DAŇOVÉ
Informace: www.danovezakony365.cz
1
ZÁKONY
Aktualizační servis 2014
DE
IURE
DAŇOVÉ www. ZÁKONY danove365.cz
zakony.cz 12_2014
www.danovezakony365.cz
Informace: www.danovezakony365.cz
DAŇOVÉ
ZÁKONY
Aktualizační servis 12_2014 Informace o novelách, které vstupují v účinnost 1. ledna 2015 Od 1. ledna 2015 vstpuje v účinnost několik zásadních novel daňových zákonů. V následujícím textu přinášíme kompletní přehled zákonů a jejich novel, které byly přijaty během roku 2014 a projevují se v textech úplných znění. V komentářích není zohledněna část novely zákona o dani z přidané hodnoty zákonem č. 360/2014 Sb. účinná od 1. ledna 2016 (zavedení povinnosti podávat kontrolní hlášení). Zároveň upozorňujeme, že až do posledního čtení byla u novely zákona o dani z nemovitých věcí předpokládána účinnost 1. ledna 2015, ale pozměňovacím návrhem byla změněna na 1. ledna 2016. Zákon o daních z příjmů Zákon o daních z příjmů dovršil na počátku roku 2015 již 140 novel, z nichž některé měnily třeba jen jediné ustanovení, některé zasahovaly do stovek míst v textu. Zvláště novely v posledních letech měly různé účinnosti vybraných bodů, tyto účinnosti byly následnými novelami posouvány, nebo samotné novelizační body byly znovu novelizovány nebo rušeny. Nedá se proto hovořit o textu ani přehledném, ani srozumitelném, zejména díky množství výjimek, odkazů na jiná ustanovení nebo formulací typu „nestanoví-li tento zákon jinak“. Upozorňujeme na rozsáhlou novelu zákonem č. 458/2011 Sb., z níž většina buď vstoupila v účinnost již dříve (posunutím původně plánované účinnosti) nebo byla zrušena a k 1. lednu 2015 zbylo jen torzo několika bodů. Dále upozorňujeme na nález Ústavního soudu č. 162/2014 Sb. týkající se zdanění pracujících důchodců (použitelný zpětně) a na dvě řádné novely z konce roku 2014, z nichž novela zákonem o dětské skupině (č. 247/2014 Sb.) je též použitelná zpětně od 1. září 2014). Druhá novela zákonem č. 267/2014 Sb. zahrnuje tři stovky změn napříč celým zákonem a mění zároveň zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, zákon o dani silniční a daňový řád. Novela zákonem č. 458/2011 Sb. Z celé velké novely zbyla na rok 2015 fakticky jen úprava zdanění fondů penzijních společností a institucí penzijního pojištění - sazba daně z příjmu byla změněna z 5 % na nulu (§ 21 odst. 3). Novela je účinná od 1. ledna 2015 (jen vybraná ustanovení). Novela nálezem Ústavního soudu č. 162/2014 Sb. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2340/2013 umožnil uplatnit slevu na poplatníka za zdaňovací období 2013 všem starobním důchodcům (§ 35ba odst. 1 písm a)). Dodatečně uplatnit slevu na poplatníka u zaměstnavatele ale nelze. Pouze v případě, kdy pracující starobní důchodce podepsal u zaměstnavatele na zdaňovací období 2013 Prohlášení poplatníka daně z příjmů ze závislé činnosti, uplatnil slevu na dani a bylo mu provedeno roční zúčtování záloh, avšak zaměstnavatel mu tuto slevu nezohlednil, pak zaměstnanec nárok na slevu již uplatnil a zaměstnavatel mu předmětnou slevu dodatečně přizná. Žádný pracující starobní důchodce však o slevu nepřijde, protože v jiných případech má možnost podat daňové přiznání za rok 2013, kde slevu uplatní. V případě, že zaměstnanec (starobní důchodce) neměl zákonnou povinnost podávat daňové přiznání z jiného důvodu (příjmy dle § 7 až § 10 zákona o daních z příjmů), nehrozí mu sankce za pozdní podání daňového přiznání za zdaňovací období 2013. Bylo-li již daňové přiznání podáno bez uplatnění slevy, lze podat dodatečné daňové přiznání a slevu uplatnit. Pokud zaměstnanec (pracující starobní důchodce) v roce 2013 podepsal u zaměstnavatele Prohlášení poplatníka daně z příjmů ze závislé činnosti, uplatnil slevu na dani na poplatníka a bylo mu provedeno roční zúčtování záloh, ale tato sleva nebyla zaměstnavatelem přiznána, pak zaměstnavatel provede opravu podle § 38i odst. 2 zákona o daních z příjmů, jestliže neuplynuly tři roky od konce lhůty pro podání vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti za zdaňovací období roku 2013. Zaměstnavatel v souladu s tímto ustanovením o rozdíl na dani (vzniklý z titulu přiznání nároku na slevu) sníží nejbližší odvod záloh správci daně. Novela je účinná od 1. srpna 2014 (a je použitelná zpětně - viz výše). Novela zákonem č. 247/2014 Sb. Poplatníci (rodiče) s příjmy plynoucími alespoň z 90 % na území České republiky si podle této novely zákona o daních z příjmů budou moci snížit svoji daň o náklady, které vydávají za pobyt dítěte v mateřské škole nebo jiném zařízení péče o děti předškolního věku. Daňovou slevu až do výše 8 500 korun lze využít již za rok 2014 (tedy vlastně zpětně). Sleva za umístění dítěte umožní jednomu z rodičů odečíst si výdaje, které v příslušném kalendářním roce prokazatelně vynaložil za umístění v mateřské škole nebo jiném zařízení péče o děti předškolního věku (nikoli za stravu, dopravu nebo jiné vedlejší aktivity). Výši výdajů potvrdí provozovatel školky nebo obdobného zařízení. Maximální výše roční slevy na jedno dítě je omezena částkou měsíční minimální mzdy. Pro rok 2014 jde tedy o 8 500 korun, pro rok 2015 o 9 200 korun. Na straně zaměstnavatelů a dalších subjektů budou daňově uznatelné výdaje na provoz vlastního zařízení péče o děti předškolního věku (typicky takzvané firemní školky) nebo i příspěvek jinému subjektu, pokud zajišťuje provoz takového zařízení pro jejich zaměstnance. Daňově zvýhodněná jsou u zaměstnavatelů také nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnancům ve formě použití zařízení péče o děti předškolního věku. Novela byla sice publikována ve Sbírce zákonů až v listopadu, ale v textu byla po problematickém schvalování ponechána účinnost od 1. září 2014 (zákon sice nemůže působit retroaktivně, ale z pohledu daní z příjmů je účinný zpětně za rok 2014).
