\Ya9n~ DTIull ťl. Deklarace z Fontainebleau. Z plných plic

Deklarace z Fontainebleau

Poprvé sp očívají osudy biosféry v rukou jednoho jediného druhu. Ani pán, ani otrok, člověk by měl od nynějška - vzhledem k svému technologickému působení - převzít odpovědnost za další vývoj přírodního bohatství tohoto světa. Jeho moc nemající obdoby je zjevn ě bezmezná a je třeba užívat jí ohleduplně, vynalézavě a moud­ ře .

A přece jsme si nikdy jindy jako teď, na konci století vyznačujícího se explozi nového poznání, nepřipadali tak pošetilí, dokonce nevě ­ domí v záležitostech planety živitelky. Jestliže již od počátku lidstva náš druh ovlivň.uje své nejbližší prostředí tím, že kácí stromy a le­ sy, bez ustání mění krajiny, tu vysouší bažiny a onde vymrskává půdy, přičem ž hubí množství druhů, nikdy předtím jsme nezasazovali r ány tak globální a tak hluboké. Dnes jsou na celé planetě hluboce r ozvráceny její životní podmínky rozsahem našich činností a strašli­ vou silou naší techniky. Před čtyřiceti lety, kdy byla vytvořena lUCN, nikdo nemohl před­ vídat ztenčení ochranné vrstvy ozónu nebo globální oteplení způso­ bené člověkem. Ještě před 40 lety znečištěná moře, toxické odpady a kyselé deště nebyly aktuálními problémy. Od té doby se lidská populace víc než zdvojnásobila a spěje k hrozbě zničení tropických lesů a vyhubení tisíců druhů. Má-li být osud lidstva vrácen na cesty vedoucí k nadějné budouc­ nosti, je zapotřebí klást odedneška základy k člověčenství méně agresívnímu, více respektujícímu stav Země. K člověčenství založe-

\Ya9n~ DTIull®ťl

Z plných plic Jindřich

Zogata

Na pně kolměji slunce dopadá Zvedá ke k ame ni kám en M ěst o zajíká se kosy Nem a jí na bílou k ošili Poskakují v k abátc1ch k l a rin e t ů

M ěsto popadá dech Koktá t ramvajemi a výhy bkam i

Bojí se prázdna vzduc hu na půl úst Slova z plných pli c de ch em netroufají si plýtvat M lčky p očítám e

kde str om by l zaok r ouhlen v

pa ře zu

Z jihomoravských !uhú. Foto Otto Hiluck

1

Ekologický optimismus nému na uvědomění si vzájemných ekologických vztahů této planety a na úctě k životu ve všech jeho podobách. K člověčenství čerpají­ címu ze všech učení, ze všech kultur, ze všech tradic. Měli bychom už konečně uznat, že dodržování lidských práv vyžadu­ je zachovávání práv našeho životního prostředí. Jestliže má člověk právo na zdravé a produktivní životní prostředí, na čistý vzduch, na pitnou vodu, má také povinnost předat tyto základní zdroje svým následo v níkům, zachovat úžasnou rozmanitost druhů, chránit zra­ nitelnou rovno váhu biosféry. Jde p ř itom o duchovní, kulturní i hmot­ né přežití našeho vlastního druhu. Tato odpovědnost je nezadatelná, kolektivní i individuální. Političtí, hospodářští a společenští činitelé by se všichni měli po­ starat o to, aby světové zdroje byly konečně dostupné všemu lidstvu a přestaly být předmětem neomezené spotřeby pro pouhou menšinu. N ahraďm e rozvOlj, který je založen na destrukci, erozi a znečišťo­ vání, setrvalým rozvojem chránícím kvalitu půd, ovzduší a vod, zachovávajícím diverzitu a produktivitu zemí i moří. Je to jediná cesta, která může zajistit blahobyt, důstojnost a rozkvět současným i budoucím populacím lidstva. Poně vad ž chránit přírodu znamená pečovat o lidi. Je třeba rozbít ďáb e lský kruh plodící zamotané pletivo úpadku životního prostředí a bídy. Uvolnit toto soužení, nastolit trvalou rovnováhu mezi lidský­ mi populacemi a přírodními zdroji a pro řešení se přitom obracet k vědě, k výchově, ve společensky konstruktivním kontextu: to je odpovědnost nás všech. K zajištění úspěchu se ochranářská strategie m usí opřít o nejaktiv­ nější síly v každé zemi, od nejodlehlejší vesnice až po hlavní město. Tyto plány také musejí počítat s bohatou zkušeností a moudrostí všech tradic a všech kultur. Budou mít na srdci zájmy skupin spole­ čenských vyděděnců na venkově i ve městech. A také udělí spra­ v edlivější roli ženám, na kterých často spočívá nejtěžší břemeno rozvoje. Dnes, 5. ř íjna 1988, vzdáváme čest odvaze, iniciativě a předvídavosti těc h , kdo před 40 lety založili Mezinárodní unii pro ochranu přírody právě zde ve Fontainebleau. Unie, která se dnes stala světovým svazem pro přírodu, sdružuje všechny státy, nevládní organizace a vědecké orgány, které chtějí společně pracovat pro ochranu pří­ rody spojenou s rozvojem. Více než symbol tento svaz ztělesňuje naději. Naději, že bezduchý a nelítostný bo j, který člověk vyhlásil přírodě , může brzy skončit. Naději, že za dalších 40 let od dnešního dne bude dosaženo skute č né symbiózy mezi člověkem a jeho život­ ním prostředím a že dvanáct cílů, jež z hlediska ochrany biosféry navrhla IUCN, bude směle r e a lizováno. Vyzýváme muže a ženy všech zemí, aby na znamení svého odhodlá­ ní a solidar ity podepsali tuto deklaraci a takto stvrdili smlouvu o neútoč e ní a o životně důl ež itém sepětí s přírodou, Fontainebleau dne 5. října 1988. Přeložil Jan Čeřovský

2

Vzpomínáte si ze školy, co je oxymó­ ron?)' Pak jistě souhlasíte, že "ek o­ logický optimismus" by mohl, vedle obligátního Máchova "zbortěné harfy tón", posloužit v učebnicích češtin y ji'ko modernější příklad. A přece eko­ logický optimismus existuje. Lze s e o něm dočíst a čerpat z něj - by ť v rovině hodně obecné - dokonce u Mis.

Díky vydavatelské spolupráci Pražské­ ho střediska státní památkové péče a ochrany přírody, MV ČSOP Praha a České státní spořitelny vyšla v ro­ ce 1988 [jako příloha zpravodaje PORTAL v edici Nika) filozoficky po­ jatá studie Igora Míc hala ,,0 odp o­ vědném vztahu k přírodě". Nese p od­ titul Předpoklady - ekologické etiky a má 63 stran. Text I. Míchala p ř i­ náší čtenáři hned několik radostí na­ jednou. Zájemce o ochranu přírody má příležitost uvědomit si při č e tbě význam svého snažení v ob e cn ě jš í ch souvislostech a kdo nepottebuje začlenit své usilování do ~.myslu a řádu věcí? Každý z nás přistupuj e k uch raně přírody s nějakou , b yť intuitivn í a neformulovanou fil ozofií. Je cenné, můžem e - li konfrontovat své postojové inklinac e s teoreti ckými proudy vypr a covanými ve sv ětě vo bo­ ru ekologické etiky ( jde o obor v ě ­ decky etablovaný a uznávan ý, v USA například vychází časopis En vi ron­ mental Ethics). Toto, ř ekněme pozná ­ vací, potě š ení však během četb y ustu­ puje radosti z vl astního s d ě l o va cího obsahu: Igor Míchal totiž naznačuje povz b u di ­ vou evoluci lidských posto jů k p ří ­ rodě. Lidská spulečnost b ě hem evo­ luce opouští sv ů j be z p r ostředně uti­ litární pohled na přírodu a poctupn ě se dopracovává "noosférické etik y" . Noosférická etika vychází m j. z toho, že člověk není jediným zdrojem ho d­ not, materiální konzum není cíle m a smyslem lidské existence. Člov ě k tídící se touto nov ou etikou bu d e schopen nastolit symbiotic k é partner­ ství s přírod o u. Míchal svou nacl ě ji doprová zí ra cio­ nální analýzou, kterou prezentuje na desítkách hustě tišt ě ný c h stránek. V diskusi se vyrovnává s ko s mocen t ­ rickými koncepcemi v pohl e du n a svět a na člověka (s koncepcemi roz ­ <>;iřených práv, ek os ystémové etiky a evoluční etiky) na straně je dn é a s úskalími přímočarého antropocent ­ rismu na strane druhé. Mi chalův názor sn ímá z člov ě ka kra j­ ně obtížný, snad n er eálný úkol, který jako podm ínku pi' ežití formuluj í ná ­ roční radikální environmentalis t é a zastánci tzv. deep ecology: osvojit ') oxymórun = spojení slov, jej ichž význam se vzájemně vylučuje

Lanžhotský prales

~

Igor Míchal

-)

I když tok Dyje je o celých 40 km delší než Morava a i když má povodí o čtvrtinu rozlehlejší, přivádí k soutoku daleko méně vody, neboť pramenná oblast Moravy je srážkově bohatší. Také převa h a z r nitostně lehkých půd, nivních půd na Dyji, jejichž zemina po­ chází z krystalinika Českomoravské vrchoviny, odlišuje dyjskou nivu od moravní, ve které převažují zrnitostně těžší (často až jílovité) usazeniny z flyšových Karpat. Přes tyto rozdíly má vývoj těchto nej­ větší c h (ale i ostatních) niv společné rysy: za ledových dob a zprvu i po jejich konci vodní přívaly splavovaly sporou tundrovou vege­ tací nechráněné půdy (frekvence záplav byla vysoká a v zrnitost­ ním složení náplavů převažovaly štěrky). Pak se však přiro z eným vývojem poledové doby pramenné oblasti pokryly souvislými lesy, které vytvářely nové půdy, chránily je před odnosem, zadržovaly srážky: koryta řek byla zahloubená a celý vodní r·2žim krajiny byl podstatně vyrovnanější než dnes. Archeologové odkrývají staroslovanská sídla v polohách, které byly donedávna často zaplavované, a původně z toho usuzovali na ja­ kousi náklonnost starých Slovanů k bažinám, kterou vysvětlovali obrannými důvody. Teprve postupně se přišlo na orozaičtější důvod: vodní režim celého povodí včetně niv vypadal tehdy docela jinak! I když jihomoravské nivy už tehdy byly souvisle osídleným územím, pramenné oblasti řek dosud pokrývaly souvislé lesy. Původní před­ s tavy o prostředí niv před kolonizací pramenných oblastí tedy ne­

5-t / I

1

­

I Kr e s li] Rostislav Pospšíil

si zc ela nov ý vztah k přírodě, p osto j, který nemá v lid s ké, pře d e v ším v evropsk é historii žádný vzor. Auto ­ rovo přesvě dč ení , že budou c í no osfé­ r ická etika není nič í m jiným než d ůsledným upl a tňován í m, re sp ektiv e a dap tací a roz ší řením na ší t r adičn í humanistické morálky a důsledn ý m d održováním historick y vžitého a so­ C iálně vysoce oceííované ho prin cipu do bra, znamená pro n a še konkré:n í s nažení o záchranu Země úl evu. O úlevu vša k jde jen p otu d, že lid­ ská společnost nemus í ve svém úsilí o ekologickou z3chranu začínilt od nuly. Na druhé s tr a ně je t ř eba dodat, že i rozvoj (dne s nav íc zanedbáva­ né! ) tradič ní etiky je ú k ol nesnadný. Vyžaduje trpělivou a širokou kulti ­ vaci lids ké osobnos ti, z mě ny v pojetí výchovy a v po jetí zá kla d n íc h hod ­ no t. Důsledně domy š leno, do zá stupu pracovn ' ků na záchraně biosféry by m ě li ekologov é pí'ijmout i vš echny, k d ož usiluj í o kultivaci člověka , na­ p L klad um ě lce a učitele humanitn ích oborů.

Jedné úzkosti n á s však četba studi e 1. Míchala ne zb avu je: ob avy plynou­ cí ze zpožďován í posto j ů č lov ě ka za po škozován'm př í rod y. Humani za c e vědomí po:otupuje tak pomalu a p ř í ­ rodní ekosystémy mizí jako jarní sn íh . .. Pro své osobní výcho disko z ekolo­ gické beznaděje jse m si vytvořila me­ t a foru: ochľánci p ř írody jsou plav­ číci, ktei'í s vypětím vš ech sil ru č ně pumpují vodu z lodi, kt erá se za chvíli potopí. Js ou pošetilí, snad i směšn í, ale jejich snažení nepostr á ­ dá jakousi důstojnost a z hlubšího pohl e du i smysluplnost. Ale pi'ece jen - pumpuje se lépe, má-li loď naději. Míchalovy stránky mluví právě o ta ­ kové naději. Hana Librová

3

Ekologie a kultura životního stylu

doce ň oval y vodohospodářské účinky lesních porostů (jejich retenci a transpiraci srážek) a přenášely současné poměr y mechanicky do minulosti, kdy odtokové poměry byly zcela jiné. V dob ě velkomoravské nebyly na dně moravských úvalů rozhodně v př ev a ze žá dné hluboké lesy, ale více méně rozvolněné "parkové" le sy tvrdého luhu. Například strážnický lesník Z. Prudič (1978) zjistil v detektivní práci ze strážnického luhu Moravy, že mohutné zbytky dubových kmenů kořenících ve štěrkopískových nánosech a konz ervovaných 4-:) m překr y vem povodňových hlín, se větvily již v p ě timetrov é výšce a nemoh ly tedy růst v semknutém lesním porostu. Pak vše překryly hlinité erozní smyvy z Moravských Karpat, a l iž došlo k prokazatelnému zvýšení srážek, které by mohly zvýšit rrů měr né odtoky l'ek, a povrch nivy byl jimi zarovnán. Močály a tůně , vyplňující nižší místa, musejí být ještě mladšího, pozdně středověk é ho a novověkého data. Jestliže hlinité ni vní naplaveniny s p oč ív ají na povrchu štěrkopískových uloženin starého a středního holoc énu a jeStliže vznikly v období, kdy nelze předpokládat výraz­ n é zvýšení srážkových úhrnů, pak jejich vznik souvisí s největší p ra vděp odobností s lidskou činností, rozrušujíc í souvislý vegetační kryt ! Je t o důkaz podaný kvartérní geologií, že mezi kolonizací p ramenných oblastí a mezi rozkolísaností toků a gradací záplav v ú dolních nivách existuje příčinná souvislost. Tu potvrzuje i řada dalších paleobotanických a geomorfologických výz kumů.

4

Stalo se v poslední dob ě zvykem v jednotlivostech bilancovat , kritizo­ vat, ba i přehodnocovat rozporu plné dědictví n e dávn é minulosti. Téměř den­ ně se můžeme v t isk u d očíst o nega­ tivních jevech ve společnosti , nark o­ manii, vandalis mu , záměrném i n e­ uv ědomě l é m ni če ní přírody i ku ltur­ ních hodnot. Co vša k t é měř sch ází, je úsilí o pochopení pří,č in t ě chto je­ vů, jejich souvislostí a za čqenění do celkového kont ex tu a s pole č en ské si­ tuace. Pokusme se al espoň na značit směr těch to úvah, aniž byc h om si kladli za cíl n ěco víc , n ež otevřít diskusi na toto téma a poukázat n a jeho závažnost. Jedním z oněc h neblahých d ě dictví minulosti je vulgari zace a nepo ch ope­ n í marxi sti cké koncep ce eko no mick é základny a k ulturn í nadstavby. Boh u ­ žel, mínění , že kultura je n ěčím n a­ víc, n ěčí m , co je možno bez újm y n a zdraví postráda t, n ěčím , na co je prostor, teprve kd yž zů stanou finan č ­ ní prostředky a volný č a s, je v naší společnosti hluboce zakořeně no . Ta­ kové názo ry , jakkoli rozšířen é i na vedou cích místech, JSou vša k n edia­ lektické a primitivní. Je nepoch yb né , že tak jako je kultura determinována ekonomickými pros t řed ky , je i ekono­ mika zá sadním způso bem det er mino­ vána kulturní úrovní spole č n o sti v to m n ejširším s lova s myslu. Věda i mo­ rá lk a - ony dva dn es tolik zdůrazňo ­ vané m otory ekonomiky totiž k o ření práv ě v kulturní pů dě . Expanze roz­ víjející se te chnik y vede k omezov á ní estetické, tvů rčí a etické výchovy na školách i mimo n ě, toto omezování vš ak vzápětí padá jako bumerang na hlavu ekonomiky p ok lesem tv ůrčí p o­ t ence v ědy , úpadkem morá lky vzt ah ů mezi li dmi i m ezi člově ke m a v cmi. Výsledkem je stagnace ekonomiky, která opět vede k om ezování kultury

atd. ad usque.

Všichni chápeme, že je dině lepší pra ­

cí lze pře k ona t stagnač ní jevy. Mén ě jasné u ž je, proč je chceme překonat . Snad proto, a bychom mě li více en er· g ie a hmoty na osob u než mají jin ­ de? [Mimochodem, u ž sama ctižádost je nenormálnL) Ne vnutila nám sv ě t o ­ vá situace kr om ě závo dú ve zb roje­ ní i stej ně absurdní závody v konzu· maci? A k čem u kon ečně budou slou ­ žit všechny t y předměty , kd yž nebu ­ de umění , kter é by nám mohla zpro­ středk ovat masmédia, když nebud e přírody , do níž by ná s mohl dopravit a utomobil, kd yž nebude radosti z individuálnfho tv ůrčího <Či nu, pr otože dokonalá funkce jedince v sou koií vý­ roby a spotřeby nic takov ého nevyža · duje, ba nepřipou š t í? Z tohoto zorné­ ho úhlu je tedy kultura nejenom pod­ mínkou fungujIcí ekonomiky, ale i je­ jím cílem a smyslem. Jak potom h od­ notit společenskou situaci, kdy v pro­ stomyslném soustředění na zdokona­ lování pr ost řed ků n ám samo tný cíl a smysl tohoto úsili , tj. neustálý rust kulturní úrovně s polečnosti, unik á?

v1~n\l Dllufi®~

Tyto jevy kulminovaly koncem středověku a pokračovaly až do no­ vověku, ba i současných regulací toků, kdy jsme si je zvykli proti­ smyslně označovat jako "přírodní katastrofy" (při nichž se po náměstí některých měst v Pomoraví muselo jezdit na loďkách) a rozhodli se řekám bez milosti "nasadit okovy". Nepovedlo se to dosud všude. Tam, kde se dvě největší moravské řeky hledají v široké nivě, v hlubokém a lidem nepřístupném lužním lese, v bludišti meandrů a slepých ramen, aby splynuly v nejjižněj­ ším bodu jižní Moravy a celé ČSR, tam řeka zaplavuje lesy a zbytky lul\: jako dřív. Zdánlivě! Ve skutečnosti se rozlévá víc než d ř í v, protože téměř celý lesní komplex na soutoku Moravy a Dyje je "suchou nádrží", tzv. poldrem, tj. ohrázovaným retenčním prosto­ rem, do něhož jsou odlehčovány velké vody Dyje i Moravy, a to i po dostavbě vodního díla Nové Mlýny. Režim záplav je zde tedy určován nikoliv přírodou, ale manipulačním řádem správy toku. Soutok Dyje a Moravy je v pořadí technických úprav na posledním místě. Regulovaná Morava zvýšila a urychlila své kulminační prů­ toky, proto může její povodňová vlna zabrzdit odtoky velkých vod Dyje zpětným vzdutím a tím vytvořit kritickou situaci na Moravě. Obě povodňové vlny se také mohou sčítat a vytvořit kritickou situa­ ci níže po toku na Slovensku a v Rakousku. Toto nebezpečí se zvý­ šilo po celou dobu do ukončení rozestavěného komplexu vodníCh děl Nové Mlýny na Dyji, ale neskončí ani po něm. Proto je vybu-

A mluvím · li o kultuře, nemám na mysli Pražské jaro, Národní divadlo, Národní galerii nebo jiné podobné kulturní monumenty, které kromě své vlastní funkce plní i funkci reprezen­ tativních pomníků naší kulturní úrov­ ně, nejsou však bohužel zárukou kul­ tury životního stylu, mezilidských vztahů, ekologické kultury člověka, jeho začlenění v přírodním a hIstoric ­ kém kontextu. K mnoha losti by

přehmatům

a chybám minu­ bez toho­ to základního kulturního vědomí. Kd o naslouchal básníkům , lkajícím nad rozoranými mezemi? Teprve eroze nás poučila o tom, že estetická intuice je schopna předjímat racionální pozná­ ní. Skutečně, čím dál tím častěji se přesvědujeme, že co se nám jevilo "jenom " krásné a tedy postradatelné, bylo i vysoce funkční a na vysším stupni poznání racionálně zdůvodnitel­ né. K tomuto stupni dospíváme však pravidelně post festum. UklidňUjem e se svou schopností poznat vlastní chy­ by (současné stadium], děláme však další a jiné připravujeme , protože na­ še kulturní úroveň není dostatečná, abychom pocítili nesouměřitelnost kul­ turní hodnoty automobilového závodiš­ tě a vykácených lesů, kvalitnějšího te· levizního signálu a jedinečného kra­ jinného celku Pálavy, prestižní (jako většina pražských novostaveb ) dostav ­ by Staroměstského náměstí a jeho genia loci, lokálu na Sněžce a její neporušené siluety, panelového "kom­ fortu" pro zemědělce a tradičních funkčních i estetických hodnot čes­ kého venkova. Není dostatečná ani na úrovni rozhodUjících osob, činících navzdory vel'ejné kritice stále dalš í chybná rozhodnutí: (jen v 7. pětil e tce 2300 výjimek ze zákona o vodách I ], ani na úrovni verejnosti, která při · vykla tomu, že se od ní žádný názor vůbec nemohlo dojít předchozího zásadního narusení

neočekává.

