Vzpomínáme na léto S úsměvem jde všechno líp Co nás čeká na podzim
Vážení čtenáři, když jsme na tomto místě v letním čísle psali, že doufáme v krásné léto s horkými slunečními paprsky, nemohli jsme tušit, jak moc se nám naše přání vyplní. Horkých, ba až tropických dnů, jsme si užili až až, takže ochlazení asi většina z nás uvítá Podzim, který pomalu přichází, může být krásným obdobím. Příroda svou pestrou paletou barev zbarvuje listy stromů, které, padajíc na zem, tak krásně šustí pod nohama… Doufejme, že svou opačnou tvář – plískanice a pochmurné mlhy – nám letošní podzim bude ukazovat co nejméně. Kdyby se přece jen nějaký takový den objevil, můžete se zahřát při vzpomínání na letní akce, které v tomto čísle připomínáme. Mimo to se dozvíte, jaký program jsme pro vás na podzimní měsíce namysleli a kdo bude slavit narozeniny. Zpovědníček nám prozradí něco o naší sociální pracovnici Andrei, těšit se můžete na pranostiky i Retrospartakiádu a v závěru se snad pobavíte několika vtipy. Pěkné počtení přeje Vaše redakce
2
VZPOMÍNÁME NA LETNÍ AKCE ČERVEN 3. 6. 2015 – Vystoupení žáků ZŠ Vísky Středeční dopoledne jsme u nás v Domově zahájili společným skupinovým cvičením. Na čerstvém vzduchu v altánku jsme se protáhli a netrpělivě jsme očekávali, až dorazí děti ze základní školy ve Vískách. Děti si pro nás připravily představení pohádky „O Budulínkovi“. A nebylo to představení ledajaké. Všichni účinkující měli na sobě krásné kostýmy, pohádkovou atmosféru dokreslovaly pečlivě vyrobené kulisy a celá pohádka byla zazpívána milými dětskými hlásky. Celé představení bylo důkladně secvičené. Velké poděkování patří paní učitelce Kalhousové, která kromě náročné přípravy a organizace na závěr celého vystoupení zahrála společně se svým manželem a žákyní několik známých písniček, které jsme si mohli také zazpívat. Jsme zvědavi, zda si pro nás děti připraví ještě nějaké další vystoupení a jistě se budeme těšit. 18. 6. 2015 – Oslavy 10. výročí CSSML Ve čtvrtek 18. června 2015 jsme měli tu čest oslavit desetileté fungování Centra sociálních služeb města Letovice. Oslava výročí se odehrávala na slavnostně vyzdobené zahradě. Kolem 3
altánu se sešli pozvaní hosté, naši uživatelé a jejich rodinní příslušníci. Naštěstí nám přálo počasí, a tak jsme mohli strávit příjemné odpoledne. Slavnost zahájil pan ředitel, Ing. Ivo Kubín, který ve svém projevu zmínil počátky fungování obou služeb, vyzdvihl naše úspěchy a vše, co se za uplynulé roky podařilo – celý jeho proslov si můžete přečíst níže. Na jeho slova navázal pan starosta Vladimír Stejskal, který pro pana ředitele a také pro všechny zaměstnance přinesl Čestné uznání. Tohoto si nesmírně vážíme, protože město Letovice, jako zřizovatel CSSML, nám tímto vyjadřuje velkou podporu a je třeba říci, že bez opory zřizovatele, jak finanční, tak i té lidské, by se nám pracovalo velmi těžce. Odpoledním programem oslavy nás provázela cimbálová muzika Majerán, zatančily nám mažoretky Vo Co Gou pod vedením paní Magdalény Křížové a uživatelé měli možnost pokoušet štěstí při losování tomboly. V průběhu celé akce si také zájemci mohli prohlédnout ukázku výrobků našich uživatelů a fotografie z naší historie – z výstavby Domova pro seniory, úprav zahrady a vystavění altánu, a také z akcí, které jsme v CSSML v minulých letech pořádali. Současně jsme v přízemí Domova připravili výstavu fotografií zachycující vznik našeho kalendáře pro rok 2016 s názvem „Hodnota duše“. Návštěvníci si tak mohli prohlédnout snímky, které se do kalendáře nevešly a které zobrazovaly naše uživatele v kostýmech a nalíčené – mnohdy byli téměř k nepoznání a mnozí uživatelé Domova i Pečovatelské služby diskutovali, kdo je to vlastně na fotce zachycen. 4
Za úspěšný průběh celé oslavy patří poděkování všem zaměstnancům CSSML a sponzorům, bez kterých bychom tuto akci nemohli zrealizovat. Dále děkujeme městu Letovice a všem, kteří s námi spolupracují. Na závěr si dovolím citovat přání pro CSSML, které vyslovil pan ředitel v letním čísle našeho časopisu: „Dobré základy, na kterých se dá nadále stavět, už máme; tak proto je důležité, abychom se obklopili lidmi, kteří mají velké srdce a dokáží rozdávat radost a optimismus a pak už jen chybí zajistit dost financí na to, aby pomyslná střecha celé dílo zaštítila.“
