Bohemia centralis 22: 127-148, 1993
Vývoj vztahu člověka ke krajině Českého krasu od neolitu do raného středověku (předběžný nástin)
A Human Relation to Bohemian Karst Landscape from Neolithic to Early Midle Ages (A Preliminary Quitline)
Václav MATOUŠEK 1. Úvod Z hlediska společenských věd můžeme Český kras chápat jako svébytný kulturní fenomén, jehož současná podoba je výsledkem působení člověka v této krajině od starší doby kamenné. Pochopit jeho současný stav proto můžeme pouze za předpokladu, že působení člověka v této krajině budeme sledovat od samých počátků. Pro studium počátečního a zároveň i nejdelšího období vývoje lidské společnosti v Českém krasu můžeme využívat pouze archeologických pramenů, tj. těch výsledků činnosti člověka, které byly v minulosti určitým způsobem vyloučeny z živého kulturního kontextu a jsou dnes systematicky odkrývány a studovány, nikoliv již jako živé kulturní prvky, nýbrž jako neživá struktura, která obsahuje informace o zaniklých kulturních systémech. 2. Cíl práce Tuto neživou strukturu můžeme využívat při hledání odpovědi na kteroukoliv z našich současných otázek a nemusíme se proto vyhýbat ani jednomu z nejpalčivějších problémů dneška, jakým je tvorba životního prostředí. V následujících řádcích se proto pokusíme 127
odpovědět na to, jakým způsobem vytvářel člověk v minulosti ze sledované oblasti kulturní krajinu a čím byla tato specifická kulturní tvorba ovlivněna a podmíněna. Snad se nám touto cestou podaří přispět k pochopení dnešního neutěšeného stavu a tím i přispět k hledání přijatelných východisek.
3. Časové vymezení Metodou archeologického výzkumu je možné studovat vývoj lidské společnosti od pravěku až do současnosti (srv. MATOUŠEK, v tisku). Ze tří důvodů však chronologický rámec naší studie přesto omezíme. Stanovení horní hranice je ovlivněno skutečností, že archeologickým pramenům z novověku, natož ze současnosti u nás zatím byla věnována jen minimální pozornost a při srovnávání s prameny pravěkými bychom se neubránili nežádoucím zkreslením. S tím souvisí i druhá skutečnost: tradice našeho studia minulosti vymezuje archeologii zatím místo jen tam, kde chybí buď zcela, nebo téměř úplně prameny jiného druhu (písemné, obrazové, kartografické aj.). Zatím jsme spíše ochotni dávat přednost přímé výpovědi člověka ve zjevných kulturních souvislostech, před studiem významů skrytých v neživých strukturách vytržených z původního kontextu. Záměrně se proto při studiu vztahu člověka k Českému krasu vyhneme i období vrcholného a pozdního středověku, kdy by bylo možné (byť jen podvědomě) konfrontovat výpověď pramenů archeologických s prameny jiné povahy. Stanovení spodní hranice je ovlivněno rozdílem mezi charakterem archeologických pramenů z období lovecko-sběračského (paleolit, mezolit) a archeologických pramenů z období, kdy se ekonomickým základem života společnosti stalo pěstování kulturních plodin a chov domácích zvířat. Někteří archeologové (NEUSTUPNÝ 1960, 113 ad.) i ekologové (BENEŠ 1984, 166 ad.) se shodují v názoru, že mezi mezolitickou a neolitickou společností a ekonomikou nebylo podstatného rozdílu, neboť k plné zemědělské produkci dospěla pravěká společnost až v pozdní době kamenné (eneolitu). Archeolog ovšem nevyhodnocuje pravěkou ekonomiku (tj. zaniklou minulost), nýbrž archeologické prameny (tj. určité prvky jeho současného světa, které využívá jakožto nositele informace o minulosti). Z tohoto hlediska ovšem nelze přehlédnout podstatný rozdíl mezi pramennou základnou z období paleolitu a mezolitu, tvořenou především méně nápadnými artefakty kamennými a kostěnými a prameny z následujících období, tvořených především podstatně nápadnějšími artefakty keramickými. Ze zmíněného rozdílu vyplývá požadavek používání specifických metod výzkumu pro studium paleolitu a mezolitu na straně jedné a období následujících na straně druhé. Cílený výzkum zaměřený na studium paleolitického a mezolitického osídlení pod širým nebem byl zatím v naší zájmové oblasti omezen pouze na terasy řeky Berounky a nesystematicky ještě na několik dalších omezených prostorů. Oproti tomu metodami odpovídajícími potřebám studia postmezolitických památek byl soustavně zkoumán celý sledovaný prostor. Z obavy před nežádoucím zkreslením je proto spodní hranice našeho studia vymezena mladší dobou kamennou (neolitem) .
128
4. Prostorové vymezení Při stanovování prostorového rozsahu zájmu našeho studia je třeba mít na zřeteli tři skutečnosti. 1.
2.
3.
Český kras je z hlediska přírodní charakteristiky v rámci Čech natolik mimořádným jevem, že svébytné procesy v něm probíhající (včetně procesů společenských) lze pochopit pouze tehdy, zahrneme-li je do širších souvislostí nekrasového okolí. Ve srovnání s jinými evropskými krasovými oblastmi nenáleží Český kras sice k nejrozsáhlejším, přesto však zaujímá dostatečně velkou rozlohu, aby se na ní mohla projevit výrazná nevyváženost odborného zájmu. Tak, jako každá jiná kulturně podmíněná činnost, podléhá i popis a hodnocení krajiny vývojovým změnám. Je proto nanejvýš pravděpodobné, že současné popisné schéma sledované oblasti bude založeno na jiných kriteriích, než jaká používali lidé v minulosti. Bude proto vhodné vymezit sledovanou oblast co možno nejobecnějšími znaky, které nebezpečí zkreslení plynoucí z historické podmíněnosti našich kriterií zmenší na minimum.
