XII. české a slovenské parazitologické dny května 2016 Ledeč nad Sázavou SBORNÍK ABSTRAKTŮ

XII. české a slovenské parazitologické dny 16. – 20. května 2016 Ledeč nad Sázavou

SBORNÍK ABSTRAKTŮ

Obsah Odborný program ������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 5 Přednášky Výskyt benzimidazolovej rezistencie na kozích farmách v Slovenskej republike ������������������������������������������������12 M. Babják, A. Königová, M. Dolinská, M. Várady Phylogeny of Dactylogyrus (Monogenea) parasites of Balkan Peninsula ��������������������������������������������������������������13 M. Benovics, A. Šimková Chromozómová diverzita a evolúcia karyotypu modelových plathelmintov ����������������������������������������������������������14 M. Bombarová, M. Špakulová Redukcia fertility Trichinella spiralis probiotickými bakteriálnymi kmeňmi ��������������������������������������������������������15 B. Bucková, E. Dvorožňáková, Z. Hurníková, A. Lauková Sledování neuropatogenních larev ptačích schistosom Trichobilharzia regenti během jejich migrace míchou obratlovčích hostitelů pomocí 3D zobrazovacích metod ������������������������������������������������������������������������������������������16 J. Bulantová, T. Macháček, L. Panská, P. Horák Syngamidní hlístice u herbivorů ve Středoafrické republice ������������������������������������������������������������������������������������17 B. Červená, P. Vallo, B. Kalousová, K. J. Petrželková, A. Todd, D. Modrý Je ještě cerkáriová dermatitida aktuálním problémem pro Evropu? ����������������������������������������������������������������������18 P. Horák, J. Bulantová Mesocestoides vogae larval cestode – an interesting helminth model for immunological and pharmacological research ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������19 G. Hrčková, E. Vendeľova,T. Mačák-Kubašková, D. Mudroňová Populačno-genetická štruktúra Fascioloides magna v Severnej Amerike a Európe ��������������������������������������������20 Ľ. Juhásová, I. Králová-Hromadová, E. Bazsalovicsová, G. Minárik, J. Štefka, P. Mikulíček First insights into the parasite diversity of economically important fish in Lake Tanganyika ��������������������������21 N. Kmentová, Milan Gelnar, Maarten Van Steenberge, Joost Raeymaekers, Stephan Koblmüller, Maarten Vanhove Výhody a omezení sérologické diagnostiky parazitárních infekcí ��������������������������������������������������������������������������22 P. Kodym Dikrocelióza oviec na Slovensku: parazitóza v ústraní ��������������������������������������������������������������������������������������������23 A. Königová, M. Babják, M. Urda Dolinská, M. Várady Úloha kočkovitých šelem při toxoplazmóze ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������24 B. Koudela Structure of parasites communities in the hybrids of R. rutilus and A. brama ������������������������������������������������������25 V. Krasnovyd*, A. Šimková Možnosti elektronové mikroskopie při detekci virů přenášených členovci ����������������������������������������������������������26 D. Krsek, P. Kodym The evolution of the tapeworms – what is new? ��������������������������������������������������������������������������������������������������������27 R. Kuchta, J.N. Caira, K. Jensen, A. Waeschenbach, T. Scholz, D.T.J. Littlewood Comparative study of neuropathogenic and visceral bird schistosomes Trichobilharzia regenti and T. szidati using transcriptomic profiling ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������28 R. Leontovyč, N. Young, P. Horák, R. Gasser, M. Kašný Rickettsiózy psov na Slovensku ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������29 N. Lieskovská, L. Berthová, Z. Sekeyová Už nikdy sami: lidský mikrobiom a eukaryom ������������������������������������������������������������������������������������������������������������30 Julius Lukeš Vliv neuropatogenní schistosomy Trichobilharzia regenti na produkci prozánětlivých cytokinů a oxidu dusnatého myšími neurogliovými buňkami ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������31 T. Macháček, L. Panská, P. Horák Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): inhibitory peptidáz Kunitzova typu jako modulátory hemostázy a imunity ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������32 L. Jedličková, J. Dvořák, J. P. Dalton, I. Hrachovinová, M. Kašný, L. Mikeš A common Palaearctic fish parasite (Cestoda) in western USA ������������������������������������������������������������������������������33 M. Oros, A. Choudhury, T. Scholz

Evolution of diploid-polyploid complex of Carassius auratus �������������������������������������������������������������������������������� 34 T. Pakosta, L. Vojtek, P. Hyršl, S. Stierandová, L. Vetešník, A. Šimková Vliv oxidačního stresu na tkáně motolice Trichobilharzia regenti (Schistosomatidae) �������������������������������������� 35 J. Pankrác, P. Horák, M. Kašný Species diversity of Cichlidogyrus (Dactylogyridae) parasites of Tanganyikan cichlids: It is just beginning … and continues ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 36 Ch. Rahmouni, M. P. M. Vanhove, A. Šimková Modern molecular approach in food safety and food-borne parasitoses �������������������������������������������������������������� 37 N. Reslová, M. Kašný, M. Slaný, P. Králík Dlouhodobé sledování fauny komárů Humpolecka �������������������������������������������������������������������������������������������������� 38 F. Rettich Selection and characterization of a new, non-melanising, line of Anopheles gambiae refractory to Plasmodium falciparum clone 3D7 ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 39 L. Richterova, L. Ranford-Cartwright Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): serpins – inhibitors of serine peptidases ���������������������������������������������� 40 P. Roudnický, J. Vorel, J. Ilgová, L. Mikeš, L. Jedličková, J. Dvořák, M. Gelnar 1, M. Kašný Zhrnutie výsledkov 5-ročného entomologického prieskumu pakomárikov z rodu Culicoides v chove hovädzieho dobytka na východnom Slovensku �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 41 A. Sarvašová, A. Kočišová, H. Hlavatá Brazílie: ráj, nebo peklo pro českého parazitologa? �������������������������������������������������������������������������������������������������� 42 T. Scholz Humánní alveolární echinokokóza v České republice, 2007-2015 ���������������������������������������������������������������������������� 43 V. Skála, E. Kyclerová, J. Matějů, M. Leissová, L. Hozáková, F. Stejskal, L. Kolářová Cystatins of the parasitic nematodes Trichinella spiralis and T. pseudospiralis: xMAP technology in serodiagnostics �� 44 L. Škorpíková, M. Kašný, M. Slaný, P. Králík, M. Gelnar, J. Ilgová Larvální stádia motolic ve sladkovodních měkkýších: co se skrývá pod špičkou ledovce, aneb co víme a nevíme ������ 45 M. Soldánová Od histórie výskumov ekológie kliešťov v Československu ku globálnym zmenám v súčasnosti �������������������� 46 M. Stanko Malárie stále aktuální ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 47 F. Stejskal Rizika šíření leishmaniózy psů v České republice ������������������������������������������������������������������������������������������������������ 48 V. Svobodová, L. Friedlaenderová, M. Svoboda Endoparazity detí a psov v Košickom regióne ������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 50 G. Štrkolcová, M. Goldová, M. Maďar Charakterizace významných antigenů neurotropní motolice Trichobilharzie regenti s imunodiagnostickým potenciálem ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 51 L. Turjanicová, L. Mikeš, P. Horák Diversity of larval stages of the family Gryporhynchidae (Cestoda: Cyclophyllidea) in cichlid fish (Perciformes: Cichlidae) from southern Africa �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 52 L. Uhrová, J. Brabec, I. Přikrylová, Š. Mašová, T. Scholz Parazity a antihelmintiká – zvláštny pár ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 53 M. Várady, A. Königová, M. Dolinská, M. Babják Exploring the transcriptome of Eudiplozoon nipponicum (Monogenea, Diplozoidae) adult worm �������������������� 54 Jiří Vorel, Pavel Roudnický, Jana Ilgová, Hana Dvořáková, Lucie Jedličková, Libor Mikeš, Petr Brož, Dagmar Jirsová, Hynek Strnad, Roman Leontovyč, Ewa Dzika, Božena Koubková, Milan Gelnar, Martin Kašný Společenstva motolic (Trematoda) malých okružáků (Gastropoda: Planorbidae) v jižních Čechách �������������� 55 T. Vyhlídalová, M. Soldánová Kryptosporidiové a mikrosporidiové infekce koní ������������������������������������������������������������������������������������������������������ 56 P. Wagnerová, B. Sak, D. Květoňová, M. Maršálek, J. McEvoy, A.E. Laatamna, M. Kváč

Postery HGA v České republice- klinická kritéria a současné diagnostické možnosti ������������������������������������������������������ 58 P. Balátová, D. Berenová, I. Švecová, P. Kodym Effect of tick’s salivary gland extracts on human interferon lambda 1 ������������������������������������������������������������������ 59 P. Bartíková, I. Štibrániová

Druhová diverzita komárov (Diptera: Culicidae) na východnom Slovensku v rokoch 2010-2014 a ich úloha v prenose patogénov parazitárneho pôvodu s dôrazom na Dirofilaria spp. �������������������������������������������������������������� 60 E. Bocková, A. Kočišová, A. Iglódyová Účinek textilií ošetřených přírodním pyrethrem, eukalyptovým olejem a N,N-dietyltoluamidem na klíště obecné (Ixodes ricinus) �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 61 T. Bubová, M. Kulma, F. Rettich, K. Imrichová Trematode diversity in freshwater pulmonate snails from the St. Lawrence Wetlands, Canada ������������������������ 62 L. Cibulková, S. Georgieva, M. Soldánová, A. Kostadinova Diverzita a fylogeneze kryptosporidií infikujících hlodavce rodu Apodemus ������������������������������������������������������ 63 Š. Čondlová, M. Horčičková, M. Kváč Prevalence of Borrelia species in Ixodes ricinus ticks in the Ukrainian city parks ���������������������������������������������� 64 Yu.M. Didyk, M. Derdáková Prevalence of Trichinella spp. among wild animals in Ukraine �������������������������������������������������������������������������������� 65 Yu.M. Didyk, I.A. Akimov Cerkáriová dermatitida ����������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������66 J. Doležílková, R. Mašková, R. Mudra Raritní výskyt Trichostrongylus sp. u dětského pacienta ���������������������������������������������������������������������������������������� 67 M. Fialová, A. Scripnic, I. Fiala Babesia spp. and other Apicomplexa in ticks and rodents in southwestern Slovakia ���������������������������������������� 68 Z. Hamšíková, M. Kazimírová, L. Mahríková, L. Berthová, M. Slovák, E. Kocianová, L. Schnittger Výskyt Babesia spp. v kliešťoch Dermacentor reticulatus v Bratislavskom kraji ������������������������������������������������ 69 E. Vrbová, Z. Hamšíková, M. Kazimírová Fylogenetické vztahy kokcidií rodu Eimeria a Isospora a hlodavců z podčeledi Arvicolinae ���������������������������� 70 A. Hoblíková, J. Kvičerová, A. Mácová, V. Hypša Úloha ježků v cirkulaci Toxoplasma gondii a Trichinella spp. ���������������������������������������������������������������������������������� 71 L. Hofmannová, J. Juránková Effect of tick salivary gland extraxts on TGF-b1 coordinated processes �������������������������������������������������������������� 72 V. Holíková, P. Bartíková, M. Slovák, M. Kazimírová, I. Štibrániová Diversita kryptosporidií infikujících hraboše polní (Microtus arvalis) – předběžné výsledky ������������������������������ 73 M. Horčičková, Š. Čondlová, N. Holubová, M. Kváč Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2015 Zpráva NRL pro diagnostiku střevních parazitóz �������������������������������������������������������������������������������������������������������� 74 Z. Hůzová, Vlasta Fenclová, Jaroslava Šustrová Genetická variabilita Borrelia burgdorferi sensu lato z rozličných častí Európy �������������������������������������������������� 75 M. Chvostáč, I. Baráková, G. Margos, M. Derdáková Nové poznatky o fylogenezi améb čeledi Flabellulidae Bovee, 1970 (Leptomyxida: Tubulinea) ������������������������ 76 M. Jedličková, M. Kostka, I. Dyková, T. Tyml Trichinella nativa hybrids: what genotype am I? �������������������������������������������������������������������������������������������������������� 77 D. Jirsová, E. Šrámová, M. Kašný Male copulatory organs of Annulotrema (Monogenea: Dactylogyridae) parasitizing African tetras: Does the size and shape matter? �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 78 M. L. Kičinjaová, M. Seifertová, M. Gelnar, E. Řehulková Neospora spp. a Toxoplasma gondii u koní a oslů v západní Africe ������������������������������������������������������������������������ 79 K. Kobédová, E. Bártová, K.Sedlák, M. Budíková, Y. J. Atuman, J. Kamani Hostitelská specifita vs. geografická izolace: genetická struktura populací tasemnice Ligula intestinalis ���� 80 P. Kočová, J. Štefka Srovnání průběhu infekce způsobené Encephalitozoon cuniculi genotypy II a III u imunokompetentních a imunodeficitních myší ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 81 M. Kotková, B. Sak, M. Kváč Výskyt trichinelózy zvířat v České Republice v letech 2013 až 2015 ���������������������������������������������������������������������� 82 J. Harna, M. Pijáček, B. Koudela Dicyemida: tajemná skupina parazitů hlavonožců. První náhled do populační struktury a fylogenetického postavení pomocí genomiky ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 83 M. Krausová, J. Štefka, V. Hypša, J. Zrzavý, F. Husník, O. Ditrich Akantamébová keratitida – kazuistika �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 84 P. Kubáčková1, H. Kocová2

Diverzita kryptosporidií u suchozemských želv �������������������������������������������������������������������������������������������������������� 85 J. Ježková, A. Mynářová, B. Sak, J. McEvoy, M. Kváč Genotyping of clinical isolates, laboratory lines and clones of Giardia intestinalis �������������������������������������������� 86 L. Lecová, F. Weisz, P. Tůmová, E. Nohýnková Immunomodulatory and antifibrotic effects of combined administration of IMMODIN® and albendazole to mice with experimental M. vogae infection ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 87 T. Mačák Kubašková, G. Hrčková, D. Mudroňová, S. Velebný, M. Grohoľová Toxoplasma gondii, Neospora caninum a Encephalitozoon cuniculi u zvířat ze zoo a cirkusů v Itálii �������������� 89 J. Marková, E. Bártová, T. Machačová, K. Sedlák, P. Silvestre, P. Laricchiuta, M. Russo, V. Veneziano Molecular and morphological characterisation of larval and adult isolates of digeneans of the family Strigeidae Railliet, 1919 from Iceland ��������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������90 H. Mazanec, J. Roháčová, S. Georgieva, A. Faltýnková Foxy parasites of the North �������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 91 E. Myšková, O Ditrich, M. Kváč, B. Sak The first survey of nematode parasites of African annual killifish (Nothobranchiidae) �������������������������������������� 92 V. Nezhybová, M. Seifertová, Š. Mašová Early development of the monozoic cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781), parasite of cyprinid fishes ������ 93 D. Barčák, M. Oros, V. Hanzelová The occurrence of the cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781) in the River Irtysh, China: a morphological characterisation and molecular data ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 94 D. Barčák, B. W. Xi, M. Oros Diverzita kryptosporidií volně žijících hlodavců rodu Rattus v České Republice a na Novém Zélandu ������������ 95 J. Prediger, J. Ježková, B. Sak, M. Kváč Metabolism and transport of xenobiotics in liver fluke Fasciola hepatica ������������������������������������������������������������ 96 L. Prchal, K. Válková, I. Vokřál, R. Stuart, B. Szotáková Malaria in Nemocnice Na Bulovce, cases 2015 ������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 97 L. Richterová, M. Trojánek, F. Stejskal, E. Nýčová, H. Roháčová, M. Otáhal Fylogenetická a genomická charakterizace endosymbiontů vší rodu Polyplax ���������������������������������������������������� 98 J. Říhová, V. Hypša, E.Nováková, F. Husník Proteomic study of differences in the proteome of the tick Dermacentor reticulatus caused by infection with bacteria from the genus Rickettsia ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 99 B. Sallay, G. Flores-Ramírez, M. Danchenko, E. Špitalská The effect of Mentha piperita essential oil on the growth of Rickettsia slovaca in Vero cell line �������������������� 100 K. Štefanidesová, B. Sallay, E. Špitalská Genotypizácia benzimidazol-rezistentných a citlivých izolátov parazita Haemonchus contortus u oviec ���� 101 M. Urda Dolinská , A. Königová, G. von Samson-Himmelstjerna, M. Babják, M. Várady Výskyt a genetická variabilita B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi v kliešťoch Ixodes ricinus vo vybraných oblastiach Slovenska ���������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������� 102 T. Vaculová, S. Kolenčík, V. Rusňáková Tarageľová, M. Derdáková Používání endoparazitik chovateli psů a koček v souladu s registračním rozhodnutím ����������������������������������� 103 E. Vernerová, V. Svobodová, J. Bureš Efflux transporters of Hymenolepis diminuta ���������������������������������������������������������������������������������������������������������� 104 I. Vokřál, A. Sodomková, B. Szotáková, L. Skálová, P. Matoušková Leptospiróza ve východních Čechách ������������������������������������������������������������������������������������������������������������������������ 105 B. Voxová, Z.Čermáková, Š.Kropáčková

Odborný program Zvané přednášky (vyznačeny tučně): 30 minut + 5 minut diskuse Ostatní prezentace: 10 minut + 5 minut diskuse Soutěžní přednášky:

Žádáme přednášející o dodržování časového limitu. Při jeho překročení předsedající sekce přednášku ukončí. Diskuse mohou pokračovat o přestávkách u kávy.

Pondělí 16. 5. 9:00 – 18:30 Satelitní workshop Seqme: NextGen sekvenování Příjezd Zajištěn odvoz autobusem z  vlakového nádraží ve Světlé nad Sázavou k  hotelu Luna. Odjezdy autobusů v 16:00 a v 17:00 (tedy po příjezdu rychlíků). 17:00 - 19:00 Registrace na parazitologické dny 19:00 Posezení u ohně, opékání (kytary apod. vítány)

Úterý 17. 5. 7:00 – 8:00 Registrace 8:00 – 8:10 Zahájení, organizační pokyny (O. Ditrich, I. Hromadová) 13:00 – 14:00 Registrace Odborná sekce 1 předsedají J. Lukeš a L. Richterová 8:10 – 8:45 J. Lukeš: Už nikdy sami: lidský mikrobiom a eukaryom 8:45 – 9:00 L. Richterová: Selection and characterization of a new, non– melanising, line of Anopheles gambiae refractory to Plasmodium falciparum clone 3D7 9:00 – 9:15 B. Koudela: Úloha kočkovitých šelem při toxoplazmóze 9:15 – 9:30 P. Wagnerová: Kryptosporidiové a mikrosporidiové infekce koní 9:30 – 9:45 N. Lieskovská: Rickettsiózy psov na Slovensku 9:45 – 10:00 V. Svobodová: Rizika šíření leishmaniózy psů v České republice 10:00 – 10:30 Přestávka a občerstvení

5

Odborná sekce 2 předsedají V. Hypša a L. Mikeš 0:30 – 11:05 V. Hypša: Zvíře ve zvířeti 1 11:05 – 11:20 J. Vorel: Exploring the transcriptome of Eudiplozoon nipponicum (Monogenea, Diplozoidae) adult worm 11:20 – 11:35 L. Mikeš: Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): inhibitory peptidáz Kunitzova typu jako modulátory hemostázy a imunity 11:35 – 11:50 P. Roudnický: Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): serpins – inhibitors of serine peptidases 1 1:50 – 12:00 P. Schillerová a A. Benešová: Prezentace Biotech 12.00 – 14:00 Oběd Odborná sekce 3 předsedají R. Kuchta a M. Oros 4:00 – 14:35 R. Kuchta: The evolution of the tapeworms – what is new? 1 14:35 – 14:50 L. Uhrová: Diversity of larval stages of the family Gryporhynchidae (Cestoda: Cyclophyllidea) in cichlid fish (Perciformes: Cichlidae) from southern Africa 14:50 – 15:05 M. Oros: A common Palaearctic fish parasite (Cestoda) in western USA 15:05 – 15:20 M. Bombarová: Chromozómová diverzita a evolúcia karyotypu modelových plathelmintov 15:20 – 15:35 M. Soldánová: Larvální stádia motolic ve sladkovodních měkkýších: co se skrývá pod špičkou ledovce, aneb co víme a nevíme 15:35 – 15:50 T. Vyhlídalová: Společenstva motolic (Trematoda) malých okružáků (Gastropoda: Planorbidae) v jižních Čechách 15:50 – 16:20 Přestávka a občerstvení Odborná sekce 4 předsedají M. Várady a B. Bucková 6:20 – 16:55 M. Várady: Parazity a antihelmintiká – zvláštny pár 1 16:55 – 17:10 M. Babják: Výskyt benzimidazolovej rezistencie na kozích farmách v Slovenskej republike 17:10 – 17:25 B. Bucková: Redukcia fertility Trichinella spiralis probiotickými bakteriálnymi kmeňmi 17:25 – 17:40 L. Škorpíková: Cystatins of the parasitic nematodes Trichinella spiralis and T. pseudospiralis: xMAP technology in serodiagnostics 17:45 – 18:15 Výroční schůze České parazitologické společnosti (program bude krátký, ale důležitý: informace o změnách navržených výborem, zejména o změnách stanov v souvislosti s novým občanským zákoníkem). Výbor zve všechny členy i zájemce o členství. 18:20 – 19:45 Večeře 20:00 – 21:00 Společné zasedání zástupců výborů České parazitologické společnosti a Slovenské parazitologické společnosti.

6

Středa 18.5. Odborná sekce 5 předsedají P. Horák a J. Bulantová 8:00 – 8:35 P. Horák: Je ještě cerkáriová dermatitida aktuálním problémem pro Evropu? 8:35 – 8:50 J. Bulantová: Sledování neuropatogenních larev ptačích schistosom Trichobilharzia regenti během jejich migrace míchou obratlovčích hostitelů pomocí 3D zobrazovacích metod 8:50 – 9:05 T. Macháček: Vliv neuropatogenní schistosomy Trichobilharzia regenti na produkci prozánětlivých cytokinů a oxidu dusnatého myšími neurogliovými buňkami 9:05 – 9:20 L. Turjanicová: Charakterizace významných antigenů neurotropní schistosomy Trichobilharzia regenti s imunodiagnostickým potenciálem 9:20 – 9:35 J. Pankrác: Vliv oxidačního stresu na tkáně motolice Trichobilharzia regenti (Schistosomatidae) 9:35 – 9:50 R. Leontovyč: Comparative study of neuropathogenic and visceral bird schistosomes Trichobilharzia regenti and T. szidati using transcriptomic profiling 9:50 – 10:00 K. Bachanová: Prezentace MGP 1 0:00 – 10:30 Přestávka a občerstvení Odborná sekce 6 předsedají G. Hrčková a A. Königová 10:30 – 11:05 G. Hrčková: Mesocestoides vogae larval cestode – an interesting helminth model for immunological and pharmacological research 11:05 – 11:20 A. Königová: Dikrocelióza oviec na Slovensku: parazitóza v ústraní 11:20 – 11:35 V. Krasnovyd: Structure of parasites communities in the hybrids of R. rutilus and A. brama 11:35 – 11:50 T. Pakosta: Evolution of diploid– polyploid complex of Carassius auratus 11:50 – 13:45 Oběd Odpolední společné výlety (Jde o alternativy, stihnete jen 1 z nich!) 13:45 – 17:30 Výlet do údolí Sázavy (Stvořidla, Melechovská tvrz) 12:30 – 16:30 Výlet do pivovaru Bernard 14:10 – 17:30 Výlet na hrad Ledeč nad Sázavou 18:00 – 19:30 Večeře

7

19:30 – 21:30 Posterová sekce P1

P. Balátová: Human granulocytic anaplasmosis in the Czech Republic – clinical criteria and diagnostic possibilities today

P2

P. Bartíková: Effect of tick’s salivary gland extracts on human interferon lambda 1

P3

E. Bocková: Druhová diverzita komárov (Diptera: Culicidae) na východnom Slovensku v rokoch 2010–2014 a ich úloha v prenose patogénov parazitárneho pôvodu s dôrazom na Dirofilaria spp.

P4

T. Bubová: Účinek textilií ošetřených přírodním pyrethrem, eukalyptovým olejem a N,N– dietyltoluamidem na klíště obecné (Ixodes ricinus)

P5

L. Cibulková: Trematode diversity in freshwater pulmonate snails from the St.Lawrence Wetlands, Canada

P6

Š. Čondlová: Diverzita a fylogeneze kryptosporidií infikujících hlodavce rodu Apodemus

P7

Y. M. Didyk: Prevalence of Borrelia species in Ixodes ricinus ticks in the Ukrainian city parks

P8

Y. M. Didyk: Prevalence of Trichinella spp. among wild animals in Ukraine

P9

J. Doležílková: Cerkáriová dermatitida

P10 M. Fialová: Raritní výskyt Trichostrongylus sp. u dětského pacienta P11 Z. Hamšíková: Babesia spp. and other Apicomplexa in ticks and rodents in southwestern Slovakia P12 Z. Hamšíková: Výskyt Babesia spp. v kliešťoch Dermacentor reticulatus v Bratislavskom kraji P13 A. Hoblíková: Fylogenetické vztahy kokcidií rodu Eimeria a Isospora a hlodavců z podčeledi Arvicolinae P14 L. Hofmannová: Úloha ježků v cirkulaci Toxoplasma gondii a Trichinella spp. P15 V. Holíková: Effect of tick salivary gland extraxts on TGF– b1 coordinated processes P16 M. Horčičková: Diversita kryptosporidií infikující hraboše polní (Microtus arvalis) – předběžné výsledky P17 Z. Hůzová: Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2015. Zpráva NRL pro diagnostiku střevních parazitóz P18 M. Chvostáč: Genetická variabilita Borrelia burgdorferi sensu lato z rozličných častí Európy P19 M. Jedličková: Nové poznatky o fylogenezi améb čeledi Flabellulidae Bovee, 1970 (Leptomyxida: Tubulinea) P20 D. Jirsová: Trichinella nativa hybrids: what genotype am I? P21 M. L. Kičinjaová: Male copulatory organs of Annulotrema (Monogenea: Dactylogyridae) parasitizing African tetras: Does the size and shape matter? P22 K. Kobédová: Neospora spp. a Toxoplasma gondii u koní a oslů v západní Africe P23 P. Kočová: Hostitelská specifita vs. geografická izolace: genetická struktura populací tasemnice Ligula intestinalis

8

P24 M. Kotková: Srovnání průběhu infekce způsobené Encephalitozoon cuniculi genotypy II a III u imunokompetentních a imunodeficitních myší P25 B. Koudela: Výskyt trichinelózy zvířat v České Republice v letech 2013 až 2015 P26 M. Krausová: Dicyemida: tajemná skupina parazitů hlavonožců. První náhled do populační struktury a fylogenetického postavení pomocí genomiky P27 P. Kubáčková: Akantamébová keratitida – kazuistika P28 M. Kváč: Diverzita kryptosporidií u suchozemských želv P29 L. Lecová: Genotyping of clinical isolates, laboratory lines and clones of Giardia intestinalis P30 T. Mačák Kubašková: Immunomodulatory and antifibrotic effects of combined administration of IMMODIN® and albendazole to mice with experimental M. vogae infection P31 J. Marková: Toxoplasma gondii, Neospora caninum a Encephalitozoon cuniculi u zvířat ze zoo a cirkusů v Itálii P32 H. Mazanec: Molecular and morphological characterisation of larval and adult isolates of digeneans of the family Strigeidae Railliet, 1919 from Iceland P33 E. Myšková: Foxy parasites of the North P34 V. Nezhybová: The first survey of nematode parasites of African annual killifish (Nothobranchiidae) P35 M. Oros: The occurrence of the cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781) in the River Irtysh, China: a morphological characterisation and molecular data P36 M. Oros: Early development of the monozoic cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781), parasite of cyprinid fishes P37 J. Prediger: Diverzita kryptosporidií volně žijících hlodavců rodu Rattus v České Republice a na Novém Zélandu P38 L. Prchal: Metabolism and transport of xenobiotics in liver fluke Fasciola hepatica. P39 L. Richterová: Malaria in Nemocnice Na Bulovce, cases 2015 P40 J. Říhová: Fylogenetická a genomická charakterizace endosymbiontů vší rodu Polyplax P41 B. Sallay: Proteomic study of differences in the proteome of the tick Dermacentor reticulatus caused by infection with bacteria from the genus Rickettsia P42 B. Sallay: The effect of Mentha piperita essential oil on the growth of Rickettsia slovaca in Vero cell line P43 M. Urda Dolinská: Genotypizácia benzimidazol– rezistentných a citlivých izolátov parazita Haemonchus contortus u oviec P44 T. Vaculová: Výskyt a genetická variabilita B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi v kliešťoch Ixodes ricinus vo vybraných oblastiach Slovenska P45 E. Vernerová: Používání endoparazitik chovateli psů a koček v souladu s registračním rozhodnutím P46 I. Vokřál: Efflux transporters of Hymenolepis diminuta P47 B. Voxová: Leptospiróza ve východních Čechách

9

Čtvrtek 19.5. Odborná sekce 7 předsedají T. Scholz a Ľ. Juhásová 8:00 – 8:35 T. Scholz: Brazílie: ráj, nebo peklo pro českého parazitologa? 8:35 – 8:50 Ch. Rahmouni: Species diversity of Cichlidogyrus (Dactylogyridae) parasites of Tanganyikan cichlids: It is just beginning … and continues 8:50 – 9:05 N. Kmentová: First insights into the parasite diversity of economically important fish in Lake Tanganyika 9:05 – 9:20 B. Červená: Syngamidní hlístice u herbivorů ve Středoafrické republice 9:20 – 9:35 M. Benovics: Phylogeny of Dactylogyrus (Monogenea) parasites of Balkan Peninsula 9:35 – 9:50 Ľ. Juhásová: Populačno–genetická štruktúra Fascioloides magna v Severnej Amerike a Európe 9:50 – 10:25 Přestávka a občerstvení Odborná sekce 8 předsedají F. Stejskal a K. Fajfrlík 0:25 – 11:00 F. Stejskal: Malárie stále aktuální 1 11:00 – 11:15 P. Kodym: Výhody a omezení sérologické diagnostiky parazitárních infekcí 11:15 – 11:30 V. Skála: Humánní alveolární echinokokóza v České republice, 2007– 2015 11:30 – 11:45 N. Reslová: Modern molecular approach in food safety and food– borne parasitoses 11:45 – 12:00 G. Štrkolcová: Endoparazity detí a psov v Košickom regióne 12:00 – 14:00 Oběd Odborná sekce 9 předsedají M. Stanko a A. Sarvašová 14:00 – 14:35 M. Stanko: Od histórie výskumov ekológie kliešťov v Československu ku globálnym zmenám v súčasnosti 14:35 – 14:50 F. Rettich: Dlouhodobé sledování fauny komárů Humpolecka 14:50 – 15:05 A. Sarvašová: Zhrnutie výsledkov 5– ročného entomologického prieskumu pakomárikov z rodu Culicoides v chove hovädzieho dobytka na východnom Slovensku 15:05 – 15:20 D. Krsek: Možnosti elektronové mikroskopie při detekci virů přenášených členovci 15:20 – 15:50 Přestávka a občerstvení

10

15:50 – 17:30 Mikroskopicko–parazitologické praktikum. Firma Olympus předvede v praxi své nejmodernější mikroskopy. Z mikroskopů se bude obraz promítat na plátno. Žádáme účastníky, kteří mají zajímavé preparáty a další materiál na demonstraci, aby je přivezli s sebou. Možnost získání velmi kvalitní fotodokumentace. Možnost konzultovat sporné diagnostické případy s kolegy. 17:30 – 18:00 Vyhlášení vítězů soutěže o nejlepší studentskou přednášku. Kromě toho, Firma Olympus ocení nejlepší mikroskopickou dokumentaci na posterech i v přednáškách. 18:00 Zakončení odborné části XII. českých a slovenských parazitologických dní. 19:00 Společenský večer s rautem a hudbou

Pátek 20. 5. Odjezd Zajištěn odvoz autobusem od hotelu Luna k vlakovému nádraží ve Světlé nad Sázavou. Odjezd v 9:00 a v případě zájmu více lidí i v 11:00 (tedy k odjezdu rychlíků).