ÚVODNÍ SLOVO PANA ŘEDITELE Z OSLAVY VÝROČÍ CSSML Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté, vítám vás všechny na dnešním slavnostním setkání u příležitosti oslav 10. výročí vzniku Centra sociálních služeb města Letovice, příspěvková organizace. My jsme si to ještě interně pojali jako 15. výročí otevření domu s pečovatelskou službou a 10. výročí od zahájení provozu domova pro seniory. Úvodem vám chci poděkovat za tak hojnou účast. Všichni dnes chceme především slavit, odpočinout si a pobavit se a ne poslouchat dlouhé proslovy. Přesto bych chtěl říci několik slov a trochu se ohlédnout zpět do minulosti, protože takovéto výročí neslavíme každý rok. A protože i přípravy byly náročné, myslím, že všichni, kdo se na nich podíleli, si po jejím skončení určitě zhluboka oddychnou. Tímto jim chci všem moc poděkovat. Naše organizace mimo jiné aktivity již 10 let poskytuje pobytové služby seniorům, kteří se ocitli v nepříznivé životní situaci, ať už z důvodu věku nebo zdravotního stavu. Hlavní důraz při tom klademe na spokojenost našich uživatelů a na to, aby se u nás cítili jako doma. Jsem rád, že v současné době je naše zařízení již neodmyslitelnou součástí města Letovice a má svoje pevné místo v síti sociálních služeb Jihomoravského kraje. Na tomto cíli se podílelo postupně 196 zaměstnanců a v současné době zajišťuje službu domova pro seniory 50 zaměstnanců a 6 zaměstnanců provoz pečovatelské služby. Dlouhodobě s námi spolupracovalo 11 dobrovolníků. Jsem rád, že přišlo mezi nás 7 našich obyvatelů z domova pro seniory, kteří s námi před 10ti lety začínali a 11 obyvatel z DPS, kteří u nás bydlí už 15 roků. Při bilancování bych tady uvedl 5
některé z věcí, které se podařilo realizovat. Například to byla výstavba altánu v zahradě včetně přístupových chodníků, nákup nového automobilu pro potřebu pečovatelské služby, přestavba nebytových prostor v domě s pečovatelskou službou na 2 nové bytové jednotky, výstavba nové místnosti pro osobní hygienu ve 2. NP domova pro seniory a z téměř nulového vybavení místnosti pro fyzioterapii máme v současné době moderní pracoviště disponující laserem, ultrazvukem, magnetoterapií a lymfodrenáží. V našem zařízení pracujeme s konceptem basální stimulace, v letošním roce při resupervizi jsme obhájili a získali již podruhé certifikát „pracoviště basální stimulace“ platný do roku 2019. Více méně od počátku naší existence probíhá u nás canisterapie a v posledních letech i lamoterapie. Naši senioři sbírají ocenění v celorepublikových soutěžích na poli ručních prací, na poli literárním ale i sportovním, kde zejména v pétanque a kuželkách získali nejeden pohár. Pro vnitřní informovanost, ale i pro pobavení našich seniorů, vydáváme čtvrtletník „Náš domov“, který již získal 1. Místo v celeorepublikové soutěži „Public relations“ a loni se dostal do finále soutěže „Zlaté listy“. Zde bych si dovolil citovat hodnocení odborné poroty: ta ocenila časopis z Letovic „pro jeho invenci, rozsah témat a originalitu, která spolu s ostatními materiály svědčí o velmi bohatých aktivitách tohoto zařízení, kde opravdu není nuda“. A že se senioři u nás doopravdy nenudí, se koneckonců můžete sami přesvědčit v klubovně, kde jsme pro vás připravili ukázky z tvorby našich uživatelů, dále můžete shlédnout fotografie z historie a současnosti zařízení a obrazovou dokumentaci výstavby. Toto výročí nám bude připomínat kalendář, který jsme nazvali „Hodnota duše“. Protagonisty jsou naši uživatelé v duchu 20-30 tých let minulého století. V této souvislosti můžete shlédnout v 1. podlaží domova pro seniory výstavu fotografií z přípravy kalendáře, který pro nás nafotil pan Mgr. Adam Wiltsch. Nyní už jen co nás čeká: po celé odpoledne nám k dobré náladě bude hrát cimbálova muziky Majerán, v 15:30 hod. vystoupí mažoretky souboru Vo co gou pod vedením paní Magdy Křížové a hned poté budeme losovat tombolu. Přeji tedy všem příjemné posezení a pohodově strávené odpoledne. Závěrem se sluší ještě poděkovat sponzorům a dárcům, kteří přispěli ať už finančními prostředky nebo hmotnými dary, bez kterých by nebylo možné naši oslavu v tomto rozsahu uskutečnit. A nyní bych předal slovo panu starostovi, kterého tímto ještě jednou mezi námi vítám.