Vývoj vztahu člověka ke krasové krajině budeme s ohledem na výše uvedené skutečnosti studovat v jihozápadní části Českého krasu (dále ČK), která je již od 19. století výrazně intenzivněji zkoumána, než část severovýchodní a máme zde proto k dispozici podstatně bohatší pramennou základnu. Jihozápadní část ČK budeme pojímat jako součást Karlštejnské vrchoviny (dále KV). Archeologické prameny z KV budeme dále srovnávat ještě s přilehlými oblastmi, nad nimiž se KV vypíná strmými svahy 100 - 150 m vysokými. Na severu se jedná o depresi oddělující V od Křivoklátské vrchoviny, na západě a jihu je styčná oblast s Hořovickou brázdou a Brdskou vrchovinou. Přechod KV v Pražskou plošinu nepovažuji z morfologického hlediska za tolik významný. Východní hranici sledované oblasti proto bude tvořit hranice ČK (DEMEK 1987, mapa na s. 78). 5. Prameny 5.1. Charakteristika. Archeologické prameny ze sledované oblasti můžeme členit podle několika kriterií. 5.1.1. Druhy. V zásadě rozeznáváme nálezy a naleziště ve skalních dutinách a ve volném prostoru. V případě skalních dutin je třeba rozlišovat skalní převisy, horizontální, vertikální a horizontálně-vertikální dutiny a systémy dutin. Ve skalních dutinách lze v některých případech rozlišovat naleziště se znaky kultovního a profánního využívání. Ve volném prostoru nacházíme výšinná a nížinná sídliště, pohřebiště, výrobní objekty, kultovní objekty, náhodné nálezy. 5.1.2.Podle způsobu získání informace lze dělit prameny na výsledky systematických archeologických odkryvů, předstihových a záchranných odkryvu při zemních pracích, dále na výsledky terénní prospekce formou povrchových sběrů a nálezy zjištěné náhodně při speleologických, či jiných výzkumech a při dalších příležitostech. 5.1.3.Podstatné rozdíly jsou patrné také v tom, jaké badatelské úsilí bylo věnováno jednotlivým chronologickým úsekům (srv. výše poznámku o rozdílech ve stavu poznání pramenů paleolitických a mezolitických a pramenů postmezolitických) a jednotlivým druhům pramenů v jednotlivých částech sledované oblasti (uvnitř KV se dosavadní výzkum soustřeďoval především na skalní dutiny a prostory pod širým nebem zůstávaly do značné míry opomíjeny). 129
5.1.4.Velké rozdíly existují bohužel i ve stavu publikace archeologických pramenů. Souhrnně je pravěký až raně středověký vývoj v této oblasti podán stručně ve dvou publikacích určených pohříchu především pro osvětové účely. Jedná se tedy o formu pro vědecký výzkum ne zcela vyhovující (MALIČKÝ 1953; MATOUŠEK 1991). Základní publikací pro studium speleoarcheologických nalezišť je katalog J. FRIDRICHA a K. SKLENÁŘE (1976), jenž shrnuje paleolitické a mezolitické prameny z jeskyní ČK. Na tento katalog navazuje podstatně stručnější soupis postmezolitických jeskynních nalezišť (MATOUŠEK 1988), jehož podrobnější verze doprovázená i vyobrazením nálezů a nalezišť je zatím nepublikovaná (MATOUŠEK 1987). Základní informaci o sledované oblasti jako celku lze získat z katalogu části archeologické sbírky okresního muzea v Berouně (SKLENÁŘ 1978; MATOUŠEK 1982). Publikováno a předběžně vyhodnoceno bylo několik úvodních sezón systematického povrchového průzkumu ČK metodou sběrů, který probíhal v 80. letech a byl dokončen na počátku let 90. (MATOUŠEK 1986). Dále je již badatel odkázán pouze na řadu dílčích publikací zveřejňujících jednotlivé nálezy a naleziště, případně pojednávajících o určité dílčí problematice (např. AXAMIT 1926; BŘICHÁČEK, CHARVÁT, MATOUŠEK 1983; VENCLOVÁ 1979; ZÁPOTOCKÁ 1982 a celá řada dalších, především z pera J. MALIČKÉHO). Nezanedbatelná část nálezů je dosud nepublikována a údaje o nich jsou uloženy v archivech okresního muzea v Berouně, Národního muzea v Praze a Archeologického ústavu ČSAV v Praze. V těchto institucích jsou uloženy rovněž veškeré nálezy ze sledované oblasti. 5.2. Kritika 5.2.1.Jak vyplývá již z charakteristiky archeologických pramenů, jedná se o soubor značně nesourodý, na nějž se jen obtížně uplatňují jednotná kritéria. Tato okolnost značně omezuje výběr metod, které můžeme při studiu uplatnit. 5.2.2.Ačkoliv sledujeme oblast relativně intenzivně archeologicky zkoumanou již více než 100 let, rozhodně nelze popřít, že pramenná základna, s níž pracujeme je do značné míry náhodně vytvořený soubor informací. Systematicky byly prováděny pouze povrchové průzkumy metodou sběru v KV. Veškeré další prameny byly získány náhodně, ať již při příležitostných zemních pracích, nebo systematickým výzkumem jednotlivých lokalit, jež byly vybrány na základě různých hledisek. Velká četnost nálezů i různorodost způsobů, jakým byly získány však dovoluje předpokládat, že i přes veškeré výhrady se jedná o soubor statisticky významný a tedy pro účely našeho studia použitelný. 5.2.3.Archeologické prameny jsou specifickou formou odrazu kulturních aktivit člověka a informace, kterou z minulosti do současnosti tyto prameny přenášejí, nemusí být pro nás vždy srozumitelná. Je proto třeba volit takovou metodu studia, která by tento problém co nejvíce eliminovala. 5.2.4.Archeologické prameny vlivem řady společenských i mimospolečenských okolností nevypovídají o všech aktivitách, které člověk na určitém místě vykonával. Např. zřetelné rozdíly v množství nálezů v jeskyních z jednotlivých období rozhodně nemusejí automaticky znamenat, že odrážejí skutečné výkyvy zájmu člověka o jeskyně. Jeskyně mohla být v určitém období hojně navštěvována, ale člověk v ní
