paneli nie je najlepší.

Tento nedostatok sa dá pomerne jednoducho odstrániť zhotovením vhodného krytu odkladacej schránky. Príklad vyhotovenia takéhoto krytu je na výkrese. Kryt je zhotovený z tvrdého materiálu, např. z texgumoidu, modelárskej lepenky, sklotextitu, kartitu, hliníkového plechu a pod. s hrúbkou 3 až 5 mm. Rozmery krytu sú na výkrese, ale rozmery otvorov sú len informatívne. Otvory je potrebné vŕtať podľa takých protikusov, aké budeme mať k dispozícii. Na hovotý kryt

nalepíme čiernu kožienku s podobným vzorom, ako má povrchová úprava predného panelu. Kožienku prilepíme např. lepidlom Alkaprén. Z vnútornej strany krytu, kde bude spoj kožienky s kožienkou, lepíme lepidlom Fatracel. Na otočný spoj krytu odkladacej schránky na prednom paneli použijeme dva bežné nábytkové závesy s rozmermi asi 40/40 mm. Záves je na kryte odkladacej schránky upevnený dvoma skrutkami M3 X 5 a na prednom paneli dvoma samoreznými skrutkami M3*10. V uzavretej polohe pridržiava kryt nábytkový magnetický uzáver väčšieho typu. Tento uzáver je však potrebné čiastočne upraviť zbrúsením feritového magnetu a oceľových nástavcov pod uhlom asi 60° tak, aby pri uzatvorení krytu oceľový pásik na schránke dosadal celou plochou na magnetickú časť. Aj otvory v prednom paneli vŕtame podľa protikusov. Priemer otvorov na samorezné skrutky M3 je asi 2,5 mm. Uvedenou úpravou, ak sme dôkladne a čisto pracovali, zlepšíme estetický vzhľad predného panelu. Súčasne sa zlepší aj aktívna bezpečnosť automobilu tým, že vodič sa bude môcť celkom sústrediť na jazdu a nebude sa rozptyľovať pozorovaním, prípadne hľadaním vypadnutých vecí z odkladacej schránky počas jazdy. Magnetický uzáver, hlavne ak sme použili väčší typ, spoľahlivo zabezpečuje kryt odkladacej schránky v uzatvorenej polohe aj pri väčších otrasoch automobilu. ĽUBOMlR SKÝVA Použitý materiál 1 ks platňa 5 x 110 x 288 podľa textu 1 ks čierny nábytkový držiak 2 ks nábytkový záves 40/40 mm Ms '4 ks skrutka M3><5 ČSN 02 1151 (so zapustenou hlavou) 6 ks skrutka M3 x 10 ČSN 02 1236 — samorezná 1 ks nábytkový magnetický uzáver — väčší typ čierna kožienka, Alkaprén, Fatracel

45

UNIVERZÁLNY NOSIČ Zhotovil som si záhradku, ktorej výroba je veľmi jednoduchá a lacná. Záhradka sa skladá z troch častí — dvoch nosičov a roštu. Podľa toho, aké veci chceme prepravovať, môžeme použiť len nosiče alebo celú záhradku aj s roštom. Rošt sa na nosiče priskrutkuje veľmi rýchlo štyrmi skrutkami. Ak záhradku nepotrebujeme, ľahko ju snímeme a jednotlivé časti uložíme do batožinového priestoru automobilu. Konštrukcia je riešená tak, aby dynamická únosnosť neprekračova-

46

la povolenú únosnosť žliabkov automobilu (pri Š 100 a 110 je to 600 N). Záhybom držiakov a pripínadlami je vytvorená dvojaká pôsobiaca sila, ktorá zaručuje dostatočnú pevnosť pripevnenia záhradky. Rozmery sú také, aby sa na záhradku vošiel autovak s rozmermi 90x110 cm, ktorý sa predáva v mototechnách a obchodných domoch.

POSTUP PRACE Z pozdižnikov 1 a šiestich prieč-

nikov 2 zvaríme najskôr rošt. Všetky štyri konce pozdižnikov zaslepíme zátkami 10. Podľa výkresu zhotovíme držiaky 3 a ohneme ich do požadovaného tvaru. V požadovanom sklone odrežeme podpery 4 a 5 a vyrežeme do nich drážku na zasadenie držiaka. Drážku vyrežeme najlepšie dvoma spojenými pílovými listmi vedľa seba. Teraz už môžeme z dvoch zvyšných priečnikov 2, podpier 4 a 5 a držiakov 3 zvariť predný i zadný nosič. Na držiaky ešte privaríme matice 6 a konce priečnikov zaslepíme zátkami 7. Zvárame elektrickým oblúkom alebo plameňom, nie však mosadzou, lebo je veľmi krehká na lom. Nakoniec zhotovíme z plechu

hrubého 3 mm pripínadlá 8. Aby nepoškodili lak, nalepíme znútra gumu. Pripínadlo najskôr očistíme benzínom, potom naň nanesieme tenkú vrstvu Alkaprénu a necháme zaschnúť. Alkaprén nanesieme aj na gumu, ktorú potom k pripínadlu pevne pritlačíme. Všetky potrebné časti máme hotové, preto môžeme nalícovat nosiče do žliabkov automobilu. Najskôr upravíme lištu žliabkov tak, aby sa pri pripevňovaní záhradky na auto nepoškodzovala. Okrasnú lištu, ktorá je hliníková a mäkká, upravíme najlepšie len prstami vnútri žliabkov, a to iba na miestach styku držiakov záhradky. Potom prispôsobíme nosiče tak, aby presne zapadali do žliabkov. Nevyrovnanosti opravíme přihnutím držiakov. Nesmieme pritom zabudnúť navliecť na ohnuté konce držiakov lemovku 14. Ak ju nezoženieme, postačí aj rozrezaná gumová hadička. Nalícovanú a očistenú záhradku prebrúsime v zvaroch. ostré hrany zaoblíme, aby pri prípadnej kolízii s iným motorovým vozidlom neboli príčinou poranenia. Záhradku najskôr natrieme základnou miniovou farbou a potom syntetickou striebornou farbou. JIŘÍ JINDRA

