VZDUCH – Rozvoj kreativity, poznávání různých druhů materiálů, práce s textilem
Jméno účastníka:
Autorka: MgA. Eva Volfová Odborné korektury: Mgr. Jiří Stejskal, Mgr. Tomáš Toula
VZDUCH – Rozvoj kreativity, poznávání různých druhů materiálů, práce s textilem
Obsah
Malý úvod aneb co vás čeká? 5 Proč je práce s textilem vhodná pro děti? 5 Tkaní – kde se tato dovednost vzala a co všechno způsobila 6 Jaká jsou textilní vlákna a k čemu se dají využívat 6 Přípravné práce s dětmi 7 Textilní tkalcovské techniky 8 Výtvarná práce s textilem u dětí předškolního a mladšího školního věku 10 Závěr 11
5
Malý úvod aneb co vás čeká Tento text vás provede textilním světem, jak jej můžete poznávat a osahat si při práci s dětmi. Umožní vám pohlédnout na souvislosti v textilním světě, jež nemusejí být na první pohled patrné. Vzhledem k charakteru a zaměření těchto řádek jsem upustila od plně systematického popisu všech textilních technik. Jednotlivé techniky a postupy jsou popsány nerovnoměrně, jsou zde upřednostněny ty, jež lze rozvíjet při společné práci s dětmi, jež si lze osahat, ozkoušet, jsou inspirativní na pohled či dotek. Z toho vyplynulo, že sofistikované textilní techniky tu jsou redukovány jen na základní informace o nich. Ne však proto, aby vám byly upřeny, ale proto, aby více pozornosti bylo věnováno právě těm jednodušším činnostem, které je možno rozvíjet při společné práci s menšími dětmi. Většina textilních činností trvá déle, po zvládnutí příprav a techniky samé je práce rytmická, opakující se. Tohoto můžeme využít a společný čas věnovat ústnímu rozvinutí tématu. Během práce si můžeme s dětmi povídat o prováděném díle, pomoci jim pochopit, kde se s právě prováděnou „technologií“ či „výrobkem“ setkávají ve svém životě. Můžeme společně hledat souvislosti v mnoha liniích – péče o předmět, jeho původ, původ materiálu, čas strávený výrobou… V tomto čase můžeme propojit pohádky a vzpomínky babiček i dědečků se skutečností, neboť jak se ukazuje, tkadleny a roucha s vetkávaným zlatem stejně jako dřina „na-cukr-na-kafe“ nejsou od nás až tak daleko…
Proč je práce s textilem vhodná pro děti? – děti se seznámí s řemeslem, jež stálo na začátku utváření lidské kultury a jež nás provází dodnes – poodhalíme dětem doby, kdy byl textilní materiál maximálně využíván – některé textilní techniky vyžadují součinnost více jedinců – toho můžeme využít a přirozeně učit děti spolu práci, při které má práce každého svou důležitost – děti si osahají a seznámí se s materiály, které je ve zpracované podobě obklopují na každém kroku – seznámí se s principy (křížení, omotávání, proplétání), které mohou spontánně využívat při své tvořivé práci – dětem uděláme velkou radost, když jim nabídneme textilní materiál pestrý na omak (silný, slabý, hřejivý, chladivý, měkký, poddajný, ostrý, tuhý…) S textilem v mnoha podobách se setkáváme nepřetržitě od probuzení do usínání. Ráno se budíme v povlečených peřinách. Spíme v košilce či pyžamu. U toalety máme kobereček, vedle umyvadla visí ručník. Snídáme na krásném ubruse, převlékáme se do oblečení do školky či školy. Na odchodu boty přeleštíme hadrem, v plátěné tašce si neseme svačinu či knížku. Kdo nastydl, vytáhne kapesník. Všechny tyto věci se staly nedílnou součástí našeho dne, jejich vznikem a materiály se téměř nezabýváme. Pokud najdeme čas a chuť podívat se na textil podrobněji a poodhalit dětem, jak vzniká, kde se berou ony nitky, provázky, klubíčka, hadříky, oblečky, koberečky a taštičky, čeká nás radostný čas při tomto objevování a poznávání. Společně si osvojíme či připomeneme dovednosti, o kterých nám vyprávěli prarodiče. Když zpozorníme, začneme si všímat, kolik nitek je schováno v pohádkách. Známe tři přadleny, všimneme si, kolik princezen tkalo vzácná a drahá roucha, kolik jich vetkávalo zlato do vzorů, jak byly princům drahé hedvábné šály od princezen, a tak dále. Prakticky můžeme s dětmi začít od nejjednodušších textilních zkušeností – namotávání, omotávání, proplétání. Touto prací získáme haptickou (hmatovou) zkušenost s materiálem, rozvíjíme svou manuální zručnost, jemnou motoriku, učíme děti i sebe trpělivosti. Při mnohých činnostech též posilujeme spolupráci více dětí dohromady – každé vykonává jednu z činností, jež je třeba vykonávat v určitém rytmu a časové návaznosti. Děti postupně odpozorují, jak se činnosti jednotlivých „pracovníků“ střídají a naučí se práci samy organizovat.