130
nezanechal buď vůbec nic, nebo jen předměty z organických látek - archeolog by ovšem na základě absence archeologických pramenů mohl tvrdit, že v příslušné době jeskyně využívána vůbec nebyla. Tento problém zatím obejít, ani potlačit nelze. Musíme si proto být vědomi, že nestudujeme chování lidské společnosti jako celku, nýbrž jen určité prvky kulturního chování, které nadto nedokážeme vždy přesně charakterizovat. 6.Metoda 6.1.Popis metody. Prvým krokem bylo promítnutí veškerých nalezišť ve formě bodů do mapy sledované oblasti. Následně bylo zjištěno, že tyto body tvoří relativné homogenní shluky (množiny) vázané vždy na relativně uzavřené a samostatné krajinné celky, přičemž hlavní roli hraje morfologie (údolí, ostrožny, říční terasy) a vodní zdroje (prameny, vodoteče, soutoky vodotečí). Každý z těchto průniků společenských a přírodních prvků byl charakterizován jako samostatný ekosystém. Za specifický typ ekosystému jsou považovány skalní dutiny. Celkem byly rozeznány tři kvalitativně odlišné druhy ekosystémů: 1. ekosystémy pod širým nebem vně KV, 2. pod širým nebem uvnitř KV a 3. skalní dutiny uvnitř ČK. Srovnáváním archeologických informací v jednotlivých ekosystémech byly následně získávány podklady pro vypracování modelu vývoje vztahu člověka k celému makrosystému sledované oblasti v rámci stanoveného časového úseku. 6.2. Zvolený postup vychází ze zkušeností studií zaměřených na výzkum archeologických struktur ve vztahu k přírodním strukturám v rovinách mikro i makroareálů (R.ULF 1979; 1983; KUNA, SLABINA 1987; SMRŽ 1987). Specifický charakter oblasti ČK a z něj plynoucí i odlišné cíle studia ovšem mechanické převzetí metod použitých při těchto výzkumech neumožňují a problematické by bylo i srovnávání výsledků. Odlišnosti je třeba respektovat i v dílčích aspektech. Neužívám proto např. jinak v archeologické literatuře běžně užívaný pojem sídelní areál, ať již ve smyslu, v jakém jej užívají výše uvedení autoři, či, v jakém jej užívá např. E.NEUSTUPNÝ (1986), neboť tímto způsobem je nadřazován prvek sociální nad prvky přírodní. Volím pojem ekosystém, v němž je obsažen rovnocenný poměr činitelů přírodních (biotických i abiotických) a společenských. 7.Ekosystémy 7.1. Ekosystémy vně KV (obr. 1, tab. 1.). V sousedství KV, po jejím obvodu bylo rozlišeno celkem 8 ekosystémů o průměrné rozloze 2 - 3 km2. Větší rozlohu zaujímají pouze systémy „Zdice-Chodouň" (4 km2), „Berounská kotlina" (5 km2) a mimořádně rozsáhlý je systém „Lážovice-Hostomice" (15 km2). Lze rozlišit následující typy systémů: A prameniště potoků (2), B - údolí na soutoku vodotečí (5), C - mírně zvlněný terén s bohatou sítí vodotečí (1).
131
Tab.l. Přehled využívání ekosystémů vně Karlštejnské vrchoviny. Ekosystém č. Lnk
StK
Pozd. Eneol. neol. st. ml.
1 2 3 4 5 6 7 8
X X X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
x
X
X
X
ÚK
Mo
X
X X
X
X
X
Kn
Ha
La
Ř
X
X
X X
X X X
X
X
X
X
X
X X
X X
X X X
SN
RS
X X
typ B A B A B B B B
1. Číslování ekosystémů odpovídá číslování v textu. LnK - kultura s lineární keramikou, StK - kultura s vypíchanou karamikou, pozdní neol. - pozdní neolit, eneol. st., ml. - eneolit starší, mladší, ÚK - únětická kultura, Mo - mohylová kultura, Kn - knovízská kultura, Ha - starší doba železná (halštatský stupeň C,D), La kultura laténská, Ř - doba římská, SN - doba stěhování národů, RS - raný středověk.
1. Schematická mapa Karlštejnské vrchoviny a jejích okolí, v níž jsou vyznačeny ekosystémy pod širým nebem vně Karlštejnské vrchoviny (1-8) a uvnitř Karlštejnské vrchoviny (A-P). Kresba M. Fábiková.
132
Přehled ekosystémů: 1. „Loděnice" (rozloha asi 2 km2). Údolí na soutoku Loděnického potoka s potokem Krahulovským a potokem Vinice. 2. „Vráž" (rozloha ? pouze jedno naleziště). Jedná se o součást deprese na rozhraní KV a Křivoklátské vrchoviny, v jejímž rámci je lokalita na rozhraní údolí potoka Vinice a další bezejmenné vodoteče. 3. „Berounská kotlina" (asi 5 km2). Údolí říčky Litavky ukončené soutokem s Berounkou. V rámci údolí soutoky Litavky s potoky Počapelským, Dibeřským a Suchomastským. 4. „Levín" (rozloha ? -pouze jedno naleziště). Prameniště bezejmenného přítoku Litavky. 5. „Zdice - Chodouň" (rozloha asi 4 km2). Asi 4 km dlouhé údolí říčky Litavky včetně jejího soutoku s Červeným potokem. 6. . „Libomyšl" (rozloha ? - pouze jedno naleziště). Soutok Litavky s potokem Chumavou. 7. „Lážovice-Hostomice" (asi 15 km2). Mírně zvlněný prostor ohraničený na severu KV a na jihu Brdskou pahorkatinou. Jednotícím prvkem je horní tok Chumavy a jejích četných přítoků. 8. „Hlásná a Zadní Třebáň" (asi 2 km2). Údolí na soutoku Berounky se Svinařským potokem (zprava) a dvěma bezejmennými vodotečemi zleva. Prostor je výrazně ohraničen okraji KV. 7.2. Otevřené ekosystémy uvnitř KV (obr. 2, tab. 2). V rámci KV bylo vyčleněno celkem 16 samostatných shluků nalezišť. Velká četnost shluků je způsobena značně bohatým reliéfem krajiny. V rámci jednotlivých morfologických celků se nacházejí malé shluky na ploše do 1 km2 (výjimkou je pouze prostor „Liteň" o rozloze asi 7 km2). Uvnitř KV lze rozlišit následující typy ekosystémů: A - okraje teras vodotečí a ostrožny (7), B - prameniště potoků (3), C - údolí vodních toků včetně pramenišť (4), D - mírně zvlněný terén s bohatou sítí vodotečí včetně pramenišť (2).
