XIII ČERVEN 2013

LÉTO PŘÍLOHA LISTŮ LANŠKROUNSKA 13-14/XIII ČERVEN 2013

HISTORIE PIVOVARU Aktuality na www.lanskroun.eu

2

13,14-2013

PŘÍLOHA LÉTO

Vážení čtenáři, je to neuvěřitelné, ale rok se s rokem sešel a jsou tu další prázdniny a s nimi již 13. letní příloha. Za ta léta jsme už přinesli celou řadu témat vlastivědných, přírodovědných i historických. Výjimkou nebude ani letošní příloha, kterou jsme věnovali zemědělství. Přesněji řečeno historii pivovarnictví a zemědělství. Od okamžiku, kdy se v Lanškrouně do sudů stočilo poslední pivo, uplynulo patnáct let. Na místě, kde se uvařené pivo chladilo, v těchto chvílích lidé zvedají činky, jiné budovy zcela zmizely a některé dál budí spíš hrůzu než nostalgii. V místních hospodách se dnes možná čepuje lepší pivo, než bylo to z Lanškrouna, ale kus sounáležitosti a kontinuity s naším městem, jistý díl hrdosti, který jsem měl, když jsem v hradeckém Aldisu zapíjel imatrikulaci Lanškrounskou Korunou, se vytratil. I proto v příloze připomínáme pivovar více v emocích a vzpomínkách než v přesné faktografii. Katka Chládková na prvních stranách stručně shrnuje bezmála třísetletý osud Měšťanského pivovaru. Má žena v pivovaře vyrostla, a tak se na něj podívala velmi specifickým pohledem dítěte, pro které to byl prostor her a dobrodružství. Můj tchán v Lanškrounském pivovaru pracoval bezmála 40 let a zažil v něm ty nejlepší i nejhorší roky. Nakonec to byl právě on, kdo opustil bránu podniku jako poslední. I jeho technicky laděné vzpomínky poodhalují, jak pivovar někdy i velmi svérázně fungoval v závěrečných desetiletích. Díky soukromým sbírkám pak máte možnost podívat se do útrob pivovaru, tak, jak vypadal před dvaceti lety. Dušan Šlahora se v další části rozepsal o historii zemědělství v našem regionu od počátku osídlení ve 13. století až po vznik zemědělské školy v polovině 60. let 20. století. Komu by snad historie nebyla až tak blízká, může se rozptýlit křížovkou, kterou připravil Jiří Faltus, popřípadě si vybrat náhradní program z přehledu akcí na poslední straně. Vážení čtenáři, přeji vám slunečné dny a prima prázdniny. František Teichmann šéfredaktor

Postrádáte lanškrounský pivovar? Jan Střecha

Jana Škvařilová

učitel, režisér

bývalá vedoucí pivovaru

Protože pivovar slouží k výrobě piva, chápu otázku spíš jako otázku na jeho kvalitu. Když jsem v roce 1986 přišel do Lanškrouna, nebyl ve městě téměř nikdo, kdo by na tehdejší lanškrounské pivo nenadával. Takové pivo určitě nepostrádám. Na počátku 90. let se však v Lanškrouně začala vařit velmi zajímavá a chuťově podnětná dvanáctka Generál Laudon - a to byl produkt, jehož zániku je škoda. Obecně postrádám v našem teritoriu existenci nějakého malého pivovaru, který by produkoval kvalitní piva jiného typu, než je u nás běžný spodně kvašený ležák. (Příkladem budiž pivovary Kocour Varnsdorf, Matuška, Kout na Šumavě a jiné.) Nemyslím ale, že by takový pivovar musel být bezpodmínečně v Lanškrouně.

Pivovar nepostrádám. Jediné, co mi vadí, když procházím prostorem bývalého pivovaru, je jeho nedokončená likvidace a jak se vše vymklo původnímu záměru. Pamatuji si plány pana architekta-podloubí, krámky se suvenýry, fontána, atd. Dnes je tam pouze parkoviště. Pochválit však musím přestavbu restauračního zařízení Sport centrum LA, která byla provedena velice citlivě a pivovar připomíná. Myslím si ale, že to s sebou nese doba a že i obrovské pivovary, do kterých se nainvestovaly stamiliony (Svitavy, Hradec Králové), zanikly. Hodně piva se dnes také dováží. Několik malých pivovarů přesto zůstalo a vedou si dobře, ale asi měly lepší podmínky než my, v Lanškrouně. Nám chyběl dostatečný počet kvalifikovaných zaměstnanců.

Na Zemskou korunu za nejlepší elektronickou službou pro turisty Víte, že si můžete projít město Lanškroun s osobním průvodcem 24 hodin denně 365 dnů v roce? Lanškroun jako první město ve východních Čechách připravil pro návštěvníky průvodce do mobilních telefonů. A ne ledajakého. Získal cenu v soutěži Zlatý erb za nejlepší elektronickou službu! Najdete v něm víc než 400 turistických cílů a služeb. Nejen informace o památkách nebo přírodních zajímavostech, ale také přehled restaurací s jejich otvíracími dobami nebo kuchyní, seznam ubytování, cyk-

loservisy i sportoviště, turistické nebo finanční služby, ale i fitcentra nebo lékárny. A samozřejmě kalendář akcí. To všechno v průvodci ke stažení přímo pro Váš chytrý mobil, abyste se nemuseli stále připojovat k internetu nebo na turistických webových stránkách přizpůsobených pro mobily i tablety. S útratou za připojení k internetu si taky starosti dělat nemusíte. Po městě je rozsáhlá městská síť hned deseti (!) zdarma Wi-Fi vysílačů. Pod jménem Mobilni_pruvodce si můžete prohlížet bezplatně internet

Jan Kozák učitel Chybí mi jako vše, co naši předkové v potu tváře vybudovali, co fungovalo, s čím byli lidé na té naší „hroudě“ spokojeni a co bylo nekompetentním rozhodnutím kompetentních lidí uvedeno v zapomnění. O to větší radost jsem ale měl, když jsem před třemi roky pár km za hranicemi po toku Labe v Německu objevil restauraci v obci Ostrau, kde inzerují, že čepují Landskroner Bier, což je i na půllitrech včetně letopočtu založení pivovaru u nás /to Němci ani netuší/. Půllitr je k dispozici k prohlédnutí v restauraci Na Miláně, a to bez poplatku u výčepního pultu.

nejen na dvou náměstích, ale také kolem vlakového nádraží, na lehkoatletickém stadiónu, u sportovní haly i skateparku nebo v přírodě rekreačního areálu a přírodního koupaliště Lanškrounské rybníky či v chatové osadě a u beachvolejbalových kurtů. Prostě pohoda a  nezávislost. A aby služba byla úplná, při procházkách městem najdete osmdesát informačních tabulek s popisem památek a zajímavých míst. Máte staženou čtečku QR kódů do mobilu? Každá tabulka totiž na sobě nese QR kód, abyste se mohli dozvědět mnohem víc v průvodci Lanškrounem přímo na internetu. Lanškroun je moderním rychle se rozvíjejícím městem s bohatou historií. Je městem, ve kterém se narodil Jan Marek Marci, člověk, o kterém se mluví jako o posledním renezančním polyhistorovi a současně jako o prvním českém fyzikovi, po němž je pojmenován například kráter na odvrácené straně Měsíce. A současnost? Špičkové lanškrounské výrobky dnes má téměř každý člověk na Zemi ve svém mobilu, dokonce byly přímo v Lanškrouně vyvíjeny a vyrobeny součástky pro průzkumné vozidlo Curiosity, které jezdí po Marsu. Lanškroun je městem, které jde s dobou. Ale i s turisty! Užijte si památky i přírodu tohoto magického místa.

PŘÍLOHA LÉTO

13,14-2013

3

Jak Lanškroun vařil pivo Sláva a pády lanškrounských pivovarů

Vaření piva má v českých zemích dlouholetou tradici. Ve městech se pivo vařilo prakticky od jejich založení a stejně tomu bylo i v Lanškrouně. Jednu dobu tu vedle sebe dokonce fungovaly pivovary dva! Dnes už sice v hospodě orosený půllitr lanškrounského Novopramene nedostaneme, na lanškrounský pivovar však vzpomínají nejen pamětníci, ale i pivní nadšenci na internetu. Co o něm víte vy? Když byl Lanškroun v první polovině 13. století založen, udělili lokátoři tehdejšího krále Přemysla Otakara II. právo vařit pivo sedmdesáti šesti takzvaným právovárečným měšťanům. O více než století později, v roce 1493, noví majitelé panství zavedli bečkovné, neboli poplatek z každého vyvezeného sudu piva. Jeho hodnota činila jeden groš (za který se tehdy dala pořídit například slepice nebo osmnáct cihel). V polovině 16. století lanškrounské panství získal Vratislav z Pernštejna, který svým měšťanům oficiálně slíbil, že on ani žádný jeho nástupce nepostaví konkurenční panský pivovar. Zavázal se také odebírat výhradně pivo z měšťanského pivovaru pod podmínkou, že k jeho výrobě bude použita pšenice z panských polí. A tak měšťanský pivovar prosperoval. Jeho budova stála na místě dnešní základní školy na dolní straně náměstí Jana Marka Marků. Pivo, které vyprodukoval, odebíralo nejen panstvo, ale i okolní vesnice. Lanškrounské panství mezitím vystřídalo několik majitelů, kteří nadále drželi slovo Vratislava z Pernštejna. Na začátku 17. století se ale poměry v českých zemích radikálně změnily. Stavovské povstání vyvrcholilo v bitvu na Bílé hoře a po ní nastaly těžké časy pro nábožensky reformované Čechy. Lanškrounsko bylo tehdy v majetku Hrzánů z Harasova. Ti však byli obviněni z podpory stavů a donuceni prodat lanškrounské panství předsedovi konfiskační komise Karlu z Lichtenštejna, samozřejmě pod cenou. Lanškroun tedy přešel do vlastnictví mocného německo-rakouského rodu Lichtenštejnů. Kníže Karel se rozhodl pro rozsáhlou rekatolizaci svého nového panství, na pomoc si dokonce přizval dva jezuitské kněží, ale ani ti neurychlili návrat místních kališníků ke katolické víře. Kníže tedy musel přikročit k radikálním opatřením, mezi nimiž byl i zákaz vaření piva v Lanškrouně. Ten zrušil až jeho nástupce Karel Eusebius. Ještě jeden pivovar Ale pro pivovarníky nejvýznamnější změna měla teprve nastat. Kníže Jan Adam z Lichtenštejna projevil přání postavit ve městě nový, panský pivovar. O letech založení se

