Vývoj moravské státoprávní individuality

Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Obor právo a právní věda Katedra dějin státu a práva

Rigorózní práce

Vývoj moravské státoprávní individuality Mgr. Michal Hoskovec 2012

2

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem rigorózní práci na téma : „Vývoj moravské státoprávní individuality“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury.

3

Úvod H.L.Menken : Na kaţdou sloţitou otázku existuje jednoduchá, nesprávná odpověď. Omnis complicatus quaestio possidere simplex perperam responsio. V současné době je Morava smazána z mapy Evropy. Nejsou respektovány

její

historické

hranice,

jakoţ

ani

její

starodávná

samospráva či samostatnost, ať jiţ jejich rozsah byl jakýkoli. Rozhodl jsem se popsat vývoj Moravy a pomoci tak pátrat po příčinách tohoto stavu, a to z hlediska oboru, který jsem vystudoval, totiţ práva. Cílem je hledat a zjistit, zda Morava nějaká práva měla a má a pokud ano, jaká to tedy byla a jsou a proč, to vše na základě zkoumání historie této oblasti z pohledu právního zakotvení Moravy. K tomuto

zjišťování

se

pokusím

uţít

zásad

právní

logiky

a

argumentačních pravidel. Popíšu základní právní dokumenty historie pro potřeby argumentace právně-historicko-srovnávací. Východisky práce nechť jsou definice pojmů

národa, státu a lidu, dále nutno

stručně nahlédnout i do odvětví práva mezinárodního, státovědy, politologie, filozofie a sociologie. Po vyjevení těchto východisek a stručném

srovnání

vztahu

České

republiky

k

jejím historickým

regionům s cizinou bude zřejmé, zda je v současné době globalizace potřeba zabývat se naopak i jakousi lokalizací či postačí spokojit se s unitárním pojetím státu. Východiska práce určují popis důvodů, proč je otázka Moravy významná nejen z hledisek její historické samozřejmosti, ale i z pohledu pojmů obecně zahrnujících problematiku a na to pak třeba navázat popisem právního vývoje moravské státnosti a samosprávy. V obecné podobě je tak nutné nejprve alespoň stručně vymezit pojmy státu, samosprávy, národa, jazyka, kultury, náboţenství, ekonomie, politologie, genealogie a popsat také mezinárodní souvislosti, to vše proto, aby bylo zřejmé, proč se vůbec zabývat vývojem Moravy a v

4

tomto vývoji jednotlivé dějinné události podřadit pod stanovená východiska. Tato práce budiţ skromným příspěvkem k odstranění sporů o postavení Moravy v současné realitě, k odstranění sporů o to, zda vůbec má mít místo v právním řádu a státě, v Evropě a ve světě namísto emotivních prohlášení té či oné strany, jeţ mohou ignorovat v záhlaví uvedené motto.

5

1. Teoretická obecná východiska Cicero : Ti, kteří se starají jen o část občanů a zbývající část zanedbávají, zavlékají do obce to nejzhoubnější, vzpouru a nesvornost. Qui

autem

parti

civium

consulunt,

partem

neglegunt,

rem

perniciosissimam in civitatem inducunt, seditionem atque discordiam. 1.1. Pojem státu Státověda se zabývá vznikem, fungováním, znaky státu a vztahem mezi jeho institucemi. Základními symboly státu jsou jeho teritorium, vlastní orgány moci, vlajka, hymna, hlavní město, někdy i státní občanství. Morava své území měla tisíc dvě sta let, má svoji vlajku, hymnu, jasno je i v otázce faktického hlavního města, jakkoli by o tom ještě mohla vzniknout debata. Z důvodu absence potřebné moci nemůţe udělovat státní občanství. Mnoho lidí se domnívá, ţe moravská hymna je píseň "Moravo, Moravo, Moravěnko milá", uţívána však byla píseň "Jsem Moravan, toť chlouba má" . 1 Oficiálně ale není ţádným předpisem určena. Od přelomu 13. a 14. století je znakem Moravy vpravo hledící stříbrně a červeně šachovaná orlice v modrém poli se zlatou královskou korunou a zbrojí a červeným jazykem. V roce 1462 polepšil císař Fridrich III. Habsburský na ţádost zemského hejtmana Jindřicha z Lipé a dalších pánů Moravě tento znak na orlici šachovanou zlato-červeně. Toto polepšení bylo odměnou za pomoc Moravanů v čele s hejtmanem Markrabství moravského Jindřichem z Lipé proti vzbouřeným Rakušanům. Moravský zemský sněm však privilegium nepřijal a tehdejší český král Jiří z Poděbrad tuto změnu nepotvrdil, proto ve znaku zemí Koruny české zůstala původní podoba moravského zemského znaku, tedy stříbro-červeně šachovaná orlice v modrém poli. 2 Moravská vlajka byla odvozena od 1 Český jazyk a literatura (online cit. 30.10.2011). Dostupné z : http://www.ceskyjazyk.cz/citanka/jan-skacel/mala-recenze-na-moravskou-hymnu-trinacty-cernykun.html#ixzz1cGs4BM8C. 2 Moravskoslezská akademie (online cit. 30.10.2011). Dostupné z : http://moravskoslezskaakademie.cz/msadoc/vlajka-moravy.pdf.

6

barev znaku Moravy v nejvyšším symbolu mocnářství, modro-bíločervená trikolóra, která se v té době stávala symbolem slovanské vzájemnosti. Moravská šlechta však nechtěla připustit, aby země uţívala symboliku nepřátelskou habsburské říši. Proto byly zahájeny kroky k uznání Fridrichova privilegia a k povolení změny barev moravského znaku. 3 V roce 1848 poslanci zemského sněmu schválili usnesení o zemském znaku a barvách Moravy: „Země Moravská podrţí dosavadní svůj znak, erb zemský, totiţ orlici vpravo hledící v poli modrém a červeno-zlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená."

Skutečného

právního

uznání

se

změna

moravského

zemského znaku na orlici zlato-červeně šachovanou dočkala aţ vyhláškou ze 3. 11. 1915. Ţlutočervená vlajka a zlato-červeně šachovaná orlice byly tedy více neţ sto let uţívanými zemskými státními i samosprávnými úřady, zatímco ve velkém říšském znaku byla moravská orlice červeno-bílá. Ve znaku ČSR Moravu zastupovala červenobíle šachovaná orlice, kde odklon od ţluté barvy k bílé souvisel

s

ideologickým

odklonem

od

rakouských

barev

ke

slovanským. 4 17. 12. 1992 přijali poslanci ČNR zákon č. 3/1993 o státním znaku ČR. Velký znak tvoří čtvercový štít, v jehoţ druhém modrém poli je znak Moravy opět ve své původní podobě, tedy stříbro červeně

šachovaná orlice

se

zlatou

korunou

a zlatou zbrojí. 5

Uvedenou problematikou se zabývala i Společná rada Moravské národní obce v roce 2006 a vydala k tomu dne 10.1.2008 usnesení : „Společná rada Moravské národní obce preferuje na akcích obcí pořádaných uţívání bikolory v pořadí barev ţlutá a červená, a trikolory v pořadí barev ţlutá, červená a modrá. Jako znaku vpravo hledící zlatě a červeně šachovanou orlici v modrém poli se zlatou královsk ou korunou a zbrojí a s červeným jazykem nebo vpravo hledící stříbrně a červeně šachovanou orlici v modrém poli se zlatou královskou korunou 3 ŠTARHA, I. Moravské barvy a moravská zemská vlajka. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 825. 4 BÍLÝ, J.L. Moravská orlice symbol panovníka, země a národa (Tři právní významy šachované orlice). In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 261. 5 Moravská národní obec (online cit. 30.10.2011). Dostupné z : http://zamoravu. eu/mno-k-morave/moravske-barvy-a-symboly/.

7

a zbrojí a s červeným jazykem.“ ţluto-červeno-modrou

6

trikolóru

Doporučila ţluto-červenou bikolóru a s odůvodněním,

ţe

symbolizují

přihlášení se k odkazu markrabství moravského a usnesení jeho sněmu. 7 Z mezinárodního pohledu formálně stát vzniká jeho uznáním jako samostatného subjektu mezinárodního práva. Neformálně můţe vzniknout osidlováním území (USA), rozpadem koloniálních systémů (africké státy), revolucí (ČSR), poválečným uspořádáním vnuceným vítězem (rozpad Rakouska-Uherska), náboţensky (Izrael) a dále kombinací uvedených způsobů s tím, ţe alespoň ex post je jeho uznání na mezinárodním poli ţádoucí. 8

Teorie vzniku státu lze

vyčerpat takto : teleologická (odůvodnění vzniku a existence státu je ustanovení Bohem), teorie moci (potřeba nadvlády jedněmi nad druhými - Machiavelli, Hobbes, Platón : "...příroda sama ukazuje, ţe je spravedlivé, aby lepší měl více neţ horší..."), patriarchální (stát vzniká z rodiny), teorie ochrany majetku (Cicero), smluvní teorie (stát a občan se dohodli na omezení práv občana ve prospěch celku a tím i ve prospěch jeho vlastní ochrany), teorie eticko-antropoidní (stát je morální

nutnost,

neboť

společenským - Aristoteles).

bez 9

něj

člověk

nemůţe

být

tvorem

Z pohledu samé úzké definice státu je

dán územím, obyvatelstvem a organizací státní správy. 10 Morava své území měla aţ do roku 1949. Její území je sice stále dáno ve smyslu jeho nespornosti historické (dokonce na některých místech Vysočiny jsou ještě zachovány hraniční kameny mezi Moravou a Čechami), avšak faktická současná realita je taková, ţe její území definováno není, kdyţ samosprávné jednotky nekopírují tradiční historické území Moravy. Obyvatelstvo Moravy také existuje, neboť se k ní opakovaně hlásí stovky tisíc aţ miliony lidí. Organizaci státní správy Morava 6 Moravská národní obec (online cit. 30.10.2011). Dostupné z : http:// zamoravu. eu/mno-k-morave/moravske-barvy-a-symboly/. 7 Moravskoslezská akademie (online cit. 30.10.2011). Dostupné z : http://moravskoslezskaakademie.cz/msadoc/vlajka-moravy.pdf. 8 MALENOVSKÝ J. Mezinárodní právo veřejné - obecná část. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, MU Brno, 1997, s. 77. 9 HOLLÄNDER P. Základy všeobecné státovědy. 2. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. s. 21. 10 FILIP J. Základy státovědy. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1994. s. 4.

8

nemá. V současnosti nemá ani panovníka, coţ je nejvýznamnější prvek, který je špicí obecného pojmu organizace státní správy. Kaţdý stát má mít své funkce. Základní funkcí kaţdého státu je ochrana jeho občana. Konečně společenská smlouva mezi občanem a veřejnou mocí je právě definována hledáním rovnice mezi omezením svobody občana ve prospěch obecného blaha, které má zajišťovat právě stát. Další funkcí je normativní (tj. tvorba pravidel o vztazích mezi obyvatelstvem státu vzájemně a obyvatelstvem a státem samotným), následuje funkce výkonu spravedlnosti. Všechny tyto funkce je stát oprávněn vykonávat na daném území a nad daným obyvatelstvem. Omezen je toliko svými závazky, jimiţ je vázán na poli mezinárodním a samozřejmě je omezen i společenskou smlouvou, kterou s obyvatelstvem uzavřel. Z tohoto hlediska funkčnosti státu plní ČR (a plnila i ČSR) funkci normativní i výkonu spravedlnosti. Funkci ochrannou tento stát částečně neplní a neplnil. V tomto ohledu je svojí velikostí a významem v mezinárodním hledisku samostatně neschopen plnit funkci ochrannou před vnějšími narušeními. Nejspolehlivěji se nedostatečnost plnění této funkce projevila v letech 1938 a 1968. C. Mitchell, vědecký pracovník Ústavu teorie státu USA, napsal : "Posilování jednoty kaţdého státu můţe být úspěšné a smysluplné pouze tehdy, kdyţ současně téţ posilujeme identitu a integritu tisíciletých územních celků, z nichţ je teritorium tohoto státu sloţeno, podporováním vzájemné spolupráce občanů těchto celků ve všech oblastech lidských činností". 11 Teorie práva předpokládá různá zdůvodnění existence státu. Prvním z nich je náboţensky-teleologické, kde stát existuje jako produkt boţí vůle. Dalším zdůvodněním je teorie moci, násilí či podrobení - tato teorie povaţuje vládu silnějšího nad slabým za přirozený poměr. Aristotelovo zdůvodnění je zpodobnění státu jako patera familiae a jako takový má své přirozené místo na zemi a v hierarchii. Patrimoniální teorie státu ukazuje vládní moc zaloţenou na 11 Citováno v knize Velcí duchové 21. století (Great Minds of the 21st centur y), American Biographical Institute, Editor C. Mitchell, 2005, 2007 - viz Moravskoslezská akademie (online cit. 30.10.2011). Dostupné z : http:// moravskoslezskaakademie.cz /bin/myslenky.cgi.

9

pozemkovém

vlastnictví.

Nejvýznamnějším

učením

o

vzniku

a

důvodech existence státu je smlouva uzavřená mezi obyvatelstvem o tom, ţe se vzdává části své svobody a majetku ve prospěch celku, který je ochrání snáze, neţ by

to mohl učinit on sám. Známe dále

ještě teorie etickou (stát je mravně nutný, antika si např. vůbec nedovede

představit

důstojný

ţivot

člověka

mimo

stát)

a

psychologickou (stát je produkt národa, dějinný akt, výtvor přírody, dle Freuda např. je stát nutností pro potlačení agresivních pudů a vznikl, aby

se

neopakovalo

sexuálních důvodů). Česká

ubití

pravěkého

náčelníka

jeho

syny

ze

12

republika

má

plné

mezinárodní

uznání,

vznikla

rozpadem Československa a má všechny definiční znaky státu. Jakkoli bylo vtaţení Moravy do ČSR z ústavně-právního kontinuitního hlediska problematické, z pohledu státovědy se jednalo o akt revolučního vzniku státu a tudíţ o vznik státu zvyklostně nikoli ojedinělý. Morava splňuje doprovodné atributy státu jako je vlajka, znak, hymna, tradice, fakt, ţe svůj stát měla. K důvodům, které by Morava mohla přiřadit na svoji podporu, je bezesporu i nábožensko - církevní zdůvodnění, má své arcibiskupství a pro církevní elity je její existence samozřejmostí. Morava má své historické území, faktem však je, ţe v současné době jej neovládá jako celek ţádná místní moc, její tradiční hranice jsou zbořeny. Faktor obyvatelstva je sporný - na jednu stranu je zde řada osob k moravské věci se hlásících, je zde i spousta těch, jichţ se na to nikdo neptal a kdyby tak býval učinil, k Moravě by se mohli přihlásit. Na stranu druhou na území Moravy ţije i řada lidí, kteří jiţ na Moravu zapomněli, kteří se vnímají být Čechy a je jim problém Moravy lhostejný. Morava existuje z hlediska psychologické teorie státu, neboť lze konstatovat, ţe je produktem ducha národa z hlediska svých specifik náboţenských, ekonomických, dějinných, kulturních. Státověda se zabývá i teorií samosprávy a v tomto směru je třeba zmínit např. Kornhauserovu teorii sociálního pluralismu, dle níţ občanská svoboda vyţaduje značnou sociální autonomii jak elit, 12 HARVÁNEK J. Právní teorie. 1.vyd. Brno : Nakladatelství Iuridica Brunensia, 1995. s. 72.

10

tak i neelit. Aby věci řádně fungovaly, je nutná existence široké samosprávy a jednotlivec musí patřit k několika samosprávným jednotkám.

"Musí

existovat

formulovat

politická

široké

stanoviska

podmíněna

sama

stabilita

zkoumáním

např.

A.

příleţitosti,

bez

systému".

Merkla,

který

aby

zasahování Tato

centra,

teorie

definoval

elity je

mohly je

tím

doplněna

samosprávu

jako

podmínku stability tak, ţe podmínil její smysl vytyčením kompetencí jako opozici centra a navíc jako jistou formu dělby moci. vyjadřují, aby dělba moci v moderním státě

13

Tyto teorie

byla nejen mezi

zákonodárnou, výkonnou a soudní, ale také mezi státněsprávní a samosprávnou. 14 Tato dělba však nesmí být umělá, aby systém nebyl napaden koncentrací moci. Samospráva by neměla být jen výtvorem ústavodárce, ale výsledkem historického, kulturního, politického a sociálního vývoje. 15 Zdeněk Malík, státněprávní teoretik, uvedl : "Racionální

územněsprávní

uspořádání

je

podmíněno

řadou

nezbytných předpokladů. Je to jednak dokonalá znalost historického vývoje a současného stavu struktury osídlení, znalost počtu a zaměstnanosti obyvatelstva, rozmístění a kapacity výrobních zařízení, rozsahu a druhů zařízení občanské a technické vybavenosti a mnoţství pracovních míst v jednotlivých lokalitách. Dále je nutná znalost přírodního charakteru území, členitosti terénu a znalost podmínek vzájemného dopravního spojení sídel". 16 1.2. Národ, kultura a jazyk Při snaze o definici jakéhokoliv národa narazíme hned zpočátku na základní dilema a tím je neexistence jednoznačně přijímané definice národa jako pojmu. Pojem národa a jeho pojetí se v průběhu historie významně měnilo a v současnosti je národ vnímán odlišně v různých kulturách a zeměpisných oblastech. Moderní věda rozeznává dva základní soubory definic národa: výčtové a skupinové. Výčtové definice se soustřeďují na stanovování typických znaků a 13 FILIP J. Základy státovědy. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1994. s.233. 14 FILIP J. Ústavní právo 1, 3. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, 1999. s. 448. 15 FILIP J. Ústavní právo 1, 3. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, 1999. s. 449. 16 MALÍK Z. Poznatky o územněsprávním členění státních teritorií s doporučením pro ČR, nakl. Konvoj, 1998 In Moravskoslezská akademie (online cit. 4.7.2011). Dostupné z : http://moravskoslezska akademie.cz/msadoc/Mal_C.pdf

11

charakteristik národa. 17 Skupinové definice vycházejí z toho, ţe lidé náleţejí

ke stejnému národu,

pokud uznají

jeden

druhého

za

příslušníka stejného národa. Vyspělý svět tak dnes chápe moderní národ především jako „politický národ“ a vymezuje jej společnými zájmy ve společném státě a orientací jeho příslušníků na společnou budoucnost. V rámci politického národa přitom ale mohou existovat a rozvíjet se různé rovnoprávné, „kulturně-historické“ národy či etnika, aniţ by to omezovalo zájmy politického národa ve společném státě. Jazyková jednota je důleţitým prvkem, ale není rozhodující. Daleko větší význam je přikládán vlastnímu cítění jednotlivce. Na druhé straně stále existuje nacionální pojetí národa, které vymezuje národ na základě společného jazyka, historie a kultury, na základě společně proţitých významných událostí. Toto pojetí má kořeny v 18. století. Hranice mezi těmito dvěma přístupy není ostře vymezena. Dle většinově uznávaného názoru takzvaný „novodobý státotvorný český národ“ vznikl v 2. pol. 19. století jako výsledek českého národního obrození. Byl tvořen slovanským obyvatelstvem historických zemí Koruny české, tedy především Čech a Moravy, které spojoval společný spisovný jazyk a jeho obrana proti germanizaci. Jeho jádro tak vytvořily dva do té doby rovnoprávné zemské národy Čechů a Moravanů, přičemţ nečesky hovořící příslušníci těchto zemských národů se stali po vzniku Československa národnostními menšinami. Česká reprezentace však chápala vytvoření jednotného českého národa především jako nástroj k dosaţení hegemonie v zemích bývalé Koruny české a nově i na Slovensku. Proto bylo velké úsilí věnováno snahám o začlenění nejen slovanských Moravanů, ale i Slováků do nově se tvořícího národa. Na Slovensku se však tyto záměry nikdy zcela neprosadily a slovenská reprezentace si udrţela určitý stupeň nezávislosti a to jak jazykové, tak politické. Pojem národ znamenal ve středověku privilegovanou autonomní korporaci, později se za národ povaţoval šlechtický stav. Průlomem byla Velká francouzská revoluce, ve které se střední stav prohlásil z a 17 KLANICA Z. Čtyři tisíce let geneze středoevropských etnik. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1998, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 199 9, s. 51.

12

národ a za mocenského suveréna. Tím došlo ke spojení termínů demokracie a národ spočívající na principu suverenity lidu, avšak na druhou stranu dal prostor do těch dob neznámému nacionalismu. Z tohoto důvodu pojem národ ve francouzském jazyce dostává svůj smysl od pojmu stát. Tím se někteří teoretici dostali k pojmu státní národ a ke spojení obou termínů. Toto dilema však bylo výstiţně zformulováno T.Fleinerem-Gersterem, kdyţ uvedl : "Kdo vychází ze sociologického mezinárodním existující

pojmu právu

suverenitu

lid

anebo

obsaţné států.

národ

právo

Kdo

to

naprostou svobodu potlačovat menšiny."

na

a

dává

národům

sebeurčení,

odmítá,

v

pochovává

ponechává

státům

18

V prohlášení Moravské národní obce se uvádí : "Na pojem národa by bylo ţádoucí hledět očima 21. století. Původní poslání obrozenecké v podobě obrany proti germanizaci, je jiţ překonanou minulostí a byla nahrazena ideou členství ve sjednocené Evropě. V hegemonických představách některých Čechů má český národ přisouzenu státotvornou úlohu a lidé jiné kulturní, histor ické či etnické příslušnosti

nechť

jsou

asimilováni

či

pojímáni

jako

okrajové

příhraniční území Čech. V takovém pojetí českého národa pro Moravany není a nebude místo". moravské

sounáleţitosti

19

Historické a politickoprávní vědomí

dokládají

téţ

slova

Jana

Amose

Komenského, který se označoval po původu co Moravan (Moravus), kdyţ v exilu vzpomínal na národ český a moravský jako svou vlast milenou (Kšaft). Václav Černý, literární vědec, uvedl : "Národ je především jev vědomí a svědomí, je především vědomím zvl áštního poslání a osobitých úkolů, povinností osobních i kolektivních, jeţ je třeba plnit, práv, která je nutné hájit."

20

Při zpracování dějin bývají otázky vlastní identity Moravanů domněle komplikovány otázkami jazykovými. Jazyk se však pro určení 18 HOLLÄNDER P. Základy všeobecné státovědy. 2. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. s. 97. 19 Moravská národní obec (online cit. 12.11.2011). Dostupné z : http://zamoravu. eu/mno-k-morave/moravska-narodnost/. 20 HAVLÍK, L.E. Filozofie historie pojetí národního vědomí na Moravě, In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1995, s. 80.

13

nacionality pokládal za rozhodující znak aţ teprve od dob národního obrození. Jazyk označovaný v Čechách přirozeně jako český, byl stejně přirozeně označován na Moravě jako moravský jazyk. 21 Jako přirozený jazyk moravský se stal na Moravě od roku 1480 jazykem úředním (zápisy do půhonů se jím však dály uţ od r. 1405) a své listiny v něm vydával i maďarský král Matyáš Korvín. Pouţíval se téţ jako diplomatický jazyk v Polsku, na Litvě i na západě Ukrajiny. Je bez pochyby nedostatkem, ţe Moravané na rozdíl od Čechů nedokázali v rámci národního obrození sepsat slovník spisového moravského jazyka. Absence takového literárního díla je dnes argumentem proti existenci

moravského

národa.

Kdyţ

přirovnáme

češtinu

se

slovenštinou, nalezneme přibliţně stejně malé mnoţství odlišných výrazů jako při porovnání jazyka, kterým se hovoří na Moravě s tím slovenským či českým. Určit však, kdy se jedná ještě o nářečí jazyka a kdy jde jiţ o jazyk samostatný, je obtíţné a je mezi tím jen tenká hranice. Je třeba zde poukázat na Slovník spisovné moravštiny, který jiţ vydán byl. 22 Je-li existence jazyka jako podmínky samostatnosti národa dána pouze tím, zda je či není sepsána a všeobecně uznávána jeho spisovná verze, pak by ji neměli ani první obrozenci. Je -li spjata existence národa s tím, zda má či nemá jazyk, pak by ani Švýcaři, Američané,

Rakušané

a

další

jako

národ

neexistovali.

Mají -li

Moravané svou moravštinu, jsou národem, i kdyby nebyla sepsána její spisovná verze. Nemají-li moravštinu, nemusí to nutně znamenat, ţe národem nejsou. Mezinárodní kongres v Bruselu roku 1853 označil za rozhodující kritérium pro určení národnosti tzv. obcovací jazyk (jazyk, kterým člověk hovoří ve své bezprostřední komunitě). sčítání

na

území

Rakouska-Uherska

v

roce

23

První moderní

1869

národnostní

příslušnost nezjišťovalo. Oba jazyky český a moravský byly ale

21 NĚMEC, E. Chronologie moravštiny. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s. 650. 22 Hlas Moravy (online cit. 1.11.2011). Dostupné z :http://www.hlasmoravy.eu/wpcontent/uploads/2010/12/Slovnik_spisovne_moravstiny_aktualizace_2010 -1208.pdf. 23 OPÁLKA, J. Historie moravského jazyka. In Moravský historický sborník Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s. 663.

14

evidovány při následných soupisech obyvatelstva v Rakousku-Uhersku v letech 1880, 1890, 1900 a 1910. 24 Krom pojetí jazyka jako dorozumívacího prostředku je v této kapitole třeba pojednat i o jazykovém výkladu výrazu "Čechy". Prostor tímto názvem vymezený je jednou z částí dnešní České republiky

a jednou

z historických

zemí

Koruny

české.

Někteří

obyvatelé Moravy a Slezska tak pouţití tohoto slova k označení území celého státu („Brno je druhým největším městem Čech“) chápou jako nesprávné nebo dokonce uráţlivé (protoţe „Brno neleţí v Čechách, ale na Moravě“). Slovo Čechy jako souhrnné označení všech českých zemí se však objevuje i v některých historických dílech (např. Zikmund Winter publikoval v roce 1910 Řemeslnictvo a ţivnosti XVI. věku v Čechách 1526–1620 a pojem Čechy je zde zahrnut v širším smyslu, podobně Josef Pekař v roce 1914 napsal Prvé sčítání obyvatelstva v Čechách, které opět zahrnuje i Moravu a Slezsko). Přenesení názvu z části na celek není ojedinělý. Příkladem mohou být Rakousko (Ober a Niederösterreich), Polsko (Wielkopolska, Małopolska), Francie (Île de-France) nebo Švýcarsko (Schwyz). Název Česká republika je pouţíván v oficiálních dokumentech, např. státní pečeť České republiky, cestovní pas, občanský průkaz apod. Tento název je někdy pouţíván i v případech, kde ostatní státy jsou označovány krátkým názvem (Slovensko, Francie). Preambule Ústavy České republiky (1/1993 Sb.) začíná slovy „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.“ V článku 99 se píše: „Česká republika se člení na obce…“, přičemţ obce i vyšší územní samosprávné celky jsou definovány výlučně jako „územní společenství občanů“, nikoliv jako sama území. O území však hovoří článek 11: „Území České republiky tvoří nedílný celek, jehoţ státní hranice mohou být měněny jen ústavním

zákonem.“

Pouţívání

tohoto

Ústava označení

tedy

vůbec

se

rozšířilo

neuţívá do

výraz

jazykové

Česko. praxe

ze sdělovacích prostředků. První uţití výrazu Česko je doloţeno však jiţ v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy: „Tak vidíme při zemích německých Česko, Moravu, Rakouské Slezsko…“ Po tomto příměru však ani označení Česko nevyjadřuje všechny historické 24 Moravské srdce (online cit. 12.11.2011). Dostupné z : www.moravskesrdce.cz.

15

země.

Od

roku

Československo,

1918

byl

vytvořeného

tvar

„Česko“

původně

součástí

mluvnicky

spojení

obdobným

způsobem jako spojení „Rakousko-Uhersko“. Signatáři stanoviska odborníků na setkání uspořádaném Českou geografickou společností v lednu 1998 zastávají názor, ţe i po sloučení obou částí do jednoho slova bez spojovníku, si obě části zachovaly charakter samostatných podstatných jmen, avšak stanovisko zmiňuje i existenci opačného názoru, podle nichţ je „Česko“ ve slově Československo odvozeninou z přídavného jména „český“ (podobně jako ve sloţených přídavných jménech) čili tzv. pseudoadverbiem (nepravým příslovcem). Slovo Česko se objevilo v roce 1978 ve Slovníku spisovné češtiny. Rozlišení podstatného jména Čechy jako jedné z historických zemí a Česko pro celé území dnešního státu nemá svůj protějšek u dalších odvozených slov, kdyţ k oběma slovům existuje jediné přídavné jméno český, které se vyvinulo zjednodušením ze slova češský (odvozeného od slova Čech). Obyvatelé Moravy jsou Moravané, Slezska Slezané, Čech Češi (dříve však Čechové), avšak obyvatelé celé České republiky j sou také Češi. Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český ve svém stanovisku k názvu Česko mimo jiné uvádí: „Situace po roce 2000 se jeví uţ poněkud klidnější. Emotivně laděné dopisy a telefonáty do jazykové poradny přicházejí jen ojediněle, snad i proto, ţe jsme se opakovaně snaţili vysvětlovat, ţe neexistuje ţádné rozhodnutí Ústavu pro jazyk český, které by ukládalo komukoli povinnost akceptovat název Česko.“ Přesto je třeba zdůraznit, ţe právě absence Moravy v názvu státu je největším asimilačním důvodem a argumentem. Zeměpisné jméno Česko bylo i s cizojazyčnými variantami (Czechia, Tschechien atd.) kodifikováno

Českým

úřadem

zeměměřickým

a

katastrálním

v publikaci Geografické názvoslovné seznamy OSN – ČR: "Jména států a jejich územních částí, Names of States and their Territorial Parts, Praha, 1993, 3. přepracované vydání". Některé organizace však později od pouţívání výrazů Czechia a Česko ustoupily (například vládní agentury CzechTrade, CzechInvest a CzechTourism v roce 2004, především kvůli častým záměnám s Čečenskem). Je nutné připomenout, ţe hovoříme-li o „Českém království“, „českém králi“, jde o nepřesný překlad latinského regnum Bohemiæ, rex Bohemiæ, které

16

znamenalo přesně „království Čech“, „král Čech“. 25 Názvem státu se zabývá i doc. Řehák a navrhuje termín Czechlands (České země). 26 Dalším významným kritériem pro určení národa je, zda má či nemá své osobnosti, které jej reprezentují. Zejména z mezinárodního hlediska má svůj nepopiratelný význam uznání národa v závislosti na tom,

zda

je

známa

ve

světě

nějaká

jeho

osobnost.

Morava

samozřejmě své velikány má, obvykle ale není známo, ţe jsou či byly Moravany. Nikoho nezasvěceného ani nenapadne, ţe Komenský byl Moravan

(výraz

Moravius

přidával

ke

svému

jménu),

málokdo

vzpomene římského krále Jošta, moravského markraběte (a nikoli zároveň českého krále). Národ je určován doprovodně i svými pověstmi a báchorkami. Čechové měli v Jiráskovi mistra pera (nikoli stručného), Moravané mají také své legendy. 27 Po stránce kulturní je třeba Moravu opětovně vnímat od Čech odlišně. Má své kulturní instituce, které dokonce nesou název Moravy, jako jsou národní divadlo, knihovna, akademie, muzeum. Dále stačí připomenout rozlišné národní písně, kroje, zvyky. Kultura není přenášena geneticky, je kolektivním produktem a má své prvky, svá specifika. Kultura si zachovává kontinuitu v čase přenosem kulturního dědictví. 28 Tento přenos se v současné době děje rychleji a masověji. Přenos informace v pravěku byl kresbou v jeskyni, později vyprávěním příběhů, pak psaním knih mnichy, ještě později byl díky vynálezu knihtisku poněkud rychlejší a dostupnější, přenos informace zrychlil film a roznesl různé kultury více do světa, televize tento přenos zvýraznila a multikulturalismus prozatím dovršil internet. Přes to všechno si (nejen) Morava uchovala své kulturní dědictví, svá kulturní specifika aţ do dnešních dnů a je to jeden z hlavních protiasimila čních 25 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 2.11.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html. 26 ŘEHÁK S. Koncepce nového územního členění ČR. Moravskoslezská akademie (online cit. 13.11.2011). Dostupné z : http://moravskoslezska akademie .cz/ msadoc/Rehak.pdf. 27 OVČAČÍKOVÁ A. Pověsti velkomoravské. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Poznání, 2003. 28 VEČEŘA M. Základy sociologie práva. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1994, s. 63.

17

ukazatelů. Moravská kulturní a folklorní specifika se objevují na mnohých festivalech a to i mezinárodních a jejich uznání je běţné i v nadnárodních společnostech kulturním dědictvím se zabývajících, u nichţ kupř. to nejvěhlasnější, UNESCO, má moravský tanec "verbuňk" zapsán ve svém seznamu světového kulturního dědictví. Platí-li rovnice co stát to národ a naopak, pak Skot neexistuje a stejně jako neexistující Angličan je Brit. Pravdou však je, ţe jedinec můţe být členem jednoho národa (Skot) a zároveň i širší mnoţiny národů nazývajících se také národem (Brit) a dokonce klidně ještě širšího pojmu (Commenwelt či Evropan). Po záměně osob a obsazení se Moravan můţe chápat samostatně nebo být zároveň i Čechem a Evropanem. Má na to nárok i za situace, kdy na rozdíl od Velké Británie je u nás název státu a širšího národa ztotoţněn s názvem jednoho v něm ţijícího národa. 1.3. Genealogické výzkumy Asi nejexaktnější vědní obor, který se zabývá původem člověka po stránce genetické, je genealogie. Počátky tohoto vědního oboru třeba hledat aţ u Darwina, kdyţ zjišťoval, zda příbuzenské svazky mezi bratranci a sestřenicemi mohou vést k abnormálnostem dětí. Podle

genealogických

výpočtů

je

v

ČR

u

muţů

pouze

48%

slovanského genotypu a i ten je třeba rozlišit. Další genotypy jsou 37% východoevropský, 11% balkánský atd. U ţen je slovanského genotypu dokonce jen 11%. Otázka zní, zda tato čísla popírají naše slovanství. 29 Zkoumáním tzv. haploskupin (skupin nositelů blízce příbuzných haplotypů, tj. identifikovatelné sady v řetězci DNA) Y - chromozomu v Evropě dospěli vědci k relativní podobnosti chromozomů v celé Střední

Evropě

aţ

do

Východní

Evropy,

tj.

včetně

Německa,

Rakouska, ale také Ukrajiny. 30 V tomto směru je naivní zkoumat, kdo je více Čechem, Němcem, Moravanem, ale pro postupné promíchání Evropy a zásahy nájezdníků není moţné jakýkoli evropský národ nazvat 100% haploskupinou. Připomenout nutno i výzkumy Ústavu 29 VANĚK D. Byli Keltové a Germáni naši předkové ?. Časopis Ţivá historie. Červenec aţ srpen 2011, s.14. 30 VANĚK D. Byli Keltové a Germáni naši předkové ?. Časopis Ţivá historie. Červenec aţ srpen 2011, s.16.

18

biologie a lékařské genetiky 2. LF a FN Motol, dle kterých jsou v nejuţším genealogickém zkoumání Moravané geneticky odlišní od Čechů, jak se vyjádřil přednosta, MUDr. Milan Macek. 31 Důvody jsou dle Ústavu odlišná historická směrová orientace a zásadně rozdílný historický vývoj obou zemí. Genealogie jednak vyvrací, ţe existuje nějaký zcela genealogicky čistý národ a zároveň potvrzuje, ţe určitými procentuálními vyjádřeními mají Češi a Moravané své odlišnosti i po stránce

tohoto

vědního

oboru.

Nejen

z

tohoto

důvodu

jsou

nejspolehlivějšími kritérii určení fakticity národa zvyklosti, uznání, kultura, historie a společné cítění dané komunity. Dle všech těchto určovacích charakteristik Moravané národem jsou. 1.4. Práva národa v mezinárodním prostoru Hlavním subjektem mezinárodního práva je stát. Ten je vymezen státním územím, obyvatelstvem a státní mocí na území a nad obyvatelstvem vykonávanou. 32 Mezinárodní právo však zná i jiné subjekty, neţ jen ty, které jsou vybaveny normotvornou činností. Mezinárodněprávní subjektivita se neřídí ryzostí právní teorie, ale realitou a konkrétními potřebami mezinárodního společenství. 33 Jinými slovy řečeno, mezinárodněprávní subjektivitu má právě takový subjekt, kterému ji mezinárodní společenství přiznává, a to v takovém rozsahu, v jakém mu ji přiznává a pouze pro takové partnery, kteří mu ji

přiznávají.

Mezi

dnes

jiţ

tradiční

tzv.

zvláštní

subjekty

mezinárodního práva patří např. Svatý stolec v čele s papeţem, Svrchovaný řád maltézských rytířů, Mezinárodní výbor červeného kříţe. Takové subjekty se staly partnery těch jiţ mezinárodně uznávaných nikoli předpisem jako pramenem práva, ale obyčejem jako pramenem práva (usus longevus). 34 Krom těchto příkladmo uvedených subjektů však mezinárodní způsobilost k jednáním získává i takový 31 Youtube (online cit. 13.11.2011). Dostupné z : http://www.youtube. com/watch?v=tNzw-z8flyw (vloţeno 3.11.2009). 32 SCHEU H.Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Auditorium, 2010, s. 67. 33 SCHEU H.Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Auditorium, 2010, s. 58. 34 SCHEU H.Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Auditorium, 2010, s. 22.

19

subjekt, který dosud není nikterak tradičně etablován a vznikl víceméně ţivelně. Takovou subjektivitu můţe získat i povstalecká skupina či národ, který není spojen se státem. Právo národů na sebeurčení bylo kodifikováno v roce 1966 v čl. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Podrobněji byla zásada práva

národa

na

sebeurčení

rozvedena

v

rezoluci

Valného

shromáţdění OSN č. 2625 z roku 1970, která obsahuje Deklaraci zásad mezinárodního práva a zásada č.5 obsahuje právě způsoby výkonu sebeurčení národů, zároveň však tato zásada stanoví, ţe toto právo nesmí být vykládáno tak, aby to opravňovalo nebo povzbuzovalo k jednání vedoucímu k úplnému či částečnému rozčlenění nebo omezení celistvosti území či politické jednoty nezávislých států, které se chovají v souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů. Potenciální konflikt mezi právem národů na sebeurčení a územní celistvostí je obsaţen také v Helsinském závěrečném aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě z roku 1975. Zásada č. 8 sice opakuje právo národů na sebeurčení, zásady č. 3 a 4 však upravují neporušitelnost hranic.

35

Z pohledu mezinárodního práva veřejného je subjektem kaţdá jednotka, které právní řád či jiný subjekt mezinárodního přiznává trvale způsobilost k právům a povinnostem a zpravidla i k právním úkonům. Typickými

projevy

subjektivity

jsou

právo

přijímat

diplomatické

zástupce (legační právo), právo uzavírat mezinárodní smlouvy, právo sebeobrany, ochranu,

vlajky,

atp. 36

Z

registrace tohoto

letadel,

pohledu

poskytovat

Morava

diplomatickou

mezinárodněprávní

subjektivitu ve státním smyslu nemá, byť ji v minulosti měla. Přiznána jí je toliko částečná subjektivita, jednají-li se zástupci Moravy mezinárodní subjekty či jiné státy. Taková jednání se dějí, avšak v míře velice omezené a navíc není dáno, kdo je zástupcem Moravy, není subjektu, který by měl mandát k zastupování Moravy navenek. To je

velice

významný

nedostatek,

se

kterým

dokud

se

Morava

35 SCHEU H.Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Auditorium, 2010, s. 63. 36 MALENOVSKÝ J. Mezinárodní právo veřejné - obecná část. 2. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, MU Brno, 1997, s. 77.

20

nevypořádá, nebude mít větší mezinárodní subjektivitu a váhu. Mezinárodní společenství totiţ můţe velmi volně přiznat subjektivitu i takovému subjektu, který de iure neexistuje, ale je zde de facto a má -li nějakou sílu, ať jiţ vojenskou (Západní Sahara 1975) nebo jinak silovou (OOP) či historicky důvodnou (Řád maltézských rytířů) . 37 Morava má svoji historickou odůvodněnost. Aby mezinárodní prostředí přiznalo Moravě subjektivitu, musí mít svoji reprezentaci. Zorganizovat takovou volbu bez státního povolení České republiky nebo vyhlášení místního referenda, které je opět v zásadě vázáno na souhlas státu, by bylo velmi obtíţné a nákladné. Kontrola transparentnosti takové volby by také byla rovněţ problematická. V čele podobného hnutí by tak mohla stanout jedině nějaká přirozeně uznávaná autorita, kterou však Morava v dané době nemá. Konečně je to jedna ze základních příčin stavu, v jakém se nachází. Je tedy moţnost vystupovat na mezinárodním poli, aniţ by byla formálně subjektivita přiznána. Příkladmo moţno uvést organizace plnící mezinárodní úkoly v oblastech humanitních, politických, vědeckých, ekonomických atp. 38 Morava na mezinárodním poli dnes vystupuje sporadicky a nárazově, není ujednocena její reprezentace a omezuje se na ne příliš výrazná a málo slyšitelná prohlášení směrem navenek. Toto utlumení je zčásti dáno marností snah první poloviny 90.let, nejednotou vedení, roztříštěností organizací, faktem, ţe nemá oficiální reprezentaci a samozřejmě i tím, ţe Morava není oficiálně charakterizována územím ani obyvatelstvem, za coţ však Moravané mohou jen z menší části, kdyţ je jim sebeurčení komplikováno státní mocí například tím, ţe moravskou

národnost

neuvádí

mezi

předepsanými

národnostmi

moţnými k vypsání do sčítacích archů, jakoţ i tím, ţe její územní celistvost drobí a dokonce spojuje administrativně s částmi jiných historických zemí, čímţ ji de iure vymazává z mapy. 39 Dokud bude 37 MALENOVSKÝ J. Mezinárodní právo veřejné - obecná část. 2. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, MU Brno, 1997, s. 87. 38 MALENOVSKÝ J. Mezinárodní právo veřejné - obecná část. 2. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, MU Brno, 1997, s. 109. 39 ADÁMEK, J. Morava, strany a hnutí v letech 1968-1970 a 1990-2007. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václ av Lukeš Poznání, Olomouc, 2011, s. 760 .