2. Model Karlštejnské vrchoviny a okolí, na němž jsou vyznačeny ekosystémy pod širým nebem vně vrchoviny (srv. s obr. 1). Autor A. Jančařík a M. Fábiková.
133
Tab.2. Přehled využívání ekosystémů uvnitř Karlštejnské vrchoviny, volná krajina Ekosystém č. Lnk
StK
Pozd. neol.
Eneol. st. ml.
A
Mo
X
B C
ÚK
Kn
Ha
La
Ř
X
C
X
X
X
X
X
X X X
X
G X
X
X
X
X
X
I
D
X
A
X
X
X
X
X
A
X
B
K
X X
X
X
X
X
X
X
X
A
X
A X
X
X X
N O
A X
C
X
M
B
X
J L
typ C
E
H
RS
X
D F
SN
X
D B C
?
A
P
X
X
A
|
2. Označení ekosystémů písmeny odpovídá označení v textu.
Přehled ekosystémů. A. „Tmaň" (1 km2). Horní část údolí Tmaňského potoka. B. „Suchomasty" (1 km2). Široké údolí horního toku bezejmenného potoka. C. „Želkovi-ce" (1 km2). Prameniště bezejmenného přítoku Chumavy. D. „Vyšebohy" (? - jedno naleziště). Okraj KV nad řečištěm Litavky. E. „Bykoš" (2 km2). Prameniště Suchomastského potoka, mírně zvlněný terén. F. „Všeradice" (2 km2). Prameniště a horní tok přítoku Svinařského potoka v depresi na okraji KV. G. „Tetín-měnírna" (? -jedno naleziště). Okraj terasy Berounky. H. „Tetín" (1 km2). Ostrožna na terase Berounky v místě soutoku s krátkou vodotečí z pravé strany. I. „Koněprusy" (1 km2). Prameniště bezejmenného přítoku Suchomastského potoka. J. „Kotýz" (0,5 km2). Ostrožna nad zákrutem Suchomastského potoka. K. „Střevíc" (? - zničeno lomem). Okraj terasy Berounky. L. „Liteň" (7 km2). Horní povodí Stříbrného a Bělečského potoka a jejich soutok. Mírně zvlněná krajina. M. „Mořina" (? - jedno naleziště). Prameniště levobřežního přítoku Berounky. N. „Bubovice" (1 km2). Prameniště Bu-bovického potoka. O. „Srbsko" (? - jedno naleziště). Okraj terasy Berounky. P. „Hostim" (0,5 km2). Ostrožna na soutoku Berounky s Loděnickým potokem. 7.3 Ekosystémy skalních dutin uvnitř KV. Na sledovaném území bylo zjištěno celkem 38 skalních dutin využívaných v rámci sledovaného časového úseku (obr. 3, tab.3). Z toho 2 abri, 3 vertikální dutiny, ostatek tvoří horizontální dutiny, nebo složitější horizontálně-vertikální systémy. Dutiny lze obecně charakterizovat jako malé, často stísněné prostory (průměrná rozloha 10 - 50 m, průměrná výška 150 -300 cm). Větší dutiny jsou výjimkou (Koda, jeskyně Nad Kačákem, zničené Turské
134
Tab.3. Přehled využívání skalních dutin Dutina č. Lnk
StK
Pozd. Eneol. ml. neol. st.
ÚK
Mo
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16
Ha
La
Ř SN
RS
X X X
X
X
X X
X X
X X ?
X X X ?
X
X
X
X X
X
X
X X
X X X
X
X X X X
X
X X
X
X X
X
X
X
X
X
X X
X
X
X
X
X
X X
X X
X X X X
X
X
X X
33 34 35 36
X
37 X
X
38
X
X X
X
X
A A A A B C A A A C D A A
X X
A A A A
X
A
X X
C B A A A A A A A A A A A A B A A A
X X
typ D
X
17 18 X 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32
Kn
X
X
C
3. 1 - abri u Srbska, poloha Na bříči, 2 - vrch Bacín, jeskyně č. 1, 3 - Barrandova jeskyně, 4 jeskyně Byšilu, 5 - Děravá jeskyně, 6 - Desetníková jeskyně, 7 - Dolní jeskyně, 8 - jeskyně Galerie, 9 - jeskyně Hlohová, 10 - Jezerní jeskyně, 11 - Jezevčí jeskyně, 12 – jeskyně Koda, 13
135
- jeskyně Kostelík, 14 - Liščí jeskyně, 15 - Malá jeskyně, 16 - jeskyně Martina, 17 - jeskyně Na Čihové, 18 - jeskyně Na průchodě, 19 - jeskyně Nad hájovnou, 20 - jeskyně Nad Kačákem, 21 - jeskyně Nad vodopádem, 22 - Nová (též Hájkova) jeskyně, 23 - Ostrožná jeskyně, 24 - Patrová jeskyně, 25 - Plší jeskyně, 26 - Propadlá jeskyně, 27 - Rudolfova jeskyně, 28 jeskyně Se sondou, 29 - Sisyfova propast, 30 - Sloupová jeskyně, 31 - jeskyně Tří volů, 32 -Turské maštale, 33 - jeskyně U doubku, 34 - jeskyně U včel, 35 - jeskyně Uzávěrová, 36 jeskyně Úzká, 37 - jeskyně Ve stráni, 38 - jeskyně Ve vratech (též Axamitova brána). -
3. Model Karlštejnské vrchoviny a okolí s ekosystémy uvnitř vrchoviny (srv. obr. 1). Autor A. Jančařík a M. Fábiková.
maštale). Zvláštním případem je jeskyně Ve vratech, zvaná též Axamitova brána. V tomto případě se s největší pravděpodobností jedná o široce rozevřené ústí vertikální dutiny otevřené ještě z boku ve formě skalního mostu (MATOUŠEK, BENEŠ, LOŽEK, HORÁČEK 1985). Pokud byly archeologické nálezy zjištěny v rámci rozsáhlých horizontálně-vertikálních dutin, nacházely se vždy ve vstupních partiích (Barrandova jeskyně, jeskyně Ve stráni). S výjimkou vertikálních dutin nacházejí se veškeré lokality v relativně těžko přístupném terénu - v příkrých stráních, ve skalních stěnách.
136
137
5. Model jihozápadní části českého krasu s vyznačením polohy některých skalních dutin (srv. s obr. 4). Autor A. Jančařík a M. Fábiková.