zdroje rozcházejí. Většinou se uvádí, že pivovar vybudoval na počátku 18. století stavitel Antonio Salla spolu s Novým zámkem u Rudoltic, novější prameny ale uvádějí již rok 1629. Dokládají to prý i typicky renesanční prvky, například sgrafita podobná těm, která zdobila tehdy nově postavenou radnici. Ať tak nebo tak, i přes slib Vratislava z Pernštejna v Lanškrouně nyní vedle sebe fungovaly pivovary dva. Pro právovárečné měšťany nastaly zlé časy. Dle ustanovení z roku 1628 směli vařit pivo každoročně až po sv. Jiřím, a to jen v omezeném množství. Navíc z každé dávky museli zaplatit šedesát grošů do důchodenské pokladny. Jejich pivovar nemohl konkurovat tomu knížecímu jak finančně, tak ani kvalitou piva, na kterou se objevovalo stále více stížností. Roku 1780 se městská rada rozhodla pivovar pronajmout za nájemné sto zlatých ročně. Ani to však pivovar nezachránilo. Nedobré pivo nikdo nekupoval a pivovar nadále upadal, až se roku 1891 právovárečníci rozhodli jej zrušit a  budovy a zařízení nabídnout knížeti k odprodeji. Lichtenštejnský pivovar oproti tomu prosperoval velice dobře. V první polovině 18. století provedl stavitel Kristian Auer pár přestaveb, jako bylo nové zastřešení budovy pivovaru a vstupní brány. Do té byl později zasazen reliéf sv. Floriána, ochránce před požáry. Do strojovny pak byla roku 1753 z panské budovy na Laudoně dovezena socha sv. Donáta, rovněž patrona proti ohni a  hromu. Tu si dnes můžeme prohlédnout v lanškrounském muzeu.

Pohled z dnešní Opletalovy ulice na Pivovar Století páry a revoluce V roce 1817 se lanškrounský lékárník, chemik a průmyslník Christian Polykarp Erxleben zabýval analýzou síly a jakosti piva. Jeho pojednání O dobrotě a síle piva je dnes považován za hodnotný základ biochemie. Jeho návodem se inspiroval i  tehdejší kníže Josef z Lichtenštejna a  nechal do svého pivovaru dovézt velikou káď až z Prahy. V Chrudimi dokonce museli rozšířit městskou bránu, aby povoz s kádí vůbec projel. V první polovině 19. století byla k  pivovaru přistavěna lahvovna a také rozsáhlé sklepy. Z ulice Na Valech se do nich sypal led z lanškrounských rybníků, kterým se tehdy pivo chladilo. Když se v revolučním roce 1848 radikálně změnila situace na rakous-

Historická etiketa z počátku 60. let 20. stol.

ké politické scéně, zasáhlo to i do fungování pivovaru. V roce 1850 bylo v Lanškrouně zřízeno okresní hejtmanství, tím došlo k zániku vrchnostenské knížecí správy. Z knížecích služeb bylo propuštěno hodně zaměstnanců, a tak se kníže rozhodl pivovar pronajmout Josefu Stanglerovi, majetnému lanškrounskému měšťanovi a od roku 1861 i zemskému poslanci. Za jeho hospodaření pivovar vzkvétal a on sám díky svému ekonomickému umu na jeho vedení značně zbohatl. Roku 1884 bylo vybavení pivovaru modernizováno, přibyl parní stroj, lednička a zavedeno bylo i elektrické vedení. „Hladová léta“ V období první světové války byl pivovar nucen omezit svůj provoz, protože většina obilí se v té době semílala na mouku. Po jejím skončení, v roce 1918, pak došlo k zabavení většiny knížecího majetku. Knížeti Janu II. zůstal ve vlastnictví pouze pivovar, budova zámku a Nového zámku, bývalý měšťanský pivovar a hostinec. To ale provoz pivovaru nenarušilo. Hrdě odolával konkurenci sousedních pivovarů v České Třebové a  v  Hanušovicích a dobrým pivem si získával stále více odběratelů. Zlepšil se i poměr českých zaměstnanců. Po druhé světové válce skončilo více než tří set leté působení Lichtenštejnů v Lanškrouně, pivovar byl

4

13,14-2013

znárodněn a roku 1948 přešel pod správu Východočeských pivovarů. Ředitelem se stal bývalý sládek Jan Špičák a zůstal jím až do důchodu. Zařízení pivovaru se nadále modernizovalo a na trh se uváděly nové značky piva. V roce 1963 se ředitelkou stala paní Jana Škvařilová, která dříve jako první žena v republice vykonávala funkci sládka. Každou korunu se snažila využít na rekonstrukce budov, z nichž některé byly v hrozném stavu, či na nové vybavení. Uskutečnila se řada drobných přístaveb a oprav, které sice pivovar udržely v chodu, po historické stránce však jeho budovám možná spíš uškodily. Později došlo k rekonstrukci stáčírny lahví a k přechodu z dřevěných sudů na kovové – nejdříve na hliníkové, ty ale nedržely tvar a měnily obsah. Proto se v 90. letech nakonec nakoupily sudy nerezové. Podle dobových dokumentů se tehdejší lanškrounské pivo mohlo měřit s výtečnými pivy celého Československa. V pivovaře se vařila hlavně tehdy hodně prodávaná „sedmička“ a „desítka“, v menší míře „dvanáctka“ a  později přibyl jedenáctistupňový Novopramen a tmavý Generál Laudon. V 70. letech se pivo stalo nedostatkovým zbožím. Na lahvové pivo se stály fronty, ale pivovar nemohl takto vysoké poptávce vyhovět. Pivo ani nestačilo uzrát a už se ve vagónech posílalo například na Slovensko nebo Ostravsko. To se pochopitelně podepsalo na snižující se kvalitě. Tu ovlivňovaly i další faktory: znečištěná voda z Třešňoveckého potoka či kouř z poškozeného topeniště, který vnikal do sladu a vytvářel

PŘÍLOHA LÉTO fenoly, které se přenášely do piva. Závady se sice podařilo odstranit, dobrá pověst pivovaru už se ale nejspíš zachránit nedala. Poslední roky pivovaru Privatizace v devadesátých letech byla pravděpodobně posledním hřebíkem do rakve lanškrounského pivovaru. Na trhu se objevila nová značka Zlatý Beran, ale pivovar už ztratil své stálé odběratele. Ani v  místních hospodách už se lanškrounské pivo nečepovalo. Noví majitelé nejenže pivovar neopravili, ale začali rozprodávat jeho vybavení. Provoz v Lanškrouně již nebyl v   souladu s hygienickými předpisy, budovy chátraly a dluh neměl kdo platit. Roku 1998 se lanškrounský pivovar dostal do konkurzu. O rok později jej pak koupilo město Lanškroun. Otázkou zůstávalo, zda se v Lanškrouně ještě někdy bude vařit pivo. Studie však ukázaly, že budovy ani technologie se již využít nedají. Na jaře 2003 se tedy definitivně schválila rekonstrukce lokality bývalého pivovaru a jeho začlenění do struktury centra města. Projektem byl pověřen MgA. Přemysl Kokeš. Během deseti let tak na místě komplexu bývalého pivovaru vzniklo nové Pivovarské náměstí, sportovní centrum s bowlingem a koktail barem i městské byty. Slavné doby lanškrounských pivovarů nám tak už připomíná jen pár rekonstrukcí nedotčených míst a staré lahvové etikety v muzeu. Ale ani to není málo. Kateřina Chládková Zdroj: J. Chládek: Kronika města Lanškrouna, sborník Lanškroun historický III., Lanškrounsko č. 2/2004 atd.

Etiketa světlé dvanáctky vařené v letech 1996-1997

Pivovar očima dítěte Od roku 1977 až do své puberty jsem žila v lanškrounském pivovaře. Přestože by leckterý z moderních rodičů dostal osypky, kdyby viděl moje herní působiště, já jsem své dětství považovala za dobrodružné a nebezpečnost tamních prolézaček a schovávaček jsem si nepřipouštěla. Své hry jsem samozřejmě neprožívala sama, byl tu ještě o rok mladší Béďa a s ním stejně stará Evička. Budu tedy své zážitky popisovat v množném čísle, když dovolíte. Pivovar by se dal rozdělit do několika herních území. Zvolna se svažující asfaltový dvůr jsme směli využívat pouze po půl třetí, kdy už na něm nebyl dopravní provoz těžkých náklaďáků. Výtečně se hodil na ježdění na tříkolkách, později na kolech. Hlavní táhlo tohoto dvora však byly obrovské kupy hnědého uhlí, na kterých se dala báječně hrát válka. Střelivo netřeba hledat, bylo okamžitě po ruce. Druhou část tvořil dvorek, na který se odkládaly různé stroje či nádrže, které v pivovarském provozu zrovna nebyly k potřebě. Po jejich odstavení nám tak vznikla krásná dvoupatrová vilka či obrovská raketa, letící přímo do vesmíru. Pro nás nejnudnější částí byla zahrada, jak se říkalo zatravněné ploše s několika ovocnými stromy a mini chovnými koutky slepic, králíků a jiné drobné havěti. Pokud jsme se tedy nestrefovali do slepic nebo nekradli mrkev z místních záhonků, které byly přiděleny jednotlivým rodinám, využívali jsme alespoň hadici s vodou, abychom se trochu zabavili. Možná si vzpomínáte, že celý pivovar byl obehnán zdí či plotem a do areálu vedly tři brány. Ty nás také hodně přitahovaly. Vzpomínám si, jak jsme v páteční podvečery, oděni do prostěradla, chodili po zídce a provolávali rádoby latinská slova, abychom postrašili kolemjdoucí, kteří procházeli temnými uličkami kolem „Stínadel“. (Mimochodem nápis Stínadla byl také naším dílem.) U druhé brány, která byla střežena vrátným, jsme měli vymyšlenou další legrácku. Našli jsme si špinavý filc, který jsme přivázali na provázek, ztvarovali ho do podoby tlustého potkana, vsunuli jsme ho do otvoru na odčerpávání piva v protější budově a pak už jen zatáhli, když šel kolem nějaký ubožák z kina. V šeru si všichni mysleli, že tudy opravdu proběhl jakýsi hlodavec a my z toho měli psinu. Třetí brána ovšem naháněla hrůzu nám. Byla umístněna až za kotelnou a byl u ní „smeťák“, na který jsme museli vynášet domácí odpadky. Procházet mezi tmavými kupami uhlí a kotelnou za přísného dozoru sochy sv. Donáta s