2
Informace: www.danovezakony365.cz
DAŇOVÉ
ZÁKONY
Novela zákonem č. 267/2014 Sb. Velká novela zákona o daních z příjmů zákonem č. 267/2014 Sb. obsahuje několik základních okruhů změn. Jednak byly schváleny úpravy vyvolané potřebou doplnit nebo zpřesnit terminologii nastavenou při rekodifikaci soukromého práva od 1. ledna roku 2014. Dále byl revidován zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů, z něhož zbylo k 1. lednu 2015 pouhé torzo dotýkající se zdanění fondů penzijních společností. Samostatný okruh tvoří změny vyplývající z programového prohlášení vlády (slevy na děti, omezení výdajových paušálů pro osoby samostatně výdělečně činné apod.). Posledním okruhem jsou dílčí úpravy v systému zdanění investičních fondů, změny vedoucí k možnosti zjistit výši osvobozených příjmů a různá legislativně technická zpřesnění. Poplatníkům daně z příjmů fyzických osob, kteří nevedou účetnictví, se v § 24 odst. 2 umožňuje uplatnit výdaje na pořízení práva stavby, které není součástí ocenění stavby (resp. není součástí vstupní ceny stavby v souladu s § 29 zákona o daních z příjmů), do daňových výdajů postupně po sjednanou dobu trvání práva stavby; novou úpravu lze využít již od zdaňovacího období započatého v roce 2014 (viz Přechodná ustanovení, bod 36). Samostatnou skupinou jsou změny týkající se odpisování svěřenských fondů a obmyšlených, fundací a ústavů, kdy je legislativně technickými úpravami potvrzován záměr zákonodárce umožnit těmto subjektům daňové odpisování a dále je zpřesňována vzájemná provázanost mezi ustanoveními, která řeší režim pokračování v odpisování (§ 30 odst. 10) a režim uplatnění odpisu ve výši jedné poloviny ročního odpisu (§ 26 odst. 7) návazně na doplnění uvedených odpisovatelů do zákona. Zbývající skupinou změn provedených novelou v této oblasti jsou jen legislativně technická zpřesnění ve vymezení hmotného majetku týkajících se jednotek (§ 26 odst. 2 písm. b), resp. § 29 odst. 1), odstranění některých duplicit předchozí úpravy (příloha č. 1), potvrzení režimu uznatelnosti nákladů při vypořádání práva stavby, či zpřesnění ocenění, ze kterého se vychází při pokračování v odpisování u majetku nabytého vkladem. V oblasti finančního leasingu byla zpřesněna jeho definice a přijaty legislativně technické úpravy, které jsou s tímto zpřesněním spojené. Samostatným okruhem jsou změny týkající se integrace daně dědické a darovací do daně z říjmů. Upřesněna byla působnost a rozsah restrikcí týkajících se vybraných bezúplatných příjmů, které byly od daně osvobozeny nebo nebyly předmětem daně. Další skupinu tvoří změny v ustanoveních týkajících se omezení daňové uznatelnosti odpisů hmotného a nehmotného majetku a odpisů majetku, kde se v základu daně uplatňují částky ve výši účetních odpisů a dále výdajů (nákladů) u majetku, jehož použití je výdajem (nákladem). Společným jmenovatelem pro uplatnění těchto restrikcí je nabytí těchto majetků darováním (novela zúžila množinu všech způsobů nabytí těchto bezúplatných příjmů nabyvatelem právě jen na darování) a skutečnost, že tento bezúplatný příjem je od daně z příjmů osvobozen nebo není předmětem daně. Dopad na související výdaje (náklady) týkající se reprodukce, resp. spotřeby předmětných majetků u nabyvatele se tedy novelou zúžil a odpadla potřeba výjimek například pro nabyvatele v případech, kdy by uvedené restrikce nebyly žádoucí (dědictví, odkaz apod.). V této souvislosti je třeba zmínit novelou doplněné ustanovení § 21f, které zavádí pro účely daně z příjmů fikci týkající vyčlenění majetku do svěřenského fondu a zvýšení majetku svěřenského fondu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti, resp. vkladu do fundace nebo ústavu, kdy se na tyto situace hledí jako na úplatný vklad do obchodních korporací. Tato úprava eliminuje u svěřenských fondů, resp. fundací a ústavů dopady výše uvedených restrikcí týkajících se bezúplatných příjmů a dále je možno tuto analogii s vkladem využít v dalších ustanoveních zákona týkajících se například odpisování, uznatelných výdajů (nákladů) apod. Zpřesňuje se, že osvobození ani po složení časového testu nepodléhá příjem z bezúplatného převodu obchodního podílu (§ 4). Dále se doplňuje, že hodnota bezúplatných příjmů pro osvobození od daně z příjmů se nesčítá. Úprava zdanění investičních fondů sleduje myšlenku, že investice prováděné prostřednictvím investičních fondů mají mít z pozice investora srovnatelné daňové zatížení s investicemi prováděnými individuálně. Aplikace snížené 5% sazby daně z příjmů právnických osob byla však umožněna pouze vybraným typům investičních fondů. Toto ustanovení navazuje na § 17b, který zavádí nový termín „základní investiční fondy“ a definuje množinu investičních fondů, které mají možnost sníženou sazbu aplikovat. Ostatní investiční fondy, které stanovené podmínky nesplňují, budou zdaňovány běžnou sazbou daně z příjmů právnických osob. Pro poplatníky - fyzické osoby se zvyšuje v § 35c odst. 1 daňové zvýhodnění na druhé dítě na 15 804 ročně a na třetí a každé další dítě na 17 004 ročně. Maximální výše daňového bonusu zůstává nezměněna. Základní sleva