6
26. 6. 2015 – Procházka na zámek Letovice
Na tradiční procházku na zámek v Letovicích jsme se letos vydali v trochu jiném složení. Navázali jsme na úspěšnou spolupráci s paní učitelkou Sičovou ze Základní školy Letovice a jejími žáky devátých tříd. A jelikož jsme se na zámek v Letovicích vydali poslední týden školního vyučování, kdy mají všichni ve škole „tak trochu volno“, doprovod nám dělali právě žáci deváté třídy, společně s paní učitelkou Sičovou a její kolegyní. Při cestě na zámek jsme jeli pěkně „ve vláčku“ a utužili jsme si naši fyzičku. Pro žáky, kteří už za našimi seniory několikrát byli, nebyl problém s nimi komunikovat a povídat si, ale pozorně si vyslechli, na co je třeba dbát a dávat si pozor při řízení invalidních vozíků. Přece jen to představovalo velkou zodpovědnost. A je nutno říci, že přes počáteční ostych se toho žáci zhostili velmi dobře a dojeli jsme tam i zpět bez jakékoli nehody. Při cestě na zámek nám krásně svítilo sluníčko, prohlíželi jsme si okolí a rozkvetlé zahrádky. A při cestě k zámku jsme si prohlédli ve voliérách ptáky a zvířátka v ohradě. Jen byla škoda, že tentokrát byla všechna kůzlátka za ohrádkou a nemohli jsme k nim blíž, jako 7
minule, kdy se proháněla vesele po louce. Ale pamlsky v podobě usušeného chleba si ráda dala všechna zvířátka, i když byla za plotem. Na prostranství před jízdárnou zámku jsme se usadili a rozbalili náš „piknik“. V příjemném prostředí jsme si pochutnali na kávě, limonádě, oplatku a také na třešních, které byly výborné, čerstvě natrhané ze zahrádky. Také jsme si mohli prohlédnout zdejší „vetešárnu“ a někteří využili i služeb zdejšího pohostinství a dali si chlazené pivečko či zmrzlinový pohár. Všichni, jak naši senioři, tak i děti, si celé dopoledne užili, o čemž svědčila dobrá nálada a úsměvy na tvářích.
ČERVENEC 10. 7. 2015 – Skupinová lamoterapie a canisterapie v zahradě Letošní skupinová lamo a canisterapie se nám podařila zrealizovat hned napoprvé, a to díky příznivému počasí, které v pátek 10. července panovalo a bylo jako stvořené pro posezení venku. Přítomnost našich oblíbených zvířecích přátel vykouzlila úsměv na tvářích všech, kteří do zahrady zavítali. Zahájení se ujal pes Endy, který na pojízdném vozíčku přivezl malého Bimbouše. Ten si ve svém povozu lebedil natolik, že se mu vůbec nechtělo vystupovat a klidně by celé dopoledne prospal. Jeho lenošná nálada byla znatelná, ani piškoty ho tentokrát příliš nezajímaly. Terapii tedy trávil střídavě na klínech uživatelů, kteří se s ním mazlili a povídali si s ním. Evidentně to vyhovovalo jak jemu, tak i uživatelům Zato Endy energií překypoval. Pro piškotek by udělal cokoliv, takže ochotně plnit povely „pac“ a „sedni“, aby si následně mohl vychutnat 8
tu malou kulatou dobrotu. V malé chvilce nepozornosti se však ztratil z dohledu a nebyl k nalezení. Paní Okáčová už byla značně nervózní, ale naštěstí se po chvilce zjistilo, že si to štráduje po silnici až ke škole. Dostal patřičně vyhubováno a po zbytek terapie byl pod stálým dohledem paní Okáčové. Kromě psů jsme se mohli těšit i z lam – tedy lamáka Waldy a lamí slečny Viktorky. Ti se stále mají čile k světu, s chutí se pouštěli do každého chleba, který jim byl nabídnut. Letos se našlo hodně odvážlivců, kteří podávali chléb z úst. Kdo měl až z takového kontaktu s lamou přece jen obavy, nechal si položit kousek chleba na rameno a potom sledoval, jak si ho lama najde a sní. Kdo nechtěl jen tak sedět na místě, mohl využít příležitosti a povodit lamy po naší zahradě. Bylo potřeba je ale pořádně hlídat, aby nám neožíraly naše pěstěné květiny. Na závěr celé akce jsme předali paní Okáčové od našich uživatelek obrázek lam z koření. Dopoledne se nám všem líbilo a moc jsme si ho užili.