6
Tkaní – kde se tato dovednost vzala a co všechno způsobila – ovlivnila podobu obydlí, proutí zpevněné vymazanou hlínou – hrazení – ploty zapletené z proutí – pletení nádob – košíky, nůše, ošatky – tkaný textil – upevnění vláken v systému – odívání Kde se vzalo tkaní si nejsnáze představíme, když se pokusíme v lese u paty stromu udělat skřítkům domeček. Najdeme klacíky, mech, kamínky. Je třeba plůtek, je třeba stěny, stříšky. Jistě se najde šikula, který zapíchané klacíky proplete stébly či travou. V té chvíli můžeme jásat, neboť dítko samo objevilo počátek celého oboru, který nám umožnil rohožemi oddělit prostor v obydlí, ale umožnil nám se i oblékat. Právě tento nejjednodušší způsob křížení (klacíků s trávou, provázky s proutky, pevné a slabé proutky, provázky s papírem…) nám umožnil fixovat materiál v žádaném tvaru. Od této chvíle máme rohože, rohož vymazaná hlínou poslouží jako primitivní stěna, plátno, šaty, koberce, košíčky, ošatky. Pokud děti na procházce na toto nepřijdou samy, ukážeme jim to my, kteří jsme zasvěceni. Na společné radosti a objevování to nic nemění, dobrodružství poznávání tajemství tkaní se před námi otevírá. Tkaný textil stál u zrodu všeho našeho odívání. Díky objevení fixace vláken křížením se mohlo rozvinout tkalcovské a následně další textilní řemesla, díky kterým se můžeme oblékat!
Jaká jsou textilní vlákna a k čemu se dají využívat – živočišná (ovečky, lamy, velbloudi, králíci…, bourec morušový) – rostlinná (len, bavlna, konopí) – další (proužek papíru, drátek, stéblo sena, špageta…) Textilní vlákna jsou různého druhu a různých vlastností – když tyto vlastnosti poznáme, můžeme jich cíleně využívat. Vlákna živočišná známe především od ovcí. Ostříháním, vypráním, počesáním a spředením vznikne vlněné vlákno, jaké známe nejčastěji zamotané do klubíčka. Je to velmi hřejivé vlákno, které všichni známe – v zimě všichni nosíme vlněné čepice, rukavice a svetry. Pokud seženeme ze statku či farmy kus surové ostříhané vlny, můžeme celý proces jednoduchým způsobem demonstrovat. Je to velmi zajímavá hra: Jděte se s dětmi podívat na pasoucí se ovečky. Děti si obvykle všimnou, že ovečky nejsou moc čisté… Surová vlna, kterou dostanete, bude pravděpodobně též velmi špinavá, hnědá a zcuchaná. Je také hodně mastná. Obsahuje lanolin. Tato vlastnost je pro ovečky žádoucí: díky ní je vlna pro ovečky jako pláštěnka – odpuzuje vodu. 1) Vezměte si kbelík s mýdlem a teplou vodou. Ponořte do něj vlnu. Půjčte dětem nástroj na „praní“ – vařečku, koupelnový „zvon“ nebo jinou pomůcku na důkladné máchání. Nechte děti dle jejich sil, vaší trpělivosti a počasí vlnu proklepávat – prát. Vlna se začne odmašťovat, protože na svetr ji my už mastnou nechceme – my přes svetr nosíme kabát nebo opravdovou pláštěnku. Postup praní několikrát zopakujeme, vlna postupně světlá. 2) Když jsme s výsledkem spokojeni, necháme vlnu protřepanou na sušáku či sítu dobře proschnout. Můžeme dobře pozorovat, že odmaštěná namočená vlna pojala hodně vody a je těžká. Jak z ní bude voda vytékat a vlna bude schnout, bude stále lehčí, až nakonec úplně lehoučká. 3) Suchou vlnu musíme rozčesat. Můžeme si sehnat přímo krampl na česání vlny (hrubý drátěný kartáč) nebo použijeme starší kartáč na vlasy. Z cucků se stanou načechrané chomáčky. 4) Z těchto chomáčků potřebujeme upříst nit. Můžeme povolat přadlenu z pohádky, můžeme povolat přadlenu ze sousedství, máme-li nějakou, můžeme to taky zkusit sami, když nemáme nikoho na pomoc. V takovém případě se z chomáčků snažíme vybrat pramínky a vlnu stáčet a namotávat.
