Z OBSAHU NA MUŠCE. Vlasta Parkanová byla v Afghánistánu. Elektronické kladivo na korupci. Čech bude velet i seržantům. Brdy se otevřely veřejnosti

Z OBSAHU

NA MUŠCE

Přesně před rokem jsem na tomto místě psal o případu vysoce postaveného plukovníka Ministerstva obrany, který měl na starost organizování nejrůznějších výběrových řízení na stamilionové zakázky pro českou armádu. Jeho příběh je dnes všeobecně znám. Jednou se cestou domů z práce zastavil v sídle jisté, s armádou „spřátelené“ firmy a do igelitky strčil „všimné“ ve výši milionu korun. Dnes čeká na soud. Plukovníkovi jsem tehdy mezi řádky naznačil, že pokud by byl čestný, asi by se měl zastřelit jako nešťastný nadporučík Mazurek ve slavných Černých baronech. Ještě že to neudělal! Vždyť nyní by jej muselo následovat dalších osm bývalých vysokých armádních důstojníků, kteří v letech 1997 až 1999 podváděli při výběrových řízeních na opravy a údržbu armádních letišť. Svým jednáním způsobili státu škodu 482 miliony korun. Kolik korun dostali do vlastních igelitek, netuším, snad to nyní zjistí soud. Jejich případ však není nic proti dalšímu korupčnímu skandálu v resortu obrany. Týká se zakázek na opravy vojenských objektů a nehraje s v něm o nic méně než o miliardu korun. Českobudějovický prokurátor hovoří o desítkách možných obviněných, o rozsáhlé a vzájemně provázané síti korupčníků a o aféře, která možná naroste do obřích a nepředvídatelných rozměrů. Co bude dál? Z jakých skříní „vypadnou další kostlivci“? Podaří se konečně korupci v resortu zastavit, jak se o to nyní pokouší současné vedení ministerstva? Pomohou rázná opatření, která nastínil na tiskové konferenci 17. dubna první náměstek ministryně obrany Martin Barták? Nevím. A možná to neví vůbec nikdo. Ladislav LENK

Vlasta Parkanová byla v Afghánistánu

7 Elektronické kladivo na korupci

8 Čech bude velet i seržantům

15 Brdy se otevřely veřejnosti

23 Vzdělání i pro učitele

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Vladimír Marek

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Uzávěrka čísla: 11. 4. 2007

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

Toto číslo vyšlo dne: 30. 4. 2007

28 Legionářský generál

36 Volkswagen Maratonský víkend je před námi

46

Î CHEMICKÉ VOJSKO

CHEMICKÉ VOJSKO Í NATO a americké armády vedená zástupcem náměstka generálního tajemníka NATO Gayem B. Robertsem zabývajícím se právě těmito otázkami. Zatímco se tedy během dokladu mohli odborníci na zbraně hromadného ničení seznámit se strukturou našich chemických a biologických jednotek a zařízení, v terénu již dominovaly dynamické ukázky. Chemici předvedli například dekontaminaci vojenské techniky a ukázali, jakým způsobem provádějí obdobný proces v případě lidí. Rozvinuta byla chemická a radiační laboratoř, kompletní vybavení pro odběrové týmy nebo zcela unikátní přístroj pro monitorování nebezpečných látek a některá další speciální technika, která představuje v této oblasti světovou technologickou špičku. Zahraniční návštěvníci se zajímali i o zkušenosti z působení českých chemiků v zahraničí. Ti byli nasazeni například během první války

V CENTRU

pozornosti Delegace NATO vedená zástupcem náměstka generálního tajemníka Aliance Gayem B. Robertsem měla pro naše chemiky jen slova chvály Krajina, které dominuje několik rybníků v okolí obce Břve, je malebná. Navíc leží od hlavního města, co by kamenem dohodil. Ve čtvrtek 29. března 2007 to ale ve zdejším Centru výstrahy zbraní hromadného ničení vypadalo, jako kdyby se právě zde chystal rozsáhlý útok chemickými zbraněmi.

Text a foto: Vladimír MAREK

2

Zatímco v podzemním bunkru se dokladovala struktura a poslání centra, nahoře byly rozvinuté nejen biologické a chemické laboratoře, stany pro dekontaminaci osob, ale i rámy určené pro odmořování techniky. Okolí navíc hlídali vojáci v ochranných maskách a oblecích vyzbrojeni samopaly vz. 58 a vz. 61 Škorpion, brokovnicemi Benelli a velkorážními odstřelovačkami Falkon. Vojákům nechyběly ani přístroje nočního vidění. Důvody výjezdu libereckých chemiků do sto padesát kilometrů vzdáleného centra byly naštěstí i v tomto případě spíš výcvikové. Anebo ještě přesněji, připravovaná ukázka měla přispět k řešení koncepčních otázek spolupráce mezi jednotlivými složkami v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení na alianční úrovni. Centrum výstrahy zbraní hromadného ničení totiž navštívila delegace

v Zálivu v letech 1990 až 1991. Ve stejné oblasti působili také v operaci Enduring Freedom v letech 2002 až 2003. Později byli požádáni o pomoc nejen v průběhu olympijských her v Řecku, ale i v době konání summitů NATO v Istanbulu a Rize. Alianční odborníci si prohlédli rovněž samotné Centrum výstrahy zbraní hromadného ničení. To je stále ještě ve výstavbě. Ze současných necelých třiceti specialistů by se během několika let měla jeho obsluha rozrůst na zhruba osmdesát lidí. Stávající monitorovací systém by se měl doplnit o patnáct sond odebírajících automaticky vzorky v útvarech a zařízeních naší armády dislokovaných po celém území České republiky. O den dříve, 28. března 2007, navštívila dvanáctičlenná delegace Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení ve Vyškově a Centrum biologické ochrany v Těchoníně. V případě Těchonína se jednalo o první

zahraniční návštěvu v historii tohoto zařízení vůbec. Ve Vyškově se alianční delegace zajímala o personální složení centra a výukové programy posluchačů, kteří přicházejí i ze zemí zapojených do programu Partnerství pro mír. Ředitel centra plukovník Radomír Mikeš objasnil návštěvě zaměření a především budoucnost tohoto unikátního útvaru. Rovněž ředitel Ústavu ochrany proti zbraním hromadného ničení plukovník Dušan Vičar seznámil přítomné se současnou strukturou svého zařízení. Delegaci doprovázel mimo jiné bývalý generál a náčelník chemického vojska Dušan Lupuljev, který v současné době pracuje v aliančním Centru zbraní hromadného ničení v Bruselu. Ten také vysvětlil, proč je o naše chemiky a jejich zkušenosti v zahraničí takový zájem. „Právě v oblasti ochrany proti zbraním hromadného ničení jdeme již několik desítek let svou vlastní cestou. Dosáhli jsme výrazných úspěchů. A to jak v případě technického rozvoje, koncepcí a nových postupů, tak především v oblasti přípravy kvalifikovaných lidí. Jedná se o praporčíky a důstojníky, kteří mají středoškolské a vysokoškolské vzdělání v této specializaci. V tomto směru jsme podle mého názoru vepředu před některými dalšími aliančními zeměmi.“ Výjimečnost naší armády v této oblasti a pokračování trendu specializace na ochranu proti zbraním hromadného ničení ostatně potvrdil i náměstek ministryně obrany Martin Barták, který se tohoto setkání rovněž zúčastnil. „Důraz na vybavení chemických jednotek klademe i proto, že máme ambice být vedoucí zemí NATO právě v oblasti boje proti zbraním hromadného ničení.“

3

Î UDÁLOST

UDÁLOST Í

Ministryně obrany Vlasta Parkanová informovala o svých prioritách a plánech v dalším období

ČAS Od jmenování vlády a příchodu Vlasty Parkanové do čela resortu obrany uplynulo 10. dubna téměř na den přesně sto dní. Ministryně obrany svolala tiskovou konferenci, kde představila změny ve vedení resortu, zhodnotila uplynulé období a podrobněji nastínila svoje další plány.

Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

4

bilancování i změn „K tomu, aby se mohly plnit jakékoliv plány, je potřeba mít dobrý tým, se kterým se člověku dobře pracuje. Ráda bych vám nyní tento tým představila,“ uvedla změny ve vedení resortu ministryně obrany Vlasta Parkanová. Prvního náměstka ministryně obrany Martina Bartáka, náměstka pro vyzbrojování Jaroslava Kopřivu a náčelníka Generálního štábu genpor. Vlastimila Picka nově doplnil Radek Šmerda, který byl jmenován náměstkem ministryně obrany-ředitelem Kanceláře Ministerstva obrany, a Pavel Mašek se stal po Jaroslavě Přibylové náměstkem pro personalistiku. „Stručně ještě doplním jednu osobu, která zde není přítomná. Náš tým v horizontu několika týdnů posílí František Padělek, jenž je nyní ještě velvyslancem v Argentině a Paraguayi,“ dodala ministryně. Vzápětí také ocenila práci končící náměstkyně Přibylové, která z resortu neodchází, ale měla by absolvovat dlouhodobější stáž v zahraničí. Ministryně Parkanová dále hovořila o omezení zdrojového rámce, který se dotýká všech resortů. Tento krok vyplývá z reformy veřejných financí, a přestože pro resort obrany zatím ještě nebyla vládou schválena jeho míra, je nutné počítat s tím, že dojde k omezení finančních

prostředků na druhou etapu reformy armády. První náměstek ministryně obrany Martin Barták doplnil, že nelze spoléhat na to, že se v nových podmínkách udrží příslib premiéra vlády z loňského roku, který hovořil o 1,55 % HDP pro kapitolu Ministerstva obrany ČR. Snížení rozpočtových schodků, což je hlavním cílem vlády, se dotkne všech ministerstev. „Chtěla bych v této souvislosti upozornit na to, že k podobnému omezení prostředků nedochází od zahájení reformy poprvé, a pokud k němu skutečně dojde v navrhované výši, pak už nebude řešitelné v rámci hledání vnitřních úspor, ale bude muset nutně dojít k omezení některých aktivit samotné armády. Například nákupu nové techniky nebo výstavby infrastruktury,“ uvedla Vlasta Parkanová. „Pravděpodobně se budeme muset znovu zamyslet nad tím, co potřebujeme, jaké ambice budeme za změněných podmínek mít a bude potřeba přehodnotit plnění našich dosavadních plánů v čase. Armádní reforma byla plánována do dvou etap. První etapa je nyní vyhodnocována a chystá se druhý krok reformy. Musím říci, že za daných okolností bude nutné připravit určitou revizi stávající reformy,“ poznamenala ministryně obrany.

„Na analýze reformy se již intenzivně pracuje a již se nám objevují některé věci, na které se budeme muset v budoucnu zaměřit. Nechci je nyní předjímat ani se konkrétně vyjadřovat k této analýze, která je určena především pro vládu. Ta by ji měla projednat do konce května,“ reagoval na slova ministryně Parkanové náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek. Pokud dojde ke snížení zdrojového rámce, navrhne ministryni obrany, aby byla po květnu udělána pomyslná tlustá čára a začalo se znova plánovat na nový zdrojový rámec. Na základě této analýzy by měla být připravena nová reforma, která by měla přesně popsat, co je třeba v následujících letech udělat. Stále ale platí, že armáda zůstane vševojsková s určitou specializací. Vlasta Parkanová se také zmínila o tom, že některá rozhodnutí učiněná v minulosti byla dělána víc z politických a ekonomických důvodů než z vojenských. Po omezení zdrojového rámce na podobná politická rozhodnutí už nebude téměř prostor. „Všechno zlé je ale k něčemu dobré. Očekávané seškrtání rozpočtu nás nepochybně donutí chovat se úsporně a neplýtvat prostředky tak, jak se tomu dělo v minulosti,“ doplnila. Hned po nástupu do funkce ministryně Vlasta Parkanová uvedla své tři hlavní priority – boj s korupcí, zahraniční mise a péči o veterány, a také o nich na tiskové konferenci hovořila. Problematiku boje s korupcí dala do kontextu s celkovým auditem na Ministerstvu obrany. „V těchto dnech je dokončována zadávací dokumentace k otevřenému výběrovému řízení na komplexní procesní, organizační a funkční audit. Do konce tohoto měsíce vyhlásíme veřejnou zakázku na jeho provedení, auditován bude také akviziční proces. Už dnes máme vytypována určitá slabá místa procesu a právě od auditu chceme odpověď na otázku,

jak je posílit,“ uvedla Vlasta Parkanová a dodala, že by byla ráda, pokud by se podařilo dohodnout i s představiteli Transparency International na spolupráci v této oblasti. Podle slov ministryně obrany se v posledních letech zahraniční mise staly zcela právem výkladní skříní naší armády. Je ale nutné se zaměřit na zlepšení podmínek při plnění úkolů v zahraničí. „Pravda je totiž taková, že při nákupech vojenské techniky doposud dostaly přednost projekty, které slouží armádě doma, nikoliv vojákům v misích. Ráda bych tento přístup změnila a chci se soustředit na projekty, které budou mít dopad na vybavení našich jednotek v zahraničí,“ kritizovala současné postupy Parkanová. Ministryně považuje za největší prioritu v této oblasti pořízení lehkých obrněných vozidel do Iráku a Afghánistánu. „V tomto případě je čas velmi důležitým faktorem, a proto uvažujeme i o přímém oslovení několika vytypovaných dodavatelů, kteří by nám dodali v co nejkratším možném čase tři nebo čtyři tato vozidla. Mluvím o časovém horizontu zhruba třech až čtyřech měsíců,“ upřesnila. Tímto nákupem by byla uspokojena bezprostřední operační potřeba a pak by následovalo klasické otevřené výběrové řízení, jehož výsledek by nebyl zmíněným nákupem nijak ovlivněn. Třetí prioritou ministryně obrany je starost o veterány. V oblasti péče o jejich zdraví chce dosáhnout toho, aby ji nezajišťovali úředníci, ale odborníci. Z tohoto důvodu řadu úkonů, které pro veterány dnes dělá Ministerstvo obrany, převede na příspěvkovou organizaci

Volareza. „Chceme zřídit bezplatnou linku pro válečné veterány, která také bude provozována příspěvkovou organizací Volareza, na níž veteránům poradí při řešení nejrůznějších životních situací,“ představila další z návrhů Vlasta Parkanová. Dojde k posílení sítě terénních pracovníků ve všech krajích, kteří budou v pravidelném kontaktu s veterány 2. světové války. Zaměří se na monitorování jejich zdravotního stavu, pomůžou jim při komunikaci s úřady a poskytnou jim informace o možném čerpání výhod. „Pokud jde o umísťování válečných veteránů v penzionech, hospicích a dalších zařízeních podobného typu, tak budeme dávat přednost dotování programu, který umožní jejich přednostní přijetí v civilních zařízeních, především v místě jejich dosavadního bydliště, před budováním specializovaných vojenských zařízení,“ upřesnila. Ministryně také připomněla březnovou novelu rozkazu, která veteránům povoluje nošení uniformy. „V současné době zákon neumožňuje povýšení vojáků ve výslužbě, což se veteránů velmi dotýká. Připravujeme ale změnu legislativy, která by to umožnila. Nebude to znamenat plošné povyšování, ale spíše narovnávání historických křivd,“ uzavřela. Ministryně by chtěla podporovat i projekty zaměřující se na uchování tradic veteránů 2. světové války. Do tohoto plánu by pak chtěla zapojit děti a školy. Jde například o připravovanou literární soutěž ve spolupráci s dětským hnutím „Na vlastních nohou“ nebo chystaný film o bojích dnešních veteránů v bitvě u Tobruku.

5

Î OCENĚNÍ

Zima přinesla lavinu medailí Ministryně obrany Vlasta Parkanová přijala nejúspěšnější armádní sportovce zimní sezony Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Mistři světa a Evropy, vítězka Světového poháru, přemožitelé rekordů. Takové sportovní osobnosti se v pátek 13. dubna setkaly s ministryní obrany Vlastou Parkanovou. Nejlepší příslušníci ASC DUKLA obdrželi významná resortní vyznamenání.

6

MISE Í Dvanáct sportovců, kteří se v uplynulém období umístili na mezinárodních soutěžích do šestého místa, spolu se svými trenéry převzalo z rukou ministryně obrany Vlasty Parkanové děkovné dopisy. Nechyběli mezi nimi například desetibojař mjr. Roman Šebrle, střelec npor. Miroslav Januš, cyklisté Alois Kaňkovský a Petr Lazar nebo juniorská mistryně světa rychlobruslařka Andrea Jirků, která navíc od ministryně dostala jako věcný dar dva skleněné poháry. Díky skvělým výsledkům byli čtyři armádní sportovci vyznamenáni. Záslužným křížem MO ČR I. stupně byla dekorována běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, která na mistrovství světa v japonském Sapporu získala zlatou a stříbrnou medaili a letos ukončila svoji aktivní sportovní kariéru. Záslužné kříže MO ČR III. stupně převzali bobisté Ivo Danilevič a Roman Gomola, kteří v lednu v italské Cortině d’Ampezzo vybojovali titul mistrů Evropy, a stejné vyznamenání získala i rychlobruslařka Martina Sáblíková, jež má za sebou zatím nejlepší sezonu své kariéry. Stala se mistryní Evropy ve čtyřboji, je světovou šampiónkou na 3000 m i 5000 m a připsala si celkové vítězství v sérii závodů Světového poháru na dlouhých tratích. Ministryně Vlasta Parkanová během přijetí sportovců ocenila „lavinu“ dosažených úspěchů. „Chci vám poděkovat a zároveň popřát, aby se vám v dalších sezonách dařilo přinejmenším tak jako nyní. Je to skvělé a užitečné pro vaše životní osudy, ale je to dobré také pro reprezentaci Armády České republiky a Ministerstva obrany,“ uvedla ministryně. Vyznamenáni byli také jubilanti armádního sportu, kteří v letošním roce slaví sedmdesáté narozeniny. Fotbalista Jan Brumovský převzal Záslužný kříž MO ČR II. stupně a veslař Jaroslav Starosta Záslužný kříž MO ČR III. stupně. Kateřina Neumannová jménem všech sportovců, trenérů a členů realizačních týmů na závěr přijetí poděkovala ministryni obrany za podporu, kterou resort věnuje sportu. Pro olympijskou vítězku Kateřinu Neumannovou bylo podobné setkání posledním v její aktivní sportovní kariéře. „Nyní si chci dát sto dnů hájení, podobně jako politici, abych měla prostor na rozmýšlení o své budoucnosti. Jsou ale věci, které jsou už teď jasné. Je to třeba spolupráce s lyžařskými firmami, podílení se na fungování svého týmu, ve kterém je řada vynikajících sportovců, a pokračování v soutěži ‚Hledá se nová Kateřina Neumannová‘,“ prozradila nám fenomenální běžkyně na lyžích.