8. Výsledky 8.1. Vyhodnocení dat. Základem vyhodnocení jsou grafy na tab. 4, na nichž je znázorněno procentuální zastoupení jednotlivých archeologických kultur v jednotlivých ekosystémech. Všechny tři grafy se shodují v celkové vývojové tendenci počínající zvýšenými hodnotami LnK a následným pozvolným poklesem, jenž se zastavuje v eneolitu. Počínaje starší dobou bronzovou hodnoty opět stoupají, zvláště prudce od střední do mladší a pozdní doby bronzové. Poté následuje opět pokles s nejnižší-mi hodnotami v době stěhování národů a po něm poslední výrazný vzestup hodnot v raném středověku. Jednotlivé grafy se od sebe odlišují celkově dosahovanými hodnotami, které jsou v průměru nejvyšší vně KV, o polovinu nižší uvnitř KV a ještě zhruba o třetinu nižší ve skalních dutinách. Křivky se rovněž odlišují v detailech svého průběhu. Vně KV dosahuje nej vyšších hodnot sídelní aktivita LnK a s mírným výkyvem poté situace od mladší doby bronzové až po zlom letopočtu. Výrazný je poté až rozmach sídelních aktivit v raném středověku. Uvnitř KV jsou hodnoty podstatně vyrovnanější. Výrazně se odlišuje pouze situace v mladší době bronzové a v raném středověku. Hodnoty ze skalních dutin jsou opět velmi 138
rozdílné. Nejvyšší jsou pro mladší dobu bronzovou, poněkud nižší pro LnK a nejméně výrazný vzestup lze pozorovat v raném středověku.
4. A - graf procentuálního zastoupení nalezišť jednotlivých kultur a období v ekosystémech vně Karlštejnské vrchoviny, B - totéž v ekosystémech uvnitř Karlštejnské vrchoviny, C - totéž v ekosystémech skalních dutin.
139
5. Graf srovnávající křivky průměrných hodnot z grafů A-C na tab. 4.
Zajímavé výsledky přináší srovnání křivek vytvořených z průměrných hodnot pro vždy dvě po sobě následující kultury, resp. období (tab.5). Na tomto grafu je zřetelně vidět situace, která v poněkud zastřené podobě je patrná již na tab. 4. Průběh křivky pro situaci vně KV je od LnK po mladší dobu bronzovou nápadně podobný s průběhem křivky pro skalní dutiny. Počínaje starší dobou železnou se však křivka skalních dutin nápadně podobá křivce situace uvnitř KV. 8.2. Interpretace. Na základě výše uvedených skutečností a při použití dalších informací o vývoji vztahu člověka k přírodnímu prostředí v Čechách v pravěku až raném středověku lze vytvořit následující model vývoje vztahu člověka k námi sledovanému prostoru. Atlantik (asi 6000 - 4000 před naším letopočtem), „klimatické optimum". Velmi teplé a vlhké podnebí podporuje šíření lesa a celkově bujné vegetace. V Českém krasu největší rozkvět smíšených doubrav vytvářejících zapojené porosty. Nástup buku a habru (LOŽEK 1988). Naše studium zahajujeme v době, kdy se v Čechách poprvé prokazatelně začali lidé zabývat pěstováním kulturních plodin a chovem domácích zvířat. V otázce charakteru neolitického zemědělství a domestikace zvířat a v otázce poměru těchto činností k lovu a sběru (jakož i v otázce poměru mezolitických a neolitických komunit) zatím nepanují
140
jednotné názory (srv. např. BENEŠ 1984, NEUSTUPNÝ 1960, VENCL 1982, ZVELEBIL 1986). Jisté však je, že archeologické prameny vypovídají, že první zemědělci, tvůrci LnK, využívali krajinu velmi extenzivně a teprve v mladším a pozdním neolitu a eneolitu je patrný pečlivější výběr využívaných prostorů (RULF 1979, 1983). Naše pozorování tuto obecnou tendenci plně potvrzují, přičemž je pozoruhodné, že rozdíly v uplatňování více, či méně náročných kritérií se nevztahují pouze na prvky otevřené krajiny (nadmořskou výšku, bonitu půdy, klimatické poměry, vodní zdroje, reliéf terénu aj.), ale i na charakter skalních dutin. Epiatlantik (asi 4000 - 1250 před naším letopočtem). Teplé a vlhké podnebí s krátkými suchými výkyvy a většími rozdíly teplot. V Českém krasu převaha buku a habru. Lesní ekosystémy dosahují svého optima (LOŽEK cd.). Počínaje StK a zvláště pak v eneolitu jsou v ČK upřednostňovány skalní dutiny na okrajích krasové oblasti, poblíž hlavních vodotečí (Berounka, potok Loděnice) a je patrná i tendence využívat prostornější dutiny. Osídlení ve volné krajině se od mladšího neolitu postupně stahuje do Berounské kotliny a do jižního sousedství KV. V obou případech se jedná o rozsáhlé ekosystémy s bohatou vodní sítí. Využívání většího počtu ekosystémů lze pozorovat až od starší doby bronzové, snad v souvislosti s rozvojem kultury, tj. s větší schopností adaptace lidské společnosti na přírodní podmínky méně příznivé pro zemědělství. Zvýšený prostorový rozsah lidské aktivity se nevýrazně projevuje i ve využívání většího počtu skalních dutin. Subboreál (asi 1250 - 700 před naším letopočtem). Největší suchý výkyv v celém holocénu. Podnebí nabývá pevninský charakter. V ČK závěr rozkvětu lesních ekosystémů. Druhotný rozvoj stepních formací. Zvýšená eroze půdy (LOŽEK cd.). Všechny tři druhy ekosystémů ve sledované oblasti jsou poznamenány prudkým nárůstem rozsahu lidských aktivit v období knovízské kultury v mladší a době bronzové. Jedná se opět o odraz situace pozorované obecně v celých Čechách (PLEINER 1978, 448). Výklad tohoto jevu je zatím poněkud problematický. Nelze vyloučit, že se setkáváme s projevy prvé rozsáhlé ekologické krize, která postihla lidskou společnost v Čechách poprvé od zahájení zemědělsko-pasteveckého způsobu života. Uvedené období považuje V.LOŽEK (1977) za významný mezník ve vývoji vztahu člověka k přírodě. Nebývalý nárůst populace vyvolal potřebu významného rozšíření rozsahu orné půdy a pastvin na úkor lesních ekosystémů. Výsledkem byla zvýšená eroze půdy (odnos půdy je některými autory považován za nejničivější průvodní jev civilizace - MOLDAN, ZÝKA, JENÍK 1979, 82). S erozí půdy úzce souvisí zanášení koryt vodotečí a následně časté záplavy (v celé sledované oblasti můžeme sledovat ústup knovízských sídel od vodních toků, obsazování vyšších poloh, charakteristický je ústup od soutoků, jenž můžeme sledovat v Berounské kotlině a v prostoru Loděnice). Půdní eroze rovněž způsobuje úbytek výživného substrátu, jenž vyvolává opět potřebu obsazování nových prostorů. Intenzita využívání krajiny dosahuje v té době úrovně staršího neolitu (vně KV), případně tuto úroveň převyšuje (uvnitř KV). Expanze do krajiny je nápadná i v nápadném vzrůstu zájmu o skalní dutiny. Subatlantik (700 před naším letopočtem až 600 našeho letopočtu). Zvlhčení podnebí, teplota stejná, případně nižší než dnes. V Českém krasu obnova lesních společenstev (LOŽEK 1988). Rozsah antropogenních aktivit se vně KV udržel přes mírný pokles ve starší době železné na úrovni dosažené knovízskou kulturou až do zlomu letopočtu.