9
30. 7. 2015 – Sportovní dopoledne v zahradě
Protože se plánované vystoupení tanečního souboru Vjechétek nemohlo z důvodu nemoci cvičenek uskutečnit, vymysleli jsme náhradní program, a to v podobě sportovního dopoledne. Počasí nám vcelku přálo – sluníčko sice pěkně hřálo, ale studený vítr nás příjemně ochlazoval. Kdo měl zájem si zasportovat, dostavil se na 9 hod. do zahrady, kde jsme se postupně rozdělili do 4 družstev po 4 hráčích. Nechybělo ani několik fanoušků, kteří se přišli podívat, jak se sportovcům bude dařit. Dvě ze čtyř stanovišť, která jsme na toto dopoledne připravili, byla tak trochu tréninkem na turnaj v kuželkách, který budeme v našem Domově pořádat. V ruských kuželkách a v kolíkové hře Möllky se dařilo mnohým, takže jsme měli možnost vytipovat si, kdo nás na našem turnaji bude v září reprezentovat. Hodně úspěšní byli soutěžící i při hodu šišek do koše, naopak největší problém dělal hod pétanquovou koulí – ta se musela umístit maximálně do vzdálenosti 30 cm od žlutého prasátka, což se podařilo opravdu jen málokomu. Protože ale máme správného sportovního ducha a jde nám zejména o to dobře se pobavit a udělat něco pro své tělo, z ničeho jsme si nedělali hlavu. Osladit život jsme si navíc mohli všichni – čokoládka totiž čekala na každého hráče. Na závěr jsme sborově zvolali „Sportu 3x zdar“ a už teď se těšíme na další sportovní chvíle. 10
23. 7. 2015 - Společné hry dětí a seniorů Po roční odmlce jsme mezi námi ve čtvrtek 23. 7. přivítali děti z Letokruhu – střediska volného času (dřívější Dům dětí a mládeže). Děti k nám přišly v rámci svého příměstského tábora na téma Afrika a společně jsme prožili pěkné dopoledne ve sportovním duchu. Ráno nás sice počasí drželo trochu v napětí – po několika parných dnech se zrovna v den akce krátce před jejím začátkem sneslo z nebo několik kapek; naštěstí ale pršení ustalo včas, vzduch se příjemně osvěžil a dopřál nám ideální podmínky na sportování. Celá akce byla zahájena seznámením členů v jednotlivých družstvech. Všichni si sdělili, jak si přejí vzájemně oslovovat a děti podle toho vyrobily každému jmenovky. Potom členové družstva svůj tým pojmenovali (a že jsme měli pěkné názvy – Opičky, Veselí leguáni, Lvíčata a Zelení leguáni) a pak jsme se vydali na jednotlivá stanoviště. Ta byla naplánována tak, aby respektovala možnosti našich uživatelů, nenudila děti a vybízela ke vzájemné spolupráci dětí a seniorů.
11
Postupně se každý z týmů vystřídal u čtyř stanovišť. Velkou parádu udělala střelba na kelímky z vodního děla. Pro naše uživatele to byla první zkušenost s takovým náčiním a nutno poznamenat, že některým se i přesto docela dařilo. Spolupráce dětí a seniorů se mohla hezky ukázat na dalším, tentokrát téměř exotickém, stanovišti – při předávání písku ze Sahary. V časovém limitu dvou minut si měli všichni hráči předávat písek z dlaní do dlaní a plnit nádobku na konci celé řady. Písek měli uživatelé sice všude, ale zábava to byla veliká Novinkou pro děti byly stolní kuželky. S těmi už my máme zkušenost, a to nejen z každoročního turnaje v kuželkách, ale i z různých sportovních akcí, na které tuto disciplínu s oblibou zařazujeme. V tomto případě tedy děti mohly pozorovat zkušené kuželkáře a bylo vidět, že se i dětem srážení miniaturních kuželek líbí. Na posledním stanovišti jsme tak trochu namáhali mozek – cílem zde bylo složit dvě části textu k sobě tak, 12
aby dávaly dohromady africké přísloví, a společně jsme potom diskutovali o jejich významu. Na závěr jsme se všichni shromáždili v altánu. Tam jsme sice vyhlásili družstvo s nejvyšším počtem bodů, ale protože toto sportovní dopoledne nebylo bráno jako soutěžní, vítězové byli vlastně všichni. Uživatelé obdrželi od dětí ručně vyráběné papírové motýly, děti si nabraly na cestu hrst bonbónů a na závěr nám v doprovodu afrických bubnů zazpívaly rytmickou písničku. Věříme, že jak pro uživatele, tak pro děti, byla akce obohacením a milým zážitkem.
13
SRPEN 4. 8. 2015 - Beseda s RNDr. Ivo Hladilem Pan Ivo Hladil si pro naše uživatele připravil besedu na téma „Nejkrásnější gotické katedrály“. Úvodem svého vystoupení nás seznámil se základními znaky gotického stylu a rozdíly mezi slohem románským a gotickým. Při svém povídání nás provedl mnoha kontinenty, na obrázcích jsme procestovali Francii, Anglii, Itálii, Německo i Českou republiku. Pan Hladil nám představil katedrály, které sám navštívil i takové, které by ještě rád osobně viděl. A i když jsme nestihli pojmout vše, co se gotických staveb týká, bylo jeho vystoupení jistě zpestřením a zajímavým pohledem na evropskou architekturu 12. až 15. století.