Vlasta Parkanová byla v Afghánistánu Text a foto: Jan PROCHÁZKA

V pondělí 16. dubna navštívila ministryně obrany Vlasta Parkanová spolu s ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem Afghánistán. V delegaci, která se setkala s příslušníky kontingentu polní nemocnice a chemického odřadu působícími v operaci ISAF na mezinárodním letišti v Kábulu, byli také náměstek ministryně obrany Jaroslav Kopřiva a náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek, místopředseda Senátu PS PČR Petr Pithart a senátor Jaromír Štětina. Kontingent převzal operační úkol od řecké polní nemocnice 1. dubna letošního roku. „Pracujete ve složitých klimatických a bezpečnostních podmínkách. Vaší práce si velice cením a přeji si, aby se vám dařilo i nadále,“ uvedla na slavnostním nástupu českého kontingentu ministryně obrany Vlasta Parkanová. Součástí oficiální návštěvy bylo symbolické poklepání základního kamene polní nemocnice. „Tradičně se základní kámen poklepává při zahájení výstavby, ale v té době nebyla na tento akt vhodná příležitost,“ řekl přítomným hostům velitel kontingentu plukovník Zoltán Bubeník a dodal: „Vlajka již byla vztyčena, páska při otevření přestřižena, ale kámen nám opravdu chybí.“ Plukovník Bubeník pak o symbolické poklepání základního kamene polní nemocnice na kábulském mezinárodním letišti požádal ministryni Parkanovou, ministra Schwarzenberga a generála Picka. Ministryně obrany měla při návštěvě možnost se detailně seznámit s činností polní nemocnice i s vybavením jednotlivých pracovišť, včetně operačních sálů a jednotky intenzivní péče. Dozvěděla se, že vojenští lékaři a zdravotní sestry během prvních čtrnácti dnů již ambulantně ošetřili přes 180 pacientů z řad vojáků ISAF a Afghánské národní armády. „Provedli jsme přibližně 70 stomatologických ošetření, kolem 60 rentgenových snímků a desítky mikrobiologických a laboratorních vyšetření,“ statisticky shrnul dosavadní práci plukovník Bubeník. V pohotovosti již byly i operační týmy. „Před pár dny jsme operovali dva příslušníky

ANA, kteří byli při kontrole vozidel postřeleni do končetin, a to pravděpodobně členy Talibanu. Jejich stav je stabilizovaný a v průběhu příštího týdne se předpokládá jejich převoz do místní nemocnice,“ doplnil údaje o činnosti polní nemocnice hlavní lékař major Michal Plodr. Vyvrcholením jednodenní návštěvy ministryně obrany a ministra zahraničí v Afghánistánu bylo přijetí u prezidenta Hamída Karzáího, kterého se také zúčastnil afghánský ministr obrany Rahím Wardak. „Hovořili jsme o naší práci zde, o hospodářských vztazích a o možnostech dalšího rozvoje naší spolupráce,“ uvedl po jednání s prezidentem Karzáím ministr zahraničních věcí Schwarzenberg. Podle vyjádření ministra zahraničních věcí se afghánský prezident velice pochvalně vyjadřoval o práci českých vojáků a o činnosti dalších pracovníků z České republiky, kteří v Afghánistánu působí. Předmětem jednání v prezidentském paláci byla vojenská pomoc Afghánské národní armádě. Podle slov ministryně Parkanové prezident Karzáí vysoce ocenil naši pomoc, zvláště připravovanou dodávku 12 vrtulníků. „Při rozhovoru jsme se také zmínili o možnostech prodeje letounů L-159. Afghánská strana projevila zájem a výsledkem dnešních jednání je pozvání afghánských expertů k návštěvě České republiky,“ uvedla v Kábulu ministryně Parkanová a dodala: „Diskutovali jsme ještě o dalších možných formách zapojení České republiky do pomoci Afghánistánu ve vojenské oblasti. V současnosti hledáme optimální možnosti.“

7

Î TISKOVÁ KONFERENCE

A ZPRÁVY Í

Elektronické kladivo NA KORUPCI První náměstek ministryně obrany Martin Barták představil mechanizmy, s jejichž pomocí hodlá vedení resortu bojovat s podvodnými zakázkami

8

se totiž o normativ, kterým se řídí významná část akvizičního procesu. Tento rozkaz by se měl stát významným nástrojem řešení případného korupčního prostředí. Z úrovně prvního náměstka ministryně obrany bylo 26. března 2007 vydáno odborné nařízení zadávání veřejných zakázek, na než se vztahuje i mezivládní režim posílení konkurenčního prostředí na Evropském trhu s obrannými zařízeními. Dále došlo k zahájení měsíčního vyhodnocování zakázek. „Akviziční proces by měl být více aktualizován a více reflektován v krátkém časovém období, a to především na základě námitek podaných uchazeči,“ dodal Martin Barták. Jedním z přijatých opatření je i to, že vedoucí pracovníci vojenských ubytovacích a stavebních správ nemohou podepsat nic bez souhlasu svých nadřízených. Obecně by měl být akviziční a správní proces více centralizován. Jako řešení se nabízí vytvoření centrálního akvizičního pracoviště, které by zbavilo menší správní celky možnosti pohybovat se

Text: Ladislav LENK, prap. Lenka PAWLITOVÁ, prap. Pavla ADAMOVSKÁ, mjr. Pavel KOČVARA a TSMO Foto: prap. Lenka PAWLITOVÁ, prap. Pavla ADAMOVSKÁ a Olga KARAFFOVÁ

» Vláda začátkem dubna schválila darování 12 nepotřebných bitevních a transportních vrtulníků Afghánistánu. Stroje se nyní opravují a modernizují v Leteckých opravnách Malešice. O darování zbraní do Afghánistánu požádali Českou republiku loni spojenci z NATO. Afghánci by měli získat šest dopravních helikoptér Mi-17 a šest bitevníků Mi-24. První vrtulník by měli převzít letos v září. Všech 12 strojů bude v této středoasijské zemi létat do konce roku 2008. » Česká armáda bude pořádat společná cvičení s Horskou službou ČR. Vyplývá to z dohody o spolupráci, kterou podepsali náčelník Generálního štábu Vlastimil Picek a šéf Horské služby ČR, o. p. s., Jiří Brožek. Armáda a záchranáři dosud spolupracovali zejména při ostrých zásazích. Společného výcviku by se měli nyní účastnit například armádní záchranáři a letečtí záchranáři horské služby. Cvičení se budou konat přibližně třikrát ročně. Dále půjde jednou do roka o výcvik při lavinových akcích.

Text: Vladimír MAREK Foto: Marie KŘÍŽOVÁ

Ministryně obrany Vlasta Parkanová vyhlásila krátce po nástupu do funkce za jednu ze svých priorit boj s korupcí. Konkrétní kroky na sebe nedaly dlouho čekat. V úterý 17. dubna 2007 představil první náměstek ministryně obrany Martin Barták na tiskové konferenci sdělovacím prostředkům, jaké mechanizmy hodlá vedení resortu v tomto boji nasadit. „Boj s korupcí není pouze problémem Ministerstva obrany, jedná se o latentní celospolečenský jev, který je v dnešní době přítomen téměř všude. Denně slýcháváme mnoho proklamací o boji s tímto negativním jevem. Otázkou je, komu se tyto teoretické myšlenky podaří jako prvnímu převést do praxe,“ řekl na úvod Martin Barták. Mnohá konkrétní opatření, která začalo vedení resortu připravovat před několika měsíci, jsou vázána legislativními normami. Přesto se v této oblasti již podařilo dosáhnout některých významných změn. Koncem loňského roku byli odvoláni pracovníci, do jejichž kompetencí akviziční politika spadala. Je připraven rovněž návrh novely rozkazu ministryně obrany k úplatnému nabývání majetku, pořizování služeb a stavebních prací v resortu. To je velice zásadní změna. Jedná

Událo se...

v korupčním prostředí. „Již v brzké době budou ministryni obrany navrženy další systémové kroky, které souvisejí se snižováním počtu akvizičních pracovišť,“ zdůraznil ředitel sekce správy majetku Ministerstva obrany ČR Jiří Král. Do konce letošního roku by se také měl snížit počet vojenských stavebních a ubytovacích správ ze současných pěti na tři. Akviziční proces zprůhlední rovněž rozšíření provozu stávajícího elektronického obchodování. To se bude v oblasti nákupu movitého majetku týkat objemů od pěti tisíc do dvou milionů korun a stavebních zakázek od patnácti tisíc do šesti milionů korun. Počítá se s tím, že prostřednictvím „elektronického tržiště“, kde se obchoduje velice průhledně a v podstatě bez zásahu lidského faktoru, bude ročně pořízen majetek a služby v objemu šesti až sedmi miliard korun.

» V pátek 6. dubna ukončila pětičlenná skupina amerických expertů na protiraketovou obranu, kterou vedl pracovník Protiraketové agentury USA Julian Savage, činnost ve Vojenském újezdu Brdy. Američtí experti prováděli v jihozápadní části újezdu měření, která jsou potřebná pro upřesnění technické specifikace míst pro potenciální umístění radarové stanice protiraketové obrany USA na území České republiky. Zjišťovali, zda by vysílací frekvence zařízení, která jsou aktivní ve vojenském újezdu a jeho okolí, mohla rušit zvažovaný radar ze systému protiraketové obrany a naopak, zda by radar neomezoval vysílání zařízení stávajících. Naměřená data si specialisté odvezli do Spojených států, kde je v období několika týdnů budou vyhodnocovat. V polovině května tohoto roku by měla přijet do České republiky další skupina amerických expertů, která naváže na práci svých kolegů. Zaměří se na hydrologické, geologické, klimatické a další podmínky ve vojenském újezdu, budou se zabývat také otázkami infrastruktury a dopravní obslužnosti. » V sobotu 7. dubna přesně v 17.00 hodin místního času převzal v misi ISAF-PRT v Afghánistánu operační úkol velitel 5. kontingentu Armády České republiky plukovník gšt. Aleš Opata. Slavnostní převzetí proběhlo za účasti velitele provinčního rekonstrukčního týmu ve Fajzabádu plukovníka německého Bundeswehru Artura Schwitalla. Ve srovnání se 4. kontingentem došlo k zásadní změně zejména v prostoru odpovědnosti. Čeští vojáci budou nyní působit v osmi distriktech (prostor odpovědnosti českého kontingentu dosud tvořilo pět distriktů). Čtyři nové distrikty patřily původně do prostoru odpovědnosti dánské jednotky. Dalším důležitým posunem je také velký důraz na projekty CIMIC, kdy český kontingent naváže na projekty, které již byly započaty, například ve vybavení škol nebo při zajištění dodávek pitné vody a elektrické energie. » Novým velitelem Hradní stráže se v polovině dubna stal dosavadní zástupce velitele pražského posádkového velitelství plukovník Radim Studený. Ve funkci nahradil plukovníka Jaroslava Pekaře. Plukovník Studený se narodil v roce 1969 v Ostravě. Vystudoval Vojenskou akademii v Brně a v minulosti byl mimo jiné tankovým a dílenským specialistou ve výcvikovém středisku Hrdly.

Dne 29. března navštívil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Vlastimil Picek 53. centrum pasivních systémů a elektronického boje v Opavě. Při prohlídce vojenské techniky 532. střediska elektronického boje mu byly prezentovány prostředky elektronické podpory a elektronického působení roty EB předurčené pro brigádní úkolové uskupení na bázi 4. brigády rychlého nasazení. Generál Picek ocenil nejen kvalitativní přerod v technické oblasti – sám má ještě v živé paměti přijímače R 250 a R 1250, ale také odbornou připravenost osádek. Spolu s prostředkem RUP-FM-M si prohlédl také rádiové rušiče kmitočtového pásma KV, VKV a malý radiotechnický pátrač – MRTP, včetně organických spojovacích zařízení.

Krajské vojenské velitelství Karlovy Vary přivítalo 5. dubna na půdě svého úřadu šestnáct vojenských a leteckých přidělenců akreditovaných v ČR. Návštěva byla zahájena krátkou prezentací, ve které podplukovník Oldřich Lukeš přítomné seznámil s charakteristikou Karlovarského kraje a s působností krajského vojenského velitelství. Návštěva pokračovala prohlídkou muzea světoznámé Becherovky, která u hostů sklidila velký úspěch. Se všemi hosty se zástupci krajského vojenského velitelství rozloučili obědem ve Vojenské lázeňské léčebně v Karlových Varech, při kterém pokračovala diskuse o hlavních úkolech velitelství.

Dne 27. března se u Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově uskutečnila celoarmádní konference „Rozvoj doktrinální soustavy AČR se zaměřením na velení a řízení“. Cílem konference bylo v návaznosti na plnění úkolů reformy ozbrojených sil České republiky zhodnotit aktuální stav doktrinální soustavy AČR s důrazem na oblast velení a řízení a projednat úkoly jejího dalšího rozvoje. V jednotlivých prezentacích a v diskusi zazněla nejen pochvalná slova na práci správy doktrín, ale především řada námětů i oprávněných požadavků na nové nebo novelizované předpisy, pomůcky a další publikace, které velitelé nejnižších stupňů potřebují pro výcvik i pro plnění úkolů v misích. V průběhu jednání došlo ke shodě, že tvorba těchto dokumentů nemůže být izolovanou záležitostí jen několika pracovníků ve Vyškově. Bez námětů, poznatků a zkušeností budoucích uživatelů z praxe to nepůjde. Konference se věnovala také velení a řízení vojenských operací. Tato problematika byla projednána v sekcích pozemních a vzdušných sil.

9

Î DO ŽHAVÉHO

VÝCVIK Í

Jednatřicet příslušníků 4. brigády rychlého nasazení se připravovalo v náročném terénu Julských Alp Text a foto: mjr. Ladislav NAGY

PROVĚŘENÍ jednotlivce i celku Skaliska v okolí Horské školy slovinských ozbrojených sil v Bohinjské Belé na severovýchodním úpatí Julských Alp, kde se na jaře letošního roku odehrávalo cvičení „Mountain I“, nejsou pro české vojáky nijak neznámá. Již několik let se zde pravidelně účastní různých kurzů zaměřených na pohyb v horském terénu a přežití v zimním období, které jsou u nás organizovány v rámci speciální tělesné přípravy.

10

Horská škola slovinské armády je vyhlášeným výcvikovým zařízením nejen v Evropě, ale i ve světě. Důkazem může být účast mezinárodních jednotek v různých typech kurzů spojených s pohybem ozbrojených složek v extrémně náročném terénu. Velitelství se štábem a logistickým zabezpečením se nachází v Bohinjské Belé, rozkládající se v horském masivu, který je ideální pro výcvik v přesunech s převýšením až 800 m, lezení po skalách a pro práci s horolezeckým materiálem. Druhým výcvikovým střediskem je Ski centrum Pokljuka s biatlonovým stadionem, kde se pravidelně pořádají závody Světového poháru, a v blízkosti jsou i sjezdové tratě. Areál navíc disponuje ubytovacím a stravovacím zařízením. Vstupní předpoklady pro všechny zúčastněné vojáky jsou výborná fyzická zdatnost, pohybová dovednost na lyžích a základy horolezectví. Po nutné selekci se cvičení nakonec zúčastnilo 20 příslušníků 43. výsadkového mechanizovaného praporu Chrudim a po pěti příslušnících 41. mechanizovaného praporu Žatec a 42. mechanizovaného praporu Tábor. Každý prapor 4. brigády rychlého nasazení

má totiž jednu rotu určenou pro pohyb a boj v horském terénu. Náročná příprava na cvičení „Mountain I“ se uskutečnila v Moravskoslezských Beskydech v rámci kurzu speciální tělesné přípravy zaměřeném na přesuny v horském terénu a přežití v zimních podmínkách. Beskydy jsou vyhledávaným místem pro provozování skialpinistického sportu především kvůli značnému převýšení tras vedoucích na jejich nejvyšší vrchol, kterým je Lysá hora. Samotný výcvik ve Slovinsku byl rozdělen na dvě základní etapy. Cílem prvního výcvikového bloku bylo připravit vojáky na stěžejní komplexní výcvik, jenž se konal v nadmořské výšce přesahující 2000 m, a aby si zvykli na materiální vybavení, zapůjčené pořadateli. Druhý blok tvořil komplexní výcvik, kde mohli vojáci využít všechny praktické i teoretické znalosti. První část trvala sedm dní, během nichž si jednotka musela kompletně připravit a vyzkoušet skialpinistický a horolezecký materiál. Praktický výcvik začal na sjezdařských tratích ve Ski centru Pokljuka. Zde si vojáci mohli vyzkoušet odlišnosti skialpinistického lyžování.

Poté následoval přesun jednotky neupraveným terénem se zátěží 20 kg na vzdálenost dvanáct kilometrů, kdy vojáci překonali převýšení 750 metrů. Nezbytné přestávky během přesunu byly vyplněny nácvikem tréninku zimního lezení za použití maček a cepínu, základního rozeznávání lavinového nebezpečí a osvojení si zachytávání pádů na ledu s využitím cepínu. Samotný přesun byl velice obtížný i pro zkušené lyžaře a skialpinisty. Terén Julských Alp je totiž extrémně náročný a ve srovnání s našimi domácími podmínkami zcela netypický. Další den následovalo vojenské lezení na skalnatém masivu, který byl vzdálen pouhých deset minut od vojenského objektu. V české jednotce byli čtyři instruktoři speciální tělesné přípravy pro vojenské lezení a svojí aktivitou si sjednali respekt ostatních natolik, že další činnost probíhala pod jejich vedením. Například výstup po fixním laně pomocí improvizovaného úvazku, překonání rokle pomocí „tyrolského traverzu“, slanění se sebejištěním a skalní lezení s horním jištěním s obtížností 4UIAA ve vojenské výstroji jsou obsahem výcviku vojenského lezení 4. brigády rychlého nasazení, a tak její příslušníci vše zvládali bez problémů. Jejich výkony měl možnost sledovat i velitel školy plukovník Miha Kuhar, který je sám velmi dobrým horolezcem. Jeho slova o tom, že tak dobře vycvičenou jednotku už dlouho neviděl, byla pro vojáky 4. brigády rychlého nasazení velkým povzbuzením. Teoretická část přípravy byla zaměřena na záchranu a transport raněného, na lavinové nebezpečí, na práci s lavinovým setem, na přežití v horských podmínkách, na základy orientace, na práci s mapou a plánování trasy v rámci komplexního výcviku. Pokud se měla prověřit fyzická zdatnost jednotky, tak k tomu nastala příležitost šestý den výcviku. Cílem bylo přesunout se podle mapy na místní vrchol (1265 m n. m.) s převýšením 875 m a se zátěží 10 kg. Jednotky 4. brn jsou soustavně připravovány na přesuny s větší zátěží a se zbraní. To se také projevilo na splnění úkolu dne s velmi dobrým výsledkem. Průměrný dosahovaný čas trasy se pohyboval v rozmezí 6 – 8 hodin. Naše jednotka splnila úkol v čase 3:50 hodin a právem sklidila obdiv velení školy. Druhý výcvikový blok byl zahájen přesunem na „skalpech“ s kompletním materiálem. Na vojáky čekala osmnáctikilometrová trasa s celkovým převýšením 900 metrů. Terén byl náročný svým profilem, délkou i množstvím čerstvého sněhu. Tato etapa dokonale prověřila fyzickou, ale i psychickou odolnost každého

z cvičících, přičemž většina si sáhla na dno svých sil. V rámci přípravy na lavinové nebezpečí prováděli vojáci sněhové sondy norskou i švýcarskou metodou určování vrstev sněhu a sklonu svahu s použitím teleskopických hůlek. Tato měření prokázala, že lavinové nebezpečí je zde na nejvyšším stupni, což potvrdil i pád laviny nedaleko od místa výcviku způsobený pohybem vojáků. V důsledku toho musela být přeplánována trasa a určeno náhradní místo pro nouzové přenocování. K tomuto místu jednotka dorazila v odpoledních hodinách a sílící mráz a vítr daly jasně najevo, že je nutné si dát záležet na vybudování sněhových záhrabů k přespání. Sněhové příbytky mrazivá a větrná noc dokonale prověřila. Pro další praxi bylo velmi užitečné si na vlastní kůži vyzkoušet přenocovat v extrémnějších podmínkách. Po mrazivé noci následoval další přesun, který vzhledem k přibývající únavě, náročnému terénu a množství čerstvého sněhu nebyl vůbec jednoduchou záležitostí. Součástí přesunu bylo i další „lavinové dobrodružství“, což vyžadovalo psychickou odolnost. Pro české vojáky bylo velmi důležité zjištění, že stávající standardní výstroj je vyhovující i pro klimatické podmínky, které panují v této části Alp. Problém byl jen u oděvu ECWCS, který sice chrání vojáka proti vnějším vlivům, ale není dostatečně prodyšný směrem ven při nadměrné fyzické námaze. Skialpinistická výzbroj, horolezecké vybavení i lavinové sety (lopatka, vyhledávací sonda a lavinový přístroj), které zapůjčila slovinská armáda, byly staršího typu. Armáda České republiky nabízí cvičícím jednotkám v této době již kvalitnější horskou výbavu.

Prostředí, materiální vybavení staršího typu i způsob výcviku prověřily jak jednotlivce, tak i jednotku jako celek ve speciální tělesné přípravě. Naše hory nenabízejí tak extrémní terénní profily a klimatické podmínky, jaké jsou k dispozici v Julských Alpách. Jediné, co příslušníci 4. brigády rychlého nasazení postrádali, byl výcvik s taktickým námětem, na který jsou zvyklí z vlastní přípravy. Fyzická a psychická náročnost ve spojení s prověřením taktických znalostí a velitelských dovedností by takovéto cvičení učinily ještě náročnější a zajímavější. Příslušníci 4. brigády rychlého nasazení pozvedli pomyslnou laťku kvality provádění jednotlivých činností hodně vysoko. Tento fakt byl potvrzen na závěrečném hodnocení kurzu a při udělování certifikátů to zdůraznil i velitel Horské školy slovinské armády plukovník Miha Kuhar, když řekl: „You are very strong company.“

11

Î O ČEM SE MLUVÍ

RADAR by byl z Kwajaleinu Připravil: Michal ZDOBINSKÝ Foto: MDA

Možné umístění specializovaného radaru amerického protiraketového deštníku ve vojenském prostoru Brdy již řadu týdnů patří k nejdiskutovanějším tématům nejen u nás, ale i v celoevropském měřítku. Proto jsme v této souvislosti položili několik otázek Richardu Lehnerovi, mluvčímu americké agentury pro protiraketovou obranu MDA, která veškeré aktivity v této oblasti řídí a zastřešuje.