7
Textilní vlákna živočišná Dalšími zvířaty, z jejichž srsti získáváme vlnu, jsou lamy (mají obzvlášť jemnou a teplou vlnu), angorské kozy (dávají jemnou a velmi teplou mohérovou vlnu), angorští králíci (také se stříhají, mají vlnu dobré kvality). Také hedvábí je tvořeno živočišným vláknem. Jedná se o vlákno z kukly housenky bource morušového. Ještě jemnější a pevnější je vlákno pavoučí, ale nikdo ho zatím nedokáže využívat. U pavoučka se tedy můžeme jen inspirovat krásou jeho pavučiny…
Textilní vlákna rostlinná V našich krajích se tradičně pěstoval len. Proces, jak získat ze lnu lněné vlákno, je poutavě a názorně popsán v pohádce Jak krtek ke kalhotkám přišel. (Jsou zde popsány všechny kroky zpracování – pěstování, sklízení, máčení, lámání, česání, předení, tkaní apod., vedoucí k získání plátna, které se neobejde bez barvení a tkaní, odkud je už jen opravdu krůček k hotovým kalhotkám – když je někdo nastříhá a ušije). Nejvíce triček, pyžamek, povlečení a kapesníčků je z bavlny, produkované plody bavlníku. Dalšími textilními vlákny jsou konopí (koudel) a juta (pytle na brambory).
Další vlákna Ke kreativní práci můžeme místo tradičních textilních materiálů použít různé experimentální materiály – nastříhané či natrhané proužky papíru, drátky, seno, slámu, proutky, špagety…
Přípravné práce s dětmi – výběr klubíček (práce s barvami i s kvalitou materiálu) – namotávání na jehlice – smotávání více barev – stříhání proužků textilu Právě v přípravných fázích textilního konání máme mnoho prostoru pracovat s dětskou fantazií. Děti se mohou probírat klubíčky, vybírat podle barvy, síly vlákna…, mohou spontánně zahájit hru, k níž je košík klubíček inspiruje. Také se můžou podle barev a záměrů sdružovat či přeskupovat ve skupinkách. Připravíme si klubíčka, která se nám zdají být pro náš záměr vhodná (podle síly vlákna a barev). Můžeme s dětmi diskutovat, jaká má být tkanina, kterou budeme společně vyrábět – např. laděná do červena, v několika odstínech, dvoubarevná nebo vícebarevná, s pravidelných střídáním barev, melírovaná či zcela živelná. – Pro tóny jedné barvy si do košíku připravíme klubíčka, která se nám zdají být barevně vhodná. – Pro střídání stejných barev v pravidelném rytmu si připravíme dostatečné zásoby zvolených barev, aby nás v průběhu práce nezaskočil nedostatek některé z nich. – Pro melírovou směs si připravíme klubíčka všech barev, která chceme použít. Výběr můžeme nechat na dětech. Zatímco se budou probírat tkacím materiálem, máme možnost jim o něm něco říci – jak se s ním pracuje a k čemu slouží (s největší pravděpodobností budeme pracovat s vlnou). Při společné debatě si děti uvědomí, že vlněné věci nosíme obvykle v zimě, a ne náhodou – vlastností vlny je, že dobře izoluje a chrání nás před zimou. Například rukavice.