bleskem v ruce bylo jen pro silné nátury. K pivovaru však patřily také budovy, do kterých jsme jako děti měli přísný zákaz vstupu. Nicméně zakázané ovoce chutná přece nejlépe. Vybavuji si „peklo“, jak jsme nazývaly kotelnu. Většina topičů byla natolik hodná, že nám přenechávala své limonády, protože pít limonádu v pivovaře, kdo to kdy viděl? Velice zajímavá byla také varna, se svými nádržemi vroucího piva. Vzpomínám si na tragickou událost, která mě jako dítě upřímně zasáhla. V pivovaře žila tříčlenná rodina, chlapeček Daniel mohl být tak pětiletý, když jednou v noci vybouchla nádrž a jeho tatínka smrtelně zranila. Maminka s malým chlapcem se

Autorka článku zcela vlevo po tragédii odstěhovali. Sál bývalé restaurace sice nebyl součástí pivovarského provozu, ale nás děti přitahoval svojí starobylou atmosférou. Fresky na zdech připomínaly zašlé časy slávy tohoto tanečního sálu. Jenom rodiče se pořád vyptávali, co tam děláme, a vůbec nechápali, že ta spousta věcí, které se tam za čas nashromáždily, nás přitahují jako magnet. Sklad etiket nás také nenechával chladnými. Jediným problémem byla jeho nedostupnost. Ale Béďa na to jednoho dne kápl. Cesta za cenným pokladem byla sice poněkud složitější, ale o to zábavnější. Start byl na střeše pivovarského sklepa, dorazili jsme až k oblouku, který spojoval budovy přes Pivovarskou ulici, ten jsme přelezli a pak už jen stačilo vypáčit vikýř skladu. Jednoduché, ne? Musím říct, že tuto krkolomnou přelézačku jsem využívala i jako zamilovaný puberťák a vodila tam své objevy. To je ale jiná kapitola. Nejsem příliš nostalgická, takže když procházím Pivovarským náměstím dnes, nerozbrečím se pomyšlením na to, že můj rodný dům už nestojí a že starou sladovnu využívají lidé k bydlení. Někdy se mi však o pivovaře zdá a ráno mi pak ten ohraničený svět mého dětského hřiště trochu chybí. Martina Teichmannová

PŘÍLOHA LÉTO

13,14-2013

5

Tady se na pivo vždycky nadávalo Rozhovor s Františkem Bartoněm, dlouholetým mistrem v lanškrounském pivovaru „Spousta lidí mi ještě dnes říká: „To je škoda, že se pivovar zavřel, to bylo tak dobrý pivo.“ Ale když pivovar fungoval, lidi většinou spokojení nebyli a nadávali. Úroveň totiž často kolísala. Přitom nebylo jednoduché uvařit dobré pivo, protože na jeho kvalitě se podílela celá řada faktorů, od kvality sladu a chmele, přes vodu až po způsob distribuce. A tak v dřívějších dobách to byl takový malý zázrak, když se pivo vydařilo. Dnes už díky moderním technologiím jde všechno mnohem snadněji.“ A já k úvodním slovům Františka Bartoně nemám co dodat, vypovídají totiž o mnohém.

Ve kterém roce jsi začal pracovat v pivovaru a proč? V roce 1960 jsem se oženil, a jelikož jsme neměli byt, tak jsem ho v Lanškrouně sháněl. Pracoval jsem v komunálních službách, kde jsem měl byt slíbený, ale dostal ho nakonec někdo jiný. V té době v lanškrounském pivovaře nebyl zaměstnán žádný údržbář, když bylo potřeba něco opravit, tak se většinou chodilo k nám do zámečnictví. Nějaký pan Mechl z pivovaru mi řekl: „Když půjdeš pracovat k nám do pivovaru, dostaneš byt.“ Něco jsem tam pro něj svařoval, když jsem to dokončil, šel jsem za vedoucím pivovaru pa-

nem Špičákem, se kterým jsem se domluvil, že v pivovaru nastoupím. V srpnu při celozávodní dovolené jsem tam byl na brigádě a v září v  roce 1960 jsem do pivovaru nastoupil. V pivovaru jsi ale dělal dlouhá léta mistra. Přitom jsi vyučený kovář. Však jsem se k tomu dostal až po létech, co jsem dělal v údržbě, a taky to nebylo jednoduché. Teorii výroby piva jsem hledal v odborných knihách a praktické stránky jsem se nebál, protože jsem se často radil se staršími a zkušenějšími zaměstnanci. Pamatuješ si, jak na tebe tehdejší lanškrounský pivovar působil? Rozhodně to nebyl pivovar na špičce, byla to spíš firma zaostalá, která dost pokulhávala za tehdejším vývojem. Jako údržbář jsem se zajímal především o stroje. Celou řadu z nich jsem se snažil vylepšit nebo předělat. U mnoha strojů byly tehdy ještě historické transmise a stroje poháněné koženými řemeny, tak jak to bývalo kdysi běžné. Snažil jsem se transmise a řemeny odstranit, protože s nimi byla hrozná práce, a pohon strojů zajistit elektromotory. Běžně se v té době také ještě ledovalo. Pro led se jezdilo na Krátký a  Dlouhý rybník. Podle toho,

Stoky - původní chladící zařízení - dnes posilovna DM

Varna - zde se pivo vaří ze sladu kde byl lepší led a přístup. Myslím, že to tak bylo ještě do zimy roku 1962 / 1963. Pamatuji si, že jednu následnou zimu bylo takové teplo, že se vůbec neudělal led. Naštěstí pivovar v tu dobu již měl chlazení kvasných kádí (spilky) zajištěno pomocí čpavkových kompresorů a dokončovalo se i chlazení sklepních prostorů. Jaký ohlas v té době mělo pivo z Lanškrouna? Lanškrounské pivo mělo dobrý zvuk, bylo celkem kvalitní, ale v šedesátých letech došlo k několika nepříjemným okolnostem, které jeho reputaci poškodily. Pivovar bral odjakživa vodu z Třešňoveckého potoka. V roce 1964 uhodilo suché léto, vody v potoce bylo málo a současně se dokončila zemědělská škola. Odpady ze stájí i ze školy šly všechny do potoka a voda byla tak hrozná, že i páry v kotelně čpěly močkou. Dokonce do toho tehdá zasáhl i ministr zemědělství Uher a s okamžitou platností bylo zakázáno brát vodu z potoka pro pivovar. Vypadalo to dokonce, že se pivovar zavře. Velmi vstřícně se však k problému postavily lanškrounské vodárny, když konkrétně Vratislav Vondráček řekl: „My lanškrounský pivovar nedáme, my ho padnout nenecháme, vodu dostane i za cenu, že budou dočasně krácení obyvatelé.“ Ona totiž v té době nebyla dobudovaná vodárna v Čermné, odkud Lanškroun bere vodu, a tak zde byla o vodu nouze. Pivovar proto napouštěl vodu přes noc do zásobníků a přes den ji používal. Voda se překlenula, ale na jakost piva měly vliv další okolnosti. Jednou z nich bylo dokončování výstavby pivovaru v Nošovicích. Při napouštění sklepů pivem jim zača-

ly klesat podlahy kvůli špatnému podloží a pivovar Hanušovice tak musel okamžitě pokrývat spotřebu piva na Ostravsku. Horníci museli dostat pivo, to by jinak nešlo, to by bylo zle! Lanškrounský pivovar však na oplátku musel pokrývat mnohem větší oblast, která sahala až ke Králíkům. Pivovar na to ale nebyl připravený a pivo nebylo navařené. Expedovali jsme pivo jen několik dnů staré. Samozřejmě, že kvalita byla tím pádem špatná. Navíc lidi na Hanušovicku byli zvyklí na dobrou kvalitu. Ani se nedivím, že si stěžovali! Další věc, která negativně ovlivnila pověst piva, byla nehoda na sladovně, v jejímž důsledku došlo ke změně technologie hvozdění sladu. V té době pivo ovlivnila také změna zdroje vody. Abych to vysvětlil. Tehdy se slad sušil na sítech nad tepelnými výměníky v podobě rour. Došlo však k nehodě. Nad sladovnou byl komín s plechovým kohoutem, který bránil tomu, aby do komínu pršelo a šla do něj vlhkost. Kohout už byl rezatý a na mnoha místech proděravělý, takže jím pršelo až do sladu. Chlapi si proto pod něj dávali kovovou nádobu, aby slad nevlhnul a dobře schnul, hvozdil, jak se správně má říkat. Jeden z dělníků spustil obraceče sladu, ale zapomněl, že má pod komínem nádobu, Ta nejen že potrhala síto, ale také olámala zuby na hřebenu obraceče. Nikdo to nedokázal opravit ani vyrobit. Vedoucí provozu Škvařilovou tehdy zastupoval pan Sotona. To byl takový velmi pokrokový člověk, který neustále studoval to, jak lze něco vylepšit a zdokonalit. Ten vymyslel, že se do komínu umístí veliký ventilátor,