O ČEM SE MLUVÍ Í „ Z dosavadních jednání o možném umístění radaru amerického systému protiraketové obrany na území ČR není zřejmé, o jaké konkrétní zařízení by se mělo jednat. Měl by to být radar odvozený od typu GBR-P umístěného na Marshallových ostrovech nebo obdoba plovoucího zařízení SBX či jiný radar? Můžete tento typ, případně jeho základní parametry blíže specifikovat? V současné době máme v plánu rozebrat radarové zařízení typu GBR-P, které je umístěno na atolu Kwajalein, vylepšit je a znovu sestavit v lokalitě v České republice. Tento radar se používal přes deset let na testování protiraketových obranných letů, ale v současné době probíhají tyto testy v jiných lokalitách, než jsou Marshallovy ostrovy, takže radar je k dispozici, bude-li učiněno rozhodnutí o jeho přemístění do České republiky. „ Hovoří se o tom, že náklady na vybudování radarové základny by se mohly pohybovat okolo 0,5 miliardy USD. Pokud dá ČR k rozmístění souhlas, jsou zmíněné finanční prostředky schváleny příslušnými americkými institucemi? Ministerstvo obrany Spojených států požádalo o poskytnutí financí na zavedení evropského záchytného radaru středního dosahu do operačního nasazení počínaje začátkem fiskálního roku 2008. Americký kongres tuto žádost v současné době posuzuje. „ Mohly by se do případné výstavby radarové základny zapojit české firmy? O jaké aktivity by se jednalo, jaké by české subjekty musely splňovat bezpečnostní standardy a o jakém finančním objemu pro české firmy by se dalo uvažovat? Úloha českých stavebních a servisních firem se bude projednávat v rámci jednání mezi Spojenými státy a Českou republikou. Kvalifikované české firmy však budou mít mnoho příležitostí se do těchto prací zapojit. „ V případě, že by ČR nedala souhlas k rozmístění radaru na svém území, mají USA připraveno náhradní řešení a v kterých oblastech? Byly vypracovány studie na několik evropských zemí a bylo zjištěno, že Česká republika je optimální pro umístění radaru středního dosahu, který odtud může zaměřit a rozpoznat střelu dlouhého doletu vypuštěnou z Íránu. „ Radar bude nepochybně představovat velmi důležitý prvek protiraketového

12

systému GMD. V ČR se hovoří o tom, že by jeho případné vyřazení z provozu narušilo funkci části tohoto systému a že by se proto radar mohl stát terčem primárního útoku balistickou raketou. Můžete se k těmto názorům vyjádřit? Systém protiraketové obrany obsahuje řadu redundantních prvků, jako jsou radary a další senzory. Ztráta jednoho prvku může znehodnotit některé aspekty systému, ale neochromí jej. Použít k útoku na malý radar balistickou střelu by vyžadovalo velký stupeň přesnosti, které lze velmi těžko dosáhnout. Ze strategického hlediska je pravděpodobnější, že nepřítel se bude snažit zasáhnout vysoce hodnotná populační centra, vojenské základny nebo ekonomická zařízení v Evropě nebo ve Spojených státech.

„ Počítá se s ochranou radarové základny například předsunutým mobilním protiraketovým kompletem, jako je Patriot PAC-3 nebo THAAD? Radarové zařízení bude ochráněno před útokem očekávaného typu balistických střel. „ Pokud dojde k dohodě o zřízení radaru na území ČR, můžete nastínit harmonogram případné výstavby a uvádění do provozu? Uzavřeme-li s hostitelskými zeměmi dohody, chceme v létě 2008 provést zhodnocení ekologických dopadů a vytvořit projekty dané lokality. Máme v plánu dokončit ekologické a geotechnické práce na podzim 2009 a zároveň ve stejné době začít s přípravou lokality a stavebními pracemi. Výstavba lokality i zařízení by měla být dobudována do podzimu 2010 a dokončení instalace radaru je plánováno na jaro 2011. Integrace

a testování radaru by měly být hotovy do konce roku 2011. „ Spojené státy budují integrovaný vícevrstvý systém protiraketové obrany. Lze stručně nastínit, čeho bylo v jeho jednotlivých segmentech již dosaženo a co by se mělo uskutečnit v několika nejbližších letech? Spojené státy vyvíjejí, testují a uvádějí do operačního nasazení integrovaný mnohovrstvý systém protiraketové obrany, který je určen k odražení a zničení balistických střel všech délek doletu během všech fází jejich letu – počáteční, střední a konečné. Během několika málo let se Spojené státy vypracovaly ze země, která neměla téměř žádnou protiraketovou obranu, na stát s mohutným obranným systémem, jenž zahrnuje antirakety proti raketám dlouhého doletu na Aljašce a v Kalifor-

nii, antirakety proti raketám středního doletu umístěné na křižnících Argus a řízené střely Patriot PAC-3 proti raketám krátkého doletu, které jsou v současné době rozmístěny armádou Spojených států po celém světě. Obranný komplex dále obsahuje řadu modernizovaných nebo nových radarů umístěných na zemi i na moři, které slouží jako „oči“ celého systému, a prostředky velení, řízení a komunikační prvky, jež všechny tyto elementy propojují do jednoho integrovaného globálního systému. V příštích letech budeme systém dále doplňovat pozemními antiraketami proti raketám dlouhého doletu a námořními antiraketami proti raketám krátkého a středního doletu. Do systému budeme také integrovat vylepšený radar včasného varování v Grónsku. Budeme pokračovat ve vyvíjení technologií pro krátkodobou a dlouhodobou protiraketovou obranu včetně mobilního systému THAAD (Terminal High Altitude Area Defense) pro obranu proti střelám krátkého a středního doletu, který pokryje širší prostor než systém Patriot PAC-3. Dále umístíme až tři malé přenosné radary pracující v pásmu X, které jsou podobné radaru, jenž se nachází v Japonsku, a budeme dále zlepšovat naše prvky protiraketové obrany v rámci operačního testování v reálných podmínkách. V budoucnu budeme pokračovat ve vývoji a v testování letecké laserové technologie pro obranu proti raketám v počáteční fázi letu a ve vývoji nového systému protiraketové obrany proti raketám dlouhého doletu v jejich počáteční fázi letu. Pracujeme rovněž na technologii menších aktivních útočných hlavic proti většímu počtu cílů umožňující umístit více těchto hlavic do jedné antirakety, která pak bude schopna neutralizovat nepřátelské bojové hlavice i klamné cíle.

13

Î KYNOLOGIE

ČECH

V Grabštejně se uskutečnil 3. otevřený přebor Ministerstva obrany psovodů a psů specializovaných na vyhledávání zbraní a drog

bude velet i seržantům

Nejlepšího psa má Vojenská policie

Přeboru se zúčastnilo devatenáct psovodů se svými čtyřnohými svěřenci, kteří soutěžili ve vyhledávání drog, zbraní a střeliva. Většina z nich už mohla své schopnosti prokázat nejen na podobných soutěžích, ale na svém kontě má i řadu úspěšných „ostrých“ zásahů.

Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

14

Na čtyřdenní závod se sjeli psovodi z různých vojenských útvarů, Vojenské policie, Policie České republiky, vězeňské služby a celní správy. „Jde nám především o vzájemnou výměnu zkušeností mezi jednotlivými ozbrojenými složkami,“ stručně charakterizoval podstatu již třetího ročníku otevřeného přeboru velitel Veterinární základny v Grabštejně major Marek Purmenský. Všechny zúčastněné složky se zabývají výcvikem psů určených především pro speciální pachové práce. Avšak psovodi v každé z těchto organizací plní i jiné úkoly, což se odráží v rozdílech při náročném výcviku. „Když celní správa vyhledává drogy, tak hledá množství v kilech až tunách, zatímco armáda se zaměřuje na množství v řádech gramů. Co se týká výbušnin, je třeba rozdíl mezi Vojenskou policií a ostatními vojenskými jednotkami, které se zaměřují na vyhledávání potenciálních nástražných systémů a výbušnin v autech, zavazadlech v technice přijíždějící na základnu, kdežto Vojenská policie se orientuje spíše na ochranu osob,“ upřesnil velitel základny. Soutěžilo se ve dvou kategoriích. První byla zaměřena na vyhledávání drog a psi museli v různém prostředí nalézt vzorek o váze jeden nebo dva gramy, jak bylo přesně stanoveno v propozicích. Ve druhé kategorii soutěže psi hledali zbraně a střelivo. „Zakládá se celá zbraň, zásobník nebo nábojnice a novinkou letošního ročníku je vyhledávání plných

brokových nábojů. Pro některé závodníky je to novinka, ale je to záležitost, se kterou se mohou ve své praxi setkat,“ popisuje major Marek Purmenský. Psovodi se svými svěřenci hledali skryté drogy a zbraně v budovách, v prostředcích hromadné dopravy nebo v těžké vojenské technice, kdy se zaměřují jak na venkovní, tak na vnitřní prohledání. Pes je při plnění tohoto úkolu rušen zápachem lidí, kteří pobývali v objektech, nebo benzinu a maziva v automobilech. K jednomu z úkolů patřila například prohlídka zavazadel, kterou v tomto případě představovalo deset papírových krabic a soutěžící měli za úkol označit tu, jež obsahovala vzorek drogy. „Od příštího roku chceme tento přebor rozšířit i o vyhledávání výbušnin,“ dodal velitel základny. Absolutním vítězem přeboru se stal belgický ovčák Ciro vojenského policisty Martina Pecha. Na svém pomyslném kontě již oba mají sedm zlatých medailí ze zahraničních soutěží a svoje kvality prokázali i během působení v misi KFOR v Kosovu. V kategorii vyhledávání zbraní a střeliva vyhrál německý ovčák Iro štábního rotmistra Josefa Reisingera. Podle slov ředitele Ředitelství logistické a zdravotnické podpory brigádního generála Libora Krejcara tento vyrovnaný závod ukázal, že psi jsou v ozbrojených složkách nenahraditelní a v rámci boje proti terorismu se jejich význam ještě zvýšil.

Poprvé v historii Velitelství NATO pro transformaci v americkém Norfolku bude působit v prestižní funkci „Senior Enlisted Leader“ neamerický voják Před čtyřmi lety štábní praporčík Luděk Kolesa s přehledem vyhrál výběrové řízení na funkci hlavního praporčíka AČR a od té doby se mu podařilo vybudovat fungující strukturu vedoucích a vrchních praporčíků. Svých schopností od května využije na velitelství v Norfolku. V Česku jej nahradí nadpraporčík Miroslav Švadlena, který doposud působil u strakonické 25. protiletadlové raketové brigády. Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV a archiv

„ Co vlastně obnáší funkce „Senior Enlisted Leader“ na Velitelství NATO pro transformaci v Norfolku? Je to ekvivalentní post k funkci hlavního praporčíka AČR nebo vrchního praporčíka na velitelství. Také v ostatních zemích mají funkce nejvyššího poddůstojníka nebo praporčíka, které mají různé názvy, ale pořád jde o totéž. Angličtina to krásně sjednocuje do jednoho označení „Senior Enlisted Leader“. Tyto funkce postupně vznikají na všech velitelstvích NATO, i když v Norfolku je nejdéle. Budu podřízen přímo veliteli velitelství a budu tam mít na starost všechny poddůstojníky a praporčíky. Jedním z úkolů bude také spolupráce s mými protějšky v jednotlivých zemích a s podřízenými vzdělávacími institucemi. „ Kdy se rozhodlo o tom, že tuto funkci neobsadí Američan, jak bylo doposud zvykem? V roce 2005 se velitelé obou strategických velitelstvi NATO domluvili na tom, že je potřeba reagovat na průběh transformace v jednotlivých aliančních armádách. Jedním z prvních kroků bylo pořádání pravidelných setkání nejvyšších představitelů poddůstojnického a praporčického sboru jednotlivých zemí i velitelství NATO. Vídali jsme se minimálně

jednou za půl roku buď v SHAPE nebo v Norfolku. Na jednom z těchto setkání nám bylo naznačeno, že místa v Norfolku i v SHAPE, která tradičně obsazují Američani, by měla být otevřena všem státům v NATO a budou na ně vypsána výběrová řízení. Podle těchto nových pravidel byla jako první obsazena funkce na velitelství v Brunssumu a druhá právě na velitelství v Norfolku. „ Kdo se mohl do výběrového řízení přihlásit? Generál Lance L. Smith z Velitelství pro transformaci NATO nejprve obeslal všechny náčelníky generálních štábů dopisem, ve kterém je informoval o otevření místa „Senior Enlisted Leader“, a požádal je o nominaci vhodného kandidáta. Někteří náčelníci to odmítli, protože v jejich armádách ještě nemají vybudovanou organizační strukturu praporčického sboru nebo nenašli vhodného kandidáta, který by splňoval daná kritéria. „ Co podle vás rozhodlo, že jste uspěl v poměrně silné mezinárodní konkurenci, na co se vás ptali během výběrového řízení? Pomohlo mi asi i to, že jsem se podílel na reformě české armády. Navíc jsem měl

15

Î ROZHOVOR

ROZHOVOR Í pomaleji. Britům sice závidím jejich tradice, ale jsou chvíle, kdy jsou pro ně brzdou. Prosadit u nich něco nového je těžší než v nových členských zemích NATO.

možnost sledovat tento proces z pozice člověka sloužícího dříve ve strukturách NATO a od roku 2003 jsem na reformě pracoval na národní úrovni. Ptali se mě třeba na mé představy týkající se budoucího vývoje. Upozornil jsem je na rozdílnost přístupů. Mám totiž pocit, že pokud pracujeme v NATO, tak jsou pro nás klíčové alianční problémy a národní problémy se nám nezdají tak důležité, jakmile ale pracujeme na národní úrovni, je tomu přesně naopak. Rád bych se proto pokusil tento nesoulad se svými protějšky nějakým způsobem překlenout a několik nápadů jsem prezentoval už při pohovoru. „ O jaké nápady jde? Jednou z věcí, kterou jsem tam uvedl, je potřeba rozšíření dobře se rozvíjející bilaterální spolupráce na multilaterální. Důležité je také vzdělávání a výchova lidí tak, aby vždy platilo, že člověk z jakékoliv země v určité hodnosti bude splňovat stejná kritéria. Zatím se to ale nepodařilo prosadit jako standardy NATO. Jde například o to, aby si jednotlivé země vzájemně nabízely místa v praporčických kurzech, tak jako to děláme my, i když zatím jenom se Slováky. Například Švýcaři, kteří jsou partnerskou zemí NATO, v loňském roce zahájili kariérové kurzy a místa v nich začali nabízet ostatním státům. „ Takže jednotlivé země by pořádaly kurzy s podobným obsahem... Ano. Je to o tom, aby lidé na jednotlivých stupních měli odpovídající úroveň. Když má někdo určitou hodnost, tak by měl být schopen vést určitý počet lidí. Například

16

voják v hodnosti odpovídající veliteli družstva by měl být schopen velet družstvu bez ohledu na to, jestli je Čech, Němec nebo třeba Američan. „ Problém by mohl nastat v tom, že zatím řada aliančních armád ještě nemá zřízenou nebo obsazenou funkci „hlavního praporčíka“. Kolik je takových států? V současné době „hlavního praporčíka“ má jedenáct zemí. Není to moc, a když si vezmete, že se za poslední tři roky počet zemí zdvojnásobil až ztrojnásobil, tak je nastaven dobrý trend. Třeba ve Spojených státech takovou funkci dřív neměli, ale jako reakce na to, co se děje v ostatních zemích, tam v říjnu 2005 u předsedy sboru náčelníků štábů vznikla funkce, jejíž představitel zaštiťuje ozbrojené síly celých Spojených států. „ Mohlo by se zdát, že s obsazováním této funkce mají problémy spíše nové členské státy... Naopak! Většina zemí, kde je ta struktura již vybudována až nahoru, jsou právě nové členské státy. Velká Británie má nejvyššího seržanta pro námořnictvo, letectvo a ve vojenské akademii v Sandhurstu pro pozemní síly, i když ten je neoficiální. Část příslušníků britských pozemních sil vám totiž řekne, že je to právě on, a druhá část si myslí, že je to nejvyšší seržant v posádce Londýn. I tradiční země si už uvědomují, že je vhodné jejich systém změnit. Největší brzdou při změně tohoto systému jsou právě jejich zaběhnuté tradice, takže tam reforma organizační struktury postupuje

„ Účastnil jste se zavádění změn do organizační struktury rotmistrovského a praporčického sboru v Armádě České republiky v podstatě od začátku až do konce. Co bylo nejtěžší při jejich prosazování? Ještě to není úplně dokončené, protože existují oblasti, kde se tyto funkce doposud nepodařilo zřídit. Naráží to na lidský faktor, kdy je potřeba přesvědčovat velitele, že vznik této funkce je pro ně přínosem. Ale nechtěl bych konkrétně zmiňovat, kde s tím máme ještě problémy. Ne vždy se daří změnit myšlení lidí a přesunout odpovědnost a pravomoc z důstojníků na vojáky v nižších hodnostech. Největší zadostiučinění z této práce pro mě bylo, když velitel řekl, že si dnes svoji práci bez vedoucího nebo vrchního praporčíka už nedovede ani představit.

praporčíků chtěl od každého z nich slyšet, jestli by po mně tuto funkci vzali. Trochu jsem tím vyvolal paniku a rozpoutal mezi nimi bouřlivou diskusi, ale udělal jsem to proto, že je nutné občas se dívat do budoucnosti. Říkal jsem jim, že se nikam nechystám, ale zítra mě třeba může přejet tramvaj a bude nutné tu situaci okamžitě řešit. Buď někoho v tu chvíli náčelníkovi Generálního štábu navrhnete, nebo se tam může dostat někdo, kdo o tom systému nic neví. Měl jsem vytypováno několik lidí, o nichž jsem věděl, že jsou skvělí, a věřím, že mnozí z nich jednou nastoupí do vrcholných funkcí v armádě. „ Déle než rok jste tedy znal kandidáty na vaše místo? Ano a nadpraporčík Miroslav Švadlena byl jeden z nich. „ Jaké vlastnosti by měl mít váš nástupce? Měl by to být kliďas, optimista, nezdolný a komunikativní typ. Musí se umět postavit před vojáky, přednášet studentům nebo

komunikovat s novináři. Navíc by to měl být lidsky zralý člověk, aby to nebyl střelec od boku a nepouštěl se po hlavě do problémů. Na tomto místě je velmi důležité mít občas

trpělivost a třeba i krok ustoupit, aby se za nějaký čas mohly udělat dva kroky dopředu. Musí si umět některé věci správně načasovat a přijít s návrhy v pravý okamžik.