na poplatníka je přiznána starobním důchodcům, kteří k 1. lednu daného zdaňovacího období pobírají starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu a současně se obnovuje aplikace ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů, podle kterého se zdaňuje pravidelně vyplácený důchod na straně důchodce, který má součet příjmů podle § 6 a dílčích základů daně podle § 7 a 9 zákona o daních z příjmů nad limit 840 000 Kč. V § 7 odst. 7 se u činností spadajících u osob samostatně výdělečně činných do paušálů ve výši 80 % a 60 % absolutní výše odpočtu prostřednictvím paušálu omezuje na 1 600 000 Kč, resp. 1 200 000 Kč (tedy maximálním možným odpočtem rovným 80 % nebo 60 % z mezního příjmu stanoveného ve výši 2 000 000 Kč). Osvobození bezúplatných příjmů na zvýšení kvalifikace, studium, léčení, sociální služby nebo na zakoupení (poskytnutí) pomůcky pro zdravotně postižené (osvobození bezúplatných příjmů - daru) bude možno využít, pouze pokud poplatník příslušné příjmy použije na zákonem stanovený účel do konce následujícího roku. Zamezuje se zvyšování základu daně v případě prominutí daně v souladu s daňovým řádem V § 7 odst. 6 je u zdaňování příjmů autorů srážkovou daní stav vrácen k úpravě platné do konce roku 2013. Podmínka použití srážkové daně je stanovena na 10 000 Kč měsíčně u jednoho plátce. Od roku 2015 je v § 15 odst. 6 omezena možnost daňové podpory zaplaceného pojistného u takových typů soukromého životního pojištění, u kterých v rámci jedné uzavřené pojistné smlouvy mimo krytí pojistného rizika slouží část pojistného i k investování jménem a na účet pojistníka. Důvodem změny bylo využívání pro daňovou optimalizaci, která byla v rozporu se zamýšleným smyslem tohoto instrumentu - zabezpečení poplatníka na stáří.
3
Informace: www.danovezakony365.cz
DAŇOVÉ
ZÁKONY
Ustanovení týkající se příjmů z kapitálového majetku, kterými jsou i podíly na zisku, se uvádí do souladu se zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. U výdajů na pracovní cesty je doplněn postup v případě vozidel pořizovaných formou finančního leasingu. U zálohy placených osobou spravující pozůstalost je upravena zálohová povinnost tak, že zálohy na daň osoba spravující pozůstalost z daňové povinnosti zůstavitele platit nemusí. Nově se vymezují podmínky, za kterých je umožněno poplatníkovi příjem plynoucí na základě dohody o provedení práce do výše 10 000 Kč zdaněný srážkovou daní zvláštní sazbou zahrnout do základu daně. Tento postup je umožněn v § 36 odst. 8 zákona též u daňového nerezidenta prostřednictvím daňového přiznání. V § 4a byly stanoveny podmínky pro osvobození příjmů v podobě majetkového prospěchu vydlužitele při bezúročné zápůjčce, vypůjčitele při výpůjčce a výprosníka při výprose tak, že příjem v podobě majetkového prospěchu je osvobozen, pokud se jedná o příjem od mezi osobami příbuznými, dále též v případě, kdy dochází k plnění obmyšlenému mezi příbuznými. Příjem v podobě majetkového prospěchu je osvobozen, pokud za dané zdaňovací období úhrnná výše všech majetkových prospěchů (z bezúročných zápůjček, z výpůjček a z výpros) od téže osoby nepřekročí stanovený limit ve výši 100 000 Kč. Osvobození nepeněžních plnění plynoucích z bezúročné zápůjčky zaměstnanci od zaměstnavatele je nově zařazeno do § 6 odst. 9. Lze uplatnit osvobození nepeněžních plnění u nesplacených zůstatků z těchto zápůjček (jistin) až do úhrnné výše 300 000 Kč od téhož zaměstnavatele (limit zůstal zachován z minula). Zavedena byla lhůta pro uplatnění sankce z důvodu nedodržení zákonných podmínek při předčasném zániku smlouvy o penzijním nebo životním pojištění. Povinnost podat daňové přiznání při solidárním zvýšení daně bude mít poplatník jen v případě, že se u něj o solidární zvýšení bude zvyšovat celoroční daň, nikoliv měsíční záloha. V § 38g odst. 5 je nově zavedena povinnost podat daňové přiznání u poplatníka s příjmy ze závislé činnosti, který zaviní daňový nedoplatek. V § 38ch odst. 5 byly prodlouženy lhůty ročního zúčtování záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a daňového zvýhodnění, pro vrácení přeplatků z ročního zúčtování a současně pro podání řádného vyúčtování daně podle požadavků praxe na termín zúčtování mzdy za březen. Za účelem zachování informací potřebných pro daňové účely ve lhůtě delší než pro stanovení daně se stanoví, že mzdový list poplatníka musí obsahovat též výsledky z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Novela je účinná od 1. ledna 2015, zrušovací ustanovení jsou účinná od 31. prosince 2014 tak, aby nenastala účinnost zrušovaných zákonů původně účinných k 1. lednu 2015. Zákon o rezervách pro zjištění základu daně z příjmu Novela zákonem č. 267/2014 Sb. Přijetím nového občanského zákoníku začalo platit obecné pravidlo sjednocující promlčecí lhůtu na tři roky (§ 629). Na tuto změnu bylo nutné reagovat úpravou ustanovení § 8a odst. 2 písm. b) a zkrátit období, po jehož uplynutí lze tvořit opravné položky k nepromlčeným pohledávkám ve výši 100 %, z 36 na 30 měsíců. Tím zůstala zachována možnost vytváření opravných položek k nesplaceným pohledávkám v