141
Zvýšený zájem o naši oblast v době keltského panství v Čechách lze snad spojovat s existencí stradonického oppida-jednoho z nejvýznamnějších center keltského řemesla, obchodu, těžby nerostných surovin a jistě i světské a duchovní moci-vzdáleného asi 8 km od severozápadní hranice KV. Tuto domněnku podporuje významné snížení zájmu o krajinu v době římské následující po zániku oppida a celkovém pádu keltské moci v Čechách. Pokles pokračoval ještě v době stěhování národů, kdy se kraj v okolí KV, mámeli věřit archeologickým pramenům, snad úplně vylidnil. Poněkud odlišnější byla situace uvnitř KV, kde se po knovízském extempore vrátil rozsah osídlení na úroveň, kterou si udržoval s malými výkyvy již od neolitu. Skutečnost, že ani v době stěhování národů tato oblast zcela neosiřela, napovídá, že počínaje dobou železnou se zde vytvořila periferní oblast, relativně nezávislá na vývoji společnosti vně KV. Využívání skalních dutin bylo v té době patrně jen lokální záležitostí obyvatelstva KV. Subrecent (po r. 600). Krajina nabývá současného rázu zestepnění v důsledku ústupu lesa na úkor pastvin. Mírně vysušení podnebí, zvýšený odnos půdy (LOŽEK cd.). Téměř 500 let byl kraj pod KV osídlen jen velmi sporadicky (ojedinělý nález ze 7. století pochází pouze z Berounské kotliny). Oživení a to patrně velmi značné, lze spojovat až s nejintenzivnější fází vnitřní kolonizace raně středověkých Čech ve 2. polovině 9. století (podrobně SLÁMA 1967). Rozsah antropogenních aktivit vně KV dosahuje téměř úrovně staršího neolitu, mladší doby bronzové a mladší doby železné. Uvnitř KV se osídlení dostává na úroveň knovízské expanze, což naznačuje, že méně příznivé přírodní podmínky zřejmě již v této době neznamenaly pro člověka významnou překážku a tato oblast byla opět zapojena do hlavního proudu společenského vývoje na Berounsku. Zvýšený zájem o krajinu dokládá i nárůst archeologických nálezů v jeskyních, zpravidla v blízkosti sídel pod širým nebem (Kotýz, Hostim, Tetín).
8.3. Závěrečná poznámka. ¨ S ohledem na současný stav poznání, zpracování a publikace archeologických pramenů ze sledované oblasti má tato práce pouze charakter předběžného nástinu. Do budoucna zbývá ještě provést detailní soupis veškerých nálezů a nalezišť spojený s určením přesné lokace. Je třeba důkladně zpracovat výsledky systematických sběrů v oblasti KV, které byly pro účely této práce vyhodnoceny zatím jen předběžně. Dále bude třeba věnovat se detailnímu studiu jednotlivých ekosystémů, především prostorům ve volné krajině. Poznání jejich struktury a proměn v čase obohatí dosavadní poznání, zvláště, bude-li sledován i vztah k vodním zdrojům, bonitě půdy, morfologickým a mikroklimatickým poměrům. Přínosem by rovněž bylo srovnání situace z naší oblasti s obdobnými oblastmi s krasovými i ne-krasovými dutinami v Čechách i dalších přilehlých oblastech střední Evropy. Tím bychom však již dalece překročili rámec a cíle našeho příspěvku.