21

trvat lhostejnost, mezinárodní společenství Moravě nebude moci ani chtít pomoci pouhým poukazem na její slavnou a dlouhou historii, jakkoli je jiţ dnes schopno částečně moravský národ uznat, ať jiţ formálně (Slovensko) 40 nebo méně formálně (Alţběta II.). 41 Nositelem práva na sebeurčení národa nemusí být nutně náhodně vzniklé a vymezené koloniální území, ale můţe to být i národ ve smyslu etnické skupiny, která sdílí určené objektivní a subjektivní prvky. Jako příklad lze uvést Ústavu Slovenské republiky z roku 1992, která osamostatnění Slovenska jako suverénního státu chápe jako vyjádření přirozeného práva slovenského národa na sebeurčení. 42 V případech, kdy národ nemá svoji reprezentaci, je situace mnohem komplikovanější. Jestliţe stát nějakému národu ţijícímu na jeho území neumoţní mít svoji reprezentaci, tj. zákonodárný sbor či panovníka, pak

buď

tento

národ

panovníka

má

v

osobě

primogeniturně

nastupivšího a není-li toto moţné, pak svoji reprezentaci musí zvolit. Právem na sebeurčení však není jen vznik státu, to je spíše krajní jeho forma, k níţ dochází zpravidla poté, co je nějaký národ dlouhodobě neuznáván či dehonestován většinovou populací. 43 Mírnější formy můţeme hledat ve vyspělých státech, které poskytují dostatečně velkou autonomii takovým jimi ovládaným oblastem, aby separace nebyla

uţ

cílem

této

oblasti

či

daného

národa.

Typicky

lze

připomenout Španělsko a jejich "communidades autónomas" včetně Katalánska a Baskitska nebo Itálii a provincii Jiţní Tyrols ko či Finsko a jejich ostrovy Alandy a případně také Francii a jejich politiku na Korsice. Významným prvkem mezinárodněprávní subjektivity národa, který nedisponuje "svým" státem, je uznání za národ. Toto uznání můţe být dáno, jak je shora uvedeno, i tak, ţe nějaký subjekt 40 DOHNAL, P. Slovensko jiţ svébytnost moravského národa uznalo. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2002/2005, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2006, s. 930. 41 HRUZA, P. Královna přiznala Moravě sílu. In Moravský historický sborník Ročenka Moravského národního kongresu 1996/1998, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 199 8, s. 393. 42 SCHEU H.Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Auditorium, 2010, s. 65. 43 SCHEU H.Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Auditorium, 2010, s. 65.

22

mezinárodního práva s národem jedná. Subjektivita můţe být přiznána jen pro řešení určitého problému a nemusí být ve stejném rozsahu jako ty subjekty, které disponují normotvornou činností, zpravidla státy. 44 V dnešní době jiţ uznání národa nemusí být spojeno s právem chopit se zbraně, ale i pouze tehdy, není-li dostatečně respektováno jeho právo na sebeurčení v rámci suverénního státu, a to ať jiţ v jakémkoli rozsahu. Pokud jde o formu je tomu jako s uznáním státu podobně i s uznáním národa. Je věcí kaţdého subjektu mezinárodního práva, zda stát (či národ) uzná či neuzná a podle toho se k němu ten či onen subjekt následně chová. Ze současné doby lze připomenout případ

Kosova,

který

jako

stát

není

zdaleka

všemi

subjekty

mezinárodního práva uznáván, přesto vykonává moc na daném území, dokonce za vydatné pomoci mezinárodního společenstva. Pak je v takovém postavení, ţe ten, kdo jej neuznal, s ním jako se suverénem jednat nebude. Důvody potřeby separace nečastěji vyplývají z pocitu jakési nespravedlnosti menšinového národa. Ta je zpravidla dána neuznáním teritoriálních nároků národa, neuznáním práva na jeho existenci, nemoţností autonomie, neumoţnění rozhodování o věcech na jeho území a zejména pak pocitem, ţe s jeho prostředky není zacházeno spravedlivě a rovnoměrně. Jestliţe někteří Češi měli pocit v rámci Rakouska, ţe jsou utlačováni (ačkoli jich do zahájení 1.sv.války nebylo ani zdaleka tolik, ani významní politici a osobnosti té doby si rozdělení Rakouska vlastně nepřáli - viz Palacký a dokonce císařovna Sissi kritizovala, ţe o vídeňské politice rozhodují jen Češi - Schwanzerberg a Lobkowitz), mají dnes někteří Moravané tytéţ pocity a je klíčovou otázkou, do jaké míry jsou oprávněné. Nutno si připomenout, ţe nejsou respektovány historicky tradiční hranice mezi Moravou a Čechami, státní správa nehodlá Moravu jakkoli prezentovat, byť by tak učinit měla při respektování statistických celků NUTS (Nomenclature of Territorial Units for Statistics = označení územních jednotek pro statistiku), kdyţ velikost jednoho Evropou předpokládaného celku by takřka přesně odpovídala velikosti Moravy. 44 POTOČNÝ M. Mezinárodní právo veřejné - zvláštní část. Nakladatelství C.H.Beck, 1996. s. 25.

1.vyd. Praha :

23

Doc. Řehák, regionální geograf z Masarykovy univerzity v Brně, navrhl

v roce

2002

samosprávné

uspořádání

státu,

které

by

respektovalo jak historicko-právní souvislosti, tak i kritéria NUTS a uvedl : „Kaţdý trochu solidní evropský historický region je zařazen do regionální soustavy Evropské unie, která je označována zkratkou NUTS. Jenom všechny dosavadní vládní garnitury České republiky se vůči Evropské unii (a vůči nám) chovají tak, jakoby na území Českých zemí ţádné regiony (snad kromě Gottwaldových krajů z 50. let) ani nebyly. Nic není na věčné časy a region Morava a Slezsko (jakoţto potenciální evropský region) odpovídá běţné velikosti regionů úrovně NUTS 1 bez jakýchkoliv pochybností. Totéţ platí i o Čechách. Autor Koncepce nepochybuje o tom, ţe současné územní členění státu je v mnoha směrech nevhodné (byť soustavná kritika není přímou součástí této Koncepce) a ţe nemůţe mít (v integrované Evropě) dlouhého trvání. Teprve nové kraje budou způsobilé stát se efektivními články důleţité regionální úrovně NUTS v Evropské unii, a to na velmi dlouhou dobu. Autor soudí, ţe předkládaná Koncepce má smysl právě jako celek. Autor upřímně lituje finančních prostředků vynaloţených doposud

na

nedostatečně

promyšlenou

územní

reformu,

která

započala schválením ústavního zákona z roku 1997 a která koliduje s regionálními mechanismy EU. Autor nerespektuje falešné tvrzení, ţe současný stav nelze změnit, případně ţe jej nelze změnit v dohledné době. Autor je motivován snahou zachovat sobě i jiným lidskou důstojnost v konfrontaci s dosavadními nevhodnými kroky státní moci.“ 45 Základní myšlenka spočívá v rozdělení státu na samosprávné celky Čechy, Morava a Slezsko, kraje, přísně dle hledisek dopravních a praktických, včetně souladu správy s kraji soudními. Zmínit třeba i Evropskou chartu místní samosprávy, vyhlášenou Radou Evropy ve Štrasburku dne 15. října 1985, která je uznávaným mezinárodním dokumentem v řadě evropských zemí zastoupených prostřednictvím národních sekcí v Radě evropských obcí a oblastí. Česká republika dosud Chartu neuznala, na rozdíl od 45 ŘEHÁK S. Koncepce nového územního členění ČR. Moravskoslezská akademie (online cit. 13.11.2011). Dostupné z : http://moravskoslezska akademie .cz/ msadoc/Rehak.pdf.

24

Belgie, Francie, Itálie, Německa, Nizozemí, Rakouska, Švýcarska, Velké Británie a dalších. Základní principy Charty jsou tyto : "Stát se organizuje zdola, tj. od obci přes vyšší územněsprávní jednotky k vrcholným orgánům státu. Obec deleguje své pravomoci k vyšším orgánům. Velikost samosprávních jednotek musí být prioritní, protoţe od velikosti a počtu základních článků soustavy lze teprve stanovit odpovídající typy dalšího stupně orgán 11 samosprávy i státní správy. Kompetence obcí a vyšších jednotek musí být stanoveny zákonem a musí být doprovázeny finanční reformou, která zajistí dostatek finančních prostředků pro realizaci úkolů na jednotlivých úrovních územněsprávních jednotek. Finanční systém zajišťující zdroje pro místní orgány by měl být natolik pestrý a ţivotaschopný, aby umoţnil jejich průběţnou adaptaci na reálný vývoj nákladů spojených s jejich činnostmi. Dotace pro místní orgány by v nejvyšší moţné míře neměly být účelově vázány. Poskytování dotací by nemělo omezovat základní svobodu místních orgánů provádět vlastní politiku v rámci svých zákonných práv." 1.5. Vztahy některých států k částem svého území Rozdělení Německa po 2.sv. válce umoţnilo po dobu 40 let sledovat a srovnávat hospodářské, kulturně-společenské a politické poměry pod správou rozdílných politicko-ekonomických systémů. Ţádný ze západoněmeckých politiků po pádu fašismu nepomýšlel na unitární stát. Věděli totiţ, jak nebezpečná je unitarita a jak snadno se sklouzne z centralizmu do totality. Spolkové země Německa mají vlastní ústavy, které nejsou v řadě článků a detailů shodné. Spolková republika Německo je dnes sloţena z těchto spolkových zemí : Bádensko-Württembersko,

Bavorsko,

Berlín,

Braniborsko,

Brémy,

Dolní Sasko, Durynsko, Hamburk, Hesensko, Meklenbursko-Přední Pomořansko, Porýní-Falc, Sársko, Sasko, Sasko-Anhaltsko, Severní Porýní-Vestfálsko, Šlesvicko-Holštýnsko. Přes vývoj některých spojení bývalých zemí nutno konstatovat, ţe Německo má úctu a respekt před svými historickými zeměmi, jejichţ spojením vzniklo a historické země, pokud nemají svojí zemskou samostatnost, jsou alespoň tzv. vládními obvody. Hrdost obyvatel neumoţňuje ani ty nejmenší úvahy o tom, ţe by území byla nějak uměle posouvána a jejich hranice měněny. Debaty o tom, kdo a zda je národ, se samozřejmě vedou jak mezi veřejností laickou, tak i na úrovni vědecké. Většinový názor je ten, ţe

25

národem jsou jak spojení Němci, tak jsou národem i např. Bavoři. Země, která prošla trpkými zkušenostmi nejtvrdší totality všech dob, si velice pečlivě hlídá narušování jakýchkoli takto citlivých práv a snaţí se intenzivně hledat politicky, právně, vědecky tuto skutečnost. 46 Němec měl vţdy dvě vlasti, svoji otčinu a nadnárodní celek, který otčiny pro doby ohroţení spojoval. Před Vestfálským mírem (1648) měl Svatou říši římskou, po něm existovala stále, byť jiţ platilo cuius regio, eius religio (koho vláda, toho náboţenství), kdy jiţ jednotlivá kníţata měla přeci jen více moci zejména po stránce náboţenských svobod. Následně po poráţce u Slavkova, kdy se poslední římský císař František vzdal tohoto titulu, aby se stal císařem rakouským (1806), vznikl z iniciativy Napoleona Rýnský spolek pozvolně přetavený Bismarckem do Německého císařství, z něhoţ posléze vznikla Německá republika. Kaţdý Němec měl tedy vţdy dvě vlasti, jednou z nich byla otčina, v níţ se odehrávala kaţdodenní existence, druhou patria communis (společná vlast), říše. 47 Starosta města Mainz, K. Hoffmann, radil : "Doporučuji, aby Česká republika přihlíţela k osvědčeným systémům v Evropě, kde v jednotlivých srovnatelných zemích, například v SRN, je obdobná struktura osídlení. Váš stát se nachází ve šťastné situaci, kdy má moţnost si vybrat pro reformu státní správy ze západních systémů to nejlepší". Prof. Dr. Reinhard Mussgung z univerzity v Heidelbergu vyslovil tuto domněnku: "Kde můţe národ vyjádřit svou politickou vůli jen volbou centrálního parlamentu, a kde můţe být jen tímto centrálním parlamentem reprezentován, tam se krédo demokracie všechna moc ve státě vychází z lidu ocitá v oblasti krásného řečnění. Spolková republika vděčí své federalistické ústavě především za její kvetou cí kulturní ţivot". 48

46 PARKER G. Atlas světových dějin. Přeloţil Martin Mlíkovský. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Kniţní klub Euromedia Group, 1999, s. 138, 111, 84, 62, 51 . KADLECOVÁ M . Právní dějiny vybraných států Evropské unie. 1.vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing, 2007. s. 137. 47 POLÁČKOVÁ A. Kaţdý Němec měl dvě vlasti. Časopis Ţivá historie. Listopad 2011, s. 58. 48 MALÍK Z. Poznatky o územněsprávním členění státních teritorií s doporučením pro ČR, nakl. Konvoj, 1998 In Moravskoslezská akademie (online cit. 4.7.2011). Dostupné z : http://moravskoslezska akademie.cz/msadoc/Mal_C.pdf

26

Rakousko je tvořeno devíti spolkovými zeměmi. Jde o Dolní Rakousko, Horní Rakousko, Štýrsko, Tyrolsko, Korutany, Salzbursko, Vorarlbelsko, Burgenland a Vídeň. Stejně jako v případě Německa byly i v Rakousku, s ohledem na časté změny hranic státu, země současného spolkového zřízení vytvořeny jen z těch částí, které současnému státu přináleţí (podobně by tomu mělo být v případě části Slezska v České republice). Ve vnitřních hranicích státu pak jsou hranice zemí bez dalšího respektovány.

49

Hraniční historie Polska je příliš sloţitá na její detailní rozbor v této práci. Polsko není spolkovým či federativním státem, člení se na tzv. vojvodství, kterých má 16, a to Slezské, Dolnoslezské, Kujavskopomořské, Lodţské, Lublinské, Labušské, Malopolské, Velkopolské, Mazovské,

Opolské,

Podkarpatské,

Podleské,

Svatokříţské,

Varmijsko-mazurské, Západopomořanské. Historické země nejsou zcela ve svých hranicích, některá vojvodství vznikla uměle a jiná území jsou mezi vojvodství dělena (Slezské, Opolské, Lubušské a Dolnoslezské vojvodství je určeno historickými hranicemi původního velkého Slezska). 50 Není pravdou, jak by se na první pohled mohlo zdát, ţe Francie byla vţdy jednotný stát bez dalšího dělení. Současné správní dělení na 26 regionů tyto historické hraniční spravedlnosti respektuje. Regiony jsou to vesměs známé, neboť i v rámci státu se dokázaly světu přestavit. Jedná se o tyto země : Alsasko, Akvitánie, Dolní Normandie, Burgundsko, Bretaň, Centrální region, Champagne – Ardeny, Korsika, Franche-Comté, Horní Normandie, Ile de France, Languedoc – Roussillon, Limousin, Lotrinsko, Midi – Pyreneje, Severní Pas de Calais, Pas de la Loire, Pikardie, Poitou – Charentes, Azurové pobřeţí Provence, Rhone-Alpy, Guadeloupe, Guyane, Martinique, Reunion. Jednotlivé země (regiony) mají velmi různorodý počet obyvatel (od 150 tisíc Guyane po 10 milionů v Ile de France (Paříţ a 49 PARKER G. Atlas světových dějin. Přeloţil Martin Mlíkovský. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Kniţní klub Euromedia Group, 1999, s. 63. 50 MALÍK Z. Poznatky o územněsprávním členění státních teritorií s doporučením pro ČR, nakl. Konvoj, 1998 In Moravskoslezská akademie (online cit. 12.10.2011). Dostupné z: http://moravskoslezskaakademie.cz/msadoc/Mal_C.pdf .

27

okolí). Z toho je zřejmé, ţe Francouzi, navzdory tomu, ţe se jako první v Evropě zásadním způsobem postavili monarchiím a byli prvotní příčinou v důsledku rozbití tradičního státu, respektují své historické země. Je fakt, ţe se nejedná o federaci jako v Německu, ale jistou formu samosprávy tyto historické oblasti mají a jsou zachovány jejich hranice a tím přirozená svébytnost. 51 Ani po sjednocení Itálie (jakoţ ani později) nebyl dán průchod technokratickému sociálnímu inţenýrství v podobě naroubování všeho stejného a nejmenší oblast má 119 tisíc obyvatel a největší pře s 5 milionů prostě proto, ţe si to vyţadují tradice a přání lidu. Jednotlivé regiony jsou Abruzzo, Apulie, Basilicata, Benátky, Kampálie, Emilia Romagna, Terst, Kalábrie, Řím (Lazio), Ligurie (Janov), Lombardie (Milánsko), Marche, Molise, Piermont, Sardinie, Sicílie, Toskánsko (Florencie), Trident, Umbrie, Aosta. 52 Správní k historickým

rozdělení zemím.

Španělska

Z nejznámějších

vychází

také

z respektu

uveďme

Kastilii,

Aragon,

Navarra. Rovněţ jazykově není španělština jako španělština v různých regionech. Na většině území se hovoří kastilštinou, dále katalánštinou (východ), na severu baskičtinou, leonštinou, aragonštinou a na severozápadě galicijštinou. Jednotlivé dialekty mají zákonný rámec a byly z nich učiněny úřední jazyky. Nejtradičnějším regionem je spojená země Kastilie a Leonu. Pod ním se nachází Madrid a ještě jiţněji Kastilie-La Mancha. Nejjiţnějším regionem je Andalusie. Jedná se o bohatý region, často byl dějištěm bojů s muslimy, zejména jednalo-li se o Granadu. Tento historický region nemá statut země, ale jen jakéhosi kraje v

Andalusii. V rámci původní federalistické ústavy

Španělska byly na tomto území dva státy – Dolní a Horní Andalusie. Po pádu reţimu Francisca Franca byla Andalusii potvrzena poměrně rozsáhlá autonomie. Východně leţí Murcie a severovýchodně od ní pak Valencie, kde se mluví převáţně katalánštinou. Severně od 51 PARKER G. Atlas světových dějin. Přeloţil Martin Mlíkovský. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Kniţní klub Euromedia Group, 1999, s. 76. 52 PARKER G. Atlas světových dějin. Přeloţil Martin Mlíkovský. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Kniţní klub Euromedia Group, 1999, s. 110, 87, 63.

28

Valencie je Katalánsko a východně od něj pak Aragón, který byl svého času mocným státem, často ve spojenectví s Královstvím obojí Sicílie. Nad Aragónem je Navarra, která si navzdory nevelké rozloze dokázala mezi takovými velmocemi (ze severu i Francie) udrţet samostatnost. Obyvatel má 650.000. Autonomní společenství Baskitsko leţí západně od Navarry. Nejedná se o velké území, obyvatel má něco málo přes 2 miliony, Baskové se však liší od svého okolí jak jazykem, tak i kulturou, coţ bylo dáno od 16.století, kdy Bask Ignác z Loyoly zaloţil řád jezuitů. Západně je Kantábrie, dále Asturie a Galicie. Mezi Andalusií a Kastilií leţí Extremadura, která v historii spíše patřila pod korunu Kastilie a Leonu. Po pádu Francova reţimu jí však byla schválena autonomie. Krom těchto uvedených území je součástí Španělska ještě řada míst, co zbytky jejich dobyvačné politiky uplynulých věků. Kaţdá země má, krom jazyka, právo uţívat i svoji vlajku a tradiční znak. Rozloha a počet obyvatel ani v případě této evropské země nehraje roli při stanovení samosprávných celků a přednost má úcta před tradicí a historií. Španělé se dokonce nebojí ani poměrně rozsáhlých autonomií, a to i u zemí, které ani zd aleka nemají tak dlouhou tradici jako Morava a nejsou tak odlišné kulturně od zbytku jako je Morava od Čech. 53 Pro Švýcarsko je charakteristický důsledný politický vývoj zdola od obcí a kantonů aţ po spolkový stát. Často se opakující nepřátelské vpády přivedly vládnoucí rodiny tří svobodných území - Uri, Schwyz a Unterwalden - v roce 1291 k uzavření trvalého obranného spolku. Tyto tři

kantony

tak

(Schweizerische

poloţily

základ

tzv.

Eidgenossenschaft),

švýcarského

spříseţenstva

k

se

němuţ

postupně

přidruţovalo obyvatelstvo dalších svobodných území, takţe v roce 1513 tvořilo spolek jiţ třináct kantonů. Švýcarsko je federativní stát slloţený z 23 kantonů. Jednotlivé kantony mají vlastní ústavy, vlády a zákonodárné orgány a jsou tedy rozsahem svých kompetencí malými autonomními státy. 54 53 PARKER G. Atlas světových dějin. Přeloţil Martin Mlíkovský. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Kniţní klub Euromedia Group, 1999, s. 84. 54 MALÍK Z. Poznatky o územněsprávním členění státních teritorií s doporučením pro ČR, nakl. Konvoj, 1998 In Moravskoslezská akademie (online cit. 12.10.2011). Dostupné z : http://moravskoslezskaakademie.cz/msadoc/Mal_C.pdf .

29

Notorietou je, ţe si historické země Spojeného království uchovaly svoji samosprávu, ale ne jeden boj mezi nimi proběhl. Jejich samosprávu můţeme směle označit za relativní samostatnost, coţ se projevuje tím, ţe na mezinárodním poli nezřídka vystupují bez závislosti na Spojeném království, a to nejen v oblasti sportovní. Rozdělení státu na země je dáno historicko-náboţensky a historickoprávně. Krom základního dělení na Anglii, Skotsko, Wales a Severní Irsko nesmíme zapomínat na řadu zámořských území (příkladmo Panenské

ostrovy,

Bermudy,

Falklandy,

Gibraltar,

Sv.

Helena,

Kajmanské ostrovy atd.). Skotsko bylo nezávislé aţ do roku 1707, kdy s Anglií vytvořilo personální unii. V roce 1801 se Skotsko stalo jednou ze zemí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Některá politická uskupení se nespokojují s poměrně rozsáhlou autonomií a usilují o samostatnost. Nejúţeji jsou spojeny Anglie a Wales, byť ve středověku mezi nimi docházelo velmi často ke konfliktům. Aţ ve 13.století se králi Eduardovi I. podařilo Wales k Anglii připojit. Všimněme si však, ţe přes takto dávné připojení a příbuznost

jazyka,

o

potřebě

samosprávy

Walesu

nikdy

nikdo

nepochyboval. Irsko je tvořeno tradičními čtyřmi zeměmi, Connacht, Leinster, Munster, Ulster, dříve existovala také provincie Meath. Jiţ od 12.století se na sever Irska stěhovala anglická imigrace. V roce 1921 bylo parlamentem odmítnuto spojení Severního Irska se zbytkem Irska a stalo se tak především z náboţenských důvodů. Toto rozhodnutí Irsko nikdy neuznalo, neboť parlament, který uvedené schválil, byl zřízen v roce 1919 pouze ze šesti hrabství severu Irska (Ulsteru) a nikoli celku. Referendum z roku 1973 však tento stav potvrdilo (byť velmi těsně) a tím dalo parlamentnímu rozhodnutí větší mandát. Dnes jsou

na

území

Irska

politické

i

jiné

organizace

usilující

o

znovusjednocení Irska, dále jsou zde však i unionisté, kteří se naopak snaţí o uţší unii s Velkou Británií.

55

Na skotském příkladu je dobře

vidět, jak urputně a nakonec relativně úspěšně se lze vzepřít 55 PARKER G. Atlas světových dějin. Přeloţil Martin Mlíkovský. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Kniţní klub Euromedia Group, 1999, s. 48, 84. KADLECOVÁ M . Právní dějiny vybraných států Evropské unie. 1.vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing, 2007. s. 66.

30

asimilačním snahám větších národů. 56 Skotský následník trůnu, současník, Jeho Výsost princ Michael Jakub Alexander Steward z Albany, nyní ţije v Nice, kam odcestoval poté, co ve Skotsku hrozilo, ţe národní strana vyhraje volby a proti němu se zvedla nebývalá mediální kampaň. Dnes je patronem a zastáncem národů, kterým h rozí podobný či horší osud neţ Skotům. Také je velmistrem Královského řádu Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana. 57 Tady je třeba připomenout, ţe Morava nemá takovou osobnost, která by mohla (a chtěla) usilovat o moc na Moravě. Panovníka by mohla mít jedině v osobě posledního Habsburka. Někteří moravští historici tvrdí, ţe mezi lety 1922-2007 byl markrabětem moravským a vévodou slezským Jeho císařská a královská Výsost Otto Habsburský. Připomeňme ale i Ottovo úsilí o vytvoření podunajské federace v 30. letech či lobbování za vznik tohoto útvaru za 2. sv. války, kdy chtěl zachránit střední Evropu před hrozícím nacismem a bolševismem a byl bojovníkem proti oběma těmto totalitám. Z doby studené války moţno připomenout jím iniciovaný tzv. "Panevropský piknik" v roce 1989 na rakouskomaďarské hranici, čímţ bez pochyb přispěl k pádu ţelezné opony. 58 1.6. Politologie, náboženství a ekonomie Součástí vědy o politice v širším smyslu, politologie, jsou i komparativní studia o místní správě a politice, jakoţ i veřejného mínění, srovnání zastupitelských a volebních systémů, ekonomickopolitické souvislosti a obecně politické moci. Pracuje s logickými metodami

(analýza,

syntéza,

abstrakce, logika, komparace).

dedukce, 59

experiment,

analogie,

Pro tuto práci má z pohledu

politologického význam zkoumání metod vlivu, jehoţ základní formy lze rozlišit na ovlivňování prostřednictvím informací, pojmy autorita a moc. 56 PROCHÁZKA, P. Skotsko a Wales jako inspirace pro Moravu. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 956. 57 Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana (online cit. 15.11.2011). Dostupné z : http://www.eqmoraviae.cz/. 58 Moravané (online cit. 15.11.2011). Dostupné z : http://moravane. eu/?s=Otto+Habsbursky. 59 PROROK V. Politologie. 2. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s.45.

31

Výrazným deficitem promoravských organizací je nedostatek práce s přenosy informací. Většina lidí, pokud se rovnou nerozhoduje impulzivně, zvaţuje toliko pasivně dodané informace a nevyhledává nové. Jejich ovlivnění pak je snadné prostřednictvím informační manipulace. Tato manipulace se obecně projevuje buď bráněním svobodné tvorbě idejí, neboť tyto by mohly ohrozit monopol na pravdu, za druhé se projevuje ovládáním monopolu sdělovacích prostředků a za třetí sdělením pouze té části známých fakt, která jsou pro důleţitá a ostatní se zamlčí. V současných podmínkách neplatí druhá moţnost manipulace,

tj.

tiskový

monopol

státu.

Běţný

člen

společnosti

zaznamená období Velké Moravy v Palackého pojetí dějin, které je definováno

jako

doba

jakéhosi

předskokana

české

(resp.

československé) státnosti. Uţ se však nedozvíme o samostatných vztazích Moravy a Čech navenek např. směrem ke Svaté říši římské, ani o Joštovi na římském trůnu a dokonce se nedramatizuje ani část moravské historie v rámci Uher. Ideolog české jednoty ovládl vzdělanostní systém a tudíţ je v jeho silách předkládat toliko své interpretace dějinných souvislostí. Nic na tom nemění ani fakt, ţe na úrovni vysokoškolské jsou jiţ tyto konsekvence většinou napraveny. Právem tedy jedním ze tří základních poţadavků Moravské národní obce a Moravskoslezské deklarace je vyučování moravských dějin na základních školách. Teoreticky sice je moţné, aby svobodné ideje byly u

nás

tvořeny

bez

omezení,

prakticky

však

např.

médium

nejmasovější, tedy televize, neexistuje na Moravě samostatně. 60 A tak i při absenci tištěného média se moravské organizace obracejí na internet. Aby se informace z tohoto média dostala ke čtenáři, obecné mnoţství webových stránek předpokládá, ţe čtenář musí prolematiku vyhledávat sám. K pasivnímu čtenáři se informace šířená internetem nedostane (pokud si autor myšlenky nemůţe dovolit placenou inzerci na nejnavštěvovanějších stránkách). Dalším politologicky významným prvkem pro formování vlivu je autorita. Za Moravu se staví nesporné mravní, právní, intelektuální a i politické veličiny, a to nejen Moravané či osoby na Moravě se 60 KOCOUREK, M. Česká televize není jen pro Praţany. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 921.

32

narodivší, ale i osoby, kterým by zájem Moravy mohl být lhostejný, není však z důvodu jejich lpění na spravedlnosti, tradici, právu. A tak nechť tyto osobnosti hovoří samy : Prezident ČSSR, ČSFR a ČR Václav Havel : "Má maminka byla Moravanka, ale to není zdaleka jediný důvod, proč budu na specifické postaven Moravy při své práci myslet."

61

Prezident ČSR Tomáš G.Masaryk : "Moravská otázka je a

bude opět zkušebním kamenem české politiky. Je proto ţádoucí, aby byl Moravě zachován její specifický ráz, aby se jí dostalo autonomie nejen politické, ale i kulturní." 62 Spisovatel Jan Trefulka : "Přiznám se, patřím mezi ty „hlupkavé, přiblblé občany“, kteří se zapsali jako Moravané – a to jak v roce 1991, tak i v roce 2001. Samozřejmě ne proto, ţe bych chtěl iniciovat moravské národní obrození, případně vyhlásit samostatný Moravský stát. Ale proto, ţe toto přiznání k moravanství je jednou z mála oficiálních a veřejně doloţených moţností k vyjádření zásadní nespokojenosti s tím, jak nekvalifikovaně a krátkozrace české vlády naloţily s bohatstvím a hodnotami, které představuje Morava, historicky zakotvený a známý, geograficky, kulturně, ekonomicky i politicky vymezený samosprávný region."

63

Prof. JUDr. Vladimír Kubeš, právní filosof a teoretik občanského práva : "Neuvěřitelná centralistická tendence Prahy, jakýsi, morbus pragensis, hrozí beztoho vyústit v ten stav, ţe se za pár roků nebude obyvatel Moravy nebo Slezska cítit Čechem, nýbrţ Moravanem nebo Slezanem."

64

Dále připomeňme zakladatele Dětské psychologické

poradny v Brně a zakladatele spánkového odd PL Kroměříţ doc. PhDr. Boleslava Bártu, za Moravskou věc se opakovaně projevil i doc. JUDr. Petr Pithart, bývalá předsedkyně FS ČSFR JUDr. Dagmar Burešová, Karel Kryl, Jan Skácel, Jan Werich ("Uţ jsem tady, v zemi, která by také měla být jednou samosprávnou. Vţdyť si to Moraváci, ti dobří, bodří lidé Moravy zaslouţí, aby jejich podíly patř ily

61 YouTube (online cit. 20.11.2011). Dostupné z : http://www.youtube.com/ watch?v=UmIQ8MqcMo8 (nahráno 2.12.2010). 62 YouTube (online cit. 20.11.2011). Dostupné z: http://www.youtube.com/ watch?v=YwBFyyz79yo (nahráno 19.12.2010). 63 Moravské srdce (online cit. 20.11.2011). Dostupné z : http://www. moravskesrdce.cz/. 64 Moravské srdce (online cit. 20.11.2011). Dostupné z : http://www. moravskesrdce.cz/.

33

jen jim.") 65 a další a další. V současné době nemá Morava takovou autoritu ve svém čele, která by byla schopna Moravany strhnout. Ne, ţe by v čele moravských organizací nebyly osobnosti, které se umějí vyjádřit,

66

známy jsou však jen zasvěceným a těm, kteří informace

chtějí vyhledávat, těm pasivním zůstanou neznámými. 67 Konečně posledním významným atributem moţnosti ovlivnění je moc. K této části je třeba jedině konstatovat, ţe Moravané nemají ţádnou ekonomickou, politickou ani informační moc.

Zapomínat

nesmíme na důsledné rozloţení mocí ve státě dle Montesquieho a doplnit jeho teze o potřebu rozloţení moci také mezi správu a samosprávu, jak se bývalí i současné politologové, historici, právníci a filozofové vyjadřují. O uvedeném svědčí mj. i text z knihy Duch práv od Montesquieho : „Nepřetrţitá zkušenost ukazuje, ţe kaţdá osoba, která získá moc, je schopna ji zneuţít a zavést tak daleko, jak je to jen moţné.“

68

Politologie dále pracuje i s řešeními konfliktů třídních,

město-venkov, církev-stát, centrum-periférie. 69 V současné době je výrazně v popředí konflikt ekonomický. Kaţdá pospolitost, která je ale zaloţena pouze na ekonomických hodnotách, bude zahubena s prvním více či méně závaţným hospodářským otřesem. Je-li však budována na idejích, kultuře, duchovním rozměru, tradici, pak s takovou pospolitostí pohne jen skutečně velký hospodářský problém a ani to moţná ne. Zcela jistě je jednou z příčin současného odcizení politiky od občanů v České republice nejen směrem ke státu, ale i k Evropě právě proto, ţe ekonomie jako dominantní ideologické odůvodnění a vymezení státu i EU, zaţívá krizi. Občané se potaţmo se státem ani nadstátní jednotkou čím dál méně identifikují. Krom tedy duchovního, tradičního, filozofického, historického a kulturního pilíře je

dobrá

místní samospráva navíc ověřeným základem ekonomicky úspěšného

65 Citace uvedena v Moravském historickém sborníku - Ročence Moravského národního kongresu 1999/2001. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s.487. 66 YouTube (online cit. 20.11.2011). Dostupné z: http://www.youtube.com/ watch?v=RJHAQh-LmJo (nahráno 18.9.2009). 67 YouTube (online cit. 20.11.2011). Dostupné z: http://www.youtube.com/ watch?v=xMq6cVGnhpY (nahráno 25.5.2010). 68 RUPNIK J. Demokracie a právní stát. Časopis Soudce. Rok 2011, č. 12, s. 10 – 69 PROROK V. Politologie. 2. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, s.153.

34

hospodářství. 70 Moravskoslezská akademie pro vzdělání, vědu a umění (MSA), uvedla k otázce rozdělení mocí a jejich důsledků následující prohlášení: „Fatální deformace, postihující naše občany zejména v oblastech jejich identity, veřejných sluţeb, veřejných financí, veřejných prací, daňového zatíţení i míry politického zájmu o místní a regionální problémy, nebyly dodnes napraveny. Je však nutno je i nadále brát v úvahu, posuzovat, hodnotit a ozdravovat skutečně účinnými kroky, jak z hledisek zmíněných systémových oblastí, tak vzhledem k naléhavosti kroků, potřebných při skutečné demokratizaci státu

i

k

dalším

hospodářským, občanským,

sociálním,

právním,

zákonodárným, lokálním,

politickým,

historickým,

kulturním,

správním,

soudním,

etickým,

morálním,

humanitním,

osvětovým,

duchovním,

veřejnoprávním,

kontrolním,

etnografickým

mediálním, či

kompetenčním, regionálním,

geografickým

zájmovým

oblastem, tak s ohledem na míru devastace a zaostávání způsobenou minulými reţimy i zbytečným oddalováním systémových řešení, na vybavenost území, měst i obcí infrastrukturou, na územní a dopravní spádovost, na postoje, povědomí i „fandovství“ obyvatel, poţadavky vzájemné tolerance a respektování místních i regionálních specifik, kulturního ţivota, tradic a zvyklostí občanů, na potřeby ochrany přírody, historických a kulturních památek, na opravdovou kvalitu volebních

procesů

a

citlivý

výběr

zastupitelů

i

kvalifikovaných

administrativních pracovníků. A jak se ukazuje v současné době, je tak třeba učinit v zájmu všech občanů České republiky, tedy i z Moravy, Slezska a Čech, nejenom se zřetelem k našemu neustále rostoucímu zadluţení v oblastech veřejných financí i státního rozpočtu v přepočtu na jednoho obyvatele. Stále zřejmější jsou i zdánlivě „nadstavbové“ a přitom neklamné nepříznivé dopady v oblastech řádu, morálních, právních i sociálních hodnot, s přímou návazností na míjející čas a nenápadné plíţivé vyprchávání historické paměti, které přímo i nepřímo zasahuje a zasáhne především mladé i budoucí generace. Koneckonců samotný rozsah rozpočtového zadluţení, přesahující v uváděných směrech a v těchto dnech jiţ únosnou míru, je také více

70 MALÍK Z. Poznatky o územněsprávním členění státních teritorií s doporučením pro ČR, nakl. Konvoj, 1998 In Moravskoslezská akademie (online cit. 15.11.2011). Dostupné z: http://moravskoslezskaakademie.cz/msadoc/Mal_C.pdf .

35

neţ varovný a skličující.“

71

K tomuto nelze neţ potvrdit, ţe prapříčinou

potíţí současného stavu politiky je nešťastný volebně-mocenský systém, který dokud se nezmění, nebude změna ani ekonomická, sociální a sociálně-právní. Bohuţel obě nejmocnější politické strany jiţ dnes spíše nejsou schopny sebereflexe. Klíčové politické strany současnosti v České republice Moravu nemají v programu. O právech Moravy na sebeurčení se píše pouze v programu strany Moravané a v programu strany Koruna Česká monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska. Mezi hlavní cíle Koruny České patří nenásilný návrat k monarchii (prostřednictvím referenda či celospolečenského konsensu) a obnova českého státu jako svazku historických zemí (Království českého, Markrabství moravského a Vévodství slezského). Panovník je nadstranickou hlavou státu, senátoři získávají funkci nikoli podle politického principu, ale z titulu významné společenské funkce, například rektoři univerzit, představitelé církví, profesních organizací a podobně, dále se předpokládá existence politicky nezávislého Ústavního soudu a široké moţnosti obecní samosprávy. Mají být rehabilitovány zemské šlechty (ovšem bez mocenských privilegií), odstranění mýtů české historie (např. o pobělohorské "době temna"), atd. Tak, jak Morava ctí nejen náboţenské tradice, je mnohem více neţ Češi i promonarchistická. Odkazuje na svoji tradici markrabství a najdou se i lidé, kteří zdůvodňují kontinuitu Habsubského domu na moravském trůně. Republika není dle nich ideálním státním zřízením, kdyţ odvádí lidi od cti, úcty, tradice a přirozeného rozdělení moci. Připome nutí krvavosti všech revolucí, které republiky přinesly a připomenutí vyspělosti země, které monarchii dokázaly zachovat, dává těmto názorům za pravdu. 72 Metropolita Kyjevský Vladimír (mučen a zavraţděn bolševiky 7. února 1918) pronesl : "Bůh pomazává panovníka na hlavu království, kdeţto

prezident

je

volen

pýchou

lidu.

Král

zůstává

u

moci

uplatňováním Boţích přikázání, prezident totéţ dělá uspokojováním těch, kdo mají vliv. Král přivádí své věrné poddané k Bohu, zatímco 71 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 15.11.2011). Dostupné z: http://moravsko slezskaakademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf. 72 Pol.strana Koruna česká (online cit. 20.11.2011). Dostupné z : http://korunaceska.cz/.

36

prezident je od Boha odvádí." Winston Churchill v díle The Memories uvedl : "Není jediného národa ani území patřícího před tím habsburské monarchii, jemuţ by získání nezávislosti nepřineslo utrpení, jaké staří básníci a teologové připisovali výhradně zatraceným a prokletým." Otto von Habsburg v textu Mit Gott fürdie Geschichte, Heiligenkreuz 2009 konstatoval : "Pravý Boţí řád je poznání, ţe všechna moc pochází shůry, tedy nemůţe být neomezená, nýbrţ vţdy podřízená nejvyšším mravním zákonům, Boţímu přirozenému zákonu. Boţí řád je nejen základem legitimní moci, on je jistou ochranou těch, kteří jsou moci podrobeni. Správně chápaný Boţí řád je nejpevnější zárukou, jakou občan můţe mít." 73 Nespravedlivá je česká historie vyučovaná v našich školách vůči poslednímu panovníkovi na našem území, Karlu I. Ten totiţ vůči svým národům nezatrpknul a na smrtelné posteli řekl: "Musím tolik trpět, aby se moje národy opět sešly." Zvlášť mu leţeli na mysli Češi a na smrtelné posteli modlil za český národ. V roce 1919 napsal francouzský spisovatel Anatole France o císaři Karlovi: "Byl jediným slušným muţem, který během války zastával odpovědnou pozici, ale neposlouchali ho. Proto musel odejít." V roce 2004 byl Karel

papeţem

Janem

Pavlem

II.

prohlášen

blahoslaveným. 74

Republikánské pojetí dějin je k monarchii na našem území velice nespravedlivé

a

hodnotí

ji

stále

v

duchu

marxisticko-leninské

ideologie, zapomíná, ţe za doby Franze Josefa I. byla česká území nejvyspělejší částí říše, ke svobodám Prosincové ústavy by se většina lidí ráda později navrátila, tiskoviny psaly o nezdárném synovi císaře, vraţdě jeho ţeny a svobodně se mohli projevovat i národovci, v říšské radě měly zastoupení i národy, které následně tvrdily, jak byly utlačovány. Konečnou diskreditaci přinesla I.sv.válka, kdy otázkou stále zůstává, do jaké míry měla monarchie na jejím zahájení vliv a zda se spíše nejednalo o potřeby ekonomické. Navzdory stejné zkušenosti je dnes monarchie u moci v zemích nejvyspělejších a o demokracii

nepochybujících.