dosavadní výši. Novela je účinná od 1. ledna 2015. Zákon o dani z přidané hodnoty Zákon o dani z přidané hodnoty má pro rok 2015 celkem tři novely. Jedna upravuje zejména sazby daně (zákon č. 262/2014 Sb.), druhá zahrnuje především harmonizaci s evropským právem (zákon. č. 196/2014 Sb.) a třetí, definitivně schválená až 22. prosince 2014 obsahuje rozšíření režimu přenesení daňové povinnosti (tzv. „reverse charge“), odstraňuje některé nejasností z novely platné od 1. ledna 2014 a zavádí institut „kontrolního hlášení“ (to ale až s účinností od 1. ledna 2016, takže tyto pasáže nejsou v textu úplného znění zařazeny ani zde v komentářích zmiňovány). Novela zákonem č. 196/2014 Sb. Hlavním cílem této novely je transpozice nových směrnic EU, které mění směrnici o dani z přidané hodnoty. Novela proto obsahuje tři hlavní věcné okruhy. Za prvé změny v pravidlech pro stanovení místa plnění ve smyslu čl. 5 směrnice Rady 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES s účinností od 1. ledna 2015. Zásadní změnou je zde nové zvláštní pravidlo pro stanovení místa plnění u telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb osobě nepovinné k dani. Od 1. ledna 2015 dochází ke sjednocení pravidel a veškeré tyto služby se zdaňují ve státě příjemce služby. V návaznosti na přímo použitelné prováděcí nařízení (EU) č. 282/2011, ve znění prováděcího nařízení Rady (EU) č. 1042/2013 s účinností od 1. ledna 2015, se rovněž zpřesňují a sjednocují formulace v textu některých ostatních ustanovení týkajících se zvláštních pravidel pro stanovení místa plnění, zejména pak těch, která vycházejí z principu zdanění v místě příjemce služby. Za druhé dochází k rozšíření zvláštních režimů jednoho správního místa pro neusazené osoby poskytující vybrané služby podle čl. 5 směrnice Rady 2008/8/ES, kterou se mění směrnice 2006/112/ES s účinností od 1. ledna 2015. V návaznosti na změnu pravidel pro stanovení místa plnění u poskytování telekomunikačních služeb, služeb rozhlasového a televizního vysílání a elektronicky poskytovaných služeb osobě nepovinné k dani se od 1. ledna 2015 pro usnadnění plnění povinností k dani z přidané hodnoty rozšiřují zvláštní režimy pro neusazené osoby. Dosavadní zvláštní režim platný pro osoby povinné k dani ze třetích zemí poskytující elektronické služby osobám nepovinným k dani v EU se rozšiřuje o okruh telekomunikačních a vysílacích služeb (tzv. zvláštní režim mimo Evropskou unii).
4
Informace: www.danovezakony365.cz
DAŇOVÉ
ZÁKONY
Současně se zavádí obdobný režim pro osoby povinné k dani, které jsou usazené v EU, ale ne v členském státě konečného zákazníka (tzv. režim Evropské unie). Pro oba zvláštní režimy se zavádí do zákona společný pojem zvláštní režim jednoho správního místa. S ohledem na skupinu potenciálních uživatelů tohoto režimu a harmonizaci pravidel v EU se do zákona v souvislosti s tímto zvláštním režimem zavádějí pojmy, které v maximálně možné míře kopírují pojmosloví, které u tohoto režimu používají české jazykové verze právních předpisů a souvisejících metodických výkladů (např. vysvětlivek Komise) na úrovni EU. Princip tohoto dobrovolného zvláštního režimu spočívá v tom, že poskytovatel těchto vybraných služeb plní své základní povinnosti (podává daňová přiznání a poukazuje platby daně z přidané hodnoty) vzniklé v členských státech, ve kterých nemá sídlo ani provozovnu, prostřednictvím elektronického portálu vedeného v jednom členském státě, kde se k režimu registruje (tzv. členském státě identifikace), bez toho, že by byl povinen se registrovat pro účely daně z přidané hodnoty, podávat daňová přiznání a odvádět daň v jednotlivých členských státech, ve kterých tyto vybrané služby poskytuje. Členský stát identifikace získané informace a platby předává ostatním členským státům. Rozšíření zvláštního režimu se dotkne osob povinných k dani, které poskytují telekomunikační služby, služby rozhlasového a televizního vysílání nebo elektronicky poskytované služby osobám nepovinným k dani v EU, a dobrovolně se k používání tohoto zvláštního režimu rozhodnou. Tyto změny se rovněž dotknou správce daně ve státě identifikace a ve státě spotřeby. Za třetí je nově vymezeno území členského státu Evropské unie ve vazbě na směrnici Rady 2013/61/EU, kterou se mění směrnice 2006/112/ES a 2008/118/ES, pokud jde o francouzské nejvzdálenější regiony, a zejména Mayotte. Dochází ke změně ve vymezení území, která se nepovažují za území členského státu Evropské unie, a tím ani za území EU. Francouzské regiony, které jsou uvedeny v čl. 349 Smlouvy o fungování Evropské unie, se pro účely daně z přidané hodnoty považují za třetí zemi. Novela je účinná od 1. ledna 2015, částečně již od 1. října 2014. Novela zákonem č. 262/2014 Sb. Novela řeší v zásadě dva okruhy. Prvním je zavedení druhé snížené sazby daně a legislativně technické změny vyvolané nutností harmonizace s legislativou EU (např. číselné kódy zboží a zavedení Nomenklatury celního sazebníku - NCS). Druhým jsou zrušení ustanovení těch dřívějších novel zákona o dani z přidané hodnoty, které měly od 1. ledna 2016 zavést jednotnou sazbu daně