11

Výskyt benzimidazolovej rezistencie na kozích farmách v Slovenskej republike M. Babják, A. Königová, M. Dolinská, M. Várady Parazitologický Ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01, Košice, Slovenská republika

Rezistencia na antihelmintiká sa stáva čoraz komplikovanejším problémom zodpovedným za vážne ekonomické straty v chovoch zvierat na celom svete. Veľké komplikácie spôsobuje najmä u malých prežúvavcov infikovaných nematódami z čeľade Trichostrongylidae. Hlavným cieľom tejto štúdie bolo detegovať výskyt antihelmintickej rezistencie (AR) na benzimidazolové liečivá a rodové zastúpenie rezistentných parazitov na vybraných kozích farmách v Slovenskej Republike. Do prieskumu bolo zahrnutých 22 fariem kde boli od všetkých testovaných zvierat odobrané vzorky trusu. Získané vzorky boli následne vyšetrené použitím in vivo a in vitro testov. Z in vivo testov bol použitý Test redukcie počtu vajíčok v truse ( FECR) a z in vitro testov Test liahnutia vajíčok (EHT) a Test larválneho vývinu (LDT). Časť odobratých vzoriek bola použitá na kultiváciu lariev do infekčného štádia L3 metódou koprokultúr na určenie rodového zastúpenia rezistentných parazitov. Na 19-ich farmách bol potvrdený výskyt rezistentných parazitov na benzimidazolové antihelmintiká. 11 fariem vykazovalo nižšie zastúpenie rezistentných parazitov (2-10 %), na 8 farmách bola hladina rezistencie vyššia (10-50 %). Najčastejšie sa vyskytujúcimi parazitárnymi rodmi v chovoch boli Teladorsagia/Ostertagia spp. a Trichostrongylus spp. V porovnaní so staršími štúdiami z uvedených výsledkov vyplýva, že na farmách kôz v Slovenskej republike došlo k výraznému zvýšeniu výskytu rezistencie na benzimidazolové antihelmintiká. Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0120/16 a Agentúrou pre vedu a výskum SR APVV 0169-14.

12

Phylogeny of Dactylogyrus (Monogenea) parasites of Balkan Peninsula M. Benovics, A. Šimková Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářska 2, 611 37, Brno, Czech Republic

Parasites of genus Dactylogyrus exhibit a high species richness and high level of host specificity – majority of species show a preference for single host species or closely related host species. More than 900 described species emerged from high species richness of their hosts, which are freshwater fish of family Cyprinidae. Dactylogyrus parasites were collected over two year period from cyprinid fish from 22 different localities over southern Balkan Peninsula. Of total 37 collected species of Dactylogyrus parasites from 36 cyprinid host species, 11 were identified as new for science. Other 26 species included endemic, highly host specific species, and commonly distributed Dactylogyrus species as well. Molecular analyses based on sequences of 28S rDNA and combined partial 18S rDNA and ITS1 region revealed several complexes of cryptic species. Such examples are Dactylogyrus dyki parasitizing on cyprinids of Barbus genus, D. folkmanovae commonly found on Squalius and D. vistulae which represent generalist species parasitizing cyprinid species over several different genera. In the case of the last mentioned, molecular data showed not only variability between specimens collected from different host species, but also interpopulation variability between the specimens collected from Alburnoides thessalicus on two different localities. Phylogenetic reconstruction revealed several lineages of Dactylogyrus parasites. Evolutionary and morphologically closely related Dactylogyrus species were found on Luciobarbus albanicus and Tropidophoxinellus helenicus representing two cyprinids with high evolutionary divergence. This may suggest recent host-switching of Dactylogyrus parasites between two phylogenetically non-related species living in the same geographical region i.e. species were collected in the same locality. Different case is D. rarissimus from cyprinids of Rutilus genus. This parasite species has been found on widely distributed R. rutilus in Europe and Balkan endemic R. haecklii as well. Dactylogyrus species similar to D. rarrisimus on the base of morphological and molecular markers was also collected from Pelasgus laconicus and Telestes alfiensis. Nevertheless, these two endemic fish species do not live recently in parapatry with Rutilus, these foundings could suggest historical contacts of different cyprinid lineages. This study was supported by the Czech Science Foundation (no. 15-19382S).

13

Chromozómová diverzita a evolúcia karyotypu modelových plathelmintov M. Bombarová, M. Špakulová Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 04001 Košice, Slovensko; [email protected]

Detailná analýza karyotypov dvoch vzdialených ploskavcov kaprovitých rýb (Paradiplozoon homoion: Monogenea, Diplozoidae a Atractolytocestus huronensis: Cestoda, Lytocestidae) odhalila výnimočne vysokú variabilitu chromozómov u oboch druhov, v porovnaní so stabilnými charakteristikami cytogeneticky známych príbuzných druhov. Všetky analyzované populácie žiabrového ektoparazita Paradiplozoon homoion, pochádzajúce z Českej republiky, Poľska a Turecka boli nezvyčajne cytogeneticky nestabilné. Súbor chromozómov sa vyskytoval vo forme 5-tich cytotypov nesúcich 14, 13, 12, 11 a 10 chromozómov v diploidnej sade, pričom cytotypy sa v rôznej frekvencii vyskytovali u jednotlivých parazitov i populácií. Ancestrálny súbor 14 jednoramenných (akrocentrických) chromozómov prevládal v ČR (rieka Dyje). Zvyšné cytotypy sú odvodené a obsahujú určitý počet dvojramenných (metacentrických) chromozómov, ktoré vznikajú fúziou jednoramenných elementov. Cytotyp s 12 chromozómami v sade (2 centrické fúzie = 2 metacentriky) bol najfrekventovanejší v ČR (Vlára) a v Poľsku (Visla). Cytotyp s 13 chromozómami (1 metacentrik) bol častý v ČR (Vlára, Dyje) a v Poľsku (Visla). Cytotypy s 11 (3 metacentriky) a 10 chromozómami (4 metacentriky) boli potvrdené výlučne v Turecku (rieka Ballica). Nezvyčajná variabilita sa zistila aj v počte lokusov pre ribozomálnu RNA (NOR oblasti). Populácie pochádzajúce z Dyje, Vláry a Visly boli nositeľmi 2 až 3 NOR-ov zatiaľ čo turecká populácia (Ballica) obsahovala pravidelne 4 NORy. Je zrejmé, že populácie P. homoion, ktorý je jediným generalistom v rámci čeľade Diplozoidae, vytvárajú v rôznych geografických oblastiach a rôznych hostiteľských rybách karyologicky odlišné, ale nestabilné línie, charakteristické rôznym počtom chromozómov v diploidnej sade. Proces speciácie tu pravdepodobne nie je ukončený. Invázna pásomnica kapra z radu Caryophyllidea Atratolytocestus huronensis predstavuje ďalší výnimočný cytogenetický fenomén. Najnovšia analýza jej karyotypu potvrdila prítomnosť ôsmich chromozómových tripletov (3n = 24), patologický priebeh spermatogenézy a existenciu dvoch tandemovo usporiadaných lokusov pre rDNA na každom z troch chromozómov druhého tripletu (6 NOR oblastí). V jednotlivých bunkách bola pozorovaná významná variabilita v aktivite rDNA lokusov a s tým súvisiaci počet jadierok od 1 do 5. Najvýznamnejším zistením bola morfologická diverzifikácia homologických chromozómov tvoriacich triplety č. 1, 2, 3, 4, 5 a 7, kedy tieto chromozómy vykazovali signifikantnú odlišnosť v dĺžke aj morfológii. Okrem toho bol nepravidelný aj výskyt heterochromatínových pruhov bohatých na AT bázové páry a u niektorých chromozómov rôznych tripletov bola zaznamenaná prítomnosť intersticiálnych telomerických sekvencií. Toto rozrôznenie homológov je unikátny jav spôsobený absenciou rekombinácie a následným dlhodobým fixovaním chromozómových prestavieb v genóme A. huronensis počas evolúcie, čo súvisí s dlhodobým nepohlavným rozmnožovaním tohto parazita. Práca bola financovaná projektom vedeckej grantovej agentúry VEGA (2/0168/13).

14

Redukcia fertility Trichinella spiralis probiotickými bakteriálnymi kmeňmi B. Bucková1, E. Dvorožňáková1, Z. Hurníková1, A. Lauková2 1 2

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, SR Ústav fyziológie hospodárskych zvierat SAV, Šoltésovej 4-6, 040 01 Košice, SR

Na základe antiparazitárneho účinku probiotických kmeňov používaných v našej štúdii, ktorý sa prejavil redukciou parazitárnej záťaže pri experimentálnej trichinelóze, sme sa v tejto práci zamerali na vysvetlenie interakcií medzi probiotickými baktériami a črevnými parazitmi. Identifikácia faktorov, ktoré sprostredkúvajú prospešné účinky probiotických baktérií predstavuje príležitosť pochopiť mechanizmus ich účinku. Cieľom tejto práce bolo zistiť vplyv vybraných probiotických (bakteriocín-produkujúcich) bakteriálnych kmeňov na fertilitu samičiek Trichinella spiralis ex vivo a in vitro. Bakteriálne kmene rôzneho pôvodu (Enterococcus faecium EF55, E. faecium AL41, E. faecium 2019-CCM7420, E. durans 26E/7, Lactobacillus fermentum AD1-CCM7421, L. plantarum 17L/1) boli podávané myšiam denne per os v dávke 100 µl (109 KTJ/ml v Ringerovom roztoku). Na 7. deň aplikácie bakteriálnych kmeňov boli myši infikované perorálne 400 larvami T. spiralis/myš. Dospelé samičky T. spiralis boli izolované z čreva na 5. deň po infekcii a následne boli použité v teste plodnosti ex vivo. Najvyšší inhibičný účinok na reprodukčnú kapacitu samičiek vykazovali kmene E. faecium AL41 a E. durans 26E/7 s 94 % redukciou počtu novonarodených lariev. Vysoká redukcia fertility samičiek bola zaznamenaná aj po aplikácii L. fermentum AD1-CCM7421 a L. plantarum 17L/1 (80 %). Priamy vplyv bakteriálnych kmeňov na fertilitu bol preskúmaný in vitro u samičiek izolovaných z infikovaných myší bez aplikácie probiotických kmeňov na 5. deň po infekcii. Najväčší pokles počtu novonarodených lariev bol zaznamenaný po inkubácii samičiek s L. fermentum AD1 (93 %), nasledovali kmene E. faecium AL41, L. plantarum 17L/1, E. faecium EF55 s priemerne 80 % redukciou, a nakoniec E. faecium 2019 a E. durans 26E/7, ktoré vykazovali v priemere 60 % redukciu. Najväčšie rozdiely v ex vivo a in vitro výsledkoch boli pozorované pri E. durans 26E/7, čo mohlo byť spôsobené inými faktormi, napr. fyziológiou čreva alebo imunomodulačným pôsobením bakteriálnych kmeňov. Táto práca bola podporená Slovenskou grantovou agentúrou VEGA 2/0081/15.

15

Sledování neuropatogenních larev ptačích schistosom Trichobilharzia regenti během jejich migrace míchou obratlovčích hostitelů pomocí 3D zobrazovacích metod J. Bulantová, T. Macháček, L. Panská, P. Horák Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Česká republika

Larvy Trichobilharzia regenti jsou mezi schistosomami jedinečné díky migraci centrální nervovou soustavou (CNS) obratlovčích hostitelů. Během této migrace dochází k narušování CNS, což může vést k následným neuromotorickým potížím nebo až k paralýze zadních končetin. Migrace parazitických helmintů bývá obvykle sledována pomocí 2D zobrazovacích metod, jako je pitva larev z napadených orgánů, histologie nebo vytváření roztlakových preparátů. Nicméně informace získané těmito metodami vždy neposkytují dostatek informací o počtu/poloze/chování parazita v hostiteli. Proto jsme se rozhodli pro sledování migrujících larev nově využít 3D zobrazovací metody, které jsou v současnosti rozšířené spíše v oblasti buněčné biologie, lékařské radiologie, osteologie nebo onkologie. První z metod byla založena na intravitálním fluorescenčním barvení infekčních larev a jejich následné lokalizaci ve tkáni hostitele, která byla předtím chemicky prosvětlena. Ve druhém případě jsme využili přístroj pro rentgenovou mikrotomografii (X-ray micro-CT), pro který byla tkáň s parazity před pozorováním kontrastována těžkými kovy. Obě metody pro nás nyní představují účinný nástroj pro 3D sledování larev parazitů během jejich migrace v CNS, který nám může lépe objasnit zejména přesné rozložení larev migrujících ve tkáni, rozsah imunitní reakce hostitele nebo patologické změny, které migraci larev provázejí. Poděkování: GAČR (13-29577S), Univerzita Karlova v Praze (PRVOUK P41, UNCE 204017 a SVV).

Bližší informace k představenému tématu lze najít v publikaci: Bulantová J., Macháček T., Panská L., Krejčí F., Karch J., Jährling N., Saghafi S., Dodt H.-U., Horák P. (2016): Trichobilharzia regenti (Schistosomatidae): 3D imaging techniques in characterization of larval migration through the CNS of vertebrates. Micron 83: 62-71. DOI: 10.1016/j.micron.2016.01.009

16

Syngamidní hlístice u herbivorů ve Středoafrické republice B. Červená1, P. Vallo1,2, B. Kalousová1, K. J. Petrželková2,4, A. Todd3, D. Modrý1, 4, 5 1 Ústav patologické morfologie a parazitologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 612 42, Brno, Česká republika 2 Ústav biologie obratlovců, Akademie věd České republiky, Květná 8, 603 65, Brno, Česká republika 3 World Wildlife Fund, Bangui, Středoafrická republika 4 Biologické centrum Akademie věd České republiky, Branišovská 1160/31, 370 05, České Budějovice, Česká republika 5 Středoevropský technologický institut (CEITEC), Fakulta veterinární medicíny, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 612 42, Brno, Česká republika

Hlístice rodu Mammomonogamus (Syngamidae) jsou parazité dýchacích cest přežvýkavců, kočkovitých šelem, slonů, hrochů a primátů včetně člověka v oblastech s tropickým až subtropickým podnebím. Dosud bylo na základě morfologie dospělců popsáno více než deset druhů těchto hlístic, nicméně taxonomie rodu je spíše nejasná a zasluhuje hlubší revizi. Stejně tak není zcela vyjasněna hostitelská specifita, což je částečně způsobeno tím, že vývojový cyklus hlístic rodu Mammomonogamus není stále znám. Dokonce není jisté, zda se jedná o cyklus přímý nebo zda je nezbytná účast nějakého mezihostitele. V oblasti Dzanga Sangha Protected Areas ve Středoafrické republice jsme při koproskopickém vyšetření vzorků trusu slonů pralesních (Loxodonta cyclotis) a goril nížinných (Gorilla gorilla gorilla) pomocí flotačních a sedimentačních metod detekovali vajíčka Mammomonogamus sp. Prevalence Mammomonogamus sp. ve vzorcích slonů byla poměrně nízká. V závislosti na sezóně se pohybovala od 12,5  % do 27  %, zatímco u goril ve stejné oblasti se prevalence pohybuje mezi 60–90 % v závislosti na konkrétní skupině goril. Hlístice rodu Mammomonogamus byly v oblasti Konžské pánve popsány také u buvolů pralesních (Syncerus caffer nanus), kteří úzce sdílí habitat s gorilami a slony, což otevírá otázku případného mezidruhového přenosu a hostitelské specifity těchto hlístic. Vzhledem k tomu, že pouhá morfologie vajíček nestačí k určení konkrétního druhu Mammomonogamus, izolovali jsme z těchto vajíček DNA a provedli srovnání sekvencí 18S a cox 1. Tato analýza prokázala, že gorily a sloni ve Středoafrické republice jsou hostiteli stejného druhu Mammomonogamus.

17

Je ještě cerkáriová dermatitida aktuálním problémem pro Evropu? P. Horák, J. Bulantová Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Česká republika

Cerkárie schistosom napadají kůži ptáků a savců a mohou vyvolávat kožní alergickou reakci - cerkáriovou dermatitidu. V mírném klimatickém pásmu se obvykle jedná o ptačí schistosomy (např. Trichobilharzia spp., Gigantobilharzia spp.), které jsou hlášeny jako původci lidských nákaz. V rámci tématu představíme novinky, které se týkají spektra ptačích schistosom v Evropě i jejich životních strategií (včetně molekulárních adaptací), a dále faktorů prostředí, které ovlivňují rozšíření ptačích schistosom a výskyt cerkáriové dermatitidy. Ptačí schistosomy se v mírném klimatickém pásmu vyskytují sezónně, neboť pro jejich uvolňování z mezihostitelských plžů je nutno dosáhnout prahové teploty. Při nižších teplotách je přenos parazita ve formě uvolněných cerkárií omezen, nicméně existuje možnost perorálních infekcí hostitelů, kteří pozřou infikované plže. Přenos na hostitele tedy není vyloučen ani v chladnějších obdobích roku. Také eutrofizace vod a klimatické změny mohou mít pozitivní vliv na mezihostitele a definitivní hostitele, neboť ovlivňují populační hustotu a sezónní aktivitu hostitelů - populace mezihostitelských plžů mohou být početnější (např. v důsledku vyšší dostupnosti potravních zdrojů) a definitivní ptačí hostitelé mohou měnit své chování/zvyklosti (např. místo obvyklé migrace setrvávat na vodních lokalitách déle). Může se tak prodlužovat období, kdy se uskutečňuje přenos parazitů mezi hostiteli. Všechny výše uvedené faktory mohou na odpovídajících přírodních lokalitách vést k intenzivnějšímu přenosu a vývoji ptačích schistosom. Klimatické změny zahrnující vyšší teploty i delší “letní” období mohou vést také ke zvýšení rekreačních aktivit u vodních nádrží, a tím i k četnějšímu výskytu případů cerkáriové dermatitidy. Poděkování: GAČR (13-29577S), Univerzita Karlova v Praze (PRVOUK P41, UNCE 204017 and SVV).

18

Mesocestoides vogae larval cestode – an interesting helminth model for immunological and pharmacological research G. Hrčková1, E. Vendeľova1,T. Mačák-Kubašková1, D. Mudroňová2 Institute of Parasitology, SAS, Hlinkova 3, Košice, Slovakia Institute of Microbiology and Immunology, University of Veterinary Medicine and Pharmacy, Komenského 73, Košice, Slovakia 1 2

Larval stage, tetrathyridium, of cestode Mesocestoides corti was first isolated from the peritoneal cavity of lizards by Specht and Voge in USA in 1956 and they possess the ability to proliferate asexually in various hosts including cold-blooded animals and mammals (mice, dogs, cats). These multiplicating larvae represent the unique species in genus Mesocestoides, differing genetically from M. corti, therefore it was assigned by the name M. vogae. Since the first passage in laboratory mice, M. vogae larvae have been distributed to several laboratories in the world. Due to many biological and molecular similarities with other larval cestode infections it was recommended by WHO (1996) as a suitable model for the slower developing metacestode infections such as Echinococcus spp. and Taenia spp. in pharmacological and immunological studies.

Larvae can be easily maintained in several laboratory rodents (mice, rats, gerbils) and in contrast to other metacestodes, tetrathyridia can survive outside their hosts for prolonged period of time in axenic conditions. We developed the system for long-term in vitro cultivation of the larvae. Although, feeder cells and host serum supported the growth of the parasite, the long-term survival of the parasite was not dependent on host serum or host-derived factors enabling collection of parasite excretory/secretory (ES) products in serum-free medium. Functionally, collected ES products could mimic M. vogae tetrathyridia ability to inhibit LPS-driven IL-12 secretion by dendritic cells. In a series of experiments on mice we focussed on kinetics of immune parameters after infection with live larvae or exposure to their ES products. Besides, a dominant IL-10 production and accumulation of myelo-monocytic cells expressing mRNA for Fizz-1, YM1 and Arg-1, mice showed minimal IFN-g and transient IL-4 production at early time points with a complete loss at later stages of infection. We found that serum-free ES products directly induced alternatively activated macrophages and suppressed T cell proliferation in vivo and in vitro. Down-regulation of Fc-receptors and ROS production by these cells indicated marked phenotypic changes characteristic by suppressive functions as well as high expression of Gr-1, CD11b surface markers and decreased expression of maturation marker F4/80. ES did not induce apoptosis of naive macrophages in vitro but infection induced apoptosis of macrophages with CD14high marker (pattern recognition receptor) in the peritoneal cavity of mice. The ability of tetrathyridia to retain viability and metabolic activity in vitro for a few weeks in anaerobic and aerobic experimental settings highlights the potential of this species for testing the activity of new compounds. This in vitro system allowed us to study direct larvicidal effect of natural compounds and for the first time secondary lichen metabolite Atranorin (ATR) was examined in culture of helminth parasites. We examined activity of ATR on metabolic pathways in larvae (respiratory chain, lipid and glucose storage) and their motility. Larvicidal effect was concentration-dependent and was mediated by overstimulation of complex II enzymes in mitochondria, accumulation of glycogen and lipids, followed by the imbalance in neuromuscular coordination and finally lost of physiological homeostatis in the larvae. We provided the experimental evidence of several interesting research applications of M. vogae larvae in vitro and in vivo

19

Populačno-genetická štruktúra Fascioloides magna v Severnej Amerike a Európe Ľ. Juhásová1, I. Králová-Hromadová1, E. Bazsalovicsová1, G. Minárik2,3, J. Štefka4, P. Mikulíček2 Parazitologický ústav SAV, Košice, Slovenská republika; Prírodovedecká fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava, Slovenská republika; 3 Geneton Ltd., Bratislava, Slovenská republika; 4Biologické centrum AVČR, Parazitologický ústav, České Budějovice, Česká republika 1 2

Fascioloides magna (Trematoda; Fasciolidae) je závažný pečeňový parazit voľne žijúcich a domácich prežúvavcov, ktorý predstavuje atraktívny modelový druh pre populačno-genetické štúdie najmä vzhľadom na jeho invázny charakter a potenciál kolonizovať nové územia. Pomocou 11-tich nedávno navrhnutých mikrosatelitových markerov bola študovaná populačno-genetická štruktúra populácií F. magna pochádzajúcich zo všetkých enzootických oblastí v Severnej Amerike a Európe s cieľom (i) objasniť detailnú štruktúru západných a východných severoamerických populácií, (ii) porovnať genetickú štruktúru parazitov zo všetkých európskych ohnísk, a (iii) determinovať pôvod európskych populácií a cesty šírenia pôvodných a introdukovaných populácií F. magna. Do analýzy bolo zahrnutých 432 jedincov F. magna z 38 definitívnych hostiteľov zo všetkých enzootických oblastí v Severnej Amerike a zo 74 definitívnych hostiteľov zo všetkých ohnísk fascioloidózy v Európe. Mikrosatelitové údaje boli vyhodnotené programom Structure a porovnané s výstupmi z PCoA analýzy. Migračné trasy F. magna na oboch kontinentoch boli testované pomocou programu Migrate. Získané výsledky odhalili presný pôvod európskych populácií F. magna. Parazity z prvého európskeho ohniska, Talianska, boli geneticky príbuzné s jedincami zo severného pobrežia Atlantického oceánu. Po prvýkrát bol determinovaný presný pôvod F. magna z druhého európskeho ohniska (Česká republika); výsledky potvrdili, že česká populácia parazita pochádza z oblasti juhovýchodného štátu USA, konkrétne z Južnej Karolíny. Parazity z tretieho a stále expandujúceho ohniska v Dunajských lužných lesoch pochádzali z oblasti Čiech. Analýza migračných trás F. magna v Severnej Amerike odhalila prítomnosť tzv. „west-east“ a „south-north“ genetických línií parazita, ktoré korelujú s historickou migráciou a súčasným rozšírením jeho definitívnych hostiteľov (wapiti, jelienok bielochvostý a sob arktický) na severoamerickom kontinente. Práca bola realizovaná s podporou projektu VEGA 2/0133/13 a Bilaterálneho mobilitného projektu SAV-AVČR 16-20.

20

First insights into the parasite diversity of economically important fish in Lake Tanganyika N. Kmentová1, Milan Gelnar 1, Maarten Van Steenberge2, Joost Raeymaekers4, Stephan Koblmüller3, Maarten Vanhove1, 2, 4, 5 1 Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic 2 Biology Department, Royal Museum for Central Africa, Leuvensesteenweg 13, 3080, Tervuren, Belgium 3 Institute of Zoology, University of Graz, Universitätsplatz 2, A-8010 Graz, Austria 4 Laboratory of Biodiversity and Evolutionary Genomics, Department of Biology, University of Leuven, Ch. Deberiotstraat 32, B-3000 Leuven, Belgium 5 Present address: Capacities for Biodiversity and Sustainable Development, Operational Directorate Natural Environment, Royal Belgian Institute of Natural Sciences, Vautierstraat 29, B-1000 Brussels, Belgium

Lake Tanganyika is a unique freshwater ecosystem famous for its remarkable evolutionary history not merely of cichlids but also other families of vertebrates and invertebrates. Surprisingly, parasites have been overlooked for many decades, despite increasing interest in the last few years, mostly focused on the diverse littoral zone. Contrary to the littoral, the pelagic zone is relatively species poor in fishes and it is dominated by two endemic clupeids (Limnothrissa miodon and Stolothrissa tanganicae) and four endemic latid predators (Lates angustifrons, L. mariae, L. microlepis, L. stappersii). Both families originate from marine environment and their existence in a truly freshwater pelagic system is rare. Although they figure as an important component of the food web and form the main part of local fisheries, almost nothing is known about their parasite fauna. In our project, we focused on providing of first insights into the parasite diversity of abovementioned clupeid and latid species in Lake Tanganyika to answer the question: are those hosts infected by typical freshwater parasites or do they have kept marine parasite genera? Fish specimens originated from several localities in Lake Tanganyika and were deposited in the collection of the Royal Museum for Central Africa in Tervuren (Belgium) in several decades of the 20th century. Samples needed for molecular analyses come from a field expedition of Walter Salzburger and colleagues in 2014. A total number of 180 fish specimens were examined to date. Phylogenetic analyses were conducted using selected nuclear genes (28S, 18S and ITS 1). Preliminary results indicate clupeid species are infected by different monogenean parasites belonging to Ancyrocephalus: A. limnothrissae and another species new for science. A monogenean species morphologically similar to Diplectanum lacustris (originally described from Lates niloticus) was reported from three out of four latid predators. This result supports the observed pattern of lower host specificity in the pelagic and bathypelagic zone, suggested in previous studies in Lake Tanganyika as well as in marine environments. Phylogenetic analyses situated the collected species of Ancyrocephalus inside the family Dactylogyridae and showed the unresolved situation and most likely polyphyly of Diplectanum. Moreover, while Ancyrocephalus is mainly reported from European freshwater fishes, Diplectanum is a parasite typical for marine and brackish perciform fish. Therefore, different mechanisms may have given rise to the monogenean fauna infecting clupeids and latids in Lake Tanganyika. However, other investigations are needed, especially DNA samples of parasites from other closely related host species, to reveal the evolutionary history and possible geographical or host related variability of the observed species.

21

Výhody a omezení sérologické diagnostiky parazitárních infekcí P. Kodym Státní zdravotní ústav, CEM, NRL pro toxoplazmózu, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10

Detekce protilátek se používá především k diagnostice těch patogenních agens, jejichž přímý průkaz ve stolici, moči, krvi či jiném materiálu je problematický. Výhodou sérologických metod je zpravidla relativně snadné a rychlé provedení a vysoká citlivost. Je však nutné mít na paměti, že sérologické testy nemonitorují parazita přímo, ale zprostředkovaně prostřednictvím reakce hostitele na patogenní působení vetřelce. Interpretace výsledků sérologických testů zpravidla vychází z předpokladu, že přítomnost specifických protilátek je markerem přítomnosti současné nebo nedávné přítomnosti patogena v organismu hostitele; pokud byla krev odebrána na samotném počátku infekce, kdy se protilátky ještě nestačily vytvořit, může být výsledek testu negativní. U infekcí, jejichž průběh je nejčastěji bezpříznakový a prevalence v běžné populaci je vysoká, nemusí sérologická positivita znamenat, že daný patogen je skutečnou příčinou potíží pacienta. V takových případech se snažíme určit fázi infekce sledováním dynamiky protilátek a stanovením markerů akutní infekce, jako jsou protilátky tříd IgM, IgA či IgE a nízká avidita IgG. K odlišení vlastní tvorby protilátek u infikovaného novorozence od protilátek přenesených od matky, jakož i k potvrzení lokální tvorby protilátek detekovatelných v likvoru či oční tekutině, lze použít komparativní Western blot. Na otázky spojené s dynamikou a patogenním působením parazita, jakož i s klinickým stavem a terapií pacienta, však sérologické testy dát odpověď nedokáží. Vyšší titr protilátek neznamená ani vyšší intenzitu infekce, ani závažnější onemocnění, ba ani horší prognózu. Podle výše hladin protilátek, jejich vzestupu či poklesu (pokud možno do úplného vymizení protilátek) nelze hodnotit úspěšnost léčby. Sérologické testy jsou více nebo méně standardizované. Jejich parametry jako sensitivita, specificita a prediktivní hodnoty positivního či negativního testu se vždy vztahují k souboru vzorků, na kterém byly testovány. Jsou-li vybrány pouze vzorky jednoznačně positivní a negativní, mohou tyto parametry dosáhnout až 100 %, v praxi je však vždy určité procento vzorků nejednoznačných. Například při srovnávání 8 testů na antiborreliové IgG byly výsledky u 70 % vzorků víceméně shodné, zatímco absolutně rozporuplných vzorků, kde 3-5 testů vyšlo pozitivně a zbytek opačně, bylo 10,6 %. Na výsledcích sérologických vyšetření je postavena značná část epidemiologických a dalších studií. Jejichž podstata potom tkví v porovnání séroprevalence sledované infekce ve dvou nebo více skupinách osob nebo naopak porovnávání určitých parametrů u séronegativních a séropositivních jedinců. Výzkumníci by při plánování a vyhodnocování těchto studií měli brát v úvahu jak parametry a výpovědní hodnotu použitých testů, tak i epidemiologické vlastnosti a distribuci parazitů v hostitelské populaci. Například pro toxoplazmózu jsou charakteristické rodinné a ohniskové výskyty vázané na lokální zdroje infekce, takže prevalence bývá v jednotlivých lokalitách značně variabilní. Možná proto se séroprevalence i v dosti velkých a zdánlivě stejných souborech poslaných z identických zdrojů vždy o několik procent liší, což se potom promítne do výpočtu relativního rizika či odds ratio. Tak například v 10 souborech (celkem 978) schizofreniků vyšetřených v NRL TOXO v létech 2006-2015 se pohybovala séroprevalence toxoplasmózy mezi 7,7 % a 26,2 % (průměr: 17,4 %), což není více než v běžné populaci. Ani tato zjevná skutečnost však nebrání některým autorům v prohlášení toxoplasmózy za příčinu schizofrenie.

22

Dikrocelióza oviec na Slovensku: parazitóza v ústraní A. Königová, M. Babják, M. Urda Dolinská, M. Várady Parazitologický Ústav SAV, Hlinkova 3, 040 01 Košice, Slovenská Republika

Dikrocelióza je významné, i keď v súčasnosti podceňované pastevné parazitárne ochorenie prežúvavcov. Predstavuje zdravotné riziko, zapríčiňuje zníženú úžitkovosť zvierat a zodpovedá za značné ekonomické straty. Vzhľadom k dlhoročným chýbajúcim údajom o výskyte, diagnostike a terapii dikroceliózy na Slovensku sme sa v našej štúdii zamerali na diagnostiku a následnú terapiu tejto trematodózy v 6-tich náhodne vybraných chovoch oviec. Vo všetkých chovoch sme kvantitatívnou koprologickou metódou Mini-FLOTAC s citlivosťou 10 vajíčok na 1 gram trusu (EPG) potvrdili prítomnosť vajíčok D. dendriticum. Intenzita parazitárnej infekcie u vyšetrených oviec bola v rozmedzí 10 - 240 EPG, s priemerom 120 EPG. Na farme s najvyššiou prevalenciou vajíčok D. dendriticum sme vybrali 36 oviec s najvyššou intenzitou parazitárnej infekcie a tie následne zaradili do experimentu. Ovce sme jednorázovo dehelmintizovali per os dávkou 15 mg/kg ž.h. albendazolu. Účinnosť terapie bola vyhodnotená in vivo testom redukcie počtu vajíčok v truse (FECR) a pitvou na 14. a 30. deň po terapii. Nižšia účinnosť 91,70 % (P<0,001) v in vivo FECR teste ako aj pri pitve 93,31 % boli stanovené na 14. deň po terapii, kým na 30. deň po terapii bola zaznamenaná vyššia účinnosť albendazolu 94,60 % (P<0,001), čo potvrdili aj výsledky pitvy 94,32 % (P<0,001). Tieto výsledky potvrdzujú vysoký terapeutický efekt dávky 15 mg/kg ž.h. albendazolu na dikrocélie u pasúcich sa oviec. Naše výsledky poukazujú na neočakávane vysoký výskyt dikroceliózy vo vybraných chovoch oviec na Slovensku. Z tohto dôvodu je potrebné poukázať na urgenciu zavedenia citlivej kvantitatívnej koprologickej metódy na diagnostiku dikroceliózy na štátnych veterinárnych ústavoch na Slovensku. Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0120/16 a Agentúrou pre vedu a výskum SR APVV 0169-14.