Zajišťuje

svým

občanům

jistoty,

přinejmenším v pocitu kontinuity, cti, pořádku, tradice, zejména však sounáleţitosti. Monarcha

vládne v těchto zemích : Belgie, Dánské

73 Pol.strana Koruna česká (online cit. 20.11.2011). Dostupné z : http:// korunaceska.cz/. 74 Pol.strana Koruna česká (online cit. 20.11.2011). Dostupné z : http:// korunaceska.cz/index.php/cs/proc-podporujeme-monarchii.

37

království, Lichtenštejnské kníţectví, Lucemburské velkovévodství, Monacké

kníţectví,

Nizozemské

království,

Norské

království,

Španělské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Švédské království. Mimo Evropu pak Andorra, Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Bahrajn, Barbados, Belize, Bhútán, Brunej, Grenada, Jamajka, Japonsko, Jordánsko, Kambodţa, Kanada, Katar, Kuvajt, Lesotho, Malajsie, Maroko, Nový Zéland, Omán, Papua Nová Guinea, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Svazijsko, Šalamounovy ostrovy, Thajsko, Tonga, Tuvalu, Vatikán.

75

Konečně

nepřímo o tom, ţe po takovém systému touţí i místní obyvatelstvo svědčí i to, ţe prezidentem dle všech průzkumů by měl být v první přímé volbě nestraník a rozhodným důkazem je fakt, ţe prezident má vţdy větší procento příznivců neţ jakýkoli jiný politik. Někteří sociologové říkají, ţe k preferencím prezidenta je třeba přidat vysoké procento jen z titulu samého prezidentského úřadu jako takového a tím zdůvodňují jeho v zásadě kvasimonarchistické postavení. Je tím vyjádřena nechuť i nechuť k demokracii stranických sekretariátů a zároveň projev nejistoty ţití v zemi bez pevné konstanty v podobě panovníka. Monarchie je zdiskreditována trvalým strašením z ní v učebnicích dějepisu, a to nejen vydaných v letech 1948 aţ 1989. Monarchie, šlechta a církev byly terčem nacionalistů a čechoslovakistů uţ v roce 1918. Lidé tak touţí po jistotách, které panovník představuje, ale zároveň mají strach z návratů jakéhosi středověkého strašáka, místo aby nahlédli do moderních konstitučních monarchií a zjistili, jak málo zle se tam oproti nám k sobě lidé chovají. Václav Havel se v uvedených souvislostech vyjádřil takto : "Má zkušenost mi říká, ţe evropské konstituční

monarchie jsou jedněmi z nejstabilnějších

demokracií. Je to moţná proto, ţe tam existuje symbolický svorník, reprezentující kontinuitu státnosti." 76 Za předpokladu, ţe šlechticem by se stal skutečný aristokrat ducha či odváţný člověk, nelze proti těmto tradicím nic namítat. Naopak by bylo oč usilovat (stát se šlechticem) a mohlo by tím dojít k větší kultivovanosti obyvatel, kteří by mohli mít i 75 Pol.strana Koruna česká (online cit. 20.11.2011). Dostupné z: http:// korunaceska.cz/index.php/cs/monarchie-ve-svete?start=1. 76 Portál českých monarchistů (online cit. 20.11.2011). Dostupné z : http:// www.promonarchii.cz/.

38

hodnotnější cíle neţ jen ekonomické. Politická strana Moravané základní

cíl

odůvodňuje

tím,

ţe

vzhledem

k

tisíc

let

trvající

územněsprávní historii Moravy a na základě evropským právem respektovaného práva národů na sebeurčení, usiluje strana, jako politický reprezentant moravského národa, o obnovení moravského zákonodárného sboru s působností na území moravské církevní provincie. Jako řádný člen evropské politické strany European Free Alliance

usiluje

evropských

o

federativní

historických

uspořádání

zemí,

evropskými zemskými národy.

77

Evropy

reprezentovanými

s

členstvím tradičními

Pro úspěch ve volbách je však

bezpodmínečně nutné oslovit širší veřejnost (coţ se ani jedné z moravských stran nedaří), jiná pokojná cesta není. Ale jak řekl Napoleon : "Veřejné mínění je prodejná holka (on pouţil ostřejší výraz), kterou si koupím, kdy si jen vzpomenu". Prostředky na kampaně tyto strany nemají. Pokud

jde

o

otázku

náboženskou

a

jejím

vztahu

ke

zkoumanému problému, třeba připomenout, ţe Morava má svoji církev jiţ

od

9.století.

List

papeţe

Jana

VIII.

moravskému

vládci

Svatoplukovi, známý podle své úvodní fráze jako Industriae tuae (z roku 880), je označován jako privilegium moravské církve. Obsahuje nejen výsledek dosavadní misijní činnosti v oblasti východně od Franské říše, ale i jádro církevně-politického programu vládců Velké Moravy. 78 Náboţensko-statisticky a vývojově má Morava s Čechami pramálo společného, nejvíce se tyto rozdíly projevily v 15. století, dále na přelomu 16. a 17. století a v poslední době po roce 1948 při kolektivizaci.

Morava

má

i

svého

mučedníka

v

osobě

Jana

Sarkandera, který zemřel následkem brutálního mučení 17.3.1620. Byl obviněn ze zosnování vpádu polských kozáků na Moravu, jednalo se však o zástěrku, kdyţ pravým důvodem byly jeho postoje ve sporech katolické a protestantské církve. Moravané jej záhy začali povaţovat za svého patrona a v roce 1995 byl svatořečen. 79 Tradičně větší zastoupení věřících je na Moravě neţ v Čechách a tento rozdíl je 77 Moravané (online cit. 20.11.2011). Dostupné z : http://moravane.eu/program-2/. 78 ŠŤASTNÝ P. Zrod moravské církve. Časopis Tajemství české minulosti. Rok 2011, č. 6, s. 20. 79 KOLEKTIV. Umučení nevinného kněze.Časopis Ţivá historie.Březen 2011, s. 46.

39

poměrně velký. Je to dáno především značným historicky rozdílným vývojem obou těchto zemí a nepřímým důkazem při hodnocení jednotlivostí náboţenství o tom, ţe obě tyto oblasti mají svá specifika. 80 Tato nerovnost je dána jiţ od 9. století, kdy se Velehrad stal politicko-správním centrem Velkomoravské říše a současně také metropolí prvního moravského arcibiskupa sv. Metoděje. Zakladatelem kláštera byl moravský markrabě Vladislav Jindřich za přispění olomouckého biskupa Roberta. Moravané na toto místo chodili a chodí projevovat nejen své náboţenské cítění, ale i svou touhu po samostatnosti či samosprávě. V moderních dějinách začalo set kávání na Velehradě roce 1985, kdy se 7. července za účasti čtvrt milionu lidí konalo připomenutí 1100. výročí úmrtí svatého Metoděje. Za jeden z významných momentů, který později přispěl k pádu komunistického reţimu,

dnes

historici

povaţují

právě

tuto

velehradskou

cyrilometodějskou pouť. Přítomen byl papeţský vyslanec kardinál Agostino Casaroli, dále praţský kardinál František Tomášek. 81 V této kapitole je moţné i drobné ekonomické srovnání. Situace v České republice není a nebyla rovnoměrná ani pokud jde o výši mezd obyvatel ţijících v Čechách a na Moravě. Protoţe Morava nemá ţádnou formu samostatnosti, nelze ani čerpat z nějakého zdroje, který by měřil ekonomickou situaci v tomto prostoru, přesto jsou dílčí data zpracována a lze se z nich odrazit.

82

Kupř. v letech 1988 nebo

1993, jakoţ i 1998 aţ 2001, rostla průměrná mzda jen v Praze, Středočeském,

Libereckém,

Jihočeském,

Královéhradeckém

a

Pardubickém kraji. Na druhou stranu v krajích Moravskoslezském, Plzeňském, Jihomoravském, Ústeckém, Karlovarském, Vysočina a Olomouckém mzdy ne ţe nerostly, ale naopak klesaly.

83

Ani další

statistiky podobných srovnání nevycházejí pro Moravu příznivě. Čistá 80 KLÍMA M. Ročenka Hospodářských novin. 6.ročník Praha : Nakladatelství Economia, 2002, s. 32. 81 Velehrad (online cit. 21.11.2011). Dostupné z : http://www.velehrad.eu/historie. 82 BALCÁREK,P. a Signatáři Charty pro Moravu a Slezsko : Provolání k poslancům ČNR a Moravané čtěte. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s.493. 83 SKOČOVSKÝ,M. Morava ve státním rozpočtu ČR na rok 1994. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1995, s. 295.

40

reálná mzda v ČR byla v roce 2001 následující : Praha 20.695, tři české kraje nad 14 tisíc korun, devět krajů nad 13 tisíc a Olomoucký kraj dokonce jen nad 12 tisíc korun, coţ je téměř na 50% příjmu Praţanů. 84 Nůţky se neustále rozevírají, neboť růst mezd je opětovně větší v krajích spíše českých neţ na Moravě. 85 Rovněţ analýza z roku 2004 těmto závěrům odpovídá. 86 Příčiny spíše nejsou dány polohou, kdy Čechy leţí vedle hlavního ekonomického partnera ČR, Německa, ale roli hraje především nemoţnost Moravy ovlivňovat směr prostředků na jejím území vybraných na daních a poplatcích a přerozdělování z centra. Kdyby platila rovnice, ţe čím blíţe k Německu, tím vyšší mzdy, pak by nemohl být Karlovarský kraj v poklesu její výše a uţ vůbec by se v tabulce výše mezd neobjevil na třetím místě od konce (před moravskými kraji). Ani v tom, ţe by Moravané měli niţší produktivitu práce to není, neboť jak ze statistik vyplývá, vývoj produktivity práce je v

ČR

rovnoměrný. 87

Za

notorietu

je

moţné

povaţovat

vyšší

nezaměstnanost na Moravě, více zaniklých velkých průmyslových podniků po roce 1990 a konečně i stav silnic a dálnic, který pozná kaţdý řidič prvním okamţikem, kdy překročí historickou hranici Čech a Moravy. Při mapování rizik silnic a dálnic tak nepřekvapí, ţe nejhůře vyšel kraj Zlínský a nejlépe Jihočeský. 88

84 TESAŘ L. Ročenka Hospodářských novin. 6.ročník Praha : Nakladatelství Economia, 2002, s. 165. 85 TESAŘ L. Ročenka Hospodářských novin. 6.ročník Praha : Nakladatelství Economia, 2002, s. 163. 86 PECL, J. Ekonomika Moravy - několik poznámek. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2002/2005, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2006, s. 910. 87 ČÁP V.. Ročenka Hospodářských novin. 6.ročník Praha : Nakladatelství Economia, 2002, s. 106. 88 Idnes (online cit. 21.11.2011). Dostupné z : http://auto.idnes.cz/autofotka-tydnenastudujte-si-mapu-ceskych-silnic-smrti-pk9-/automoto.aspx?c= A111118_ 095927 _ automoto_fdv.

41

2. Vznik Moravy a její středověký právní vývoj Cicero : Dějiny jsou svědkem časů, světlem pravdy, ţivou pamětí, učitelkou ţivota a poslem minulosti. Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis. 2.1. Velká Morava Jiţ počátkem 8. století se začala kolem řek Moravy a Dyje vytvářet organizovaná pospolitost s obchodními styky s Fran skou říší. Poprvé

se

mezinárodní

(Marvanorum) roku 822,

89

kdy

fórum

zmiňuje

o

Moravanech

moravské poselstvo je přítomno na

sněmu svolaném do ve Frankfurtu nad Mohanem franským císařem Ludvíkem. Velkomoravská říše vznikla v letech 830 – 833 v oblasti Moravy, Slovenska a Dolních Rakous po vyhnání kníţete Pribiny z Nitry. Za sídla byly povaţovány hrady Velehrad a Děvín. V polovině 10. století nazval východořímský císař Konstantin VII. tento politicky organizovaný celek „Velká Morava“. Postupně se Východofranská říše pokoušela vměšovat do věcí Velké Moravy, pročeţ se Rostislav v roce 862 rozhodl zabezpečit Velkou Moravu vybudováním církevní provincie. Velkomoravská říše se nacházela mezi řezenskou a solnohradskou liturgií (rozšiřování křesťanství v latině a němčině) a byzantskou

liturgií.

Po

odmítnutí

v

Římě

poţádal

Rostislav

byzantského sultána Michala III. o poskytnutí mise věrozvěstů, kteří by kázali a rozšiřovali křesťanství v jazyce staroslověnském. Patriarcha Fótios pak na Moravu vyslal Konstantina a Metoděje, aby zemi připravili na zřízení samostatné církevní provincie. Ti dorazili počátkem

roku

staroslověnštiny

863. jako

Výsledkem

bohosluţebného

bylo jazyka

nakonec

povolení

udělené

papeţem

Hadriánem II. v Římě. V těchto časech Rostislav zároveň odráţel nájezdy Ludvíka Němce z Východofranské říše, který ho povaţoval za 89 KLANICA, Z. Původ a počátky moravského etnosu. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, 1.vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1995. s. 43.

42

svého vazala. 90

Situace se zkomplikovala po vstupu Rostislavova

synovce Svatopluka na scénu a po jeho spojení s Markomanem, synem Ludvíka Němce, zajetím Rostislava. 91 Svatopluk pak rozšířil Velkomoravskou říši, která v tehdejší Evropě spolu s Franskou říší představovala

nejvýznamnějšího

hráče,

coţ

dokládá

i

Římské

privilegium z roku 880 vydané Svatoplukovi papeţem Janem VIII. kterým je dáno potvrzení státní suverenity Velké Moravy, moravského arcibiskupství,

povolení

liturgie

ve

staroslověnštině.

Potvrzení

existence Velké Moravy, jakoţ i vládnutí Svatopluka, vyplývá téţ z Papežského listu z roku 885. 92 V roce 889 nastoupili kočovní Maďaři. Po smrti Svatopluka v roce 894 se od moravské říše odtrhli Češi a poddali se králi Východofranské říše Arnulfovi. Následovalo odtrţení luţických Srbů. V roce 901 uzavřel nástupce Svatopluka Mojmír s Východofranskou říší mír. Tím se však cítili být ohroţeni Maďaři. 93 Lze říci, ţe maďarský vpád byl jednou z příčin zániku Velké Moravy, nikoli však jedinou. Mezi další příčiny patří také ne dost stabilní a nedobudovaná vnitřní mocenská hierarchie, odtrţení těch částí, které se jiţ necítily být dostatečně chráněny v rámci Velké Moravy a rovněţ nelze přehlédnout ani nedostatečně obratnou mezinárodní politiku. V roce 906 byli ještě Maďaři poraţeni, avšak nakonec obsadili část moravského území, dnešní jiţní Slovensko, coţ byl patrně poslední úder Velké Moravě. 2.2. Začlenění Moravy mezi země Přemyslovců V roce 907 porazili Maďaři v bitvě u Brezalauspurku (u dnešní Bratislavy) bavorské vojsko. Moravané jiţ nejsou označeni jako účastníci této bitvy. Nelze vyloučit, ţe panovník a elitní bojovníci padli v jiných bojích. V období následujících několika desetil etí tvořila 90 KAČER, J. Zrada ve jménu Moravanů, Časopis Ţivá historie. Listopad 2010,s.22 91 HAVLÍK, L.E. Ţivot a utrpení Rostislava, krále Moravanů, In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1995, 1.vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1996. s. 88. 92 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. 1.vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka,2009. s.32. 93 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1.vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. s.74.

43

Morava zřejmě nárazníkové území mezi Čechy a Maďary

94

, ovládané

patrně několika místními vládci, o nichţ však nic nevíme. Jednou z verzí zániku Velkomoravské říše je i teorie o velké povodni. 95 Po polovině 10. století došlo k vzestupu přemyslovských Čech (název je zavádějící, ale vţitý - v té době Přemysl ještě nevládl a pověst o oráči je spíše smyšlená) a jejich expanzi na východ. Před rokem 1003 Moravu obsadil polský Boleslav Chrabrý. Poláci byli spojenci Moravy a nejednalo se o okupaci. Polác i byli z Čech vyhnáni, Moravané Polákům věrnost zachovali dalších 10 let. Boleslav Chrabrý mohl Čechy i Moravu připojit ke své říši a vznikla by tím středoevropská říše Slovanů pod vládou Krakova.

96

Češi se však

z důvodů praktických rozhodli pro volné spojení s Němci vstupem do Římské říše. Moravané bojovali spolu s Boleslavem v letech 1015 – 1017 proti koalici německého krále, českého vévody a rakouského markraběte. O osudu Moravy počátkem roku 1018 rozhodli Jindřich II. a Boleslav Chrabrý uzavřením míru, přičemţ se Boleslavova pozornost přesunula na východ. Morava tak pro Poláky ztratila význam. Staţení jejich jednotek vyuţil český vévoda Oldřich a roku 1019 Moravu obsadil. 97 Břetislav I. následně patrně zamýšlel obnovit samostatný moravský stát, coţ se někdy dovozuje z mincí, které na Moravě razil. Trvalým

ovládnutím

Moravy

se

Čechy

vymanily

ze

svého

provincialismu. Morava slouţila jako marka - vojenské a obranné předpolí vůči Polsku a Uhrám

98

a zároveň jako odkladiště pro členy

přemyslovské dynastie, kteří právě neměli vrchní vládu.

94 PERMSKÁ, L. Šlechtické tituly. Časopis Ţivá historie speciál – Největší záhady středověku. 2010, s. 76. 95 BAUER, J. Zničila Velkou Moravou katastrofální povodeň?. Časopis History revue. Leden 2011, s. 23. 96 KAČER, J. Kdyby Čechy nepatřily do Říše římské. Časopis Ţivá historie. Září 2009, s. 60. 97 Jiné zdroje uvádějí i jiná data 1018, 1021, 1025, 1030, 1031 uvádí MNK na stránkách http://www.mnk.cz/ nebo léta 1021-1026-1028 - HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka, 2009. s. 38 nebo viz HAVLÍK, L.E. O Moravě a Českém státě, Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1996, str. 13. 98 MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1999. s. 33.

44

Kdyţ se Břetislav v roce 1034 stal českým vévodou, Moravu si ponechal ve své moci. Z důvodu své prohry u Prahy roku 1040 nejen ţe promarnil moţnost obnovit velikost Velké Moravy, ale naopak slíbil na říšském sněmu v Mohuči poslušnost římskému králi Jindřichu III., který povýšil svůj zájem o tyto dvě provincie nad nechuť papeţe potvrdit Břetislavovi nástupnictví z důvodu jeho problematického původu a byla mu potvrzena vláda nad Čechami a Moravou, které se staly volnými součástmi Římské říše. V roce 1054 stanovil Břetislav nástupnický zákon s klíčem primogenitury rodu Přemyslovců, řada byla po smrti Břetislava na jeho synovi Spytihněvovi. Mladší synové ale dostali podíly na Moravě, a to Vratislav severní polovinu a Konrád s Otou jiţní. Je to počátek dělení Moravy na severní (Olomoucko) a jiţní (Brněnsko) část a počátek existence dvou hlavních měst. Některé prameny uvádějí, ţe Spytihněv II. se roku 1055 vypravil na Moravu a odstranil zde asi 300 nejpřednějších představitelů vlád noucí moravské šlechty. V roce 1061 Vratislav již jako český vévoda učinil moravské úděly dědičnými, coţ mj. znamenalo, ţe místní panovníci se s Moravou začali sţívat a povaţovat ji za vlast. Olomoučtí biskupové byli navíc institucí s celomoravským dosahem a přímým Čechami nezprostředkovaným kontaktem s Římem. Z důvodů častých bojůvek byly hranice mezi Čechami a Moravou přísně střeţeny stráţemi a dokonce nebylo moţno z Moravy do Čech nikoho pustit bez zvláštního povolení samotného českého vévody.

99

2.3. Vznik markrabství na Moravě Na praţském dvoře byl jako první markrabě určen roku 1179 Přemysl Otakar I. Rovnoprávné postavení obou zemí narazilo na odpor českého panovníka a tento stav měla změnit bitva svedená mezi Moravany a Čechy roku 1185 u Loděnic, kde Čechové po vítězství vyklidili

bojiště.

Protoţe

to

vítězové

zpravidla

nečiní,

vkládají

historikové mezi slova „po“ a „vítězství“ slůvko „údajném“. 100 Římský 99 TOPOLOVÁ - NOVOTNÁ, M. Vývoj českomoravské hranice. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001. 1.vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001., st r. 307. 100 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 30.3.2011). Volny (online). Dostupné z : http://www.volny.cz/moravskelisty/ listy/morava/ dejiny_havlik.html.

45

císař Fridrich I. Barbarossa se v roce 1182 zasadil o zamezení snah českých vévodů vládnout na Moravě. Moravské markrabství stejně jako Čechy mělo být nadále udělováno jako léno Římské říše. 101 Následně se přirozeným procesem pozvolna mění místní vládci a úředníci ve středověkou šlechtu, jejíţ společenské postavení je zaloţeno na vlastnictví půdy. Po smrti Jindřicha Břetislava v roce 1197 velmoţi zvolili na praţský trůn Vladislava Jindřicha. O svůj nárok se přihlásil i Přemysl. K obvyklému vzájemnému boji však nedošlo, Vladislav Jindřich svému bratrovi ustoupil, třebaţe měl nesrovnatelně větší vojsko, přenechal mu vrchní vládu a sám se spokojil s moravským markrabstvím, kde měli vládnout dědičně jeho potomci.

102

Byla uzavřena smlouva mezi

Přemyslem Otakarem I. a Vladislavem Jindřichem, podle níţ měl první vládnout v Čechách, druhý na Moravě, navenek však mělo toto soustátí vystupovat jako jeden státní celek. Přemysl v roce 1212 jiţ jako král vzhledem ke svému sloţitému mezinárodnímu postavení souhlasil s ústupky pro své příbuzné, aby si pojistil jejich věrnost. Vladislavu Jindřichovi přepustil Olomoucko, čímţ byla Morava opět sjednocena ze dvou údělných kníţectví do jednoho správního celku byť sice jiţ ne v hranicích Velké Moravy, ale v zásadě v hranicích, které přetrvaly aţ do moderní doby. 103 V tomto období, ať jiţ násilně, dobrovolně nebo smluvně, došlo k počátku souţití Moravy a Čech ve svazku více či méně spojeném. Ačkoli se Čechové vţdy snaţili Moravu ovládat, nikdy se nestalo, aby Morava neměla alespoň částečnou či nějakou formu relativní samostatnosti. Vznik markrabství na Moravě nebyl jednorázovou záleţitostí, nýbrţ postupným procesem. Nešlo rovněţ o vznik nějakého nového územního (státního) celku, ale o změnu vlády na Moravě a jisté přehodnocení vztahu Čechy-Morava. Vznik markrabství nebyl vyvolán vnějšími činiteli, má původ ve vnitřních rozbrojích v přemyslovské 101 Moravský národní kongres (online databáze). Historie Moravy (cit. 2.6.2011). Dostupné z : http://www.mnk.cz/. 102 CÍHOVÁ, J. Dlouhá cesta ke sjednocení Moravy. Časopis Ţivá historie. Ledenúnor 2010, s. 25. 103 Moravský národní kongres (online databáze). Historie Moravy (cit. 2.6.2011). Dostupné z : http://www.mnk.cz/.

46

dynastii. Listina Fridricha II., římského císaře a krále sicilského, kterou

uděluje

a

potvrzuje

moravskému

markraběti

Vladislavu

Jindřichovi majetek "Mocran et Mocran". Tuto listinu můţeme směle povaţovat za první písemnou zmínku o přiznání Moravy jako majetku některého ze šlechticů. Označení markraběte získal panovník území, které slouţilo jako marka, tj. nárazníkové či pohraniční pásmo (podobně

Kraňská,

Korutanská,

Míšeňská,

Luţická

marka). 104

Vladislav Jindřich v roce 1213 zaloţil nejstarší moravské město – Uničov. V roce 1222 zemřel bez potomků a správu Moravy převzal Přemysl,

přičemţ

faktický

výkon

vlády přenechal

olomouckému

biskupovi Robertovi. Do roku 1233 měly pečetě markrabat symbol lva, následně se však na základě změny přijaté markrabětem Přemyslem uţívá orlice. V roce 1237 markrabě Přemysl vystoupil proti králi Václavovi I. (asi proto, ţe mu Václav odebral Břeclavsko a daroval ho Oldřichu Korutanskému, manţelovi své nejstarší sestry), před jehoţ vojsky se ale nakonec ukryl v Uhrách. V roce 1243 jmenoval markrabětem syna Vladislava III. Ten se oţenil s dcerou posledního Fridricha II. Babenberského Gertrudou se záměrem spojit tak v budoucnu Čechy, Moravu a Rakousko pod přemyslovskou vládou, coţ se ovšem ve Vladislavově osobě nenaplnilo. (Konečně tento stav je dalším dokladem o tom, ţe výhodnost podunajského soustátí si neuvědomovali jen Habsburkové, ale daleko dříve i jiní). V roce 1248 zvolila česká šlechta markraběte Přemysla králem místo Václava. Ponechal si vládu na Moravě a zároveň titul markraběte (to se stalo poprvé). V právním poměru k Římu vystupovaly České království a Moravské markrabství vždy jako dva politicko-právní celky či jednotky. Tak tomu bylo při investituře lén obou zemí Impéria roku 1282. Centralistická politika krále Přemysla Otakara II. proti němu nakonec postavila šlechtu nejen v Rakousích, ale i v Čechách, jakoţ i na Moravě, kde byla odbojná šlechta vedena Milotou z Dědic. Toto neobratné chování jak vůči rakouské a české šlechtě, tak ale i směrem k Moravě, se Přemyslovi stalo osudným v bitvě na Moravském poli roku 1278, kteráţto prohra ukončila rané české pokusy o to být evropskou velmocí. 104 PERMSKÁ, L. Šlechtické tituly. Časopis Ţivá historie speciál – Největší záhady středověku. Rok 2010, s. 76.

47

2.4. Moravská privilegia za vlády Lucemburků V roce 1278, kdy Přemysl zemřel na Moravském poli, ovládl Moravu římský král Rudolf I. Habsburský, jeho politiku realizoval správce, biskup Bruno, později Albrecht Saský.

105

V tomto období byla

země zmítána anarchií a státní správa se rozloţila. V následujícím období vládu na Moravě vykonávali moravští zemští hejtmani, z nichţ nejvýznamnější byl Jindřich z Lipé. Jindřichem

VII.

uděleno

lénem

106

V roce 1310 bylo císařem

Janu

Lucemburskému

jak

Království české, tak Markrabství moravské. V Brně pak Jan vydal roku 1323 pro Moravu významné privilegium, velkou Chartu svobod. Dle ní "Český král a zároveň moravský markrabí potvrzuje, ţe Moravské

markrabství je samostatnou zemí

s vlastními právy,

soudnictvím, financemi a vojskem, avšak s povinností společné obrany". 107 Všechny nejvyšší zemské úřady na Moravě mohli zastávat jen rodilí Moravané. O postavení obou zemí rozhodovalo v prvé řadě vědomí jejích vládnoucích vrstev, které bylo specifické a svébytné v obou zemích a působilo na realizaci jejich politických zájmů. Jako druhořadé se projevily ne vţdy totoţné názory na společné zájmy obou zemí, příbuzenské vztahy některých moravských a českých rodů nebo jazykového dorozumění. 108 Až římský císař, český král a moravský markrabě Karel IV. vyhlašuje Markrabství moravské, Vévodství opavské a Biskupství olomoucké roku 1348 za léna Koruny české. 109 Nový státoprávní pojem byl nadřazený termínu Království Čech, s nímţ jej nelze v ţádném případě ztotoţnit, neboť výraz Koruna byl sjednocujícím synonymem pro celou říši v čele s 105 DRÁPELA, J. Moravští biskupové a arcibiskupové. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1995. 1.vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1996, s. 397. 106 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. s. 96. 107 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků. (cit. 30.3.2011). Volny (online). Dostupné z : http://www.volny.cz/moravskelisty/ listy/ morava/dejiny_havlik.html. 108 MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945, 2. vyd. Praha: Linde Praha, a.s., 1999. s. 37. 109 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. 1. vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka, 2009. s.56.

48

králem Čech. 110 Následujícího roku stanovil moravským markrabětem svého bratra Jana Jindřicha Lucemburského. Období vlády Jana Jindřicha (1350-1375) bylo aţ na výjimky dobou míru a rozkvětu, markrabství pod jeho vedením zbohatlo. Jeho syn Jošt Moravský (1375-1411) uplatňoval poněkud jiný způsob vlády. Jošt a Prokop se na ničem neshodli a bojovali mezi sebou o moc. 111 Nakonec se Jošt postavil i proti svému lennímu pánu, bratranci a českému králi Václavu IV. Joštovi se krále.

112

podařilo roku 1410 dosáhnout až titulu římského

Poté, co Jošt byl kurfiřty zvolen za římského krále a následně

zemřel, Moravané roku 1419 přijali v Brně za markrabího krále Zikmunda a odmítli vytvořit vládu s Čechami. Roku 1422 se opět na rozdíl od Čech přiklonili ke spolupráci se Zikmundem, který udělil Moravu lénem rakouskému vévodovi Albrechtovi. 113 Moravané ho uznali za markrabího, jakoţ posléze i jeho syna Ladislava. Výtky Čechů, ţe Moravané jako manové Čechů měli vyčkat s přijetím za markrabího aţ po Ladislavově korunovaci za krále, Moravané odmítli. Moravští páni a rytíři nebyli povinni svým vládcům přísahou věrnosti, ale

jim

a

dalším

dědicům

jen

povinností

slibu

poslušnosti

a

podřízenosti, který skládali. Moravané se přikláněli spíše k umírněné pozici vůči Římu a nechtěli být v opozici jako Čechové. Jedná se o další významný odklon Moravy od Čech a od té doby je také patrný výrazný rozdíl v vztazích k autoritám, nejen křesťanským, ale obecně. Čechové se vymezili vůči římské a křesťanské moci, Moravané nikoli. Moravští stavové poukazovali v roce 1453, ţe jsou stejně svobodní jako Čechové a ţádní jejich manové, coţ Čechové nakonec uznali a prohlásili Moravany za sobě rovné bratry a přátele.

114

Morava se v

uvedeném období projevuje ještě více jako v podstatě samostatná země, stavovský stát, který rozhoduje sám o svém osudu, postavení k Impériu a rovněţ také včetně vztahu k Čechám či svazku s nimi. 110 MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1999. s. 41. 111 KAČER, J. Kruté války moravských Lucemburků. Časopis Ţivá Historie. Ledenúnor 2011, s. 28. 112 Moravané (online) pol.strana (cit. 18.9.2011). Dostupné z : http://moravane.eu/ category/vice-o-moravanech/. 113 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. 1. vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka, 2009. s.57. 114 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. 1. vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka, 2009. s.69.

49

2.5. Morava v době pohusitské V roce 1462 pomohly moravské oddíly osvobodit u Vídně římského císaře Fridricha III. Habsburského v boji s Albrechtem. Císař jako odměnu a na vlastní moravskou žádost povýšil moravský erb změnou

kostkování

orlice

ze

stříbrno-červeného

na

zlato-

červené. 115 Dalším dokumentem o vztazích Moravy a Čech byla Listina Jiřího z Poděbrad z roku 1464, jíţ měly mít napříště Morava s Čechami vţdy společného panovníka.

116

Nebyla v ní ale vyslovena

povinnost lenního slibu moravského markraběte českému králi. V roce 1467 většina moravských měst (a olomoucký biskup Tas Černohorský z Boskovic) utvořila spolek proti Jiřímu z Poděbrad. Ten na Moravu vyslal vojsko, v roce 1468 tak učinil i Matyáš Korvín a začaly tedy česko-uherské války. Následujícího roku Korvína za markraběte.

117

přijali Moravané Matyáše

Po smrti Jiřího z Poděbrad roku 1471 byl

zvolen českým králem Vladislav Jagellonský. Část Moravanů (šlechta a města) se přiklonila na jeho stranu (včetně zemského hejtmana Ctibora Tovačovského z Cimburka). Drobné vojenské sráţky mezi přívrţenci obou stran trvaly i nadále. Moravský zemský sněm později v roce 1475 schválil rozdělení České koruny mezi oba krále a Matyášovo držení Moravy. 118 Roku 1477 vydal Matyáš Moravanům Privilegium uzavírat mírové smlouvy s okolními zeměmi a vyhlašovat válku. To potvrzovalo dosavadní stav, kdy Moravané jednali podle vlastního rozhodnutí. Dvakrát Moravě nevládla Praha, ale Budín, jednou do smrti Matyáše Korvína v roce 1490, podruhé v dobách Rudolfa II. Od 115 MERTA,V. Moravské standarty v San Clemente. Moravský historický sborník Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 550. 116 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. 1.vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka, 2009. s.71. 117 OVČÁČIKOVÁ,A. Matyáš Korvín - Vzpomínka na významné výročí moravských dějin. Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš Poznání, Olomouc, 2011, s. 627. 118 KAČER J. Morava husitská nebo katolická. Časopis Ţivá historie – speciál : Největší záhady středověku. Rok 2010, s. 117.

50

roku 1020 nebyla Morava nikdy samostatná, ale vţdy (aţ na dobu od roku 1949) měla samosprávu.

119

Celkově ve 14. a 15. století ovládal český panovník Čechy, Moravu, Luţici, Slezsko, Malopolsko, Braniborsko, Horní Falc (vedle Chebska) a ve spojení byl i s Mazovskem (území za dnešní Varšavou), jakoţ i za doby vlády Zikmunda ovládal i Uhry. 120 O Moravě bylo jednáno, komu ţe z panovníků připadne, aţ v roce 1478 došlo v Olomouci mezi Vladislavem a Matyášem k dohodě, podle níţ připadne Morava druhému panovníkovi, jestliţe jeden z nich zemře bez potomků. Pokud by zemřel dřív Matyáš, musí jeho dědicům Vladislav vyplatit 400 000 dukátů, dokud se tak nestane, bude Morava náleţet do svazku Uherské koruny, coţ se nakonec i stalo.

119 KAČER, J. Moravská orlice po bodu českého lva. Časopis Ţivá historie. Ledenúnor 2010, s. 62. 120 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007, s. 98.

51

3. Morava v prvních ucelených psaných kodexech Ovidius : Jakousi sladkou silou nás všechny k sobě poutá rodná země, ţe nelze na ni nemyslet kdy. Nescio qua natale solum dulcedine cunctos ducit, et immemores non sinit esse sui. 3.1. Kniha Tovačovská Dosud se práva Moravy objevovala buď v dohodách ústně sjednaných či se o ní rozhodovalo na poli bitevním, případně jednorázovými listinami. V roce 1481 se přeci jen situace změnila směrem, který jiţ je dnešnímu pojetí práva bliţší.

Zemský hejtman

Ctibor Tovačovský z Cimburka sepsal dosavadní zvyková pravidla, jimiţ se řídil chod země. Z knihy vysvítá vědomí samostatnosti Moravy vůči Čechám, nepopírá se však sounáleţitost s nimi, např. zakotvením volby panovníka v Praze. Toto bylo tzv. Zřízení zemské (ve své podstatě ústava)

Moravského markrabství

- dvoudílná Kniha

Tovačovská neboli Paměti, obyčeje, řády, zvyklosti starodávné a práva Markrabství moravského. 121 První díl se zabývá státním právem moravským, druhý soudnictvím a zemským deskám. Tento základní písemný pramen moravského práva v úvodním článku uváděl: "Země Moravská byla vţdy svobodná, jakkoliv jest od královstvie a koruny moravské své padla a ţádnému pánu ani kterej zemi podmaněna nebyla". Svobodné postavení Moravy v soustátí Koruny je formulováno takto : " K tomu my se známe, ţe jsme úd koruny, ale ve všem tak svobodni jako vy páni Čeští, ale nejsme ţádní manové, neţ svobodní páni jako vy." Pravidla přijímání panovníků byla stanovena tak, ţe eventuální český král měl nejprve přijet na Moravu a v Brně potvrdit

svobody

Markrabství

moravského

ještě

před

samotnou

korunovací v Praze, mělo-li se jednat o dědičné nástupnictví. Měl-li být král volen, pak měl na Moravu přijet aţ po své korunovaci, coţ bylo vyjádřeno slovy: "...aby Moravanům povinnost svou učinil, svobody 121 HAVLÍK L. E.Moravské letopisy.1.vyd.Břeclav:Nakladatelství Pálka,2009. s.78.

52

Markrabství moravského potvrdil, byl přijat za markrabího a obdrţel slib věrnosti". V XXXI. kapitole Knihy Tovačovské je vyslovena samostatnost Moravy a rozdíl mezi oběma zeměmi je vyjádřen tak, ţe stavové čeští skládají králi přísahu poddanosti, moravští pouhý slib. Moravský sněm se roku 1480 usnesl o povinnosti činit zápisy do moravských

zemských

desek

v

jazyce

moravském

(idioma

moravicale). Potvrzení práv zakotvených v Knize Tovačovské učinil později i Habsburk Maxmilián v roce 1567 zákonem "In viam legis". 122 V roce 1490 Morava přijala Vladislava Jagellonského za svého panovníka. Protoţe se Vladislav vzápětí stal i uherským králem, závazek 400 tisíc zlatých z olomoucké dohody nebyl tímto panovnickým spojením zaplacen a tedy dodržen, třebaţe uherské stavy na něm trvaly, české ho odmítly. Tím Čechové zcela evidentně porušili platnou dohodu a další jejich moc na Moravě je zpochybněna . Tím spíše je tento návrat problematický za té situace, kdy Moravané se pod Českou korunu vraceli s podmínkou, ţe všechna jejich práva a privilegia budou jednou pro vţdy zachována, coţ Čechové také porušili. Protoţe Vladislav II. uherským stavům neuhradil 40 0 tisíc zlatých náhradou za Moravu, musel jim nakonec potvrdit, ţe Morava zůstává zastavena Uherské koruně. V roce 1520 však při jednáních Ludvíka Jagellonského o moravských zemských svobodách vznikl spor, zda má Morava patřit do Uherské koruny. Zástavu Uh erské koruně potvrdil roku 1522 i jeho nástupce Ludvík. Po jeho smrti mohl proto Jan Zápolský s odvoláním na tuto smlouvu připomínat , ţe Morava spadá pod Uherskou korunu. 123 V roce 1510 se znak Moravy objevuje jako samostatná země v rámci Svaté říše římské na vyobrazení

Hanse

Burgmaiera. 124

Většině

moravských

stavů

příslušnost k Uherské koruně nevadila, Vilém z Pernštejna prosa zoval ale spojení s Českým královstvím. Po smrti Ludvíka Jagellonského v roce

1526

se

Moravané

rozhodovali

mezi

Ferdinandem

I.

122 Vědecká knihovna v Olomouci (online). Digitální knihovna historických fondů Vědecké knihovny v Olomouci (cit. 6.5.2011). Dostupné z : http://dig.vkol.cz/dig/ mi170/index.htm. 123 BALCÁREK P. Státoprávní dějiny Moravy. In Moravskelisty (cit. 20.9.2011). Dostupné z : http://www.moravskelisty.host.sk/listy/morava/dejiny_balcarek.html. 124 PERMSKÁ, L. Kurfiřti hledají slabého vládce. Časopis Ţivá historie. Červenecsrpen 2010, s. 26.

53

Habsburským a sedmihradským vévodou Janem Zápolským jako novým panovníkem. V Praze však bez ohledu na ostatní země zvolili Ferdinanda. 125 Tím se české země staly opět součástí velkého středoevropského

soustátí,

kterým

byly

spojeny

společným

panovníkem Čechy, Morava, Slezsko, Luţice, Rakouské země vyjma Salcburska, na druhou stranu krom tradičních zemí (Horní a Dolní Rakousy, Štýrsko, Korutany, Tyrolsko) ovládali Habsburkové také Tridentsko (mezi Švýcarskem a Benátkami) a Kraňsko (Lublaň a Terst), část dnešního Chorvatska a samozřejmě Uhry.

126

V Olomouci roku 1593 vydal Polák Baroloměj Paprocký z Hlohol Zrcadlo slavného markrabství moravského, spis, v němţ se především popisovala historie významných šlechtických rodů, biskupů a měst na Moravě. Podle této kroniky Moravané nepocházejí od praotce Čecha, ale jsou potomky Markomanů. V roce 1600 zemský podkomoří (správce markrabských měst a klášterů) Zikmund z Dietrichštejna obţaloval z velezrádného spojení s Francií a falckým kurfiřtem vůdce moravských protestantů Karla staršího z Ţerotína. Na jeho zámku v Rosicích se sešli zástupci stavů z Moravy, Rakouska a Uherska, aby dojednali společný postup svých zemí proti Rudolfovi. Zemský sněm zvolil direktorium jako prozatímní vládu, Češi se odmítli připojit na stranu spojenců. Matyáš se po nátlaku na Rudolfa se stal vládcem zemí spojenců. Karel starší ze Ţerotína byl zvolen zemským hejtmanem a vládl bez ohledu na panovníka. Mimo jiné i toto dvojvládí přispělo k následným známým dějinným událostem let 1618 a násl. 127 3.2. Obnovené zřízení zemské Místo panovníka, který měl z dosud platného práva nároky na český trůn, byl na generálním sněmu České koruny zvolen králem Fridrich Falcký, aţ dalšího roku byl problematickou volbou (po příslibu 125 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 30.3.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html. 126 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007, s.154. 127 OVČAČÍKOVÁ, A. Karel starší ze Ţerotína. Moravský historický sborník Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 631.