Rozpis materiálu

BENZINOMĚR DO TRABANTA Ve staré nádrži jsem měl benzinoměr „bezdotykový", s kroužkovým magnetem na plováku pojíždějícím podél trubky s deseti jazýčkovými kontakty, zhotovený podle Kellnerova návodu v Amatérském rádiu. Byl velmi atraktivní. Ale do nové hlubší nádrže jsem nemohl původní trubku se zalitými kontakty použít. Koupil jsem tedy plovákový Dotenciometr do MB 1000. Má celkový odpor 400 Q. Ručkový indikátor taktéž do MB 1000 (pro 12 V) však při napětí 6 V ukazoval pouze

krajní polohy a nepomohlo ani převinuti zkřížených cívek. Odpor potenciometru je příliš velký. Nabídlo se však ručkové měřidlo z magnetofonu B4, prodávané za cenu kolem 100 Kčs. Měl jsem je doma, zkusil jsem i jiná měřidla, šlo to dobře. Je nutné použít můstkového zapojení. Můstek jsem navrhl podle obr. 1 vlevo. Aby měřidlo ukazovalo nulu, musí byt můstek vyvážen. Tedy proti 400 Q plovákového poten-

ciometru v protější větvi též 400 Í2. Tím se napájecí napětí půlí; nahoře pak zbývá zařídit rovněž půlení. V zásobách odporů jsem našel 300 n a 100 fi. Z toho vyšlo zapojení podle obr. 1 uprostřed. Odpory 300 fl však nejsou v prodávané řadě. Lze použít nejbližších hodnot z řady, samozřejmě obou stejných. Měřidlo je příliš citlivé, jde „za roh". Pro snížení jeho citlivosti musíme přidat trimr tak, aby měřidlo ukazovalo maximální výchylku při Dlné nádrži. Průtoku proudu opačným směrem, „pod nulu", při eventuálním nevyvážení můstku vlivem toleranci součástek zabraňuje dioda (obr. 1 vpravo).

400

na žlutou

tečku

Obr. 1 vlevo: Odpor čidla určuje konstrukci můstku (plný kroužek znáči žlutou tečku, prázdný kroužek dutý nýt v jednom z upevňovacích otvorů plovákového drátového potenciometru); uprostřed napěti se nahoře i dole půli, měřidlo ukazuje nulu; vpravo: omezeni pohybu ručky na obě krajní polohy — nahoru trímrem, dolů diodou

47

tachometr kostra Obr. 2. Schéma zapojeni benzinomôru celkem 400

Výchylka ručky je úměrná pohybu plováku jen pro konstantní napájecí napětí. To však nemáme, s otáčkami dynama napětí stoupá a měřidlo ukazuje víc. Musíme proto stabilizovat napájecí napětí na 5 V odporem a Zenerovou diodou 1NZ70. Odpory v můstku stačí 0,25 W, odpor 51 íí použijeme 0,5 W (všechny předimenzované). Poblíž dolního konce dráhy běžec potenciometru plováku spíná signální obvod, oznamující blížící se vyprázdnění nádrže. Jeto prostřední vývod, označený černou barvou. Sem zapojíme červenou signální žárovku. A konečně na noční osvětlení pamatujeme další žárovkou, kterou připojíme na objímku osvětlovací žárovky v tachometru. Výsledné schéma je na obr. 2. Toto vše vyzkoušíme na proužku pájecích oček na stole s pomocí vyjmutého akumulátoru. Pro jiné měřidlo se musí použít jiný potenciometrický trimr (např. s měřidlem 0,2 mA byl vhodný trimr 22 kfi). Vnější vzhled a krabici se součástmi kolem měřidla i její svorkovnici si každý vyřeší po svém. Jen několik poznámek. Natočil jsem měřidlo na bok o 90°, stupnice je svisle, nahoře značí červené pole (bohužel!) plnou nádrž. Přilepené zasklení jsem odpiloval a měřidlo připíchl třemi špendlíky ohřívanými páječkou do krabičky z umělé hmoty, vzadu ohnutými. Stupnici jsem zasklil novým víčkem orig. Metra 40><40 mm, zakoupeným v Elektře. Za měřidlem pod stupnicí jsou obě žárovky v objímkách upevněných na plošném spoji, který jsem zhotovil nožíkem vyřezáním a oloupáním mezer mezi pravoúhlými p'olíčky. Dnem krabičky prochází z plošného spoje pět šroubků, které vně přidržují mosazné úhelníky-jazýčky pro ploché konektory. Izolepou je přilepeno schéma, jazýčky popsány symboly, kabely opatřeny popisem na izolepových vlaječkách. Znovu vše přezkoušíme na stole a nastavíme i trimr na maximální výchylku ručky. Nastává obtíž se zhotovením nového otvoru v nádrži. Jelikož je

48

plovák žlutá

nádrž vyšší, dal výrobce zátku doprostřed vozu, kde je víko motorového prostoru vyklenuté. Položíme tedy ylevo od zátky (hleděno odpředu) igelitový sáček s rozdělanou sádrou a víko zaklapneme. Když sádra ztvrdne, můžeme na pytlíku odměřit jakou výšku máme kde k dispozici. Moc na vybranou není, vzadu je zase plechová příčná výztuha víka. Zbývá místo vlevo vpředu, asi symetricky k plnicímu otvoru. Drát na kterém je upevněn plovák, je krátký. Tyčkou změříme hloubku nádrže, zakreslíme ji na stůl (obr. 3), čidlo přiložíme k hraně stolu a odměříme, jak dlouhé rameno páky budeme potřebovat. Pak sejmeme silonovou opěrku a plovák, uvolnime zespodu čidla dva šroubky přidržující pouzdro běžce k tělesu

narýsované dno

Obr. 3. Zjištěni délky ramene plováku

Obr. 4. Vnějsi příruba; vnitřní má jen pót otvorů pro stahovací šrouby a je rozříznuta šikmým řezem napůl