23

Úloha kočkovitých šelem při toxoplazmóze B. Koudela1, 2 1 2

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 61242 Brno CEITEC VFU, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 61242 Brno

Původcem toxoplazmózy je celosvětově rozšířený parazit Toxoplasma gondii, který patří mezi vícehostitelské kokcidie. Definitivním hostitelem T. gondii jsou kočkovité šelmy a mezihostiteli jsou všichni teplokrevní obratlovci včetně člověka. K infekci kočkovitých šelem dochází po pozření tkání mezihostitele, ve kterých jsou přítomny cysty T. gondii. Výsledkem následného vývoje T. gondii ve střevě kočky je vznik odolných oocyst a jejich vylučování trusem. Kočky vylučují oocysty obvykle pouze při první infekci a vylučování velkého množství oocyst (až 20 miliónů) je omezeno jen na dobu 2-3 týdnů. Oocysty po sporulaci ve vnějším prostředí se stávají infekčními a jejich pozřením dochází k infekci mezihostitelů. Od roku 2007 jsme postupně shromáždili sedm izolátů oocyst T. gondii z trusu koček domácích (Felis silvestris f. catus), jeden izolát oocyst T. gondii z trusu tygra sibiřského (Panthera tigris altaica) chovaného v zoologické zahradě a dva izoláty oocyst T. gondii z trusu manulů (Otocolobus manul) chovaných v zoologických zahradách. Jednotlivé izoláty pocházely od kočkovitých šelem s rozdílným klinickým průběhem toxoplazmózy od asymptomatického vyučování až po fatální průběh infekce. Všechny izoláty byly genotypizovány metodou PCR-RFLP. Genotypizace izolátů oocyst T. gondii potvrdila na základě markerů SAG2, SAG3, BTUB, GRA6, c22-8, c29-2, L358, PK1 identickou příslušnost všech izolátů ke genotypu II s výjimkou Apico markeru pro genotyp I. Na základě epidemiologických údajů získaných k jednotlivým izolátům oocyst T. gondii a současných literárních údajů o roli kočkovitých šelem při toxoplazmóze jsou v příspěvku diskutovány úloha kočkovitých šelem v epidemiologii toxoplazmózy, legislativní aspekty vyšetřování koček na toxoplazmózu a možnosti vakcinace kočkovitých šelem jako nástroje ochrany zdraví zvířat a člověka před toxoplazmózou v rámci konceptu „One Health“. Poděkování patří Dr. Gereonu Scharesovi a Dr. Dalandu Hermannovi, Friedrich-Loeffler-Institut, Federal Research Institute for Animal Health, 17493 Greifswald - Insel Riems, Německo za pomoc při genotypizaci izolátů T. gondii. Výsledky tohoto výzkumu byly získány v rámci projektu CEITEC 2020 (LQ1601) za finančního přispění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v rámci účelové podpory z prostředků Národního programu udržitelnosti II.

24

Structure of parasites communities in the hybrids of R. rutilus and A. brama V. Krasnovyd*, A. Šimková Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlařská 2, Brno, 611 37, Czech Republic *Corresponding author: [email protected]

The role of the hybridization to dermine the parasite communities is often neglected. New host genotypes generated by hybridization of parental taxa represent unstable system with specific ecological, behavioral and immune characteristics. Host susceptibility of hybrid specimens to parasite infection is little studied. The aim of this study is to compare the composition of parasite communities between parental taxa and their hybrids. We focused on the structure of parasite communities as a reflection of the genetic background and ecological plasticity of the investigated hosts (i.e. parental species versus hybrids). The model fish system in our study include Abramis brama, Rutilus rutilus as two parental species and their hybrids from the Hamry reservoir (Czech Republic) collected during the 2011-2013 years. Metazoan parasites have been counted and identified. Fish specimens were determined by morphological and molecular markers (microsatellites). Maternal origin of the hybrids was determined using the mitochondrial cyt b gene. Hybrids were less parasitized by both generalist and specialist parasites (concerning parasite load) when compared to parental species. However, total parasite diversity was higher in hybrids. The composition of parasites communities the hybrids (i.e. presence of parasite species and their abundance) was shifted toward to the composition of parasite communities of roach (mostly due to the presence of many roach specific Dactylogyrus in the hybrids). Higher ecological plasticity of the hybrids may likely explained the presence of more trophic-transmitted species of digeneans. Concerning the cestodes, only larval stages of Caryophyllaeus were found in the hybrids even if both parental taxa were parasitized also by adult stage of this cestode. This study was supported by the Czech Science Foundation, project number P505-12-0375.

25

Možnosti elektronové mikroskopie při detekci virů přenášených členovci D. Krsek, P. Kodym Státní zdravotní ústav, Centrum epidemiologie a mikrobiologie, Oddělení zoonóz s přírodní ohniskovostí, Šrobárova 48, Praha 10

Virologická diagnostika pomocí transmisní elektronové mikroskopie (TEM) je založena na vizualizaci a morfologické identifikaci virových částic v širokém spektru biologických materiálů. Na základě morfologie jsou viry rozděleny do 104 čeledí. Dosud bylo popsáno 33 virových čeledí vyskytujících se u obratlovců, z nichž 23 hostí člověk. Viry přenášené členovci (tzv. arboviry) jsou skupinou s celosvětovým rozšířením zahrnující přes 500 různých druhů virů z čeledí Flaviviridae, Bunyaviridae, Reoviridae, Rhabdoviridae, Togaviridae, Orthomyxoviridae a Asfarviridae. Na základě morfologických rozdílů mezi jednotlivými virovými čeleděmi je možné viry v biologickém materiálu identifikovat pomocí TEM. Přestože molekulárně-biologické a imunologické metody vzhledem k vyšší senzitivitě a velké průchodnosti vzorků v mnoha oblastech nahradily výsadní postavení TEM v rutinní virologické diagnostice, má elektronová mikroskopie díky rychlosti vyšetření a potenciálu zachytit jedním testem všechna infekční agens přítomná ve vzorku u vícenásobných infekcí stále svou nezastupitelnou úlohu. Zlatým standardem zůstává také při detekci původců nových a znovu se objevujících onemocnění, jako byla např. epidemie viru SARS, monkeypox viru, nebo SFTS phleboviru - nově objeveného zástupce arbovirů. Pro rychlou detekci arbovirů v klinickém materiálu pomocí TEM lze využít standartní metodu negativního barvení spojenou s fyzikálními koncentračními metodami. Přímá detekce ve vektorových organismech se v praxi neprovádí z důvodu nízké virové nálože, ale stejně jako v případě klinických materiálů s virovou náloží pod detekčním limitem TEM je možné viry před vlastní diagnostikou pomnožit na buněčných kulturách. Pro zvýšení pravděpodobnosti záchytu virových částic lze využít i metody imunoelektronové mikroskopie (IEM) – immune clumping, solid-phase immune electron microscopy (SPIEM), immunogold. V případě potřeby diagnostiky virů v solidních tkáních (biopsie, autopsie) lze použít časově náročnější metodu ultratenkých řezů.

26

The evolution of the tapeworms – what is new? R. Kuchta1, J.N. Caira2, K. Jensen3, A. Waeschenbach4, T. Scholz1, D.T.J. Littlewood4 1 Institute of Parasitology, Biology Centre of the Czech Academy of Sciences, Czech Republic ([email protected]) 2 Department of Ecology & Evolutionary Biology, University of Connecticut, USA 3 Department of Ecology & Evolutionary Biology and the Biodiversity Institute, University of Kansas, USA 4 Department of Life Sciences, Natural History Museum, UK

Tapeworms (Cestoda) are a well-known exclusively parasitic group of neodermatans (Platyhelminthes). Adaptations of tapeworms to parasitism are extraordinary and include a number of unique changes in their morphology, ultrastructure, physiology, biochemistry, ecology, life-cycles and behaviour. The diversity of tapeworms reaches far beyond what is typically known about this group from the few representatives of medical importance (e.g. species of Taenia, Diphyllobothrium, Echinococcus). The diversity of life-cycles (typically including one or two intermediate hosts) is distributed across both aquatic and terrestrial habitats, where the majority of the ~6,000 known species are found parasitising elasmobranchs and tetrapods as their definitive hosts. Over the past two decades, molecular data have produced an ever more stable and well-resolved backbone phylogeny, whilst increasing the number of orders from 12 to 19. New molecular phylogenetic results have been accumulated over the last 5 years from the NSF-funded Planetary Biodiversity Inventory project “A survey of the tapeworms from vertebrate bowels of the earth”. This international collaborative project targeted previously unexplored hosts and/or geographic regions to increase the sampled diversity of tapeworms. The resultant phylogeny, based on two nuclear (18S and 28S rDNA) and two mitochondrial genes (16S rDNA and cox1), includes ~950 species and represents the most significant contribution to tapeworm phylogeny to date, allowing us to reconstruct the evolution of this parasitic group with some confidence.

27

Comparative study of neuropathogenic and visceral bird schistosomes Trichobilharzia regenti and T. szidati using transcriptomic profiling R. Leontovyč1, N. Young2, P. Horák1, R. Gasser2, M. Kašný1,3 1 Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7, 128 44 Prague 2, Czech Republic 2 Faculty of Veterinary Science, The University of Melbourne, Parkville, Victoria 3010, Australia 3 Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University Brno, Kamenice 753/5 625 00 Brno Bohunice, Czech Republic.

Bird schistosomes Trichobilharzia regenti and T. szidati are members of the family Schistosomatidae and they are closely related to serious human pathogens from the genus Schistosoma. Despite the reported importance of human cercarial dermatitis caused by Trichobilharzia spp. and unique ability of T. regenti to induce serious neuropathogenic disorders of infected ducks and mice, the information concerning the molecular-biological research on bird schistosomes is still not complete. During the infection of the definitive host free-living cercariae transforms into intra-vertebrate schistosomula. This process is accompanied by rapid morphological and molecular-biological changes, reflecting also fluctuations in gene expression, which can be monitored by adoption of robust pyrosequencing techniques followed by appropriate bioinformatic analysis. We performed large-scale transcriptomic analysis of two different consecutive developmental stages (cercariae and schistosomula) of two different bird schistosomes species (T. regenti - neurotropic and T. szidati - visceral) in order to elucidate some molecular aspects related to the interactions of these flukes with their hosts (e.g. invasion, migration, digestion). We sequenced, assembled and annotated the transcriptomic data of 16 samples and we identified key metabolic pathways and enzyme classes. The results have been carefully compared with available data on well characterized human schistosomes (Schistosoma mansoni, S. haematobium and S. japonicum). We believe that our transcriptomic exploration provides new and significant insights into the molecular biology of bird schistosomes and could represent a useful platform for further comparative studies of schistosomatids and other trematodes. The study was financially supported by a grant from the Czech Science Foundation (http://gacr.cz/en/), (no. 13-29577S; P.H. et al.) and the Charles University in Prague (http://www.cuni.cz/UKEN-65.html), (PRVOUK P41, UNCE 204017 and SVV 260202/2015260202/2015; P.H. et al.).

28

Rickettsiózy psov na Slovensku N. Lieskovská1, L. Berthová2, Z. Sekeyová2 1 Slovenská akadémia vied, Virologický ústav, Biomedicínske centrum, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, Slovenská Republika 2 Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice

Rickettsie sú intracelulárne obligátne Gram negatívne baktérie na Slovensku prenášané infikovanými kliešťami, ktoré sa vyskytujú v trávnatej vegetácii. Ich častými hostiteľmi sú voľne žijúce zvieratá. Dostupné trávnaté oblasti a mestské parky spolu s voľne žijúcimi zvieratami zdieľajú aj psy, ktoré patria k ľahko dostupným hostiteľom kliešťov. Akútna fáza infekcie pretrváva v krvi psa len niekoľko dní. Rickettsiálna DNA môže byť detegovaná pomocou molekulárnych metód. Po uplynutí akútnej infekcie imunitný systém hostiteľa začne produkovať protilátky proti rickettsiám, ktoré môžu byť detegované pomocou sérologickej analýzy. Cieľom tejto štúdie bolo vyhodnotiť prítomnosť rickettsií v krvi a v sérach psov z rôznych oblastí Slovenska. Rickettsiálna DNA bola detegovaná v 9 (5%) zo 179 testovaných kliešťov. Potvrdená bola prítomnosť troch druhov rickettsií: R. helvetica, R. monacensis a R. raoultii. Sérologickými metódami sme vyšetrili 227 sér získaných zo psov. Z celkového množstva bolo pozitívnych 140 (61,7 %) sér, v ktorých boli potvrdené protilátky voči R. akari (29,7 %), R. conorii (28,3 %) a R. slovaca (42 %). Naše výsledky potvrdzujú cirkuláciu rickettsií v prírode aj prostredníctvom psov. Tieto baktérie predstavujú možné nebezpečenstvo nielen pre domáce alebo divé zvieratá, ale aj pre ľudí.

29

Už nikdy sami: lidský mikrobiom a eukaryom Julius Lukeš Parazitologický ústav, Biologické centrum AVČR Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice Kanadský ústav pro pokročilý výzkum, Toronto

Lidské tělo hostí přes 1000 druhů bakterií, které jsou společně označovány jako mikrobiom. Zejména díky dramaticky zlevněnému sekvenování se v posledních několika letech dozvídáme o překvapivě zásadním vlivu mikrobiomu na naše zdraví. Seznam chorob, které jsou ovlivňovány či přímo způsobovány změnami v mikrobiomu stále roste, ale dosud víme překvapivě málo o eukaryotech žijících v člověku. Souhrnně se nazývají eukaryom a naprostá většina z nich je považována za parazity s předpokládaným negativním účinkem na lidské zdraví. Pokusím se posluchače přesvědčit, že řada z nich jsou komensálové, s potenciálně pozitivním vlivem na svého hostitele i jeho mikrobiom.

30

Vliv neuropatogenní schistosomy Trichobilharzia regenti na produkci prozánětlivých cytokinů a oxidu dusnatého myšími neurogliovými buňkami T. Macháček, L. Panská, P. Horák Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze, Viničná 7, Praha 2, Česká republika

Ptačí schistosoma Trichobilharzia regenti je mezi ostatními zástupci čeledi Schistosomatidae výjimečná svým neurotropním chováním. Při migraci tělem definitivního (pták) i náhodného (savec) hostitele napadá centrální nervovou soustavu (CNS), což může v obou typech hostitelů vyústit v závažné neuromotorické poruchy. V zasažené nervové tkáni se rozvíjí zánět a místo infiltrují periferní leukocyty. Kromě toho bylo u infikovaných myší prokázáno, že v okolí migrujících parazitů dochází k aktivaci astrocytů a mikroglií, neurogliových buněk s potenciálem podílet se na imunitní odpovědi hostitele proti parazitovi. Abychom ozřejmili jejich úlohu při infekci myší T. regenti (především v regulaci zánětu a eliminaci parazita), připravili jsme primární kultury myších astrocytů a mikroglií. Ty jsme následně stimulovali in vitro připravenými živými schistosomuly T. regenti, rozpustnou frakcí jejich homogenátu a dvěma rekombinantními katepsiny T. regenti (TrCB1.1 a TrCB2), které představují dominantní peptidázy exprimované schistosomuly migrujícími v CNS. Po 48 hodinách jsme v buněčných supernatantech měřili koncentraci prozánětlivých cytokinů (IL-6, TNF-α; ELISA) a oxidu dusnatého (NO; Griessův test). V případě stimulace živými schistosomuly byla hodnocena jejich pohyblivost. Živá schistosomula indukovala pouze sekreci IL-6 v astrocytárních kulturách; změny v produkci NO nebyly zjištěny. Významné snížení pohyblivosti schistosomul bylo pozorováno ve smíšených kulturách astrocytů a mikroglií. Rozpustná frakce homogenátu schistosomul spustila produkci IL-6 a TNF-α v astrocytárních kulturách a produkci NO v astrocytárních i mikrogliových kulturách. Rekombinantní katepsiny se ukázaly jako významné spouštěče sekrece IL-6 a/nebo TNF-α v obou kulturách a v kultuře astrocytů také stimulovaly produkci NO. Tato data naznačují, že astrocyty a mikroglie mohou hrát významnou úlohu jak ve spouštění/regulaci zánětu, tak v eliminaci schistosomul. Výzkum byl podpořen Grantovou agenturou České republiky (projekt GA13-29577S).

31

Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): inhibitory peptidáz Kunitzova typu jako modulátory hemostázy a imunity L. Jedličková1, J. Dvořák2, J. P. Dalton2, I. Hrachovinová3, M. Kašný1,4, L. Mikeš1 Katedra parazitologie PřF UK v Praze, Viničná 7, Praha 2 Medical Biology Centre, School of Biological Sciences, Queen‘s University Belfast, 97 Lisburn Road, BT9 7BL, UK 3 Laboratoř poruch hemostázy, ÚHKT Praha, U nemocnice 2094/1, Praha 2 4 Ústav botaniky a zoologie PřF MU, Kamenice 5, Brno – Bohunice 1 2

Enzymatická proteolýza je zásadní biochemický mechanismus, který se účastní regulace široké škály fyziologických dějů. Mimo jiné hrají peptidázy zásadní roli v aktivaci kaskád zajištujících homeostázu organismu a obranu před patogeny – hemostáze a komplementu. Enzymy zahrnuté v těchto kaskádách patří mezi serinové peptidázy. Endogenní regulace jejich aktivity a balance celého systému je zajištěna inhibitory proteinové povahy patřícími mezi serpiny a proteiny s Kunitzovou doménou. U helmintů se v průběhu evoluce vyvinula řada Kunitz proteinů, z nichž poměrně málo bylo funkčně charakterizováno. V naší studii jsme se zaměřili na inhibitory Kunitzova typu u krevsajících monogeneí druhu Eudiplozoon nipponicum parazitujících na kaprovi. V transkriptomu dospělých červů bylo nalezeno několik sekvencí kódujících tyto inhibitory. Jejich bioinformatická analýza ukázala jistou strukturní podobnost s Kunitzy některých dalších krevsajících parazitů a s Kunitzy z jedů blanokřídlého hmyzu a hadích jedů. Jeden z Kunitz proteinů E. nipponicum byl vyprodukován v rekombinantní formě v bakteriálním systému E. coli a následně purifikován. Vykazuje strukturní podobnost s lidským bikuninem (Kunitz protein podílející se na regulaci hemostázy a zánětu); jeho aktivní doména je velice podobná textilininu, antihemorhagickému faktoru z jedu australské pakobry Pseudonaja textilis. Byla prokázána jeho schopnost inhibovat faktor X hemokoagulační kaskády. Ještě vyšší inhibiční potenciál vykazoval vůči plasminu a plazmatickému kallikreinu, peptidázám účastnícím se fibrinolýzy a produkce vazoaktivního a prozánětlivého peptidu bradykininu z HMW kininogenu. In vitro funkční testy (trombelastografie) prokázaly, že je schopen cca 2x prodloužit čas potřebný ke vzniku fibrinové sraženiny, což svědčí o jeho antikoagulační funkci. Krevsající monogenea tedy mají k dispozici účinné molekulární nástroje, které se mohou podílet na interakcích parazita s hostitelem ve smyslu potlačení hemokoagulace a zánětu. Jejich poznání může sloužit jako základ pro vývoj nových terapií založených na bioaktivních sloučeninách odvozených od molekul produkovaných parazity. Tento projekt byl podpořen grantem GAČR č. P506-12-1258.

32

A common Palaearctic fish parasite (Cestoda) in western USA M. Oros1, A. Choudhury2, T. Scholz3 Institute of Parasitology, Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, 04001 Košice, Slovak Republic 2 Division of Natural Sciences, St. Norbert College, 100 Grant Street, DePere, WI 54115 U.S.A. 3 Institute of Parasitology, Biology Centre of the Czech Academy of Sciences, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Czech Republic 1

Zoogeographical distribution of organisms, including parasites, is primarily a result of their historical development (evolution) and depends on many extrinsic and intrinsic factors. In the case of parasites, their geographical distribution reflects largely the evolutionary history and distribution of their hosts. This is also true for monozoic cestodes of the order Caryophyllidea, parasites of cypriniform and siluriform fishes, and present in all but one (Neotropical) zoogeographical region. So far, about 60 species of caryophyllidean cestodes of 22 genera and 3 families have been reported from North America. With the exception of a few invasive species (Atractolytocestus huronensis and Khawia japonensis), which were introduced to North America with common carp (Cyprinus carpio), there have not been any caryophyllidean species found in two or more zoogeographical regions. In the present paper, we report one of a relatively few examples of ‘amphi-Pacific’ distribution, i.e. the occurrence of a common Palaearctic fish parasite, the caryophyllidean cestode Caryophyllaeides fennica, in the northwestern part of North America. The Palaearctic genus Caryophyllaeides was monotypic for a long time, comprising only of C. fennica, a parasite of a wide spectrum of often distantly related cyprinid fishes. The second species of the genus (C. ergensi) was described from the Siberian dace, Leuciscus baicalensis, in Mongolia. The tapeworm C. fennica, a common parasite of cyprinid fishes in Europe and Palaearctic Asia is reported from the Nearctic region for the first time, from the endemic cyprinid Acrocheilus alutaceus in Oregon, USA. Subsequent molecular data confirmed this species identification. The presence of C. fennica in the western Nearctic is arguably a result of colonization via the Beringian bridge. At present, C. fennica appears to be rare in the Nearctic in comparison to the Palaearctic where it is common, which may reflect real differences in their distribution or a lack of comparable sampling effort in the Pacific Northwest. This study was supported by the Grant Agency VEGA No. 2/0159/16 and APVV 0653-11.

33

Evolution of diploid-polyploid complex of Carassius auratus T. Pakosta1, L. Vojtek2, P. Hyršl2, S. Stierandová1, L. Vetešník3, A. Šimková1 1 Department of Botany and Zoology (Faculty of Science/ Masaryk University) Kotlářká 2, 611 37, Brno, CZ 2 Department of Experimental Biology (Faculty of Science/ Masaryk University) Kotlářká 2, 611 37, Brno, CZ 3 Institute of Vertebrate Biology (Academy of Sciences) Květná 8, 603 65, Brno, CZ

Diploid-polyploid complex of Carassius auratus is formed by several forms – C. gibelio, C. auratus, C. landsdorfi and M-line. The gibel carp (Carassius gibelio) belonging to C. auratus complex is one of the most common and successful non-indigenous invasive fish taxa in Europe. This C. auratus complex originates from East Asia (China). The different forms of C. auratus complex exhibit low level of morphometric and anatomical differences. In the Czech Republic, the representatives of C. auratus complex were firstly recorded in the area of the confluence of the rivers Morava and Dyje in 1976. Reproduction of this complex is ensured by asexual pathway using gynogenesis (in triploid females) and sexual pathway (in diploid specimens). In this study we investigate the potential aspects related to the evolution of diploid-polyploid C. auratus complex. The aim of this study was to evaluate the genetic diversity (mitochondrial DNA using D-loop region) of the C. auratus complex from the Dyje basin. The presence and intensity of infection for metazoan parasite species was compared between two different reproductive forms. The parameters of non-adaptive (i.e. respiratory burst, lysozyme activity and complement activity) and adaptive immunity (IgM antibodies) were compared between two forms in four consecutive years. Our analyses revealed no significant difference in parasite abundance between diploid and triploid specimens. Concerning the groups of parasites, only nematodes were significantly different in diploid females in comparison to triploid females and diploid males. On the other site, the highest infection values were found for D. dulkeiti and D. anchoratus for each of gynogenetic females, sexual females and sexual males. Results of this study showed that basic physiological and haematological parameters were affected by sex, only erythrocyte count was affected by ploidy status. No difference in non-specific immunity between two reproduction forms were reported. This study was supported by the Czech Science Foundation, project No. P505/12/0375.

34

Vliv oxidačního stresu na tkáně motolice Trichobilharzia regenti (Schistosomatidae) J. Pankrác1, P. Horák1, M. Kašný1,2 1 Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra parazitologie, Praha, Česká republika 2 Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta, Katedra botaniky a zoologie, Brno, Česká republika

Jedním z efektorových mechanismů buněčné imunity je produkce reaktivních molekul kyslíku (ROS), silně toxických pro mnoho intra- i extracelulárních patogenů včetně juvenilních stadií schistosom. Motolice se proti ROS brání antioxidačními systémy, které přeměňují tyto molekuly na molekuly méně reaktivní. Pokud je neutralizace ROS nedostatečná, vzniká oxidační poškození tkání parazita (např. oxidace membrán, proteinů nebo DNA). Jaké jsou mechanismy regenerace a adaptace motolic na tato poškození nebylo dosud podrobněji studováno. Cílem naší práce je charakterizovat distribuci oxidačních poškození v tkáních motolice T. regenti po inkubaci s peroxidem vodíku (H2O2) a popsat sekundární patologické změny, ke kterým v důsledku těchto poškození dochází. Schistosomula T. regenti byla inkubována s 1,6mM roztokem H2O2 a poté kultivována v mediu SCM 169. Oxidační poškození byla detekována imunohistochemicky na celých jedincích (whole-mount) protilátkami proti 8-hydroxy-2´-deoxyguanosinu (ox. DNA) a proti dinitrofenolu (ox. proteiny) a vizualizována příslušnými fluorescenčními sekundárními protilátkami. Sekundární patologické změny byly zhodnoceny na histologických řezech barvených hematoxylinem-eosinem a za pomoci PAS reakce. Pro popis změn na ultrastrukturní úrovni byla použita elektronová mikroskopie. Inkubací 15 minut v 1,6mM roztoku H2O2 bylo v následujících 24 hodinách dosaženo 25-60% mortality schistosomul T. regenti. V průběhu inkubace s H2O2 bylo pozorováno znehybnění a v některých případech také zaškrcení těla schistosomul. Oxidační poškození proteinů bylo detekováno v celém těle, nejintenzivněji byla značena svalovina tělní stěny. Oxidační poškození DNA zaznamenáno nebylo. Sekundární patologické změny nebyly na úrovni rozlišení světelné mikroskopie viditelné (hematoxylin-eosin). Za pomoci skenovací elektronové mikroskopie byl pozorován zvýšený počet membránových měchýřků (1-1,5 µm) na povrchu tegumentu poškozených schistosomul. PAS reakce neprokázala změnu v obsahu glykogenu ve svalech.

35

Species diversity of Cichlidogyrus (Dactylogyridae) parasites of Tanganyikan cichlids: It is just beginning … and continues Ch. Rahmouni1, M. P. M. Vanhove1,2,3, A. Šimková1 1 Laboratory of Parasitology, Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Brno, Czech Republic 2 Capacities for Biodiversity and Sustainable Development (CEBioS), Operational Directorate Natural Environment, Royal Belgian Institute of Natural Sciences, Brussels, Belgium 3 Laboratory of Biodiversity and Evolutionary Genomics, Department of Biology, University of Leuven, Leuven, Belgium

Cichlids are one of the most species-rich families of vertebrates mostly species-rich in Africa and the Neotropics. The East African Great Lakes Victoria, Malawi and Tanganyika alone harbor more than 1500 endemic cichlid species. Lake Tanganyika, the deepest and oldest lake in Africa, counts the most genetically, morphologically and ecologically diverse cichlid assemblage of these lakes and holds about 250 endemic species belonging to more than fifty genera and 14 to 16 tribes. Its mostly endemic cichlids are considered as a model to study biological diversification and radiation. Tanganyikan cichlids were started to be investigated for their gill ectoparasites during a few last years. Our results seem to confirm that species richness of cichlid parasites in Lake Tanganyika is higher than the number of cichlid species in this lake. Currently, African cichlids are known to host five genera of dactylogyrideans, Cichlidogyrus being the most diverse with about 100 species recorded from more than 70 cichlid hosts. In parallel and based on our knowledge on freshwater fish monogeneans, the taxonomy of cichlid monogeneans, especially Cichlidogyrus, is far from an easy task and will remain, just as their hosts’ systematics is frequently revised, a subject of frequent revision. Thus, phylogenetic analysis based on molecular data are increasingly used to understand the cichlids’ diversity, evolution and host-parasite interactions. In addition morphological characterization of the sclerotized structures (haptor and copulatory organs) represents another potential tool to investigate cichlid diversity. The main goal of this study is to investigate the Cichlidogyrus species diversity of five Burundese cichlid hosts: Aulonocranus dewindti and Ophthalmotilapia nasuta from the tribe Ectodini, Eretmodus marksmithi and Tanganicodus irsacae from Eretmodini and finally Cyprichromis microlepidotus from Cyprichromini. Two different approaches were employed: phylogenetics using different molecular markers (28S rDNA, 18S rDNA, ITS-1 and COX1) and morphological characterization of the hard parts of haptor and reproductive organs. Based on preliminary results, we suggest that phylogenetic relationships among Cichlidogyrus parasitizing the different Tanganyikan cichlid tribes may help us to elucidate the historic and ecological associations between cichlid tribes and to determine the origin of these Lake Tanganyika cichlid monogeneans. This study was supported by Czech Science Foundation, project No. P505/12/ G112 (ECIP).

36

Modern molecular approach in food safety and food-borne parasitoses N. Reslová1, 2, M. Kašný1, 3, M. Slaný2, P. Králík2 1 Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University Brno, Kamenice 753/5, 625 00 Brno Bohunice, Czech Republic 2 Department of Food and Feed Safety, Veterinary Research Institute, Hudcova 296/70, 621 00 Brno, Czech Republic 3 Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Vinicna 7, 128 00 Prague, Czech Republic

In recent years, the increase of reported outbreaks causing human-diseases associated with food-borne parasitic infections (uni/multi-cellular) arising from meat consumption has been recorded. This trend could be affected e.g. by the changes in farming management towards bio-production, globalization of food market, global climate change and also by the meat processing. This situation is consequently inducing the need for improvement of the diagnostic applications. Our work is focused on development of a reliable comprehensive molecular diagnostic method useful for rapid control of meat products. We adopted high sensitive multiplex oligonucleotide ligation-PCR assay - MOL-PCR, enabling direct and simultaneous detection of multiple nucleic acid signatures of parasites from complex samples and xMAP technology representing a novel detection platform based on magnetic microspheres. Visualization of the products is then realized via qualitative and quantitative MAGPIX instrumentation. Up to this date, the specific molecular probes allowing the detection and capturing of targeted DNA originating from two parasitic worms - Trichinella spiralis (nematode; partial sequence of 18S rRNA gene) and Taenia saginata (cestode; partial sequence of mitochondrial COX1 gene) were designed. Reaction conditions of MOL-PCR were optimized for simultaneous duplex assay. Currently, the calibration of MAGPIX system is in process. This research was supported by grant of Ministry of Agriculture MASO (Grant n. QJ1210113), grants of the Masaryk University (MUNI/A/1325/2015), Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic (7AMB15AR020 and COST CZ no. LD15056) and Charles University in Prague (PRVOUK P41, UNCE 204017 and SVV 260202/2015).

37

Dlouhodobé sledování fauny komárů Humpolecka F. Rettich Státní zdravotní ústav Praha, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10 [email protected]

V letech 1996 až 2016 byl sledován výskyt komárů (Diptera, Culicidae) v oblasti Humpolecka (49°51- 56´ N, 15°20 - 31´E - průměrná výška 457 m n.m.), v údolí řeky Želivky od údolní hráze Sedlice až k Želivu. Metodami sběru larev a kukel (k dopěstování samců), odchytem bodajících nebo přezimujících samic komárů exhaustorem a konečně odchytem aktivních samic pomocí EVS pastí s CO2 byl ve sledované oblasti zjištěn výskyt celkem 22 druhů 6 rodů: Anopheles maculipennis s.l., (Ae. messae), An. claviger, An. plumbeus, Ochlerotatus* cantans, Oc. annulipes, Oc. excrucians, Oc. cataphylla, Oc. leucomelas, Oc. punctor, Ae. communis, Oc. sticticus, Oc. geniculatus, Ae. vexans, Ae. cinereus, Ae. geminus, Culex pipiens, Cx. torrentium, Cx. territans, Cx. modestus, Culiseta annulata, Cs. glaphyroptera a Coquillettidia richardii. Nedaleko sledované oblasti byl zachycen skutečně horský druh Ochlerotatus pullatus (Ždárské vrchy, nadm. výška cca 800m). K charakteristickým biotopům líhnišť larev komárů patřily tůňky a mokřiny v jehličnatých i listnatých lesích (s dominantními druhy Oc. cantans, Oc. communis a Oc. punctor), opuštěné a zatravněné rybníky čas od času zaplavené při velkých deštích (s dominantními druhy Oc. sticticus a Ae. vexans často líhnoucí se v masovém množství), řekou Želivkou zaplavené louky (z jara Oc. cataphylla, v létě Ae.vexans), studánky a prameny (s celoročním výskytem larev An. claviger, méně častěji Cs. glaphyroptera), nádrže na dešťovou vodu ve vesnicích s výskytem často ve 100% Cx. torrentium, méně často spolu s Cx. pipiens. Nově vzniklým biotopem vhodným pro líhnutí larev komárů byly skládky s ojetými pneumatikami používanými jako zátěže siláže. Zde se líhly larvy Cx. pipiens, Cs. annulata a překvapivě i An. plumbeus a Oc. geniculatus (původně komáři líhnoucí se výhradně ve stromových dutinách). Zvláštní pozornost byla věnována odchytu pastmi s CO2 aktivních samic komárů na okraji rybníků porostlých rákosem (Phragmites australis) či zeravem (Typha latifolia) s předpokládaným výskytem Cx. modestus - potencionálním přenašečem viru West Nile. Tento druh byl ale ve 3 odchytových sezonách pastmi s CO2 zachycen pouze ve 2 exemplářích. Naopak byl zaznamenán četný záchyt druhů Cx. pipiens, Cs. annulata, Cq. richiardii, An. maculipenniss s.l. a An. claviger (téměř žádný odchyt samic rodu Aedes) Pátrání po invazivních komárech Ae. albopictus (ve skládce s ojetými pneu) resp. Ae. japonicus (ve vázách na květiny na hřbitovech) nebylo dosud úspěšné. *Použita taxonomická nomenklatura podle Beckera a kol., 2003

38

Selection and characterization of a new, non-melanising, line of Anopheles gambiae refractory to Plasmodium falciparum clone 3D7 L. Richterova1, L. Ranford-Cartwright1 1

Institute of Infection, Immunity and Inflammation, University of Glasgow, Glasgow, Scotland, UK

The existing refractory line of Anopheles gambiae mosquitoes melanises Plasmodium falciparum parasites, a refractory behaviour that is not common under natural transmission. We are selecting a new, non-melanising, refractory line of Anopheles gambiae, denoted GU-REF. So far, GU-REF has been selected for refractoriness to P. falciparum clone 3D7 over 10 generations. A control line (GU-CON) is being selected at random at the same time as a control for inbreeding effects. Currently GU-REF mosquitoes exhibit a significantly lower infection prevalence compared to GU-CON. The GU-REF line does not appear to exhibit fitness costs associated with refractoriness, as measured by fecundity. Indeed, a higher proportion of the GU-REF line laid eggs following a bloodmeal than the GU-CON and unselected lines. The refractory mechanism could involve the speed of bloodmeal digestion or non-melanotic immune responses. Details of the selection and measurement of refractoriness of the GU-REF line, measures of mosquito fecundity, and experiments to investigate the involvement of bloodmeal digestion rate will be presented.