142
9. Sledovaná oblast jako společenská zkušenost N. WIENER (1963, 58) charakterizoval vnější prostředí jako minulou zkušenost individua. Sledovanou oblast, včetně archeologických pramenů můžeme tedy považovat za svébytnou formu naší společenské zkušenosti. Co nám tato zkušenost říká? Archeologické prameny nám dosud neumožňují charakterizovat v rámci sledované oblasti blíže vztah společnosti paleolitických a mezolitických lovců a sběračů ke krajině. Tyto komunity byly součástí přírodních ekosystémů a jejich zásahy do přírodního prostředí lze chápat jako specifický druh přírodního výběru. Přirozený vývoj krajiny proto pravděpodobně nebyl v té době lidskou činností dotčen významněji, než činností kteréhokoliv jiného živého organismu. K podstatné změně došlo ve starším a středním neolitu, kdy v souvislosti s počátky pěstování kulturních plodin a chovem domácích zvířat člověk nejprve doplňoval a posléze i nahrazoval přírodní výběr výběrem umělým (někteří badatelé jsou ochotni uvažovat o počátku tohoto procesu již v mezolitu). Nízká úroveň rané zemědělské produkce vyžadovala výrazně extenzivní způsob hospodaření, v jehož důsledku byla činností člověka zasažena krajina ve značném rozsahu. S jistotou zatím nelze zodpovědět otázku, zda zmenšování rozsahu lidské činnosti ve sledované oblasti, patrné od mladšího neolitu, bylo způsobeno vyšší úrovní zemědělství a chovu domácích zvířat, která nevyžadovala exploataci rozsáhlých prostorů, nebo, zda se již v této době setkáváme s projevy prvé ekologické krize. Nelze vyloučit, že extenzivním hospodařením ve starším a středním neolitu způsobil člověk v přírodním prostředí takové změny, že prostory s méně kvalitními přírodními podmínkami (větší členitost krajiny, méně bohaté vodní zdroje) se staly pro člověka neobyvatelnými. Rozšiřování lidských aktivit od počátku doby bronzové lze patrně spojovat s vyšší kulturní úrovní, tj. s vyšším stupněm adaptability lidských komunit a zároveň též s populačním nárůstem. Obé vyvrcholilo v mladší době bronzové, kdy lze, tentokrát již s velkou pravděpodobností, hovořit opět o ekologické krizi. Řešením bylo nejprve obsazování nových prostorů, spojené však následně i s odchodem části obyvatelstva do příznivějších oblastí mimo námi sledovaný prostor. Třetí prudký nárůst aktivity člověka v naší oblasti v důsledku vnitřní raně středověké kolonizace začal v relativně příznivých podmínkách přírodního prostředí regenerovaného během předcházejícího tisíciletí. Zde se již dostáváme mimo studovaný časový rámec, ale přesto nám budiž dovoleno několik závěrečných poznámek. Není pochyb o tom, že ještě během vrcholného středověku bylo dosaženo úrovně osídlení krajiny převyšující podstatně nejvyšší hodnoty úrovní pravěkých. Vývoj extenzivní musel být vystřídán zintenzivněním exploatace krajiny, která byly v 19. století výrazně prohloubena průmyslovou výrobou (naše oblast představovala v 19. století jedno z nejvýznamnějších průmyslových center Rakousko-Uherska). Při řešení současných ekologických problémů nelze dnes již počítat s výraznými změnami struktury sídelní sítě, se změnami počtu obyvatel a přirozenou regenerací přírodního ekosystému. Živelnou taktiku pravěkých řešení ekologických problémů musí nutně nahradit systematická činnost zaměřená jednak na kvalitativní proměnu lidských aktivit, zároveň však také na vytvoření umělé krajiny, která by byla schopna plnit lidské potřeby, aniž by však těmito potřebami byla ničena. S tím bude nepochybně souviset i proměna obsahu pojmu chráněná krajina, neboť chráněnou umělou krajinou by se měla stát v podstatě celá naše planeta. Otázka,
143
jakou roli budou v takovémto pojetí vztahu ke krajině hrát stávající CHKO, již daleko přesahuje možnosti naší malé sondy. Zkratky použité v textu: ČK - Český kras KV - Karlštejnská vrchovina LnK - kultura s lineární keramikou StK - kultura s vypíchanou keramikou CELKOVÝ SEZNAM ZKRATEK Zkratky geografické: ČK - Český kras KV - Karlštejnská vrchovina Zkratky archeologické: LnK - kultura s lineární keramikou StK - kultura s vypíchanou keramikou Pozd. neol. - pozdní neolit Eneol. st., ml. - eneolit starší, mladší ÚK - únětická kultura Mo - mohylová kultura Kn - knovízská kultura Ha - doba halštatská La - doba laténská Ř - doba římská SN - doba stěhování národů RS - raný středověk Zkratky použité literatury: AR - Archeologické rozhledy PA - Památky archeologické SbNM -Sborník Národního muzea Zprávy ČSSA - Zprávy Československé společnosti archeologické
Summary Our research of human relation to a natural environment was carried out on the Central-Bohemian landscape sample of 150 sq. km are. From the morphological point of view the monitored area core is formed by Karlštejn Highlands the part of which is the south-western part of Bohemian Karst. Into the monitored area also a belt of surrounding
144
landscape was included above which the Karlštejn Highlands are elevated by some 100150 m. From the hydrographic point of view the monitored area belongs to Berounka River and its tributaries catchment’s area: Litavka river and Loděnice stream. Into the a.m. area map in a form of points all archeological finding-places from Neolithic-Early Middle Ages period were plotted. These points have formed clusters related to morphological wholes and water flows network (valleys, alluvial terraces, source areas, water flows confluences, etc). The a.m. natural-social units were given the name of ecosystems and their three basic types were distinguished: 1) Ecosystems in a free landscape out of Karlštejn Highlands, 2) ecosystems in a free landscape inside the Karlštejn Highlands, and 3) Ecosystems of rock cavities (Figures 1 -3). Subsequently the data concerning the individual ecosystems types utilization intensity in the individual periods were monitored (Tab. 1-2). After obtained data evaluation it was possible to proceed to the human relation to the monitored landscape development model formulation. The Atlantic (6000 - 4000 B.C.). Approximately about 5500 B.C. the monitored area is settled by the first peasants and shepherds communities which, similarly as in the whole of Bohemia, here extensively utilize the landscape out of the Karlštejn Highland. Inside the Karlštejn Highlands the scope of utilized areas is considerably lower which is probably coused by worse conditions for agriculture. Nevertheless, the rock cavities are utilized very frequently. The Epi-Atlantic (4000 - 1250 B.C). In accordance with the situation observed also in further Bohemian areas the number of settled ecosystems in our area both out of and inside the Karlštejn Highlands (incl. the rock cavities) gradually decreases. For the moment it is not posible to answer reliably a question of by what this phenomenon was caused, whether by ecological difficulties (by extensive agriculture and pasture activities the human being had affected the ecological balance in less favourable ecosystems to such an extent that here the by a human being controlled or at least rectified production of a biomass had dropped to a very LÖW level and the peasants and shepherds communities were forced to retreat to the most favourable ecosystems which were able to adapt themselves successfully to anthropogenous influences) or other reasons. Of course, we can look for explanation also in the field of cultural plants growing and domestic animals breeding (increase of experience had led to a more advanced technology the part of which was also a strategy of looking for the most suitable ecosystems only). The changes of demands to the environment creation had mar-kedly changed also an attitude to the rock cavities which were gradually utilized in decreasing scope - the cavities on the Karst borders, near the biggest streams and most spacious were preferred. The scope of interest in the monitored area had begin to increase again only in the Older Bronze Age. The reasons may be possibly found in the culture higher level, i.e. the higher adaptability of the society the members of which were already not only peasants and shepherds, but practicizing also specialized crafts, minerals mining and trade. The Sub-Boreal (1250 - 700 B.C). This period is characterized (again not only in our area) by a steep increase of settled areas number. There is a high probability that in the Earlier Bronze Age Bohemia was affected with a deep ecological crisis which was caused besides the worsened climate to a considerable extent also by a human society. The new areas settling was caused partly by a steep increase of the inhabitants number and partly
145
by destroying of the traditional settlement areas by a soil erosion due to the landscape vast deforestation. The arable land decrease and floods caused by the streams beds silting-up together with the population explosion were the decisive factors of this ecological crisis. The human society was again forced to go back to the natural environment extensive utilization which was demonstrated also by an unprecedented interest in the rock cavities increase. The Sub-Atlantic (700 B.C. to 600 A.D.). The ecological crisis in the Earlier Bronze Age had meant also a break in the human relation to natural environment development in our area. Till this period the whole monitored area had developed quite uniformly. Beginning in the Later Iron Age the development out of and inside the Karlštejn Karst respectively, incl. the rock cavities, had begun to differ markedly. It is probable that the Karlštejn Highlands area had become a peripheral area which had developed outside the main stream of the social development. Subrecent (after 600 A.D.). The development reunification in all three types of ecosystems was brought only by early medieval inner colonization of Bohemia.