8
Textilní tkalcovské techniky – pletení z proutí v přírodě – pletení rohoží a podložek – tkaní na hrábích – tkaní na stužkovém stávku – tkaní na gobelínovém rámečku – tkaní na vícelistém stavu Možné práce s dětmi v oblasti tkaní a zpracovávání vláken (řazeny v paralele k rozvoji tkalcovských dovedností v historii lidské hmotné kultury, od jednoduchých ke složitým):
Pletení z proutí v přírodě V přírodě najdeme všechno, co potřebujeme k tomu, abychom děti seznámili s tkaním v jeho nejstarší podobě. K tomu nám postačí: – vyklestit (nebo najít) pár pevných, rovných větví nebo tenčích kmenů (silných 2–4 cm, dlouhých 50–70 cm) – vrbové či jiné ohebné tenčí proutky (libovolně dlouhé) – prostor, kde bude vaše stavba stát, abyste ji mohli pozorovat v průběhu času a případně ji opravovat či s ní jinak dál aktivně pracovat Průběh práce: – vyhlédněte si ve svém okolí místo, kde by bylo vhodné postavit menší plůtek či zábranu, a tam zahajte stavbu – zatlučte (kladivem, kamenem) nebo silou zatlačte do země rovné klestí, v pravidelném sledu (zhruba každých dvacet centimetrů) – začněte proplétat připravené proutí, jako když pletete koš – toto opakujte až do požadované výše a plůtek je hotov. Ukotvené klestí slouží jako tkalcovská osnova a proutí jako útek. Pokud si tuto techniku lépe osvojíte a získáte v ní praxi, můžete se pustit i do odvážnějších projektů – můžete si postavit stěnu proti slunci, labyrint, nebo ohradu pro zvířata. Své zkušenosti ale můžete využít třeba při pletení rohoží (kde je osnova i útek ze stejného materiálu, tj. z proutí).
Pletení rohoží Je odvozeno od pletení v přírodě, ale vyžaduje o poznání vyšší stupeň organizace práce. Je třeba vymyslet jiný aparát na kotvení osnovních nití než větve zatlučené do země. Touto pomůckou je tkací rám, kde je osnova fixována. Jako osnovu už můžeme využít textilní vlákno. Od proutěného plotu jsem sice udělali teprve nepatrný krůček, ale už se před námi otevírají široké možnosti interiérového tkaní.
Tkaní na tkalcovském stávku zvaném „hrábě“ Kolíčkový stav neboli hrábě umožňuje velice jednoduché tkaní a i samotná příprava stavu je poměrně jednoduchá. Mohou s ním pracovat malé děti, často nachází své uplatnění v sociálně terapeutických dílnách, při ergoterapii. Díky svému jednoduchému principu je práce na něm velice atraktivní. Předností tohoto stávku je snadná ovladatelnost a osvojení si a rychlé pochopení základního principu tkaní. Ten je platný i pro ostatní techniky, jež je možno také realizovat na jiných funkcích tohoto stávku, ale už se sofistikovanější přípravou či složitějším samotným tkaním.
9
Během přípravy je třeba provést rozvahu, kdy je třeba zvážit: – plánovanou šíři tkaniny – plánovanou délku tkaniny – zamýšlený osnovní materiál – zamýšlený útkový materiál (či materiály – může jich být i více) – vztah osnovního i útkového materiálu – kvalitativní (poměr sil vláken), estetický (výsledný účinek použitých materiálů), haptický (kvalita tkaniny na omak) – dle záměru je dobré zvážit, jaká budeme s tkaninou dále nakládat, pokud jde o její užití, údržbu a čištění Ze zvoleného osnovního materiálu si připravíme kusy na osnovu, buď podle plánované délky (ke které je nutné připočíst asi 30 cm na začátek a zakončení, na zavázání a fixaci tkaniny). Podle plánované šíře tkaniny odměřte na stávku počet kolíčků a tolik osnovních vláken si v požadované délce nastříhejte. Každé vlákno ukotvěte – protáhněte dírkou v kolíčku, zajistěte zavázáním a zasaďte kolíček do lišty (dírkou s osnovním vláknem dolů). To je třeba provést s každým kolíčkem. Když jsou