čidla a sejmeme běžec z dráhy. Na hřídelce ie upevněn šroubkem. Novou páku zhotovíme z drátu 02 mm (např. mosazný pájecí drát) a zase všechno přezkoušíme na stole. Otvor v nádrži 041 mm narýsujeme tak, aby plovák dopadal do prostředního žlábku, ale ne na sítka výpustného kohoutu a aby se hlava čidla vešla pod víko. Počítejme také, kam zasáhne pumpařova stáčecí pistole! Protože plech nádrže není dost tlustý, aby se do něj daly zašroubovat šrouby, potřebujeme pro závity přírubu. Svářet nebo pájet je však nebezpečné. Vyřešil jsem to dvěma mezikružími z ocelového plechu tloušťky 4 mm. V horním (vnějším) je pět otvorů se závitem M4 pro upevnění čidla, mezi nimi pět otvorů kuželovitě zahloubených pro stahovací šrouby. Závity pro ně jsou ve vnitřním mezikruží (jen s pěti dírami), rozříznutém napolovic, aby se obě části daly vsunout dovnitř nádrže (obr. 4). Řez vedeme šikmo, aby vznikl „zámek" přitlačujúcí díl držený pouze dvěma šrouby, a teprve pak obě příruby svrtáme. Po svrtání s nádrží podložíme horní přírubu těsněním z PVC a vše pevně stáhneme. Také čidlo podložíme těsněním a upevníme šrouby, které upilujeme tak, aby držely pouze ve vnější přírubě. Šroub v otvoru s dutým nýtem nese kabelové oko pro ukostřovací kabílek — povede na šroubek ukostření stíračového motorku. Piliny z nádrže co nejdůkladněji vypláchneme, aby neucpávaly sítko. Do nádrže jsem vhodil malý feritový magnet a do odkalovací „skleničky" jsem vložil další pro jistotu. Z motorového prostoru pak vede dvoupramenná síťová kulatá šňůra, bílý vodič od žluté tečky, šedý od černé tečky. Vývod čidla označený modrou tečkou zůstane nezapojen. Benzinoměr musíme opatřit ukostřením i v kabině, třeba na držák přerušovače směrovek. Napájeni se zapojí na pojistku, takže měřidlo ukazuje po otočení klíčkem zapalování, bílá žárovka se zapne při rozsvícení parkovacích světel současně s tachometrem. Prostřední značka na stupnici značí asi 1 2 litrů, dolní 7 litrů a už od této polohy při zabrždění a na hrbolaté dlažbě začíná červená žárovka (obarvená lakem na nehty) blikat, jak se hladina vlní. Někoho možná pojme — jako mne — strach z požáru, když běžec se pohybuje po závitech odporové dráhy uvnitř nádrže. Inu, právě že to je v nádrži, a to v nasycených parách benzinu. Kdyby tam byl vzduch, bylo by to horší. Proto jsem také zvolil signální žárovku s co možná malým proudem, 100 mA. ZDENĚK ŠKODA

STROJE A NÁSTROJE PŘÍDAVNÉ ZAŘÍZENÍ K ELEKTRICKÉ VRTAČCE II V této části popíšeme výrobu dalších přídavných zařízení, a to pravítek D3, desek D4, D5 a D6, upínacího hranolu D7, samosvorného zařízení D8, zrcátka D9, přípravků pro broušení D10 a D11 a desky s výřezem E3. Výrobu zbývajících zařízení uveřejníme v příštím sborníku. Dorazové pravítko s měřítkem O3a Tělo dorazového pravítka zhotovíme z hranolu bukového dřeva (obr. 19). Na jeden konec hranolu připevníme upravený svorec dvěma vruty 04 x 1 5. Svorec zapustíme do hloubky 10 mm, abychom dosáhli správného postavení upevňovacího šroubu svorce M6. Kolmo na druhý konec hranolu upevníme dvěma šrouby se zapuštěnou hlavou M4'35 mm duralový profil U 3 x 2 5 x 4 0 . Mezi profil U a tělo pravítka dáme vložku z duralového plechu nebo pertinaxu tlustou 2 mm. Vložku uděláme směrem ke svorci o 2 mm užší. než je profil U. Kromě toho poněkud přihneme to rameno profilu U, které je blíže svorci (obr. 19). Touto úpravou dosáhneme toho, že dorazové pravítko po přitažení k pracovní desce D bude pevně držet a nebude sklouzávat (fotografie 6). Na horní stranu dorazového pravítka upevníme měřítko pro nastavování roztečí při vrtání více otvorů se stejnou roztečí. Měřítko narýsujeme rysovací jehlou na bílý celuloid, umakart nebo novodur, a černá pole vybarvíme syntetickou barvou. Číslice 12—30 můžeme napsat propisotem nebo vyrazit pomocí kovových razidel (obr. 19, det. V ) . Stejným způsobem vyrobíme měřítko pro nastavení požadované výšky vrtaných otvorů (obr. 19, det. I V ) , které upevníme malými hřebíčky nebo vruty do přední stěny dorazového pravítka. Obě měřítka zapustíme do jedné roviny s povrchem hranolu. Dorazové pravítko využijeme při vrtání většího množství otvorů se stejnými roztečemi, např. rámečky do úlů, rámy pro drhání, rámy pro napínání záclon ap. Pomocí měřítka (det. I V ) si podle rysek s 1 mm dělením nastavíme požadovanou vzdálenost otvorů od okraje vrtaných lišt. K tomu dobře poslouží

silná čalounická jehla, kterou upneme do vrtačky, a pohledem do zrcátka upevněného nad vrtačkou zkontrolujeme nastavení hrotu jehly. Rozteče otvorů pak kontrolujeme podle měřítka na horní straně dorazového pravítka. Šířka bílých i černých polí na měřítku je vždy 2 mm a rozteče otvorů si můžeme zvolit od 12 do 30 mm. Pokud chceme vrtat otvory s omezenou hloubkou, musíme povolit zajišťovací křídlovou matici na pravé straně desky C, potom seřídíme hloubku dorazu na dorazovém zařízeni D1 a můžeme vrtat. Opěrné pravítko D3b Pravítko zhotovíme z duralového profilu U 2 x 20 x 28,5 mm (obr. 20). Uprostřed přední strany pravítka vypilujeme otvor pro průchod vrtáku. Po obou zadních stranách upevníme šrouby M 3 * 1 6 mm s maticemi. Abychom mohli šrouby prostrčit musíme si v protilehlé stěně profilu vyvrtat technologické otvory 05 mm. K vrtání průchozích otvorů do lišt a rámečků upevníme dorazové pravítko D3a k pracovní desce D, necháme povolenu zajišťovací křídlovou matici na pravé straně desky C a povolíme také dorazové zařízení D 1 . Opěrné pravítko nasuneme šrouby M3 do otvorů 03,1 na přední straně dorazového pravítka D3a. Vrtanou lištu opíráme při vrtání o opěrné pravítko a vrták prochází lištou až do výřezu v opěrném pravítku. Kolmá deska D4 Kolmou desku zhotovíme z překližky tloušťky 11 mm (obr. 23). K přední desce upevníme pomocí závěsu dvě sklopná boční křídla. Při použití kolmé desky D4 zatlačíme obě křídla jejich výřezy do přední zarážky (profil U pracovní desky D a přední deska se opírají o vyčnívající koleiničkv desky C). Pevnou polohu kolmé desky D4 je možné pojistit ještě šroubem M6, který prostrčíme otvorem 07 v kolmé desce a zašroubujeme jej do otvoru M6 v úhelníku na desce D. V přední desce uděláme podélný otvor pro případ, že budeme kolmé desky používat jako opory při vrtání otvorů do různých desek nebo hranolů (fotografie 7). Na spodní