54

nedefinované konfederace) za nesouhlasu řady moravských stavů přijat za markraběte. Konfederace vytvořena byla, došlo i k pokusu vytvořit společnou ústavu. Vymezit se však vůči katolické Evropě a dosud daným pořádkům se Moravané tak zcela nechtěli a jejich vztah k následnému českému povstání nebyl většinou kladný. Panovníka konfederace, tedy krále, volí na generálním sněmu zástupci všech zemí. Ústava potvrzuje též plnou autonomii Moravy, náboženskou svobodu a zřízení univerzity. Evangelické náboţenství augšpurské nebo české konfese se vyznává v tom jazyku, který se v té které zemi uţívá. Morava tak v rámci České koruny byla samostatným státem, spojeným v Koruně osobou volitelného panovníka. 128 V bitvě na Bílé hoře Moravané nebojovali, putovali tam toliko některými moravskými šlechtici placení ţoldnéři a ještě ke všemu jich byla hrstka a navíc dorazili pozdě (je nepřesné tvrzení, ţe moravské pluky vydrţely aţ do posledního muţe). Na zemském sněmu roku 1628 (pro Moravu, pro Čechy již v roce 1627) konaném ve Znojmě byla vydána ústava s názvem Obnovené zřízení zemské.

129

Tato ústava zrušila volbu panovníka,

zrušila práva protestantů, zemský sněm se mohl scházet jen se souhlasem

markraběte,

panovník

měl

výhradní

právo

jmenovat

nejvyšší úředníky (včetně zemského hejtmana). Obnovené zřízení zemské obsahovalo ustanovení státního, soukromého a trestního práva, předpisy týkající se soudního a deskového řádu. Formálně platila aţ do roku 1848. Značná část protestantské šlechty a intelektuálů opustila Moravu i Čechy a místo ní přišla cizí šlechta, čímţ zmizeli hlavní nositelé moravanství, nicméně s myšlenkami moravské i české svébytnosti se v následujícím století ztotoţnilo obyvatelstvo. 130 Na druhou stranu ale Ferdinand II. vlastně potvrdil novou ústavu Moravského markrabství a 140 listin a privilegií Morav y včetně

privilegia

římského

krále

Fridricha

(1212),

Jana

Lucemburského (1313) Karla IV. (1348, 1355, 1355, 1366), císaře 128 MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1999. s. 56. 129 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. 1. vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka, 2009. s.110. 130 MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1999. s. 130.

55

Fridricha

III.

zabezpečovala markrabství.

(1462), rodu

Jiřího

z

Habsburků

Poděbrad dědičné

a

dalších.

právo

na

Ústava

Moravské

131

V roce 1636 byl zřízen Královský úřad zemského hejtmanství, který se stal hlavním soudním a správním úřadem, v čehoţ čele stanul zemský hejtman. Sídlil v Brně, které se tak stalo faktickým hlavním městem Moravy. V roce 1677 praţský kanovník Tomáš Pešina z Čechorodu vydal v Praze Moravský Mars, tedy moravskou kroniku. V roce 1705 na toto dílo navázal Jan Jiří Středovský sepsáním kroniky Hlasatel moravské slávy. Na Moravě a v Čechách v 18.století pracovaly komise pro revizi Obnoveného zřízení zemského. Čechové navrhovali zachování České koruny, moravská komise hodlala naopak udrţet moravskou samostatnost bez ohledu na Korunu. 3.3. Pragmatická sankce V roce 1740 se vládkyní Moravy stala Marie Terezie. Z důvodů vyplývajících ze zpochybnění jejího nástupnického práva z aloţeného Pragmatickou sankcí, se proti Marii Terezii vytvořila vojenská koalice sousedních států s úmyslem si rozdělit její říši, ta se uvedeným dokumentem výslovně týkala i Moravy. V roce 1742 byl uzavřen mír, jímţ Prusko získalo téměř celé Slezsko s výjimkou jiţního Opavska, jiţního Krnovska, Těšínska a části Jesenicka. V rámci reforem roku 1783 sloučil Josef II. státní správu Moravy a Rakouského Slezska. Císař Leopold II. svým reskriptem v roce 1790 obnovil zemský sněm Moravského markrabství, kterému navrátil moc zákonodárnou a markrabství se stalo korunní zemí Rakouského císařství. Josef formálně přiznal Brnu statut hlavního města Moravy. Existovalo vedle zemského samosprávného i krajské správní zřízení, Slezsko bylo vlastním krajem. 132 Leopold II. se v roce 1791 nechal korunovat českým králem, coţ čeští obrozenci touţebně očekávali. Existovalo moravské občanství (inkolát). Lyceum v Olomouci obdrţelo opět v roce 131 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 3.6.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html. 132 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. s. 184.

56

1827 statut univerzity. 133 Všechny písemnosti směrem k císaři a zpět byly

psány

česky

a

německy.

Zemský

sněm

nekomunikoval

v moravštině, ale v češtině, některé interní dokumenty uchovával toliko v němčině. Roku 1836 vznikla Matička moravská jako kulturní a osvětová instituce. V roce 1848 byla zaloţena Jednota moravská, o rok později přejmenovaná na Národní jednotu sv. Cyrila a Metoděje. Ani tyto aktivity nepřesvědčily české obrozence, ţe to moravské má trochu

jiné

cíle,

zejména

netrvalo

na

zásadním

odporu

vůči

Habsburskému domu.

133 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. 1. vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka, 2009. s.141.

57

4. Rakouské ústavy Vladimír Menšík : Buďme hrdí na to, ţe jsme Moravané, buďme pyšni na to, v jak krásné zemi jsme se narodili. 4.1. Pillersdorfova (dubnová) ústava Na schůzích Národního výboru ve Svatováclavských lázních byla vyslána do Vídně deputace k císaři s peticí poţadavků na zřízen í společného státu z Čech a Moravy. 134 Na Moravě projevila souhlas jen hrstka česky orientovaných vlastenců. Zemský sněm na Moravě byl zvaný

pro

velký

počet

venkovských

poslanců

selským

a

bylo

usneseno, ţe „Markrabství moravské jest země samostatná, toliko s konstitučním císařstvím rakouským organicky spojená“. Morava v 134 Předpokládané postavení Moravy bylo charakterizováno takto: "Moravané, rodní bratři Čechů, s nimiţ od věků ve spojení ţili, pročeţ stejné s nimi potřeby uznávají, o to prosí: 1. Aby jim táţ práva udělena byla, kterých nabyli Čechové… jak v ohledu na zřízení zemské, tak i na zřízení obcí. 2. Aby Morava při této rovnosti práv zůstala nicméně samostatná. 3. Aby nejvyšší odpovědné ouřady pro Čechy měly i jejich záleţitosti v obsahu svých povinností. 4. Aby se výborové sněmu českého a moravského scházeli ke společné poradě. 5. Aby národ český a moravský navzájem zaručili sobě svobodu občanskou, jakoţ i rovnost národnostní." Pod nadpisem Hlas z Moravy do Čech se např. v Týdeníku psalo: „Návrh tento se stal dříve, neţ se státi měl. Kdo si chce zasnoubit nevěstu, musí napřed hleděti, aby se jí zalíbil. A má-li sňatek šťastný býti, musí o to dbáti, aby ho se všech stran poznala a on ji. To však nemůţe se říci o Češích a Moravanech.« Dále autor uváděl, ţe se Čechové dopustili chyby, kdyţ se se svou ţádostí k císaři neobrátili napřed k Moravanům, a ţe hleděli dosíci sjednocení přímým jednáním s císařem. »Uplyne asi více let neţ Moravané Čechy poznají a s důvěrou se k nim přiblíţí“. Článek téhoţ týdeníku, nazvaný Ozvání moravského lidu. »Hájíme národnost svou slovanskou a sice chceme pevně státi při kmenu neroztrţené m česko-moravském a stavějíc se proti těm, kdoţ chtěli odlupovat moravský národod českého. Ale i osobnost svou moravskou hájíme. Chceme totiţpevně státi při Čechách, ale nepominouti v nich, nerozplynouti, aby Morava mohla sama ostati na právu svém, kdyby Čechové odpadli někdy od svobody, ač toho bohdá svět neuvidí. Ţádáme tedy, aby vedle společného sněmu v Praze byl i zvláštní na Moravě, jímţ by se řídilo i vlastní hospodářství zemské". HAVLÍK L.E. : Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (3.6.2011) : http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html

58

rámci Rakouského mocnářství měla s ním společnou zahraniční politiku, vojenství, finance a osobu panovníka, císaře a zároveň markrabího. 135 Dále bylo sděleno, ţe Morava vţdy bude pro zachování „přátelského pevného svazku pro stejnost národnosti a jazyků příbuzného

Království

českého

podporovati,

pokud

to

nebude

neodvislosti Moravy na újmu“. Nutnost spojení s Čechy naopak projevil např. poslanec Bedřich Sylva Taroucca. 136 Moravany uráţelo, ţe Čechové s panovníkem jednali bez ohledu jejich sněm. 11.3.1848 byla předána petice praţské inteligence a měšťanů, ve které se ţádalo spojení Čech, Moravy a Slezska v rámci obnovené České koruny. Moravský zemský sněm toto dopisem adresovaným císaři odmítl a naopak v Brně chystal novou ústavu. Od října 1848 zasedal Říšský sněm v Kroměříţi a měl za úkol vypracovat novou ústavu. Rozhořel se spor mezi centralistickým a federalistickým pojetím rakouského státu. Federálové byli zastoupeni také českými poslanci v čele s Františkem Palackým, který 23.1.1849 představil svůj návrh federalizace říše na národnostním principu, stát by byl sloţen z osmi zemí. Proti snahám o státoprávní spojení Čech a Moravy se na podzim roku 1848 znovu postavil zemský výbor ve svém provolání k obyvatelům země. V provolání se uvádělo: „Částka obyvatelů praţských od jeho Císařské milosti opětně u nás se neptavší ţádala, aby naše vlast moravská a všechny její záleţitosti s Čechami tak spojeny byly, abychom naše vlastní ouřady zemské v Brně pozbyli, aby naše sněmy v Brně přestaly, abychom naše právo v Praze hledali a naše zástupce zemské dílem do Prahy poslali, slovem, abychom 135 VOJÁČEK, L.: Moravské zemské sněmy a moravská ústava v roce 1948, Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2002/2005, Brno 2006, str. 599 136 „Moravané co Slované mají jen dvě cesty před sebou: jedna vede k dobrovolnému odřeknutí se národnosti, k úplnému zněmčení, druhá vede k pevnému sjednocení s Čechy, čímţ před úplným poněmčením zachráněni budou. Uznejme tedy zem Českou dějepisem povolanou, aby nám mileráda bratrskou ruku k budoucnosti naší národnosti podala. Moravané nejsou jen Čechům příbuzný národ, jsou i národ původem a víc neţ tisíciletou historií s Čechy ouzce spojeni.“ HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 3.6.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html.

59

místo samostatné, nepodrobené země s Čechami v jednu splynuli. Zapomněli ale, ţe Morava stejností jazyka a národností vţdy sice s Čechami bratrsky spojena byla, ţe jsme my ale jakoţto svobodný, od Čech nezávislý národ odvţdy své vlastní sněmy a ouřady měli, ţe tedy Morava nikdy na své staré památnosti a svou samostatnost a svobodu naproti Čechům obětovati nemůţe. Morava od Čech nezávislá jedině svazkem přátelství s nimi spojena byla. Nemálo ale lidí jest, kteří k dosaţení svého účelu i prostředku lţi a utrhání uţívají, které by kaţdý poctivý člověk v ošklivosti měl. Tito lidu moravskému praví, ţe by jen spojení s Čechami svou slovanskou národnost bez překáţky rozšiřovati a síliti mohl. Máme tedy za svou povinnost veškeren moravský lid na to pozorna učiniti, co od shromáţděných stavů moravských pro svobodné rozšíření moravského jazyka a pro všeobecné dobré moravské uzavřeno bylo a ještě se uzavře. Nenechte se tedy lţivým dráţděním některých, jeţ zlému chtějí, oblouditi a přesvědčte se z pojednání, které v krátkosti do veřejnosti se dají, kterak vašimi zástupci o vaše a celé vlasti dobré se jedná.“ 137 Samotné konstatovala

znění

ústavy

bylo

velmi

pokrokové.

Nejen

ţe

existenci všech historických zemí 138, ale nad to jim

dávala poměrně širokou svobodu rozhodování. Země byly stanoveny jako svobodné i samostatné, nerozdílné, nerozlučné, ústavní dědičné Rakouské mocnářství s pravomocemi, které ústava garantuje. Za zemské záleţitosti byly stanoveny otázky vzdělávání, veřejných staveb, dobročinných ústavů, obecní a církevní záleţitosti. Naproti tomu mezi říšská oprávnění patřily zejména otázky týkající se 137 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 3.6.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/ moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html. 138 § 1 Ústavy : "Císařství Rakouské dělají následující země korunní: Arcikníţecství Rakouské nad Enţí a pod Enţí, vojvodství Salcburské, vojvodství Štýrské, království Illirské, jeţto se skládá: z vojvodství Korutanského, z vojvodství Krajinského, z pokněţněného hrabství Gorice a Gradišče, z markrabství Istrie a z města Terstu s jeho ouzemím, - pokněţněné hrabství Tirolské a Voralberské, království České, markrabství Moravské, vojvodství Horního a Dolního Slezska, království Halické a Vladimírské s vojvodstvím Osvěčimským a Zatorským a velkovojvodstvím Krakovským, vojvodství Bukovina, království Dalmatské, Chorvatské a Slavonské s chorvatským pomořím, městem Rěkou1) a k tomu náleţitým ouzemím, království Uherské, velkokníţectví Sedmihradské, v to zahrnujíc zemi Saskou a k tomu znova přivtělené stolice Krásná, Střední Szolnok a Zárand, pak kraj Kövarský a město Ziláh (marka Zillská), ouzemí hranic vojenských a království Lombardo-Benátské". Společnost pro církevní právo (online cit. 8.5.2011). Dostupné z : http://spcp.prf.cuni.cz.

60

panovnického domu, vyššího školství, zastupování navenek, vojenství atp. Moc zákonodárná byla dělena mezi říšský sněm a zemské sněmy . Dokonce v části „B“ upravovala i základní práva a svobody, poměrně moderně a kvalitně. Císař opětovně výjmenoval, pro které země nařízení o základních právech (Moravu nevyjímaje 139) a následně uzákonil

úplnou

svobodu

víry

a právo

domácího

vykonávání

náboţenského vyznání u státem uznaných církví, svobodu vědeckého bádání a vyučování, státní garanci základního vzdělávání, svobodu tisku,

byť

byla

částečně

omezena

tzv.

odvětným

zákonem 140,

garantována byla svoboda petiční a shromaţďovací, dále také osobní v moderním ustanovení o právech zatčených osob oproti státnímu aparátu.

141

K vydání ústavy došlo po nuceném odstoupení Metternicha. Ústava sice byla sestavena narychlo, ale o to obdivuhodnější je její znění. Nevztahovala se na Uhry ani na italské země. Veřejné mínění 139 "My František Josef První, z Boţí Milosti císař Rakouský, král Uherský a Český atd. Nařizujeme stran dole jmenovaných korunních zemí Rakouského mocnářství, a sice stran arcikníţectví Rakouského pod a nad Enţí, stran vévodství Salcburgského, vévodství Štyrského, království Illirského, záleţejícího z vévodství Korutan a Krajiny, z pokněţněného hrabství Gorického a Gradiskanského, markrabství Istrianského a města Terstu s jeho ouzemím - stran pokněţněného hrabství Tyrolského a Voralbergu, stran království Českého, markrabství Moravského, vévodství Horno- a Dolnoslezského, království Haličského a Vladimírského s vévodstvími Osvěčimským a Zatorským a s velkovévodstvím Krakovským, stran vévodství Bukovina, posléze stran království Dalmatského v uznání a k ochraně politických, obyvatelům těchto zemí přijatou od Nás konstituční státní formou pojištěných práv, po návrhu naší ministerské rady, jak následuje". Společnost pro církevní právo (8.5.2011) : http://spcp.prf.cuni.cz 140 "§ 5 Kaţdý má právo slovem, písmem, tiskem aneb obrazným představením mínění své svobodně projevovati. Tisk nesmí se censuře podrobovati. Na zlé uţívání tisku vydá se zákon odvětný (repressivus)". Společnost pro církevní právo (online cit. 8.5.2011). Dostupné z : http://spcp.prf.cuni.cz. 141 "§ 8 Svoboda osoby jest pojištěna. Postiţení v samém skutku vyjmouc, nesmí se nikdo zatknouti, leč mocí rozkazu, důvody opatřeného a vyšlého od soudce aneb od ouřadu, soudcovské náleţitosti zákonně vykonávajícího. Kaţdý takový zatýkací rozkaz má se zatčenému hned při jeho zatčení aneb nejdéle v čtyrmecítma5) hodinách po něm doručiti. § 9 Ouřad veřejné bezpečnosti musí kaţdého, kohoţ ve své zadrţení vzal, ve čtyřidcíti osmi hodinách buď propustiti aneb náleţitému soudu odevzdati. § 10 Právo domovní jest neporušené. Prohledávání příbytku a papírů aneb zabavení jich připouští se jen v případnostech a způsobech zákonně určených. § 11 Listovní tajemství nesmí se zrušiti, aniţ se smějí psaní zabavovati, leč v případnosti války anebo následkem soudcovského rozkazu" . Společnost pro církevní právo (online cit. 8.5.2011). Dostupné z : http://spcp.prf.cuni.cz.

61

však ústavu příliš nepřijalo a místo, aby se situace v revoluční zemi uklidnila, došlo k jejímu zhoršení poté, co se veřejnost o ústavě dozvěděla. Vídeňský dvůr byl nucen utéct do Innsbrucku. Revoluce, tak jako ostatně vţdy v historii, ukázala svoji přílišnou radikálnost, aţ sama sebe vlastně poškodila. Došlo sice k úpravám zrušením horní komory sněmovny a rozšířením volebního práva, které získali i dělníci starší 24 let, vývoj následujících let však ukázal, jak málo byli revolucionáři prozíraví, kdyţ na panovníka příliš tlačili (viz. Bachův absolutismus a revize ústavy). Od 1.7.1849 vycházel Říšský zákoník jako úřední sbírka všech právních norem platících v celé říši. 142

4.2. Stadionova (březnová) ústava Říšský sněm v Kroměříţi byl rozehnán a císař vydal svoji ústavu, podle níţ na Moravě vzniklo místodrţitelství podří zené ministerstvu vnitra. Zároveň však bylo potvrzeno, ţe moravským erbem je v modrém poli zlato-červeně kostkovaná orlice a zemským praporem žluto-červená bikolóra, dle usnesení zemského sněmu v roce 1848. S nástupem absolutismu se dočasně utlumily spory Moravy a Čech o státoprávní otázky. Na Moravě v té době byly dva kraje - Brněnský a Olomoucký a Slezsko bylo samostatným krajem (země ale stále existuje). 143 Dále se kraje po roce 1855 dělily na Znojemský,

Brněnský,

Jihlavský,

Uherskohradišťský,

Olomoucký,

Novojičínský a Slezsko. I zde nepřestalo fungovat zemské zřízení. Rovněţ Čechy se dělí na kraje, nejprve jich je 7 v roce 1850 (Praţský, Pardubický, Budějovický, Plzeňský, Chebský, Českolipský, Jičínský) a později 12 v roce 1855 (Praţský, Ţatecký, Chebský, Písecký,

Táborský,

Českobudějovický,

Čáslavský,

Plzeňský,

Chrudimský,

Hradecký, Jičínský, Mladoboleslavský a Litoměřický). 144 Teprve na základě císařského diplomu z roku 1860, který uvaţoval o federalizaci, se Moravě navrátila stará historická práva. 145 Ústava Stadionova 142 MALÝ K.České právo v minulosti. 1.vyd.Praha:Nakladatelství Orac,1995, s.183. 143 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. str. 252. 144 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. s. 254. 145 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1.vyd.Praha:Ottovo nakl.,2007.s.254

62

z roku 1849 měla být pro všechny země mocnářství. 146 O záleţitostech zemských se píše zejména v § 35, o říšských hovoří § 36 a za tyto prohlašuje vše, co se týká panujícího domu císařského, uzavírání smluv s cizími státy, poměry k církvi, vyšší vyučování, vojenství, moc námořní, cla, banky, atd. Upravena byla i základní lidská práva, včetně shromaţďovacích, petičních, osobních svobod, nutno ale dodat, ţe v 146 "§ 1Ústavy : Císařství Rakouské dělají následující země korunní: Arcikníţecství Rakouské nad Enţí a pod Enţí, vojvodství Salcburské, vojvodství Štýrské, království Illirské, jeţto se skládá: z vojvodství Korutanského, z vojvodství Krajinského, z pokněţněného hrabství Gorice a Gradišče, z markrabství Istrie a z města Terstu s jeho ouzemím, - pokněţněné hrabství Tirolské a Voralberské, království České, markrabství Moravské, vojvodství Horního a Dolního Slezska, království Halické a Vladimírské s vojvodstvím Osvěčimským a Zatorským a velkovojvodstvím Krakovským, vojvodství Bukovina, království Dalmatské, Chorvatské a Slavonské s chorvatským pomořím, městem Rěkou1) a k tomu náleţitým ouzemím, království Uherské, velkokníţectví Sedmihradské, v to zahrnujíc zemi Saskou a k tomu znova přivtělené stolice Krásná, Střední Szolnok a Zárand, pak kraj Kövarský a město Ziláh (marka Zillská), ouzemí hranic vojenských a království Lombardo-Benátské. § 71Zřízení království Uherského zůstavuje se v platnosti potud, a tak, ţe ustanovení taková, která se s touto ústavou říšskou nesrovnávají, jiţ neplatí, a ţe se rovné právo všech národností i jazyků v zemi obyčejných pojišťuje vhodnými ustanoveními ve všech poměrech ţivota veřejného i občanského. Tyto poměry budou upraveny obzvláštním zákonem. § 72 Vojvodině Srbské pojišťují se zřízení taková, je ţto se k zachování obecnosti církevní a národnosti její zakládají na výsadách starších i na prohlášeních císařských času nedávného.Spojení Vojvodiny s jinou zemí korunní ustanoveno bude obzvláštním zřízením, po vyslechnutí jejich poslaných. § 73 V království Chorvatském a Slavonském, spolu s náleţitým k tomu pomořím, potom s městem Rěkou, a s ouzemím k němu příslušným zůstávují se jich obzvláštní zřízení, v ouplné neodvislosti jich od království Uherského, při své platnosti, v mezích svazku těchto zemí s říší, vyměřeného touto říšskou ústavou. Vyslanci z Dalmatska vyjednávati budou se sněmem zemským těchto království, za prostředkování výkonné moci říšské, o připojení a jeho výminkách, a výsledek předloţí císaři ke schválení. § 74 Vnitřní spůsobení a zřízení velkovévodství Sedmihradského ustanoveno bude novým zákonem zemským podlé zásady úplné neodvislosti od království Uherského, i rovnoprávnosti národů všech, v té zemi přebývajících, ve srovnalosti s touto říšskou ústavou.Práva národu saského zůstávají se v mezích této říšské ústavy v platnosti. § 77 Všechny ostatní země korunní obdrţí svá vlastní zřízení zemská. Zřízení stavovská nemají platnosti. § 78 Sestavení sněmů zemských má se státi tak, aby se při tom hledělo ke všem prospěchům zemským. Poslanci do nich povoláni budou volbou přímou. § 79 Právo o zvolnosti, které náleţejí k působnímu okresu zastoupení zemského, budou se vykonávati buď sněmy zemskými samými. § 80 Kaţdému sněmu zemskému pojišťuje se právo k oučastenství v dávání zákonů v záleţitostech zemských, a k navrhování zákonů, jakoţ i právo, bdíti nad vykonáváním zákonů zemských. Shodnutí císaře a sněmu říšského potřebí jest ku kaţdému zákonu zemskému". Společnost pro církevní právo (online cit. 8.5.2011). Dostupné z : http://spcp.prf.cuni.cz.

63

tomto směru došlo k jistým omezením, zejména pokud jde o moţnosti kontroly.

147

Zákonodárná moc je upravena v § 37. Zemím zůstala i

147 "My František Josef První, z Boţí Milosti císař Rakouský, král Uherský a Český atd. Nařizujeme stran dole jmenovaných korunních zemí Rakouského mocnářství, a sice stran arcikníţectví Rakouského pod a nad Enţí, stran vévodství Salcburgského, vévodství Štyrského, království Illirského, záleţejícího z vévodství Korutan a Krajiny, z pokněţněného hrabství Gorického a Gradiskanského, markrabství Istrianského a města Terstu s jeho ouzemím - stran pokněţněného hrabství Tyrolského a Voralbergu, stran království Českého, markrabství Moravského, vévodství Horno- a Dolnoslezského, království Haličského a Vladimírského s vévodstvími Osvěčimským a Zatorským a s velkovévodstvím Krakovským, vévodství Bukovina, království Dalmatského - v uznání a k ochraně politických, obyvatelům těchto zemí přijatou od Nás konstituční státní formou pojištěných práv, po návrhu naší ministerské rady, jak následuje: § 1Úplná svoboda víry a právo domácího vykonávání náboţenského vyznání kaţdému jest pojištěno. Poţívání občanských a politických práv není závislé od vyznání náboţenského, nesmí se však vyznáním náboţenským ujma činiti občanských povinnostem.§ 2Kaţdá zákonně uznaná církev a náboţenská společnost má právo ku společnému veřejnému vykonávání svého náboţenství, pořádá i spravuje své záleţitosti samostatně, zůstává v drţení a poţívání ústavů, nadání a fondů, určených jejím svatosluţebným, vyučebním a dobročinným účelům, jest ale jako kaţdá společnost podrobena obecným státním zákonům.§ 3Věda jest svobodna i s jejím vyučováním. Vyučovací i vychovávací ústavy zřizovati a při nich vyučovati má právo kaţdý občan, vykázav se svou k tomu schopností zákonným spůsobem. Domácí vyučování není podrobeno ţádnému takovému obmezení. §4Obecně národní vzdělání má se pečovati veřejnými ústavy, a sice v částkách zemí, kdeţ smíšené obyvatelstvo přebývá, spůsobem takovým, aby i národní kmenové, jsoucí v menšině, prostředků k pěstování svého jazyka a ku vzdělání se v něm potřebných nabývali. Náboţenské vyučování v národních školách udílí se od příslušné církve náboţenské společnosti. Stát má vrchní dohled nad veškerými vyučovacími i vychovacími záleţitostmi.§ 5Kaţdý má právo slovem, písmem, tiskem aneb obrazným představením mínění své svobodně projevovati. Tisk nesmí se censuře podrobovati. Na zlé uţívání tisku vydá se zákon odvětný (repressivus).§ 6Právo ţádosti (petice) jest kaţdému zůstaveno. Petice pod společným jménem smějí vycházeti pouze od ouřadů a zákonně uznaných jednot.§ 7Rakouští občané mají právo shromaţďovati se a spolky zřizovati, pokud se koli účel, prostředky, aneb spůsob shromáţdění aneb spolčení ani právu nepříčí, ani státu nebezpečen není. Vykonávání tohoto práva, jakoţ i výminky, pod nimiţ se spolkovní práva nabývají, vykonávají aneb pozbývají, ustanoví zákon.§ 8Svoboda osoby jest pojištěna. Postiţení v samém skutku vyjmouc, nesmí se nikdo zatknouti, leč mocí rozkazu, důvody opatřeného a vyšlého od soudce aneb od ouřadu, soudcovské náleţitosti zákonně vykonávajícího. Kaţdý takový zatýkací rozkaz má se zatčenému hned při jeho zatčení doručiti.§ 9Ouřad veřejné bezpečnosti musí kaţdého, kohoţ ve své zadrţení vzal, ve čtyřidcíti osmi hodinách buď propustiti aneb náleţitému soudu odevzdati.§ 10Právo domovní jest neporušené. Prohledávání příbytku a papírů aneb zabavení jich připouští se jen v případnostech a způsobech zákonně určených.§ 11Listovní tajemství nesmí se zrušiti, aniţ se smějí psaní zabavovati, leč v případnosti války anebo následkem soudcovského rozkazu". Společnost pro církevní právo (online cit. 8.5.2011). Dostupné z : http://spcp.prf.cuni.cz.

64

samostatná

privilegia,

coţ

moţno

vnímat

jako

projev

snahy

Habsbursků o zachování klidu v říši a snahu o dopřání relativní samosprávy historickým zemím. Stadionova ústava nebyla nikdy řádně realizována, neboť na své místo nastoupil Alexander Bach. 148 V létě roku 1849 se rakouské armádě podařilo porazit maďarskou revoluci. V dubnu 1851 ustanovil císař říšskou radu a třemi výnosy došlo k odvolání oktrojované ústavy. Jednalo se o Kabinetní list Kübeckovi (říšská rada se mění na poradní orgán císaře), Schwarzenbergovi (vláda byla zbavena odpovědnosti vůči jiné autoritě neţ císaři) a opět Scharzenbergovi (vláda byla vyzvána, aby zváţila moţnost realizace ústavy ze 4.března 1849).

149

Definitivní ránu ústavnosti zasadily tzv.

Silvestrovské patenty, jeţ byly publikovány 31.12.1951, čímţ je ústava zbavena moci a platnosti. Bachův absolutismus vyvrcholil vydáním manifestu císaře „K mým národům“ z roku 1860 150, v němţ připomíná, proč byl absolutismus nutnou fází a oznamuje vydání nového základního zákona tzv. Říjnového diplomu.

148 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2010. s. 10. 149 ČURDA, J. 1848 rok velkých revolucí. Časopis Tajemství české minulosti. Rok 2010, č.1, s. 17. 150 "Po skončení boje Mému citu otcovskému velice bolestného, nastala v Mých zemích, jakoţ téměř ve všech mocně otřesených zemích pevniny evropejské, předkem a nejprvé potřeba, aby se moc vládní touţeji v jedno spojila. Obecné dobré a bezpečnost většiny pokojných obyvatelů v mocnářství vyhledávaly toho, rozčílené vášně a bolestné rozpomínání na dobu právě minulou činily, ţe nebylo lze, aby se dala volnost ţivlům, jenţ teprv nedávno nepřátelsky proti sobě byli bojovali. Chtěje zvěděti, čeho sobě rozličné země mocnářství Mého ţádají a čeho potřebí mají, zřídil a svolal jsem patentem Mým,daným dne 5. března 1860 Mou rozmnoţenou radu říšskou. Uváţiv návrhy, touto radou říšskou Mi podané, měl jsem za příhodné, abych vydal dnešního dne a vyhlásil diplom, jak se mocnářství v příčině práva státního uspořádati, jaká práva a jaké postavení jedno kaţdé království a jedna kaţdá země míti, a jak svazek veškerého mocnářství, ale práva státního znovu zjištěn,upevněn a zastoupen býti má. I konáním povinnost vladařskou, vykonávaje i slučuje rozpomínky Mých zemí a národů,jejich smýšlení o právě a práva od nich ţádaná se skutečnými potřebami Mého mocnářství, a zůstavuje s plnou důvěrou Mým národům,aby dle dospělého poznání svého instituce Mnou dané nebo obnovené s vlasteneckou horlivostí zdárně vzdělávali a utvrzovali. Naději se blahého jiţ rozkvětu od ochrany a milosti Všemohoucího,v jehoţ rukou jsou šťastné i nešťastné příhody kníţat a národů, a kterýţ Mé opravdové a svědomité péči otcovské poţehnání svého neodepře". Společnost pro církevní právo (online cit. 8.5.2011). Dostupné z : http://spcp.prf.cuni.cz.

65

4.3. Schmerlingova ústava a Říjnový diplom Říjnový diplom 151 nebyl ústavní zákon, ale přípravný dokument, v němţ byl vyloţen program obnovení ústavního ţivota v Rakousku. Patentem z roku 1861 byla pak upravena i práce Moravského zemského sněmu, byla obnovena plná zemská samospráva a zákony. Zemský sněm měl sto poslanců a počal fungovat i jeho výkonný orgán 151 "My František Josef První, z Boţí milosti císař rakouský, král uherský a český atd. tímto všem na vědomí dáváme. Předkové Naši slavné paměti moudře i pečlivě k tomu hleděli, aby v Našem nejjasnějším domě zřízena byla jistá forma posloupnosti, načeţ od jeho c. k. Apoštolského Veličenství, slavného císaře Karla VI, dne 19. dubna r. 1713 s konečnou platností a nezměnitelně ustanoven jest řád posloupnosti zákonem státním, základním a domovním posávade platným, kterýţ pod jménem pragmatické sankce znám jest a od řádných stavů Našich rozličných království a zemí přijat byl. Na tomto řádu posloupnosti co nepodvratném základu právním a na nedílnosti i nerozlučitelnosti svých rozličných částí, s právy a svobodami jmenovaných království a zemí v srovnalost uvedené, zaloţeno jsouc odolalo mocnářství Rakouské, smlouvami státními a mezinárodními od té doby rozšířené a utuţené, vítězně všelikým nebezpečenstvím a útokům, které na ně doráţeny, jsouc v tom podporováno a hájeno věrností, oddaností a udatností svých národův. Prohlédajíce k dobrému Našeho domu a Našich poddaných, máme za Svou povinnost vladařskou, abychom mocného postavení mocnářství Rakouského hájili a pojištěním, jasných a nepochybných zřízení právních a svorné spolučinnosti bezpečnosti jemu propůjčili. Kteréhoţto zjištění mohou úplně poskytnouti jen takové instituce a taková právní, jeţto stejnou měrou se srovnávají s vědomím práva historického, s rozličností Našich království a zemí a s tím, čeho vyhledává jich pevný, nedílný a nerozlučitelný svazek. Hledíce k tomu, kterak tím, ţe všichni poddaní Naši před zákonem jsou rovní, ţe všichni mohou volně náboţenství své provozovati, ţe všichni, nechť jsou toho neb onoho stavu a rodu, jsou ku všelikým úřadům spůsobni, téţ tím, ţe všichni společně a stejnou měrou jsou povinni, sluţbu vojenskou konati a daně platiti, a ţe jest zrušena robota a odstraněna linie celní mezi zeměmi, společná zřízení organická a svorná spolučinnost v Našem mocnářství znamenitě se rozšířila a utuţila, - uváţivše mimo to, ţe pro bezpečnost Našeho mocnářství a pro blaho jedné kaţdé země, jeţto moc státní ve všech zemích pevniny evropejské v jedno jest spojena, nevyhnutelně potřebí, aby se nejvyšší úkolové státní společně vykonávali, - měli jsme za dobré, pro vyrovnání posavadních rozdílností mezi Našimi královstvími a zeměmi, a k tomu konci, aby poddaní Naši měli příhodně uspořádaného účastenství v zákonodárství a správě, ustanoviti dle pragmatické sankce a z plné moci Naší, za stálý a neodvolatelný základní zákon státní, kterýmţ Nám i řádným potomkům Našim pravidlem u vládě býti má, co níţe tuto poloţeno a naříditi takto. Právo, zákony dávati, je měniti a rušiti, vykonáváno bude od Nás a Našich nástupcův jedině společně se sněmy zemskými řádně shromáţděnými". Společnost pro církevní právo (online cit. 8.5.2011). Dostupné z : http://spcp.prf.cuni.cz. a http://spcp.prf.cuni.cz/lex/11860.htm.

66

– zemský výbor (vláda). Markrabství pak zastupovalo na říšském rakouském sněmu ve Vídni 22 poslanců, Slezsko 6 poslanců. Po prvních volbách do sněmu vystoupili slovanští poslanci pod vedením Aloise Praţáka s prohlášením, v němţ uznávali spojení Moravy a Slezska s Čechami (coţ se lišilo od postoje roku 1848), zároveň však chtěli zachovat dosavadní samosprávu Moravy. V únoru 1861 byla přijata Ústava Rakouské monarchie, která podávala soubor zemských zřízení. Působnost zemského sněmu byla taxativně vymezena v oblasti zákonodárné a správní. V čele země stál zemský hejtman. V roce 1863 zahájili i moravští poslanci politiku abstinence v Říšské radě. Ve volbách do Moravského zemského sněmu získali poslanci zastávající české státoprávní a národní snahy a historická šlechta většinu

vůči

moravským

Němcům.

V

době

přípravy

vyrovnání

Rakouska a Uher se objevil pokus obnovy státoprávního celku České koruny v rámci Rakouské monarchie. V této ústavě je opět na úvod definování území, kterých se týká. 152 V první části dává císař sněmům pravomoci zákonodárné. V I. příloze č. 20 pak ustanovuje mj. v § 6 i počet poslanců říšského sněmu, a to konkrétně z

Moravského

markrabství na 22 (království České má vedle toho poslanců 54). Speciálně se zde zmiňuje i Moravské markrabství jako oprávněné ustanovit smostatný zákonodárný sbor, které by měl opětovně základní pravomoci definované jiţ ústavou s tím, ţe ve zbytku by došlo k realizaci zákonných úprav a v detailech jinými podzákonnými předpisy. Dále se zabývá i zřízením zemským v Čechách, které si Češi vymínili. Sem patří pouze území Čech bez dalších zemí Koruny české. Ty

mají

stále

svou

samosprávu

a

přímou

nezprostředkovanou

152 "My František Josef První, z Boţí milosti císař Rakouský, král Uherský a Český, král Lombardský a Benátský, Dalmatský, Charvátský, Slavonský, Haličský, Vladimiřský a Illyrský, král Jerusalemský atd.; arcivojvoda Rakouský; velkovojvoda Toskánský a Krakovský; vojvoda Lotarinský, Salcburský, Štyrský, Korutanský, Krajinský a Bukovinský; velkokníţe Sedmihradský; markrabě Moravský; vojvoda Horno- a Dolno- Slezský, Modenský, Parmský, Piačenský a Quastalský, Osvětimský a Zátorský, Těšinský, Furlanský, Dubrovnický a Zaderský; kníţecí hrabě Habsburský, Tyrolský, Kyburský, Gorický a Gradišťský; kníţe Tridentský a Brixenský; markrabě Horno- a Dolno- Luţický a Istrianský; hrabě Hohenembský, Feldkirchský, Bregencký, Sonnenberský atd.; pán Terstský, Kotarský a na Slovinském krajišti; velkovojvoda vojvodství Srbského "... atd. Společnost pro církevní právo(online cit.8.5.2011).Dostupné z : http://spcp.prf. cuni. cz.

67

komunikaci

s

Vídní.

Mezičlánek

mezi

Habsburským

domem

a

jednotlivými zeměmi nevznikl v ţádné z historických zemí Rakouského soustátí. 153 4.4. Prosincová ústava Vzniku této ústavy předcházela prohra s Pruskem u Hradce Králové a následné vystupňování uherského tlaku na Vídeň a konečně samo vyrovnání mezi Rakouskem a Uhrami. Ústava tak platila pouze pro Předlitavsko. Není to kompaktní zákon, ale soubor několika zákonů, které byly přijaty a schváleny společně. Konkrétně se jednalo o zák. č. 141/1867 ř.z., o říšském zastupitelstvu (Rakousko se stává konstituční monarchií, dochází k uplatnění koncepce dělby moci, zákonodárná moc má dvoukomorový parlament), zákon č. 142/1867 ř.z., o všeobecných právech státních občanů, zákon č. 143/1867 ř.z., o říšském soudu, zák. č. 144/1867 ř.z., o nezávislosti moci soudcovské, zák. č. 145/1867 ř.z., o moci vládní a výkonné, zák. č. 146/1867 ř.z., o věcech

společných

celé

říši,

tzv.

kompetencemi Předlitavska a Zalitavska.

vyrovnávací 154

zákon

mezi

Prosincová ústava zakládá

liberální konstituci, panovník má malou moţnost omezovat parlament, občanské svobody jsou široce pojaté. Systém fungoval aţ do počátku 1. sv. války, kdy byl parlament uzavřen a nepracoval aţ do jara 1917. V roce 1868 vydali čeští poslanci moravského zemského sněmu Deklaraci moravských poslanců, v níţ se kladně vyjádřili k myšlence jednoty Koruny české, avšak se zachováním existence markrabství. V 153 "Čl. III. Pro Naše království: České, Dalmatské, Haličské a Vladimiřské s vojvodstvími Osvětímským a Zátorským a s velkovojvodstvím Krakovským; pro Naše arcikníţetství: Rakouské pod Euţí, a Rakouské nad Euţí; pro Naše vojvodství: Krajinské, a Bukovinské; pro Naše markrabství: Moravské; pro Naše vojvodství: Horno- a Dolnoslézské; pro Naše markrabství Istrianské s kníţecím hrabstvím Gorickým a Gradišťským a s městem Trstem i jeho okršlkem; a pro zemi Vorarlberskou vidí se Nám, aby práva a svobody veřejných stavů těchto království a zemí dle poměrů a potřeb nynějšího času se vyvinuly, přejinačily a s prospěchem veškerého mocnářství v srovnalost se uvedly, přiloţená zřízení zemská a řády volení do sněmu schváliti, a propůjčujeme jednomu kaţdému zřízení a řádu pro tu kterou zemi moci základního zákona státního". Společnost pro církevní právo (online cit. 8.5.2011). Dostupné z : http://spcp.prf.cuni.cz. 154 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2010. s. 15.

68

reakci na to se zemský sněm (v němţ většinu tvořili němečtí poslanci) vyjádřil proti spojení Moravy s Čechami, totéţ učinil i sněm ve Slezsku. V tom se zřetelně projevilo rozdělení Moravy na českou (orientace na spojení s Čechami) a německou (orientace na převahu Němců v Rakousku nebo spojení s Německem).