Je obtížné napravovat následky c hyb , projevující se v hmotné kultuř e, je však ještě mnohem obtížněj š í napra­ vovat chyb y v tvorbě obecného kul ­ turního povědomí. Přitom druhé je předpokladem prvého. Pokud nedojde k nápravě těchto naru šených primár­ ních hodnotových struktur, můžeme dosáhnout ú spěchu v jednotlivostech, celková tendence však zůstane se­ stupná, stagnace p ř eroste v rozklad. Ře ­ šení problémů estetické, tvůrčí a etic­ k é výchovy, ochrany životního pro­ středí a kulturních hodnot je tedy imperativem, podmínkou funkce eko­ nomiky i celé společnosti. Jakékoli odklady, zdůvodněné jakýmikoli "objektivními" překážkami jsou proje­ vem neodpovědnosti, jejíž následky jsou už nyní zlé a v budoucnu mohou být neodhadnutelné. Petr Dvořáček

5

Co je a není Michal Stránský dován n a 2 700 ha lesní půdy poldr a na Dyji pod Pohanskem ná­ pustný objekt. kterým budou přes říční agradační val přepadat vě tší pov odňové vlny, které mohou v poldru podle hydrotechnic­ kých propočtů dosáhnout každých 8-10 let až 1 m výšky vodního sloupce po dobu 20 dní. Kompl ex pravidelně zaplavovaného lužního lesa o souvislé výměře přes 5000 ha při moravsko-slovensko-rakouské hranici a přilehlé zb ytky vysokoprodukčních zaplavovaných luk pod Lanžhotem, kte­ rými se klikatí zatím neupravený, ale ke strohé technické regulaci phpravený tok Kyjovky, je v celoevropském IP.ěřítku unikátní. Je protkán spletí struh, odlehčovacích a slepých ramen, tLmí a lučních enkláv i ostrůvky močálů a přesypových písků ("hrúdy"). I když bývalá kontinuita tohoto lesního komplexu s ostatním Pomoravím je dnes přerušena odlesněným a oploceným pruhem podél dálnice \ úseku Lanžhot-Kúty, zůstává svou rozlohou a zachovalým pří­ rodním charakterem elitním hospodářským objektem z hlediska dřevní produkce, současn ě však výjimečnou přírodní památkou s vy­ sokou krajinářskou hodnotou nejen v jednotlivostec h, ale především ve svém úhrnu. Není to nic nového. Věděl to už feudální vlastník kníže Lichtenštejn a popsal to milovaný básník lesů, vod a strání S. K. Neumann.

Obora Soutok, jejíž součástí je i výše zmíněný poldr, byla uznána

ON V Břeclav v roce 1971 pro chov jelení, daňčí a černé zvěře.

V oboře existují díky velmi pestré dřevinné skladbě lužního lesa

s 45 % zastoupením dubu letního mimořádně příznivé pastevní pod­

mínky pro zvěř. Provoz měl být zaměřen především na chov jelení

zvěře, ale také nejlepší daňčí trofej ČSR pOChází z obory Soutok.

Obora tedy vrchovatě vyhovuje požadavkům tzv. "lovecké repre­

zentace" centrálních orgánů i pro poplatkový odstřel zvěte nejná­

ročnějšími hosty z devizové ciziny. Proto bylo na 30 % rozlohy

obory plánováno (namísto obnovy hospodářsky elitních j:orostů

tvrdého luhu) zakládání tzv. zvěřníků - pařezin z měkkých list­

náčů (hlavně vrb bílé a křehké).

vývoj jarních hlášených stavů zvěře v oboře Soutok dokumentuje

jejich srovnání s doporučeným stavem, který umožňuje tabulka:

Letopočet

Pramen údaje zvěř jelení daňčí

černá srnčí

1974 (Volf a kol.) 280 170 100

1985 (INFRO -

?

Samozřejmou součástí hospodaření

Průša

660 455 310 185

1987)

cílový stav (Volf a koL) 300 200 30

v podmínkách takových stavů je, že veškeré nově zakládané, resp. obnovované porosty je nutno po dobu 20 let pečlivě plotit, tj. udržovat a kontrolovat v obo­ ře kromě vnějšího plotu také vnitřní oplocení řady rozptýlených lokalit o celkové výměře nejméně 460 ha. zvěte

6

Do ma j e nebýt n a o č í ch

ale nebýt vzd uch

nebýt p r orokem

ale mít kousek budoucnosti v ruk ou

Doma není být za pecí

ale vrace t se k domácímu chlebu

d oma neni můj hrad

spíš zahrada a stromy se jm ény

Rukověti

ochránce

přírody

P,acovníci SÚPPOP m ě li vynikající n á­ jJad ~ hrnout pro potřeby zájemců o och r anu pi'írody různé užitečně in for ­ mace. Vznikla tak Rukov ěť ochránce pl"írody, jejíž třetí svazek vyšel v ro­ ce 1988. Chceme čtenáře Veronik y ulespoú stručně informovat o obsahu jednotlivých svazků. I. (ran Če řovský, Václav Pet ř í ček ) 1985: _Ochranářský kalendář 1985, Př í ­

roda CSR a paragrafy, Druhová ochra­ n a př í rody, Územní ochrana přír ody , Struktura státní ochrany přírody ČSR, Instituce mezinárodn i ochrany příro­ dy, Slovniček termínů často použív a ­ ných v ochraně přírody. II. (Václav Petříček , Jan Čeřovský ) 1986:

Ochranářský

kalendář,

P é,če

o ro zptýlenou zeleň , Ochrana přírod y

ve východoevropských SOCialistických

státech, Český svaz ochránců příro­

dy, Anotovaný seznam dobrovolných

organizací ochrany přírody ve světě.

III. (Jan Čeřovský, Václav Petříček

:pavel Trpák, Milen Damohorský) 1988 :

O chranářský kalendář 1987-88, No­

vé právní normy na ochranu přírody

v ČSR, Současná ochrana živočichů

v ČSR, Chráněně krajinné oblasti ČSR,

Biosférické rezervace.

Pouhý pocet názvů jednotlivých ka­

pitol nemůže obsáhnout bohatost infor­ mací v Rukověti zahrnutých, od se­ znamll ohrožených druhů rostlin přes význačná výročí, sazebník chráněných druhll až po telefonní čísla správ chráněných území. Pos l upně se zvyšu­ jící náklad z pěti na deset tisíc vý­ tisků rovněž svědčí o stoupajícím zá­ jmu uživatelů o rukověti. Chybí však jedna základní - bohužel asi nejdů­ ležitější informace: kde se zájemce ke knize dostane. ÚčelOVá neperiodická publikace není určena k prodeji oby­ vatelstvu. Vydalo ji ministerstvo kul· tury ČSR, tak snad si napsat tam [?). Možná by to přispělo k tornu, že by se ministerstvo zamyslelo nad tím, jak přístupnost účelových tisků a jejich normální prodej umožnit. Karel Hudec

c,

~r

Toto

se však neuplatňuje ani v jediném ze zdejších právně území přírody, ačkoliv jsou mezi nimi tři proslulé lužní "pralesy", které nemají obdoby v celém středoevropském prostoru a další navržená chráněná území. Jedinečnou ukázkou přirozeného lužního lesa je v oboře Soutok Státní přírodní rezervace Ranšpurk; původní název pochází od sou­ sední vsi Rabensburg v Rakousku, jež bývala dostupná po mostku přes Dyji; její dnešní úřední název je Lanžhotský prales. Porostní strukturu i její dynamiku máme detailně podchycenou ve dvou šetřeních z let 1973 a 1985, za něž vděčíme nikoliv státní opatření