39

Eudiplozoon nipponicum (Monogenea): serpins – inhibitors of serine peptidases P. Roudnický1, J. Vorel1, J. Ilgová1, L. Mikeš2, L. Jedličková2, J. Dvořák3, M. Gelnar1, M. Kašný1,2 1 Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University Brno, Kamenice 753/5, 625 00 Brno, Czech Republic 2 Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7, 128 00 Prague, Czech Republic 3 School of Biological Sciences, Medical Biology Centre, Queen’s University Belfast, 97 Lisburn Road, Belfast BT9 7BL, Northern Ireland

Eudiplozoon nipponicum is a platyhelminth, from the class Monogenea, family Diplozoidae. It is oviparous, hematophagous ectoparasite of common carp (Cyprinus carpio). Proteolytic enzymes (peptidases) are functional molecules, which catabolize cleavage of peptide bonds of proteins. According to the process of their action they are divided into several groups (e.g. cysteine, serine, aspartic, metallo- peptidases). Serine peptidases are known as a key factors of many physiological processes of higher organisms, such as complement cascade activation, blood clotting, fibrinolysis, inflammation and programmed apoptosis. Parasites employ the serine peptidases e.g. during invasion and migration of the host tissue and digestion. For each living organisms, the regulation of the activity of peptidases represents the crucial step and it can be mediated also by natural inhibitors, such as serpins – the inhibitors of serine peptidases. In transcriptomes/genomes of various helminth species, we can find high number of genes, coding serpins. In transcriptomic data, obtained on our experimental organism E. nipponicum we identified several sequences corresponding to serpins. Up to now no monogenean serpin has been characterized. The results of our preliminary experiments realized with recombinant serpin protein molecule indicates that function of the serpins could be similar to other blood feeding worms. This means, that eudiplozoon probably adopted similar mechanisms enabling to avoid inflammation, activation of complement and blood clotting. The research was financially supported by Masaryk University, Brno (MUNI/A/1325/2015), Czech Science Foundation (GBP505/12/G112, P506/12/1258), Charles University in Prague (PRVOUK P41, UNCE 204017, SVV 260202/2015, GAUK 502313).

40

Zhrnutie výsledkov 5-ročného entomologického prieskumu pakomárikov z rodu Culicoides v chove hovädzieho dobytka na východnom Slovensku A. Sarvašová1, A. Kočišová1, H. Hlavatá2 1 2

Ústav parazitológie, UVLF v Košiciach, Komenského 73, 041 81 Košice SHMÚ, Regionálne stredisko Košice, Ďumbierska 26, 040 01 Košice

Vektory a vektormi prenášané patogény sú v ostatných rokoch, v čase veľmi rýchlo sa meniacej klímy, veľmi aktuálnym a často spomínaným problémom nielen v Európe. Klimatické zmeny v strednej Európe stále častejšie spôsobujú extrémy v počasí. Tie sa dávajú do súvisu s objavovaním sa a rozširovaním nových vektorov aj patogénov. Jedným z významných vektorov spôsobujúcich v ostatnom desaťročí enormné hospodárske straty sú pakomáriky z rodu Culicoides. Prácou prezentujeme výsledky dlhodobého prieskumu fauny pakomárikov v chove hovädzieho dobytka na juhovýchode Slovenska a sledovanie vplyvu environmentálnych faktorov na ich biológiu. Entomologický monitoring sme vykonávali od apríla 2011 do októbra 2015. Odchyty boli realizované za štandardných a nemenných podmienok v nočných hodinách. Pakomáriky odchytávané v týždenných intervaloch svetelným lapačom, Miniature Black-Light Trap 1212, boli uskladnené v 70% alkohole a identifikované na základe morfologických znakov podľa dostupných kľúčov. V rámci 144 437 pakomárikov odchytených počas piatich rokov (2011-2015) bolo zaznamenaných 35 druhov. Početnosť pakomárikov v jednotlivých rokoch bola výrazne rozdielna. Najvyšší celkový počet pakomárikov sme odchytili v roku 2013 (71 416), pričom len počas jedného odchytu v júni sme odchytili 19 921kusov pakomárikov, čo takmer dvojnásobne prevyšovalo celoročný odchyt v roku 2012 (10 148). Podobne veľmi výrazné boli aj rozdiely v percentuálnom zastúpení jednotlivých druhov. Najpočetnejšie boli druhy C. obsoletus/C. scoticus a C. punctatus. V roku 2011 prevládal C. obsoletus/C. scoticus (33 %) nad C. punctatus (23 %), ale v roku 2012 vzrástla početnosť druhu C. punctatus (28 %) na úkor C. obsoletus/C. scoticus (23,5 %). V roku 2013 bola opäť vysoká abundancia C. punctatus (49,4 %: 38 %), v nasledujúcich rokoch však vzrástla početnosť C. obsoletus/C. scoticus (2014 - 77,6 % : 9,3 %; 2015 – 50 % : 39 %). V rokoch 2011 a 2012 sme zaznamenali aj vysokú abundanciu C. riethi (19 a 18 %) pričom v ďalších rokoch ich výskyt bol zriedkavý (1-3 %). Ostatné druhy Culicoides boli na tejto farme zachytené v nižšej početnosti. Počas odchytov sme tiež sledovali a vyhodnocovali vplyv klimatických faktorov (teplota a relatívna vlhkosť ovzdušia, množstvo zrážok, rýchlosť prúdenia vzduchu) na aktivitu pakomárikov. Vzhľadom na konštantné podmienky vykonávania odchytov (bez zmien v početnosti chovaného dobytka ako aj v realizácii odchytov) rozdiely v celkovej početnosti ako aj v druhovom zastúpení pravdepodobne súvisia s výraznými výkyvmi a extrémami v počasí, keďže podľa údajov získaných zo SHMÚ jednotlivé roky sledovaného obdobia sa značne líšili ako teplotami ovzdušia, tak aj rozložením a množstvom zrážok v priebehu roka. Tieto výsledky predstavujú prvú komplexnú dlhodobú štúdiu fauny pakomárikov na Slovensku a poskytujú dôležité poznatky využiteľné v epizootológii pri prenose patogénov pakomárikmi. Práca bola podporovaná grantovou úlohou VEGA č. 1/0080/15 a základným výskumom NRL UVLF pre pesticídy v Košiciach.

41

Brazílie: ráj, nebo peklo pro českého parazitologa? T. Scholz Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Česká republika

Díky výzkumnému projektu “Integrative taxonomy: a powerful tool to unravel hidden diversity of fish parasites in Brazil” programu Ciência sem Fronteiras (Věda bez hranic), zaměřenému na základní výzkum a výuku postgraduálních studentů v Brazílii, měl autor během tří tříměsíčních pobytů na univerzitě nedaleko Rio de Janeira možnost seznámit se s brazilskou vědou a vysokoškolskou výukou. Během terénních výjezdů za sladkovodními rybami a jejich parazity v povodí Amazonky a řeky Paraná navštívil řadu míst ve státech Rondônia, Tocantins a Pará, v Amazonii i Pantanalu, obtížně dostupných i pro běžného Brazilce. Podílel se rovněž na teoretické i praktické výuce brazilských studentů; někteří z nich již absolvovali krátko- i střednědobé (5 měsíců) studijní pobyty v Parazitologickém ústavu BC Akademie věd ČR v Českých Budějovicích. Brazílie je obrovská země plná barev a přátelských lidí, ale pro Středoevropana také země těžko představitelných sociálních kontrastů. Krátce budou uvedeny i základní údaje o současném stavu výzkumu parazitologie v této latinskoamerické zemi, kde parazitární onemocnění stále představují závažný zdravotnický i sociální problém. Množství finančních prostředků pumpovaných socialistickou, značně populistickou vládou do výzkumu a vzdělávání bylo enormní, ale současná ekonomická krize provázená politickými problémy (proces odvolání – impeachmentu – prezidentky s bulharskými kořeny) se negativně projevila drastickými škrty (až 60%) rozpočtu na vědu a univerzitní vzdělání, což nepochybně ovlivní i možnosti budoucí česko-brazilské spolupráce. Pro českého parazitologa má Brazílie obrovský potenciál, a to i díky (až na výjimky) jen průměrné až silně podprůměrné kvalitě parazitologického výzkumu. Stinnými stránkami možné vědecké spolupráce je kromě všeobecné průměrnosti a zahleděnosti do sebe zejména jazyková bariéra, neboť aktivní znalost angličtiny je u většiny Brazilců včetně vědeckých pracovníků a studentů spíše výjimkou. I přes tato negativa, problémy s kriminalitou a současné ekonomické problémy, je však pobyt v Brazílii mimořádným zážitkem, a to nejen odborným, který lze každému parazitologovi vřele doporučit.

42

Humánní alveolární echinokokóza v České republice, 2007-2015 V. Skála1,2, E. Kyclerová1,2, J. Matějů1,2, M. Leissová1,2, L. Hozáková3, F. Stejskal2, L. Kolářová1,2 Národní referenční laboratoř pro tkáňové helmintózy VFN v Praze Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK v Praze 3 Klinika infekčního lékařství FN Ostrava 1 2

Původcem alveolární echinokokózy (AE) je tasemnice Echinococcus multilocularis, která v dospělosti parazituje převážně u lišek (rod Vulpes), ale v zemědělských oblastech i u psů a koček. S trusem hostitele jsou do vnějšího prostředí vylučovány zralé tělní segmenty tasemnice s embryonovanými vajíčky, popř. samostatná vajíčka. Ta jsou schopná bezprostředně po defekaci infikovat mezihostitele, jimiž jsou zejména hlodavci, ale příležitostným mezihostitelem se může stát i člověk. U člověka bývají nejčastěji postiženým orgánem játra (asi 99 % všech případů), s progresí infekce však dochází k postižení dalších orgánů. Larvální stádia vytvářejí léze (metacestod, larvocysty, alveokok), které narůstají velmi pomalu. Počáteční stádium infekce je vždy asymptomatické, klinické příznaky infekce se objevují až za několik let (5-15). Svým charakterem a chováním připomínají alveokokové cysty nádor s invazivním bujením do okolní tkáně a přilehlých orgánů. Bez terapie je průběh onemocnění fatální; po stanovení diagnózy umírá do 5-ti let 70 % nemocných, do 10 let 90-100 % pacientů. V České republice provádí serologické, histopatologické a molekulárně biologické vyšetření AE Národní referenční laboratoř (NRL) pro tkáňové helmintózy. Mezi lety 2007-2015 laboratoř vyšetřila klinický materiál (krev/sérum, mozkomíšní mok, aspirát z cyst, tkáňové biopsie, etc.) od 1987 pacientů. Diagnóza AE se opírala o výsledky i) zobrazovacích metod prováděných lokálními zdravotnickými zařízeními, ii) sérologických vyšetření, iii) histologického vyšetření tkáňových biopsií, a/nebo iv) molekulárně biologických metod. Konečná diagnóza byla stanovena, pokud minimálně dva z uvedených bodů i) – iv) svědčily pro AE. Celkově byla AE stanovena u 26 osob (15 žen, 11 mužů). Ve 20 případech (74 %) byly postiženým orgánem pouze játra, u 5 pacientů i plíce, mozek, ledviny nebo retroperitoneum. U 5 pacientů byla zcela negována cestovatelská anamnéza, což společně s nálezy E. multilocularis u definitivních hostitelů potvrzuje, že AE může mít na území ČR charakter autochtonního onemocnění.

43

Cystatins of the parasitic nematodes Trichinella spiralis and T. pseudospiralis: xMAP technology in serodiagnostics L. Škorpíková1,2, M. Kašný1,3, M. Slaný2, P. Králík2, M. Gelnar1, J. Ilgová1 1 2 3

Department of Botany and Zoology, Masaryk University, Brno, Czech Republic Veterinary Research Institute, Brno, Czech Republic Department of Parasitology, Charles University in Prague, Prague, Czech Republic

Nematodes of the genus Trichinella are clinically important parasites invading cells of the small intestine and subsequently skeletal muscles. Their global distribution is corresponding to the wide range of their hosts involving birds, reptiles and mammals. Seven (T1, T2, T3, T4, T5, T6 a T10) of twelve genotypes of Trichinella spp. are zoonoses causing the trichinellosis - a serious and sometimes fatal human disease. During the life cycle, the individuals of this nematode parasite release variety of functional molecules, which are mainly present in excretory-secretory (E-S) products. These molecules are essential for many biological processes like development, digestion, migration, and also in manipulation of the host immunne system. The most dominant components of the E-S products are cystatins – inhibitors of cysteine peptidases of C1 and rarely of C13 family. Our work is focused on the characterization of „multi cystatin-like domain“ (mcd-1) genes and proteins of Trichinella spiralis and T. pseudospiralis. The complete sequences of genes were obtained and recombinant analogs of MCD-1 proteins were prepared. The recombinant MCD-1 molecules are used also in regard to develop the reliable molecular method useful for serological quantitative and qualitative diagnosis of parasitic nematodes from the genus Trichinella. We employed the xMAP technology - novel diagnostic platform combining immunoassay approach and magnetic microspheres. The research was financially supported by the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic (7AMB15AR020 and COST CZ no. LD15056); Masaryk University (MUNI/A/1325/2015) and Charles University in Prague (PRVOUK P41, UNCE 204017 and SVV 260202/2015).

44

Larvální stádia motolic ve sladkovodních měkkýších: co se skrývá pod špičkou ledovce, aneb co víme a nevíme M. Soldánová Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Česká republika

Motolice (Trematoda: Digenea) představují velmi rozšířenou, diverzifikovanou a výhradně parazitickou skupinou plathelmintů (Neodermata) ve vodních ekosystémech s velkým počtem lékařsky (např. rod Trichobilharzia působící cerkáriovou dermatitidu u člověka) i veterinárně (např. rod Diplostomum působící úhyn ryb) významných zástupců. Vyznačují se poměrně složitými vývojovými cykly, které zahrnují několik ontogenetických stádií a hostitelů včetně měkkýšů, kteří slouží jako první mezihostitelé. V měkkýších probíhá nepohlavní rozmnožování larev (sporocyst, redií), které dávají vznik cerkáriím. Cerkárie jsou volně plovoucí larvy, které se po opuštění těla měkkýše šíří v prostředí za účelem nákazy dalších hostitelů. Měkkýši a stádium cerkárie proto představují zcela klíčové organismy z hlediska vývoje motolic. Larvální stádia motolic jsou schopna výrazně ovlivňovat přežívání měkkýšů, jejich chování (manipulace parazitem za účelem usnadnění přenosu), rozmnožování (kastrace) či somatický růst (gigantismus). Regulují tak nejen populace a společenstva hostitelů, ale i strukturu a fungování potravních řetězců celých ekosystémů díky svým komplexním cyklům propojeným různými potravními vztahy. Motolice mohou sloužit jako indikátory diverzity volně žijících organismů a změn prostředí ve vodních ekosystémech (např. stav eutrofizace) či pro studium parazito-hostitelských a evolučně-ekologických vztahů a životních strategií parazitů. Ke studiu těchto základních biologických a ekologických aspektů motolic, které mohou vést k nalezení vhodných způsobů a účinných prostředků k boji s parazity, je naprosto zásadní znalost jejich druhového složení. Ačkoliv se fauna motolic v měkkýších zdá být dobře prozkoumaná, bouřlivý rozvoj molekulárních metod v posledních desetiletích v kombinaci s detailním studiem morfologických znaků přispěl k výraznému zvýšení předpokládané diverzity motolic, a to zejména díky objasnění problematiky kryptických druhů některých skupin motolic (např. čeledí Echinostomatidae a Diplostomidae), které jsou morfologicky obtížně odlišitelné a byly v minulosti nesprávně určovány či klasifikovány. Studium potravních řetězců v posledních letech ukázalo, že motolice, a především jejich cerkárie, představují podstatné složky vodních ekosystémů. Cerkárie mohou být z měkkýšů uvolňovány v tisících denně a navzdory malé velikosti (0,2-1 mm) tak tvoří podstatnou složku biomasy v ekosystémech, která může být využita predátory (např. různé skupiny bezobratlých a ryby) jako cenný zdroj potravy. Nicméně tato „sekundární“ ekologická role motolic spojená s vysokým potenciálem ovlivňovat tok energie a strukturu potravních řetězců byla v minulosti zcela opomíjena. Rozsáhlejší studie týkající se zejména intenzity trofických vztahů mezi cerkáriemi a ostatními komponenty společenstev chybějí, obzvláště v rámci sladkovodních ekosystémů. Skrytá diverzita problematických skupin motolic a jejich ekologické role v potravních řetězcích mohou být označeny za klíčová témata budoucího studia objasnění komplexní taxonomie a pochopení fungování ekosystémů zahrnující parazity jako jejich integrální a významnou součást.

45

Od histórie výskumov ekológie kliešťov v Československu ku globálnym zmenám v súčasnosti M. Stanko1,2 1 2

Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, Košice, Slovensko, [email protected] Ústav zoologie SAV, Löfflerova 10, 04000 Košice, Slovensko

Prezentované sú najvýznamnejšie literárne výsledky výskumov ekológie kliešťov získané v bývalom Československu od druhej svetovej vojny s dôrazom na územie Slovenska. Autor sa zameral v prezentácii na prehľad významných okruhov výsledkov získaných českými a slovenskými autormi pri výskumoch kliešťov od roku 1950. Uvádzané sú najvýznamnejšie autekologické štúdie zamerané na priebeh sezónnej dynamiky epidemiologicky významných druhov kliešťov (Ixodes ricinus, Dermacentor marginatus, D. reticulatus, druhy rodu Haemaphysalis), preferenciu biotopov, hostiteľské okruhy jednotlivých štádií kliešťov. Ďalším významným okruhom štúdií predstavujú komplexné práce v prírodných ohniskách ochorení (encefalitída v Rožňave, hemoragická nefrozonefritída v Ruskej Porube, kliešťová encefalitída vo Vysokých Tatrách, a i.). Úloha jednotlivých skupín stavovcov ako hostiteľov kliešťov predstavovala významné okruhy výskumov, napr. domáce zvieratá a poľovná zver (viaceré práce Rosického, Noseka, Dyka, Hubálka, Mačičku, Turčeka a i.), drobné cicavce (Černý, Grulich, Rosický, Lichard, Stanko a i.), vtáky (Černý, Balát, Krištofík), plazy (Grulich, Lác a i.). Výsledky terénnych i laboratórnych štúdií zamerané na prežívanie hladných i nacicaných kliešťov I. ricinus v podmienkach južnej Moravy, prípadné v horách (Krkonoše) s hodnotením vplyvu mikroklimatických faktorov na ich prežívanie predstavujú viaceré významné práce Daniela, Černého, Honzákovej, Dusbábka a i. Z ekologického a epidemiologického hľadiska sú veľmi významné práce o prežívaní kliešťov vo veľkomestách vo vzťahu k histórii formovania mestskej zelene a potenciálnym okruhom hostiteľov (práce Rosického, Černého, Daniela, Noseka a i.). Ďalší okruh predstavujú taxonomické práce (zamerané napr. na rod Dermacentor, rod Pholeoixodes, Ixodes apronophorus, I. laguri, I. hexagonus, a i.), prehľadové práce fauny kliešťov Československa (Rosický, Černý, Dusbábek a i.). Mimoriadne zaujímavé informácie sú prácach uvádzajúcich importované druhy kliešťov na vtákoch u nás (Hyalomma marginatum), alebo psoch (Rhipicephalus sanguines) z cudzokrajných dovoleniek (Černý, Balát), ako aj štúdie o možnosti prežívania týchto druhov kliešťov v našich podmienkach (Daniel, Černý a i.). Súčasné prezentované názory (najmä v médiách) o vplyve globálnych zmien na zmeny vo výškovom rozšírení kliešťov I. ricinus (posun hraníc vo vertikálnom rozšírení), možnosti zanášania kliešťov z mediteránnych oblasti k nám, prípadne zmeny vo fenológii kliešťov (celoročný výskyt aktívnych kliešťov na vegetácii a i.) sú konfrontované s literárnymi údajmi i vlastnými výsledkami autora v závere referátu. Výskum bol podporený z projektu APVV – 140274, VEGA 2/0059/16 a VEGA 1/0196/15.

46

Malárie stále aktuální F. Stejskal Infekční klinika 2. LF UK a Nemocnice Na Bulovce v Praze, Infekční oddělení KN Liberec, Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN v Praze

Malárie je nejzávažnější parazitární infekci. Podle posledních údajů Světové zdravotnické organizace (SZO) byla malárie v roce 2015 endemická v 96 zemích, kde žije asi 3.2 miliardy obyvatel (40 % světové populace). Podle odhadů SZO bylo v roce 2015 nově nakaženo 214 milionů osob (88 % v subsaharské Africe), z nichž 438 tisíc zemřelo. Mezi nejvíce ohroženou skupinu patří děti mladší než 5 let. Do zemí Evropské unie je každoročně importováno 5 – 6 tisíc případů malárie (asi 1 případ na 100 000 obyvatel za rok). V ČR je v posledních dvou desetiletích výskyt importované malárie stabilní, ročně je evidováno průměrně 20 případů, tedy asi 5x méně, než je evropský průměr a výrazně převažují čeští občané nad cizinci (data NRL pro tropické parazitózy). Na infekční klinice Nemocnice Na Bulovce v Praze bylo za posledních deset let (2006-15) diagnostikováno 129 případů malárie. Velmi nepříznivý jev je, že převažovala infekce Plasmodium falciparum (66,7 %), importovaná především ze subsaharské Afriky (v 86 % případů), což ukazuje na nedostatečnou antimalarickou profylaxi při cestách do této velmi rizikové oblasti. Diagnostika malárie je založena především na přímém průkazu plasmodií na obarvených krevních nátěrech. Ostatní metody, jako např. rychlé diagnostické testy (RDT) nebo PCR jsou pouze pomocné. RDT se využívají v případech, kdy není dostupná parazitologická diagnostika, ale výsledky je nutno vždy a co nejdříve potvrdit krevními nátěry. K léčbě nekomplikované tropické malárie (infekce P. falciparum) se v současné době v endemických oblastech i v Evropě používají kombinované artemisininové preparáty (ACT), v ČR je dostupný Riamet=Coartem (kombinace artemether a lumefantrin). Vzhledem k narůstající rezistenci P. vivax na chlorochin, je tento preparát často nasazen jako lék první volby i v případech importu terciány z India a jihovýchodní Asie. Při infekcích P. vivax a P. ovale se pacienti zajišťují antirelapsovou léčbou primachinem. Před jeho nasazením se doporučuje vyšetřit aktivitu glukóza-6-P-dehydrogenázy v erytrocytech. K léčbě komplikované tropické malárie se v ČR dosud používá intravenózní chinin v kombinaci s antibiotiky doxycyklinem nebo klindamycinem. Intravenózní artemisininové preparáty (artesunát) nejsou v ČR dostupné. Ochrana před malarickou infekcí je založena na expoziční profylaxi, která se při cestách do oblastí s vysokým rizikem (především subsaharská Afrika, popř. některé oblasti Indického subkontinentu, jihovýchodní Asie, Pacifických ostrovů a Amazonie) kombinuje s preventivním užíváním antimalarik (antimalarická chemoprofylaxe). Turistům se doporučuje nošení vhodného oděvu s dlouhými rukávy a nohavicemi, používání repelentů (s 50 % DEET) a moskytiér. Antimalarickou chemoprofylaxi je vhodné konzultovat v centrech cestovní medicíny, používá se kombinace atovaquon a proquanil (Malarone), meflochin (Lariam) nebo antibiotikum doxycyklin. V příspěvku budou uvedeny naše zkušenosti s léčbou pacientů s malárií a informace o dostupnosti antimalarik v ČR. Tento příspěvek byl částečně podpořen grantem Vědecké rady KN Liberec.

47

Rizika šíření leishmaniózy psů v České republice V. Svobodová1, L. Friedlaenderová2, M. Svoboda1 1 2

Fakulta veterinárního lékařství VFU Brno Veterina Svahy, Zlín

V České republice je každoročně diagnostikováno několik případů importované leishmaniózy psů. Pacienty jsou psi, kteří navštívili nebo pocházejí ze zemí s endemickým výskytem původce (Leishmania infantum) a vektora (zejména Phlebotomus perniciosus). Onemocnění je obvykle diagnostikováno detekcí specifických protilátek (ELISA, IFAT). Žádost o sérologické vyšetření krve zasílá veterinární lékař na základě klinických příznaků onemocnění psa a cestovní historie poukazující na možnost nakažení. Existují však možnosti přenosu bez účasti vektora, které hrají důležitou roli mimo endemické země výskytu. Jako jedna z cest je zvažován přímý kontakt krve obsahující infikované buňky, např. během šarvátek mezi psy. Známa jsou rizika přenosu transfuzí, transplacentárně a při kopulaci. K transplacentárnímu přenosu může docházet opakovaně, ale nakažená jsou pouze jednotlivá štěňata, nikoli celý vrh. V loňském roce jsme diagnostikovali transplacentární infekci a představujeme konkrétní klinický případ autochtonní leishmaniózy psa žijícího v České republice. V lednu 2014 byla na kliniku Veterina Svahy ve Zlíně přivedena 4letá fena boxera, u které došlo bezprostředně po porodu k výraznému zhoršení zdravotního stavu. Majitelka uváděla několik týdnů trvající nechutenství a hubnutí, které bylo zpočátku připisováno vyčerpání v souvislosti s porodem a kojením. Celkové prořídnutí srsti bez ohraničených alopatických ložisek provázel výskyt šupin, který byl nejvýraznější v oblasti hlavy a uší. V oblasti mléčné žlázy byla zjištěna lichenifikace. Na nosní houbě a prstních polštářcích byla nápadná hyperkeratóza. Veškeré kožní změny byly primárně nesvědivé. V souvislosti s případem se zpětně jako anamnesticky podstatné jeví údaje o matce, která byla v roce 2009 kryta psem v Itálii. Z tohoto vrhu pochází naše pacientka. V srpnu 2011 se u ní projevily v menší míře identické kožní problémy a hubnutí. V dubnu 2013 byla utracena z důvodu pokročilé chronické renální nedostatečnosti. Vzhledem ke dlouhodobým klinickým příznakům, průběhu onemocnění a krytí matky v endemické oblasti výskytu leishmaniózy jsme nechali stanovit hladiny protilátek proti leishmanióze s pozitivním výsledkem (Leishmania ELISA 3,57 LE), přičemž titry protilátek vyšší než 1,1 LE jsou považovány za pozitivní. Na referenčním pracovišti VFU Brno jsme provedli tenkojehelnou biopsii z cervikálních superficiálních mízních uzlin a v bioptátu prokázali přítomnost amastigotních stádií leishmanií. Po potvrzení diagnózy bylo osloveno také 9 majitelů sourozenců od postižené boxerky za účelem preventivního vyšetření. Screening titru protilátek byl proveden pouze u jedné feny, která žije na území České republiky, a to s negativním výsledkem. U zbytku vrhu žijícího různě v zahraničí nám bylo pouze potvrzeno, že nikdo z nich nevykazuje žádné klinické příznaky, které bychom mohli dát do souvislosti s leishmaniózou. Obdobným způsobem jsme zjišťovali zdravotní stav štěňat pacientky a u žádného ze 6 jejích potomků se dosud nevyskytly klinické příznaky upozorňující na leishmaniózu. K laboratorním testům majitelé nepřistoupili. V současné době je pacientka pod dlouhodobou terapeutickou aplikací a na renální dietě. Majitelka potvrzuje klinické zlepšení, i když sledované parametry v krvi poukazující na renální nedostatečnost se za poslední rok výrazně neupravily.

48

Léčba leishmaniózy je dlouhodobá, a bohužel žádná z látek navzdory prokázanému klinickému zlepšení nezvládne parazita z těla zcela eliminovat, což představuje riziko relapsů u léčeného pacienta a umožňuje šíření leishmaniózy v populaci psů i bez přítomnosti vektora. Dodržování preventivních opatření vylučujících šíření transfuzí, pohlavním stykem a transplacentárně je nutné nejen u psů s klinickými projevy onemocnění, ale i u zvířat s latentní leishmaniózou a pacientů po úspěšné léčbě klinické formy.

49

Endoparazity detí a psov v Košickom regióne G. Štrkolcová1, M. Goldová1, M. Maďar2 1 2

Ústav parazitológie, UVLF, Komenského 73, 041 81, Košice Katedra mikrobiológie a imunológie, UVLF, Komenského 73, 041 81, Košice

V období rokov 2012-2016 sme sledovali prítomnosť endoparazitov u detí a psov v dvoch mestách na východnom Slovensku (Medzev, Košice). Vyšetrili sme 522 vzoriek stolíc detí z Medzeva (319 rómskych detí z osady, 106 detí z majoritnej populácie, 30 detí z detského domova, 35 detí zo základnej školy a 32 detí z materskej škôlky) rozdelených podľa veku na 5 podskupín. U detí zo segregovanej rómskej osady sme detegovali vajíčka šiestich druhov helmintov: Ascaris lumbricoides (51,7 %), Trichuris trichiura (15,0 %), Enterobius vermicularis (16,1 %), Taenia spp. (0,3 %), Ancylostoma spp./Uncinaria spp. (0,3%), Hymenolepis nana (0,6 %) a dva druhy protozoí: Giardia duodenalis (14,4 %), Cryptosporidium spp. (7,3 %). Najvyšší počet pozitívnych vzoriek bolo v skupine 6 ̶ 9 ročných detí. U majoritnej skupiny detí boli detegované vajíčka A. lumbricoides (0,9 %), E. vermicularis (15,2 %), Taenia spp. (0,9 %) a z protozoí G. duodenalis (1,9 %). V detskom domove bol preukázaný výskyt druhov G. duodenalis (63,3 %), A. lumbricoides (10,0 %), H. nana (3,3 %), E. vermicularis (17,6 %). U žiakov 3. ročníka základnej školy sme zaznamenali výskyt vajíčok E. vermicularis (25,7 %), A. lumbricoides (2,9 %) a G. duodenalis (2,9 %). V materských škôlkach sme detegovali G. duodenalis (3,1%) a vajíčka A. lumbricoides (3,1 %) a E. vermicularis (9,4 %). U psov z tejto lokality sme detegovali vajíčka piatich druhov helmintov: Ancylostoma spp./Uncinaria spp. (62,5 %), Toxocara canis (42,5 %), Trichuris vulpis (40,0 %), Toxascaris leonina (15 %), Capillaria spp. (12,5 %) a pasážované vajíčka A. lumbricoides (42,5 %) a T. trichiura (12,5 %). Z protozoárnych druhov sme zachytili G. duodenalis (15,0 %) a Isospora spp. (10,0 %). V Košiciach u detí s pervazívnymi vývinovými poruchami sme zaznamenali vajíčka E. vermicularis (3,0 %) a cysty G. duodenalis (5,0 %). PCR metódou a následnou analýzou sekvencií produktov PCR amplifikácie sme potvrdili genotyp C u G. duodenalis ako prvý európsky dôkaz, ktorý potvrdzuje možnú úlohu psov ako pôvodcov v zoonotickom prenose G. duodenalis. Naše výsledky sú aj prvotnou evidenciou výskytu zoonotických asembláží A a B G. duodenalis u detí vo veku do 14 rokov navštevujúcich tri rôzne predškolské a školské zariadenia v dvoch mestách na Slovensku a prvotnou evidenciou asembláži C a F G. duodenalis u psov a mačiek na Slovensku.