6

13,14-2013

PŘÍLOHA LÉTO

Varna, scezovací baterie který bude řešit odsávání vlhkosti vzduchu ze sladovny. Přišel tam obrovský vrtulový ventilátor o průměru snad dvou metrů. Pamatuji si to docela přesně, protože jsem ho tam sám usazoval. Ventilátor nejen že vytahoval vlhkost ze sladu, ale zároveň i kouř z výměníků, které měly mnoho netěsností. Bylo to v roce, kdy se přešlo na novou vodu z vodovodního řadu, který se upravoval chlórem. A najednou pivo dostalo fenolové příchutě, chutnalo jak po jodové tinktuře. To byla hodně nepříjemná pachuť. Přijelo několik odborníků z podniku, ale nikdo si s tím nevěděl rady. Vedoucí Škvařilová poslala naši vodu a slad do Bráníku do výzkumného ústavu, kde se pokusně vařilo pivo z malých dávek. Až oni zjistili po několika pokusech, že ječmen, který se namočí do chlorované vody a zakouří se zplodinami, dává za vznik fenolu. Roury výměníku byly tak široké, že jimi prolézali kominíci. Aby se dovnitř dostali, měli v rourách dvířka. Ta však netěsnila a právě jimi se do sladovny dostával kouř. Na vodovodní potrubí se pak napojily dechlorátory, dvířka se utěsnila a byl pokoj, pivo si pak rychle svou pověst znovu obnovilo a bylo opět dobré. Ve kterém období těch téměř čtyřiceti let, co jsi tam pracoval, myslíš, že bylo lanškrounské pivo nejlepší a pivovar nejúspěšnější? Já myslím, že to byly ty první roky po revoluci. Došlo totiž k modernizaci. Postavila se tam třeba vířivá káď. Tady by stálo za to vysvětlit, že uvařené pivo se přečerpalo do obrovských pekáčů „stoků“, kde se chladilo a usazovaly se kaly. Po vychladnutí pak putovalo do spilky. Jenže stoky byly instalované ještě někdy za císaře France Josefa nebo kdy. Tehdy nejezdila žádná auta, ale v šedesátých letech byl na dnešní Masarykově ulici už čilý ruch a velké množství prachu a zplodin se tak dostávalo ventilačními okny do piva

při chladnutí odstávky. Vířivé kádě mají tu nespornou výhodu, že pivo vůbec není ve styku se vzduchem. Ještě snad důležitější investicí bylo instalování automatické linky na plnění a vymývání nových nerezových sudů. Byli jsme jedni z prvních v okolí, kteří stáčeli tímto způsobem. Hospodským se nové sudy moc líbily a byl o ně veliký zájem. Modernizovala se také stáčecí linka na lahve. Tehdy jsme měli opravdu široké odbytiště. Vozili jsme pivo třeba pro Aldis i nádražní restauraci v Hradci Králové, přitom v Hradci pivovar byl a bylo tam i hradecké ředitelství. Pivo jsme dodávali do Žamberka, Letohradu, Moravské Třebové, Zábřehu a dokonce i do Brna. Tehdy se pivovar v Lanškrouně opravdu rozmáchnul. Ale trvalo to tak nějak do privatizace. Jaká sorta lidí v pivovaru pracovala? Zaměstnavatelem číslo jedna byla tehdy v Lanškrouně Tesla, a tak do pivovaru se dostávali až ti, co v Tesle uplatnění nenašli. A i to se podepsalo na kvalitě, protože stačí, že se špatně vymyje sud a už jde všechno ostatní vniveč. Průšvihy tam bývaly na denním pořádku, ale těch velkých mnoho nebylo. Hodně nešťastná událost se stala na konci osmdesátých let, když bouchnul mladinový kotel a jeden dělník na následky popálenin zemřel. Zavinil si to ale sám. To bylo tak, do mladinového kotle, který měl dvojité dno, se pouštěla pára, redukovaná prostřednictvím redukčních ventilů na tři atmosféry, aby nemohlo dojít k přetížení a výbuchu. Zařízení bylo navíc jištěno ještě pojišťovacími ventily. Pára vznikala v kotli, který měl původně veliký zásobník na páru. Když se pod kotel třeba i půl hodiny nepřiložilo, stále bylo páry dost. Tenhle kotel se však vyměnil za moderní, který se pro pivovarskou výrobu nehodil. Neměl totiž žádný zásobník a nedokázal tak vyrovnávat výkyvy v odběru. Při vyšších odběrech nebo poklesu

Pohled z dnešní Masarykovy ul. 1. pol. 20. stol. žáru ohniště měla pára jen slabý tlak, ale jindy naopak velmi rychle stoupal. Chlapi si tak začali pomáhat tím, že zatěžovali pojišťovací ventily a páru hnaly obchvatem mimo redukci. Vařič v pivovaru bydlel a chodil domů na večeře. Pak se stávalo, že se zdržel déle a chtěl to dohnat tím, že pojišťovací ventil zatížil. Jednou došlo k tomu, že tam místo tří atmosfér přišlo šest, kotel to nevydržel a 40 hektolitrů vařící mladiny vyletělo ven a opařilo ho to. Byl v Praze ve specializovaném centru popálenin, ale přes veškerou péči zemřel. V devadesátých letech ale došlo k privatizaci pivovaru. Můžeš přiblížit tohle období, které nakonec skončilo tím, že pivovar skončil v konkurzu? Já bych se ještě nejdřív vrátil do osmdesátých let. Tehdy existoval podnik Východočeské pivovary Hradec Králové, který se členil na jednotlivé závody. Lanškroun spadal pod závod ve Svitavách. Představa ředitelství byla taková, že se vybuduje jeden velký pivovar ve Svitavách a malé pivovary, jako byl ten lanškrounský, se zavřou. Podobně měly skončit i pivovary v Poličce, Jevíčku a sodovkárna v České Třebové. Z toho důvodu

se veškeré zisky dlouhodobě investovaly výhradně ve Svitavách. Tam se neustále budovalo. Jako první se zavřelo Jevíčko a sodovkárna ve Třebové. Lanškroun se jen udržoval při životě, sem se nedala ani koruna. Teprve až po revoluci se začalo investovat i v Lanškrouně. Celé provozy se v krátké době zmodernizovaly. V roce 1993 šel lanškrounský pivovar do privatizace a ujala se ho firma Bevi. Vlastnili ji tři majitelé, pan Váša, Ing. Petrovický a nějaký pan Beran z Vrchlabí. Současně s Lanškrounem zprivatizovala Bevi také sodovkárnu ve Vrchlabí. V té době všechno ještě celkem klapalo. Pivo se vyváželo až do Polska, ale postupně začal na trh s pivem vstupovat zahraniční kapitál. Do Nošovic, do Gambrinusu, do Krušovic. Tyto značky postupně svým vlivem přetlačovaly malé pivovary. Ale nebyla to jen jejich vina. Když jsme začali stáčet pivo do nerezových sudů, dávaly se novým partnerům různé bonusy. Ubrusy, sklenice, slunečníky, ale těm stálým odběratelům na Lanškrounsku se nedalo nic. Podobně to začaly dělat i velké pivovary, ale dělaly to chytřeji. Nejen že dávaly věcí víc, ale zároveň si hospody zavázaly k

Spilka, zde pivo při nízkých teplotách kvasí

PŘÍLOHA LÉTO

13,14-2013

Tanky v ležáckých sklepích - zde pivo zraje odběru piva třeba na deset let. A pak už z toho nešlo cuknout. Když jsem přijel do hradeckého Aldisu demontovat naše stáčecí zařízení, řekl mi tehdejší nájemce v restauraci: „To, co nám dá Gambrinus, to byste nám v životě nemohli dát.“ Představ si, že i třeba tady ve Slávii pivovar zaplatil rekonstrukci kuchyně. Tomu nemohly malé pivovary konkurovat. Nebyl to však jediný důvod. Myslím si, že se i majitelé dopustili několika chyb. Jednak propustili vedoucí paní Škvařilovou a dosadili na její místo ženu, která ani zdaleka neměla tolik zkušeností s provozem a řízením pivovaru. Druhá chyba byla, že se investovalo jen do nových zákazníků a ti tradiční se odbývali, na ty se zapomínalo a přicházeli jsme o hospody. Pivovar začal ztrácet dech, a tak ho firma Bevi v roce 1996 prodala panu Ládrovi. To byl myslím takový dobrodruh, tuším správně že Čechoaustralan? Ano, pocházel z České Skalice, v roce 1968 emigroval do Austrálie a po revoluci se vrátil a chtěl podnikat. On podnikal i v té Austrálii. Všeobecně se dnes v Lanškrouně myslí, že si nahrabal a pak pivovar zavřel, ale to není pravda. On spíš dost peněz prodělal. Byl myslím takový dost důvěřivý a snažil se prosadit tím, že si pronajímal hospody. Bohužel nájemci ho neskutečně okrádali. Pamatuji si, že měl třeba pronajatou Sokolovnu v Chocni. To je docela velká restaurace. Obsluha, kterou si tam dosadil, mu běžně vykazovala šest kafí za týden. On se tenkrát naštval, jel tam a sám obsluhoval. On sám pak prodal padesát kafí za den! Ládr platil veškeré náklady, plyn, elektriku, vodu a zaměstnanci si do práce nosili vlastní kořalku a rozlévali ji hostům, co k tomu říct. A takhle to bylo v bledě modrém i na jiných místech. Vyváželo se pivo do Polska, tamní firma zkrachovala a přitom lanškrounskému pivovaru dlužila statisíce. Nezaplatili nakonec nic. Jel

jsem tam osobně s Ládrem peníze vymáhat, ale nic z toho nebylo. A o moc lepší to nebylo ani tady. Na hospodách dělali často lidé, kteří k téhle práci neměli vztah, byli to zlatokopové, co si mysleli, že za pár měsíců zbohatnou. Důležité by bylo připomenout, že i pan Ládr měl spolumajitele, pana Stehlíka z Vrchlabí. Spolu se ale nějak nepohodli a Ládr začal na lanškrounský pivovar kašlat. Nevím proč, ale rozhodl se, že obnoví výrobu piva v Jevíčku. Dokázal to rozjet, i když jsem ho od toho nejednou zrazoval. Jenže to celé krachlo, protože město nemělo dostatečnou kapacitu čističky odpadních vod. Na vybudování peníze neměl, a tak odpady párkrát pustil do potoka. Úředníci mu napařili milion korun pokuty a navařené pivo zůstalo v tancích, už se s tím nic nedělalo. Skončilo to tedy docela neslavně. Do konkurzu šel pivovar tedy už dva roky po prodeji panu Ládrovi? Ano, ale to už se tam pivo nějaký čas nevařilo. Já tam zůstal úplně do konce. Jestli se nepletu, tak pivovar nakonec město koupilo od správce konkurzní podstaty, tuším, že snad za 5 milionů. Existovala pak dokonce představa pana Maixnera, že se pivovar díky investorovi rozjede, ale z toho nakonec sešlo. K tomu pivovaru bych ještě řekl, že nebyl dispozičně příliš dobře vyřešen. Spilka od varny byla 100 m daleko. Ze sklepa na stáčírnu to bylo osmdesát metrů! Potrubí se udržovalo v čistotě a sterilitě jen velmi obtížně. V létě se často pivo v trubkách zahřálo a hrozně pěnilo. To bylo mnoho různých problémů, které nakonec také přispěly k tomu, že pivovar skončil. Sám jsem ale byl překvapen, jak dlouho nakonec pivovar vydržel, vzhledem k tomu, v jak zbědovaném stavu byl před revolucí. Vždyť vydržel déle než pivovar ve Svitavách nebo Hradci Králové a do nich se přitom nainvestovalo tolik milio-