Odcházíte ze své funkce dřív, než jste původně předpokládal. Jaký největší dluh necháváte svému nástupci? Nepodařilo se mi několik věcí. Jednak je to dobudování organizační struktury, vypracování jejího legislativního rámce a systémově vyřešit finanční ohodnocení vrchních a vedoucích praporčíků. Jde nám o to získat a udržet v těchto funkcích kvalitní lidi. Pokud je vytáhneme z místa velitele družstva na pozici vedoucího praporčíka roty, tak přijdou třeba o příplatek za vedení. Na všech zmíněných věcech pracujeme, ale já to určitě již nestihnu dokončit, je to tedy práce pro mého nástupce. Čas hodně letí, proto každý den před mým odchodem je vzácnější než kdy předtím. „ Jak probíhal výběr nového hlavního praporčíka? Bývalý i současný náčelník Generálního štábu podporovali myšlenku, že by to měl být někdo z vrchních praporčíků. S vrchními praporčíky jsme dvakrát zasedli, mnoho hodin diskutovali a nakonec jsme vybrali vhodného kandidáta, kterého pak generál Vlastimil Picek potvrdil ve funkci. „ Vybíral jste si podvědomě svého nástupce už delší dobu, nebo jste to nestihl, když k vašemu odchodu došlo dříve? Už na podzim roku 2005 jsem na jednom z odborných shromáždění vrchních

17

Î PŘEDSTAVUJEME OSOBNOST ČÍSLA Z AR 6/2007

Čekání na válku Představujeme zástupce náčelníka Generálního štábu AČR-ředitele Společného operačního centra MO generálmajora Josefa Prokše Text: Vladimír MAREK Foto: Olga KARAFFOVÁ

Generálmajor Josef Prokš se narodil 3. října 1959 v Ivančicích. Po vystudování Vojenské střední školy a Vysoké školy pozemního vojska ve Vyškově nastoupil v roce 1982 do funkce velitele průzkumné čety v Prostějově. Později působil jako velitel výsadkové průzkumné roty, zástupce náčelníka štábu výsadkového pluku, velitel výsadkového průzkumného praporu a speciálního odřadu. Nejvíce ze všeho ale vzpomíná na dobu, kdy od roku 1993 velel 43. výsadkovému praporu v Chrudimi. Jednalo se o elitní výsad-

18

kový prapor, který udával tempo při výstavbě brigády rychlého nasazení. Jako první náš útvar byl také postaven na profesionální bázi. Byla to doba plná tvůrčí práce a budování. Z Chrudimi zamířil v té době podplukovník Prokš do Bosny a Hercegoviny. Koncem července 1996 se stal velitelem 6. mechanizovaného praporu v misi IFOR. Jednalo se o první misi pod aliančním praporem, které se účastnila česká armáda. „Nejen pro mne, ale i pro naše vojáky to byla obrovská zkušenost. Poprvé jsme si mohli

ve větším měřítku a navíc ještě přímo v zahraniční misi vyzkoušet spolupráci s armádami NATO. Velký byl ale i ten lidský rozměr. Člověk si uvědomil, co všechno přináší válka. Stopy ničení a smrti bylo v té době možné vidět prakticky na každém kroku,“ vybavuje si generál Prokš. V noci na 24. října 1996 se v prostoru odpovědnosti naší jednotky z obce Dona Mahala ozvala řada silných výbuchů. Na základně byla okamžitě vyhlášena bojová pohotovost. „Situace tehdy nebyla jednoduchá. Křehké příměří nemělo daleko k válce, proto bylo ze všeho nejdůležitější potřeba všechny uklidnit. Pak již jsme postupovali podle standardních operačních postupů. Okamžitě jsme navázali spojení a informovali všechny oprávněné složky. Také náš průzkum vyrazil neprodleně na místo činu,“ dodává generál Prokš. Informace, které přivezli zpátky na základnu průzkumníci, byly hrozivé. Neznámý útočník s pomocí protitankových min zlikvidoval v této opuštěné vesnici devadesát pět domů a dvě mešity. Naše pyrotechnická jednotka našla následující den v troskách domů ještě dalších 47 nevybuchlých min. Po návratu do republiky dělal Josef Prokš náčelníka štábu 4. brigády rychlého nasazení a velitele Vojenské akademie ve Vyškově. V letech 1999 až 2000 studoval v Pensylvánii v USA na United Army States War College. „Takováto příležitost byla pro mne výjimečná hned ze dvou důvodů. Jednak jsem měl možnost podívat se na systém naší armády s určitým odstupem zvenku. Stejně přínosná pro mne ale byla i skutečnost, že s ohledem na mnohonárodní prostředí ve škole jsem

mohl porovnávat, jakým způsobem fungují jiné armády,“ objasňuje generál Prokš. V letech 2001 až 2002 zastupoval plukovník Prokš Armádu České republiky v mezinárodním štábu NATO v Tampě v USA. Odtud se přesunul na americkou základnu Doha v Kuvajtu, kde se v té době začala soustřeďovat spojenecká vojska pro operaci Enduring Freedom. Stal se velitelem českého kontingentu, jehož jádro tvořili chemici. „Přiletěli jsme do Kuvajtu na jaře, po několika měsících přípravy na operaci tu najednou bylo léto. S ohledem na vysoké klimatické teploty v této oblasti se dalo vyloučit použití chemických látek, okamžitě by se totiž odpařily. A tak bylo zřejmé, že operace se s největší pravděpodobností přesune na následující rok, což již bude záležitost kontingentu, který nás měl v létě vystřídat,“ vzpomíná generál Prokš. „Za této situace a při skutečně náročných klimatických podmínkách nebylo zrovna jednoduché udržet maximální připravenost a především soustředěnost lidí na případnou akci.“ V plánovaném dokončení mise mu nakonec zabránil jeden naléhavý telefonát ministra obrany. Měl se okamžitě vrátit do České republiky. Bylo mu nabídnuto, zda by nebyl ochoten řešit v té době poměrně složitou situaci Vojenské zpravodajské služby. A tak byl ještě v roce 2002 povýšen do hodnosti brigádního generála a jmenován náčelníkem Vojenské zpravodajské služby. V roce 2004 se stal zástupcem velitele společných sil. V březnu 2007 byl jmenován do funkce zástupce náčelníka Generálního štábu AČR-ředitele Společného operačního centra MO. Generál Prokš má na svém kontě 414 seskoků. V současné době již neskáče. „Je to trochu problém. Skákat na padáku s kulatým vrchlíkem mi již nic nepřináší. Pokud bych se chtěl věnovat křídlu, musím to dělat pravidelně. Jinak to prostě nejde,“ usmívá se. Zato běhání a fotografování zůstalo i nadále jeho koníčkem. Má dvě dcery. Devatenáctiletá Jitka studuje na gymnáziu a jednadvacetiletá Zuzana nastoupila na jazykovou nástavbu.

KDO UHODL? Ze správných odpovědí, v nichž jste tipovali, o jakou vojenskou osobnost se jedná, jsme vylosovali následující výherce: Vlastimil Kučera, František Krsek a Drahomír Dostál Výhercům blahopřejeme a posíláme knižní ceny.

19

MODERNIZACE Í

POMOCNÍK zvaný GPS Přístroje družicové navigace již nejsou v naší armádě ničím neobvyklým a jejich množství a využití se bude ještě dále rozšiřovat Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Česká armáda v současnosti používá americký navigační systém GPS, ale připravuje se i na využívání evropské alternativy Galileo. Za koordinaci a zavádění navigačních systémů do ozbrojených sil České republiky je odpovědná sekce komunikačních a informačních systémů Ministerstva obrany. Ředitel SKIS brigádní generál Jiří Baloun, člen meziresortní komise k systému Galileo, nám dopověděl na několik otázek.

„ Vojáci dnes používají jak „běžné“ přístroje GPS, jež se neliší od těch komerčních, tak i „vojenské“, které používají přesnější kódování PPS. Kolik z používaných přístrojů je těch vojenských? Technologie GPS (Global Positioning System) začala být zaváděna do Armády České republiky ve druhé polovině 90. let. Nejdříve to byly pouze přijímače SPS (Standard Positioning Service – civilní služba standardního určení polohy) a po podepsání dohody GPS MOU IV se začaly pořizovat přístroje PPS (Precise Positioning Service – přesné určení polohy je vojenskou službou, která poskytuje větší stupeň přesnosti). Přístroje GPS jsou používány především za účelem určování polohy a navigace a dále jako prostředek k určování přesného času, který je využíván dalšími systémy (např. rádiové prostředky komunikující v režimu SATURN/HaveQuick II). Počet používaných SPS přístrojů je v řádu stovek a jeho růst bude rychle pokračovat. Z tohoto počtu je přibližně 70 kusů přístrojů PPS. „ Nyní se připravuje nákup dalších 330 přístrojů GPS PPS typu DAGR (Defense Advanced GPS receiver) v celkové hodnotě 26,5 mil. Kč. Pro koho jsou tyto přístroje určeny? Dosáhneme tím cílového množství, nebo se uvažuje ještě o dalších nákupech? Pořízení přibližně 330 kusů samostatných přístrojů DAGR bude realizováno postupně

20

systém velení a řízení, modernizace letecké techniky). „ Vyplatilo by se armádě sledovat třeba polohu svých kontejnerů za pomoci systému GPS? O použití technologie GPS ke sledování pohybu zboží či zásilek, respektive kontejnerů se zatím neuvažuje. Tato problematika je řešena v rámci NATO a je známa jako Assets Tracking. V rámci její standardizace je preferován systém sledování (off line tracking) zásilek pouze v zájmových místech (např. letiště, přístavy, překladiště, sklady) nebo na dopravních křižovatkách. Tento systém primárně nevyužívá technologii GPS. „ Kdy bude naše armáda vybavena optimálním množstvím přístrojů GPS? Nelze říci, kdy bude AČR vybavena optimálním množstvím přístrojů GPS, protože s objevováním se nových uživatelských aplikací budou přibývat i požadavky na tyto služby. V souvislosti s tím je rovněž těžké přesně

vyčíslit náklady na zavedení technologie GPS do AČR. Tento vývoj je možné přirovnat k vývoji v oblasti komunikačních a informačních technologií. Rovněž zde je velmi obtížné přesně definovat cílový stav. Odhadované náklady na zavádění technologie GPS do AČR jsou přibližně tři miliony Kč ročně plus 26,5 mil. Kč, které budou vynaloženy na pořízení zatím 330 kusů samostatných přístrojů DAGR. „ Není tajemstvím, že stávající americký systém GPS bude mít v příštích letech konkurenta s názvem Galileo, který vytváří Evropská unie. Těchto jednání se osobně účastníte. Můžete nám říci, co to bude pro českou armádu znamenat? Smyslem vzniku systému Galileo nebylo ani tak konkurovat GPS, ale spíše vytvořit systém, který by byl pod civilní kontrolou orgánů Evropské unie a který by rovněž přispěl k ekonomickému růstu v zemích Evropské unie. Důkazem toho je i výše uvedená dohoda mezi Evropskou unií a USA, jež zabezpečí interoperabilitu a kompatibilitu obou systémů.

„ Je Galileo kompatibilní se současnou navigací GPS, nebo se budeme muset „přezbrojit“ a používat nové přístroje? Pro AČR je důležité především možné využití služeb GPS PPS a Galileo PRS (Public Regulated Services). Otázky kompatibility a interoperability těchto služeb výše uvedená dohoda neřeší. V dubnu 2005 NC3B požádala SC/8 (podvýbor pro navigaci) o provedení studie na téma potenciální využití systémů GPS a Galileo v NATO. Z provedené studie je zřejmé, že existují potenciální technické výhody kombinovaného využití systémů GPS a Galileo, a to hlavně z důvodu přístupu k dalším družicovým signálům. Prozatímní výsledek této studie je ten, že je ještě předčasné formulovat pozici NATO na kombinované využití systémů Galileo a GPS. V případě, že služba PRS nedosáhne plné interoperability se službou PPS, případně nebude doporučena NATO jako služba vhodná pro zabezpečení potřeb obrany, bude resort obrany tuto službu využívat v závislosti na rozhodnutích orgánů České republiky a Evropské unie, a to zřejmě ve vojenských operacích

až do roku 2009. Přístroje jsou určeny především pro vojenské útvary a zařízení podřízené Velitelství společných sil. Jejich nákupem bude splněn současný operační požadavek. Je téměř jisté, že zavádění dalších přístrojů bude pokračovat i v budoucnu. „ Hovoří se o projektu Voják 21. století, na jehož základě by měl být každý voják vybaven GPS. Navigační systém by měla obsahovat všechna vozidla a dokonce by jím mohly být vybaveny i přepravní kontejnery tak, aby bylo možné sledovat z nějakého ústředí jejich polohu. Jaké jsou tedy další trendy v této oblasti? Technologie GPS bude bezesporu zaváděna v široké míře v mnoha oborech lidské činnosti, mezi nimiž je i oblast národní bezpečnosti. Toto zavádění bude hlavně záležet na vývoji nových aplikací, které se objevují téměř každodenně, a dále na dostupných finančních prostředcích. Možné oblasti využití technologie GPS vyplývají z toho, k čemu systém primárně slouží (určení polohy, času a pro navigaci) a jsou to především: navigace v terénu, průzkum a mapování, satelitní komunikace, vyhledávání osob v případě ohrožení, sledování pohybu vozidel, osob a zboží, navádění řízených střel atd. V AČR bude technologie GPS zaváděna v rámci různých projektů (např. Voják 21. století, kolový obrněný transportér, operačně-taktický

21

EU. V současné době systém GPS zůstává nadále primárním zdrojem informací o poloze, navigaci a času a armáda je tedy vybavována pouze přijímači GPS. „ První družicový navigační systém byl odzkoušen již v roce 1960, ale základy stávajícího amerického systému GPS byly položeny v roce 1978. Galileo je tedy o téměř třicet let modernější než americký systém. Jaké nové funkce a schopnosti to přinese jeho uživatelům? Systém Galileo nebude o mnoho modernější, a to hlavně z důvodu neustále prováděné modernizace amerického systému GPS. Největší výhodou systému Galileo se stane větší přesnost při určení polohy, která bude zabezpečena větším počtem satelitů (30 oproti 24 satelitům systému GPS). Schopnosti systému Galileo jsou obdobné jako u GPS (slouží pro určování polohy, pro navigaci a poskytování časoměrných signálů). „ Američané mají svoje GPS, Evropa chystá Galilea, Rusové používají systém GLONASS a o vytvoření vlastní družicové navigace uvažuje také Čína. Tyto systémy si pouze konkurují, nebo se mohou i doplňovat? V oblasti GNSS (Globální navigační satelitní systémy) není systém GLONASS zatím považován za konkurenta hlavně proto, že se jedná o systém vojenský a že nedosáhl své plné operační schopnosti. K čínskému systému BEIDOU je za současné situace složité zaujmout jakékoliv stanovisko.

První družicový navigační systém byl odzkoušen již v roce 1960, ale základy amerického GPS byly položeny v roce 1978. Operační kapacity dosáhl až v roce 1993, ale bylo jej možné využívat už o deset let dříve. Na druhou stranu první, i když jen experimentální družice systému Galileo byla vypuštěna teprve na konci roku 2005 a systém všech třiceti družic by měl začít fungovat až v roce 2012. Global Positioning System (GPS) je vojenský družicový celosvětový navigační systém provozovaný Ministerstvem obrany Spojených států amerických. Slouží k určování polohy, času a pro navigaci a poskytuje dvě služby – Standard Positioning Service (SPS) – standardní určení polohy je civilní službou, a Precise Positioning Service (PPS) – přesné určení polohy je vojenskou službou a poskytuje větší stupeň přesnosti. Služba GPS PPS je na rozdíl od služby GPS SPS šifrovaná a odolná vůči blokování a rušení. Její další výhodou je, že bude zaručena její dostupnost i v případě, že služba SPS nebude v daném prostoru a čase poskytována, k čemuž by mohlo dojít například v případě krizových situací nebo místních konfliktů. Je určena pouze pro autorizované uživatele z armády USA a spojeneckých armád a její využití je doporučováno na podporu bojových operací. Armáda České republiky se stala autorizovaným uživatelem 14. 12. 2001, kdy vešlo v platnost GPS MOU Addendum 1. Přístroje GPS PPS přijímají a zpracovávají signály PPS vysílané z družic GPS nebo jiných vysílačů signálů PPS a dělí se na: » Samostatné – obsahují nezávislé GPS přijímače, které jsou schopny pracovat nezávisle na jiných systémech. Současným standardem se stal přijímač DAGR (Defense Advanced GPS receiver), který je určen pro podporu pozemních operací (např. pro vojáky nebo do vozidel). DAGR může být rovněž použit jako doplňující navigační systém pro některé vzdušné prostředky (např. vrtulníky). » Vestavěné – jsou moduly nebo komplety vyjímatelných karet s GPS přijímačem, které jsou součástí jiných systémů (např. zbraňových, velení a řízení). Standardem pro karty s přijímačem GPS je GRAM (GPS Receiver Applications

22

BRDY

A fakta

DO ŽHAVÉHO Í

Module), který je základem pro vývoj přijímačů GPS určených zejména pro letecké systémy. » Integrované – jsou uzavřené multifunkční nebo vícesenzorové systémy, které obsahují vestavěné přijímače GPS. Součástí přístrojů GPS PPS jsou bezpečnostní zařízení GPS. Jsou to elektronická zařízení, která přijímají, ukládají a zpracovávají kryptografické klíče GPS a plní další bezpečnostní funkce. Obecně to jsou zařízení, která jsou v uzavřeném obalu, aby se předešlo fyzickému zneužití v případě jejich ohrožení. V současnosti jsou používána zařízení SAASM (Selective Availability Antispoofing Module). Galileo je autonomní evropský globální navigační družicový systém pro určování polohy, pro navigaci a poskytování časoměrných signálů, který je pod civilní správou a kontrolou. Jedná se o společnou iniciativu Evropské komise (EK) a Evropské vesmírné agentury (ESA). Program je financován z rozpočtu EU, ESA a ze zdrojů soukromého sektoru v příslušném poměru 2 : 1 vůči veřejnému sektoru. Od roku 2011 se jeho výhradním vlastníkem stane Evropská unie. Během zaváděcí fáze budou výstavba a poté provozování systému svěřeny soukromému subjektu – držiteli koncese. Ten bude plně podřízen Evropskému úřadu pro dohled nad globálními navigačními družicovými systémy (GSA – Galileo Supervisory Authority), který v případě bezpečnostní potřeby přebírá na základě společné akce č. 552/2004 řízení systému k přímému výkonu pokynů Rady Evropské unie. ČR v současné době usiluje o to, aby GSA byla umístěna na jejím území. Evropská unie a USA se v „Dohodě o podpoře, poskytování a používání družicových navigačních systémů Galileo a GPS a souvisejících aplikací“ ze dne 26. 6. 2004 dohodly, že oba systémy budou radiofrekvenčně kompatibilní a v největší možné míře interoperabilní na nevojenské uživatelské úrovni. S výjimkou důvodů národní bezpečnosti nebudou strany omezovat přístup koncových uživatelů k polohovým, navigačním a časovým informacím ze svých volných služeb nebo jejich užívání, a to včetně rozšiřujících se systémů.

se otevřely veřejnosti V sobotu 7. dubna ministryně obrany Vlasta Parkanová slavnostně zpřístupnila část Vojenského újezdu Brdy. Lidé tak budou moci o sobotách, nedělích a ve státní svátky navštívit území o rozloze 37 kilometrů čtverečních, využít sedm kilometrů komunikací a přes 40 kilometrů turistických tras a cyklostezek. Husté lesy v centru brdského pohoří byly od poloviny 19. století vyhledávaným cílem turistů. Jednou z nejnavštěvovanějších lokalit byla malebná zřícenina hradu Valdek, která uchvátila nejen poutníky, ale také nejednoho českého spisovatele. Mnohé turisty si svým specifickým kouzlem získaly také padrťské rybníky. V četných hospodách zde byli váženými hosty Plzeňané i Pražané, kteří se sem přijížděli koupat do Dolejšího padrťského rybníka a slunit na travnatou pláž Rožmitálku. U Hořejšího padrťského rybníka obklopeného lesem a močály si skauti vybudovali svůj tábor. O padrťských rybnících se dočteme už v urbáři z roku 1565, jejich založení je připisováno Florianu Gryspekovi z Gryspachu. Jejich hladiny zaujímají plochu 180 ha a dodnes jsou největšími v celých Brdech a okolí. Hořejší padrťský rybník je dokonce druhým největším pramenným rybníkem v Česku a nejvýše položeným rybníkem (630 m. n. m.) ve středních Čechách. Tato soustava je schopna zadržet přes čtyři miliony kubických metrů vody a sehrává tak důležitou roli v protipovodňové ochraně. Velká vodní plocha a zachovalá okolní příroda je domovem mnoha vzácných živočichů

a rostlin. Mimochodem právě tady žila čápice Kristýna, kterou ornitologové v roce 1995 vybavili vysílačkou, aby mohli sledovat její cesty do Afriky. O vybudování dělostřelecké střelnice v Brdech se začalo uvažovat hned po skončení první světové války. V roce 1928 vzniklo v Jincích posádkové velitelství, o rok později začala výstavba kasáren sloužících jako letní výcvikový tábor. První střelby dělostřelectva se v Brdech uskutečnily v červnu roku 1930. Když v roce 1947 došlo k rozšíření území dělostřelecké střelnice, ocitl se ve vojenském prostoru i do té doby veřejnosti přístupný hrad Valdek. V souvislosti s přijetím zákona č. 169/1949 o vojenských újezdech byl 1. června následujícího roku na místě dělostřelecké střelnice zřízen Vojenský újezd Brdy o výměře 20 676,5 ha. K dalšímu rozšíření území dochází 5. listopadu 1952, kdy byly vytyčeny nové hranice. Plocha prostoru se zvětšila téměř o 6000 hektarů, s čímž souviselo vysídlení a zbourání obcí Hrachoviště, Přední a Zadní Záběhlá, Padrť a Kolvín. Po této změně hranic se turistům uzavřela možnost putovat i k padrťským rybníkům.

23

SPECIÁLNÍ PŘÍLOHA PRO PŘÍZNIVCE TURISTIKY

Î MODERNIZACE

Î DO ŽHAVÉHO

DO ŽHAVÉHO Í

Zajímavosti a památky ZŘÍCENINA HRADU VALDEK Hrad byl postaven na západním skalnatém výběžku vrchu Beranec nad Červeným potokem na místě původního dřevěného hradiště z 12. století. První písemná zmínka o Valdeku pochází z roku 1263 a jeho prvním držitelem byl patrně Jetřich Buzic. Jedním z významných majitelů hradu byl i potomek Jetřicha Buzice Vilém Zajíc z Valdeka, který se pro své současníky stal vzorem bojovnosti a udatnosti. Hrad měnil majitele a postupně chátral, takže když v roce 1626 přešel do držení rodu Martiniců, už písemné prameny uvádějí, že šlo o „zámek v lese pustý“. Přesto si uchoval své osobité kouzlo, které uchvátilo Karla Hynka Máchu a hrad se měl stát inspirací pro jeho další román. Na konci 19. století byl zásluhou knížete Viléma z Hanau hrad opraven tak, aby se zabránilo jeho dalšímu chátrání. Za první republiky byl v péči Klubu českých turistů, který se staral o jeho stav. Když v roce 1947 došlo k rozšíření vojenského prostoru, dostala se na jeho území i zřícenina hradu.