155

U příleţitosti příslibu Františka Josefa I. z roku 1871, ţe se dá v Praze

korunovat

českým

králem,

byly

v

Čechách

pro

císaře

vypracovány tzv. Fundamentální články, v nichţ se spolu s uznáním vyrovnání Rakouska a Uher poţadovala obnova České koruny. 156 K článkům se přihlásil i Moravský zemský sněm: „Sněm přiznává se úplně k přáním a předlohám, které sněm Království českého v usneseních o základních článcích pro Království české od sebe vydal, v nichţ se pronáší, kterak budoucně právo veřejné stavěno a po kud kompetence sněmu vyměřena býti má“. Sněm slezský byl proti článkům. Moravské národní hnutí se rozdělilo na Liberální stranu ( ta měla radikálnější poţadavky na spojení s Čechy) a Moravskou národní stranu (ta nakonec od přelomu let 1872–1873 taktéţ vystupovala pro jednotu českých zemí). Tyto postoje byly podporovány i novinami, jako např. Moravská orlice a další, které volaly po sjednocení. V roce 1874 vstoupili

moravští

poslanci

opět

do

jednotného postupu s Čechami opustili.

Říšské

rady

a

myšlenku

157

V roce 1905 byl uzavřen tzv. Moravský pakt, který měl Moravu rozdělit podle národního principu zejména úpravou voleb do zemského sněmu (Češi získali většinu, ale Němci měli víc poslanců, neţ byl jejich podíl na obyvatelstvu) a školství (děti měly navštěvovat takovou školu, jejímuţ vyučovacímu jazyku rozuměly). 158 Moravský zemský výbor, jemuţ předsedal rovněţ zemský hejtman, se ve svých referátech staral o zemskou správu, zemský majetek a podniky, 155 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 12.6.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html 156 ČURDA, J. Aţ do těch hrdel a statků. Časopis Ţivá historie. Září 2010, s. 31. 157 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 12.6.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html 158 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. 1. vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka, 2009. s.158.

69

zemědělství ţivnosti a průmysl, zdravotnictví, veřejnou bezpečnos t, vojenské záleţitosti v zemi, vzdělání a vyučování, vědu, literaturu a umění, veřejné stavby a dopravu a zemské daně. 159 V souvislosti s vyhlášením války v roce 1914 byla pozastavena činnost

zemských

slezského.

160

sněmů

v

říši,

tedy

jak

moravského,

tak

i

Ţe by měl vzniknout samostatný stát se začalo objevovat

aţ ke konci války. Samostatný politický postup Moravy se v přípravách na dobu poválečnou neobjevuje, coţ je moţná jedním z důvodů, proč Morava v tomto dějinném období promarnila moţnou příleţitost.

159 SCHELLE K. Vývoj české veřejné správy. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY publisching, s.r.o., 2008. s. 25. 160 Časopis Ţivá historie. Září 2009, s. 33 – text prohlášení „Mým národům!“

70

5. Ústavy a správa za 1.republiky Jan Skácel : Morava je podivuhodná země uţ proto, ţe je a není. Kdysi v dávné historii bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou republikou a její jméno se vyskytuje uţ jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních. Je Morava, ale nejsou Moravané - jsou Moravané, ale není Morava. 5.1. Prozatímní ústava Kdyţ na Moravu přicházely zprávy o praţském převratu a vyhlášení nového státu, nevěřilo se jim a tak se nic nedělo. Česky psané noviny uveřejnily zprávu o událostech a Národní výbor v Brně převzal moc od místodrţitele Karla Heinolda. Během následujících dnů přešly do rukou Moravského zemského výboru všechny státní úřady na Moravě. 30.10.1918 vyhlásili ve Vídni němečtí poslanci z Moravy a Slezska odtrţení Němci osídlených oblastí na severu a jejich připojení k Rakousku jako provincie Sudetenland s centrem v Opavě. Český národní výbor poslal do Opavy vojenské oddíly, před nimiţ provinční vláda uprchla. 3.11.1918 vyhlásili Němci na jiţní Moravě provincii Deutschsüdmähren a její připojení k Rakousku, akce byla také vojensky zlikvidována. Během vzniku Československa Moravská a Slezská

země

fakticky

zanikly. 161

Zemský

sněm

Markrabství

moravského nezasedal a o připojení Moravy k novému státu nejednal ani

nerozhodl.

Přičlenění

Moravy

k

republice

bylo

výsledkem

revolučního aktu provedeného zemskými a říšskými poslanci českých politických stran. Nově zřízené Ministerstvo vnitra Československé republiky mělo snahu zemské zřízení nahradit krajským. Na Moravě odmítaly snahy nahradit zemské zřízení všechny politické strany a denní tisk s odůvodněním, ţe by Morava jako samostatný historický útvar s tisíciletou tradicí zanikla. 162

161 SCHELLE K. Vývoj české veřejné správy. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY publisching, s.r.o., 2008. s. 64. 162 Moravský národní kongres (online databáze). Historie Moravy (cit. 10.10.2011). Dostupné z : http://www.mnk.cz/

71

V přípravném výboru vypracování nové ústavy byli Kramář, Preiss, Rašín, Pantíček, Schneider. Návrh ústavy definoval budoucí název

státu

monarchii.

163

jako

„Říše

česká“

a

neprohlašoval

republiku

ani

Přestoţe sami tvůrci státu nevěděli o jeho statutu

dopředu nic, je vehemence, s jakou byla následně obhajována republikánská forma vlády a vehemence, s jakou byly monarchistické pořádky pomlouvány, pozoruhodná. Náhled do zemí, kde monarchie podobné bouře přeţila, v nás můţe vyvolat jedině závist, protoţe bez výjimky se jedná o země stabilní, vyspělé a na své zástupce hrdé. Základním zákonem byl zák.č. 11/1918 Sb. ze dne 28.10.1918, o vzniku ČSR. O hranicích či Moravě v něm není ani slovo. S tímto souvisely další zákony, jako zák. č. 35/1918 Sb., o imunitě, zák. č. 36/1918 Sb., o jednacím řádu Národního shromáţdění. 164 Zákon č. 37/1918 Sb., ze dne 13. listopadu 1918, o prozatímní ústavě (ústavní provizorium) obsahoval jen ustanovení o vzniku národního shromáţdění s 256 členy a o tom, jaké má pravomoci. Dále zakotvoval existenci prezidenta (z toho bylo moţno dovozovat, ţe se uvaţovalo spíše o republice) a jeho pravomoci. O soudech hovoří jediný článek. Moc výkonnou reprezentuje 17 členná vláda se sídlem v Praze. Podepsáni : Soukup, Stříbrný, Švehla, Rašín, Šrobár. 165 Zákon byl novelizován zákonem č. 138/1919 Sb. a zák. č. 271/1919 Sb. Tyto novelizace upřesňovaly instituty vyjádřené v prozatímní ústavě

o

rozsah

pravomocí

(např.

rozšíření

počtu

členů

zákonodárného sboru na 270 ve prospěch Slovenska) atp., o Moravě v nich není opětovně ţádné zmínky. 166 Do doby vzniku vlastních zákonů byly recepční normou přejaty pro nově vzniklý stát rakouské právní předpisy. 167 Jediným dokumentem, který specifikoval Moravu jako národ, který je součástí Československa, byl zákon č. 508/1919 Sb., kde se konstatuje, ţe "... národy Čech, Moravy a části Slezska, 163 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2010. s. 45. 164 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. s. 25. 165 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (online cit. 15.10.2011). Dostupné z : http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1918.html 166 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. s. 31. 167 SCHELLE K. Vývoj české veřejné správy. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY publisching, s.r.o., 2008. s. 62.

72

jakoţ i národ Slovenska z vlastní vůle roshodly se spojiti a ţe se skutečně spojily trvalým spolkem za tím účelem, aby vytvořily jednotný, svrchovaný a samostatný stát s názvem Českosloveská republika". 168 Nutno konstatovat, ţe nový stát se ustanovil revolučně a nikoli právně kontinuálně, k tomu by totiţ bylo zapotřebí hlasování do té doby existujících zákonodárných sněmů. Ke klíčovým mezníkům patřil 14. listopad 1918, kdy se konala první schůze tzv. „revolučního“ Národního shromáţdění Československé republiky. Kaţdé slovo či sousloví obsahující termín "revoluční" znamená ze samotné své podstaty zásah do práva, právní jistoty a kontinuity. Teprve dodatečně pak musí vítěz napsat dějiny a právně zdůvodnit svůj akt. Naště stí pro lidstvo a dějiny jsou tyto činy následně zhodnoceny, a to tím přesněji, čím více času uplynulo od emocí vznik aktu doprovázejících. 14.11. ukončil svoji roli tzv. Národní výbor jako orgán, který do té doby plnil současně funkce zákonodárné i výkonné. Karel Kramář byl jmenován prvním předsedou vlády, Tomáš Garrigue Masaryk prezidentem ČSR, František Tomášek prvním předsedou Národního shromáţdění a 16 členů vládního kabinetu. Jediným ministrem z Moravy (a ještě ke všemu bez portfeje) byl Mořic Hruban, ţádný z členů vlády nepocházel ze Slezska. 169 Samotný vznik ČSR byl z pohledu právní kontinuity mírně řečeno problematický, jakkoli mezinárodní fórum akceptovalo vznik státu jako výsledek revolučního aktu. Moc byla uchopena za pomoci vítěze války prostřednictvím jakéhosi výboru bez řádného mandátu a oprávněnost tohoto způsobu uchopení moci zdůvodnil tvrzeními o ţaláři národů. Z mnohých děl a dokumentů plyne, ţe ţivot běţného občana v Rakousku byl aţ do války v podstatě pohodlný, bezpečný a klidný. Některé prameny dokonce uvádějí, ţe byl klidný aţ moc a jednou z příčin 1.sv.války byla i jakási nuda. Ani sami zakladatelé státu zpočátku nepřemýšleli o samostatném státu a uţ vůbec ne o republice a v podstatě demokracie, vyspělost a částečná samospráva Rakouské monarchie je nenutila do radikálních úvah. To aţ válka vyvolala takovou nenávist vůči panovníkovi. Dokonce ještě v 168 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy. 1. vyd. Břeclav : Nakladatelství Pálka, 2009. s.159. 169 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.4.2011). Dostupné z : http:// moravsko slezskaakademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf

73

průběhu války mohli Habsburkové monarchii zachránit, tuto historickou šanci promarnili. Názory, ţe smysluplnější byla Palackého Idea státu rakouského neţ Masarykova Česká otázka, sdílí nejeden intelektuál, historik a právní teoretik.

170

5.2. Ústavní listina z roku 1920 29.2.1920 byla zákonem č. 121/1920 Sb. schválena nová ústava, podle níţ mj. mělo být Československo rozděleno na ţupy, které se dále měly dělit na okresy. Stát měl být unitární, země byly zrušeny. Proti ţupnímu zřízení vystupovaly zejména socialistické strany, německé obyvatelstvo, čeští nacionalisté, Moravané a samotné úřednictvo, takţe se nakonec neustanovily. Snahy uchovat zemské zřízení byly několika málo zastánci ţupního zřízení dokonce občas označovány za „příšeru separatismu“. Nová ústava také stanovila barvy republiky – červenou, modrou a bílou. Státní znak určil zvláštní zákon,

ve

velkém

a

středním

erbu

republiky

byla

Morava

reprezentována stříbrno-červeně kostkovanou orlicí – tyto barvy byly zvoleny, protoţe odpovídaly barvám republiky a údajně vyjadřovaly slovanskost Moravy, zatímco zlaté (ţluté) kostkování orlice bylo (ne zcela

přesně)

schválením Zákonodárná

povaţováno

vlajky

za

republiky

moc

byla

symbol byly

svěřena

němectví.

Současně

se

vlajky

zemské . 171

dvoukomorovému

Národnímu

zakázány

shromáţdění sloţenému z Poslanecké sněmovny a Senátu. Zákon č. 121/1920 Sb., ze dne 29. února 1920, kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky zní v § 1 tak, ţe lid je zdrojem veškeré moci, § 2 ustanovuje, ţe ČSR je demokratická republika. § 3 je pak významný pro Moravu v tom, ţe ČSR ustanovuje jako jednotný a nedílný celek, byť stanovuje, ţe hranice moh ou být měněny ústavním zákonem, zároveň ale nebyly definovány ani odkazem

na

zákon.

Ústava

se

spokojuje

Germainskou smlouvu a mezinárodní garance.

172

s odkazem

na

St.-

Preambule obsahuje

170 KOVAŘÍK J. Cestování v čase. Časopis Ţivá historie. Duben 2011, s. 75. 171 SCHELLE K. Vývoj české veřejné správy. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY publisching, s.r.o., 2008. s. 201. 172 MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1999. s. 277.

74

toliko

ideové

a

politické

principy

státu.

Osloveni

nejsou

lidé

jednotlivých spojených zemí, ale „národ československý“. Ústava je doprovázena dalšími zákony, konkrétně zák. č. 122/1920 Sb., o jazykovém právu, volebními zákony, zákonem č. 162/1920 Sb., o Ústavním soudu, zák. č. 293/1920 Sb., o ochraně svobody domovní, osobní a tajemství listovního. 173 5.3. Organizační zákon Vývoj v roce 1927 vyústil v přijetí zákona o organizaci politické správy, který se vracel zpět k zemskému zřízení. Působnost zemských zastupitelstev

se

dělila

na

činnost

hospodářskou,

správní,

normotvornou, správní soudnictví, poradní. Byl schválen zákon, který rozděloval Československo na země. V Čechách proti němu zved li někteří čechoslovakisté odpor, dle nich jsou všichni obyvatelé nového státu stejné a jediné národnosti. 1.12.1928 vstoupil přesto v platnost, na Slovensku a Podkarpatské Rusi byl účinný jiţ od 1. července 1928. V čele země stál zemský prezident jmenovaný prezidentem republiky a podřízený ministru vnitra, zemské zastupitelstvo bylo volené ze dvou třetin, třetinu jmenovala vláda. Mezi pravomoci zemí patřilo řízení policie a četnictva, dohled nad okresními úřady a péče o hospodářské, sociální, dopravní, kulturní a zdravotní záleţitosti, pokud přesahovaly působnost obcí nebo okresů. Pravomoci tedy spočívaly spíše ve výkonu státní moci na území zemí, samospráva byla oproti stavu v Rakousku velmi malá. Území státu bylo rozděleno na čtyři správní celky – země, a to Českou se sídlem v Praze, Moravskoslezskou se sídlem v Brně, Slovenskou se sídlem v Bratislavě a Podkarpatoruskou se sídlem v Uţhorodě.

Zemskou

správu

podporovala

i

Slovenská

ľudová

strana. 174 Za návrh zákona se postavila i podstatná část německých politických stran, ačkoli by pro ně bylo jednoznačně výhodnější zřízení ţupní, neboť čím menší by byla samosprávná jednotka, tím snáze v nich (a ve více z nich) mohli dosáhnou většiny. Organizační zákon byl připraven uţ v roce 1926, nicméně pro odpor zejména z některých 173 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. s. 37. 174 MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1999. s. 320.

75

českých politických stran bylo jeho přijetí oddalováno. Poslanci Hrušovský a Patejdl dokonce zákon označili za „vraţedný pro samosprávu a jednotu státu“. Marné byly i protesty Slezska proti jeho spojení s Moravou (o coţ Moravané neusilovali). Důvodem sloučení Moravy

a

Slezska

byla

obava,

aby

slezští

Němci,

kteří

tam

převaţovali, nezískali příliš velký politický vliv a dále „v zájmu umoţnění dalšího hospodářského, kulturního a národního rozvoje Slezska“ – tedy fráze, které jen těţko mohou odůvodnit libovůli většiny proti právu menšiny na samostatný rozvoj její samosprávy. Tradičními zastánci zemského zřízení byly Národně demokratická strana, Lidová strana, stanovisko Agrární strany se vyvíjelo. Maďarské strany byly proti zemskému i ţupnímu zřízení. Strana sociálně demokratická byla také proti zemskému zřízení, jakoţ i národně socialistická strana. Komunisté byli proti z principu jejich tehdejšího negativismu ke všemu vládnímu. 175

175 SCHELLE K. Vývoj české veřejné správy. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY publisching, s.r.o., 2008. s. 271.

76

6. Léta 1939-1948 Tacitus : Nikdo nikdy nevykonával hanebně získanou moc dobrým způsobem. Nemo enim umquam imperium flagitio quaesitum bonis artibus exercuit. 6.1. Mnichovská dohoda Na základě Mnichovské smlouvy byla Německem a Polskem obsazena téměř třetina území země Moravskoslezské, počet obyvatel klesl o jeden milion (na 2,5 milionu). Některé obce regionu Těšínsko byly připojeny k Mähren a vznikly tím moravskoslezské aglomerace v Ostravě a ve Frýdku-Místku nerespektující historické zemské hranice. Poprvé se historická hranice mezi Moravou a Slezskem v tomto prostoru

vytratila. 176

14.3.1939

začala

okupace

zbytku

Moravy

německými vojsky. Na Slovácku se utvořila skupina s názvem Národopisná

Morava,

která

usilovala

o

připojení

Slovácka

ke

Slovensku, které získalo v těchto převratných dnech samostatnost. Tato iniciativa uvedené skupiny se ale nesetkala u obyvatelstva s porozuměním. 177 Z pohledu ústavního práva došlo nejprve k vydání ústavního zákona č. 299/1938 Sb. o autonomii Slovenské země a ústavního zákona č. 328/1938 Sb., o autonomii Podkarpatské Rusi. Ústava Slovenské republiky jako zák. č. 185/1939 Sb. byla vydána 21.7.1939.

V

této

době

nebyly

zaznamenány

ţádné

snahy

o

osamostatnění Moravy, byť podíl německého obyvatelstva byl na historickém území Moravy poměrně velký. Byl zde pouze výše zmíněný

ojedinělý

pokus

východní

části

Moravy

připojit

se

k

samostatnému Slovensku, avšak nejednalo se o ţádný politicky významný akt.

176 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 8.6.2011). Dostupné z : http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf 177 Libri (online databáze). Morava za Protektorátu (cit. 20.5.2011). Dostupné z : http://www.libri.cz/data/pdf/256.pdf

77

6.2. Protektorát Čechy a Morava Protektorát vznikl tzv. Výnosem vůdce a kancléře č. 75/1939 Sb. 178 Protektorátními příslušníky se na základě vládního nařízení s účinností od

16. 3. 1939 stali českoslovenští občané, kteří měli

k 16. březnu 1939 bydliště, domovské právo v některé obci na území Protektorátu. Sám vznik Protektorátu se vymyká jakýmkoli zvyklostem a právním samozřejmostem nejen té doby. Jediným, kdo měl právo s Němci komunikovat, se stal Výbor Národního souručenství, které bylo prohlášeno za „jediné politické sdruţení českého národa na území Protektorátu Čechy a Morava“. 179 Do Národního souručenství se přihlásilo 98% dospělých muţů. 180 Německými správními orgány na území Protektorátu se staly tzv. oberlandráty. Vykonávaly dohled i na činnost protektorátní správy. Na Moravě byly rozděleny do malých okresů a větších krajů, konkrétně Iglau, Brünn, Olmütz. 181 Mimo území Protektorátu jiţ bylo např. Znojmo, dále Mikulov, Šternberk, Svitavy, Opava, obzvláště komické je,

ţe

mimo

území

Moravy

se

objevil

i

Moravský

Beroun. 182

Heydrichova správní reforma zemí proběhla v roce 1942, prakticky znemoţnila další činnost českých či moravských organizací. 183 Celé uvedené

období

je

charakterizováno

mnoha

zvláštnostmi

a

netypickými ústavními (či spíše neústavními) skutečnostmi, které postrádají

jakoukoli

historickou

podobnost

či

návaznost

a

pro

všeobecnou známost těchto skutečností je netřeba na tomto místě dále komentovat. 184 178 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. s. 87. 179 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2010. s. 122. 180 MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1999. s. 377. 181 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. s. 332. 182 BIČÍK I. Školní atlas světa. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Geodetický a kartografický podnik Praha, s.p., 1989. s. 104. 183 SCHELLE K. Vývoj české veřejné správy. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY publisching, s.r.o., 2008. s. 368. 184 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. s. 72.

78

6.3. Obnovení československé státnosti V době osvobozování území Moravy Rudou armádou, vypukala na Moravě povstání proti německým okupantům. 12.5.1945 byl v Brně ustaven

Moravskoslezský

zemský

národní

výbor,

který

hájil

samosprávu země proti centralistickým aktům Prahy, Moravskoslezská země tak byla obnovena v původním rozsahu. Jednání vedlo jiţ koncem roku 1945 ke zdůrazňování svébytnosti Moravanů v rámci českého národa, coţ se od vzniku Československa objevilo poprvé, jakoţ se také od roku 1918 na veřejnosti objevila zemská vlajka, jejíţ vyvěšování zakazovala 1.republika. Samovolně se vytvořila i Slezská národní rada, jejich poţadavek na samosprávu Slezska však vláda zamítla. Slezsko v tomto smyslu trpělo ještě více neţ Morava. Nejen ţe o část svého historického území přišlo po válkách s Pruskem, ale ani zbytek území Slezska, který ještě v rámci Koruny české zůstal, nenabyl ani v demokratických poměrech samosprávy. Buď byl nuceně spojen s Moravou nebo neměl samostatnost ţádnou (nepočítáme-li zmíněnou krátkou samosprávu jako kraj, avšak s touto úrovní samosprávy se

slezští přestavitelé a občané pochopitelně nemohli

spokojit). V poválečném období pak zákonnost neměla z důvodu ţivelnosti doby na růţích ustláno. Dekretální období (od 21.7.1940 do 27.10.1945) je dobou, kdy zásadní právní předpisy vydával jediný muţ, avšak rozhodně nelze hovořit o předpisech běţných. Vydávání dekretů se neopíralo o ţádný z článků Ústavy z roku 1920. Na druhou stranu však podléhaly tzv. ratihabici (tj. dodatečnému schválení Národním shromáţděním), coţ tyto akty přeci jen nakonec poněkud legalizovalo. 185 Místo prvorepublikových orgánů státní správy se moci ujímaly národní výbory, činily tak více méně ţivelně a přebíraly moc, včetně ozbrojené. Zemský národní výbor pro Moravskoslezskou zemi se ustanovil operací

na

v roce 1945 bezprostředně po skončení válečných Moravě. 186

Po

druhé

světové

válce

obnovovalo

Československo svůj ţivot na zemských principech. Ústavodárné shromáţdění se pak sešlo po volbách dne 26.5.1946. Podle ústavního 185 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. s. 79. 186 Moravský národní kongres (online databáze). Historie Moravy (cit. 1.5.2011). Dostupné z : http://www.mnk.cz/.

79

zákona č. 65/1946 Sb. mělo vzniknout jednokomorové Ústavodárné shromáţdění

o

300

poslancích. 187

Dne

31.července

1946

se

předsedou Zemského národního výboru pro Moravskoslezskou zemi stal František Píšek, člen Komunistické strany Československa a šéfredaktor jejího deníku Rovnost. 188 V těchto nešťastných volbách zvítězili v českých zemích komunisté, následný způsob, jak převzali moc, je všeobecně znám.

187 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2010. s. 139. 188 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.4.2011). Dostupné z : http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf.

80

7. Doba moravského temna Seneca : Vláda zaloţená na nespravedlnosti nemá nikdy dlouhé trvání. Iniqua numquam regna perpetuo manent. 7.1. Ústava 9.května Ústava má číslo z. 150/1948 Sb., kdyţ se na jejím znění dne 9.5.1948 shodlo Národní shromáţdění Československé republiky. Preambule má formu „Prohlášení“, ve kterém se hovoří o československém.

Sděluje

se

zde,

ţe

lid

je

pevně

lidu

rozhodnut

vybudovat osvobozený stát jako lidovou demokracii, která zajistí pokojnou cestu k socialismu. Dále se zavazuje vymoţenosti nabyté v únoru 1948 bránit. Preambule konstatuje existenci toliko Čechů a Slováků jako dvou bratrských národů, členů velké rodiny Slovanstva, kteří ţili jiţ před tisícem let společně v jednom státě (tím je patrně myšlena Velká Morava, nicméně Ústava se o ní nezmiňuje) a společně přijali z východu nejvyšší výtvor tehdejší vzdělanosti - křesťanství. Jako první v Evropě, píše se dále, lidé těchto národů pozdvihli v husitské revoluci na své prapory myšlenky svobody mínění, lidovlády a sociální spravedlnosti. Konstatuje se poté, ţe po staletí bojoval český (neuvádí se moravský) a slovenský lid s dynastií Habsburků. Období před dnem 28. října 1918 označuje za staletí poroby. Následně je dehonestována Ústavní listina z roku 1920 jako výplod nepočetné vrstvy kapitalistů a velkostatkářů a Ústava se vyjadřuje k hanebnosti Mnichovské dohody. V čl. I. se uvádí, ţe lid je zdrojem veškeré moci a stát je lidově demokratickou republikou. V čl. II. Ústava opětovně garantuje existenci jen dvou národů ve státě, a to Čechů a Slováků. 189 Neobsahuje pojem vyšší územní celek nebo obec. Prezident Beneš ústavu odmítl podepsat a dne 2.6.1948 se vzdal funkce. Ústava nepřevzala institut Ústavního soudu. 190 Je to škoda, neboť otázkou zůstává, zda by mohl proti Ústavě 9.května ze své moci zasáhnout či 189 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (online cit. 15.10.2011). Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1948.html . 190 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. s. 128.

81

alespoň akademicky se vyjádřit. Ústavní zákon, který ruší „tvrdé jádro“ ústavy je způsobilý přezkumu Ústavním soudem (tedy ne jen zákon, ale i ústavní zákon a ústava jako celek je vlastně také ústavní zákon). Bylo by to ale jistě precedentní rozhodnutí. Základním článkem správy byly národní výbory místní, okresní, krajské, event. městské, vţdy reprezentované národními výbory. 191 Samospráva a státní správa tak vţdy splynuly v jediném orgánu, detailizace se odehrála vládními nařízeními

(nikoli

zákony,

i

kdyţ

v té

době

to

z hlediska

"demokratičnosti" vzniku předpisu bylo jedno), konkrétně zejména nař. vl. č. 3/1949 Sb. z 18.1.1949 a nař. vl. č. 14/1950 Sb. z 28.2.1950.

192

Komunistická centralizace se projevila nejvýrazněji zrušením zemského řízení a jeho nahrazením uměle vytvořenými kraji. Vláda představu schválila 30.listopadu 1948 a dne 21.12.1948 byl přijat zákon o krajském zřízení s účinností k 1.1.1949. Mělo vzniknout osm krajů v Čechách,pět na Moravě a šest na Slovensku. Moravskoslezská země byla rozdělena na kraje Jihlavský, Brněnský, Gottwaldovský, Olomoucký a Ostravský (stejné jako dnes !!!), přičemţ jejich hranice nerespektovaly bývalé hranice zemské. Prvním lednem 1949 zmizely Morava a Slezsko po tisícileté existenci z mapy Evropy. 193 Nejen Jihlavský, ale i Brněnský kraj přesahoval historickou moravsko -českou hranici, a to na Poličsku a Litomyšlsku. Dačický okres byl rozšířen o některé obce z jiţních Čech poblíţ hranic s Rakouskem, podobně byly rozšířeny i Jihlavský okres

a okres Ţďáru nad Sázavou.

194

Rudolf

Slánský připojil v zasedání Ústředního výboru KSČ následující aţ neuvěřitelně přesné smutné prohlášení: „Rozbijeme ty mamutí úřady,

jakými

byly

zemské

národní

výbory,

které

nešly

kontrolovat. Úřady v krajích a okresech budou nyní více pod kontrolou

lidových

zástupců.“ 195

Jaký

to

kontrast

k

citátům

191 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. s. 138. 192 SCHELLE K. Vývoj české veřejné správy. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY publisching, s.r.o., 2008. s. 389. 193 Moravský národní kongres (online databáze). Historie Moravy (cit. 12.6.2011). Dostupné z : http://www.mnk.cz/. 194 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.6.2011). Dostupné z : http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf. 195 Moravský národní kongres (online databáze). Historie Moravy (cit. 1 2.6.2011). Dostupné z : http://www.mnk.cz/.

82

osobností uvedených v jiných kapitolách této práce... K dovršení tragikomičnosti této události zbývá dodat, ţe přípravu zákona o krajském zřízení mělo na starosti ministerstvo vnitra pod vedením Václava Noska. 7.2. Socialistická ústava Ústavním zákonem č. 100/1960 Sb. se Národní shromáţdění Republiky československé usneslo se na nové ústavě. V preambuli nazvané „Prohlášení“ se konstatuje, ţe pracující lid Československa za

vzoru

Velké

říjnové

socialistické

revoluce

pod

vedením

Komunistické strany Československa dosáhl vítězství socialismu a vstoupil do nového období dějin, lid je odhodlán jít dále k novým, ještě vyšším cílům, ke komunismu, coţ se mělo dít za spojení pevným svazkem se Sovětským svazem a ostatními přátelskými zeměmi. Dále se

vrací

k osvobození

roku

1945

a

k únoru

1948.

Preambule

konstatuje, ţe pracující lid se zbavil cizáckého panství a poté i kapitalistického vykořisťování a stal se hospodářem své země. Přesvědčuje, ţe národní hospodářství se rozvíjí a sílí jako nikdy dříve. Výroba rok od roku vzrůstá a ţivotní úroveň všech pracujících se neustále zvyšuje. Není jiţ vykořisťovatelských tříd, vykořisť ování člověka člověkem je odstraněno. Není jiţ hospodářských krizí ani nezaměstnanosti. Vzdělání a kultura se stávají obecným majetkem všech pracujících. Opět i zde se hovoří jen o dvou národech, které tvoří Československou republiku, Češích a Slovácích, které údajně ţijí v bratrské shodě. Dokonce se vyjadřuje i dost uráţlivě ke Slovensku tvrzením, ţe společné budování socialismu umoţnilo, aby Slovensko záhy překonalo svou někdejší zaostalost a povzneslo se na vysokou úroveň v průmyslu i v zemědělství. Uskutečňuje se zásada socialismu: "Kaţdý podle svých schopností, kaţdému podle jeho práce!" a kráčí se mílovými kroky k uskutečňování nejvyšší zásady rozdělování - zásady komunismu: "Kaţdý podle svých schopností, kaţdému podle jeho potřeb!" Společenské zřízení ustanovuje jako socialistický stát, pevný to svaz dělníků, rolníků a inteligence, přičemţ mezi rovnými si je ještě jeden rovnější, coţ je vyjádřeno tvrzením čl. 1 odst.1 Ústavy ČSSR o tom, ţe v čele je dělnická třída (tedy v plné nahotě se jiţ konstatuje,

83

ţe to není všechen lid, kdo má stejná práva). V následujícím odstavci se zase setkáváme s tvrzením, ţe ve státě ţijí Češi a Slováci.

196

V závěrečné pasáţi zákona č. 36/1960 Sb. ze dne 9.4.1960, o územním členění státu, který byl rovněţ důsledkem ukončení cesty k socialismu, se v § 18 mimo jiné uvádí: „V souladu s územním členěním státu stanoveným tímto zákonem se přebuduje a nejpozději ode dne 1. července 1960 vstoupí v platnost územní organizace národních výborů a ostatních státních orgánů v krajích, v ok resech a v obcích.“ K této reformě došlo pro naprostou nefunkčnost krajského zřízení z roku 1948. Menší kraje byly nahrazeny většími, území Moravy bylo nyní rozděleno mezi kraje Jihomoravský (ten zahrnul i okrajové části východních Čech) a Severomoravský (ten zahrnul i celé území Českého Slezska), menší části Moravy se staly součástí krajů Jihočeského a Východočeského. 197 Národní shromáţdění schválilo novou územní organizaci státu a dosavadní počet krajů v celé Československé republice byl sníţen na deset. Při této reformě nebyly historické zemské hranice opět vzaty v úvahu a tak se Dačice i Slavonice s okolními obcemi ocitly v Jihočeském kraji, města a významná sídla jako Moravská Třebová, Svitavy, Březová nad Svitavou, Jevíčko i Červená Voda byla i s okolními obcemi přesunuta do Východočeského kraje. V Čechách bychom našli pramen řeky Moravy. V

Jihomoravském kraji se objevila naopak města Polná a

Svratka, před rokem 1949 leţící v Čechách. 198 7.3. Vznik federace Zasedání

poslanců

Jihomoravského

kraje

v

souvislosti

s

připravovanou federalizací Československa v roce 1968 navrhlo, aby jednou z částí federace byla i země Moravskoslezská. Na právních souvislostech pracoval i Prof. Vladimír Kubeš, Weyerův žák, který dospěl k závěru o přísném respektu k historickým zemím a ve svém 196 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (online cit. 30.10.2011). Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html . 197 Moravská národní obec (online). Dějiny Moravy v datech (cit. 25.6.2011). Dostupné z : http://zamoravu.eu/mno-k-morave/moravska-historie/. 198 BIČÍK I. Školní atlas světa. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Geodetický a kartografický podnik Praha, s.p., 1989. s. 104.

84

návrhu ústavy počítal se všemi čtyřmi zeměmi ČSSR. KNV Jm kraje nakonec podpořilo jen trojfederaci. 199 4.dubna 1968 vystoupili v tisku s prohlášením

brněnští

spisovatelé

mimo

jiné

O.

Mikulášek,

A.

Bernášková, J. Skácel, J. V. Pleva, Z. Pluhař, J. Trefulka, J. Tomeček a jiní a protestovali proti diskriminaci Moravy. Vyjádřili názor, že nápravu lze zajistit návratem k zemskému zřízení. Národní shromáţdění ČSSR dne 16. července 1968 zamítlo návrh na trojfederaci státu, většinu v tomto sboru měli ale Češi a Slováci. 200 Dne 30. května 1968 se v Brně sešlo přibliţně 300 kulturních, vědeckých a hospodářských pracovníků z Moravy i Slezska a vydali Moravskoslezskou deklaraci a rozhodli se zaloţit Společnost pro Moravu a Slezsko (předsedou se stal Boleslav Bárta). Brzy získala přes 100 000 členů a měla pomoci uskutečnit státoprávní změny ve prospěch obnovení Moravy, poţadovala celomoravské referendum. 201 28.10.1968

byla

vyhlášena

federalizace

Československa

na

národnostním principu se dvěma republikami vzniklými k 1.1.1969. Morava se stala součástí České socialistické republiky. Ústavním zákonem č. 143/1968 Sb. byla schválena federace jako jediný výsledek polednového vývoje roku 1968. O skutečném fungujícím soustátí si však Slováci mohli nadále jen nechat zdát, neboť pravomoci jednotlivých států federace byly prakticky nulové.

202

Tento

ústavní zákon konstatuje, ţe "...národ český a slovenský, vycházejíce z poznání, ţe novodobé dějiny jsou prodchnuty oboustrannou vů lí ţít ve společném státě, oceňujíce skutečnost, ţe padesát let společného státního ţivota prohloubilo a upevnilo odvěké přátelské svazky, umoţnilo rozvoj obou národů a uskutečňování jejich pokrokových demokratických a socialistických ideálů a spolehlivě dokázalo jejich bytostný zájem ţít ve společném státě, zároveň však ukázalo, ţe 199 BÍLÝ, J.L. Zamyšlení nad dvěma ústavními návrhy prof. Vladimíra Kubeše z let 1947 a 1968 o rovnoprávném postavení Moravskoslezské země. Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s. 465. 200 Moravané (online cit. 25.6.2011). Svobodné slovo, 4.4.1968, str.3. Dostupné z : http://moravane.eu/category/vice-o-moravanech/. 201 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.6.2011). Dostupné z: http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf 202 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2010. s. 159.

85

vzájemný vztah je třeba vybudovat na nových a spravedlivějších základech, uznávajíce nezadatelnost práva na sebeurčení aţ do oddělení a respektujíce suverenitu kaţdého národa a jeho právo utvářet si svobodně způsob a formu svého národního a státního ţivota, přesvědčeni, ţe dobrovolné federativní státní spojení je odpovídajícím výrazem práva na sebeurčení a rovnoprávnost, avšak téţ nejlepší zárukou pro plný vnitřní národní rozvoj i pro ochranu naší národní svébytnosti a svrchovanosti, rozhodnuti vytvářet ve společném federativním

státě

v

duchu

humanitních

ideálů

socialismu

a

proletářského internacionalismu podmínky pro všestranný rozvoj a blahobyt všech občanů a zaručovat jim rovná, demokratická práva a svobody bez rozdílu národnosti, reprezentováni svými zástupci v České národní radě a ve Slovenské národní radě, se dohodli na vytvoření

československé

Československá

federace". 203

socialistická

republika

V čl. je

1

se

federativní

uvádí, stát

ţe

dvou

rovnoprávných bratrských národů, Čechů a Slováků. V čl. 2, ţe základem Československé socialistické republiky je dobrovolný svazek rovnoprávných národních států českého a slovenského národa, zaloţený

na

právu

na

sebeurčení

kaţdého

z

nich.

Následuje

prohlášení, ţe federace je výrazem vůle dvou svébytných suverénních národů, Čechů a Slováků, ţít ve společném federativním státě. Ve výkladu se odkazuje na Velkou Moravu, která je definována jako první spolupráce Čechů a Slováků. 204 Jestli má však Velká Morava slouţit jako základ souţití středoevropských Slovanů, pak to bez Moravanů nepůjde. Oproti tomu komentář (tím méně text ústavy a zákona sám) o Moravě a Moravanech (rovněţ také Slezanech) zcela mlčí jako by nyní ani nikdy neexistovali. Vychází se prostě z toho, ţe jde o Čechy a zcela se ignorují opakovaná vyjádření nemalé části populace, jakoţ i historické konsekvence. Došlo

k zásadní

změně

státu

z unitárního

na

federální.

Současně byl přijat zákon o postavení národností v ČSSR, s Moravou se nepočítá. Pokusy o znovuzavedení Ústavního soudu ztroskotaly, 203 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (online cit. 26.6.2011). Dostupné z: http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1968.html . 204 ZDOBINSKÝ S. Československá ústava s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Panorama, 1988. s. 214.

86

byť

byl

zakotven

v zákoně

o

čs.federaci.

205

Dokonce

Federálnímu shromáţdění ČSSR svěřena volba jeho soudců.

206

byla Pokud

jde o veřejnou správu, nezměnilo se ústavním zákonem o čs. federaci nic, stále existovaly pouze krajské, okresní a místní národní výbory. Postupně docházelo k úpravám počtu členů výborů v závislosti na počtu obyvatel. 207 Nejen zákon o federaci, ale i následná normalizace prohloubila zklamání obyvatel Moravy a Slezska, vedla ke změnám ve vědomí sounáleţitosti obyvatel Moravy od pospolitosti subordinované v rámci českého národa k projevům moravanství jako vědomí národního. Má -li tento trend pokračovat i v dnešních časech, bez pochyb se vzájemná nevraţivost bude prohlubovat - i to nás historie učí. Čím více bezpráví a déle se děje, tím mohutnější je pak výbuch emocí. Stačí připomenout slova T.G.M. o tom, jak jejich vztah k Moravě bude vţdy hodnotitelem kvality demokracie. 208 Konkrétním projevem těchto nálad bylo i setkání na Velehradě dne 7.7.1985 u příleţitosti 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje. Shromáţdilo se zhruba 100 tisíc věřících. U příleţitosti 1100. výročí udělení privilegia Industrie tuae papeţem Janem VIII. vydal Jan Pavel II. apoštolský list Egregia virtutis, v němţ prohlásil patrony Moravy svaté Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy. V tomto období let 1985 aţ 1990 existoval v Brně Klub přátel Moravy (KPM).

209

205 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. s. 148. 206 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2010. s. 166. 207 SCHELLE K. Vývoj české veřejné správy. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY publisching, s.r.o., 2008. s. 401. 208 Moravská národní obec (online cit. 25.6.2011). Dějiny Moravy v datech. Dostupné z: http://zamoravu.eu/mno-k-morave/moravska-historie/. 209 Moravská národní obec : Dějiny Moravy v datech (25.6.2011) : http:// zamoravu.eu/mno-k-morave/moravska-historie/

87

8. Počátky moravského obrození Karel Kryl : Kdyţ chci svou národnost, svou moravskou národnost, ještě nemusím být zločincem. Chci být jen Moravanem. 8.1. Vznik a vzestup hnutí za práva Moravy Na přelomu let 1989 a 1990 byla vydána série ústavních zákonů 210, kterými se řešila vzniklá situace. Zejména došlo ke zrušení příprav na novou socialistickou ústavu, zkrácení volebního období 210 Usnesení České národní rady, kterým se ruší usnesení ČNR č. 123/1989 Sb., k návrhu skupiny poslanců Federálního shromáţdění ČSSR na vydání ústavní ho zákona o způsobu přijetí nové Ústavy ČSSR, ČSR a SSR (Zákon č. 166/1989 Sb.) Ústavní zákon, kterým se mění úst.z.č. 143/1968 Sb., o československé federaci (Z. č. 182/1989 Sb.) Ústavní zákon o volbě nových poslanců zákonodárných sborů (Zákon č. 183/1989 Sb.)Ústavní zákon o zkrácení volebního období zákonodárných sborů (Zákon č. 45/1990 Sb.)Ústavní zákon, kterým se mě ní a doplňuje úst.z.č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR, a úst.z.č. 143/1968 Sb., o čs. federaci (Zákon č. 46/1990 Sb.)Ústavní zákon o změně názvu České socialistické republiky (Zákon č. 53/1990 Sb.)Ústavní zákon o volebním období ČNR (Zákon č. 64/1990 Sb.)Ústavní zákon o počtu poslanců ČNR (Zákon č. 65/1990 Sb.)Ústavní zákon o slibu poslance České národní rady a národního výboru a slibu členů vlády ČR (Zákon č. 66/1990 Sb.)Ústavní zákon ČNR o státních symbolech ČR (Zákon č. 67/1990 Sb.)Ústavní zákon o změně názvu ČSSR (Zákon č. 81/1990 Sb.)Ústavní zákon, kterým se doplňuje úst.z.č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění úst.z.č. 161/1989 Sb. (Zákon č. 158/1990 Sb.)Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje úst.z.č. 143/1968 Sb., o čs federaci (Zákon č. 159/1990 Sb.)Ústavní zákon, kterým se mění úst.z.č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu (Zákon č. 160/1990 Sb.)Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje úst.z.č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR, ve znění ústavního zákona č. 62/1978 Sb. (Zákon č. 161/1990 Sb.)Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje úst.z.č. 100/1960 Sb., Ústava ČSSR, a úst.z.č. 143/1968 Sb., o čs. federaci (Zákon č. 294/1990 Sb.)Ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje úst.z.č. 143/1968 Sb., o čs. federaci (Zákon č. 295/1990 Sb.)Ústavní zákon o změnách v soustavě federálních ústředních orgánů státní správy, v jejichţ čele stojí člen vlády České a Slovenské Federativní Republiky (Zákon č. 296/1990 Sb.)Ústavní zákon, kterým se mění Ústava České a Slovenské Federativní Republiky (Zákon č. 376/1990 Sb.)Ústa vní zákon, kterým se mění a doplňuje Ústava České a Slovenské Federativní Republiky (Z.č.326/1991 Sb.)Ústavní zákon o referendu (Zákon č. 327/1991 Sb.)Ústavní zákon, kterým se mění a doplňují úst.z.č. 143/1968 Sb., o čs. federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů, a některé další ústavní zákony (Zákon č. 493/1992 Sb.) Soudobá a historická legislativa (online cit. 2.7.2011). Dostupné z : http://www.abchistory.cz/legislativa.htm.