chráněných

"',

Kreslil Jan Steklík

~~~

"

Fotografie Jarmily Kocourkové

7

ochraně přírody

nebo některému výzkumnému ústavu, ale lesníku a jeho přátelům (Průša 1985, 1987 J. Horní vrstvu "pralesa" tvoří obrovské duby letní o maximální tloušťce 180 cm a rekordní výšce až 46 m, v hlavním porostu jsou vedle dubu zastoupeny jasan, lípa a vtroušený topol bílý - linda . Značně diferencovanou spodní vrstvu tvoří habr, jilm polní a jilm vaz; převažuje v ní však vysoko babyka, ojediněle vtroušeny jsou planá jabloň a hrušeň. Přirozená obnova zcela chybí, protože všechny semenáčky hynou okusem nebo nepřerostu fázi zmrzačeného nárostu. Nízká a hustá dobře odrůstající vegetace ještě na sklonku šedesátých let dobře zapebezpečená (zmlazení habru a babyky J do roku 1985 zmizela a okusem mizí i keře, takže ze spodního porostu se dochovaly jen žalostné zbytky. Také v horní vrstvě prokázal Průša (1987 J silný úbytek dubu a ja­ sanu, neboť okolo půl tisíciletí staré duby při tloušťkách 1-2 m zřejmě dosahují mezního fyzického věku, začínají v kořenech odu­ mírat a vyvracet se i s kořenovými náběhy. Najdou se i obrovské suchary, které se rozlamují v koruně a jejichž běl se stává potravou larev roháčů a tesaříků obrovských. Po odumřelých dubech vzniklé velké mezery zarůstají vysokými rostlinami (na sušších půdách hlavně kopřivou, na vlhkých chrasticí rákosovou J. Tak se "prales" v podmínkách přezvěření prosvětluje a podmínky přirozené obnovy se zhoršují. Rozpad ležících kmenů pokré\Čuje velmi rychle a i z registrovaných odumřelých stromů středních dimenzí lze po 12 le­ tech najít často jen malé zbytky. Tato naprosto výjimečná přírodní památka vyžaduje pro svou zá­ chranu co nejrychlejší oplocení, což je v podmínkách místní hustoty zvěře naprosto nezbytné opatření pro každou odrůstající kulturu. Větší zabuřenělé světliny v rezervaci bude nezbytné zalesnit v oplo­ cení dubem a jasanem; protože bez toho se dnes už nemohou hlavní dřeviny luhu dostat do hlavní úrovně budoucího porostu. Okolnost, že státní ochrana přírody nedokázala oplocení rezervace prosadit u lesního provozu, ani realizovat z vlastních prostředků, lze srovnat se situací, ve které bychom nechali rozpadnout chrám sv. Jiří na Pražském hradě nebo podobnou národní kulturní památku. -důchodci

Kreslil lan Hrubý

8

Kreslil Jan Steklík

Sochař a jeho Dřevěná knížka Vladimíra

Preclíka známe z jeho výstavy Generace avantgar ­ dy r Moravské muzeum, 1987) jako so­ chaře par excellence. Že stejným způ ­ sobem vládne i slovem, dokazuje Dře­ věná knížka, kterou vydalo naklada­ telstv í Melantrich v roce 1988. Je to knížka moudrá a vtipná, plná lásk y ke dřevu, které sochati učarovalo v mlád l. Jde do zasvěcené hloubk y,pro­ tože si všímá všeho, co se ke dřevu vztahuje [Dřevo a jeho nepřátelé; Dř e · věné věci; NástrOje a stroje aneb o nebezpečí úrazu; Dřevo podle dru­ hů; Dřevěné předměty se špatným svě ­ domím; Stovka v šeo becně známých dřevěných pojmů; Jak je to se dř e ­ vem v sochařství), ale v textu se zá­ roveň skrývá vědomí souvislostí ši r­ ších - jak si člověk umí dřeva vá­ žit , jak s ním špatně ho s podaří. To vše čin I Vladimír Preclík živým, bohatým, básnickým jazykem, kter ý jde přímo ke kořenům stromů i věcí. Posuďte sami.

. . . ale já jsem od sud a vím, že

zjara se dřevo listem odívá, pak s vůj

šat přes léto unosí, zapráší, utahá, až

k podzimu úplně ztratí svou barvu.

Nakonec si svůj šat nasype pod nohy,

aby přes zimu neozáblo, protože i je­

mu je pravděpodobně zima jako ná m ,

když už taková staletí nám stojí před

okny.

Na tuhle chvili, kdy si sednu a na­

p išu něco o člověku jako škůdci, jsem

se moc těšil. Tak drzého, důmyslného,

rafinovaného, sveřepého a nezničitel­

ného škůdce dřeva jako je člověk, bys

pohledal.

Víme, že člověk dřevo kácí, řeže, drh­

ne, loupe, cupuje, vaří, ohýbá, krou­

tí, vrtá, láme, ořezává, osekává, svlé­

ká z kliže, podlamuje mu zdraví, bij e

mu hřeby do di'eva, podřezává mu krk , střílí do něj, mrzačí, zatne žilou. . . .. _ Na tuhle chvíli jsem se moc t ěšil. Teď je mi smutno. Člověk jako nej ­ větší z červotočů, nejžhavější z oh ňů , nejrafinovanější ze všech šelem a dře­ vomorek dokáže udělat vlastníma ru­ kama takovou krásu ze dřeva, že ro­ zum zůstane stát, že přechází zrak ... brněnské

-no­

Nezapomínejme na prameny!

W1~n~Dn1]]®~

Nic z toho, co naši dobu od lišilo od doby p ř ed sto lety m in ulé nemližeme zr ušit, naopak všechno m usím e povznésti do dokona l ejší.

ú r ovně

Vladi mír Olehla; Napo j me prame ny. Praha, 1947

Cesta k d omu Úle hlových v Židlochovicích ve de do k opce, pod již­ ní sva h Vý honu. Za sk le m v hale vidíme klavír a tak bez r o z p aků zv oníme - jsme ta d y d o bř e . RNDr. Jiřího Úlehlu , CSC. , s yna pro­ fesora Vladimíra Úlehly, k vyprá vě n í o otci n e musíme nutit. Vzpo­ mínky se rozbíhají m n oh a smě ry v souladu s t ím, jak mnohot várná byla sféra zájmů profesora Úle h ly. Vyb íráme pro Ver onik u h l avně ty, kt eré souvise jí s ek ologií a s dn ešními posto ji k m odern í ochra­ ně př írody a krajiny . . . Ji ří Ulehla: ... Otce vž dy zaj ím a l život v extrémn ích podmínkác h, vztah mezi rostlinami a p r ost ř ed ím - e kologie. A nezab ýval s e zda leka jenom r ost linami! Ze stipendijního pob ytu v la boratoři prof. Lloyda v Ar i­ zo n ě si p ři vez l literaturu o ž ivo t ě p ouš tn íc h Ind iánů, za jímal se i o podíl č lově k a na š íření africk ých a s t ř e doas i js k ýc h po uští - svě dčí o tom n a přík la d jedna z a n k et Lidovýc h novin, ve které u po zo rňu je n a Fr oben iovu knihu o Africe nebo jeho vyznání v úvod u n evyda né knihy "D uš e lidu " : "Četl jsem cestopis Sve n a Hedina po střední Asii s rostoucím zá­ jmem: ř eka , kte r á se ztrácí v poušti! Tolik otá zek pr o bio loga : po uš ť, život zvířat v takové slepé ře c e co z nich bude? Kam se podě jí ryby, které v nich plují? Kam hejna vodního ptactva ? A t o všec hno r á kosí a vodní rostlinstvo, a řady top olů i jiných stromů a k e řů podél břehů? Bují si tu, na dosah kruté, písčit é poušt ě , hrob u všeho živého. Ja k to h le s k o nč í? Pluji v mysli se Svenem Hed i­ nem n a jeho voru cestou několik tisíc kilom e trů dlouhou, až je té cesty kone c - jezero Lob Nor . . . [Luo-pu-pcho v ČLR - pozn. r e d.). Úžasný zážitek, tohle stehování života, když se pod mínky ná hle změní, takže život nemá kdy se jim přizpůsobit, a když se mění tak, že se jim ani přizpůsobit nemůže! Jestli co, t ent o zážitek ve dl m ě k obecné ekologii, ke studiu závislosti života na vnějších podmínkách. Tu odtud jsem opustil pojetí kausalistické a zaměnil je za kondiciona listické; tu odtud jsem pochopil roli vody v život ě , abych ji pak sledoval po léta v laboratoři i přím o v pouš ti . . . " Otec byl označován za průkopníka. V odborné práci zaváděl regist­ rační metody umožňující trvalý záznam biologického d ěj e. U n ě h o v laboratoři vznikl s b ě rný film, v němž i po letech pokračoval jeho tehdejší asistent, nyn ě jší profesor Calábek. Pídil se p o fyzik á lně chemické podstatě života . Pro Úlehlu nebyl život něčím mimo zákony neživé p řír ody, nehledal n ě jakou "vis vita lis" . Sviij rac ionální pohled uplatňoval například v hOjně navště­ vovaných a velmi vzrušených diskusích s vitalistou profesorem Ba­ bákem. Byl mu vlastní kr itický pohled na věc, na život jako složitý mechanismus, na člověka jako přirozenou součást přírody, a to ho vedlo i ke studiu historie. Hlásil se k agnosticismu, k přiznání toho, že některé věci nejsou dostatečně objasněny, ale dříve nebo později by měly být ... Profesor Úle hla měl výjimečnou schopnost podat okamžitě přediv o

Vl adi mír Úleh la (pr of., RNDr., Ph Dr . ) se na ro dil 16. 7. 1888 ve Víd n i. Gym nazi jní léta p ro žil v Br ně , v Ky jov ě a m aturitu sklád a l v roc e 1907 ve Strá žnic!. Za psal se n a Kar lo vu univerzit a a p o roce odeš e l n a radu p r of. Něm c e do Strasbu rgu k pro f. Jo stovi , u něho ž ... roce 1911 obbajuj e d ok­ torá t. V roce 1913 s e st al stip endistou prof. Pfeifr a v Lips ku (fyzikální chemie). Za vál ky (1915) byl coby prapor čík za t če n a odsouzen k smrtI. Na z ák l ad ě sv ě de c tví p rof. Jo st a osvobozen, v r oce 1 917 skl li­ dá rigorózní zkou~k u a zlsklivá doktor át filozofie n a Karlo vě univerz itě. Ddchllzl znovu na frontu a po válce s e vr acl do ús ta vu pro fes or a N ě mc e, k d e je v pro sinci 1920 h a bilitovll. n . V roce 1921 je jmeno vli n mimořádn f m pro fe so r em Masa r ykovy uni­ ver zity v B rn ě (s polu s H e r č íkem , Ca láb­ k em, Mor áv k em , Rypá č kem a ~I a rtincem ) . V letech 1924 a ž 1928 studuj e na pouštni s tanici Carnegiova ústavu v Tucsonu v Ari­ z o n ě , v následujlcích dvo u letech org anlzu. je expozici n a výst av ě s oudobé k ultury Č SR V B r n ě. Budov áni ús t a vu p ro f yzio­ logii r ostlin za sv ě til l éta 1928- 31, pot é do roku 1933 n a t áč el n a Horňácku f ilm ,, ~f1 zejlc i svět", od r oku 1133 do okupaco je mj. vě deckým zpravoda jem Lidových no· vin. zemř e l 3. 7. 1947. Je autorem stovek odborný ch I popula rizač ­ ních článků , knih Zamyšleni nad životem , Záhada smrti , Za oponou života . 2ivot ve s­ mírný . Zivá pís e ň, Napojme prameny, Rok S rostlinami , 50 moravských pís nf a Duše lidu , která nebyla dosud vydána.

9

Vla dimír tilehla při natáčeni d c tailil pro film Mizejicí svět

Vladimír Úlehla s e synem

Jiřím

přírodních

v r. 1928

Sníme k z jedné z posledních exkurzí pro!. Olehly na Pálavu

10

uceleného pohledu na složité záležitosti z mnoha oborů lidem tak, aby jim to něco dávalo a aby nezkresloval skutečnost. Ne nadarmo byl na Výstavě soudobé kultury v roce 1928 na brněnském výstavišti odpovědný za pavilón, který prezentoval výsledky naší vědy, škol­ ství a kultury. Měl i schopnosti žurnalistické - jeho úvahy v Lido­ vých novinách si nezadaly se sloupky Karla Capka. Pro jeho myšlení bylo typické, že dokázal překlenout velké vzdálenosti, a hledat sou­ vislosti tam, kde by to jiné nenapadlo - měl dar fabulace a s leh­ kostí vyslovoval závěry. I jeho knihy vznikaly až poté, kdy už téma měl promyšlené - například "Napojme prameny" bylo nej­ dříve odvysíláno v rozhlase a potom teprve vydáno knižně. Vzpo­ mínám si, jak jsem ho jednou provázel jako malý chlapec na uni­ '!2rzitu. Když jsme se blížili k ústavu, otec přerušil rozhovor (vždy něco zajímavého vyprávěl) a povídá: "Jurko, teď buď chvilku po­ tichu, já si musím rozmyslet, jak to tam budu říkat". Přešli jsme kousek po Údolní, netrvalo to dlouho, a otec si se mnou znovu začal povídat přednášku už měl rozmyšlenou. Nebo jiný příklad - v dnešním Typosu se před válkou uskutečnilo matiné na pod­ poru německých uprchlíků před Hitlerem. Otec tam téměř bez přípravy pronesl plynulou němčinou přednášku o významu německé kultury a o tom, že německá emigrace nenese odpovědnost za Hitlerovy zločiny. Jazykové vybavení bylo samozřejmým předpokla ­ dem jeho odborné i kulturní erudice. S oblibou čítal v originále německé filozofy , Gogola, anglické detektivky, přinejmenším pasív­ ně znal francouzsky. Angažoval se i politicky, i když nebylčleLem žádné strany. Vyplý ­

vá to zřetelně i ze vz pomínek jeho žákyně a pokračovatelky, RNDr. Mileny Rychnovské, DrSc., v článku pro Vesmír: " ... V roce 1988 by se prof. úlehla dožil 100 let. V době, kdy jsem poslouchala jeho pi'ednášky, se přikláněl zvolna k šedesátce, která mu však již nebyla souzena. Zemi'el v roce 1947, stačil však ještě načrtnout tolik cest, rozdat tolik impulsů, nadchnout tolik žáků, že dodnes zůstává jeho osobnost vzorem mnohorozměrné prostorovosti, hlu­ boké kultivovanosti spojené s bezprostředním prožíváním radosti i všech uměleckých emocí, brilantní logiky i hlubokých meditací. Vytříbenost jeho slohu ať již psaného nebo mluveného slova - nutně nám dnes vnuká pocit zahanbení. Jeho čeština zvoní ry ­ zostí, bohatstvím slov i jasnou výpovědí, ať psalo buněčných stě­ nách, nebo o nápěvech slováckých písní. Jeho pohotovost ar6 umen­ tace a velkou pokladnici znalostí jsem viděla na proslavených před­ volebních orientacích pro brněnské studenty, kdy se budoucím voličům představovaly a konfrontovaly volební programy tehdejšíc h čtyř politických stran. Plakáty v té době na nárožích právě ozna­ movaly představení Úlehlova sboru písní a tanců. Hle, da.lší dimenze našeho profesora, atraktivní hlavně pro mládež. Kolik asi studentů přivedlo členství v souboru k biologii, kolik pozdějších filozofů přitáhl tento subtilní národopisný "feromon"? Dodnes živý folklórní festival ve Strážnici byl také dítkem Úle hlo vy lásky a jihomorav­ ského patriotismu, ale i dlouholetých studií písní a folklóru na Slo­ vácku. Celoživotní rezonanci s lidovou hudebností Úlehla nakonec zpečetil obsáhlou knihou Zivá píseň, která vyšla již po autorově smrti ... "

Veronica: V povědomí lidí je více zapsána Zivá píseň než Napojme prameny, přestože v druhé knize je koncentrováno to, čemu dnes říkáme ekologické myšlení . Jiří Olehla:

Vezmeme-li dnešní nejmodernější mezinárodní programy na ochra­

nu biosféry (MAB, IUCN a další) a jejich snahu řešit ochranu pří­

rody ~polečně s problémy sociálními, politickými a ekonomickými,

nelze je nesrovnávat s komplexním experimentem, který profesor

Úlehla zahájil v roce 1937 v oblasti Malého Rozsutce. Tam ho

zajímal osud travních společenstev ve vztahu k lidem, kteří žijí

v dolinách; co je nutí, aby pásli dobytek v nejvyšších polohách a na­

rušovali rovnováhu krajiny. Je jich mnoho! Jaký dopad bude mít

zvýšená erOze a narušení vodního režimu zpátky na lidi? Jak optimálně uspořádat využití krajiny, aby mohla r;lnit všechny funl~:­ ce? To bylo pro něj typické - sepětí přístupu výzkumně ekologic­ kého se sociologickými dopady. A tyto myšlenky vyjádřil i v knize Napojme prameny.

Veronica: Zřej,ně by se tedy neztotožňoval se jetím ochrany přírody ...

striktně

konzervátorským po­

Letní aspekt zvolna zarůstajícího polo p ři ­ rozeného biokoridoru )la náspu ž e" ezničn í tratě Brno-PřeTOV v Hornlch Herš picích. Foto O. Machácek

Železnice rezervací? Násep žr!lezniční tratě Brno-Prerov za n. p. I(ovosrot v Komárově je d omo­ vem 93 druhů vyš š'ch rostlin a velké ­ ho množství různého hmyzu. Zhruba v polovině dubna zde rozkvétají první rostliny , k nimž p a tří např, plevel okoličnatý, vikv e, ostřice , hlu chav!{y , violky a další. V květnu a č e rvnu kvetou růže , bezy , š tírovník, různé druh y trav ( sv eř ep, ovslr, lipnice, kostřavy), jec.ti'ábn fky. Nejvíc e rostlin z i c kvete počátkem prázdnin, kdy se ná s e p za modrá salvějí luční i hajn í a hadin c em, žlutě kvetou kozí brady, pa mpeli š ka, jestřábn í ky, radyk , lnice aj., b 'le pak srpek, knotovka, růžově my d lice, č e rveně česnek a krvavec, na šalvějích parazituje kokotice. Poz­ ději v létě rozkvetou žluté svícm' di­ vizen spolu s nečetnými pupalkami, Iwlem cesty pod náspem pak bohaté kvetou plevelné druhy (merLk, nety­ havka, lilek aj.). Z měkkýšů se zde nejčastěji setkáme s pá covkou. Hmyzu se na náspu vy­ skytuje řada druhů, např. kobylka ze­ lená, zlatoočka, četné druhy ploštic, čmeláci, z brouků pak různé druhy slunéček, pátei; íčci , střevlíci, z motý ­ lů

nejčastěji

bělásci ,

žluťásek

řešet­

lákový a čičorečkový, různé babočky, modrásCi, ~oumračníci, okáč poháňko­ vý, zejkokřídlec šťovíkový , nesytk.1l, za večera i lišajové a koncem prázd­ nin i stužkonosky. V dosti početné populaci zde žije ještěrka obecná. Na části dvěstěme ~ rového náspu vy­ sekávají trávu místní občané, což ne­ vadí zdaleka tak jako občasné jarní vypalování stařiny. Do budoucna se uvažuje o zrušení železniční tratě a snesení náspu, termín však není dosud upřesněn . I v dalším pokračo­ vání náspu přes Horní Heršpice, Ko­ márov až k Černovickému hájku jsou četná zajímavá naleziště, např. máku bělokvětého.

Jaroslav

Čáp

II

Chráněná smetiště jsou bohužel s kutečností. Na úz emí Brna se v posledních le tech vyhlašuje řada chráněných území. Jed­ nou z pracovních nliplní na ší za je označování t~chto nov ě vyhlášených území - instalujeme t abule se stát­ ním znakem upozor ňují cí na s tátní ochranu území a v pozadí jsou roz­ sáhlé skládky odpadu - tedy oprav­ du chráně ná smetiště . Odpad v c hráněných ú zemích lze roz­ d ě lit zhruba do č ty ř k ategorií : zah rád­ kářsk ý , stave bní (ze soukromých sta­ veb), běžný domovní a odpad od or­ ganizací. Chráněná území jsou pře ­ vážně lemována zástavbou rodinných domkii a z ahrádkářskými koloni emi. A právě odtud pochází největší množ­ ství odpadu, i když výrob ni 1 stav eb ní organizace se také nenechají za­ hanbit. Vyhlášení jednotlivých chráněnýc h území předpokládá mimo jiné i úkli d divokých skládek. A ten není vždy jednoduchý. Mnohde je třeba použít i těžké nakládací mechanismy, samo ­ zrejmostí je zajišťování nákladních aut nebo kontejnerů, včetně odvoz u. Ruční úkili d většiny skládek je ne ­ možný a n ě které skládky nelze I1kvi­ dovat ani technikou. N e z řídka je nut­ ná sáhnout k zasypání znečišt ě ný ch míst zeminou a následném u osá zení zelení. Finan č ní, organiza č ní i fY Zická náročnost úkl1du divokých skl ádek je veliká. Ale které za mají dostate k finan č n ích či technických ,prost ře dků? Každá or­ ganizace může provést s běr v olně roz­ ptýleného odpad u třeba do p ytIi'tI a sous tředit ho. Ale k jeho odvozu je nutné nákladní auto neb o k ontejner. S te jně tak dovoz objemného nářadí p ři ú kli­ du divo ký ch sk ládek je bez dopravní­ ho p r ostře dku nereáln ý. I k dyž si za dá p ráci s úkli dem di­ vok ýc h skládek , je výsledek problema ­ t ický. Po čas e s e tu n a vyč iš t ěnýc h města