ZŘÍCENINA HRÁDKU DRŠTKA V lese jižně od obce Skořice stával hrad Drštka. Dnes jeho přítomnost připomíná na mapě jen název „U hradu“. Ještě na konci 19. století zde stála zeď s oknem, ale dnes zde návštěvník nalezne jen zbytky zdiva věže z lomového kamene spojeného maltou a při úpatí skal leží kameny pocházející patrně z hradebních zdí. První písemnou zprávu o hradu máme z roku 1390, kdy jej měli v držení čtyři synové Dobrohosta z Ronšperka. Za husitských válek byl hrad důležitou oporou Zikmundových vojsk. V polovině 16. století se už o hradu píše jako o zřícenině. Dnes se nachází v nezpřístupňované části újezdu a ke vstupu je nutné povolení vydané přednostou újezdního úřadu.

24

REŽIMOVÉ KOMUNIKACE:

(vstup povolen jen v sobotu, neděli a ve státní svátek) Podluhy – hájovna Krejčovka – Valdek – Neřežín Nová Ves – Těně – Strašice Orlov – vrch Třemošná – rozc. pod vodní nádrží Pilská – Láz CYKLOTRASY (vstup povolen jen v sobotu, neděli a ve státní svátek) Strašice – Okrouhlík – křiž. sv. Dobrotivá – Zaječov Láz – Nepomuk, cesta vedoucí pod kopci Malý Tok, Horní Vrch a Čihadlo Dobřív – Skořice

Obecnice – Neřežín Obecnice – Zaječov Neřežín – Ohrazenice

ZPŘÍSTUPNĚNÉ KOMUNIKACE: (vjezd bez omezení) Láz – Nepomuk Vísky – Číčov Skořice – Pančava Mirošov – Skořice Křešín – Felbabka Strašice – kamenolom

LOVECKÝ ZÁMEČEK TŘI TRUBKY Na soutoku Padrťského a Třítrubeckého potoka si tehdejší majitel lesů kníže Josef Colloredo-Mansfeld nechal v letech 1888 – 1890 postavit lovecký zámeček. Projekt dřevěné stavby s honosným loveckým vybavením vypracoval vídeňský architekt Camillo Sitta a její okolí bylo upraveno jako lesní park. Za 1. světové války byl zámeček vybaven ústředním topením a elektrifikován. V roce 1928 byl spolu s okolními lesy vykoupen vojenskou správou a sloužil k ubytování významných hostů. V roce 1930 zde bydlel například Tomáš Garrigue Masaryk a o osm let později i Edvard Beneš. Za 2. světové války, kvůli neshodám s Adolfem Hitlerem, tady byl internován polní maršál von Brauchtisch. Dnes se lovecký zámeček nachází v nezpřístupňované části újezdu a ke vstupu je nutné povolení vydané přednostou újezdního úřadu.

TURISTICKÉ TRASY:

ZBYTKY BENEDIKTINSKÉHO KLÁŠTERA S KOSTELEM SV. JANA KŘTITELE U TESLÍNŮ Na konci 11. století byl v hlubokých brdských lesích založen ostrovskými benediktiny klášter na Teslíně. Později věnoval král Přemysl Otakar II. klášteru několik vesnic. Klášter i vsi zanikly na začátku husitských válek a dnes jsou v lese severně od osady Teslíny patrné jen základy hlavní budovy kláštera. Nacházejí se v nezpřístupňované části újezdu a ke vstupu je nutné povolení vydané přednostou újezdního úřadu.

OPEVNĚNÍ JORDÁN Na hřebeni Brd, nedaleko vrcholu Houpák, v nadmořské výšce 750 metrů nad mořem stojí dva objekty vojenského opevnění. Po nástupu nacistů k moci v Německu se československá vláda rozhodla vybudovat podél státní hranice systém opevnění. Vzorem se jí stala francouzská Maginotova linie. V roce 1935 na střelnici Brda došlo ke zkušební dělostřelecké střelbě na železobetonové prvky zhotovené různými technologiemi, které měly ukázat svou odolnost. Z nejodolnějšího materiálu byly postaveny dva vzorové objekty, na kterých se uskutečnily další testy. Toto opevnění vzor 36 se po úspěšných zkouškách stalo předlohou pro dalších 900 bunkrů podél hranic. O rok později byly v Brdech postaveny ještě dva lehčí objekty vzor 37 – tzv. řopík, na kterých byla zkoušena boční střelba. V roce 1988 se po mnohaletém snažení podařilo členům Svazarmu Volduchy opevnění Jordán vyčistit a rekonstruovat jeho nejbližší okolí. Pevnosti se nacházejí v oblasti, kam je vstup povolen pouze s propustkou vystavenou újezdním úřadem, ale široké veřejnosti jsou občas předvedeny v rámci vojenskohistorických ukázek. Staly se také předmětem zájmu filmařů, a tak je můžete spatřit například v jedné ze scén ve Svěrákově „Obecné škole“. Opevnění Jordán se nachází v nezpřístupňované části újezdu, kam nebude povolen vstup veřejnosti.

ZPŘÍSTUPNĚNÉ PROSTORY: (vstup povolen jen v sobotu, neděli a ve státní svátek) 1. část újezdu ohraničena komunikací Ohrazenice – Valdek – Neřežín 2. oblast vymezená silnicí z Kvaně přes Okrouhlík, křiž. sv. Dobrotivá vedoucí do Strašic 3. území kolem vrchu „Záborčí“ vytyčené zpevněnou cestou z obce Dobřív – „Stříbrný kámen“ – „Kůrov“ – Skořice 4. oblast ohraničena komunikací Nepomuk – Láz, vedoucí pod kopci Malý Tok, Horní Vrch a Čihadlo 5. území vymezené silnicí Obecnice – Bohutín 6. zóna u Štítova vymezena silnicí Skořice – Pančava 7. území ohraničené silnicí Vísky – Číčov

Bezpečnostní a režimové pokyny Všeobecné poučení o režimových a bezpečnostních opatřeních při vstupu na území Vojenského újezdu Brdy, platné jak pro povolení vydané na režimové území vojenského újezdu, tak i alternativně do zpřístupněných oblastí: Podle § 39 odst. 1 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů, je každý povinen při vstupu a pobývání na území Vojenského újezdu Brdy dodržovat režimová a bezpečnostní opatření, dbát zásad ochrany přírody a veřejného pořádku v souladu s platnými právními předpisy. Zejména jste povinen: a) vstupovat na území újezdu pouze za tím účelem, pro který bylo povolení vydáno, a pohybovat se v prostorech, které jsou na povolení vymezeny; b) respektovat všechna omezení vstupu do prostorů, na které se povolení vstupu nevztahuje, do prostorů uzavřených výstražnými tabulemi nebo do kterých je jinak přístup uzavřen z důvodů využívání újezdu k vojenským nebo hospodářským účelům; c) uposlechnout výzvy vojenských a policejních orgánů, lesní stráže, vodní stráže, stráže přírody, myslivecké stráže, rybářské stráže a osob, které újezdní úřad pověřil výkonem kontroly vstupu a vjezdu na území újezdu. Na požádání uvedených orgánů jste povinen prokázat svoji totožnost a v režimovém území předložit povolení ke vstupu na území újezdu. Tyto orgány jsou oprávněny kontrolovat i přepravovaný náklad, včetně průvodních dokladů k nákladu;

d) zdržet se v případě nálezu nevybuchlé munice nebo jiného vojenského materiálu jakékoliv manipulace s nimi a nález bezodkladně ohlásit dozorčím orgánům na tel: 973 225 156, 973 225 615, Policii České republiky na linku 158 nebo SOD Vojenské policie Tábor: 973 303 333 e) respektovat další omezení nebo zákazy, které vyplývají z ostatních právních předpisů, např. lesního zákona, zákona o požární ochraně, zákona o myslivosti, zákona o vodách, zákona o ochraně utajovaných skutečností, bez povolení újezdního úřadu platí přísný zákaz fotografování a filmování; f) pro vlastní bezpečnost a bezpečnost ostatních osob se před každým vstupem na území újezdu informovat o aktuálních bezpečnostních a režimových opatřeních a respektovat je. Tyto informace lze získat na úředních deskách újezdního úřadu a na tel. číslech výše uvedených dozorčích orgánů a na www.vojujezd-brdy.cz; g) v období od 1. 9. do 31. 10. v době od 16.00 do 08.00 hodin nevstupovat do lesních prostorů z důvodu intenzivního lovu zvěře spárkaté. Vydané povolení je platné pouze s občanským průkazem nebo cestovním pasem držitele povolení ke vstupu. Na území újezdu mohou v doprovodu držitele povolení ke vstupu vstupovat pouze osoby uvedené v tomto povolení. Porušením těchto opatření může být povolení ke vstupu odejmuto podle § 39 odst. 2 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Odejmutí povolení Vás nezbavuje odpovědnosti za porušení povinností podle jiných právních předpisů.

25

Î DO ŽHAVÉHO

ODBORNÁ LITERATURA Í

PUBLIKACE, která nahrazuje předpisy Text: podle Jaroslava ZAPLETALA, Františka HERODKA a Štefana ZIGA zpracoval Jaroslav PAJER

V nejbližších dnech dostanou velitelé jednotek, příslušníci štábů na všech úrovních velení a pedagogové ve vojenských školách do rukou novou publikaci „Příprava příslušníků AČR“, která pochází z tvůrčí dílny správy doktrín ve Vyškově.

Legenda:

turistické trasy cyklotrasy

zpřístupněné prostory režimové komunikace

zpřístupněné komunikace Měřítko: 1 cm =. 900 m

KONTAKT: Újezdní úřad Vojenského újezdu Brdy, 262 23 Jince, tel: 973 225 873, fax: 973 225 877 Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-brdy.cz/, e-mail: [email protected] Úřední hodiny ÚÚřVÚ: Po a St: 8.00 – 12.00 a 13.00 – 17.00

26

Připravil: Jan ZEMAN, foto: Jiří HOKŮV a Miroslav ŠINDELÁŘ, mapa: Andrea BĚLOHLÁVKOVÁ a Jan BRÁDKA

Kniha harmonizuje obsah, metody a formy přípravy našich vojáků se standardy NATO v podmínkách profesionální armády. Uživatelům předkládá optimalizované postupy v přípravě příslušníků AČR odpovídající politicko-vojenským ambicím České republiky. Hlavním impulzem této svého druhu první vojenské publikace bylo zastarávání a postupné rušení některých předpisů a služebních pomůcek, jako jsou Všeob-P-33 „Organizace a provedení vševojskových taktických cvičení a velitelsko-štábních cvičení v terénu“, Vševojsk-51-12 „Formy a metody přípravy velitelů, štábů a vojsk taktického stupně“, Oper-51-3 „Plánování a řízení přípravy generálů, důstojníků, praporčíků a občanských zaměstnanců Generálního štábu AČR a operačních velitelství“, či dokumenty čj. 97291/2004-1618 „Zásady plánování a řízení vojensko-odborné přípravy vedoucích pracovníků, velitelů a štábů“, čj. 99046/2004-1618 „Příprava, provedení a hodnocení vojenských cvičení“, případně další rozkazy a nařízení v oblasti plánování a přípravy vojsk. To vedlo k rozhodnutí zpracovat publikaci, která by plně využila vše pozitivní a životaschopné ze stávajících dokumentů a zároveň by poukázala na nové trendy ve výcviku příslušníků AČR s důrazem na dvouletý cyklus přípravy, na progresivní

způsoby plánování a hodnocení přípravy i na existenci úspěšných forem a metod přípravy používaných v ostatních armádách Aliance. Kniha má za cíl sjednotit praxi v přípravě příslušníků AČR. Ačkoliv není interním normativním aktem, má platnost služebního dokumentu ve všech útvarech a zařízeních spadajících do podřízenosti náčelníka Generálního štábu AČR. Zároveň plní funkci určitého zadání pro složky, které nejsou součástí armády, ale připravují její příslušníky. Jedná se o dokument nové generace, jenž má doktrinální charakter. To znamená, že jeho hlavní principy jsou závazné, ale je na velitelích, jak a kdy je budou uplatňovat. Rozhodující je totiž výsledek – vzdělaný a vycvičený příslušník armády a méně pak slepé dodržování plánů nebo počtu odcvičených hodin. Přínos této publikace je možné spatřovat v několika oblastech. Sjednocuje terminologii v oblasti přípravy a nahrazuje zastaralé nebo již zrušené předpisy i služební pomůcky. Podrobně se zabývá způsobem přípravy jednotek do misí. Deleguje pravomoc za přípravu podřízených na nejnižší velitele, instruktory. Definuje způsob plánování zejména na stupni rota (baterie) a prapor (oddíl) s cílem snížit výcvikovou byrokracii. Podtrhuje význam e-learningu jako moderní metody přípravy

vojáků. Rozpracovává stávající a doporučuje nové metody, formy a prostředky provádění přípravy pro všechny kategorie příslušníků armády. Součástí publikace jsou tři přílohy. První dvě obsahují problematiku zpracování a řízení štábního nácviku, respektive velitelsko-štábního cvičení a taktického cvičení. Třetí přílohu tvoří vzorová dokumentace pro plánování, přípravu a vedení zaměstnání s jednotkou. Doplňkem publikace je CD s textem knihy v různých počítačových textových editorech. Publikaci je možné nalézt také na ŠISových stránkách správy doktrín Vyškov na adrese http://10.40.8.247/revd-sis/spd/index.htm. Připomínky k obsahu této publikace lze zasílat na e-mailovou adresu [email protected].

27

Î VOJENSKÁ POLICIE

VOJENSKÁ POLICIE Í

VZDĚLÁNÍ i pro učitele Změna podřízenosti odborné školy umožní mimo jiné i další odborný růst pedagogů Text: Tomáš SOUŠEK Foto: Olga KARAFFOVÁ

Již patnácté výročí svého založení slaví v letošním roce Odborná škola Vojenské policie. Za tu dobu prošla mnoha změnami, od různých systémů výuky až po změnu dislokace. Její hlavní úloha – příprava vojenských policistů – však zůstala zachována až do současnosti.

Potřeba vzniku specializovaného školicího zařízení vyvstala prakticky okamžitě po vytvoření Vojenské policie jako samostatné složky armády v roce 1991. Proto byla již k 1. březnu 1992 zřízena Odborná škola Vojenské policie v Moravské Třebové. Od samého počátku byla zaměřena pouze na odbornou přípravu budoucích profesionálních vojenských policistů v praporčických hodnostech. Devětadvacet posluchačů, kteří úspěšně prošli přijímacím řízením do prvního ročníku, slavnostně zahájilo studium 4. dubna 1992. Denní internátní studium trvalo celkem 12 měsíců. Během prvního měsíce

28

posluchači absolvovali základní výcvik jednotlivce, zaměřený na vševojskovou přípravu. Teprve poté se žáci mohli věnovat odborné přípravě specialisty. V letech 1992 – 1995 organizovala škola také osmnáctiměsíční studium pro uchazeče z řad civilní mládeže, případně vojáky základní služby, jež neprošli poddůstojnickou školou. Právě výcvik na úrovni poddůstojnické školy přidal k ročnímu studiu dalších šest měsíců. Odborná škola Vojenské policie (OŠVP) využívala v prvním období své existence zázemí Střední technické školy MO v Moravské Třebové, organizačně ale podléhala Hlavnímu

velitelství Vojenské policie. Pedagogický sbor tvořilo jedenáct zaměstnanců, avšak na výuku některých odborných předmětů byli najímáni také externisté z řad výkonných policistů. Zásadní změna nastala v říjnu 1998, kdy byla škola vyjmuta z podřízenosti Vojenské policie a stala se součástí Vojenské akademie ve Vyškově, kam se přesunul jak veškerý personál, tak i velká část vybavení a učebně-výcvikové základny. Po odborné stránce však školu i nadále řídila Vojenská policie, v jejíž prospěch a podle jejíchž potřeb připravovala nové policisty. Jen organizace studia se postupně měnila, a to tím, že došlo k postupnému

zkrácení základních kurzů, které dnes trvají jen tři až čtyři měsíce. „Je potřeba si uvědomit, že v polovině devadesátých let minulého století jsme z velké části náborovali mladé lidi z civilu, jejichž příprava vyžadovala delší čas. Vzhledem k výraznému nárůstu úkolů zhruba kolem roku 2002 však musela Vojenská policie přehodnotit své rekrutační zdroje a soustředit se spíše na vojáky z povolání, zejména ty od rušených nebo redukovaných útvarů. Tito lidé samozřejmě měli již vojenskou praxi, a tak jsme je mohli učit jen nezbytné věci související s policejní profesí a tím zkrátit studium,“ říká podplukovník Marcel Orlich, současný velitel OŠVP. Podle jeho slov možnost náboru z civilu zůstala zachována, nicméně v praxi se tak děje jen v ojedinělých případech, pokud například velitel útvaru potřebuje konkrétního specialistu se zkušenostmi z Policie ČR. Krátké základní kurzy by však neměly být na úkor kvality výcviku. Jak říká pplk. Orlich, Vojenská policie má zpracovaný program přípravy

pracují pod velkým tlakem, že plní náročné úkoly a přitom prakticky nepřetržitě fungují v daném kolektivu. V případě zahraničních misí pak zase vojáci žijí v dlouhodobém odloučení od svých rodin,“ vyjmenovává velitel školy. Pokud jde o kriminalistiku, měl by absolvent OŠVP zvládat základní úkony na místě činu, jako je správný pohyb či zajištění celého prostoru a také pořízení nezbytné dokumentace. Samozřejmě že program studia průběžně reaguje na různé změny, kterými prochází celá armáda. A tak například z osnov zmizela problematika vojáků základní služby a naopak mnohem větší důraz začal být kladen na práci s moderní výpočetní technikou a různými informačními systémy. Speciální tělesná příprava zaměřená z velké části na sebeobranu jednotlivce a výcvik ve střelbě je pak naprostou samozřejmostí. Základní kurzy se v současnosti organizují jednou až dvakrát do roka, vždy podle aktuálních potřeb Vojenské policie. Čtyřikrát ročně pak zahajují ve Vyškově dvoutýdenní takzvané

z řad Vojenské policie,“ říká podplukovník Marcel Orlich. V loňském roce prošla OŠVP další významnou změnou. Od 1. července 2006 přešla opět do podřízenosti Hlavního velitelství VP. I nadále však zůstává v posádce Vyškov, kde jsou pro její činnost ideální podmínky. Vojenští policisté totiž využívají mnohá zařízení zdejší akademie, ať už jde o výcvik nebo jen o stravování. „K dispozici máme například systém Miles, lezecký trenažér Jakub nebo trenažér Koloseum. Proto jsme ani neuvažovali o změně působiště, neboť servis, který nám poskytuje Vyškov, je na velice vysoké úrovni,“ dodává pplk. Orlich. Důvody pro změnu lze hledat především ve snaze zjednodušit velení a řízení OŠVP ze strany Vojenské policie. „Stav před loňským červencem příliš nevyhovoval. Odborně nás řídilo Hlavní velitelství VP, ale velitelsky jsme spadali pod Vojenskou akademii. Problémy nastávaly například v tom, že Vojenská policie používá některou techniku, jež v jiných slož-

svých příslušníků, který počítá s tím, že každý se bude vzdělávat minimálně první tři roky své služby formou specializovaných odborných kurzů, jejichž garantem je také OŠVP. Předmětů v základním kurzu Odborné školy Vojenské policie je celá řada. V zásadě je lze rozdělit do tří oblastí – policejní výkon, základy kriminalistiky a nezbytná štábní činnost. Posluchači se zde učí jak správně kontrolovat osoby či vozidla nebo jak dbát na dodržování pořádku. Nezbytnou součástí je také psychologická příprava, která je zaměřena i na specifika armádního prostředí. „Vojenský policista musí při své práci brát v úvahu, že vojáci často

inovační kurzy, které vzdělávají posluchače již v konkrétních oblastech policejního výkonu, obecné kriminality nebo administrativy. Na ně pak navazují ještě více specializované kurzy, většinou v délce trvání jednoho týdne. Mezi jejich názvy tak můžeme najít témata jako například práce s databázemi, kurz příslušníků skupin stálých operačních dozorčích, řízení vozidel s právem přednosti v jízdě, hospodářská kriminalita nebo omamné a psychotropní látky. „Cílem těchto kurzů je podávat jejich účastníkům konkrétní aktuální informace a poznatky z praxe. V roli pedagogů se zde většinou střídají příslušní odborní velitelé

kách armády není. Nejvíce se ale tato organizace dotýkala samotných příslušníků OŠVP, kteří nebyli vojenskými policisty. Proto například nemohli obnovovat své znalosti při běžném policejním výkonu,“ říká pplk. Marcel Orlich. Právě vzdělávání samotných učitelů jak v odborné, tak i pedagogické oblasti je jedním z prioritních úkolů současného velitele školy. Její personál by se měl průběžně učit používat nejmodernější výukové metody a zároveň mít přehled o aktuálních potřebách Vojenské policie. Jedině tak mohou i v budoucnosti školu opouštět kvalitně připravení vojenští policisté.