část přední desky upevníme opěrnou lištu z duralového plechu 2,5 mm tlustého (pohled R. obr. 25). Na přední desku upevníme šroubkem M4 s křídlovou maticí excentrickou upínací páku, kterou upínáme materiál k opěrné liště. V desce vyvrtáme ještě jeden otvor pro upevnění upínací páky o 36 mm níže. Upínací páku v něm upevníme v případě, že budeme upínat užší lišty. Kolmou desku D4 můžeme použít také pro broušení protahováním (fotografie 8). Deska pro broušeni D5 Desku pro broušení zhotovíme z duralového plechu tlustého 1.5 mm a ořekližkv tlusté 13 mm (obr. 26). Překližkovou desku i hranolek 9x12,5 mm upevníme k plechu vruty se zapuštěnou hlavou tak, aby hlavy nevystupovaly nad rovinu plechu. Ze spodní strany desky zalisujeme ve svěráku matice M6 (det. V I ) a potom je můžeme ještě zalít epoxydem. Deska pro broušeni se zasadí hranolkem do vodicí kolejničky na přední straně pracovní desky D. K desce pro broušení upevníme dvěma šrouby M6 lištu (obr. 24), která slouží k opření materiálu při čelním broušení. Pokud chceme brousit větší počet hranolů na stejné délky, nasadíme si na lištu samosvorné zařízení D8a, které pak slouží jako doraz (fotografie 9). Destičky pro broušeni pilových kotoučů D6 Základní části je ocelový plech tlustý 1,5 mm. K plechu upevníme vruty tři hranoly z bukového dřeva (obr. 28). Na horní plochu destičky upevníme čep s osazením (obr. 28, det. V I I ) . K vyrobení tohoto čepu můžeme s výhodou použít staré těsnicí kuželky z vodovodu. Průměr osazení ( 0 2 5 ) upravíme podle průměru otvorů broušených pilových kotoučů. Čepů můžeme mít více s různými průměry. Destičku D6 zasadíme dlouhým hranolem napevno do předního úhelníku na pracovní desce D. Uvolníme pohyb C do stran a nastavíme mikrodoraz na desce C. Přitažením křídlové matice na pravé straně desky C spojíme napevno desky C a D (fotografie 10). Pilový

49

kotouč nasadíme na čep a pohybem desky C zleva k brusnému kotouči brousíme jednotlivé zuby. Stejnou hloubku vybroušení jednotlivých zubů zajišťuje mikrodoraz. Upínací hranol D7 Hranol zhotovíme z měkkého dřeva, opěrná trubka 010 může být duralová nebo ocelová. Do dna upínacího hranolu zašroubujeme dva samořezné šrouby 06 mm podle kót v půdorysu (obr. 31) na desce E3. Šrouby je výhodnější zašroubovat až podle hotové desky Deska s výřezem E3 Vyrobíme ji z překližky tlusté

50

12 mm. Při zahlubování přesuvných upevňovacích otvorů musíme dát pozor: dva vnitřní jsou zahloubeny z dolní strany a slouží k upevnění hranolu D7 k desce E3; vnější otvory jsou zahloubeny z horní strany a slouží k upevnění desky E3 k plošince pro řezání E (bude popsána v příštím sborníku). Desku E3 ve spojení s upevňovacím hranolem D7 použijeme k prořezávání rozporů pro čepové spoje (fotografie 11). Samosvorné zařízení D8a Toto víceúčelové zařízení zhotovíme ze dvou duralových profilů U 2,5x14,7x18,3 mm (obr. 22).

Profily k sobě spojíme dvěma šrouby M3 s pružinami a maticemi (řez 0—0). Matice musíme ovšem zbrousit na tloušťku 2 mm. Šroub M5 s pérovou podložkou a vroubkovanou maticí (řez N —IM) slouží k pevnému zajištění samosvorného zařízení na úhelníku, na kterém je nasazeno. Na horní straně samosvorného zařízení jsou tři šrouby M3 pro upevnění šablonek D8b. Samosvorna zařízení si můžeme vyrobit dvě až tři, protože slouží jako dorazy na dalších přídavných zařízeních (fotografie 9). Šablonka D8b Šablonku zhotovíme z novoduru

D3a

ŘEZ M-M

51

D4

11

POHLED R

52

r

OTVOR

OTVORY

53

D6

ČALOUNICKÉ NÝTY

54

D7

E3

55

nebo umakartu podle obr. 21 vcelku a potom ji podélně rozřízneme podle přerušované čáry. Tak získáme dvě shodné šablonky pro levou a pravou stranu. Upevňovací otvory v šablonce 03,2 vyvrtáme podle roztečí šroubů M3 na samosvorném zařízení D8a. Samosvorné zařízení s šablonkou nasadíme na přední úhelník pracovní desky D a podle měřítka můžeme vrtat otvory pro kolíkové (hmoždinkové) spoje částí nábytku, polic atd. (fotografie 12). V našem případě máme na šablonce dělení po 1 5 mm, můžeme si však zhotovit další měřítka s jiným dělením. Zrcátko D9 Při práci na popsaných zařízeních je zrcátko velmi dobrým pomocníkem, protože pomáhá při sledování operací (vrtání, řezání a drážkování) ze strany pracovního nástroje (fotografie 7). Doporučená velikost je minimálně 14 x 20 cm ! Upevnění bude jistě individuální, v každém případě by však upevnění mělo umožnit vychylování zrcátka do stran (obr. 30). Přípravek pro broušeni s náklonem D10 Z hliníkového plechu tlustého 1,5 mm vyřízneme segment přípravku. V dolní části k němu přinýtujeme duralový úhelník 20><20 mm a ten potom připevníme k duralovému profilu U 14 x 1 8,3 mm šroubky M3 s maticemi (obr. 27, řez T—T). Stejně připevníme i obě části profilu U dlouhé 40 a 64 mm. Přípravek pro broušení upevníme pomocí šroubu M 6 (obr. 32) dlouhého 53 mm k desce pro broušení D5. Nastavení žádaného náklonu zajistíme šroubem (obr. 32) dlouhým 44 mm, který prochází výřezem v segmentu. Oba šrouby si můžeme upravit z hotových šroubovacích nábytkových nožiček. Pomocí přípravku D10 můžeme zabrušovat konce lišt seříznuté pod libovolným úhlem. Přípravek pro broušeni radiusů D I I Z překližky tlusté 5 mm vyřízneme segment, jehož vrchol zaoblíme na rádius 25 mm. V ose U—U vyvrtáme tři otvory 03,1 (obr. 29, řez U—U). Do těchto otvorů potom přesazujeme zapuštěný šroub M3 s maticí, podle toho, chceme-li brousit rádiusy 12,5, 25 nebo 50 mm. Příchytné úhelníčky z hliníkového plechu tlustého 1 mm přinýtujeme k segmentu čalounickými nýty (obr. 29, řez V—V). Úhelníčky ze spodní strany zapustíme do jedné roviny s překližkou. Konstrukci VILÉMA GREŠLA popsal JOSEF ŠŤASTNÝ