88

zákonodárných

sborů,

změna

názvu

státu,

kdy

vypadlo

slovo

„socialistická“, další změny týkající se voleb. V době federálního státu nedošlo k vypracování nové ústavy, zejména se tak stalo proto, ţe česká reprezentace nedokázala s tou slovenskou najít společnou řeč – dnes je evidentní, ţe to bylo zejména z důvodu neschopnosti (a moţná i nechuti) hlavních představitelů nelézt kompromis. Jiţ v prosinci roku 1989 vznikaly promoravské organizace. Z iniciativy Městského výboru Československé strany socialistické v Brně se začal vytvářet výbor pro otázky země Moravskoslezské a klub přátel Velké Moravy. Dále bylo zaloţeno

Moravské

hnutí

proti

byrokracii

(MHPB)

později

přejmenované na Moravskou národní obec. 211 Vzniklo i Moravské občanské hnutí, které s vedením Občanského fóra jednalo o obnovení Moravskoslezské země, bylo však odmítnuto. Souběţně vytvořil Boleslav Bárta Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko. To se stalo 1.4.1990 v Kroměříţi, kde byl uspořádán sněm,na němţ došlo k vyhlášení Moravskoslezské deklarace v tomto znění „My, delegáti místních a podnikových výborů Společnosti pro Moravu a Slezsko, shromáţdění ze všech koutů těchto zemí v historickém sněmovním sále kroměříţského zámečku, kde v revolučním roce 1848 poprvé zazněla dosud nenaplněná věta: "Všechna moc pochází z lidu", vydáváme k nutnému provedení nového státoprávního uspořádání toto prohlášeni:

"Jsme přesvědčeni, ţe

československá listopadová revoluce roku 1989 otevřela cestu pro všeobecnou, plně demokratickou samosprávu, která jediná je hodna této ve světě a v dějinách ojedinělé revoluce a která jediná můţe naplnit citovaný ideál. Splnění přestavby státní a správní struktu ry našeho státu poţadujeme bezprostředně po volbách do Federálního shromáţdění. Volby do České národní rady a Slovenské národní rady poţadujeme odloţit a konat společně s komunálními volbami, a to tak, ţe místo do České národní rady se budou konat volby do Českého sněmu a Moravskoslezského sněmu s respektováním historické hranice mezi oběma zeměmi. K zabezpečení realizace a termínu přestavby našeho státu na Československou spolkovou republiku poţadujeme, aby Federální shromáţdění ještě před volbami vydalo 211 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 2.7.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html.

89

zákon o rehabilitaci země Moravskoslezské, který by zabezpečil nápravu křivdy spáchané na více neţ 4 miliónech jejich obyvatel jejím zrušením komunistickou totalitní mocí 1. ledna 1949. Tento svévolný diktátorský akt nemá obdoby za celých 1200 let moravské historie, moravské státnosti a zemské samosprávy se státoprávními znaky. Měl za následek nejen ekonomické vykořisťování Moravanů a Slezanů dosahující mnoha miliardových hodnot, ale i devastaci moravského povědomí,

včetně

podstatné

redukce

materiálně

technických

podmínek kulturního ţivota a vzdělanosti. Současně dnešním dnem vyhlašujeme vznik samosprávné spolkové země Moravskoslezské v rámci Československé federativní republiky. Výkon moci zákonodárné dočasně, do zvolení Moravskoslezského sněmu, delegujeme n a Českou národní radu. Pokud jde o výkonnou vládní moc, poţadujeme, aby pro hájení zájmů Moravy a Slezska a pro přípravu nového státního uspořádání s rovnoprávným postavením obou zemí v Československé federativní

republice

byli

předsedové

obou

moravských

krajů

jmenováni místopředsedy vlády České republiky. Vyzýváme všechny moravské a slezské iniciativy a všechny občany Moravy a Slezska, aby spojenými silami a s maximálním úsilím urychleně demokratickými metodami prosazovali vytvoření Československé spolkové republiky, v níţ by Morava se Slezskem tvořily rovnoprávné členy s dalšími spolkovými zeměmi (republikami) Slovenskem a Čechami. Učiňte tak v duchu

naší

cyrilometodějské

společné tradice,

velkomoravské, která

nás

můţe

rostislavovské společně

přivést

a do

evropského domu, jemuţ jsou spolupatrony naši věrozvěstové. V Kroměříţi dne 1. dubna 1990“. 212 Došlo dále ke změně Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD– SMS) na politickou stranu. Všechna jednání vyvrcholila

připojením

stručné Rezoluce poţadující vytvoření samosprávné spolkové země Moravskoslezské v rámci ČSFR, kdy přítomné osobnosti se shodly na čtyřech klíčových poţadavcích, a to rehabilitaci moravské samosprávy, spolkový princip státu, určitou volnost v samofinancování tohoto prostoru

a

konečně

umoţnění

rozvíjení

cyrilometodějských

a

212 Moravskoslezská akademie (online cit. 7.7.2011). Dostupné z : http://moravskoslezskaakademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf, úplně celý text lze nalézt např. také v Moravském historickém sborníku z roku 2001 na str. 488

90

rostislavských tradic jako nutnou základnu moravské identity . 213 Během jediného týdne získalo nově vzniklé HSD–SMS 15 000 podpisů (minimum bylo 10 000), nutných pro účast v nadcházejících v olbách. 214 Počátkem roku 1990 uskutečnil Etnografický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na území bývalé Moravskoslezské země průzkum, v němţ se 88 % dotázaných označilo za Moravany, 3 % za Čechy a 8 % za Slezany.

215

Ve dnech 21. 1. aţ 10. 2. 1990 byla

provedena dotazníková akce po celé Moravě a Slezsku. Z dvou tisíc dotazníků se nevrátilo 27 %, ve zbytku se 87 % hlásilo na Moravě k moravanství.

Na

Moravě

bylo

pro

samostatné

zemské

zřízení

moravské 38 %, pro trojfederaci 35 % a pro moravskoslezsk é zemské zřízení 29 % dotázaných. Pro pouţívání názvu a označení Čechy a Morava bylo 57% dotazovaných. Pro samosprávu střediskových obcí 80 % a pro vlastní obecní samosprávu 71 % obyvatel. 216 Řešení se stále oddalovalo, avšak co chybělo a stále chybí je dobrá vůle decentralizovat státní správu způsobem, který odbourá zbytečnou

byrokratickou

nadstavbu

a

přenesením

některých

213 "My občané Moravskoslezské země, shromáţdění dne 1.dubna 1990 v Kroměříţi na Manifestaci „Moravskoslezská neděle“, uvědomujíce si svou zodpovědnost před tisíciletými dějinami této země, cítíce se zavázáni odkazem svých otců a odpovědni svým synům a vycházejíce z Deklarace lidských práv se usnášíme: 1.Poţadujeme rehabilitaci samosprávy země Moravskoslezské , zrušené komunistickým vedením státu 1.ledna 1949. 2.Poţadujeme nové státoprávní uspořádání, v němţ by země Moravskoslezská měla rovnoprávné samosprávné a samofinancující postavení. 3.Za optimální povaţujeme řešení vnitřní struktury státu na spolkovém p rincipu, jak je tomu ve vyspělých demokratických zemích. 4.Poţadujeme rozvíjení staromoravských rostislavovských a cyrilometodějských tradic jako základnu moravské identity". Kroměříţ, Rezoluce ze shromáţdění 1.4.1990 Moravskoslezská akademie (online cit. 7.7.2011). Dostupné z : http://moravskoslezskaakademie.cz/msadoc/MShist.pdf, úplně celý text lze nalézt např. také v Moravském historickém sborníku z roku 2001 na str. 488. 214 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 2.7.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html. 215 Český statistický úřad (online databáze). Národnost a mateřský jazyk (cit. 16.7.2011). Dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/ D6 002 FD 8F5/$ File/kap_I_05.pdf. 216 Český statistický úřad (online databáze). Národnost a mateřský jazyk (cit. 16.7.2011). Dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/ D6 002 FD 8F5/$ File/kap_I_05.pdf.

91

kompetencí na niţší orgány vytvoří příznivé podmínky k nejen hospodářskému rozvoji. Decentralizace má svůj smysl nejen v tom, ţe se lidé raději a více obecně starají o věci veřejné, týkají-li se jich bezprostředně, ale také v tom, ţe občan snáz dohlédne na plnění závazků jeho reprezentace. Čím menší obec, tím je přerozdělování transparentnější. Přehlédnout nelze ani přirozenou sounáleţitost se svojí historickou zemí. 20.1.1990 byla vyhlášena Charta pro Moravu a Slezsko poţadující obnovení jednotné Moravy. Signatáři se podpisem jejího textu zavázali, ţe budou úzce spolupracovat se všemi občanskými iniciativami na Moravě a ve Slezsku. Moravany povaţují za svébytné etnikum s vlastním více neţ tisíciletým vývojem a poţadují ustavit Moravskoslezský sněm a vládu. Charta dále vyzvala k zakládání výborů jednotlivých moravskoslezských iniciativ v místech i na pracovištích. Navázala na Moravskoslezskou deklaraci z roku 1968. 217 Zakládajícími členy Charty byly samosprávu

Moravy

při

ČSS,

SMS, MOH, MHPB, Výbor pro Demokratické

fórum

komunistů,

přípravný výbor pro samosprávu Moravy a Slezska při ČSL, Sdruţení umělců Moravy a Slezska, Přátelé Moravy a Slezska ze Zábřehu někdy nazývaná také jako Severomoravská iniciativa. 218 Vznikla politická strana poţadující samostatnost - Moravská národní strana. Dne 3. května 1990 byl Federálnímu shromáţdění přednesen návrh, aby státoprávní uspořádání vycházelo z existence tří celků, tedy Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Stát by zaručoval jednotu zákonodárství a stejně tak racionalizaci všech podstatných výkonných funkcí federální vlády. Jednotlivé země by si ponechaly právě ty funkce, které jim příslušejí k pruţnému a efektivnímu výkonu jejich

samosprávy.

Jedna

sněmovna

by

byla

federální,

druhá

sněmovna by byla sloţena ze zemských rad. 219

217 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850. Moravskoslezská akademie (online cit. 30.6.2011). Dostupné z: http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf 218 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 2.7.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html 219 Moravané (online) pol.strana (cit. 4.7.2011). Dostupné z : http://moravane. eu/category/vice-o-moravanech/.

92

9. 5. 1990 označilo nejprve Federální shromáždění a pak i Česká

národní

rada

zrušení

Moravskoslezské

země

za

nespravedlivý akt v rozporu s principy demokracie a samosprávy. Stalo se tak usnesením č. 225 z 27. schůze České národní rady z 18. května 1990. Konstatuje se zde, ţe "Zrušení Země české a Země moravskoslezské k 1. lednu 1949 a vznik nového územně správního uspořádání

byl

akt

nespravedlivý

a

vzešlý

z

totalitní

byrokratickocentralistické praxe. Byl to krok rozporný s principy demokracie a samosprávy, který podstatně přispěl k zdeformovanému a nepřirozenému vývoji československé společnosti. Vyslovuje se proto pevné přesvědčení, ţe ústavní uspořádání republiky, které vyplyne z jednání svobodně zvolených zákonodárných sborů, tuto nespravedlnost napraví. Zároveň ČNR vyzývá vládu České republiky, aby podstatně urychlila vypracování koncepce struktury územního uspořádání

a

vypracování

nové

daňové

soustavy

zajišťující

samostatný rozvoj obcí, měst a všech svébytných územně správních celků republiky...". 220 Praktické kroky z těchto prohlášení však nikdy nebyly vyvozeny. Dodat třeba, ţe proti usnesení hlasoval jediný poslanec, 13 se zdrželo hlasování, všichni ostatní přítomní návrh podpořili. Usnesení tak bylo oficiálně přijato a schváleno.

221

Jediným

faktickým vyjádřením tohoto příslibu v praxi však bylo zákonné opatření předsednictva České národní rady č. 248/1990 Sb. ze dne 18. června 1990, kterým se mění zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, který změnil název okresu Gottwaldov na Zlín. Tehdejší předseda České vlády, Petr Pithart, doporučil na 2. schůzi ČNR po předchozích volbách v červnu 1990 probíhající dne 3. července 1990, aby bylo přijato a schváleno poněkud odlišné znění usnesení – oproti právnímu dokumentu č. 225 ze dne 18. května 1990: „Zrušení Českou.

zemského Plná

zřízení

rehabilitace

poškodilo

zemi

zemského

Moravskoslezskou

zřízení

na

i

základě

samosprávného principu bude definitivně řešena novou Ústavou České republiky. Ještě předtím bude moţné a nutné přijmout ústavní zákony, které budou definitivní řešení předjímat. Proto si právo 220 Celé znění tohoto usnesení lze najít na : http://www.mnk.cz/usne seni.jpg. 221 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.6.2011). Dostupné z: http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf

93

rozhodnout o těchto otázkách vyhrazuje Česká národní rada a vyzývá vládu České republiky k aktivní součinnosti.“ Pouze tři přítomní poslanci byli proti, 14 poslanců se zdrţelo, ostatní návrh podpořili. Usnesení České národní rady č. 15 bylo přijato. Zde je konečné znění nového

usnesení:

zemského

zřízení

„Česká

národní

poškodilo

jak

rada

konstatuje,

zemi

Českou,

ţe

zrušení

tak

zemi

Moravskoslezskou. Plná rehabilitace zemského zřízení na základě samosprávného principu bude definitivně řešena novou Ústavou České republiky. Ještě předtím však bude moţné upravit pomocí právních předpisů České národní rady takové vnitřní územní členění, které bude toto definitivní řešení předjímat. Proto si Česká nár odní rada vyhrazuje právo rozhodovat o těchto otázkách a vyzývá vládu České republiky k aktivní součinnosti při zmíněných opatřeních". Z uvedeného při znalosti současného stavu nelze neţ usuzovat, ţe toto usnesení prozatím nebylo realizováno a ţe krajské zřízení je něco úplně jiného, neţ o čem usnesení hovoří a tudíţ nás realizace zmíněných usnesení ještě čeká. Dále bylo vydáno usnesení z 3. července 1990 (registrováno v částce 46/1990 pod č. 293/1990 Sb. a také pod č. 46/1990/4 Sb.): „Česká národní rada schvaluje zákonné opatření předsednictva České národní rady ze dne 18. června 1990, kterým se mění zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. “

222

Předsedkyni ČNR Dagmar Burešové byly v září 1990 předloţeny petice občanů požadujících rehabilitaci Moravskoslezské země, které podepsalo více jak 630 000 osob. Ani k jejich přání nebylo přihlédnuto. 223 Předseda vlády Petr Pithart (kladenský rodák), který dne 22. 2. 1990 uvedl, ţe v souvislosti s českým státem „nemůţeme nemyslet na Moravu, jen zaslepený český šovinista můţe znevaţovat oţivené moravské cítění, protoţe právě moravanství by mohlo pomoci češství najít svou poněkud zastřenou tvář“. 224

Ještě jako předseda

222 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.6.2011). Dostupné z: http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf. 223 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 2.7.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html. 224 Moravané (online) pol. strana (cit. 4.7.2011). Rovnost č. 58, 1990. Dostupné z : http://moravane. eu/category/vice-o-moravanech/.

94

vlády

dále

neopomněl

připomenout

:

"Čím

více

byla

Morava

samostatnou, tím více lnula k Čechám, čím více byla omezována, tím více byla odstředivou". Bohumil Pečinka uvedl : „Nepochybně legitimní byl moravskými voliči podpořený poţadavek Hnutí za samosprávnou demokracii – Společnosti za Moravu a Slezsko na znovuobnovení

samosprávných

výsad,

uloupených

komunisty

a

nastolení zemského územně správního uspořádání, které s úspěchem fungovalo uţ za 1.republiky a na jehoţ nedostatky si nemohou stěţovat ani v sousedním Rakousku a Německu. K prvním reakcím patřilo v lednu 1990 vcelku pochopitelné: Počkejte, ne jdřív se vypořádáme s bolševikem a pak přijde i na územně správní uspořádání. Měsíce plynuly, bolševik měl o 700 tisíc členů méně a z odpovědí vládních a hradních politiků byla stále cítit unuděná arogance, ţe uţ je zase ti Moravané něčím obtěţují, coţ brz y přešlo i na stránky centrálního tisku. Ono ani tak nejde o to přijmout beze zbytku všechny moravské návrhy, ale je nezbytně nutné o nich přinejmenším diskutovat, neboť jsou zaštítěny hlasy více neţ 1 milionu voličů, a nikoliv je arogantně smést ze stolu.“

225

28. 10. 1990 se ve

Slavkově u Brna sešli prezident Václav Havel a premiéři vlád na jednání o budoucím státoprávním uspořádání. 11. prosince 1990 vznikl tzv. Moravský kulatý stůl (MKS) který nahradil Chartu pro Moravu a Slezsko, který sdruţoval 30 subjektů podporujících myšlenku vzniku spolkové republiky. 226 K 1.1.1991 byly na území ČSFR zrušeny kraje zavedené v roce 1960. Koncem roku 1990 a začátkem roku 1991 uspořádalo HSD –SMS v Brně, Olomouci a Ostravě několik velkých demonstrací za obnovení moravské samosprávy (20. prosince, 26. ledna, 2. března, 16. března, 17. dubna), 16. března 1991 se dle zprávy BBC demonstrace účastnilo na 50 000 lidí, coţ v době jiţ dávno porevoluční byla velmi slušná účast a je z toho evidentní, jak dlouho byli Moravané t rpěliví a jak dlouho vydrţeli masově demonstrovat za svá práva. Probíhala ale také 225 PEČINKA B. Toţ co Moravo, Studentské listy č.15/1990. Moravané (cit. 8.7.2011) : http://moravane.eu/category/vice-o-moravanech/. 226 ŠEBESTA, J. Moravská národnost a její vývoj ve společnosti. Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 698.

95

krize poslaneckého klubu HSD–SMS, konkrétně rebelujících poslanců FS ČSFR – Vyslouţil, B. Tichý, Pernica, Nazari, Krejcar, Nováková, Konečný, Matochová, Zapletal, Peka a ČNR – Kadlec, Macháček. Uţ tehdy existovalo něco jako přeběhlictví a bohuţel za současný stav Moravy mohou také zrádci jejich myšlenek, pro které byli zvoleni. Poslanecký klub se rozdělil na HSD–SMS I a HSD–SMS II. V březnu 1991 proběhl celostátní výzkum veřejného mínění. Na Moravě a ve Slezsku mělo Občanské fórum (OF) 20 % preferencí (v Čechách 30%), HSD–SMS mělo 27 %. Při sčítání lidu 3.3.1991 se k moravské národnosti přihlásilo 1 362 313 (13,2 %) občanů ČSFR, ke slezské 44 446 (0,4 %). 227 Moravská ani slezská národnost nebyla ve sčítacích arších předtištěna, nýbrţ samotnými občany dopsána. 25.4.1991 byla vydána Rezoluce stran ke státoprávnímu uspořádání, 228 pod kterou se podepsaly tyto politické strany : ČSSD, ČSL (dnes KDU –ČSL), Československá strana socialistická (ČSS), Hnutí československého porozumění, HSD–SMS, Liberální kongres, Moravská národní strana, Strana

slobody,

Strana

zelených,

Svobodná

rolnická

strana,

Wspólnota-Souţití-Egyitelés, Zemědělská strana. KDU-ČSL, která v moravském prostoru má tradičně své voliče, ze svého příslibu se omezila na jediný pokus o zakotvení moravské samosprávy a následně, byť byla dlouhá léta vládní stranou, na tyto snahy, k nimţ se zavázala, rezignovala. Také ČSSD nesplnila ze svého slibu nic a dokonce participovala na tragickém zákoně o krajích dnes platném. V Budmericích na Slovensku proběhlo dne 31.5.1991 jednání zástupců parlamentních

politických

stran,

hnutí

a

jednotlivých

vlád

o

státoprávním uspořádání ČSFR, v jehoţ průběhu náhle zemřel předseda HSD–SMS Boleslav Bárta. Na sjezdu byl delegáty byl zvolen poslanec za předsedu místo zemřelého doc. Bárty JUDr. Jan Kryčer,

227 Český statistický úřad (online databáze). Národnost a mateřský jazyk (cit. 16.7.2011). Dostupné z : http://www.czso.cz/csu/2005edicniplan.nsf/t/D6002FD8F5 /$File/ kap_I_05.pdf. 228 Z textu Rezoluce : "Vzhledem k probíhajícímu jednání ČNR shodli se zástupci stran zúčastněných na dnešním kulatém stole konaném v Brně, které ve svém součtu představují názory značné části voličů na tom, ţe optimální cestou státoprávního uspořádání naší republiky je do budou cna stát sloţený ze tří rovnocenných subjektů. Ţádáme ČNR, aby jako první a přechodný krok k takto vytčenému cíli přijala koncepci samosprávného zemského uspořádání České republiky".

96

který však na úspěchy svého předchůdce nenavázal a nedokázal tuţby po moravské samosprávě dotáhnout do konce. 229 V dubnu 1992 podal poslanecký klub HSM-SMS jiţ čtvrtý návrh na spolkové státní uspořádání České republiky podle vzoru Rakouska a Německa a ve smyslu shora citovaných příslibů a usnesení ČNR . Návrh

však,

stejně

jako

iniciativa

KDU-ČSL,

byl

zamítnut.

V parlamentních volbách konaných 5. a 6. 6. 1991 byla HSD-SMS zvolena jen do ČNR, kdyţ do FS mělo jen mírně pod 5% hranicí, konkrétně 4,2 % hlasů. 26.8.1992 ve vile Tugendhat proběhlo mezi ODS a HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko) jednání o zániku ČSFR k 1. lednu 1993. 230 Na 2. schůzi České národní rady konané po volbách dne 15. července 1992 bylo na základě návrhu poslance Jiřího Drápely přijato toto usnesení: „Česká národní rada doporučuje vládě

České

republiky,

aby

projednala

bezodkladně

s

vládou

Slovenské republiky moţnost spolkového uspořádání společného státu s jedinou, nedělenou mezinárodně právní subjektivitou, který by byl zaloţen na občanském principu a skládal se nejméně ze tří rovnoprávných subjektů.“ Pro usnesení hlasovalo 103 poslanců, proti bylo 54 a hlasování se zdrţelo 29 poslanců. Návrh byl přijat. 231 15. 9. 1992 byl zaloţen Moravský národní kongres, který vyhlásil moravskou státnost a hodlal se stát iniciátorem vzestupu moravského národního uvědomění. 232 Za znak byla zvolena moravská červenobíle šachovaná orlice v modrém poli, nesoucí na své hrudi zlatou královskou korunu jako symbol moravské státnosti a svébytnosti a dvojramenný kříţ, symbolizující křesťanské a cyrilometodějské tradice Moravy. Za heslo Moravské národního kongresu byla zvolena 229 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 2.7.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html. 230 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.6.2011). Dostupné z: http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf. 231 DRÁPELA, J. Parlamentní boje Moravanů o obnovy zemské s amosprávy Moravy a Slezska v ČR. Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s. 556. 232 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 2.7.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html.

97

část traktátu sv. Metoděje, ve kterém hovoří o významu knih, podle kterého myšlenky a pravdy v nich uvedené nelze zničit ani ohněm, ani mečem, proto tedy heslo: Ani železu, ani ohni (Nec ferro, nec igni). 233 Její zaloţení byla jednou z reakcí na opětovné nesplnění slibu ČNR při zániku státu, kdyţ se usnesla na zárukách státoprávního postavení Moravy a dne 28.10.1992 uvedla : „Váţené dámy, váţení pánové, národy Čech, Moravy a části Slezska, jakoţ i národ Slovenska se v roce 1918 rozhodly spojit z vlastní vůle za tím účelem, aby vytvořily svrchovaný a samostatný stát s názvem Československá republika. Československo bylo uznáno za člena společnosti národů, za člena mezinárodních organizací a byly s ní uzavírány mezinárodní dohody a smlouvy. Nyní, kdy dochází k rozbíjení tohoto státu, my, poslanci ČNR, zvolení ve svobodných volbách k zastupování a obraně práv občanů a národů prohlašujeme, ţe i nadále chceme ţít ve společném státě zaloţeném na občanské a národní rovnosti při respektování

práva

historického

a

přirozeného.

Svazek

samosprávných a rovnoprávných zemí tvořících společný stát uspokojí naše poţadavky a přispěje ke stabilitě a klidu.“

234

Vznik samostatných

států České republiky a Slovenské republiky v roce 1993 byl jen logickým důsledkem i nerovnoprávného postavení obyvatel Moravy i Slezska v Československé republice. 235 V Olomouci vzniklo v červnu 1992 Moravské a Slezské informační centrum (MaSIC). Předsedou byl zvolen Josef Pecl.

236

Celkem 24 opozičních poslanců ČNR a FS

ustavilo dne 28.11.1992 tzv. Moravskoslezský sněm. 8.2. Zánik Československa a Ústava z roku 1993 Ústava ČR byla přijata dne 16.12.1992. V preambuli se píše : „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v 233 Moravský národní kongres (online databáze). Historie Moravy (cit. 8.7.2011). Dostupné z: http://www.mnk.cz/. 234 Moravská národní obec (online cit. 8.7.2011). Česká národní rada 28.10.1992. Dostupné z : http://moravane.eu/category/vice-o-moravanech/. 235 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.6.2011). Dostupné z : http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf. 236 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 2.7.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html.

98

čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, zaloţený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střeţit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.“ se

Ústava

omezuje

na

záruku

existence

vyšších

237

V čl. 8

územně

samosprávných celků. V souvislosti se zánikem federace byla přeci jen šita „horkou jehlou“ a bránila se tak jasnějšímu vymezení samosprávy, zejména v preambuli naznačených historických zemí. Je to velká škoda, neboť v době, kdy byla přijata, moravská hnutí měla ještě výraznou podporu. Čl. 11 konstatuje, ţe území ČR tvoří nedílný celek a zakládá tím v podstatě unitární stát. Většinové snahy promoravsky orientovaných stran a hnutí nesměřovaly ke zpochybnění územní celistvosti České republiky a stačila by jim i samospráva v menším rozsahu, neţ jakou měla v minulosti. Postačovalo by i jen prosté konstatování, ţe tu Morava je a jaké jsou její historické hranice. Preambule říká, ţe ČR se skládá mj. i z Moravy, ale kde tato Morava je vlastně Ústavě není známo, neboť ji nijak nedefinuje a dokonce tak nečiní ani následné předpisy. Ústava jinak občany Moravy jako jednotlivce nediskriminuje. Ve čtyřech polích státního znaku je z nepochopitelných důvodů dvakrát český lev, je dobře, ţe se ve znaku objevuje moravský i slezský symbol 238 (osobně se mi nejvíce líbí znak hradní stráţe). Jediným

hmatatelným

výsledkem

snah

promoravských

organizací té doby je, ţe sídelním městem soudní moci není Praha, 237 HENDRYCH D. Ústava ČR z roku 1993 s komentářem. 1.vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 1997 (text také na http://zakony-online.cz/?s72&q72=all). 238 CHALOUPKA, L. Otázka slezské orlice ve velké znaku ČR, In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1995, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1996, s. 249.

99

ale Brno. A i tato jednání byla nelehká a aţ dnes vidíme, jak ohromně důleţité je, kdyţ sídlem soudní moci je jiné místo, neţ je sídlo moci výkonné. Ovlivňování soudní moci, které by se některým politikům zachtělo, je tím o mnoho obtíţnější. Ze stejného důvodu je rozloţení moci mezi státní a samosprávnou (ale silnou a ne 14 malých a historicky neodůvodněných krajů s pramalými kompetencemi) důleţité. Oč transparentnější by byla rozhodnutí takto mocensky rozloţená. Nejen, ţe volby do výkonné moci jsou zcela spjaté s volbami moci zákonodárné, coţ nezaručuje důsledně oddělení těchto dvou mocí od sebe, ale i jejich sídlo v jediném městě není z tohoto hlediska zárukou zbavení se kabinetní politiky a zákulisních projednávání. Byla-li by omezena i moc soudní (jako ţe se o to ta či ona vláda tu či onde po krůčkách pokouší), Montesquieho zásady by v ČR zcela přestaly existovat. Naštěstí se Ústavnímu soudu daří tomuto trendu zabránit. 239 Důsledky absence této dělby moci se projevují pak i v oblasti ekonomické. Vládní hodnocení hospodářských důsledků toho, ţe Morava není samosprávná a ţe tedy moc není rozloţená bylo v roce 1992

takové:

„Při

podrobnějším

studiu

údajů

uvedených

ve

statistických ročenkách a přepočtu na jednoho obyvatele lze zjistit, ţe na přímých investicích byla Země Moravskoslezská od roku 1968 do roku 1989 okradena o více neţ 80 mld Kčs, ze kterých zhruba rovným dílem byly posilovány investice na Slovensku a v Čechách ".

240

Údaje

byly shromáţděny koncem roku 1992 jako podklad pro zásady regionální politiky vlády ČR. Na základě těchto podkladů vláda zatím nepřijala ţádná opatření. Moravskoslezský

sněm

v

Brně

schválil

dne

16.3.1993

moravskoslezskou vládu. Tento čin byl vyargumentován tím, ţe rozdělením ČSFR jiţ neplatí dohody St.-Germainské a Morava tudíţ získala samostatnost. Byla dokonce sepsána Moravská ústava. 241 239 RUPNIK J. Demokracie a právní stát. Časopis Soudce. Rok 2011, č. 12, s.10. 240 SKOČOVSKÝ, M. Morava ve státním rozpočtu ČR na rok 1994. Moravský historický sborník - Ročenka MNK, 1995 - Moravané (online cit.18.9.2011). Dostupné z : http://moravane.eu/category/vice-o-moravanech/ 241 KAČENKA,F. Návrh Ústavy Moravskoslezské republiky z roku 1992. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš Poznání, Olomouc, 2011, s. 820.

100

Generální prokurátor dal pokyn k zahájení stíhání ve věci trestného činu poplašné zprávy (při sestavení Ústavy Slovenské republiky za doby ještě existence ČSFR se tak nestalo). 242 V listopadu 1993 se uskutečnil rozsáhlý průzkum mínění obyvatel na území bývalé Moravskoslezské země, podle nějţ bylo pro obnovení Moravské a Slezské nebo Moravskoslezské země 67 % dotázaných. 243 Za Čechy se povaţovalo 68 % občanů, za Moravany 28,3 %, za Slezany 3,6%. 244 Jako vţdy, ani tento fakt nikdo nijak nezohlednil. V roce 1994 byla zaloţena Moravskoslezská akademie pro vzdělání, vědu a umění (MSA) jako občanské sdruţení inteligence k podpoře vědy, vzdělání, umění a historických tradic.

245

Akademie

dne 25.9.1995 prohlásila : „My členové Moravskoslezské akademie pro vzdělání, vědu a umění a její příznivci se dovoláváme zákona č. 198/1993/Sb. o protiprávnosti komunistického reţimu a ţádáme Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunistického reţimu, aby prozkoumal demokratičnost a právoplatnost aktu zrušení zemského uspořádání, konkrétně zrušení Moravskoslezské země i České země, které nastalo zavedením krajského zřízení k 1.1.1949 v době poúnorového totalitního reţimu zákonem č.280/488. Podle cit.zákona č.198/1993/Sb.

šlo

zcela

evidentně

o

akt

nedemokratický

a

protiprávní, spadající do kategorie programového ničení tradičních regionálních hodnot evropské civilizace.“

246

Iniciativa 24 poslanců z konce roku 1995 zvaná jako „Výzva na ochranu demokracie v České republice“ obsahovala pak tento text : „Dnes není politická vůle stav absence práv Moravy a Slezska v jakékoli podobě obnovit. Jde ve své podstatě o dokončení likvidace dvou

subjektů

mezinárodního

práva,

které

stály

při

vzniku

242 Moravská národní obec (online cit. 20.9.2011). Dostupné z : http://zamoravu.eu 243 Moravané (online cit. 18.9.2011). Dostupné z : http://moravane.eu/ category/vice-o-moravanech/. 244 HAVLÍK, L.E. Filozofie historie pojetí národního vědomí na Moravě. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1995, s.137. 245 Moravskoslezská akademie (online cit. 20.9.2011). Dostupné z : http://moravskoslezskaakademie.cz. 246 Prohlášení Moravskoslezské akademie, Brno,25.9.1995. Moravané (online cit. 20.9.2011). Dostupné z : http://moravane.eu/ category/ vice-o- moravanech/.

101

Československa v roce 1918. Vyplývá to ze Saint-Germainské dohody, podle které se rozhodly v roce 1918 národy Čech, Moravy a části Slezska (tzv. Rakouské Slezsko), jakoţ i národ Slovenska z vlastní vůle spojiti trvalým spolkem za tím účelem, aby vytvořily jednotný a svrchovaný stát nikoli proto, aby se Moravané a Slezané vydali na milost či nemilost Čechů. Vznikl-li společný stát na základě vůle tří subjektů, nemůţe být likvidace dvou z nich provedena z vůle jednoho. S

ohledem

na

počet

obyvatel

budou

mít

obyvatelé

Čech

v

zákonodárném sboru vţdy potřebnou většinu a mohou bez ohledu na vůli poslanců zvolených na Moravě a ve Slezsku rozhodnout, jak sami chtějí. Politická reprezentace Moravy a Slezska neexistuje. Nezanikla z vlastní vůle, ale z rozhodnutí komunistického reţimu a přes veškeré naše úsilí dodnes nebyla obnovena, proto musí být její stanovisko nahrazeno stanoviskem Moravanů a Slezanů vyjádřeným v referendu. Bez něho nemá Parlament ČR k takovému kroku mandát. Likvidace historických zemí je prováděna proti vůli občanů Moravy a Slezska. Dokládají to výsledky reprezentativního průzkumu veřejného mínění, kdyţ referendum stávající mocenská skupina odmítá uskutečnit. Průzkum provedly dvě na sobě nezávislé organizace na vzorku čítajícím více neţ sedm tisíc respondentů. Téměř 70% dotázaných se vyslovilo pro obnovení Země moravskoslezské nebo samostatně Moravy s Slezska jako vyšších územních samostatných celků. Pod záminkou reformy státní správy a samosprávy a za tichého přihlíţení mají být Morava s Slezsko rozděleny do několika územních celků a jako takové zapojeny do struktury Čech, lépe řečeno Česka. Nejde o opomenuti nebo omyl, ale o cílevědomě připravený a realizovaný proces. Jiţ dnes se ukazuje, ţe nepůjde o rovnoprávné a spravedlivé zapojení, ale jak dokazuje státní rozpočet, o řešení problémů Čech na úkor ostatních. V Praze, v prosinci 1995.“ 247 Ve volbách v roce 1996 i 1998 promoravské strany zcela propadly. Snad kdyby moravští aktivisté věděli, jaké budou mít tyto volby důsledky, dohodli by se na společné kandidátce a neroztříštili své síly a mohli se pokusit zabránit vzniku zákona o krajském zřízení, které zcela ignoruje prastaré moravsko-české hranice. 247 Moravskoslezská akademie (online cit. 20.9.2011). Dostupné z : http:// moravskoslezskaakademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf.

102

8.3. Moravská hnutí po vzniku krajského zřízení 23. října 1999 byl tragickým dnem moravské věci, kdyţ Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR přijala ústavní zákon o vzniku vyšších územních samosprávných celků (VÚSC). Zákon podpořilo 128 ze 196 (tedy ústavní většina jen těsně) přítomných poslanců a v platnost vešel 1.1.2001. Byly ustaveny kraje ve stejném počtu a v podobných hranicích jako v roce 1948. Jsou vybaveny minimální mi pravomocemi, finančně zcela závislé na státu. 248 Následkem tohoto netolerantního a moravské tradice a historii nerespektujícího zákona došlo k

radikalizaci promoravských sil, kdyţ v březnu roku 2000

zaslala Moravská zemská armáda (MZA) anonymní dopis, v němţ se mimo jiné psalo, ţe delegáti sjezdu MZA se rozhodli bránit svá práva jinými neţ mírovými prostředky, včetně útoků na vybrané politiky z Čech i Moravy. Fakticky však k ţádnému násilí nedošlo a moravské subjekty se od MZA distancovaly. 1.1.2001 došlo ke sčítání lidu, domů a bytů. K moravské národnosti se přihlásilo 373.294 občanů, ke slezské 11.248 občanů. I tentokrát si museli občané národnost moravskou i slezskou do sčítacích archů dopsat. Kam se za těch pár let poděl milion obyvatel Moravy, se můţeme jen ptát. Odpověď je patrně jediná moţná - po sérii neúspěchů ve snahách o moravskou svébytnost občané rezignovali a tak jako v dobách komunistické vlády se přestali o politiku zajímat a přemýšlet o své národnosti. V usnesení z valného shromáţdění Moravskoslezské akademie pro vzdělání ze dne 15. dubna 2000 se uvádí : „ Obnova 14 krajů ČR z 248 „Země, která je i není – to je naša Morava. Na mapách byste ji hledali marně, ale přesto je to naša vlast, náš domov. Zeptejte se sami sebe – kolik toho o Moravě víte? Znáte její historii? Víte, kde jsou její hranice? Pokud máte nějaké pochyby nebo jste zvědaví, čtěte dále. Tyto stránky vznikly, aby upozornily na problém, o kterém se nemluví. Neţijeme v české kotlině, i kdyţ je nám to pořád a dokola opakováno. Nejsme všichni Češi, jsme Moravané. Nechceme, aby naše země nadobro zmizela, nechceme, aby byla rozsekána na bezvýznamné kraje. Nechceme, aby byla Morava dále okrádána. Vracíme se k Masarykovu odkazu – sám Masaryk byl z Moravy a vţdy mu na ní velmi záleţelo. Dnešní republika, která se k Masarykovi tak ráda hlásí, sama pošlapává jeho myšlenky. Připojte se k našemu úsilí za nápravu věcí.“ Naša Morava (online cit. 22.9.2011). Dostupné z : http://www.nasamorava.eu/.

103

období totality je příliš nákladným krokem zpět. Nerespektuje naše tradice, ani evropské zvyklosti. Není státnická, ani evropská, navíc je téţ nedemokratická, neboť nerespektuje vůli obyvatelstva vyjádřenou řadou petic, poţadujících začlenění obcí do jiného kraje. Nerespektuje ani zemskou hranici mezi Moravou a Čechami, konzervuje nadále direktivní model územní správy řízený z Prahy, který z naší republiky činí v Evropě skanzen byrokratického centralismu. Doporučujeme zřídit

Moravskoslezský

koordinační

výbor

jako

osvědčenou

samosprávnou instituci z minulosti, koordinující ţivot Moravy a Slezska, do něhoţ by kaţdý kraj delegoval např. 2 aţ 3 zástupce. Tento zemský výbor by řešil problémy týkající se společných záleţitostí, jeţ by nemohl řešit jednotlivý kraj samostatně. V roce 150. výročí T.G.M. připomínáme jeho výzvu k revoluci hlav a srdcí. Za 10 let po roce 1989 jsme nedokázali obnovit ani osvětovou roli demokratického státu. Doporučujeme proto mnohem výraznější roli vzdělávání, vědy a kultury v nejširším slova smyslu v souladu se soudobým úsilím EU.

Doporučujeme prohlubování a posilování

vlastenecké výchovy na školách v hodinách dějepisu, posilování regionálních aspektů při výuce i důrazu na vzájemnost a současně svébytnost Čech, Moravy a Slezska. Prvořadou kultivaci vyţadují procesy hodnototvorné, obnova tvůrčích zdrojů hmotných i duchovních (restrukturalizace

průmyslu,

podpora

zemědělství,

ekologické

ţelezniční dopravy aj.) v souladu s kvalitou trvale udrţitelného ţivota. Poţadujeme téţ morální obrodu společnosti, v níţ by měli – opět v intencích TGM – hrát prim morálně se chovající politikové a inteligence, svědomí národa. Poţadujeme nadále výraznější finanční vícezdrojové zabezpečení vědy a výzkumu, vzdělávací soustavy i komunální

a

sociální

sféry

–

zejména

deregulací

veškerých

odváděných daní v ČR, a to v poměru 40% do obecních pokladen, 20% ve prospěch VÚSC a 40% do republikového rozpočtu, tak jak to funguje např. v sousedním Rakousku. Připomínáme, ţe rozkvět Moravy a Slezska závisí i na rozvíjení jejich vztahu k sousedům v duchu odkazu J.A.Komenského, T.G.Masaryka i T.Bati. Poţadujeme proto důsledné rozvíjení nadstandardních vztahů České a Slovenské republiky, jakoţ i proměnu střední Evropy v pásmo mírové spolupráce podle návrhu T.G.M. z roku 1918 na demokratickou unii střední

104

Evropy.