29

TECHNIKA Í nejen problematika pořizovacích a provozních nákladů, ale i další záležitosti, jako například kde budou nová letadla umístěna (v této souvislosti je často zmiňován německý Ramstein), jaká se musí vybudovat infrastruktura, kde se bude provádět servis či výcvik pilotů, v které zemi budou registrována a v neposlední řadě k čemu přesně se budou nebo mohou používat. Poměrně složitá vyjednávání komplikuje i fakt, že neexistuje právní historický precedens pro podobnou záležitost. V minulosti si NATO sice společně opatřilo několik strojů včasné výstrahy a řízení E-3A AWACS, které jsou registrovány v Lucembursku. Pořídili si je však výhradně členové Aliance, zatímco v případě C-17 je mezi partnery i nečlenské Švédsko a program je otevřen i pro případné další vyhovující účastníky. Jednou z klíčových otázek je konkrétní finanční podíl jednotlivých zemí. Podle Jiřího Bednáře, vedoucího oddělení obranných schopností ze sekce obranné politiky a strategie MO, který se na vyjednávání za Českou republiku podílí, byl přijat princip, podle

Nový transportní letoun Je tomu již více než půl roku, co skupina členských zemí Severoatlantické aliance oficiálně deklaruje možnost společně si pořídit a následně provozovat několik strategických transportních letounů Boeing C-17 Globemaster III. Snaží se tak překonat jeden z osmi hlavních nedostatků Aliance, které byly definovány na pražském summitu NATO v roce 2002. Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: Boeing

pro NATO? Kromě chybějící strategické vzdušné přepravní kapacity se jedná o ochranu proti ZHN; oblast průzkumu a zjišťování cílů; vyhledávání pozemních cílů ze vzduchu; systémy řízení, velení a spojení (C3); zlepšení bojové efektivnosti včetně nové, přesně naváděné munice a prostředků pro umlčování protivzdušné obrany; tankování za letu a konečně o oblast podpory a služeb při bojových operacích.

Právě oblast strategické vzdušné přepravní kapacity by se měla v dohledné době dramaticky změnit. V současné době z celé Aliance strategickými velkokapacitními stroji disponují pouze USA, v menší míře i Velká Británie, která používá čtyři stroje C-17. Ostatní země jsou odkázány na pomoc Spojených států, případně na pronajímání letounů An-124 ruských nebo ukrajinských dopravců, což není z dlouhodobé perspektivy a i z dalších důvodů udržitelné. Proto sedm členů Aliance (Německo, Francie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko) již několik let společně vyvíjí evropský turbovrtulový transportér nové

Při zkouškách dosáhl letoun C-17 ve své kategorii 33 mezinárodních rekordů, především z hlediska délky startu a přistání. Mezi nimi byl rekord, při kterém s nákladem 20 000 kg odstartoval na dráze dlouhé pouze 430 m.

30

generace A400M, který však nebude schopný přepravovat tanky a další těžkou nebo rozměrnou techniku. Dalším nezanedbatelným příspěvkem by se mohl stát právě již v úvodu zmíněný program. Ve společném týmu je zapojeno Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Itálie, Litva, Lotyšsko, Nizozemsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a USA. Protože program je otevřený i pro další zájemce, později se k němu připojilo Maďarsko, Norsko a dokonce i neutrální Švédsko. Dnes se tato iniciativa označuje jako 15 + 1 (tedy 15 zemí NATO a jedna mimo Alianci). Od léta do závěru loňského roku zmíněné země postupně podepsaly tzv. LOI (Letter of Intent), což je právně nezávazný dokument, který otevírá dveře pro další jednání a kroky. Ačkoli se v minulosti objevily informace, že se zmíněná skupina zemí na společném nákupu čtyř strojů již dohodla, realita je poněkud jiná.

NESNADNÁ ZÁLEŽITOST Pro žádnou ze zemí 15 + 1 by zřejmě nepřicházelo v úvahu, aby si sama pořídila a následně efektivně využívala nákladný dopravní letoun strategické kategorie. Z tohoto pohledu je společný postup logický a výhodný. Na druhou stranu však přináší i řadu otázek a problémů. Proto se dnes společně řeší

Z tohoto množství se předpokládá, že by Česká republika mohla požadovat něco okolo 50 letových hodin ročně. Zmíněné celkové roční množství letových hodin ale ukazuje, že místo původně zvažované flotily čtyř strojů C-17 by na splnění tohoto požadavku mohly postačovat jen tři letouny. Protože program je otevřený, není vyloučeno, že po případném přistoupení dalších zemí by se mohl tento počet opět zvýšit, nebo se naopak zmenšit, pokud by někteří dnešní zájemci odstoupili. Přestože jednání nejsou jednoduchá, Jiří Bednář předpokládá, že v případě, podaří-li se vyjednat přijatelnou cenu a bude-li dostatek vůle k překonání všech těžkostí v tomto netradičním projektu, je možné, aby se v letošním roce uzavřely dohody o vlastním nákupu, umístění letounů, jejich registraci, certifikaci atd. Pokud by se tak skutečně stalo, mohl by být první Globemaster III dodán v průběhu roku 2008. Nové stroje by jednotlivé země měly používat podle svých požadavků nejen v rámci aliančních operací, ale i v misích pod hlavič-

Při maximální konfiguraci může letoun pojmout až 102 výsadkáře.

kterého bude finanční podíl odvislý od počtu letových hodin, jež si každá země zamluví. Je to logické, protože jiné nároky bude mít například Švédsko (v jeho případě by se mohlo jednat asi o 500 hodin za rok) a jiné Lotyšsko nebo Litva. Dnes se předběžně kalkuluje s objemem asi 3400 letových hodin pro všech 16 partnerských zemí za rok.

kou OSN, Evropské unie, při jiných mezinárodních akcích (například při humanitárních operacích) i pro čistě národní účely. Aby se zkoordinovaly požadavky a priority jednotlivých zemí na přepravu, uvažuje se o založení malé řídící agentury, ve které by každá z partnerských zemí měla jednoho nebo dva zástupce.

31

Î TECHNIKA

TECHNIKA Í

C-17 je první strategický transportní letoun, jehož piloti mají k dispozici průhledové displeje HUD.

vyšší užitečná nosnost podstatně většího letounu C-5 Galaxy.

STRATEGICKÉ VÝKONY, TAKTICKÉ VLASTNOSTI V kategorii velkokapacitních strategických vojenských transportních letounů představuje C-17 nejmodernější typ, který lze dnes ve světě pořídit. Jeho hlavní charakteristickou vlastností je schopnost přepravit těžké a nadrozměrné náklady na dlouhou vzdálenost a přistát s nimi na letištích, ze kterých mohou operovat pouze taktické transportní stroje. Jinak řečeno C-17 je zkonstruován tak, že může přistávat až se 72t nákladem na pouze 915 m dlouhých a 28 m širokých vzletových a přistávacích drahách. To nebývale rozšiřuje okruh využitelných letišť a výrazně zrychluje a zkracuje dodávku techniky a materiálu co nejblíže k místu požadovaného nasazení. V prvních fázích konfliktu nebo při humanitárních operacích je zmíněná vlastnost neocenitelná. V porovnání s druhým klíčovým americkým strategickým transportérem C-5 Galaxy nabízí C-17 podstatně širší operační spektrum právě vzhledem ke schopnosti operovat z mnohem většího počtu letišť. Z tohoto ohledu se tato schopnost v řadě případů považuje za důležitější než asi o 55 %

Klíč ke zmíněným možnostem C-17 spočívá v kombinaci relativně krátkého trupu, křídel s velkoplošnými vztlakovými klapkami ofukovanými během vzletu a přistání čtveřicí výkonných proudových motorů. Ty jsou navíc opatřeny účinnými obraceči tahu, které výrazně zkracují délku přistání a letounu na zemi umožňují i couvání. C-17 je také prvním velkokapacitním transportním letounem, jenž má plně digitální systém řízení fly-by-wire. K jeho obsluze postačují pouze dva piloti, zatímco v případě C-5 to jsou nejen dva piloti, ale i dva palubní inženýři. Využitelný nákladový prostor letounu C-17 je 26,8 m dlouhý (včetně hydraulicky sklopné záďové rampy), 5,5 m široký a vysoký 3,95 m v oblasti křídla, resp. 4,5 m v trupu za křídlem. Celkový objem více než 590 m³ umožňuje převážet například tank M1A1, tři bitevní vrtulníky AH-64 Apache nebo stejný počet bojových vozidel M2 Bradley. Může také pojmout až 189 osob nebo až 102 výsadkáře, případně

ČTYŘI UŽIVATELÉ – ZATÍM

Americké letectvo v současné době disponuje již více než 160 stroji C-17 z celkem 180 objednaných.

36 ležících raněných. Díky rozměrné sklopné záďové rampě je možné vysazovat náklad i za letu jak klasickým způsobem za pomoci padáků z větší výšky, tak při pomalém přízemním letu za pomoci padákového výtažného systému (LAPES). Maximální hmotnost užitečného zatížení je 76,6 t. Jen s mírně lehčím nákladem (72,5 t) má letoun zmíněnou schopnost přistávat na drahách s délkou 915 m. Dolet s tímto nákladem dosahuje 4450 km, je však možné jej prodloužit tankováním za letu. Vzhledem k tomu, že letouny operují blíž bojové zóně, mají k dispozici integrovaný obranný systém. Jeho součástí je varovný systém registrující přibližující se řízené střely, který je propojený s výmetnicemi klamných cílů. K dispozici je také aktivní laserový systém pro rušení infračerveného naváděcího systému protiletadlových raket.

Celkový vnitřní využitelný objem trupu více než 590 m³ umožňuje převážet například tři bitevní vrtulníky AH-64 Apache.

Na mimořádných vzletových a přistávacích charakteristikách letounu se podílí i čtveřice turbodmychadlových motorů F117-PW-100 s maximálním tahem po 180 kN.

Základní TTD letounu C-17 Globemaster III Délka: Rozpětí: Výška: Průměr trupu:

32

53,00 m 51,70 m 16,80 m 6,85 m

Hmotnost prázdného letounu: Max. hmotnost nákladu: Cestovní rychlost: Operační dostup:

125,6 t 76,6 t M = 0,74 až 0,77 13 700 m

Délka vzletu při max. hmotnosti: 2360 m Délka přistání s nákladem 72,5 t: 915 m Dolet s nákladem 72,5 t: 4450 km Dolet bez nákladu: 8700 km (11 500 km s přídavnými nádržemi)

Největším provozovatelem C-17 je vojenské letectvo USA. To mělo k dispozici první operační letku počátkem roku 1995. Doposud mu firma Boeing dodala více než 160 kusů z celkem 180 objednaných. Celý kontrakt, pokud nedojde ke zvažovanému navýšení počtu, skončí v roce 2008. Letouny ve službách amerického letectva mají za sebou řadu vojenských, ale také humanitárních misí. Stroje C-17 byly jako jediné schopné přepravovat těžké a nadrozměrné náklady do Afghánistánu i Iráku vzhledem k rozměrům a kvalitě tamních vzletových a přistávacích drah, které byly v danou chvíli

Vzhledem k tomu, že letouny C-17 operují blíž bojové zóně, mají k dispozici integrovaný obranný systém.

k dispozici. Patnáct letounů tohoto typu v roce 2003 například vytvořilo vzdušný most, v jehož rámci dopravily kompletní brigádu US Army do severního Iráku. Prvním zahraničním uživatelem se stala Velká Británie, která se v roce 2000 rozhodla pronajmout čtyři stroje na dobu sedmi let s možností prodloužení leasingu o další dva roky. Nyní se je Británie rozhodla odkoupit a uvažuje ještě o pořízení pátého kusu. Třetím uživatelem je Austrálie, která zakoupila čtyři stroje, přičemž první z nich byl před nedávnem dodán. Čtvrtým a zatím posledním vlastníkem C-17 se stala Kanada, která počátkem letošního února podepsala s firmou Boeing kontrakt na dodání také čtyřech strojů.

33

Î VÝSTAVA

Literát a bojovník

Osobitá kantáta

Armádní muzeum Žižkov otevřelo novou výstavu „Rudolf Medek – voják“

Příkladná reprezentace královéhradecké posádkové hudby v tuzemsku i zahraničí

Text a foto: Vladimír MAREK

Text: Marian MÁLEK Foto: archiv Posádkové hudby Hradec Králové

Vojenský historický ústav Praha při hledání námětu nově pořádané výstavy nešel tentokrát příliš daleko. Vybral si osobnost, která tento ústav zakládala, prvního ředitele Památníku osvobození a legionáře generála Rudolfa Medka.

Výstava, která se oficiálně nazývá „Rudolf Medek – voják“, přibližuje vojenskou kariéru této významné osobnosti prvorepublikové armády. Její dvojče pak tvoří výstava paralelně otevřená v Památníku národního písemnictví pod názvem „Rudolf Medek – literát“. Samotnou vernisáž odstartovala slavnostní salva vypálená před budovou muzea vojáky v prvorepublikových stejnokrojích. Ještě před samotným zahájením výstavy udělil ředitel Vojenského historického ústavu Praha plukovník Aleš Knížek za propagaci vojenství a Vojenského historického ústavu Pamětní odznak generála Rudolfa Medka s pořadovým číslem 1 synovi této významné osobnosti Ivanu Medkovi. Mezi exponáty je možné vidět například originál ruské šavle, kterou Medek používal během své služby v ruských legiích, dále vyznamenání, vojenský stejnokroj, čepice a některé další osobní předměty. Základ expozice však tvoří fotografie Rudolfa Medka a jeho spolubojovníků, zachycující nejen pobyt v Rusku, ale také službu v československé armádě. Pro autory výstavy Tomáše Jakla a Zdeňka Polčáka byla při studiu archivních materiálů

34

KULTURA Í

asi nejzajímavější přeměna Rudolfa Medka učitele a básníka ve vojáka a vůdce. „Ještě v roce 1913 byl lyrickým básníkem a vesnickým učitelem, jen o několik let později vedl vojáky uprostřed válečné vřavy. Tato proměna člověka představuje velice silný okamžik,“ řekl Zdeněk Polčák. Medek vstoupil do legií po přechodu fronty v roce 1916. Protože přinesl Rusům některé důležité vojenské materiály, nedostal se do zajetí a velice rychle se zapojil do činnosti našich legií. V červenci 1917 se účastnil bitvy u Zborova. Působil ve vedení odbočky Národní rady československé v Rusku a v roce 1919 byl jmenován náčelníkem vojenské správy čs. legií v Rusku. Po vzpouře vojáků 4. pluku se jako čestný člověk, který měl jisté zásady, vzdal všech funkcí a vrátil se do vlasti. Nadále ale zůstal v armádě, stal se ředitelem Památníku odboje a později v roce 1926 také předsedou

Nezávislé jednoty čs. legionářů, konkurující oficiální Čs. obci legionářské. Nejrozsáhlejší prozaickou prací Rudolfa Medka je pentalogie „Anabáze“, kterou napsal v letech 1921 až 1927. V tomto díle s kronikářskou přesností popisuje osudy čs. legionářů za sibiřského tažení. Ještě větší popularitu si ale získal dramatem z roku 1928 „Plukovník Švec“. Rudolf Medek se aktivně stavěl za obranu republiky proti německému fašismu. Mnichov pro něho byl tvrdou ranou. Na protest vrátil všechna svá spojenecká vyznamenání. Po okupaci se stáhl do ústraní a zemřel 22. srpna 1940 v Praze. Výstava je pro veřejnost otevřena každý den kromě pondělí od 9.30 do 18.00 hodin, a to až do 17. června 2007. Vstup do této expozice je podobně jako do celého areálu Armádního muzea Žižkov zdarma.

Koncem března proběhl v královéhradecké katedrále sv. Ducha ojedinělý koncert Posádkové hudby Hradec Králové. S orchestrem se představil jako hostující dirigent kapitán Matej Farkaš, zástupce velitele Vojenské konzervatoře v Roudnici nad Labem. Koncert byl výjimečný svou dramaturgií, neboť poprvé v historii vojenských hudeb zazněla kantáta „Te Deum“ Antonína Dvořáka společně pro sóla, smíšený pěvecký sbor a orchestr. Vzhledem k tomu, že skladba byla komponována pro symfonický orchestr, bylo nutné nejprve celé dílo přeinstrumentovat tak, aby nedošlo k jeho znehodnocení nebo

zkreslení. Instrumentace se ujal bývalý velitel Posádkové hudby Tábor pplk. v. v. Václav Matoušek a kantátu upravil s mistrovskou noblesou, což početné publikum ocenilo mnohokrát opakovaným aplausem. Jako sólisté se během večera představili Lenka Škorníčková (soprán) a Pavel Klečka (baryton). Nechyběl ani početný Severočeský filharmonický sbor, dále Mužský sbor Vojenské konzervatoře, Pěvecké sdružení severočeských učitelů Most a královéhradecký pěvecký smíšený sbor Smetana. Během koncertu rovněž zazněla „Polní mše“ Bohuslava Martinů, která je unikátní skladbou věnovanou obětem první světové války. Královéhradecká hudební veřejnost očekává nové skladby v podání místního vojenského orchestru i nadále, neboť od roku 2003 se chrámová hudba ve spojení s Posádkovou hudbou Hradec Králové stala ve městě již

samozřejmostí. Dnes si už nelze představit každoroční Svatováclavskou pontifikální mši v katedrále sv. Ducha bez účasti armádních hudebníků. Stejně tak i květnové královéhradecké mezinárodní slavnosti sborového zpěvu jsou každoročně spojeny s účastí Posádkové hudby Hradec Králové. V loňském roce, právě v rámci vzpomínané akce, vystoupil orchestr s osmi pěveckými sbory z různých koutů světa v kostele Nejsvětějšího srdce Páně v Hradci Králové. Závěr akce byl korunován sborem „Proč bychom se netěšili“ z opery „Prodaná nevěsta“ Bedřicha Smetany upraveným pro smíšený sbor a dechový orchestr v instrumentaci velitele Posádkové hudby Hradec Králové kapitána Jiřího Lexy. V posledních letech královéhradecký armádní orchestr velmi intenzivně spolupracuje s magistrátem Hradce Králové. Důkazem je reprezentace České republiky na festivalu dechových orchestrů v Montaně. Precizní česká hudba slavila v Bulharsku obrovský úspěch a vojenští hudebníci z Hradce Králové měli ze strany hostitelů sestaven tak pestrý a náročný program, že jim málem nezbyl ani čas na nákup dárků pro své blízké. Během třídenního pobytu absolvovali několik koncertů a tři pochody městem. V den odjezdu je dokonce přijal starosta města Montany. Za zmínku stojí, že jejich slavnostního koncertu se zúčastnili i příslušníci sofijské vojenské hudby, kteří vysoce ocenili českou hudebnost a výkon Posádkové hudby Hradec Králové a vzpomněli, že to byli právě Češi, kteří ve druhé polovině 19. století přispěli ke vzniku bulharských vojenských hudeb. Bulharští kolegové projevili zájem o účast Posádkové hudby Hradec Králové i na příštím festivalu, jenž se koná v květnu 2008.