19. 8. 2015 – Beseda s Městskou policií Letovice Městská policie Letovice vyhověla naší žádosti a zajistila nám v Domově besedu. Ve středu 19. srpna jsme mezi námi tedy mohli přivítat strážníka pana Špačka, který v oboru pracuje již 7 let, ale 14
členem Městské policie Letovice je poměrně krátce – zde působí půl roku. S příchodem pana Špačka bylo jistě potěšeno oko každé uživatelky v jídelně, protože pohled na muže v uniformě udělá radost asi každé ženě. Pan Špaček nám povyprávěl o práci místní policie a o tom, kam až spadá jejich působnost. Předvedl nám, co všechno u sebe musí mít strážník v pracovní době (tedy pouta, teleskopický obušek, zbraň, pepřový sprej a vysílačku) a objasnil, jaké jsou pravomoci strážníků městské a státní policie. Poučil nás také v oblasti bezpečnosti seniorů, podělil se o praktické zkušenosti a nechyběla ani praktická ukázka hmatů a chvatů předvedených na panu Krásovi. Beseda byla velice zajímavá a odnesli jsme si z ní mnoho poučného. 27. 8. 2015 – Rozloučení s létem Poslední srpnový čtvrtek jsme se na naší zahradě loučili s létem. Počasí bylo krásné, občerstvení zajištěné a hudební kulisa připravena, takže vše nasvědčovalo tomu, že prožijeme na zahradě příjemné odpoledne. V úvodu se slova ujala naše sociální pracovnice Andrea, aby všechny přivítala, seznámila nás s programem a uvedla volnočasovou pracovnici Lenku. Ta si asi chtěla zavzpomínat na školní roky a odrecitovala nám básničku o létě – s přednesem na jedničku Pak už byl dán prostor zpěvákovi, panu Sekaninovi, kterého jsme mezi námi přivítali poprvé. Na to, jak byl mladý (mladší, než naše nejmladší pracovnice, pozn. redakce ), byl moc šikovný, zpíval pěkně a budeme moc rádi, když nám zase na nějaké akci zahraje. Výběr písniček volil skvěle, protože naprostá většina posluchačů nebyla jen posluchači, ale vydatně pomáhala se zpěvem. S pokročilejší 15
hodinou a zvyšující se hladinkou alkoholu v krvi – pravděpodobně na kuráž - se osmělil i jeden tanečník. V tomto směru jsme se oproti masopustnímu bálu, kde se utvořil úplný taneční kroužek, trochu pohoršili, takže vyzýváme všechny čtenáře, aby se příště nebáli a směle se projevili i tanečně V hudební přestávce jsme měli pro odvážlivce připraveno několik zajímavých otázek, a protože si ceníme všech, kteří se do našich her zapojí, dostal každý sladkou odměnu. Vybírat se mohlo ze tří témat. Byly to „Slangové a hovorové výrazy“, u těchto otázek jsme se asi nejvíc pobavili. Hledali jsme podobný výraz např. k termínu „bonzák“, „cimprlich“ nebo „rajcovní“. Další téma bylo „Co to je?“, což byla nejzáludnější kategorie otázek, kde jsme měli říct, co ve skutečnosti označuje pojem např. „vyžle“ (plemeno psa), kdo používá „lunt“ (dělostřelec), co jsou „bulíky“ (mladí volkové). Nechyběla ani skupina otázek hodící se tematicky k našemu odpoledni, tedy „Léto“, a tady jsme se např. dotazovali, kdy začíná a končí léto, nebo jak zní doplnění pranostiky. Z reakcí uživatelů se zdálo, že jsme kulturní vsuvku zvolili správně a že se všichni pobavili, což bylo účelem. Pak přišla na řadu večeře – k té se podávala grilovaná klobása. Kdo si nedal pivečko točené panem ředitelem už před večeří, učinil tak po a dobře udělal – mělo totiž pořádný říz a ideální teplotu. Kdo nemá tento kvašený mok v oblibě, mohl si dopřát vínečko bílé, případně nápoje bez alkoholu – kávu nebo limonádu. Po 17 hod. se začala zahrada pomalu, ale jistě, vylidňovat. Několik vytrvalců si s panem Sekaninou zazpívalo poslední písničky na rozloučenou a potom se i ti poslední uživatelé odebrali do svých pokojů. Jsme moc rádi, že jsme se s létem rozloučili ve výborné atmosféře a za pěkného počasí. 16
PŘEDBĚŽNÝ PLÁN AKCÍ ZÁŘÍ Turnaj v kuželkách Výlet na minifarmu do Drválovic Zpívání s panem Krásou Beseda s panem Výletou ŘÍJEN Týden sociálních služeb: - den otevřených dveří - prodejní výstava výrobků našich uživatelů - vystoupení Country klubu Srdíčko Procházka na přírodní zahradu MŠ Komenského Ukázka tvoření dráteníka LISTOPAD Beseda s panem Wiltschem Společenské hry Hudební vystoupení skupiny Notabene