Znovu

poţadujeme

alespoň

minimální

obnovení

Pedagogického ústavu J.A.Komenského v rámci vědecko-výzkumných pracovišť

AV

optimalizaci

ČR

v

Brně

pro

odborně

moravskoslezského

školství.

fundovanou

koncepční

Protestujeme

v

této

souvislosti proti dysfunkční, neefektivní a nedemokratické centralizaci téměř veškeré infrastruktury pro zdokonalování školství a školské správy v Praze. Vyzýváme představitele odborného i veškerého ţivota, aby vyuţili 150. výročí narození T.G.M. k prohloubení samosprávné, humanitní a osvětové demokracie v ČR. V intencích TGM by měla daleko větší role připadnout v současné politické struktuře ČR občanským sdruţením, profesním organizacím, svazům a iniciat ivám pro

eliminování

výhradního

celospolečenské dění v ČR.“

vlivu

stranických

sekretariátů

na

249

Moravská delegace se zúčastnila dne 8.11.2001 valné hromady EFA (European Free Alliance), kde Svaz Moravanů obdrţel statut pozorovatele. 250 Jihomoravský kraj si v roce 2003 do svého erbu vedle původní podoby moravského znaku dal téţ jeho podobu z roku 1462 s odůvodněním, ţe se jedná o gesto smíření s Němci. V lednu 2005 začala Česká televize ve všední dny z Brna a Ostravy vysílat pořad Dobré ráno z Moravy a Slezska. Český rozhlas v Brně se podtitulem zve "Rozhlas naší Moravy". Sloučením moravských stran vznikla 17.12.2005 strana Moravané, čímţ má moravské hnutí poprvé od roku 1989

jednotné

politické

zastoupení.

Programovým

cílem

strany

Moravané je obnovení zákonodárného moravského parlamentu a moravské vlády na území Moravské katolické provincie. 251 Muzejní a vlastivědná společnost v Brně je samostatná organizace sdruţující zájemce o vlastivědu Moravy a Slezska a napomáhá rozvoji a popularizaci vlastivědné a vědecké práce, se zaměřením na posilování vědomí kulturně-historické identity obyvatel Moravy a Slezska.

252

249 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.6.2011). Dostupné z: http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf. 250 Moravská národní obec (online cit. 22.9.2011). Dostupné z : http://zamoravu.eu. 251 Moravané (online cit.22.9.2011).Dostupné z:http://moravane.eu/historie-strany/. 252 Muzejní a vlastivědná společnost v Brně (online cit. 22.9.2011). Dostupné z : http://www.mvs-brno.cz/.

105

Matice moravská sdruţuje více neţ 200 odborných pracovníků z oboru historie a dalších, pokračuje ve vydávání časopisu, podílí se na pořádání přednášek a konferencí, v roce 1999 oslavila 150 let existence. 253 Další organizací je Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana. 254 V roce 2000 na základě mj. knihy Skotsko – zapomenutá monarchie nebo-li skutečný příběh dynastie Stewartů a utajovaného nástupnictví králů a královen Skotů o po právu skotském králi, Jeho Královské Výsosti Prince Michaela Jakuba Alexandra Stewarta z Albany, hlavy dynastie Stewartů, 255 uznali tuto osobnost velmistrem řádu pro podobnost osudů Moravy a Skotska. V lednu 2010 vydává Moravská národní obec Moravanů.

256

Deklaraci

Z akcí poslední doby třeba zmínit aktivitu Moravského

národního kongresu směrem k mezinárodní organizaci Human rights, kdy tato přijala a zkoumá následující text : "Na doporučení Evropského parlamentu, konkrétně pana Adoimando Gianmarco, se na Vás 253 Matice Moravská (online cit.22.9.2011). Dostupné z : http://www.maticemoravska.cz/. 254 Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana (online cit. 22.9.2011). Dostupné z : http://www.eqmoraviae.cz/. 255 Vydalo nakladatelství a vydavatelství VOLVOX GLOBATOR, prvního pluku 7, 186 00 Praha 8. 256 "My, moravští obyvatelé České republiky, vědomi si zodpovědnosti vůči své zemi a svým moravským předkům, povaţujeme za nutné reagovat na stálý asimilační tlak představitelů Českého státu, který směřuje k úplné likvidaci a zapomnění moravských dějin, kultury a tradic. Proto slavnostně prohlašujeme: My, Moravané, jsme kulturně-historickým národem se svými dějinami, kulturou a více neţ tisíciletou tradicí. Jsme dědici a nositeli odkazu Velké Moravy. Jsme potomci středověkého národa Moravanů, který po tisíc let spravoval a rozvíjel Moravu jako svoji zemi a vlast. Koncem 19. století, pod tlakem germanizace, se naši slovanští předkové přiklonili k myšlence spojení s českým národem. V dnešní Evropě však tato idea jiţ zcela postrádá svůj původní smysl a pro Moravany znamená jen ztrátu vlastní dějinné a kulturní identity. My, Moravané, se hl ásíme k modernímu občanskému společenství obyvatel Evropy. Stejně jako Češi a ostatní národnosti a etnika České republiky,máme i my právo být jeho rovnoprávnou součástí. Pro zabránění naší úplné asimilace a zachování moravských dějin, kultury a tradic ţádáme naplnění našich ústavně zaručených práv realizováním těchto bodů: 1. Oficiální uznání moravské národnosti jako plnoprávné součásti občanské společnosti obyvatel České republiky. 2. Zavedení výuky dějin Moravy do školních vzdělávacích programů. 3. Navrácení samosprávy Moravy obnovou zákonodárného zastupitelského sboru s působností v přirozených hranicích Moravy." Moravská národní obec (online cit. 23.9.2011). Dostupné z : http://zamoravu.eu.

106

obracíme s ţádostí o řešení závaţné a citlivé záleţitosti, která je svým obsahem

důleţitým

problémem

celé

Evropy.

Protoţe

v

rámci

legislativy České republiky se jiţ od roku 1989 marně snaţíme tento problém řešit, nevidíme jinou moţnost neţ se obrátit na Vaši organizaci a problematiku přenést přes státní hranici České republiky na mezinárodní úroveň. Česká republika se skládá ze tří historických celků: Čech, Moravy a části Slezska. Tato tři historická území nikdy netvořila unitární stát. Vţdy disponovala svými zemskými právy a na svém území si vládla sama. Čechy nikdy nebyly Moravě ani S lezsku nadřazeny, tvořily s nimi pouze společný stát na způsob konfederace. Podobně je tomu i s problémem národnosti. Obyvatelé Moravy jsou moravské národnosti, coţ dosvědčují výsledky sčítání lidu Moravané hovoří svým jazykem,který je sice velmi podobný českému, ale přesto má své zvláštnosti a odlišnosti. Moravané mají svou svébytnou lidovou kulturu, která se jiţ od české podstatně liší a tím dokazuje rozdílnost obou národů. Moravané mají svůj odlišný historický vývoj, svou vlastní historii,

jsou

přímými

potomky

nejstaršího

slovanského

národa

Moravanů a potomků prvního slovanského státu Velkomoravské říše. Historické

dědictví

tohoto

státního

útvaru

je

tvořeno

vznikem

4.liturgického jazyka - moravštiny, která ve své době zaujala místo vedle latiny, řečtiny a hebrejštiny, vznikem moravské církve nezávislé na západní latinské církvi, ani na východní řecké církvi, vznikem prvního kodifikovaného slovanského jazyka staré moravštiny. Na území Velké Moravy po jejím velmocenském úpadku vznikaly mnohé dnešní suverénní státy, jako Maďarsko, Polsko, Slovensko, Česká republika, částečně Rakousko, Německo, Ukrajina. Všechny tyto státy ve větší či menší míře vděčí za svůj vznik a současnou suverenitu právě Velkomoravskému státu. Bylo by celou Evropu škodou a velkou ztrátou kulturních i náboţenských hodnot, kdyby toto dědictví bylo ignorováno a odsouzeno k zániku. Jako pro románské a germánské národy má nepopiratelný význam někdejší Římská říše, pro Slovany má ten stejný význam Velkomoravská říše. Třebaţe na rozdíl od říše Římské měla na svůj rozkvět jedno století, stala se důleţitou pro vznik, existenci a evropskou kulturní úroveň všech slovanských národů a tím i celé Evropy, jejíţ pevnou a populačně početnou skupinou jsou slovanské národy. I přesto všechno v současné České republice jsou

107

všechna tato pozitivní fakta úmyslně ignorována. Především ve státních sdělovacích prostředcích je hovořeno pouze o Češích a Čechách. Moravané a Slezané jsou cíleně odnárodňováni. Státní sdělovací

prostředky,

určené

všem

třem

historickým

zemí m

a

národům, hovoří českým slangem, pouţívaným a plně srozumitelným jen na území Čech, namísto spisovného jazyka vzniklého převáţně z moravštiny a v menší míře z češtiny. Produkty duchovní tvorby i umělecké činnosti lidové i umělé, vzniklé na Moravě, jsou automaticky vydávány za české a tím jsou moravskému národu odcizovány. Obdobně je tomu i ve sféře ekonomické. Průmyslová výroba je rušena, aby se to stejné odvětví mohlo rozvinout v Čechách. Ničeni jsou i moravští zemědělci a výrobci potravin dodávkami potravin z Čech a likvidací místních moravských. Obdobná situace nastala ve vinařství, těţbě nerostného bohatství, trhu práce a evropských dotací. Vše toto má za cíl totální zničení nejstaršího slovanského národa a území z něhoţ vzešlo konstituování většiny slovanských národů a jejich států, které čerpaly v době svého vzniku z kulturního a mocenského odkazu Velkomoravské říše. Ignorování těchto faktů je protiprávní a nekulturní jev. Jsme přesvědčeni, ţe Vaší organizaci toto jednání není lhostejné a ţe chápete, ţe Morava a Slované jsou pevnou a neodlučitelnou částí našeho společného světadílu Evropy a jako takové je nelze politicky, ekonomicky, národnostně, jazykově ani kulturně negovat a utláčet a tím ochuzovat celou evropskou kulturu a ekonomiku."

257

K 17. květnu 2011 se k výzvě MNO na vyvěšování moravské vlajky připojilo jiţ 107 (nejen) moravských radnic. Jedná se o nejúspěšnější akci na podporu Moravy a důkaz o tom, ţe mezi samosprávnými politiky a občany je moravská věc stále ţivá. Podle výsledků sčítání lidu v roce 2011 se k moravské národnosti přihlásilo 522 tisíc a dalších 110 tisíc napsalo jak národnost českou, tak i moravskou.

258

2,7 milionu lidí neuvedlo ţádnou národnost. 259 Rovněţ

257 Moravský národní kongres (online). Historie Moravy (cit. 22.9.2011). Dostupné z : www.mnk.cz. 258 Idnes (online cit. 10.2.2012). Dostupné z : http://zpravy.idnes.cz/pribylovericich-bez-vyznani-a-moravanu-rytiru-jedi-je-vic-nez-romu-1pa/domaci.aspx?c= A111215_095802.

108

ani v tomto sčítání lidu nebyla (jiţ tradičně) moravská národnost předtištěnou volbou a lidé, kteří se k ní chtěli přihlásit, ji museli dopsat. Vedle např. polské, německé, byla předtištěna i národnost romská, pro moravskou se místo nenašlo ...

259 Idnes (online cit. 10.2.2012). Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/cesko/c154211090-ze-scitani-vyplyva-ze-moravane-jsou-vetsimi-patrioty-minimistopredseda - statistiku.

109

9. Souhrnný výklad T.G.Masaryk : Moravská otázka je a bude opět zkušebním kamenem české politiky. Je proto ţádoucí, aby byl Moravě zachován její specifický ráz a aby se jí dostalo rozsáhlé autonomie, nejen politické, ale i kulturní. 9.1. Státnost a samospráva Moravy v pramenech Prvním dokumentem, který bychom mohli popsat jako uznání existence státního útvaru Moravy, bylo Římské privilegium z roku 880, vydané Svatoplukovi papeţem Janem VIII. - Listina Industrie truae. 260 Postavení Velké Moravy potvrzuje téţ Papežský list z roku 885. V roce 1040 slíbil na říšském sněmu v Mohuči

Břetislav

poslušnost římskému králi Jindřichu III. a byla mu potvrzena vláda nad dvěma zeměmi – Čechami a Moravou. První markrabí pro Moravu určen roku 1179 Přemysl Otakar I. Listina Fridricha II., římského císaře a krále sicilského, kterou uděluje a potvrzuje moravskému markraběti Vladislavu Jindřichovi majetek "Mocran et Mocran". 261 V roce

1310

bylo

císařem

Jindřichem

VII.

uděleno

lénem

Janu

Lucemburskému jak Království české, tak Markrabství moravské a v Brně vydal Chartu svobod z roku 1323. Potvrdil, ţe Morava je samostatnou zemí s vlastními právy, soudnictvím, financemi a vojskem, avšak s povinností společné obrany. 262 Karel IV. vyhlašuje v roce 1348 Markrabství moravské za léno (feudum insigne) České koruny, o svoji samostatnost danou Chartou však nepřichází. 263 Dalším dokumentem o vztazích Moravy a Čech byla Listina Jiřího z Poděbrad z roku 1464, jíţ měly mít příště Morava s Čechami vţdy společného panovníka. Uherský král Matyáše roku 1477 vydal Matyáš Moravanům

Privilegium uzavírat

mírové smlouvy s okolními

zeměmi a vyhlašovat válku. 260 HAVLÍK L. E.Moravské letopisy.1.vyd.Břeclav :Nakladatelství Pálka,2009.s. 32. 261 PERMSKÁ, L. Šlechtické tituly. Časopis Ţivá historie speciál – Největší záhady středověku. 2010, s. 76. 262 HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 30.3.2011). Volny (online). Dostupné z: http://www.volny.cz/moravskelisty/listy/ morava/dejiny_havlik.html. 263 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy.1.vyd.Břeclav :Nakladatelství Pálka,2009.s.56.

110

Roku 1481 vydal zemský hejtman Ctibor Tovačovský z Cimburka knihu sumírující dosavadní zvyková pravidla, jimiţ se řídil chod země. Název

tohoto

markrabství obyčeje,

dokumentu -

dvoudílná

řády,

je

:

Zřízení

Kniha

zvyklosti

zemské

Tovačovská

starodávné

a

Moravského

neboli

práva

Paměti,

Markrabství

moravského. 264 V roce 1510 je znak Moravy vyobrazen jako samostatná země v rámci Svaté říše římské na znaku autora Hanse Burgmaiera. 265 V roce 1567 vydal král Maxmilián listinu "In viam legis", tj. potvrzení práv, zakotvených v Knize Tovačovské.

266

Významným jiţ v podstatě z dnešního pohledu prakticky ústavním dokumentem byla listina schválená na zemském sněmu roku 1628 (pro Moravu, pro Čechy jiţ v roce 1627) konaném ve Znojmě, Obnovené zřízení zemské.

267

byly

spíše

vydávány

Následující listiny, které měly ústavní charakter, z

důvodů

válečných

dokumentem je pak Pragmatické sankce.

268

důsledků.

Uceleným

I ta zmiňuje Moravu

jako území děděné Marií Terezií. Tuto moc nad Moravou si proti Prusům uchovala, bohuţel jiţ ne nad většinou Slezska. František pak prohrál u Slavkova a Svatá říše římská národu německého zanikla. Se zánikem Impéria vznikla také pro Moravu nová její pozice v Evropě a stala se pouze jednou ze zemí nového císařství, stejně jako i Čechové a další. Aţ revoluční rok 1848 donutil panovníka, Ferdinanda zvaného Dobrotivý, k abdikaci a Františka Josefa k přijetí tzv. Pillersdorfovy ústavy. Moravský zemský sněm uzákonil znak Moravy. Následovaly ústavy Stadionova, Schmerlingova a Říjnový diplom. Patentem z roku 1861 byla upravena i práce Moravského zemského sněmu, obnovena plná zemská samospráva a zákony. Poslední rakouskou ústavou

byla

Prosincová

z

roku

1867.

Všechny

tyto

ústavy

vyjadřovaly moc panovníka nad mj. i Moravou. 264 HAVLÍK L. E. Moravské letopisy.1.vyd.Břeclav:Nakladatelství Pálka,2009.s. 78. 265 PERMSKÁ, L. Kurfiřti hledají slabého vládce. Časopis Ţivá historie. Červenecsrpen 2010, s. 26. - viz vyobrazení na konci předchozí kapitoly 266 BALCÁREK P. Státoprávní dějiny Moravy. Moravské listy (online cit. 18.10.2011). Dostupné z : http://www.moravskelisty.host.sk/listy/morava/dejiny _balcarek.html 267 HAVLÍK L.E.Moravské letopisy.1.vyd.Břeclav:Nakladatelství Pálka,2009.s. 110. 268 MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1999. s. 130.

111

Vývoj po 1.sv.válce byl revoluční a Prozatímní ústava byla z pohledu platného práva vlastně anarchistický akt několika jedinců. Morava v té době měla svůj sněm, stejně jako Čechové, ale ani jeden z těchto sněmů nevyhlásil samostatnost, učinily tak nikým nevolené národní výbory. Zemský sněm Markrabství moravského nezasedal a o připojení Moravy k novému státu nejednal ani nerozhodl. Přičlenění Moravy i Slezska k ČSR bylo výsledkem revolučního aktu a nikoli právně kontuinuálního stavu. 269 Ústavní listina z roku 1920 pak zakotvila existenci ČSR a předpokládala vznik ţup. Organizačním zákonem pak byly země zřízeny země Čechy, Morava spolu se zbytkem Slezska, Slovensko a Podkarpatská Rus, to vše aţ po vlně odporu proti předpokládanému ţupnímu zřízení. Doba 2.sv.války z pohledu ústavního nestojí za komentář, neboť kultivované právo mlčelo a ústavou bylo to, co prohlásil Vůdce. Přímým důsledkem války a právně - demokraticky problematických aktů doby poválečné byl konec demokracie v Československu a jejím nepřímým důsledkem komunistická správní reforma účinná dnem 1.1.1949, kdy poprvé v dějinách po více než 1100 letech zmizela Morava z mapy Evropy. Následovala revize krajského zřízení v roce 1960 po vyhlášení socialismu Ústavou ČSSR. Z hlediska státního zřízení stojí za zmínku ještě federalizace z roku 1968, která byla první velkou promarněnou šancí na obrodu moravského národa. Československo v průběhu své existence učinilo tři pokusy vytvořit jinou správní strukturu neţ tu, která tu po staletí byla. Země byly nejdříve nahrazeny ţupami, pak malými a velkými kraji a řešení se vţdy ukázalo jako nefunkční. Přesto se k tomuto modelu současný stát navrátil. Argumentací ústavněprávní a správněprávní kontinuitou třeba konstatovat, ţe Morava v minulosti měla své neoddiskutovatelné místo v Evropě od roku 833 aţ do roku 1949. Dluh, jehoţ splacení porevoluční politická garnitura přislíbila (i formálními akty ČNR) uhradit, však stále není umořen a naopak se zákonem o krajích platným od roku 2001 ještě zvýšil. Konečné umělé územní celky jsou 269 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 30.6.2011). Dostupné z: http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf.

112

výsledkem dohod stranických sekretariátů prakticky jen dvou stran. ČSSD se dokonce souhlasem s tímto zákonem zpronevěřila svým předsevzetím daným 25.4.1991 při jejich podpisu pod Rezoluci politických stran ke státoprávnímu uspořádání. 270 9.2. Shrnující historický výklad Jedině ten, kdo si uvědomuje proměny v čase, můţe se vrhnout do interpretace dění aktuálního a jen ten, kdo si je uvědomuje, ţádá v rychle se proměňujícím světě nějaké jistoty. Ty mu můţe dát kupříkladu moţnost ztotoţnění se se svojí domovinou, kulturou, tradicemi. 271 Proto onen popis historie v předchozích kapitolách z pohledu obecných východisek. Dovoluje tak vyslovit, ţe z hlediska historické argumentace neexistuje jediný důvod, který by bráni l sebeurčení Moravy. Vznikla dříve neţ pospolitost česká, měla svůj stát, velký, vyspělý a mocný v dobách, kdy Čechové platili Němcům tribut. Pakliţe došlo ke spojení Čech a Moravy Břetislavem, který jako český Achilles promarnil svoji historickou příleţitost na vytvoření slovanského velkostátu jako protihráče Římské říše, došlo společně i ke vstupu do Impéria. Panovník na Moravě byl potvrzován aktuálním imperátorem a znak Moravy byl vţdy mezi státy Římské říše samostatně vyznačen. V dobách vlády Přemyslovců i Lucemburků tomu nebylo jinak, jakkoli patřila Morava mezi země České koruny. V tehdejší evropské realitě to nebylo nic neobvyklého, kdy v rámci říše byly některé země spojeny v jakémsi mezičlánku a konečně v západních vyspělých demokraciích to není nic mimořádného ani dnes. V dobách husitských bouří se pak Morava vůči Čechám vymezila více a dala větší prostor tradici a katolicismu a projevila více loajality vůči Římu. Od těch dob je na Moravě tradičně mnohem více lidí věřících 270 "Vzhledem k probíhajícímu jednání ČNR shodli se zástupci stran zúčastněných na dnešním kulatém stole konaném v Brně, které ve svém součtu představují názory značné části voličů na tom, ţe optimální cestou státoprávního uspořádání naší republiky je do budoucna stát sloţený ze tří rovnocenných subjektů. Ţádáme ČNR, aby jako první a přechodný krok k takto vytčenému cíli přijala koncepci samosprávného zemského uspořádání České republiky". Mimo promoravských stran svůj podpis přiloţili zástupci KDU-ČSL, ČSSD a dalších politických stran. 271 PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850 . Moravskoslezská akademie (online cit. 18.10.2011). Dostupné z: http://moravsko slezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf.

113

neţ v Čechách. Morava zašla tak daleko, ţe se od Koruny osamostatnila a svoji bezpečnost hledala ve spojení s Uhrami. V dobách stavovských se Morava stejně jako ostatní země Impéria posunula

od

tradičního

neomezeného

panovníka

směrem

ke

kolektivnímu rozhodování o zásadních státních a právních otázkách. Také je projevem samostatnosti, ţe měla vlastní sněm, který rozhodoval o vstupu do války, o daních a i o členství v mezinárodních organizacích, ať uţ je nazveme soustátím, konfederací či říší. Obnovené zřízení zemské povaţovalo Moravu za samozřejmou zemi, garantovalo jí samosprávu a o nezávislosti Moravy na Čechách této doby nechť dalším dokladem je fakt, ţe byla pro Moravu přijata aţ o rok později, neţ pro Čechy. 272 Osvícenství také dávalo Moravě stejná práva jako jiným zemím. Ne jinak tomu bylo po revolučním roce 1848. Došlo k opětovnému ústavnímu zakotvení existence Moravy. Revoluční rok 1918 jiţ k Moravě nebyl tak přívětivý. Ideologicky se nový stát profiloval jako protihráč německy mluvících zemí a jeho vznik odůvodnil utrpením pod vládou Habsburků. Krom porušení řady kontinuit,

ať

jiţ

zrušení

šlechtických

titulů

a

odebrání

statků,

ideologicky zdůvodněným křivdou spáchanou v roce 1621, jakoţ i útoku na církev, zejména katolickou, ideologicky zdůvodněným křivdou spáchanou na Mistru Janovi před 500 lety, nedošlo k navázání na tradice Moravy s dalším ideologicky podbarveným zdůvodněním návaznosti na společný stát Čechů a Slováků starý 1000 let, tedy Velkou Moravu a tak podle této logiky se první stát Čechů a Slováků vlastně jmenoval Morava. Tlak veřejnosti ţádající zásadně tuto nespravedlnost změnit na sebe nenechal dlouho čekat a došlo proto k uznání historické skutečnosti a moc se zčásti přenesla z Prahy i do Brna, Bratislavy a Uţhorodu. Mezi řadu příčin 2.sv.války patří bez pochyb i vznik ČSR, lépe řečeno rozbití rakouského soustátí. Malé země střední Evropy nemohly mít sílu na to, aby čelily agresi většího souseda, ať uţ 272 SKLADANÝ M. Dějepis pro 6. ročník základní školy. 1. vyd. Praha : SPN Praha, 1988. s. 155.

114

Velkoněmecké říše nebo později Sovětského svazu, jak dříve trefně poznamenal např. Churchill. V době Protektorátu pak sice Morava nezmizela z mapy Evropy, o svých věcech však rozhodovat prakticky nemohla, jak ostatně všechny porobené země. Po této válce došlo k obnovení zemí ČSR (jiţ bez Podkarpatské Rusi, kterou si jako válečnou kořist vzal jiný agresor), nicméně dostát svému věhlasu jiţ Morava nemohla pro známé události nešťastného roku 1948 a vstupu zákona o zrušení zemského zřízení dne 1.1.1949 v účinnost. Morava existovala na mapě Evropy nepřetrţitě nejméně od roku 833 do roku 1949. Její existenci ukončil totalitní reţim z důvodu, aby se mu snáz vládlo, jak se konečně ani nebál oznámit (viz. prohlášení Slánského).

Jestliţe

na

Slovensku

komunisté

volby

nevyhráli,

existovala-li by pravá samospráva, nevládli by tam. Na převáţně katolické Moravě tomu nebylo jinak, byla-li by zde samospráva, komunistům by se hůře ovládala. Konečně není ţádným tajemstvím, ţe s tzv. kulaky měli komunisté největší potíţe právě na Moravě. Současnost pak navazuje na na totalitní uspořádání státu a takový stav je z dlouhodobého hlediska neudrţitelný. 9.3. Stručný návrat k východiskům, statistiky a oponenti Náboţensky je kontinuita Moravy dána od samého jejího počátku aţ do dnešních dnů. Vatikán s Moravou komunikuje jako s historickým územím a katolickou provincií, místní arcibiskupství je určeno pro záleţitosti tradičního moravského prostoru. Církevní moc je v Evropě konstantou, na níţ se lze spolehnout, to vše navzdory jejím excesům, s nimiţ se jiţ ostatně poctivě rozešla. Porovnáním stavu Moravě obdobných celků ve světě vyznívá tak, ţe ve všech zkoumaných zemích západního světa vyspělých demokratických

právních

států

došlo

k

zachování

respektu

k

historickým zemím a jejich právům, a to i tam, kde byly státy podrobeny podobným revolučním otřesům jako v ČR. Jen tam, kde vládla komunistická moc, k zachování historických zemí nedochází. Je moţné, ţe absence decentralizace a potaţmo absence dělby moci

115

mezi centrem a zeměmi, je jednou z příčin jisté niţší nejen politické kulturnosti, poctivosti a rovněţ pocitů nespravedlnosti ve způsobu vládnutí

a

správy

věcí

občanských

a

konečně

i

ekonomické

nespokojenosti. Ve srovnávaných státech vyspělých demokracií je provedena

důsledná

decentralizace

na

zásadách

historických

hraničních konsekvencí začasté i referendem. Ze statistik plyne, ţe po roce 1990 v různých průzkumech různého

mnoţství

respondentů

vyjádřilo

touhu

po

moravské

samosprávě průměrně kolem 70% obyvatel Moravy, později jiţ tyto průzkumy nebyly prováděny. Jestliţe se v roce 1991 při sčítání lidu k moravské národnosti přihlásilo téměř půl druhého milionu lidí, v roce 2001 jen necelých 400 tisíc a v roce 2011 kolem 600 tisíc, musíme se ptát, kam zmizel onen téměř milion osob a kde následně zase objevili a zda příčina není spíše v tom, ţe tato národnost není mezi předtištěnými a o problému se nemluví. Uţ vůbec ale tento průzkum neodpovídá na otázku, zda samospráva ano či ne, neboť i osoby, které se necítí být moravské národnosti, po samosprávě mohou touţit uţ třeba jen z důvodu potřeby decentralizace a potřeby osobnějšího přiblíţení k řešením veřejných záleţitostí. Pojmy národa, jazyka, kultury a genealogie není třeba dále rozvíjet, plně lze odkázat na jejich vylíčení v úvodních kapitolách této práce. Politologické hledisko bylo také poměrně podrobně rozebráno, včetně popisu promoravských organizací i politických stran nyní či dříve existujících. Nelze přehlédnout minimální preference obou stran majících samosprávu Moravy v programu. V dobách voleb do federálních a státních orgánů nebylo pod heslem "alespoň jeden hlas pro Moravu" voličům líto alespoň jedním ze dvou svých hlasů vyjádřit Moravanství. Jsou-li dnes jen jediné volby do centrálních orgánů, obrátí svoji pozornost na vyjádření voličské vůli pro řešení palčivějších problémů neţ deficit spjatosti s rodnou hroudou. Ve volbách místních pak tu a tam uspějí i tyto menší politické strany. Dalším argumentem odpůrců moravské věci je, ţe Morava vlastně nikdy neexistovala a ţe její oddělení od Čech v minulosti bylo

116

jen aktem vlastníků půdy a nikoli vůlí obyvatel. Ani podpůrné argumenty národní, jazykové, kulturní, genealogické i historicky mezinárodněprávní nesvědčí pro tvrzení, ţe by Morava bez vůle obyvatel neexistovala, ale je tomu právě naopak. Zásadní odlišné od Čech je kulturně - sociální prostředí na Moravě, zásadně odlišná je náboţenská struktura, historický vývoj není stejný, vláda nebývala stejná (a to ani v pozici mezinárodní nadstavby) a neexistuje ţádný důvod pro tvrzení, ţe by se obyvatelstvo na Moravě se svojí správou v minulosti neztotoţňovalo, ba právě naopak. Je evidentní, ţe Moravané netrpí velmocenskou ztrátou a vţdy byli svolní k souţití v rámci většího státního celku, aby tam prováděli relativně samostatnou politiku jak dovnitř, tak i navenek. V Evropě by tak malý národ samostatně nepřeţil, tudíţ spojení Moravy s jinou mocí bylo vţdy nevyhnutelné. Konečně ani Čechové by bez spojení s Rakouskem moţná zanikli, Koruna česká historické šance být středoevropskou velmocí opakovaně promarnila a její spojení s Habsburky bylo naprosto dobrovolné a praktické. Dále někteří odpůrci moravské samosprávy tvrdí, ţe Moravané jsou Češi a maximálně se jedná o jakési větší Chodsko. K tomu třeba především poznamenat, ţe ţádný jiný region ČR mimo Čech, Moravy a Slezska neměl v minulosti státní samostatnost a uţ vůbec ne tak dlouhou. Názor, ţe samostatnost měly jen Čechy a Morava jim byla vţdy podřízena, je zcela lichý a v rozporu s historicko-právními fakty a citovanými právními prameny. Argumentem odpůrců moravské individuality je, ţe prosazování moravské věci není dost důrazné a tudíţ se vlastně ani národem necítí být. Nutno uznat, ţe ne všechny osoby ţijící na Moravě se hlásí k moravské národnosti. Zčásti je to dáno tím, ţe si tuto národnost do sčítacích

archů

musejí

dopisovat

a

tak

nad

národností

ani

nepřemýšlejí a zaškrtnou předtištěnou českou. Zčásti je to dáno jiţ pokročilou asimilací, neinformovaností o vlastních dějinách, malým počtem populárních a viditelných elit. Z největší části však bez pochyb tento argument vyplývá z toho, ţe vlastně nevíme, kolik osob na Moravě ţijících touţí po označení moravské národnosti, kolik po

117

samosprávě, kolik po samostatnosti, kolik po úplné asimilaci a kolika je to jedno, neboť výzkum k těmto otázkám nebyl nikdy proveden. Závěrem této kapitoly shrnuji, ţe někdy jsou postoje obou stran emotivní.

Produktivním

protestem

však

není

sdělení

emocí,

produktivním protestem je přimění oponenta ke kompromisu. To znamená nesdělovat emoce, ale sdělovat ideje a konflikt idejí vyřešit kompromisem. Současný stav vztahu Moravy (jedna strana) ke státu (druhá strana) není kompromisem, pročeţ konflikt není vyřešen . 9.4. Příčiny současného stavu Ze všech uvedených předpokladů, po popsaných závěrech, lze příčiny daného stavu telegraficky shrnout následujícím způsobem. Moravským hnutím chybí jednota. Nejvíce tato roztříštěnost sil moravskému hnutí ublíţila ke konci první poloviny 90.let 20.století, kdy byla jednou z příčin nedosaţení 5% kvóty pro zvolení do Poslanecké sněmovny. Po tomto propadu sice postupně došlo ke sjednocení politické reprezentace ve stranu Moravané, ta se ale prozatím marně snaţí o návrat do celostátní politiky, za coţ nese spoluvinu (krom klíčového nedostatku financí na volby) i absence ústřední a mediálně známé osobnosti, reprezentanta, který by se směle mohl označit za zástupce všech Moravanů a jejích zájmů. Z důvodu existence mnoha spolků,

sdruţení

a

hnutí,

které

mají

kaţdé

svého

vedoucího

představitele, není taková společná osobnost vygenerována a to znemoţňuje moţnost zastupovat zájmy Moravy v diskusi s centrem a taková diskuse tedy nyní v podstatě ani neexistuje. V tomto směru nelze přehlédnout ani to, ţe chybí koncepce pro postupné otevírání diskuse s oponentem, tedy jak k debatě s centrem přistupovat a jak postupnými kroky se posouvat k vytčenému cíli, na němţ se dnes přeci jen většinově promoravské organizace shodnou - tj. samospráva v jakémkoli, byť minimálním, rozsahu. Moravané debatují v úzkých kruzích a akademicky jako první čeští obrozenci 18.století, absentuje snaha oslovit širší veřejnost a přesvědčit ji o své pravdě. Moravská hnutí sdělují svá stanoviska více méně jen svým členům, maximálně

118

na internetu. Tímto způsobem však mohou oslovit jen to málo lidí, které se o problém zajímá, ale dokud neporazí neschopnost oslovit širší společnost ve formě jednoduššího a trefného sdělení, nemohou v dnešním světě uspět. Světlo na konci tunelu lze však jiţ spatřit, a to zejména díky skvělé akci MNO o vyvěšování vlajky Moravy v den jejího svátku. Rovněţ vzpomeňme slova TGM, P.Pitharta a dalších o tom, ţe čím hůře budou Čechové s moravskou otázkou nakládat, tím více lidí na Moravě se přihlásí k jejímu odkazu. Jsme tak svědky odraţení se ode dna a nárůstu počtu lidí k moravské národnosti se hlásících a po obnovení moravské samosprávy touţících. Jestliţe ve sčítání lidu absentovalo předtištění moravské národnosti a přesto ji do kolonky „další“ doplnilo v roce 1991 přes 1.300.000 osob, v roce 2001 přes 350 tisíc a v roce 2011 kolem 600 tisíc, jestliţe se dokázali ze lhostejnosti vybičovat k přes 630 tisícům podpisů na petici, pak moravská věc není mrtvá, jenom spí. Jestliţe se v opakovaných průzkumech veřejného mínění v oblasti historických hranic Moravy pro samosprávu vyjádřilo trvale kolem 70% obyvatel a jestliţe 3x bylo usnesením ČNR přislíbeno navrácení samosprávu na Moravu, aby byly následně návrhy na takové státoprávní uspořádání vícekrát pod různými záminkami zamítnuty a jestliţe mnohé politické strany přislíbily moravským stranám, ţe se o vznik moravské samosprávy zasadí, je pak schválení ústavního zákona č. 347 ze dne 3. prosince 1997 o vytvoření vyšších územních samosprávních celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., tj. Ústavy České republiky, jednoznačným demokratickým deficitem, jakkol i byl po formální stránce schválen demokraticky. Další příčinou stavu absence čtivé knihy o moravských dějinách a široký rozvoj moravského

kulturně

-

národnostního

povědomí.

Literatura

zabývající se moravskou historií je spíše vědecká a méně populární. Informace se dostanou jen k té menší části obyvatel, která se o problém aktivně zajímá, většinové populaci zůstanou historické konsekvence utajeny.

119

Závěr Havlík L.E. : A tak soudím, ţe Morava musí být obnovena. Caterum autem censeo Moravian esse restituendam. Postavení Moravy a Moravanů je v současné České republice zahaleno podivnou mlhou. Některými i veřejně činnými osobami je občas zdůrazňováno, ţe Moravané jsou vlastně Češi. Z mnoha v této práci uvedených důvodů tomu tak není a snahy moravských obrozenců mají

oporu

v

historii,

ústavněprávní

posloupnosti,

politologii,

státovědě, kulturní odlišnosti, moderním pojetí národa, zahraničním srovnání, genealogii a podpoře nemalé části obyvatel. Na druhou stranu není důkaz pro závěr, ţe by ČR nebyla demokratickým právním státem. Jakkoli čelí ataku demokratického deficitu, jakkoli je co zlepšovat na transparentnosti politiky a jakkoli se politika odcizuje a ztrácí v mediálně zjednodušených frázích, nejedná se o jevy, které by byly váţným odklonem od aktuálního stavu evropské politické kultury. Trpkost plodů místní politické kultury ještě neznamená, ţe by se dostávala za rámec zákonnosti a ústavnosti, a to včetně

přístupu

k

moravské

otázce.

Beze

sporu

lze

vytknout

nedodrţení slibů i usnesení samosprávu garantujících, avšak příslib není v politice závazným a jedinou sankci za jeho nedodrţení můţe uloţit volič tím, ţe napříště takového nepoctivce nezvolí. To platí všeobecně, tedy i pro odhlasování tak závaţného zákona, jakým je úprava místní samosprávy. Optikou pozitivně-právní je existence zákona o krajích zcela v pořádku. Ona třenice mezi Moravany a zastánci tohoto zákona spočívá v tvrzení Moravanů, ţe takový zákon bez souhlasu menšinového národa nelze odhlasovat, zatímco zastánci povaţují demokracii za nedělitelnou. V poloze takto nastaveného nedorozumění ale nemoţno zapomínat na právo na ochranu menšin garantované Listinou základních práv a svobod. Ani to, ţe někdo moravskou národnost neuznává nemůţe znamenat, ţe se o menšinu nejedná, neboť menšinou je vţdy ta část pospolitosti, která se za menšinu sama označí a zároveň není ve většině v té či oné záleţitosti

120

a navíc svědčí-li pro její existenci zřejmá fakta historická, právní, kulturní a další. Existují mechanizmy, jaké tato menšina má stále k dispozici a jaké dosud vyuţila nikoli beze zbytku nebo nevyuţila vůbec. Jde především o nedostatečné

oslovení a přesvědčení

občanstva ať jiţ před volbami či v pozici občanské společnosti. Nedisponuje-li prostředky, tak třeba i letáky, osobně na náměstích, sbíráním hlasů pro uţití petičního práva. Je pravdou, ţe v první polovině 90.let těchto mechanizmů bylo poměrně rozsáhle vyuţito, aby to nakonec nebylo k uţitku. Dnes v době větší agresivity mediální by takovým akcím byla věnována i úměrně větší pozornost, neţ tomu bylo v letech 1990 a následujících. Beze zbytku není vyuţita ani moţnost atakovat nejprve místní vlády obcí i krajů. Zde neobstojí argument o nákladech na kampaň, neboť je obecně známo, ţe zejména ve volbách obecních drtivě vítězí nestraníci a tedy lidé, kteří v místě voleb dokázali osobně oslovit. Je pochopitelné, ţe všechny důvody a důkazy pro obnovení samosprávy svědčící a v této práci uveden é naráţejí na argument, ţe totiţ Moravané svoji sílu neprojevili v demokratických, zákonných, tajných a transparentních volbách v takové míře, aby bylo moţno cílů Moravanů dosáhnout. Více neţ tisíc

let Moravy jako státní, územní, politické,

samosprávní a právní individuality dává plné právo hovořit o Moravě jako o subjektu historie a nikoliv pouze jako o objektu děj in českého státu. Zánik samostatnosti a samosprávy Moravy proběhl nezákonně jako důsledek postupného odebírání jejích práv o sobě rozhodovat pomocí aktů revolučních a nikoli evolučních a dokonce ve zřejmém rozporu s tehdy platným právem, ať jiţ se jednalo-li se o začlenění Moravy do nově vzniklé ČSR bez předchozího dotazu k takovým otázkám povolaného zastupitelského orgánu vzešlého z voleb, které na začátku 20.století jiţ Rakousku - Uhersku byly demokratické a součástí právního pořádku. Místo tohoto postupu byl dán průchod revolučně dohodnutému aktu na mezinárodní úrovni osobami, které k tomu měly jen velice problematický mandát, formálně - právně jej neměly vůbec. Demokracii a právní kontinuitě nebyl v roce 1918 dán průchod (jak to v revolucích bývá), pročeţ je sám vstup Moravy do nového státu jednou pro vţdy zpochybněn. Pro časový odstup, s ohledem

na

následný

úzus

a

dodatečnou

akceptaci

revolučně

121

vzniklého stavu, jsou tyto řádky spíše teoretickým popisem a tak dlouhý čas od oné změny způsobil přirozené vtaţení uvedeného revolučního aktu z mezinárodní jeho polohy do roviny platného místního práva. Opačný a zásadní postoj by musel být příčinou revize historického vývoje prakticky do nekonečna. Třeba konstatovat, ţe revoluční dohoda o zahrnutí Moravy do ČSR v roce 1918 osobami bez formálně - právního, volebního mandátu byla aktem právně sice kontrakontinuitním, ale následnou akceptací v důsledku historickyprávně odůvodněným. Totéţ ale rozhodně nelze říci o revolučním aktu zrušení Moravskoslezské země k 1.1.1949. Došlo k tomu sice formálně zákonnou cestou, avšak učinil tak vládce, který moc uchopil násilným způsobem a nedočkal se ani ex post akceptace svého revolučního uchopení moci. Ne, ţe by se vládce roku 1918 k moci dostal pokojně a za klidné společenské situace, svými následnými kroky ale dodal svému revolučnímu aktu alespoň do jisté míry mandát. Takové oprávnění však uchopitel moci roku 1948 nikdy neměl. Na "trůn" se dostal pomocí "ulice" stejně jako vládce roku 1918, ale na rozdíl od něj nelegitimizoval svoji moc dodatečně demokratickými prostředky. Tudíţ potaţmo není dán prostor ani pro tvrzení, ţe by zákon z 1.1.1949 byl následně usazením zvyklosti či formálně akceptován a tím mu byla dána právní relevance. Z tohoto pohledu jsou pak zcela příznačná zmínění usnesení ČNR z doby po roce 1990 o bezprávnosti tohoto aktu komunistické moci.