ve výši 17,5 % (od tohoto konceptu bylo zcela upuštěno). Druhou sníženou sazbu daně ve výši 10 % je od 1. ledna 2015 možné aplikovat na položky vyjmenované taxativně v příloze 3a. Je přitom nutné sledovat dodržení všech zákonných podmínek, neboť jedna a zdánlivě táž věc může být zařazena jak do základní sazby, tak do první nebo druhé snížené sazby a záleží vždy na přesném zatřídění do Nomenklatury celního sazebníku a shodě s výslovně uvedeným slovním popisem k tomuto kódu. Druhé snížené sazbě daně ve výši 10 % podléhá tedy pouze takové zboží, které odpovídá současně kódu nomenklatury celního sazebníku a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy. První položkou zboží v sazbě 10 % je počáteční a pokračující kojenecká výživa a potraviny pro malé děti. Konkrétně se jedná o: - počáteční kojeneckou výživu, kterou se rozumí potraviny, které jsou určeny pro kojence během prvních měsíců života a které odpovídají samy o sobě výživovým požadavkům těchto kojenců až do doby zavedení vhodných příkrmů (článek 2 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) č. 609/2013). - pokračovací kojeneckou výživu, kterou se rozumí potraviny, které jsou určeny pro kojence po zavedení vhodných příkrmů a které vytvářejí základní tekutý podíl postupně se rozšiřující smíšené stravy těchto kojenců (článek 2 odst. 2 písm. d) nařízení (EU) č. 609/2013), - potravinami pro malé děti se rozumí potraviny, které jsou určeny ke splnění zvláštních požadavků zdravých kojenců při odstavování u zdravých malých dětí jako doplněk jejich stravy a/nebo k jejich postupnému přizpůsobování se běžnému stravu, kromě obilných příkrmů a mléčných nápojů a podobných výrobků určených malým dětem (článek 2 odst. 2 písm. f) nařízení (EU) č. 609/2013). U položky „Léky“ bude možné uplatnit sazbu 10 % podle kódu NCS 2843-2846, 2852, 3002, 3003, 3004, 3006. Dochází tak k rozdělení dosavadní položky „Farmaceutických výrobků“ (dosavadní příloha č. 3) na NCS 2843, 2844, 2845, 2846 a 2852 radiofarmaka, NCS 3002 očkovací látky, NCS 3003 a 3004 léky, NCS 3006 kontrastní prostředky pro rentgenová vyšetření; diagnostické reagencie určené k podávání pacientům a NCS 3006 chemické antikoncepční přípravky na hormonálním základě v sazbě 10 % a na farmaceutické výrobky sazbě 15 %. Veterinární léčiva zůstávají v základní sazbě 21 %. Položka materiálu např. NCS 2941 antibiotika zůstává podle přílohy č. 3 v sazbě 15 %. Nutno je však rozlišovat případy, kdy je z uvedených materiálů vyroben výsledný výrobek. Např. mast vyrobená v lékárně, kde je tento materiál (antibiotika) součástí tohoto výsledného výrobku, je tento výrobek (mast) zařazen v NCS 3003 a podle přílohy č. 3a tudíž spadá do sazby 10 %. Knihy bude možné nově zařadit do sazby 10 % podle NCS 4901, 4903, 4904. Tímto vymezení dojde k rozdělení dosavadní položky „Knihy, brožury, letáky, prospekty, noviny a časopisy atd.“ (dosavadní příloha č. 3) v sazbě 15 % a na knihy v sazbě 10 %. Do sazby 10 % lze zařadit pouze takové knihy, které odpovídají vymezení NCS a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy a současně nesmějí překročit 50 % podíl plochy reklamy. Do sazby 10 % nelze tedy zařadit noviny, časopisy, omalovánky, kartografické výrobky atd. Do této položky nelze ani zařadit ostatní knihy, které mají více jak 50% podíl reklamy a zůstávají i nadále v sazbě 21 %. Do sazby 10 % lze tedy zařadit podle NCS 4901 tištěné knihy, podle NCS 4903 obrázkové knihy a podle NCS 4904 hudebniny, tištěné nebo ručně psané, též vázané nebo ilustrované. Všechny tyto položky nesmějí mít více jak 50% podíl reklamy. Dodatečně další novelou byly v příloze č. 3a do sazby 10 % zařazeny mlýnské výrobky a směsi těchto mlýnských výrobků, slad, škroby, pšeničný lepek a směsi těchto výrobků, upravené mlýnské výrobky a připravené směsi k přípravě potravin pro osoby s nesnášenlivostí lepku, které však musí splňovat požadavky na složení potravin pro osoby
5
Informace: www.danovezakony365.cz
DAŇOVÉ
ZÁKONY
s nesnášenlivostí lepku definované v nařízení Komise (ES) č. 41/2009 ze dne 20. ledna 2009 o složení a označování potravin vhodných pro osoby s nesnášenlivostí lepku. Toto zboží tedy musí odpovídat současně požadované kategorii NCS, slovnímu popisu a definici nařízení Komise. V příloze č. 4 a 5 byla provedena úprava dosud používané terminologie týkající se oblasti sazebního zařazení zboží. Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží resp. jeho číselné kódy, které se doposud v zákoně používaly, mají své pokračování v „kombinované nomenklatuře“ Společného celního sazebníku Evropské unie; tzv. kombinovaná nomenklatura vychází z nomenklatury Harmonizovaného systému a jeho hierarchii dále doplňuje o dvoumístné číselné kódy, tzv. podpoložky KN (osmimístné kódy). Nomenklatura KN byla zavedena článkem 1 nařízení Rady (EHS) č. 2658/87 ze dne 23. července 1987 o celní a statistické nomenklatuře a o společném celním sazebníku. Kombinovaná nomenklatura je uvedena v příloze I uvedeného nařízení Rady a každoročně dochází k jejím změnám podle potřeb mezinárodního obchodu, statistiky a obchodní politiky. V souladu s článkem 12 nařízení Rady přijme Komise každoročně nařízením úplnou verzi KN, jakož i odpovídající celní sazby společného celního sazebníku vyplývající z opatření přijatých Radou nebo Komisí. Toto nařízení se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie nejpozději 31. října a použije se od 1. ledna následujícího roku. Novela je účinná od 1. ledna 2015. Novela zákonem č. 360/2014 Sb. Tato novela především rozšiřuje režim přenesení daňové povinnosti (tzv. „reverse charge“). Zavádí některé dílčí změny v návaznosti na předcházející novely, odstraňuje ze zákona některé nejasnosti například u nemovitých věcí, dolaďuje shodu některých ustanovení s platnou právní úpravou a zavádí řadu legislativně technických změn, včetně použití některých nových pojmů. Do režimu přenesení daňové povinnosti se promítají změny koncepční a věcné. Zásadní změny v koncepci režimu přenesení daňové povinnosti v zákoně o dani z přidané hodnoty reflektují aktuální právní úpravu EU. V roce 2013 byly přijaty dvě nové směrnice Rady (směrnice 2013/43/EU a 2013/42/EU), v jejichž důsledku došlo k výraznému rozšíření možného rozsahu působnosti režimu přenesení daňové povinnosti. V prvním z těchto dočasných režimů (navazuje na směrnici Rady 2013/43/EU) se navrhuje nařízením vlády vybrat z množiny plnění uvedených v nově zařazené příloze č. 6 zákona. Seznam plnění zahrnuje (kromě dosud stanovených převodů povolenek na emise skleníkových plynů) dále například dodání mobilních telefonů, zařízení s integrovanými obvody, dodání herních konzolí, tabletů a laptopů, dodání obilovin a technických plodin, včetně olejnatých semen a cukrové řepy, dodání surových či polozpracovaných kovů, včetně drahých kovů. U druhého dočasného režimu, tzv. mechanismu rychlé reakce (navazuje na směrnici Rady 2013/42/EU), nová úprava navrhuje nařízením vlády na dobu maximálně devíti měsíců stanovit používání režimu přenesení daňové povinnosti u plnění, u nichž Evropská komise za účelem boje proti daňovým únikům potvrdila, že proti použití režimu přenesení daňové povinnosti při dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby nemá námitky. Kromě této koncepční změny se novelou zavádí režim přenesení daňové povinnosti na případy, kdy se plátce rozhodne využít možnost podle § 56 odst. 5 zákona a při dodání nemovité věci jinému plátci se uplatňuje daň. Dochází rovněž ke změnám ve struktuře zákona. Z hlavy III (Zvláštní režimy) se vyčleňují ustanovení týkající se režimu přenesení daňové povinnosti, která se zahrnují do nové hlavy IV a ta se dále člení na čtyři díly. Zásadní změnou ve struktuře zákona o dani z přidané hodnoty je zařazení nové hlavy V Správa daně v tuzemsku, která je shodná s hlavou IV z předcházející implementační novely. Dosavadní obecná ustanovení o správě daně (§ 93 až 110) z hlavy IV jsou zařazeny v této hlavě v díle 1. Dosavadní zvláštní režimy (§ 92a až § 92g) z hlavy III jsou přesunuty do nové hlavy IV Režim přenesení daňové povinnosti, kde jsou strukturovány do čtyř dílů. Tyto díly obsahují nová ustanovení v § 92d, 92f a 92g, přičemž dosavadní § 92f a 92g se přesouvají do nových § 92h a 92i. Ostatní změny souvisejí s odstraněním některých nejasností při uplatňování daně a osvobození od daně u nemovitých věcí vzniklých v souvislosti s novým občanským zákoníkem, s doladěním stávajících ustanovení platného zákona nebo se zpřesněním textu v návaznosti na platné znění směrnic. Dále jsou zařazeny legislativně technické změny a některé opravy. Např. v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku se upřesňuje, že se první snížená sazba daně uplatní také u stavebních a montážních prací provedených u oprav a rekonstrukcí stavby, která slouží k využití stavby bytového domu nebo stavby rodinného domu nebo staveb pro sociální bydlení a je zřízena na pozemku, který tvoří funkční celek s touto stavbou bytového nebo rodinného domu nebo stavby pro sociální bydlení (dříve příslušenství). V souvislosti s nařízením vlády o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím se vymezuje obytný prostor pro sociální bydlení (§ 48 odst. 6) Doplňuje se, že se první snížená sazba daně uplatní u dodání pozemku, jehož součástí je stavba pro sociální bydlení a u dodání práva stavby, jehož součástí je stavba pro sociální bydlení (§ 49). Pro správnou aplikaci uplatnění daně u dodání nemovitých věcí se vymezuje stavební pozemek. Současně se upřesňuje vymezení krátkodobého nájmu (§ 56a). O jeden rok (na 1. ledna 2016) bylo na základě senátního návrhu odloženo zavedení základní sazby daně pro prodej stavebních pozemků. Novela ruší snížení obratu pro povinnou registraci k dani z přidané hodnoty zamýšlené zákonem č. 502/2012 Sb. K dodatečnému zařazení mlýnských výrobků pro osoby s nesnášenlivostí lepku do přílohy 3a (sazba daně 10 %) tímto zákonem viz výše u zákona č. 196/2014 Sb. Novela je účinná od 1. ledna 2015, částečně od 1. ledna 2016. Část rušící ta ustanovení zákona č. 502/2012 Sb., která měla vstoupit v účinnost od 1. ledna 2015, vstupuje v účinnost 31. prosince 2014, aby se předešlo nedorozumění při zařazování novel.