Práca je podporovaná grantovou úlohou VEGA č. 1/0455/15.

50

Charakterizace významných antigenů neurotropní motolice Trichobilharzie regenti s imunodiagnostickým potenciálem L. Turjanicová, L. Mikeš, P. Horák Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze, Viničná 7, Praha 2, 128 44, Česká republika

Trichobilharzia regenti patří mezi motolice s dixenním cyklem vázaným na vodu. Jedná se o schistosomu, která je zajímavá pro svůj neurotropismus. Do místa konečné lokalizace, kterým je nosní sliznice vodních ptáků, se dostává migrací nervovou soustavou. Může tak svým hostitelům působit různé neuromotorické poruchy. Přirozenými hostiteli této motolice jsou vrubozobý ptáci, ale cerkárie T. regenti jsou schopny, jako další druhy ptačích schistosom, penetrovat i do kůže savců. Často jsou postiženi koupající se lidé, u kterých se po opakovaném setkání s cerkáriemi vyvíjí svědivá kožní vyrážka známá jako cerkáriová dermatitida. Cílem našeho výzkumu byl popis protilátkové odpovědi přirozených hostitelů, v našem případě kachen (Anas platyrhynchos f. domestica), proti a antigenům dvou vývojových stadií T. regenti (cerkárií a schistososmul). Snažíme se najít takové antigenní molekuly, které by se mohly stát imunodiagnostickým markerem prodělané infekce, protože v současné době nelze prokázat nákazu touto motolicí jinak než pitvou zvířete. Pomocí western blotu jsme otestovali reakci protilátek IgY z sér experimentálně nakažených kachen s antigeny T. regenti. Jako antigen byl použit homogenát z cerkárií, nebo 7 denních schistosomul T. regenti, který byl separován pomocí 1D a 2D elektroforézy a následně převeden na PVDF membránu. Séra byla kachnám odebírána v předem definovaných časových intervalech. Výsledky ukázaly, že s různou mírou specificity a senzitivity bylo rozpoznáno 40 cerkariálních a 7 schistosomulárních antigenů. Ty byly dále analyzovány pomocí hmotové spektrometrie a výsledky byly porovnány s transkripromem. Mezi nejvýznamněji rozpoznávané antigeny tak můžeme zařadit například glykolytický enzym enolázu, nebo beta podjednotku ATP syntázy. Jako další metodu k odhalení specificky rozpoznávaných antigenů jsme zvolili imunoprecipitaci. Vysrážený precipitát jsme opět analyzovali pomocí hmotové spektrometrie. Na závěr bylo spektrum antigenů, které jsme charakterizovali pomocí imunoblotu srovnáno se spektrem parazitárních proteinů, které jsme získali díky imunoprecipitaci homogenátu cerkárií. Tato práce vznikla s finanční podporou Grantové agentury České republiky (projekt č. 13-29577S) a Grantové agentury Univerzity Karlovy v Praze (projekt č. 243¬259305).

51

Diversity of larval stages of the family Gryporhynchidae (Cestoda: Cyclophyllidea) in cichlid fish (Perciformes: Cichlidae) from southern Africa L. Uhrová1, J. Brabec2, I. Přikrylová3,4,5, Š. Mašová3, T. Scholz1,2 1 Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Česká republika 2 Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Česká republika 3 Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Česká republika 4 Unit for Environmental Sciences and Management, North-West University, Private Bag X6001, Potchefstroom, 2520, South Africa 5 Department of Biodiversity, University of Limpopo, Private Bag X1106,Sovenga, 0727 South Africa

Tapeworms of the family Gryporhynchidae (Cestoda: Cyclophyllidea) are cosmopolitan parasites of fish-eating birds such as herons, ibises and cormorants. Gryporhynchids are unique among cyclophyllidean cestodes in using fish as their second intermediate hosts; planktonic crustaceans (copepods) serve as the first intermediate hosts. Even though the first species currently placed in this family, Paradilepis scolecina, was described as early as in 1819, the present knowledge of the taxonomy, life cycles and ecology of gryporhynchids and pathogenic influence of larvae on their fish hosts is rather limited. In this study, gryporhynchid larvae (metacestodes) found in cichlids from three African countries (Burundi, South Africa and Zimbabwe) have been studied. Based on the size and shape of rostellar hooks, the following nine species of five genera have been recognised (species marked with an asterisk are reported from fish for the first time): Amirthalingamia macracantha (Joyeux et Baer, 1935), Neogryporhynchus lasiopeius* Baer et Bona, 1960, Paradilepis delachauxi (Fuhrmann, 1909), Paradilepis scolecina (Rudolphi, 1819), Paradilepis maleki* Khalil, 1961, Parvitaenia samfyia Mettrick, 1967, Parvitaenia* sp., Valipora campylancristrota (Wedl, 1855) and Valipora minuta (Coil, 1950); most of these species are also reported from Africa for the first time. A phylogenetic analysis of newly obtained 28S rDNA gene sequences of seven species of four genera confirmed the monophyletic status of all genera and brought first molecular insights into the interrelationships of the group. The present study indicates still poorly described species diversity of gryporhynchid larvae in freshwater fish in Africa.

52

Parazity a antihelmintiká – zvláštny pár M. Várady, A. Königová, M. Dolinská, M. Babják Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, Košice

Metódy, ktoré sa v súčasnosti používajú pri tlmení helmintóz hospodárskych zvierat, spočívajú prevažne v chemoterapii. Trh dnes ponúka dostatok prípravkov v rôznych cenových reláciách a s rozličnou šírkou spektra účinnosti. Chemoterapia teda predstavuje vcelku jednoduchý a pohodlný spôsob, ako sa vysporiadať v chove s parazitárnou infekciou. Pozornosť sa v prvom rade musí sústrediť najmä na prevenciu výskytu parazitov, pretože eradikácia, ich úplné odstránenie, pri prevládajúcom spôsobe chovu hospodárskych zvierat je spravidla nemožná. Prevencia môže byť úspešná iba pri zavedení komplexných opatrení, ktoré smerujú k ozdraveniu zvierat, ktoré sú stálymi potencionálnymi hostiteľmi parazitov, k zlepšeniu zoohygienických podmienok v maštaliach a zníženiu kontaminácie pasienkov, ktoré sú vhodným prostredím pre cirkuláciu parazitov. Komplex protiparazitárnych opatrení musí rešpektovať osobitosti biológie parazita a epizootológie parazitózy. Prevencia výskytu parazitov je v súčasnosti zabezpečovaná hlavne opakovanou a pravidelnou aplikáciou antihelmintík. Používanie antihelmintík môže mať však aj svoje negatívne stránky. Podobne ako tomu bolo pri antibiotikách, aj pri antihelmintikách ich intenzívne používanie môže mať za následok vznik rezistencie u tých organizmov, proti ktorým sú namierené. Problematika vzniku rezistencie voči chemoterapeutikám prešla postupným vývojom od ojedinelých nálezov začiatkom šesťdesiatych rokov až po súčasný stav, keď rezistencia k antihelmintikám predstavuje vážny ekonomický problém, hlavne v krajinách s rozvinutým chovom hospodárskych zvierat. V súčasnosti sa problém rezistencie parazitov na antihelmintiká týka hlavne hospodárskych zvierat. Z farmaceutického hľadiska tento problém zahŕňa všetky skupiny komerčne dostupných antihelmintík a vyskytuje sa u niekoľkých rodov a tried helmintov. Cieľom prednášky je nielen zhodnotiť doterajšie prístupy k riešeniu tohto závažného fenoménu, ale aj načrtnúť a definovať možné východiská a alternatívy pre trvale udržateľný rozvoj v tejto oblasti. Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0120/16 a Agentúrou pre vedu a výskum SR APVV 0169-14.

53

Exploring the transcriptome of Eudiplozoon nipponicum (Monogenea, Diplozoidae) adult worm Jiří Vorel1*, Pavel Roudnický1, Jana Ilgová1, Hana Dvořáková2, Lucie Jedličková2, Libor Mikeš2, Petr Brož2, Dagmar Jirsová1,5, Hynek Strnad3, Roman Leontovyč2, Ewa Dzika4, Božena Koubková1, Milan Gelnar1, Martin Kašný1,2 1 Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University Brno, Kamenice 753/5, 625 00 Brno, Czech Republic 2 Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Viničná 7, 128 00 Prague, Czech Republic 3 Genomics and Bioinformatics, Institute of Molecular Genetics of the ASCR, v.v.i., Vídeňská 1083, 142 20, Prague 4, Czech Republic 4 Faculty of Medical Science, University of Warmia and Mazury in Olsztyn, Żolnierska 14c, 10-561 Olsztyn, Poland 5 Department of Forest Botany, Dendrology and Geobiocoenology, Mendel University in Brno, Zemědělská 3, 613 00 Brno, Czech Republic

*Corresponding author, e-mail: [email protected]

Parasitic monogeneans are blood sucking fish ectoparasites. Their presence can lead to significant losses in fish stocks. From a large group of Monogenea (ca 25 000 species) only two species have been deeply sequenced – genomes of Gyrodactylus salaris and Protopolystoma xenopodis and several monogenean protein molecules have been characterized (e.g. cathepsin L – E. nipponicum and Neobenedenia melleni and three unknown serine peptidases from Neobenedenia girellae). In our study of E. nipponicum transcriptome we adopted two different sequencing approaches. 454 pyrosequencing method (GS FLX System, Roche) and sequencing by synthesis method (GS MiSeq, Illumina) to obtain high quality transcriptomic data. We generated 324 941 reads which were assembled into 6910 contigs (454 GS FLX System) and 149 697 864 reads assembled into almost 10 000 unique sequences (Illumina MiSeq) after processing by specific software tools. In this sequences we identified numerous important protein coding transcripts which can be involved in host-parasite interaction and can be essential for life of monogeneans parasites. We determined e. g. cysteine (cathepsins L1, L3, B, C, S and calpain), serine (prolyl endopeptidase, Kunitz-type peptidases and serine protease 33), metallo (nardilysin, paraplegin, XAA-Pro aminopeptidase) and aspartic (cathepsins D and E-A) proteases, their inhibitors (cystatins, salarin, serpins, stefins, smap1 and Kazal-type inhibitors), tegumental antigens and proteins (STARP antigen), potential anticoagulants agents and immunomodulators. The identified E. nipponicum transcripts are similar with those recorded on other worms from phylum Platyhelminthes. The research was financially supported by Masaryk University, Brno (MUNI/A/1325/2015), Czech Science Foundation (GBP505/12/G112, P506/12/1258), Charles University in Prague (PRVOUK P41, UNCE 204017, SVV 260202/2015, GAUK 502313), EuropeanRegional Development Fund (CZ.1•05/1•1•00/02•0068).

54

Společenstva motolic (Trematoda) malých okružáků (Gastropoda: Planorbidae) v jižních Čechách T. Vyhlídalová1, M. Soldánová2 1 Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Česká republika 2 Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Česká republika

Motolice mají komplexní životní cykly, které obvykle zahrnují 2–3 hostitele. Klíčovou roli ve vývoji motolic představují první mezihostitelé, měkkýši, ve kterých dochází k vývoji sporocyst a/nebo redií a výsledně cerkárií. Tato volně plovoucí stádia často aktivně pronikají do dalších vhodných hostitelů. Na složení společenstev motolic se podílí celá řada biotických (např. výskyt definitivních hostitelů) a abiotických faktorů (např. vliv sezóny), které mohou vést k rozdílnému časoprostorovému výskytu, složení a rozšíření druhů parazitů. V České republice se vyskytuje celkem 22 druhů okružákovitých plžů (Pulmonata: Planorbidae), z nichž všechny kromě okružáka ploského (Planorbarius corneus) lze řadit mezi malé druhy této čeledi. Ačkoliv fauna motolic malých okružáků v České republice byla studována především v 60. a 70. letech minulého století, šlo výhradně o faunistické práce. Ekologické studie zabývající se podrobným výzkumem složení společenstev motolic, jejich formováním a sezónností výskytu v malých okružákovitých plžích v České republice i Evropě prakticky chybějí. Lištovka leská (Segmentina nitida) a kružník bělavý (Gyraulus albus) byli zvoleni jako modelové druhy plžů čeledi Planorbidae pro studium společenstev motolic, jejich druhového složení a sezónní dynamiky. Okružáci byli sbíráni v pravidelných měsíčních intervalech od května do prosince 2015 na vybraných lokalitách Jindřichohradecka v jižních Čechách. Plži byli v laboratoři změřeni a vyšetřeni na přítomnost patentních (uvolněné cerkárie) a prepatentních (sporocysty, redie) infekcí. Detekované motolice byly fixovány ve 4% roztoku formaldehydu a 96% roztoku etanolu pro budoucí morfologické a molekulární studie. Na základě dostatečné abundance plžů a prevalence nákazy motolicemi byly vybrány 2 lokality, rybník Loužek, na kterém byly nalezeni pouze plži druhu Gyraulus albus, a rybník Velký Hatínský s výskytem druhu Segmentina nitida. Celkem bylo vyšetřeno 966 jedinců S. nitida s celkovou prevalencí 5,3 % a výskytem 7 druhů motolic patřících do 7 čeledí a 491 jedinců G. albus s prevalencí 9,8 % a výskytem 5 druhů motolic patřících do 3 čeledí. Analýza společenstev prokázala rozdílné druhové složení motolic jak na úrovni hostitele, tak na úrovni lokality. Společenstva motolic druhu G. albus na lokalitě Loužek jsou zcela unikátní z hlediska sezónního aspektu díky výskytu rozdílných druhů v jednotlivých sběrech. Dominantními druhy byly Echinostoma sp. a Echinoparyphium pseudorecurvatum; v obou případech se jedná se o druhy alogenní, které využívají vodní ptáky jako definitivní hostitele. Naopak společenstva motolic v plžích S. nitida na rybníku Velký Hatínský byla zastoupena autogenními druhy, které parazitují především u žab (Diplodiscus subclavatus) a ryb (Asymphylodora sp.), a dokončují životní cyklus v rámci jediného vodního ekosystému. Některé nálezy jsou prvním dokladem o výskytu larev daného druhu motolice v prvním mezihostiteli v České republice, ale i v Evropě. Identifikace morfologicky problematických druhů motolic (Echinostomatidae a Schistosomatidae) bude v budoucnu upřesněna molekulárními metodami.

55

Kryptosporidiové a mikrosporidiové infekce koní P. Wagnerová1, B. Sak2, D. Květoňová2, M. Maršálek1, J. McEvoy3, A.E. Laatamna4, M. Kváč1,2 1 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, Studentská 13, 370 05 České Budějovice 2 Biologické centrum AV ČR, Parazitologický ústav, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice 3 Katedra veterinárních a mikrobiologických věd, North Dakota State University, Fargo, North Dakota, USA 4 Vysoká škola Veterinární, BP 161 Hacène Badi, EL Harrach, Algiers, Algeria

Mezi roky 2011–2015 bylo celkem ve 4 zemích odebráno, mikroskopicky a molekulárně vyšetřeno na přítomnost kryptosporidií nebo mikrosporidií 1300 vzorků trusu (n=648 z České Republiky, n=81 z Polska, n=90 z USA, n=481 z Alžírska). Z důvodů prohloubení znalostí o průběhu infekce způsobené mikrosporidií Encephalitozoon cuniculi genotyp II byl proveden experimentální pokus na devíti koních plemene minihorse. Z výsledků vyplývá, že akutní fáze infekce nastupuje 28. DPI a je charakterizována diseminací spor E. cuniculi téměř do všech sledovaných orgánů. Rozdíly ve vnímavosti koní ke kryptosporidiím v závislosti na věku, pohlaví nebo systému chovu nebyly zaznamenány. Naopak v případě infekce E. cuniculi, byla věková specifita potvrzena, když starší koně v českých chovech byli infikováni více. Koně jsou vnímaví k pěti různým druhům kryptosporidií (C. parvum, C. muris, C. tyzzeri, C. erinacei a C. hominis) a jednomu genotypu (Cryptosporidium horse genotype). Celkem bylo identifikováno 16 různých genotypů E. bieneusi a 3 genotypy E. cuniculi. Navíc bylo nově popsáno devět genotypů E. bieneusi nazvaných Horse 3 ̶ Horse 11. Encephalitozoon cuniculi genotyp II byl v chovech koní obecně více rozšířen. I přes velkou diverzitu detekovaných druhů mikrosporidií a kryptosporidií se zoonotickým potenciálem, nepředstavují koně významné riziko v možném přenosu a šíření infekce v lidské populaci.

56

Postery

57

HGA v České republice- klinická kritéria a současné diagnostické možnosti P. Balátová, D. Berenová, I. Švecová, P. Kodym Státní zdravotní ústav, Národní referenční laboratoř pro lymeskou borreliózu, Šrobárova 48, 100 42, Praha 10, ČR, [email protected]

Humánní granulocytární anaplasmóza patří mezi nově se rozšiřující klíšťové zoonózy. Toto onemocnění způsobuje obligátně intracelulární gramnegativní bakterie Anaplasma phagocytophilum. HGA je akutní horečnaté onemocnění spojené s bolestí hlavy a svalů. Bakterie lze prokázat kultivačně, mikroskopicky z krevního nátěru nebo vzestupem titru protilátek pomocí nepřímé imunofluorescence. Předmětem této práce bylo sérologické vyšetření vzorků krve na přítomnost antiehrlichiových protilátek u pacientů v letech 2005-2015. Testováno bylo 758 vzorků sér, jako diagnostická metoda byla použita nepřímá imunofluorescence (ředění dle pokynů výrobce u protilátek IgM 1:20 a IgG 1:64). IgM protilátky byly detekovány u 86 vyšetřených vzorků (11,3 %). U 174 sér byly prokázány protilátky třídy IgG (23 %). V poslední době se přikládá velký význam detekci DNA polymerázovou řetězovou reakcí. Testováno bylo 149 vzorků krve a 102 vzorků mozkomíšních moků metodou real-time PCR (amplifikace oblasti genu 16S rRNA a msp4). Pozitivita se nám podařila prokázat pouze u jednoho vzorku mozkomíšního moku, vzorek byl také sekvenován. Nemoci způsobené klíšťaty představují vzrůstající problém pro veřejné zdraví. Kromě lymeské borreliózy a klíšťové meningoencefalitidy by i HGA měla mít své významné místo v diagnostice nemocí vzniklých v návaznosti na kontakt s klíštětem.

58

Effect of tick’s salivary gland extracts on human interferon lambda 1 P. Bartíková, I. Štibrániová Biomedical research center SAS, Institute of Virology, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, Slovakia; [email protected]

For successful feeding, ticks must overcome host’s defensive mechanisms via molecules secreted from their salivary glands during long period of infestation. Saliva of ixodid ticks contain cocktail of various immunomodulatory molecules that manipulate their hosts‘ haemostatic, inflammatory and immune responses. Modulation of these responses by ticks is critical not only for their survival, but promotes transmission, establishment and replication of different tick-borne pathogens. There is evidence, that tick’s saliva play important role in nonviraemic transmission of viruses from infected to uninfected ticks feeding together on vertebrate host. That phenomenon, named saliva-activated transmission (SAT), is presumed to result from immunomodulatory action of tick saliva in the site feeding. The mechanisms involved in SAT remain unknown. One possibility is the blocking of effective and phylogenetically ancient antiviral defence substances such as interferons. Interferons (IFNs), mediators of innate immunity, presented the first line in the establishment of a multifaceted antiviral defence. They play important role in regulation of immunity, differentiation and proliferation of cells, in angiogenesis and show anti-tumour effects. Now, three distinct types of IFNs are distinguished (type I, II and III), based on their structural features, receptor usage and biological activities. Interferon lambda 1 (IFN-l1), member of the type III IFN family, demonstrated antiviral effect against various viruses. In previous study, we showed inhibition effect of salivary gland extracts (SGE) from tick species Dermacentor reticulatus on antiviral activity of murine IFN-ab, member of type I IFN family. In this study we focused on discovery if tick’s SGE are able affect human IFN-l1. By specific commercial ELISA assays, we determined anti-IFN-l1 activity in different tick’s SGE. To confirm binding activity, we used dot blot method. Next, we detected expression and induction of IFN-l1 in different cell lines after infection with either vesicular stomatitis virus (VSV) or tick-borne encephalitis virus (TBEV). We also investigated the ability of SGE to stimulate a replication of viruses by determining its effect on the antiviral action of human IFN-l1. Our preliminary results with VSV showed no effect of SGE on antiviral effect of interferon despite of their binding activities. By contraries, SGE from partially fed females of two tick species Dermacentor reticulatus and Ixodes ricinus promoted antiviral effect of IFN-l1 in cell lines A549 and Vero. Experiments are still in progress. This work was produced with financial support VEGA 2/0199/15 and VEGA 2/0089/13.

59

Druhová diverzita komárov (Diptera: Culicidae) na východnom Slovensku v rokoch 2010-2014 a ich úloha v prenose patogénov parazitárneho pôvodu s dôrazom na Dirofilaria spp. E. Bocková1, A. Kočišová1, A. Iglódyová2 Ústav parazitológie, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, Komenského 73, 041 81 Košice, Slovenská republika, [email protected] 2 Ústav pre chov a choroby zveri a rýb, Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach 1

Problematika výskytu komárov, ich geografického rozšírenia a patogénov na prenose ktorých sa podieľajú sú v poslednom desaťročí vysoko aktuálnou témou. Cieľom našej práce bolo zistiť aktuálnu druhovú skladbu komárov na vybraných lokalitách východného Slovenska, sledovať zmeny v ich populačnej dynamike a geografickom rozšírení, a detegovať prítomnosť parazitických červov s dôrazom na Dirofilaria repens a D. immitis v samiciach komárov. Komáre sme od roku 2010 odchytávali na 7 stabilných a 3 príležitostných lokalitách Košického kraja (Košická kotlina, okresy Košice okolie, Trebišov a Michalovce), od roku 2014 aj v Prešovskom kraji (okresy Prešov, Svidník, Stropkov, Poprad). Na odchyty imág sme používali lapače s CO2 návnadou vo forme suchého ľadu, ktoré boli exponované od podvečerných hodín, do rána nasledujúceho dňa. Všetky odchytené jedince sme konzervovali a do laboratória prepravovali v suchom ľade. Larvy sme odchytávali sitkom z hladiny vodných zdrojov, alebo dočasných mlák. Pre spoľahlivejšiu diagnostiku, sme časť lariev a kukly transportovali do laboratória živé a odchovali ich na imága. Druhovú determináciu sme robili na základe morfologických znakov (Becker a kol., 2010; Kramář, 1958). Počas obdobia 2010-2014 sme na sledovaných lokalitách odchytili 90 119 adultov 23 druhov a 31 682 lariev 16 druhov komárov. Celkovo sme zaznamenali 26 druhov komárov (rody Aedes, Anopheles, Culex, Culiseta, Coquillettidia a Ochlerotatus). Z hľadiska abundancie, sme dominantné zastúpenie zistili u lariev a adultov Aedes vexans (20,8 %; 56,5 %), Culex pipiens/Cx. territans (34,9 %; 25,0 %), Ochlerotatus sticticus (5,7 %; 12, 1 %) a u lariev Oc. cantans/Oc.annulipes (5,7 %). V rámci rutinných odchytov sme na jednej zo stabilných lokalít (Košice-Šebastovce) v roku 2012 po prvý krát odchytili pôvodom ázijského komára Ae. (Stegomyia) albopictus, ktorý bol v takmer rovnakom časovom období, po prvý krát zaznamenaný aj v Rakúsku a v Českej republike. Viac ako 22 000 samíc vybraných druhov komárov (Ae. vexans, n= 10 70; Ae. cinereus, n= 1400; Ae. rossicus, n= 400; An. maculipennis s.l., n= 200; Oc. sticticus, n= 1800; Oc. cantans/Oc. annulipes, n= 1000; Oc. caspius, n= 400; Cx. pipiens/Cx. torrentium, n= 6200; Coquillettidia richiardii, n= 200; Cs. annulata, n= 200) sme štandardnou PCR metódou vyšetrili na prítomnosť mikrofilárií D. repens a D. immitis. V pooloch pozostávajúcich z komárov Ae. vexans sme detegovali DNA D. repens a v štyroch prípadoch DNA D. repens + D. immitis. Pozitívne komáre boli odchytené na 3 lokalitách (Paňovce, Košické Olšany a Beniakovce). Táto práca bola realizovaná v rámci riešenia grantovej úlohy VEGA 1/0080/15 a základného výskumu NRL pre pesticídy pri UVLF v Košiciach.

60

Účinek textilií ošetřených přírodním pyrethrem, eukalyptovým olejem a N,N-dietyltoluamidem na klíště obecné (Ixodes ricinus) T. Bubová, M. Kulma, F. Rettich, K. Imrichová Státní zdravotní ústav Praha, Šrobárova 48, Praha 10, 100 42

Praktické užití textilií s repelentním účinkem jako ochrana proti klíštěti obecnému (Ixodes ricinus) není dosud běžné. Ochrana proti tomuto přenašeči závažných onemocnění je většinou řešena jednorázovou topikální aplikací repelentů na kůži případně oděv. Vývoj funkčních textilií s repelentním účinkem by zajistil snížení rizika přenosu infekcí klíšťaty. V laboratorních podmínkách jsme ověřovali účinnost textilií ošetřených různými typy repelentů. Testování probíhalo pomocí vertikální metody („Fall off“) a byli použiti samci a samice klíštěte obecného. Sledována byla pak účinnost tří repelentních látek: přírodního pyrethra, eukalyptového oleje a chemického repelentu N,N-dietyltoluamid (DEET). Celkem bylo otestováno 13 vzorků ošetřených (impregnovaných) textilií vyrobených z bavlny či elastanu. Účinné substance byly na textilie aplikovány, v různých koncentracích, impregnací nebo nástřikem. Přírodní repelentní látky, eukalyptový olej a pyrethrum byly na textilie naneseny ve formě kapslí (systém enkapsulace). Nejvyšší možný repelentní účinek (100 %) byl prokázán u všech textilií ošetřených chemickým repelentem DEET. Účinnost obou přírodních repelentních látek byla zjištěna nižší, nicméně po promnutí textilie (uvolnění enkapsulovaných látek) se zvýšila až na 90 % u pyrethra a 55 % u eukalyptového oleje. Poznatky z řešení účinnosti textilii proti klíštěti obecnému jsou aktuálním tématem a je zapotřebí dalšího výzkumu z hlediska hodnocení efektu textilií k optimalizaci aplikačních technologií, úpravě formulací technologické přípravy pro prodloužení účinnosti repelentního účinku.

61

Trematode diversity in freshwater pulmonate snails from the St. Lawrence Wetlands, Canada L. Cibulková1, S. Georgieva2, M. Soldánová2, A. Kostadinova2 1 Faculty of Science, University of South Bohemia, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Czech Republic 2 Institute of Parasitology, Biology Centre of the Czech Academy of Sciences, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Czech Republic

Freshwater pulmonate snails are important intermediate hosts for a wide range of digenean trematode species. Little is known on the current trematode species diversity of the North American freshwater gastropods. Almost no recent data on the occurrence of these parasites in molluscs are available and most of the literature is from the beginning of the last century. The aim of this study was to assess the current digenean diversity in natural snail populations at the St. Lawrence Wetlands near Montreal, Canada. We sampled opportunistically a total of 1,100 snails of four species, i.e. Stagnicola elodes (Say) (n = 611), Radix auricularia (L.) (n = 235), Planorbella trivolvis (Say) (n = 211) and Physa gyrina (Say) (n = 43) at 10 localities in the summer of 2013. All cercariae and intramolluscan stages were identified if possible to the genus/species level based on the parasite morphology. Partial sequences for the mitochondrial cox1 and nad1 genes and the 28S rRNA gene were generated for representative subsets of samples and used for molecular species identification. Further, species boundaries were assessed in phylogenies inferred from both, Maximum likelihood (ML) and Bayesian inference (BI) analyses separately for the mitochondrial and nuclear sequence datasets. We revealed a highly diverse trematode fauna with 19 species belonging to 14 genera of seven families: Aporocotylidae Odhner, 1912; Echinostomatidae Looss, 1899; Hemiuridae Looss, 1899; Plagiorchiidae Lühe, 1901; Psilostomidae Looss, 1900; Schistosomatidae Stiles & Hassal, 1898 and Strigeidae Raillet, 1919. The taxonomic position of the species recovered will be discussed based on broader phylogenies. This study is the first to provide data on the current diversity of trematodes in snail host populations in St. Lawrence wetland ecosystems. Our results emphasise the importance of extensive sampling and screening of the first intermediate host to better understand the distribution of the trematode species. This study was supported by the Czech Science Foundation (project P505/12/ G112) and the Grant Agency of the University of South Bohemia (GAJU) (project 04-135/2010).

62

Diverzita a fylogeneze kryptosporidií infikujících hlodavce rodu Apodemus Š. Čondlová1,2, M. Horčičková1,2, M. Kváč1,2 Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Česká republika Parazitologický ústav, Biologické centrum Akademie věd, v.v.i., České Budějovice, Česká republika 1 2

Diverzita kryptosporidií infikující hlodavce rodu Apodemus byla doposud zkoumána pouze v omezeném počtu studií. V této práci byl výskyt kryptosporidií sledován na 15 lokalitách v České republice. Celkem bylo odebráno 304 individuálních vzorků trusu z volně žijících hlodavců rodu Apodemus; Apodemus flavicollis (n=279) a Apodemus sylvaticus (n=25). Vzorky trusu byly hodnoceny na přítomnost Cryptosporidium spp. pomocí světelné mikroskopie a molekulárních analýz. Mikroskopické vyšetření odhalilo přítomnost Cryptosporidium spp. oocyst ve 32 vzorcích A. flavicollis a v 1 vzorku A. sylvaticus. Pomocí nested PCR amplifikující části genů kódujícího malou ribozomální podjednotku rRNA, aktin a COWP bylo detekováno 33 vzorků pozitivních na přítomnost specifické DNA kryptosporidií. Všechny mikroskopicky pozitivní vzorky byly současně i PCR pozitivní. Sekvenování a následné fylogenetické analýzy prokázaly přítomnost Cryptosporidium andersoni u jedné myšice druhu A. flavicollis. Sekvence cílových genů získaných ze zbylých 32 vzorků nebyly doposud identifikovány u žádný jiných druhů hostitelů. Z těchto důvodů jsou navrhovány jako nové genotypy. Cryptosporidium apodemus genotype I fylogeneticky příbuzný s Cryptosporidium giant panda genotyp byl nalezen ve 21 A. flavicollis a v jednom A. sylvaticus na osmi lokalitách. Cryptosporidium apodemus genotyp II fylogeneticky příbuzný s C. ubiquitum byl detekován pouze u dvou jedinců A. flavicollis na jedné lokalitě, Čtyři zvířata ze tří různých lokalit byla pozitivní na přítomnost Cryptosporidium vole II genotyp, který je fylogeneticky příbuzný s Cryptosporidium chipmunk genotyp IV. Tento genotype byl nalezen také v Microtus arvalis na jedné společné lokalitě. U čtyř vzorků byla prokázána smíšená infekce Cryptosporidium apodemus genotyp I a II. Vzhledem k získaným výsledkům lze předpokládat, že detekované genotypy jsou hostitelsky specifické a reprezentují samostatné druhy. Tato hypotéza musí být v budoucnu ověřena pomocí experimentálních infekcí. Tato studie byla financována z projektu Grantové agentury Jihočeské univerzity (098/2016/Z).

63

Prevalence of Borrelia species in Ixodes ricinus ticks in the Ukrainian city parks Yu.M. Didyk1,2, M. Derdáková1 Institute of Zoology SAS, Dúbravská cesta 9, Bratislava, 845 06, Slovakia Schmalhausen Institute of Zoology NAS of Ukraine, 01030, Kyiv-30, B. Khmelnytskogo Str., 15, Ukraine, [email protected] ¹

2

Lyme borreliosis is one of the most known arthropod-borne disease in temperate regions of the Northern hemisphere. The geographic distribution overlaps with the occurrence of principal tick vector – Ixodes ricinus. The etiologic agents of borreliosis are spirochetes of Borrelia burgdorferi sensu lato complex. Currently, this complex is represented by 21 species. In Europe, several genospecies are pathogenic for humans, namely B. afzelii, B. garinii, B. burgdorferi sensu stricto, B. bavariensis and B. spielmanii. In Ukraine, more than 1.600 clinical cases of human borreliosis have been recorded during 2011 and 1200 – in 2012. The largest group of patients (80 %) consists of urban residents. The aim of this study was to investigate prevalence and genetic diversity of Borrelia species in questing I. ricinus ticks collected in the Ukrainian urban parks. During 2014 - 2015, altogether 1447 I. ricinus ticks were collected by flagging the vegetation in 5 Ukrainian cities: Uzhorod, L’viv, Zhytomyr, Kyiv and Poltava. In total, 12  % of examined ticks were infected with spirochetes from B. burgdorferi s.l. complex. Prevalence of B. burgdorferi s.l. infection was 17 % in L’viv, 10 % in Zhytomyr, 10 % in Kyiv and 18 % in Poltava urban parks. Ticks collected in Uzhorod urban parks were free for B. burgdorferi pathogens. The most prevalent genospecies identified in ticks was B. afzelii 88.5 %. B. garinii was found in 9.4 % of tested ticks and only two I. ricinus tick was infected with B. burgdorferi s.s. 2.1 %. This study is the first molecular investigation of B. burgdorferi s.l. in questing I. ricinus ticks from urban parks in Ukraine. This study was financially supported by the National Scholarship Program for the Support of Mobility of Students, PhD students, University Teachers, Researchers and Artists (SAIA) in 2015-2016 and project APVV-14-0274.