17
paní Jitka Wetterová paní Marie Grundová paní Ludmila Reinwaldová paní Helena Abrhámová paní Božena Kaderková
paní Daniela Šafránková pan Josef Šurý paní Ludmila Sedláková
paní Božena Kaderková paní Marie Špičková paní Marie Kuráňová paní Vlasta Bauerová paní Emílie Procházková paní Marie Rosenbergová pan Josef Marek paní Edita Kopecká
18
aneb něco o našem personálu Po čase vám přinášíme Zpovědníček zase v původní podobě. Jeho účastníkem je paní A n d r e a K n ö d l , sociální pracovnice. Letošní dovolená? „Ač to na barvě mé pleti není poznat, proběhla u moře Byli jsme s kamarády v Turecku a bylo to bezva.“ Vařím… „…nejradši kafe pro moje kolegy S jídlem už je to horší, ale naštěstí mám doma vděčného strávníka.“ Můj největší sen? „Chtěla bych na Maledivy a na Nový Zéland. Na Maledivách bych se válela a na Novém Zélandu bych se kochala tou krásnou přírodou.“ Směju se… „…nejčastěji v práci – mám vtipný kolegy Ale i manžel ví, jak mě zaručeně rozesmát Oblíbené roční období? „Mám ráda právě podzim, protože je krásně barevný. A taky proto, že se prodlužují večery, je brzo tma a to přímo svádí k tomu sednout si pod deku s knížkou, nebo si pustit nějaký film, k tomu popíjet čaj, nebo ještě líp svařák… jooo, na to se těším “ Moje oblíbené jídlo… „…hmm, tak to je těžký, musím přiznat, že jsem celkem vybíravá. Ale rozhodně mám ráda téměř jakýkoliv kokyno k poobědové kávě A spíš bych vám řekla, co fakt nemám ráda – koprovku, tlustý a tučný maso, fazolky na smetaně, taky nejím žádný vnitřnosti, ani mořský potvory, a ani hmyz bych nezkoušela.“ Rozčílí mě… „…čekání, blbý řeči a někdy jsem rozčílená sama ze sebe.“ 19
ZÁŘÍ *Zářijový déšť polím potrava, zářijové spršky pro víno otrava. *Září, na léto jde stáří. *Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní. ŘÍJEN *Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné a jasné dny potrvají. *Svatý František zahání lidi do chýšek. *Svatá Hedvika pole zamyká a medu do řepy naleje. LISTOPAD *Když ještě v listopadu hřmívá, úrodný rok nato bývá. *O Všech svatých větry-li jsou, znamenají zimu proměnlivou; přijdou-li ale s Ondřejem, dobré zimy se nadějem. *Chodí-li svatá Kateřina po ledě, chodí svatý Štěpán po blátě. Zdroj: http://www.pranostika.cz 20
díl III. ČESKOSLOVENSKÁ SPARTAKIÁDA 1975 Základní údaje: 1 460 000 cvičenek a cvičenců se zúčastnilo nácviku. Hlavní program probíhal od 26. do 29. Června 1975 na Strahově, kde vystoupilo 180 000 účastníků, které sledovalo 696 000 diváků. Fakta, data, čísla a zajímavosti: - na Večerech družby vystoupilo 303 účinkujících z desíti zemí světa a ve čtyřech skladbách se představilo 390 cvičenců z Československa - na organizování souvisejících akcí se mimo ČSTV podílely také SSM, ROH, Svazarm a školy - cílem sportovních soutěží mělo být vyhledání talentované mládeže do juniorské reprezentace s ohledem na blížící se olympijské hry 1980 v Moskvě. Ve sportovních soutěžích se zápolilo ve 45 sportovních disciplínách. Tato spartakiáda se uskutečnila po deseti letech a v naprosto odlišných společenských podmínkách. Pro nejvyšší stranické vedení v čele s Gustávem Husákem to byla vítaná příležitost jak předvést, že politická situace v zemi je plně „normalizovaná“. Byla to úplně jiná akce než v roce 1965. A to včetně názvu. Nebyla to již Celostátní spartakiáda, ale Československá spartakiáda. Vzniklo nové logo a jinak se přistoupilo i k organizaci a hlavně propagaci. 21