7

Filtr s křemitým pískem zachycuje zbytky kvasinek nů! Nakonec z těch všech pivovarů dodnes vydržela jen Polička, byť byla také plánovaná k uzavření. A myslím, že to je i tím, že v Poličce a okolí byli vždycky velcí patrioti. I kdyby to poličský pivo za houby stálo, tak jiný se tam pít nebude! To v Lanškrouně nikdy nebylo, tady se na pivo vždycky nadávalo, i když bylo s poličským srovnatelné. Vím, že pivo skoro vůbec nepiješ, ale přesto, které lanškrounské pivo jsi ty sám považoval za nejpovedenější? Lanškrounskou Korunu. Ta se vařila až po revoluci. Běžně se vařila desítka, jedenáctka i dvanáctka a pivo se

jmenovalo různě. Generál Laudon, Zlatý Beran i dokonce Rýbrcoul. To bylo proto, že firma Bevi vlastnila sodovkárnu ve Vrchlabí a tam se kdysi pivo se stejným názvem vařilo. Mnozí také nedali dopustit na pivo Generál Laudon. Název vznikl tak, že vedoucí Škvařilová hledala nějaký název a ptala se mě na historické postavy spojené s Lanškrounem. Jako první se mě vybavil právě generál napoleonských vojsk a bylo to. František Teichmann Foto interiéru pivovaru a etikety: soukromý archiv P. Skály Exteriér pivovaru: archiv muzea v Lanškrouně

Etiketa používaná v letech 19931994 pro polotmavé pivo

Etiketa používaná ve stáčírně „Rival“ v Polsku 1991-1992

Plnička původních hliníkových sudů

8

13,14-2013

PŘÍLOHA LÉTO

Malé zemědělské městečko

(Poznámky k dějinám lanškrounského zemědělství) Malým zemědělským městečkem byl v minulosti často charakterizován náš Lanškroun a snad to byla z větší části i pravda. Ostatně malým zemědělským městečkem byla kdysi i jiná dnes velká města. Vždyť dvě největší pražská náměstí se původně jmenovala Koňský a Dobytčí trh. Přestože zemědělská práce hrála v minulosti Lanškrouna velkou roli, máme o životě místních zemědělců, jejich způsobu a úrovni života jen velmi všeobecnou nebo mlhavou představu. Kronikáři a historici tuto oblast z neznámých důvodů zanedbávali. Bohužel, ani já nejsem ten pravý člověk, který by byl schopný tak složitý úkol zvládnout. Přesto se pokusím napsat pár poznámek jako podnět k dalšímu zkoumání. Při zakládání našeho města v polovině 13. století se kolem velkého čtvercového náměstí usazovali první kolonisté, kteří chtěli ve vznikajícím městě obchodovat či provozovat řemeslo.

Zemědělské lány směrem na Sázavu. Občané, kteří počítali s tím, že se budou živit polní prací, chtěli bydlet poblíž Třešňoveckého ale hlavně Ostrovského potoka, protože věděli, že budou potřebovat hodně vody a také chtěli mít snadný přístup k  budoucím polím. Tam se odvážně pustili do „heroického zápasu s divokou přírodou“, jak pateticky popsal jejich dílo historik Josef Šusta. Organizátoři kolonizační činnosti zvaní lokátoři i jejich techničtí spolupracovníci – agrimetři – vyměřovali budoucím obcím celkové katastry a jednotlivým zájemcům o zemědělské podnikání velký pruh půdy (často ještě zalesněný), kterému říkáme lán. Tento lán byla parcela místně proměnlivé velikosti. Čáslavský lán měl asi 18ha, chrudimský asi 20ha a nejznámější francký měřil celých 25ha. Vyměřené lány byly úzké a velmi dlouhé, až

na hranice katastru, kde se stýkaly s lány sousedních obcí. Jen tak snad mohlo být využito technologické novinky té doby, kterou byl těžký asymetrický pluh, jenž na rozdíl od dosavadního ruchadla půdu nejen kypřil, ale i obracel. Tito průkopníci dostali svou půdu do tzv. emfyteuse, tedy nikoliv do přímého vlastnictví, ale do trvalé a dědičné držby. Takto získanou půdu mohli v budoucnu prodat, odkázat svým synům nebo s ní jinak naložit. Nemuseli ji okamžitě platit, ale museli se zavázat, že z ní budou odvádět každoročně tzv. urbární neboli poddanský úrok, případně i další daně a dávky. Placení těchto poplatků jim bývalo na prvních 10-20 let promíjeno, protože trvalo několik let, než obdělávaná pole plodila a vynášela. Toto odložené placení půdy se nazývalo lhůta, proto se dodnes mnoho obcí

Obvyklý obrázek zemědělce ve 20. letech min. století

Lhůta či Lhota jmenuje. Lanškrounu byl vyměřen velký katastr kolem 1500ha. Z toho jedna třetina (kolem 500ha) měla připadnout na vlastní město, jeho domy, ulice, náměstí a větší část, celých 1000ha mělo dostat prvních 50 zemědělců. Katastr města Lanškrouna (přesně 1423ha) nebyl největší, sousední Rudoltice dostaly 1623 hektarů, Ostrov 1855 hektarů a Čermná celých 2056 hektarů. Lány prvních lanškrounských zemědělců se rozbíhaly do mnoha stran: na Lukovou, Žichlínek, Sázavu, Albrechtice i jinam. Pouze pole mezi Lanškrounem a Rudolticemi nepatřila zemědělcům z Lanškrouna, ale z Rudoltic. Rudoltický katastr sahal až k prvním lanškrounským domkům, takže např. bývalá cihelna pod Zámečkem ležela ještě na rudoltickém katastru. Ve středu našeho města, kolem náměstí a přilehlých ulic se usazovali (jak jsme již řekli) občané, kteří počítali s tím, že budou provozovat obchod či řemeslo, ale i oni byli zpočátku aspoň napůl zemědělci. Na tom velkém tehdy zatravněném náměstí se pásly ovce a kozy, hrabaly tam slepice a na dvorečcích za domy chrochtala prasátka. Proces proměny středu města trval celé první století. Nově vzniklé město nebylo velké. Odhaduje se, že v prvním století nedosahovalo ani počtu 300 obyvatel. Jiná okolní města nebyla také o moc větší. I královská města Vysoké Mýto či Polička neměla víc než 500 obyvatel. Počet občanů narůstal samozřejmě lehce jak českou, tak i německou kolonizací a také prostým demografickým pohybem. Odhadujeme, že v Lanš-

krouně bylo prvních zemědělských rodin asi dvacet a teprve během celého století se jejich počet zvýšil tak, že všech projektovaných 50 lánů bylo obsazeno. Ale jak se počet obyvatelstva přirozeným způsobem zvyšoval, bylo nutno rozdělit původní otcovský lán na dva půllány synovské a v další generaci na čtyři čtvrtlány vnukovské atd. Vedle této generační diferenciace docházelo i k diferenciaci majetkové, protože někomu se dařilo lépe, bohatl a půdu přikupoval, jiný úspěšný nebyl a o majetek včetně půdy přišel. Tak se zemědělská společnost města postupně rozdělila na nejchudší podruhy (bezzemky), o trochu lépe situované chalupníky (1-3ha), středně bohaté zahradníky (3-10ha) a ty nejbohatší sedláky či láníky (10-20ha). První zemědělci pěstovali všechno obilí i luštěniny jako dnes, jen brambory ještě neznali. Prý je do značné míry nahrazovali pěstováním prosa, ale jedlo se i více hrachu a krup. Sklizně bývaly v té době velmi malé, výnosy nízké, snad jen trojnásobek výsevku. Určitou část pozemků si majitel panství ponechal pro sebe a založil vlastní panský dvůr. O existenci takového dvora v Lanškrouně se dovídáme z listiny litomyšlského biskupa Petra Jelita, který byl tehdy majitelem lanškrounského panství a roku 1371 se rozhodl věnovat panský dvůr Kronfeld, který se nacházel poblíž Olšového rybníka, nově založenému Augustiniánskému klášteru v Lanškrouně. Svůj poddanský úrok odváděli lanškrounští zemědělci svému feudálnímu pánovi, kterým byl v le-