Jiří

Úlehla: Rozhodně by mu byly cizí představy o rezervacích, do kterých ne­ pustíme lidi, ale přitom tam necháme dělat lesníky, co si zamanou. To mu bylo cizí a souvislo to s jeho hlubokým demokratickým pře­ svědčením, s tím, že odmítal jakákoliv elitářská lidská seskupení. Z toho, že vím, jaký důraz kladl na demokracii, usuzuji, že v jeho ptedstavách neměly místo zákazy a výlu,čnost, ale maximální snaha o osvětu. Aby se lidé tanl, kam mají právo chodit, chovali slušně. Aby si ten, kdo jde na Pálavu, toho vážil, a n e aby nesl konzervu, kterou tam zahodí. Současně parodoval i botaniky, kteří chrání rostliny tím, že je suší v herbářích. Ovšem z hlediska celkové orga­ nizace společnosti by určitě kritizoval případy, kdy investujeme do kulturního domu, který je vlastně hospodou a přitom necháváme ležet divoké skládky všude okolo.

Veronica: Jak by se asi profesor Úle hla stavěl k dnešním technickým projek­ tům, které mění obraz krajiny, třeba k Novým Mlýnům? Jiří

Úlehla: Neumím si dobř e představit, jaký by jeho postoj dnes byl. Nevím. Tím, že byl e kolog profesí, byl ekolog i chováním. Dokázal se po' žadavkům doby přizpůsobit a v technice neviděl nic strašného. Sám jsem byl na pochybách, když jsme se ženou začínali náš vlastní boj proti jihomoravským nádržím. Protože si pamatuji, jak za války vedl dlouhé rozhovory s brněnským architektem Jindřichem Kum­ poštem o budování rybníků a malých nádrží všude, kde to bude na jižní Moravě možné. Nevím, jestli by byl tvrdě proti jakékoliv přehradě - za svého života vystupoval například proti paušálně prováděnému odvod­ ňování. Ale kudy hledat cestu dál, to je zatraceně těžká věc. Roz­ hodně ne zakazováním všeho. Asi zkoušením, hledáním. Ale uvážli­ vým, hospodárným a ne drastickými zásahy a skoky zleva doprava. Rozhodně by dal víc na věci vývojové. Upozorňoval by na to, že jsme přemnoženi a že je nutné spíše omezovat porodnost než hle­ dat cesty, jak na čtverečním metru vypěstovat padesát kilo kuku­ řice a tím se živit celý rok to rozhodně není ideál existence. Kladl by důraz na zkušenosti, které mají s podobnými problémy jinde ve světě. Ani on by neměl jeden recept na řešení, protože svět utíká příliš rychle, jak co do techniky, tak co do počtu oby­ vatel, aby to řešení bylo evidentní, aby ta sprá:vná cesta byla jed­ noduchá. Zpracoval Miroslav Kundrata K úklidu některých sklj\dek musela ZD ČSOP 5a Pálava zajistit i mechanismy. Ruční

úklid

divokých

Foto Josef Martiško

12

skládek.

Ochrana fauny a CSOP Karel Hudec

Bude asi málo pracovníků angažovaných v ochraně prírody, na jejicM stole by nezazvonil telefon s otázkou "Prosím vás, našla jsem poraněného rorýse. Co s ním mám dělat? " Nemusí jít právě o rorýse . Může to být v ledu zamrzlá labuť, postřelený havran nebo opuštěné koťátko. Někde je možné poradit. Pracovníci snad každé zoologické zahrady u nás zachránili desítky labutí vyproštěných z ledu. Poskytli přístřeší velkému počtu poraněných ptáků, přesto­ že poštolky nebo puštíci nejsou jistě v plánech jejich výstavních expozic. Ale co třeba s domácím zvířetem, s nímž jeho "pán" ne­ zachází humánně, co s rorýsem, u něhož ani napravená zlomenina křídla nezajistí schopnost letu natolik, aby se sám uživil? Jak je z jednotlivých příkladů patrné, ochrana zvířat nebo také ochrana "fauny" je složitý problém, jehož společným jmenovate­ lem je soucit s handicapovaným zvířetem. Z čeho tento etický vztah ke zvířatům vyplývá, je otázkou spíše pro psychology nebo sociobiology, stejně jako prOkázání platnosti tvrzení "kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi", uváděné často v dané souvislosti. Pova­ žujeme prostě vztah k trpícím živým tvorům ze vztah humánní, s jehož problémy se musí naše společnost reálně a humánně vy­ rovnávat. Není asi náhodou, že na straně tohoto humánního vyrov­ návání stojí často i osoby reprezentující výkvět naší kultury. Na druhé straně: je nutné vidět i to, že ve stejné řadě stojí i osoby nesmírně obětavé a houževnaté, často však fanatické i v maličkos­ tech, svým jednostranným zaUjetím však širší veřejnost od reálné­ ho přístupu spíše odrazující. Poněvadž i v ČSOP nejsou na celou záležitost jednotné názory, považuji za účelné pokusit se o formu­ lování celého problému a naznačení cesty, jak dále. Zdá se, že dnes se v obecném povědomí ochrana přírody chápe nikoliv jako samoúčelné ochranářství, ale jako nezbytná součást ochrany a tvorby životního prostředí člověka . Ochrana deštných pralesů Amazonie nechrání jen přírodní ekosystémy s nespočetnými rostlinnými a živočišnými druhy, ale i zdroj kyslíku pro atmosféru a potenciální zdroje dalších hodnot. Ochrana volně žijících živoči­ chů je dnes oprávněně prezentována jako ochrana genofondu, za­ jišťující existenci všech současných forem živočichů i pro případné využití v budoucnosti. Ochrana zvířat je tedy součástí ochrany pří­ rody a pouze jednou její částí je ochrana handicapovaných zvířat. Z toho všeho vyplývá, že ochrana takových tvorů není a ani nesmí být jedinou nebo i hlavní náplní snah o ochranu přírody. Pokud by tomu tak bylo, pak je to nesporně známkou přinejmenším ne­ ujasněné koncepce. Toto vše nemají být demobilizující slova, znamenající, že pokud nebude vyřešena otázka kyselých dešťů, imisí nebo odumírání lesů, nemá význam starat se o rybníček, ve kterém se rozmnožují ro­ puchy, o počty kání "utlumených" v bažantnicích nebo o ochranu jediného hnízda sokola na našem územl. Jde spíše jen o ujasnění si hierarchie hodnot, a tím často i cílů a prostředků vlastní činnosti.

m' stech opět začne objevovat odpad_ Tabule informující o zá kazu skládky v noci zmizL Usilovná činnost vyzní­ vá naprá zdno. Ně kdy nepomohou ani dřevěné zábrany nebo jiná opatření , aby místo nebylo znovu znečištěno, nebo aby nebyla založena nová sklád­ ka. Není v silách a kompetenci samotných ZO za jistit ochranu v y čištěných míst a ochranu území p ř ed znečištěním vů­ bec. Úklid divokých skládek je bohu­ žel jednou z hlavních náplní činno s ­ ti patronátních organizaci. list ě by r á­ dy rOZVíjely svou č inno st jin ými, z h le­ diska ochrany přírody potřebnějšími směry. C hráněná území města by jiS­ tě potřebovala předev š ím jinou pé či ze strany ČSOP. Využíván! dobrovol­ ných ochránců přírody; plon5'rů nebo studentů při úklidu brněnského od­ padu je sotva ideálním řešenfm. Aktivní lidé jsou tak neuvážen ě de­ gradováni na úklidové pracovní k y, k teré někdo kompetentn! nezajistil II znemožiiuje se tak vlastně napřft je­ jich velkou aktivitu sm ě rem, kter5' ochrana životního prostředí vyžaduje. Zajišťování stabilních.' k ontejnerů vč et­ ně odvozu je často neřešitelným pro­ blémem. Prudk9 rozmach zahrádk á ř­ ských kolonií bohužel zcela opomenul ře š ení ot6zky odpadu pokud ne, tak jen papírově. Smutnou kapitolou je stavební odpad ze soukromých sta­ veb, ale možná , že je dostatek možnos­ t[ k jeho odvozu na vybraná místa. Na Stránské skále jsou desítk y tun takového odpadu, 1 když je městská skládka nedaleko. Na území města Brna jsOU stovky di­ vokých skládek. Kromě jmenovan! Stránsk~ skály se rychle rozrůstá skládka v bezprostřední blízkosti CHPV Cervený kopec. Horn! část (jdo­ l! Kohoutovického potoka je doslova zasypána odpadem. Po prudké Mahe­ nově stráni JSou denně shazovány od­ padky z přilehlé zahrádkář s ké kolo­ nie. Svitava u Cacovic - zdejší hníz­ diště ledňáčka říčního postupně mizí pod odpadem . .. Situace je opravdu burcuJíCr. Nelze postihovat t ř eba zahrádkářské kolonie jako celek? Nelze postihovat soukromé stavebníky na základ ě do­ kladů o odvozu odpadu' na vyhrazená místa? Jsou profesionální pracovníci schopni zajistit ochranu chráněných území před odpadem?

Je nezbytné konečně začít přemýšlet

o [přestavbě systému ochrany životní­ ho prostředí, aby to byl systém efek­ tivní. Je nejvyšš[ čas vážně se z ačít zabývat problematikou divokých skládek. Josef Martliko

13

Kormorán - Nesyt

Z hlediska ochrany přírody může být významnější zdlouhavé a nud­ né jednání s odpovědnými pracovníky z emědělského závodu o po­ stavení čističky na potůčku napájejícím rybníč e k, v němž se roz ­ množují obojživelníci, než udnášet tyto obojžive ln íky do jinéh o ryb­ níčka, zatím neohroženého. Al e i takové akce jsou nutné a užit e čné v době, než se čistota vody projedná a zajistí. Bez tako vý ch "drob ­ ných" akcí by dnes na světě již neexistovala berneška havajsk á , labuť trubač nebo severoameric ký jeřáb. Publikování zprávo tako­ vých konkrétních ak cích burcu je v ědomí veřejnosti k nutnosti vě' no vat se oc h raně přírod y víc e než obecné referáty - viz príklad n edávne mezinárodní zác hrany pl e jtvákovců šedýc h u Aljašky. Na druhé strane publicistická atraktivnost těchto případů v sobě skrý­ vá určité nebezpečí - je dnak mohou vzbudit dojem, že toto jsou v s o učasn é dob ě základní otázky ochrany přírody (o jiných se píše m én ě ), jednak že se vlastně pro oc hranu p ří rody dělá dost ( V ž d yť se o tom tolik píše). A přesně toto by se mohlo stát ve vzta­ hu oficiálních orgánů ochra ny k handicapovaným zvířatům. Tím se však op ě t vracíme k vlastnímu bodu úvahy, k ochraně zvířat ve smyslu ochrany handicapovanýc h jedinců. Úč eln é je vyjmenovat taxativně všechny možné prípady. U voln ě žijíc íc h z vířat je to jednak nesc h opnost zvířete žít samostatně (vli­ vem p o raně ní, předčasného ukončení rodičovské péč e ap.), je dnak náh lá zm ěn a podmínek, kter á m ů že p ře žití znemožnit (zamrznutí vo d, zmizení potravy pod vysokou vrstvou sn ě hu a p.). První prí pad se t ýká v ě tšinou jed n otlivců , druhý častěji celých skupin nebo i po-

14

Star ším č es k ým názve m pro kormo ' rán a byl výra z " n esy t ". Vystihoval úžasnou schopnos t toh ot o p tá k a "na­ c pat s e až k pr a sknutí" r yb a mi. Ne­ n í t e dy divu, že korm orán u vedený m ezi oh rožen ými v č e rv e n é listin ě druhy, z ač al v adit ry bářům , kteř í žá­ dají " jeho hlavu". Mini ste rstv o z emě děl s t ví a výživy ČSR povolilo v bř ezn u 1989 výj imk u k od s tř e lu ko r moránů , a to celoroč­ ně na celém ú zemí kr omě Novoml ýn­ ských n ádrží a Lednických ryb n ík ů_ V do b ě o d 16. sr pna do 15. b řezna , tj . m imo hn íz d ě n í , se smí s tříl et i v t ěc hto vyh razenýc h úze mích, li to všude , kde jsou h onební poze mky. Za ulov e n éh o k or morána se vypl ácí zá ­ s t řel n é v náboj íc h . li s t ě, n a M or avě dnes hnízdí ně k olik se t pár ů ko r morá nů a r eg u lace jejich p očtu je z hl e di , ka r y bá řs kéh o asi po tře bná . I kdy ž je to p ar adox ní, re ­ g ula ce je pot ře bn á i z ochra n á řs k é h o h le di sk a . Pokud totiž z a brá ním e p ře­ mno žení korm o ránů , n edojde an i k pop ul a č n í depresi , kt e rá by po gr a ­ daci nutn ě n ésled oval a . Zn í t o možn á c yni ck y, a le je t o, jako k dyž o řezá ­ váte vrb u. P ř estan et e , a ona přer o s t e , rozl o mí s e a u sch ne. Od s t ře l v dob ě hn íz d ě n í je vel mi n e bezpe č ným kro ­ k em a mů že ote vřít ces tu .k t ot ální­ mu "vyky n ožení " ( ře k li by slove nští ochraná ři J korm orá nú . jako se to sta· 10 u Bí s kupíc na Dunají př ed t ř íc eti l ?ty. O dstře l v do bě hn ízd ě ní se po­ užívá jen u m á la druh ú - a je to ta nej ba rba rště j ší pra ktika , jako:.! si umí me p ře d s ta vit. Po za střelení ro di­ č ov s k é ho pár u zahyn ou m l áďa t a v hn í zd ě hlady. Púj deme v oc h ra n ě fau­ MOV n y op ět ode zdi ke zdi?

F .J to L ud ě k K ul k a

\\1iíDn/({1 1'nnn~OJl

V\l ..Jil

vztahy k synurbánním živoči­ holubům. U doma chova­ ných živočichů vznikají problémy především dočasnou nebo trvalo 1] ztrátou vazby na domov, ať' jsou již její příčiny jakékoliv. K nim můžeme přičíst i častou otázku kam s domácím zvířetem po dobu dovolené? Konečně poslední problém, týkající se obou skupin živočichů volně žijících i domácích je nehumánní zacházení s nimi, tedy týrání zvířat. pulací. Zvláštní problémy

chům, především

přinášejí

zdivočelým

městským

Prvním krokem každého řešení by měl být odhad, zda pomoc po­ stiženému živočichu je skutečně nutná. Vyje-li u souseda pes nebo třese-li se, neznamená to, že ho jeho pán bije nebo nechává ho mrznout. Píská-li srnče, neznamená to nutně, že ho jeho matka opustila. Poskakuje-li ještě nelétající mládě kosa na zahradě, ne­ znamená to, že ubožátko vypadlo z hnízda a rodiče je zoufale shá­ nějí. V podobných případech je nejúčinnější pomocí nikoliv mládě odnášet domů, ale rychle se z místa vzdálit! Když je jasné, že postižený živočich je skutečně v kritické situaci, je na místě další úvaha: může být naše pomoc taková, že zajistí postiženému živočichu naději na přežití? Nebude-li moci rorýs s vyléčeným křídlem létat a živit se, má cenu ho léčit? Toto je skutečně těžké rozhodování. Většinou se řeší tak, že nálezce přene­ se odr:;ovědnost na někoho jiného, který musí domyslet hlediska neúprosného přírodního výběru, udržujícího zdravou populaci kaž­

~'ot3

Josef Hlásek

\l UU WU~.) C-J

Poslední jedle Potkal jsem v ž ivotě mnoho krá sných stromů. Při toulkách a životě dalek o od lidí jsem se s některými z nich sb?Ížil dokonc e tak dů věrně, že jsem je v záchvatech stesku objímal a opí­ ral o ně č e lo, aby mi daly sílu sa­ motu p řekonat . Nejčastěji jsem se tak­ t o zami/oDdval v nepřís tupných pra­ lesích. Pi'esto jsem si ten sv ů j nejmilejší strom vybral v docela obyč ejném l e­ se. Na vrcholovém hřbetu Klucaniny nad Tišnovem se jednoho léta pr o­ drala ze stínu d ubové mlaziny naděj­ ná jedle. Sledoval jsem j i déle než čtvn století. Upjal jsem se na ni, byla krásná a vznešená, navíc jediná v celém lese. Ty staré, s dutinami pro sovy, které jsem obdivoval v dě t­ stvÍ, byly už dávno bez náhrady vy­ káceny. Radoval jsem se z jedle, že se jí daří. Líbilo se mi, když se v jejím vrcholu vztyčily první šišky. Chodí­ val jsem hladit její kmínek, t ěš il o mě, že zvolna sílí v kmen. Když jsem na ném jednou s úděsem objevil čerstvý zásek sekerou, důkladně jsem ho za­ mazal nasliněnou hlínou. Dobře jsem věděl, že je mOje jedle odso'lZena k probírkovému zásahu zcela zbyt eč ně. Ulevilo se mi, kdy ji pila minula. Věděl jsem, že pokud nesejde bles­ kem neb o v jedovatých koui'ích, má před sebou více než já d obrých padesát let života. U přímně jsem jí to půlstoletí ve slunci a větru p řá l. Sam Oz řejmě, že jsem býval své paní jed ­ li občas nevěrný. V e vihorlatských l e­ sích jsem se d ru žil s buky a javory, v zabajkalských pralesích se snažil objímat obrovité limby. Zamiloval jsem se i do starého smrku v nepře ­ hledných severopolských bažinách, který mi býval majákem při bl ou· d ění v losích stezkách. Mnoho jsem miloval stromů a mnoho z nich už padlo. Třeba i ten starý dub u Tří podkov v jihomoravském lužním lese . Ale i proto jsem často vzpomínal na svou paní jedli podobný osud ji zatím nečekal , myslel jsem na ni ja· ko na naději. Vzpomínal jsem na i na Kubé, v ší­ ravě koňSkých pastvin, kterými j sem se plaše toulal po n oc ích, abych na listech palem obd i vo val stříbřitý od­ lesk hvězd. I ve chvílích největšíh o vz ru še ní z exotické k rajiny tsem sl uvědomoval, co mi tu chybí v ů ně pryskyřice! Těšil jsem se na svou jedli, vždyf se blížily vánoce! Hned po návratu z horkého ostrova jsem ji vyhledal . Ležela. Na pařezu jsme jí napočítali šedesát. Byla v nej­ lepších letech a zdravá. V hustém chvojí vrcholových vétví, nyní vklí­ něných mezi kmínky doubravy, zusta·

15