Literatura AXAMIT, J. (1926): Nové objevy na Tetíně, Podbrdský (berounský) kraj III, 6-8. BENEŠ, J. (1984): Ekologie člověka I. UJEP Brno. BŘICHÁČEK, P., CHARVÁT, P., MATOUŠEK, V. (1983): Zpráva o záchranném výzkumu v Berouně 1979-80, AR XXXV, 377-386. DEMEK, J. ed. (1987): Zeměpisný lexikon CSR. Hory a nížiny. Praha. FRIDRICH, J., SKLENÁŘ, K. (1976): Die paläleolithische und mesolithische Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes, Fontes archaeologici Pragenses, vol. 16. KUNA, M., SLABINA M. (1987): Zur Problematik der Siedlungsareale (in der Bron-zezeit), Archaeologische Rettungstaetigkeit in den Braunkohlengebieten und die Problematik der Siedlungs-Geschichtlichen Forschung, E. Černá ed., Prag. 263-278. LOŽEK, V. (1977): Co dnes víme o vývoji středoevropské krajiny, Živa XXV (LXIII), 122125. LOŽEK, V. (1988): Český kras v nejmladší geologické minulosti, Zpravodaj CHKO Český kras, příloha 8-1988, 191-202. MALIČKÝ J. (1953): Přehled osídlení Hořovická v pravěku a na počátku dějin. Hořovice. MATOUŠEK V. (1982): Okresní muzeum v Berouně. Katalog pravěké sbírky II. Zprávy ČSSA 23. Praha. MATOUŠEK V. (1986): Výsledky povrchového průzkumu archeologických nalezišť ve vybrané oblasti Českého krasu, Český kras 12, 47-54.
146
MATOUŠEK V. (1987): Postmezolitické nálezy z Českého krasu a využívání jeskyní v postmezolitickém vývoji ve střední Evropě, Archeologický ústav ČSAV Praha, nepubl. dis. práce. MATOUŠEK V.(1988): Využívání jeskyní v Českém krasu od mladší doby kamenné. Část I. Soupis lokalit, Český kras 14, 17-32. MATOUŠEK V. (1989): Využívání jeskyní v Českém krasu od mladší doby kamenné. Část II. Výsledky výzkumu, Český kras 15, 5-48. MATOUŠEK V. (1991): Archeologické mapy Berounského okresu. Beroun. MATOUŠEK V. (v tisku): Archeologie současnosti v jeskyních Českého krasu, Český lid. MATOUŠEK V., BENEŠ J., LOŽEK V., HORÁČEK I. (1985): Zpráva o 1. sezóně archeologického výzkumu na Axamitově bráně, Český kras 11, 7-35. MOLDAN B., ZÝKA J., JENÍK J. (1979): Životní prostředí očima přírodovědce. Praha. NEUSTUPNÝ E. (1986): Sídelní areály pravěkých zemědělců, PA LXXVII, 226-234. NEUSTUPNÝ E. a J. (1960): Nástin pravěkých dějin Československa, SbNM XIV. PLEINER R. ed. (1978): Pravěké dějiny Čech. Praha. RULF J. (1979): K relativní hustotě osídlení Čech v neolitu a eneolitu, AR XXXI, 176-191. RULF J. (1983): Přírodní prostředí a kultury českého neolitu a eneolitu, PA LXXIV, 35-95. SKLENÁŘ K. (1978): Okresní muzeum v Berouně. Katalog pravěké sbírky. Zprávy ČSSA XX 1-2. SLÁMA J. (1967): Příspěvek k vnitřní kolonizaci raně středověkých Čech, AR XIX, 433445. SMRŽ Z. (1987): Entwicklung und Struktur der Besiedlung in der Mikroregion des Baches Lužický potok, Archaeologische Rettungstaetigkeit in den Braunkohlen-gebieten und die Problematik der Siedlungs-Geschichtlichen Forschung, E. Černá ed., Prag. 17-30. VENCL S. (1982): K otázce zániku sběračsko-loveckých kultur. Problematika vztahů mesolitu vůči neolitu a postmesolitických kořistníků vůči mladším pravěkým kulturám, AR XXXIV, 648-694. VENCLOVÁ N. (1982): Železářská výroba z časně laténského a římského období v Loděnici a Svatém Janu pod Skalou, AR XXXIV, 3-23. WIENER N. (1963): Kybernetika a společnost. Praha. ZÁPOTOCKÁ M. (1982): Chlustina, okr. Beroun. Příspěvek k neolitickému osídlení HořovickA, AR XXXIV, 121-159. ZVELEBIL M. ed. (1986): Hunters in transition: mesolithic societies of temperate Eurasia and their transition to farming. Cambridge.
147
Použité zkratky: AR - Archeologické rozhledy PA - Památky archeologické SbNM - Sborník Národního muzea Zprávy ČSSA - Zprávy Československé společnosti archeologické
Adresa autora: RNDr. Václav Matoušek CSc. Tovární 39 266 01 Beroun II
148