64

Prevalence of Trichinella spp. among wild animals in Ukraine Yu.M. Didyk, I.A. Akimov Schmalhausen Institute of Zoology NAS of Ukraine, 01030, Kyiv-30, B. Khmelnytskogo Str., 15, Ukraine, [email protected]

Trichinellosis is one of the most dangerous helminthic diseases common to humans and animals. It is caused by the nematodes from the genus Trichinella Railliet, 1895. In Ukraine Trichinella infection was detected in domestic pigs and humans. Over the past 30 years more than 1,200 cases of human trichinellosis were found in Ukraine. In Ukraine the main source of human Trichinella infection in past was infected pork, but in present it is mostly caused by the consumption of infected game (wild boars and badgers). The aim of this work was to study the prevalence and species composition of Trichinella among wild animals in Ukraine. Materials were collected from 2002 to 2015 during the hunting seasons in all regions of Ukraine. The muscle tissue samples from ungulates (wild boar, roe) and carnivores (bear, lynx, wolf, fox, marten, badger) were studied. The samples were examined following the standard protocol of ITRC. Trichinella has been found in all regions of Ukraine. Larvae were detected in 3 % investigated wild boars, 15.5 % wolves, 16 % red foxes, 12 % martens, 10 % badgers. Wolves and foxes were found to be the main reservoir of Trichinella in a sylvatic cycle. The three species of Trichinella were detected: T. spiralis, T. britovi and T. nativa. Mixed infections T. britovi-T. spiralis were found in southern regions. T. britovi (found in the majority of infected wolves and red foxes) is a dominant species in the sylvatic cycle in Ukraine. The intensity of infection was the highest in animals from the Ukrainian Carpathians (350-380 larvae/10 g) and lowest in Polesie (4-50 larvae/10 g). The infestation extent of wild mammals’ trichinellosis has increased from 3.5 % (in 1976) to 15 % (our data) over the past 30 years in Ukraine. Probably, it’s caused by high densities of predators’ populations that correspondingly lead to increased levels of scavenging and cannibalism, and also humans have big influence on Trichinella prevalence. In Ukraine hunters leave animal carcasses in forests like “baits” or throw it away as garbage near villages. All these increase Trichinella prevalence amongst wild animals in sylvatic cycles and make a risk for infection animals in domestic cycles and for humans. This study was financially supported by the project № 289 (17.04.2015) NAS of Ukraine.

65

Cerkáriová dermatitida J. Doležílková1, R. Mašková1, R. Mudra2 1 2

ZÚ se sídlem v Ostravě KHS MSK

Při koupání ve volné přírodě existují určitá zdravotní rizika. Nejčastěji jde o riziko nákazy některou z infekčních nemocí, o riziko expozice toxiny přemnožených sinic nebo vznik cerkáriové dermatitidy. Cerkáriová dermatitida je kožní onemocnění, které nás může postihnout v případě koupání v přírodní vodní nádrži obývané vodními plži (plovatky, okružáci) a vodním ptactvem (kachnami) nakaženým schistosomami. Přítomnost nakaženého vodního ptactva jako hostitele a producenta vajíček schistosom a zároveň přítomnost vodních plžů jako mezihostitele ptačích schistosom, jsou nezbytnou podmínkou, aby za příznivých okolností došlo v nádrži k výskytu larvárních stadií schistosom, tzv cerkárií. Pro člověka jsou nebezpečné především tzv. ocelátní furkocerkárie rodu Trichobilharzia, penetrující kůží člověka. Způsobují alergickou reakci, tzv. cerkáriovou dermatitidu. Opakovaným koupáním ve vodě s ocelátními furkocerkáriemi dochází k senzibilizaci člověka a reakce na průnik cerkárií do kůže je silnější. Jde o zánětlivou reakci s tvorbou makul, papul a erytému, způsobující svědění, někdy i otoky, nevolnost či zvýšenou teplotu. Léčba je pouze symptomatická, potíže časem ustupují a vymizí. Při koupání ve volné přírodě doporučuji sledovat webové stránky KHS MSK, kde je v průběhu koupací sezóny zveřejňována kvalita vody vybraných nádrží. Voda nevhodná či nebezpečná ke koupání je označena červeným či černým smutným smajlíkem L.

66

Raritní výskyt Trichostrongylus sp. u dětského pacienta M. Fialová1, A. Scripnic1, I. Fiala2 1 2

Pracoviště parazitologie a mykologie, CL, Nemocnice České Budějovice a.s. Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, České Budějovice

Zástupci rodu Trichostrongylus jsou primárně paraziti herbivorních savců, zejména ovcí a koz. U člověka je trichostrongylóza náhodnou nákazou. Nejčastěji jsou u člověka popisovány infekce způsobené T. colubriformis, T. orientalis nebo T. axei. Vyskytuje se v některých zemích Afriky, Blízkého a zvláště pak Dálného východu. V Evropě je výskyt trichostrongylózy spíše vzácností. Nákaza může být spojena s dispepsií, anemií nebo mírnou eosinofilií. Pacientka (rok nar. 2009) žila s rodinou v městském bytě v ukrajinské Oděse. Pouze během návštěv u prarodičů v Rivne oblasti byla v kontaktu s domácími hospodářskými zvířaty. V rámci přesídlení volyňských Čechů se v červnu 2015 rodina přestěhovala do Českých Budějovic. Pacientka navštívila pediatra v únoru 2016 z důvodu únavy, nechutenství a celkového neprospívání. Byla zjištěna pouze mírná anémie a mírný pokles kalcia. Eosinofilie nebyla zjištěna. Ostatní biochemické a krevní markery byly v normě. K parazitologickému vyšetření byly odebrány tři nezávislé vzorky stolice. Materiál byl zpracován metodami pro standardní vyšetření stolice, posléze bylo vyšetření doplněno o sedimentační formol étherovou metodu. V jednom z testovaných vzorků byla zcela ojediněle nalezena vajíčka hlístice a to pouze ve vzorku zpracovaném flotační metodou dle Fausta. Na základě morfometrických údajů byla vajíčka zařazena do rodu Trichostrongylus. Příslušnost do rodu Trichostrongylus byla ověřena rodově specifickou PCR. Byla provedena kontrolní vyšetření stolice s negativním výsledkem. Pacientka a rodinní příslušníci byli přeléčeni mebendazolem (Vermox). Po terapii je pacientka již bez obtíží.

67

Babesia spp. and other Apicomplexa in ticks and rodents in southwestern Slovakia Z. Hamšíková1, M. Kazimírová1, L. Mahríková1, L. Berthová2, M. Slovák1, E. Kocianová2, L. Schnittger3,4 Institute of Zoology, SAS, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, Slovakia Institute of Virology, Biomedical Research Center, SAS, Dúbravská cesta 9, 845 05 Bratislava, Slovakia 3 Instituto de Patobiología, CICVyA, INTA-Castelar, 1686 Hurlingham, Prov. de Buenos Aires, Argentina 4 CONICET (National Research Council of Argentina), C1033AAJ Buenos Aires, Argentina 1 2

Babesiosis is an emerging and potentially zoonotic disease caused by tick-borne piroplasmids of the Babesia genus. Recently, the geographic area, where piroplasmids have been detected in ticks and rodents, has expanded. Additional novel genotypes and species of Babesia have been detected with so far unknown associations to vector and vertebrate hosts. Further regional studies would be essential to assess the emergence of Babesia pathogens that pose a potential risk to human and animal health. Rodents as well as questing and rodent-attached ticks were screened for the existence of Babesia-specific DNA applying molecular detection methods. The presence of Babesia spp. in ticks and rodents from southwestern Slovakia was compared with the sympatric occurrence of Ixodes ricinus and Haemaphysalis concinna ticks. Babesia spp. were detected in 1.5 % and 6.6 % of questing I. ricinus and H. concinna, respectively. Phylogenetic analysis showed that the hypervariable 18S rRNA gene regions of Babesia spp. from I. ricinus clustered with Babesia microti, Babesia venatorum, Babesia canis, Babesia capreoli/Babesia divergens, and Babesia odocoilei. Other 18S rRNA gene regions amplified from Babesia spp. infecting H. concinna segregated into two distinct monophyletic clades, designated Babesia sp. 1 (Eurasia) and Babesia sp. 2 (Eurasia), each of which represents a yet undescribed novel species. The prevalence of infection in rodents (with Apodemus flavicollis and Myodes glareolus prevailing) with B. microti was 2.8 %. The majority of infected rodents (81.3 %) were positive for spleen and blood and the remaining (18.7 %) for lungs and/or skin. Rodent-attached I. ricinus (accounting for 96.3 %) and H. concinna (3.7 %) were found to be infected with B. microti, B. venatorum, B. capreoli/B. divergens, Babesia sp. 1 (Eurasia), and Babesia sp. 2 (Eurasia). All B. microti and B. venatorum isolates were found to be identical to known zoonotic strains from Europe. Some isolates showed identity with other Apicomplexa: Theileria sp. were identified in H. concinna, Hepatozoon canis in I. ricinus, while Hepatozoon spp. and Sarcocystis spp. were found in rodents. Our results demonstrate a high diversity of Babesia spp. and other tick-borne Apicomplexa circulating in I. ricinus and H. concinna ticks in southwestern Slovakia. Important findings of this study are the detection of: i) B. canis, B. odocoilei, and H. canis in questing I. ricinus, ii) two novel species of Babesia, iii) of Theileria sp. in H. concinna ticks, and iv) Hepatozoon spp. and Sarcocystis spp. in rodents. We demonstrate that A. flavicollis and Microtus arvalis may play a critical role in B. microti transmission supporting the hypothesis that the most competent reservoirs are voles of the Microtus genus, particularly M. arvalis. Associations with vertebrate hosts and the pathogenicity of Babesia spp. infecting H. concinna, and of Hepatozoon spp. and Sarcocystis spp. found in rodents need to be further explored.

68

Výskyt Babesia spp. v kliešťoch Dermacentor reticulatus v Bratislavskom kraji E. Vrbová1, Z. Hamšíková2, M. Kazimírová2 1 Univerzita Komenského v Bratislave, Prírodovedecká fakulta, Katedra ekológie, Ilkovičova 6, Mlynská dolina B 2, 842 15, Bratislava, Slovenská republika 2 Ústav zoológie SAV, Dúbravská cesta 9, 845 06 Bratislava, Slovenská republika

V priebehu posledných rokov sa areál výskytu kliešťov v Európe výrazne rozšíril. Zároveň narástol aj počet ochorení ľudí a zvierat spôsobených kliešťami prenášanými patogénmi. V kliešťoch boli objavené aj doteraz neznáme mikroorganizmy. Na viacerých lokalitách v Bratislavskom kraji (juhozápadné Slovensko) sme z vegetácie odchytili kliešte druhu Ixodes ricinus (45,9 %) a Dermacentor reticulatus (54,1 %). Zároveň sme spolupracovali s 29 veterinárnymi lekármi z regiónu, ktorí zo psov a mačiek zozbierali 1584 kliešťov. Dominantným druhom bol I. ricinus (86,8 %), ďalej boli zastúpené druhy D. reticulatus (9,4 %), Ixodes hexagonus (3,3 %) a Haemaphysalis concinna (0,4 %). Dermacentor reticulatus je na Slovensku významným prenášačom druhu Babesia canis (Apicomplexa: Piroplasmida), ktorý u psov spôsobuje závažné ochorenie – babeziózu. Z uvedeného dôvodu boli vybrané vzorky kliešťov D. reticulatus odchytených z vegetácie ako aj získaných zo psov vyšetrené na prítomnosť Babesia spp. metódou PCR (amplifikácia fragmentu 18S rRNA génu) s následným sekvenovaním pozitívnych PCR produktov. Získané sekvencie boli porovnané so sekvenciami DNA uloženými v génovej banke (GenBank). Prítomnosť Babesia spp. sa potvrdila iba v kliešťoch, ktoré cicali na psoch (4,9 %). Izoláty boli identické s druhom B. canis. Pozitívne kliešte boli získané zo psov z Malaciek, Bernolákova, Bratislavy – Petržalky a z bližšie neurčenej lokality v Bratislave. Naše výsledky dokazujú, že kliešte nakazené B. canis, ktoré napádajú spoločenské zvieratá, sú prítomné nielen v severnej časti Bratislavského kraja, no aj v iných častiach, napríklad v dedine Bernolákovo, kde sa výskyt B. canis doteraz nezaznamenal.

69

Fylogenetické vztahy kokcidií rodu Eimeria a Isospora a hlodavců z podčeledi Arvicolinae A. Hoblíková1, J. Kvičerová1,2, A. Mácová1,2, V. Hypša1,2 1 2

Katedra Parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, České Budějovice, ČR Parazitologický ústav, Biologické centrum AV, České Budějovice, ČR

Vztahy mezi hostiteli a parazity studované na různých modelech často vyvolávají zajímavé otázky týkající se hostitelské specifity, geografického rozšíření a koevoluce. Kokcidie rodu Eimeria a Isospora patří mezi významné parazity širokého spektra obratlovců. Jako modelové organismy jsme pro fylogenetické analýzy využili ve volné přírodě běžně se vyskytující hlodavce rodu Myodes, Microtus a Arvicola. Ve srovnání s myšicemi (rod Apodemus), jimiž se také zabýváme, jsme na základě terénních odchytů prokázali, že prevalence i intenzita infekce bývá obecně u hrabošovitých hlodavců nižší. Zajímavým zjištěním byla přítomnost oocyst kokcidií rodu Isospora v trusu těchto hlodavců. Ačkoliv jsou kokcidie rodu Isospora u těchto hlodavců popsány, není vyloučeno, že se jedná pouze o pseudoinfekce ptačími isosporami. Doposud provedené fylogenetické analýzy jaderného genu pro 18S rRNA a mitochondriálního genu pro COI naznačují, že se jedná o hlodavčí isospory blízce příbuzné ptačím, nebo o pseudoinfekci ptačími isosporami; to by vysvětlilo i přítomnost Stiedova tělíska. Což by ovšem znamenalo, že některé isospory popsané z těchto hlodavců jsou ve skutečnosti parazity ptáků. Dále jsme na základě fylogenetické analýzy genů pro 18S rRNA a COI zjistili, že eimerie z hrabošovitých hlodavců klastrují do několika linií a nejsou monofyletické, podobně jako eimerie myšic rodu Apodemus. Neprokázali jsme ale, že by trend v klastrování odrážel hostitelskou specifitu či geografické rozšíření (původ) hostitelů. Zajímavé bylo, že v některých liniích klastrovaly eimerie získané z hrabošovitých hlodavců společně s eimeriemi z myšic. Na základě mikroskopického vyšetření a morfologické analýzy vysporulovaných oocyst byly tyto kokcidie určeny jako E. apionodes a E. kaunensis, obě popsané z hlodavců rodu Apodemus. Je tedy pravděpodobné, že tyto eimerie mají nižší hostitelkou specifitu, než se původně předpokládalo. Tato práce byla finančně podpořena granty P505/12/1620 a 14-07004S (GAČR).

70

Úloha ježků v cirkulaci Toxoplasma gondii a Trichinella spp. L. Hofmannová1, J. Juránková1 1 Ústav patologické morfologie a parazitologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého tř. 1946/1, 612 42 Brno

V České republice žijí ve volné přírodě ježek západní (Erinaceus europaeus) a ježek východní (E. roumanicus), známí svou hibernací. Slabí jedinci jsou na podzim často umisťováni do záchranných stanic. Řada těchto oslabených jedinců však přes veškerou snahu uhyne. Nemalý podíl na ztrátách v populacích ježků má i silniční provoz. Poznatky nakolik se na oslabení ježků či naopak nakolik se mohou ježci podílet na cirkulaci dvou významných tkáňových parazitů Toxoplasma gondii a Trichinella spp. v literatuře takřka chybí. Cílem naší studie bylo pomocí vyšetření uhynulých/přejetých ježků stanovit prevalenci obou těchto parazitů. Celkem jsme získali 51 kadáverů (27 E. europaeus a 24 E. roumanicus), pocházejících z oblasti Prahy, Brna a Ostravy. Za účelem detekce T. gondii byla odebrána mozková tkáň (0,35 – 2,82 g) pro vyšetření pomocí PCR (repetitivní 529 bp DNA fragment, primery Tox-9F and Tox-11R). Dále byla z kadáverů odebrána svalovina vč. bránice (0,5 – 5 g) pro vyšetření trávicí metodou na přítomnost larev Trichinella spp. Toxoplasma gondii byla detekována u 25 % ježků západních a 18 % ježků východních, což jsou prevalence poměrně vysoké ve srovnání se 1,2 % z 243 volně žijících myších (Mus musculus) vyšetřených obdobnou metodou (Juránková et al. 2014). Oproti tomu Trichinella nebyla detekována u žádného z vyšetřených kadáverů ježků. Studie na toto téma jsou ojedinělé, např. v Libyi u volně žijících ježků alžírských (E. algirus) bylo na trichinely pozitivních 6 % (Hosni et al., 2013). Z našich výsledků vyplývá nulový výskyt trichinel u ježků v ČR, naopak poměrně vysoká prevalence T. gondii zde poukazuje na nezanedbatelnou úlohu ježků v cirkulaci tohoto zoonotického prvoka.

71

Effect of tick salivary gland extraxts on TGF-b1 coordinated processes V. Holíková1, P. Bartíková1, M. Slovák2, M. Kazimírová2, I. Štibrániová1 1 2

Institute of Virology BMC, SAS, Dúbravská cesta 9, 84505 Bratislava Institute of Zoology, SAS, Dúbravská cesta 9, 84506 Bratislava

The repair processes of skin are initiated immediately after tick hypostome penetration to the skin. The soluble resident skin components as growth factors, cytokines, chemokines and low-molecular weight compounds, released from injured blood vessels and from degranulating platelets, coordinate cell migrations, cell-cell communications and cell-matrix interactions between different cell types (resident and infiltrating) and extracellular matrix. Saliva of the Ixodid ticks were shown to contain factors binding important cytokines and chemokines, and neutralizing their biological activities. We have found that constituents of tick salivary gland extract (SGE) also appear to affect growth factors TGF-b1, PDGF, FGF-2 and HGF depending on tick species. Growth factors (GF) attract cells into the wound, stimulate their proliferation, and have a profound influence on extracellular matrix deposition. In general, the TGF-b superfamily plays important roles during development, homeostasis, disease, and repair. TGF-b1 is also produced by macrophages, fibroblasts, keratinocytes, and platelets, predominates in cutaneous wound healing. TGF-b initiates cellular responses by binding to its specific receptors and activation SMAD-dependent and / or SMAD-independent pathways. In our study we focused on monitoring effect of SGE from different tick species on TGF-b1 activated signal pathways in two cell lines isolated from cervical cancer, SiHa and HeLa, which differ in the TGF-b1 signal pathways. In SiHa cells, TGF-b1 activates SMAD proteins, whereby in HeLa cells signal pathways is triggered through non SMAD dependent MAPKinases cascade- ERK, JNK and p38. By transient co-transfection SiHa cells with two plasmids bearing genes for different luciferase (pSBE4/Luc for firefly luciferase and pRL-TK for renilla luciferase) and HeLa cells (p3TP/Lux for firefly luciferase and pRL-TK for renilla luciferase) we observed effect of SGE on TGF-b1 signaling pathways. However, we detected effect of SGE on both SMAD4 dependent TGF-b1 signalling as well on p38 dependent TGF-b1 signalling pathway, independently on TGF-b1 presence. By scratch wound healing assay, we tested effect of SGE from different tick species on cell migration coordinated by TGF-b1. We used different cell lines which differ in sensibility on TGF-b1 treatment. CaSki cells, isolated from cervical carcinoma, migrate after TGF-b1 activation and HeLa cells, isolated from cervical carcinoma too, without migrating effect on TGF-b1 treatment. Due to association of the cell morphology and cell cytoskeleton with cell migration and the effect of SGE on morphology of different cell lines, we performed fluorescent staining method of cytoskeleton because these effects correlated with disruption of the actin or tubulin filaments. Preliminary results of scratch wound healing assays showed affect SGE on migration, however probably, independently on TGF-b1 presence. All of experiments are in progress. This work was produced with financial support APVV-0737-12 and VEGA 2/0089/13.

72

Diversita kryptosporidií infikujících hraboše polní (Microtus arvalis) – předběžné výsledky M. Horčičková1,2, Š. Čondlová1,2, N. Holubová1,2, M. Kváč1,2 1 Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 1645/31, 370 05, České Budějovice, Česká republika 2 Parazitologický ústav, Biologické centrum Akademie věd České republiky v.v.i., Branišovská 1160/31, 370 05 České Budějovice, Česká republika

Tato studie je zaměřena na prevalenci a diverzitu parazitů rodu Cryptosporidium u hostitelů patřících do podčeledi Arvicolinae. Celkem bylo odebráno 266 vzorků trusu od hrabošů polních (Microtus arvalis) z 9 lokalit v České republice, které byly následně vyšetřeny na přítomnost kryptosporidiových infekcí mikroskopickými a molekulárními metodami. Pomocí specifického barvení oocyst kryptosporidií anilin-carbol-methyl violetí byla zjištěna přítomnost oocyst ve 28 vzorcích. Genotypizace byla provedena pomocí nested PCR amplifikující gen kódující malou ribozomální podjednotku rRNA a actin. Přítomnost specifické DNA kryptosporidií byla detekována ve 38 vzorcích. Fylogenetickými analýzami byla zjištěna přítomnost 6 dosud nepopsaných genotypů, jmenovitě Cryptosporidium vole genotyp II (n=26), vole genotyp III (n=1), vole genotyp IV (n=4), vole genotyp V (n=3), vole genotyp VI (n=2) a vole genotyp VII (n=2). U pozitivních zvířat nebyly zaznamenány žádné klinické příznaky. Statistickou analýzou nebyl prokázán vliv pohlaví a věk zvířat na přítomnost kryptosporidiových infekcí. U Cryptosporidium vole genotyp II a vole genotyp IV byla testována hostitelská specifita pomocí experimentálních infekcí. Oocysty získané z přirozeně infikovaných hrabošů byly infekční pouze pro původní hostitele (Microtus arvalis) a nebyly infekční pro SCID a BALB/c myš. Experimentálně navozené infekce u hrabošů polních byly charakteristické nízkou intenzitou infekce, chronickým průběhem bez klinických příznaků a prepatentní periodou v délce 4 dnů. Ze závěrů vyplývá úzká hostitelská specifita nalezených genotypů pro původní hostitele, jelikož tyto izoláty nebyly nalezeny u jiných druhů zvířat. Tato studie byla finančně podpořena z GAČR (15-01090S) a GAJU (098/2016/Z).

73

Střevní parazitózy v ČR nejen v roce 2015 Zpráva NRL pro diagnostiku střevních parazitóz Z. Hůzová, Vlasta Fenclová, Jaroslava Šustrová Oddělení parazitologie, mykologie a mykobakteriologie Praha, Národní referenční laboratoř pro diagnostiku střevních parazitóz, Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem; Sokolovská 60, 186 00 Praha 8

NRL každoročně shromažďuje údaje o počtech provedených vyšetření a o výskytu jednotlivých druhů střevních parazitů na území ČR. Dále pak NRL připravuje vzorky pro EHK (diagnostika střevních parazitóz), jichž se v roce 2015 účastnilo celkem 64 laboratoří (v roce 2011 dokonce 72). Ke zpracování poskytlo statistické údaje 52 laboratoří (v roce 2011 však 62). Celkově bylo v roce 2015 v ČR dle těchto laboratoří provedeno 50 683 standardních parazitologických vyšetření stolice osob bez cestovatelské anamnézy. Specializovaných vyšetření stolice osob po návratu z endemických oblastí bylo provedeno pouze 2440 (v roce 2011 to bylo 5 600). Vyšetřování cizinců se od roku 2003, kdy bylo zrušeno povinné vyšetřování imigrantů, na celkových počtech prováděných vyšetření podílí stále méně. Počet vyšetření na enterobiózu, kterých bylo v roce 2015 provedeno 19 900, odpovídá počtům z let minulých, je zde ale výrazně vyšší počet pozitivních nálezů, kterých bylo v roce 2015 zachyceno 1738 (v 2011 pouze 913). Enterobius vermicularis zůstává v našich podmínkách stále nejhojnějším helmintem vůbec. V roce 2015 se významně nezměnil počet osob nakažených škrkavkami Ascaris lumbricoides (celkem 24), většina nákaz byla autochtonních. Také počet nálezů tasemnic Taenia saginata je stabilně nízký (kromě lokální epidemie v roce 2013), v roce 2015 bylo v celé republice diagnostikováno pouze 12 případů. V diagnostice střevních prvoků je dlouhodobě situace neměnná. Případy nosičství cyst Entamoeba histolytica/dispar jsou zaznamenávány nejčastěji u našich občanů po návratu z endemických oblastí, případně u cizinců. V roce 2015 to bylo pouze 18 případů. Většina nálezů (cca 95 %) je dourčeno pomocí PCR jako nepatogenní druh E. dispar. Nosičů cyst Giardia intestinalis bylo v roce 2015 diagnostikováno pouze 81, proti minulým létům se tedy jedná o pokles (např. v roce 2008 bylo zaznamenáno 211 nálezů). Otázkou i do budoucna zůstává, zda skutečně ubývá v našich zemích parazitů, nebo se jedná o zkreslení statistických analýz v souvislosti s nárůstem nediagnostikovaných případů v důsledku menšího počtu vyšetření, kvalifikovaných laboratoří, špatné diagnostiky nebo nedostatečné informovanosti českých cestovatelů a ošetřujících lékařů…

74

Genetická variabilita Borrelia burgdorferi sensu lato z rozličných častí Európy M. Chvostáč1, I. Baráková1, G. Margos2, M. Derdáková1 1 Ústav zoológie, Slovenská akadémia vied, Dúbravská cesta 9, Bratislava, Slovenská Republika 2 National Reference Centre for Borrelia, Bayerisches Landesamt fur Gesundheit und Lebensmittelsicherheit, Veterinärstrasse 2, Oberschleissheim, Nemecko

Borrelia burgdorferi sensu lato predstavuje komplex patogénnych baktérií, ktoré vykazujú významnú genetickú a hostiteľskú variabilitu a sú viazané na rozličné prejavy lymskej boreliózy. Aktuálne je známých 21 genospecies tohoto komplexu. Výsledky testovania metódou Multilocus Sequence Typing (MLST) naviac dokazujú, že isté rozdiely sú prítomné aj medzi genotypmi v rámci jednotlivých genospecies. Táto metóda prispela k odhaleniu nových genospecies borélií (B. bavariensis, B. kurtenbachii) ako aj k zisteniu asociácie medzi jednotlivými genotypmi a typom vyvolávanej boreliózy. V našej práci sme sledovali prevalenciu a zastúpenie jednotlivých genospecies B. burgdorferi s. l. v kliešťoch na troch geograficky odlišných lokalitách na Slovensku a vo Fínsku. Zistená prevalencia borélií v areále SAV v Bratislave bola na úrovni 6,8 % so zastúpením 6 druhov a dominanciou genospecies viazaných na vtáky (B. garinii 35,1 %, B. valaisiana 24,3 %). Prevalencia B. burgdorferi s. l. na lokalite Martinské hole (600 m.n.m) bola 14,7 % s dominanciou B. lusitaniae, asociovaného s plazmi, na úrovni 45,5 %. V kliešťoch z Fínska bola zistená hodnota prevalencie 12,3 % s najvyšším zastúpením B. afzelii, viazaného na hlodavce (59,5 %). Metódou MLST sme pomocou MLST databázy zistili príbuznosť genotypov B. lusitaniae z Martinských holí s genotypmi B. lusitaniae z územia Srbska a Rakúska, pričom sme na tejto lokalite objavili nový genotyp B. lusitaniae. Izoláty tohoto genospecies z územia Portugalska tvoria osobitnú skupinu. Zistili sme, že genotypy B. afzelii z plchov (Glis glis) z územia Slovenska sú blízko príbuzné doteraz známym genotypom B. afzelii. Dáta, získané pomocou metódy MLST budú ďalej spracované a využité pri fylogeografických analýzach. Tento výskum bol finančné podporený grantmi APVV-14-0274 a DAAD projektom Molecular epidemiology of Lyme borreliose spirochetes in Europe.

75

Nové poznatky o fylogenezi améb čeledi Flabellulidae Bovee, 1970 (Leptomyxida: Tubulinea) M. Jedličková1, M. Kostka1, I. Dyková2, T. Tyml1, 2 1 Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita, Branišovská 31, 370 05, České Budějovice, Česká republika 2 Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Česká republika

Čeleď Flabellulidae Bovee, 1970 (Tubulinea: Leptomyxida) je malou skupinou améb žijících v mořských habitatech. Její zástupci mohou být amfizoičtí, tj. mohou se chovat jako komenzálové až paraziti ryb a vodních bezobratlých. Jedná se o jednobuněčné organismy s jedním nebo více jádry. Tato čeleď zahrnuje v současném pojetí rody Flabellula Schaeffer, 1926 a Paraflabellula Page and Willumsen, 1983, dříve se sem řadil i rod Flamella Schaeffer, 1926 (nyní Variosea). Rody i druhy jsou popsány pouze na základě morfologie. Molekulárních dat je poměrně malé množství a ve fylogenetických studiích je zastoupeno jen nemnoho taxonů. V rámci našeho projektu jsme se snažili získat více molekulárních dat z většího počtu izolátů náležejících do studované čeledi Flabellulidae, zejména za účelem zpřesnění studia jejich fylogenetického postavení v rámci skupiny Tubulinea a fylogenetické struktury čeledi. Byly připraveny fylogenetické analýzy čeledi Flabellulidae založené na sekvencích genů pro aktin, SSU rRNA, α-tubulin a jejich konkatenátu. V práci jsou diskutovány vztahy mezi rody a fylogenetická pozice čeledi Flabellulidae v rámci skupiny Tubulinea. Analýzy genů pro SSU rRNA a aktin ukazují, že čeleď je tvořena třemi liniemi. Analýza založená na sekvencích genu pro SSU rRNA však nedává jasný signál o fylogenetickém postavení Flabellulidae – jedna z linií spadá ve formě mimořádně dlouhé větve mimo studovanou čeleď, která je tudíž podle těchto výsledků polyfyletická. Analýzy založené na proteinových sekvencích naopak poukazují na monofylii čeledi, stejně tak konkatenát. Domníváme se, že SSU rDNA není signifikantním markerem pro fylogenetické analýzy této skupiny.

76

Trichinella nativa hybrids: what genotype am I? D. Jirsová1,2, E. Šrámová2, M. Kašný2,3 1 Department of Forest Botany, Dendrology and Geobiocoenology, Faculty of Forestry and Wood Technology,Mendel University in Brno Zemědělská 3, 61300 Brno, Czech Republic 2 Department of Botany and Zoology (Parasitology), Faculty of Science, Masaryk University, Campus Bohunice, Kamenice 753/5, 625 00 Brno, Czech Republic 3 Department of Parasitology, Faculty of Science, Charles University in Prague, Vinicna 7, 128 44 Prague, Czech Republic

Parasitic nematodes of the genus Trichinella are distributed worldwide. Until now twelve different species/genotypes (T1-T12) are recognised according to morphological and molecular data, but the relevancy of some genotypes is not clear. Our aim was to evaluate the genetic differences between T2 (Trichinella nativa) and T6 representatives and their hybrids. The analyses based on comparison of particular genes of both isolates (cox1 and nad3) was not successful, therefore we performed the whole genome screening using amplified fragment length polymorphism (AFLP) method. Nine T2 and T6 isolates were compared by AFLP, seven potential hybrids and one of each reference sample of T2 and T6. Data were analysed in Bayesian-based software STRUCTURE to reveal genetically homogeneous groups. Results from STRUCTURE cluster analyses showed that four isolates are sharing more genetic similarities with T2 reference samples and the remaining three clustered with T6 reference samples. Consequently, our results showed that AFLP method is suitable for distinguishing. The research was financially supported by the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic (7AMB15AR020 and COST CZ no. LD15056); Masaryk University (MUNI/A/1325/2015); and Charles University in Prague (PRVOUK P41, UNCE 204017 and SVV 260202/2015).