35

HRDINA Í

Legionářský generál Dlouholetý předseda Československé obce legionářské a válečný veterán Antonín Špaček zemřel počátkem dubna ve věku nedožitých devadesáti let Text: Vladimír MAREK Foto: autor, Pavel LANG, Jan KOUBA a archiv generála Antonína ŠPAČKA

Generálmajor Antonín Špaček se narodil 23. května 1917 v Hradčanech na Hané. Jeho bratr Čeněk byl příslušníkem československých legií v Rusku. Antonín Špaček maturoval na prostějovské obchodní akademii. V roce 1937 narukoval do československé armády. Absolvoval záložní důstojnickou školu v Olomouci. Za zářijové mobilizace v roce 1938 sloužil u strážního praporu XXIV, velel kulometné četě v pevnosti u Horního Benešova na Bruntálsku. 36

Prakticky okamžitě po vzniku protektorátu začal pracovat v odboji. Podnikl dokonce několik riskantních cest na Slovensko. Dramatický byl i jeho odchod do zahraničí počátkem roku 1940. Vydal se balkánskou cestou přes Maďarsko, Jugoslávii a Turecko do libanonského Bejrútu. V Maďarsku byl zatčen a nějakou dobu vězněn. Z Libanonu se později dostal do Alexandrie a přes Maltu do Francie, kde byl v Agde zařazen k 1. čs. pěšímu pluku jako velitel čety. Na boje, které zde prožil, nevzpomínal příliš v dobrém. „Fronta se v té době již hroutila, morálka francouzských vojáků byla špatná. Dřív než jsme stačili pořádně zaujmout obranné postavení, začali Francouzi, kteří nám měli krýt bok, ustupovat,“ řekl nám po letech. Po porážce Francie a evakuaci do Velké Británie pracoval jako zbrojní důstojník a krátkou dobu také jako důstojník u britského letectva RAF. Později byl velitelem čety třetí roty prvního tankového praporu naší brigády. Když v roce 2004 předával francouzský prezident

Jacques Chirac Antonínu Špačkovi Řád čestné legie, vzpomínal na tuto dobu následujícími slovy. „V roce 1943 jsem chtěl od brigády odejít do Sovětského svazu. Měl jsem pocit, že tam se spíš dostanu do přímých bojových akcí a budu užitečnější. Velitel praporu mi ale řekl, že pokud to udělám, tak mě nakope. Nemohl jsem se mu divit. V té době již odčerpaly řadu kvalitních vojáků od brigády naše letecké jednotky a také do Sovětského svazu odešlo postupně 270 československých důstojníků. A tak jsem nakonec u brigády zůstal.“ Antonín Špaček se v Británii v roce 1943 oženil s anglickou důstojnicí Jean Thomasovou a o rok později se jim narodil syn Milan. S Československou obrněnou brigádou se od podzimu roku 1944 až do konce války účastnil obléhání francouzského přístavu Dunkerque. Byl zařazen na funkci technického důstojníka 1. tankového praporu. Koncem zimy 1945 bylo všem již jasné, že se blíží definitivní závěr války. Vojáci žádali o uvolnění brigády, chtěli se bezprostředně podílet na osvobozování Československa. Velitel brigády generál Liška dokonce osobně intervenoval u maršála Montgomeryho, ani to ale nepomohlo. Jak nám před několika lety řekl generál Špaček, považoval to nejen on, ale i naprostá většina spolubojovníků za obrovskou křivdu. Po skončení války sloužil generál Špaček u Hradní stráže, pomáhal ji znovu vybudovat. Jeho britská manželka i se synem Milanem žila s ním v Československu. Z Vysoké školy válečné, na které později studoval, však byl po únoru 1948 propuštěn. Manželka se synem se v červnu 1948 odstěhovala zpět

do Británie, Antonín Špaček ale již nedostal povolení k vycestování. „Až v roce 1966 jsem měl možnost se podívat za nimi do Velké Británie, pak ale následovala další dlouhá pomlka,“ vzpomínal po letech na toto násilné odloučení generál Špaček. „Setkávat jsme se tedy začali až po tzv. sametové revoluci. V roce 2001 dostala manželka české občanství.“ Ve vykonstruovaném procesu odsoudil v roce 1949 komunistický režim Antonína Špačka za velezradu k deseti letům vězení. Po téměř šesti letech strávených ve vězení v jáchymovských uranových dolech byl propuštěn pod podmínkou, že bude i nadále pracovat v tomto zařízení. Celkem si tedy odpracoval v uranových dolech přes třináct let. Další léta pak pracoval jako topič obvodního podniku bytového hospodářství. V roce 1969 se Antonín Špaček dočkal plné rehabilitace a o pět let později mu byla vrácena i vojenská hodnost. V roce 1992 byl jmenován generálem. Na jaře 2001 se Antonín Špaček stal předsedou Československé obce legionářské. Ještě předtím pracoval jako důstojník britské humanitární organizace ABA, která se stará o válečné veterány a vdovy po nich. V říjnu 2006 udělil Antonínu Špačkovi prezident České republiky Václav Klaus Řád bílého lva I. třídy. Antonín Špaček zemřel počátkem dubna 2007 ve věku nedožitých devadesáti let.

37

Î

ÎÎÎ DO ŽHAVÉHO Î Î

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ

Í

Í

Í

Í

Í

VELKÉ LETNÍ KLÁNÍ O VĚCNÉ CENY V A reportu č. 2 jsme zahájili pro čtenáře soutěž, jež má za cíl osvěžit i ověřit znalosti profesionálů, ale také příznivců české armády, a to jednak z oblasti techniky, jednak ze základních vojenských příprav, jako je právo, taktika, střelecká, ženijní, OPZHN, spojovací, topografická, zdravotnická atp.

Zájemce o účast v soutěži může odeslat své odpovědi (doplněné o číslo A reportu, ve kterém byly otázky otištěny, a také o jméno, příjmení a adresu bydliště) internetem na e-mail: [email protected] anebo na faxové číslo: (973) 215 933 či písemně na adresu: Redakce A report, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, a to do 15. června letošního roku. To znamená, že do tohoto data může posílat odpovědi i na otázky ze starších A reportů.

Všechny správné odpovědi budou zařazeny do závěrečného slosování, které proběhne v redakci krátce po tomto datu tak, aby kontrolní odpovědi a seznam 20 šťastných výherců mohly být vytištěny ve dvojčísle 14-15/2007 (uzávěrka 20. června, vychází 9. července).

Î OSOBNOST ČÍSLA

KNIŽNÍ TIPYÍ

ZNÁTE SVÉ velitele, náčelníky a nadřízené? V průzkumu, který před časem prováděla redakce, si řada čtenářů posteskla nad tím, že vojáci málo znají své velitele, nadřízené či nejvyšší funkcionáře armády a resortu. Nedostávají se jim prý detailnější informace o nich a jejich životě. A tak jsme se rozhodli pravidelně přinášet rubriku, v níž bude vaším úkolem na základě indicií, které vám prozradíme, uhodnout, o kterou z předních osobností Armády České republiky a resortu Ministerstva obrany se jedná. V následujících vydáních A reportu pak pro vás připravíme společně se správnou odpovědí a vyhodnocením soutěže i podrobný portrét uvedené osobnosti.

NA KOHO SE USMĚJE ŠTĚSTÍ, MŮŽE SE TĚŠIT NA VĚCNÉ CENY.

OTÁZKY OSMÉHO KOLA: 1. Na fotografii je moderní bitevní vrtulník, který je ve výzbroji jedné z členských zemí NATO. O jaký typ se jedná? 2. Určete evropský stát, který jej používá.

OSOBNOST ČÍSLA 3. Jaký je postup jediného zachránce při resuscitaci zraněného, který nedýchá a má zástavu srdeční činnosti? Poslední otázka čerpá z „Příručky vojáka AČR“, kterou vydal kolektiv autorů ze správy doktrín Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově. Takže kdo si vezme tuto publikaci k ruce, bude mít snadnější práci.

Odpovědi zašlete jedním z výše uvedených způsobů, abychom je v redakci měli k dispozici nejpozději do letošního 15. června!

Tentokrát se jedná o bývalého důstojníka naší armády, který po odchodu do zálohy zůstal pracovat v resortu jako občanský zaměstnanec. Vystudoval Vojenské gymnázium Jana Žižky z Trocnova v Moravské Třebové a Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Po celou dobu pracoval v naší armádě jako chemik. V devadesátých letech minulého století působil v misích OSN a OBSE na území bývalé Jugoslávie jako pozorovatel. V letech 2002 až 2003 velel kontingentu českých chemiků v operaci Enduring Freedom v Kuvajtu a Iráku. Do této mise odletěl s hodností podplukovníka a vrátil se jako brigádní generál. V současné době je členem týmu Centra zbraní hromadného ničení NATO v Bruselu. Jeho křestní jméno je Dušan.

Pokud znáte správnou odpověď na naši otázku, o kterou vojenskou osobnost se jedná, neváhejte a pište. Odpovědi můžete zasílat buďto e-mailem na adresu: [email protected], faxem na číslo: 215 933 anebo písemně na adresu redakce: A report Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 U každé odpovědi uveďte „Osobnost čísla, k rukám Vladimíra Marka“ a svou adresu. Správné odpovědi budou slosovány a tři vybraní výherci obdrží věcné a knižní ceny.

Připravili: Jaroslav PAJER a Michal ZDOBINSKÝ

38

Uzávěrka tohoto kola soutěže je 25. 5. 2007 (rozhodující je datum doručení odpovědi do redakce).

Jiří Kovařík ČAS STOLETÉ VÁLKY (1356 – 1450) Velmi čtivě a s hlubokým ponorem do zákulisí a souvislostí bitev, jež se do evropských dějin zapsaly pod souhrnným názvem stoletá válka, seznamuje zájemce o historii zejména francouzsko-anglických vztahů autor již třetího svazku „Čas stoleté války“ z postupně vydávané tetralogie „Rytířské bitvy a osudy“, kterým počátkem roku obohatila výběr na knižních pultech Mladá fronta. Historik a spisovatel literatury faktu Jiří Kovařík čtenáře zavádí do období vrcholného středověku, v němž postupně doznívá rytířství urozených, kteří se řídí kodexem vyjádřeným pojmy statečnost, věrnost, štědrost, zdvořilost a víra (autor tomuto způsobu válečnictví věnoval předešlé dva svazky „Meč a kříž“ a „Rytířská krev“), a na scénu vstupuje žoldnéřství jak šlechticů, tak neurozenců. V prvním z osmi příběhů se čtenář seznámí s vítězstvím Edwarda Woodstocka, prince z Walesu řečeného Černý princ, nad Francouzi u Poitiers (1356). Druhá kapitola přibližuje pestré válečnické i lidské osudy „ošklivého konetábla“ Bertranda du Guesclina, jehož meč, ale i nový bojový prvek, kompanie, malá, sociálně pestrá vojenská jednotka připomínající dnešní cizineckou legii, vrátily Francii většinu toho, oč dříve přišla. Třetí oddíl popisuje průběh poslední křížové výpravy k Nikopoli (1396) a s ní spojený osud velmože Enguerranda de Coucy. Čtvrtá část líčí okolnosti bitvy u Grunwaldu (1410), a to z poněkud odlišného úhlu, než jak je známe z románu „Křižáci“ Henryka Sienkiewicze. Páté vyprávění čtenáře zavádí do období bitvy u Azincourtu (1415), jejíž výsledek dodal Angličanům opět chuť na francouzský trůn. A v posledních třech příbězích autor popisuje děj při obraně Orléansu (1429), již vedla legendární Johanka z Arku, a poté osudy „jejích“ rytířů Gillese de Rais zvaného Krvavý Modrovous a Arthura de Richemont, jehož vítězství u Formigny roku 1450 de facto rozhodlo o výsledku stoleté války. Cena vázané knihy o 352 stranách textu je 249 Kč. -paj-

39

po c˘echách vojenských Text: Josef GAJDA Foto: Jiří HOKŮV, Jaroslav PAJER, Lumír SVOBODA a archiv 155. zpr

Historie Bučovic má svá bílá místa. Před šesti sty pětaosmdesáti lety, v roce 1322 – máme to černé na bílém, respektive na zažloutlém – byla obec v držení Voka z Bučovic, ale starší listinné dokumenty nepodávají o životě osady a jejím zrodu žádná svědectví, jako by vesnice na břehu Litavy neexistovala. Písemných historických památek souvisejících s nejbližším okolím není také mnoho. Teprve poslední archeologická zkoumání z roku 2000 v prostoru zahrady a dvora slavného bučovického zámku poodhrnula oponu – či spíše zeminu dávné minulosti – a vyvolala zájem u odborné i laické veřejnosti. Zdá se, že už ve třináctém století stával v těchto místech velký kamenný kostel, v jehož blízkosti se nacházelo středověké sídliště, jinými slovy regionální centrum obchodu a řemesel.

MĚSTO s perlou v krajině srdeční

40

V. díl Mnoho toho nevíme ani o prvním písemně doloženém majiteli bučovického panství. Životní peripetie Voka z Bučovic jsou z větší části zahaleny tajemstvím (jeho otec Jan z Benešova, nebo také z Bohuslavic a Křenovic, získal ves pravděpodobně jako jemnický purkrabí na přelomu 13. a 14. století). Neznáme ani osudy Vokových potomků. Odborníci se přiklánějí k názoru, že podnikaví Bučovicové nepatřili k vysoké šlechtě. Vzhledem k rozsáhlému majetku a společenským kontaktům se sice vyšvihli mezi panské rody, bohužel nedlouho poté, co se stal hlavou rodu Vokův vnuk Heralt, skončila dvě desetiletí vzestupu na vrchol strmým pádem Bučoviců do propasti zapomnění. Podle všeho to má na svědomí právě Heralt. Pro jeho chování nemohou badatelé najít vysvětlení. V roce 1369 totiž celou obec i s tvrzí, hospodářským dvorem, patronátním právem ke kostelu, včetně rybníků, mlýnů, polností a lesů „střelil“ Bočkovi z Kunštátu za 1200 hřiven grošů a vesnici Lhotku u Bystřice pod Hostýnem. Jaký k tomu měl „zástupce“ čtvrté generace bučovických pánů důvod? A hlavně kde to všechno posléze „prošustroval“? Zmíněných 1200 hřiven grošů (jedna hřivna 64 grošů) totiž představovalo pro slušně placeného tesařského mistra mzdu za 74 let dřiny, nádeník by stejnou částku vydělal za 246 roků. Za 1200 hřiven grošů bylo možné zakoupit 19 200 párů obyčejných bot nebo početné stádo krav čítající 1396 kusů, nemluvě o tom, že by taková suma majiteli a jeho rodině zajistila velmi pohodlný život až do smrti. Nikdo neví proč ani jakým způsobem Heralt z Bučovic o veškeré prostředky přišel.

Na otázku, zda šlo o vzájemné rozepře členů rodu, o dluhy, o budování panství v jiném regionu, o koupi kamenného hradu nebo o překotnou snahu proniknout do nejvyšší společnosti, neznají historikové odpověď. Zcela zchudlý rod mizí koncem 14. století z písemných pramenů a tím i z historie. Další majitelé panství se pak často střídali. Výraznější rozvoj zaznamenává zdejší kraj až v 16. století. Rozmach zažívají řemeslníci, v okolí jsou zřizovány vinice, chmelnice a rybníky. A v letech 1567 až 1582 klube se uprostřed tohoto malebného kraje na světlo boží architektonická perla střední Evropy. Nedominuje krajině, na první pohled je z dálky málo viditelná, nevyrůstá na kopci, ale zcela neobvykle v srdci města, poblíž centra. Tehdejší majitel bučovického panství a jeden z nejbohatších moravských šlechticů Jan Šembera z Boskovic a Černé Hory si dal na stavbě záležet. Bučovický zámek patří podle odborníků k nejvzácnějším představitelům italské renesance na sever od Alp. Je to skvostná stavba, kterou si návštěvník Bučovic nemůže nechat ujít. Na rozdíl od většiny jiných renesančních zámků u nás nejde o přestavbu staršího sídla, hradu či tvrze, ale o realizaci originálního projektu italské pozdně renesanční stavby typu palazzo in fortezza a celého rozsáhlého areálu kolem, včetně renesanční zahrady, hradebních zdí a vodního příkopu. Projektantem stavby byl císařský architekt, historik a velký znalec umění Jacopo Strada, známý také jako správce uměleckých sbírek tří habsburských císařů: Ferdinanda I, Maxmiliána II. a Rudolfa II. Nádvoří zámku překvapuje návštěvníky třemi patry nádherných

41

po c˘echách vojenských

V. díl také objev minerálních pramenů, který podnítil výstavbu místních lázní. V městě a jeho okolí se lidé odjakživa dokázali bavit, dařilo se kulturním aktivitám. K zimním měsícům patřila sousedská vypravování na přástkách a při draní peří i přednášky učitelů nebo vzdělanců a odborníků. Na bučovickém zámku (už v roce 1870) a v okolních obcích se hrála divadelní představení, bohatá byla osvětová činnost například dobrovolných hasičských sborů, vzdělanost pomáhaly šířit různé spolky čtenářské, spořitelní a záloženské. V kronice někdejší obce Vícemilice, která je dnes součástí Bučovic, najdete řádky o tom, jak po elektrifikaci vesnice v roce 1924 dokázala přednáška doplněná světelnými

centrem panství, později rezidencí ústřední lichtenštejnské účtárny. Rod Lichtenštejnů pečoval o panství až do roku 1945. Při návštěvě zámku se můžete projít pokojem Zaječím i Císařským (patří k nejhonosnějším), navštívit Sál Venušin, Ptačí nebo Sál smyslů nazvaný podle klenebních maleb (pět lidských smyslů je na nich personifikováno ženskými postavami a zvířaty) a během zajímavé prohlídky nekonečně obdivovat schopnosti všech tvůrců, kteří se na jeho interiéru podíleli. S rozvojem průmyslu a manufakturní výroby vstoupila do života obyvatel města mezi Brnem a Uherským Hradištěm nová prosperující odvětví. Některá z nich, například tkalcovství, bednářství nebo výroba lidových fajánsí (jemné zdobené keramiky s bílou glazurou), zakládají v Bučovicích dlouhodobější tradici. Se čtrnácti textilními manufakturami a továrnami se v 19. století město stalo významným soukenickým střediskem. Za pozornost stojí krajkových arkád s devadesáti sloupy bohatě vyzdobenými, jak někdo spočítal, 540 reliéfy, které zobrazují válečné motivy, erby, fantastická zvířata, maskarony nebo hudební nástroje. Kamenických prací se s úspěchem zhostili Italové usazeni v Čechách, na stavbě překrásné manýristické kašny na nádvoří a celkové výzdobě zámku se podíleli zejména umělci z tzv. „rudolfinského okruhu“. Když koncem 16. století provdal Jan Šembera svou krásnou dceru Kateřinu za Maxmiliána z Lichtenštejna, bylo o dědici a dalším majiteli stavby rozhodnuto. Následující bouřlivá historická období jí příliš neublížila. V roce 1645 dokázala hrstka vrchnostenských úředníků, myslivců a měšťanů zámek ubránit i proti početnému švédskému oddílu. Od roku 1681 přestalo celé sídlo sloužit k pobytu a stalo se administrativním

42

obrázky zaplnit hostinský sál do posledního místa. Nezanedbatelnou komunitu tvořili ve městě Židé. Příslušníci této často diskriminované menšiny, vedeni až do roku 1849 vlastní samosprávou, prokazovali v četných podnikatelských oborech značnou obratnost a prakticky stáli u zrodu všech významných místních firem. S životem města byly spjaty textilní dílny M. Maretschka, A. a I. Popperových, S. Strakosche nebo D. Spitzera, továrna na nábytek D. Druckera či pivovar se sladovnou M. Stiassnyho. Mnohé zajímavé stavby a cenné artefakty připomínají současným obyvatelům města, že jejich někdejší spoluobčané přinášeli městu užitek, prospěch a trvalé hodnoty. Architektonicky cenný je například Strakoschův dům na náměstí z konce 18. století, klasicistní synagoga z poloviny 19. století nebo starý židovský hřbitov, na němž lze nalézt historicky vzácné náhrobky ze 17. století. V současné době jsou Bučovice sídlem městského úřadu pověřeného správou 20 okolních obcí. Společně s místními částmi Černčín, Kloboučky, Marefy a Vícemilice mají kolem šesti a půl tisíce obyvatel. Za pozornost však stojí nejen město, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, barokní sochy, Obecní dům, areál Hradisko nad městem se zbytky středověkých valů, ale i jeho široké okolí. Z města rozloženého na úpatí Ždánického lesa je možné se vydat do blízkého slavkovského zámku, do nedalekých Chřibů, zajít ke zřícenině hradu Cimburk u Koryčan, navštívit hrad Buchlov nebo zámek Buchlovice, daleko není ani ke krápníkovým jeskyním Moravského krasu a k propasti Macocha. Dá se říci, že krajina v okolí poskytuje milovníkům historie i turistiky pravé žně a pro každého má v zásobě nějaké překvapení.