56 v *

KOPÍROVACÍ ZAŘÍZENÍ K SOUSTRUHU Při soustružení různých tvarovaných příček a sloupků k nábytku, figurek, modelů zbraní pro lodě apod. potřebujeme často vysoustružit větší počet kusů pokud možno stejného tvaru. Tato práce je pro amatéra dosti náročná; ani mistr soustružník nedokáže často vytvarovat všechny kusy přesně stejné, rozdíly bývají patrné na' první pohled. Pro tyto práce se dobře hodí soustruh s tyčovým ložem, jehož konstrukce byla uveřejněna v USS č. 4/1972 a v publikaci „ U r o b si doma a v chate", vydané ve vydavatelství Alfa Bratislava v roce 1977; tento soustruh lze pomocí jednoduchého a výrobně nenáročného zařízení — v podstatě pouze kopírovací šablony — změnit na soustruh kopírovací. Výroba šablony se často vyplatí již pro soustružení tří až pěti kusů tvarovaných obrobků. Tvar všech kusů soustružených podle jedné šablony je přesně stejný, soustružení (zejména dřeva a podobně měkkých materiálů) je rychlé a snadné, a dobře udělaná šablona má prakticky neomezenou životnost. Kopírovací šablona se skládá z vodicí lišty 1, spojené šroubky 3 s výztužnou lištou 2. Šablona je upevněna pomocí šroubů 6 s maticemi 7 k základně soustruhu tak, že vodicí lišta je ve výši odtlačného šroubu suportu, který je opatřen kopírovacím hrotem 4a nebo 4 b . Hrot tvaru 4a je určen pro soustružení dřeva a jiných měkkých materiálů, hrot tvaru 4b je určen pro soustružení kovů. Pro našroubování těchto hrotů je do konce odtlačného šroubu supoflu nutno vyříznout závit M5, pokud možno přesně do osy šroubu, aby hrot při otáčení šroubu neházel. Pro upevňovací šrouby šablony je třeba vyvrtat v krčku profilu T základny soustruhu řadu otvorů s roztečí asi 40 mm. Průměr těchto otvorů volíme asi 5,5 mm a jejich rozteče dodržíme stejně, aby šablonu bylo možno o jednu nebo několik roztečí přemístit. Kratší šablonu stačí upevnit dvěma (jen nejdelší šablonu třemi) šrouby.

Na kreslicí papír nakreslíme průmět (obrys) obrobku ve skutečné velikosti. Úhel mezi osou obrobku a obrysem nemá být v žádném místě větší než 55°. Z místa největšího průměru obrobku narýsujeme rovnoběžku s osou obrobku, tato rovnoběžka je základní přímkou šablony. Zvolíme několik vhodných míst obrobku — například zápichy nebo místa s nejmenším průměrem, vrcholy vln a pod., v těchto místech vztyčíme na základní přímku kolmice. Na tyto kolmice vyneseme vzdálenosti, rovnající se 2/3 vzdáleností mezi základní přímkou a obrysem obrobku (2/3a, 2/3b atd.)i Vynesené body vzájemně spojíme — pomocí křivítka, pravítka nebo i jen od ruky — křivkami nebo přímkami, odpovídajícími obrysu obrobku, čímž získáme tvar vodícího profilu lišty. Zvolíme tloušťku t nejslabšího místa šablony tak, aby se šablona při práci snadno nezlámala —záleží na velikosti a použitém materiálu, běžně stačí asi 5 mm. Narýsovaný tvar vystřihneme a nalepíme na materiál, ze kterého budeme vodicí lištu 1

vyrábět. Vodicí lišta může být stejně dlouhá jako obrobek nebo delší, pro soustružení dřeva a podobných materiálů je nejlépe ji vyrobit z pertinaxu nebo textitu, pro soustružení kovů by měla být ocelová nebo mosazná. Lištu opracujeme podle narýsovaného tvaru a vyhladíme, místa s největším sklonem vyleštíme. Má-li šablona ostré zářezy, rozšíříme je na plošky se šířkou m — asi 2,5 mm, nejlépe jehlovým pilníkem. Tato šířka odpovídá tvaru a rozměrům konce kopírovacího hrotu 4a nebo 4b a špičce nože 8 podle výkresu, při jiných rozměrech jejich zaoblení je nutno příslušně upravit i šířku této plošky. Boky zářezů vedle plošky spilujeme úkosy s úhlem max. 45° tak, aby plynule navazovaly na sousední části obrysu šablony. Tyto úkosy rovněž vyleštíme. Hotovou lištu 1 svrtáme šroubky 3 s výztužnou lištou 2 odpovídající délky. Aby lišta dosedala a nekolébala se, je dobře obě lišty v místech styku natřít před sešroubováním dvousložkovým lepidlem, např. Epoxy.

Stanovení tvaru a výroba vodicí lišty 1 jsou jediné poněkud náročnější práce pří zhotovováni zařízení. Tvar vodicí lišty je odvozen z tvaru (obrysu) obrobku, přičemž obrys vodícího.profilu lišty je vůči profilu obrobku negativní a tvarování lišty je vůči obrobku plošší (mělčí) v poměru 2 :3.