by proto mělo být kritériem správnosti to, zda i nadál e v oln ě existovat v naší přír odě . Jinak by si měl být zachránce vědom , že odpovídá nejen za záchra­ nu, ale i další existenci zach rán ěné h o ž i voč icha. Podobné, pro některé lidi snad p říliš racionální úvahy by měl y platit i pro pomoc ž i voč ichům v kritických situacích, nejvíce snad pro krmení pták ů . To by se skutečn ě mělo omezit na případy mimořádného ohrožení, ohrožujícího velkou nebo významnou část populace některého dru­ hu. Není samozřejmě námitek proti krmít kům , chceme-li v dět ech pěstovat vztah k přírodě a je jím obyvate lům. Ne pěstujme však z pt áků tvory, jejichž jedinou životní náplní je čekání na odpadky pohazované na veřejn ých prostranstvích. Rozhodneme-li se, že pomoc handicap ovanému živočichovi je na místě, musíme se mu b uď vě novat sami, nebo najít pro kritickou dobu možnosti umístění, kvalifikovaného ošet ření a rehabilitace a o p ětn ého vypuštění na vhodném místě. Většinou poradí pr acovní­ ci zoologických zahrad, veterinárních zařízení, chovatelé ap. Pro skutečně trvalé řešení není asi jiná cesta než zřizování útulků, jaké vznikají af v rámci ČSOP (ježci v Praze) nebo státní ochrany pří­ rody (dravci v Novém Jičíně). Tyto útulky by však měly být spíše regionální než specializované, možná při některých ZO ČSOP, pro­ vozované s podporou NV, zoologických zahrad ap. Mnohem složitější je otázka domácích zvířat a útulků pro ně. Zři­ zování útulků je zřejmě také nutné: měly by sloužit jako záchytná zař1zení pro opuštěná a zdivočelá zvířata, jako karanténní zařízení a případně i jako přech o dn ý útulek pro zvířata, jejichž majitelé na delší dobu odjíždějí. S jejich zřízením a provozem souvisejí již v ě tší problémy hospodářské i lidské a je sám o sobě problém, kdo by měl tyto útulky zřídit a provozovat. Snahy o zařazení do ČSOP jsou pochopitelné. Ale domácí zvířata se ani po vypuštění do pří­ rody nestanou volně žijícími tvory a součástí přírody. Vždy převlá­ dá vazba na člověka a jeho sídliště a dopady výskytu těchto zvířat v přírodě jsou vesměs negativní. Měla by tedy celá záležitost ná­ pravy nedostatků v chovech domácích zvířat být v kompetenci Čes­ kého svazu chovatelů, nehledě na to, že tento svaz má i mnohem širší a materiálně lépe dotovanou základnu než ČSOP. CO však zůstává otevřeným problémem, ve kterém by nejen oba svazy, ale i široká veřejnost měly postupovat společně, je nehumán­ ní zacházení se zvířaty. To se týká jak zvířat chovaných v domác ­ hostech, tak v podnicích živočišné výroby i vědeckých laboratořích. Řešení je však nejen otázkou zákonných předpisů a jejich respel{to­ vání, ale i otázkou výchovy, ve!etně vhodné publicity. A jako ve vztahu člověka k člověku, i ve vztahu člověka ke zvířeti nelze očekávat, že zavedením určitého systému bude situace zcela ideál­ ní, že se nenajdou lidé se sadistickými sklony, že se nebudou ptáci střílet ze vzduchovek atd. Jde jen o to, aby se správným řešením ·omezily tyto trvalé průvodní negativní jevy na minimum. dého druhu.

Zřejmě

za chrá něn ý živočich může

16

ly skryty r ez /vl! hnMé pestí kové p u­ peny. Síšky z nich již nevyrostou. Ne, nechci v době, kdy v palbě jedo­ vatých kou ř ů a dešfů umír ají stati ­ sí ce stromů na desítkách tisíc hek­ tarů, se ntimentálně l k át nad j edi nou padlo u jedlí. Trýzní m ě vědomí že moje jedle padla zbytet5ně, ze zíého rozmaru. V lese, ve které m zůstá vají tr't5et smutn ~ kostry k ůrovc ovýc h sou­ ší, s i dře vorubci odskot5ili od tě žby v borovém porostu, aby skácelt Jedi­ nou jedli. Snad proto, že c htěli její vrch ol uříznout na vánot5ní strome­ t5ek, snad dokonce j en pr oto, že se jim nec ht ělo šplhat nahoru pro snít­ ku jmelí. Nad mrtvolou poslední klu­ caninské j edl e j sem si uvědomil, že z neznalosti a nelásky pramení i ne­ úcta k l esu. Pochopil jsem, že i ze­ lené řemeslo, s kte r ý m se od pra­ d ávna družila krásná posedlost, se muze bez lásky stát pouhOU náden/­ t5in ou. Někdy krutou a cynickou, dá­ va jící p ře d r ůs t e m přednost zmaru. Na vrcholovém hřbetu lesa Kl ucant­ ny nad Ti šnovem l eží neodvětvený stříbř itý kmen jedl e. 1ehlžt5í brzy za­ čne r ezivět a opadá, čas e m zat5ne hnít i dřevo. Nikdo si zbyt ét5n~ a pro­ ble matické mrt vo ly nevšímd. Jenom j á se k ní ustavit5n ě vracím a umínl!­ n ě roz hrnuji tlejíCÍ listí. VěFím, že na jd u jed l ový seme náček. Budu ho hýčkat, zaštítím ho třeba t vlastním

těl e m.

MOje jed l e zase musí r ů~t.

lan Lac/na

Očista

Moravy

Základn! orga niza ce Ceského svazu o c hrán ců přírody v Miku l~icíc h spo­ lu se svazák y z Dolu Mír a č le ny přI­ rodo vědn ýc h oddílů Del!ínl a Vlka nl pro vedli v sobotu 18. březn a t zv. od­ padkobraní kolem slepého ramene ře­ ky Moravy ve státní přírodní rezer­ vaci Skařiny . Mohli sobotní odpoled­ ne prožít i jinak - tvoři vě j i , veseleji. Tak jenom napr avovali něč í n evycho ­ vanost a bezohlednost. Ale n e jen pro­ blém odpadků trápí tu to jedinečnou lokalitu lužního lesa s významnými přírodo vě dnými hodnotami koloni! čápa bílého a volavk y popelavé, 1'a­ dou vzácných rostlinných druhů . Vž dyť právě v těchto dnech přicház i mnoho lidí na tato místa , ab y s e po­ kochali prvními jarními kv ěty. Ne každý n ávštěvník se vša k chová k té ­ to k ře hk é kráse ohledu:pln ě. Vcháze jí do porostu, trhají a dokonce vyrýpá­ vají celé trsy ohroženýc h rostlin ­ sněže nky podsněžníku a modl'e zbar­ vené ladoňk y dvoulisté. Přitom statut SPR zakazuje jakékollv rušenI a zá­ sahy v dané lokalit ě . za ČSOP spolu s pionýry zde provádf každoro čně strážní službu spojeno u s podáváním informací fo r mou v ývěs ­ ky, letáčků i informačních tabulek. Vě říme totiž, že cesta ke zlepšen! vztahu k životnímu p rostředf člov ěka vede i přes jeho výchovu, zvláště pak mládeže. k pochopení ekologické pro­ blematiky, a to hlavně ve vztahu k nejbližšímu okol! každého z nás. Pro­ tože i nadále platí : kdo chce chránit, musí znát. Roman Zemánek

Malý medailón velkého autora

Fotografie Ferdinanda

B učin y

imi

Ferdinand Bučina (narazen 1909] za'čínal jaka student-fataamat é r a vě ­ naval se především snímkům přírady (zvlášt ě květin] a k r ajin y. Past upně publikaval repartáž e, pahlednice , pro ­ pagační materiály lázní. V race 1936 upoutal seriálem snímků z Pact'k ar­ patské Rusi, v ý těžkem dvaumě s í č n í h a putavání pa Kar pa te ch s huculsk ým kaníkem. Na základě ah lasu tétO' prá ­ ce se stal p r avidelným přispěvat e lem tehdejší hO' filmavéha žurnálu s vými fil ma vými šat y z přírody. Pa v álce pracaval plných 22 let jak a kamera ­ man Č s. filmu a p řit am se v ěnaval fatagrafické tv arbě (Ca v i děly d ětí na lau ce 1953, Plátěn á a sada 1956]. Krá s u čes k éh O' kulturn íhO' d ě d ictví za ­ chy tí l v knihá ch Kam enný sen s t ř e­ davěku, Pražsk é n a kt urna a Kn ih a m a dan. Jaka jednu ze svých zakázek fat a­ grafaval v rac e 1937 pauť u sv atéhO' Antanínka a p ř i t étO' ce s t ě se setkal s tehd y je ště mimařádn ě zachav alau lidavau k ult ur au mara vskéha H arňác ­ ka. PIa dem t étO' daživ atní lásky n a první pahled je kniha Lidé z Ja varní­ ka [1941] a pazd ě j š í maket y dvau n e­ publikavaných knih Ha rňác k é tv á ře a Vzpamínka na Javarník - výtvarné managrafie velké dO'k umentární h ad­ naty , zachycuj ící s lás kau t vá ř h ar­ ňácké dědiny i krajinu Bílý ch Kar ­ pat v račním cy klu zemědělský c h p ra­ cí. Jeh O' snímky kr a jin i lidí ma jí dnes nesmírnau hadnatu dakumenta č­

ní a sravnáva cí. K leta šním asmdesá­

tinám mu p řejeme hadn ě zdraví a je­

hO' fatagrafi ím valnau ces tu k vním a­

vým zájemcům.

Z připravené, dasud nepublikavan é

knihy Vzpomínka na Javarník, vyj í­

máme část epilagu, charakterizující

jehO' hlubaký zájem a sa užitI člav ě ­

ka s krajinau:

~

Nevím, k dO' vysl avi l tu neatřesitel nau pravdu. že prO' člavěka je na svě t ě nejzajímavější zase člavěk, ale j e ta­ mu tak. Jedna u jsem seděl v plném létě na pakraíi luk pad Hradiske m a blaumal js em ačima pa širém kr a­ ji. Odtud j e pahled nádhe rný: lauky dO' nekanečna, da li ny, na lhatském chotál'u pár pal íček, za nimi jen p a­ slední ch alaupky L hatek trachu vy ku­ kující a nad nimi za se dalek a za l au­ k ami se zdvihá lesnaté pásma Velk é Javah ny. Talik krásy kalem a nade mnau bělastná ab laka až tam na abzor. Obraz, na n ějž se můžeme dívat hadiny. Všude lidu prázdnO', ale n a­ jednau se na 'úzkém c hadní čk u ad lhateckých pa lí č ek v dálce abj-eví ma­ lá tečka, k t erá tam před chvílí n e­ byla. Člavěk l Člavěk pamalu se blí­ žící ke mně, pra taže chadní če k pr a­ chází pár metrů pade mnau a napa­ iuje se na luční cestu vedaucí dalů dO' Javarníka. Můj zájem je upaután ta ;l tečka'l. Je ta muž či žena, stár či mlád, kam jde, ca n ese, přichází ze Lhatek či z Vápenek nebO' přešel hary až ze slavenské strany a kam jde, n a vlak dO' Javarníka nebO' pak zamíří vzhůru pad Paličky, pad Machavou a přes hary na kapanice? Talik atázek najednau, talik zvědavosti prO' tutO' malau tečku jen pomalu se blí žícU I krajina se svým půvabem ustoupí našemu zájmu a člavěka.

17

Řev

maSln v útulné

krajině? Pruh kopcovité krajiny podél údolní­ ho zářezu Svratky a jejích prítok"° nad Tišnove m je dodnes plný těch pros t ých šperků , které potřeDujeme k plnohodnotnému životu stejně ne­ zbytně jako chleba ze žírných polí. V hlubok ých lesích kolem vrcholu sý­ koře dosud odolávají nejrozleh­ lejší zbytky bučin Českomoravské vr­ choviny strašidlu smrkového hospo ­ dářstv í. Na bizarn:ch skalních hřoe­ t ech a sutích modelovaných mrazem v dávných dobách leGových rozkvétá pod krajkovitou kůrou věkovitých klenů milostná květina Lunaria. Pstru­ hové potoky občas zacloní kf;ídla čer­ ného čápa , ozve se skřehotání hor­ ského ptáka ol'esníka a teskné vábe­ ní černého datla vyběhne z lesa až daleko do polí a luk. I bezlesí je ve Svratecké hornatině krásné. Snad ješ­ tě krásnější než hluboké lesy , ve kte­ rých míváme přece jen trochu strach. Plynulou spojnicí zapadlých vesnic s okolím js ou tady všude rozlehlé sa­ dy. A je to největší sláva zdejší kra­ jiny, když se ovocné štěpy oblečou do svatebních košil l(Větů! Kolem kamen­ ných zídek z plochých balvanů ruly, kotvících břehy polnlch cest, dodnes občas projede spřežení nádherných koní, aniž by vyrušilo volání křepe ­ lek. A roste tu nejen mateřídouška a hvozdík, ale také vře s - v ježa· tých porostech tuh é trávy s milky. A na místě , které nepovím , vyrůstá na prahu léta zlaté kapradí - doce­ la maličká vratička měsíční. Do téhle krajiny zajíždí jen pár lin ­ kových autobusů, železni'ční trať ve Svrateckém údolí - idylic ká "stará žďárská u je jen málo frekventova­ ná. Dominantním zvukem je tu do­ dn es šumění větru v korunách s tro­ mů, přidružují se ptáci , voda a lid· ské slovo.

18

Plenární zasedání ONV ve Žďáře nad Sázavou se dne 14. 4. 1988 usneslo vydat obecně závazné nařízení " Zříze­ ni oblasti klidu Svratecká hornatina", zahrnují cí. západní část krajiny údol· ního zářezu Svratky od Štěpánovic až po Vír. Ale stač í samotný akt vyhlás9ní kli ­ dové oblasti k tomu, aby nebylo po­ rušováno její poslání? Aby byl v ob­ lasti klidu zachován klid? "V ítejte v Československu!" četl jsem tučný titulek letáku, ,kter ý se mi nedávno dostal do rukou. "Před­ stavuje se Vám Československo, jižní Morava a město Brno - pořadatelé Mezinárodní motocyklové soutěže ENDURO 1991 . . . V roce 1991 se pojede o světovou trofej v ČSSR již po desáté v historii 66 roční~ů Šesti­ denní. Z pověření ÚAMK CSSR se pojede 66. ISO ENDURO na půdě Ji­ homoravského kraje . . . Tratě pove· dou středně těžkým terénem v oblasti Českomoravské vrchoviny, kde se ko­ nalo už několik terénních soutěží END URO na úrovni mistrovství ČSSR. Kromě Brna budou středisky soutěže obce Tišnov, Doubravník , Lysice, Blansko , Náměšť nad Oslavou a Ivan­ Čice." Hodně

jsem se polekal. U vědomil jsem si že tra _ motocyklové Šestiden­ ní j8n sotva může minout klidovou oázu Svratecké hornatiny. Mluvil jsem s lidmi a poshopil, že vyznavači mo­ torismu jsou obdobně posedlí jako ochránci přírody. Ba dokonce, že je mezi nimi mnoho posedlých zcela ne­ zištně, těch, kteří se na řev Cizokraj­ né mašiny těší stejně dychtivě, jako se těším já na zpěv vzácného ptáka. Ti jistě pochopí můj strach z toho , že i pouhých pár dnů rvoucích mašin může vyplašit oblast klidu na několik let. Jan Lacina

Typicka krajina Svratecké Fotografie Milo Černouška

hornatiny

Ohrožené parky (k výstavbě "rychlé" tramvaje v Brllě) 1. Otázky pro ing. Tanu Tupou, sadov­ nici, speCialist ku pro zeleň Útvaru hlavního architekta v Brně. lak ;e na tom Brno se zelení v p o­ rovnání se svou minulostí a v porov­ nání s podobnými městy v ČSSR?

Když byly roku 1787 otevřeny Lužán­ ky , připadalo v nich na jednoho brněnského obyvatele 15 m 2 • Pozitivní výVOj parků přerušila první světová válka. Těsně před ní připadalo na jed­ noho obyvatele Brna 10 m 2 parku, dnes jen 4,2 m 2. Plocha zeleně se stále snižuje, zejména záborem pro potřebu nových komunikací (RT, Pražská a Svitavská radiála aj. - viz Veronica 3-4}87). Polovina (47 % ) Brňanů nemá v dostupné vzdálenosti (400 m) p arkovou plochu, v obvodu Brno 4 dokonce 75 % obyvatel. To jsme mluvili o parcích. Veřejné zeleně (nikoli jen parků) má Brno 7,94 m 2 na obyvatele. V;c má jen Praha, Plzeň a Pardubice kolem 11 m 2 na olJyvatele [splňují dopo­ ručený údaj VÚVA 8 - 12 m2/ obyv.). Nová zeleú, kterou je žádoucí budo­ vat na velkých ucelených plochách (minimálně 50 ha], se v Brně nevy­ sazuje. Abychom vyrovnali deficit, po­ třeboval by každý brněnský obvod nový padesátihektarový park. 2. Mysl1te, že park sady Osvobo­ zení by nebyl zasažen, pokud by se /) těchto místech uskutečnila varianta ražen á místo hloubené?

Záleží na hloubce - po konzultaci s odborníky z Výzkumného ústavu okrasného v průhonicích jsme do šli k závěru, že tunel ražený v mal é hloubce by záchranu zeleně v parku nevyřešil. Muselo by se razit velmi hluboko

Fotografie Viléma Reichmanna

ll. Zaslouž ilý um ělec ing. Vilém Reich ­ ma nn fotografuj e b rn ě n ské parky ce­ l ý živ ot. Jeho názor j e "s ub;ektivní", [což v poslední době používá me jako označení až soukr omých zd; mů7, o to však li dštěj ší i r o zumnější:

To první, co m ě napadá při pohledu z okna mého bytu na sa dech Osvo­ bo zení do skupenstv í korun s tar ých s tr omů, prokresleného v zimě křivka ­ mi letu havranů a pokropeného n a j aře hlaholem nes če tn ých l\O sů , je po­ cit úlevy, který se m ě zmocnil p řed let y, když jsme se sem p řes těho vali z byt u v "paláci" Alfa ve stř edu měs ­ ta , jehož okno se dívalo na truchli­ vo u sirobu pop e lav ě še dý ch zd í dvor­ ní šacht y, p oz na me naných neš tovi ce­ mi pumového zásahu. Pocit úlevy lé­ ty neoslábl , je stál e přítomný ; je t o pocit oknem p odáv a né laskavé ruk y matky př í rody, pocit konej šivého de­ ch u st rom ů , který n e jednou k ná m do šest ého poschodí vynes l motýla, pocit daru, nek ompenzované ho proti­ hodnotou vý š e n áj emného. Pomin u-Ii další pocit úlevy, s nímž jsem kvitoval zprá vu , že už neb ydlím na sadech, pojmen ova n ých po Stali ­ n ovi , ži ji nyní v nad ěji, že mi bud e dopřáno dožít se pOCitu úlevy ješt ě tak é ze zp r áv y, že d ef initi v n ě padl návrh na devastaci těchto životodár­ nýc h sadů v rám c i projektu, který , ať už je s lu č iteln ý s n evím jak ými vy­ kalkulovanými ra cion á lními důvody , skloubenými technokrati ck ými fígli , roz hodn ě není slučitelný se zdra­ vým lidsk ým rozumem , chápajícím absol utn í prioritu ekologie jako ka ­ tegorický př í ka z doby. Za sv ů j dlouhý život jse m zažil mno­ hé metamorfó zy t ěc h t o s adů. Vždyť pa matuji dob u, kdy osou Koli š tě byla a lej prastar ýc h j ilmů, pod nimi ž by­ lo nedě lní korzo. Stará paní tam pro­ najímala sk lá pě cí ži d lič k y jako v Lu ­ cemb urs ké zahr adě, v hudebním pa­ . vilónu hr á la k apela a lidem sedícím pO klidně v Zemano v ě kavárně by my š­ lenka obětovat t ento sad pěti minu­ tám úspory dopravníh o času p ři pada ­ la, řekněme , n es rozu m tteln á .

Poznámka redakce: Národ ní v ýbor města Brna zareago­ val na če tné připomínky odborníků, organiza ci i ob č anu k vedení trasy rychl é tramvaje (technologii hlouben i z pov rchu) parky na sadech Osvobo­ zení a na nám . Rud é armády tím, že se zavázal k získání prostředků na raženi tunelu v úseku nám. Malinov­ s kého - nám. Rudé armády a na od­ s tranění neúnosného provizoria v uli ­ ci Leninova . Byla ustavena komise r ady NVmB k rychlé tramvaji, ve

kte ré je zastoupen i MěV ČSOP , a ve k leré se mají projednávat všech­ ny připomínky a změny projektů . Současně pracuje n9kolik týmll od­ born 'k ů na studi í ch takových systé -

mu městske hromadné dopravy, kte­ ré by dopravě brněnských občanu i jejich životnímu prostředí přinesly víc užitku než l'ešení navrhovaná Metroproi e ktom.

19

I

)

/ r I

j /,

11'.

!rlI' .. ."

./ I I

~

.. . r

I

i \

I

jr

~.

(, J\..,

.

\\

)

i

/

/'1/\

.ť

I,'í

I

1

Na

předchozí straně

luesba

Petra Skácela

Vodní cesta Labe - Odra - Dunaj

~'l

."

~1

Myšlenka propojit kanAlem Severní , Baltické a Černé moře je starA (prv­ ní p ísemný dokument z r. 1700J. V je­ jí realizaci doufalo mnoho generací technicky uvažujících lidí a mnoh o generací lidí uvažujících jinak dou­ falo v pravý opak. Čas od č asu se myšlenka vynořila, aby pak pro n e­ dostatek peněz či podpory vlivných k ruhů zase zapadla. Ta situace dnes nastává znovu , jak lze s oudit podle množících se zpráv v tisku. Existuje záměr postavit p ři ­ nejmensím úsek Dunaj~Ostrava do roku 200U s nákladem 14 miliard Kč s . Z az nělo to na přednášce ing. Kubce , CSc., z Výzkumného ústavu dopravn í­

ho v BraHslavě [31. ledna 1989 v Geo­

grafi ckém ústavu ČSAV v BrněJ. Pří­

tomní se mohli formou diafonu se­

znAmit s historií, trasou a příno sy

proj ektu. Největší pozornost vzbudil y

zře jmě přínosy:

aJ zkrAtí se dopravní spojení mezi

Č erným, Baltickým a Severním mo­

řem, odlehčí se železniční a silniční

ná kladní doprava,

b ) s ušší oblasti se budou zAsobovat

vodou ,

c) získA se elektrická energie z pře­

čerpávacích a malých vodních elek­

tráre n pastavených na trase průpla­

vu.