Není pochyb o tom, že to obyvatelé Bučovic i „záchranáři“ z místní posádky vědí a že mají o své město i jeho okolí hluboký zájem. Není to tak dávno, co při rozhodování o stavbě supermarketu na místě dvou měšťanských domů na náměstí vstoupilo mimořádnou petiční akcí „do debaty“ více než 1200 místních občanů. S vojáky se Bučovičtí setkávali v době válek od pradávna. První písemně doložené napadení obce pochází ovšem až z roku 1468, kdy jistý Jan Kropáč z Nevědomí pobořil ve jménu Matyáše Korvína hrádek na kopci Hradisko. Za třicetileté války bylo městečko vypleněno pětisetčlenným oddílem Švédů, který sháněl proviant pro vojska obléhající Brno. Jen lichtenštejský zámek, jak jsme se už zmínili, se výbojným Seveřanům vydrancovat nepodařilo. Ani v dobách míru se ovšem Bučovičtí nevyhnuli kontaktům s početnými regimenty.

Armádní uskupení pořádala v okolí pravidelně rozsáhlé manévry a ukládala přitom obyvatelům města a okolních vesnic množství nejrůznějších povinností, počínaje ubytováním vojáků, jejich zásobováním potravinami a konče třeba ustájením a krmením vojenských koní. Není divu, že žádného z postižených takové závazky netěšily. V roce 1748 se bučovická městská rada rozhodla zakoupit pro čtyři až pět šarží alespoň malý domek. Obecní kasárny (jak se domku velkoryse říkalo) pro nejužší velitelský sbor cvičících útvarů fungovaly zhruba čtyři až pět let. Pak přišlo období, kdy byly nevyužity a obec je prodala. Za pár let se však situace opakovala. A ne naposledy. V roce 1775, po letitých zkušenostech s intenzivním výcvikem v okolí, koupila obec zpočátku jeden domek, o dva roky později další, zanedlouho se jich ale znovu zbavila. Oba „kasárenské“ domky (čp. 7 a 8) stojí v bučovické ulici Čs. armády dodnes. V časech rakousko-uherského mocnářství neměly Bučovice o vojáky zájem a přidaly se k obcím, které Moravskému sněmu doporučovaly postavit kasárny v jiném regionu. O situaci vypovídají úryvky z tzv. Vyzvání ze dne 5. srpna 1865, v němž zemský hejtman Emanuel hrabě Dubský moravským obcím sděloval: „O stavbě kasáren jízdeckých neustále se vyjednává a výbor zemský zamýšlí sněmu svým časem navrhnouti, aby stavěny byly netoliko kasárny pro divise a švadrony, nýbrž též pro roty... a aby stavba provedena byla buďto naskrz z důchodů zemských, anebo aby ze zemského fondu podporovány byly ty obce, kteréž by stavbu chtěly a mohly podniknouti...

43

po c˘echách vojenských

Připomíná se, že stavební plocha kasárny pro jednu divisi vyžaduje as 15 jiter, kasárny pro švadronu as 4 jitra a kasárny pro rotu as 1 jitro.“ Za celou dobu existence Rakouska-Uherska však ke „zbudování kasárny“ v blízkosti Bučovic nedošlo. Ba nedošlo k tomu ani dlouhá léta po vzniku samostatné Československé republiky, přestože v té době už Bučovičtí o stálou přítomnost vojska několikrát žádali a využili k tomu dokonce „lobbing“ vlivných legionářů. Teprve pod tlakem událostí v Německu rozhodlo Ministerstvo národní obrany v roce 1936 o výstavbě městských kasáren pro druhý prapor pěšího pluku 43 z Brna. Vybralo si místo na jižním okraji města ve směru na Mouřínov, v prostoru za přejezdem železniční tratě spojující Brno, Slavkov, Kyjov a Hodonín, kterému se říkalo „Za glajzama“. Stavět se začalo na podzim roku 1937. Kasárny dostaly název Krále Jiřího z Poděbrad a byly dokonce už rok nato zhruba připraveny k přijetí určené jednotky. Vzhledem k vládou vyhlášené zářijové mobilizaci nepřišel však do Bučovic původně předpokládaný pěší

44

prapor 2 (ten byl odvelen k ochraně hranic), ale cyklistický prapor 2 z 2. rychlé divize. Ubytoval se počátkem listopadu, příliš se však v obci neohřál. Okleštěná republika se už více než měsíc vyrovnávala s důsledky mnichovského verdiktu a prapor byl z větší části odvelen na Slovensko, aby zamezil vyvolávání nepokojů mezi maďarským obyvatelstvem. Krátce působil v Trnavě, posléze v Bratislavě, „domů“ se vrátil v polovině prosince 1938. Zde ho také o tři měsíce později zastihla německá okupace. Po odzbrojení a rozpuštění praporu se do areálu, přejmenovaného na Městské kasárny, nastěhoval v létě devětatřicátého roku 10. prapor vládního vojska. Poté, co byla v roce 1944 převážná část jeho příslušníků odvelena do Itálie, zůstala v kasárnách pouze náhradní rota, praporní hudba a oddíl střežící ústřední sklady vládního vojska. Novodobou, poválečnou historii jen před pár lety vybudovaných kasáren začíná už 17. května 1945 psát II. výcvikový prapor, který zabezpečoval odsun německého obyvatelstva. Další kapitolu historie bučovických kasáren psali dělostřelci.

V. díl

Z výcvikového praporu ještě v létě 1945 vznikl dělostřelecký pluk 107, z něhož se počátkem října stal dělostřelecký pluk 205. Kromě pluku tu už v létě získalo domovské právo také velitelství 3. protitankové, v říjnu ještě 7. dělostřelecké brigády. Od roku 1951 mělo v Bučovicích sídlo rovněž okresní vojenské velitelství, které se o tři roky později přeměnilo v okresní vojenskou správu (o šest let později zrušenou). Dělostřelecké jednotky dislokované v bučovických kasárnách procházely v oněch letech častou reorganizací a přečíslováním. Vyvolejme z historie alespoň pár suchých dat a čísel. Určitý čas tu bylo velitelství 5. dělostřelecké brigády (1947 až 1950), dále 6., respektive 44. protitankový dělostřelecký oddíl (1950 až 1951, 1951 až 1952), od ledna 1951 do listopadu 1956 zde sídlil 260. protiletadlový dělostřelecký pluk, jehož transformací vznikla 260. protiletadlová dělostřelecká brigáda. Z podřízených útvarů zde dva roky, od srpna 1956 do září 1958, působil také 175. protiletadlový dělostřelecký pluk. V té době stojí československé dělostřelectvo

na prahu další reformy, v níž se však s Bučovicemi už nepočítá. Kasárny ale dlouho prázdné nezůstaly. Ministerstvo národní obrany je nabídlo Ministerstvu vnitra, které v té době spravovalo prapory Civilní obrany. A bratrské „silové ministerstvo“ nabídku přijímá. Dne 1. srpna 1958 se do bučovických kasáren z račického zámku přestěhoval 7. prapor CO. Touto kapitolou je v Bučovicích zahájena tradice záchranných útvarů, od roku 1976 už plně přecházejících pod armádu. Stejně jako na jiné organizační složky integrovaného záchranného systému i na záchranáře čekaly v budoucnosti další transformační změny. Ty zásadní po vzniku novodobé České republiky. Základní úkoly se příliš nezměnily. Příslušníci záchranných útvarů chránili a chrání životy, zdraví a majetek našich obyvatel před negativním působením krizových situací a důsledky mimořádných událostí. Do práce ve prospěch civilního obyvatelstva nastupují tyto útvary jako první ze všech součástí AČR a často odjíždějí „z boje“ jako poslední. O tom, jakou pomoc záchranáři představují, se přesvědčili

všichni obyvatelé republiky v posledních letech několikrát. Také o příslušnících bučovického záchranného útvaru lze napsat stručně, že byli vždycky tam, kde je lidé potřebovali. Ze starší historie si připomeňme, že jim byla v roce 1960 slavnostně předána bojová zástava. O pět let později, při katastrofálních záplavách na Dunaji, prokázali svým nasazením, že je prapor v dobrých rukou. Novodobá historie útvaru svědčí o tom, že živly „nezahálely“. Všichni máme jejich opakované řádění v paměti. K zástavě přibyla standarta starosty města, k ní více než desítka čestných stuh, navíc vyznamenání udělená několika jednotlivcům „Za hrdinství při záchraně lidských životů“. Od roku 1993 do roku 2005 poskytli bučovičtí záchranáři pomoc při více než stovce záchranných akcí. V seznamu míst a aktivit, při nichž byli nasazeni, nechybějí ani názvy obcí, míst a konkrétních akcí, které se staly celorepublikovým symbolem obětavosti a lidské solidarity: Troubky, Rychnov nad Kněžnou, Metly, Praha-Karlín. Tam všude bučovičtí záchranáři zasahovali a bylo jich setsakramentsky zapotřebí.

Do výčtu mezinárodních aktivit, při nichž se Bučovičtí vyznamenali, je možné zařadit úspěšné cvičení se slovenskými kolegy, při němž procvičovali součinnost při hašení rozsáhlého lesního požáru, budování humanitární základny v Albánii v roce 1999 i následná pomoc příslušníků útvaru při záchraně osob a likvidaci následků zemětřesení v Turecku. Dnem 1. ledna roku 2005 byl někdejší 74. zvz reorganizován na plně profesionální 155. záchranný prapor, který je součástí 15. ženijní záchranné brigády. Není toho málo, co jeho příslušníci za historicky krátkou dobu své existence dokázali. Musí to být dobrý pocit žít ve městě, kde tito profesionálové působí, a vědět, že nikoho nenechají ve štychu.

Literatura: Karel Mlateček „Vzestup a pád pánů z Bučovic“ Autor děkuje za pomoc redakčním kolegům a historiku dr. Pavlu Minaříkovi, CSc.

45

Î POBĚŽTE A PROTANČETE SE VÍKENDOVOU PRAHOU!

Volkswagen Maratonský víkend je před námi Text a foto. -PIM-

V květnu Praha ožije hlavní akcí PIM Běžeckého seriálu 2007, každoročním Volkswagen Maratonským víkendem. Letos se uskuteční v sobotu 12. a v neděli 13. května. Půjde o velice atraktivní podívanou, která se rozrostla do několikadenní kulturní a sportovní oslavy pod širým nebem s účastí světových top atletů.

46

Zahrnuje velké množství závodů, nesoutěžních běhů a aktivit pro lidi všech věkových kategorií, zájmů a schopností, kteří si chtějí užít příjemně strávený víkend s rodinou, plný zábavy a hudby. Do Prahy se v těchto dnech sjede na 15 000 vyznavačů sportu, které budou povzbuzovat desetitisíce diváků podél trati závodů. Mohou se rovněž zapojit do karnevalového průvodu centrem Prahy, zatančit si při Marathon Music Festivalu a pobavit se a občerstvit na Pasta Party. Marathon Music Festival (MMF) je nedílnou součástí všech sportovních aktivit PIM. Nabízí zábavu a rytmus. Je největším hudebním festivalem pořádaným v centru Prahy a dotváří neopakovatelnou atmosféru Volkswagen Maratonského víkendu a ostatních akcí PIM Běžeckého seriálu PIM. Na sobotu 12. května PIM v rámci Volkswagen Maratonského víkendu v Praze

připravil celkem šest závodů. Budou to tzv. nesoutěžní běhy: Caddy City běh 8 km s masovou účastí, který je určen pro všechny, kteří chtějí udělat něco pro své zdraví a užít si atmosféru běhu centrem Prahy bez aut. Golf Plus Rodinný běh na trase o délce 4 km je během pro celou rodinu. Krátkou trať totiž mohou spolu bez problémů absolvovat rodiče s dětmi a užijí si tak báječný společný den. Součástí tohoto Rodinného běhu je i Eko běh, zaměřený na problematiku třídění odpadů se vzdělávacím programem Barevného dne pro děti. Cílem všech těchto akcí je přivést do Prahy sportovce a jejich rodiny z celého světa a dodat odvahu lidem v České republice začít s aktivním a zdravým životním stylem. Dalším, velmi oblíbeným soutěžním závodem toho dne je Algida In-line závod na trase dlouhé 10 km. Startuje se z Pařížské ulice a všichni vyznavači bruslení jsou zde více

než vítáni. Letos poprvé bude v tomto závodě časomíra realizována pomocí čipů. Novým projektem letošního PIM Běžeckého seriálu je Procházka pro zdraví 2 km. Jedná se o 1. ročník společné procházky centrem Prahy pro všechny spojený s charitativními projekty PIM. Část startovného bude věnována na konto UNICEF. V neděli 13. května se poběží hlavní závod víkendu. Je jím Volkswagen Maraton Praha, jehož trasa měří 42,195 km. Je tradičně hlavní událostí celého PIM Běžeckého seriálu 2007 a závodem jak pro elitní profesionální atlety, tak především pro amatérské běžce z celého světa. PIM doufá v překonání loňského rekordu v účasti 70 národností. Trať Volkswagen Maraton Praha vede jednou z nejkrásnějších scenerií Prahy a pro rok 2007, který je již 13. ročníkem tohoto běhu, bude ještě vylepšena. Volkswagen Maraton Praha opět odstartuje ze Staroměstského náměstí v 9.00 hodin.

Prague International Marathon ve spolupráci s Inchebou Expo Praha letos organizuje rovněž veletrh sportovních potřeb a vybavení Marathon Sport Expo, který bude pořádán v rámci Volkswagen Maratonu Praha. Od 10. 5. do 12. 5. 2007 bude celé levé křídlo Průmyslového paláce na pražském Výstavišti věnováno této sportovní události, která bude volně přístupná veřejnosti. Návštěvníci veletrhu se mohou těšit na desítky zajímavých vystavovatelů, na účast předních světových značek a také na výrazné slevy v rámci veletrhu. Připraven je bohatý doprovodný program zahrnující soutěže, semináře, nácviky první pomoci a sportovní exhibice skákadel a frisbee. Dále budou mít návštěvníci možnost zdolat mobilní lezeckou stěnu, zahrát si stolní tenis nebo si vyzkoušet svoji zručnost na koloběžce. Jsou připraveny autogramiády známých sportovců a VIP osobností. V pátek 11. května

návštěvníkům zpříjemní veletrh rytmy samby v podání světoznámých bubeníků Batucada Rio Reno. Nebudou zde chybět ani přední světoví maratonci a proběhne prezentace elitních atletů Volkswagen Maratonu Praha. Pro ty, kteří si budou chtít zasportovat a zároveň přispět dobré věci, se v pátek od 15.30 hod. za účasti Zdeňka Svěráka a dalších známých osobností rozběhne Běh pro Paraple. Pro děti zde bude nafukovací skákací hrad a překážková dráha. Otevírací doba veletrhu: 10. 5. – 12.00 až 20.00 hod. 11. 5. – 10.00 až 20.00 hod. 12. 5. – 10.00 až 20.00 hod. Bližší informace získáte na www.pim.cz nebo přímo v kanceláři PIM – Prague International Marathon, Záhořanského 3, Praha 2, tel.: 224 919 209

47

BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Byty

» Vyměním vojenský byt 1 + k. k. v Praze 8-Troji (novostavba), před privatizací, za stejný kdekoliv v Praze bez privatizace. Kontakt: 604 657 070 nebo 973 211 746

» Vyměním voj. byt 3 + 1 v Praze 8-Čimicích s garážovým stáním (bez privatizace) za voj. byt 3 + k. k. nebo i menší v Praze (před privatizací). Tel.: 607 721 178

Volná místa

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

» Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa vedoucí skupiny materiálního zabezpečení-zástupce vedoucího katedry materiálu a služeb. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání, absolvování vyššího logistického kurzu, akademický titul CSc. nebo Ph. D., zkušenosti z odborné a řídící práce nejméně 5 let, minimální délka pedagogické praxe 5 let, zkušenosti z vědecké a publikační činnosti, AJ 2211 a BP „D“. Termín obsazení

místa 1. července 2007. Uchazeči předloží přihlášky do 20. května 2007 na adresu Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 28. května 2007. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. » Ředitel ÚVZÚ Praha nabízí volné systemizované místo pro občanského zaměstnance – zdravotní laborant na odd. hygieny práce se zaměřením na fyzikální faktory pracovního prostředí. Požadujeme vzdělání v souladu s § 9 zák. č. 96/2004 Sb., zákon

o nelékařských zdravotnických povoláních. PT 08-09. Pracoviště Praha 6-Střešovice. Písemné nabídky se strukturovaným životopisem zasílejte na adresu: ÚVZÚ, P. O. BOX 53, 169 02 Praha 69, tel. 973 208 228 » Velitel Vojenské akademie ve Vyškově nabízí volné systemizované místo pro VZP s předpokladem nástupu k 1. 1 . 2008: – náčelník skupiny teoretické přípravy – ČVO 438 (430), SH 71, KvPř 13, PT 11, BP „D“, AJ 2222 – 2× lektor – ČVO 431-2, Sh 64, KvPř 13, PT 11, BP „D“, AJ 2222

– strarší pracovník štábu (instruktor) – ČVO 430-2, Sh 53, KvPř 12, PT 09, BP „V“, AJ 0000 Další požadavky: – průkaz leteckého personálu ILS – min. 1. tř. specialisty v požadované odbornosti – praxe v leteckém provozu min. 5 let – typová způsobilost na taktické letouny nebo vrtulníky provozované AČR – předpoklady pro pozici učitel – místo výkonu služby Vyškov Kontakt a informace: pplk. Ing. Szidlowski, tel. 973 421 831

Různé

»

» Koupím platné výstrojní body – přenosné, za rozumnou cenu. Prozvoňte tel. č. 777 312 181 – zavolám zpět. » Hledám kontakt na bývalé spolužáky – VSOŠ Žilina, četa ZDRAV, 1979 – 1983, třídní profesor kpt. Radomír Doubrava. Ozvěte se prosím na e-mail: [email protected] nebo na mobil +420 605 189 436. » Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc. 442 964 nebo [email protected] » Hledám spolucestující (3 volná místa) , pondělí a pátek na trase Uherské Hradiště – Praha. Kontakt: 739 085 628 » Setkání absolventů Vojenské střední školy v Žilině. Je to patnáct let, co jsme opustili brány VSOŠ, je na čase uskutečnit setkání absolventů

ročník 1988 – 1992, proviantní směr, četa 614-644. Prosím, zašlete své kontakty nebo volejte! Jaroslav Hlinomaz +420 296 661 025, Robert Ševčík 604 627 897, [email protected] » Hledám za sebe náhradu k VÚ 4339 Jince na funkci obsluha 152 shk, ČVO 218. Kontakt: 605 555 377 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha na pozici starší střelec, PT 6, BP ,,Důvěrné“. Nástup možný ihned. Bližší informace na tel. 777 821 955 nebo e-mail: [email protected] » Poděkování. Ve dnech 5. 3. – 9. 3. proběhlo ve VVP Libavá a v Hati u Hlučína stmelovací cvičení velitelského sboru pěší roty 211. strpr. Cílem přípravy bylo připravit velení pěší roty na rozhodující zaměstnání pěší roty 211. strpr stanovené na rok 2007. V průběhu cvičení byl položen důraz na metodiku výcviku, a to hlavně v oblasti střelecké přípravy

a taktiky boje tak, aby byly vytvořeny optimální podmínky pro absolvování bojových střeleb družstev v září 2007. K rozvíjení znalostí a vědomostí byl připraven výcvik za řízení instruktorů odborného výcviku zásahové jednotky Moravskoslezského kraje a příslušníků 102. pzpr. Touto cestou by chtěl cvičící velitelský sbor poděkovat veliteli zásahové jednotky Moravskoslezského kraje, jakož i náčelníkovi výcvikové skupiny npor. Romanu Hippíkovi a příslušníkům lehké průzkumné roty rtm. Tomáši Peškovi, rtn. Jakubu Mazákovi a rtn. Martinu Strakovi za předané zkušenosti a dovednosti. Ředitel KVV Ostrava plk. Ing. Pavel Gluc » Vyměním místo v Travčicích (jedná se o místo řidiče ČVO 163, ŘP není nutný, vysvětlím. Nástup 1. 1. 2008) za jiné místo na Moravě dle nabídky. Mám hodnost rotného. Tel.: 776 303 065

» Nabízím slavnostní kabát vz. 97, praporčický sbor, velikosti 170-112106. Použil jsem ho 1× – nevyužitý. Cena 2500 Kč. Prap. Ondřej Pavlíček, alc. 207 099, Praha-Kbely » CZECH ARMY PARAGLIDING TEAM. Aktivní piloti a zájemci o létání na padákových kluzácích, ozvěte se na tel. číslo 777 036 866 k založení armádního sportovního klubu s podporou UNIASK. » Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na funkci starší řidič ČVO 173. Bližší informace na tel. čísle 739 028 990 » Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky, současné i staré. Tel.: 605 745 922 » Vyměním poukaz na domácí rekreaci pro 4 osoby do VZ Měřín (hotel) v termínu od 14. 8. do 23. 8. za poukaz na domácí rekreaci pro 4 osoby do VZ Lipno-Hůrka, jakýkoliv termín v období prázdnin. Mob. 724 569 980, alc. 341 850