Spartakiáda se stala absolutní prioritou, nebývalou pozornost jí věnovaly všechny sdělovací prostředky minimálně od podzimu 1974, kdy se nácvik rozjel naplno. Češi a Slováci byli v té době již jednoznačně televizním národem, takže prim v medializaci hrála Československá televize. Vysílaly se speciální pořady typu „Finále je na Strahově“, „Spartakiádní kronika“ nebo „Než projdeme Branou borců“, samozřejmostí byl přímý televizní přenos obou odpolední ze strahovského stadionu. Ze záznamu se vysílaly i obě generálky. V Praze již jezdilo metro, takže se tím usnadnila dopravní situace. Přesto se komplikacím s transportem účastníci nevyhnuli. Vojáci pochodovali zásadně pěšky ze stanového městečka na Vypichu. Byl také omezen provoz aut v centru Prahy. Většina restaurací prodloužila otevírací dobu až do půlnoci, pražské obchodní domy měly otevřeno až do 22 hodin. Jenom v okolí stadionu vyrostlo 60 prodejních stánků s občerstvením. Cvičencům strahovského finále nepřálo počasí. Pršelo již při generálkách. V sobotu 28. června, během prvního spartakiádního odpoledne, se spustil silný déšť, který plochu stadionu proměnil doslova v jezero. V kalužích a bahně sto „odskákala“ učňovská mládež a především vojáci, jejichž bílé trenýrky byly hned špinavé od bláta. Počasí komplikovalo situaci i druhý den, drobně poprchávalo a bylo chladno. Kromě vojáků a jejich živých katapultů vzbudili ohlas mladší žáci s létajícími talíři. V následujících letech bylo toto sportovní náčiní i díky tomu nesmírně populární. Světovou premiéru mělo cvičení rodičů s dětmi ve věku 3 až 6 let. Nikde ve světě nemělo do té doby hromadné cvičení takto malých dětí obdobu. Poprvé na spartakiádě byla provedena skladba vysokoškoláků. A pak tu byly „ženy s kužely“. Vystoupení cvičenek na Smetanovu Mou vlast se divákům velmi líbilo. V tom roce se na spartakiádě objevila řada pomůcek a cvičebních předmětů. Nejmladší žactvo překřtil tisk na „malé stavbaře“, protože nastoupilo s bílými maketami cihel, z nichž stavělo lavičky, zdi a pyramidy. Starší žákyně měly tyčky a tamburíny. Starší žáci se
22
pouštěli do nebezpečných výkonů s bezmála čtyřmetrovými tyčemi, na které ti nejzdatnější šplhali. Ještě větší akrobatická čísla předvedli svazarmovci s tzv. parastavebnicemi. Šlo o kovové konstrukce (vážící cca 50 kg), na nichž se simulovaly prvky pozemní parašutistické přípravy. Zlatým hřebem obou dnů bylo vystoupení armády. Zahajoval jej přelet vojenské letky nad hlavami diváků. Po něm následovalo hromové „hurá“ a úprk vojáků na značky. Za necelou minutu stálo 13 824 mužů nehnutě po celé ploše stadionu. Pomyslnou první cenu za cvičební úbor si odnesly mladší žákyně za trikoty v barvě pampelišek.
ČESKOSLOVENSKÁ SPARTAKIÁDA 1980 Základní údaje: 1 265 320 cvičenek a cvičenců se zúčastnilo místních a okrskových spartakiád. Hlavní dny se konaly 26. až 29. června 1980 na Strahově, kde vystoupilo 204 000 účastníků, které sledovalo přes 750 000 diváků. Fakta, data, čísla a zajímavosti:
23
- 5. října 1979 bylo po republice zapáleno 2 847 ohňů na počest zahájení příprav ke spartakiádě, ohňové štafety pak putovaly po celé republice - ve spartakiádním turistickém stanovém městečku po dobu spartakiády soutěžilo a sportovalo na 11 000 turistů - v únoru 1979 se konal Spartakiádní pohár talentů v lyžování a sáňkování, v létě se konala Soutěž talentů o pohár předsedy ÚV ČSTV, pod hlavičkou spartakiády se konaly Sportovní hry mládeže, učňovské olympiády, mládežnická zemědělská olympiáda a další akce, jichž se zúčastnily 4 miliony lidí - večerů družby se zúčastnilo 10 zemí Rok 1980 byl rokem olympiády v Moskvě, kterou však USA a dalších šedesát zemí bojkotovalo. Československá spartakiáda 1980 se proto částečně nesla i v olympijském duchu. Pod hlavičkou ČSS 80 se konalo množství doprovodných sportovních akcí již od roku 1979. Celkově se nácviku zúčastnilo o půl milionu cvičenců více než před pěti lety a celá akce byla pojata bombasticky. Průvod účastníků strahovského finále se poprvé konal na Letenské pláni a v mnohém připomínal prvomájovou manifestaci. Denní tisk neopomněl zdůraznit, že do stánků na Strahově bylo dodáno mimořádně 90 tun banánů a 85 tun pomerančů. Ve sportovní hale v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka (dnes Výstaviště) se konaly Večery družby, na nichž vystupovali sportovci ze spřátelených zemí. Na mnoha místech Prahy vznikly hudební scény pod širým nebem, kde účinkovali známí umělci. Monstrózní pojetí spartakiády nejvíce zlidštilo vystoupení rodičů s dětmi. Capartům předškolního věku v barevných kalhotách s kopretinou a bílých čepečcích na
24