Pře s propagovanou komplexnost je

nad ř azena funk ce dopravní, bez ní by

pro jekt neměl šanci být prosazen.

Přitom se vŠ'ak ignoruje skutecnost,

že dop rava surovin [uhlí, rudy) bude

spíše klesat v důsledku omezování

tě žkého prům ys lu a že vyspělé země

sm ě řují k přepravě informací, nikoli

hmot y.

V diafonu zaznělo tvrzení o "ekolo­ gick é prospěšnoSti" projektu a o "zlepšení životního prostředí", a to v šesti směre c h: - lodní doprava je nejčistší, - výroba elektřin y ve vodních elek­ trArnách je nej e ko lo gičtější, - v propustích a plavebních komo­ rAch b ude s nad n ~ zachycovat úniky ropy, - výs tavbou je zů se zvýsí samočistí­ cí funkce řek , - bude možné přečerpávat vodu do vod ohospodá ř sky pasívních oblastí, - součástí stavby budou čistírny od­ padních vod. Všechna tvrzení jsou pravdivá a záro­ veň vyvratttelnA, protož '3: - je pohodlnější vyrábět stAle více energie a přepravovat stále více ma­ t eriAlu, než přiznat, že naše ekono­ mika má nevhodnou strukturu a mar­ n otratně plýtvA obojím, - je pohodlnější ropné havárie lik­ vidovat, než jim předcházet - samočistící schopnost přirozeného členitého toku Je mnohem vyšší než kanálu s rovnými břehy a dnem, - je pohodlnější přečerpávat vodu do v o dohospodAřsky pasívních oblastí,

než se ji snažit v těch ~o oblastech udržet v půdě, - čistírny odpadních vod lze p osta­ vit i bez vybudovAní průplavu. V diskusi, která p o diafonu násled o­ vala, se ukázal zásadní rozdíl v myš­ lení ekologů a techniků. Zatímco jed­ na strana chápe r·eku jako komplex funkcí, v němž stále větší význa m n a­ bývá funkce ekoJ,ogickA, druhA stra­ na vidí řeku jako dopravní tepnu. Za­ tímco jedna strana chápe krajinu ja­ ko místo ke zdravému životu (a n e­ jen pro lidi], druhá strana ji ztotož­ ňuje s prostorem pro výrobu, dopra­ vu a spotřebu. Při takových odlišn ých dimenzích uvažování nemůže diskus e o tom, co jsou celospolečenské zá­ jmy a opravdové hodnot y, vést k n ě­ jaké dohodě. Neměli by zastAne! pro jektu p ř ed ­ stoupit před veřejnost a říci: existu­ jí určité problémy a my je chceme vyřešit postavením vodní cesty? A ne­ měl by mít každý možnost v eře jn ě se vyjádřit k tomu , zda tyto pro blé­ my ~pravdu existují a zda je nelze řešit jinak? MožnA by se pak uká­ zalo, že za propagovanou nezbytností celého díla se skrývají osobní ambice, snaha zaměstnat lidi, využít techni c­ ké pr os tředk y a proinvestovat peníze. Až totiž skon čí práce na n aší v sou­ časnosti nejv ě t ší stavbě u Gab číko va , stavební organizace budou hledat dal ­ ší objekt svého zájmu (nutnost vy­ užít "někde" jejich stavební kapacity přiznal v diskusi i ing. Kubec J. Současná varianta vodní cesty vede ­ ná korytem řek ohrozí č i zlikvidu je poslední při rozenA ř eč i š tě Odry a Mo­ rav y (v oblastec h navrhovaných za CHKO). Máme tolik přirozených t o­ ků, abychom si to mohli dovolit? Je hanbou b9t opatrn9, když si n et roufá­ me předvídat všechny důsledky tako­ vé gigantické stavby (v iz zastavené projekty v SSSR, Ra'kousku a Jugo slá­ vií)? Buďme moudří a stateční a pokláde j­ me si tyto otázky včas a nahlas. Dří ­ ve než je přehlu ší rachot stavebních strojů . Karel Drolldek

Dopis čtenáře Vážená redakce, obdržel jsem Váš dopis s odpověd i paní RNDr. Hany Librové, CSc., na můj dotaz k jejímu článku "Ekolo­ gicky myslet a jednat", zveřejněnému v druhém čísle loňského ročníku Ve­ ronLky. Autorka v něm vysvětluje, ! e

" Předč asnA

vý m ě na

"morAlně

opot ř e­

bo vaného výrobku ( če rnobílého t ele­ vizoru, staršího typu obuvi J za výr o­ be k nový (barevný přij ímač , módní obuv ) je ekologicky nežádoucí. Zna­ mená totiž za prvé, že s v ůj starý př ed ­ m ě t přeměním v odpad. (Jaký e kolo­ gi ck ý problém znamenají odpady, ví ­ me vŠichni.) A za dr uh é, což je j eště významnější, nákup nového, módn í­ h o výrob'ku př ed st a vuje n Aro k na vý­ rob u. Každá výroba čerpá přírodn í zdroje surovin a spotřebovává energii. (O tom, jak poškozuje naše energe­ tika přírodu , není třeb a č ten ái'e Vero­ niky poučovat.) A konečně - každá výroba více č i m é n ě zneč išť uje pro­ st ředí. " Autorka mA jist ě pravdu. ObAvAm se však, že zpomale ní o b m ě n y moráln ě zastar alých výro b ků nelze v na šich podmínkách ve v ě tší míře použít. Na­ příklad jak výr obní zařízení, tak i vý­ robní progra m mnoha na šich podnik ů se dosud obměň ovaly ve srovná ní s vy ~p ě lými zem ěmi pomalu. Př esto však p ro dukujeme ve lmi mnoho škodlivin. Jedním z cílů tzv. pře stavby hospo dář­ s tví je i změna tohoto pro naši spo­ leč no st nepříznivého stavu. Domnívám se, že p okud se c h ceme i nadAl e ú č astnit sv ě tového dění, musíme být schopni se tak é aktivně zapojit do mezinárodní ekonomiky. A to b ohuž el př ináší stAle ryc hlej ší obměnu morAl­ ně zastara lýc h v ýrob k ů . Můj laický názor je, ža Jedinou m ožností, Jak ř e­ šit ekologický dopad průmy s lově vy­ sp ělé spole č n os tl, je zavádění bezod­ padových výrob a recyklac e odpadů . DomnívAm se, že pokud u veř e jňujet e tak ové nAzory na ochr a nu přírod y, které jsou disk u tabilní, mě la by n a to redak ce u pozornit. Ab y i ti č t e­ n Aři, jejichž ekologické uv ěd om ění se t epr ve vytv áří , mohli již zpo čá t k u mysl et a poslé ze snad i jednat, rea­ lis ticky. ing. Martin Knotek Odpověď

redakce: bezodpadových v ýr ob a r e­ cy klace odpadů je pochopitelně jedi­ nou správnou cestou vývoje průmy s ­ lových technologi í. Socioložk a Hana Librová však svým č lánkem eVOiko ­ vala daleko podstatnější problé m, a to, že elCponenciální a nekorigovaný rů s t poUeb mod e rního č lověka, m o­ hutně pocl:porovaný obchodními zA ­ jmy výrobních struktur, může i př i ekologicky velmi šetrných t echnolo­ giích narušeni př írodní r ovn o v~hy na Zemi nadále prohlubovat. Současn ě s modernizací našeho prumyslu by­ chom tedy m ěl! revidova t I naše spo t ř ební nároky , vyplýva jíc! ze způ ­ sobu života a filoz ofických postOj ů ( většinou neuvědomělý ch], a to v zé­ jmu dlouhodobého zdravého vývoje jedinců, celého lidstva, a tedy i celé biosféry. mik Zavádě ní

21 ::~.~~

území okresu Znojmo Chráněná

Na okrese Zno jmo je od roku 1979 vyhlá šen o ve lkoplošné c hráněné úz e­ mí - c hrán ě n á krajinn á ob l ast Po­ d yjí o rozloze 103 km 2 a pět malo­ plošný c h chrán ě ných ú ze m í: tři stá t ­ ní přírodní rezervace o rozloze 11 ha, je den c hráněn ý př í rodní výtvor o roz­ loz e 1,6 ha a je dno c hráněné naleziš­ t ě o rozloze 0,1 ha. Přehled vyhlá šený ch maloplošných c hráněných území: 1. SPR Karlov, k. ú. Božice , v ýměr a 5,79 ha, vyhlášeno v roce 1933 - luž­ ní les s typi c kou květenou. 2. SPR Na Kocourkách, k. ú. Vémy s­ li ce, vým ě ra 2,43 ha, vyhlášeno v ro­ c e 1949 - ostrí'I vek teplomilné kvě­ teny v zeměděl s ké krajině, lokalita kosatce písečného. 3. SPR Pustý kopec u Konic, k. ú. Ko­ n ice, výměra 2,84 ha , vyhlá šeno v r. 1956 - b ývalá pastvina s vystupují­ c ími skalkami , b ohatá lokalita teplo­ miln é s tepní veg eta c e. 4. CHPV Ptygmatické vrásy, k. ú. Vra­ nov n. Dy jí, vý měra 1,6 ha , vyhlá­ šeno v roce 1956 - skalní srázy nad Dyjí s g eologic kým jevem - ptygma­ ti c kým vr á sn ě n í m ruly . 5. CHN Č e rvený rybníček, k. ú . Znoj­ mo, výměra 0,1 ha, vyhlášeno v roce 1956 - mělká deprese umělého pů­ vodu, periodicky zaplavovaná , lokali­ ta žábronož e k a obo jživelníkí'I. Eva Smejkalová

ln memoriam Krátce

před vydáním tohoto Veroniky nás zastihla zpráva o tragické smrti našeho 271etého kolegy a kamaráda, RNDr. Karla Drozdka. Ekologic­ ké hnutí v něm ztratilo oběta­ vého aktivistu, člověka s vytří­ benými názory a statečnými občanskými postojí. Brzy po příchodu na Ústav sy­ stematické ekologie a biologie ČSAV v Brně (zabýval se eto­ logií ptákú, zejména racka a ba­ žanta), začal spolupracovat i s redakcí Veroniky. S dobrým člo­ věkem odešel i kvalitní autor.

č'sla

22

Bude na Znojemsku

největší

V ý,čet chráněných území okresu Znoj­ překvapivě hubený. Počtem i v ýměrou maloplošných c hráněný c h

mo je

území je na tom Znojemsko nejhí'Iře v Jihomoravském kraji. Přitom se ne­ dá říci, že by se jednalo o území přírodovědně podřadné a že by zde nebylo co chránit. Na opak. Již s a m a poloha okresu na rozhraní teplé pa­ n onské oblasti a lesní oblasti hercyn­ ské, navíc v relativní blízkosti Alp, zaručuj"! výjimečný druhový kvas , k řižovatku a styk původem rí'Izn ých ro stlin i živočichí'I. Pravda , větši na o kresu je zorněna, jeho jihovýchodní č ást téměř souvisle, přesto i zde do­ sud čeká na legislativní ochranu ř a­ da pozoruhodných lokalit teplomilné bioty. Podíváme-li se na data vyhlášení jed­ notlivých maloplošných chráněných územ', zarazí nás skutečnost, že jiŽ třicet tři let nebyla na okrese Znoj­ mo vyhlášena žádná rezervace či c hráněný přírodní výtvor. Tento ne­ příznivý s'av nemí'Iže omluvit ani akt vyhláš e ní nejcennější části Znojem­ ska za CHKO Podyjí, ani rozhodnutí o zřízení dvou klidových oblastí Jevišovky a Rokytné. Rámcový ochran­ ný režim velkoplošných chráněných území bohužel zdaleka nestačí k to­ mu, aby byly před hospodářskými aktivitami uchráněny jejich nejcenněj­ ší partie. Klidová oblast Rokytná je vážně ohrožena projektovanou výstav­ bou vodn ' ho díla Pulkov, do lesí'I údolního zářezu Dyje začaly vnikat motorové pily ... Prvořadým úkolem státní ochrany př :­ rody na Znojemsku je zajištění přeži ­ tí a rozvoje v současnosti již velmi skomírající populace dropa velkého v okolí Božic. Evropsky "červený" pták má právě zde svou jedinou lo­ kalitu v ČSR a snad by se dalo i zde - po vzoru dr.opí velmoci Maďarska - domluvit takové zemědělské hos­ podaření, které by vyhovovalo i dro­ pí'Im. Na legislativní ochranu čekají roz­ troušené lokality druhově bohatých

rezervace v

ČSR?

te plomilných s polecenstev nap ř . Tasovické svahy, Purkrábka, Miro­ slavské kopce, Moravskokrumlovs ká slepencová stráň, jakož i vzácná les ­ ní spole,čenstva kolem Vranov s ké p ř e ­ hrady Vyhlídka, Meziříčí, Corn­ š tejn, Růžový vrch, Mezižlebí. Mi mo CHKO Podyjí dosud leží 20 maloploš­ ných území, už léta navrhovaných k oc hraně.

A jak to vypadá uvnitř hranic chr á ­ něné krajinné oblasti Pody jí, k je jíž o chraně neméně než ochranářsk é s n a ­ hy p ř ispívá zákaz vstupu do hrani č ­ n ího p á sma? V krajině hlubok ého údolního zářezu Dyje, který rozhod ně patří mezi sedm divů Jihomorav s ké ho kraje, bylo roku 1985 při tvorbě obo­ rového dokumentu CHKO Podyjí vy­ mezeno 53 ekologicky významných seg ­ mentů krajiny. Některé z ni ch byly z a řazeny do ekologického generelu ČSR jako biocentra nadregionální úrovně s tím, 7.e je nezbytné jejich vyhlášení za státní přírodn í r e ze rva­ ce (Havraníky, Breitava, Hardegg, Le · dové sluje . . . J. Ochranářské ledy se na Znojems ku pohnuly letos koncem dubna, kdy se zde z iniciativy sprá­ vy CHKO Podyjí sešli početní ochrán­ ci [přírody a přírodovědci s neméně početným týmem lesn'kí'I, aby se do­ mluvili na podmínkách ochrany nej­ cennějších partií zalesněného údolí Dyje. Po dlouhém, složitém a úmor­ ném jednání se podařilo domluvit ví· ce, než se očekávalo. Byl sepsán zá­ kladní dokument, který by měl zajis­ tit vyhlášení SPR "Údolní zářez Dy­ je" v jeho celistvosti - na ploše vět ­ š i než UOO ha! Po květnovém s8t'ká­ ní ministrí'I pro životní prostředí okol­ ních státí'I, které se konalo z inicia­ tivy předsedy vlády ČSSR Ladislava Adamce v Praze, svítá naděje , že by se tato rezervace mohla stát základem spOlečného moravsko-rakouského chráněného území.

I mimo CHKO Podyjí však zůstává na

ochranářském poli hodně míst ne­ oraných. Jan Lacina

vd~n'\[ Dlll]fi®~

Zisky brontosauřího tábora Z letního tábora pořádaného za eso p Vlčnov v CHPV Drahy v katastru obce Horní Němčí (CHKO Bíl é Karpat y ) js em si kromě "ochranářských" zážit­ ků odnesl i několik postřehů sociolo­ gických. Náš první devítidenní turnus měl 20 účastníků, z toho víc než tři čtvrtiny dívek a co ie velmi zajímavé, víc e účastníků z Čech. jak sami uváděli , lákalo je neznámé a daleké prostře­ dí - pro mnohé romantický a tajem­ stv í skrývající název Bílé Karpaty - a také možnost osobn ě se sezná ­ mit se staletou , dnes již postupně mi­ zející pracovní činností, jakou je ru č ­ ní kosení luk. Zajímavé byly reakce m'stního obyva­ telstva. Na še (alespoň zpočátku) dosti neodborn é zacházení s kosami vzbu­ zovalo oprávněné úsměšky, ale brzy projevili zájem o seno. Seno z květ ­ natých luk je totiž výborným krmi ­ vem pro telata i pro závodní koně. Letos jsme je poskytli za některé služ­ by [nakutí kos apod.), ale v příštích letech by výtěžek mohl posloUŽit k částečn8mu samofinancování táború. Z rozhovorú s některými staršimi usedJ"ky, kteří ještě neztratili vztah k půdě , byl cítit respekt a uznání, že se opět staráme o louky, k teré jinak beznadějně zarůstajf stařinou a křo­ vím.

Ještě výrazněji byl "př í znivý vliv pro­

sti'edí" a týdenní změny běžného sty­

lu života patrný na účastnících. Bylo

opravdu zajímavé sledovat vývoj kra­

jinářského cítění u jednotlivých k a­

mará dů .

Většina

z nás se naučila alespoň zá ­

kosení a dovedla si tak p ře d­

stavit práci těch, jimž bylo denním

údělem i radostí.

easto jsme se stýkali s místními ob­

čany (byl to i jeden ze záměrů t á­

bora ) a poznávání kraje doplnily i vý­

lety do skláren v Květné, na Velk ou

Javorinu s pralesní rezervací, do ma­

lebné horňácké vesničky Vá penk y i

na známou botanickou lokalitu SPR

Porážky.

Snad nejhodnotnější a současně i ne j­

vděčněj š í akcí byla návštěva Horňá c ­

kých slavností ve Velké nad Ve!ii~­

kou. Pro mnohé to bylo vůbec první

přímé setkání s lidovými kroji, tanci

a hlavně krásnými p : sničkami, kter é si bylo možno zazpívat spolu s některou z mnohých kapel, roztroušených v no­ ci po celém areálu slavností. Za nejdúležitější přínos nejen na šeho, ale i všech os' atních bělokarpatský c h pracovních táború považuji toto: Mla­ dí lidé ze všech lwncú republiky tu prováděj í možná bláznivou, finančn ě rozhodn ě ne výhodnou, poněkud ne­ zvyldou prácí. Společným úsilím p ř i k ladům

práci pro zdej ší k rajinu , různých hrác h a dalš ích t ypic k y tá borov ýc h či nnostech získ á vají všichni osobní vztah ke zd e jší př írod ě . Zá jem i ú čast na zdámém výv o ji plá novaného e ko­ log ického hospoda ření v cel ých Bílých Ka r pate ch. A to není zanedbateln é. Ne b oť je·li nyní na dobré c est ě reali­ zac e projektu " ekostatku" na pozem­ cíc h okolo Nov é Lhoty a jsou-li o ba­ vy o podporu fina č ní , mor á lní i zcela konkrétn í v podob ě dočasný c h i stá­ lých pra c ovn í ků , pa k vě ř te , že je ji tak č i onak ochoten poskytnout té­ měř každý ze s tovek úč astníků všech dosavadních táborů. YVG

Kr eslil

Jan

Hrub ý

'4

Lokalita Drahy jf~ chráněn a pro výskyt mno­ ha vslavaČDvHych rostlin a ve lmi vzácného lořiče Čmelákovitého. Nepřístupn ý terén [svahy. sesuvy, mokřady) ztězuje obdělá­ vání hěznou mechanizací a velkov ýroba ne­ c;h':'vá tuto pitdu ladem. Samovolný nálet stromů a keříl vytěsnuje paloku)turnÍ květ . natá luční společenstva vázaná nU pravi­ delné kosení a tak musejí přírodní hod­ noty zachraiíovat dobrovolníci. Je to řešení ? Jeslliže se louky přestanou kosit , zarostou hlohem a dalšími ná !etov ý mi dřevinami ve· lice ·r ychle. Vrátit je zpátky pii.vodnímu účelu není lehké a sprava CHKO na to ani s vydatnou poraoci Brontosauru nebud e sta­ čit na obr á zku jeden ze studenhl VUT Brno při ,j očistě " SPR Porážky.

kosou s e

účastníci

t á bora seznámili, kdy ž mí.sto pro tábor na okraji CHPV Drahy nad Hornim Němčím. V pozadí rozhovor s redaktorem Mladého světa Mar­ kem Šálkem. Nepřijel předčasně? Foto Jiří Mikulec připravovali

23

Kolik je na

Pálavě

hlaváčků? Hne d na z ačá tku musíme p o p r av d ě říci , že n evíme. Loni jsem p rovedl o ri e ntač ní sč ít á n í na jedné z n ejbo­ hatších m orav ských l okali t h la váč k i'l jarníc h, na Milovick é s trá n i v CHKO Pálava (navrh ovan ý c h rá n ě n ý p řír o d­ ní výtvor J. Při s č í t á n í jsem použil met od u bě ž n ě u žíva n ou v ornitologii při sčí t án í p oče t n ých h ej n : přesně jsem si s p očí t a l 50 kvetou cích jedin­ ců a ploch u, kterou zaujím ali , jsem dál přen áše l na celou s le dovan ou ploch u s kvetou cími h laváčky. Touto metodou jsem dospě l 15. dubn a 1988 k čís l u 2 500 kveto ucích je di n ců. Vzhl edem k tomu, že rozk vetl á byl a pouze třeti n a rostlin, odhadu ji cel­ kový poč e t jedin cll na Milovické strá­ ni okolo 7500. Pokud k tomuto č í s l u připočteme ješ t ě rostliny z blízkých dvou menš ích strá n í, dosta n eme čís­ lo cca 9500 hlaváčki'l jarních. Ř ada dalších lok alit se vysk ytuj e p ří mo i v rezervacích CHKO Pá lava : D ěv í n, Ko­ tel, Kočič! skála , Ko čičí k áme n , Tu­ rOld, Šiben ič ní k, An enský vrc h a na více místech stepníh o char akteru v Milovickém lese. V SPR Děvín se vyskytuje n ě k olik tisíc jedinci'! a cel­ kový počet h l avá,čkll jarních v CHKO Pálava jistě přesah u je 20 000 rostlin. Přes n é sledová ní vývoje a l e spoň n ě­ které populace by možná nebyl o mar­ ným n ámětem něk t eré práce SOČ ne­ bo SVOČ • . . Josef Chytil