57

58

Kopírovací hroty 4 zhotovíme nejlépe z mosazi. Části, kterými hrot klouže po šabloně, musí být vyleštěny a při práci hrot mažeme, aby zbytečně nevydíral šablonu. K zajišťování nastavené polohy odtlačného šroubu je třeba ještě vyrobit matici 5. Nouzově postačí ve většině případů i běžná matice M12. Materiál (tyč z vhodného dřeva, např. buk, lípa, třešeň, méně vhodný je např. smrk) upneme mezi sklíčidlo nebo unášecí hrot a hrot koníku a nůž 8 nastavíme tak, aby v místech nejmenšího průměru obrobku zabíral do hloubky asi 1 až 1,5 mm. Kopírovací hrot 4a v konci odtlačného šroubu musí být natočen tak, aby jeho sekerkovité ostří bylo ve svislé poloze; tuto jeho polohu zajistíme pojišťovací maticí 5. Pohon soustruhu nastavíme na co nejvyšší otáčky a přejetím suportem odebereme první třísku v místech nejvyšších výstupků šablony, tj. v místech nejmenších průměrů obrobku. Poté pootočíme hlavou odtlačného šroubu doprava o 180°, čímž se ostří kopírovacího hrotu dostane opět do svislé polohy, odtlačný šroub zajistíme a přejetím suportem odebereme další třísku.

Rozpiska materiálu

Toto opakujeme tak dlouho, až docílíme požadovaného průměru obrobku, přesnou hodnotu průměru je možno podle potřeby doladit při poslední třísce seřízením polohy nože v držáku, popřípadě malým pootočením celého nožového držáku. U dalších kusů již vyjde konečný průměr stejný, je potřeba jen hlídat, abychom neodebrali větší počet třísek. Hotový výrobek vyhladíme před vyjmutím ze stroje jemným skelným papírem, přitlačením dřevěné třísky vypálíme třením ozdobné kroužky apod. Podobně jako dřevo můžeme pomocí šablony opracovávat i snadno obrobitelné kovy. Protože zde by

byla hloubka záběru 1,5 mm, daná pootáčením odtlačného šroubu o 180° při nerotačním tvaru kopírovacího hrotu příliš veliká, je nutno použít kopírovací hrot 4 b , který je rotační, a proto dovoluje nastavení libovolně malé hloubky třísky. Tento tvar kopírovacího hrotu a větší řezné odpory však vyžadují použít vodicí lištu 1 kovovou, nejlépe mosaznou. Kopírováním lze soustružit i libovolné kužely do vrcholového úhlu asi 100°. Kopírovací šablona má v tomto případě tvar klínu, jehož stoupání je rovno 2/3 stoupání boku soustruženého kužele. ING. L U B O M Í R VALOUCH

IX. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ VYPÍSANÁ ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, Bratislava vypisuje další ročník konštruktérskej súťaže pre domácich majstrov — kutilov. Cieľom súťaže je zamerať tvorivú činnosť domácich majstrov spoločensky potrebným smerom a získať prehľad o nových konštrukciách vhodných na publikovanie v zborníkoch Urob-udělej si sám. Vypisovateľ súťaže má záujem najmä o: a) konštrukcie a nové — amatérom dostupné — pracovné postupy na údržbu, opravy a modernizáciu domového fondu, b) konštrukcie a úpravy bytového zariadenia zlepšujúce úžitkové vlastnosti malých bytov, c) konštrukcie určené na vyplnenie medzier na našom trhu, d) netradičné konštrukcie, ktoré doteraz boli mimo okruhu záujmu domácich majstrov. Najlepšie konštrukcie odmení porota súťaže týmito cenami: I. II. III. IV. V. VI.

cena cena cena cena cena cena

8000 6500 5000 3000 1500 1000

Kčs Kčs Kčs Kčs Kčs Kčs

vecné ceny 100 Kčs v úhrne 5000 Kčs, takže celkove sa na ceny ráta s 30 000 Kčs. Po skúsenostiach z minulej súťaže zostáva v platnosti, že porota môže ceny rozdeliť aj inak, t. j. niektoré ceny vôbec neudeliť, rozdeliť ich alebo zlúčiť tak, ako to bude

zodpovedať počtu a kvalite konštrukcií zaslaných do súťaže. Prvá cena sa môže priznať len konštrukcii, ktorá sa realizovala a predviedla porote. Na predvedenie konštrukcie v mieste bydliska autora porota vyzve vybraných súťažiacich v priebehu februára a marca 1979. Okrem cien a prémií môžu autori získať ďalšie finančné prostriedky jednak ako honorár za uverejnenie v zborníku, jednak ako poplatok za využitie konštrukcie po jej zavedení do výroby. Zaslaním výsledkov svojej práce do súťaže sa autori týchto práv totiž nezriekajú. Podmienkou výplaty cien je, že autor ocenenej konštrukcie na požiadanie redakcie doplní dokumentáciu tak, aby tvorila dostatočný podklad na publikovanie návodu. Jedinou podmienkou prijatia konštrukcie do súťaže je, aby bola pre priemerného domáceho majstra realizovateľná tak z hľadiska dostupnosti materiálu a jeho ceny, ako aj z hľadiska náročnosti na vybavenie dielne. Pripúšťa sa však možnosť, že niektorú náročnú súčasť konštrukcie si možno dať vyrobiť aj v niektorom podniku miestneho hospodárstva. Posledný termín na zaslanie súťažných príspevkov je 31. ianuár 1 979. Do tohto dňa treba zaslať dokumentáciu na adresu: Redakce ,,Udělej — urob si sám", Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6. Dokumentácia by mala obsahovať fotografie, výkresy a stručný opis konštrukcie vrátane technických a ekonomických parametrov v rozsahu a podrobnostiach potrebných na posúdenie tvorivého prínosu konštrukcie.