6
Informace: www.danovezakony365.cz
DAŇOVÉ
ZÁKONY
Zákon o dani silniční Novela zákonem č. 267/2014 Sb. Novela vnesla do textu zákona pouze terminologické (legislativně-technické změny - opravy). Sazby daně, osvobození apod. zůstaly beze změny. Novela je účinná od 1. 1. 2015. Zákon o dani z nemovitých věcí Zákon o dani z nemovitých věcí měl být poměrně rozsáhle novelizován vládním návrhem, který Poslanecká sněmovna projednávala v závěru roku 2014 a který měl být účinný od 1. ledna 2015. Na poslední chvíli byl však přijat pozměňovací návrh, který účinnost novely posunul na 1. ledna 2016. Plánovanou novelu a úplné znění zákona plánované od roku 2016 naleznete po dokončení legislativního procesu na servisní stránce www.danovezakony365.cz. Zákonné opatření o dani z nabytí nemovitých věcí Zákonné opatření Senátu č. 340/2013 Sb. o dani z nabytí nemovitých zůstalo pro rok 2015 beze změn. Daňový řád V textu úplného znění daňového řádu se především neodrazily změny již dříve plánované - související se zavedením jednoho inkasního místa (záměr současná vláda přehodnotila a minimálně odložila o další rok). Po rekodifikaci soukromého práva je text vcelku přehledný a k 1. lednu 2015 byly přijaty jen některé dílčí úpravy. Novela zákonem č. 458/2011 Sb. Z této novely byla většina bodů zrušena nebo byla jejich účinnost (plánovaná původně na 1. ledna 2015) přesunuta již na 1. ledna 2014. S účinností od 1. ledna 2015 zbylo v novele sedm bodů. V § 72 odst. 4 se stanovuje, že vybrané daňové subjekty, jimž byly zřízeny datové schránky, a daňové subjekty, u nichž účetní závěrka podléhá auditu, mají povinnost podávat přihlášku k registraci, oznámení o změně registračních údajů, řádná a dodatečná daňová tvrzení výlučně v elektronické podobě, a to pouze jedním z kvalifikovaných způsobů pro elektronickou komunikaci se správcem daně. V § 91 odst. 1 je omezena povinnost správce daně explicitně oznamovat osobě zúčastněné na správě daní skutečnost, že došlo k zahájení řízení z moci úřední. V případě některých řízení (např. o zajištění daně) je navíc předchozí oznámení podmiňující zahájení řízení v rozporu s účelem a smyslem daného řízení. Nový § 124a reaguje na možnou situaci, která nastane v případě, že dojde ke zrušení rozhodnutí správce daně na základě podané žaloby ve správním soudnictví. V takovém případě je ve smyslu § 78 soudního řádu správního věc vrácena k dalšímu řízení, přičemž správce daně je vázán právním názorem soudu vysloveným v rozhodnutí (rozsudku). Brojí-li následně správce daně v rámci správního soudnictví proti tomuto rozsudku kasační stížností, není zde zaručen nárok na odkladný účinek, tudíž je zde z jeho strany povinnost konat, tzn. vydat nové rozhodnutí ve věci v souladu s názorem krajského soudu. V případě, že výsledkem kasace bude zrušení rozsudku krajského soudu, na základě něhož bylo zrušeno rozhodnutí správce daně a následně vydáno nové rozhodnutí ve věci, je zakotvena neúčinnost tohoto nového rozhodnutí ve věci ex lege. V § 145 odst. 1 je nově stanoveno, že v případě, kdy daňový subjekt nepodá řádné daňové tvrzení ani na základě výzvy správce daně k jeho podání, může správce daně volit mezi vyměřením daně podle pomůcek nebo předpokladem, že daňový subjekt tvrdil daň v nulové výši. Správce daně poté využije standardního procesního postupu (§ 140 daňového řádu), který umožňuje stanovit daň souhlasně s tvrzením daňového subjektu bez nutnosti doručovat rozhodnutí. Stanovení daně podle pomůcek sice může také vyústit ve stanovení daně v nulové výši, avšak vyžaduje vydání rozhodnutí, které se vždy doručuje (jde tedy o oboustranně administrativně náročnější akt). Technická úprava v § 158 odst. 1 a 2 odstraňuje pochybností, zda postup pro zaevidování nedobytného nedoplatku na účtu nedobytných nedoplatků v evidenci daní lze aplikovat i pro nedoplatek, jehož vymáhání je spojeno se zvláštními nebo nepoměrnými obtížemi. Novela je účinná od 1. ledna 2015 (vybraná ustanovení). Novela zákonem č. 267/2014 Sb. Necelá čtyřicítka změn je obsažena v zákoně, který především novelizuje zákon o daních z příjmů. V § 18 daňového řádu byl zrušen odkladný účinek odvolání proti rozhodnutí správce daně o delegaci a v § 19 byl analogicky zrušen odkladný účinek odvolání proti atrakci (převzetí nadřízeným orgánem). V § 24 bylo rozšířeno pravidlo právního jednání pouze jedné fyzické osoby při správě daní rovněž na právnické osoby, pro jejichž jednání je zakladatelským právním jednáním vyžadováno společné jednání více členů statutárního orgánu. Nutnost pluralitního jednání více členů statutárního orgánu komplikovalo správu daní a přinášelo praktické problémy zejména v souvislosti s elektronizací správy daní. Podle nové úpravy tak bude relevantní jednání jakéhokoli člena statutárního orgánu bez ohledu na to, zda je podle soukromoprávní úpravy vyžadováno společné jednání více členů. Tato skutečnost je dána přednostním požadavkem daňového řádu, že v téže věci může jménem právnické osoby současně jednat jen jedna fyzická osoba. Správce daně nebude zkoumat, zda člen statutárního orgánu, který jménem právnické osoby učinil určitý úkon, tak činí s vědomím ostatních členů - postačí samotná skutečnost, že jde o člena statutárního orgánu, resp. statutární orgán podle § 24 odst. 2 daňového řádu. V § 32 odst. 2 byla zrušena poslední věta, která určovala přípustnost stanovení lhůty kratší než jeden den správcem daně pouze se souhlasem dotčené osoby zúčastněné na správě daní. Úprava byla zdůvodněna nutností zabránit obstrukcím v rámci boje proti daňovým únikům - typicky se může jednat například při kontrole o požadavek na