PŘÍLOHA LÉTO tech 1304-1358 Zbraslavský klášter u Prahy, potom až do husitských válek se úrok platil litomyšlskému biskupství. Dávky se odváděly dvakrát do roka, na jaře kolem 24.dubna a na podzim kolem 16.října. Některé záznamy uvádějí i hodnotu tohoto poddanského úroku ve výši jedné čtvrtiny české hřivny, tedy asi 9 grošů českých. Vedle peněz připouštěli i majitelé panství placení v naturáliích (obilí) a v pozdějších dobách, když už si šlechtici založili své panské dvory a sami začali podnikat, nastupovalo období nenáviděné robotní práce, a to tzv. pěší a potažné. Po skončení husitských bouří, během nichž klesl počet obyvatel Lanškrouna skoro o celou polovinu, dostalo se naše město do majetku původně zemanského rodu Kostků z Postupim, povýšených králem Jiřím z Poděbrad do panského stavu. Kostkové byli pány vlídnými a přátelskými a umožnili městu relativní rozvoj. Starali se i o to, aby zemědělci mohli snadno zpeněžit svou úrodu, a proto například povolovali městu konání týdenních i výročních trhů. Z listin, které Kostkové vydali, se dovídáme mnoho i o dalších poměrech v lanškrounském zemědělství. Například nejstarší listina lanškrounského archivu z roku 1459 pojednává o tom, že určité pozemky na tzv. Ibršáru, které tu zůstaly po emigrantu Pavlu Arpigerovi, se přidělují dvěma lanškrounským zemědělcům Janu Kašnovi a  Janu Pivcovi. Ibršár (něm. Übeschar, česky Za souvratí) byly obecní pozemky a pastviny na levém břehu lanškrounských rybníků, táhnoucí se dále k Dolnímu Třešňovci a pod Mariánskou horu. Tyto obecní pastviny byly rozsáhle využívány zejména chudšími zemědělci. Že šlo o pastviny, dokazuje název té části města, kudy se dobytek na pastvu honil. Jedná se o čtvrť dříve zvanou Fiebig (dnes je to zejména ulice TGM). Jméno Fiebig vznikl zkomolením slova Viewegh (dobytčí cesta). Vedle těchto pastvin se nacházely většinou soukromé pastviny i na pravém břehu rybníků a tam dostaly název Kühbusch (Kypuše), což česky řekneme Kraví houští. Kolem roku 1500, kdy vláda Kostků pomalu končí, měl Lanškroun už asi 300 domů, z toho asi 100 domů ve vnitřním městě a asi 200 domů na předměstí. O počtu obyvatel máme jen hrubé odhady, které hovoří, že tu žilo skoro 1000 obyvatel (v celých Čechách žil pouhý jeden milion lidí) a že je Lanškroun čtvrtým největším městem chrudimského kraje za Litomyšlí, Vysokým Mýtem a Chrudimí. Kolem roku 1480 přivádí kazatel lanškrounské bratrské církve Tomáš Němec do Lanškrouna velikou skupinu obyvatel z  Bra-

13,14-2013 nibor a usazuje je na lanškrounském předměstí. Takto posílená lokalita se částečně osamostatňuje, vytváří si vlastní městskou radu v  čele s předměstským rychtářem a se šesti konšely. Podobným způsobem se z náboženských důvodů vytvořily dvě městské obce i v blízké Litomyšli ale i jiných městech se silným bratrským sborem. Kostkové jako i mnozí jiní příslušníci české šlechty začínali sami podnikat, a proto založili v horní části města veliký panský dvůr (140m x 140) s pozemky 190ha ležícími směrem k Albrechticím. Tento dvůr měl své vlastní zaměstnance (oráče, sekáče, atd.), ale počítal i s robotní prací poddaného lidu z Lanškrouna a nejbližšího okolí (Třešňovec, Rudoltice). V mnohem pozdější době, po zrušení roboty, chybějí panskému dvoru pracovní síly, a  proto najímá na jarní a letní sezonu pracovníky ze Slovenska, ubytovává je v dřevěných chatách nedaleko dvora. Dnes je tam Slovenská ulice. K náboženské toleranci a hospodářskému rozkvětu přispívali i další majitelé panství: Pernštejnové. Jan z Pernštejna (1534-1540) vydal privilegium, že stará pole, patřící k městskému špitálu v Lanškrouně, osvobozuje od platu vrchnosti a upouští od povinného platu ze dvou dílců polí ke špitálu přikoupených. Janův bratr Vojtěch už předtím stanovil nízkou reluici (peněžní náhradu) za roboty poddaných ve dvou sousedních obcích, Lukové a Damníkově, a to ve výši jedné kopy a 54 grošů ročně. Také o dalším pernštejnském majiteli našeho města Vratislavovi (1567-1582) píše lanškrounská kronika pochvalně, zejména proto, že za něho se stavěla lanškrounská radnice a že Vratislav udělil Lanškrounu výnosné právo prodávat v radnici sůl. Méně už můžeme schvalovat jeho počínání v jiné oblasti života, jak je patrné z dopisu, který Vratislav napsal lanškrounskému vrchnostenskému hejtmanovi. Tam píše: „Obdržel jsem zprávy o tom, že moji poddaní sedláci lanškrounského a litomyšlského panství neuposlechli mého nařízení, aby svým psům usekli přední běh a jejich psi nadále plaší a prohánějí panskou zvěř. Dále pak sedláci o svátcích vzájemně střílejí z pušek a napodobují města. Toto počínání jim navždy zakazuji. Nařizuji ti, abys toho, kdo neuposlechl mého zákazu a svému psu přední běh neusekl, nejen do žaláře uvrhl, ale abys za dozoru mých lidí mu několik sáhů dříví k mé potřebě v mých lesích vyrobiti nechal.“ Ke zhoršení situace robotního lidu došlo až po roce 1588, kdy se majitelem lanškrounského panství stal Adam Hrzán z Harasova. Ten

založil asi devět nových panských dvorů (ve Výprachticích, Žichlínku, Lukové, Dolní Dobrouči a jinde) a zvyšoval tak robotní povinnosti nad únosnou míru. Vyvolal tím samozřejmě velké pozdvižení poddaných, při nichž muselo zasahovat i vojsko a které řešil až císař Rudolf II. Jestliže byly kroky Hrzánovy šedými mraky na jinak čisté obloze, byla následující doba třicetileté války děsivou vichřicí. To už od roku 1622 vlastnili Lanškrounsko Lichtenštejnové. Hrůzy, které dosud náš kraj nepoznal, se tu usadily na několik desetiletí. Opakované průtahy armád vojsk katolických i protestantských, konfiskace majetku, odvádění hospodářských zvířat, vypalování usedlostí a nakonec i smrt hladem či zabitím. Kronikář té doby uvádí jen jako příklad, že v roce 1647 odvedli císařští vojáci z Lanškrouna bez náhrady 419 krav, 54 prasat, 134 ovcí, 40 koní a 59 koz. Počet zemědělců se podstatně snížil, 72 usedlostí bylo pobořeno. Řada rodin opustila město z důvodů náboženských i hmotných, emigrovali do Slezska či německých zemí. Zápis v městské kronice líčí možnost nápravy takto: „V tý nepokojný časy velmi mnoho gruntů a téměř polovina panství zpustla. Tehdy chtějíc, aby s pomocí boží pomalu zase k zlepšení a osazení přijíti mohlo, podruzi za chalupníky, chalupníci za zahradníky a zahradníci za sedláky přesazeni jsou, aby ty zbořené grunty k vystavění a opravení došly.“ Žádné výrazné zlepšení životní situace nepřineslo lanškrounským zemědělcům ani 18. století. V jeho polovině (okolo roku 1742) se začaly sice i na Lanškrounsku pěstovat brambory, které zachránily mnoho lidí od přímé smrti hladem, ale většinu jiných nepříznivých okolností změnit nemohly. Nepřestaly zejména zničující války, které vedla císařovna Marie Terezie se svým severním sousedem, pruským císařem

9

Fridrichem. Lanškrounem protáhla několikrát vojska obou válčících stran a zničila a vykradla skoro vše, co se dalo. Roku 1757 vydala Marie Terezie tzv. Tereziánský katastr, kterým chtěla předejít rozsáhlým protirobotním hnutím. V  tomto úředním záznamu robotních povinností je v Lanškrouně vykázáno 311 zemědělských rodin, což byl vůbec nejvyšší počet zjištěných zemědělců v celé historii města. Tento stav se ještě asi 50 let udržel na stejné úrovni, ale pak počet lanškrounských zemědělců zvolna klesal. Tereziánský katastr nezabránil mnoha selským bouřím, ale snad jejich průběh trochu ovlivnil. Také na Lanškrounsku nebyli poddaní spokojeni s rozsahem robotních povinností, které údajně narostly za vrchnostenského hejtmana Johanna Dařílka (1740-1758). Když po Dařílkovi nastoupil do téže funkce pověstný a krutý Johann Georg Rieder (1758-1785), situace se velice vyostřila. Jak píše ve své studii o protirobotním hnutí na Lanškrounsku brněnský historik Mojmír Krejčiřík, začal Rieder mimo jiné prudce zvyšovat poplatky, které účtoval poddaným za nevykonanou robotu. V roce 1758 to bylo 5642 zlatých, v roce 1762 už 8110 zlatých a v roce 1774 dosáhla tato částka 13000 zlatých. Vzniklý spor se vlekl mnoho let, ale nakonec musela správa lanškrounského velkostatku uznat, že vymáhala větší poplatky neoprávněně a byla přinucena k nápravě křivd. Lanškrounským poddaným pomohlo, že se jich zastal i krajský komisař von Schmeltzern. Boj s panstvem nebyl bohužel jediným traumatizujícím rokem v  životě tehdejšího zemědělce. V  sedmdesátých letech 18. století se spiklo proti zemědělcům i počasí. Lanškrounská kronika uvádí, že v roce 1769 a i v následujících dvou letech bylo prý velmi deštivo, od jara do podzimu pršelo, veškeré obilí vzrostlo a znehodnotilo se.