všechny kolíčky osazené, dole je svažte k sobě uzlem. Nyní můžete zahájit samotné tkaní. Vyberte materiál, kterým chcete začít, udělejte na konci pevnou smyčku a začněte tkát – proplétejte kolíčky útkem střídavě z pravé a z levé strany. Tento jednoduchý princip zajistí dokonalé křížení. Při tkaní můžete pravidelně i nepravidelně střídat barvy pouhým navázáním jinak barevných útků. Uzlíky ve tkanině obvykle nepřekážejí, zaniknou v bohatosti materiálu. Během tkaní průběžně namotaný materiál shrnujte dolů k patě kolíčku. Pokud jsou již kolíčky zaplněny do takové výše, kdy je další tkaní nepohodlné či obtížné, je třeba tkaninu shrnout dolů na osnovní nitě. To udělejte s každým kolíčkem zvlášť. Vyjměte ho z kotvící lišty, utkaný materiál shrňte dolů na navázanou nit. Pak kolíček opět ukotvěte. Pokračujte s každým kolíčkem stejně, až se vám „hrábě“ zase uvolní pro další práci – opět omotávejte, opět shrňte natkaný materiál dolů, … Toto opakujte tak dlouho, dokud nemáte utkaný požadovaný kus nebo dokud vám nedojde osnovní nit. Tu pak můžeme snadno prodloužit pouhým navázáním a plynule pokračovat v další práci. Práci ukončíme zavázáním (fixováním) osnovních nití k sobě. Výsledkem práce je krásný kobereček, podsedák na židli, taštička, či jiný textilní poklad, který jste si sami vyrobili a můžete na něj být právem pyšní. Vaše radost či radost vašich dětí z utkaného výsledku, jehož celá výroba byla ve vašich rukách, bude obrovská. Zcela jistě během práce procvičíte prsty, nabudete větší manuální zručnosti, šikovnosti. Osvojíte si rytmickou činnost téměř v úrovni meditace, jíž tkaní obvykle je. Setkáte se s hapticky pestrým materiálem, seznámíte se s různými kvalitami vláken, získáte zkušenost s volbou barev a materiálů. Naučíte se všechny kroky tkaní, které jsou zapotřebí: přípravné práce, samotné tkaní, zakončovací práce. Získáte praktické zkušenosti, které vám už nikdo nevezme. Velcí i malí díky tomu lépe pochopí, jak dlouhá byla cesta, než se určitý textilní kus (kalhoty, povlečení, ručník) stal předmětem každodenního užívání. Budeme také schopni využít mnohý materiál (například starý textil), který se už nehodí ke svému původnímu účelu. Jeho rozstříháním a setkáním jste jej recyklovali a přeměnili v nový v nový využitelný předmět.
Stolní stužkový stávek Tento stávek umožňuje tkaní stužky, kde hraje roli jak osnovní, tak útkový materiál. Díky rafinovanému navlečení osnovních nití dochází i bez hřebenu či nitěnek k rozdělení nití na „vrchní“ a „spodní“ a k střídání jejich poloh, což je základní dovednost tkalcovského stavu. A tak při tkaní na stužkovém stávku je možno dobře pochopit i chod velkého stavu. Na tomto stávku si můžete utkat různobarevné stužky, proužky a náramky.
10
Gobelínový rámeček Gobelínový rám může být konstrukčně složitý a mohutný rám ke tkaní rozměrných gobelínů a kelimů, ale i malý rámeček na němž se můžete naučit základům gobelínového tkaní. V případě malého rámečku jde o jednoduchý dřevěný lehčí rám, který má na protilehlých stranách v pravidelném systému připraveny úchyty (hřebíčky) pro vedení nití. Princip samotné práce je jednoduchý, ale náročný na čas a trpělivost, proto je vhodnější pro zkušenější a vytrvalejší zájemce o textilní práci. Při samotném tkaní si nejprve natáhneme potřebnou šíři osnovy. Pak při útkovém gobelínovém tkaní ručně vybíráme „prošlup“ (střídání vrchních a spodních nití). To může být v podobě poměrně složitého provlékání barevných vln, ale také celkem jednoduchého provlékání například proužku úpletu, jehož výsledkem může být prostírání či kobereček.