hlavách byla totiž odpovědnost za veřejné vystoupení chvílemi zcela lhostejná. Někteří z nich si místo cvičení hráli v písku strahovského stadionu. Diváci to však dětem odpustili. Vždyť nejmladšímu z nich bylo teprve 20 měsíců. Mladší žáci zase přiběhli s celým arzenálem sportovního náčiní. Měli odkládací obruče, balonky, švihadla a kroužky. Ženám v jejich skladbě zpíval a také recitoval Waldemar Matuška. Pomyslnou cenu za nejhezčí úbory si tentokrát odnesly společně mladší žákyně v zelených puntíkovaných sukénkách a s mašlemi ve vlasech a dorostenky ve fialových trikotech s bambulemi u pasu. Fialové jaro ženství, psalo se v dobovém tisku. Obdiv si vysloužili Svazarmovci, kteří cvičili s velkými kovovými půlkružími. Tyto monstrózně působící konstrukce byly poměrně těžké a údiv budilo už jen to, když je cvičenci v poklusu donesli na plochu. Během skladby probíhala jejich neustála montáž a demontáž, aby po nich odvážní branci šplhali a ručkovali. Divákům se tajil dech, když se v několikametrové výšce začali na tomto nářadí mladící houpat. Když pak z ocelových trubek sestavili cosi na způsob ruského kola a na něm se točili, nebralo nadšení v hledišti konce. Na rozmoklé ploše stadionu to pěkně klouzalo a šlo o dost nebezpečné cvičení. Naštěstí se nikomu nic nestalo a všichni si mohli šťastně oddychnout. Pro mnohé překonala tato skladba v náročnosti i armádu. Výborně jste zacvičili, chlapci! Na příští spartakiádě už budete vojáci, napsalo tehdy Rudé právo. Příslušníci Československé lidové armády měli tedy co dělat, aby nastavenou laťku překonali a stali se jako tradičně zlatým hřebem akce. Neustále se zmiňovalo „magických“ 45 vteřin, které stačily na to, aby se vojáci dostali do základního postavení. Při tomto raketovém nástupu navíc sprintující řady z plna hrdla křičely „hurá“. Dobový tisk psal o tom, že vojáci svým cvičením chtěli vyjádřit odhodlanost k obraně socialistické 25
vlasti. Jisté je, že opálení chlapci v bílých trenýrkách projevili velkou odvahu, když se uprostřed lijáku pustili do akrobatických čísel. Na vrcholcích pyramid těl vztyčili vybraní jedinci stojky na rukou a ramenou spodních řad. „Živé letky“ se říkalo té části vystoupení, za kterou by se nemuseli stydět ani profesionální artisté. Vojáky vyhozené do vzduchu zachytávali jejich kamarádi na natažených pažích, a v tomto případě šlo skutečně o život. Při nácvicích se údajně běžně stávalo, že to zachytávači občas nestihli a „letec“ skončil s polámanýma rukama a a žebry na tvrdé zemi. To se během hlavních dnů naštěstí nepřihodilo a tak mohl Ústřední spartakiádní štáb konstatovat, že spartakiáda skončila takovým úspěchem, který lze těžko slovy vyjádřit. Zvládla se i logistika a pražský Dopravní podnik vytvořil světový rekord, když zvládnul přepravit na jediné lince za pouhé tři hodiny 100 670 cestujících. Spartakiáda byla příležitostí pro zviditelnění nejvyššího komunistického představitele pro oblast sportu, Antonína Himla (1933 – 1988). Dlouholetý předseda ÚV Československého svazu tělesné výchovy se v průběhu strahovského finále objevoval denně na titulních stránkách novin a na tribuně stál hned vedle Gustáva Husáka a Lubomíra Štrougala. Téměř dvacet let vládnul československému sportu, byl aktivní i v Mezinárodním olympijském výboru. Pro jedny to byl nomenklaturní kádr hájící zájmy vládnoucího režimu, pro druhé pragmatik a sportovní fanoušek, který se snažil vidět sport méně ideologicky než řada jeho soudruhů. Mnoho se toho po roce 1989 napsalo o jeho podílu na nepovoleném dopingu našich sportovců nebo na korupci spojené s uvolňováním našich reprezentantů pro zahraniční profesionální angažmá. Zemřel náhle, během pracovní cesty v Pekingu, na mozkovou mrtvici.
26
Přiběhne sestra k doktorovi do ordinace a vyhrkne: „Pane doktore, ten simulant na pětce umřel.“ „Tak to už ale opravdu přehnal!“
27
Rozumná filozofie života je prostá: radovat se z jara a léta, z podzimu vybírat jen slunné dny a za zimních vánic slyšet šumět jaro. autor neznámý 28
Redakční rada: Mgr. Andrea Knödl Bc. Petra Ječná, DiS. Ing. Ivo Kubín
29