Obilná pole pod Zámečkem

10

13,14-2013

Naopak zima byla krutá, studená, nastal hlad a drahota. Lidé jedli zelné košťály, kůru ze stromů, traviny. V Čechách zemřelo hladem 250 000 lidí. Císař Josef II. ještě jako spoluvládce Marie Terezie nařídil okamžitou pomoc vydáním mouky z vojenských skladů. Roku 1789 byl přijat patent, podle kterého mělo zemědělcům zůstat z hrubého výnosu 70%. Zbývajících 30% se mělo rozdělit tak, že 15% šlo na státní daň a jen 15% na úhradu poddanských povinností. Roku 1784 udělil oblíbený císař Josef II. Lanškrounu právo na konání jarmarku na koně a dobytek. Určité zlepšení života zemědělských lidí přineslo i zrušení nevolnictví roku 1781. Situaci místních zemědělců se snažil zlepšit i nejvyšší lanškrounský panský úředník neboli vrchnostenský hejtman Johann Schultschik (1798-1813), když vypracoval návrh na krmení dobytka za nedostatku píce. Schultschik chtěl, aby i drobní zemědělci uměli efektivně hospodařit, a proto roku 1814 podnikl velkou propagační akci týkající se výkrmu dobytka na žír. Roku 1848 skončila konečně staletá robota. Někteří lidé odcházejí z přelidněných vesnic a hledají si uplatnění v rozvíjejícím se průmyslu. Lanškroun se stává politickým okresem, má 4900 obyvatel. Zemědělských rodin je 265 a žije v nich 1100 občanů, tedy necelá čtvrtina z celkového počtu obyvatel. I v této době, po roce 1848, žil v Lanškrouně jeden významný muž usilující o zlepšení rolnického stavu. Byl to Franz Stangler, majitel dědičné rychty v Dolním Třešňovci, velkostatkář s 190ha půdy. V letech 1861-1864 byl poslancem zemského sněmu v Praze, později v letech 1864-1882 předsedou okresního zastupitelstva v Lanškrouně. Stangler roku 1878 založil Společnost pro chov dobytka, organizoval kurzy, pořádal výstavy s cílem pozvednout efektivitu zemědělské práce, zejména chovu hospodářských zvířat, například také chovu ovcí španělského původu. V té době již v Lanškrouně a zejména v úrodnější jižní části regionu vznikají velké bohaté, tzv. čtyřstran-

PŘÍLOHA LÉTO Velkým úspěchem lanškrounských zemědělců bylo postavení jatek v roce 1895 z podnětu okresního spolku pro polní a lesní hospodářství. A ještě větší prospěch přineslo založení družstevní mlékárny roku 1903. Za vůbec nejČtyřstranný statek v Dolním Třešňovci větší úspěch se však považovalo né statky, německy Vierkanthof, vytvoření zemědělského zásobodokazující, že i v podhorském kraji vacího podniku (r.  1913), němeclze s úspěchem hospodařit. Tyto ky nazvaného Lagerhaus, česky velké statky se modernizují, kupují později nazývaného hospodářské výkonnější secí a sklizňové stroje. družstvo, operující v  širokém okolí Malá továrna na zemědělské stroje Lanškrouna. Tento proces, dokládatu také roku 1882 vzniká. Je to dílna jící vzrůstající sílu a prosperitu lanšJohanna Richtera v Dolním Třeš- krounských zemědělců, vyvrcholil ňovci, vyrábějící mlátičky, řezačky, založením finančního ústavu Raiffežentoury a jiné zemědělské potře- isenkasse (česky Kampelička) v Dolby. V Lanškrouně prosperuje asi de- ním Třešňovci, který patřil mezi tři set velkých selských dvorů (Poppe- nejúspěšnější spořitelny tehdejších rův, Sponnerův, Schwabův, Náglův, Sudet. Skerlův, Urbanův, Zofflův a další). Bohužel roku 1914 začala první Je tu i jeden původně panský dvůr, světová válka, ve které zahynulo o kterém jsme se zmiňovali v úvodu 137 mladých mužů z Lanškrouna článku. Jmenuje se Krumwald (pů- a  která znamenala mnoho strádávodně Kronfeld), patří vrchnosti, ale ní a  hladu pro civilní obyvatelstvo je pronajímán. V roce 1883, kdy byl města. Úřední výnos např. stanovil, nájemcem Moric Zorn, vypukl bo- že pekaři musí do chleba zapékat hužel ve dvoře požár, jemuž všech- 20% bramborové kaše. ny objekty dvora zcela podlehly, Po válce, která přinesla mnoho takže nebyly opravovány a dvůr politických změn na mapě Evropy, zanikl. Zůstal tu po něm jeden vel- mezi jinými i vytvoření samostatné ký starý dub, stojící uprostřed pole. Československé republiky, se podSkončil také veliký Anenský dvůr statně změnily i poměry v Lanš(Annahof ) na Kralické ulici, promě- krouně. Roku 1926 tu byl v rámci nil se v populární hostinec. Úbytek pozemkové reformy rozparcelován zemědělských usedlostí zvolna panský dvůr a jeho 190 hektarů pokračuje, roku 1900 se ustálil na zemědělské půdy bylo přiděleno počtu 230. devíti českým rodinám z horní čásZ té doby si zaslouží připomenout ti obce Čermné. V jiné části města ještě jedno jméno zemědělského u silnice na Lukovou byla začátkem odborníka a veřejného činitele. Je třicátých let postavena velká budoto osobnost poslance a pozdějšího va mrazíren (říkalo se jí také vajíčsenátora Wilhelma Maixnera, maji- kárna), která patřila mezi největší tele rychty v Albrechticích. podniky svého druhu v celé střední Důležitější než jeho politické funk- Evropě. Zemědělcům v Lanškrouně ce, které zastával ve straně němec- se celkem dařilo, rozvíjel se i jejich kých agrárníků, byly jeho aktivity občanský a politický život, zástupce v hodnosti viceprezidia celorakous- zemědělské strany, německy zvané ké společnosti pro chov koní. Jeho Bund der Landwirte, Rudolf Zozásluhou se v Lanškrouně konaly ffl, byl roku 1932 zvolen starostou výstavy a přehlídky koní a dobyt- města. ka, jejichž důsledkem byl dovoz Za první republiky se Lanškroun kvalitních plemen a jejich efektivní stává přirozeným a autoritativním chov. Z té doby se dochovaly četné střediskem zemědělského podnifotografie lanškrounského náměstí kání. Vytváří se tu Krajský svaz zese stovkami stánků, stolů a pultů mědělského a lesního hospodářství a  tisícovkami návštěvníků. V měst- pro okresy Lanškroun, Litomyšl, ské kronice se po mnoha jobových Polička, Ústí nad Orlicí, Králíky a Rozprávách objevila i jedna zmínka kytnice v Orlických horách. Lanšpotěšitelná. Říká, že „rok 1897 ná- krounští zemědělci úspěšně proležel k dobrým letům. Úroda obilí nikají na vnitrozemský trh, stávají byla uspokojivá, a též ovoce byla se výhradními dodavateli žita pro obstojná. Hniloba brambor se pro- velký kávovinový závod H. Francka jevila jen u raných druhů, úroda v Pardubicích. zeleniny obzvláště okurek byla bo- V omezenějším rozsahu vyvážejí své mléčné výrobky do západočeshatá.“

kých lázní (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně) i do severočeských měst (Ústí nad Labem, Most, Teplice). Místní zemědělci tak vytvářejí svůj skromný blahobyt, v  malých a ustaraných baráčcích i ve velkých statcích prožívají své všední poctivé životy. Ve třicátých letech se pokusili lanškrounští zemědělci o určité stavovské a organizační zdokonalení, když si pořídili svůj spolkový dům. Tehdy Lanškrounská společnost pro polní práce a lesní hospodářství koupila hostinec Julia Hübla v Panské ulici a v roce 1937 tam zřídila své sídlo zvané Landhaus. Některé místnosti Landhausu byly zařízeny jako zemědělské muzeum, byly plné obrazů a fotografií, vypreparovaných hospodářských zvířat, starého a nového zemědělského nářadí atd. V dalších místnostech se zemědělci scházeli, jednali, bavili se, hodovali. Bohužel začátek války v roce 1939 znamenal konec Landhausu, když celý objekt obsadil nový úřad práce (Arbeitsamt). Válka přinesla lanškrounským občanům mnoho strádání a pěti stům mladých mužů povolaných do hitlerovské armády smrt na mnoha frontách Evropy i Afriky. Po válce v roce 1945 došlo v celém českém a moravském pohraničí k velké transfuzi krve, když lidé, kteří tu po staletí hospodařili, museli odejít. Na jejich místo přišli noví lidé, z  nichž na Lanškrounsku asi polovina pocházela z podhorských českých obcí: Bystřece, Čermné, Výprachtic, Heřmanic, Herbortic a dalších. Vedle nich sem přišli i mnozí lidé z českého i moravského vnitrozemí. Někteří z těchto nových lidí tu chtěli a začali hospodařit na gruntech a pozemcích opuštěných po vystěhovaných německých hospodářích. V roce 1947 napočítal místní úřad v  Lanškrouně 97 zemědělců, tedy asi polovinu z předválečného stavu. Osudem těchto hospodářů se už ale v tomto článku zabývat nebudeme a odkážeme na dvě podrobné stati na toto téma ve velké vlastivědné knize Krajem koruny země. Jen o jedné významné události napsat musíme. Tou událostí je založení rolnické školy v roce 1946. Byla to škola jen sezónní (přes zimu), ale přece jen začala a dále se rozvíjela, získávala více žáků a více učitelů, překonávala předsudky, až se v  roce 1960 přeměnila na čtyřletou střední zemědělskou školu, uznávanou a respektovanou, kterou dnes navštěvují studenti z celé republiky. Závěrem se vrátíme k názvu tohoto článku a řekneme si, že Lanškroun už není malé zemědělské městečko, ale je sice nevelké, ale čilé průmyslové a kulturní město. Dušan Šlahora

PŘÍLOHA LÉTO

13,14-2013

11

PRÁZDNINOVÁ KŘÍŽOVKA LISTŮ LANŠKROUNSKA SPZ Kolín

Jednotka ploš. obsahu

Číslovka

Anglicky je

Fosfor

Mapa (zast.)

Pták běžec

Kost Vitamin. přípravek

Pštros (obr.) Druh vlaku

Červ

Značně

Pobídka

Trojice Záchvat

Snad

Saze

Epické dílo

Naplněni

Skluz Cizí žen. jméno Areál pro skateboard

Odvětví

Nicotní

Popěvek

Lanškr. podnik Houština (angl.)