Fotografiemi Jan y HaJu ziko vé se vrac.íme k l oňSký m p r á z d ni n á lll S Bron tosaur em pod Pál avou. ~estadva c et s t ře do š kol á k ů z 1. r o č n ík u sta­ veb n! p rinnyslovk y za m ě nilo n a 9 dn i. r ý­ sovací prkn a za k rom páče , špachtle a m et­ ličky p ři ar ch eolog ických vyk opávkách v Mílov icích .

Ve vol n ých chvílích si studen ti zkoušeli pras tar é t echnologie výr oby k er a miky . včet ­ ně pálení ve v l as t no r u č n ě zhotov en é p eci.

24

Tábory ochrany

Kudlanka nábožna se u nás vyskytuj e m'ist­ ně na stepních územích jižní Moravy a Slo­ venska. Lokalit s výskyteIll kudlanky .u bývá SI) zánikem "neplodných" ploch, pastvin a úho­ rů _ Foto R_ Obrtel

přírody

Atmosféra táboření u CHPV Pavlovské mok­ řady na Drahanské vrchovině. Chráněn ý přírodní výtvor Pavlovské mokřady byl vy · hliišen v roce 19118 a v rámci TOP bylo provedeno jeho označení a částečně i po­ drobnější ochranářský průzkum . Ve vodn i tíiilce na snímku byl ověřen výskyt čolka horského_

Z mozaiky jednotlivých vegetačnich forma ­ cí zastoupených v CHPV pavlovské mokř a ­ dy jsou nejcennější rašeliniště přechodové ­ ha typu. Typické jsou mohutné pJlštáře mechil rašeliníku a ploníku . Ze vzácněj ­ ších rostlin se zde vyskytují např. sucho­ pýr pochvatý, bříza pýřilá, kosatec sibiř­ ský atd. Foto Vladimír Láznička

Heuréka!

Tolik jsem ji toužil spatřit_ Je t o šk o­ da, říkal jsem si. Poprvé v ž ivot ě navstívím Pálavské vrch y, jediné mís­ to jejího výskytu v Čechách a on a se lJlusí zrovna nac házet ve vývo j o­ v ém stadiu své nedospělosti. Můž e nit někdo takovou smů lu! K dyž jsem si ve Veronice prečetl, že je na Pálavě hojná a snadno k spat ­ ření na stepním poros tu, moc jsem se zaradoval. Na mé zvídavé do tazy, k dy ji konečně na vlastní oči živou uv i ­ dím , mi k mému zklamání pracovníci CHKO sdělili, že v polovině červen­ ce asi tě žko_ Já jim tak něj a k stej­ ne moc nevě ř il. V šude, k de j se m se s ostatními účastníky PsB pohyboval, jsem měl oči na š(opkách. pátral jsem, kde se jen dal o. Spatřil jsem toho hodne a p ří roda mi plnou náru­ čí vracela m o je úsilí. Neboť co mů že být na sv ětě krásnějšího než pozoro­ vání přírody, jak říkal ji ž Tomá š Akvinský, v ní totiž poznáváme plány s věta.

Skoro ke konci né1 še ho báječného tur­ nusu jsme nad Mikulovem odstraň o ­

vali náletový porost na přilehl é strá­ ni jednoho z Pálavských vrchů. Po­ hybovali jsme se ve vzrostU} trávě se kv ětů, množstvím spoustou lučních sa rančat a jiného hmyzu. Ve chvíli, kdy jsm e Odpočívali , můj pohled padl na pohybující se kus něčeho živého_ Ihned jsem ji poznal. Byla tu, krásn á ve své bezprost ř ední nahotě, jakob y podobná stéblu obyčejné trávy se lad­ ně pohybovala na svých t enkých, světle zele"ných nohách_ Je jí tyčko v i­ té tělo a nepf'irozeně mohutné, zdán­ livě se modlící prední končetiny p ů ­ sob!ly děsivě, a t o i ve své miniatur­ ní hmyzí podobě_ Jakýsi obecně vy­ rěs'ovaný odpor k hmyzu, či bojácná štítivost, chladně minuly brány mého rozumu a já Mastně nechával po své ruce lézt svou jedinou živou, nádher­ ,10U až fantasticky objevenou kudlanku nábožnou. Hřejiv á vlna lidského tepla korunovala moje poznání a já se za­ sněně zahleděl do hlubin svých ne­ pro bádaných mOZkových proláklin a nalézal v nich další nová a nová dobrodružství na -cestě za objevová ­ ním rozmanitých forem projevu živé­ ho bytí_ lak směš ný dokáže být v t é chvíli No věk a jak bohatý jím do­ s ud nepoznaný svět

Ladislav

Tříska

25

Klidová oblast Balinské údolí Přírodně

nejhodnotnější

část hluboce údolí Balinky západně od Velkého Meziříčí byla v roce 1984 vy­ hlášena klidovou oblastí. Více než po­ lovinu z celkové rozlohy 562,5 ha tvo­ ří smrkové nebo borové monokultury, porů s tající strmé svahy údolí a okra­ jové čá s ti klidové oblasti. Ř e ka má značnou s amočistící s chop ­ nost danou přirozeným stavem [hlub­ si tůně se střídají s mělkými, p e řej­ natými ús e ky J a je poměrně či s tá. Mezi úlovky rybářů se nejčastěji vy ­ ,,' kytují kapr obecný, stika obecná , lín obecný, cejn velký , úhoř říční, plu­ tice obecná, pstruh obecný, okoun ř íč­ ní i n ě které dal š í druhy. Údolní lou­ ky doprovázející ř e ku mají polokul­ turní charakter. na vlhčích mís tech p řevláda jí mokl- a dní bylinné druh y ­ os třic e, sítiny , blatouchy a d alší. Po obou s tranách je úd olí se v ře no str­ mým i s vahy rozč len ě nými boč ními ú dolí čky s o bč as n ým i přítok y . U je­ jich v yús t ě n í na d n ě údolí js ou patr­ n é n á plavov é kuž ely z materiálu při­ náš eného za vyšších s rá žek. Kraj inn ý ráz k lidové obl asti dotv á ř ejí vo ln ě rozptýl ené dř e vin y, zej m é na st a­ ré mo h ut n é lípy a d u by. Ne lze opo­ minout s tr omořa d í d u b ů če r v e n ýc h , kter é lem u jí tzv. " c ís ař o ko u c est u", neb o alej jav or ů a k aš tanů k ol em u h ří n ovské silni ce na h ra ni ci klido ­ vé obla sti. Na úbočích vys t up u jí mís­ ty s ka lk y k ys e lého n eúživného geo lo ­ g ickéh o podlož í [po r fyric ký am fi bo lic ­ k obiotit ick ý syenit a žu la ). Na s va ­ zic h s e zac h ovaly i louk y p ůvodn ější, k v ět na té, ob h ospodařova né jen kosou , s k opre tinou bílou , kohoutke m l uč ­ ním a zv onkem roz k ladit ým i okr ou h ­ lolist ým . Na příkřejšíc h a s uŠších mí s­ tec h se n a jd ou i zbyt k y dru hov ě p es~ ­ rých p orostů z a č í n a jíc íc h z jara žl u tí moc hny jarn í, pozd ěj i pes t ře r ozk vet ­ l ou smol n i čk o u obyč e j n ou , zvon kem okro uh lo li s t ým , místy ko p r eti n ou bí­ lo u a v l é t ě zdob n é hv ozdíke m kar­ t ouzk em, jestřáb n ík em c hlu páčke m , pošt ářl
26

výskyt šelem - lišky obecné, kuny l€sní, tchor e tmavého, lasice kolča­ vy a hranostaje. Pestrý je svět ptáků . Zahnízdili tu u řeky i ledňáček říč ­ nI a skorec vodní. MÍlžeme zahléd­ nout kroužící káně l esní a lovícího krahujce obecného, jestřába lesního nebo poštolku obecnou. V údolí pra­ videlně hnízdí pár výra velkého a ka ­ lous ušatý. Celá oblas t je nyní po­ drobněji zkoumána a seznam druhů doplňován.

Kromě

několika chat a hájenky ne­ jsou v oblasti žádná obytná stav e ní. Čistota ovzduší je d íky geografické poloze dobrá. Hlavní hodnota této oblasti tkví v ojedinělé zachovalosti i kráse údolí, v jeho nezapomenutel­ n ých zákoutích i detailech. Marta Heroldová

Balinka m á charakter přirO z ené m e and rují­ cí ře ky . V čá s ti protékající klidovou o blastí nebyly provedeny žá dné úpravy břeh u ani stavby jezii a říčka jí! přemostěna pouz e rlřevě r:ý mi lávkami. Foto M. Heroldova

Vysoké břehy Balinky isou zpevněny po­ rosty olší, vrb a topolů ~ Povodeň v roce 1986 sice vytvořila v meandrech břehové nátrže, ale jinak se údolím přehnala bez následku. Naopak klikatící se koryto a vzrostlá tráva okolních luk zpomalily vybřezenou povodňovou vlnu a zmírnily ná­ sledky záplavy ve Velkém Meziříčí. Foto M. Heroldová

Poodří chráněnou

-

krajinnou oblastí? Vě tšina

velkoplošn ýc h chráněných území v Československu je ve vy šších polohách. Hor y vzdorovaly č lověku nejdéle a zachovaly si. nejvíc ze sVých přírodn í ch h od not. Proto se ochrana p ří r o d y soustředila v první řadě na

Jaro

n ě.

V n ížinách, které člověk ovlivňuje nej­ dél e a n ejsil něji, zůstaly z púvodní krajiny jen z bytky. Plat! to předev š í m o řekách a jejich nejbliž š ím okolí. Bo­ huž el , m ísto abychom se snažili z bý­ va jící mok ř ady zachovat, v posledn í do bě spíše nič í me i to, co na ši pře d­ kové nestačili. Hydrologický režim vý ­ c hodoslovenské n ížin y si ln ě narušil y neuvá žené meliorace. Jedinečné úze m í pod Bralisla vou - vnitrozemskou de l­ tu Dunaje [navrženou za n á rodní park ] čeká zánik , pokud se nezměn í koncepce vodních děl Gabč í kovo- Nag y ­ maro s. Luhy na Dyji pod Pálavou za ­ lil y tvrdohlavě p rosazované Novomlýn­ ské nádrže. A tak největš í šanci na velkoplošn ou oc hranu mají dvě úze ­ m í n a severní Moravě: Pomoraví a Poodří _ Obě spojuje podobný charak­ ter krajiny [přirozený s tředn í úsek reky] i podobný osud [po letech bez ­ výs ledných jednání by měly být roku 1989 obě oblasti vyhlášeny za CHKO]. Poodří leží mezi Suchdolem n. O. a Os travou. Páteř krajiny tvoh řeka Odra. U Suchdola se dostává z těs­ ného sevření Oderských vrchů a zklid­ huje s vůj tok. Začíná se zařezávat do pí sč itohlini tý ch nános LI a vytvál'et meandry. Při plavbě po její hladině máme občas poCit, že jsme v malém kaflOnu. Po obou stranách se tyčí strmé 4- 5 metrú vysoké břehy, mís­ ty provrtané norami ledháčků a bře· hulí, Tam, kde se vytvářejí písčité mělčiny , je k vidění kulík říční a pi ­ sík, S výjimkou krátkých úsekú není l'eka regulovaná, takže můžeme pozo­ rovat její vymílací a nanášecí činnost. Přirozený tok končí pi'ed Ostravou, kde jsou břehy napřímeny a zpevně­ ny kamením. Ploché říční údolí s mozaikou luk, rybn íkú a lesíkú připomíná Třeboň­ sko. Je tady přes 50 rybníkú, což je největší rybniční soustava na severní Moravě. Hnízdí na nich mimo jiné bukáček, ostralka, hohol severní a po­ chop. V mimohnízdním období s e za­ stavují volavky popelavé i červené, kormoráni velcí, břehouši černoocasí a ni zní vodouši. Louky se solitérními stromy a perio­ dickými potůčky připomínají rozlehlé parky. S loukami sousedí zbytky tvr­ dých lužních lesů. Zachovaly se na pěti místech a žádný nemá více než 100 ha. Nejvíc života je v nich na ja­

v

lu ž ním

lese .

Foto

autor

NeodmysLte:né od nivni krajiny JSOll lou~ ky s hlavatými vrbami. Na jižní Moravě většinou zanikly pod hladinou vodního díla Nové Mlýny, podaří se je zachránit na Mo­ ravě severni?

ře, než se olistí jasany, d~Uy, lípy a ostatní stromy. Zvýšená hladina pod­ zemn í vody naplní tůně , kanály a sl e­ pá říční ramena a na zemi rozkvetou barevné koberce sněženek, dymnivek, prvosenek a česneků medvědích. Celkový stav krajiny však zdaleka idylický není a správu CHKO čekají problémy se zemědělci, rybníkáři a le
páchajicí špinavou břečku. Chovy ka­ chen, přikrmování ryb a splachy z polí zrychlují zánik rybníků. Na dně se usazují vrstvy bahna a rybníkáři je musejí častěji v yhrnovat. P řitom zlikvidují i porosty vodn ích rostlin , takže vzniklé nádrže s " čistými" okra­ ji jsou pro hnízdění ptáků bez význa­ mu. Bahno zanáší i Odru. Tam , kde sahají pole až k řece, býVá na jaře silná eroze púdy, Ohrožována je také přirozená skladba lesil výsadbou to­ polových. vrbových a smrkových mo­ nokultur. Ale už v blízké budoucnosti se nad Poodřím [ale i Pomoravím] r ý­ suje hrozba v podobě stavby labsko­ oderského průplavu. Z tohoto pohledu nep ře dstavuje vyhlášení obou CHKO konečné vítězství, ale jen šanci pro bu­ doucnost. Karel Drozdllk

27

Kreslíl

"Ekologická hysterie" Otázkou "Kdo chce měnit odborné v politické?" byl nadepsán pozoruhod­ ný článek v Rudém právu ze 13. 4. 1989 věnovaný polemice s příspěv­ kem J. Vavrouška v Nice 1-2/ 89 k otázkám souvisejícím se stavbou vod­ ních děl Gabčíkovo-Nagymaros (po­ depsán sid). Za pozoruhodný jej po­ važuji především proto, že vybízí k diskusi , přestože na úvodní otázku neodpovídá. Nejsem oprávněn hodnotit s právnost údajů uváděných v tomto článku. Je­ jich posouzení náleží povolanějším. Rád bych se však zmínil o jednom odstavci, který vyvolal mezi ochra­ náři značně kritický ohlas: "Takova je reálná skutečnost, podlo­ žená dlouhodobými vědeckými výzku­ my. Uvedená fakta představují p ře· svědčivé, seriózní argumenty, jež ostře kontrastují s výkřiky "ekolo· gické hysterie" ." Hysterie, jak známo, je duševní ú chylka, choroba projevující se mi­ mo jiné sklonem k dramatizaci a pře­ hánění. Žádnou nemoc (a to je přec e také známo) však nelze zrušit příka­ zem či prohlášením, že je škodlivá . Je te dy t ře ba zabývat se otázkou příčin této choroby, která svými nežádoucí­ mi účinky oslabuje citlivý organis­ mus společnosti a navíc činí poctivé snažení ochranářů ještě s ložitějším a spletitěj š ím než dosud je. Po léta se usilovně snažíme phspívat k ozdra­ v ění naší pi'írody a učit sebe i ostat­ ní pohlížet k ní s uvědomělou po· korou jako k dllstojnému partnerovi , nikoli věčnému soupeři. Přestože jde nepochybně o prospěch celospolečen­ ský, nikoliv egoistický, jSou cesty k n á pravě stále obtížné. I p r oto by­ chom si je nem ě li dále ztěžovat jit­ řen í m citů v myslích poctivě smýšle· jících o c hraná ř ů jakýmikoliv autori ­ tativními hodnoceními. Hledejme ra· d ěj i léky ,k léčení nemo ci označovan é jako " ekologická hysterie". Zde n e­ vys tačíme s anal ge tik y k uti šování bolesti ve formě ubezpečování, že je vš echno v nejlepším pořádku a ja· k ýkoliv jin ý názor je pouh ým "liCO­ m ěrným roněn í m krokodýlích slz", ja k uvádí citovan ý člán e k. Nacházejme radě j i v ě t š í prostor ke z v eře jňován í c el é š kál y z asv ě cen ýc h stanovisek k jednotlivým problémům a akcím týkají cím se životního pro­ s tř edí , a t o zejména na stránkách denníh o ti s ku, k ter ý čtou milióny li­ dí. Máme-li o pr á vněn é výhrady k vý­ vo dům u zn ávaného odborníka, jakým n es porně J. Vavr oušek je, uveřejněm e pak s oučasn ě s kritikou i jeho náz or na připomín ky. Nezbavu jme je j mož­ nosti rovnou v ysvětlit to, co nebylo d ostateč n ě formulováno či s právn ě pochopeno. Vžd y ť p ř ece každý skuteč ­ n ě politický postoj k otázkám ži­ votního prostředí by měl být podle mého soudu předem p osuzován po­

28

dle celospolečenské prospěšnosti kon· krétní akce, kterou je nutno zvažoyat nikoliv podle přání jednotlivců a sku­ pin, podle prvotního efektu, nýbrž na základě odborného posouzení skuteč­ ného stavu věcí z hlediska ekologic­ kého, ale i technického, ekonomic­ kého i sociologického, a vědecky po­ dložených prognóz. Každý vnímavější čtenář pak sám pochopí, jaká opatře­ ní či stavba jsou potřebné, byť se při povrchní informaci jevily jako ekologicky nevhodné, a naopak - od kterých záměrů bude nutno upustit přes jejich předchozí zdůvodňování "ekologickými přínosy". Každý člověk, ať čte Rudé právo n e­ bo třeba Veroniku, může být překva­ pen, rozradostněn nebo vyprovokován k nesouhlasnému názoru. Nikdy by však neměl být po přečtení závěreč­ ného zhodnocení znechucen. Rezigno­ vané mávnutí rukou, stejně jako vy· křilkování negativistických názorů z davu, k léčení výše uvedené choro­ by nepřispívá. K potřebnému dalšímu objevování její diagnózy i hledání vhodné léčby přidejme společné na· lézání účinné prevence, které se ne­ obejde bez názorových střetů. Tyto s třety však nebudou planým soupe­ řením "odborného" s "politickým", nýbrž odpovědným utvářením moud­ rých politických rozhodnutí na ob­ jektivních vědeckých základech. Aleš Máchal

Moravské diafony na Vyšehradě Po ú s pěchu nejnovějších oc hraná ř ­ sk'ý ch diafonů Luh pod Pálavou I a II b rněnských autorů Jarmily Kocourko­ vé a Jaroslava Horáka na V. kol e s outěžní přehlídky Na obranu příro · dy pozvaly oba tvůrce Správa Národ­ ní kulturní prohlídky Vyšehrad a Kruh přátel Vyšehradu na gala večer dn e 28. b řezna 1989. Jako novinku pořá· dají v kulturní síni na Vyšehradě ú terky , kde pod společným jmenova­ telem Služba životu vystupují se za­ jímavými pořady nejrůznější zajímaví lidé - od umělců až po věde c ké pra­ c ovníky. Pražské pubHkum , které po mladých básnících, skupině populár­ ních písničkářů a pohledech do ves­ míru nyní také nahlédlo do složité problematiky ochrany přírody a pé č e o životní pro s tředí, odměnilo neutu­ cha jícím potleskem umělecké diafony o údolí ř ek y Oslavy, o zeměd ě lcích v nedbalkách, o zeleni zvané sídlištní i o luhu pod Pálavou. V krátké dis· kusi pražští diváci vyslovili předvede­ ným dílům nejvyšší ocenění a v yjádři ­ li lítost. že je nemůže zhlédnout širší veřejnost. Pražané také přiznali, že obyvatelé "markrabství" mají daleko vřelej š í vztah k p řírodě. -ně-

lan Hrubý

Jeseníky mého srdce Tak se jmenovala výstava fotografi í Otty Haucka uspořádaná v zasedací

místnosti děkanátu LF VŠZ v Brně

od 12. do 14. 4. 1989.

Byla to příliš krátká doba, aby všich ­

ni, kteří ještě věří, že krajinu je

možno fotografovat s uctivým zauje·

tím a okouzlením nad je jí mnoho­

tvárnou a nekonečně měnivou krá­ sou , mohli přijít. Přijít a obdivovat Jeseníky, ja k se jeví člověku s vý­ sadou pohybu mimo turistické tra s y a současně s výsadou, s umem a v ě ­ deckým posláním vystupovat do v ~ ­ cholú úctyhodných smrk ů , jaké tu i tam - v Jeseníkách však zjevně ve větším počtu ještě rostou bez zn á­ mek chřadnutí na produk t y civiliza ­ ce. Špičky těchto úctyhodných veli­ kánů zav ě tvených až k zemi jsou ta k vysoko, že snímk y z nich p ořízen é budí dojem leteckých pohledll. Zapomněli jsme sůělit , že Otto Ha uck pozoruje a dokumentuje s vět objek· tivem Horizontu, což je f otop ř ístro j, který mnozí přívrženci fototechnik y s e zabudovaným počítačem řadí mezi muzeální exponáty, kter ý však umí zpodobnit svět v zorném ú hlu blíz­ kém lidskému oku. Drží-li pak tako­ vý přístroj člověk dovedný. vy užívá širokého úhlu k záb ě rům daleko př e­ r ů s tajícím rám ec dokumen t u. Cha­ rak teristický detail je "vypíchnut " a k rajina přitom nekl esá na úrov eň r ámc C!. A tak bylo m ožn o na výstavě pozo­ rovat načesané trávy ve starodávně poh a nský ch lesích plných l ehké mlh y, h usté kožichy v ě tv í , které se v zim ě mění v architektur u bílých sloupo­ vých síní, a zapomenuté, t é měř pohád­ k ově vyhlížející lovecké c haty. Mim o to vodu, jak ji náhodný náv št ě vník nikdy neuvidí. Vodu vy číhanou v mo ­ mentu , kdy vydává vlastní zá ř i , vo­ d u, která se v tét o podobě zjevuj e jen lidem, kteří považují Jeseníky za h or y svého srdce. J. Kocourková