77

Male copulatory organs of Annulotrema (Monogenea: Dactylogyridae) parasitizing African tetras: Does the size and shape matter? M. L. Kičinjaová, M. Seifertová, M. Gelnar, E. Řehulková Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2, 611 37 Brno; E-mail: [email protected]

To date, three genera of dactylogyridean parasites have been recorded on African characiform fishes: Afrocleidodiscus (3 species), Annulotrema (46 species) and Characidotrema (10 species). Annulotrema represent the most species-rich genus, while 39 species are parasitizing hosts from the family Alestidae. Alestidae, often called African tetras are distributed in freshwaters almost throughtout Africa, and belong to the most speciose family of the African characiform fishes. During field trips in Kenya (2008, 2009) and Sudan (2010, 2014) a total of five species of the Alestidae (Alestes baremoze, Alestes dentex, Brycinus nurse, Hydrocynus forskahlii, Micralestes elongatus) have been examined and 16 Annulotrema species were found: Annulotrema ansatum Kičinjaová and Řehulková, 2015; A. pontile Kičinjaová and Řehulková, 2015; A. bipatens Kičinjaová, Řehulková and Gelnar, 2015; A. cucullatum Kičinjaová, Řehulková and Blažek, 2015; A. besalis Řehulková, Musilová and Gelnar 2014; A. sangmelinensis Birgi, 1988; A. nili Paperna, 1973; A. alestesnursi Paperna, 1973; A. delta Paperna, 1973; A. elongata Paperna & Thurston, 1969; A. spiropenis Paperna, 1969, and five others probably represent species new to science. The main objectives of the present study are to: 1) investigate species diversity of Annulotrema species from alestids in Lake Turkana, Kenya and Blue and White Nile, Sudan; 2) evaluate the relative taxonomic importance of the characters of the reproductive organs and those of the haptoral sclerites in accordance with molecular data; and 3) build, for the first time, the molecular phylogeny of dactylogyrids infecting African tetras based on partial sequences of the 28S rDNAgene. Morphological analysis of sclerotized structures of the Annulotrema species indicates that the most important feature for species determination within this genus is the morphology of the male copulatory organ (abbreviated below as MCO). Our survey of monogeneans found on the gills of five species of tetras suggests that there are at least four morpho-groups within these parasites, with regard to the basic structure of the MCO. The division into the groups based on morphological criterions was also supported by molecular data. Results of the phylogenetic analysis show the monophyletic nature of the Annulotrema species.

78

Neospora spp. a Toxoplasma gondii u koní a oslů v západní Africe K. Kobédová1, E. Bártová1, K.Sedlák2, M. Budíková3, Y. J. Atuman4, J. Kamani5 1 Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Česká Republika 2 Oddělení virologie a sérologie, Státní veterinární ústav Praha, Česká Republika 3Ústav matematiky a statistiky, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno, Česká Republika 4 NVRI Outstation Investigation Laboratory Bauchi, Bauchi, Nigérie 5 Parasitology Division, National Veterinary Research Institute, Plateau, Nigérie

V rámci této studie byly detekovány protilátky proti Neospora spp. a Toxoplasma gondii u 120 koní a 24 oslů ze tří států Nigérie. Vzorky krve byly odebrány celkem od 120 klinicky zdravých koní pocházejících z nigerijských států Bauchi, Katsina a Plateau a od 24 oslů z Bauchi. Krev byla odebírána v intervalu od února 2014 do ledna 2015 a séra byla uchována při teplotě -20 °C. Protilátky proti Neospora spp. a T. gondii byly detekovány pomocí nepřímé imunofluorescence (NIFR) s použitím komerčně dostupného antigenu N. caninum a T. gondii IFR (VMRD, Pullman, Chicago, USA) a anti-koňského IgG FITC konjugátu (VMRD). Séra byla naředěna fyziologickým roztokem v základním ředění 1:50; vzorky s titrem ≥ 50 byly považovány za pozitivní. Získaná data byla statisticky zpracována pomocí Chí-kvadrát testu a Fisherova exaktního testu s použitím STATISTICA Cz 12; rozdíly s p ≤ 0,05 byly považovány za statisticky významné. U kobyl nebyly protilátky proti Neospora spp. detekovány, proto nebylo vyhodnoceno riziko závislosti seropozitivity na pohlaví koní. Protilátky proti Neospora spp. byly prokázány metodou NIFR u 10 (8 %) koní s titrem 50 a protilátky proti T. gondii u 29 (24 %) koní s titry 50 (n = 14), 100 (n = 9), 200 (n = 4), 400 (n = 1) a 800 (n = 1). Protilátky proti Neospora spp. byly detekovány u 11 % samců s titrem 50, zatímco samice byly negativní. Statisticky významný rozdíl nebyl zjištěn u žádné ze sledovaných charakteristik. Prevalence protilátek proti T. gondii byla vyšší u samic (41 %) v porovnání se samci (21 %) a zvyšovala se s věkem zvířat; nicméně bez statisticky významného rozdílu. Z 11 koní mladších jednoho roku byly pouze u jednoho detekovány protilátky proti T. gondii. Riziko infekce T. gondii bylo 92x větší u importovaných koní (Súdán, Thajsko, Čad, Francie, Nigérie), než u místních koní (p = 0,0126). Byly zjištěny i statistické rozdíly v prevalenci u koní různého využití (plemenitba, ceremoniály, výzkum, sport; p = 0,0097), u koní z různých oblastí (Bauchi, Katsina, Plateu; p = 0,0019) a u koní chovaných odlišným způsobem (pastva, ustájení; p = 0,0396). Vyšší prevalence T. gondii byla zjištěna u koní ze státu Katsina, u koní sportovních a u koní chovaných ve stájích. Koinfekce Neospora spp. s T. gondii byla detekována u tří sportovních koní (3 %) s titry 50 (věk 5 let), 100 (věk 2,5 let) a 200 (věk 3 roky) pro T. gondii. Dva z koní měli přístup na pastvu a patřili mezi nigerijská lokální plemena; třetí kůň, původem z Thajska, byl chován ve stáji. Protilátky proti Neospora spp. nebyly prokázány u žádného z oslů. T. gondii protilátky byly zjištěny u čtyř (17 %) z 24 oslů s titry 50, 50, 100 a 200. Statistický rozdíl (p = 0,0184) byl zjištěn u oslů různého využití (60 % u tažných a 5 % u oslů pro transport). Jedná se o první detekci protilátek proti Neospora spp. a T. gondii u koňovitých v Nigérii.

79

Hostitelská specifita vs. geografická izolace: genetická struktura populací tasemnice Ligula intestinalis P. Kočová1, J. Štefka2 1 Přírodověděcká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice 2 Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR a Přírodověděcká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice

Ligula intestinalis představuje generalistického parazita s komplexním životním cyklem. Jedná se o tasemnici napadající jako své mezihostitele klanonožce a následně sladkovodní ryby, definitivním hostitelem jsou rybožraví ptáci. L. intestinalis disponuje schopností napadat šitoké spektrum rybích hostitelů a vyznačuje se globálním rozšířením, především v oblastech severní polokoule. Díky těmto vlastnostem se L. intestinalis stala objektem studia vlivu geografie a hostitelské specifity na evoluci vnitrodruhové variability parazitů. Molekulární studie naznačily, že L. intestinalis je druhem s mnoha geneticky oddělenými liniemi. Díky fylogenetickým analýzám založených na mitochondriálních genech (cytochrom B, cytochrom oxidáza podjednotka I) bylo nalezeno několik monofyletických linií, které odpovídaly geografickému původu populací. Zajímavým zjištěním byl výskyt dvou sympatrických linií vyskytujících se v Evropě a v okolí Středozemního moře. Tyto linie byly označeny jako klady A a B. Přičemž zástupci kladu A byli převážně odebráni z fylogeneticky odvozených kaprovitých ryb (Abramis, Alburnus, Phoxinus, Rutilus, Scardinius), zatímco klad B zahrnoval vzorky odebrané z fylogeneticky bazálních skupin (Barbus, Gobio, Rhodeus). Pro jemnější vhled do populační stuktury L. intestinalis byly následně provedeny analýzy založené na screeningu mikrosatelitních markerů. Tento postup přinesl přesnější výsledky především v populační struktuře mezi klady A a B, dále byla objevena vznikající populační struktura uvnitř kladu A mezi evropským a africkým kontinentem, ale i na lokální úrovni - mezi hostiteli v rámci jednoho jezera (Lake Tana, Etiopie) V této práci byly analyzovány nové vzorky tasemnic z Maďarska, Turecka a Íránu pomocí metod převzatých z dřívějších prací (sekvenace mitochodnriálních genů a detekce variability mikrosatelitních lokusů). Výsledky ukazují na rozsáhlejší rozšíření kladů A a B, než se původně předpokládalo. Zároveň byla nalezena nová lokalita se sympatrickým výskytem evropských kladů A a B (Maďarsko) oddělených hostitelsky. Populačně-genetický výzkum L. intestinalis tak poukázal na převažující vliv geografie na hlubší evoluční úrovni a na vliv hostitelského spektra pro následnou lokální diverzifikaci populací. Budoucí projekt předpokládá genomický (SNP) screening populací jednotlivých linií a odhalování specifických adaptací parazita na odlišné hostitele.

80

Srovnání průběhu infekce způsobené Encephalitozoon cuniculi genotypy II a III u imunokompetentních a imunodeficitních myší M. Kotková1,2, B. Sak1, M. Kváč1,2 1 2

Parazitologický ústav, BC AVČR, v.v.i., Česká republika Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Česká republika

Jak bylo již několikrát zaznamenáno v různých klinických případech a úspěšně prokázáno na myších modelech za použití metod molekulární biologie, rozdílný průběh mikrosporidiózy závisí na imunologickém stavu hostitele a kmenu Encephalitozoon cuniculi. Zatímco oba kmeny E. cuniculi způsobují letální mikrosporidiózu u imunodeficitních SCID myší, infekce u imunokompetentních BALB/c zůstává asymptomatická navzdory masivní diseminaci parazita do všech orgánů hostitele v akutní fázi infekce. Rozdíly mezi genotypy Encephalitozoon cuniculi jsou velice markantní. Zatímco průběh infekce způsobené E. cuniculi II u imunokompetetních myší má vrchol 35.DPI a v chronické fázi infekce zůstává pouze ve slezině, E. cuniculi III se rozšíří do všech orgánů hostitele již během prvních sedmi dnů a nadále zůstává ve většině orgánů během chronické fáze infekce. Použití albendazolu pro léčbu mikrosporidiózy způsobené E. cuniculi II způsobí vymizení parazita ze všech vyšetřovaných orgánů. Naproti tomu, pouze částečné snížení počtu pozitivních orgánů bylo pozorováno po použití albendazolu pro léčbu myší infikovaných E. cuniculi III. Navíc, pomocí RT-PCR bylo zjištěno, že počet spor E. cuniculi III v jednotlivých orgánech je 10× vyšší (4 × 1011) než v případě infekce způsobené E. cuniculi II. Navzdory tomuto faktu imunodeficitní myši infikované E. cuniculi III přežívají mnohem déle. [Financování: GAČR P302-14-20684S, GAJU 002/2016/Z]

81

Výskyt trichinelózy zvířat v České Republice v letech 2013 až 2015 J. Harna1, M. Pijáček1, B. Koudela2, 3 1 2 3

Stání veterinární ústav Olomouc, Jakoubka ze Stříbra č. 1, 779 00 Olomouc Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 61242 Brno CEITEC VFU, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Palackého 1946/1, 61242 Brno

Trichinelóza je závažné parazitární onemocnění člověka vázané na požití syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa zvířat. Současné legislativní úpravy (Prováděcí nařízení Komise (EU) 2015/1375 ze dne 10. srpna 2015; EFSA Manual for reporting on zoonoses and zoonotic agents, within the framework of Directive 2003/99/EC, and on some other pathogenic microbiological agents for information derived from the year 2015. EFSA supporting publication 2016:EN-991. 96 pp.) určují druh vyšetřovaných zvířat a metody pro kontrolu trichinel v mase. Níže uvedené informace sumarizují nálezy larev trichinel v mase vyšetřovaných zvířat v ČR v letech 2013 až 2015. V roce 2013 bylo na přítomnost larev trichinel vyšetřeno v ČR celkem 2 706 143 domácích prasat (pokles oproti roku 2012 je 2,3%), 125 193 divokých prasat (nárůst oproti roku 2012 je 26,6%) a 402 koní (pokles oproti roku 2012 je 1,2%). Larvy Trichinella spp. byly v roce 2013 zjištěny ve čtyřech případech u divokých prasat v lokalitách Paseky nad Jizerou, Jankovice u Holešova, Čeladná a Bělá nad Radbuzou. Určení druhů metodou multiplex PCR byly prováděno v European Union Reference Laboratory for Parasites (EURLP) v Římě a ve 3 případech byla potvrzen druh Trichinella britovi, v jednom případě (Paseky nad Jizerou) druh Trichinella spiralis. V roce 2014 bylo na přítomnost larev trichinel vyšetřeno 2 665 528 domácích prasat (pokles oproti roku 2013 je 1,5%), 126 098 divokých prasat (nárůst oproti roku 2013 je 1%) a 363 koní (pokles oproti roku 2013 je 10%). Nově od roku 2014 byly vyšetřeno 2 891 lišek na trichinelózu, které jsou zasílány v rámci diagnostiky vztekliny. Larvy trichinel byly v roce 2014 zjištěny v pěti případech pouze v kategorii lišek v okresech Mladá Boleslav, Hradec Králové, 2× Frýdek Místek, Bruntál. Ve třech případech byl zjištěn druh T. britovi, v jednom případě byl prokázán druh T. pseudospiralis a v jednom případě nebylo určení druhu úspěšné. V roce 2015 bylo na přítomnost larev trichinel vyšetřeno 2 545 523 domácích prasat (pokles oproti roku 2014 je 4,5%), 185 040 divokých prasat (nárůst oproti roku 2014 je 46,7%), 218 koní (pokles oproti roku 2014 je 39,9%) a 2 245 lišek (pokles oproti roku 2014 je 22,3%). Larvy trichinel byly v roce 2015 zjištěny u dvou divokých prasat v okresu Frýdek-Místek a pěti vyšetřovaných lišek v okresech Trutnov, Semily, Uherské Hradiště, Děčín a Nový Jičín. Ve 3 případech byla určen potvrzen druh T. britovi, ve 2 případech druh T. spiralis, v jednom případě druh T. pseudospiralis a v jednom případě nebylo určení druhu úspěšné. Oproti období 2001 až 2012 bylo vyšetřeno vyšší procento divokých prasat (66,7% × 78,23%) za současného výrazného snížení prevalence trichinelózy divokých prasat na území ČR z 0,0018 % na 0,000138 %. Obdobně došlo ke snížení prevalence trichinelózy lišek z 0,6 % (2001-2003) na 0,195 % (2014-2015). Autoři děkují jmenovaným kolegům za spolupráci a poskytnutí informací: MVDr. Michaela Dokulilová (Státní veterinární ústav Praha, pobočka Hradec Králové), Ing. Ivan Pavlásek, DrSc. (Státní veterinární ústav Praha), MVDr. Karol Račka (Státní veterinární ústav Jihlava, RNDr. Antonín Prouza (Státní veterinární ústav Jihlava, pobočka České Budějovice); autoři dále děkují kolegům z EURLP v Římě za určení druhů trichinel.

82

Dicyemida: tajemná skupina parazitů hlavonožců. První náhled do populační struktury a fylogenetického postavení pomocí genomiky M. Krausová1,2, J. Štefka1,2, V. Hypša2, J. Zrzavý2, F. Husník1, O. Ditrich2 Laboratoř molekulární fylogeneze a evoluce parazitů, Biologické centrum AV ČR, Branišovská 31, České Budějovice 370 05 Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 31, České Budějovice 370 05 1

2

Dicyemidé, málo známí parazité hlavonožců bývají obvykle zařazováni do skupiny Mesozoa, ale zatím nemají jasné postavení ve fylogenetickém stromu života. Tito jednoduše stavění „červíci“ žijí v renálních orgánech chobotnic a sépií. Za účelem rozšíření našich znalostí o dicyemidech jsme využili nových možností sekvenování (NGS ~ MPS) a pustili se do skládání jejich genomu. Zde představuji první výsledky fylogenomické analýzy a náhled do populační struktury dicyemidů a jejich hostitelů zaměřený na oblast středozemního moře založený na analýze jednogenových markerů (18S, CO1).

83

Akantamébová keratitida – kazuistika P. Kubáčková1, H. Kocová2 1 2

Oddělení klinické mikrobiologie FN Brno, Jihlavská 20, 625 00 Brno Oční klinika FN Brno, Jihlavská 20, 625 00 Brno

Akantamébová keratitida je infekční zánětlivé onemocnění oční rohovky způsobené volně žijícím prvokem Acanthamoeba spp. Na Oddělení klinické mikrobiologie FN Brno vyšetřujeme kontaktní čočky od pacientů s podezřením na akantamébovou keratitidu metodou kultivační. Kazuistika: pacient RK (1956) přichází na ambulanci oční kliniky v září 2015 s konjunktivitidou levého oka, je zaléčen. O měsíc později je pacient přijat k hospitalizaci na Oční klinice pro progredující infiltraci rohovky levého oka. Pro podezření na herpetickou infekci jsou nasazena antivirotika. Bakteriologické i virologické vyšetření neprokázalo patogenního mikroba, na konfokálním mikroskopu jsou zachyceny v.s. cysty akantaméby. Původ infekce potvrzen kultivačně a je nasazena odpovídající léčba. V současné době je stav pacientova oka subjektivně i objektivně zlepšen, léčba stále probíhá.

84

Diverzita kryptosporidií u suchozemských želv J. Ježková1, A. Mynářová2, B. Sak2, J. McEvoy4, M. Kváč2,3 Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 1760, 370 05 České Budějovice, Česká republika 2 Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Česká republika 3 Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 1760, 370 05 České Budějovice, Česká republika 4 Department of Veterinary and Microbiological Sciences, North Dakota State University, Fargo, North Dakota. 1

Byla studována diverzita a biologie parazitů rodu Cryptosporidium u suchozemských želv. Celkem bylo získáno 387 individuálních vzorků trusu z 16 druhů suchozemských želv patřících do 9 rodů. Všechny vzorky byly mikroskopicky vyšetřeny na přítomnost oocyst kryptosporidií a jejich specifické DNA pomocí barvicích, respektive molekulárních metod. Byly použity nested PCR metody pro amplifikaci části genů kódujících malou ribosomální podjednotku rRNA, Cryptosporidium oocyst wall protein a aktin. Z celkového množství 387 vzorků bylo 10 vzorků mikroskopicky a 46 molekulárně pozitivních. Všechny mikroskopicky pozitivní vzorky byly PCR pozitivní. Fylogenetické analýzy získaných sekvencí prokázaly přítomnost 3 různých genotypů kryptosporidií, jmenovitě: Cryptosporidium tortoise genotyp I (n=22), tortoise genotyp II (n=23) a tortoise genotyp III (n=1). Dále jsme popsali morfologické, biologické a molekulární charakteristiky Cryptosporidium tortoise genotyp I a navrhujeme ustanovit tento genotyp jako samostatný druh a pojmenovat ho Cryptosporidium vitoveci. Oocysty C. vitoveci jsou morfologicky neodlišitelné od druhu C. parvum od většiny střevních druhů kryptosporidií a měří 4,40–5,40 µm (průměr = 5,04 µm) x 4,30–5,30 µm (průměr=4,84 µm) s indexem tvaru 1,06 ± 0,03 (n=30). Oocysty C. vitoveci získané z přirozeně infikované želvy vroubené (Testudo marginata) byly infekční pro dospělou želvu stepní (Testudo horsfieldii) a neinfekční pro želvu trojkýlnou (Chinemys reevesii), laboratorní myši kmenů SCID a BALB/c, užovku proužkovanou (Thamnophis sirtalis) a zebřičku pestrou (Taeniopygia guttata). Infekce C. vitoveci je charakteristická nízkou intenzitou infekce, dlouhodobým vylučováním a prepatentní periodou 11 dní. Tato práce byla finančně podpořena z projektů GAČR (15-01090S) a GAJU (002/2016/Z).

85

Genotyping of clinical isolates, laboratory lines and clones of Giardia intestinalis L. Lecová, F. Weisz, P. Tůmová, E. Nohýnková Department of Tropical Medicine, First Faculty of Medicine, Charles University in Prague, Studničková 7, 128 00 Prague, Czech Republic

Giardia intestinalis is one of the most common diarrhoea-causing parasites in humans and animals, where infection ranges from asymptomatic to acute or chronic disease. G. intestinalis is divided into eight morphologically identical genotypes called assemblages (A to H). In the vast majority of cases the human giardiasis is caused by assemblages A and B, which are further divided into sub-assemblages AI, AII, AIII, BIII, and BIV. However, some human cases caused by genotype C in China, genotype E in Egypt and genotype F in Ethiopia were recorded. Our Biobank currently contains 8 laboratory lines and clones of human origin (from clinical isolates WB (ATCC30957) and Portland-1 (ATCC30888)), 5 animal isolates (from chinchilla, gerbil, lamb and kitten) and 33 human clinical isolates (from 4 foreign visitors of Vietnam, Yemen, Peru or Sudan, and 29 Czech citizens of which 19 visited at least one country such as Vietnam, Libya, Cambodia, Syria, Cyprus, Pakistan, India, Nepal, Iran, Iraq, Indonesia, Zanzibar or Ethiopia). Precisely because of this different origin of infection we have performed molecular characterisation using the most commonly employed genetic markers for the (sub) assemblage differentiation of Giardia. We performed the sequence analysis of three reference genes (β-giardin (bg), glutamate dehydrogenase (gdh) and triose-phosphate isomerase (tpi)) on a large dataset of imported and autochthonous giardiasis, and assigned the Giardia isolates to assemblages and sub-assemblages. The sub-assemblage AII is predominantly found among human infections, however few human samples were classified also to assemblage B (BIII and BIV). It corresponds to the molecular diversity of human isolates described from other developed countries. Furthermore, we showed that the Giardia trophozoites infecting animals belonged to assemblages A, B and E. Our results also showed that the clinical metronidazole resistance of the human isolates was not linked to a particular assemblage. The laboratory lines of one original human isolate, collected from laboratories worldwide, did not display any heterogeneity in the examined reference sequences. This is interesting in particular with the fact that these lines differentiated in the observed chromosome number. The molecular genotyping can reveal the genetic diversity of Giardia parasites and facilitate understanding of molecular epidemiology of imported and autochthonous giardiasis in the Czech Republic. This study was supported by the Czech Agency for Healthcare Research AZV 15-33369A.

86

Immunomodulatory and antifibrotic effects of combined administration of IMMODIN® and albendazole to mice with experimental M. vogae infection T. Mačák Kubašková1, G. Hrčková1, D. Mudroňová2, S. Velebný1, M. Grohoľová 1 Institute of Parasitology, Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, Košice, Slovak Republic Institute of Microbiology and Immunology, University of veterinary medicine and pharmacy in Košice, Komenského 73, Košice, Slovak Republic 1 2

Metacestode stages of the tapeworm Mesocestoides vogae (syn. M. corti) proliferate rapidly in the liver and the abdominal cavity of mice and results in larval cestodiasis. The infection is characterized by a local inflammatory reaction, followed by development of fibrosis, formation of capsules around the parasites and ascites. Mesocestoides infection in mice, like other helminth infections, is characterized by an early transient Th1-type immune response with an increase in IFN-γ levels and reduced levels of IL-4 and IL-10. The second phase is characterized by Th2-type response that allows long-lasting coexistence of the parasite and the host. The primary drug in therapy of cestode infections is albendazole. The goal of the present study was to investigate effects of treatment with IMMODIN® (IMUNA PHARM, a.s.) alone and in combination with anthelmintic albendazole (ABZ) on the immunological profile, larval counts in the liver and peritoneal cavity and the degree of hepatic fibrosis in infected mice. IMMODIN® (IMO) is low molecular weight dialyzable fraction (≤10kDa) obtained from human leukocyte of healthy donors. The experiments were carried out on ICR male mice, which were divided into five groups: negative control group non-infected and non-treated; infected non-treated (orally with tetrathyridial larvae); infected and ABZ-treated; infected ABZ- and IMO-treated; infected and IMO-treated. Administration of ABZ and IMO started on 14th day post infection (p.i.) for ten consecutive days. Blood samples, spleens, livers and cells from the peritoneal cavity were obtained from non-infected control mice and infected mice on 25th day p.i. as well as larvae from livers and abdominal cavities. Expression of cell surface markers on splenocytes and peritoneal exudate cells (CD4+, CD8+, CD49b+) were detected by flow cytometry using fluorochrom-labelled antibodies. IFN-γ, IL-1, IL-4, IL-6, IL-17 and TGF-β in culture supernatants from unstimulated splenocytes and serum were measured by sandwich enzyme-linked immunosorbent assay (ELISA) method. Spleen cells proliferation was evaluated using the BrdU Cell Proliferation Assay kit. Hepatic content of hydroxyproline in the liver tissue (marker to evaluate total collagen and fibrosis) was determined by the biochemical method. The obtained results depict that IMO possess significant immunomodulatory properties. Flow-cytometric analysis showed that peritoneal exudate cells and splenocytes from ABZ- and IMO-treated mice had higher percentages of CD4+/CD8- cells (T-helper cells). Administration of IMO in infected mice induced higher proportion of CD4+/CD8- cells in the peritoneal cavity and spleen, whereas the percentage of CD4+/CD8+ cells (cytolytic and memory T cells) and CD49b+/CD8- cells (NKT cells) were in the spleen increased when compared with infected non-treated mice. Serum levels of IFN-γ, IL-4, IL-6, IL-17 and TGF-β were significantly decreased in the combined therapy group. However, administration of IMO alone caused a significant increase in serum levels of IL-6 and the level of IL-17 secreted by spleno-

87

cytes. Co-administration of ABZ and IMO caused the highest reduction of the larval counts in the liver and peritoneal cavity and reduced fibrosis and hydroxyproline content in the livers. In conclusion our results showed that the combination treatment with albendazole and IMMODIN® of larval cestodiasis is more effective than therapy with albendazole alone.

88

Toxoplasma gondii, Neospora caninum a Encephalitozoon cuniculi u zvířat ze zoo a cirkusů v Itálii J. Marková1, E. Bártová1, T. Machačová1, K. Sedlák2, P. Silvestre3, P. Laricchiuta3, M. Russo4, V. Veneziano4 1 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Ústav biologie a chorob volně žijících zvířat, Brno, Česká republika 2 Státní veterinární ústav Praha, Oddělení sérologie a virologie, Praha, Česká republika 3 Napoli Zoo, Neapol, Itálie 4 Neapolská univerzita Federico II, Ústav veterinární medicíny a živočišné produkce, Neapol, Itálie

Podobně jako ostatní teplokrevní živočichové, tak i zoo a cirkusová zvířata mohou být vnímavá k parazitárním infekcím, které u nich mohou zapříčinit různé zdravotní komplikace. T. gondii, N. caninum a E. cuniculi jsou parazité, kteří jsou schopni infikovat široké spektrum teplokrevných zvířat včetně zmíněných zoo a cirkusových zvířat. Tyto infekce probíhají obvykle subklinicky, přesto zejména v případě T. gondii mohou být u této skupiny zvířat pozorovány klinické příznaky nebo dokonce letální manifestace. Celkem 74 krevních sér od 14 druhů zvířat patřících do 8 čeledí (Bovidae, Camelidae, Cervidae, Equidae, Felidae, Elephantidae, Potoroidae a Hominidae) bylo získáno ze tří zoo a čtyř cirkusů v Neapolské provincii v jižní Itálii. Tato séra byla vyšetřena na přítomnost protilátek proti T. gondii, N. caninum a E. cuniculi metodou nepřímé imunofluorescence; vzorky s titry ≥ 50 byly považovány za pozitivní. U čeledí Elephantidae a Potoroidae byla pro detekci protilátek proti T. gondii a N. caninum použita enzymoimunoanalýza (ELISA); u T. gondii byly považovány za pozitivní vzorky s hodnotami S/P % ≥ 50, u N. caninum byly pozitivní vzorky s hodnotami inhibice ≥ 30%. Protilátky proti T. gondii byly detekovány u 51  % (38/74) zvířat s prevalencí 38 % (11/29) u zvířat ze zoo a 60 % (27/45) u zvířat z cirkusů. Seroprevalence N. caninum byla 12 % (9/74); 7 % (2/29) u zoo zvířat a 16 % (7/45) u zvířat z cirkusů. Protilátky proti E. cuniculi byly zjištěny u 20 % (14/69) zvířat; 27 % (7/26) u zvířat ze zoo a 16 % (7/43) u zvířat z cirkusů. Byly zjištěny rozdíly mezi jednotlivými řády i čeleděmi zvířat. Nejvyšší prevalence protilátek proti T. gondii (95 %) a N. caninum (27 %) byly zjištěny u zástupců Felidae (Panthera leo, P. tigris bengalensis). Tyto šelmy byly pozitivní na protilátky proti T. gondii s titry v rozmezí hodnot od 100 do 3200. Séra všech 4 slonů indických (Elephas maximus) byla v ELISA pozitivní na protilátky proti T. gondii (S/P % 130 – 190 %). Relativně vysoké prevalence T. gondii (30 %) a E. cuniculi (61 %) byly detekovány u velbloudovitých. Jedná se o první detekci protilátek proti T. gondii, N. caninum a E. cuniculi u zoo a cirkusových zvířat z jižní Itálie a také první sérologickou studii týkající se E. cuniculi u velbloudů.

89

Molecular and morphological characterisation of larval and adult isolates of digeneans of the family Strigeidae Railliet, 1919 from Iceland H. Mazanec1, J. Roháčová1,2, S. Georgieva2, A. Faltýnková2 University of South Bohemia in České Budějovice, Faculty of Science, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Czech Republic 2 Institute of Parasitology, Biology Centre of the Czech Academy of Sciences, Branišovská 31, 370 05 České Budějovice, Czech Republic 1

The ecosystems at high latitudes are considered to be simple, low-diversity systems with short trophic linkages, few pathogens and limited capacity for adaptation to environmental change. However, recent molecular studies have revealed considerable unrecognised species diversity within digenean trematodes in northern Europe. Our understanding of the diversity of northern parasites, host-parasites associations and the detection of disease emergence depends strongly on accurate parasite identification. Therefore, the application of comparative morphological and molecular approaches to species delimitation is of fundamental importance. Totals of 11 bird, four fish and three snail species were sampled and examined for the presence of trematode infections in Iceland. In the present study, 66 isolates of representatives of the family Strigeidae Railliet, 1919 were subjected to morphological and molecular assessment. Partial sequences of the mitochondrial cytochrome c oxidase subunit 1 (cox1) gene were used for molecular identification. Integrated morphological and molecular analyses demonstrated the presence of eight species represented by larval or adult isolates: Apatemon gracilis (Rudolphi, 1819) with a fully resolved life-cycle, using Radix peregra (Müller) as first intermediate host; Salvelinus alpinus (L.) and/or Salmo trutta L. as second intermediate hosts and Somateria mollissima (L.) as definitive host plus a second species of Apatemon ex Gyraulus albus (Müller). The newly-generated cox1 sequences revealed the presence of three species of Australapatemon Sudarikov, 1959 based on material from the first intermediate snail host R. peregra and the definitive bird Melanitta nigra (L.). Since metacercariae of the species in this genus utilise leeches as second intermediate hosts, which were not investigated in this study, the life-cycle was only partially resolved for one of the species of Australapatemon by matching sequences for cercariae and adults. We obtained sequences for isolates of three lineages of Cotylurus Szidat, 1928, two containing cercarial isolates ex R. peregra and one comprising sequences generated from adult worms from the definitive bird hosts Aythya marila (L.) and Aythya fuligula (L.). This is the first molecular confirmation of species diversity of representatives of the family Strigeidae in Iceland. This study was supported by the Czech Science Foundation (15-14198S) and by the Student Grant Agency of the Faculty of Science, University of South Bohemia in České Budějovice.

90

Foxy parasites of the North E. Myšková1, O Ditrich1, M. Kváč2, B. Sak2 1 Katedra Parazitologie, Přírodovědecká Fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 1760, 370 05, České Budějovice 2 Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Branišovská 31, 370 05 České Budějovice

Paraziti jako zdroj infekčních onemocnění jsou považováni za jednu z hlavních hrozeb v celosvětových záchranných programech divokých druhů. Ačkoli jen vzácně jsou příčinou rapidního poklesu počtu nebo vymření druhu, infekce mohou činit populace více náchylné k faktorům jako změna klimatu a prostředí. Tyto změny jsou nejznatelnější ve vyšších zeměpisných šířkách. Liška polární (Vulpes lagopus) jako jeden z hlavních predátorů v Arktidě je důležitým článkem pro fungování tamních ekosystému. Proto studium jejich parazitů, jako faktoru ovlivňujícího zdravotní stav populací, je velmi důležité. U lišek v polárních oblastech bylo nalezeno několik potencionálně nebezpečných parazitů jak pro lišky, tak člověka, ale celkový výčet parazitů není znám. Neinvazivní metody, jako ty koprologické, jsou mnohdy jedinou možností při studiu parazitofauny u volně žijících zvířat. Avšak v kombinaci s molekulárními metodami se zvyšuje jejich účinnost detekce a identifikace parazitů.