Tkaní na čtyřlistovém tkalcovském stavu Listový tkalcovský stav je rafinované mechanické zařízení, které nám umožňuje utkat tkaninu takřka dokonalou. Zařízení disponuje čtyřmi listy, jimiž jsou v nitěnkách vedeny osnovní nitě. Takto vedené nitě umožňují tkát tyto textilní vazby – plátnovou, panamovou, keprovou, atlasovou. Mechanické ovládání jednotlivých listů vybízí také k experimentům. Ač se zařízení zdá veliké a složité, práci na něm zvládnou děti od čtyř let věku. Práce na tomto zařízení je velmi atraktivní a snadná, pokud dětem (které ještě neumí číst) označíte přehlednými značkami jednotlivé listy stavu (například „x“ a „o“, nebo můžete využít barevné puntíky). Na tomto tkalcovském stavu pracuje několik dětí najednou: – jedno tká (provléká jehlicí vlnu prošlupem v osnovních nitích) – druhé hřebínkem utahuje utkanou řádku – třetí přehazuje páčky, které zvedají listy – čtvrté si připravuje materiál na jehlici a už se těší, až se všichni vystřídají Děti velice rychle pochopí smysl jednotlivých kroků i činností a s velikou radostí pracují a postupně samy ovládají zařízení. Tato práce je již plnohodnotným tkaním. Takto můžeme utkat kobereček, ale i lněné prostěradlo i šaty pro princeznu…
Výtvarná práce s textilem u dětí předškolního a mladšího školního věku Se tkaním často děti pracují, aniž by si to uvědomovaly. Při hraní nezřídka zpracovávají proužky papíru – vytvářejí tak papírová prostírání. Při této hře s papírem si děti stejně jako při práci s textilním materiálem osvojují rytmus pravidelného střídání. Je velice efektní a přitažlivé pro tuto hru využít atraktivní materiály. Můžeme pracovat jak s jednobarevnými (ale různými v osnově i útku) papíry, tak s barevnými (proužkovanými, puntíkovanými, …) papíry. Také můžeme vyzkoušet i „skládačku“, pří které bude záležet na správném pořadí a umístění protkaných pruhů. Pokud správně dodržíme „návod“, dostaneme hezký vzorek. Z pohledu metodika jsou tyto činnosti obrovským přínosem pro rozvoj dítěte ve většině oblastí, jak je formuluje RVP, obzvláště pokud dítě poznává a pracuje s přírodními, tradičními materiály, pokud jsou tyto činnosti pro dítě zároveň přirozenou hrou a zábavou i zajímavou činností. Textilní tvorba obecně plní nejen estetickou funkci, ale i utilitární – vzniká praktický použitelný artefakt, přirozený i historicky ověřený. Pro dítě, které je k němu emotivně vázáno, má velkou motivační sílu. Ve vztahu k RVP je tento model zároveň funkční i v oblasti cílů komunikace a sociálních vztahů v dětské skupině, případně může nést terapeutický podtext. Očekávaným výstupem může být rozvoj poznání – a může mít i důležitější dopad: vzbuzení samotného zájmu „poznávat“. Prakticky prováděné výtvarně řemeslné činnosti podporují získávání nových návyků a dovedností
11
v oblasti jemné motoriky, hmatu a haptických vjemů. V oblasti estetiky například pomáhají formovat dekorativní cítění a barvocit (v harmonických či kontrastních barevných řadách), cit pro strukturu a texturu vlastní přírodním (ne umělým) materiálům. Ve svém dopadu pak komplexně kultivují osobnost dítěte, formují jeho vkus směrem ke kvalitním hodnotám, postavených proti pseudokulturním impulzům současné společnosti a médií. Vzhledem k minimální náročnosti na používaný materiál (jak již bylo uvedeno výše) i bezpečnost práce nejsou tyto činnosti nijak vymezovány věkovou hranicí dětí. S malou či větší dopomocí vyhovují prakticky všem věkovým skupinám předškolní výchovy i mladšího školního věku. V různých obměnách a v kombinacích s dalšími výtvarnými a výtvarně řemeslnými (designérskými) materiály a technikami mají mnoho co nabídnout nejen dětem, mládeži, ale i dospělým.
Závěr Ať už jste se v učebních materiálech i ve skutečném praktickém textilním experimentování dostali jakkoliv daleko a hluboko, věřím, že vám čas strávený mezi vlákny byl k užitku a rozvinul ve vás chuť začlenit dosavadní i nabyté znalosti i dovednosti do každodenního života. Přeji si, abych ve vás vzbudila zájem a vy jste objevili krásu, již odteď budete potkávat téměř na každém kroku.
EXPEDICE „Světozor“ si klade za cíl podpořit profesní rozvoj pedagogických pracovníků mateřských škol vzdělávajících podle platného rámcového vzdělávacího programu v oblastí kompetencí vztahujících se k polytechnické výchově, posílení didaktických dovedností a osobnostně sociálního rozvoje. Projekt je určen pedagogickým pracovníkům Jihočeského kraje.
11 Vydáno v roce 2014 jako studijní materiál v rámci projektu EXPEDICE „Světozor“ (CZ.1.07/1.3.00/48.0073) financovaného z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost a státního rozpočtu ČR.