6l

l s e lqo

>(OUllH 0110 0)0.'1 'n>(!u~aUaheJI, ' >(! uasal ,j:qnJH ''101od 4 uunel s

Otakar Štěpánek

Když na

řeku

pad ne tma člov ě k

nahmatá

její puls vnoj'ením ruky

Co stojí rezervace? Sou čas ná společno st velmi často pře­ vádí ve šk eré jevy, které ji obklopují, na finanční ohodnocení bez zvážení jejic h estetických a kulturních kvalit. Rozumný člověk při obdivu všeho, co lidé nebo přírod a v procesu svého vývoje vytvoi'ili, nikdy nepřevád í ty­ to výtv ory na peníze. To se týká i příro d ních památek, ke kterým pat­ ří i na še rezerva ce. Jsou-li však ne ­ uv áž en ými lidsk ými zásahy poš kozo­ vány a dostanou -li se příp a d y poško­ zení před soud, pak je třeba brát ja ko m ěř ítko po škození zatím jen fi ­ nan č ní hodno ~ u , která v mnohých př í­ padech může zatím být jen n esk uteč ­ ným měřítkem tre s tu. Stejně tak je t om u i v přípa d ech, kdy bychom c htěli s kutečně vědět , jakou cenu má např. dílč í biologick ý obsa h jal{éko­ liv r eze r vace, vyt ržený z k omplexní­ h o kontextu. Ne jina k tomu bylo i v př í padě stá tn í přírodní rezervace D ě­ vín v biosférické rezervaci Pálava. Důvody k tomuto ohodnocení jsou jistě z denního tisku známy. Ohodno­ cování přírodních předmětů je však spojeno s řadou problémiL Schází nám jednak sazebník pro všechny druhy, jejichž existence je v součas­ n ém s v ě t ě ohro žena a vyžadují proto ochrany, jednak neznám e míru hod­ not, jako jsou esteti oké a kulturn" které zatím nelze ohodn otit v K č s. Dnes víme, že v této rezerva ci ži je 748 druhů vyšších ro stlin, z nichž za­ tím pouze 28 j8 zákonem chrán ě ných , že zde žij e 141 druhů obratl o vců, z nich ž jen 65 je o bsa ženo v se zna­ mu ohro ženýc h t axonů. Převá žn á vět ­ ši na ostatn íc h o r g ani s mů vša k až do­ sud n e byla u n á s ohodnoce na , i k dyž jde o d ruh y, kter é by vyža do val y da ­ leko p ř ís n ější oc hranu než t y, k t er é jsou již v "Sazebn' cích". Jen podle tě c h, kter é h odnotím e a k teré t vo ří zcela nep atrný zlomek je jí ho přírodníh o bohats tv í, má reze rva ce D ě vín cenu "jen " 35- 40 miliónů, i když podl e st ř í d mého odhadu by mohla mít cenu přes jed nu miliard u ko run , tedy vy š­ ší, n ež stál o vybud ová ní zd rží pod Pa vl ovskými vrchy. V rám ci toh oto ho dnocen í opomí jíme hodnotu es ~e · ti c kou, k ulturní a poli ti ck ou , pr o kte ­ r ou v přírod n í m pr o s t ře dí nemám e za ­ tím měřítko . Ta.k jak se rozumn ý č lo­ v ěk n eptá , co st ojí ko stra b ront osaura , praptáka kamen opi sného n ebo tril o­ bi ta , tak ste jn ě n elze hodnoti t vý­ zn amné sta vb y, a to jak světské, tak i cír kevn i , Mo cní lid é tohoto světa by si mě li uv ě domit , že finančn ' m ka ­ pitá le m nelze nah ra dit vlastni ctví př'­ ro dn íc h ho dnot ani výrobních pro­ s t ře d k i'i v kt er ékoliv zemi , vložených do hmotných , k ulturní ch a estetic­ k ých proj evi'i č lov ě ka jak v minulo sti , t ak i v přít omno sti. V p ří rod ě pa'k je t ře ba hodnotit především vztah člo­ věka k ní, kter ý n elze vyčíslit jen v korunách. Jaroslav Raušer

30

p od hladinu Studená krev st udená rybí krev a chladné oko 1'0 vše umí r oz ehřát

dokáže-li us nout p o jej ím boku

Na skok u Zlatníkových jsme se vydali na d ruhou náv š těvu rodiny Zlatníkových, kam jsme byli vysláni naší skupino­ vou radou. Paní Zlatníková s dcerou prof. Samkovou nás pi'ijaly velice srdečně. Povídali jsme jim o ochra­ n ářs k é a přírodovědné činnosti na ší pionýrsk é skupiny prof. A. Zlatníka - o účasti oddílu Mintaka v národ­ ním kol ::! přírodovědné soutěže Zlatý list v Dok sech, o letních tábor ech oddíl i'i Jestřábník Bellatrix a Minta­ ka. Když jsme vykládali o strastipl­ n ém výstupu na Vršatec, vzpomn ě la si paní Samková. že zde p ř ed mno­ ha lety s tatínkem také putovali, Pa­ n í Zlatn'lkové se velmi líbil n áš De­ n ík Zlat ého listu, kde mimo jiné n a ­ šla i zápis a fo togra fie ze živ ota pa na pro fesora. Také jsme jim vylo­ žili na še další plány na zvel e bov á ní CHPV Kamenný vrc h i na letošní let­ ní tá bor y. Bylo nám u Zlatník ových hezk y. Snad jsme i my jim ud ě lali r adost. Helena Horáková-Modřinka POMOP Mintaka Brno 13.

b ř ezna

1989

Foto

Kr es lil Ja n Hrubý

Jiří

Korva s

Kovář

netopýrnm

Ně kdy před vánočními sv átky jSm'3 se dozv ě děli, že je třeba udělat n ě ­

co pro netopýry v okolí Stěp á nova - usadit mříž ke vchodu štoly, ktG­ rO~1 v poslední době navštěvuje mno­ ho lid'. Ti pak zbytečně ruší neto· pýry a kdy ž s e takový netopýr pro­ budí t ři krát -č t yř ikrát za zimu, spo­ trebuje tohk energie, že již nemá velkou šanci dočkat se jara. Jednoh o všedního dne jsem tedy za ­ jel za panem Čuprem, kovářem ve Š t ě ­ pánově nad Sv ratkou , který mř í ž vy· ráběl, a domluvili jsme se na 28. února , že n ám s ní pomi'iže. M ěla mít asi 200 kil ogram li a tahle byla alespoň třik rá t l e h č í. Vš echno sedě ­ lo , nic neb ylo třeb a mnoho uprav o­ vat. To s v ědčilo p ř edevším o tom , že pan Č upr pro s tě umí . . . Po úpravách lehč : ho rá zu jsme už jen odházeli ses u ou zemi nu, aby se da ­ la mř í ž otevíra t a hlavně vy sbírali nepoř á dek ve štol e a bylo h o o do st víc, než vá žila sama mříž. Petr Janda, 31. ZO ČS OP Ma c h áčc i

ÍIIIIIII

Kreslil Rllstisiav posp!šil

Odstřel

...

lípy

ještě v létě roku 1988 mohli návště v­ níci zámeckého parku ve Velkých Opatovicích obdivovat nejstarší a nej ­ mohutnější strom okresu Blansko ­ lípu velkolistou. Spolu s nejobjem­ nější lípou v Práskolesech na Jih­ lavsku a vzrůstově nejmohutnějšími lipami v CHKO Žďárské vrchy se řa­ dila bezesporu mezi ne jvýznamně jší stromy jihomoravského kraje. Její výška byla 25 m, obvod kmene u ze ­ m ě 953 cm a stáří se odhadovalo na 500 let. A proč to vš echno v minulém čase? Dnes z této zámecké dominanty t o­ tiž zbyl jenom její kmen a pár větví. Koncem listopadu 1988 při velkém větru spadla první část stromu a o pár dnů později pak čá s t druhá. Zk á ­ ze velkou měrou pomohlo i to, že vnitřek kmene byl napaden choro š em šupinatým. Mnoho nechybělo a strom mohl stát dodnes. V listopadu, tedy krátc e před rozlomením , zpracovala poradenská služba VŠÚOZ Průhonice návrh no ­ véh o zabezpeč e ní s tromu , protože kotven í z roku 1966 již nestačilo. První etapa realiza ce tohoto návrhu však začala až 12. 1. 1989, kdy střel· mistr odstrelil č á s t zbylé mohutné větve, která ji ž n e b yla ničím kotve­ na a mohla by s padnout na střechu zámku. Z h ydra uli cké plošiny byl strom potom zb aven zbytků velkých vě t ví. A jak d á l? Rány po větvích a du tiny bude nutno vyčistit, odst r a­ nit ve škeré nahniJé di"evo a zdravé dezinfi kovat. Zbylé duté pahýly se za střeš í kryty proti pronikání vod y. Ml adé větve vyrůstající ze spodní č á s ti koruny budou ponechány a vy­ ívoří základ nové koruny, která z kmene vy r aší. Nakonec se ješt ě zpevn í ,k m en ocelovým i t áhl y. Proč? jednu mohutno u lípu m ů že z biolo ­ gického hledisk a nahr a dit ti s íc lip o prúměru korun y jeden me t r. Z k ul ­ turního hlediska však ni c ! Karel Janský

Ozvěny

k Mohelnu

Redakce obdržela několik rozsáhl ých a zasvěcených ohlasů na diskutova­ nou strategii ochrany Státní pří r od ­ ní rezervace Mohelenská hadc ov á step. Většina autorů reagovala na p ř í ­ spěvek Jarmily Kocourkové, a to snad až příli š vzrušeně. Redakce Veronik y záměrně otiskla celé spektrum názo­ rů k ochranářským zásahům v rezer­ vo.ci, a to nikoliv s cílem určit, z da ten či onen je správný, ale proto, že chtěla i laicl,é veřejnosti ukázat, jak

s ložité a nejednoduché může být ro z­

hodování ve zdánlivě semknutýc h kru ­

zích "ochránců přírody".

Polemiku jsme uzavřeli ve dvoj čís l e

3/ 4 - 1988 článkem Jana Jen' ka, je­

hož závěrečnou výzvu "dvakrát m ěř ,

jednou řež" chápeme jako oprávně­

nou pobídku komplexního výzkumu

změn ekosystému hadcové stepi, .kte ­

rý jediný nám může dát argument y

k zásahúm do rezervace. Bohužel na­

še souč a sné znalosti o tomto ú zem í

nedosahují úrovně předválečného bá­

dání.

Autoři ohlasú P. Bezděčka , M. Ch yt ­

rý a J. jurní,ček se přiklán ě jí k n á ­

zoru většiny biologú a státní o chra ­

ny prírody, reprezentované stanovi s­

kem Státního ústavu památkové pé če

a ochrany přírody z 21. 6. 1988 : "Od­

stratJ.ovat nepúvodní dřeviny a boro­

vici lesní přímého vzri"Istu , považova­

nou za alochtonní. red.

Na účet EKOFONDU Cena

Zdeňky

Bauerové za nejl ep š í v ročníku Ve­ roniky 1988 se k Mojmíru Vlašínovi nedostala. Pět set korun bylo na je ­ ho přání převedeno z konta Veroniky přímo na účet Ekofondu. Dr. Vlašín fandí programu sladění ekologi ckých a zemědělských zájmi"I v CHKO Bí­ lé Karpaty - redakce s ním. ochranáľský

příspěvek

Lovu zdar!

Rl!nní naháňka skon č ila, měl by tam

byt, ale nejsme si ji sti. V žd y ( j ed na

strana nebyla hlídána. Někd o h o za ­ hlédl, tak přec e ! T e ď už j en č ek ám e,

až nás bude dost. Hodiny ubíhaj í,

vzruše ní se s tupňuje a n en l di vu ­ t ak ový lov jsme j eště nezažili.

Celý tříhektarový pr ostor je obst ou­ pen stře lci. L e č se uzavírá, scháze jí

poslední metry. Z mlází je sl y šet

praskot větví a najed n ou h o vidí m :

zdá lky vypad al celkem r ozto mil e, ale

teď? Nenápadně se ro zhl ížím po nej ­ bližším stromu.

Jde právě proti mě , asi deset me tr ů

od méh o stan o vi š tě se obrací a dává

do běhu. Oddechl jse m si vž dyť

mou jedinou zbraní je j en me t rov ý

klac ek z b řízy.

Padl výst ře l u ž le ží, křičí k dos i,

vš i chni s pěchám e k místu hluku ­ ko nečně, napětí opad l o a my s i pro ­ hlížíme, k oho jsme t o vla s tně lo vili.

Uspaný tvor je sam ec m ed věda hn ě­

dého a váží, no určitě dost .

Po několika minutách je huňáč na­ auto

l ožen do bed ny, prob uz en a s bedn ou ují ždí, aby obsah odvezl o

ne jprve do k ara nt ény v zoo Ol om ouc

a po t om zpátky d o p ů vo dního místa

výskytu.

Te nt o opravdu n evšední zá žitek je za ­ jíma vý i t ím, že m ed věd by l chycen

právě v den k onání okre sní kon fe ­ rence ČSOP v Pr o st ě jov ě, 22. dubna

1989, v katastru obce Ska lka na okr e­ se Prostě j o v t edy v místec h, k de

medv ě di už stal et í nežijí.

Milan Ilgner

Poznámka redakce: M e dv ě d b yl u sp á­ vací střelou ne š ťastn ě p o ran ě n a v zo o Olomouc uhynul k velk é lítosti všec h, kd o se anga žovali p ř i jeh o zachra ň ován í.

Rostou cí i jiných

p oč e t přeb í hají cí ch ž iv očic hú, kte ří z

š elem Moravy

přecho d n ě vymi ze li, vyvolá vá pot ře ­ bu se tak ovými přípa dy pro fesi oná l­ ně zabývat v so ul a du s p o tř e bami ochrany p ří rod y, obyvatelstva a s norm a mi etiky. Celkový pohled na strom v roce 1978, vl e­

VD st rom po rozlomení ro ku 1989.

Foto Jindřich Smiták a K. Janský

31

parkování aut, ale i skládky želez~ srolu ohrožují kořeny nejstarší brněn­ ské líp y únikem olejů a jiných závadných lá tek. Je jich zákaz je více než žádoucí. Ohčané Bystrce by' důslednou ochranu s ym­

bolického stromu měli požadovat na odbo­

rech kuHury a místního hoSpodářství ONV

Brno 2.

Foto Drahomir Pokora

Nejen něhu

Najde se pomoc? Pti fotografickém mapování chráně ­ ných stromů na území města Brna jsem se v dubnu 1989 dostal i k ne j­ staršímu brněnskému exempláři. Lípa velkolistá [Tilia platyphylla) prožívá úctyhodné stáří 400 let na malém trojúheln'kovitém místě sevřeném dvema silnicemi před restaurací na ulici Výhon č. 1 v Bystrci. Dokum:mtoval jsem pouze současný stav stromů - neměl jsem v úmyslu pořizovat kritické záběry. Bohužel li ­ pa, jejíž kulturní hodnota je srov­ natelná i s nejstarš imi architektonic­ kými památkami v Brně, je, mírně řečeno, zanedbaná. Až na malou ta ­ bulku "Strom chráněný státem" a těs ­ né oplocení. Nikdo se nedoví, že jde o nejstarší strom v Brně - jak by si ho jinde považovali! Co mi na okolí prastaré lípy nejvíce vadí: - Příliš malá ohrá dka kolem lípy­ prostor pod stromem má odpovídat velikosti koruny. V tomto případě by bylo možné rozšířit alespoň trávník na c elý trojúhelníkovit ý "ostrůvek" před re ;taurací. _ Chybí stručné o zna č ení stromu jménem a zmínka o jeho kulturním vý znamu, například kamenný kvádr se stručným textem, zasazený do tráv­ n'ku. - Ni kde jsem neviděl nápis zakazu­ jící solení, n a kter é jsou lípy ob­ 2;v l áš t ě citlivé. - Politováníhodná je skládka staveb­ n ího materiá l u (písek, cihly) v bez­ prostřední bíJ zkosti ohrádky (jak do­ k lá dá fotografi.e ). - Také parkování automobilů v bez­ pros t ředn í blízkosti lípy je odsouze­ níhodné. Strom n e po c hybn ě již dost t rp í tí m, že je sevřen dvěma asfa l­ t ovými silnicemi. Na z ákladě praž skýc h zkušeností by možná byl o vhodn é vyztužit duti ­ nu uvnitř kmene u m ě lou pryskyřicí, která by mimo jiné sloužila jako pod­ půrný s kelet. Lípa je zatím ještě v poměrně dobrém stavu, ale jalc dlouho se v něm při naš í "péči" udrží ! Drahomír Pokora

32

Centrum Veronica P ři městském výboru ČSOP v Brně zahájilo práci metodicko-výchovné a pr opagační centrum Veronica. Jde o otevřený prOjekt (jak obsahově, tak i organizačně), jehož hlavním poslá­ ním j3 ekologická výchova v nejšir­ š' m slova smyslu. V několika edič ­ ní c h řadách bude materiálně, odbor­ ně a metodicky pomáhat při realiza· ci nejlepš:ch nápadů ekologického zaměření.

Bulletin Veronica zůstane jednou ze samostatných edičních řad centra Ve­ ronica. Kromě toho začaly pracovat e dice jednorázových metodických a osv ětových publikací, ochraná ř­ sk ých filmů, grafických prací (např. plakáty aj. J. diafonů, výs tav, před­ ná šek, seminářů a diskusních klu b ů [ Ekovečery apod.). Postupně b ude zakládána videotéka a půj č ov n a eko­ logických filmů a pořadů. I nezélsvěcenému je zřejmé, že jde o záměr velmi náročný jak organi­ za čně , tak i finančn ě , zejména s ohle­ dem na podstatné zdražení tiskových prací. Obracíme se proto na základní or­ ganizace i na okresní výb ory z mo­ r avského regionu s prosbou o pomoc. Uvítáme jak schopné organizátory, kteří by dokázali zabezpečit konk ré t­ n í projekty , tak finanční pomoc, k te ­ rá může být vázána na ur čit ý zá ­ měr ( např. dotování publikace, fil­ mu a j.) . Částkou 5000 K čs přispěla na konto Veronica ZO ČSOP č. 4 Or bis , p ři filmových záměrech vý­ znamně pomohla ZO ČSOP č. 20 Brnoprojekt aj. Bližší podrobn03ti mohou zájemci konzultovat s výkonnou tajemnicí centra Veronica, Jaroslavou Chalu­ povou (sekretariát MěV ČSOP, Pan­ ská 9, tel. 22704 J. nebo na adrese redakce Veroniky. mik

Zelený

dům

v

Brně

V d ubnu 1989 byla zprovozněna č á s t d omu MěV ČSOP v Brně na Panské ulici č. 9. Zatím funguje sekretariá t d enně od 9 do 17 hodin, ve stře d u od 12 do 20 hodin [telefon 22704 ). Aby mohla budova sloužit všem po­ třebám členské základny, je nutno ji co nejrychleji rekonstruovat. Nejdále jso u práce v prvním patře , kter é bu­ cle sl oužit běžnému provozu. Ve dru­ hé m poschodí bude po úpravách vy· hrazen3 část prostoru nově ustav e­ nému metodicko-výchovnému a pro­ pagačn ím u centru Veronica [včet n ě redakce bulletinu) a rozlehlá půda bude využita jako společenská míst· nost a příleži tostn é spaní pro host y ČSOP. Současně nás čeká náročná oprava fasády domu (včetně stěn y obrácené do vnitro bloku J. neboť bu­ dova patří do centra městské památ­ kové rezervace. Fungující ochranái·ský dům je důl e­ ži:ou podmínkou stmelení organizace - ob racíme se proto nél všechny čle­ n y i přátele s žádostí o pomoc - a ť už řemeslnou nebo brigádnickou ­ na přípravách pro odborníky. Na získání domu i jeho opravách má zatím největší zásluhy Jiří Ohnute k , předseda ZO ČSOP Rosnička. Hodně pomohly t ak é jiné organizace. Pr áce nyní koordinuje zaměstnankyně M ěV ČSOP, Jaroslava Chalupová. mi k

Příroda Brněnska

a její ochrana V pohostinné péči hvězd á rny a pla­ netária Mikuláše Koperníka na Kra ví hoře v Brně se v sobotu 8. d ubn a 1989 uskutečnil již osmý semlllar o pří rodě Brnénska, pořá da n ý MěV Č ~ OP v Brně a OV ČSOP Brno-venkov. Na programu byly tři referáty s pest­ z nic h r ým zaměřen í m. V prvním ing. J. Bártová, dr. D. Brožíková a dr. l<. Hude c podali p ře hled souč asné si tuac e brněnský c h chráněných úze­ mí, ve druhém dr. J. Vašátko r efero­ val o f auně měkkýšů v Brně a okolí a ve t ře t ím ing. J. Tupá o brněnských st ro mech. Referá ~ y budou pro č tená­ ř e Veroniky podrobně zpracovány, ži­ vá diskuse, zejména k poslednímu re­ ferátu, se týkala samozřejm~ nejen stromů, ale všeho , co k jejich po­ stupné likvidaci v Brně přispívá, a zela a jaké jsou možnosti zlepšení situace. K. Hudec