91

The first survey of nematode parasites of African annual killifish (Nothobranchiidae) V. Nezhybová1,2, M. Seifertová1, Š. Mašová1 1 Department of Botany and Zoology, Faculty of Science, Masaryk University, Kotlářská 2, 611 37 Brno, Czech Republic; 2 Institute of Vertebrate Biology, Academy of Sciences of the Czech Republic, Květná 8, 603 65 Brno, Czech Republic

Nematode third stage larvae were recovered from the muscles (Gnathostomatidae: Spiroxys) and intestine (Camallanidae: Camallanus and Procamallanus) of four killifish species of genus Nothobranchius (Cyprinodontiformes: Nothobranchiidae: N. orthonotus, N. furzeri, N. kadleci and N. pienaari) collected from 14 localities in southern Mozambique. These fish inhabit annually desiccating pools across the African savannah and survive the dry period as developmentally arrested embryos. Their discontinuous non-overlapping generations make for unique predictions regarding their parasite fauna. Our study follows Nezhybová et al. (submitted) which refers the first record of helminth parasites of genus Nothobranchius in Africa. We bring detailed information on morphology and morphometry of found nematodes. Specimens were also molecular characterized using ribosomal DNA genes (rDNA).

92

Early development of the monozoic cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781), parasite of cyprinid fishes D. Barčák, M. Oros, V. Hanzelová Institute of Parasitology, Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, 04001 Košice, Slovak Republic

The monozoic cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781) (Caryophyllidea) represents one of the first described species of fish tapeworms with a wide distribution area in the Palaearctic zoogeographic region. It has an indirect life cycle that requires an aquatic oligochaete (Tubificinae) as an intermediate host before becoming infectious to the definitive hosts. A wide spectrum of freshwater cyprinid fishes (Cyprinidae) serve as a final hosts, in which the parasite reaches maturity and discharge eggs to the water environment. The first larval stage (oncosphere) develops after the egg contacts water. The further development to second larval stage (plerocercoid) continues in a coelom cavity of the intermediate host after consuming tapeworm eggs containing the ripe larvae. In this study, the development of the C. laticeps eggs to the stage of infective oncosphere was observed in controlled laboratory conditions. The eggs were obtained from gravid tapeworms collected from freshwater breams, Abramis brama (L.), from the River Danube (Slovakia) in May 2015. The eggs and the intermediate hosts, sludge worms Tubifex tubifex, were constantly kept at 13–16°C. The tapeworm eggs had an ovoid shape (57–74 × 40–50 μm) and possessed the operculum and polar knob on their narrower and wider sides, respectively. The egg size remained unchanged throughout the oncosphere development. Eggs contained single, almost spherical or slightly oval oocyte (17–24 × 15–17 μm) and usually 6 or 7 (range 5–9) vitelline cells (14–19 × 13–15 μm). The oocyte had the irregular shape and gradually increased its size. The vitelline cells were first rather uniform in size (14–19 × 12–16 μm), but after the oncosphere showed up, they little increased their size up to 16–24 × 15–19 μm. The elongated cylindrical oncosphere with the immature embryonal hooks (the length of the hooks 11–16 μm) was observed for the first time on the 36th day of the development. On the 40th day, the oncosphere measuring 30–44 × 21–26 μm and possessing 3 pairs of fully developed embryonal hooks and two penetration glands attached on the central largest hook pair was recognised as fully ripe and infectious for the tubificid intermediate host. The plerocercoids appeared in the tubificid coelom cavity between 9th and 13th segments on the 59 day post-infection. The larvae were elongated, nearly oval and measured 1.3–1.7 mm in length. This study was supported by the Grant Agency VEGA No. 2/0159/16 and APVV 0653-11.

93

The occurrence of the cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781) in the River Irtysh, China: a morphological characterisation and molecular data D. Barčák1, B. W. Xi2, M. Oros1 1 Institute of Parasitology, Slovak Academy of Sciences, Hlinkova 3, 04001 Košice, Slovak Republic 2 Freshwater Fisheries Research Center, Chinese Academy of Fishery Sciences, Wuxi, China

The cestode Caryophyllaeus laticeps (Pallas, 1781) belongs to the most widespread species of monozoic tapeworm (Cestoda: Caryophyllidea) in the Palaearctic zoogeographic region with a wide range of freshwater cyprinid fish hosts (Cyprinidae). This parasite is highly polymorphic species with several morphologically different but genetically similar morphotypes. This study provides the first reliable evidence about the occurrence of C. laticeps in northern China that is based on detailed morphological characteristics and molecular analysis of mitochondrial cox1 sequences. Specimens of C. laticeps were found in freshwater breams, Abramis brama (L.), in the River Irtysh (China), with the prevalence of 40 % and mean intensity of infection 8. The tapeworms were rather similar in their morphological characters to the most common morphotype 1 of C. laticeps which is typified by following morphological features: (i) a slender body with a wide flabellate scolex, and narrow neck; (ii) first vitelline follicles and first testes begins far from anterior margin of the body; (iii) robust, long and clearly visible vas deferens; and (iv) large, almost spherical cirrus-sac which contains well-developed internal seminal vesicle. Subsequent molecular analysis confirmed the conclusion of morphological identification of the species. Our results showed that the studied specimens were firmly clustered into the C. laticeps clade and formed a monophyletic group with C. laticeps morphotype 1 and 2 from Europe and Russia. In China, C. laticeps represents a non-indigenous fish parasite, which has the most probably been introduced into the Irtysh River basin with its typical host A. brama inhabiting Russia. This study was supported by the Grant Agency VEGA No. 2/0159/16 and APVV 0653-11.

94

Diverzita kryptosporidií volně žijících hlodavců rodu Rattus v České Republice a na Novém Zélandu J. Prediger1,2, J. Ježková3, B. Sak1, M. Kváč1,2 1 Parazitologický ústav, Biologické centrum AV ČR, Branišovská 1160/31, 370 05 České Budějovice, ČR 2 Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 1668, 370 05 České Budějovice, ČR 3 Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Branišovská 1760, 370 05 České Budějovice, ČR

U volně žijících hlodavců rodu Rattus byla doposud celosvětově nalezena a molekulárně potvrzena přítomnost několika druhů a genotypů rodu Cryptosporidium: C. parvum, C. suis-like, C. scrofarum, C. tyzzeri, C. muris a Cryptosporidium rat genotyp I-IV. V této práci bylo shromážděno celkem 252 vzorků z 27 lokalit v Česku a 64 vzorků z 5 lokalit na Novém Zélandě. Všechny vzorky byly testovány na přítomnost oocyst a specifické DNA kryptosporidií mikroskopickými a molekulárními metodami. Z 252 individuláních vzorků trusu pocházejících z České republiky byla molekulárně prokázána specifická DNA kryptosporidií u 26 vzorků (10,3 %), z nichž 10 bylo současně mikroskopicky pozitivních s intenzitou infekce v rozmezí 2×103 – 4×105 OPG. U hlodavců odchycených na Novém Zélandě bylo detekováno 15 (23,4 %) pozitivních jedinců z 64. Žádné vyšetřované zvíře pozitivní na kryptosporidie nevykazovalo v době odchytu klinické příznaky kryptosporidiózy. Následné fylogenetické analýzy založené na částečných sekvencích genů pro SSU, aktin a COWP prokázaly přítomnost Cryptosporidium rat genotyp I a IV, C. muris a C. andersoni u zvířat odchycených v České republice, Cryptosporidium rat genotyp II a III u hlodavců pocházejících z Nového Zélandu. Tato studie byla financována z projektů GAJU (002/2016/Z) a GAČR (1501090S).

95

Metabolism and transport of xenobiotics in liver fluke Fasciola hepatica L. Prchal1, K. Válková1, I. Vokřál2, R. Stuart3, B. Szotáková1 1 Department of Biochemical Sciences, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles University, Hradec Králové, Czech Republic 2 Department of Pharmacology and Toxicology, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles University, Hradec Králové, Czech Republic 3 IBERS, Aberystwyth University, Penglais, Aberystwyth, Ceredigion, United Kingdom

Liver fluke Fasciola hepatica is widespread parasite from the class Trematoda living in the livers of various mammals including humans and many species of farm animals. It causes severe harm to animals and considerable economic losses, either cost of animals, reduced income or costs of antitrematodal drugs. There are several types of drugs used to treat fluke infections. Two main groups are salicylanilides (closantel, rafoxanide) and benzimidazoles (triclabendazole, albendazole). These drugs are usually used in combination with drugs against nematode parasites. Extensive use of antiparasitical drugs is closely connected with resistance development as can be seen in round worms (e.g. Haemonchus contortus). There are already strains of F. hepatica resistant against widely used triclabendazole. Metabolism to triclabendazole sulphoxide and sulphone and transport from the parasites body are the main suspects for this resistance. Therefore our research focused on the drug-metabolizing enzymes and transporters in this parasite. The flukes were obtained from infected lambs and either homogenised for subcellular fractions or incubated with chosen drugs to determine ex vivo metabolism and transport of triclabendazole. Our preliminary results show activities of several biotransformation enzymes including carbonyl reductases in cytosol-like fraction. The study was supported by research project SVV 260 294 and Institucional Project 2015.

96

Malaria in Nemocnice Na Bulovce, cases 2015 L. Richterová1, M. Trojánek2, F. Stejskal2, E. Nýčová1, H. Roháčová2, M. Otáhal3 OKM-Parazitologie, NNB, Budínova 2, Praha 8 Department of Infectious, Parasitic and Tropical Diseases, NNB, Budínova 2, Praha 8 3 KARIM, VFN, U nemocnice 2, Praha 2 1 2

Department of Infectious, Parasitic and Tropical Diseases, NNB treated in 2015 20 (out of 29) cases of imported malaria to Czech Republic. Speaces of Plasmodium were P. falciparum (17), P. vivax (2) and P. ovale (1). Five patients with P. falciparum were admited with initial parasitemia over 20 %. Case history of selected patients will be presented.

97

Fylogenetická a genomická charakterizace endosymbiontů vší rodu Polyplax J. Říhová1, V. Hypša2, E.Nováková2, F. Husník2 1 Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Česká republika 2 Katedra parazitologie, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Česká republika

Symbióza bakterií s hmyzem je častým jevem studovaným na mnoha skupinách s odlišnou ekologií a různým fylogenetickým postavením. Bakteriální endosymbiózy vznikaly v průběhu evoluce opakovaně a jsou často klíčem k ekologické diverzifikaci hostitelů. Všeobecně se uvádí, že potrava některých ekologických skupin hmyzu, např. fytofágního a hematofágního hmyzu, je chudá na určité složky, především aminokyseliny a vitamíny. Bakterie jsou schopné využívat vlastní metabolické dráhy k syntéze těchto esenciálních látek a poskytovat je hostiteli. V minulosti byl objeven bakteriální endosymbiont vší rodu Polyplax, který má poměrně vyjímečné fylogenetické postavení uvnitř řádu Legionellales (dále L-symbiont) v blízkosti známých patogenů. V rámci tohoto výzkumu byl v celogenomových datech zaznamenán výskyt dalšího bakteriálního endosymbionta z řádu Neisseriales (dále N-symbiont). S pomocí bioinformatických analýz byl sestaven genom L-symbionta do podoby kruhové molekuly a N-symbionta do podoby kontigů a skafoldů. Na základě genomických a fylogenetických rysů typických pro bakteriální endosymbionty byl potvrzen jejich endosymbiotický charakter. Screening několika populací vší rodů Polyplax z různých lokalit upřesnil fylogenetické postavení obou bakterií: monofyletické skupiny tvořené vzorky z různých lokalit ukazují, že se nejedná o lokální kontaminace, ale dlouhodobě předávané endosymbionty. Oproti L symbiontovi, jehož nejbližším příbuzným je rod Legionella, N symbiont je pouze vzdáleně příbuzný rodu Neisseria (klastruje se do blízkosti rodu Snodgrassella, střevních symbiontů včel a čmeláků). Při genomickém zpracování byly nalezeny sekvenčně pozměněné duplikáty jak genů, tak celých kontigů v genomu L-symbionta, které naznačují výskyt 2 linií těchto endosymbiontů. Při průzkumu genomu L-symbinta na možný HGT jsme objevili operon kódující biosyntézu biotinu, homologický k operonu nutričního endosymbionta Wolbachie popsaného u štěnice Cimex lectularius. V případě Wolbachie ze štěnice byl přenos tohoto operonu prokázán jako klíčový k ustanovení nutriční endosymbiózy. Pro porovnání jsme zrekonstruovali biosyntetické dráhy biotinu obou bakterií. V poslední fázi byla zavedena metoda FISH pro vizualizaci endosymbiontů in vivo.

98

Proteomic study of differences in the proteome of the tick Dermacentor reticulatus caused by infection with bacteria from the genus Rickettsia B. Sallay, G. Flores-Ramírez, M. Danchenko, E. Špitalská Institute of Virology BMC, SAS, Dúbravská cesta 9, 84505 Bratislava, Slovak Republik

Ticks are blood-sucking arthropods, obligate ectoparasites of a wide range of vertebrate hosts, including humans and livestock. They are also considered as one of the medically most important vectors of zoonotic vector-borne diseases. Ticks are common vectors for many different types of pathogenic microorganisms, including viruses, bacteria and protozoa. Disease-causing pathogens transmitted by ticks are representing not only a risk in aspects of public health, but they also can cause significant economic losses due to their negative impact on production in animal husbandry. Therefore finding appropriate ways of prevention and protection against ticks and tick-borne diseases is of great importance. The transcriptome and proteome of ticks is relatively little known. Application of proteomic methods in the issue of tick-host-pathogen interactions can be usefull in understanding the biological processes involved in the developement and spreading of tick-borne diseases. Obtaining new informations in this field could be helpfull in finding new ways of protecting human health or economic interests ageinst tick-born diseases. Dermacentor reticulatus (Fabricius 1794) is one of the most abundant tick species in Europe, and is responsible for transmitting tick-borne pathogens, such as Rickettsia slovaca (responsible for tick-borne lymphoadenopathy; TIBOLA), Omsk hemorrhagic fever virus (OHFV), tick-borne encephalitis virus (TBEV) and Babesia canis (responsible for canine babesiosis). The aim of this study was to identify possible differences in the proteome and transcriptome of the tick Dermacentor reticulatus caused by infection with bacteria from the genus Rickettsia, in comparison to noninfected ticks. Adult female Dermacentor reticulatus ticks were collected from theire natural habitat in Gabčíkovo in the Slovak Republic. The ticks were subsequently infected with Rickettsia slovaca by suction of infected Vero cell lysate from capillaries placed on the hypostome of the ticks. Proteins and DNA were isolated from crushed whole ticks using AllPrep DNA/RNA/Protein kit from QIAGEN. The presence of the pathogen was verified by standard PCR assay targeting the rickettsia specific gltaA gene and Real-Time PCR targeting the ompB gene. Protein samples from infected and noninfected ticks were pooled separately. SDS-PAGE was used for separation of proteins. For visualization were the proteins stained with Coomassie Brilliant Blue. Differences in the protein profiles were excised. Before analysis by mass spectrometry were the excised protein bands processed by In-gel Trypsin Digestion. Data from mass spectrometry analysis were processed using the ProteinLynx Global Server. Work has been financed by the grants VEGA 0061/13 and 2/0173/15.

99

The effect of Mentha piperita essential oil on the growth of Rickettsia slovaca in Vero cell line K. Štefanidesová, B. Sallay, E. Špitalská Institute of Virology BMC, SAS, Dúbravská cesta 9, 84505 Bratislava, Slovak Republik

Essential oils are secondary plant metabolites with antibacterial, antifungal and antiviral properties. However, little is known about their activity on obligate intracellular bacteria such as rickettsiae. R. slovaca, first isolated in Slovakia in 1968 and subsequently detected in ticks and animals in many countries in Europe and Asia, is an obligate intracellular bacterium associated with ticks of the genus Dermacentor. It is an etiologic agent of disease known as TIBOLA/DEBONEL. The aim of this study was to assess the influence of Mentha piperita essential oil (EO) on the growth of R. slovaca. Dilution of peppermint oil harmless for Vero cells was estimated by microscopy of monolayers cultivated in medium containing various concentrations of EO. Viability of cells was confirmed by calculating the percentage of live cells after trypan blue staining. The experiment was performed in three parallels during five days. Confluent monolayers in T-25 Greiner culture flasks were infected with 108 rickettsial particles. Cells were harvested, and medium in remaining flasks was changed daily. Infected cells in treatment flasks were cultivated in medium containing 0.01% peppermint oil since the first day post infection. Presence of rickettsiae in culture was confirmed by Gimenez staining and microscopy. DNA and RNA were isolated using Qiagen kits, and the presence of rickettsiae was verified by standard PCR amplifying a 623bp part of rickettsial sca4 gene. Quantitative assay targeting fragment of the ompB gene using species-specific TaqMan probe was used for assessing the number of R. slovaca copies in cells. Addition of peppermint oil to medium significantly influenced the growth of rickettsiae. Cytopathic effect (CPE) was observed in control culture flasks on the third day post-infection. Also massive infection with rickettsiae was visible in Gimenez stained cells. On the other hand, no discernable CPE was present in treatment flasks nor rickettsiae were observed in stained cells. Control cells were rounded and floating in the medium on the fourth day post-infection, whereas treated cells still formed monolayer. Rickettsial DNA was amplified from all samples by standard PCR. Mean numbers of rickettsiae assessed by quantitative assay were 8.31x1011, 8.04x1012, 5.82x1012, and 1.44x1010, 8.28x109 and 5.11x109 for the days 2, 3 and 4 post-infection in control and treated cells, respectively. Differences between the growth of R. slovaca in control and treated cells were also confirmed by RT-qPCR. At an average, control cells were infected with 1.87 x1010 rickettsiae on second, 4.50 x1010 on third, and 4.10 x1010 on fourth day post-infection; whereas treated cell contained 2.13x108, 7.71 x107 and 7.55 x107, respectively. Our results suggest that antimicrobial properties of essential oils may also include the inhibition of intracellular bacteria, and therefore might be considered in prophylactic or adjuvant therapy. This study was financially supported by the projects VEGA Nos. 2/0106/16 and 2/0061/13, and SRDA-0280-12.

100

Genotypizácia benzimidazol-rezistentných a citlivých izolátov parazita Haemonchus contortus u oviec M. Urda Dolinská1 , A. Königová1, G. von Samson-Himmelstjerna2, M. Babják1, M. Várady1 Parazitologický ústav SAV, Hlinkova 3, Košice Freie Universität Berlin, Institute for Parasitology and Tropical Veterinary Medicine, Robertvon Ostertag Str. 7-13, 14163 Berlin, Nemecko 1 2

Rezistencia voči antihelmintikám u gastrointestinálnych parazitov oviec je kozmopolitne rozšírená a to vo forme rezistencie voči jednému antihelmintiku ale aj vo forme polyrezistencie. Rastúci význam antihelmintickej rezistencie vedie k zvýšenej potrebe štandardizovaných a spoľahlivých detekčných metód. Jedným z nedostatkov in vitro testov je variabilný vzťah medzi vekom/dĺžkou parazitárnej infekcie a získanými hodnotami ED50/LD50 (koncentrácia liečiva potrebná na usmrtenie 50 % vajíčok alebo lariev) pri infekcii parazitom Haemonchus contortus a Ostertagia circumcincta. Hlavným cieľom tejto štúdie bolo zistiť, či sa podobná variácia vyskytuje aj v počte rezistentných alel počas patentnej periódy pri testovaní rezistentných a citlivých parazitov. Pre tento účel sme použili metódu pyrosekvenovania. Ovce boli infikované citlivým a rezistentným kmeňom (5000- 6000 L3). Vzorky trusu sme zozbierali v 28 rôznych dňoch (20-90 dní) po experimentálnej infekcii za účelom prípravy koprokultúr. Z koprokultúr sme získali larvy L3 potrebné na genotypizáciu. Metóda pyrosekvenovania (DNA z 1000–5 000 L3) bola použitá na meranie frekvencie rezistentných alel beta-tubulín izotypu 1 na kodóne 200 u oboch kmeňov. Priemerný výskyt rezistentných alel (TAC) u citlivého kmeňa bol 6,5 % a pohyboval sa v rozmedzí od 0 % do 10,8 % s koeficientom variácie 37,7 %. Priemerný počet TAC alel pri rezistentnom kmeni bol 35,7 % (rozsah 25,6 - 49,25 %; koeficient variácie 12,6 %). Naše výsledky poukazujú na značné rozdiely týkajúce sa frekvencie rezistentných alel beta tubulínu u citlivého a rezistentného kmeňa H. contortus v priebehu infekcie. Práca bola financovaná grantom VEGA 2/0120/16 a Agentúrou pre vedu a výskum SR APVV 0169-14.

101

Výskyt a genetická variabilita B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi v kliešťoch Ixodes ricinus vo vybraných oblastiach Slovenska T. Vaculová1, S. Kolenčík2 , V. Rusňáková Tarageľová1, M. Derdáková1 Ústav zoológie, Dúbravská cesta 9, 845 06, Bratislava Ústav biológie a chorôb voľne žijúcich zvierat, Palackého trieda 1/3, 612 42, Brno [email protected] 1 2

Ixodes ricinus je najdôležitejším vektorom kliešťami prenášaných zoonóz v Európe. Prenáša široké spektrum patogénnych mikroorganizmov vrátane B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi. B. burgdorferi s.l. je pôvodcom lymskej boreliózy - najčastejším kliešťami prenášaným ochorením na severnej pologuli. Významným, ale menej častým pôvodcom ochorenia ľudí je B. miyamotoi. Na Slovensku bola prvýkrát detegovaná v roku 2012. Zmeny prostredia ako aj ľudská činnosť majú vplyv na výskyt a rozšírenie kliešťov, ktoré prenikajú aj do urbánnych oblastí, kde sa formujú nové ohniská zoonóz. Cieľom výskumu bolo stanoviť riziko nákazy infekcie spôsobenej B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi v urbánnych a sylvatických ohniskách na Slovensku. Na sledovanie genetickej variability a prevalencie týchto dvoch patogénov bolo vybraných osem rôznych lokalít, a to na západnom (lesoparky - Železná studienka a Horský park, park Malacky, areál SAV, Jurský Šúr), severnom (Martinské hole) a východnom Slovensku (Košice a Drienovská mokraď). Kliešte boli zbierané metódou vlakovania počas rokov 2011-2013. Celkovo bolo na prítomnosť B. burgdorferi s.l. a B. miyamotoi vyšetrených 2197 kliešťov I. ricinus metódou real-time PCR a touch-down PCR za použitia špecifických primerov. Celková prevalencia B. burgdorferi s.l. dosiahla 15, 8 %. Najnižšia prevalencia infikovaných kliešťov bola zaznamenaná v areáli SAV (5, 6 %), nasledovali Železná studienka (11, 9 %), Horský park (14, 5 %), Martinské hole (14, 7 %), Šúr (16, 4 %), Drienovská mokraď (19, 3 %), park Malacky (20, 3 %) a Košice (26, 8 %). V kliešťoch, v ktorých sme potvrdili prítomnosť borélií, sme ďalej pomocou metódy RFLP determinovali jednotlivé genospecies. Najpočetnejšie zastúpenou genospecies bola B. afzelii (56, 8 %), B. garinii (21, 6 %) a B. valaisiana (9, 2 %). Prítomnosť B. miyamotoi bola zaznamenaná na 6 lokalitách s celkovou prevalenciou 1,1 %. Najviac zastúpená bola na lokalite Drienovská mokraď (2,1 %), nasledoval park Malacky (1,6 %), Košice (1,4 %), Martinské hole (1,3 %), Železná studienka (0,6 %) a Horský park (0,6 %). Na uvedených lokalitách sme dokázali prítomnosť tohto patogéna poprvýkrát. Práca bola podporená projektom VEGA No. 2/0108/13 a APVV -14-0274.

102

Používání endoparazitik chovateli psů a koček v souladu s registračním rozhodnutím E. Vernerová1, V. Svobodová2, J. Bureš1 1 2

Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv, Hudcova 56a, 62100 Brno Veterinární a farmaceutická universita Brno, Ústav parazitologie, Palackého tř. 1, 612 42 Brno

Časosběrná studie je zacílená na používání antiparazitik, endoparazitik, určených k léčbě psů a koček jejich chovateli v souladu s registračním rozhodnutím, tj. v souladu se schválenou příbalovou informací. Tato antiparazitika jsou veterinárními léčivými přípravky (VLP), která jsou v řadě případů volně prodejná v lékárnách. Jsou to zejména přípravky s účinnými látkami ze skupiny benzimidazolů - fenbendazol, flubendazol, febantel, ale také účinné látky z jiných farmakologických skupin jako jsou např. pyrantel, oxantel nebo niklosamid. Pro rozšíření účinku endoparazitárních přípravků proti tasemnicím jsou tyto látky u většiny přípravků používány ve fixní kombinaci s prazikvantelem. Na předpis veterinárního lékaře jsou např. vázány přípravky určené proti dirofiláriím, účinné látky milbemycin, moxidektin, selamektin, nebo také přípravek obsahující toltrazuril určený k léčbě isosporózy. Používání léčiva s sebou nese v řadě případů určitá rizika, a proto je třeba bezpečnostní profil přípravku sledovat po celou dobu, kdy je přípravek v praxi používán (neznámé interakce, používání v neprověřených indikacích – off label použití, vznik rezistence, používání u rizikových skupin – mláďata, gravidní samice, plemenná příslušnost, atd.). Je nutné shromažďovat a hodnotit veškeré informace týkající se prospěšnosti a rizik VLP a udržovat informace o přípravku aktualizované, aby jejich uživatelé mohli posoudit riziko spojené s použitím VLP v každém jednotlivém případě. Prováděná studie jednak formou dotazníků pro chovatele shromažďuje informace o léčeném jedinci, jeho plemeni, pohlaví, stáří, způsobu chovu, používání endoparazitárních přípravků, jejich režimu podávání v průběhu roku a života jedince. Dále jsou vyšetřovány od sledovaných psů a koček flotačně, larvoskopicky a PCR vzorky trusu. Studie není zaměřená na sledování účinnosti přípravků a prevalenci jednotlivých druhů parazitů psů a koček, ale na způsob parazitární ochrany psů a koček v průběhu jejich života. Z našich dosavadních výsledků vyplývá, že převládá pravidelné jednorázové podávání endoparazitik 1x až 2x ročně nad cílenou léčbou. Standardní je podávání přípravku psům a kočkám ve stejné frekvenci bez ohledu na věk, způsob chovu a lokalitu, což je považováno za nedostatečné s ohledem na zoonotické parazity Toxocara spp., Echinococcus spp., Taenia crassiceps, Giardia intestinalis a zároveň parazity významně patogenní pro psy a kočky, jako jsou Trichuris vulpis a plicnivky Crenosoma vulpis, Angiostrongylus vasorum u psů a Aelurostrongylus vasorum u koček. Chovatelé provádí podávání antiparazitik rutinně až náhodně, ve většině případů bez předchozího koprologického vyšetření.

103

Efflux transporters of Hymenolepis diminuta I. Vokřál1, A. Sodomková1, B. Szotáková2, L. Skálová2, P. Matoušková2 1 Department of Pharmacology and Toxicology, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles University, Heyrovského 1203, Hradec Králové 500 05 2 Department of Biochemical Sciences, Faculty of Pharmacy in Hradec Králové, Charles University, Heyrovského 1203, Hradec Králové 500 05

Drug-resistance of endoparasites is a large and global problem with socioeconomic impact. Generally, the drug-resistance may be caused by many mechanisms, e.g. changes in the target structure, in drug biotransformation or in drug transport. In tapeworms almost no information about the drug efflux transporters, compared to flukes and round worms, was available for surprisingly long time. Until today there is only several articles where presence and function of these transporters in tapeworms is discussed. One of the most known and studied efflux transporters in parasites is P-glycoprotein (P-gp), ATP-binding cassette transporter. Aim of our study in Hymenolepis diminuta was to find out: I) if homologs of P-gp can be found in this tapeworm, II) what is the distribution of these homologs among different parts of the tapeworm’s body, III) whether the expression of the transporters can be influenced by drug treatment. Based on the search and comparison of H. diminuta draft genome with H. microstoma and Echinococcus granulosus annotated genomes five P-gp like homologs (Hd-Pgp 1 5) were tentatively identified. For study of relative expression suitable reference genes were also investigated: EF1α (elongation factor 1α), TBP (TATA box binding protein), CYP-A (cyclophilin A), cAMPdk (cAMP-dependent protein kinase), 18S (18S ribosomal RNA) and Drosha (drosha ribonuclease III). The most stable reference genes (Drosha and TBP) were used for normalization of expression. Relative expression of Hd-Pgp1-5 was investigated in four parts of tapeworm’s body (scolex/neck, immature segments, mature segments, gravid segments) before and after rifampicin (RIF, 1µM, P-gp inducer in mammals) and albendazole (ABZ, 1µM, anthelmintic drug) treatment. For Hd-Pgp 1, 3 and 5 significant differences in basal distribution were observed among the parts of body in H. diminuta. Significant increase in expression for Hd-Pgp 1 and 3 after RIF treatment was observed. Expression of Hd-Pgp 5 was decreased by both RIF and ABZ treatment. Our experiment confirmed presence and different distribution of Pgp-like genes in H. diminuta and ability of two of them to be induced by P-gp inducer RIF. Based on the findings Hd-Pgp 1 and 3 seems to be good candidates for future investigation of the role of efflux transporters in drug resistance development. This study was supported by SVV 260 294.

104

Leptospiróza ve východních Čechách B. Voxová1, Z.Čermáková1, Š.Kropáčková2 1 2

Ústav klinické mikrobiologie, Fakultní nemocnice v Hradci Králové Infekční oddělení, Pardubická krajská nemocnice

Leptospiróza je typická ohnisková zoonóza s celosvětovým rozšířením. Incidence v České republice se udává 0,3 – 0,4/100 000, ale tento údaj je pravděpodobně podhodnocen. V naší spádové oblasti, která zahrnuje kraj Královéhradecký, Pardubický a část kraje Vysočina, jsme v letech 2002 – 2015 zaznamenali incidenci leptospirózy od 0,08/100 000 (rok 2012) po 2,17/100000 (rok 2005). Přestože počty vyšetřovaných pacientů neustále klesají, počty pozitivních nálezů se v posledních letech drží na podobné úrovni. V roce 2002 jsme vyšetřili metodou MAL (mikroaglutinace lýza) sérum od 1012 pacientů. V dalších letech počet vyšetřených pacientů kontinuálně klesal a od roku 2010 se stabilizoval na necelých 200 za rok. V roce 2015 jsme vyšetřili 214 sér od 192 pacientů. U čtyř pacientů jsme potvrdili onemocnění leptospirózou záchytem vyšších titrů protilátek než 1:800, a to většinou při opakovaném vyšetření. U řady dalších pacientů jsme zachytili v jediném séru nízké titry (1:50, 1:100) protilátek, a to nejčastěji proti sérotypu L. Sorex-Jalná. Bohužel jsme v těchto případech neobdrželi párové sérum, abychom leptospirózu potvrdili nebo vyloučili. Z tohoto úhlu pohledu se zdá, že leptospirózou onemocnělo více pacientů, než kolik zde deklarujeme. Kazuistika: Pacientka I.J., 56 let byla u nás poprvé vyšetřena dne 3.4.2015 , její sérum reagovalo s L. Sorex-Jalná v titru 1:50. Ošetřující lékařka zároveň zaslala na vyšetření moč a krev pro detekci DNA patogenních leprospir. Toto vyšetření bylo v obou případech pozitivní a diagnóza leptospirózy byla potvrzena již v začátku onemocnění metodou přímého průkazu leptospir. Ve druhém serologickém vyšetření o 10 dní později jsme již zachytili reakci u několika kmenů – 1:25 600 u L. istrica, 1:6400 u L. polonica a 1:400 u L. sejroe. V kontrolním sérologickém odběru z 11. 5. 2015 klesl titr L. polonica na 1:1600 a reakce u L. istrica a L. sejroe zůstaly na stejných hodnotách. Slabá reakce s L. Sorex-Jalná v titru 1:50 či 1:100 bývá u prvního vyšetření častým jevem. Pokud nemáme možnost vyšetřit druhé sérum v odstupu minimálně týden, nedá se odhadnout, zda se jedná o začínající tvorbu protilátek u akutního onemocnění nebo pouze o nespecifickou reakci. Závěr: Na této kasuistice chceme poukázat na to, jak důležité je opakované vyšetření protilátek proti leptospirám a že i titry 1:50 mohou znamenat probíhající leptospirózu a párové sérum může uvedenou diagnózu potvrdit. Oproti literárním údajům, kde se uvádí signifikantní titr protilátek od 1:200, máme zkušenost, že pro průkaz leptospirózy serologickou metodou MAL je nezbytné brát v úvahu jakýkoliv titr protilátek. Serologické vyšetření je nutné vždy zopakovat, případně v začátku onemocnění zvolit metodu průkazu metodou PCR.

105

Sborník byl sestaven z abstraktů zaslaných jednotlivými autory, ti odpovídají za věcný obsah i jazykovou stránku. Redakce Oleg Ditrich, Bohumil Sak, Martin Kváč, Dana Květoňová Grafický návrh a typografie Zdeněk Šídlo Náklad 230 ks; České Budějovice, květen 2016