Pastvina

Spojka

Část. hmoty

Hráz

Květenství

SPZ Svidník

Brva 16

Druh

Osobní zájmeno

6

25

Korýši

Pytel

Slupka

Příbuzný

Lanškr. podnik

Žen. jméno

Sudokopytník

Pošta

Mluv. pád

Vodní plocha Také (angl.) (obr.) Iluze

Jedn. objemu Platidlo Macao USA (obr.) (obr.) Hrob

Jugosl. prezident (obr.)

Alžírské víno 19

Adéla domácky Část básně

2

5

Výběr peněz

Dovednost Potřeba požit tekutinu

Slitina Fe + Al (obr.) Podnik v Libchavách

Karetní barva Lidové kursy ruštiny 9

3

4

5

6

7

8

Kůň (obr.) 24

15

9 10 11 12

11

Umělá hmota

Joule (znač.)

2

Uhlovodík

14

12 Drobný brouk

Malý potok (nářeč.)

Rostl. vlákno

Jihoevropan

7

Pozdrav

Početní jedn. Norska Plán

17

Plevel

Zesílení dříku

Doprav. prostředky

26

Opadání

Značka auta

23

Vyráběl látku

Ta (něm.)

Splávek

Chvilka (zkr.)

Silný provaz

Zbraň

Šikmá Brýle

Který (zast.)

13

Španěl. ostrov

Blázen

Had

1

21

Sibiř. město

Africký kmen v Čadu

Francouzsky ne Španěl

Osel (slov.)

Jeden ze zakl. lanškr. kopy Mocenská složka režimu Zora

4

Národ. podnik

Ryna

Heyerdahlovo plavidlo

20

22

Těsně

Chem. prvek

18

Pásovec

Značka auta

Amilův přítel

Prozor

8 Židovská škola

Dobře (angl.)

Druh masa

Kouř

3

1

Handl

Polit. strana

Pláže Pytlácké náčiní

Alani Býv. lanškr. podnik

Důlní pracoviště

Otec

Alkohol Slavnostní oděvy

10

Největší jezero světa

Myšlenka (krátce)

SPZ Praha - město Lidové noviny

Bídák

13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

23 24 25 26 12

POMŮCKY: ENTAZE, ANDA, CHEDR, SLIP, BOSK Vážení čtenáři, Jiří Faltus pro Vás na prázdninové dny připravil křížovku, jejíž tajenka se váže k Listům i létu. Správné znění tajenky zasílejte do 19. 7. mailem na [email protected] nebo na adresu redakce: 5. května, Lanškroun, 563 01. Uveďte prosím své celé jméno i Vaše město či obec. Z úspěšných luštitelů

prázdninové tajenky vylosujeme 4 výherce, které odměníme drobnými cenami. Ty věnovala kosmetická firma Annabis, jejíž výrobky s léčivým konopím si můžete zakoupit v lékárnách U Milosrdného Samaritána a Urban a v obchodě: Bc. Jana Kuťáková – ANGELOS, Strážní 18, Lanškroun. Jména výherců zveřejníme v následujícím čísle LL, které vychází 26.7. Redakce Vám přeje příjemné dny plné odpočinku!

12

13,14-2013

KALENDÁŘ AKCÍ – LANŠKROUNSKO

ČERVENEC – PROSINEC 2013

ČERVENEC 6.7.2013 Prokopská pouť – Sázava 12.7.2013 Kulturní léto na farní zahradě 2013 – Komediomat, restaurace U Pastýře 13.7.2013 21. ročník: Zelený pohár - soutěž družstev v požárním útoku, hřiště TJ Sokol Dolní Třešňovec 14.7.2013 4. ročník: Dětská hasičská soutěž o Pohár SDH D. Třešňovec, hřiště TJ Sokol D. Třešňovec 17.7.2013 Beseda s indickým učitelem Dharmy, Městská knihovna Lanškroun 17:00 hod. 19.7.2013 Kulturní léto na farní zahradě 2013 – Trdlo, restaurace U Pastýře 21.7.2013 Koncert na sv. Annu, kaple sv. Anny, Albrechtice od 16:00 26.7.2013 Kulturní léto na farní zahradě 2013 - Jožka Šmukař s cimbálovou kapelou, rest. U Pastýře SRPEN 2.8.2013 Kulturní léto na farní zahradě 2013 - Slávek Janoušek a Luboš Vondrák, restaurace U Pastýře 3.8.2013 Benátská noc, prostor u koupaliště - Bystřec 3.8.2013 2. ročník: FICHTL SPRINT na 1000m s otočkou - O POHÁR STAROSTY DAMNÍKOVA, fotbalové hřiště Damníkov 9.8.2013 Kulturní léto na farní zahradě 2013 - ABBA revival, restaurace U Pastýře 9.8.2013 27. ročník: Regionem Orlicka - cyklistický mezinárodní etapový závod pro kategorii Junior, náměstí J. M. Marků 10.8.2013 Bitva Mladějov - Blosdorf 1915, Úzkorozchodná dráha Mladějov na Moravě 13.8.2013 Sportovní hry tělesně postižených, Obora Lanškroun 16.8.2013 Kulturní léto na farní zahradě 2013 - Jakub Smolík a Josef IX.,restaurace U Pastýře 17.8 2013 14. ročník Lanškrounské prdy, volejbalové kurty Lanškroun 18.8.2013 22. ročník Okolo Lanškrouna - silniční závod amatérských cyklistů a cyklistek, Skuhrov 23.8.2013 Kulturní léto na farní zahradě 2013 - Old Fashion Trio, restaurace U Pastýře 30.8.2013 Kulturní léto na farní zahradě 2013 - LIJAVEC-Kočovná divadelní společnost Bouda-Těchonín, restaurace U Pastýře 31.8.2013 Hradozámecká noc, Nový zámek u Lanškrouna ZÁŘÍ 7.9.2013 Lanškrounský pohár - soutěž v požárním útok, areál požární stanice HSZ Lanškroun 7.9.2013 Vernisáž k výstavě Z pohádky do pohádky, Městské muzeum Lanškroun 10.9.2013 Světový den první pomoci, náměstí J. M. Marků 13.-14.9.2013 Lanškrounská kopa a Městské slavnosti, náměstí J. M. Marků 21.9.2013 Turnaj v nohejbale, areál vodních sportů, Lanškroun (za Knoflíkem) 21.9.2013 Žichlínské vinobraní, místní sál Žichlínek 24.9.2013 Memoriál Martina Schejbala - turnaj v malé kopané základních škol a Gymnázia Lanškroun, atletický stadion R. Šebrleho 25.9.2013 Divadelní představení SVĚTÁCI (Divadlo Ve středu), sál zámek Lanškroun 30.9.-6.10.2013 Týden knihoven ŘÍJEN 5.10.2013 Drakiáda, u skautských kluboven Lanškroun, od 14:00 6.10.2013 Lukovské tunýlkaření - 5. ročník agility závodů, ZKO Luková (vedle fotbalového stadionu) 9.10.2013 Běh do sjezdovky, lanškrounská sjezdovka 19.10.2013 Lanškrounský jazzový festival - Jazz a little otherwise, sál zámek Lanškroun 22.10.2013 Divadelní představení TŘI BRATŘI V NESNÁZÍCH aneb podivná rodinka (Divadelní společnost Háta) sál zámek Lanškroun 25.-28.10.2013 Divadelní festival Lathife, sál zámek Lanškroun 26.10.2013 O pohár lanškrounské koruny - soutěžní přehlídka mažoretek, sportovní hala SOŠ a SOU - „Střelnice“ LISTOPAD listopad 2013 9. Východočeský umělecký maraton, Městská knihovna Lanškroun listopad 2013 Divadelní představení TŘI VERZE ŽIVOTA (Divadlo Palace Praha), sál zámek Lanškroun 8.11.2013 Divadelní představení SVĚTÁCI (Divadlo Ve středu), sál Sázava 22.11.2013 Divadelní premiéra OSM ŽEN (Divadlo Ve středu), sál zámek Lanškroun 29.11.-3.12.2013 Vánoční výstava, Domov pro seniory Lanškroun 30.11.2013 Vernisáž výstavy Vánoce z proutí a krajky, Betlémy a vánoční stromky, Městské muzeum Lanškroun PROSINEC 1.12.2013 Adventní koncert, kostel sv. Václava a adventní trhy, nádvoří zámku Lanškroun 5.12.2013 Mikulášské odpoledne, nádvoří zámku Lanškroun 6.12.2013 Dosilaso, skautské klubovny Lanškroun, 16:00 7.12.2013 Čertovský běh z Damníkova do Anenské studánky 8.12.2013 Adventní koncert, kostel sv. Václava a adventní trhy, nádvoří zámku Lanškroun 15.12.2013 Adventní koncert, kostel sv. Václava a adventní trhy, nádvoří zámku Lanškroun 21.12.2013 Štěkání na Ježíška, Den otevřených dveří v útulku, psí útulek, Dolní Třešňovec 22.12.2013 Adventní koncert, kostel sv. Václava a adventní trhy, nádvoří zámku Lanškroun 23.12.2013 Betlémské světlo, rozdávání na MěÚ v Lanškrouně 24.12.2013 Dětská půlnoční mše od 15:00, kostel sv. Václava 24.12.2013 Půlnoční mše od 24:00, kostel sv. Václava 25.12.2013 Vánoční koncert, kostel sv. Václava 26.12.2013 Vánoční koncert Big bandu Lanškroun 26.12.2013 Štěpánský koncert, kaple sv. Anny, Albrechtice 27.12.2013 Vánoční zpívání koled na Mariánské Hoře 30.12.2013 Předsilvestrovský pochod http://www.lanskroun.eu/cz/mesto/kalendar-akci/

PŘÍLOHA LÉTO

31. 7. - 3. 8. 2013 vždy od 21:30 hodin - náměstí A. Jiráska

KINEMATOGRAF BRATŘÍ ČADÍKŮ letos přiveze tyto tituly:

SIGNÁL PROBUDÍM SE VČERA PERFECT DAYS OKRESNÍ PŘEBOR pořadí filmů bude upřesněno před promítáním bude probíhat soutěž kapel v areálu zámku