7
Informace: www.danovezakony365.cz
DAŇOVÉ
ZÁKONY
předložení určitého dokumentu, o kterém daňový subjekt tvrdí, že jím disponuje. V § 34 se prodlužuje běh lhůty pro správce daně na vždy nejméně pět dní. V § 72 odst. 4 byly vyřešeny praktické případy, kdy podání, jinak perfektní, není podáno elektronicky, ač podle zákona elektronicky podáno být mělo. Podle dosavadní úpravy se jednalo o vadu podání podle § 74 odst. 1 a správce daně byl povinen daňový subjekt vyzvat k jejímu odstranění. Byl to však administrativně, časově a finančně náročný postup, který navíc v některých případech k nápravě nevedl. Takovéto podání pak bylo považováno za neúčinné a správce daně musel téměř vždy zahájit řízení z úřední povinnosti. K údajům v listinném formuláři, který se však stal právně neúčinným podáním, tak správce daně přistupoval$ zpravidla pouze jako k pomůcce či indicii (nikoli jako k důkazu obsahujícímu tvrzení daňového subjektu). To s sebou přinášelo další zbytečné náklady řízení a časové zdržení. Navíc z pohledu správného zjištění a stanovení daně byl výsledek stejný, jako kdyby bylo rovnou akceptováno původní podání, jehož jediná vada spočívala v nedostatku elektronické formy. Nové pravidlo určuje, že nedostatek elektronické formy podání sice představuje vadu podání, avšak na podání se v takovém případě hledí jako na podání bez vady. Na základě této právní fikce bude takové podání ze strany správce daně akceptováno a nebude založen postup odstranění vad podání podle § 74. Sankcí postihující nedodržení elektronické formy podání pak bude pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy upravená v novém § 247a. V § 148 odst. 4 se nově stanoví, že základní lhůta pro stanovení daně neběží po dobu trestního stíhání pro daňový trestný čin související s touto daní. Toto stavění (obdobně jako další případy, kdy podle odstavce 4 lhůta neběží) je omezeno konečnou desetiletou lhůtou zakotvenou v odstavci 5. Může tak nastat situace, kdy trestní stíhání nebude dosud ukončeno, avšak lhůta pro stanovení daně dosáhne svého maxima. Takovýto stav však odpovídá principu právní jistoty, kdy při dosažení určitého časového odstupu ustupuje zájem na správném stanovení daně před zájmem na nastolení definitivního uspořádání vzájemných práv a povinností. Vypuštění odst. 7 z § 157 rozšiřuje práva daňového subjektu, když mu přiznává právo požádat o prominutí úroku z posečkané částky (předchozí znění § 157 odst. 7 bylo koncipováno tak, že správce daně o upuštění od předepsání úroku z posečkané částky rozhodoval z moci úřední). Prominutí úroku z posečkané částky je nově spolu s prominutím úroku z prodlení komplexně upraveno v novém § 259b. Do § 194a se vrací možnost, aby správce daně, který je technicky vybaven pro provádění elektronických dražeb, mohl stejně jako soud či soudní exekutor provést dražbu i klasickým způsobem. Prioritou zůstává elektronický způsob dražby, nicméně v odůvodněných případech správce daně může dražit klasicky zejména s přihlédnutím k povaze dražené věci (např. u uměleckých děl). V § 206 je zavedena úprava shodná s občanským soudním řádem, který podmiňuje exekuční postižení rychle se kazící věci pouze nedostatkem jiných postižitelných věcí a zajištěním rychlého prodeje věci mimo dražbu (i na jiném místě, než se věc nachází). Nové ustanovení v § 207 umožní i v případě exekuce movitých věcí vstoupit správci daně do postavení dlužníka, aby jeho jménem mohl jednat s třetími osobami, které zabavenou věc na základě smluvního vztahu pro dlužníka skladují, přepravují, apod. Úprava reaguje na poznatky z aplikační praxe, podle nichž nelze bez této pravomoci správce daně některé věci bez součinnosti dlužníka odebrat a zajistit. Z § 214 bylo vyňato ustanovení, podle něhož se rychle se kazící věc mohou prodat mimo dražbu pouze do právní moci exekučního příkazu. Omezení nebylo žádoucí, neboť provedení dražby je časově náročnější a do nařízení dražby se mohla věc znehodnotit a stát se neprodejnou. § 239a odst. 4 určuje, že daňová povinnost zůstavitele zůstává celistvá zachována jako společná daňová povinnost dědiců (jedná se o množinu daňových povinností, které jsou sice hmotněprávně odděleny, avšak procesněprávně jsou spravovány společně). Správce daně bude komunikovat pouze s jedním společným zmocněncem dědiců ve smyslu § 30 daňového řádu. V § 247 odst. 2 byla zvýšena horní hranice výše pořádkové pokuty podle z 50 000 Kč na 500 000 Kč. Klíčový nástroj pro sjednání součinnosti osob zúčastněných na správě daní se dle názoru předkladatele míjela účinkem, neboť hrozba sankce ve výši 50 000 Kč (byť mohla být opakována) byla v případě velkých daňových úniků neúčinná. K současné pořádkové pokutě v § 247 přibyla nová úprava pokuty za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy (§ 247a). Pokuta za nesplnění povinnosti nepeněžité povahy by měla v nejobecnější rovině postihovat především nesplnění oznamovací nebo evidenční povinnosti a nesplnění povinnosti elektronické formy podání (zde je limit nastaven na 2 000 Kč, tato sankce vzniká ze zákona). Kromě stávajícího úroku z neoprávněného jednání správce daně (§ 254) byl definován úrok z daňového odpočtu, který náleží poplatníkovi v případě, že postup k odstranění pochybností vztahující se k řádnému daňovému tvrzení nebo dodatečnému daňovému tvrzení, ze kterého vyplývá, že daňovému subjektu má vzniknout daňový odpočet, trvá déle než pět měsíců (nový § 254a). Zavedena byla nová pravidla pro prominutí penále, úroku z prodlení a úroku z posečkané částky (§ 259a, § 259b a § 259c). Novela je účinná od 1. ledna 2015.
8