59

YYKRAjOYAČ OTVORŮ DO OBKLADAČEK Při obkládání koupelen a kuchyní, kde je více vývodů vodovodního potrubí, potřebujeme často vyříznout do obkládaček otvory. Práci nám usnadní vykrajovač, jehož výroba je velmi jednoduchá a levná. ZHOTOVENI VYKRAJOVAČE Hlavní částí vykrajovače je řezací hlava 1 (obr. 1 ) , která vyřezává otvor. Zhotovíme ji z tvrdého dřeva nebo pertinaxu. Na spodní straně kolečka 1 vysoustružíme dva nebo i více žlábků, do kterých zapadne řezací list 2. Průměr žlábků volíme podle toho, jaký průměr vyřezaných otvorů potřebujeme (v mém případě byl průměr žlábků — a tedy i otvorů — 30 a 40 mm). Řezací listy 2 odstřihneme v potřebné délce z listu pásové pily na dřevo. Řezací list příslušné velikosti upevníme v hlavě šroubem 12, pro který musíme v hlavě vyvrtat otvor přes oba žlábky a pak ukončit závitem M3. Samozřejmě, musíme vyvrtat otvor 0 3 i v řezacích listech. Ve středu hlavy musíme ještě vyvrtat otvor 0 10 mm pro osu 3, kterou zajistíme šroubem 1 1 . Osa prochází trubkou 4 a je ukončena klikou 9 z pásové oceli s rukojetí 10. Na osu ještě privaríme podložku 5 a navlékneme pružinu 6, která pomáhá tlačit řezný list na obkladačku. Podložku 8 celého strojku zhotovíme z tlustého plechu, aby byl strojek při řezání stabilní. Na p'odložku nalepíme potah 13 z kůže, který zamezí prokluzování obkladačky. K podložce 8 privaríme stojan 7, k němuž privaríme trubku 4. Tím je vykrajovač hotový a zbývá již jen vystřihnout z plechu či umělé hmoty kolečka ve velikosti vyříznutých otvorů; v jejich středu vyvrtáme otvor 0 3 mm. Budeme je potřebovat pro předkreslení otvorů na obkladačkách. POSTUP PRI ŘEZANÍ

Podle spodního řádku, kterým, jsme došli při obkládání pod vývod vodovodu, si naznačíme na obkladačku (na straně bez glazury) střed otvoru (obr. 2 ) . Kolečko příslušné velikosti přiložíme na střed a obkreslíme tužkou. Do vykrajovačky upevníme řezný list příslušné velikosti a pod řezací hlavu položíme suchou obkladačku glazurou dospod. Jednou rukou držíme obkladačku, druhou rukou zvolna točíme klikou. Dáváme přitom pozor, aby obkladačka neujela z předkresleného otvoru. Když 'Š[ pilový list udělá dostatečnou drážku, můžeme obkladačku pustit a přitlačit na kliku.

»C

Po několika otáčkách se řezný list zařízne do glazury obkladačky, kterou vyndáme, a mírným poklepem na lesklou stranu kolečko vypadne. Vzniklý otvor můžeme ještě zabrou-

Obr. 1

sit kulatým brouskem. Teprve potom obkladačku namočíme; postupujeme v práci až přijdeme k místu, kde obkladačku s otvorem potřebujeme. S vykrajovačem vyřízneme snad-

Rozpiska materiálu

Obr. 2 no otvory nejen ve středu obkladačky, ale i na kraji, popřípadě i jen půlkruhový otvor.

Řezný list můžeme snadno nabrousit tak, že celou hlavu i s upnutým listem po uvolnění šroubu 11 vyjmeme. Brousíme pomocí malého brusu (s hranami zbroušenými do špičky, který upneme do elektrické

vrtačky Combi). Budeme-li vykrajovat více otvorů, vyplatí se zhotovit si dvě sady řezných listů a při práci je pak stačí jen vyměňovat. JIŘÍ BOHATÝ

Z PRAXE PRO PRAXI IV BROUŠENÍ NEBO LEŠTĚNI Při broušení nebo leštění menších předmětů pomocí nástrojů, upnutých ve vrtačce, potřebujeme mít obě ruce volné. Pokud nemáme ve své dílně větší dílenský svěrák, míváme problém, kam vrtačku upnout. Ze závěsu většího typu (na vrata) si zhotovíme držák, který jedním ramenem upevníme k desce pracovního stolu a na druhé rameno upevníme vrtačku gumovými proužky nastříhanými z automobilové vzdušnice ap. Aby závěs zůstal vždy v poloze, jakou potřebujeme, naklepeme několika silnými úhozy těžším kladivem spoj závěsu (ve směru šipky na obr. 12). DĚROVAČE VLASTNÍ VÝROBY Děrovače na gumu, kůži, koženku a podobné materiály si můžeme zhotovit s pomocí navrtáváčků různých průměrů (obr. 13). Do navrtané kuželové dutiny provrtáme ze strany ještě otvor 0 1,5—2 mm, aby uzavřený vzduch v dutině neztěžoval vysekávání děr. Pokud použijeme kalitelnou ocel a děrovače zakalíme, vydrží nám ostré mnohem déle. NAVLÉKÄNÍ

Obr. 12

BUŽÍRKY

Potřebujeme-li navléknout bužírku na rukojeti kleští, nebo pomocí bužírky pevně stáhnout svazek drátů apod., pomůžeme si snadno tím, že bužírku necháme chvíli namočenou v trichloretylenu. Bužírka změkne, nabobtná a zvětší svůj průměr. Takto ji snadno můžeme navléknout kam potřebujeme; po vyprchání trichloretylenu (trichloru) se bužírka opět smrští a pevně obejme předmět na němž je navlečena. Takto ji můžeme navléknout i na předměty o několikanásobně větším průměru, než je vnitří průměr použité bužírky. SVAŘOVANÍ LITINY I domácí kutil občas potřebuje opravit prasklou litinovou součást nějakého zařízení. Menší součásti,

Obr. 13

61

Obr. 14

které lze s běžnými zdroji tepla předehřívat svařují se lépe kyslíkoacetylenovým plamenem. Kvalitní spoj tu dosáhneme tyčinkou, kterou zhotovíme nalámáním vyřazených pístních kroužků spalovacích motorů a svařením podle obr. 14. Před použitím kroužky zbavíme oleje a karbonu, nejlépe v horkém trichloru a oškrábáním. Tyto tyčinky s vysokým obsahem legujících prvků jsou obzvláště vhodné pro svařování litinových součástek s vysokým obsahem uhlíku, pro vodotěsné spoje a silně namáhané součásti. Tímto způsobem se podařilo opravit i přeražený ocelolitinový svěrák YORK, který opět slouží jako nový. ÚPRAVA NŮŽEK NA PLECH