Takovým

prohlášením

jiţ

demokratického

zastupitelského

orgánu by mohlo a mělo dojít k návratu před tento bezprávný stav, tj. do doby existence zemského zřízení. Z těchto ústavně - právně historicko

-

formálních konsekvencí

vyplývá

zcela

bez dalšího

oprávnění boje Moravanů za návrat samosprávu a povyšuje jejich boj jiţ mimo pouhou srdcovou záleţitost na boj o zachování principů zákonnosti. V tomto pohledu je potom zákon o krajích, jak jej máme dnes, hanebný produkt a absence návratu samosprávy z doby před 1.1.1949 ostudný stav. Na jednu stranu sice nelze právně vygumovat období let 1948 aţ 1989, ale po stránce ústavní a ústavně-správní nestačí jen proklamovat, ţe se jednalo o stav bezprávný, ale doprovodit takovou proklamaci činy. Na poli základních všeobecných ústavních práv se to stalo téměř okamţitě, práva Moravy jsou však jen

122

formálně zakotvena pouze jejím historickým odkazem v Preambuli Ústavy ČR a zobrazením ve státním znaku. To však bezprávný stav nastolený komunistickým reţimem nereviduje, ale pouze kosmeticky a opticky zahlazuje a nutno říci, ţe i zamlţuje. Zapomeňme na to, ţe právo je jen souborem platných právních norem. Skutečné právo je intelektuální výzva, kontext, zábava, umění, poslání, ţivot. Po

provedeném

dokazování

L.E.Halíka uvedeném v záhlaví.

se

tak

přidávám

ke

slovům

123

Resumé v cizím jazyce (Resumé in der Fremdsprache) Quintilianus: Sie verdammen das, was sie nicht verstehen. Odsuzují to, čemu nerozumějí. Damnant, quae non intellegunt. Die Doktorarbeit Mähren aus der Sicht der rechtlichen Argumentation ist ein Versuch der Beschreibung der Situation in der Tschechischen Republik, die historisch aus drei traditionellen Ländern gebildet ist – Böhmen, Mähren und Schlesien. Dieses Faktum wird in der Präambel der Verfassung der Tschechischen Republik respektiert und kommt im Staatswappen zum Ausdruck, jedoch nicht mehr durch die Dezentralisierung der Staatsverwaltung. Die Aufgabe von dieser Arbeit war die Beschreibung, Feststellung und Begründung der Tatsache, warum es so ist, ob dieser Zustand legal ist und ob es anders sein sollte und wenn ja, dann warum. Im Grunde ist die Arbeit in zwei Teile gegliedert, wobei der erste Teil beschreibend ist, damit der zweite Teil von der Faktenliste im ersten Teil einen Austritt darstellt. Der erste Teil ist ein Versuch einer Faktenliste, die man untersuchen muss. Es handelt sich vor allem um Beschreibung der Geschichte Mährens und um dessen Beziehung zu Böhmen sowohl von der fachlichen, als auch von der rechtlichen Seite, Beschreibung der Geschichte Mährens im Verhältnis zum europäischen Raum. Weiter umfasst die Arbeit verfassungsrechtliche und verwaltungsrechtliche Entwicklung Mährens, und zwar bis zur Gegenwart. Sie enthält folglich die Vergleichung der Beziehung vom Staat mit den historischen Regionen oder ehemaligen Staaten oder Selbstverwaltungen, die ein Bestandteil von neuen größeren Systemen in den ausgewählten Staaten Europas sind. Es wird auch die zusammenhängende politologische, staatsrechtliche, soziologische, religiöse Thematik verarbeitet, sowohl die Deutung der Begriffe – Volk, Nationalität, Sprache, Kultur, teilweise ökonomischer Vergleich und ebenfalls die Entwicklung der Bewegungen in Mähren. Der zweite Teil - der partiell den ersten Teil durchdringt, denn man kann es nicht vermeiden – ist dann die Zusammenfassung von Schlussfolgerungen, die aus den beschriebenen Fakten hervorgehen, wozu die Prinzipien der rechtlichen Interpretation angewendet wurden, obwohl nicht immer nur die Situationen des geschriebenen Rechts, der rechtlichen Argumentierung und rechtlichen Logik interpretiert werden.

124

Wenn es um die historiche Zeitfolge geht, wurde festgestellt, dass Mähren als staatliches oder selbststverwaltetes System schon seit dem Jahr 822 bis zum Jahr 1949 bestanden hatte. Diese Zeitfolge wird nicht nur faktisch, sondern auch rechtlich begründet, denn die Selbstständigkeit oder Selbstverwaltung Mährens wurde mehrmals durch aneinanderknüpfende rechtliche Urkunden und Verfassungen bestätigt, entweder von der Position der staatlichen Macht oder den Gruppierungen von Staaten, deren Bestandteil es war (das Heilige Römische Reich, das Böhmische Königtum, das Ungarische Königtum, die Österreichische Monarchie) oder von der eigenen Position (das Großmährische Reich, der Mährische oder Mährisch-Schlesische Tag). Der erste historische Moment, der diese faktische und rechtliche Kontinuität unterbrach, war das Jahr 1918, als es durch den revolutionären Akt nach dem Ersten Weltkrieg zu der Verletzung der rechtlichen Kontinuität der zu der Zeit geltenden Rechtsvorschriften kam, zugleich auch zu der Verletzung der internationalen und inländischen Faktizität der Existenz von Mähren. Dieser Akt wurde folglich im demokratischen Raum gerechtfertigt und die Selbstverwaltung Mährens wurde erneuert. Diese Situation wurde zum 1.1.1949 in rasanterem Maß wiederholt, und zwar danach, als die Macht die revolutionären kommunistischen Herrscher ergriffen hatten. Diese machten sogar kein Hehl aus ihrer Erklärung, dass der Untergang der Selbstverwaltung wie der möglichen Opposition der neuen Macht völlig unumgänglich für deren Aufrechterhalten ist. Wiederholt auch durch diesen Akt kam es zur rechtlichen Diskontinuität, die bisher nicht einmal der demokratische Rechtsstaat beseitigte, und das zwar nicht einmal danach, als sein Vertretungsorgan mehrmals deklarierte, dass es dies als einen notwendigen Schritt zur Richtigstellung des Abhandenkommens von mährischen Rechten durch das kommunistiche Regime tut. Im Vergleich zu den europäischen Ländern kommt die Tschechische Republik durch ihre Nicht-Wiederherstellung der Rechte von historischen Ländern wie ein Land aus, das nicht zu den hochentwickelten demokratischen Rechtsstaaten gehört, zu Deutschland, Österreich, Spanien, Großbritannien und anderen, sondern freiwillig zu den Staaten Osteuropas zählt. Aus der kulturellen, sprachlichen, genealogischen, soziologischen und ökonomischer Sicht gibt es zwischen Mähren und Böhmen so große Unterschiede, dass die Feststellung, dass es sich

125

um eine einzige Kommunität und eine unteilbare Gemeinschaft handelt, nicht standhält. Gleichfalls aus der Sicht des Begriffs Volk und dessen faktischer Entwicklung und aus der Sicht der sich ändernden wissenschaftlichen Definition dieses Begriffes kann man ohne Weiteres feststellen, das die Mähren doch ein Volk sind, obwohl sie ähnliche Sprache sprechen wie die Böhmen. Diese Schlussfolgerungen unterstützen sowohl die genealogischen Untersuchungen, als auch die offensichtlichen kulturellen und traditionellen Unterschiede. Sehr bedeutend ist in dieser Hinsicht der religiöse Unterschied, bei dem es durch den Einfluss von Kontinuität der kirchlichen Grenzen des mährischen Gebiets und dank dem unterschiedlichen Zugang Mährens und Böhmens zum Aufstieg vom Protestantismus in der Bevölkerung Mährens und Böhmens einen großen Unterschied gibt, wenn es um die einzelne Anzahl von Gläubigen geht, sowie um die Unterschiede in der Anzahl der Katholiken. Aus der internationalen Sicht ist der Status von Mähren auf dem Niveau der ad hoc Subjektivität festgelegt. Internationale Organisationen und auch einige Staaten erkennen mährische Nationalität an und kommunizieren mit den mährischen Vertretern, Mähren wird auch völlig von der vatikanischen päpstlichen Macht anerkannt. Das Grundargument der Gegner der Selbstverwaltung Mährens ist die Behauptung, dass sich Bewohner Mährens zu ihren Rechten in demokratischen Wahlen äußern können. Einerseits ist dieses Argument akzeptabel, nach seiner näheren Untersuchung stellen wir jedoch fest, dass dieses aber nicht durchkommt. Die Mähren haben sich in den Wahlen nach der Wende im Jahre 1989 wiederholt für die Selbstverwaltung ausgesprochen, und das in einer hohen Anzahl, die Selbstverwaltung wurde ihnen informell und auch formell versprochen, sie haben den Regierungsorganen eine Petition mit hunderttausend Unterschriften zugesandt und haben auch mehrmals für ihre Rechte demonstriert. Wenn dann die Wirtschaft die verfassungsrechtlichen Themen überwog, gelang es den mährischen Parteien nicht das zu gewinnen, warum sie eigentlich gewählt worden waren, hörten die Wähler auf ihre Stimmen den Parteien zu geben, die sich praktisch nur mit einem Thema beschäftigten. Es ist auch historich logisch, denn nur wenige Bewegungen dieser Art hatten oder haben so permanente Kraft, dass sie es aushalten jahrzentenlang aktiv zu kämpfen. Die mährischen Bewegungen spalteten sich und das ist auch eine der Ursachen, warum sie das Vertrauen verloren. Nach einer so spezifischen Frage muss man die Bürger direkt fragen, weil die

126

mährische Frage ganz allein die Wahlen nicht gewinnen kann, w enn der Wähler auch andere Probleme lösen muss, wenn er überlegt, wem er seine Stimme gibt. Nachdem die Zentralmacht jedoch ihre Positionen durch das Gesetz über die Landkreise befestigte, das seit dem Jahr 2001 gültig ist, kam die mährische Frage allmähli ch wieder in den Vordergrund und die mährische Bewegung gewinnt immer mehr an Kraft – genau nach den Worten von T.G.Masaryk: „Die mährische Frage ist und bleibt weiterhin ein Probestein der tschechischen Politik. Es ist also erforderlich, dass in Mähren sein spezifischer Charakter erhalten bleibt und dass es weitreichende Autonomie bekommt, nicht nur eine politische, sondern auch eine kulturelle.“ oder nach den Worten von Petr Pithart: „Je mehr autonom Mähren war, desto mehr neigte es zu Böhmen, je mehr es eingeschränkt wurde, desto mehr wurde es zentrifugal.“ Aus allen Gründen, die in der Arbeit angeführt wurden, schließe ich mich den Worten von L.E.Halík an: „Und so nehme ich an, dass Mähren wiedererneuert werden muss. - Caterum autem censeo Moravian esse restituendam.“ Překlad : Rigorózní práce Morava z pohledu právní argumentace je pokusem o popis situace v České republice, která je historicky tvořena ze tří tradičních zemí - Čech, Moravy a Slezska. Tento fakt je respektován ve preambuli Ústavy České republiky a je vyjádřen ve státním znaku, avšak nikoli jiţ decentralizací státní správy. Úkolem této práce bylo popsat, zjistit a zdůvodnit, proč tomu tak je, zda je tento stav legální a zda by tomu mělo být jinak a pokud ano, tak proč. V zásadě je práce rozloţena na dvě části, kdy první je popisná, aby ta druhá byla jakýmsi výstupem ze seznamu faktů v první části. První část je pokusem o seznam faktů, které nutno zkoumat. Jedná se především o popis historie Moravy a jejího vztahu k Čechám po faktické i právní stránce, popis historie Moravy ve vztahu k evropskému prostoru. Dále zahrnuje ústavněprávní a správněprávní vývoj Moravy, a to aţ do současnosti. Obsahuje následně srovnání vztahu státu a historických regionů či bývalých států a samospráv, které jsou součásti nových větších celků ve vybraných státech Evropy. Zpracována je dále související tématika politologická, státoprávní, sociologická, náboţenská, pohled na pojmy národ, národnost, jazyk, kultura, částečné ekonomické srovnání a rovněţ i vývoj moravských hnutí. Druhá část, která se částečně s tou první prolíná, neboť tomu se nelze vyhnout, je potom souhrn závěrů, které z popsaných faktů vyplývají, k čemuţ jsou uţity zásady právní interpretace, byť vţdy nejsou interpretovány jen situace psaného práva, právní argumentace a právní logiky. Pokud jde o historickou posloupnost, bylo zjištěno, ţe Morava jako státní či samosprávný útvar existovala od roku 822 do roku 1949. Tato posloupnost je odůvodněna ne jen fakticky, ale i právně, neboť samostatnost či samospráva Moravy byla opakovaně potvrzována na sebe navazujícími právními listinami a ústavami, ať jiţ z pozice moci státu či soustátí, jehoţ byla součástí (Svatá říše římská, České království, Uherské království, Rakouskou monarchií), nebo z pozice vlastní (Velká Morava, Moravský či Moravskoslezský sněm). Prvním historickým momentem, který

127 kontinuitu faktickou i právní přetrhl, byl rok 1918, kdy revolučním aktem po 1.světové válce došlo k narušení právní kontinuity do té doby platných právních předpisů, jakoţ i narušení mezinárodní i vnitrostátní fakticity existence Moravy. Tento akt byl následně v demokratickém prostoru napraven a samospráva Moravy byla obnovena. Tato situace byla zopakována v razantnějším měř ítku k 1.1.1949 záhy poté, co se k moci revolučně dostala komunistická moc. Ta se dokonce netajila ani prohlášením, ţe zánik samosprávy jako moţné opozice nové moci je nezbytný k jejímu udrţení. Opětovně i tímto aktem došlo k právní diskontinuitě, kterou dosud neodstranil ani demokratický právní stát, a to dokonce ani poté, co jeho zastupitelský orgán opakovaně deklaroval, ţe tak učiní jako nezbytný krok k nápravě uloupení moravských práv komunistickým reţimem. Ve srovnání se zeměmi Evropy vychází Česká republika svým neobnovením práv historických zemí jako stát nepřirovnávající se k vyspělým demokratickým právním státům Německu, Rakousku, Španělsku, Velké Británii a dalším, ale stát řadící se dobrovo lně mezi země Východní Evropy. Z pohledu kulturního, jazykového, genealogického, sociologie i ekonomie jsou mezi Moravou a Čechami takové rozdíly, ţe konstatování, ţe se jedná o jedinou komunitu a nedělitelnou pospolitost, neobstojí. Rovněţ z pohledu termínu národa a jeho faktického vývoje a měnících se vědecké definice tohoto termínu, lze bez dalšího konstatovat, ţe Moravané jsou národem, byť hovoří podobným jazykem jako Češi. Tyto závěry podporují genealogické výzkumy a rovněţ zřejmé kulturní a tradiční rozdíly. Velmi významným je v tomto směru rozdíl náboţenský, kdy vlivem kontinuity církevních hranic moravské oblasti a díky rozdílnému přístupu Moravy a Čech k nástupu protestantství, je mezi obyvatelstvem Moravy a Čech velký rozdíl pokud jde o samo mnoţství věřících, stejně jako o rozdíly v počtu katolíků. Z pohledu mezinárodního je status Moravy dán na úrovni ad hoc subjektivity. Mezinárodní organizace i některé státy uznávají moravskou národnost a komunikují se zástupci Moravy, zcela je Morava uznávána vatikánskou papeţskou mocí. Zásadním argumentem odpůrců sa mosprávy Moravy je tvrzení, ţe se Moravané mohou ke svým právům vyslovit v demokratických volbách. Na jednu stranu je tento argument moţno akceptovat, po bliţším jeho přezkoumání zjistíme, ţe ani tento neobstojí. Moravané se ve volbách po revoluci roku 1989 opakovaně vyslovili pro samosprávu, a to v počtu dostatečně hojném, tato jim byla neformálně i formálně přislíbena, zaslali vládním orgánům petici se statisíci podpisy a opakovaně za svá práva demonstrovali. Jestliţe pak ekonomika převládla nad ústavněprávními tématy, moravským stranám se nepodařilo toho, proč byl voleny, dosáhnout, přestali voliči dávat svůj hlas stranám prakticky jednoho tématu. Je to i historicky logické, neboť málokteré hnutí podobného druhu mělo či má tak trvalou sílu, aby vydrţelo aktivně bojovat desetiletí. Moravská hnutí se roztříštila a to je také jednou z příčin, ţe ztratila důvěru. Na tak specifickou otázku je nutné se občanů zeptat přímo, neboť sama o sobě moravská otázka volby vyhrát nemůţe, kdyţ volič musí řešit i jiné problé my váţí-li, komu dát svůj hlas. Poté však, co centrální moc utuţila své pozice zákonem o krajích, který platí od roku 2001, počala se moravská otázka opětovně dostávat do popředí a moravské hnutí nabývá na síle přesně podle slov T.G.Masaryka : " Moravská otázka je a bude opět zkušebním kamenem české politiky. Je proto ţádoucí, aby byl Moravě zachován její specifický ráz a aby se jí dostalo rozsáhlé autonomie, nejen politické, ale i kulturní." či slov Petra Pitharta : "Čím více byla Morava samostatnou, tím více lnula k Čechám, čím více byla omezována, tím více byla odstředivou. " Ze všech důvodů v prací uvedených se přidávám ke slovům L.E.Halíka : " A tak soudím, ţe Morava musí být obnovena. – Caterum autem censeo Moravian esse restituendam."

128

Literatura Horatius : Snaţit se být stručný znamená stát se nesrozumitelným. Brevis esse laboro, obscurus fio. Odborné kniţní publikace : ADAMCOVÁ K. Dějiny českého soudnictví do roku 1938. 1.vyd. Praha:Nakladatelství Lexik Nexis CZ,2005.ISBN 90-86920-07-0 ADAMUS

V.

Mezinárodní

dokumenty

o

lidských

právech

anglicky a česky. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha, 2000. ISBN 80-7201-221-5 ANZENBACHER A. Úvod do filozofie. Přeloţil Karel Šprunk. 2. vyd. Praha : SPN, 1990. ISBN 80-04-26038-1 (originál vydán ve Vídni v roce 1985) BIČÍK I. Školní atlas světa. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Geodetický a kartografický podnik Praha, s.p., 1989. IBSN 807011-027-9 ČAPKA F. Morava, edice Stručná historie států. 1.vyd. Praha Nakladatelství Libri, 2003. ISBN 80-7277-186-8 DOHNAL M. Dějepis pro 8. ročník základní školy. 1.vyd. Praha : SPN Praha, rok 1982. ISBN 14-333-83 FILIP J. Ústavní právo 1 - Základní pojmy a instituty, ústavní základy ČR, 3. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, 1999. ISBN 80-210-20326 (80-7239-036-8 pro Doplněk) FILIP J. Vybrané kapitoly ke studiu ústavního práva. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1997. ISBN 80-210-1569-1 FILIP J. Základy státovědy. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1994. ISBN 80-210-0867-7 GERLOCH, A.. Teorie práva. 5. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2009. ISBN 978-80-7380-233-2 HARVÁNEK J. Právní teorie. 1.vyd. Brno : Nakladatelství Iuridica Brunensia, 1995. ISBN 80-85964-23-6 HARVÁNEK J. Teorie práva. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 2002. ISBN 80-210-1791-0

129

HARVÁNEK J. Teorie práva.1. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7380-104-5 HAVLÍK

L.

E.

Moravské

letopisy.

1.

vyd.

Břeclav

:

Nakladatelství Pálka, 2009. ISBN 978-80-904363-0-5 HENDRYCH D. Ústava ČR z roku 1993 s komentářem. 1.vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 1997. ISBN 80-7179-084-2 HOLLÄNDER P. Základy všeobecné státovědy. 2. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380178-6 HUNGR P. Právní filozofie. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1993. ISBN 80-210-0615-3 HUSA V. Československé dějiny do roku 1918. 1. vyd. Praha : Nakladatelství SPN Praha, 1974. ISBN 14-110-80 JANÁK J. Dějiny Moravy - Díl 3/1. Hospodářský rozmach Moravy 1740-1918. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1991. ISBN 80-85048-89-2 JÍLEK T. Dějepis pro 1. ročník gymnázií. 1. vyd. Praha : Nakladatelství SPN Praha, rok 1984. ISBN 14-093-89 JÍLEK T. Dějepis pro 7. ročník základní školy. 1. vyd. Praha : Nakladatelství SPN Praha, rok 1982. ISBN 14-099-85 JOZA J. Dějepis pro 8. ročník základní devítileté školy. 1. vyd. Praha : Nakladatelství SPN Praha, rok 1963. ISBN 15-012-68 KADLECOVÁ M . Právní dějiny vybraných států Evropské unie. 1.vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing, 2007. ISBN 978-80-87071-15-1 KOL. Dějiny Moravy 4. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2004. ISBN 80-7275-044-5 KOSINA J. Velikáni našich dějin. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Jos.R.Vilímek v Praze, 1940. ISBN 54054026 KROUPA J. Politologie. nakl. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1993. ISBN 80-210-0593-91. MALENOVSKÝ J. Mezinárodní právo veřejné - obecná část. 2. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, MU Brno, 1997. ISBN 80210-1536-5 MALENOVSKÝ J. Mezinární právo veřejné – obecná část. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Doplněk, MU Brno, 1993. ISBN 802101536-5 (80-85765-75-6 pro Doplněk) MALÝ K. České právo v minulosti. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Orac, 1995. ISBN 80-85903-01-6

130

MALÝ K. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Linde Praha, a.s., 1999. ISBN 80-7201-167-7 MATES P. Moderní dějiny státu a práva I.díl. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1993. ISBN 80-210-0331-6 MENCL

V.

Křiţovatky

20.století

–

Světlo

na

bílá

místa

v nejnovějších dějinách. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Naše vojsko, 1990. ISBN 80-206-0180-5 MEZNÍK J. Lucemburská Morava (1310-1423). 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-363-0 OVČAČÍKOVÁ A. Pověsti velkomoravské. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Poznání, 2003. ISBN 80-86606-14-7 PARKER G. Atlas světových dějin. Přeloţil Martin Mlíkovský. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Kniţní klub Euromedia Group, 1999. ISBN 80-7176-928-2 PÁTEK J. Československé dějiny 1918-1939. 1. vyd. Praha : Nakladatelství SPN Praha, 1975. ISBN 14-381-75 PÁTEK J.

Československé dějiny 1939-1948. 1. vyd. Praha :

Nakladatelství SPN Praha, 1972. ISBN 14-111-80 PEKAŘ J. Dějiny československé. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Akropolis, 1991. ISBN 80-900354-2-6 POTOČNÝ M. Mezinárodní právo veřejné - zvláštní část. 1.vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck, 1996. ISBN 80-7179-088-5 PROROK V. Politologie. 2. vyd. Plzeň : Nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. ISBN 978-80-7380-141-0 SEMOTANOVÁ, E. Ottův historický atlas. 1. vyd. Praha : Ottovo nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-7360-577-5 SCHELLE, K. Dějiny českého ústavního práva. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY Publishing s.r.o., 2010. ISBN 978-80-7418067-5 SCHELLE K. Vývoj české veřejné správy. 1. vyd. Ostrava : Nakladatelství KEY publisching, s.r.o., 2008. ISBN 978-8087071-92-2 SCHEU H.Ch. Úvod do mezinárodního práva veřejného. 1. vyd. Praha:Nakladatelství Auditorium,2010.ISBN 978-80-87284-05-6 SKLADANÝ M. Dějepis pro 5. ročník základní školy, 1. vyd. Praha : Nakladatelství SPN Praha, 1988. ISBN 14-433-88 SKLADANÝ M. Dějepis pro 6. ročník základní školy. 1. vyd. Praha : SPN Praha, 1988. ISBN 80-04-25038-6

131

VÁLKA J. Dějiny Moravy. Díl 1. Středověká Morava. 1. vyd. Brno : Nakladatelství Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1991. ISBN 80-85048-17-5 VÁLKA J. Dějiny Moravy. Díl 2. Morava reformace, renesance a baroka.

Brno :

1.

vyd.

Brno :

Nakladatelství

Muzejní

a

vlastivědná společnost v Brně, 1995. ISBN 80-85048-62-0 VEČEŘA M. Spravedlnost v právu. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1997. ISBN 80-210-1644-2 VEČEŘA M. Základy sociologie práva. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1994. ISBN 80-210-1048-7 VLČEK E. Moderní dějiny státu a práva II.díl. 1. vyd. Brno : Nakladatelství MU Brno, 1993. ISBN 80-210-0221-2 WIHODA M. Morava v době kníţecí 906–1197. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-563-0 ZIMEK J. Ústavní vývoj českého státu. 1.vyd. Brno : Nakl. MU, 1997. ISBN 80-210-1354-0 ZDOBINSKÝ S. Československá ústava s komentářem. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Panorama, 1988. ISBN 11-057-88 Články v odborných časopisech a sbornících : ADÁMEK, J. Morava, strany a hnutí v letech 1968-1970 a 19902007. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš-Poznání, Olomouc, 2011,s. 760. BALCÁREK,P. a Signatáři Charty pro Moravu a Slezsko : Provolání k poslancům ČNR a Moravané čtěte. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s.493. BAUER, J. Zničila Velkou Moravou katastrofální povodeň?. Časopis History revue. Leden 2011, s. 23. BÍLÝ, J.L. Moravská orlice symbol panovníka, země a národa (Tři právní významy šachované orlice). In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 261. BÍLÝ, J.L. Zamyšlení nad dvěma ústavními návrhy prof. Vladimíra Kubeše z let 1947 a 1968 o rovnoprávném postavení Moravskoslezské země. Moravský historický sborník - Ročenka

132

Moravského národního kongresu 1999/2001. 1.vyd.MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o.,Vyškov 2001,s. 465. ČÁP V.. Ročenka Hospodářských novin. 6.ročník Praha : Nakladatelství Economia, 2002, s. 106. CÍHOVÁ, J. Dlouhá cesta ke sjednocení Moravy. Časopis Ţivá historie. Leden-únor 2010, s. 25. ČURDA, J. Aţ do těch hrdel a statků. Časopis Ţivá historie. Září 2010, s. 31. ČURDA, J. 1848 rok velkých revolucí. Časopis Tajemství české minulosti. Rok 2010, č.1, s. 17. DOHNAL, P. Slovensko jiţ svébytnost moravského národa uznalo. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2002/2005, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš-Poznání,Olomouc,2006, s. 930. DRÁPELA, J. Moravští biskupové a arcibiskupové. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1995. 1.vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1996, s. 397. DRÁPELA, J. Parlamentní boje Moravanů o obnovy zemské samosprávy Moravy a Slezska v ČR. Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s. 556. HAVLÍK, L.E. Filozofie historie pojetí národního vědomí na Moravě, In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1995, s. 80. HAVLÍK, L.E. Filozofie historie pojetí národního vědomí na Moravě. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1995, s.137. HAVLÍK, L.E. O Moravě a Českém státě, Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1996, str. 13. HAVLÍK, L.E. Ţivot a utrpení Rostislava, krále Moravanů, In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1995, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1996. s. 88. HRUZA, P. Královna přiznala Moravě sílu. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu

133

1996/1998, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1998, s. 393. CHALOUPKA, L. Otázka slezské orlice ve velké znaku ČR, In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1995, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1996, s. 249. KAČENKA,F. Návrh Ústavy Moravskoslezské republiky z roku 1992. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání,Olomouc,2011,s.820. KAČER, J. Kdyby Čechy nepatřily do Říše římské. Časopis Ţivá historie. Září 2009, s. 60. KAČER, J. Kruté války moravských Lucemburků. Časopis Ţivá Historie. Leden-únor 2011, s. 28. KAČER J. Morava husitská nebo katolická. Časopis Ţivá historie – speciál : Největší záhady středověku. Rok 2010, s. 117. KAČER, J. Moravská orlice po bodu českého lva. Časopis Ţivá historie. Leden-únor 2010, s. 62. KAČER, J. Zrada ve jménu Moravanů, Časopis Ţivá historie. Listopad 2010,s. 22. KLANICA Z. Čtyři tisíce let geneze středoevropských etnik. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1998, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1999, s. 51. KLANICA, Z. Původ a počátky moravského etnosu. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1995, s. 43. KLÍMA M. Ročenka Hospodářských novin. 6.ročník Praha : Nakladatelství Economia, 2002, s. 32. KOCOUREK, M. Česká televize není jen pro Praţany. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš-Poznání, Olomouc, 2011, s. 921. KOLEKTIV. Umučení nevinného kněze. Časopis Ţivá historie. Březen 2011, s. 46. KOVAŘÍK J. Cestování v čase. Časopis Ţivá historie. Duben 2011, s. 75. MERTA,V. Moravské standarty v San Clemente. Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 550.

134

NĚMEC, E. Chronologie moravštiny. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s. 650. OPÁLKA, J. Historie moravského jazyka. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001, s. 663. OVČAČÍKOVÁ, A. Karel starší ze Ţerotína. Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 631. OVČÁČIKOVÁ,A. Matyáš Korvín - Vzpomínka na významné výročí moravských dějin. Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 627. PECL, J. Ekonomika Moravy - několik poznámek. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2002/2005, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2006, s. 910. PERMSKÁ, L. Kurfiřti hledají slabého vládce. Časopis Ţivá historie. Červenec-srpen 2010, s. 26. PERMSKÁ, L. Šlechtické tituly. Časopis Ţivá historie speciál – Největší záhady středověku. 2010, s. 76. POLÁČKOVÁ, A. Kaţdý Němec měl dvě vlasti. Časopis Ţivá historie. Listopad 2011, s. 58. PROCHÁZKA, P. Skotsko a Wales jako inspirace pro Moravu. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 956. RUPNIK J. Demokracie a právní stát. Časopis Soudce. Rok 2011, č. 12, s.10. SKOČOVSKÝ,M. Morava ve státním rozpočtu ČR na rok 1994. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1993/1994, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 1995, s. 295. ŠEBESTA, J. Moravská národnost a její vývoj ve společnosti. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš - Poznání, Olomouc, 2011, s. 698.

135

ŠTARHA, I. Moravské barvy a moravská zemská vlajka. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2006/2010, 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím Václav Lukeš-Poznání, Olomouc, 2011, s. 825. ŠŤASTNÝ P. Zrod moravské církve. Časopis Tajemství české minulosti. Rok 2011, č. 6, s. 20. TESAŘ L. Ročenka Hospodářských novin. 6.ročník Praha : Nakladatelství Economia, 2002, s. 165. TOPOLOVÁ - NOVOTNÁ M. Vývoj českomoravské hranice. In Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 1999/2001. 1. vyd. MNK Brno ve spolupráci s nakladatelstvím KUSÁK, s.r.o., Vyškov 2001., s. 307. VANĚK D. Byli Keltové a Germáni naši předkové ?. Časopis Ţivá historie. Červenec aţ srpen 2011, s.14. VOJÁČEK L. Moravské zemské sněmy a moravská ústava v roce 1948, Moravský historický sborník - Ročenka Moravského národního kongresu 2002/2005, Brno 2006, str. 599 Internetové zdroje : BALCÁREK P. Státoprávní dějiny Moravy. In Moravskelisty (cit. 20.9.2011). Dostupné z : http://www.moravskelisty. host.sk/listy /morava /dejiny_balcarek.html. Český jazyk a literatura (online cit. 30.10.2011). Dostupné z : http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jan-skacel/mala-recenze-namoravskou-hymnu-trinacty-cerny-kun.html#ixzz1cGs4BM8C. Český statistický úřad (online databáze). Národnost a mateřský jazyk (cit. 16.7.2011). Dostupné z : http://www.czso.cz/csu/ 2005edicniplan.nsf/t/ D6 002 FD 8F5/$ File/kap_I_05.pdf. HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků(cit. 30.3.2011).Volny(online).Dostupné z:http:// www.volny.cz/moravskelisty/ listy/morava/ dejiny_havlik .html. HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků (cit. 3.6.2011). Volny (online). Dostupné z: http:// www.volny.cz/ moravskelisty/listy/morava/dejiny_havlik. html . HAVLÍK L.E. Dějiny Moravy - K státoprávnímu postavení země v průběhu věků(cit.12.6.2011).Volny (online).Dostupné z:http:// www.volny.cz/moravskelisty/listy/morava/dejiny_havlik. html. Hlas Moravy (online cit. 1.11.2011). Dostupné z : http: // www. hlasmoravy.eu/wp-content/uploads/2010/12/ Slovnik_ spisovne _moravstiny_aktualizace_2010-12-08.pdf.

136

Idnes (online cit. 10.2.2012). Dostupné z : http://auto. idnes . cz/autofotka-tydne-nastudujte-si-mapu-ceskych -silnic-smrti pk9 -/automoto.aspx?c= A111118_ 095927_ auto moto _fdv. Idnes (online cit. 10.2.2012). Dostupné z : http://zpravy . idnes.cz/pribylo-vericich-bez-vyznani-a-moravanu-rytiru-jedi-jevic-nez-romu-1pa/domaci.aspx?c= A111215_ 095802 . Idnes (online cit. 10.2.2012). Dostupné z: http://zpravy. ihned . cz/cesko/c1-54211090-ze-scitani-vyplyva-ze-moravane-jsou vetsimi-patrioty-mini-mistopredseda - statistiku. Královský řád Moravských rytířů svatého Rostislava a Kolumbana (online cit. 22.9.2011). Dostupné z : http:// www. eqmoraviae.cz/. Libri (online databáze). Morava za Protektorátu (cit. 20.5.2011). Dostupné z : http://www.libri.cz/data/pdf/256.pdf. MALÍK Z. Poznatky o územněsprávním členění státních teritorií s doporučením pro ČR, nakl. Konvoj, 1998 In Moravskoslezská akademie (online cit. 4.7.2011). Dostupné z : http:// moravsko slezska akademie.cz/msadoc/Mal_C.pdf. Matice Moravská (online cit.22.9.2011). Dostupné z : http://www.matice-moravska.cz/. Moravané (online cit. 25.6.2011).Svobodné slovo,4.4.1968, s.3. Dostupné z :http://moravane.eu/category/vice-o-moravanech/. Moravané (online) pol. strana (cit. 4.7.2011). Rovnost č. 58, 1990. Dostupné z : http://moravane. eu/category/vice-omoravanech/. Moravané (online cit. 15.11.2011). Dostupné z : http://moravane. eu/?s=Otto+Habsbursky. Moravané (online cit. 18.9.2011). Dostupné z : http://moravane. eu/ category/vice-o-moravanech/. Moravská internetová televiza (online cit. 20.11.2011). Dostupné z : http://mtv.jex.cz/. Moravská národní obec (online cit. 8.7.2011). Česká národní rada 28.10.1992. Dostupné z : http://moravane.eu/category/vice o-moravanech/. Moravská národní obec (online). Dějiny Moravy v datech (cit. 25.6.2011). Dostupné z : http://zamoravu.eu/mno-k-morave/ moravska-historie/. Moravská národní obec (online cit. 30.10.2011). Dostupné z : http://zamoravu.eu/mno-k-morave/moravske-barvy-a-symboly/. Moravské srdce (online cit. 12.11.2011). Dostupné z : www.moravskesrdce.cz.

137

Moravskoslezská akademie (online cit. 7.7.2011). Dostupné z : http://moravskoslezska akademie.cz/msadoc/MS-hist.pdf. Moravskoslezská akademie (online cit. 20.9.2011). Dostupné z : http://moravskoslezskaakademie.cz. Moravský národní kongres (online databáze). Historie Moravy (cit. 2.6.2011). Dostupné z : http://www.mnk.cz/. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně (online cit. 22.9.2011). Dostupné z : http://www.mvs-brno.cz/. Naša Morava (online cit. 22.9.2011). Dostupné z : http://www. nasamorava.eu/. Novinky (online cit. 10.2.2012). Dostupné z : http://www.novinky. cz/domaci/245269-bobosikova-ziskala-posilu-sefa-moravskenarodni-strany.html. PAVLOVSKÝ L. Morava a Slezsko v Českých zemích od roku 1850. Moravskoslezská akademie (online cit. 30.4.2011). Dostupné z : http://moravskoslezska akademie.cz/ msadoc/MShist.pdf PEČINKA B. Toţ co Moravo, Studentské listy č.15/1990. Moravané (cit. 8.7.2011) : http://moravane.eu/category/vice-omoravanech/. Pol.strana Koruna česká (online cit. 20.11.2011). Dostupné z: http://korunaceska.cz/index.php/cs/monarchie-ve-svete?start=1. Portál českých monarchistů (online cit. 20.11.2011). Dostupné z: http://www.promonarchii.cz/. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (online cit. 15.10.2011). Dostupné z:http://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1918. html Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (online cit. 30.10.2011). Dostupné z:http://www.psp.cz/docs/texts/constitution1960. html. Prohlášení Moravskoslezské akademie, Brno,25.9.1995. Moravané (online cit. 20.9.2011). Dostupné z : http://moravane. eu/ category/ vice-o- moravanech/. ŘEHÁK S. Koncepce nového územního členění ČR. Moravskoslezská akademie (online cit. 13.11.2011). Dostupné z: http://moravskoslezska akademie .cz/ msadoc/Rehak.pdf. SKOČOVSKÝ, M. Morava ve státním rozpočtu ČR na rok 1994. Moravský historický sborník - Ročenka MNK, 1995 - Moravané (online cit.18.9.2011).Dostupné z: http://moravane.eu/ category/ vice-o-moravanech/ Soudobá a historická legislativa (online cit. 2.7.2011). Dostupné z : http://www.abchistory.cz/legislativa.htm. Společnost pro církevní právo (online cit. 8.5.2011). Dostupné z: http:// spcp. prf. cuni. cz.

138

Velehrad (online cit. 21.11.2011). Dostupné z : http:// www. velehrad.eu/historie. Vědecká knihovna v Olomouci (online). Digitální knihovna historických fondů Vědecké knihovny v Olomouci (cit. 6.5.2011). Dostupné z : http://dig.vkol.cz/dig/ mi170/index.htm. Youtube (online cit. 13.11.2011). Dostupné z : http:// www. youtube. com/watch?v=tNzw-z8flyw (vloţeno 3.11.2009 ). YouTube(online cit.20.11.2011). Dostupné z : http://www. youtube. com/ watch?v=UmIQ8MqcMo8 (nahráno 2.12.2010). YouTube (online cit. 20.11.2011). Dostupné z: http://www. youtube.com/ watch?v=YwBFyyz79yo (nahráno 19.12.2010). YouTube (online cit. 20.11.2011). Dostupné z: http://www. youtube.com/ watch?v=RJHAQh-LmJo (nahráno 18.9.2009). YouTube (online cit. 20.11.2011). Dostupné z: http://www. youtube.com/ watch?v=xMq6cVGnhpY (nahráno 25.5.2010).

139

Obsah Curtius Rufus: Často malá opomenutá jiskra vyvolala velký poţár. Parva saepe scintilla contempta matným excitavit incendium. Titulní strana

1

Čestné prohlášení

2

Úvod

3

1.

Teoretická obecná východiska

5

1.1.

Pojem státu

5

1.2.

Národ, kultura a jazyk

10

1.3.

Genealogické výzkumy

17

1.4.

Práva národa v mezinárodním prostoru

18

1.5.

Vztahy některých států k částem svého území

24

1.6.

Politologie, náboţenství a ekonomie

30

2.

Vznik Moravy a její středověký právní vývoj

41

2.1.

Velká Morava

41

2.2.

Začlenění Moravy mezi země Přemyslovců

42

2.3.

Vznik markrabství na Moravě

44

2.4.

Moravská privilegia za vlády Lucemburků

47

2.5.

Morava v době pohusitské

49

3.

Morava v prvních ucelených psaných kodexech

51

3.1.

Kniha Tovačovská

51

3.2.

Obnovené zřízení zemské

53

3.3.

Pragmatická sankce

55

4.

Rakouské ústavy

57

4.1.

Pillersdorfova (dubnová) ústava

57

4.2.

Stadionova (březnová) ústava

61

4.3.

Schmerlingova ústava a Říjnový diplom

65

4.4.

Prosincová ústava

67

5.

Ústavy a správa za 1.republiky

70

5.1.

Prozatímní ústava

70

5.2.

Ústavní listina z roku 1920

73

5.3.

Organizační zákon

74

140

6.

Léta 1939 - 1948

76

6.1.

Mnichovská dohoda

76

6.2.

Protektorát Čechy a Morava

77

6.3.

Obnovení československé státnosti

78

7.

Doba moravského temna

80

7.1.

Ústava 9. května

80

7.2.

Socialistická ústava

82

7.3.

Vznik federace

83

8.

Počátky moravského obrození

87

8.1.

Vznik a vzestup hnutí za práva Moravy

87

8.2.

Zánik Československa a Ústava z roku 1993

97

8.3.

Moravská hnutí po vzniku krajského zřízení

102

9.

Souhrnný výklad

109

9.1.

Státnost a samospráva Moravy v pramenech

109

9.2.

Shrnující historický výklad

112

9.3.

Stručný návrat k východiskům, statistiky a oponenti

114

9.4.

Příčiny současného stavu

117

Závěr

119

Resumé v cizím jazyce

123

Literatura

128

Obsah

139