Obr. 15

Jeden z častých úrazů při stříhání plechu ručními nůžkami je přiskřípnutí některé části těla (obvykle břicha) koncem jejich držadel. Hlavně se to stává při stříhání silnějších materiálů, kdy musíme vyvinout značnou sílu oběma rukama a nůžky si opíráme o břicho, boky a podobně. Těmto úrazům můžeme předejít pomocí kousku pryžové hadice, kterou navlečeme na konce držadel a zajistíme ovinutím motouzem (obr. 15); zbylou hadičku po délce rozřízneme až k zajištění na držadlech. Při dostříhnutí nůžek a dosednutí držadel se hadička zploští a zabraňuje přiskřípnutí kůže. Při manipulaci nijak nepřekáží a neomezuje pohyblivost nůžek. UKLADANÍ ZÁVITNÍKŮ Popsaný přípravek umožňuje udržet pořádek mezi závitníky a příslušnými vrtáky a snadno je vyhledávat. Je to špalík z tvrdého dřeva, připevněný např. na zdi nad pracovním stolem. Svisle je provrtán trojicemi otvorů pro závitníky a vodorovně jsou provrtány otvory pro příslušný vrták. Potřebujeme-I pak např. zhotovit závit M3, přidržíme pod přípravkem ruku, vytáhneme příslušný vrták a závitníky nám vypadnou do dlaně. V případě, že potřebujeme jen pročistit již hotový závit, vrták jen povytáhneme a z přípravku vypadne jen třetí, případně i druhý závitník. Bližší je zřejmé z obr. 16, na němž jsou uvedeny i osvědčené rozměry. Hranol z tvrdého dřeva hladce opracujeme, pokud možno dodržíme udané rozměry — jsou voleny tak, aby špičky závitníků dosedly na válcovou stopku vrtáků (nehrozí nebezpečí jejich ulomení). Čtyřhranné konce závitníků vystupují z otvorů tak, aby se dalo jediným pohledem zkontrolovat, zda některý závitník nechybí a zda jsou uloženy ve správném pořadí (zepředu: prvý — druhý třetí). Hrany zakulatíme rašplí a otvory pro závitníky a vrtáky zapustíme, abychom se při jejich ukládaní nemuseli dlouho „trefovat". Na přední stranu přípravku vyrazíme nebo napíšeme kontrastní barvou velkými zřetelnými číslicemi průměr závitníků. Jako ochranu proti ohmatání a ušpinění doporučuji chránit přípravek napuštěním vazelínou, olejem nebo parafinem.

Obr. 16

62

Závitníky ukládáme očištěné a namazané — pak se tento způsob ukládání osvědčí podstatně lépe než obvyklé zasouvání do dírek v prkénku (kde můžeme slabší závitníky při troše nepozornosti snadno urazit), nebo dokonce pouhé odkládání do krabičky, kde vyhledávání zdržuje v práci — nehledě k tomu, že pak musíme znova ještě vyhledávat příslušný vrták pro předvrtání otvoru. JOSEF ŠŤASTNÝ a JIŘÍ HELLEBRAND

ČESKOSLOVENSKY boule čidlo drhání gumožíně hlídací chmýří krabice láce modřín napínák obrtlík osten područka prachovka půliti se rozepnout roztřepit sepnout sklíčidlo smrštit se srovnat stínítko svorec škubat špejle štěpina tištěný topná spirála třáseň třepení

SLOVNÍČEK

RYCHLE SPOLEHLIVĚ AŽ DO BYTU

hrča snímač naberanie, prevliekanie gumovlásie kontrolný páperie skrinka, škatuľa lacnosť smrekovec napínač, napínadlo obrtlík osteň lakťové operadlo prachovka rozpoľovať sa rozpojiť rozstrapkať spojiť skľučovadlo zmraštiť sa zarovnat tienidlo stužovadlo trhať špajdľa (hovor.) štiepok tlačený vyhrievacia špirála strapec ostrapenie

za nezvýšenou cenu 1 4 , — Kčs/výtl. Vám bude sbornik „Udělej-Urob si sám" zasilat EXPEDICE USS Předplatné na rok 1979 za 5 6 , — Kčs si můžete objednat na adrese EXPEDICE USS 116 06 Praha 1, Železná 8 tel. 26 89 61 Na stejné adrese si můžete objednat — knihu Udělej si sám — auto, sport, camping (formát A4, 240 str., cena Kčs 60,—) — plánky na přídavná zařízení k traktoru Oleško a na dřevoobráběcí stroj I I I . generace

Knižnica Urob si sám —vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičová UROB — UDĚLEJ SI S A M zväzok 27 MDT 689:69+7073 Zostavil Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, Bratislava, Hurbanovo nám. 3 v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba Praha 1, Celetná 25 v auguste 1978 ako svoju 6750. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97. Expedícia subskribentom: Železná 8, 11 6 06 Praha 1, tel. 26 89 61 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Gabriela Karasová Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 94 obrázkov;

11,171 AH,

11,366 VH

© Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1978 1. vydanie.

Náklad 1 29 000 výtlačkov 302 05

I 63-114-78

Kčs 14,—

510/21; 818

I

STAVÍTE - OPRAVUJETE? Z VÝROBNÍHO PROGRAMU N. P. RD JESENÍK NABÍZÍME Nástřikové hmoty pro tenkovrstvou úpravu fasád TEROMIT TEROXET Barevný rozsah: bila, šedá, okrová, zelená, cihlová červeň Vhodný podklad: beton, pórobeton, vápenocementové omítky Vyhlazovací plastická hmota RUDIN vhodná pro vnitřní povrchovou úpravu stěn. Jako podklad pro latexové nebo klihové malby a pod tapety Vyhlazovací hmota TERALIT je určena pro vyhlazení povrchu podkladu pod podlahoviny všeho druhu. Nebo i ke konečné úpravě podlah méně namáhaných. Povrch vyhlazovací vrstvy TERALIT je hladký, bezprašný a bez trhlin Lepicí hmota TERAMOTMEL je určena k tenkovrstvému lepení keramických obkladů, skleněné sintrované mozaiky, mramorových tenkostenných obkladů na horizontálni a vertikálni podklady TENKOSTENNÉ OBKLADOVÉ DESKY z mramorů a travertínu sily 1,2 cm, výšky 10 cm vhodné pro obklad soklů, stěn, sloupů, krbů, případně položeni podlah ŘEMÍNKOVÉ OBKLADY štípané z mramorů, vápenců a travertínu vhodných pro architektonické ztvárnění obkladů interiérů i exteriérů Tyto výrobky možno zakoupit v prodejnách stavebnin n. p. STAVIVA a SD JEDNOTA Vyrábí: RD Jeseník, n. p., Jeseník, tel. 3023

VYRÁBÍ: RD JESENÍK, N. P , JESENÍK, TEL. 3023